UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIFAKULTA TĚLESNÉ KULTURY

Analýza pohybové aktivity studentů střední školy ve vybraném regionu

(magisterská diplomová práce)

Autor: Jan Hájek, Učitelství pro střední školy - Anglická filologie, Tělesná výchovaVedoucí práce: Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.D.

Olomouc 2011

Jméno a příjmení autora: Jan Hájek

Název bakalářské práce: Analýza pohybové aktivity studentů střední školy ve

vybraném regionu

Pracoviště: Katedra sportů

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.d.

Rok obhajoby: 2011

Abstrakt:

Období adolescence se jeví, jako rizikové pro pokles objemu pohybové aktivity.

Hlavním cílem práce je na základě dotazníkového šetření postihnout nejdůležitější

charakteristiky habituální pohybové aktivity studentů stření školy, analyzovat její skladbu a

úroveň, posoudit charakter pohybového zatížení s přihlédnutím k vybraným faktorům, které

se mohou pohybovou aktivitu ovlivňovat. Dílčím cílem je přispět k účinnějšímu prosazování

aktivního a zdravého životního stylu adolescentů. Pro zjištění dat o pohybové aktivitě byla

použita česká krátká standardizovaná verze Mezinárodního dotazníku k pohybové aktivitě

(IPAQ-short). Soubor činil 215 studentů. Chlapci, v porovnání s dívkami, vykazovali výrazné

rozdíly, účast na organizovaných formách pohybové aktivity a místo bydliště se jeví jako

signifikantní faktor. Polovina zkoumaného vzorku vykazuje vysokou pohybovou aktivitu. Na

základě zjištěných výsledků mohou být sestavovány účinné programy, pro zvýšení pohybové

aktivity adolescentů.

Klíčová slova: pohybová aktivita, adolescenti, IPAQ short, energetický výdej, intenzivní

pohybová aktivita, středně zatěžující pohybová aktivita, chůze.

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Author’s first name and surname: Jan Hájek

Title of the master’s thesis: Analysis of Physical Activity of the High School

Students in Chosen Region

Department: katedra sportů

Supervisor: Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.D.

The year of presentation: 2011

Abstract:

The period of adolescence could be seen as a risk factor for the decrease of the volume

of subject’s physical activity. The main aim of the thesis is to analyze the most important

characteristics of the high school students habitual physical activity. Data was collected by

using the International Physical Activity Questionnaire (IPAQ) Short. The level, individual

components and the character of the physical activity was analyzed with respect to the chosen

factors which can influence the physical activity. The minor aim is to provide background for

the further development of the healthy lifestyle of the adolescents. The group of students

consisted of 215 individuals. Significant differences were found when comparing boys and

girls, participation on the organized forms of physical activity and the place of occupation.

One half of the observed group can be marked as highly active individuals. The results of the

research could be used as a base for the design of the working physical activity improvement

programs for adolescents

Keywords: physical activity, adolescents, IPAQ short, energy consumption, vigorous physical

activity, moderate physical activity, walking.

I agree the thesis to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením

vedoucího práce Mgr. Dušana Vitorjeníka Ph.D. a uvedl jsem všechny použité literární zdroje

a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne ..................................

Děkuji Mgr. Dušanovi Viktorjeníkovi Ph.D. za odborné vedení a poskytnutí cenných

informací při psaní této práce, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Dále bych chtěl

poděkovat pracovníkům Centra kinantropologického výzkumu Univerzity Palackého

v Olomouci, za odborné rady a zkušené převedení dat z papírových dotazníků do elektronické

podoby.

1 ÚVOD......................................................................................................................................92 SYNTÉZA POZNATKŮ.......................................................................................................11

2.1 Pohybová aktivita............................................................................................................112.1.1 Pojmy a konstrukty související s pohybovou aktivitou...........................................12

2.2 Pohybová aktivita a zdraví člověka................................................................................132.3 Doporučené množství pohybové aktivity.......................................................................16

2.3.1 Frekvence zatížení a doba zatížení..........................................................................162.3.2 Intenzita a velikost zatížení......................................................................................172.3.3 Doporučená srdeční frekvence pro pohybovou aktivitu..........................................19

2.4 Monitorování pohybové aktivity.....................................................................................202.5 Pohybová aktivita ve škole.............................................................................................21

2.5.1 Současné trendy v pohybové aktivitě dětí a adolescentů.........................................232.6 Problémy spojené s pohybovou nedostatečností.............................................................26

2.6.1 Nadváha a obezita....................................................................................................262.6.2 Diabetes mellitus II. typu.........................................................................................282.6.3 Hypertenze...............................................................................................................282.6.4 Arterioskleróza.........................................................................................................29

2.7 Členění a charakteristika vývojového období adolescence............................................302.7.1 Životní etapa adolescence z anatomicko-fyziologického hlediska..........................312.7.2 Charakteristika motorického vývoje........................................................................322.7.3 Životní etapa adolescence z psychologického hlediska...........................................332.7.4 Životní etapa adolescence ze sociologického hlediska............................................34

3 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY............................................................................354 METODIKA..........................................................................................................................36

5.1 Charakteristika výzkumného souboru.............................................................................365.2 Technika sběru dat..........................................................................................................365.3 Struktura dotazníku IPAQ short......................................................................................365.4 Popis sběru dat................................................................................................................375.5 Metodika zpracování dat z IPAQ short...........................................................................375.6 Statistické zpracování dat...............................................................................................395.7 Vyčištění souboru...........................................................................................................40

5 VÝSLEDKY A DISKUSE....................................................................................................416 ZÁVĚRY...............................................................................................................................527 SOUHRN...............................................................................................................................548 SUMMARY...........................................................................................................................559 REFERENČNÍ SEZNAM.....................................................................................................56

Seznam vybraných zkratek

% -procenta

kcal -kilokalorie

1 MET -výdej energie při nečinném sedu

kg -kilogram

O2 -kyslík

min -minuta

hod -hodina

km -kilometr

SF -srdeční frekvence

TF -tepová frekvence

MSF -maximální srdeční frekvence

ANP -anaerobní práh

TJ -tréninková jednotka

1 ÚVOD

Mnoha studiemi a výzkumy bylo doloženo, že úroveň fungování a celkový stav

organismu se odvíjí od celkové kvality a kvantity pohybové aktivity. Pohyb je přirozenou

aktivitou každého živého organismu a je pro něj nezbytný. V dávných dobách byla úroveň

pohybových schopností jedince či skupin jedinců úzce spjatá se schopností přežít a zajistit si

kvalitní životní úroveň.

Trendy moderní technické společnosti však jdou proti tomuto prastarému a evolucí

prověřenému způsobu života. Moderní člověk se přesunuje z místa na místo bez jeho

vlastního aktivního pohybového zapojení a tím je zvyšována lidská hypokineze. Na tento

trend je třeba stále více a více upozorňovat širokou veřejnost. Je nutné hledat způsoby, jak

udržovat lidskou populaci na dobré pohybové úrovni a tím tomuto negativnímu trendu

zabránit.

Typickým příkladem podpory výzkumu pohybové aktivity je grantová politika USA,

vzrůstající počet a šíře výzkumů pohybové aktivity, což se projevuje i ve vážnosti,

respektování a využívání cílových ukazatelů zdravotních programů „Healthy People 2010“.

Význam problematiky dokumentuje i rostoucí počet časopisů zaměřených na pohybovou

aktivitu a časopisů, v nichž je věnována pohybové aktivitě z různých aspektů maximální

pozornost (Frömel, & Bauman et al. 2006).

1.ledna 2005 vzniklo při Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

Centrum kinantroplogického výzkumu (CKV). Zabývá se výzkumem pohybové aktivity a

inaktivity ve vztahu k celkovému životnímu stylu a zdraví obyvatelstva České republiky. Je

koncipováno jako interdisciplinární pracoviště. Zároveň má také koordinační a poradenskou

funkci v oblasti monitoringu pohybové aktivity pro středoevropské země. Řešitelský tým se

podílel za Českou republiku na celosvětovém výzkumu v rámci International Prevalence

Study on Physical Activity (cfkr.eu, 2011).

Pro výzkum byla použita krátká verze tištěného dotazníku International Physical

Activity Questinare (IPAQ) dostupná ze stránek CKV. Hlavním cílem práce je zjištění úrovně

pohybové aktivity a inaktivity studentů Gymnázia a Střední odborné pedagogické školy ve

Znojmě.

Sledování stavu a trendů v objemu a intenzitě pohybové aktivity je považováno za

nezbytnou součást statistik o stavu a vývoji obyvatel České republiky. Znalost stavů a trendů

ve struktuře pohybové aktivity obyvatelstva je nutnou podmínkou pro účinné ovlivňování

8

chování jedinců i celé populace. V posledních letech pak dochází ke sjednocování hlavních

ukazatelů pohybové aktivity a inaktivity, mezi něž patří intenzivní PA, středně zatěžující PA,

mírně zatěžující PA, chůze a sezení (Frömel, & Bauman et al. 2006).

9

2 SYNTÉZA POZNATKŮ

2.1 Pohybová aktivitaDishman, Washburn a Heath (2004) definují pohybovou aktivitu jako tělesný pohyb

prováděný pomocí kosterního svalstva, jež ústí spotřebou energie, zahrnuje pohyb v

zaměstnání, domácí práce, volnočasovou aktivitu, sport a plánovaná cvičení v rámci fitness

(osobní rozvoj) nebo pro zdravotní účely. Pohybová aktivita je složka s největší variabilitou

v denní energetické spotřebě jedince. Kromě energetických nároků vzniklých vlastní

pohybovou aktivitou je nutné přičíst energii nutnou pro bazální metabolismus a energii

spotřebovanou tělem během trávení potravy.

Hodaň (1997) vidí pohybovou aktivitu jako sumu všech realizovaných pohybových

činností a rozlišuje pět oblastí lidské motoriky. Jde o základní motoriku člověka, pracovní

motoriku, bojovou motoriku, kulturně-uměleckou motoriku a tělocvičnou motoriku člověka.

Obrázek 1. Třídění pohybové aktivity podle různých aspektů (Sigmundová 2005, 10)

Pohybový režim se podle Čelikovského et al. (1979) mění spolu s rozvojem civilizace.

Pohybové režimy jsou podmíněny určitými systémy, jejichž životnost je v jednotlivých

souvislostech různá. Závisí na poznatcích o vlivu pohybové aktivity a činnosti na lidské

zdraví a organismus. Důležitá je také společenská představa o ideálu člověka.

10

Viktorjeník (2009, 13) ve své práci uvádí, že „nejčastěji je prezentována definice

pohybové aktivity jako provádění jakéhokoliv tělesného pohybu zabezpečovaného kosterním

svalstvem, který vede k podstatnému zvýšení energetického výdeje nad klidovou hodnotu.“

Veškerý život na zemi se projevuje pohybem, je zdrojem radosti a pomocníkem

zdraví. „Současný rozvoj technické civilizace podceňuje somatomotorický vývoj a podmiňuje

tak od raných fází ontogenezy vznik psychosomatické asymetrie. Intelekt je příliš

zdůrazňován, somatická zdatnost podceňována“ Riegerová (2003, 62).

„Pohybovým režimem rozumíme komplex činností v určitém časovém úseku. Proto

podmínky společenského zřízení určují, zvláště u některých tříd nebo složek obyvatelstva,

kvalitativní, a kvantitativní stránku pohybových režimů“ Čelikovský et al. (1979, 71).

2.1.1 Pojmy a konstrukty související s pohybovou aktivitou Aktivní životní styl: je chápán jako životní styl, v němž podstatné místo zaujímá

přiměřená pravidelná pohybová aktivita. Ta přitom není chápána jen biologicky, ale

respektuje i bio-psycho-sociální složky existence a fungování lidského organismu (Bunc,

2008).

Neorganizovaná pohybová aktivita: „volně a bez pedagogického vedení prováděná

pohybová aktivita, zpravidla ve volném čase“ (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999, 131).

Organizovaná pohybová aktivita: „intencionální pohybová aktivita, prováděná pod

vedením cvičitele či trenéra“ (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999, 131).

Pohybová aktivita, pohybové aktivity (PA): „druh nebo druhy pohybu člověka,

které jsou výsledkem svalové práce provázené zvýšením energetického výdeje,

charakterizované svébytnými vnitřními determinantami a vnější podobou. Pohybové aktivity

představují mnohovýznamový konstrukt a podle kontextu jsou dále různě označovány jako

strukturované, nestrukturované, zdraví podporující, bazální, běžné každodenní sportovní

apod.“ (Čechovská & Dobrý 2010, 6).

Pohybová aktivnost: je nakumulovaný souhrn bazálních, zdraví podporujících,

sportovních a jiných pohybových aktivit v určité časové jednotce, vykonaných v jednom

intervalu nebo nashromážděných v několika oddělených intervalech. Pohybová aktivnost je

komplexní záležitost, zahrnuje mnoho různých aktivit. Pravidelná pohybová aktivnost je

v doporučeném týdenním objemu včetně stupně namáhavosti považována za jeden

z nejdůležitějších faktorů podpory zdraví každého lidského jedince v kterémkoliv věku,

specifikují Čechovská a Dobrý (2010).

11

Školní tělesná výchova: „formativní a informativní proces usilující prostřednictvím

pohybového jednání o rozvoj a kultivaci člověka“ (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999, 132).

Tělesná zdatnost: podle Kováře (2001) je vymezena jako schopnost řešit dané úkoly

s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné

strávení volného času. Zahrnuje celou řadu potřeb jako je pokrytí nároků spojených

s neočekávaným a neobvyklým zvýšením tělesného zatížení. Vyrovnávání se s požadavky

zaměstnání a pravidelné denní tělesné aktivity. A společenskou potřebu spojenou s možností

se začlenit do různých kolektivů, skupin a vytvářet si určitý životní styl.

