hlašováním sítě chráněných území Na tura2000. A to byl v průběhu posledních 50 letv této méně než třísethekta ro vé oblastiotevřen kamenolom, nižší polohy zapla -vily vody přehradního díla Želivka a nej-cennější partie v západní části tělesa pro-řízla stavba dálnice D1. Na štěstí všakzdejší svérázná flóra všechny tyto zásahypřečkala.

Největším hadcovým územím v Českérepublice je komplex Mnichovských had-ců ve Slavkovském lese. Zdejší serpenti-nitové těleso vystupuje jako výrazný asisedmikilometrový hřbet, který se nápadnězvedá nad okolní parovinu. V okolí toho-to hřbetu je roztroušena řada menších,avšak floristicky také významných izolo-vaných hadcových skalek (více o hadcíchSlavkovského lesa najdete v článku P. Táj-ka, Živa 2007, 2: 59–61). Mnichovské had-ce jsou i naším nejvýše položeným a nej -deštivějším hadcovým územím. Bo ha tésrážky nejspíš přispívají k mírně kyseléreakci zdejších půd (přestože hadcovépůdy bývají za normálních okolností spí-še bazické), a proto na otevřených místechnalezneme převážně kyselé trávníky nebovřesoviště. Charakteristickou lesní jednot -kou jsou prosvětlené reliktní bory, v je -jichž bylinném patře jsou hojné dva dalšídosud nezmiňované perialpidské migran-ty – vřesovec pleťový (Erica carnea) a zi -mostrázek alpský (Polygala chamaebuxus).

Nejvýznamnější druhy však hostí odkrytéskalní výchozy – především zdejší steno-endemit (lokální endemit) ro žec kuřičko-listý (Cerastium alsinifolium), který všaknalezl své druhé optimum i na vlhkýchcestách a světlinách borových lesů. Pou-ze na skalkách se rožec potkává se svíze-lem sudetským (Galium sudeticum), kterýkromě Mnichovských hadců dnes rostepouze ve vysokohorských le dovcovýchkarech v Krkonoších, a dále s obligátněhadcovým sleziníkem nepravým (Asple-nium adulterinum), jenž ve Slavkovskémlese vytváří jedny z nejbohatších popula-cí ve střední Evropě. Mnichovské hadcejsou chráněny v pěti přírodních rezerva-cích a památkách (NPR Pluhův bor, NPPKřížky, PR Planý vrch, PR Vlček a PPDominova skalka) a dalším oblastem budeposkytnuta ochrana zařazením do sítěevropsky významných lokalit v rámci Na -tura 2000.

Poslední větší hadcovou oblastí u násjsou výchozy v Blanském lese poblíž Křem-že, chráněné ve dvou rezervacích (PR Ho -lubovské hadce a PR Bořinka). Strmé sva-hy nad Křemežským potokem na oboulokalitách porůstá suchý prosvětlený had-cový bor, v němž se můžeme setkat i s ně -kolika světlomilnými druhy, které jsouna území jižních Čech jinak velmi vzácné(např. svízel sivý – Galium glaucum čibělozářka větevnatá).

Kromě čtyř výše zmíněných velkýchoblastí známe mnoho drobných hadco-vých výchozů po celé republice. Jak jižbylo řečeno, na většině těchto míst by -chom díky jejich mizivé rozloze nebo vy -soké vrstvě půdy ani nepoznali, že jsme sedostali na hadcové podloží. I po vyloučenítakových území však stále zůstává mnoholokalit, na nichž se můžeme setkat ale spoňs tím nejvěrnějším souputníkem serpenti-nitů – sleziníkem hadcovým (A. cuneifo -lium). Tato naleziště jsou přede vším naŠumpersku, Domažlicku, Tá bor sku a v růz -ných částech Českomoravské vr choviny.A co je významnější, několik těchto loka-lit i přes svou téměř zanedbatelnou rozlo-hu také hostí některé populace hadcových(sub)endemitů – u Mladé Vožice na Tábor-sku roste kuřička Smejkalova, u Raškovana Šumpersku hvozdík kartouzek hadco-vý (Dianthus car thu sia norum subsp. capil-lifrons) a u Sta rého Ranska ve Žďárskýchvrších chrastavec rolní hadcový (Knautiaarvensis subsp. serpentinicola).

V příštím článku si představíme prvníčást našich hadcových (sub) endemitů.

Výzkum hadcových endemitů podporujíGrantová agentura Univerzity Karlovy(projekt 29507/2007/B-BIO/PřF) a Granto-vá agentura Akademie věd ČR (juniorsképrojekty KJB601110709 a B601110627).

