68

10. Přílohy:

Přednáška č.1:

MORČE DOMÁCÍ

Vybrala jsem si pro vás povídání o našem morčeti jménem Eliška.

Přebývá v králíkárně. Její potrava je mrkev, suchý rohlík, zelí. Kydáme jí kotec. V kotci

má boudičku, kde se můţe schovat nebo spát. Její podestýlka je sláma.

Je to náš mazlíček. Máme ji všichni rádi.

Aneta Vejvodová 5.B

69

Přednáška č.2:

Křečci

Volně ţijící křečci se vyskytují v poušti. Ve dne spí v chladných norách a vycházejí jen

v noci. Křeček si ukládá potravu do váčku po stranách tlamičky. Potom si ji schová v

tajné skrýši. Křečci mají dlouhé zahnuté přední zuby, které jim dobře slouţí k hryzání.

Okusují jimi různé předměty a tím si je neustále brousí. Křečci chovaní doma si rádi

hrají s papírovými trubičkami nebo stočenými novinami. A jsou šedobílí nebo bílí nebo

černí.

Michaela Eliašová, 6.tř.

70

Přednáška č.3:

Můj Lumpík

Můj pejsek se jmenuje Lumpík. Je klidný, malý a hodný. Rád si se mnou hraje a nemá

rád, kdyţ odcházím do školy. To pak sedí za dveřmi a kňučí. Jeho nejlepší kamarádka je

kačenka. Je to hračka. A kdyţ u stolu v kuchyni jíme, tak sedí a ţebrá, abychom mu

něco dali. Kdyţ jsme si ho přivezli, tak si hrál s nejlepší kamarádkou Terezkou, je to

kočka. Ale ted bohuţel umřela, takţe si hraje venku ještě s pejskem. A spinká u mě

v pokoji, Je nádherný, moc nádherný pejsek, máme ho moc rádi.

Lucie Vopalecká, 6.tř.

71

Přednáška č.4:

Papoušek senegalský

Pochází ze západní Afriky.

Papoušek senegalský dorůstá délky asi 23 cm a váţí v průměru 125–170 gramů.

Sameček je obvykle větší a těţší neţ samička. Dospělý jedinec má černou hlavu,

zelená záda a hrdlo a ţluté břicho.

Ţiví se semeny, ovocem, zeleninou, ořechy, rád okusuje větve ovocných stromů.

Papoušci potřebují také vápník, který jim dáváme ve formě sépiové kosti, kterou jim

kaţdý rok vozím z Chorvatska.

Ve volné přírodě se doţívá 30-ti let, v zajetí aţ 50 let.

Máme ho u dědy ve voliéře a říkáme mu Pepa.

Eliška Dobrá, 4.B

72

Přednáška č.5:

MAINSKÁ MÝVALÍ KOČKA

František Hep,

Mainská mývalí kočka pochází z norských lesních koček. Je to mohutně stavěná,

přátelská a vţdy dobře naladěná kočka. Proto se jí přezdívá „něţný obr“.

Samec váţí 9 aţ 12 kg. Samice dosahuje váhy 5 aţ 7 kg.

Tyto kočky byly vyšlechtěny ve státě Maine. Mývalí se jim říká proto, ţe mají ocas

podobný mývalímu. Dorůstá jim dlouhá srst. Nejdelší je na krku, břiše, nohách a na

ocase.

My osobně máme doma jednu. Říkáme jí Ríša, ale doopravdy se jmenuje Ricci

Mainecoon Hill.

Tady přikládám obrázek Mainské mývalí kočky: (Tohle je Ríša)

František Hep,5.A

73

Přednáška č.6:

JORKŠÍRSKÝ TERIÉR

Toto plemeno vzniklo v Británii. Patří mezi nejmenší společenská plemena psů na světě.

Má dlouhou hedvábnou srst. Zbarvení má šedostříbrné, ocelově modré a černé s

pálením.

Vyţaduje pravidelnou péči v podobě stříhání a česání.

Krmení musí být kvalitní v podobě granulí. Krmivo tvoří maso, obilniny a zelenina.

Nepodáváme zbytky z našeho stolu. Také musí mít dostatečnou dávku čerstvé vody na

zapití.

Většinu dne prospí a to 16 hodin.

Ideální hmotnost je 1800-2800g s výškou 20-24cm.

Pes se doţívá aţ 15 let věku.