Výkonnostně orientovaná zdatnost: je nezbytná pro sportovní výkonnost nebo jinou

fyzicky náročnou činnost, jejíž komponenty podmiňují úroveň a osvojování pohybových

dovedností, mající jen omezený vztah ke zdraví, Kovář (2001).

Zdraví: podle Kováře (2001) představuje zdraví pozitivní fenomén s důrazem na

individuální a sociální potenciál pro plnohodnotný život. Jde o ideální stav celkové tělesné

duševní a sociální pohody, která je výsledkem souladu ve vzájemné interakci mezi

organismem a prostředím (Kohlíková, Bartůňková, Melichna, Smitka a Vránová, 2003).

Zdravotně orientovaná zdatnost: tělesná zdatnost, která přímo nebo nepřímo

ovlivňuje zdravotní stav jedince a tak ovlivňuje i jeho uplatnění ve společnosti Bunc, Horčic,

Cingálek a Moravcová (2001).

Životní styl: se podle Bunce (2008) v průběhu života jedince i různých sociálních

skupin mění. Ovlivňuje jeho tělesné, mentální i sociální chování a jednání. Formuje jeho

osobnostní vývoj, kompetence výkonnost a identitu. Podmíněný je jak vnitřními, tak vnějšími

podmínkami.

2.2 Pohybová aktivita a zdraví člověka Blair (2001) popisuje pohybovou inaktivitu a nízkou úroveň kardiorespirační zdatnosti

jako hlavní příčiny vzniku chronických onemocnění, předčasnou úmrtnost, špatnou kvalitu

života, ztrátu funkcí a nezávislosti s věkem. Zdravotní následky sedavého a nezdravého

způsobu života jsou srovnatelné nebo dokonce ještě větší než jiné dobře známé prediktory

nemocnosti a úmrtnosti jako jsou zvýšená hladina krevních lipidů, vysoký tlak, diabetes nebo

kouření.

Hendl a Dobrý (2008, 26) dokládá výčtem významných organizací „jakými jsou

například WHO (World Health Organisation), Surgeon General Office (USDHHS, 1996)

CDC (Centres for Disease Control and Prevention) ACSM (American Colllege of Sport

12

Medicine) AAAP (America Academy of Pediatrics)“, že mezi zdravím a pohybovými

aktivitami existují vzájemné vztahy jak v každodenním myšlení, tak ve vědě.

Podle Bunce (1996) je dle amerických zdrojů hlavním přínosem vykonávání

pravidelných pohybových aktivit zdravotní efekt. V praxi to pak znamená, že minimální

množství pohybových činností je takové, které má za následek kladné ovlivňování

zdravotního stavu.

Dále si je třeba uvědomit, že vzhledem k současnému přístupu populace k pohybu

platí pravidlo: „každé, byť i minimální množství pohybových činností je lepší než nečinnost.“

Platí také, že hlavně v seznamovací a motivační fázi je třeba, aby pohybové činnosti

vyvolávaly příjemné pocity. Proto se musí počítat s tím, že v těchto fázích není nezbytně

nutné dosahovat předepsaných intenzit a náročností (Bunc 1996).

Nedodržení průměrné velikosti obecně požadované denní hodnoty energetického

výdeje při pohybové aktivitě 10 kcal•kg-1den-1 (u studentů vysoké školy) a absencí dalších

podnětů vzniká nebezpečí postupného poklesu tělesné zdatnosti a zvýšení úrovně zdravotních

rizikových faktorů (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Máček a Vávra (1988, 260) uvádějí, že „ vliv pohybové aktivity se projevuje

v různých systémech organismu různou měrou a závisí i na dalších faktorech jako je věk,

pohlaví, intenzita a druh svalové činnosti včetně jejího trvání.“ Dále pak tito autoři popisují

šest oblastí, na které má pohybová aktivita dopad.

Ústrojí lokomoční

- změna v architektonice kostní tkáně

- ukládání minerálních solí v intersticiální substanci kosti

- zesílení šlach a ligament

- zvětšení svalové hmoty

- intracelulární změny ve svalovém vláknu

- zlepšení podmínek svalové mikrocirkulace

- zlepšení nervosvalové koordinace

- -ekonomizace svalové činnosti co do požadavků na oběhový systém včetně podpory

venózního návratu.

- Frömel, Novosad a Svozil (1999) uvádějí, že pravidelná pohybová aktivita zvyšuje

schopnost ukládat vápník do kostí.

Transportní systém

- ekonomizace srdeční práce

- zvýšení myokardiální kontraktility

13

- zvětšení srdečního objemu

- změny v distribuci krve

- zvýšený objem cirkulující krve při nezměněném hematokritu

Frömel et al. (1999) dodávají, že když je člověk aktivní třikrát v týdnu vždy

po 20-ti minutách riziko kardiovaskulárních chorob se snižuje asi o polovinu.

Metabolismus

- změny spektra krevních lipidů

- snížení sekrece inzulinu, zvýšená citlivost periférie na inzulim, zvýšená glukózová

tolerance

Složení těla

- úbytek tělesného tuku a vzrůst aktivní hmoty

Neurovegetativní oblast

- zvýšení vlivu nervus vagus při sníženém tonu sympatiku

Psychická oblast

- aktivní pěstování tělesných cvičení se může projevit i inhibicí různých stresových

vlivů zaměstnání i v osobním životě. Zvýšení tělesné zdatnosti může přispět ke

zvýšení sebedůvěry.

- Frömel et al. (1999) uvádí, že lidé, kteří se nenamáhají ani rekreačně, bývají stiženi

příznaky deprese dvakrát častěji než lidé, kteří se aerobně namáhají.

Řada uvedených faktorů se podílí na zvýšení pracovní kapacity a na zvýšené toleranci

zátěžového stresu a lepšího zvládnutí pocitů únavy. Dále tyto změny v organismu vlivem

pohybové aktivity mohou i příznivě ovlivnit nebo alespoň zmírnit některé z poruch

způsobených chorobnými procesy (Máček & Vávra, 1988, 260 – 261).

Podle Curtise a Russela (1997) má pravidelná pohybová aktivita na lidskou psychiku

blahodárné účinky typu: snížení napětí, snížené sklony k depresi, zvýšenou sebeúctu, větší

prožitkovost a pocit naplnění a uplatnění.

Riegerová (2003, 62) dodává, že „špatné držení těla se vztahuje k řadě vnitřních

problémů, jako jsou bolesti například hlavy, problémy se zrakem, povrchní dýchání, bolesti

kloubů a další. Krční páteř je vstupní branou do mozku. Dostatečný přísun kyslíku do tkání

záleží na rychlosti toku krve tělem a ta zase záleží na výkonu srdce. Činnost srdce je spojena

s funkcí svalů, především svalů dolních končetin a břicha. Proto je tak důležitý aktivní pohyb

dolních končetin a svalů, které se podílejí na správném držení těla.“

14

Sigmund, Sigmundová, Miklánková, Frömel a Groffik (2009) dokládají výčtem

českých i zahraničních studií pokles pohybové aktivity se vzrůstajícím věkem u adolescentů a

mladých dospělých. Čechovská a Dobrý (2010) poukazují na to, že v posledních letech bylo

prokázáno, že pohybová nedostatečnost je jedním z největších problémů. Podotýkají, že lidé,

trpící nedostatkem pohybu a s tím spojenou nízkou tělesnou zdatností, jsou mnohem více

náchylní k chorobám jako je cukrovka, srdeční choroba, vysoký krevní tlak a jiné chronické

choroby. Navíc v průběhu stárnutí ztrácejí funkčnost a následně svou samostatnost. Tvoří tak i

větší zátěž pro zdravotnický a ekonomický systém (Čechovská, & Dobrý, 2010; Hendl, &

Dobrý, 2008).

Onemocnění průduškovým astmatem patří k nejčastějším chronickým chorobám dětí a

dospívajících. Bývá diagnostikováno na základě suchého záchvatovitého kašle a sípavého

výdechu v noci nebo při námaze. Častá nemocnost a obavy z vyvolání astmatického záchvatu

vede ke snižování kondice a alternování psychiky. Tyto obavy mohou vést k omezování nebo

až k úplnému vylučování pohybové aktivity u takto nemocných dětí (Vařeková, Vařeka,

Zdařilová, Burianová, Polák & Přidalová 2006). Výzkum Vařekové et al. (2006) prokázal

pozitivní vliv pohybové aktivity jako součást komplexní lázeňské léčby při dodržení určitých

podmínek (přiměřenost pohybové aktivity a stabilní zdravotní stav).

2.3 Doporučené množství pohybové aktivity

2.3.1 Frekvence zatížení a doba zatížení„Při stanovování minimálního množství pohybových aktivit je třeba vždy přihlížet

k věkové závislosti, tj. k rozdílu ve smyslu kvantitativním i kvalitativním u dětí a dospělých.

Je třeba přitom respektovat, že dítě není dospělý v malém“ (Bunc 1996, 2)

Doba věnovaná intencionální pohybové aktivitě (tělesná cvičení) je považována za

důležité kritérium při posuzování životního stylu a týdenního pohybového režimu. „ Dosažení

hodnoty 85- 95 minut (resp. 65-75 u dívek) denní pohybové aktivity se ukazuje jako

nezbytné. Překročení 100 minut dává naději na reálné udržení stávajícího zdravotního stavu a

zabezpečení pohybového režimu, který bude podporujícím faktorem zdraví. Více než 120

minut již může být dobrým předpokladem i pro mírné zvyšování tělesné zdatnosti. Ukazatele

jsou založeny na předpokladu, že intenzita prováděné pohybové činnosti bude nejméně 3

METs. S nárůstem intenzity může do určité míry klesat doba denně prováděné pohybové

aktivity anebo se do určité míry může snižovat frekvence prováděné pohybové aktivity

v týdenním režimu (Frömel, Novosad & Svozil, 1999, 103).

15

Blíže Frömel et al. (1999) specifikuje:

- Pro chlapce by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu

přesáhnout

o na základní škole 95 minut

o na střední škole a vysoké škole 75 minut

- Pro dívky by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu

přesáhnout

o na základní škole 85 minut

o na střední škole a vysoké škole 65 minut

Podle Bunce (1996) by se měly v České republice vytvořit takové podmínky, aby se

každé dítě věnovalo pohybové aktivitě a činnostem alespoň 60 minut denně, a pro dospělé

zajistit pohybovou činnost alespoň 30 minut denně.

Skalik, Lokvencová a Frömel (2009) odkazují na americká doporučení pohybové

aktivity pro udržení zdraví USDHHS 2008, která se má skládat z každodenní (sedmkrát

týdně) 60ti minutové pohybové aktivity a přinejmenším 20 minut intenzivní pohybové

aktivity třikrát týdně. Na základě stejného doporučení mluví Vašíčková a Frömel (2009) o

kombinaci 3x20 minut intenzivní PA a středně zatěžující PA nebo chůze 5x30 minut.

2.3.2 Intenzita a velikost zatížení Frömel, Novosad a Svozil (1999) uvádějí, že v současnosti je za nejuznávanější

metodu pro stanovení velikosti zatížení považováno její vyjádření v relativní energetické

spotřebě, vyjádřené v kilokaloriích na kilogram tělesné hmotnosti. Ta se vyjadřuje

v jednotkách METs. „Jeden MET je definován jako výdej energie při nečinném sedu, kdy

dospělá osoba spotřebuje 3,5 ml kyslíku na jeden kilogram tělesné hmotnosti za jednu minutu

(3,5 ml O2•kg-1•min-1), což je přibližně jedna kilokalorie na jeden kilogram tělesné hmotnosti

za jednu hodinu (kcal•kg-1h-1)“ (Frömel, Novosad & Svozil, 1999, 26).

Frömel et al. (1999) dělí pohybovou aktivitu na:

Nízké zatížení - <3,0 METs nebo <4 kcal•min-1

Stření zatížení - 3,0-6,0 METs nebo 4-7 kcal•min-1

Vysoké zatížení - >6,0 METs nebo >7 kcal•min-1

Průměrná intenzita pohybové aktivity (tj. průměr z 24 hodin) při celkovém energetickém

výdeji by měla překročit hranici 1,6 METs.

16

Denní energetický výdej při vlastní pohybové aktivitě by měl být u chlapců

v převažujícím počtu dnů v týdnu nejméně 11 kcal•kg-1den-1 a u dívek 9 kcal•kg-1den-1

(Frömel et al., 1999).

Bunc (1996) určuje celkovou energetickou náročnost zatížení na základě jednoduchého

výpočtu za pomoci hmotnosti cvičícího, energetické náročnosti zvolené činnosti, a dobou

provádění činnosti.

