a18 Úvod do problematiky ekonomiky navrhování a provozu ... · a18 - Úvod do problematiky...

NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM s.r.o.

BRNO 2012 Realizováno v rámci projektu EdUR – Edukace udržitelného rozvoje

A18 – Úvod do problematiky ekonomiky navrhování a provozu budov dle principů trvale udržitelné výstavby

Arnošt Hřibohlav a kol.

A18 - Úvod do problematiky ekonomiky navrhování a provozu

budov dle principů trvale udržitelné výstavby Vydalo: Národní stavební centrum s.r.o., Brno 2012

Bauerova 491/10, 603 00 Brno, www.stavebnicentrum.cz

Tato publikace byla vytvořena pro projekt EdUR – Edukace udržitelného rozvoje CZ.1.07/3.2.04/02.0024

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK), Číslo prioritní osy 7.3 Další vzdělávání.

Tato skripta jsou financována Evropským sociálním fondem (ESF)

a státním rozpočtem ČR.

Autorský kolektiv: A18.1, 3 doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. vedoucí autorského kolektivu doc. Ing. Vít Hromádka, Ph.D. A18.2 David Kočařík A18.1 © doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D., 2012 A18.2 © David Kočařík, 2012 A18.3 © doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D., 2012 ISBN 978-80-87665-17-6

5

OBSAH

ÚVOD .............................................................................................. 7

A18.1 Finanční analýza a ekonomika investic do pasIvních domů ... 8

A18.1.1 Trvale udržitelný rozvoj nemovitostí ............................................... 8

A18.1.2 Zelené budovy, zelené certifikáty................................................... 8

A18.1.3 Finanční zdroje vhodné pro projekty energeticky úsporných opatření budov ............................................................................................ 9

A18.1.3.1 Obecná charakteristika zdrojů financování .................................... 9 A18.1.3.2 Dotace pro financování energeticky úsporných opatření............. 12

A18.1.4 Stanovení investičních a provozních nákladů energeticky úsporných opatření budov ......................................................................... 14

A18.1.5 Ukazatele ekonomické efektivnosti investic vhodné pro hodnocení energeticky úsporných budov ................................................................... 16

A18.1.5.1 Doba návratnosti ......................................................................... 16 A18.1.5.2 Čistá současná hodnota .............................................................. 17 A18.1.5.3 Náklady životního cyklu ............................................................... 18 A18.1.5.4 Vnitřní výnosové procento ........................................................... 18

A18.2 Rozpočtování pro pasivní domy ........................................... 20

A.18.2.1 Rozpočtování a kalkulace obecně .............................................. 20

A18.2.1.1 Oceňovací systémy ..................................................................... 20 A.18.2.2 Stanovení ceny pomocí objemových (technicko-hospodářských) ukazatelů ................................................................................................... 21

A18.2.2.1 Použití objemových (technicko-hospodářských) ukazatelů .......... 21 A18.2.2.2 Systém oceňování podle THU ..................................................... 21 A18.2.2.3 Obsah cen propočtů podle THU .................................................. 21 A18.2.2.4 Stanovení základních měrných jednotek ..................................... 22 A18.2.2.5 Výpočet ceny THU ...................................................................... 22

A18.2.3 Stanovení ceny pomocí položkového rozpočtu ........................... 22

A18.2.4 Typy položek ............................................................................... 23

A18.2.4.1 Položky stavebních a montážních prací ...................................... 23 A18.2.4.2 Položky dodávek materiálu – specifikace .................................... 26 A18.2.4.3 Položky přesunů ......................................................................... 26

A18.2.5 Skladba ceny položky .................................................................. 28

A18.2.5.1 Materiálové náklady .................................................................... 28 A18.2.5.2 Mzdové náklady ......................................................................... 29 A18.2.5.3 Náklady na stroje ........................................................................ 31 A18.2.5.4 Ostatní přímé náklady ................................................................. 31 A18.2.5.5 Režijní náklady ............................................................................ 32 A18.2.5.6 Zisk ............................................................................................. 34 A18.2.5.7 Celková cena .............................................................................. 34

A18.2.6 Náklady neobsažené v položkách stavebních a montážních prací .................................................................................................................. 35

A18.2.6.1 Vedlejší rozpočtové náklady – VRN ............................................ 35 A18.2.6.2 Kompletační činnost – inženýrská činnost dodavatelská (IČD) .... 35

A18.2.7 Agregované položky .................................................................... 36

A18.2.7.1 Použití agregovaných položek..................................................... 36 A18.2.7.2 Způsob vytvoření agregované položky ........................................ 36 A18.2.7.3 Výpočet ceny agregované položky .............................................. 37

6

A18.3 Ekonomika provozování budov ............................................ 38

A18.3.1 Životní cyklus projektu .................................................................. 38

A18.3.2 Náklady a výnosy v rámci životního cyklu budovy........................ 38

A18.3.3 Stanovení CF pro výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti energeticky úsporných opatření ................................................................ 39

A8.3.4 Délka hodnoceného období ........................................................... 40

A.18.3.5 Výpočet vhodné diskontní sazby ................................................. 41

A18.3.5.1 Náklady vlastního kapitálu ........................................................... 41 A18.3.5.2 Náklady cizího kapitálu ................................................................ 43

A18.3.6 Výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti ................................. 43

A18.3.7 Analýza citlivosti ukazatelů na vstupních proměnných ................. 47

A18.3.8 Analýza pravděpodobnosti, tvorba scénářů a využití simulačních metod ........................................................................................................ 48

A18.3.8.1 Stanovení hodnotícího kritéria a modelu jeho závislosti na ovlivňujících veličinách ............................................................................... 48 A18.3.8.2 Vymezení rizikových faktorů a jejich významnosti ........................ 48 A18.3.8.3 Stanovení rizika ........................................................................... 50

A18.3.9 Příklady výpočtu očekávaných hodnot ukazatelů efektivnosti ...... 53

SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................... 55

SEZNAM TABULEK ....................................................................... 56

LITERATURA ................................................................................. 57

7

ÚVOD V současné době se velmi aktuálním tématem stává problematika udržitelné výstavby budov. Udržitelná výstavba budov se zaměřuje na kvalitu životního prostředí, ekonomickou efektivnost technických a technologických řešení a vnímá také sociální a kulturní souvislosti.

Udržitelná výstavba budov se významně podílí na snižování negativních environmentálních vlivů staveb. Mezi nejdůležitější patří opatření na úsporu energie a využívání obnovitelných zdrojů energie (např. sluneční, větrné, geotermální).

Dalším z cílů trvale udržitelné výstavby budov je efektivní využívání materiálových zdrojů, substituce neobnovitelných materiálových zdrojů využíváním recyklovaných materiálů. Rovněž snižování emisí (CO2, SO2, NOx), které jsou produkovány jak v rámci výstavby, tak v období provozování budov.

Cíl trvale udržitelné výstavby nepředstavuje jen navrhování nových budov, ale také ekologické a ekonomicky výhodné rekonstrukce a modernizace stávajících budov zlepšením jejich tepelně-technických vlastností, výměnou zdrojů energií pro vytápění a dalších energeticky náročných činností.

Dosažení nižší energetické náročnosti budovy s sebou přináší nemalé investiční náklady. Ekonomické hodnocení je založeno na myšlence, že vynaložené investiční náklady do těchto specifických opatření budou kompenzovány úsporou nákladů na spotřebu energie během provozování budovy. To znamená, že úspory energie za hodnocené období v peněžním vyjádření budou při respektování časové hodnoty peněz vyšší než počáteční investiční náklady, které byly vynaloženy na jejich realizaci.

Pro zjišťování efektivnosti energeticky úsporných opatření jsou v této publikaci podrobně rozepsány ukazatele pro hodnocení ekonomické efektivnosti (čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, doba návratnosti, index rentability). Výpočty ukazatelů vycházejí ze znalostí stanovení peněžních toků každého investičního rozhodnutí. Tyto jsou závislé na řadě proměnných, mimo jiné také na finančních zdrojích. Z toho důvodu se autoři také zabývají rozborem zdrojů financování, jejich náklady a způsoby užití.

Vzhledem k tomu, že každý investiční projekt představuje v období rozhodování o jeho uskutečnění vytvoření modelu budoucí ekonomické situace, jsou v textu rozebrány způsoby práce s riziky a nejistotou formou analýzy citlivosti a pravděpodobnosti, které umožňují modelová variantní řešení porovnávat, ale i slučovat.

8

A18.1 FINANČNÍ ANALÝZA A EKONOMIKA INVESTIC DO PASIVNÍCH DOMŮ

Pasivní dům je budova, která se vytápí převážně sama slunečním zářením a zpětným získáváním vnitřního tepla [1]. Podle definic pasivního domu nesmí minimální zůstatková potřeba tepla překročit 15 kWh na m

2 vytápěné plochy za rok (kWh/(m

2a).

Pro dosažení tohoto výsledku musí být dodržena řada zásad (např. orientace budovy, velmi dobrá izolace všech částí stavební konstrukce, vzduchotěsnost obvodového pláště, větrací zařízení s rekuperací), které s sebou přinášejí oproti klasické stavbě zvýšené investiční náklady. Ekonomické hodnocení pasivních domů je založeno na myšlence, že zvýšené investiční náklady budou kompenzovány úsporou nákladů na spotřebu energie během jejich provozování.

Snižování spotřeby energie je v současné době aktuálním tématem úzce souvisejícím s trvale udržitelným rozvojem. Vzhledem k tomu, že trvale udržitelný rozvoj nemovitostí nepředstavuje základní téma této publikace, je v dalším textu problematika zmíněna jen rámcově v základních obrysech.

A18.1.1 Trvale udržitelný rozvoj nemovitostí

Definice udržitelného rozvoje (Sustainable Development) ze zprávy Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj pochází z roku 1987 a zní takto: „Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích, a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.“

V České republice byla první Strategie udržitelného rozvoje schválena v roce 2004, v současnosti je na základě usnesení vlády ČR č. 37 z 11. 1. 2010 platný dokument Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, který tvoří rámec pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, jež ČR přijala v souvislosti s členstvím v EU, OECD a OSN, a respektuje zároveň specifické podmínky ČR.

Základy trvale udržitelného rozvoje byly definovány na konferenci Spojených národů o životním prostředí v roce 1992 v Riu de Janeiru. Výstupem konference byla Agenda 21, která vyjadřuje dohodu členských států OSN o přijetí globální odpovědnosti za spolupráci v oblasti rozvoje a životního prostředí. Téma dále rozvíjel Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 s výstupem Deklarace tisíciletí OSN, v roce 2003 jednala Komise OSN pro udržitelný rozvoj s výstupem Mezinárodní víceletý program činnosti Komise do r. 2017.

A18.1.2 Zelené budovy, zelené certifikáty

Implementace trvale udržitelného rozvoje se v oblasti výstavby budov odráží mimo jiné ve vývoji a výstavbě zelených budov (Green/Sustainable Buildings), které mají za cíl nejen snížení provozních nákladů, ale i implementaci trvale udržitelného rozvoje ze strany developerů, investorů i nájemníků.

Pro zjištění toho, zda budova splňuje svými parametry kategorii zelená budova, byly vytvořeny certifikační systémy. Mezi nejznámější patří americký LEED (Leadership in Energy and Environmental Design), anglický BREEAM (Building Research Establishment Environmental Assessment Method) a německý DGNB (Deutsche Gesellschaft für Nachhaltiges Baum).

9

Každý systém hodnotí budovy podle předem definovaných kritérií týkajících se nejen technických parametrů budovy, ale i jejího působení na zdraví a pohodu jejích uživatelů, umístění budovy a dopravního spojení k ní apod.

A18.1.3 Finanční zdroje vhodné pro projekty energeticky úsporných opatření budov

Projekty spojené s realizací energeticky úsporných opatření jsou často finančně poměrně značně náročné. Z tohoto důvodu je úvaha o možnostech jejich financování velmi důležitá. V první části této kapitoly je uvedena obecná klasifikace základních druhů zdrojů financování, ve druhé části jsou pak uvedeny konkrétní možnosti využití externích zdrojů zaměřených právě na financování realizace energeticky úsporných opatření na budovách.

A18.1.3.1 Obecná charakteristika zdrojů financování

Na zdroje financování zde bude pohlíženo z pohledu investora. Obecně lze zdroje financování rozdělit na zdroje:

interní,

externí.

Zdroje interní jsou zdroje, které investor vytvoří svou vlastní činností. Základním interním zdrojem je u podnikatelských subjektů nerozdělený zisk, který představuje kumulovaný čistý zisk, jenž zůstal po splnění daňových povinností, tvorby zákonných rezervních fondů a splnění povinností vůči vlastníkům. Dalším z interních zdrojů jsou dlouhodobé rezervy, tedy zadržený zisk na krytí budoucích rizik či ztrát, o kterých se předpokládá, že mohou nastat. Jejich užití a výši nastavuje zákon o rezervách. Většinou se jedná o rezervy na opravy dlouhodobého majetku. Specifickým interním zdrojem jsou odpisy, které jsou sice z účetního pohledu nákladem, vzhledem k tomu, že však nejsou výdajem, zůstávají na účtech investora. Všechny interní zdroje jsou zároveň zdroji vlastními.

Zdroje externí jsou zdroje, které jsou investorovi poskytnuty z jeho okolí. Externí zdroje mohou být vlastní a cizí.

Vlastní externí zdroje vznikají např. v případě kapitálového vstupu nového společníka či při nové emisi akcií (z účetního hlediska jde o základní kapitál), popř. jako emisní ážio či získání majetku bezúplatně (z účetního hlediska jde o kapitálové fondy).

Cizí externí zdroje lze obvykle rozdělit do následujících skupin:

dlouhodobé cizí zdroje,

krátkodobé cizí zdroje,

úvěry a bankovní výpomoci.

Dlouhodobé cizí zdroje představují dlouhodobý dlužnický vztah investora vůči věřiteli. V praxi jde zejména o dlouhodobé závazky či emitované dluhopisy. Krátkodobé cizí zdroje jsou tvořeny především krátkodobými závazky investora v rámci obchodního styku, vůči zaměstnancům, vůči státu nebo vůči fondům sociálního a zdravotního pojištění.

Velmi důležitou součástí cizích zdrojů financování jsou bankovní úvěry a bankovní výpomoci. Bankovní úvěry mohou být buď krátkodobé, kdy je jejich splatnost zpravidla do jednoho roku, a dlouhodobé, kdy je splatnost delší než jeden rok, obvykle však výrazně delší. Bankovní úvěr je poskytován bankou za podmínek předem definovaných v úvěrové smlouvě uzavřené mezi investorem (v roli dlužníka) a bankou (v roli věřitele). Mezi základní podmínky poskytnutí úvěru patří zejména:

10

výše úvěru a měna, ve které bude poskytnut,

úroková míra včetně doby, na kterou bude tato úroková míra fixována (doba fixace), eventuálně způsob jejího určení,

účel úvěru, který vymezuje akvizici, k jejímuž financování je úvěr určen,

způsob ručení za úvěr (např. zástavní právo k nemovitosti, ručitelé),

způsob poskytnutí úvěru, kdy je definováno, kdy a na základě jakých dokladů bude úvěr poskytnut (v případě jednorázové platby) nebo poskytován (v případě postupného čerpání),

doba splatnosti úvěru včetně možnosti předčasného splacení,

způsob splácení úvěru (obvykle volba mezi splátkami s konstantní anuitou a splátkami s konstantním úmorem).

Splátkový kalendář s konstantním úmorem

Splátky s konstantním úmorem představují pravidelné rovnoměrné splátky úvěru. Úroky je třeba pro každý rok vypočítat ze zůstatku úvěru. Vzhledem k tomu, že úroky jsou součástí daňových nákladů (úmor - splátka se hradí ze zisku po zdanění), je vhodné vždy zvážit, jaké objemy této položky jsou pro konkrétní projekt výhodné. Při rovnoměrném splácení je výše úroků největší v prvním roce, dále úroky klesají. Výpočet (roční, čtvrtletní nebo měsíční) splátky úvěru při rovnoměrném splácení lze zapsat následujícím vztahem:

UD

n

(1)

kde

U je splátka (úmor) v Kč,

D je dluh v Kč,

n je počet období splácení úvěru (let, čtvrtletí, měsíců).

Výpočet úroků z úvěru při rovnoměrném ročním splácení:

u D rn (2)

kde

u je úrok v Kč,

Dn je velikost (stav) dluhu v příslušném roce v Kč,

r je roční úroková sazba v %/100.

Příklad výpočtu splátkového kalendáře úvěru s konstantním úmorem

Výše úvěru: 180 000 Kč

Splatnost úvěru: 10 let

Úroková sazba: 4 %

Způsob splácení: roční splátky s konstantním úmorem

11

Řešení Hodnota roční splátky U = 180 000 Kč/ 4 = 18 tis. Kč/rok Hodnota úroků pro 1 rok u = 180 000 x 0,04 = 7 200 Kč – viz vzorec Hodnota úroku pro 2 rok u = 162 000 x 0,04 = 6 480 Kč atd.

V následující tabulce je znázorněn průběh splácení úvěru. Hodnoty jsou uvedeny v Kč.

Tab. 1: Průběh splácení úvěru s konstantním úmorem

Rok Stav dluhu Úmor Úrok

2012 180 000 18 000 7 200

2013 162 000 18 000 6 480

2014 144 000 18 000 5 760

2015 126 000 18 000 5 040

2016 108 000 18 000 4 320

2017 90 000 18 000 3 600

2018 72 000 18 000 2 880

2019 54 000 18 000 2 160

2020 36 000 18 000 1 440

2021 18 000 18 000 720

Splátkový kalendář s konstantní anuitou

Při splácení úvěru konstantní anuitou představuje součet splátky úvěru a úrok v příslušném období konstantní sumu.