74

Přednáška č.7:

VÝMARSKÝ OHAŘ

CHRISS

Výmarský ohař je robustní, statný lovecký pes německého původu. Je velmi inteligentní

a temperamentní. Je to vcelku přátelský a velice energický pes. Velice vhodný je pro

lovecké vyuţití, je proslavený svou ostraţitostí, hbitostí a systematický vytrvalým

hledáním. Přesto nepatří mezi psy s přehnaným temperamentem, pokud se mu dostane

důsledného výcviku poslušnosti, popř. loveckého výcviku, nebývají s ním výrazné

problémy. Výmarský krátkosrstý ohař se vyznačuje značnou inteligencí a chápavostí,

někdy se však chová dominantně. Děti snáší dobře. Stejná zásada platí i pro ostatní psy

a menší domácí zvířata, k cizím lidem se chová vyloţeně nepřátelsky. I bez výcviku

intuitivně brání svého pána a jeho rodinu, a to velmi odváţně. Výmarský krátkosrstý

ohař je vhodný do rodiny jako domácí společník.

Náš Chriss:

Autor: Adam Knedlhans,7.B

75

Přednáška č.8:

Fretka domácí

Fretka je zdomácnělá forma tchoře, blízkého příbuzného lasiček. Ţije obvykle 6 aţ 8 let,

v dobrých podmínkách i déle. Je to společenské, hravé zvířátko, které rádo zkoumá

nové věci. Protoţe má štíhlé tělíčko, protáhne se i úzkým otvorem. Prozkoumává také

zeminu v květináčích pokojových rostlin. Na to všechno musíme pamatovat a

nenechávat ji v bytě bez dozoru. V bytě chováme fretku v kleci, kde většinu dne prospí.

V kleci musí mít misku s vodou a misku se stále čerstvou trávou, protoţe jí málo, ale

často. Fretka je šelma, proto ji krmíme hlavně masem. Nejlepší je ale pořídit jí granule

určené speciálně pro fretky. Pochutná si také na kousku ovoce (melounu, banánu) nebo

zeleniny (rajčete, okurky). I kdyţ ţije fretka v domácnosti s lidmi, v průběhu roku se

mění podobně jako zvířata ve volné přírodě. Na zimu ztloustne a má krásný koţíšek,

zjara líná (ztrácí hustou srst) a hubne.

Sára Herianová, 4.B

76

Přednáška č.9:

Šnek africký

Doma chovám afrického šneka. Bydlí v plastové bedýnce o rozměrech

34x23x18 cm, která má navrtané víko, aby ke šnekovi mohl vzduch.

Šneka jsem dostal ve škole na jaře 2014. Byl veliký sotva 2cm. Dnes má šnek ulitu

dlouhou 10 cm, kdyţ se natáhne, tak je dlouhý víc neţ 15cm.

Můj šnek má hezkou ulitu, Vylézá z chaloupky hlavně v noci. Jí rád okurky, saláty,

rajčata a brambory. Dávám mu taky sépiovou kost, aby měl pevnou ulitu. Podestýlku

z kokosové hlíny mu měním asi jednou za měsíc.

Rád se koupe.

Matějček Jakub

77

Přednáška č.10:

Chameleon jemenský

Chameleonů je hodně druhů, ale všichni jsou moc zajímaví na pozorování (jak

barevností, tak jejich kývající chůzí). Chameleona bych si přál mít doma.

Pro začínající chovatele se doporučuje sameček, protoţe samičky při kladení vajec mají

velkou zátěţ a jsou citlivé. Tento druh je agresivní, proto se doporučuje chovat jen jeden

jedinec.

Terárium by mělo být skleněné s nastavitelným větráním. Rádi lezou, proto musí mít v

teráriu hodně větví a ţivých rostlin. Ideální teplota by se měla pohybovat od 20 do

32°C. K osvětlení stačí ţárovka.

Kdyţ rosíme kytky v teráriu, tak z těch kapek pije. Můţe se napít i z misky, ale musí být

mělká, jinak by se utopil.

Potrava má být bohatá – cvrčci, červi, kobylky, motýli, můry, píďalky, pavouci (krmíme

obden). Občas můţeme přidat rajče, citrusy, banány,

Musíme s ním zacházet opatrně. Je dobré s ním být v kontaktu od malička, kaţdý den

chvilku, aby si zvykl. Chameleoni jsou hmyzoţravci. Sedí a pozorují okolí, nebo se

kývavými kroky pohybují. Pokud je chameleón v pohodě, má pruhované zelené skvrny.

Podle okolí můţe mít i odstíny pískově hnědé. Kdyţ se cítí ohroţen, má světlejší barvu

a tmavé puntíky, nafoukne se a otvírá tlamičku a syčí. Kdyţ je zvířátku opravdu nejhůř,

má šedou aţ černou barvu.

Kubalík Tadeáš, 5.A

78

Přednáška č.11:

Naši domácí mazlíčci – Ţišková Natálie

Mám psa, který se jmenuje Samuel, ale říkáme mu Samík. Samík je rasa schi-tzu.

