a vers slova namlouva si

Nakladatelství Vakát, s. r. o., děkuje za laskavou podporuMinisterstvu kultury České republiky,hejtmanu Jihomoravského kraje Mgr. Michalu Haškovia statutárnímu městu Brnu.Dík patří též společnosti Euro One, s. r. o.

ISBN 978-80-87317-06-8

Ke stému výročí básníkova narození

Nakladatelství Vakát, s. r. o., děkuje za laskavou podporuMinisterstvu kultury České republiky,hejtmanu Jihomoravského kraje Mgr. Michalu Haškovia statutárnímu městu Brnu.Dík patří též společnosti Euro One, s. r. o.

ISBN 978-80-87317-06-8

Ke stému výročí básníkova narození

ZÁŘÍ

Podzim už zlátnena stromechsem tam listem. A vzduch a dechjak po říznutí čistémjitří vše nenávratné.

Když zadýchali jsme sitváře a jak na skloti skli pak úst svých stí ny,snad prasklo.– Jeřabiny,za koho krvácíte kdesi?

(Marné milování)

ZÁŘÍ

Podzim už zlátnena stromechsem tam listem. A vzduch a dechjak po říznutí čistémjitří vše nenávratné.

Když zadýchali jsme sitváře a jak na skloti skli pak úst svých stí ny,snad prasklo.– Jeřabiny,za koho krvácíte kdesi?

(Marné milování)

Milý pane,děkuji za verše a za vzpomínku, pamatuji se na Vás docela dobře a také na Vás nijak nezapomenu, mám básníky vždycky rád.Ty Vaše verše jsou jistě dobré – chcete-li věděti mé mínění – a docela oceňuji jejich moderní a velmi přítomnou orientaci. Mladý člověk musí něčím začínat, a začíná-li novými a dobrými příklady, je to dobře. Ale – snad mi budete rozumět – je pak ještě třeba něco osobní osudovosti , která odvede člověka od školy, když ji pochopil a si ji osvojil; hleďte být osobnější, nekoukejte tak na úroveň a linii, nevyděláte na tom peníze tak jako tak, na co tedy třeba být tak poslušný toho, jak to právě dělá Holan anebo jiní! Chcete-li psát verše, hledejte v tom sebespásu a ne-dělejte tí m kulturu. Vy, myslím, mohl byste psáti dobře, jen nesmíte myslit na to, jak se to venku přijme a kam Vás to zařadí. Zbavit se cti -žádosti a ponechat si vysoká měřítka je jedinou školou osobnosti opravdu umělecké – aspoň dnes, kdy se dá příliš mnoho na školy a na úspěchy. Pamatujte na to, že na ničem tak nezáleží, jako na vlast-ním životě – jestli ten život něco obsahuje! Buďte v literatuře mimo literaturu, s nikým se neměřte, nikomu se nechtějte rovnat, pište jen když toho cítí te nejvyšší nutnost a jistě pak vyslovíte něco za sebe a ne za nějakou obecnější úroveň a to bude všechno a dost i bez státních cen, několika vydání, a uznání souputníků. A teď pište (ale ne zbytečně často) a na mne se nezlobte!

Josef Čapek

(Nedatovaný dopis Josefa Čapka, patrně z let 1937–1938)

Milý pane,děkuji za verše a za vzpomínku, pamatuji se na Vás docela dobře a také na Vás nijak nezapomenu, mám básníky vždycky rád.Ty Vaše verše jsou jistě dobré – chcete-li věděti mé mínění – a docela oceňuji jejich moderní a velmi přítomnou orientaci. Mladý člověk musí něčím začínat, a začíná-li novými a dobrými příklady, je to dobře. Ale – snad mi budete rozumět – je pak ještě třeba něco osobní osudovosti , která odvede člověka od školy, když ji pochopil a si ji osvojil; hleďte být osobnější, nekoukejte tak na úroveň a linii, nevyděláte na tom peníze tak jako tak, na co tedy třeba být tak poslušný toho, jak to právě dělá Holan anebo jiní! Chcete-li psát verše, hledejte v tom sebespásu a ne-dělejte tí m kulturu. Vy, myslím, mohl byste psáti dobře, jen nesmíte myslit na to, jak se to venku přijme a kam Vás to zařadí. Zbavit se cti -žádosti a ponechat si vysoká měřítka je jedinou školou osobnosti opravdu umělecké – aspoň dnes, kdy se dá příliš mnoho na školy a na úspěchy. Pamatujte na to, že na ničem tak nezáleží, jako na vlast-ním životě – jestli ten život něco obsahuje! Buďte v literatuře mimo literaturu, s nikým se neměřte, nikomu se nechtějte rovnat, pište jen když toho cítí te nejvyšší nutnost a jistě pak vyslovíte něco za sebe a ne za nějakou obecnější úroveň a to bude všechno a dost i bez státních cen, několika vydání, a uznání souputníků. A teď pište (ale ne zbytečně často) a na mne se nezlobte!