A = U + u (3)

Výpočet konstantní roční anuity:

A

r r

rD

n

n

1

1 1 (4)

kde

A je roční anuita v Kč/rok,

D je velikost dluhu v Kč,

R je roční úroková sazba v setinách (p/100),

n je doba splatnosti v letech.

Výpočet konstantní anuity pro období kratší než 1 rok:

aA

mm

mr

1

1

2 (5)

kde

A je roční anuita v Kč/rok,

m je počet období v roce,

r je roční úroková sazba v setinách (p/100).

12

Příklad výpočtu splátkového kalendáře úvěru s konstantní anuitou

Výše úvěru: 180 000 Kč

Splatnost úvěru: 10 let

Úroková sazba: 4 %

Způsob splácení: roční splátky s konstantní anuitou

Řešení Výpočet anuity

192Kč 22 000 180

10.041

0.040.041A

10

10

Hodnota úroků pro 1 rok u = 180 000 x 0,04 = 7 200 Kč Hodnota splátky pro1 rok U = 22 192 – 7 200 = 14 992 Kč Hodnota úroku pro 2 rok u = 165 008 x 0,04 = 6 600 Kč atd.

V následující tabulce je znázorněn průběh splácení úvěru. Hodnoty jsou uvedeny v Kč.

Tab. 2: Průběh splácení úvěru s konstantní anuitou

Rok Stav dluhu Anuita Úrok Úmor

2012 180 000 22 192 7 200 14 992

2013 165 008 22 192 6 600 15 592

2014 149 416 22 192 5 977 16 216

2015 133 200 22 192 5 328 16 864

2016 116 335 22 192 4 653 17 539

2017 98 796 22 192 3 952 18 241

2018 80 556 22 192 3 222 18 970

2019 61 586 22 192 2 463 19 729

2020 41 857 22 192 1 674 20 518

2021 21 339 22 192 854 21 339

Externími zdroji jsou rovněž dotace, kterým bude věnována následující kapitola.

Specifickým způsobem zajištění dlouhodobého majetku je leasing. Nejde však o zdroj financování ve smyslu předchozích zdrojů, neboť jde o službu v podobě pronájmu daného majetku obvykle spojovaného s jeho odkupem po skončení pronájmu.

A18.1.3.2 Dotace pro financování energeticky úsporných opatření

Dotace jsou velmi vítaným externím zdrojem financování, protože při splnění podmínek příslušného dotačního programu jsou zpravidla nevratné a významně tak mohou snížit finanční zátěž investora. V České republice se obvykle setkáváme s dotacemi z národních nebo nadnárodních zdrojů. Většina dotačních zdrojů využívaných na území České republiky k financování projektů v oblasti životního prostředí (tedy i v oblasti realizace energeticky úsporných opatření) je koordinována v rámci Státního fondu životního prostředí (SFŽP).

Nejvýznamnějším národním dotačním programem v oblasti realizace energeticky úsporných opatření je v současné době program „Zelená úsporám“. Z hlediska nadnárodních zdrojů bude největší pozornost věnována Operačnímu programu Životní prostředí.

13

Zelená úsporám

Program Zelená úsporám je zaměřen na podporu financování instalací zdrojů na vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie a investic do energetických úspor při rekonstrukcích i v rámci novostaveb. V programu jsou podporovány následující činnosti:

snižování energetické náročnosti zateplováním rodinných a bytových domů,

náhrada neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu,

účinná tepelná čerpadla, instalace těchto zdrojů do nízkoenergetických novostaveb,

výstavba v pasivním energetickém standardu.

Česká republika získala na financování programu „Zelená úsporám“ finanční prostředky prodejem tzv. emisních kreditů vycházejících z Kjótského protokolu o snižování emisí skleníkových plynů.

Program je členěn do následujících základních oblastí podpory: A. Úspora energie na vytápění

A.1. Celkové zateplení

A.2. Dílčí zateplení

B. Výstavba v pasivním energetickém standardu

C. Využití obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a přípravu teplé vody

C.1. Výměna neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla

C.2. Instalace nízkoemisních zdrojů na biomasu a účinných tepelných čerpadel do novostaveb

C.3. Instalace solárně-termických kolektorů

D. Dotační bonus za vybrané kombinace opatření

Pozn.: Některé kombinace opatření jsou zvýhodněny dotačním bonusem (pouze při současném podání žádosti a maximálně jednou pro daný objekt i při využití více z uvedených kombinací).

E. Dotace na přípravu a realizaci podporovaných opatření v rámci Programu

Podrobnější informace o programu „Zelená úsporám“ jsou dostupné na internetové stránce http://www.zelenausporam.cz.

Operační program Životní prostředí

Operační program Životní prostředí je zaměřen na podporu velkého množství aktivit v oblasti ochrany životního prostředí. Šíři podpory dokládá struktura tzv. prioritních os definovaných v rámci tohoto operačního programu:

Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní

Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí

Udržitelné využívání zdrojů energie

Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží

Omezování průmyslového znečištění a snižování environmentálních rizik

Zlepšování stavu přírody a krajiny

Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu

Technická pomoc

14

Z hlediska podpory realizace energeticky úsporných opatření je relevantní zejména prioritní osa 3 - Udržitelné využívání zdrojů energie, která zahrnuje oblast podpory 3.2 - Realizace úspor energie a využití odpadního tepla u nepodnikatelské sféry. V rámci uvedené oblasti podpory je pak klíčové opatření 3.2.1 - Realizace úspor energie.

Při využití opatření 3.2.1 jsou podporované především projekty zaměřené na „snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností obvodových konstrukcí budov“. Pro zvýšení úspor energie jsou pro investiční podporu navržena typová technická opatření, zejména podpora snižování spotřeby energie budov neziskového sektoru prostřednictvím energeticky výhodnějšího pláště budov a efektivnějších systémů distribuce energií.

Podporované aktivity v rámci uvedeného opatření jsou především:

zateplovací systémy budov,

zrušení tepelných mostů,

měření a regulace.

Forma podpory je v podobě nevratné finanční pomoci. Řídícím orgánem je Ministerstvo životního prostředí, zprostředkujícím subjektem je Státní fond životního prostředí.

Příjemci podpory poskytované v rámci Prioritní osy 3 jsou:

územní samosprávné celky a jejich svazky,

nadace a nadační fondy,

občanská sdružení a církve,

příspěvkové organizace,

obecně prospěšné společnosti,

organizace zřízené na základě zvláštního zákona,

organizační složky státu a jejich přímo řízené organizace,

neziskové organizace,

právnické osoby vlastněné veřejnými subjekty.

Pokud jde o další možnosti financování ze zdrojů Evropské unie, pak pro opatření v oblasti energetických úspor v rámci obnovy a rekonstrukce veřejných budov je možné využít dílčí Regionální operační programy.

A18.1.4 Stanovení investičních a provozních nákladů energeticky úsporných opatření budov

Náklady spojené s realizací, užíváním a likvidací jakékoliv budovy lze rozdělit do 3 základních částí (kategorií). První skupinu tvoří náklady přímo související s technickými parametry stavby – investiční náklady, náklady na opravy a udržování budovy, rekonstrukci, modernizaci a likvidaci budovy. Druhou skupinou jsou provozní náklady budovy – náklady na energie, úklid, odpisy. Další část tvoří administrativní náklady spojené se správou nemovitosti – daně, pojištění, správa budovy. Náklady životního cyklu budovy jsou podrobně popsány v následujícím přehledu.

15

Náklady související s technickými parametry budovy

Fáze realizační

Investiční náklady

náklady na zpracování prováděcí projektové dokumentace, náklady na pořízení stálých aktiv a případně ostatní investiční náklady.

Fáze provozní

Náklady na opravy a udržování budovy o náklady na opravy poruch vzniklých užíváním budovy (závislé na typu budovy

a způsobu jejího užívání), o náklady na údržbu konstrukčních prvků, které ji pro zachování plné funkčnosti

vyžadují (náklady na nátěry dřevěných, kovových či jiných konstrukčních prvků, náklady na čištění komínů či náklady na údržbu dalších konstrukčních prvků).

Náklady na modernizaci o náklady na stavební úpravy, jimiž se při zachování vnějšího půdorysného

a výškového ohraničení objektu provádějí zásahy do stavebních konstrukcí pro zajištění původních funkčních vlastností konstrukce omezených vlivem jejího opotřebení,

o zpravidla jednorázové náklady způsobené opotřebením konstrukce, predikce nákladů možná při znalosti přibližné délky životnosti hlavních konstrukčních prvků.

Náklady na rekonstrukci o stavební úpravy, při kterých se nahrazují stávající části objektu modernějšími

a zvyšuje se vybavenost a použitelnost stavebního objektu, o z účetního hlediska nejde o náklady, ale o technické zhodnocení objektu, o predikce je možná při znalosti plánu rozvoje budovy či změny užívání budovy.

Fáze likvidační

Náklady na likvidaci budovy

Náklady provozní

Fáze provozní

služby technických pracovníků zajišťujících provoz budovy,

dodávky vody, tepla, plynu a elektrické energie (v závislosti na typu budovy z hlediska užívání, v závislosti na velikosti budovy či na způsobu vytápění),

úklid budovy,

revize.

Náklady administrativní

Fáze provozní

náklady na zajištění ekonomických potřeb budovy o správa budovy, zajištění a řízení využití budovy, účetní evidence, platby faktur,

náklady v podobě daní a pojištění,

náklady na zajištění právních služeb o návrhy smluv o užívání budovy, pronájmech či dodávkách služeb, sledování

vývoje relevantních právních předpisů či ostatní právní služby,

náklady na evidenci uživatelů budovy,

16

náklady spojené s komplexní evidencí a pasportizací budovy a jejích jednotlivých konstrukčních prvků o náklady závisí na podrobnosti komplexní evidence a pasportizace.

Na základě uvedeného přehledu je možné definovat základní vztah pro stanovení nákladů životního cyklu objektu:

LCC = CT + CP + CA (6)

kde

LCC jsou náklady životního cyklu (Life Cycle Costs),

CT jsou náklady související s technickými parametry budovy,

CP jsou náklady provozní,

CA jsou náklady administrativní.

A18.1.5 Ukazatele ekonomické efektivnosti investic vhodné pro hodnocení energeticky úsporných budov

Hlavním úkolem ukazatelů pro hodnocení ekonomické efektivnosti je pokud možno jednoznačně prokázat, že realizace investice je pro investora či jiné cílové skupiny ekonomicky prospěšná. Zjednodušeně řečeno, je zkoumáno, zda projekt více přinese, než vezme. Pro hodnocení efektivnosti investic je možné použít celou řadu přístupů od těch jednodušších po složitější. V následujících kapitolách budou postupně popsány ty nejpoužívanější přístupy.

A18.1.5.1 Doba návratnosti

Doba návratnosti vyjadřuje dobu potřebnou pro úhradu celkových investičních nákladů projektu jeho budoucími příjmy. Postupným načítáním těchto čistých peněžních toků projektu je zjišťováno, ve kterém období je ještě kumulovaný součet čistých toků záporný a na konci kterého už je kladný. Pomocí lineární interpolace je potom možné zjistit měsíc úhrady. Vypočtená doba návratnosti se potom porovnává s její určitou mezní hodnotou a pokud je vypočtená doba návratnosti delší než plánovaná, pak by měl být projekt zamítnut. Výhodou doby návratnosti je srozumitelnost a jasnost, nevýhodou však je, že nerespektuje faktor času, tj. rozdílnou hodnotu peněz získaných nebo vynaložených v různých obdobích. Další nevýhodou je, že ignoruje příjmy projektu po době úhrady, takže tyto toky nemají na hodnocení projektu žádný vliv. [1], [4]

Metody založené na diskontování peněžních toků projektu

Kritéria založená na diskontování peněžních toků eliminují jeden z největších nedostatků doby návratnosti, a to tím, že respektují časovou hodnotu peněz. Stejná peněžní jednotka realizovaná v současnosti má vyšší hodnotu než stejná peněžní jednotka realizovaná v budoucnosti, neboť ta současná peněžní jednotka může být investována a přinášet výnos. A právě tento očekávaný výnos představuje časovou hodnotu peněz.

Není tedy možné sčítat příjmy a výdaje pro jednotlivá období. Důvodem je právě různá časová hodnota peněz. Je nutné jednotlivé příjmy a výdaje pro různá období přepočíst ke stejnému okamžiku, obvykle k začátku projektu. Tento přepočet se nazývá diskontování a přepočtené hodnoty příjmů a výdajů se označují jako současné hodnoty příjmů a výdajů.

17

Lze rozlišit tři nejpoužívanější metody založené na diskontování. Jde o metodu čisté současné hodnoty (Net Present Value, NPV), indexu ziskovosti (Index Ratio, IR) a vnitřního výnosového procenta (Internal Rate of Return, IRR). Jelikož poslední dvě metody vycházejí z principu čisté současné hodnoty, bude vhodné nejdříve obecně přiblížit metodu čisté současné hodnoty a pak navázat výkladem dvou zbývajících metod. [4]

A18.1.5.2 Čistá současná hodnota

Čistá současná hodnota představuje čistý výnos investora z vložené investice za celé hodnocené období.

Jak již bylo uvedeno v předešlém odstavci, čistá současná hodnota je jedním z kritérií založených na diskontování. Znamená to tedy, že NPV respektuje časovou hodnotu peněz, respektuje, že koruna přijatá dnes má v současné době větší hodnotu než koruna přijatá zítra. Korunu získanou dnes je totiž možné investovat a její hodnota se tak do zítřka může zvýšit o příslušný úrok.

Současnou hodnotu odložené výplaty lze tedy najít vynásobením dané výplaty diskontním faktorem, který je vždy menší než jedna, v opačném případě by totiž koruna inkasovaná zítra měla vyšší hodnotu než koruna inkasovaná dnes, což je přímo proti logice stanovení současné hodnoty.

Současnou hodnotu je možné stanovit podle následujícího vztahu:

PV = diskontní faktor × CF (7)

kde

PV je současná hodnota

CF je očekávaný peněžní tok (Cash Flow, CF) v následujícím období

Stanovení CF je podrobně vysvětleno v kapitole A18.3.3

Diskontní faktor je potom možné stanovit podle vztahu:

(8)

kde DF je diskontní faktor a r je diskontní sazba (výnosová míra, která je odměnou, již investor požaduje za souhlas s odložením platby). Stanovením výše diskontní sazby se zabývá kapitola A03.5 Výpočet vhodné diskontní sazby.

Čistá současná hodnota se stanoví podle vztahu:

i

in

i r

NCFNPV

10

(9)

kde

NPV je čistá současná hodnota,

NCFi je čistý hotovostní tok (investice) v období i,

r1

1DF

18

r je diskontní sazba, která charakterizuje očekávaný výnos z investice

během příslušného období,

n délka hodnoceného období.

Pravidlo pro rozhodování o investici na základě hodnoty NPV: Akceptujme všechny investice s kladnou nebo nulovou čistou současnou hodnotou (z toho plyne, že vytvářejí výnos vyšší nebo shodný s náklady do nich vloženými) a odmítněme všechny ty, které mají čistou současnou hodnotu zápornou.

A18.1.5.3 Náklady životního cyklu

Náklady životního cyklu (Life Cycle Costs, LCC) jsou ukazatelem, který je založený na stejném principu jako výše charakterizovaná čistá současná hodnota. Rozdíl spočívá především v pojetí peněžních toků, kdy v případě nákladů životního cyklu jsou hodnoceny pouze náklady (výdaje) spojené s realizační, provozní i likvidační fází projektu. Ukazatel nákladů životního cyklu lze stanovit s využitím následujícího vztahu:

i

in

i r

CLCC

10

(10)

kde

LCC jsou náklady životního cyklu,

Ci jsou celkové náklady spojené s investicí v období i,

r je diskontní sazba,

n je délka hodnoceného období.

A18.1.5.4 Vnitřní výnosové procento

Vnitřní výnosové procento (IRR) je možné chápat jako rentabilitu (průměrnou roční výnosnost), kterou projekt poskytuje během svého životního cyklu. Vnitřní výnosové procento je dáno diskontní sazbou, při které je čistá současná hodnota projektu rovna nule. Jestliže je vnitřní výnosové procento uvažováno jako diskontní sazba r, potom platí následující vztah:

0

10

i

in

i r

NCFNPV (11)

Praktický postup výpočtu však není tak jednoduchý jako zjištění čisté současné hodnoty, jde totiž o řešení rovnice n–tého stupně, kde n je počet let hodnoceného období projektu. Vlastní výpočet potom probíhá metodou lineární interpolace podle následujícího vztahu:

(12)

121 rrNPVNPV

NPVrIRR

19

kde

IRR je vnitřní výnosové procento projektu,

NPV+ je kladná čistá současná hodnota při diskontní sazbě r1,

NPV- je záporná čistá současná hodnota při diskontní sazbě r2,

r1 je diskontní sazba, při které vyšla výše uvedená NPV+,

r2 je diskontní sazba, při které vyšla výše uvedená NPV-.