Také máme kocoura, jmenuje se Macík. Je obyčejný kocour. Má stříbrnou barvu a

dlouhé chlupy, je nádherný.

Mají se moc rádi. Někdy se dokáţou i pěkně poprat a dělají pěkné lumpárny.

Papají spolu z jedné misky, nejraději mají kapsičky a granule. Za odměnu dostávají

ňaminky.

Ráda chodím se Samíkem na procházky, kde se Sam proběhne za míčkem a aportuje ho.

Také jezdí rád na výlet autem Večer je vţdy tak unavený, ţe usne jako malé miminko.

79

Přednáška č.12:

ČIKO

Máme doma burunduka. Je to zemní veverka jménem Čiko. Máme ho rádi, i kdyţ

zlobí. Má krásnou hebkou srst s pruhy. Ţiví se slunečnicovými semínky, zeleninou a

ovocem, oříšky, kdyţ chce, dá si i jogurt. Má torby, do nichţ si hromadí potravu a

přenáší ji do bezpečných úkrytů. Skáče dlouhými skoky a výborně šplhá. Váţí 100

gramů. V přírodě upadá do zimního spánku. U nás doma se zimní

spánek projevuje tak, ţe měsíc nevylézá z boudičky jen na jídlo a pití. Dokáţe způsobit

veliké škody na nábytku a koberci, vykusuje díry pro uschování potravy. Dokáţe být

velice agresivní a začne kousat. I přesto je to náš kamarád.

Tereza a Eliška Dobrá, 4.B

80

Přednáška č.13:

Naše Fifinka

Fifinka je moje fenka, ale je uţ stará, je jí 14 let, uţ neslyší, ale vidí, protoţe

kdyţ babi ukáţe do boudy, tak tam jde, já mám Fifinku u babi a dědy a všichni ji máme

moc rádi a k jídlu dostátá granule, konzervy, maso a k pití dostává vodu a občas mléko,

v boudě má polštář a deku.

To je naše Fifinka. Lucka Koubová, 3.B

81

Přednáška č.14:

Náš Fíček

Fíček je moje andulka, má rád švestku, proso a taky pampeliškový list, v kleci

má zrcátko, aby se nebál, kdyţ je sám doma, pak tam má pítko, v kterém má vodu,

kterou pije, pak má bazén a v tom se koupe - jen kdyţ do klece strčíme ruku a on tam

omylem zalítne, a kdyţ zase letí na bidýlko, tak nás osprchuje a jsme celí mokří. Fíček

se strašně bojí, kdyţ jsme si ho koupili, tak mu bylo půl měsíce a teď je mu sedm

měsíců, je modro bílý a konce pírek má černá.

Lucie Koubová, 3.B

82

Přednáška č.15:

PAPOUŠEK ROSELA PENNANTOVÁ

Výskyt jiţní a východní Austrálie.

Tento papoušek se nesmí z Austrálie vyváţet, a proto všichni australští papoušci jsou

z našich chovů. Velikost přibliţně okolo 35cm. Doţívá se 20 aţ 25 roků.

Barva tohoto papouška červená (karmínová)modrá, černá na tvářích má modré skvrny.

Samička snáší 2 aţ 4 vajíčka, na kterých sedí po dobu 21-22 dní. Sameček jí krmí, jen

kdyţ vyleze z hnízda.

Ţiví se slunečnicovými semeny, prosem, ovsem, mrkví, jablky, třešněmi, kukuřicí,

jeřabinami, červy, oříšky. Potravu si přidrţují drápky u nohou (oříšky, mrkev, jablka).

Pro dobré trávení potřebuje písek a omítku a také dostatek čerstvé vody. Musí mít

dostatek ohryzu, čerstvé větve z ovocných stromů a vrby. V době krmení mláďat musí

mít dostatek zeleného krmiva, naklíčeného a nedozrálého zrní a semen a hlavně

vaječnou míchanici z piškotu a mrkve.

V zajetí se chovají celoročně ve voliérách, kde naši zimu snáší dobře, pokud mají

částečně uzavřený prostor. Po celý rok se rádi koupou, pokud jim voda ve venkovní

voliéře nezamrzne. Páry těchto papoušků spolu zůstávají po celý ţivot. Dají se dobře

ochočit a jsou přítulní a naučí se i několik slov. Neochočený papoušek však silou svého

zobáku prokousne i prst nebo i slabé pletivo. Pokud si chceme ochočit tohoto papouška,

je nejlépe ho po vylíhnutí odebrat co nejdříve z hnízdní budky a ručně ho dokrmit

vaječnou směsí pomocí injekční stříkačky opatrně do volátka.