Josef Čapek

(Nedatovaný dopis Josefa Čapka, patrně z let 1937–1938)

Oldřich Mikulášek devíti letý, 1919. S celoživotním přítelem, akademickým malířem Drahomírem Tůmou v Přerově, počátek 30. let.

VZPLANUTÍ

Znáš chvíli? Měsíc dorůstá a had,vztyčivší hlavu v pohnutí ,naslouchá krvi, do taktu jí vpada jme. Znáš chvíli uštknutí ?,

když temná hudba rozléhá se v nachté hlíny zevnitř pálené, jakoby dech, jímž, bože na vahách,rozkolísals klid kamene

a prodlel jím též v nás, vstal z lože žil,a v nevýslovnu žízně méopřel se o dno pramene,až vzlykem šťáv se zahrdlil.

(Křídlovka)

RŮŽE

Růže v sobě zavinutá,růže tulící se k sobě!Růže krásou krve hnutá,patříte si obě.

Na ňadrech zřel jsem růži kvésti na prsou vadnout muži.Když květ se zavře – je to pěst?Viděl jsem hrozit růži.

(Tráva se raduje)

VZPLANUTÍ

Znáš chvíli? Měsíc dorůstá a had,vztyčivší hlavu v pohnutí ,naslouchá krvi, do taktu jí vpada jme. Znáš chvíli uštknutí ?,

když temná hudba rozléhá se v nachté hlíny zevnitř pálené, jakoby dech, jímž, bože na vahách,rozkolísals klid kamene

a prodlel jím též v nás, vstal z lože žil,a v nevýslovnu žízně méopřel se o dno pramene,až vzlykem šťáv se zahrdlil.

(Křídlovka)

RŮŽE

Růže v sobě zavinutá,růže tulící se k sobě!Růže krásou krve hnutá,patříte si obě.

Na ňadrech zřel jsem růži kvésti na prsou vadnout muži.Když květ se zavře – je to pěst?Viděl jsem hrozit růži.

(Tráva se raduje)

DOTÝKÁNÍ

Na dřevo sahám, je drsné.A jsem rád, že je drsné.Na vázu sahám, na rdesno a na vlasa posléz na kůži, než navždy usne.

Ve špetce mnu ji.V těch doušcích prstů malvazbytosti jiné k patru mému lne.Je jemná; a rád ji mám, tu jemnou, než navždy pomine –než navždy bude se mnou.

(Tráva se raduje)

I STOJÍM, I ČEKÁM

I stojím, i čekám; strom vědoucí,co šumí tu, jak nešumíval dříve,má všechnu sílu koně v husté hřívěi jeho pokojnost, když skorem nejsoucí

byl celý v škubání té trávy, kterou zřímea již tak chápe nejhlubší náš cit.I stojím, i čekám; jak v nemoci.Sám v širé krajině, jež nese sladké břímě

stromu i ptáka a večer hvězdy zas,tou hvězdou raněný a ptákem zastavený,jak od všeho, co staví očím hráz,bych očekával spásu ve vteřině.Jak nebyl bych. Jak skorem nejsoucíbych v básni své se teprv s hlasem třas.

(Podle plotu)

DOTÝKÁNÍ

Na dřevo sahám, je drsné.A jsem rád, že je drsné.Na vázu sahám, na rdesno a na vlasa posléz na kůži, než navždy usne.

Ve špetce mnu ji.V těch doušcích prstů malvazbytosti jiné k patru mému lne.Je jemná; a rád ji mám, tu jemnou, než navždy pomine –než navždy bude se mnou.