Použití vnitřního výnosového procenta jako ukazatele efektivnosti projektu je výhodné v tom případě, když není přesně známa hodnota diskontní sazby, která určuje výnosnost alternativní investice, resp. je znám pouze přibližný odhad této diskontní sazby. Zjištěním vnitřního výnosového procenta je možné zjistit i výnosnost celého projektu a tu potom porovnat s přibližnou očekávanou diskontní sazbou. Na základě porovnání IRR s diskontní sazbou potom lze určit, zda je projekt výrazněji, popř. méně výrazněji výhodný, nebo nevýhodný.

Pro úplnost je třeba dodat, že projekt je výhodný, jestliže jeho vnitřní výnosové procento je minimálně stejné, spíše však vyšší než diskontní sazba určená výnosností alternativní investice. [1], [4]

20

A18.2 ROZPOČTOVÁNÍ PRO PASIVNÍ DOMY

A.18.2.1 Rozpočtování a kalkulace obecně

Potřeba ocenění stavebních nebo montážních prací se objeví v okamžiku, kdy se začne uvažovat s realizací stavebního díla a to již v období plánování financí ze strany investora, projektanta (z důvodu ocenění projektových prací) a v neposlední řadě dodavatele stavebních prací. Z toho plyne, že se bez ceny stavby neobejdeme v žádné fázi investiční výstavby. Údaje o ceně stavby umožňují plánovat výstavbu s ohledem na její financování a ceny stavebních prací zajímají následně i pojišťovny při náhradě škod na stavebních objektech a soudní znalce při oceňování stavebních prací. V různých fázích výstavby se zpracovávají různé druhy finančních propočtů, které slouží k různým účelům a mají odlišnou podrobnost.

Očekávaný cenový údaj bude tak přesný, jak budou podrobné vypovídající podklady zpracované investorem, potažmo projektantem. To znamená, že cena stavebních prací, nebo rozpočet vychází z konkrétních představ vyjádřených projektantem, a proto musíme umět projektovou dokumentaci z řeči výkresů a technických zpráv převést do počtů technických jednotek. Rozpočet vyjadřuje nejen konstrukce v technických jednotkách, ale i všechny práce nutné k realizaci objektu.

Stanovení optimální ceny díla a její následné sjednání s objednatelem je jedním ze základních úspěchů podnikání a velkou měrou rozhoduje o prosperitě stavebních (ale nejen stavebních) firem. Přesto celá řada stavebních dodavatelů při stanovení ceny používá připravených sborníků orientačních cen (bez vlastní kalkulace) a celkovou výši ceny spíše odhaduje citem než skutečnými propočty. Velmi často se setkáváme s názory, že některé ceny publikované v odborných mediích jsou buď příliš nízké, nebo vysoké, ale málokdo dokáže s jistotou říct jaká je tedy správná cena. O tom, že ve stanovení cen nemají jasno ani renomovaní dodavatelé staveb svědčí jejich rozdílné jednotkové ceny pro různé druhy stavebních prací.

Rozpočtování je o zkušenostech získaných řešením konkrétních situací a problémů v oblasti oceňování.

A18.2.1.1 Oceňovací systémy

Existuje několik oceňovacích systémů a každý z nich je odvislý od časové náročnosti a množství informací sloužících jako podklad ke stanovení ceny. Způsoby jak ocenit stavební dílo jsou následující:

Stanovení ceny pomocí objemových (technicko-hospodářských) ukazatelů:

velmi rychlý oceňovací systém, jeho přesnost závisí na množství informací nezbytných k sestavení celkové ceny

používá se pro sestavování propočtu ve fázi předprojektové přípravy stavby, podkladem většinou bývá studie

propočty vznikají výpočtem MJ a zatříděním podle JKSO

Stanovení ceny pomocí agregovaných položek:

jedná se o poměrně jednoduchý způsob sestavení ceny díla, tato cena má pouze orientační charakter

používá se především pro orientaci při sestavovaní cenových nabídek v přípravné fázi stavby

21

Agregované položky stavebních a montážních prací vznikají sestavením položek stavebních a montážních prací do minirozpočtu

Stanovení ceny pomocí položkového rozpočtu:

jedná se o nejpřesnější, ale také časově nejnáročnější systém stanovení ceny

vzniká při stanovení nabídkové ceny stavebního díla, z toho vyplývá, že hlavním podkladem pro stanovení této ceny je prováděcí projektová dokumentace a výkaz výměr.

položkový rozpočet vzniká sestavením jednotlivých položek stavebních a montážních prací a jejich cen do položkového rozpočtu, čímž vznikne celková cena díla

A.18.2.2 Stanovení ceny pomocí objemových (technicko-hospodářských) ukazatelů

A18.2.2.1 Použití objemových (technicko-hospodářských) ukazatelů

Objemové ukazatele (technicko-hospodářské ukazatele) jsou nezbytnými prvky při výpočtu nákladů tzv. předběžného rozpočtu. Tento rozpočet dává pouze přibližné výsledky a má především informativní charakter. Zpracovává se většinou ve fázi předprojektové přípravy stavby a slouží investorovi k ekonomickému rozhodování a řízení rozsahu budoucí stavby s ohledem na možnosti a efektivnost jejího financování.

A18.2.2.2 Systém oceňování podle THU

Na základě dlouhodobých statistik cen staveb a stavebních objektů jsou na reprezentativních položkových rozpočtech sledovány náklady podle jednotlivých druhů staveb a z množiny cenových údajů jsou následně stanoveny průměrné hodnoty na měrnou jednotku odpovídající danému druhu staveb.

Ocenění staveb podle účelových měrných jednotek je nejjednodušším způsobem stanovení předpokládaných cen staveb a slouží zejména k prvnímu propočtu ceny stavebních prací. Protože se odvíjí od staveb realizovaných v minulosti a slučuje ceny různorodých (zejména co do standardu) stavebních objektů je nezbytné k této ceně přistupovat pouze jako k informativnímu materiálu, jehož přesnost je odvozena od minima údajů o konkrétní stavbě (většinou jde o propočty ke studiím nebo k ekonomickým prognózám).

Odchylka skutečné budoucí ceny od propočtu podle cenových ukazatelů může u konkrétních staveb dosahovat až 25%, a to podle technické a technologické náročnosti realizace konkrétní stavby a podle standardu případně nadstandardu jejího vybavení. Běžná odchylka se kterou je nutno kalkulovat je + - 15%.

A18.2.2.3 Obsah cen propočtů podle THU

Cenové ukazatele vyjadřují hodnotu Základních rozpočtových nákladů (ZRN). Neobsahují tedy žádné vedlejší rozpočtové náklady (VRN), které je nutno v rámci propočtu dokalkulovat podle konkrétních podmínek zamýšlené stavby (vlivy území, zařízení staveniště, případně jiné vlivy mající vztah k ceně stavby) a neobsahují rovněž žádnou rezervu nezbytnou ke korekci předpokládané chybové odchylky. Ceny podle cenových ukazatelů jsou cenami bez DPH.

22

A18.2.2.4 Stanovení základních měrných jednotek

Pro výpočet cenových ukazatelů byly stanoveny jako základní měrné jednotky hodnoty společné pro všechny druhy staveb příbuzných oborů stavebnictví bez ohledu na jejich účel. Takovýmito jednotkami jsou zejména:

u oborů pozemního stavitelství m3 obestavěného prostoru /m

3OP/

u oborů liniových staveb m délky trasy (m DT)

u oborů inženýrských staveb m2 upravované plochy (m2 UP)

Základní třídění vychází z Jednotné klasifikace stavebních objektů (JKSO 1):

801 - Budovy občanské výstavby

802 - Haly občanské výstavby

803 - Budovy pro bydlení

811 - Haly pro výrobu a služby

812 - Budovy pro výrobu a služby

813 - Věže, stožáry, komíny

814 - Nádrže a jímky čistíren vod a ostatní pozemní nádrže, jímky, zásobníky, jámy

815 - Objekty pozemní zvláštní

822 - Komunikace pozemní a letiště

827 - Vedení trubní dálková a přípojná

A18.2.2.5 Výpočet ceny THU

Rozpočet potom spočívá ve výpočtu objemových hodnot stavby, ve vyhledání srovnatelného objektu (podle druhu a vybavení) v THU a v pronásobení těchto čísel. Technicko-hospodářské ukazatele jsou členěny na jednotlivé stavební části (konstrukce) a z tohoto členění lze procentuálně vyjádřit podíl jedné konstrukce na celkové ceně. Z tohoto poměru se potom zjistí pravděpodobné ceny jednotlivých konstrukcí oceňované stavby.

Ceny určené THU jsou průběžně aktualizovány podle nových údajů získaných z praxe a jsou zpracovávány v různých cenových úrovních z hlediska času. Mezi jednotlivými cenovými úrovněmi je možné ceny přepočítávat cenovými indexy. Cenové indexy jsou koeficienty, které vyjadřují pohyb cen mezi různými cenovými úrovněmi.

A18.2.3 Stanovení ceny pomocí položkového rozpočtu

Sestavení položkového rozpočtu je nejpřesnější a nejtransparentnější způsob stanovení ceny stavebního díla. Přesnost a relevantnost takto stanovené ceny však závisí na volbě položek, z kterých je tento rozpočet sestaven. Je zásadní rozdíl v tom, zda je rozpočet sestaven z ceníkových položek (mají jasně stanovený věcný i cenový obsah položky a příslušnost položky ke konkrétní stavební části, či řemeslu, která je dána číslem položky), nebo zda se jedná o položky vytvořené během sestavování rozpočtu, z kterých mnohdy není možno především kvůli nejasnému či nepřesnému názvu a libovolně zvolenému číslu zjistit ani vydedukovat skladbu ceny položky. Položky vytvořené během sestavování rozpočtu bývají většinou vytvořeny improvizovaně v časové tísni a s minimálními podklady k sestavení ceny, proto je vhodné brát interpretaci cen těchto položek s určitou rezervou. V následujících kapitolách se proto budeme zabývat metodicky vytvořenými položkami, všemi náležitostmi, kterými mají disponovat a způsobem jakým jsou tvořeny.

1 JKSO - Jednotná klasifikace stavebních objektů a stavebních prací výrobní povahy. Znalost

tohoto termínu je nezanedbatelná a v průběhu dalšího postupu při oceňování stavebních prací se s ním setkáme.

23

Dalším úskalím nesprávně stanovené ceny je nepromítnutí všech, nejen hlavních, ale i vedlejších a ostatních nákladů do položkového rozpočtu. Aby byla cena stavebního díla kompletní a konečná, je nutné ocenit opravdu všechny náklady vstupující do ceny díla. Aby byla stanovená cena logická a transparentní, byla stanovena skladba rozpočtu, která jasně ukazuje příslušnost jednotlivých druhů nákladů k určitému celku. Každý plnohodnotný rozpočet lze rozdělit na 2 základní části – Základní rozpočtové náklady a Vedlejší rozpočtové náklady. Tyto obsahují níže specifikované náklady:

Základní rozpočtové náklady – ZRN

1. HSV (hlavní stavební výroba) – hrubá stavba objektů občanské, bytové a průmyslové výstavby, inženýrské sítě, objekty vodního hospodářství

2. PSV (pomocná (přidružená) stavební výroba) – řemesla, instalace, dokončovací práce kompletace

3. MONTÁŽE – práce a výkony prováděné na provozních souborech a stavebních objektech oceňované ceníky řady M

4. HZS (hodinové zúčtovací sazby) – pro ocenění prací pro které nejsou ceníkové položky, prací nezměřitelných, na předběžné obhlídky pracovišť, na práce při haváriích, revize apod.

Vedlejší rozpočtové náklady – VRN

náklady související s realizací stavby, které nelze vztáhnout k jednotlivým konstrukcím a pracím, nebo které plynou z umístění stavby) 1. náklady na zařízení staveniště 2. provozní vlivy 3. území se ztíženými výrobními podmínkami 4. mimořádně ztížené dopravní podmínky 5. individualizace nákladů mimostaveništní dopravy 6. náklady vzniklé z titulu práce na chráněných památkových objektech 7. případně další náklady jinde nevyčíslené

A18.2.4 Typy položek

A18.2.4.1 Položky stavebních a montážních prací

Stavebními pracemi se rozumějí práce provedené na staveništi při výstavbě a změnách stavebních objektů, jejich opravách a údržbě, případně demolici a dále práce provedené na staveništi při montáži, změnách, opravách, údržbě a demolici provozních souborů. Za stavební práce se zpravidla nepovažují práce oceňované montážními ceníky (M – ceníky), cenami důlně – stavebních prací (DSP), cenami z ceníků prací a služeb (PaS) a cenami geologických a geodetických výkonů.

Montážními pracemi se rozumějí práce a výkony prováděné na provozních souborech a stavebních objektech, při kusových dodávkách, opravách, údržbě, servisu, demontážích a opětných montážích demontovaného zařízení prováděných externě u zákazníka. Za montážní práce se zpravidla nepovažují práce oceňované ceníky stavebních prací, cenami důlně – stavebních prací (DSP), cenami z ceníků prací a služeb (PaS) a cenami geologických a geodetických výkonů.

Neexistují žádné ceny celostátně platné nebo závazné. Pro potřeby oceňování však byly vytvořeny ceny orientační, nebo směrné, ale v každém případě seriozně zpracované na základě všeobecně uznávaných předpokladů, dosazených do kalkulačního vzorce, po jehož vyplnění nám požadovaná cena práce nebo konstrukce vyjde. Na našem trhu je oceňovacích systémů několik a je na nás, čí ceny zvolíme, které nám vyhovují, kdo

24

se nám jeví jako seriózní atd. Všechny oceňovací systémy vychází z dřívějších „Pravidel pro stanovení cen stavebních a montážních prací“, z kalkulačního vzorce, který zabezpečí, že do ceny budou započteny všechny nutné náklady a žádný z nich nebude započten vícekrát a v neposlední řadě ze sborníků potřeb a nákladů (SPON), které pro každou položku obsahují normu spotřeby materiálů, práce a ostatní náklady související přímo s cenou položky, které v konečné fázi tvoří cenu.

Použití cen položek stavebních a montážních prací

Ceny stavebních a montážních prací se používají za předpokladu dodržení podstatných kvalitativních podmínek, pro které byly zpracovány. Ceny stavebních a montážních prací se používají bez zřetele na skutečně použitou organizaci, mechanizaci nebo technologii výroby a montážních prací, jestliže se tím dodací a kvalitativní podmínky nemění.

Podstatné kvalitativní podmínky jsou vymezeny:

ustanoveními dřívějších „Pravidel“ pro oceňování stavebních a montážních prací

všeobecnými podmínkami příslušného ceníku (sborníku nebo katalogu)

jmenovitě určenými ČSN a technickými podmínkami uvedenými v příslušném ceníku

popisem orientačních nebo směrných cen a poznámkami k nim jednoznačným číslem položky ceníku

Výkaz výměr

je podklad, zpracovaný v jednotlivých položkách a sloužící k ocenění konstrukcí, prací a dodávek. Jednodušší situace nastane, když výkaz výměr dostaneme z nějakého důvodu již zpracovaný, např. jako podklad pro výběrové řízení, aby všichni uchazeči z řad dodavatelů měli stejné podmínky. I případné chyby budou mít tudíž stejné. Budeme se však zabývat situací, kdy je výkaz výměr nutné vytvořit. Znamená to pečlivé prostudování technické zprávy a výkresové dokumentace, v ideálním případě včetně tabulek řemesel (zámečnické, klempířské, truhlářské konstrukce atd.). Při zpracování výkazu výměr doporučujeme postupovat v souladu s předpokládaným technologickým postupem výstavby a respektovat návaznost prací. Tak je nejmenší pravděpodobnost, že se na nějaké konstrukce nebo práce zapomene. Měrnými jednotkami pro ocenění jsou m

3, m

2, m, kusy, kg, t, případně soubory, hodiny atd. Je nutné dbát na správnost použití

měrných jednotek, vyvarovat se záměny typu t – kg, nebo m3 – m

2; z těchto záměn

plynou velké nepříjemnosti. Kromě konstrukcí vyjádřených technickými jednotkami nesmíme opomenout ocenit činnosti, které nejsou zřejmé přímo z výkresové dokumentace, ale vycházejí z podmínek, které si stavební dílo svou realizací vyžádá. Tyto informace najdeme především v průvodní a technické zprávě, ve zprávě o hydrologickém nebo geologickém průzkumu popřípadě ve vyjádření zúčastněných na výstavbě.

Jedná se především o:

třídy těžitelnosti zemin

vzdálenosti pro vodorovné přemístění výkopku

potřeba pažení a způsobu pažení

nároky na použití lešení

potřeba čerpání vody

případné zajištění základové spáry provedením drenáže

přesun hmot jako vyjádření situace přímo na staveništi pro nové konstrukce

manipulace se sutí pro demontované konstrukce včetně řešení skládek

25

další vlivy spojené s umístěním stavby nebo s okolním provozem

Na základě předložené projektové dokumentace musíme tudíž vytvořit výkaz výměr pro následnou volbu vhodných položek z ceníků pro ocenění stavebních prací – pro vytvoření rozpočtu. Nyní přijdou vhod znalosti výkresové dokumentace, nezřídka při nekvalitních podkladech použijeme vlastní zkušenosti a všeobecné zvyklosti. Způsoby měření různých konstrukcí jsou uvedeny v úvodních částech jednotlivých ceníků popřípadě v poznámkách u jednotlivých položek.

Náležitosti položky pro sestavení rozpočtu:

Ceníková položka osahuje:

9 – ti místné číslo

popis položky

měrnou jednotku

hmotnost

hmotnost demontovaných konstrukcí

cenu

případně označení ceníku a jeho části

Číslo položky vyjadřuje svou skladbou příslušnost položky ke stavebnímu dílu nebo k řemeslnému oboru (u prací PSV), dále vyjadřuje druh konstrukce nebo práce v rámci stavebního dílu a další individuální zpodrobňující charakteristiky.