83

Zveršovaná přednáška:

NAŠE MORČE Šubrt Dominik

Naše morče strakaté,

bude hodně chlupaté.

Je to morče dlouhosrsté,

čekáme, aţ povyroste.

Je to velký jedlík,

říkáme mu Šmudlík.

Kdyţ má hlad, tak píská

a miskou tříská.

Dělá velký nepořádek kolem svojí klece,

máma kaţdý večer říká:“Ukliďte to přece!“

Šubrt Dominik,4.A

84

Očima ţákyně:

Exkurze chovatelského krouţku do zoologické zahrady hlavního města Prahy

Dne 28.9 2013 se vybraní ţáci z chovatelského krouţku pod vedením p. uč.

Mileny Maškové zúčastnili exkurze do zoologické zahrady hlavního města Prahy.

Z Kaznějova je odvezl vlak na hlavní nádraţí v Plzni, kde uţ na výletníky čekal

vlak směřující do Prahy. Najít si volné kupé bylo sice trochu obtíţné, ale nakonec se

místa přeci jen našla. Mezitím, co jedna z účastnic pečlivě zapisovala celou cestu a

druhá fotografovala krajinu, ostatní se vesele bavili a kochali malebnou přírodou z

okének vlaku. Projíţděli různými nádraţími, třeba Zdicemi nebo Berounem, aţ nakonec

vystoupili v Praze na hlavním nádraţí. Odtud je odvezlo metro a do cíle dojeli

přelidněnou tramvají s několikaminutovým zpoţděním. V ZOO je přivítala jubilejní

slavnost - vţdyť praţská zoologická zahrada slavila 82 let! Účastníci přijeli právě včas

na to, aby stihli i začátek, tedy vystoupení africké bubnovací skupiny. Ihned potom, co v

praţské ZOO dozněly poslední takty afrických tympánů, vystoupil 4TENT Jiřího Korna

s poupravenou písní Lady karneval a s písní Lion. Společně jsme se pobavili a poslechli

si projev ředitele praţské ZOO a projev primátora hl. města Prahy. Poté, co ředitel i

primátor dokončili svůj projev, odpoutali jsme se od dřevěných laviček a rozběhli se

podívat na lachtany.

Tato zvířata jsou výbornými plavci a nestačili nás udivovat tím, co všechno pod

vodou dokáţou. Otáčeli se a plavali, seč jim síly stačily. Po lachtanech nás čekali další

výborní plavci, a sice tučňáci. Prohlédli jsme si i různobarevné druhy ptactva a vyrazili

za koňmi Převalského. Praţská zoologická zahrada je chová uţ spoustu let a díky ní se

rozšířily uţ i řady převalských koní ve své rodné zemi, Mongolsku. Jsou to jediní ţijící

předci našich koní domácích, proto jsou tolik vzácní a oblíbení. Praţská zoo uţ do

Mongolska poslala 3 klisny ze svého chovu. Ve volné přírodě je momentálně 300 koní

Převalského.

Poté, co jsme prošli jiţ větší část zoologické zahrady a viděli například kiangy,

africké osly, jsme si dali přestávku na oběd na lavičce mezi slony a hyenami. O kousek

dál se rozkládaly výběhy s kiangem a koňmi Převalského. Po delším úsilí se jedné z

účastnic podařilo vyšplhat na vyšší stěnu skalního labyrintu prolézačkou pro malé děti a

nafotografovat tam slony, kteří byli podle jejího tvrzení absolutně nefotogeničtí.

85

Po svačině jsme si dali rozchod na nakupování suvenýrů. A to nejlepší na

konec: podařilo se nám najít a vyfotografovat gorily níţinné a jejich mláďata: tříletého

Kiburka a nedávno narozeného Nurunka, o kterých mluvila paní učitelka od chvíle, co

jsme sem dorazili, a já měla pocit jako bych je znala od narození. Potom nám zbyl čas

sotva 6 minut na nakupování suvenýrů a na tramvaj jsme to stíhali tak akorát.

Následovala cesta zpět metrem a opět vlakem s přestupem na starém známém

plzeňském nádraţí. Odtud jsme putovali aţ do Kaznějova, kde uţ nás netrpělivě

vyhlíţeli naši rodiče a příbuzní.

Celý výlet se nám všem moc líbil a na jaře ho plánujeme opět - jen bude větší

počet dětí. Pro mě to byl skvělý výlet, přesně podle mého gusta. Celý den se zvířaty.

Tato exkurze byla nejlepší, jakou jsem kdy zaţila, a jsem ráda, ţe nebyla poslední.