živa 1/2008 17 www.avcr.cz/ziva

Kupodivu ano. V kontrastu k přelidněnýmnížinám totiž stojí nepřístupné horské ob -lasti, pokrývající více než třetinu ostrova.Tvoří je několik horských pásem, z nichžnejdelší a nejvyšší je Centrální pohoří táh-noucí se přes celý ostrov od severu k jihu,s 200 vrcholy přesahujícími 3 000 m n. m.

Nejvyšší vrchol, Nefritová hora (Yushan),je svými 3 952 m nejvyšší horou nehimá-lajské jihovýchodní Asie. Pohoří se vy -vrásnila díky vzájemnému pohybu asijskéa pa cifické litosférické desky, na jejichžstyku Taiwan leží. Proto je ostrov seismic-ky velmi aktivní a slabé i silnější otřesy

jsou zde na denním pořádku – při posled-ním katastrofálním země třesení v r. 1999o síle 7,3 stupně Richterovy stupnice za -hynulo přes 2 000 lidí. Reliéf hor je ostrýa dynamický, strmé svahy s nestabilní geo-logií snadno podléhají sesuvům, při kte-rých v údolích mizí stovky tun horniny.Řeky, zvláště ty na východním pobřeží,jsou krátké a divoké – při dobré viditel-nosti je možné z horského hřbetu Centrál-ního po hoří zahlédnout říční tok od jehopramene až po ústí do moře. Vedle země -třesení umocňují erozi i několikrát v rocese opakující tajfuny, které se v sezoně odčervna do září tvoří východně od ostrovauprostřed Tichého oceánu a s různě ni -čivou intenzitou zasahují pobřeží jiho vý -chodní Asie.

Klima je oceánické a ví ce méně subtro-pické, vedle tajfunů ovlivňované přede -vším sezonními větry – monzuny, kterévyvolává výměna vzduchu mezi asijskýmkontinentem a Tichým oceánem. Jejichsměr se v létě a v zimě prohodí a výraz-ným způsobem tak modelují sezonní chodklimatu na ostrově. V létě vane jihozápad-ní monzun přinášející vlhkost na jihozá-padní část os trova, velké množství srážekale přinášejí i od východu vanoucí tajfunya celý ostrov je tak v průběhu léta bohatězásobený srážkovou vodou. V zimě semonzun otočí a vane od severovýchodu –také přináší velké množství srážek, ty aleza sáhnou jen severovýchodní cíp ostro-va, kdežto ve střední a jihozápadní části jesucho. Zatímco tedy na severu prší v pod-statě celý rok, na jihozápadě existuje vý -razná sezonnost – v létě je období dešťů,v zimě období sucha. V nížinách nikdynemrzne, zimní teploty se zde pohybujíokolo 16 °C a letní od 24 do 30 °C. Před-

David Zelený

„Taiwan? A mají tam vůbec nějaký les?“

Když Portugalci v r. 1544 Taiwan objevili, nazvali ho Ilha Formosa – Krásný ost-rov. Leží na obratníku Raka asi 150 km východně od pobřeží kontinentální Čínya při pohledu na mapu prý tvarem připomíná tabákový list nebo kořen sladkébrambory, protažený od severu k jihu. Na rozloze 36 tisíc km2 (odpovídající při-bližně polovině rozlohy České republiky) žije 23 milionů obyvatel. Číslo udá-vající průměrnou hustotu osídlení, totiž 624 obyvatel na km2, je trochu zavá-dějící – většina totiž žije směstnána v rozsáhlých městských aglomeracích,hlavně při západním pobřeží ostrova, kde je pak koncentrace obyvatel i několi - ka násobně vyšší a řadí ostrov k jedné z nejhustěji zalidněných zemí světa. Hlav-ní město Taipei, ležící na severu ostrova, je rozlohou omezené na prostor nevel-ké kotliny mezi horami. Přímo ve městě žije přes tři miliony obyvatel, v pracovnídny se však počet téměř zdvojnásobí díky přílivu lidí dojíždějících za prací. Tai-wan je v současnosti vedle Japonska světovou velmocí ovládající trhy s elek-tronikou. Je vůbec na ostrově s takovou diagnózou místo pro přírodu?

stavu ideálního léta ale narušuje fakt, ževlhkost vzduchu je v té době přes 80 %.Nejpříjemnější proto bývá i pro domorod-ce krátké období podzimu někdy od zářído konce listopadu, kdy už nehrozí ne bez -pečí tajfunů a není tak dusno a vedro jakov létě.