Tabulka 1. Hodnoty koeficientů energetické náročnosti vybraných pohybových činnostíČinnost Náročnost

(kJ•min-1•kg-1)

Činnost Náročnost (kJ•min-1•kg-1)

Aerobic rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,350 Šlapání trenažer kondiční (SF >85% SFmax) 0,320

Aerobic kondiční (SF > 85% SFmax) 0,575 Tanec (SF okolo 75% SFmax) 0,261

Badminton rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,390 Tanec (SF >85% SFmax) 0,510

Badminton kondiční (SF >85% SFmax) 0,520 Tenis rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,330

Basketbal rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,450 Tenis kondiční (SF >85% SFmax) 0,490

Basketbal kondiční (SF >85% SFmax) 0,720 Turistika vysokohorská (1000-2000m) (3 km•h-1) 0,323

Běh po rovině (9 km•h-1) 0,612 Turistika vysokohorská (1000-2000m) (4 km•h-1) 0,435

Běh po rovině (12 km•h-1) 0,780 Veslování rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,290

Běh po rovině (15 km•h-1) 0,975 Veslování kondiční (SF >85% SFmax) 0,610

Běh po rovině (18 km•h-1) 1,198 Veslování trenažer rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,250

Běh v terénu (9 km•h-1) 0,711 Veslování trenažer kondiční (SF >85% SFmax) 0,480

Běh v terénu (12 km•h-1) 0,962 Volejbal rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,250

Běh v terénu (15 km•h-1) 1,203 Volejbal kondiční (SF >85% SFmax) 0,380

Bruslení rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,196 Lyže běh po rovině (10 km•h-1) 0,520

Bruslení kondiční (SF >85% SFmax) 0,320 Lyže běh po rovině (15 km•h-1) 0,650

Domácí gymnastika (SF okolo 80% SFmax) 0,306 Lyže běh v terénu (10 km•h-1) 0,640

Fotbal rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,510 Lyže běh v terénu (15 km•h-1) 0,820

Fotbal kondiční (SF >85% SFmax) 0,630 Lyže sjezd rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,350

Golf 0,270 Lyže sjezd kondiční (SF >85% SFmax) 0,490

Chůze po rovině (3-3,5 km•h-1) 0,190 Plavání rekreační (50m – 90s) 0,429

Chůze po rovině (4 km•h-1) 0,309 Plavání kondiční (50m – 60s) 0,692

Chůze po rovině (5 km•h-1) 0,422 Posilování rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,230

Chůze po rovině (6 km•h-1) 0,550 Posilování kondiční (SF >85% SFmax) 0,400

Chůze po rovině (7 km•h-1) 0,690 Práce v domácnosti 0,190-0,240

Chůze v terénu (3-3,5 km•h-1) 0,275 Práce v dílně 0,200-0,300

Chůze v terénu (4 km•h-1) 0,347 Práce na zahradě 0,230-0,350

Chůze v terénu (5 km•h-1) 0,527 Rekreační sport (SF okolo 75% SFmax) 0,368

Chůze v terénu (6 km•h-1) 0,697 Squash rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,410

Jízda na kole na silnici (10 km•h-1) 0,270 Squash kondiční (SF >85% SFmax) 0,640

Jízda na kole na silnici (15 km•h-1) 0,387 Stoper rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,540

Jízda na kole na silnici (20 km•h-1) 0,586 Steppar kondiční (SF >85% SFmax) 0,658

17

Jízda na kole v terénu (10 km•h-1) 0,365 Stolní tenis rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,310

Jízda na kole v terénu (15 km•h-1) 0,615 Stolní tenis kondiční (SF >85% SFmax) 0,470

Kanoistika rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,450 Šlapání trenažer rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,260

Kanoistika kondiční (SF >85% SFmax) 0,540

(upraveno dle Bunc, 1996)

Postup výpočtu je následující:

Muž o hmotnosti 75 kg běžel po rovné silnici 15 minut rychlostí 12 km•h-1.

Hodnota pro běh po rovině při 12 km•h-1 je 0,270. Tuto hodnotu vynásobíme jeho hmotností a

dobou trvání běhu > 0,270•75•15=243 kJ. Celková energetická náročnost je ted 243 kJ.

Bunc (1996) dodává, že na základě rozboru dat o pohybových činnostech z roku 1989

u české populace je týdenní minimální množství pohybových činností v rozsahu

6000 – 8000 kJ energetického výdeje.

2.3.3 Doporučená srdeční frekvence pro pohybovou aktivituV praxi se pro vyjádření intenzity využívá tepové frekvence. Se zvyšující se intenzitou

zatížení můžeme pozorovat zvyšující se tepovou frekvenci, to současně odráží i podíl

aerobního a anaerobního krytí procesů při pohybové aktivitě. Dovalil et al. (2007) k tomuto

dodává, že přestože mnozí vůči tomuto postupu vyslovují určité námitky, lze tuto metodu

použít jako pohotový ukazatel. Je také nezbytné vědět, že lineární vzestup s rostoucí

intenzitou se projevuje jen asi do 180 tepů za minutu a že tepovou frekvencí nelze postihnout

maximální intenzitu pohybové aktivity.

Nejméně jedenkrát týdně by se mělo zatížení pohybovat 3-5 minut nad hranicí

anaerobního prahu. Frömel et al. (1999) anaerobní práh (ANP) blíže specifikuje pomocí

jednoduchých vzorců:

ANP = (220-věk) x 0,85

ANP = (226-věk) x 0,85 (pro děvčata)

ANP = (180-věk) x 0,85 (pro seniory)

Dále rozlišuje tři pásma intenzity zatížení znázorněné v tabulce 1 a blíže specifikuje

pět tréninkových zón v tabulce 2.

Tabulka 2. Tři základní pásma srdeční frekvence

Vyšší zatížení Srdeční frekvence než 85% MSF

Střední zatížení Srdeční frekvence v pásmu 70-85% MSF

Nižší zatížení Srdeční frekvence v pásmu 60-70% MSF

Upraveno dle Frömel et al. (1999)

18

Tabulka 3. Tréninkové zóny

Zóna SF MSF% Trvání TJ (min) Pojem pro zónu

„tukospalovací“ 50-60 60 a více volné tempo

zdravotní 60-70 30 a více základní tempo

aerobní 70-80 8-30 tempo

anaerobní 80-90 5-8 dlouhodobé tempo

výstražná 90-100 1-5 krátkodobé tempo

Upraveno dle Frömel et al. (1999)

Bunc (1996,5) na základě britských studií doporučuje „aby srdeční frekvence při

pohybových činnostech aerobního charakteru u většiny zdravých dětí dosahovala alespoň 159

tepů•min-1.“

2.4 Monitorování pohybové aktivityFrömel, Novosad a Svozil (1999) pokládají monitorování a diagnostiku pohybové

aktivity mládeže za jeden z nejzávažnějších problémů současné tělesné výchovy a volného

času. Poukazují na to, že monitorování pohybové aktivity mládeže bylo v minulosti poněkud

zanedbáváno.

Měření pohybové aktivity je značně obtížné díky komplexitě pohybového chování

člověka. Pohybová aktivita totiž zahrnuje veškerou činnost člověka od sezení na židli až po

velice náročné atletické víceboje.

Monitorování se zaměřuje na popis pohybového chování a zvyků populace, tak aby

klasifikovalo její úroveň a zhodnotili její změny. V této souvislosti se obecně hovoří o:

Frekvenci

Intenzitě

Druhu

Době

pohybové činnosti, jako o základních ukazatelích (Frömel et al. 1999).

Většina výzkumných prací sleduje všechny ukazatele, ale při obecnějším sledování lze

podle Frömela et al. (1999) zjišťovat jen celkovou velikost či objem pohybové aktivity za

19

určité období nebo čas. Toto monitorování a následná optimalizace již není jen problémem

vrcholových sportovců, ale stává se již celospolečenským fenoménem, který nelze nadále

zanedbávat.

2.5 Pohybová aktivita ve školeVašíčková a Frömel (2009) shrnují cíle kvalitní školní tělesné výchovy: školní TV má

získat žáky pro celoživotní pohybovou aktivitu, měla by žáky učit pochopit její hodnotu jako

nedílnou součást zdraví jedince, školní tělesná výchova by je tak měla uvést do pohybově

aktivního životního stylu. TV by se měla zaměřit na propagaci zdraví a na kvalitní celoživotní

vzdělání v oblasti pravidelné realizace pohybové aktivity. Připouštějí však fakt, že

nejzákladnějším faktorem k vytvoření vztahu k pohybové aktivitě je rodinné prostředí a vzor

rodičů. „Role TV je v ovlivňování postojů žáků k celoživotním PA nezastupitelná“

(Vašíčková, & Frömel, 2009, 71).

Šafaříková (2010) popisuje současný stav tělesné výchovy ve školství se slovy, že i

předmět jako je tělesná výchova, pro předchozí generace předmět bezvýhradně oblíbený, musí

nyní bojovat s pohodlností a nechutí žáků k pohybu. Dále uvádí, že bohužel v současném

společenském prostředí chybí podpora pro jakoukoliv změnu v pohybové aktivnosti mládeže.

Chybí tlak na řešení této situace jak ze strany vlády a politických činitelů, tak i zdola ze strany

nevládních organizací, médií, škol i jejich pracovníků.

Frömel, Novosad a Svozil (1999, 35) uvádějí, že „je zřejmé, že 63% aktivity, které

adolescenti provádějí ve volném čase, odpovídá klasifikaci celoživotní pohybové aktivity. Ve

školní tělesné výchově je tento podíl pohybových aktivit pouze 48%.“ Žákům by mělo být

umožněno vybrat si pohybovou aktivitu na základě vlastních zájmů. Žák, který se zajímá o

danou pohybovou aktivitu, je obvykle motivován se jí aktivně účastnit a začíná se tak

formovat jeho vlastní systém hodnot pro realizaci celoživotní pohybové aktivity (Vašíčková,

& Frömel, 2009).

Ve většině monitorovaných vyučovacích jednotek se srdeční frekvence žáků

pohybovala alespoň několik minut (6-10) v pásmu vyššího zatížení nad anaerobním prahem.

Celkový výdej za vyučovací jednotku činí u dívek na základních školách 169,62 kcal•45min-1,

na středních školách 203,82 kcal•45min-1 a u chlapců na základních školách 201,20

kcal•45min-1 a na středních školách 252,26 kcal•45min-1. Průměrná intenzita pohybové

aktivity ve vyučovacích jednotkách je nejnižší u dívek na základních školách 4,53 METs a

nejvyšší u chlapců na středních školách 5,28 METs (Frömel, Novosad & Svozil, 1999). Dále

autoři navrhují, že by organizovaná pohybová aktivita měla být řazená u chlapců i dívek

20

nejméně třikrát týdně v celkovém rozsahu nejméně 90 minut pro základní školu a 70 minut

pro střední školu a vysokou školu.

Ve vztahu k tělovýchovné činnosti a sportu včetně školní tělesné výchovy se postoje

studentů diferencují. U chlapců je pozornost soustředěna na rozvoj svalstva, zdravý rozvoj

pohybových schopností a dovedností. Dívky se soustřeďují na postavu, držení těla, zdraví a

tělesnou hmotnost (Rychtecký & Fialová, 2002).

Hendl a Dobrý (2008) popisují pro zvýšení pohybové aktivity ve své studii

explanační teorie účasti na pohybových aktivitách. Ty jsou sociálně a teoreticky

orientované a popisují pohybovou aktivnost jako výsledek komplexní souhry biologických

předpokladů, seberegulace a sociálně strukturních vlivů. Jsou to:

Teorie plánovaného chování

Teorie sebedeterminace

Model zdravotního benefitu

Sociálně kognitivní teorie

Dále pak popisují teorie pro intervencí pro zvýšení pohybové aktivnosti. Jde o

„druhý důležitý rezervoár poznatků pro vytváření programů pro zvýšení pohybové aktivnosti“

(Hendl, & Dobrý, 2008, 29). Autoři pak popisují tyto modely:

Teorie modifikace chování

Transteoretický model

Teorie přesvědčovací komunikace

Ekologický přístup

Sociální marketing

Teorie difúze inovací

21

Obrázek 2. Postavení tělesné výchovy mezi vyučovacími předměty (Rychtecký a Fialová

2002).

Informace a poznatky mají také význam na utváření postojů k tělesné výchově,

Rychtecký a Fialová (2002) předkládají tento žebříček: pěstování tělesné výchovy a sportu,

massmédia (u dívek v opačném pořadí), rodiče a sourozenci, učitelé tělesné výchovy, hodiny

biologie a lékaři. Dodávají, že při utváření pozitivních postojů k pohybové činnosti je třeba

využívat typické a reálné reakce a stanoviska k pohybové zátěži.

U dívek dochází k poklesu zájmu o sportovní aktivity, kde je kladen důraz na

výkon

Kladně je u dívek přijímáno cvičení s hudbou a zlepšování tělesného image

Chlapci naopak kladně akceptují zvýšené nároky na tělesné zatížení

Zvyšuje se kritičnost k formě i obsahu ve školní tělesné výchově

Mladí preferují činnosti, které lze provádět i ve volném čase.

Sigmund, Frömel, Neuls a Novosad (2001) v závěru své studie předkládají myšlenku,

že zvýšení aktivní účastí a zkvalitnění hodin tělesné výchovy může přispět k zvýšení všech

úrovní realizované pohybové aktivity. Tím následně může kladně působit na celé zdraví

společnosti. Zařazením oblíbených pohybových aktivit do vzdělávacích programů může

částečně fungovat jako prevence vzniku obezity u mladých lidí a pro dívky poskytnout

nezbytnou pohybovou aktivitu. Frömel, Bauman et al. (2006) navrhují, že v rámci tělesné

výchovy na školách je vhodné věnovat co největší pozornost celoživotním druhům pohybové

aktivity.

Skalik, Lokvencová a Frömel (2009) v závěrech své studie předkládají návrh, pro

zvýšení pohybové aktivity adolescentních dívek pro plnění zdravotních doporučení, zavedení

22

alespoň jedné 30minutové přestávky v průběhu školního dne, zvýšení počtu hodin tělesné

výchovy a aktivní transport do školy a ze školy.

2.5.1 Současné trendy v pohybové aktivitě dětí a adolescentů„Výsledky ukazují, že čas strávený PA ve škole s věkem narůstá u obou pohlaví. Na

druhé straně dochází k poklesu množství PA ve volném čase u chlapců; u dívek v 17-19

letech čas strávený PA ve volném čase nekolísá. Pohybová aktivita při dopravě (chůze, kolo,

veřejné dopravní prostředky) s věkem narůstá u dívek a klesá u chlapců“ (Vašíčková, &

Frömel, 2009, 70)

Struktura sportovních zájmů dětí na školách vykazuje velkou stabilitu v oblasti

nejoblíbenějších činností. Nedochází zde k větším změnám. U dívek je v popředí zájmu

plavání, tanec, aerobic, bruslení a sjezdové lyžování. Celkově převažuje zájem o odvětví,

která lze provozovat i ve volném čase. S věkem vzrůstá zájem o kondiční kulturistiku,

turistické aktivity a rytmické pohybové aktivity. Klesá zájem o atletiku a sportovní hry

(Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Frömel et al. (1999) srovnává pohybovou aktivitu chlapců s dívkami a uvádí, že zde

také dominuje zájem o plavání, sportovní hry, bruslení a sjezdové lyžování. U obou skupin

jsou stejně úzké vazby mezi sportovními zájmy a neorganizovanou pohybovou aktivitou ve

volném čase.