(Tráva se raduje)

I STOJÍM, I ČEKÁM

I stojím, i čekám; strom vědoucí,co šumí tu, jak nešumíval dříve,má všechnu sílu koně v husté hřívěi jeho pokojnost, když skorem nejsoucí

byl celý v škubání té trávy, kterou zřímea již tak chápe nejhlubší náš cit.I stojím, i čekám; jak v nemoci.Sám v širé krajině, jež nese sladké břímě

stromu i ptáka a večer hvězdy zas,tou hvězdou raněný a ptákem zastavený,jak od všeho, co staví očím hráz,bych očekával spásu ve vteřině.Jak nebyl bych. Jak skorem nejsoucíbych v básni své se teprv s hlasem třas.

(Podle plotu)

ŠESTÝ PODZIM

Oblohy víno upíjené denněkyselá u dna, kalný leje chlad.Drmolí dlažba bryčkou nastuzeněi motor v dálce kýchne snad.

Pak slyšíš: někdo marně točí klikou – Naprázdno žijem. A už ze zvykunašlapujem chůzí ti chou.

Na chvilku nedbám; nad spouští tu žasnulistí , jež jako sukně vítr zved.Chutnám je, temný jeho medse rozplývá v mém pásmu.

Je měsíc však, jenž barvou s gestem hýčkákdejakou zeď, na které list promítá svůj pád.Je měsíc však, kdy zatlačujem víčkahlíně, již pohřbil listopad.

Vyváto město. Chce se zavolat.Dymova slyším: „Bratři, tesklivý jsem!“Vzduch jiný, hořčí hýbe tí mto místema není step, jen blízko sad.

Tisíce listů tam na větvích se cukájak zadrženým hněvem koutky úst. –Nebesa prázdní se a pozdvižená rukatopolu přísahá:že bude noc.A strach. A půst.

(Podle plotu)

ŠESTÝ PODZIM

Oblohy víno upíjené denněkyselá u dna, kalný leje chlad.Drmolí dlažba bryčkou nastuzeněi motor v dálce kýchne snad.

Pak slyšíš: někdo marně točí klikou – Naprázdno žijem. A už ze zvykunašlapujem chůzí ti chou.

Na chvilku nedbám; nad spouští tu žasnulistí , jež jako sukně vítr zved.Chutnám je, temný jeho medse rozplývá v mém pásmu.

Je měsíc však, jenž barvou s gestem hýčkákdejakou zeď, na které list promítá svůj pád.Je měsíc však, kdy zatlačujem víčkahlíně, již pohřbil listopad.

Vyváto město. Chce se zavolat.Dymova slyším: „Bratři, tesklivý jsem!“Vzduch jiný, hořčí hýbe tí mto místema není step, jen blízko sad.

Tisíce listů tam na větvích se cukájak zadrženým hněvem koutky úst. –Nebesa prázdní se a pozdvižená rukatopolu přísahá:že bude noc.A strach. A půst.

(Podle plotu)

V Praze 3. prosince 1943.

Vážený pane,děkuji Vám za laskavou zásilku, ale prosím, abyste si nevysvětloval její vrácení jako odmítnutí a že Akord o Vaše příspěvky nestojí. Vaše báseň je opravdu pro Akord trochu dlouhá, uvážíme-li, že má A jen 40 strá-nek, na kterých při nynějším stavu věcí má nalézt místo tolik autorů. Kromě toho by v poslední třeti ně Vaše báseň jistě vzbudila námitky cenzury. Proto Vás prosím, abyste ji přijal zpět, ale máte-li něco krat-šího, třeba i dvě tři čísla, nezapomeňte na mne a pošlete. Třebaže jsme se nikdy neviděli, znám Vás už dávno, znám myslím všechny Vaše sbírky a mnohé Vaše básně mi utkvěly pevně v paměti . Vím o Vás také, že jste v redakci Lidových novin. Těším se, že přijmete v dobrém můj dopis a že mi pošlete něco jiného.

S pěkným pozdravemVáš J. Zahradníček

N. B. V Praze jsem jenom přechodně, vrátí m se zase do Uhříněva.

(Dopis Jana Zahradníčka)

V Praze 3. prosince 1943.