Klima má na vegetaci zásadní vliv a Tai-wan nabízí skoro učebnicovou mo zaikurůzných klimatických gradientů a na něvázané zonality vegetace. Je to hlavně gra-dient nadmořské výšky, podél něhož seklima mění směrem nahoru od subtropic-kého po subarktické. Dále gradient vý -chod–západ, ve kterém hraje hlavní roliCentrální pohoří, oddělující nádeštné sva-hy na východě a v deštném stínu ležícísvahy na západě. Ještě výraznější je kon-trast mezi stále deštivým severovýcho dema v zimě suchým jihozápadem, který způ-sobují výše zmíněné monzuny. A dů ležitýje i gradient sever–jih, podél kterého vzrůs -tá subtropický charakter vegetace – až pojižní cíp ostrova s monzunovými deštný-mi lesy téměř tropického charakteru. Zá -kladní vegetační zonace, která bere v úva-hu klimaxová společenstva na mezickýchstanovištích, zde tradičně rozlišuje 6 vege-

tačních stupňů. Od nížin do hor jsou to:subtropické monzunové lesy, stálezelenévavřínové lesy, stálezelené doubravy, tsu-go-smrkové lesy, subalpínské jedliny a al -pínské bezlesí. Ve zkratce jimi procestuje -me, od hor do nížin.

Vegetační stupňovitost Stupeň alpínského bezlesí navazuje nahorní hranici lesa, která leží přibližně vevýšce 3 600 m n. m. Převládajícím vege tač -ním typem jsou zde druhově chudé tráv-níky, v nichž dominuje endemický druhbambusu pojmenovaný podle nejvyššíhory ostrova – Yushania niitakayamensis(obr. 4). Běžné jsou zde boreo-alpínskéeuroasijské druhy, a vedle různých hor-ských endemitů (např. lipnice Poa taiwa-nicola nebo rozchodník Sedum morriso-nensis) se tak setkáme s důvěrně známýmidruhy, jako kostřava ovčí (Festuca ovina),me tlička křivolaká (Avenella flexuosa)nebo plavuň pučivá (Lycopo dium annoti-num). Rozsáhlé horské sutě jsou přiro -zeným stanovištěm křídlatky japonské(Reynoutria japonica, obr. 2) – druhu s pů -vodním rozšířením kromě Taiwanu ještěv Koreji, Číně a Japonsku, který se dnesšíří jako invazní rostlina téměř po celémsvětě. Rod Yushania tvoří dominantui v podrostu nejvýše položených lesů, sub-alpínských jedlin s jedlí Abies kawakamii.Jedlové porosty jsou extrémně chudé –Yushania se zde chová jako správný bam-bus a vytváří až 3 m vysoký podrost. Moc-ná vrstva jejího opadu brání uchycení dal-ších druhů a částečně i samotné regeneracijedle, která je tak omezena na vzácné oka-mžiky, kdy Yushania hromadně vykvete.Po odkvětu a dozrání nažek totiž následu-je plošné odumírání bambusových poros-tů a dočasně se tak uvolní prostor ostatnímdruhům. Čistě jedlové porosty se vyskytu-jí směrem dolů až k hranici 3 100 m n. m.,kde do nich vstupuje tsuga Tsuga chinen-sis var. formosana. Jedle postupně ztrácídominanci a lesy přecházejí do tsugo-smr-kového stupně, kde vedle zmíněné tsugytvoří dominantu také endemický druhsmrku Picea morrisonicola. Taiwanský

smrk je přitom fytogeografická rarita – jeto jediný druh smrku, který směrem na jihdosahuje až k obratníku Raka.