Tabulka 4. Zájem o sportovní odvětví a jejich využívání v organizované a

neorganizované pohybové aktivitě (pořadí) – chlapci a dívky

Sportovní odvětví Stření skoly - dívky Střední školy - chlapci

Z NA OA Z NA OA

Atletika – i běh 8 6 5 6 3 4

Sportovně technické aktivity 17 10 6-7 10 6 3

Kanoistika, veslování 15 16-17 12-13 11 13-15 6-7

Kondiční kulturistika 11 7 12-13 7 5 5

Lyžování – běh 9 14 17 8 10 9-10

Lyžování – sjezd 4 8 9-11 3 7 11

Moderní gymnastika 10 11 6-7 17 17 15-17

Orientační běh 16 16-17 14 14 16 13

Plavání 1 3 9-11 1 4 8

Rytmická gymnastika – aerobic 5 2 2 16 13-15 15-17

23

Sportovní gymnastika 13 12 8 15 13-15 12

Sportovní hry 7 4 1 2 1 1

Tanec 2 5 3 12 12 9-10

Turistika – i cyklo 6 1 9-11 5 2 6-7

Úpoly – sebeobrana 14 13 4 9 8 2

Bruslení 3 9 15-16 4 9 14

windsurfing 12 15 15-16 13 11 14

Upraveno podle Frömel et al. (1999)

Vysvětlivky: Z – pořadí zájmu

NA – pořadí podle četnosti v neorganizované pohybové aktivitě ve volném čase

OA – pořadí podle četnosti v organizované pohybové aktivitě ve volném čase

Se vzrůstajícím věkem dochází k poklesu objemu pohybové aktivity a jako

nejkritičtější období uvádí (Frömel et al. 1999) u chlapců studium na vysoké škole. U dívek

lze tento jev pozorovat už na středních školách, kdy začínají za chlapci zaostávat jak

v objemu, tak v intenzitě ohybové aktivity. Sportovní aktivita prováděná ve volném čase je

v celkové struktuře pohybové aktivity nedostačující. Dále bylo zjištěno, že životní styl

mládeže neodpovídá současným požadavkům a zejména aktivity o víkendech nemají potřebný

obsah ani strukturu.

Hošek a Jansa (2001, 120) provedli analýzu postojů české populace ke sportu. Zjistili,

že „ nejvíce Čechů se domnívá, že lidé sportují, protože to má dobré zdravotní účinky, cvičení

působí antistresově, vede k aktivnímu stáří a zlepšuje kondici (zhruba 90% populace).

Druhým nejuvažovanějším důvodem sportu je kupodivu kontakt s přírodou, sluncem, vodou,

vzduchem (87,2). Na třetím místě se těsně umístil důvod pedagogický - podpora vůle,

vytrvalosti, odolnosti a houževnatosti (87%)…Jen 37% se domnívá, že důvodem sportování

je především móda, podporovaná reklamou výrobců sportovního zboží a provozovatelů

sportovních služeb.“ Na druhé straně pak nejméně lidí odpuzuje „zbytečný“ výdej energie,

námaha, pocení a únava. Tyto poznatky svědčí o dobré informovanosti a dalo by se říct i

připravenosti české populace sportovat.

Vašíčková a Frömel, (2009, 74) na základě výsledků různých výzkumů uvádějí

východiska, která je žádoucí respektovat při vedení žáků k celoživotní pohybové aktivitě:

zhoršuje se zdravotní a kondiční stav dětí a mládeže;

zužuje se šíře fondu pohybových dovedností;

24

s narůstajícím věkem se snižuje množství PA; k největšímu poklesu dochází

v intenzivní PA;

chlapci mají více PA než děvčata, a to především ve volném čase;

děvčata stráví sezením více času než chlapci, a to především ve školních dnech, o

víkendech se rozdíl smazává;

s věkem klesá zapojení v organizovaných formách PA;

ve struktuře PA ubývá s věkem sportovních aktivit;

převažující PA je stále ještě chůze;

doporučení k PA (3x20 minut intenzivní PA a 5x30 minut středně intenzivní PA nebo

chůze za týden plní 11,1% českých adolescentů.

2.6 Problémy spojené s pohybovou nedostatečností Hejnová a Štich (2001, 185) rozdělili příčiny pohybové nedostatečnosti (hypoaktivity)

do čtyř tematických skupin, týkajících se subjektivních a objektivních důvodů:

Subjektivní příčiny volní (Nemám dostatek vůle + Nemám dostatek energie)

Negativní vztah k pohybové aktivitě (PA mě nikdy nebavila + PA je mi fyzicky

nepříjemná +Únava z PA je mi fyzicky nepříjemná + Nesnáším neúspěch, tak se ani

nepokouším + PA je namáhavá práce + PA je nudná)

Objektivní příčiny časové (Svůj čas věnuji převážně zaměstnání, práci v domácnosti,

jiným aktivitám + Jsem příliš vytížen(a) v zaměstnání, společensky, v rodině)

Objektivní příčiny – možnosti k provozování PA (Nemám nikoho, s kým bych PA

prováděl(a), Nemám vhodné prostředí k provádění PA + Nemám dostatek příležitosti

k provádění PA + Nemám potřebné vybavení).

2.6.1 Nadváha a obezitaBunc (2008) uvádí, že za základní příčinu obezity je považováno výrazné snížení

pohybových aktivit, které zvláště u dětí a mládeže tvoří podstatnou část energetického výdeje.

Podle tohoto autora je za posledních dvacet let doložen pokles realizovaných pohybových

aktivit bez ohledu na věk a pohlaví zhruba o 30%.

Podle Singmunda et al. (2001) s rostoucí váhou klesá množství aktivní pohybové

aktivity více u dívek než u chlapců. U dětí s obezitou a nadváhou nedosahuje aktivní výdej

energie ani minimálních hodnot pro udržení zdravotního stavu navrhovaných Frömelem

(1999).

25

Hanušová a Šmolík, (1979) popisují obezitu jako stav, kdy je v lidském organismu

více tuku, než odpovídá normálním průměrům. Je to víc než 25% tělesné hmotnosti u žen a

20% u mužů. Obezita se většinou projevuje vzestupem tělesné váhy, v některých případech

lze zjistit vysoké procento tuku i u lidí s normální váhou. Mluví se potom o skryté obezitě.

Objevuje se obvykle u lidí se sedavým způsobem zaměstnání, kteří mají nedostatek pohybu.

Podle Šafaříkové (2010, 9) přibývá dětí i dospívajících s vyšší tělesnou hmotností a

menší tělesnou zdatností, což vede ke zhoršení zdravotního stavu a následně i ke snížení

předpokladů pro myšlenkovou a uměleckou činnost.“

Výzkum Kobzové, Vignerové, Bláhy, Krejčovského a Riegerové (2003) je již šestým

celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeže v České republice. Poskytl plně

objektivní informace o výskytu obezity u dětí a mládeže v České republice. Pomocí kontroly

dat měření z roku 1991 dospěli k výsledkům, že vzrostl podíl dětí obézních, hlavně chlapců,

zatímco podíl dětí s nadváhou se výrazněji nezměnil.

Tabulka 5. Podíl dětí s nadváhou a obézních, věk 6,00-17,99

Chlapci % Dívky %

Obezita 4,7 3,7

Nadváha 7,5 6,4

Upraveno dle Kobzové, Vignerové, Bláhy, Krejčovského a Riegerové (2003)

Pro hodnocení byl použit Body Mass Index, který je poměrem hmotnosti a výšky

BMI=hmotnost kg/ (výška m2).

Obezita většinou vzniká při nadměrném příjmu potravy nebo při nedostatku pohybové

aktivity (při kladné energetické bilanci), kdy klesá výdej energie a tím náš příjem energie

převyšuje výdej (Bunc, 2008).

Energetickou bilanci lze podle Bunce (2008) popsat následovně:

∆E = Epříjem+Evýdej

„Je li energetická bilance dlouhodobě kladná, tedy převažuje-li příjem energie nad jejím

výdejem, je důsledkem vzrůst tělesné hmotnosti způsobený zvýšením množství tělesného

tuku. Je-li naopak dlouhodobě záporná, tedy převažuje-li výdej nad příjmem, může být

následkem snížení tělesné hmotnost v důsledku úbytku množství tělesného tuku“ (Bunc 2008,

64).

26

Ukládání tuku v těle ovlivňují i další faktory. Pro vznik obezity je důležitý například

způsob výživy v raném období našeho života. Jestliže jsou děti v tomto období soustavně

překrmovány, vytváří se v těle buňky schopné ukládat tuk (Hanušová & Šmolík, 1979).

Obezita se může se projevit i jako následek nějaké poruchy látkové přeměny, což je

ovšem u mladých lidí záležitost velmi vzácná. Problémy s obezitou jsou i dědičné, studie

prokázaly, že je obezitu možné zdědit. Vlivem zevního prostředí se však nemusí projevit,

zdravá výživa a dostatek pohybu patří k základním faktorům (Hanušová & Šmolík, 1979;

Silbernagl & Lang 2001).

Podle Silbernagla a Langa (2001) je otylost rizikovým faktorem pro hypertenzi,

diabetes mellitus II. typu, hyperlipedemii, aterosklerózu, ledvinové i žlučové kameny.

K diabetu mellitu II. typu blíže specifikuje obezitu jako důsledek genetiky, nadměrného

příjmu potravy a nedostatek pohybu. Dále uvádí, že nadváha o více než 40% je spojena

s dvojnásobnou pravděpodobností předčasné smrti. Do druhé kategorie spadají problémy

s klouby a páteří, které vznikají vlivem trvalého přetěžování (Hanušová & Šmolík, 1979).

Jako vhodnou pohybovou aktivitu pro obézní lze díky jeho low impactu (šetří klouby)

vidět plavání. Za použití plaveckých pomůcek je velice snadné zatěžovat organismus

jakoukoliv zvolenou intenzitou. Plavání se tak stává velmi výhodnou pohybovou aktivitou pro

udržení optimální kardiovaskulární zdatnosti , svalové síly a pohyblivosti po celý život,

Čechovská a Dobrý (2010).

2.6.2 Diabetes mellitus II. typuSilbernagl a Lang (2001) popisují tento typ jako daleko častější než diabetes I. typu, u

nějž hraje důležitou roli genetická dispozice. „Pacienti s diabetem typu II mají většinou

nadváhu. Obezita je následkem genetické dispozice, příliš bohaté konzumace potravin a příliš

malého pohybu. Nevhodný poměr mezi přísunem energie a její spotřebou zvyšuje koncentraci

mastných kyselin v krvi, což zase snižuje zužitkování glukózy ve svalové tkáni“ (Silbernagl,

& Lang, 2001, 286).

27

Obrázek 3. Schéma patofyziologických procesů u jedince trpícího diabetem II. typu

(Silbernagl, & Lang, 2001).

2.6.3 HypertenzePod pojmem hypertenze se rozumí zvýšená hodnota arteriálního tlaku krve

v systémovém oběhu. V průmyslových zemích postihuje asi 20% populace. Hypertenze téměř

vždy začíná plíživě a měla by být účinně léčena, proto musí být horní hranice normálního

tlaku přesně definována Silbernagl a Lang (2001):

Tabulka 6. Hodnoty pro všechny věkové skupiny

Normální tlak Hraniční

hypertenze

Hypertenze

Diastolický tlak (PD [mm Hg] <90 90-95 >95

Systolický tlak (PS [mm Hg] <140 140-160 >160

Silbernagl a Lang (2001, 208)

2.6.4 ArteriosklerózaPodle Silbernagela a Langa (2010) je toto onemocnění příčinou více než poloviny

úmrtí v západních průmyslových zemí. Je to pomalé cévní onemocnění, při kterém dochází ke

změnám vnitřní a střední části vrstvy cév. Stěna se ukládáním tukových látek postupně

ztlušťuje (vznikají zde arteriosklerotické pláty) a postupně snižuje její průsvit. Projevy lze

pozorovat již u dětí vznikem tukových proužků objevujících se na vnitřní stěně velkých cév.

Ty pak dále rostou ve fibrózní pláty nebo ateromy, které stojí za vznikem arterosklerózy.

Samotná arterioskleróza pak může vést k chronické ischemické chorobě srdeční, cévní

mozkové příhodě nebo k ischemické chorobě dolních končetin.

28

upraveno podle (Silbernagel, & Lang, 2010)

Obrázek 4. Přehled patologických změn cév zapříčiněné arteriosklerózou

2.7 Členění a charakteristika vývojového období adolescence

Kouba (1995) periodizuje lidský věk na tři základní období. Mluví o mládí, kdy se

jedinec formuje a stimuluje, o dospělosti, kdy daný jedinec vytváří důležité hodnoty,

rozmnožuje se a kultivuje se, a o stáří, kdy jedinec postupně ustupuje a posléze zaniká. Tyto

základní velké periody lze dále dělit na řadu menších vývojových stádií:

Období mládí 0-20 let

dětství 0-11 let dorostenectví 11-20 let

Období dětství 0 -11 let

0-1 rok 1-3roky 3-6 let 6-11 let

kojenecké batolecí předškolní věk mladší školní věk

Období dorostenecké 11-20

11-15 let 15-20 let

pubescence adolescence

29

Období dospělosti 20-60 let

20-30 let 30-45 let 45-60 let

mladá dospělost střední dospělost starší dospělost

Období stáří 60 a více let

60-75 let 75 a více let

stáří kmetství

Upraveno podle (Kouba 1995)

Rychtecký a Fialová (2002) mluví o období staršího školního věku jako o adolescenci

a uvádějí tato léta života jedince: 14(15)- 18(19). Měkota, Kovář a Štěpnička (1988) toto

období označují jako období dospívání a člení ho na pubescenci (11/12 až 14/16 let) a

adolescenci (od 14/16 do 18/21 let), dále toto období charakterizují rozsáhlými vývojovými

změnami somatickými i motorickými. Během období pubescence výše zmiňované změny

probíhají značně rychleji než v adolescenci.