Popis položky vyjadřuje volbou slov podstatné skutečnosti.

Pokud popis položky začíná slovy „ zdivo, beton, bednění, stropy, krytina, oplechování atd.“ jedná se o položky vyjadřující stavební konstrukce v kompletní skladbě, to znamená práci i materiál

Příklad: 27431 – 3311 Beton základových pasů prostý

Položka obsahuje práci dělníků, použití čerpadla a vibrátoru, materiál nutný k ochraně betonu a hlavně dodávku betonové směsi.

Pokud popis položky začíná slovy „ montáž, osazení, zřízení atd.“ jedná se o položky vyjadřující jenom práci, popřípadě jen materiál nutný k montáži, pomocný materiál lešeňový ale ne dodávku materiálu základního.

Příklad: 64895 - 1411 Osazení parapetních desek dřevěných.

Položka obsahuje pouze práci dělníků a dále maltu na vyrovnání povrchu, drát vázací a hřebíky na zajištění při osazení, nikoliv vlastní parapetní desku.

U ceníků montážních prací se dodávky nosného materiálu a montovaných strojů a zařízení také oceňují samostatně, v cenách bez ohledu na popis položky je započítána pouze práce, případně montážní nebo pomocný materiál.

Měrná jednotka je příslušná k jednotlivým druhům konstrukcí a prací, je součástí každé položky a vztahuje se k ní cena.

Příklad: m, hod, t, kg, komplet, soubor, m3, …

Hmotnost je váhovým vyjádřením konkrétní položky stavební práce a je nezbytnou informací pro výpočet přesunu hmot (bude vysvětleno dále).

Demontážní hmotnost (hmotnost demontovaných konstrukcí) je nezbytnou informací pro výpočet ceny vyjadřující svislou a vodorovnou manipulaci se sutí a vybouranými hmotami a s jejich případným odvozem na skládky včetně poplatků.

26

Cena je údaj, který nás nejvíc zajímá a po vynásobení počtem měrných jednotek získáme cenu za položku celkem.

Označení ceníku a jeho části nám určí příslušnost položky ke konkrétnímu ceníku a umožní nám zvolit položku v souladu s příslušným ceníkem (kromě ceníků s obecnou platností).

A18.2.4.2 Položky dodávek materiálu – specifikace

Dodávky materiálu

Materiály (výrobky), jejichž dodávka v souladu s podstatnými kvalitativními podmínkami není součástí položky a není obsahem ceny stavebních prací, se ocení samostatně ve specifikacích k ceně montáže (osazení atd.) a to prodejní cenou, u plátců daně bez DPH, doplněnou o pořizovací náklady

2. Množství a druh materiálu (výrobků)

se stanoví podle projektu, popřípadě způsobem stanoveným v úvodu ceníku a zvyšuje se o doporučené procento ztratného (prořezu, přeložení – u izolací, apod.).

Specifikace

jsou náklady na dodávky montovaných strojů a zařízení, nejsou součástí ceny montážních prací a oceňují se samostatně prodejními cenami, náklady na mimostaveništní dopravu se ocení individuálně nebo po dohodě dodavatele s odběratelem pomocí procentních sazeb.

Označení materiálů ve specifikaci

Materiály ve specifikaci se označují čísly podle ustálených zvyklostí, měrnou jednotkou, množstvím měrných jednotek včetně ztratného, cenou a hmotností, nutnou pro výpočet přesunu hmot.

A18.2.4.3 Položky přesunů

Přesun hmot pro stavební práce HSV a PSV

Přesun hmot je část vnitrostaveništní dopravy materiálů, polotovarů a výrobků započítaných do cen stavebních prací jako přímý materiál a není součástí ceny stavebních prací. Jedná se o přesun z první skládky na staveništi k prostoru technologické manipulace.

Manipulace a skladování hmot

Nejmenší skladovací plocha je součet ploch pro skladování materiálů a manipulaci s nimi s výjimkou ploch pro:

lešení

ostatní dočasné objekty zařízení staveniště

skládky a deponie výkopků, ornice, humusu apod.

ochranná a nebezpečná pásma, vymezená předpisy o bezpečnosti práce

stroje a zařízení investičního charakteru

konstrukce oceňované podle ceníků montážních prací

2 Pořizovací náklady jsou stanoveny pro jednotlivé materiály podle oborů, vyjadřují dopravní

náklady na místo první skládky na staveništi, náklady na nevratné obaly účtované dodavatelem, náklady dopravního zajištění apod. a zásobovací režii. Pořizovací náklady se vztahují na příslušnou měrnou jednotku při uvedené dopravní paritě (parita A – franko stanice nebo závod dodavatele, parita B – franko stanice nebo závod odběratele).

27

skladování hmot pro výrobu polotovarů na staveništi.

Náklady na mimořádné podmínky přesunu hmot vyplývající z takového umístění objektu, kdy je nutné použít mimořádné způsoby dopravy (nosiči, zvířecí potahy, šikmé výtahy, vrtulníky, prámy a pontony apod.) se oceňují samostatně v rámci vedlejších rozpočtových nákladů (VRN) – viz dále.

Za mimořádné podmínky přesunu se nepovažuje běžně prováděný ruční přesun materiálů a výrobků na staveništi ani případy kdy si dodavatel nevybuduje vnitrostaveništní komunikace i když je předtím odsouhlasil.

Přesun hmot pro montážní práce

Pro oceňování podle ceníků řady M se užívá termín vnitrostaveništní doprava. Je to doprava strojů a zařízení uváděných ve specifikacích a přímého materiálu ze staveništního skladu nebo staveništní skládky k místu zabudování v prostoru pracovní zóny (montážní zónou se zpravidla rozumí vzdálenost 100 m od místa zabudování). Náklady na tuto vnitrostaveništní dopravu jsou obsaženy v cenách montáží. Leží – li staveništní sklad nebo skládka za hranicí montážní zóny, jedná se o přesun strojů a zařízení a to horizontálně, vertikálně nebo na sjednané místo v hlubině. Náklady na přesun se stanoví individuálně nebo po dohodě dodavatele s odběratelem pomocí procentních sazeb.

Přesun materiálů získaných demontáží, demolicí

Jedná se o:

svislou dopravu suti a vybouraných hmot v rámci objektu

vodorovnou dopravu suti a vybouraných hmot v rámci staveniště

odvoz suti a vybouraných hmot na skládku

případně poplatek za skládku podle druhu suti a vybouraných hmot

Volba jednotlivých položek je dána situací na staveništi a charakterem objektu a je upřesněna poznámkou u jednotlivých položek přesunů. Jednotkou pro přesun suti a vybouraných hmot je tuna (t). Množství měrných jednotek se určí na základě hmotnosti uvedené v ceníkových listech orientačních (směrných) cen u jednotlivých položek stavebních prací s minusovým znaménkem.

Manipulace s výkopkem, porosty, křovinami a stromy

Jedná se o další titul v rámci přemisťování materiálů na stavbě. Podmínky pro volbu položek jednotlivých druhů přemístění jsou uvedeny v úvodu ceníku 800 – 1 Zemní práce a dále jsou upřesněny poznámkami u jednotlivých položek týkajících se přemístění v rámci tohoto ceníku.

Technologická manipulace

Technologická manipulace je manipulace s materiály při provádění stavebních prací v rámci pracovního prostoru a je součástí ceny stavebních prací. Rozsah technologické manipulace je uveden v úvodu každého ceníku stavebních prací HSV a PSV.

28

A18.2.5 Skladba ceny položky

V následujících kapitolách se budeme zabývat nejdůležitějšími vstupy Základních rozpočtových nákladů, a sice položkami stavebních a montážních prací. Tvorba těchto položek sestává především z kalkulace konkrétních nákladů vstupujících do ceny položky, za předpokladu dodržení určitých pravidel.

Individuální kalkulace ceny je jeden z nejlepších a nejprůkaznějších způsobů stanovení ceny položky. Tento způsob používají všechny specializované organizace zabývající se vydáváním orientačních směrných cen a liší se jen výší započtených vstupních údajů a tím samozřejmě i výší doporučované ceny. Protože však u konkrétního dodavatele jsou podmínky odlišné od podmínek teoretických organizací, je nezbytné, aby každý dodavatel stavebních a montážních prací tyto svoje podmínky zohlednil a provedl výpočet svých jednotkových cen.

Kalkulační vzorec

Vyhláška o kalkulaci byla zrušena a způsob kalkulace je věcí každé dodavatelské organizace. Přesto se většina výpočtů cen ve stavebnictví drží skladby bývalého oborového kalkulačního vzorce, který s drobnými úpravami vystihuje podstatu stavebních prací a dodávek.

Cena = Materiál + Mzdy + Stroje + OPN + Režie výrobní + Režie správní + Zisk (13)

A18.2.5.1 Materiálové náklady

Náklady na materiál tvoří ve většině stavebních prací rozhodující složku ceny a z hlediska kalkulace je jim třeba věnovat největší pozornost. Přitom právě materiálové náklady tvoří tu část ceny, ve které dochází při stanovení cen k podstatným rozdílům mezi jednotlivými dodavateli. Zčásti je to dáno různými cenovými relacemi materiálů pro jednotlivé regiony, ale zčásti i chybným stanovením celkových nákladů na materiál. Obecně platí, že trvalým nákupem od téhož výrobce lze dosáhnout významných množstevních slev (rabatů), které však nelze při sestavování směrných cen uvažovat, jelikož jejich výše je velmi proměnlivá a ve výjimečných případech jsou dodavatelé stavebních materiálů schopni nabídnout cenu, která odporuje jakýmkoliv standardním podmínkám a uvažuje dlouhodobou spolupráci a účast na dalších cenově velmi objemných zakázkách.

Po stanovení vlastních materiálových nákladů je třeba dopočítat i náklady související s dopravou materiálu na místo stavby, tzv. pořizovací náklady. V současné době pořizovací náklady zahrnují pouze náklady na dopravu a vlastní zajištění materiálu. Zásobovací režie nebo režie MTZ se zahrnuje do nákladů režijních.

Upozornění: Materiál se do ceny kalkuluje vždy bez DPH.

Výpočet pořizovacích nákladů

V současné době lze použít tři základní způsoby výpočtu, z nichž každý má svoje výhody a nevýhody a v následujícím přehledu jsou uvedeny podle jednoduchosti, ale tím současně i podle menší přesnosti.

Jednorázová procentní přirážka - poměrně rychlý způsob stanovení pořizovacích nákladů. U firem používajících tuto metodu se procento pořizovacích nákladů pohybuje v rozmezí 8 -15%.

29

Procentní přirážka dle oborů jednotné klasifikace - větší objektivita stanovení pořizovacích nákladů, větší časová náročnost a složitost výpočtu. Ke každému oboru JKPOV3 přiřazeno procento /případně částka/ nákladů na pořízení

Individualizace pořizovacích nákladů - nejpracnější, ale optimální metoda výpočtu pořizovacích nákladů. Podle druhu použité dopravy se vypočtou individuální dopravní náklady pro jednotlivé druhy materiálu.

Celkové náklady na materiál

Materiál = (čistá spotřeba + ztratné) × nákupní cena + dopravné (14)

Příklad 1: Stanovení materiálových nákladů pro střešní krytinu BETTERNIT – česká šablona, spojovací materiál pozinkovaný (m.j. : m

2)

1. Základní materiál : Střešní krytina BETTERNIT 400x400 mm, hladký povrch, barva červená

a) čistá spotřeba materiálu 1 m2

- tj. 6,25 ks/m2

b) přesahy a prořez při překrytí 79 mm 55% - tj. 3,43 ks/m2

c) nákupní cena bez DPH 32,30 Kč/ks d) náklady na dopravu 7,10 %

2. Spojovací materiál: hřebíky do střešní krytiny 3,0x32 mm pozinkované, vichrové spony 2 x 20mm pozinkované

a) čistá spotřeba materiálu hřebíky 19,4 ks/m2

spony 9,7 ks/m2

b) ztratné 3% hřebíky 0,6 ks/m2

spony 0,3 ks/m2

c) nákupní cena bez DPH hřebíky 232 Kč/1460ks spony 1,26 Kč/ ks

d) náklady na dopravu 7,10 % 3. Celkové materiálové náklady

Krytina : ((6,25 + 3,43) x 32,30) = 313,31 Kč Spojovací materiál: hřebíky ((19,4 + 0,60) x 0,159) = 3,18 Kč spony ((9,7 + 0,30) x 1,26) = 12,60 Kč Náklady na dopravu (329,09 x 7,1%) = 23,37 Kč ------------------------------------------------------------------------------------------------- CELKEM MATERIÁLOVÉ NÁKLADY 352,45 Kč

Poznámka: Při stanovení jednotkové ceny je velmi důležité přesně specifikovat skutečné podmínky realizace. Např. v tomto případě lze místo pozinkovaného spojovacího materiálu použít měděný a cena za materiál se rázem zvýší o cca 15%. A pokud se liší typ nebo barva krytiny, pak se jednotkové ceny mohou lišit o více jak 40 %.

A18.2.5.2 Mzdové náklady

Mzdové náklady tvoří druhou nejvýznamnější složku ceny (v průměru se jejich podíl v ceně pohybuje okolo 9 -15 %), a zároveň tvoří rozhodující základnu pro výpočet režijních nákladů a zisku. Stejně jako u materiálových nákladů i zde je nutné stanovit spotřebu práce na měrnou jednotku produkce. Výchozím podkladem pro stavební práce jsou Sborníky potřeb a Základní výkonové normy (ZVN 83) vydané bývalým Ministerstvem stavebnictví. Tyto podklady obsahují normovanou spotřebu času na určité stavební práce. Protože se jedná o teoretický podklad (podložený tehdy prováděným měřením) stává se, že názory dodavatelů na tyto normativy se různí.

3 JKPOV – jednotná klasifikace průmyslových oborů a výrobků

30

Některé z nich bývají hodnoceny jako velmi tvrdé (obsahují málo času na provedení), jiné zase jako velmi měkké. Protože však jiné podklady nejsou k dispozici a žádný z dodavatelů (s výjimkou nových technologií) si vlastní časové snímky neprovádí, je nutné vycházet z těchto údajů. Velmi důležité je však jejich porovnání se skutečností a jejich následná úprava do reálné podoby. K tomuto kroku však většině firem chybí přesná prvotní evidence na stavbách nebo odborná pracoviště zabývající se produktivitou práce, na základě jejichž měření či sledování by stavební firmy vytvářely vlastní normotvornou základnu.

Rozhodující pro celkovou výši mzdových nákladů jsou hodinové sazby v jednotlivých tarifních stupních. Tyto sazby obsahují i pohyblivou složku mezd, dříve označovanou jako prémie a odměny a představují hrubý hodinový výdělek dělníka. Mzdové náklady stavební práce jsou pak vyčísleny jako součin normy spotřeby práce a sazby příslušného tarifního stupně.

Kalkulace firmy RTS, a.s. dále vychází z praktických zkušeností a výsledných kalkulací zpracovaných podle skutečně dosažených výsledků na vybraných stavbách a v části mzdových nákladů započítává do ceny i podíl časové mzdy. Tento podíl vychází ze dvou základních předpokladů: 1. Výsledné kalkulace ukazují, že skutečně vyplacené mzdy jsou vyšší než mzdy

kalkulované, což může být způsobeno mnoha faktory od "přísných" norem počínaje až po špatnou organizaci výstavby konče.

2. Norma pracnosti obsahuje pouze provedení odborných a pomocných prací souvisejících s provedením určitého druhu stavební práce, ale při výstavbě se vyskytuje řada prací, které norma neobsahuje a ani se nedají ocenit žádnými známými položkami stavebních prací. Jedná se například o práce spojené se skládáním a přesunem materiálů, úklidem, bezpečnostními opatřeními apod.

Z výše uvedených důvodů pak kalkulace firmy RTS obsahuje již zmíněný podíl časové mzdy, který kryje tyto neproduktivní práce a vyrovnává rozdíl mezi skutečnými a kalkulovanými mzdami. Podíl je stanoven podle druhu práce v rozmezí 4-10 % a vypočte se podílem ze mzdových nákladů.

Upozorňujeme však, že tento postup je nestandardní a v jiných odborných publikacích se nevyskytuje. Přesto je vhodné tímto nebo jiným způsobem dát do souladu rozdíly mezi předpokladem a skutečností.

Celkové náklady na mzdy jsou pak tvořeny součtem:

Mzdy = mzda úkolová + mzda časová (15)

Mzda úkolová = norma × sazba tarif.stupně (16)

Mzda časová = úkolová mzda × podíl časové mzdy (17)

Příklad 2: Stanovení mzdových nákladů pro montáž střešní krytiny BETTERNIT – česká šablona, na laťování, střecha jednoduchá (m.j. : m

2)

Norma času obsahuje:

Překontrolování laťování, případně bednění a oplechování – přeměření plochy pokrývání – podávání potřebného materiálu (technologická manipulace) a jeho rozmístění po střeše – položení krytiny a orýsováním plochy – pokládání krytiny s upevněním – přisekání krytiny v průnicích, u štítu, hřebene, nároží apod. – vyčištění žlabu od úlomků

31

Zastřešení na laťování

1. Profese 413 320 Pokrývač v tarifní třídě 6 a) základní norma pokrývače v tarifní.tř.6 0,56 Nh/m

2

b) hodinová sazba dle RTS v třídě 6 120,00 Kč c) podíl časové mzdy 5%

2. Celkové mzdové náklady a) Úkolová mzda: 0,56 x 120,00 = 67,20 Kč b) Časová mzda : 67,2 x 0,05 = 3,36 Kč

---------------------------------------------------------------------------------------- CELKEM MZDOVÉ NÁKLADY = 70,56 Kč

Poznámka: Při stanovení mzdových nákladů hraje roli celá řada dalších aspektů. Je zřejmé, že rozdílný normativ bude pro pokrytí střechy s malou plochou a pro pokrytí velkoplošné střechy. Podstatný je i sklon střechy, případně jiné prvky ovlivňující provedení práce. Proto je třeba kalkulovat každou akci samostatně a tyto podmínky zohlednit. Např. u střech s plochou 80-100 m

2 je normativ zvýšen o koeficient 1,08,

u střech 50-80 m2 o koeficient 1,15 atd.