Pod výškovou hranicí 2 500 m n. m. sezačínají objevovat stálezelené širokolistédřeviny a vegetace přechází do stupně stá-lezelených doubrav. Dominantními dře -vinami jsou v nich druhy z čeledí vav -řínovitých (Lauraceae), čajovníkovitých(The aceae) a bukovitých (Fagaceae). Dubyjsou zastoupeny rody Quercus a Cycloba-lanopsis, např. endemickým C. morii. Kli-ma zde ovlivňuje hustá oblačnost s čas týmimlhami, kvůli kterým bývá tato vegetaceoznačována jako mlžný les, s větvemi oba-lenými vodou nasycenými polštáři mechů(obr. 3). Charakteristickým lesním typem,vyskytujícím se ve stupni doubrav, jsousmíšené jehličnato-listnaté lesy. Jehlična-ny jsou většinou podstatně vyšší než list-náče a smíšené lesy tak mají výrazně dvou-patrovou strukturu. V nižším stromovémpatře dominují stálezelené listnáče, kterémají spolu s podrostem druhové složenípodobné jako v ne smíšených porostechtohoto lesního stup ně, zatímco v hornímstromovém patře převládají majestátní dru-hy cypřišků Chamaecyparis formosensisa Ch. obtusa var. formosana. První z nichje považován za nejmohutnější cypřišekvůbec – největší jedinci dosahují výškypřes 60 m a stáří až 2 000 let. Jejich kvalit-ní dřevo je spolu se dřevem dalších jehlič-nanů ceněnou surovinou převážně na vý -robu nábytku, a jejich těžba proto značnoučást cypřiškových porostů v minulosti zni-čila. Dnes indikuje dřívější těžbu cypřiš-ku přítomnost opadavých dřevin, mezinimi hlavně olše Alnus formosana, kterádíky symbiotickým kořenovým bakteriímv sukcesi jako první kolonizuje místa ponarušení, ať už umělém (těžba dřeva), nebopřirozeném (svahové sesuvy).

Pod stupněm stálezelených doubrav, vevýškovém rozmezí 500–1 500 m n. m., sevy skytuje vegetace stálezelených vavříno-vých lesů, označovaná jako vegetační stu-peň Ma chilus-Castanopsis. Nejčastější če -ledě za stoupené ve stromovém a keřovémpatře jsou vavřínovité (patří sem i nejběž-

www.avcr.cz/ziva 18 živa 1/2008

1 Interiér subtropického monzunovéholesa s epifyty a dřevnatými liánami(Národní park Kenting)2 Přirozené stanoviště křídlatky japon-ské (Reynoutria japonica) – vysokohor-ská suť v nadmořské výšce přes 3 000 m(hora Chilai)3 Mechové polštáře na stromech mlž-ného lesa. Oříšek pro fytocenologa – jakzapisovat pokryvnost mechového patra?(Taitung). Foto Woody Li4 Rozsáhlé bambusové trávníky s en -demickým bambusemYusha nia niitaka -yamensis, charakte ristické pro alpínsképás mo v nadmořské výšce nad 3 600 m(hora Chilai)5 Plody druhu Barringtonia asiatica(Lecythidaceae), dřeviny litorálních lesůna jihu ostrova, se šíří po moři na značnévzdálenosti (Národní park Kenting).Snímky D. Zeleného, není-li uvedeno jinak

1 2

nější rod Machilus, blízce příbuzný papá-je), bukovité a morušovníkovité (Moraceae).Variabilitu této vegetace výrazně ovlivňu-je topografie terénu, ve kterém převažujítáhlé hřbety, navzájem oddělené hlubo-kými údolími. Dostupnost světla je v zá -vislosti na pozici v údolí různá – zatímcohřbet a horní části údolních svahů mají do -statek přímého světelného záření, na za -stíněném dně hlubokých a úzkých údolí jesvětlo dostupné jen ve formě rozptýlenéhozáření. Tomu odpovídají různé ko runy stro -mů, tvarem přizpůsobené podle dostup-nosti světla: na jedné straně typy s širokoukorunou padákovitého tvaru a s listy dvo-jí velikosti – menšími slunnými a větší-mi stinnými, na druhé straně typy dřevins válcovitou korunou hustě olistěnou aždolů velkými stinnými listy. Dřeviny s ko -runou prvního typu osidlují výslunné hor-ní partie údolí, dřeviny druhého typu pre-ferují stinné sutě a údolní dna.

Nejníže položeným vegetačním typemje vegetační stupeň Ficus-Machilus, sub-tropický monzunový les. Protože jsou alenížiny na Taiwanu intenzivně osídlenya odlesněny, zachovalo se v této zóně vel-mi málo porostů, o kterých by se dalo ale -spoň trochu mluvit jako o přirozených.Převažují dřeviny z čeledí pryšcovitých(Euphorbiaceae), vavřínovitých a moru-šovníkovitých (sem patří i 16 druhů fíkov-níků – smokvoní rodu Ficus, které v těch-to lesích rostou). Složitě strukturovanéa neprostupné po rosty plné lián (obr. 1),stromy obalené epifyty a vysoká humidi-ta dělá z těchto lesů dokonalou džungli.Téměř polovina rostlinných druhů, které sev těchto druhově bohatých lesích vysky-tují, má tropické rozšíření, a složením setak blíží tropickým lesům jihovýchodníČíny. V suš ších oblastech jihozápadníčásti ostrova je stálezelený les omezen nastinné a vlhké části reliéfu, zatímco na su -chých a vý slunných expozicích se v poro-stu s různou frekvencí vyskytují opadavélistnáče (rody javor – Acer, ořešák – Ju -glans ad.) a vytvářejí zde opadavý les, o kte-rém byla řeč v úvodu, v souvislosti se zim-ním obdobím sucha.