Malina a Bouchard (1991) připouští, že období adolescence je z pohledu

chronologického věku jedince obtížné přesně definovat a uvádí období zvlášť pro chlapce a

pro dívky. U dívek uvádí rozmezí 8 -19 let a u chlapců 10- 22 let.

Smetana, Campione-Barr a Metzger (2006) uvádějí tři základní období dospívání:

ranou adolescenci (10-13 let), období střední adolescence (14-17 let) a pozdní adolescenci (18

až první polovinu třetí dekády). Podle autorů adolescence začíná biologickými změnami a

končí kulturními, protože přechod do adolescence je značen dramatickými změnami puberty,

zatímco přechod do dospělosti je podstatně méně zřejmý.

„Tělesné, psychické i sociální změny v období dospívání probíhají sice v jisté

vzájemné závislosti, ale zdaleka nejsou úplně souběžné…Tato intraindividuální variabilita

(rozdílnost ve stupni vyspělosti v jednotlivých oblastech téhož jedince) je ještě komplikována

existencí značné interindividuální variability (rozdílnost ve stupni vyspělosti u různých

jedinců)“ (Langmeier et al. 1998, 87).

2.7.1 Životní etapa adolescence z anatomicko-fyziologického hlediska„Období dospívání nekončí právě patnácti lety, ale zvláště u chlapců se posunuje do

postpubescence. Vývoj dívek je rychlejší než u chlapců, avšak ještě v postpubescenci (15-20

let) je chlapci dohánějí. Období patnácti až osmnácti let nazýváme často starším školním

30

věkem“ (Čelikovský et al. 1979, 45). Rychtecký a Fialová (2002) uvádějí, že v tomto období

dochází ke snížení tempa růstu, kdy předchozí progresivní růst zpomaluje a pozvolna se

dokončuje. Kouba (1995, 60) blíže specifikuje, že „biologicky je toto období vymezeno

dosažením pohlavní zralosti a ukončením tělesného růstu. Zpomaluje se růst, chlapci od 15 let

vyrostou ještě cca 7-8 cm a zvětší se hmotnost o 13 kg, děvčata od 14-18 let vyrostou již jen

cca o 3 cm a hmotnost se zvětší cca o 6 kg. Dochází ke změnám především v tělesných

proporcích.“ Během tohoto období dozrává většina tělesných systémů jak strukturou, tak

funkčně (Malina, & Bouchard 1991; Langmeier, Langmeier, & Křejčířová 1998).

Ke konci pubescence se nejrychleji rozvíjí rychlostní a obratnostní schopnosti, což je

způsobeno morfologickými změnami ve svalech. Výrazný nárůst svalové hmoty pozorujeme

u chlapců, zatímco u dívek jde spíše o přírůstky podkožního tuku. (Čelikovský et al. 1979).

„Koncem období se pozvolna dovršuje tělesný vývoj, projevuje se to v plném rozvoji a

výkonnosti všech orgánů těla: srdce, plic, svalů, zesílení kostí, šlach aj. Na rozdíl od

předchozích let, která jsou obdobím přestavby organismu, jde nyní o dobudování“ Dovalil et

al. (2002, 248).

Obrázek 5. Vývoj výšky a váhy dětí Americké populace do osmnácti let (Malina, & Bouchard

(1991, 46)

31

Malina a Bouchard (1991) k obrázku dodávají, že uvedené hodnoty jsou průměrné a

individuální růst a vývoj jedince může být značně rozdílný.

2.7.2 Charakteristika motorického vývojeMotorický i senzorický vývoj je v tomto období dokončený a toto období bývá

označováno za vrchol motorického vývoje jedince. Motorická docilita se zlepšuje i díky

účinnější koncentraci pozornosti, konzistentní motivaci, cílevědomějšímu přístupu k učení i

zvýšené mentální intelektové kapacitě adolescentů (Rychtecký,& Fialová 2002) a (Čelikovský

et al. 1979).

Podle Kouby (1995) pohybové schopnosti v tomto období umožňují formování

nového harmonického celku, přičemž úroveň jednotlivých kondičních schopností umožňuje

provádět i fyzicky náročné aktivity. Koordinační schopnosti pak umožňují vykonávat pohyby

přesně, plynule a esteticky.

U chlapců vlivem tohoto nárůstu svalové hmoty dochází ke snížení pohyblivosti v

kloubech. Ženy se vyrovnávají mužům v rychlostních projevech jen různých částí těla a

v souhře pohybů, zatímco v projevech ohebnosti jsou téměř vždy lepší ženy (Rychtecký,&

Fialová 2002) a (Čelikovský et al. 1979). Síla a motorika se obecně během tohoto období

rozvíjí. Vývoj jednotlivých složek však není stejnoměrný (Malina, & Bouchard, 1995).

Podle Dovalila et al. (2002, 249) „plný tělesný rozvoj v konci období předznamenává

počátek dosud nejvyšší pohybové výkonnosti. Od 16 let je možné výrazněji zvyšovat

tréninkové nároky, koncem dorostového věku přichází doba maximální trénovatelnosti.

Nic nebrání rozvíjení všech pohybových schopností, značné možnosti jsou už v silové

a vytrvalostní oblasti, organismus je připraven i na anaerobní zatížení. Pokračuje

zdokonalování techniky až do potřebných detailů.“

2.7.3 Životní etapa adolescence z psychologického hlediska„Poznávací vývoj se blíží svému vrcholu a intelektuální předpoklady je možné

využívat v motorickém učení. Adolescent nabývá emocionální rovnováhu. Intelektová a

emocionální vyzrálost má vliv na sféru zájmů. Dochází k vyhranění zájmů. Pohybové hry

ztrácejí původní biologický význam a nabývají významu společenského“ (Kouba 1995, 60).

Podle Rychteckého a Fialové (2002) patří toto životní období k náročným zejména kvůli

četným intrapsychickým a meziosobním konfliktům. Jde o rozpor mezi fyzickou a sociální

dospělostí.

32

Atkinson, Atkinson, Smith, Bem, a Nolen-Hoeksema (2003) uvádí, že podle

psychonalytika Eriksona hlavním úkolem, který je postaven před adolescenta, je vytvořit si

pocit vlastní identity a najít odpovědi na otázky „Kdo jsem?“ a Kam směřuji?“ Přestože je

toto období spojováno s pojmem „krize identity“, je považováno za klíčovou součást

zdravého psychosociálního vývoje.

Intelektová a emocionální vyzrálost pak nalézá odraz ve sféře zájmů. Adolescent se

zajímá o svoji osobu, o druhé pohlaví a projevuje už zcela vyhraněné sportovní zájmy

(Měkota, Kovář, & Štěpnička 1988).

Barrett a White (2002) popisují adolescenci jako období života, kdy se rozdíly

v mentalitě pohlaví stávají významným faktorem v orientaci jedince na sebe sama a vnímání

své pozice ve společnosti. Autoři spojují maskulinitu a feminimitu adolescentního jedince

s psychologickým stavem během časné dospělosti. Každý jedinec má obě komponenty.

Maskulinita zajišťuje vnímání jedince sebe sama jako nadřazeného ostatním. Feminimita

funguje obráceně. Výsledky jejich studie dokládají, že jedinci, kteří vstupují do období

adolescence s vyšší „hladinou“ maskulinity, vykazují v dospělosti méně symptomů deprese.

2.7.4 Životní etapa adolescence ze sociologického hlediska„Zvláštnosti dospívání jsou změny ve vztahu k sobě samému, ke konkrétním druhým

lidem či skupině. Tato vědomá sebereflexe je úzce spjata s potřebou vědomí vlastní hodnoty,

jedinečnosti a ocenění druhými lidmi. Ve středu zájmu je také hodnocení fyzických změn,

emoční rozkolísanosti a vztahů s rodiči. Hledání identity patří mezi základní úkoly

adolescence“ (Sigmundová, 2005).

Adolescence by měla být obdobím „experimentování s rolemi“, ve kterém mladí lidé

mohou prozkoumávat různé způsoby chování, zájmy a ideologie (Atkinson et al. 2003).

„V podmínkách primitivních společností, kde je málo identifikačních modelů a počet

sociálních rolí je omezený, je úkol vytvořit si vlastní identitu relativně jednoduchý. Ve složité

společnosti, jako je naše, je to pro mnoho adolescentů obtížný úkol“ (Atkinson et al. 2003,

102).

Podle Havlíka, Novotné a Prokopa (1993) představuje mládí učení se rolím

„mladého“, anticipaci rolí dospělých, ale také zapomínání rolí dítěte. Pro dětství typické

vztahy závislosti jsou ještě výrazněji nahrazovány vztahy vzájemnosti, adolescent se pokládá

za rovnocenného partnera dospělých a snaží se, nezřídka přes jejich odpor a nepochopení,

emancipovat.

33

Dokončuje se stratifikace hodnot, úsilí po nezávislosti a z něj vyplývající interiorizace

sociálních norem a postojů. V tomto období můžeme pozorovat vyšší emocionální stabilitu a

odpovědnost za produkci své vlastní činnosti a stabilizaci vývoje osobních vlastností

(Rychtecký & Fialová, 2002).

„Na rozdíl od dětství, ve kterém převládají požadavky na adaptaci, v adolescenci

převažuje individualizace, hledání autonomie i zodpovědnosti vůči přijatým hodnotám i ve

vztahu k druhým lidem“ (Havlík, Novotná, & Prokop, 1993, 32). V pozdním dětství a při

nástupu adolescence se objevují prvky prosociálního chování již zřetelněji a toto chování v

tomto období narůstá, i když v některých studiích jsou popsány případy opačné (Barrett &

White, 2002). V tomto období se jedná „spíše o sociální očekávání sociálně dezirabilního

(sociálně žádoucího) chování, ve kterém jsou celkově v tomto věkovém období citlivější

dívky, u kterých se vyvíjí vyšší stupeň empatie a prosociálního chování i zodpovědnosti, ale

také jim narůstá pocit viny a deprese, pokud toto jejich očekávání prosociálního chování není

prakticky naplněno“ (Lašek, 2011, 125).

34

3 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY

Hlavním cílem této práce je zjištění úrovně pohybové aktivity v každodenním životě

studentů Gymnázia a Střední odborné pedagogické školy ve Znojmě a přispět tak k vytvoření

podmínek pro zlepšení životního stylu v daném regionu.

Dílčí cíle:

1. Analyzovat celkovou pohybovou aktivitu vybraného souboru.

2. Analyzovat jednotlivé komponenty pohybové aktivity (intenzivní, středně zatěžující a

chůze).

3. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě mezi chlapci a dívkami.

4. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska účasti na organizovaných formách

pohybové aktivity.

5. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska velikosti místa bydliště.

6. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska velikosti BMI.

7. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska kouření cigaret.

8. Analyzovat strukturu vykonávaných sportovních a pohybových aktivit a sportovních

zájmů adolescentů.

Výzkumné otázky:

Jakou roli hrají jednotlivé komponenty pohybové aktivity v celkovém energetickém

výdeji u námi vybraného souboru a do jaké míry jej ovlivňují?

Jsou aktivnější chlapci nebo dívky?

Jsou aktivnější adolescenti žijící na vesnici nebo ve městě?

Jak ovlivňuje úroveň BMI celkový energetický výdej probandů?

Má kouření cigaret vliv na pohybovou aktivitu adolescentů?

35

4 METODIKA

5.1 Charakteristika výzkumného souboruZkoumaný soubor obsahuje 215 žáků Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické

ve Znojmě. Z toho se jedná o 154 dívek a 61 chlapců studující první až čtvrtý ročník,

popřípadě pátý až osmý ročník osmiletého gymnázia. Sledovaný soubor musel splňovat

podmínku věkového minima patnácti let. Rozdělení souboru podle pohlaví ukazuje tabulka 7.

Tabulka 7. Základní charakteristika výzkumného souboru (výška , hmotnost, BMI)

 

Chlapci (n=61)

M (SD)

Dívky (n=154)

M (SD)

Výška (cm) 178 (7) 167 (7)

Hmotnost (kg) 67 (11) 57 (8)

BMI (kg•m-2) 21 (3) 21 (3)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka, n – rozsah souboru

5.2 Technika sběru dat„Technika“ je pojem týkající se způsobu sbírání materiálu nebo dat. Pro získání

informací byla během mého výzkumu použita technika dotazníku. Respondenti odpovídají

písemně na otázky tištěného formuláře. Výhodou techniky dotazníku je její anonymita,

jednoznačná formulace otázek, rychlé a ekonomické shromáždění potřebných informací,

formální shodnost podnětu v situaci je vysoká a dotazník dává delší čas na rozmyšlení

odpovědi. Nevýhody dotazníku jsou v nárocích na ochotu dotazovaného, otázky lze v našem

případě přeskočit (Geist, 1992). Pro zjištění dat o pohybové aktivitě byla použita česká krátká

standardizovaná verze Mezinárodního dotazníku k pohybové aktivitě (IPAQ-short).

5.3 Struktura dotazníku IPAQ shortDotazník zjišťuje pohybovou aktivitu subjektů, která je vykonávána jako součást

každodenního života. Zajímá se o pohybovou aktivitu v posledních sedmi dnech. Dotazník se

skládá ze tří částí (Frömel et al. 2003).:

36

A) První část dotazníku obsahuje vysvětlivky k termínům:

Intenzivní pohybová aktivita – vyznačuje se těžkou tělesnou námahou a zadýcháním

(výrazně rychlejší a těžší dýchání než normálně), která trvala nepřetržitě alespoň 10

minut.