Vážený pane,děkuji Vám za laskavou zásilku, ale prosím, abyste si nevysvětloval její vrácení jako odmítnutí a že Akord o Vaše příspěvky nestojí. Vaše báseň je opravdu pro Akord trochu dlouhá, uvážíme-li, že má A jen 40 strá-nek, na kterých při nynějším stavu věcí má nalézt místo tolik autorů. Kromě toho by v poslední třeti ně Vaše báseň jistě vzbudila námitky cenzury. Proto Vás prosím, abyste ji přijal zpět, ale máte-li něco krat-šího, třeba i dvě tři čísla, nezapomeňte na mne a pošlete. Třebaže jsme se nikdy neviděli, znám Vás už dávno, znám myslím všechny Vaše sbírky a mnohé Vaše básně mi utkvěly pevně v paměti . Vím o Vás také, že jste v redakci Lidových novin. Těším se, že přijmete v dobrém můj dopis a že mi pošlete něco jiného.

S pěkným pozdravemVáš J. Zahradníček

N. B. V Praze jsem jenom přechodně, vrátí m se zase do Uhříněva.

(Dopis Jana Zahradníčka)

V Brně 6. prosince 1943

Vážený pane,velice jste mne potěšil svým dopisem. Myslím, že Vaše námitky jsou zcela oprávněné a mně by dostačilo, kdyby se Vám báseň aspoň líbila. Vždyť člověk neví. Člověk neví, nepíše-li někdy do vzduchu a zachvěje-li aspoň každý stý verš aspoň každým stým srdcem. Bojím se ostatně, nejsem-li příliš pohotový, když Vám posílám hned druhou básničku, hodně kratší, třebas ne docela krátkou. Nemám jaksi krátkých básni-ček. Ale však budu mít. Znovu Vás ujišťuji, že jste mě velice potěšil a nejvíc tí m, že Vám některé mé básničky utkvěly v paměti . Že Vy jste mezi mými a ženinými miláčky, Vám snad ani nemusím říkat. Kdybyste měl někdy cestu do Brna nebo Brnem, dejte mně to, prosím, nějak vědět, rád bych Vás poznal. Zatí m se s Vámi loučím a až budete mít chvilku kdy a náladu, napište mi. Každý řádek mě rozradostní.

Váš Mikulášek.

JEN O LISTU

Nepříliš jist si okrouhlostí svou– viz zoubkování jemné –tak hryzal se a hryzal s úlevou,leč nedotýkal se mne.

Co o něm vím, o jeho citu skrytém,když smluven s ostatními bdínad hlavou milou, obestřenou třpytema v říjnu teprve se celý uzardí.

Vznícený znovu je a jenom plamen držína knotu stopečky to, co se listem zve.Za křehkým žilkovím jak za strašlivou mřeží

neslyšitelný sten se navždy oderve.Pak ti cho na zvěř padne i na ptactvo tvé,můj strome – a na srdci mi leží.

(Podle plotu)

V Brně 6. prosince 1943

Vážený pane,velice jste mne potěšil svým dopisem. Myslím, že Vaše námitky jsou zcela oprávněné a mně by dostačilo, kdyby se Vám báseň aspoň líbila. Vždyť člověk neví. Člověk neví, nepíše-li někdy do vzduchu a zachvěje-li aspoň každý stý verš aspoň každým stým srdcem. Bojím se ostatně, nejsem-li příliš pohotový, když Vám posílám hned druhou básničku, hodně kratší, třebas ne docela krátkou. Nemám jaksi krátkých básni-ček. Ale však budu mít. Znovu Vás ujišťuji, že jste mě velice potěšil a nejvíc tí m, že Vám některé mé básničky utkvěly v paměti . Že Vy jste mezi mými a ženinými miláčky, Vám snad ani nemusím říkat. Kdybyste měl někdy cestu do Brna nebo Brnem, dejte mně to, prosím, nějak vědět, rád bych Vás poznal. Zatí m se s Vámi loučím a až budete mít chvilku kdy a náladu, napište mi. Každý řádek mě rozradostní.

Váš Mikulášek.

JEN O LISTU

Nepříliš jist si okrouhlostí svou– viz zoubkování jemné –tak hryzal se a hryzal s úlevou,leč nedotýkal se mne.

Co o něm vím, o jeho citu skrytém,když smluven s ostatními bdínad hlavou milou, obestřenou třpytema v říjnu teprve se celý uzardí.

Vznícený znovu je a jenom plamen držína knotu stopečky to, co se listem zve.Za křehkým žilkovím jak za strašlivou mřeží

neslyšitelný sten se navždy oderve.Pak ti cho na zvěř padne i na ptactvo tvé,můj strome – a na srdci mi leží.