Tereza Vodáková, 7. třída

86

Ekologická přednáška:

Co dělat při nálezu jeţka Jako první věc, kterou je dobré udělat je, zváţit jeţka. Váha je základním

ukazatelem o zdravotním stavu a věku zvířete. Obecně platí, ţe zvířata s váhou kolem

700 gramů je lepší nechat ve volné přírodě. Do domácí péče bereme jeţky:

říjen - v první polovině jeţky s váhou do 200 g, v druhé polovině jeţky s váhou

pod 350 g

listopad - jeţky s váhou pod 500 g

Péče o jeţka v domácnosti

Jeţčí kojenci

Nikdy neberte mláďata, která ještě vodí jejich matka. Lepší řešení je krmit celou

rodinku venku. Vhodnou potravou je strava okolo 250 g (viz dále), ale nikdy nekrmte

mlékem. Můţe se však stát, ţe matka uhyne. Takovíto sirotci váţí okolo 30-50 g. Je

ovšem moţné pokusit se je zachránit, ale je to činnost časově velmi náročná.

Mláďata se musí krmit kaţdé tři hodiny, včetně noci a musí být stále v teple. K umístění kojenců se nejlépe hodí košík nebo krabice. Na dno poloţte gumovou láhev,

naplněnou vodou do poloviny a obalenou hadrem. Voda nesmí být příliš horká, aby

mláďata nespálila. Teplotu vody je nutné kontrolovat, aby nevychladla. Navrch se

poloţí hadříky, ze kterých se vytvoří hnízdo, jeţčata se lehce přikryjí.

Tito kojenci se krmí kapátkem nebo injekční stříkačkou přímo do tlamičky. Jako

strava poslouţí instantní mléčná rýţová kaše Milupa nebo Ballú. Upravuje se dle

návodu, musí se však více naředit, a to nejlépe slabým fenyklovým čajem mírně

oslazeným medem. Po krmení lehce namasírujte bříško například jemným štětečkem.

Tímto způsobem krmíme mláďata, dokud nebudou váţit 100 g. Dále krmíme také

touto kaší, ale jiţ bezmléčnou a rozmixujeme do ní kousek masa z kočičí konzervy.

Délka krmení se postupně prodluţuje. Zkoušíme také kaši podávat na víčku od sklenice

a aţ zjistíme, ţe jsou schopna jíst sama, podáváme jim pouze maso z konzervy a k pití

slabý fenyklový čaj slazený medem.

Starší mláďata

Ošetření Jiţ staršího jeţka váţícího přes 200g, kterého si přinesete domů, musíte důkladně

prohlédnout. Pouţijte na vyšetření rukavice. Běţná povrchová zranění ošetřete,

klíštata odstraňta pinzetou a jeţka odblešte. Téměř kaţdý jeţek je zablešen. Malé nebo zraněné jeţky nestříkejte. Pouze je

vykartáčujte nad nádobou s vodou. Nesmíte je však namočit. Starší jeţky posříkejte

Arpalitem 1% nebo Difusilem. Nejprve břicho (rukou zakryjeme hlavu a oči), aţ se

svine, postříkejte záda.

Váţení Dále jeţka zváţíme a zaloţíme si notýsek, do kterého budeme zapisovat váhu jeţka i s

datem, abychom mohli hlídat jeho stav. Jeţka váţíme jednou týdně a kaţdý týden by

měl přibrat 50-70g. Také kontrolujeme, jestli nemá jeţek přerostlé drápky, a pokud ano, musíme je

zastřihnout. Další potíţe s chůzí mohou být způsobeny neodstatkem vitamínů. Při

úbytku váhy nebo jiných obtíţích je nutné okamţitě navštívit veterinárního lékaře.

87

Ubytování Jeţčí byt by se měl skládat z výběhu a loţnice. Na dně výběhu je vhodné dát nějaký

omyvatelný povlak a navrch noviny. Loţnice by měla být malá a s odklopným víkem.

Na dno loţnice dejte papír a seno. Mláďata do 300g potřebují teplotu měřenou u

země 19° C , teţším jeţkům stačí 15° C. Po dosaţení váhy 500 g je přemístíme do

prostoru s teplotou asi 5° C, zde mohou zazimovat. Při stěhování na zimovaní vybavíme

loţnici větším mnoţstvím sena a výběh zakryjeme, aby se udrţela stálá teplota. Jeţky

zimujeme kaţdého zvlášť, jsou to samotářská zvířata.

Potrava

100-150g

Propasírovaný odvar z rýţe a vloček, syrové namleté hovězí maso nebo kočičí

konzerva Whiskas, strouhaná mrkev. 3x týdně přidáme na špičku noţe přípravek

Roboran. Jako doplněk stravy můţeme pouţít netučný sýr, tvaroh, ½ piškotu, banán.