A18.2.5.3 Náklady na stroje

Tato složka ceny obsahuje náklady vynaložené zhotovitelem na zajištění nutných strojů a mechanizmů pro vykonání určitého druhu práce. Z hlediska dostupných podkladů představuje nejslabší článek ceny, protože údaje o spotřebě času stroje pro provedení určité práce nejsou vždy k dispozici. Používají se buďto strojhodiny uvedené ve sbornících potřeb a nákladů, nebo normy zjištěné individuálně firmou RTS, a.s. při tvorbě konkrétních položek. Individuální normy strojů jsou buďto měřeny přímo při výkonu, nebo jsou tvořeny po konzultaci se zhotovitelskými firmami.

Nic nebrání tomu, aby v případě, kdy na stavbě budou využity specielní stroje, byly do ceny dokalkulovány, a to v čase, který se stanoví buď dle technických údajů nebo odborným odhadem a v sazbách zjištěných od pronajímatele stroje nebo v sazbách vnitropodnikových, stanovených dle metodiky pro výpočet sazby strojohodin.

Celkové náklady na stroje jsou pak tvořeny vztahem :

S = norma stroje × sazba stroje za hodinu provozu (18)

Příklad 3: Stanovení nákladů na stroje pro montáž střešní krytiny BETTERNIT

– česká šablona, spojovací materiál pozinkovaný (m.j. : m2)

Při montáží střešní krytiny BETTERNIT nejsou předpokládány žádné stroje nebo mechanizmy kalkulované samostatně. Náklady spojené s použitím pracovních nástrojů (nůžky apod.) jsou zahrnuty v režijních nákladech.

A18.2.5.4 Ostatní přímé náklady

V ostatních přímých nákladech jsou započteny ty náklady, které je možné stanovit na kalkulační jednici (na konkrétní měrnou jednotku) a nejsou zahrnuty v předchozích typech nákladů. Jelikož vyhláška o kalkulaci byla zrušena, dochází v této části k rozdílům v tom, co vše je či není obsahem Ostatních přímých nákladů. Avšak není podstatné do které části ceny je náklad zahrnut (i když při výpočtu může docházet k drobným odchylkám). Podstatné je, aby požadovaný druh nákladu byl v některé ze složek ceny zahrnut. Ostatní přímé náklady představují zejména dva hlavní typy nákladů:

32

1. náklady související s vnitrostaveništní přepravou materiálů a zejména zeminy při zemních pracích, tzv. technologická doprava

2. náklady na zdravotní a sociální pojištění, přitom náklady na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění zahrnují někteří zpracovatelé ceny do režijních nákladů, což není šťastné řešení, ale ve výpočtu ceny tato odchylka nehraje příliš významnou roli

Celkové ostatní přímé náklady jsou pak dány vzorcem:

OPN = Td + SZZ + (PVN) (19)

kde

Td je technologická doprava a je udávána v Kč ve sbornících potřeb a nákladů a vyskytuje se zejména u přirážek přesunů hmot,

SZZ je odvod na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a je stanoven ve výši 34,00 % ze mzdových nákladů.

Příklad 4: Stanovení OPN pro montáž střešní krytiny BETTERNIT – česká šablona, spojovací materiál pozinkovaný (m.j. : m

2)

Td (technologická doprava) se v této položce nevyskytuje SZZ (sociální a zdravotní zabezpečení) je zákonem stanoveno ve výši 34,0 %

ze mzdových prostředků

1. Celkové ostatní přímé náklady a) Technologická doprava: = 0,00 Kč b) Sociální a zdravotní zabezpečení: = 70,56 x 0,34=23,99 Kč

--------------------------------------------------------------------------------------------- CELKEM OPN = 23,99 Kč

Poznámka: Součet všech výše uvedených nákladů tvoří přímé náklady kalkulované činnosti. Tedy ty náklady, které se dají konkrétně stanovit na daný druh práce, t.j. na příslušnou měrnou jednotku nebo také na kalkulační jednici. Ostatní náklady, které se takto stanovit nedají se nazývají nepřímé náklady a tvoří je náklady režijní. Režijní náklady jsou tvořeny zejména náklady na organizaci a řízení výroby a organizací a řízením celé organizace. V dřívějším kalkulačním vzorci byly tyto náklady členěny na režii výrobní a režii správní. V současné době je možné toto členění opustit, protože celá řada činností spadajících do režijních nákladů splývá a těžko se rozliší co je správní a co výrobní režie. Proto lze do celkových nákladů stavební práce zahrnout buď pouze jednu sazbu režijních nákladů, nebo rozlišení respektovat a počítat oba typy režií samostatně.

A18.2.5.5 Režijní náklady

Do režijních nákladů se započítávají zejména:

režijní materiál, ochranné pomůcky,

spotřeba paliv, energií a materiálů souvisejících s řízením (vybavení kanceláře),

náklady na opravu a údržbu hmotného investičního majetku,

odpisy investičního majetku,

odpisy drobného investičního majetku,

výkony spojů, nájemné a ostatní služby (odpadky, telefon),

mzdové náklady související s řízením a odvody z nich,

osobní náklady, cestovné, ubytování,

nájem automobilů,

33

náklady na záruční opravy a neshody,

pojistné,

poplatky,

náklady na likvidaci obalů a zbytků stavebního materiálu,

uvedení komunikací do původního stavu,

bezpečnostní opatření,

ostatní finanční náklady.

Základnu pro výpočet režijních nákladů tvoří přímé zpracovací náklady, tj. mzdové náklady, náklady na stroje a ostatní přímé náklady. V případě, že je rozlišena režie výrobní a režie správní je pro obě hodnoty základna shodná, pouze u správní režie se do základny pro její výpočet počítá i režie výrobní.

Běžná sazba režií se pohybuje v rozmezí 80 – 85 % ze zpracovacích nákladů (bez rozlišení na HSV a PSV). Je na zvážení, zda režijní náklady PSV přesahují nebo nedosahují režijních hodnot prací HSV. Asi nejobjektivnější způsob stanovení podílu režijních nákladů je volba sazeb podle středisek a jejich hospodaření, tj. pro každou skupinu prací (malíř, zámečník, betonář, tesař apod.) samostatně. Praktické zohlednění těchto detailnějších informací je pak možné nastavením odlišných sazeb pro jednotlivé stavební díly v kalkulaci.

1. V případě stanovení jednotných režijních nákladů je výpočet stanoven vzorcem:

Režie = sazba režií × (Mzdy + stroje + ostatní přímé náklady) (20)

2. V případě rozlišení režijních nákladů na režii správní a výrobní je výpočet celkových režijních nákladů stanoven vzorcem:

Režie = Režie výrobní + Režie správní (21)

Režie výrobní = sazba režie výrobní × (Mzdy + Stroje + Ostat. přímé náklady)(22)

Režie správní = sazba režie správní × (Mzdy + Stroje + Ostat. přímé náklady + Režie výrobní) (23)

Příklad 5: Stanovení režijních nákladů pro montáž střešní krytiny BETTERNIT

– česká šablona, způsob s jednotnou sazbou pro režii správní a režii výrobní (m.j.: m2)

a) Režijní náklady jsou do ceny zahrnuty jako celek b) Celková sazba režijních nákladů 85 % c) Základnu pro výpočet tvoří tzv. zpracovací náklady, tj. náklady na mzdy, stroje

a ostatní přímé náklady

Celkové náklady na režii

R = 0,85 x (70,56 + 0,00 + 23,99) = 80,37 Kč

CELKEM režie 80,37 Kč

Příklad 6: Stanovení režijních nákladů pro montáž střešní krytiny BETTERNIT

– česká šablona, způsob s rozdílnou sazbou pro režii správní a režii výrobní (m.j.:m2)

a) Sazba režie výrobní 44,5 % b) Sazba režie správní 28,8 %

Výpočet ze zpracovací náklady, tj. náklady na mzdy, stroje a ostatní přímé náklady

34

Celkové náklady na režii

Rv = 0,445 x (70,56 + 0,00 + 23,99) = 42,08 Kč

Rs = 0,288 x (70,56 + 0,00 + 23,99 + 42,08) = 39,35 Kč

---------------------------------------------------------------------------------------------

CELKEM REŽIE 81,43 Kč

A18.2.5.6 Zisk

Výše zisku kalkulovaná do cen stavebních prací je stejně jako ostatní hodnoty na zvážení každého zhotovitele. Nikde není stanoveno, do jaké maximální výše smí zisk jít, pouze v Zákonu č.526/90 Sb. O cenách ve znění pozdějších předpisů je uvedena zmínka o nepřiměřeném zisku, ale jeho výše není nikde taxativně stanovena a poměrně těžko by se dokazovalo co je a co není nepřiměřený zisk. Základnou pro výpočet zisku jsou mzdové náklady, náklady na stroje, ostatní přímé náklady, režie výrobní a režie správní, tedy tzv. zpracovací náklady (náklady bez přímého materiálu).

Vzhledem k vývoji a poklesu nabídkových cen stavebních firem, vyvolaných nedostatkem zakázek, i společnost RTS, a.s. používá v posledních letech při kalkulaci svých cen místo „optimální“ míry zisku 20 % míru sníženou, a to pouze 9 % ze zpracovacích nákladů. V praxi se však objevují tendence výpočtu zisku z celkových nákladů stavby, tj. zisk je počítán ze všech přímých i nepřímých nákladů. Za tohoto předpokladu je sazba 9 % nepřiměřeně vysoká a z celkové ceny by zisk měl představovat něco okolo 1,4 – 4,7 %.

Celkový kalkulovaný zisk se vypočítá podle vzorce :

Zisk = procento zisku × (Mzdy + Stroje + OPN + Režijní náklady) (24)

Příklad 7: Stanovení zisku pro montáž střešní krytiny BETTERNIT

– česká šablona (m.j. : m2)

a) Sazba zisku 9,4 %

Celkový zisk

Zisk = 0,094 x (70,56 + 0,00 + 23,99 + 81,43) = 16,54 Kč

---------------------------------------------------------------------------------------------

CELKEM zisk 16,54 Kč

A18.2.5.7 Celková cena

Celková cena stavebních prací je tvořena součtem všech nákladů a zisku podle vzorce

Cena = Materiál + Mzdy + Stroje + OPN + Režie výrobní + Režie správní + Zisk (viz vzorec č. 13)

V tomto vzorci je obsaženo několik běžně používaných pojmů, které je při kalkulaci ceny nutné respektovat a zejména správně používat tak, aby jednoznačně určovaly, jaký typ nákladů má zpracovatel ceny na mysli.

Materiál + Mzdy + Stroje + OPN jsou náklady přímé, tedy náklady, které se přímo podílí na realizaci konkrétní práce.

Režie výrobní + Režie správní jsou náklady nepřímé, tedy náklady, které nelze jednoznačně stanovit na určitou kalkulační jednici (konkrétní práci), ale které jsou k realizaci prací nezbytné.

35

Materiál + Mzdy + Stroje + OPN + Režie výrobní + Režie správní jsou úplné vlastní náklady, tedy náklady, které jsou k provedení práce potřeba a které zhotovitel musí vynaložit. Ve zjednodušené formě lze konstatovat, že tyto náklady představují minimální cenu, za kterou musí být realizováno.

Mzdy + Stroje + OPN jsou zpracovací náklady. Tato definice je teoretickou definicí pro potřeby výpočtu nepřímých nákladů a zisku.

Příklad 8: Stanovení celkové ceny pro střešní krytinu BETTERNIT – česká šablona, spojovací materiál pozinkovaný(m.j. : m

2)

C = 352,45 + 70,56 + 0,00 + 23,99 + 81,43 + 16,54 = 544,97 Kč

A18.2.6 Náklady neobsažené v položkách stavebních a montážních prací

A18.2.6.1 Vedlejší rozpočtové náklady – VRN

Při zpracování cen stavebních a montážních prací a vytváření rozpočtu je nutné ocenit i takové náklady, které vyplynou z podmínek realizace, které nemůže dodavatel ovlivnit a se kterými se při stanovení orientačních (směrných) cen stavebních a montážních prací nekalkulovalo. Především vyplývají z umístění staveniště a zvyšují náklady dodavatele. Uplatnění a vyčíslení vedlejších rozpočtových nákladů se děje na základě dohody dodavatele a odběratele.

Pod pojem vedlejších rozpočtových nákladů jsme zařadili následující druhy nákladů:

zařízení staveniště,

provozní vlivy,

území se ztíženými výrobními podmínkami,

mimořádně ztížené dopravní podmínky,

individualizace nákladů mimostaveništní dopravy,

práce na kulturních památkách,

případně další náklady jinde nevyčíslené.

Vedlejší rozpočtové náklady vyjadřují konkrétní situaci na stavbě, a proto by měly být individuálně vykalkulovány. Pro potřeby sestavení rozpočtu se však nabízí jednodušší způsob ocenění a to procentní sazby pro jednotlivé druhy VRN, které jsou uváděny v různých odborných periodikách nebo literatuře a je nutné je považovat za informativní nebo doporučené.

Základnu pro procentní vyčíslení vedlejších rozpočtových nákladů tvoří zpravidla základní rozpočtové náklady stavebních (HSV a PSV) a montážních prací.

A18.2.6.2 Kompletační činnost – inženýrská činnost dodavatelská (IČD)

Kompletací stavební části stavby vznikají dodavateli náklady, které by měl zahrnout do celkové ceny své dodávky, i když se nejedná o stavební a montážní práce, a uplatňují se samostatně.

Započítání těchto nákladů do cen stavebních je závislé na dohodě mezi dodavatelem a odběratelem nebo za podmínek veřejné soutěže nebo výběrového řízení.

36

Kompletací stavební části se rozumí dodávka stavební části jedním dodavatelem za předpokladu plnění následujících podmínek:

na žádost odběratele poskytovat podklady a konzultace při zpracování projektu stavby

zajistit vybudování zařízení staveniště i pro subdodavatele

zajišťovat provoz a údržbu zařízení staveniště včetně společných sociálních a provozních objektů

převzít staveniště pro stavební část stavby a zařízení staveniště a předávat jeho části poddodavatelům

koordinovat práce poddodavatelů na základě projektu, provádět věcné a cenové kontroly včetně přejímky a zajišťovat plnění dílčích termínů dodávky

zajišťovat poskytnutí zednické a ostatní výpomoci organizacím zúčastněným na stavbě na základě jejich písemného požadavku

zpracovat dokumentaci skutečného provedení stavby pro potřeby odběratele (vlastníka stavby)

zúčastnit se kolaudace a předání stavby do užívání

na žádost odběratele se zúčastnit vyhodnocovacího řízení.

Pro přiznání ceny kompletační činnosti není rozhodující, zda vyšší dodavatel stavební části stavby zajišťuje dodávku sám, nebo má poddodavatele, musí však splňovat výše uvedené podmínky, jinak pozbývá nárok na přiznání ceny.

Kompletace technologické části stavby zahrnuje činnost spojenou s uskutečněním strojírenských a elektrotechnických dodávek. Rozdělení stavby na technologickou a stavební část určuje projektant.

Orientační procentní sazby kompletační činnosti:

stavební části, která činní 0,8 – 2,5 % podle náročnosti stavby

technologické části, která činí 2,0 – 4,9 % podle složitosti dodávek.

Základnu pro výpočet IČD tvoří rozpočtové náklady stavebních a montážních prací objektu a náklady na umělecká díla která jsou nedílnou součásti stavby – fresky, sgrafita, apod. Stanovení ceny pomocí Agregovaných položek

A18.2.7 Agregované položky

A18.2.7.1 Použití agregovaných položek

Agregované položky se používají pro orientaci při sestavování cenových nabídek, rozpočtů nebo propočtů zejména v přípravné fázi stavby (např. ve fázi dokumentace pro stavební povolení) při stanovení celkové ceny stavby nebo stavebního objektu. Lze je použít u každého typu staveb (novostavba, rekonstrukce, demolice). Použitím agregovaných položek lze stanovit cenu díla (rekonstrukce, opravy, demolice) poměrně rychle a jednoduše, v čemž spočívá jejich vhodnost použití. Nevýhoda agregovaných položek spočívá v omezení, jelikož agregované položky jsou vytvořeny pouze pro určité konstrukce, či práce, proto je nutné, aby obsah prací a materiálů agregovaných položek korespondoval se skutečně použitými materiály a úkony.