(Podle plotu)

EDIČNÍ POZNÁMKA

Kniha A verš slova namlouvá si… vychází z ti tulu Královské léto (1995). Přináší navíc téměř tři desítky básní a původní příspěvky Milana Uhdeho, Jana Trefulky, Franti ška Schildbergera, Jiřího Trávníčka, Miro-slava Huptycha, Josefa Souchopa, čerstvého devadesátníka Ludvíka Kundery a část rozhovoru Jaroslava Štěpaníka s Věrou Mikuláškovou. Všem velice děkuji! Samozřejmě děkuji i Vladimíru Justlovi, Milanu Kunderovi, Antonínu Přidalovi a Jiřímu Opelíkovi za jejich příspěvky do Královského léta, které do tohoto sborníku přebíráme. Početnější jsou i dobové fotogra e, které pro vydání poskytla básníkova manžel-ka ze svého osobního archivu. Z téhož archivu jsou zařazena i faksi-mile rukopisů dvou básní. Faksi mile ko respondence jsou pořízena z fondů Literárního oddělení Moravského zemského muzea, kde je Mikuláškova pozůstalost uložena. Také paní Věře Mikuláškové a pra-covníkům Moravského zemského muzea patří dík.

Zdeněk Drahoš

EDIČNÍ POZNÁMKA

Kniha A verš slova namlouvá si… vychází z ti tulu Královské léto (1995). Přináší navíc téměř tři desítky básní a původní příspěvky Milana Uhdeho, Jana Trefulky, Franti ška Schildbergera, Jiřího Trávníčka, Miro-slava Huptycha, Josefa Souchopa, čerstvého devadesátníka Ludvíka Kundery a část rozhovoru Jaroslava Štěpaníka s Věrou Mikuláškovou. Všem velice děkuji! Samozřejmě děkuji i Vladimíru Justlovi, Milanu Kunderovi, Antonínu Přidalovi a Jiřímu Opelíkovi za jejich příspěvky do Královského léta, které do tohoto sborníku přebíráme. Početnější jsou i dobové fotogra e, které pro vydání poskytla básníkova manžel-ka ze svého osobního archivu. Z téhož archivu jsou zařazena i faksi-mile rukopisů dvou básní. Faksi mile ko respondence jsou pořízena z fondů Literárního oddělení Moravského zemského muzea, kde je Mikuláškova pozůstalost uložena. Také paní Věře Mikuláškové a pra-covníkům Moravského zemského muzea patří dík.

Zdeněk Drahoš

ZÁŘÍ 9Dopis J. Čapka 10Dopis J. Zahradníčka 20Odpověď O. Mikuláška J. Zahradníčkovi 22VZPLANUTÍ 14RŮŽE 15DOTÝKÁNÍ 16I STOJÍM, I ČEKÁM 17ŠESTÝ PODZIM 18JEN O LISTU 23DEŠTIVÝ ČAS 24Doslov k Orchestru v korunách (M. Uhde) 27Talent a umění (O. Mikulášek) 36O sbírce Podle plotu (V. Černý) 37Dopis J. Chalupeckého 38Dopis F. Halase 40MÍR MILENCŮ 30ZELENÉ PYŽAMO 34PULS 42Jeden a týž pohyb (F. Schildberger) 48Dopis ze Svazu čs. spisovatelů 52ZPOVĚĎ 53MAMINCE 60LÁSKA 62Divoké kačeny 66Život s básníkem (V. Mikulášková) 67KRAJEM TÁHNE PRAŠIVEC 72Dopis z Literárních novin 74VYVOLAVAČ 75Mikuláškův Vyvolavač (Z. Kožmín) 79

CHŮZE 80Můj Mikulášek (M. Kundera) 82VÝČITKY 85POKUŠENÍ NA ŠPILBERKU 88KRÁSNÉ JHO 92O sbírce Ortely a milosti (J. Opelík) 96Projev k padesáti nám O. Mikuláška (F. Hrubín) 100Dopis J. Kainara 102Odpověď O. Mikuláška J. Kainarovi 105�VŠECHNO, VŠE JE BÍLÉ� 108�TY KOČKO DOMÁCÍ� 109�CO JE TO RODNÝ KRAJ?� 110Komentář k básni (O. Mikulášek) 111�TAK NĚKDY BÝVÁ� 112�NAPIJ SE JEŠTĚ TROCHU KÁVY!� 113O sbírce První obrázky (M. Petříček) 114Z projevu na setkání spisovatelů (O. Mikulášek) 118TŘETÍ POHÁR 119SEDMÝ POHÁR 121ŘÍMSKÉ NÁMĚSTÍ 123LES 124Dopis V. Holana 125Doslov k Noci s Hamletem (O. Mikulášek) 126MALÉ KLENOTNICTVÍ 128KREMACE 129NOČNÍ TERASA 130S BÁSNÍ SÁM 131Stezky básně (O. Mikulášek) 132VDOVCI 138KRÁLOVSKÉ LÉTO 140PÁTÝ ROZHOVOR BLÁZNŮ 143Východiska Mikuláškovy poezie (J. Opelík) 150