Středně zatěžující pohybová aktivita – vyznačuje se tělesnou námahou, při níž se

dýchá trochu více než normálně.

Blíže specifikuje činnosti jako je chůze a sezení.

Dále tato část obsahuje otázky ke každodenní pohybové aktivitě a inaktivitě za

posledních sedm dnů.

B) Druhá část dotazníku shrnuje celosvětově nutné demografické otázky. V našich

podmínkách jsou některé otázky nezvyklé a vyžadují zdůraznění celosvětovosti, zejména

různorodosti kultur a vzdělanostní úrovně obyvatel

C) Třetí část dotazníku obsahuje doplňující národní otázky, které jsou nejzávažnější pro

interpretaci získaných údajů o pohybové aktivitě a inaktivitě dospělé populace. Respondenti

jsou požádání o doplnění osobní charakteristiky (pokud souhlasí) (Frömel et al. 2003).

5.4 Popis sběru datŠkola má 27 tříd s kapacitou 800 žáků určených pro třídy osmiletého gymnázia,

čtyřletého gymnázia a pro pedagogické obory (předškolní a mimoškolní pedagogika,

výchovná a humanitární činnost a pedagogické lyceum). Z celkového počtu 770-ti dotazníků

se vrátilo pouze 249 vyplněných dotazníků.

Sběr dat proběhl v únoru 2011. Bylo vytištěno 770 dotazníků a rozdáno učitelům

tělesné výchovy, tělesná výchova je na škole povinná, takže se dotazníky měly dostat ke

většině žáků (výjimku tvoří pouze žáci nemocní v době sběru dat a žáci osvobození z tělesné

výchovy). Učitelé byli proškoleni o pravidlech sběru dat a byly jim vysvětleny základní

pojmy týkající se otázek. V případě žádosti o pomoc mohli učitelé pomáhat s vyplněním

dotazníku. Bylo však povoleno pouze vysvětlení textu. Učitelé nesměli na studenty vyvíjet

nátlak a tím ovlivňovat údaje.

Prezentace zjištěných výsledků proběhne na škole v září roku 2011.

5.5 Metodika zpracování dat z IPAQ shortMetodika zpracování dat zjištěných pomoci IPAQ je v souladu s doporučeními

Guidelines for Data Processing and Analysis of the International Physical Activity

Questionare (IPAQ) – Short and Long Forms (2005). Krátká verze umožňuje získat jak

37

kategorické, tak kontinuální úrovně pohybové aktivity. Kategorické skóre rozděluje populaci

do tří skupin na základě úrovně pohybové aktivity (tabulka 8), navržená kritéria pro

kategorizaci využívají současných poznatků, jenž přijímají třicet minut středně zatěžující

pohybové aktivity realizované ve většině dnů v týdnu jako úroveň, které je možno připsat

zdravotně preventivní účinek (Neuls, 2007).

Tabulka 8. Kategorizace osob na základě dat získaných z IPAQ

Kategorie Označení části souboru Kritéria zařazení1 Nedostatečně aktivní Nedostatečně aktivní jedinci nenaplňující kritéria pro

kategorie 2 a 3.2 Minimálně aktivní Jedinci splňující jedno z kritérií pro minimum

aktivity:a) alespoň 20 min intenzivní pohybové aktivity za den ve třech a více dnech v týdnu nebob) alespoň 30min středně zatěžující pohybové aktivity či chůze za den v pěti dnech v týdnu neboc) pět a více dní jakékoliv kombinace chůze, středně zatěžující nebo intenzivní pohybové aktivity dosahující minima 600 MET-min•týden-1

3 Vysoce aktivní Jedinci splňující jedno z kritérií:a) alespoň tři dny intenzivní pohybové aktivity a dosažení minimální hodnoty 1500 MET-min•týden-1 nebob) sedm a více dní jakékoliv kombinace chůze, středně zatěžující nebo intenzivní pohybové aktivity a dosažení minimální hodnoty 3000 MET-min•týden-1

Upraveno dle (Neuls, 2007)

Kontinuální skóre je vyjadřováno jako medián tzv. MET-minut. Pro výpočet hodnoty

MET-minut se používají následující vzorce:

chůze:

MET-min•týden-1 = 3,3 ● doba chůze (min) ● frekvence chůze (dny)

středně zatěžující pohybová aktivita

MET-min•týden-1 = 4,0 ● doba středně zatěžující pohybové aktivity (min) ● frekvence středně zatěžující pohybové aktivity (dny)

intenzivní pohybová aktivita

MET-min•týden-1 = 6,0 ● doby intenzivní pohybové aktivity (min) ● frekvence

intenzivní pohybové aktivity (dny)

38

„Celková pohybová aktivita se stanovuje jako součet hodnot MET-min•týden-1 pro

chůzi, středně zatěžující a intenzivní pohybovou aktivitu. Hodnoty používané ve výše

uvedených vzorcích vycházejí ze standardizační studie IPAQ (Craig et al. 2003). Koeficient u

intenzivní pohybové aktivity byl na základě zjištěného nadhodnocování pohybové aktivity

v dotazníku snížen z 8,0 na 6,0. Otázka týkající se sezení vystupuje jako proměnná, která není

součástí žádného souhrnného skóre pohybové aktivity“ (Neuls, 2007).

Na základě znalosti výšky a váhy subjektu bylo vypočítáno pomocí vztahu

váha vkgvýška v metrechna druhou BMI subjektů. Probandi byli rozdeleni do tří skupin:

BMI 1<18,5 …podváha

BMI 2 18,5-25 …optimální váha

BMI 3>25 …nadváha

Probandi byli dále rozděleni do tří skupin podle velikosti sídla, v němž mají trvalé

bydliště:

SÍDLO 2 30000 – 100000 obyvatel

SÍDLO 3 1000 – 29999 obyvatel

SÍDLO 4 méně než 1000 obyvatel

IPAQ Research commitee (2005) dále řeší podmínky pro vyřazení odlehlých hodnot,

překódování vysokých hodnot (na 3 hodiny) a minimální dobu trvání aktivity, která má být

řazena do analýzy.

5.6 Statistické zpracování datPro statistickou analýzu byl použit počítačový software Statistica 8 (StatSoft s r. r.,

2008). Primárním krokem byla tvorba tabulek popisné statistiky zájmových skupin (podle

BMI, podle velikosti místa bydliště, aktivní účasti na organizovaných formách PA a kouření

cigaret). V rámci těchto tabulek byly vypočítány základní statistické veličiny jako je

aritmetický průměr, směrodatná odchylka, medián a interkvartilové rozpětí.

Ke statistickému srovnání pohybové aktivity chlapců a dívek byla použita Kruskal-

Wallisova ANOVA. Následná kontrola probíhala pomocí koeficientu η2=H

N−1 s hodnocením

η2 = 0,01 malý efekt, η2 = 0,06 střední efekt a η2 = 0,14 velký efekt (Morse, 1999).

H…vypočítaná hodnota Kruskal-Wallisova testu

N…celkový rozsah souboru

39

V případě statistického srovnávání skupin podle BMI, podle velikosti místa bydliště, aktivní

účasti na organizovaných formách PA a kouření cigaret byl použit Mann-Whitneyův U test.

Při tomto testu byl vypočítán a použit koeficient „effect size“ d podle vzorce

d=2∗Z

√n1+n 2 kdy je hodnocení „ effect size“ d = 0,2 malý efekt, 0,5 střední efekt a 0,8 velký

efekt (Thomas, Nelson & Silverman 2005).

Z…absolutní hodnota U testu

n1…počet probandů v první skupině

n2…počet probandů v druhé skupině

Dále byly pro dílčí kroky při zpracovávání statistických dat použity základní funkce a operace

v MS Office Excel 2007.

5.7 Vyčištění souboruZ celkového počtu vrácených dotazníků musely být, na základě odpovědí uvedených

k otázce „Kolik let školní docházky máte ukončeno (včetně základní školy)“ vyřazeny ty

dotazníky, které odpovídaly 5 až 8 let. Součástí školy je i osmileté gymnázium a tito žáci ještě

nestačili dovršit věkovou hranici 15 let, která je pro tuto formu dotazníku klíčová. IPAQ

Research commitee (2005) nedoporučuje používat tento dotazník pro zjišťování stavu

pohybové aktivity mimo věkové rozmezí 15-69 let. Dále musely být při výpočtu BMI

vyřazeny ty dotazníky, které neobsahovaly u otázek „Hmotnost“ a „Výška“ odpověď. Dále

museli být na základě konzultace s CKV vyřazeni probandi, u kterých celková pohybová

aktivita dosahovala více než 10000 MET-min●týden-1. Obézní jedinec se vyskytl pouze

jeden, proto byl po konzultaci s CKV zařazen do skupiny BMI 3.

40

5 VÝSLEDKY A DISKUSE

Pro výpočty byli respondenti rozděleni podle různých kritérií do skupin, rozdělení

proběhlo podle pohlaví, participace na organizované pohybové aktivitě, BMI, velikosti sídla a

podle toho, jestli respondent kouří nebo ne.

Chlapci dosahovali v  hodnotách celkově dosažených MET-min●týden-1 o více než o

třetinu vyšších hodnot než dívky a byl zjištěn významný rozdíl jak statisticky tak věcně, [H(1,

215)=19,11; p=0,000; η2=0,089] (Obrázek 6). Při hodnocení chůze nebyly zjištěny rozdíly -

Tabulka 9. Chlapci průměrně stráví 58,5 minuty intenzivní pohybovou aktivitou za týden,

dívky jen 25,1 minuty, čímž nedosahují ani polovičních hodnot oproti chlapcům - Tabulka 10.

V hodnocení tohoto ukazatele byl zjištěn rozdíl jak statisticky, tak věcně významný [H(1,

215)=32,22; p=0,000; η2=0,151].

Tabulka 9. Energetická náročnost jednotlivých komponent celkové pohybové aktivity

z hlediska pohlaví

PA pohlaví nMdn

MET-min•týden-1 IQR H p η2

intenzivní CH 61 2160 2340 32,22 0 0,151D 154 720 1440

středně zatěžující

CH 61 720 180011,79 0,0006 0,001

D 154 240 960chůze CH 61 1386 2640 0,51 0,47 0,002

D 154 1386 2673Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, H – Kruskal-Wallis ANOVA,

p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size“

41

0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

Chlapci Dívky

Prům

ěr M

ET-m

in●t

ýden

-1

Obrázek 6. Celkový výdej energie (MET-min●týden-1)

Tabulka 10. Průměrné hodnoty pohybové aktivity (min/den) u chlapců a děvčat.

 

 

n Intenzivní PA

(min ●den-1)

Středně zatěžující

PA (min ●den-1)

Chůze

(min ●den-1)

Intenzivní PA + Středně zatěžující PA+chůze

(min ●den-1)

M SD M SD M SD M SD

chlapc

i 61 58,5 46,6 47,4 54,1 80,4 68,8 186,3 120,1

dívky 154 25,1 29,5 20,4 26,7 74,5 68,6 120 91,9

suma 215 34,6 38,2 28 38,4 76,2 68,5 138,8 104,

8

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

Při srovnání množství celkové pohybové aktivity u chlapců a děvčat zjišťujeme, že

chlapci se 5642 MET-min●týden-1spadají do 3. skupiny tj. vysoce aktivní jedinci. Dívky se

3346 MET-min●týden-1 také překonali hranici 3000 MET-min●týden-1, a spadají do skupiny

číslo 3 tj. vysoce aktivní (Neuls, 2007). Zaměříme-li se na množství intenzivní pohybové

aktivity, chlapci s 58,5 min ●den-1splňují zdravotní doporučení (Skalik, Lokvencová, &

Frömel, 2009). 25,1 min ●den-1se u dívek také jeví, jako dostačující. Celkový součet (120

min/den) jednotlivých komponent pohybové aktivity se však u dívek jeví jako nedostačující

(Bunc, 1996; Frömel et al. 1999). Kritérium 5krát týdně 30 minut středně zatěžující pohybové

42

aktivity splňují chlapci. Dívky se už v tomto směru nejeví jako dostatečně aktivní. Výsledky

se rozcházejí s výzkumem studii Sigmunda et al. (2009) v němž uvádí, že od 15 let nejsou

mezi chlapci a děvčaty statisticky významné rozdíly. Vyšší hodnoty intenzivní pohybové

aktivity mohou být způsobeny strukturou pohybových zájmů, kdy chlapci preferují sportovní

hry, jak dokládají tabulky 16. a 17. Soubor dívek je početnější, protože výzkum probíhal na

gymnáziu a střední odborné pedagogické škole.

Při posuzování celkového energetického výdeje probandů na základě účasti

v organizovaných formách pohybové aktivity byl zjištěn významný rozdíl (Z=3,68; p=0,000;

d= 0,58). Studenti, kteří se neúčastní organizovaných forem pohybové aktivity, dosahují jen

57% energetického výdeje účastníků organizovaných forem - Obrázek 7. Nejvýznamnější

rozdíl v podílu na celkovém výdeji tvoří intenzivní pohybová aktivita - Tabulka 11.

Tabulka 11. Energetická náročnost jednotlivých komponent celkové pohybové aktivity

podle účasti na organizovaných formách PA

  

Účast na organizované PA NE (n=63) 

Účast na organizované PA ANO (n=99) 

   

MdnMET-

min●týden-1 IQR

MdnMET-

min●týden-1 IQR Z P dintenzivní PA 360 1440 1440 1860 2,97 0,003 0,47středně zatěžující PA 200 720 480 1380 1,56 0,118 0,25chůze 990 2706 1386 2640 2,18 0,029 0,34Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, Z – Mann-Whitneyův U test,

p – hladina významnosti, d – koeficient „effect size“

43

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

3500

4000

4500

ANONE

Prům

ěr M

ET-m

in●t

ýden

-1

Obrázek 7. Celkový energetický výdej (MET-min●týden-1) podle účasti na organizovaných

formách pohybové aktivity.