Denní dávka je přibliţně 60 g. Večer by měla být dávka o něco větší, protoţe jeţek je

noční tvor. Denně odstraňujte zbytky potravy. K pití opět slabý fenyklový čaj slazený

medem.

150-450g Pití je do 250g totoţné. Nad 250g podáváme pitnou vodu. Denní dávka stravy se zvýší

na 80-90g. Sloţení je identické, jen jiţ rýţi nepasírujeme a jídelníček se o něco rozšíří.

Rýţi mohou střídat vlasové nudle. Vločky podáváme v syrové podobě. Dále přidáváme

mleté kuřecí krky. Také stále podáváme přípravek Roboran. Doplňkem stravy jsou

burizony, kočičí granule, jeden piškot, rozinky, kousky ovoce. Nikdy nekrmte

kořeněným jídlem ani uzeninou! Jeţka s váhou nad 250g krmíme pouze večer. Ráno pokud má prázdnou misku, můţeme

přidat trochu suchého krmení. Jako doplněk stravy přidáváme moučné červy.

Nad 450g Denní dávka potravy se zvýší na 120g. Krky jiţ nemeleme, pouze uvařené je

roztlučeme.

Pokud má jeţek průjem, podáme silnější čaj a ţivočišné uhlí. Pokud se obtíţe

nesrovnají, můţete zkusit ¼ Endiaronu. Jestli se ani poté zaţívání nespraví, vyhledejte

veterinárního lékaře.

Zazimování

To, ţe jeţek zazimoval, poznáte podle toho, ţe si vchod do loţnice uzavřel papírem

a strava zůstane netknuta. Jídlo vyměníme za suchou( vločky, burizony, kočičí

granule) potravu a měníme vodu. Jeţek se někdy probudí, jde se vymočit a něco zbaští.

Odzimování Jeţek je odzimován, je-li ve výběhu trus. Bývá to březen, duben, podle venkovní

teploty. Po probuzení zjistíme zdravotní stav a jeţka zváţíme. Vyměníme

podestýlku a začneme s normální stravou. Směsi dáváme menší mnoţství. Zvýšíme

dávku Roboranu na 4x týdně. Postupně dávku jídla zvyšujeme na 120-150g a

kontrolujeme, zda jeţek přibývá rychle. Pokud je něco v nepořádku, okamţitě

navštivíme veterinárního lékaře.

Vypouštění jeţka Po dosaţení váhy okolo 600 - 650g můţeme jeţka vypustit do přírody, přibliţně v

polovině dubna, opět to závisí na počasí. Jeţka nevypouštíme za deště. Několik dní

před vypuštěním pouštíme jeţka ven na zahradu, nesmíme ho však nechat bez dozoru.

Místo vypuštění vybírejte pečlivě. Musí to být místo, kde hrozí minimální riziko

přejetí autem, je tam nějaký vhodný úkryt a dostatek potravy. Pokud budete mít

88

moţnost jeţka ještě venku přikrmovat, je to jen dobře. Na místo, kde jej chcete vypustit,

ho dejte i s loţnic. Jeţky vypouštějte k večeru.

Kdyţ si nebudete vědět rady Obraťte se na některou záchrannou stanici ve vašem kraji. Určitě vám rádi poradí. Zde

je uveden jen výběr:

Záchranná stanice handicapovaných ţivočichů DROSERA Bublava

Adresa: DROSERA , Sdruţení ochrany přírody a krajiny, Bublava 686, 358 01 Kraslice

Telefon: 606 840 500, 773 609 610

E-mail: droserabublava@centrum.cz

www.droserabublava.cz

Záchranná stanice ţivočichů DES OP Plzeň

Adresa: DES OP Plzeň, Zábělská 75, 312 19 Plzeň 12

Telefon: 377 460 088, 777 145 960, 777 194 095

E-mail: ptactvo@desop.cz

www.desop.cz

Záchranná stanice pro zraněné, nemocné či jinak handicapované ţivočichy ZO

ČSOP Rokycany

Adresa: ČSOP ZO Rokycany, Švermova 748, 337 01 Rokycany-Nové Město

Telefon: 371 722 686

Mobil: 603 239 922

E-mail: pavel.moulis@tiscali.cz

www.csop.erc.cz

Záchranná stanice pro handicapované ţivočichy Tachovský ornitologický spolek

Adresa: Tachovský ORNITOLOGICKÝ SPOLEK, Na Vinici 628, 347 01 Tachov

Mobil: 608 154 180

E-mail: orjana@seznam.cz

www.tos.tachov-mesto.cz

Záchranná stanice při NPR Soos

Adresa: Městské muzeum Františkovy lázně, Záchranná stanice při NPR Soos, Kateřina