A18.2.7.2 Způsob vytvoření agregované položky

Položky tohoto charakteru jsou vytvořeny agregací (sloučením) položek stavebních prací, materiálů oceňovaných ve specifikaci a přesunů, formou „položkového minirozpočtu“ na jednu měrnou jednotku agregace. Položky jsou kombinovány bez

37

ohledu na to, zda jde o položky HSV nebo PSV, zatřídění celé agregace je určeno podle zatřídění výsledné konstrukce (Práce HSV, práce PSV, Montáž)

A18.2.7.3 Výpočet ceny agregované položky

U agregovaných položek stavebních prací jsou uvedeny ceny za jejich měrnou jednotku. Tato cena je vypočtena na základě individuální kalkulace a jednotlivé náklady tvořící celkovou cenu položky byly do jednotkových cen započteny takto:

CENA = MATERIÁL + MZDY + STROJE + ODVODY + OPN + REŽIE + ZISK (25)

Z výše uvedeného kalkulačního vzorce vyplývá, že metodika kalkulace agregovaných cen a jejich nákladů probíhá totožně jako kalkulace cen položek stavebních a montážních prací.

Příklad kalkulace ceny Agregované položky je uveden v následující tabulce.

Tab. 3: Příklad kalkulace ceny agregované položky4.

Typ Složka Název MJ Cena MJ množství Cena

agregovaná položka

311 27-0045.RA0

Zdivo z tvárnic Ytong pero-drážka, tloušťka 30 cm

m3 4 249,80 1,00 4 249,80

Práce 311 27-1187.RT4

Zdivo z tvárnic Ytong pero - drážka tl. 30 cm

m2 1252,- 3,30000 4 131,60

Přesun hmot – HSV

998 01-1001.R00

Přesun hmot pro budovy zděné výšky do 6 m

t 216,- 0,54721 118,20

Materiál specifikace

08211320R

Voda pitná - vodné m3 33,46 0,00159 0,05


58594150R

Malta zdicí šedá tenkovrstvá Ytong

T 6 941,- 0,00347 24,09


59531036R

Tvárnice Ytong přesné PDK 59,9x24,9x30 P2-400

m3 2 919,- 0,30150 877,37


60595010R

Materiál lešeňový v používání m3 9 870,- 0,00369 36,42

Profese, tarify 412116R

ZEDNÍK - třída 6 Nh 120,00 0,54150 64,98


ZEDNÍK ZAKLADAČ - třída 8 Nh 149,50 0,07500 11,21


TESAŘ, LEŠENÁŘ Nh 104,00 0,15000 15,60


STAVEBNÍ DĚLNÍK Nh 104,00 0,22300 23,19


STAVEBNÍ DĚLNÍK - třída 4 Nh 92,00 0,51100 47,01


ŘIDIČ-MAZAČ STROJŮ Nh 104,00 0,11800 12,27

Stroj 180256190100R

Výtah stavební osob.- nákladní NOV 500

Sh 87,50 0,04860 4,25

Poznámka: Vedle sborníku agregovaných položek pro zřízení konstrukcí existuje také sborník Agregované položky pro opravy a rekonstrukce.

4 K jednotlivým nákladům, které vstupují do ceny položky, jsou dopočteny ještě náklady OPN,

Režií a Zisku.

38

A18.3 EKONOMIKA PROVOZOVÁNÍ BUDOV

A18.3.1 Životní cyklus projektu

Životní cyklus projektu stavby představuje období v letech počínajících formulací investičního záměru, následnou realizací stavebního díla, provozováním stavebního díla a ukončením projektu stavby její likvidací.

Životní cyklus projektu stavby lze rozdělit do čtyř na sebe navazujících fází: předinvestiční, investiční, provozní a likvidační.

Předinvestiční fáze projektu stavby

Z hlediska úspěšnosti projektu je předinvestiční fáze velmi důležitá. Cílem fáze je vypracování investičního záměru do podrobností potřebných pro rozhodnutí o jeho uskutečnění. Výběrem vhodných technicko-ekonomických ukazatelů je zjišťována nejen ekonomická efektivnost, ale i jeho technická a finanční proveditelnost. Součástí předinvestiční fáze je vypracování technicko-ekonomické studie (studie proveditelnosti), která slouží jako podklad pro hodnocení a rozhodování o výhodnosti/nevýhodnosti investičního záměru.

Z hlediska projektové dokumentace se jedná o postupné zpracování dokumentace vedoucí ke získání potřebného stavebního povolení.

Investiční fáze projektu stavby

V investiční fázi projektu probíhá podrobná projektová a realizační činnost (včetně uzavírání potřebných smluv) vedoucí k realizaci stavby a předání stavby do užívání.

Provozní fáze projektu stavby

Provozní fáze je zahájena předáním stavby provozovateli. Stavba začíná vykazovat provozní příjmy a výdaje (výnosy a náklady).

Likvidační fáze projektu stavby

Likvidační fáze je fází, ve které se projekt již neprovozuje, nicméně stavební objekt může vykazovat poslední příjmy nebo výdaje spojené s jeho likvidací.

A18.3.2 Náklady a výnosy v rámci životního cyklu budovy

V rámci jednotlivých fází životního cyklu projektu stavby vznikají příjmy a výdaje (výnosy a náklady) související s technickými, provozními a administrativními činnostmi.

Předinvestiční a investiční fáze vytváří především investiční náklady, které se mohou podle charakteru projektu skládat z následujících položek:

náklady na projektovou dokumentaci,

náklady spojené se zajištěním pozemku pro výstavbu,

náklady na výběrová řízení zhotovitele stavby (zejména u veřejných staveb),

náklady na stavební a technologickou část stavby,

náklady na stavební dozor investora,

náklady na autorský dozor projektanta,

náklady na konzultační, právní a poradenskou činnost.

39

V provozní fázi bude budova vykazovat podle druhu investora výnosy a náklady (podnikatelský subjekt) nebo příjmy a výdaje (soukromý subjekt).

U hodnocení pasivních domů bude za výnos považována monetárně oceněná úspora energie v porovnání s klasickou stavbou, případně prodej vyrobené elektrické energie do energetické sítě.

Provozní náklady budou tvořeny náklady spojenými s opravami a údržbou budovy a energetickou náročností stavby vyjádřenou předpokládanými ročními výkony technicko-technologických zařízení (vytápění, ohřev vody, klimatizace, výtahy apod.).

Podnikatelské subjekty, které jsou plátci daně z příjmů, budou mít v provozní fázi uvažovánu nákladovou položku odpisy.

Pokud bude stavba financována z externích zdrojů, např. investičního úvěru, budou nákladové položky v jednotlivých letech zvýšeny o úrok, položky peněžních toků budou zatíženy splátkou úvěru.

V likvidační fázi se bude jednat o náklady a výnosy spojené s likvidací stavby.

A18.3.3 Stanovení CF pro výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti energeticky úsporných opatření

Předešlé kapitoly byly zaměřeny na vymezení výnosů a nákladů, které jsou spojeny s přípravou, realizací a provozem plánovaných investičních projektů. Při stanovení ekonomické efektivnosti projektů se však obvykle nepracuje s výnosy a náklady, ale častěji jsou využívány příjmy a výdaje, tedy peněžní toky. Důvodem je snaha o vyjádření skutečné finanční situace investora a také možnost posoudit i finanční proveditelnost projektu včetně stanovení potřeby interních či externích finančních zdrojů. Klíčovým úkolem ekonomického hodnocení je peněžní toky (Cash Flow, CF) s dostatečnou přesností stanovit. V případě plánovaného investičního projektu, kdy ještě samozřejmě nejsou k dispozici podrobné informace z účetnictví, je obvykle využívána metoda nepřímého stanovení peněžních toků. Tato metoda vychází z finančního plánu investičního projektu, který shrnuje očekávané výnosy a náklady projektu v jednotlivých letech jeho realizace a stanovuje hospodářský výsledek jako rozdíl mezi uvedenými veličinami. V případě kladného hospodářského výsledku – zisku je následně stanovena daň z příjmu a zisk po zdanění (čistý zisk). A právě čistý zisk (eventuálně ztráta) je základní veličinou pro stanovení peněžních toků. Nepřímá metoda totiž předpokládá, že z pohledu celého účetního období výnosy objemově odpovídají příjmům a náklady výdajům. Pro zjištění peněžních toků se tedy vychází z čistého zisku (ztráty), který se však musí očistit o výnosy, které nejsou příjmem, a náklady, které nejsou výdajem (např. odpisy). Zároveň je nutné doplnit příjmy, které nejsou výnosem, a výdaje, které nejsou nákladem (např. splátky úvěrů). Takto upravený zisk po zdanění lze následně označit za čisté peněžní toky (Net Cash Flow, NCF). Praktickou ukázku výpočtu peněžních toků je možné názorně vidět v následujících tabulkách.

40

Tab. 4: Schéma stanovení peněžních toků projektu - stanovení hospodářského výsledku po zdanění

1 2 3 4 5

Výnosy (+) 1000 1000 1000 1000 1000 Náklady (-) 800 800 800 800 800 Hospodářský výsledek (+,-) 200 200 200 200 200 Daň z příjmu (-) 19 19 19 19 19 Hospodářský výsledek po zdanění (+,-)

162 162 162 162 162

Tab. 5: Schéma stanovení peněžních toků projektu - nepřímá kalkulace

0 1 2 3 4

Investiční náklad (-) 900

Hospodářský výsledek po zdanění (+,-)

162 162 162 162

Odpisy (+) 100 100 100 100

Splátky úvěru (-) 70 70 70 70

Čistý peněžní tok (+,-) -900 192 192 192 192

A8.3.4 Délka hodnoceného období

Životní cyklus stavby úzce souvisí s její technickou životností, která představuje období, po které jsou nově pořízená aktiva schopna poskytovat nezávadný užitek. Délka technické životnosti stavby je ovlivnitelná kvalitou údržby a provedením oprav objektu.

Definice životnosti stavby podle Směrnice EHS5 je následující:

„Životnost stavby je doba, během níž ukazatele vlastností stavby budou udrženy na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků.“

Dalším pojmem souvisejícím s životním cyklem stavby je ekonomická životnost, tj. období, po které je účelné stavbu hospodárně využívat. Bývá zpravidla kratší než technická životnost z toho důvodu, že se hodnota aktiv nesnižuje pouze užíváním, ale také technickým pokrokem nebo změnou náhledu na uživatelský standard. Změny v normách a předpisech, případně v cenových relacích jednotlivých vstupů, požadavky na komfortnost obsluhy také často vedou k výměně jednotlivých prvků stavby před uplynutím jejich technické životnosti.

Životní cyklus projektu v tomto pojetí představuje délku hodnoceného období. Toto období musí být stanoveno tak, aby bylo možné posoudit finanční proveditelnost projektu, tj. zjistit, zda je projekt se všemi svými provozními náklady schopen vytvářet kladné peněžní toky, které by zajistily jeho provozní udržitelnost.

Hodnocené období představuje počet let, v nichž probíhají peněžní toky předkládaného projektu.

Stanovení délky hodnoceného období má pro hodnocení projektů zásadní význam, protože ovlivňuje výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti.

5 Pokyn F ke Směrnici Rady 89/106/EHS, o stavebních výrobcích: Trvanlivost a směrnice o stavebních výrobcích

(CONSTRUCT 99/367)

41

de rtC

DrC

EWACC 1

A.18.3.5 Výpočet vhodné diskontní sazby

Diskontní sazba představuje očekávanou výnosnost projektu investorem. Kromě faktoru výnosnosti (časové hodnoty peněz) v sobě zahrnuje i riziko spojené s investovaným kapitálem.

Z obecného hlediska vyjadřuje diskontní sazba výnos alternativní investiční příležitosti k investiční příležitosti sledované a vymezuje tedy minimální požadovanou výnosnost posuzovaného investičního projektu. Svou podstatou tak diskontní sazba pomáhá při posuzování finanční či ekonomické efektivnosti zohlednit časovou hodnotu peněžních toků v průběhu celého životního cyklu investičního projektu.

Diskontní sazba má dvě funkce:

slouží pro přepočet částky, která má být vydána nebo přijata na současnou hodnotu této částky (technická funkce diskontní sazby);

slouží jako míra výnosnosti očekávaná investorem při akvizici budoucího peněžního toku s ohledem na riziko spojené s možností tento výnos získat (ekonomická funkce diskontní sazby).

Velikost diskontní sazby investičního projektu lze za určitých okolností u podnikatelských subjektů nastavit ve výši podnikových nákladů kapitálu, které svou skladbou zahrnují jednak náklady na použitý cizí kapitál a jednak i náklady na vlastní kapitál, který představuje odměnu vlastníkům podniku jako kompenzaci za jimi vložené prostředky. Náklady na tento investovaný kapitál společně s tržní hodnotou obou jeho složek jsou hlavními parametry pro výpočet vážených nákladů kapitálu (Weighted Average Cost of Capital, WACC). Matematické vyjádření vážených nákladů na kapitál (WACC) podniku bude mít podobu:

(26)

kde

WACC jsou vážené náklady kapitálu v %/100,

re jsou náklady vlastního kapitálu (Rate of Equity) v %/100,

rd jsou náklady cizího zpoplatněného kapitálu (Rate of Debt) v %/100,

D je cizí zpoplatněný kapitál (Debt) v Kč,

E je vlastní kapitál (Equity) v Kč,

C je součet vlastního a cizího zpoplatněného kapitálu (Capital) v Kč,

t je sazba daně z příjmů (Tax) v %/100.

A18.3.5.1 Náklady vlastního kapitálu

Náklady vlastního kapitálu jsou závislé na riziku podnikatelské činnosti podniku. Čím je riziko podniku vyšší, tím je požadována vyšší výnosnost vlastního kapitálu. Většina investorů má k riziku averzi, pokud by tedy nebylo potenciální riziko kompenzováno vyšším výnosem, investoři by se zdráhali do projektů investovat. Požadovanou výnosnost vlastního kapitálu lze vyjádřit následujícím vztahem:

(27)

RPrR 0

42

kde

R je požadovaná výnosnost vlastního kapitálu,

r0 je výnosnost zcela bezrizikové investice,

RP je riziková prémie.

Požadavky na bezrizikovou sazbu výnosnosti splňuje výnos do doby splatnosti státních dluhopisů. U nich se předpokládá, že stát je svůj dluh schopen minimálně v nominální hodnotě uhradit. Jako bezriziková sazba se u nás obvykle používá výnos dlouhodobých státních dluhopisů s dobou splatnosti 10 let nebo 30 let. Lze ho zjistit např. na internetových stránkách společnosti Patria Finance

6 nebo ČNB. Vzhledem

k tomu, že podnikatelská činnost je vždy do určité míry riziková, je ve většině případů potřeba určit i druhou složku nákladů vlastního kapitálu, tj. rizikovou prémii (viz obr. 1).

Obr. 1: Závislost nákladů vlastního kapitálu na riziku podnikání (převzato z [1])

Rizikovou prémii lze stanovit na základě modelu pro oceňování kapitálových aktiv (Capital Assets Pricing Model, CAPM). Velikost rizika lze určit ze vztahu:

PR = β koeficient × (Rm – Rd) (28)

kde

β koeficient udává změnu výnosnosti akcií podniku v závislosti na změně výnosnosti celého kapitálového trhu,

Rm je průměrná roční výnosnost tržního portfolia akcií,

Rd je průměrná tržní výnosnost státních dluhopisů.

V rámci jednotlivých odvětví dosahuje koeficient beta na každém z trhů odlišné hodnoty. Pro stanovení koeficientu beta je možné použít různé expertní přístupy založené na expertním ohodnocení souboru několika faktorů, které ovlivňují jeho velikost. Mezi tyto faktory patří např. citlivost na změnu hospodářského cyklu (cyklické podniky a podniky vyrábějící zbytnější produkty mají obecně větší beta), vyjednávací

6 http://www.patria.cz/kurzy/online/dluhopisy.html

r00

Riziko

Náklady vlastního kapitálu

Časová prémie

Riziková prémie

43

síla vůči dodavatelům a odběratelům, podíl fixních nákladů na celkových nákladech (provozní páka), míra zadluženosti (finanční páka), výrobková a územní diverzifikace a velikost podniku. Možnost promítnutí jednotlivých faktorů rizika do koeficientu beta je znázorněna v následující tabulce.

Tab. 6: Ohodnocení jednotlivých faktorů rizika, které ovlivňují výši koeficientu β[7]

Stupnice pro hodnocení rizikovosti 0,5 1 1,5 Citlivost na změny hospodářského cyklu

minimální citlivost

vyvíjí se s cyklem

vysoká citlivost

Vyjednávací síla vůči dodavatelům převaha podniku vyrovnaná

převaha dodavatelů

Vyjednávací síla vůči odběratelům převaha podniku vyrovnaná

převaha dodavatelů

Podíl fixních nákladů na celkových nákladech nízký průměrný vysoký Míra zadlužení (cizí kapitál / vlastní kapitál)

menší než 40 % 40 – 80 % 80 % a více

Velikost podniku velký střední malý Územní diverzifikace značná střední malá Výrobková diverzifikace značná střední malá

Po sečtení rizika přiděleného jednotlivým faktorům a vydělením počtem faktorů získáme koeficient beta.

A18.3.5.2 Náklady cizího kapitálu

Součástí nákladů cizího kapitálu je pouze úročený cizí kapitál. Závazek z finančního leasingu bychom měli také považovat za úročený cizí zdroj a stejně jako v případě úvěrů určit náklady na tento cizí zdroj. Při použití stanovení diskontní sazby metodou vážených nákladů kapitálu je nutné vycházet z jeho tržních hodnot. Náklady cizího zpoplatněného kapitálu (úvěr, půjčka) jsou dány nasmlouvanou úrokovou mírou.