Dopis F. Hrubína 154ŠOKOVANÁ RŮŽE �S DELFÍNEM� 157Dopis O. Mikuláška J. Seifertovi 160TEHDY 161PLÁŇ 164ČAS VÍNA 170Rozhovor s O. Mikuláškem o umění 172POSLEDNÍ BÁSEŇ 175PAMPELUNA 176Dopis F. Hrubína k šedesáti nám O. Mikuláška 181Bílá na bílé (L. Kundera) 184SMRT MILENCŮ 186LEGENDA O VĚSTONICKÉ VENUŠI 188METAFORA PRVNÍ 192METAFORA DRUHÁ 194Tři poháry pro Oldřicha Mikuláška (V. Justl) 198METAFORA TŘETÍ 202O básnickém poslání a řemesle (O. Mikulášek) 205METAFORA PÁTÁ 208O sbírce Agogh (O. Mikulášek) 212PLÁTKY 216ZDĚŠENÝ LÁSKOU 220ŽENY NA PODZIM 223INSTRUMENTACE 226Mikuláškiana (J. Trávníček) 228SCÉNA 232Dopis J. Seiferta 233UTRPENÍ STARÉHO WERTHERA 236ARS POETICA I 248ARS POETICA II 249A TO JE VŠE 250ČÍŠE 252

CHŮZE 80Můj Mikulášek (M. Kundera) 82VÝČITKY 85POKUŠENÍ NA ŠPILBERKU 88KRÁSNÉ JHO 92O sbírce Ortely a milosti (J. Opelík) 96Projev k padesáti nám O. Mikuláška (F. Hrubín) 100Dopis J. Kainara 102Odpověď O. Mikuláška J. Kainarovi 105�VŠECHNO, VŠE JE BÍLÉ� 108�TY KOČKO DOMÁCÍ� 109�CO JE TO RODNÝ KRAJ?� 110Komentář k básni (O. Mikulášek) 111�TAK NĚKDY BÝVÁ� 112�NAPIJ SE JEŠTĚ TROCHU KÁVY!� 113O sbírce První obrázky (M. Petříček) 114Z projevu na setkání spisovatelů (O. Mikulášek) 118TŘETÍ POHÁR 119SEDMÝ POHÁR 121ŘÍMSKÉ NÁMĚSTÍ 123LES 124Dopis V. Holana 125Doslov k Noci s Hamletem (O. Mikulášek) 126MALÉ KLENOTNICTVÍ 128KREMACE 129NOČNÍ TERASA 130S BÁSNÍ SÁM 131Stezky básně (O. Mikulášek) 132VDOVCI 138KRÁLOVSKÉ LÉTO 140PÁTÝ ROZHOVOR BLÁZNŮ 143Východiska Mikuláškovy poezie (J. Opelík) 150

Dopis F. Hrubína 154ŠOKOVANÁ RŮŽE �S DELFÍNEM� 157Dopis O. Mikuláška J. Seifertovi 160TEHDY 161PLÁŇ 164ČAS VÍNA 170Rozhovor s O. Mikuláškem o umění 172POSLEDNÍ BÁSEŇ 175PAMPELUNA 176Dopis F. Hrubína k šedesáti nám O. Mikuláška 181Bílá na bílé (L. Kundera) 184SMRT MILENCŮ 186LEGENDA O VĚSTONICKÉ VENUŠI 188METAFORA PRVNÍ 192METAFORA DRUHÁ 194Tři poháry pro Oldřicha Mikuláška (V. Justl) 198METAFORA TŘETÍ 202O básnickém poslání a řemesle (O. Mikulášek) 205METAFORA PÁTÁ 208O sbírce Agogh (O. Mikulášek) 212PLÁTKY 216ZDĚŠENÝ LÁSKOU 220ŽENY NA PODZIM 223INSTRUMENTACE 226Mikuláškiana (J. Trávníček) 228SCÉNA 232Dopis J. Seiferta 233UTRPENÍ STARÉHO WERTHERA 236ARS POETICA I 248ARS POETICA II 249A TO JE VŠE 250ČÍŠE 252