Na závěr cesty po gradientu nadmořskévýšky směrem dolů ještě několik pozná-mek ke dvěma vegetačním typům, které sevyskytují při mořském pobřeží. Jsou to pře-devším mangrovy, které jsou dnes celosvě-tově ohrožené značným úbytkem a na Tai-wanu se v omezených rozlohách vyskytujípři ústí řek na západním pobřeží (jeden zezachovalých porostů, ve kterém dominujeKandelia obovata, je dokonce snadno do -stupný z konečné stanice taipeiského me -tra – v nevelké rezervaci při ústí řeky Dan -shui protékající hlavním městem). S jinouvelmi specifickou přímořskou vegetací sesetkáme na jižním cípu ostrova – vertikál-ní geologické pohyby v průběhu dob ledo-vých zde vyzdvihly a obnažily korálovýútes, který dnes po růstá litorální les. Jehodruhovou skladbu řídí porézní substrát bo -hatý vápníkem a častou dominantou jsourůzné druhy fíkovníků, např. Ficus benja-mina s charakteristickými chůdovitými ko -řeny. Zajímavým litorálním druhem těchtolesů je Barringtonia asiatica, krásně kve-toucí strom, který se šíří po hladině mořevelkými plovoucími plody (obr. 5).

Bambus, čaj a betelFlóra Taiwanu v současnosti popisuje přes4 300 druhů a poddruhů rostlin, z nichžčtvrtinu tvoří endemiti s častými latinský-mi názvy taiwaniana a formosana. Něcopřes 1 000 z celkového počtu druhů při-padá na dřeviny – při tak vysoké diver -zitě ve stromovém a keřovém patře nenídivu, že klasifikace lesní vegetace je tadytéměř výlučně založená na dřevinnýchdominantách. Invazní druhy, z nichž vět-šina pochází z tropické Ameriky, tvoří jenasi 6 % celkového počtu druhů, a Taiwantak překvapivě i přes husté osídlení patřímezi ostrovy poměrně málo zasažené rost-linnými invazemi (ve srovnání např. s No -vým Zélandem, jehož flóra dnes čítá téměř50 % nepůvodních druhů).

K obrázku kulturní asijské krajiny neod-myslitelně patří rýžová pole, porosty bam-busů a čajovníkové plantáže. Bambus jedůležitou surovinou, materiálem pro výro-bu kde čeho – jídelními hůlkami počínaje

a stavebním lešením nekonče. Mladé bam-busové výhonky jsou nenahraditelnou sou -částí každodenní taiwanské kuchyně a neníproto divu, že se tady s bambusem potkátena každém kroku. Bambusová houští do -sahující výšky i 10 m pokrývají rozsáhléplochy v kopcovitých terénech v nadmoř-ských výškách do 1 500 m. Rýžová pole na -opak převažují v zavodněných přímořskýchnížinách a v nejúrodnějších oblastech serýže sklízí i třikrát ročně. Světově známýtaiwanský horský čaj se pěstuje v centrál-ní oblasti ostrova v nad mořských výškách500–1 200 m. Nej ob lí benějším typem čajeje tzv. oolong, který chutí i barvou stojí mezizeleným a černým čajem a vyrábí se pro-cesem několikrát přerušované fermentace.

A ještě o jedné významné kulturní rost-lině se chci zmínit – o betelové (arekové)palmě. Její pěstování, prodej i užívánípředstavuje místní folklór – z dužninynedozrálých betelových plodů, která seobalí listem pepřovníku posypaného ne ha -šeným vápnem, se připravuje jedna z nej-běžnějších drog v Asii – betelové sous to.Při žvýkání barví sliny intenzivně do rudaa navozuje příjemný pocit v ústech. Závis-lost na něm je prý silnější než závislost nanikotinu.

Taiwan je země plná barev, vůní a zvu-ků, které člověku zůstanou v hlavě ještědlouho po návratu zpět do Čech. Osobněbych „krásnému ostrovu“ přál, aby i nadá-le odolával tlaku ze strany ko munistickéČíny a diplomatickému nezájmu celéhosvěta a zůstal zemí svobodnou a demokra-tickou.

živa 1/2008 19 www.avcr.cz/ziva

3 4

5