A18.3.6 Výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti

V předešlém textu jsou uvedeny zejména teoretické aspekty ekonomického hodnocení projektů v oblasti realizace energetických úspor. Tyto projekty jsou však poněkud specifické, proto je vhodné provést v této kapitole shrnutí základních pravidel pro jejich ekonomické hodnocení.

Cílem ekonomického hodnocení je posoudit efektivnost zvoleného řešení energetických úspor, a to zejména z pohledu investora a zdrojů vložených do daného řešení. Jako vstupy pro ekonomické hodnocení slouží zejména následující veličiny:

investice,

čisté roční úspory,

technická a ekonomická životnost zvoleného technického řešení,

diskontní sazba,

míra inflace, resp. tempo růstu cen energií.

Korektní identifikace a kvantifikace uvedených veličin je pro správné hodnocení velmi důležitá, z tohoto důvodu je nutné provést jejich bližší charakteristiku.

44

Investice

Investice představuje souhrn všech výdajů, které jsou s celkovou realizací pasivního domu přímo spojené. Základní přehled možných položek investičních nákladů je následující:

projektová dokumentace,

management projektu,

dodávka stavebních prací,

montáž provozních souborů,

dokumentace, provozní zkoušky,

kontrola montáže, dokumentace skutečného provedení,

daně a poplatky.

Jak je z přehledu patrné, nejde pouze o samotnou dodávku technického řešení, ale je nutné počítat se všemi výdaji, které pořízení daného technického řešení přinese.

Čisté roční úspory

Finanční úspory jsou sice ne jediným, ale obvykle nejvýznamnějším důvodem pro realizaci energeticky úsporného opatření. Finanční úspory obvykle vycházejí ze snížení energetické potřeby investora a tím i ze snížení nákladů na spotřebu energie. Je evidentní, že pro stanovení ročních úspor jsou klíčové tři základní veličiny: energetická úspora za rok, jednotková cena energie a provozní náklady spojené s daným technickým řešením, pokud existují.

Čistou úsporu energie lze tedy stanovit následujícím způsobem:

B = S x E - PNU (29)

kde

B je čistá roční úspora (Kč/rok),

S je energetická úspora za rok (kWh/rok),

E je jednotková cena energie (Kč/kWh),

PNU jsou provozní náklady a údržba.

Energetická úspora reprezentuje celkové snížení potřeby energie v důsledku realizovaného energeticky úsporného opatření. Pokud snížení celkové energetické potřeby sníží i špičkové příkony a tím i připojovací poplatky, je nutné toto snížení promítnout do celkové čisté roční úspory.

Klíčovou roli u stanovené čisté roční úspory hraje cena energie, resp. její očekávaný vývoj. Zatímco energetickou úsporu lze v zásadě považovat za konstantní po celou dobu hodnocení daného projektu (pokud ovšem nedochází vlivem času ke snížení energetických vlastností daného technického řešení), ceny energií se v čase mění, a to často výrazně odlišně než ostatní ceny v ekonomice. Obecně tedy nestačí klasická prognóza inflace, je potřeba speciální analýza očekávaného vývoje cen energií ve sledovaném období.

Provozní náklady a náklady na údržbu zvoleného technického řešení jsou výrazně specifické a je tedy nutné brát ohled na podmínky konkrétního projektu.

Technická a ekonomická životnost

Definování technické a ekonomické životnosti je velmi důležité pro stanovení období, v rámci kterého je projekt realizace energeticky úsporného opatření hodnocen.

45

Technická životnost představuje období, během kterého dané technické řešení poskytuje technicky nezávadný užitek. Ekonomická životnost vystihuje období, po které je ekonomicky výhodné dané řešení hospodárně využívat. Ekonomická životnost je obvykle kratší než technická, hodnota pořízeného majetku se nesnižuje pouze technickým opotřebením, ale také opotřebením morálním, které je spojeno s výskytem technicky a ekonomicky výhodnější alternativy či nové situace v oblasti příslušné legislativy. Příklad technické a ekonomické životnosti dílčích prvků je uveden v následující tabulce.

Tab. 7: Technické a ekonomické životnosti

Zařízení Technická životnost (počet let)

Ekonomická životnost (počet let)

Stavební konstrukce 60 30 Izolace 40 30 Okna 30 30 Systém topení 5 4 Těsnění oken 25 12 Trubní rozvody 30 12 Zásobníkový ohřívač TUV 15 12 Elektrické topení 30 12 Termostatické hlavice a ventily 15 8 Tepelná čerpadla 15 12 Olejový hořák 15 8 Expanzní systém 20 12 Rotační výměník tepla 10 8 Kapalný výměník tepla 15 12 VZT rozvody 30 12 Automatická regulace 15 8 Osvětlení 20 12 Zařízení na úsporu vody 10 - 15 5 - 10

Zejména u technologických řešení je nutné respektovat jejich individuální životnost definovanou výrobcem nebo dodavatelem.

Diskontní sazba

Diskontní sazba vystihuje požadovanou dlouhodobou výnosnost investovaných prostředků a zajišťuje tak respektování časové hodnoty budoucích peněžních toků. Blíže je o problematice stanovení diskontní sazby pojednáno v kapitole A18.3.5.

Míra inflace

Za předpokladu, že se při hodnocení projektu realizace energeticky úsporných opatření pracuje s reálnými peněžními toky, tedy peněžními toky definovanými v cenách jednoho referenčního období, je nutné zjistit budoucí vývoj cen energií, na kterých budoucí peněžní toky závisí, ve srovnání s vývojem ostatních cen v ekonomice. Je zřejmé, že čím rychleji porostou ceny energií ve srovnání s cenami ostatních komodit, tím vyšší úspory lze očekávat a tím efektivnější investice do energeticky úsporných opatření bude. Velmi důležitým atributem pro korektní zpracování analýzy efektivnosti projektů do energeticky úsporných opatření je tedy co nejpřesnější definování vývoje cen energií, které budou energeticky úspornými opatřeními ušetřeny, pro celé hodnocené období projektu.

46

Příklad

Výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti bude znázorněn na příkladu stanovení efektivnosti dvou energeticky úsporných opatření. Investor potřebuje stanovit, které z následujících opatření je ekonomicky výhodnější. Výkladový příklad předpokládá použití vlastního kapitálu investora.

1. Instalace termostatických ventilů.

2. Instalace jednotky na zpětné získávání tepla.

Tab. 8: Vstupní předpoklady

Položka Termostatické ventily Jednotka ZZT

Investiční náklad IC 65 000 Kč 270 000 Kč

Roční energetická úspora S 19 000 kWh/rok 82 000 kWh/rok

Náklady na opravy a udržování

M 2 % z IC 5 % z IC

Ekonomická životnost n 10 let 15 let

Cena energie p 4,75 Kč/kWh 4,75 Kč/kWh

Diskontní sazba r 4 % 4 %

Očekávaný růst cen energie i 3 % 3 %

Na základě výše uvedených vstupních informací je možné stanovit čisté peněžní toky obou variant, tak jak je tomu v následujících tabulkách.

Tab. 9: Analýza peněžních toků pro variantu instalace termostatických ventilů

Položka 0 1 2 3 – 9 10

Investiční náklad 65000

Roční úspora 0 9500 9785 … 12395


0 1300 1300 … 1300

NCF -65000 8200 8485 … 11095

DF 1 0,962 0,925 … 0,676

DNCF -65000 7885 7845 … 7496

KDNCF -65000 -57115 -49271 … 11949

Poznámka: DNCF představuje diskontovaný peněžní tok, KDNCF kumulovaný diskontovaný peněžní tok.

47

Tab. 10: Analýza peněžních toků pro variantu instalace jednotky ZZT

Položka 0 1 2 3 - 14 15

Investiční náklad 270000

Roční úspora 0 38000 39140 … 57478


0 13500 13500 … 13500

NCF -270000 24500 25640 … 43978

DF 1 0,962 0,925 … 0,555

DNCF -270000 23558 23706 … 24420

KDNCF -270000 -246442 -222737 … 92583

Z analýzy peněžních toků vyplývají hodnoty ekonomických ukazatelů. Posuzována byla čistá současná hodnota (NPV), vnitřní výnosové procento (IRR), index rentability (IR) a diskontovaná doba návratnosti. Výsledky analýzy jsou uvedeny v následující tabulce.

Tab. 11 Výsledky analýzy ukazatelů ekonomické efektivnosti

Ukazatel Termostatické ventily Jednotka ZZT

NPV 11949 Kč 92583 Kč

IRR 7 % 8 %

IR 18 % 34 % DDN 9 let 12 let

Z uvedených výsledků vyplývá, že oba projekty splňují požadavky na efektivnost. Zároveň však platí, že kromě diskontované doby návratnosti všechna ostatní kritéria uvádějí, že ekonomicky efektivnějším projektem je projekt instalace jednotky ZZT.

A18.3.7 Analýza citlivosti ukazatelů na vstupních proměnných

Čisté peněžní toky projektů závisejí na velkém množství projektovaných proměnných. Rozborem citlivosti je možné ukázat rentabilitu projektu měnící se s hodnotami různých variabilních údajů - jednotkové ceny, jednotkových nákladů, objemu prodeje - potřebných pro výpočet. V analýze citlivosti se zkoumá intenzita negativního vlivu, který má tato změna na výsledky projektu. Rizikové faktory s velkou pravděpodobností jejich nepříznivých důsledků na projekt (případně i faktory s málo pravděpodobnými, ale kritickými dopady na projekt) tvoří významné faktory, kterým je třeba věnovat pozornost. Analýza citlivosti se provádí modelováním optimistických a pesimistických scénářů možného vývoje zkoumaného projektu. Tento rozbor může mít charakter buď jednoparametrové analýzy, kdy se zkoumá dopad změny jedné námi stanovené kritické proměnné, nebo bude mít charakter vícekriteriální analýzy, kdy zkoumáme vývoj projektu v závislosti na více vzájemně se ovlivňujících proměnných.

Analýza citlivosti může např. ukázat, jak se mění hodnoty zvoleného kritéria efektivnosti (NPV, IRR nebo nějakého jiného kritéria) v závislosti na změnách hodnot vytypovaných proměnných.

Pro hodnocení pasivních domů budou kriteriálními proměnnými pro výpočet zejména hodnota investičního nákladu a cena energií.

48

A18.3.8 Analýza pravděpodobnosti, tvorba scénářů a využití simulačních metod

Posouzení rizika projektu představuje analýzu vlivu relevantních rizikových faktorů na celkovou efektivnost projektu. Velmi důležité je v tomto bodě připomenout pojetí efektivnosti projektu. Obecně lze efektivnost charakterizovat jako snahu o minimalizaci nákladů nebo maximalizaci užitku z hlediska vstupů a výstupů. A právě na základě pojetí kritéria hodnocení ekonomické efektivnosti je možné odlišit dva nejvýznamnější přístupy k jejímu posouzení. První přístup spočívá v porovnání obecných užitků a obecných nákladů, které v důsledku realizace projektu vznikají. Nutnou podmínkou je, aby veškeré užitky a náklady byly vyjádřeny ve formě peněžních toků, tedy v peněžních jednotkách. Významná část očekávaných užitků i nákladů již tuto podobu má, ostatní, pokud jsou pro hodnocení projektů relevantní, je nutné do této podoby transformovat jednou z vhodných metod pro evaluaci nefinančních užitků a nákladů [1]. Pokud je splněna podmínka finanční podoby užitků i nákladů spojených s posuzovaným projektem, je možné pro hodnocení efektivnosti projektu využít standardní kritéria určená pro hodnocení efektivnosti projektů, jako jsou např. čistá současná hodnota (Net Present Value, NPV) či vnitřní výnosové procento (Internal Rate of Return, IRR). První přístup je vhodné použít zejména v případě, kdy je provozní část projektu spojena s produkcí diferencovaných výstupů generujících výnosy. Pokud je však projekt koncipován s důrazem na fixní užitek plynoucí z vlastnictví a možnosti užívání předmětu investice (dopravní stavby, technická infrastruktura či např. sídlo firmy), je vhodnější požít druhý alternativní přístup, kterým je posouzení nákladů životního cyklu (Life Cycle Costs - LCC). V tomto případě se užitek plynoucí z realizace a provozování projektu nevyčísluje a projekt se hodnotí pouze na základě analýzy nákladů, které v průběhu životního cyklu projektu vznikají.

Posouzení rizika investičního projektu lze provést s pomocí realizace následujících kroků (podrobněji např. v [1], [6]):

stanovení hodnotícího kritéria, které je relevantní s ohledem na požadovanou obchodní úspěšnost projektu,

stanovení modelu závislosti hodnotícího kritéria na ovlivňujících veličinách,

vymezení rizikových faktorů ze skupiny ovlivňujících veličin,

stanovení pravděpodobnostních rozdělení pro rizikové faktory,

stanovení rizika projektu výpočtem základních statistických charakteristik stanoveného hodnotícího kritéria.

A18.3.8.1 Stanovení hodnotícího kritéria a modelu jeho závislosti na ovlivňujících veličinách

Stanovení hodnotícího kritéria je nejen základním krokem pro posouzení efektivnosti investičního projektu, ale také nezbytným úkonem pro možnost posouzení jeho rizika. Riziko je totiž v tomto případě chápáno jako „pravděpodobnost výsledku události (jevu) odlišného od výsledku požadovaného, kdy alespoň jeden z výsledků je nežádoucí“, a požadovaným výsledkem je v rámci uvedené definice právě hodnota hodnotícího kritéria. Velmi důležitým krokem při stanovení rizika investičního projektu je rovněž vytvoření modelu (modelování) závislosti hodnotícího kritéria na ovlivňujících (vstupních, nezávislých) veličinách.

A18.3.8.2 Vymezení rizikových faktorů a jejich významnosti

Vymezení faktorů rizika a posouzení jejich významnosti jsou základními kroky pro možnost řízení rizika projektu. Faktor rizika projektu lze charakterizovat jako veličinu, jejíž možný budoucí vývoj by mohl pozitivně či negativně ovlivnit úspěšnost

49

projektu. Úspěšnost projektu lze vnímat z mnoha pohledů podle charakteru hodnoceného projektu. U komerčních projektů jde zejména o charakteristiky založené na zisku či peněžních tocích, u projektů nekomerčního rázu může jít o kritéria vycházející z nákladovosti projektu či evaluace užitků, které jsou s hodnoceným projektem spojené. Identifikace rizikových faktorů není principiálně náročnou záležitostí, ale klade velké požadavky na zkušenosti a odborné znalosti hodnotitele. Pomoci při identifikaci rizikových faktorů může například rozčlenění projektu. Rozčlenit projekt lze z časového nebo věcného hlediska. Z hlediska časového lze projekt rozdělit do základních fází životního cyklu projektu. Jedná se o fáze předinvestiční, investiční, provozní a likvidační. Rozdělení projektu do těchto fází může výrazně zjednodušit identifikaci rizikových faktorů, neboť pro každou fázi životního cyklu projektu jsou charakteristická různá rizika, často shodná pro více projektů. Z hlediska věcného lze projekt rozdělit z celé řady dílčích hledisek, například podle technologických celků, cílových skupin, produktů či zákazníků. Další cestou pro snazší určení faktorů rizika je stanovení oblastí zranitelnosti projektu, potenciálních problémů a možných poruch, a to nejen z hlediska technického, ale i z hlediska organizačního, personálního, administrativního a obchodního. Pro odhalení co největšího množství rizikových faktorů projektu je rovněž vhodné zpochybňovat ty významné faktory rizika ovlivňující výsledky projektu, které byly dosud považovány za jisté. Existuje jen velmi malé množství vstupů projektu, jejichž vývoj lze považovat za jistý, a proto je vhodné polemizovat s hodnotami faktorů, které dosud nebyly vzhledem ke své stabilitě považovány za veličiny ohrožující projekt. Velmi důležitou radou při identifikaci rizikových faktorů je rovněž využití výsledků postauditu projektů realizovaných v minulosti, neboť některá rizika jsou spojena s většinou řešených projektů.

V rámci systému řízení rizika je možné vytvářet a využívat různé nástroje, které identifikaci rizikových faktorů usnadní. Může jít o nápovědní listy obsahující seznamy otázek plynoucí ze zkušeností spojených s řešením předchozích projektů, či kontrolní seznamy obsahující přehledy potenciálních rizikových faktorů, které by mohly hypoteticky projekt ohrozit. Velmi přínosné mohou být v této oblasti rovněž pohovory s experty na řešenou problematiku či skupinové diskuze.

Výsledkem identifikace faktorů rizika je nejlépe písemný přehled všech faktorů rizika, které mohou ohrozit projekt či investora jako takového. Pro jednotlivé rizikové faktory je následně vhodné stanovit míru významnosti jejich negativního vlivu na projekt.

Stanovení významnosti faktorů rizika je dalším velice významným krokem analýzy rizik. Významnost konkrétního faktoru rizika dává informaci o tom, zda je nutná další podrobnější analýza, která určí celkovou výši rizika, nebo zda jde pouze o riziko reziduální, které je subjekt ochotný podstoupit a které tedy nebude dále analyzováno. Pro stanovení významnosti faktoru rizika se rozlišuje především expertní hodnocení a analýza citlivosti. Podrobnější informace k uvedenému tématu lze získat např. z podkladů [1] a [6].