39, 351 34 Skalná

Telefon: 354 542 033, 737 769 354

E-mail: muzeum_fl@iol.cz

web.telecom.cz/muzeum_fl

89

Regionální ekocentrum a záchranná stanice pro poraněná zvířata ZO ČSOP

Spálené Poříčí

Adresa: Základní organizace Českého svazu ochránců přírody, Plzeňská 55, 335 61

Spálené Poříčí

Telefon: 371 594 842

Mobil: 606 575 566

E-mail: porici@ekocentrum.cz

www.ekocentrum.cz

Záchranná stanice FALCO Dolní Týnec

Adresa: FALCO Dolní Týnec 39, 412 01 Litoměřice

Telefon: 606 280 121, 721 940 170

E-mail: ZS-Falco@seznam.cz

Záchranná stanice pro handicapované ţivočichy při ZOOparku Chomutov

Adresa: Podkrušnohorský zoopark, Přemyslova 259, 430 01 Chomutov

Telefon: 474 629 917, 602 459 526

E-mail: zoopark@zoopark.cz

www.zoopark.cz

Záchranná stanice v rámci centra pro zvířata v nouzi ARCHA ZOO Liberec

Adresa: Centrum pro zvířata v nouzi při ZOO Liberec, Ostašovská 570, 460 11 Liberec

11

Telefon: 728 040 610, 485 106 412

E-mail: utulek@zooliberec.cz

www.zooliberec.cz/centrum-pro-zvirata-v-nouzi

Záchranná stanice pro zraněné ţivočichy AVES Kladno

Adresa: AVES o.s., Palackého 186, 273 09 Kladno 7

Telefon: 602 336 014, 723 468 462

E-mail: zachr.stanice@seznam.cz

www.volny.cz/zachr.stanice

90

Chovatelský krouţek očima ţákyně:

Jak to vidím já

Většina lidí, poté, co vejde do dveří, cítí silný zvířecí pach a nic víc.

Pro mě je to dobře známá vůně. Pokaţdé mi připomene, co jsem tady zaţila, viděla a

slyšela. Co jsem se tu naučila.

Pokračuji dál. Zastavím se u rybiček, poklidně plavoucích ve velkých akváriích z obou

stran. Pousmála jsem se, kdyţ jsem si vzpomněla, jak jsem Marušku V. děsila

představou, ţe je jednou vylovím a sním. Samozřejmě bych to nikdy neudělala, ale

máme tady mnohem zajímavější zvířátka k pozorování.

Po mojí levé straně se vedle rybiček nachází dvě terária s ţelvičkami. V kaţdém se

nacházejí dvě krásné a veselé ţelvy, kterým nejvíce chutná čerstvé zelené krmení a

jahody.

Dole pod druhým teráriem s ţelvami se schovává zmenšená forma králíka. Ten náš je

obdařený heboučkou, sametově černou srstí a ţivýma očkama.

Pozorovala jsem, jak převáţná většina z nás chtěla mít králíčka alespoň na hodinku na

starání, dokonce kvůli němu vznikaly drobné rozepře.

Uţ nás s mojí nejlepší kamarádkou, Maruškou V. nebavilo stále dokolečka poslouchat:

ty mi nedovolíš si ho ani pohladit a věty toho typu, tak jsme ho jeden čas měly na

starání my dvě.

To byla krásná pohoda. Moc dobře jsem věděla, ţe se Maruš o to malé krásné zvířátko

postará lépe neţ já, takţe mezitím, co jsem kydala králičí klec, ona měla Bobíka v

náručí a ukazovala mu, ţe svět není jen plný ukřičených dětí, jak si doposud musel

myslet.

Ona zároveň uznávala, ţe se k němu umím chovat, na rozdíl od jiných a často ho

svěřovala do mojí péče. Zvíře u nás byla spokojené a my jsme byly spokojené taky.

Necháme uţ králíčka vydechnout a přesuneme se o trochu dál a výš.

Tam mají v proskleném teráriu sídlo pískomilové.

Ţijí tam tři kluci a ještě jsem neviděla ţádnou velkou hádku mezi nimi. Dokonce se

zdálo, ţe i ta hierarchie je taková nejasná, kaţdou chvíli tam byl vůdce někdo jiný nebo

dokonce vůbec nikdo. Všichni se dokázali snést v klubíčku o třech, kdyţ spali.

To byli pohodáři. Ale kdyţ se rozjeli, tak u nich neobstála ţádná rulička- tu úplně

obyčejnou rozkousali během pěti minut. Umínila jsem si, ţe jim to jednou změřím,

jenţe pořád na to nebyl čas- a pak přestal být tento krouţek zadarmo.

Stálo to velké peníze. Sice oprávněně, ale upřímně pochybuji, ţe by mi ho maminka

chtěla hradit.