Účast na organizovaných formách pohybové aktivity zabezpečuje dostatek intenzivní

pohybové zátěže. Výsledky ukazují 1440 MET-min●týden-1, což téměř splňuje podmínku

IPAQ pro zařazení do skupiny vysoce aktivních jedinců. Toto zjištění může také znamenat, že

pouhá účast na školní tělesné výchově nemusí být dostačující pro zvýšení energetického

výdeje intenzivní pohybovou aktivitou. Účast na mimoškolních organizovaných pohybových

aktivitách se pak jeví jako nezbytná. 2974 MET-min●týden-1 nám ukazuje u „neúčastnících

se organizovaných forem“ významný propad v množství celkové pohybové aktivity proti

„účastníkům“.

Při sledování rozdílů v pohybové aktivitě kuřáků a nekuřáků nebyly shledány žádné

významné rozdíly v objemu pohybové aktivity a jejích komponent. Výdej při chůzi je totožný

(Obrázek 8) a přesto, že objem střední pohybové aktivity u kuřáků dosahuje pouze poloviny

objemu nekuřáků, nejsou tyto výsledky statisticky významné (Z=1,04; p=0,297; d=0,15),

koeficient „effect size“ nedosahuje ani malého efektu. Proband, který kouří, chodí průměrně

256,5 minut za den a chůze je tak jedinou z komponent pohybové aktivity, kterou oproti

„nekuřákovi“ koná déle - Tabulka 12.

44

Tabulka 12. Průměrný čas strávený pohybovou aktivitou (min ●den-1)

PA kouření n M SD

intenzivní 

ANO 28 32,6 37,5

NE 160 34,5 38,5středně zatěžující 

ANO 28 23,7 37,5

NE 160 28,8 39,3

chůze 

ANO 28 256,5 230,3

NE 160 250 226,5 Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka,

Intenzivní PA

Střední PA Chůze Intenzivní PA + Střední PA + Chůze

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

3500

4000

KOUŘENÍ ANOKOUŘENÍ NE

Prům

ěr M

ET-m

in●t

ýden

-1

Obrázek 8. Energetický výdej v MET-min●týden-1 podle kouření cigaret.

Ke kouření cigaret se v dotazníku přiznalo 13% studentů, obě skupiny však na základě

součtu intenzivní, středně zatěžující pohybové aktivity a chůze mohou řadit do kategorie 3

podle IPAQ. Při zkoumání složek celkového výdeje, však nesplňují jednotlivá kritéria. Nízký

podíl kuřáků nemusí být do značné míry zkreslený (strach z uvedení citlivého údaje

v dotazníku), na škole jsem absolvoval pedagogickou praxi a v okolí školy nebyly vidět

hloučky kouřících studentů.

Porovnání celkové pohybové aktivity ukázalo, že probandi žijící ve městě (viz sídlo

2), mají v průměru podstatně více celkové pohybové aktivity než další dvě skupiny (Obrázek

9.) Mezi sídlem 2 a sídlem 3 byly zjištěny signifikantní rozdíly (Z=2,89; p=0,004, d=0,50).

Také při porovnání sídla 4 a sídla 2 byl zjištěn významný rozdíl (Z=3,28; p= 0,001; d=0,52).

45

Významnější rozdíly v objemu pohybové aktivity nebyly nalezeny pouze při porovnání

hodnot středně zatěžující pohybové aktivity (Tabulka 13. a 14.).

Tabulka 13. Porovnání jednotlivých komponent pohybové aktivity sídla 2 vs. 3

SÍDLO 2 (n=82) 

SÍDLO 3 (n=49) 

   

MdnMET-

min●týden-1 IQR

MdnMET-

min●týden-1 IQR Z P dintenzivní PA 1440 1980 720 1320 2,09 0,036 0,37středně zatěžujícíPA 480 1120 120 960 1,77 0,076 0,31

chůze 2178 2970 1386 2640 2,19 0,028 0,38Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, Z – Mann-Whitneyův U test,

p – hladina významnosti, d – koeficient „effect size“

0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

SÍDLO 2SÍDLO 3SÍDLO 4

Prům

ěr M

ET-m

in●t

ýden

-1

Obrázek 9. Celkový energetický výdej při pohybové aktivitě v MET-min●týden-1.

46

Tabulka 14. Porovnání jednotlivých komponent pohybové aktivity sídla 4 vs. 2

SÍDLO 4 (n=79) 

SÍDLO 2 (n=82) 

   

MdnMET-

min●týden-1 IQR

MdnMET-

min●týden-1 IQR Z P dintenzivní PA 720 2070 1440 1980 2,06 0,039 0,32středně zatěžující PA 480 1100 480 1120 0,07 0,941 0,01chůze 1188 2706 2178 2970 3,35 0,001 0,53

Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, Z – Mann-Whitneyův U test,

p – hladina významnosti, d – koeficient „effect size“

Při rozdělení souboru na tři skupiny podle bydliště, vykazují obyvatelé Znojma vyšší

pohybovou aktivitu než obyvatelé vesnic a menších sídel do 30000 obyvatel. Při porovnávání

velikosti intenzivní pohybové aktivity pozorujeme až dvojnásobně vyšší spotřebu energie při

intenzivní pohybové činnosti. Tento jev může byt zapříčiněn menšími možnostmi zapojení do

organizované pohybové aktivity na vesnicích. Podle mého názoru, že lidé na vesnici tráví více

času chůzí díky chybějící infrastruktuře, tak nebyl potvrzen. Nejmenší energetickou spotřebu

chůzí vykazují obyvatele velkých vesnic a městeček o velikosti 1000 až 29999 obyvatel.

Mírně zvýšený energetický výdej u skupiny obyvatel nejmenších vesnic již může být

způsoben větší docházkovou vzdáleností, nebo větším podílem práce na zahradě.

Zkoumání vzorku při rozdělení do skupin na základě BMI neukázalo přes značné

rozdíly v čase stráveném středně zatěžující pohybovou aktivitou (BMI 3 průměrně 10 minut

denně, BMI 2 = 25,6 minut a BMI 1 = 26,1 minut viz Tabulka 15.) významné rozdíly mezi

BMI 1 x BMI 3 (Z=0,82; p=0,414; d=0,27) a BMI 2 x BMI 3 (Z=0,8; p=0,427; d=0,14). Při

hodnocení celkové týdenní pohybové aktivity nebyly shledány významné rozdíly mezi

jednotlivýni skupinami (Obrázek 10). BMI 1vs BMI 2 (Z=0,54; p=0,0589; d=0,09), BMI 1 vs

BMI 3 (Z=0,4; p=0,692; d=0,13) a BMI 2 vs BMI 3 (Z=0,83; p=0,409; d=0,15). Koeficient d

nedosahuje ani malého efektu.

47

Tabulka 15. Průměrná doba strávená jednotlivými druhy pohybových aktivit

 

 

n Intenzivní PA

(min ●den-1)

středně zatěžující

PA (min ●den-1)

Chůze

(min ●den-1)

M SD M SD M SD

BMI 1 31 27,8 24,3 26,1 38,1 58,7 66,4

BMI 2 119 29,1 32,2 25,6 35,8 71 65,2

BMI 3 7 17,8 26,1 10,2 9,7 69,8 62,6

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

3500

4000

BMI 1BMI 2BMI 3

Prům

ěr M

ET-m

in●t

ýden

-1

Obrázek 10. Celkový energetický výdej při pohybové aktivitě v MET-min●týden-1.

Bylo zjištěno pouze 7 studentů s nadváhou. Skupina BMI 3 tak tvoří pouze 3,3

procenta celého vzorku. Celý testovaný soubor tak nesplňuje procentuální hodnoty uváděné

Kobzovou, Vignerovou, Bláhou, Krejčovským a Riegerovou (2003), což poukazuje na dobrý

tělesný stav lokální populace. Skupina BMI 3 vykazuje jak v intenzivní tak ve středně

zatěžující pohybové aktivitě výrazně nižší průměrné hodnoty času strávené danou pohybovou

aktivitou, a pro tyto nedostatky musí byt na základě doporučení IPAQ zařazena do skupiny

minimálně aktivních jedinců. Jedinci s podváhou, kteří jako skupina dosahují potřebné

energetické hranice 3000 MET-min●týden-1 mohou být zařazeni do skupiny vysoce

aktivních. Poměrně vysoké hodnoty celkové spotřeby energie dosažené i skupinou BMI 3

mohou být zapříčiněny účastí subjektů na školní tělesné výchově. Škola disponuje vlastní

tělocvičnou s dobrým technickým a materiálním zázemím, dále vlastní malý gymnastický sál

a na dvoře je vybudované hřiště s umělou trávou. V zimních měsících si škola pronajímá větší

48

sportovní halu pro zabezpečení výuky. Atletický stadion je ve vzdálenost cca 5 minut chůze

od školy, kam má škola v letních měsících také přístup.

Obrázek 11. ukazuje procentuální rozložení testovaného vzorku na základě směrnic

IPAQ Research commitee (2005). Pouze 6,8% se nejeví jako dostatečně aktivní. Téměř

polovina respondentů spadá do kategorie vysoce aktivní. Což se jeví jako dobrý výsledek

zbylá část pak spadá do kategorie minimálně aktivní. Výsledky tedy teoreticky ukazují, že

pouze 6,8 % vzorku může být přímo ohroženo onemocněními spojenými s pohybovou

nedostatečností. Na druhé straně by podle mého názoru skupina adolescentů, neměla

vykazovat nedostatečnou pohybovou aktivitu.

Tabulky 16. a 17. ukazují žebříčky pohybových aktivit seřazených podle počtu

odpovědí respondentů. Jde o součty stejných odpovědí, popřípadě výčet jednotlivých druhů

pohybových aktivit.

Tabulka 16. Pořadí pohybových aktivit podle četnosti provozování dané PA a podle

četnosti zájmu o provozování PA u chlapců

CHLAPCIPořadí podle četnosti provozování Pořadí podle četnosti zájmuPohybová aktivita pořadí Pohybová aktivita pořadíběhání, cykloturistika 1 Basketbal 1chůze (i se psem) 2 Fotbal, plavání 2basketbal, florbal, box 3 Extrémní, adrenalinové, florbal hokej 3posilování, hokej 4 chůze (i se psem), cyklistika, paragliding,

horolezectví, posilování, házená, baseball, lyžování, ostatní, triatlon, taneční aktivity, úpoly a bojová umění, kung-fu, lakros

4

cyklistika, cyklistika silniční, cyklotrial, fitness cvičení, fotbal, tenis, skateboard, taneční aktivity, úpoly a bojová umění

5

Z tabulek vyplývá, že co se týče sportovních aktivit a jiných pohybových aktivit, je

chlapci nejvíce provozována běžná lokomoční činnost jako běh a chůze. Dále v popředí stojí

cykloturistika a sportovní hry. V případě pohybové aktivity, kterou by si chlapci přáli

vykonávat, stojí v popředí opět sportovní hry, extrémní a adrenalinové pohybové aktivity.

Výsledky korespondují s Frömelem et al. (1999).

Výsledky dívek souhlasí s Rychteckým a Fialovou (2002), že u dívek klesá zájem o

výkonově zaměřené disciplíny a pohybové činnosti směřují spíše k rytmickým a motoricky

jemnějším činnostem.

49

Tabulka 17. Pořadí pohybových aktivit podle četnosti provozování dané PA a podle

četnosti zájmu o provozování PA u dívek

DÍVKYPořadí podle četnosti provozování Pořadí podle četnosti zájmuPohybová aktivita pořadí Pohybová aktivita pořadíCykloturistika 1 Taneční aktivity 1Chůze (i se psem) 2 Volejbal, tenis 2Taneční aktivity 3 Basketbal, plavání 3Běhání i jogging 4 Běhání, cykloturistika, snowboard,

jezdectví, speciální aerobiky4

Kolečkové brusle, plavání, speciální aerobiky

5 Kolečkové brusle, posilování fotbal, lyžování, aerobik

5

Posilování 6 vysokohorská turistika, horolezectví, lezení, florbal, házená, squash, badminton, sjezdové lyžování, potápění, hasičský sport, box, judo, Z05

5

Hasičský sport 7

Cyklistika, aerobik 8Bruslení, fotbal, volejbal, tenis 9hry kolektivní, basketball, florbal, h 18, jezdectví, balet, břišní tanec, tělesná výchova, Z05

10

6.8%

43.5%

49.7%

nedostatečně aktivníminimálně aktivnívysoce aktivní

Obrázek 11. Procentuální rozložení studentů do třech skupin podle množství pohybové

aktivity.

50

6 ZÁVĚRY

Na základě výsledků jsme vyvodili tyto závěry:

6,8% vzorku nevykazuje ani minimální pohybovou aktivitu.

Téměř polovina všech respondentů se jeví jako vysoce aktivní subjekty.

Chlapci mají týdenní výdej průměrně 5642 MET-min●týden-1 a spadají tak do

skupiny vysoce aktivních jedinců. Dívky se 3346 MET-min●týden-1 a spadají do

také do skupiny vysoce aktivních jedinců.

Chlapci průměrně stráví 58,5 minuty intenzivní pohybovou aktivitou za týden,

dívky jen 25,1 minuty. V hodnocení tohoto ukazatele byl zjištěn rozdíl jak

statisticky, tak věcně významný [H(1, 215)=32,22; p=0,000; η2=0,151].

Kritérium 5krát týdně 30 minut středně zatěžující pohybové aktivity splňují

chlapci. Dívky se už v tomto směru nejeví jako dostatečně aktivní.