HRANA ZA NÁS 253Z projevu k pětasedmdesáti nám O. Mikuláška (J. Opelík) 256MAGIE 259MŮRA 260LALIJA 261POZŮSTALOSTI 262MILENCI 264DOSPÍVÁNÍ 266MASKA 267Velké jarní výročí (J. Trefulka) 268LISTÍČKO 270SÓLO PRO JEDEN DECH 272PODZIMNÍ ELEGIE 276Óda na radost 278Mikuláškovo sólo pro dva dechy (M. Uhde) 280PLAVUNĚ 284DOPIS MÚZE 286LA FEMME FATAL 289PANU GAUGUINOVI 290DÁVNÝ OBRAZ 292MÉ DVANÁCTERO 293Komentář ke sbírce Druhé obrázky (Z. Drahoš) 299SPÍCÍ PÁR 300NIC MOC 301HAMILKAR 302Rakve šité na míru (J. Souchop) 303MÉ ZOO 305Drozd hebkoperý (M. Huptych) 308Má setkání s Oldřichem Mikuláškem (M. Huptych) 310METAFORA SEDMÁ 316Smuteční řeč (J. Opelík) 328NESLYŠNÝ ZPĚV 331

Pocta básníkovi (A. Přidal) 332O. M. (L. Kundera) 334BÁSEŇ 335POEZIE 338

Doslov 340Bibliogra e 346Ediční poznámka 347

HRANA ZA NÁS 253Z projevu k pětasedmdesáti nám O. Mikuláška (J. Opelík) 256MAGIE 259MŮRA 260LALIJA 261POZŮSTALOSTI 262MILENCI 264DOSPÍVÁNÍ 266MASKA 267Velké jarní výročí (J. Trefulka) 268LISTÍČKO 270SÓLO PRO JEDEN DECH 272PODZIMNÍ ELEGIE 276Óda na radost 278Mikuláškovo sólo pro dva dechy (M. Uhde) 280PLAVUNĚ 284DOPIS MÚZE 286LA FEMME FATAL 289PANU GAUGUINOVI 290DÁVNÝ OBRAZ 292MÉ DVANÁCTERO 293Komentář ke sbírce Druhé obrázky (Z. Drahoš) 299SPÍCÍ PÁR 300NIC MOC 301HAMILKAR 302Rakve šité na míru (J. Souchop) 303MÉ ZOO 305Drozd hebkoperý (M. Huptych) 308Má setkání s Oldřichem Mikuláškem (M. Huptych) 310METAFORA SEDMÁ 316Smuteční řeč (J. Opelík) 328NESLYŠNÝ ZPĚV 331

Pocta básníkovi (A. Přidal) 332O. M. (L. Kundera) 334BÁSEŇ 335POEZIE 338

Doslov 340Bibliogra e 346Ediční poznámka 347

Oldřich Mikulášek

VERŠ SLOVA NAMLOUVÁ SI…

Výběr, uspořádání, doslov a ediční poznámka Zdeněk Drahoš.Obálka a gra cká úprava Evžen Navráti l.Odpovědná redakce Marcela Drahošová.Sazba a gra cké práce Vladimír Ludva.Vyti skla ti skárna Ekon, a. s., Jihlava.

Vydalo Nakladatelství Vakát, s. r. o.Tkalcovská 874/3a, 602 00 Brno, roku 2010 jako svou 16. publikaci.První vydání. 356 stran.

[email protected]

Oldřich Mikulášek

VERŠ SLOVA NAMLOUVÁ SI…

Výběr, uspořádání, doslov a ediční poznámka Zdeněk Drahoš.Obálka a gra cká úprava Evžen Navráti l.Odpovědná redakce Marcela Drahošová.Sazba a gra cké práce Vladimír Ludva.Vyti skla ti skárna Ekon, a. s., Jihlava.

Vydalo Nakladatelství Vakát, s. r. o.Tkalcovská 874/3a, 602 00 Brno, roku 2010 jako svou 16. publikaci.První vydání. 356 stran.

[email protected]

a vers slova namlouva si

Documents