91

Ale pryč od peněz, přesuneme se k sousedům.

Mamka pořídila bráchovi a následně i mně 3 osmáky degu. Jenţe kdyţ tito notoričtí

útěkáři překousali kabel od internetu, tak museli jít z domu. Tedy bytu.

Nechtěla jsem je za ţádnou cenu dát do pracek někomu úplně neznámému, takţe jsem

navrhla chovatelský krouţek. Slovo dalo slovo a naši myšáci se tam mohli přestěhovat.

Zvykli si docela rychle a já s nimi mohla stále pracovat, jako kdyby byli moji vlastní.

Dokonce se za mé i povaţovali, i kdyţ uţ ve skutečnosti patřili škole.

Je velká odpovědnost starat se o něčí zvíře, moţná jste to sami zaţili, kdyţ vaši sousedi

odjeli na dovolenou a vy jste byli posláni vyvenčit jejich psa nebo nakrmit kočku.

A já se najednou měla starat o tři myši- víceméně moje.

Stále to je velká odpovědnost. Neustále kontrolovat vodu, krmení, seno, písek. Jednou

týdně vykydat.

Vzala jsem si na pomoc Marušku. Aţ na to kydání nás to bavilo a těšilo mě, kdyţ jsem

viděla, ţe jsou osmáci šťastní a spokojení.

Později jsme se dostali tak daleko, ţe jsem poznala, kdyţ jim něco schází, kdyţ se mezi

nimi něco děje, kdy se chodí najíst a kdy spát. Kdy se jim má dávat víc písku anebo

ţádný.

Jsou to drobné detaily, někdy aţ těţko postřehnutelné náznaky. Díky nim jsem si ke

zvířatům (a nejen k hlodavcům) vypěstovala hluboký vztah. Kaţdé ráno, kdyţ vstanu,

vedou moje kroky ke kleci s morčetem a kontroluju, jestli má vodu. Pak zkontroluju i

psa a celé se to opakuje, kdyţ přijdu ze školy nebo jdu spát. Občas i během dne.

Mrzí mě, ţe jsem osmáky musela opustit a nevidíme se pravidelně. Uţ to asi bude

vzácnost, kdyţ se uvidíme. Aţ mě to teď štve, ţe jsme je vůbec dávali pryč.

No, to je prostě ţivot.

Podíváme se i na druhou stranu.

Naproti osmákům ţije křečík dţungarský, samička a sameček.

Vylézají pouze, kdyţ se potřebují najíst nebo napít a taky, kdyţ to kolem nich ţije. To

pak Roxinka vyleze a začne běhat v kolotoči nebo prolézá celé svoje obydlí a

prozkoumává, jestli se někde něco nezměnilo. Všude se zavrtává a zase vylézá.

Několikrát jsme se pokoušeli Roxinku a Pepíka spářit. Povedlo se to, ale matka své

potomky pravděpodobně seţrala. Moţná větřila kolem nebezpečí a raději se rozhodla

své potomstvo sníst dřív, neţ to udělá někdo jiný.

Podruhé jsme jí tedy dopřáli větší klid, kolem její klece se nesmělo skoro ani projít.

Pořádek jsme tam hlídaly já a Maruška společně ještě s vedoucí tohoto krouţku, Mgr.

Milenou Maškovou.

I tentokrát Roxinka porodila, ale nevíme kolik mláďat. Našlo se jen jedno, mrtvé.

92

Aţ napotřetí. Tenkrát se kvůli tomu odloţil myslím i krouţek, a pokud ne, tak se

ostraţitě hlídalo, aby nebyl nikde ţádný hluk. Kdyby někdo zakřičel, tak bych neváhala

a šla bych dotyčného moţná i profackovat, kdyţ ne seřvat na chodbu.

Já s Maruškou jsme se taky kolem akvária pohybovaly s nejvyšší tichostí. Kolem skla se

dal karton, coţ vytvářelo poloviční tmu a trochu izolaci.

Kdyţ malí křečíci vylezli, měli jsme ohromnou radost. Nikdo je nesměl rušit, natoţ je

brát do ruky. To bylo přísně zakázáno po několik dní.

Kdyţ křečci povyrostli, zjistili jsme, ţe jsou obě holky. Pro případ, ţe by si je nikdo

nevzal, jsem měla v záloze i jména, ale zájemců bylo dost. Nakonec jedna z nich

putovala do rukou zkušené chovatelky a pak naší kamarádce Elišce, u které jsme

věděly, ţe bude mít řádnou péči.

To byla všechna zvířátka, která tu chováme, vyjma pár pavouků, kteří by se tu moţná

našli.

Tereza Vodáková, 8.tř.