Rozdíl v týdenní energetické spotřebě probandů při posuzování na základě účasti

v organizovaných formách pohybové aktivity byl zjištěn jako významný (Z=3,68;

p=0,000; d= 0,58). Na tomto rozdílu má největší podíl objem intenzivní pohybové

aktivity.

Nebyly shledány statisticky významné rozdíly mezi kuřáky a nekuřáky.

Probandi žijící ve městě (30000 – 100000 obyvatel) vykazují významně vyšší

celkový energetický výdej. Mezi sídlem 2 a sídlem 3 byly zjištěny signifikantní

rozdíly (Z=2,89; p=0,004, d=0,50). Také při porovnání sídla 4 a sídla 2 byl zjištěn

významný rozdíl (Z=3,28; p= 0,001; d=0,52).

Nejmenší pohybovou aktivitu vykazují obyvatelé sídel o velikosti 1000 – 29999

obyvatel.

Skupina BMI 3 tj. jedinci s nadváhou a obézní, obsahuje pouze 7 jedinců

z celkového počtu n=215.

Přestože skupina BMI 3 vykazuje v čase stráveném intenzivní a střední pohybovou

aktivitou výrazně nižší časy než skupiny BMI 2 a BMI 1, nebyly rozdíly shledány

významnými. BMI 1 x BMI 3 (Z=0,82; p=0,414; d=0,27) a BMI 2 x BMI 3

(Z=0,8; p=0,427; d=0,14).

Provozované sportovní a pohybové aktivity a zájem o jednotlivé druhy se ukázal

při porovnání s Frömelem et al. (1999) jako konzistentní.

51

Interpretace výsledku na Gymnáziu a Střední odborné pedagogické škole Znojmo

proběhne v září roku 2011 a může tak přispět ke zlepšení podmínek životního stylu

adolescentů v daném regionu.

52

7 SOUHRN

Hlavním cílem této práce bylo pomocí krátké standardizovaná verze Mezinárodního

dotazníku k pohybové aktivitě (IPAQ-short) analyzovat povahu habituální pohybové aktivity

adolescentů v zájmovém regionu. Práce analyzuje úroveň, skladbu, objem a intenzitu

pohybové aktivity adolescentů za posledních sedm dní. Pro detailnější rozbor pohybové

aktivity byli adolescenti rozděleni do zájmových skupin podle faktorů, které mohou

ovlivňovat její úroveň. Rozdělení proběhlo na základě pohlaví, BMI, místa bydliště, účasti na

organizovaných formách pohybové aktivity a kouření cigaret. Výzkumný soubor činilo 215

adolescentů z toho dívek n=154 a chlapců n=61.

Výzkumné otázky se týkaly úrovně energetického výdeje z hlediska IPAQ třídění, role

jednotlivých komponent (intenzivní, středně zatěžující a chůze) v celkovém energetickém

výdeji, pohybové aktivitě z hlediska pohlaví, účasti na organizovaných formách pohybové

aktivity, života na vesnici a ve městě, úrovně BMI, kouření cigaret. Dále podle kritéria, zda se

mění struktura vykonávaných sportovních a pohybových aktivit a sportovních zájmů

adolescentů.

U chlapců a dívek byl zjištěn významný rozdíl jak statisticky, tak věcně v  hodnotách

celkově dosažených MET-min●týden-1, [H(1, 215)=19,11; p=0,000; η2=0,089]. Při

posuzování celkového energetického výdeje probandů na základě účasti v organizovaných

formách pohybové aktivity byl zjištěn významný rozdíl (Z=3,68; p=0,000; d= 0,58). Při

sledování rozdílů v pohybové aktivitě kuřáků a nekuřáků nebyly shledány žádné významné

rozdíly v objemu pohybové aktivity ani jejích komponent. Adolescenti žijící ve městě

vykazují vyšší pohybovou aktivitu než adolescenti žijící v menších sídlech, byly zjištěny

signifikantní rozdíly. Při hodnocení celkové týdenní pohybové aktivity nebyly shledány

významné rozdíly mezi jednotlivými skupinami BMI. Struktura zájmu o sportovní pohybové

aktivity a jejich vykonávání se nemění při porovnání s Frömel et al. (1999). Téměř polovina

(49,7%) testovaného vzorku dosahuje hodnot pro zařazení do skupiny „vysoce aktivní

jedinci“.

53

8 SUMMARY

The main aim of the thesis was to analyze the nature of the habitual physical activity

of adolescents in the representative region by using the International Physical Activity

Questionare (IPAQ) Short. The thesis analyses the level, structure, volume and intensity of

the performed physical activity of adolescents in the last seven days. To make the research in

a more detail, adolescents were divided in groups with respect to the factors that can make

difference in the physical activity. The sex, BMI, place of occupation, participation on the

organized forms of physical activity and smoking cigars were used as a criteria to dive the

adolescents. The group was formed by 154 girls and 61 boys and make together 215 subjects.

The research questions touched the level of the energy expenditure from the IPAQ

point of view, the role of the individual components (intensive PA moderate PA, walking) in

the whole energy expenditure, physical activity with respect o the sex, participation in the

organized forms of PA, living in the country and in the town, BMI level and smoking cigars.

The interest and the participation of adolescents in different kinds of sport physical activity

was considered as well.

There was found significant difference between the boys and girls whole energy

consumption in MET-min●week-1 [H(1, 215)=19,11; p=0,000; η2=0,089]. When the whole

energy consumption with respect to participation in the organized form of PA was considered,

there was found significant difference (Z=3,68; p=0,000; d= 0,58). No significant difference

was found when comparing the smokers with non-smokers. Adolescents living in in the town

show higher energy consumption with significant differences. The evaluation of week

physical activity did not show any significant differences when comparing individual BMI

groups. The structure of the “wanted” and performed sports and physical activities did not

change with respect to Frömel et al. (1999). Almost one half (49,7%) of the subjects can be

stated as highly active individuals.

54

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Atkinson, L. R., Atkinson, C. R., Smith, E. E., Bem, J. D., & Nolen-Hoeksema S. (2003).

Psychologie, (2nd ed.). Praha: Portál.

Barrett, A. E., & White, H. R. (2002). Trajectories of Gender Role Orientations in

Adolescence and Early Adulthood: A Prospective Study of the Mental Health Effects

of Masculinity and Feminimity. Journal of Health and Social Behavior, 43(4), 451-

468.

Blair, S. N., (2001). Physical Inactivity: a Major Public Health Problem. Sborník příspěvků

mezinárodní konference Pohyb a zdraví–Movement and Health (p. 17). Olomouc:

Univerzita Palackého.

Bunc, V. (1996). Nové pohledy na minimální množství pohybových činností. Tělesná

výchova a sport mládeže, 62(7), 2-7.

Bunc, V., (2008). Nadváha a obezita dětí – životní styl jak příčina a důsledek. Česká

kinantropologie, 12(3), 61-69.

Bunc, V., Horčic, J., Cingálek, R., & Moravcová, J. (2001.) Tělesná zdatnots českých dětí a

mládeže. In Sport v České republice na začátku nového tisíciletí 2, 101-105. Praha:

Univerzita Karlova.

Curtis, J. E., & Russel, S. J. (Eds.) (1997). Physical activity in human experience. Champaign,

IL: Human Kinetics.

Čechovská, I., & Dobrý, L. (2010.) Ovlivňují rúzné pohybové aktivity úmrtnost? Tělesná

výchova a sport mládeže, 76(5), 2-4.

Dishman, R. K., Washburn, R. A., & Heath, G.W. (2004). Physical activity epidemiology.

Champaign, IL: Human Kinetics.

Dovalil, J. et al. (2007). Výkon a trénink ve sportu (2nd ed.). Praha: Olympia.

Geist, B. (1992). Sociologický slovník. Praha: Victoria publishing.

Frömel, K., & Bauman, A. et al. (2006). Intenzita pohybové aktivity 15-69leté populace

České Republiky. Česká kinantropologie, 10(1), 13-27.

Frömel, K., et al. (2003) Celosvětová iniciativa zjišťování stavu pohybové aktivity dospělých.

Sborník příspevků Seminář v oboru kinatropologie (pp. 5-11). Olomouc: Univerzita

Palackého v olomouci.

Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita sportovní zájmy mládeže.

55

Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury.

Hanušová, J., & Šmolík, P. (1979). Hubneme pohybem, aneb co venuše Věstonická nevěděla.

Praha: Olympia.

Havlík, R., Novotná, M., & Pprokop, J. (1993). Vybrané kapitoly ze sociologie výchovy a

vzdělání. Praha: UK.

Hendl, J., & Dobrý, L. (2008). Teorie a modely interferenčních programů pro zvýšení

pohybové aktivnosti. Česká kinantropologie, 12(3), 26-33.

Hejnová, J., &. Štich J. (2001). Jaké jsou důvody hypoaktivity. Sborník příspěvků

mezinárodní konference Pohyb a zdraví–Movement and Health (str. 184-188).

Olomouc: Univerzita Palackého.

Hodaň, B. (1997). Úvod do teorie tělesné kultury. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta

tělesné kultury.

Hošek, J., & Jansa, P. (2001). Postoje Čs. populace ke sportu. In Sport v České republice na

začátku nového tisíciletí 2, 120-121. Praha: Univerzita Karlova.

Kobzová, J., Vignerová, J., Bláha, P., Krejčovský, L., & Riegerová, J., (2003). Základní

tělesné

rozměry dětí a mládeže České republiky podle výsledků 6. Celostátního

antropologického výzkumu dětí a mládeže 2001. Česká antropologie, 53, 30-34.

Kohlíková, E., Bartůňková, S., Melichna, J., Smitka, K., & Vránová, J. (2003). Cytopatologie,

Patobiochemie a Patofyziologie Všeobecná část. Praha: Univerzita Karlova.

Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: Jihočeská univerzita.

Kovář, R. (2001). Tělesná aktivita, tělesná zdatnost a zdraví. In Sport v České republice na

začátku nového tisíciletí 2, 88-91. Praha: Univerzita Karlova.

Langmeier, J., Langmeier, M., & Krejčířová, D. (2002). Vývojová psychologie s úvodem do

vývojové neurofyziologie, (2nd ed.). Praha: H&H.

Lašek, J. (2011). Sociální Psychologie II, (3rd ed.). Hradec Králové: Gaudeamus.

Máček, M., & Vávra, J. (1980). Fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže. Praha: Aviceum

zdravotnické nakladatelství.

Malina, R. M., Bouchard, C. (1991). Growth, maturation and physical activity. Champaign:

Human Kinetics.

Měkota, K., Kovář, R., & Štěpnička, J. (1988). Antropomotorika II. Olomouc: Univerzita

Palackého.

56

Morse, D. T. (1999). Minisize2: A computer program for determining effect size and

minimum sample for statistical significance for univariate, multivariate and

nonparametric tests. Educational and Psychological Measurement, 59(3), 518-531.

Riegerová, J. (2003). Zamyšlení nad ideály kalokagathie ve smyslu fyzického a duchovního

zdraví člověka. Česká antropologie, 53, 62-63.

Rychtecký, A., & Fialová, L. (2002). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha: Univerzita

Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu.

Sigmund, E., Frömel, K., Neuls, F., & Novosad, J. (2001). Relation between physical activity,

physical education lessons, body weight and sports preferences in youth aged 14-16.

Sborník příspěvků mezinárodní konference Pohyb a zdraví–Movement and Health (pp.

412-416). Olomouc: Univerzita Palackého.

Sigmund, E., Sigmundová, D., Miklánková, L., Frömel, K., & Groffik, D. (2009). Odlišnosti

v pohybové aktivitě dětí ve srovnání s pohybovou aktivitou adolescentů a mladých

dospělých. Česká kinatropologie, 13(4), 50-62.

Sigmundová, D. (2005). Semilongitudinální monitorování pohybové activity gymnaziálních

studentů. (Disertační práce), Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Silbernagl, S., & Lang, F. (2001). Atlas patofyziologie člověka. Praha: Grada Publishing.

Silbernagl, S., & Lang, F. (2010). Color Atlas of pathophysiology, (2nd ed.). New York:

Thieme.

Skalik, K., Lokvencová, P., & Frömel, K. (2009). Analýza pohybové aktivity Polských

adolescentních dívek. Česká kinantropologie, 13(4), 63-69.

Smetana, J. G., Campione-Barr, N., & Metzger, A. (2006) Adolescent development in

interpersonal and societal contexts. Annual Review of Psychology, 57 (pp. 255-284).

StatSoft CR s r.o. (2008). Statistica 8.0 [Computer software]. Praha: StatSoft CR s r.o.

Šafaříková, J. (2010). Přednosti školní tělesné výchovy, o kterých se nemluví. Tělesná

výchova a sport mládeže, 76(2), 8-10.

Thomas, J.R., Nelson, J.K., & Silverman, S.S. (2005). Research methods in physical aktivity

(5th ed.). Champaign. IL: Human Kinetics.

Vařeková, R., Vařeka, I., Zdařilová, E., Burianová, K., Polák, M., & Přidalová, M., (2006).

Pohybová aktivita – nedílná součást komplexní léčby bronchiálního astmatu u dětí a

mládeže. Česká antropologie, 56, 140- 143.

57

Vašíčková, J., & Frömel, K. (2009). Pohybově aktivní životní styl adolescentů České

Republiky: východiska pro kurikula tělesné výchovy. Česká kinantropologie, 13(4),

70-76.

Viktorjeník, D. (2009). Pohybová aktivita 11-12-letých dětí v třídách s rozšířenou výukou

tělesné výchovy se zaměřením na plavání. (Disertační práce), U Univerzita Palackého,

Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Internetové zdroje:

http://www.cfkr.eu/o-nas/ Retrieved 18.7. 2011

IPAQ Research Committee. (2005). Guidelines for Data Processing and Analysis of the

International Physical Activity Questionnaire (IPAQ) – Short and Long Forms.

Retrieved 20.7. 2011 from World Wide Web on: http://www.ipaq.ki.se/scoring.pdf

58