Expertní hodnocení

Podstata expertního hodnocení spočívá ve zjištění pravděpodobnosti výskytu faktoru rizika a intenzity negativního vlivu. Pro stanovení významnosti faktorů rizika expertním hodnocením je možné použít agregovaný nebo detailní přístup k hodnocení. Agregovaný přístup k expertnímu hodnocení významnosti faktorů rizika souhrnně posuzuje dopady rizikových faktorů na výsledky projektu a jeho úspěšnost (realizace předmětu investice, ukazatele efektivnosti, finanční stabilita). Pravděpodobnosti výskytu faktorů rizika i jejich intenzity mohou nabývat pěti stupňů, od velmi malých přes malé, střední, vysoké a zvlášť vysoké. Za významné jsou považovány ty faktory,

50

jejichž pravděpodobnost výskytu a současně intenzita negativního vlivu dosahují alespoň středního stupně, a ty faktory, jejichž pravděpodobnost výskytu je sice malá, avšak intenzita negativních dopadů je vysoká či zvláště vysoká.

Detailní přístup k expertnímu hodnocení významnosti faktorů rizika hodnotí dopady rizikových faktorů na výsledky projektu pro každý dopad na výsledek zvlášť. Obecně může být v zájmu investora posuzovat vliv dílčích faktorů rizika např. na výsledky typu kvality dodávky předmětu investice, doby realizace, náročnosti údržby v době provozu apod.

Mezi rizikové faktory se řadí především vstupy do investičního projektu, mezi „ohrožené“ výsledky potom zejména výstupy projektu (dílčí výsledky, kterých má být v rámci řešení projektu dosaženo). V případě problematiky řešené v rámci této kapitoly je zkoumán zejména dopad identifikovaných rizikových faktorů na výstupy projektu v podobě zvolených kriteriálních ukazatelů. [1], [6]

A18.3.8.3 Stanovení rizika

Rizika, u kterých se v předchozích analýzách prokázalo, že významnost jejich dopadu na hodnocená kritéria investičních projektů může být vysoká, je nutné vhodným způsobem kvantifikovat. Riziko může být stanoveno v číselné podobě nebo nepřímo pomocí specifických manažerských charakteristik. Stanovení rizika v číselné podobě spočívá ve výpočtu statistických charakteristik (střední hodnota, rozptyl, směrodatná odchylka, variační koeficient), které ve finančním managementu vyjadřují míru rizika. Východiskem je stanovení pravděpodobnostního rozdělení hodnotícího kritéria projektu (NPV, IRR, zisk apod.). Pro stanovení rizika v číselné podobě je možné využít jednodušší přístup v podobě pravděpodobnostních stromů, v rámci kterých jsou definovány různé scénáře vývoje rizikových faktorů. Analýza definovaných scénářů následně přináší rámcovou informaci o statistických charakteristikách zvoleného hodnotícího kritéria. [3] Složitější přístup potom spočívá v definování simulačního modelu, pomocí kterého je následně popsáno pravděpodobnostní rozdělení zvoleného hodnotícího kritéria charakterizující riziko projektu. Nepřímé stanovení rizika vychází z definice manažerských charakteristik, které ve svém souhrnu poskytují informaci o větší či menší míře rizika projektu. Jde o jednodušší způsob než první uvedený, základní informace o riziku navíc poskytují už výstupy expertního hodnocení významnosti faktorů rizika a analýzy citlivosti. Metody jsou založené zejména na posouzení odolnosti (robustnosti) projektu či jeho flexibility a jde zejména o analýzu polohy bodu zvratu, provozní páky a míry diverzifikace. [1]

Před samotným uplatněním simulace pro stanovení rizika projektu je vhodné obecně charakterizovat pojem simulace. Simulací je označována etapa experimentování s reprezentací simulačního modelu. Jejím cílem je analýza chování systému v závislosti na vstupních veličinách a na hodnotách parametrů. Vlastní etapě simulace předchází etapa verifikace simulačního modelu, kdy je ověřována korespondence simulačního a abstraktního modelu, zpravidla tedy izomorfní vztah mezi těmito dvěma modely. Proces simulace spočívá v opakovaném řešení modelu, v provádění simulačních běhů, které jsou charakterizovány určitými hodnotami parametrů modelu a určitými podněty z okolí. S každým simulačním během je spojeno vyhodnocování výstupních dat simulačního modelu, které představuje získávání informací o chování systému. [5]

51

Stanovení rizika s využitím vybraných manažerských charakteristik

Pro stanovení rizika je možné využít následující manažerské charakteristiky:

bod zvratu,

bod zvratu z hlediska čisté současné hodnoty,

provozní páku.

Bod zvratu lze označit též jako tzv. kritický bod projektu, který lze charakterizovat jako takovou hodnotu určitého rizikového faktoru ovlivňujícího efektivnost projektu, při které tento projekt dosahuje určité hraniční hodnoty zvoleného hodnotícího kritéria. V jednodušším případě je tímto hodnotícím kritériem zisk. Potom je obvykle hledána taková úroveň produkce (výkonu) pro konkrétní rok provozní fáze projektu, při které je zisk (eventuálně čistá úspora) roven nule. Nevýhodou tohoto posouzení je fakt, že jsou zde hodnoceny pouze výnosy a náklady (eventuálně příjmy a výdaje) pouze z jednoho konkrétního roku a není zde tedy uvažován projekt jako celek ve všech jeho fázích a se všemi peněžními toky.

V případě, že je hodnotícím kritériem NPV, je stanovení bodu zvratu poněkud náročnější. Bod zvratu nyní představuje takovou hodnotu produkce (výkonu) v jednotlivých letech životnosti projektu, při které je čistá současná hodnota projektu rovna nule. Problémem je předpoklad stejné výše produkce (výkonů) ve všech letech životnosti projektu.

Provozní páka vychází z obdobné myšlenky a má i obdobnou vypovídací schopnost jako analýza citlivosti. Provozní páka je nejčastěji uplatňována ve vztahu objemu produkce (výkonu) a zisku (čisté úspoře). V tomto případě vyjadřuje procentní změnu zisku (čisté úspory) při změně objemu produkce (výkonu) o jedno procento. Vyšší provozní páka znamená vyšší citlivost projektu na změnu produkce a tím i vyšší rizikovost.

Stanovení pravděpodobnostního rozdělení rizikových faktorů

Zákon rozdělení náhodné veličiny (rozdělení náhodné veličiny) je možné charakterizovat jako pravidlo, které každé hodnotě (v případě diskrétních pravděpodobnostních rozdělení), nebo množině hodnot z každého intervalu (v případě spojitých pravděpodobnostních rozdělení) přiřazuje pravděpodobnost, že náhodná veličina nabude této hodnoty nebo hodnoty z určitého intervalu. Cílem tohoto kroku hodnocení rizika je identifikovaným (a významným) faktorům rizika - náhodným veličinám přiřadit odpovídající pravděpodobnostní rozdělení, které bude reprezentovat pravděpodobnost, s jakou daná veličina nabude očekávaných hodnot. Pravděpodobnostní rozdělení náhodné veličiny je možné stanovit expertně s využitím předpokladu možnosti jeho zobrazení některým z teoretických rozdělení (normální rozdělení, trojúhelníkové rozdělení, beta rozdělení), nebo lze využít statistická historická data známá ze starších obdobných projektů či statistických průzkumů. V tomto případě je možné s využitím odpovídajícího softwarového vybavení odvodit pravděpodobnostní rozdělení, které nejlépe odpovídá vstupním hodnotám ze statistického souboru dat. Nutnou podmínkou je však dostatečně široký soubor dat, na jehož základě se pravděpodobnostní rozdělení odvozuje. Nejdůležitějším pravděpodobnostním rozdělením je tzv. normální rozdělení, které slouží jako pravděpodobnostní model chování velkého množství náhodných jevů v technice, přírodních vědách i ekonomii. Normální rozdělení je obecně vhodné v tom případě, působí-li na náhodnou veličinu větší počet méně významných a vzájemně nezávislých vlivů. Význam tohoto rozdělení spočívá zejména v možnosti aproximace některých spojitých či diskrétních pravděpodobnostních rozdělení právě normálním rozdělením. [2], [5]

52

Číselné charakteristiky rizika

Pro kvantitativní vyjádření rizika investičních projektů je možné využít statistické charakteristiky hodnotících kritérií, které jsou použity pro posouzení efektivnosti. V tomto případě však nejde o komplexní posouzení rizika projektu, je zde v zásadě posuzována míra nejistoty dosažení očekávané hodnoty sledovaného kritéria. Za statistické charakteristiky jsou posuzovány zejména střední hodnota, medián, rozptyl, směrodatná odchylka a variační koeficient.

Scénáře - pravděpodobnostní stromy

Využití scénářů je relativně jednoduchým a zároveň poměrně názorným způsobem stanovení rizika projektů. Využití scénářů spočívá v identifikaci malého množství rizikových faktorů - náhodných veličin, které jsou charakterizované diskrétním pravděpodobnostním rozdělením. Tyto veličiny zpravidla nabývají omezeného množství hodnot (2 - 3) s definovanou pravděpodobností. Různé kombinace jednotlivých rizikových faktorů a jejich možných hodnot definovaných pravděpodobnostním rozdělením potom formulují dílčí scénáře. Scénář lze tedy chápat jako vzájemně konzistentní kombinaci hodnot klíčových rizikových faktorů, která je založená na věrohodných a konzistentních předpokladech. Každý scénář představuje určitý odlišný budoucí vývoj okolí projektu. Pro získání klíčových rizikových faktorů je možné použít analýzu citlivosti či provozní páku.

Velmi užitečným nástrojem pro zobrazení scénářů v případě dvou a více rizikových faktorů jsou tzv. pravděpodobnostní stromy, které lze charakterizovat následujícími body:

pravděpodobnostní stromy mají podobu grafu tvořeného uzly a hranami,

uzly reprezentují riziková faktory, resp. aktivity ovlivněné těmito rizikovými faktory,

hrany reprezentují možné hodnoty těchto faktorů.

Pro účely stanovení číselné charakteristiky rizika je nutné pro každý scénář stanovit pravděpodobnost, že tento scénář nastane, a hodnotu zvoleného ekonomického kritéria, které dané kombinaci rizikových faktorů odpovídá.

Simulace metodou Monte Carlo

Před samotným uplatněním simulace pro stanovení rizika projektu je vhodné obecně charakterizovat pojem simulace. Simulací je označována etapa experimentování s reprezentací simulačního modelu. Jejím cílem je analýza chování systému v závislosti na vstupních veličinách a na hodnotách parametrů. Vlastní etapě simulace předchází etapa verifikace simulačního modelu, kdy je ověřována korespondence simulačního a abstraktního modelu, zpravidla tedy izomorfní vztah mezi těmito dvěma modely. Proces simulace spočívá v opakovaném řešení modelu, v provádění simulačních běhů, které jsou charakterizovány určitými hodnotami parametrů modelu a určitými podněty z okolí. S každým simulačním během je spojeno vyhodnocování výstupních dat simulačního modelu, které představuje získávání informací o chování systému. [5]

S využitím metody Monte Carlo lze poměrně efektivně stanovit střední hodnotu náhodné veličiny a její další pravděpodobnostní charakteristiky. Základním vstupem potřebným pro využití metody Monte Carlo je zákon rozdělení náhodné veličiny. Pravděpodobnostní rozdělení náhodné veličiny definuje všechny možné hodnoty náhodné veličiny a každé hodnotě přiřazuje pravděpodobnost jejího výskytu. U spojitých náhodných veličin lze zákon rozdělení náhodné veličiny popsat distribuční funkcí nebo pomocí hustoty pravděpodobnosti.

53

Dalším důležitým nástrojem, který je pro využívání metody Monte Carlo nezbytný, je kvalitní generátor pseudonáhodných čísel. Základní princip metody Monte Carlo potom spočívá v postupném generování pseudonáhodných čísel v rozmezí (0; 1), která jsou následně transformována při respektování zákona rozdělení náhodné veličiny na hodnoty příslušné náhodné veličiny. Ze získaných hodnot jsou následně pomocí výpočtů realizovaných v rámci jednotlivých kroků simulace stanoveny pravděpodobnostní rozdělení, střední hodnota, rozptyl, či další pravděpodobnostní charakteristiky sledované náhodné veličiny, v tomto případě vybraného hodnotícího kritéria. Počet generovaných čísel v rámci dílčích vstupních veličin odpovídá počtu náhodných pokusů, čím větší počet pokusů je realizován, tím větší přesnosti výsledků lze dosáhnout. [4], [5]

A18.3.9 Příklady výpočtu očekávaných hodnot ukazatelů efektivnosti

V rámci příkladu výpočtu očekávaných hodnot ukazatelů efektivnosti je možné navázat na příklad posouzení efektivnosti realizace energeticky úsporných opatření, který je podrobně zpracován v kapitole A0. Cílem následujícího hodnocení je stanovení očekávané hodnoty kriteriálního ukazatele, v tomto případě byl zvolen ukazatel čisté současné hodnoty (NPV). Využita bude metoda scénářů. Pro následující příklad platí stejné zadání jako pro příklad v kapitole A0. Bude zde však pracováno se třemi scénáři, které se budou lišit pouze tempem růstu cen tepelné energie. Stanovena bude střední hodnota (E), rozptyl (D), směrodatná odchylka (d) a variační koeficient (k).

Střední hodnota E je pro diskrétní náhodné veličiny je definována vztahem:

E x xP xx

( ) ( ) (30)

kde P je pravděpodobnost výskytu hodnoty daného scénáře. Rozptyl D je mírou variability náhodné veličiny a pro diskrétní náhodné veličiny jej lze stanovit pomocí následujícího vztahu:

D x E P x x P x xP xx x x

2 2

2

( ) ( ) ( )

(31)

kde

E je střední hodnot,

P je pravděpodobnost výskytu hodnoty daného scénáře.

Směrodatná odchylka d je druhou odmocninou rozptylu a variační koeficient k je podíl směrodatné odchylky a střední hodnoty.

Jak již bylo uvedeno výše, jednotlivé scénáře se liší pouze v tempu růstu ceny tepla a jsou charakterizovány následujícím způsobem.

Roční tempo růstu cen tepelné energie

1. scénář (pravděpodobnost 15 %) 1 %



54

Výpočet jednotlivých ukazatelů je shrnut v následující tabulce:

Tab. 12: Přehled základních informací o scénářích - instalace termostatických ventilů

Scénáře Pravděpodobnost Tempo růstu

NPV E (NPV) D (NPV)

S1 15% 1% 4 812

12 856 22 454 246 S2 60% 3% 11 949

S3 25% 5% 19 858

Z uvedené tabulky vyplývají následující charakteristiky očekávané čisté současné hodnoty projektu realizace pasivního domu místo domu standardního:

E (NPV) = 12 856 Kč

D (NPV) = 22 454 246

d (NPV) = 4 739 Kč

k (NPV) = 0,37

Z hodnot v případě první varianty vyplývá poměrně přijatelná míra variability projektu a tedy i přijatelné riziko nedosažení očekávané čisté současné hodnoty projektu.

Tab. 13: Přehled základních informací o scénářích - instalace jednotky ZZT

Scénáře Pravděpodobnost Tempo

růstu NPV E (NPV) D (NPV)

S1 15% 1% 30 018

101 665 1 868 783 687 S2 60% 3% 92 583

S3 25% 5% 166 451

Z uvedené tabulky vyplývají následující charakteristiky očekávané čisté současné hodnoty projektu realizace pasivního domu místo domu standardního:

E (NPV) = 101 665 Kč

D (NPV) = 1 868 783 687

d (NPV) = 43 229 Kč

k (NPV) = 0,43

Z hodnot druhé varianty vyplývá vyšší míra variability projektu než v případě varianty první a tedy i relativně velké riziko nedosažení očekávané čisté současné hodnoty projektu.

55

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Závislost nákladů vlastního kapitálu na riziku podnikání .................................. 42

56

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Průběh splácení úvěru s konstantním úmorem ................................................... 11

Tab. 2: Průběh splácení úvěru s konstantní anuitou ........................................................ 12

Tab. 3: Příklad kalkulace ceny agregované položky. ...................................................... 37

Tab. 4: Schéma stanovení peněžních toků projektu - stanovení hospodářského výsledku po zdanění ............................................................................................................ 40

Tab. 5: Schéma stanovení peněžních toků projektu - nepřímá kalkulace ....................... 40

Tab. 6: Ohodnocení jednotlivých faktorů rizika, které ovlivňují výši koeficientu β ...... 43

Tab. 7: Technické a ekonomické životnosti .................................................................... 45

Tab. 8: Vstupní předpoklady ........................................................................................... 46

Tab. 9: Analýza peněžních toků pro variantu instalace termostatických ventilů ............ 46

Tab. 10: Analýza peněžních toků pro variantu instalace jednotky ZZT ......................... 47

Tab. 11 Výsledky analýzy ukazatelů ekonomické efektivnosti ...................................... 47

Tab. 12: Přehled základních informací o scénářích - instalace termostatických ventilů 54

Tab. 13: Přehled základních informací o scénářích - instalace jednotky ZZT ................ 54

57

LITERATURA [1] FOTR, J., SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování.

GradaPublishing, a.s.. Praha, 2005. ISBN 80-247-0939-2.

[2] HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J. Statistika pro ekonomy. Professional Publishing. 2003, Praha. ISBN 80-86419-52-5.

[3] KORYTÁROVÁ, J., FRIDRICH, J., PUCHÝŘ B. Ekonomika investic. 1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 2001. 227 s. ISBN 80-214-2089-8.

[4] KORYTÁROVÁ, J. a kol. Povodně a nemovitý majetek v území. Odborná monografie. Práce a studie Ústavu stavební ekonomiky a řízení FAST VUT. Brno, CERM. 2007. 181 s. ISBN 978-80-7204-573-0.

[5] Manuál pro použití softwarového produktu CrystalBall.

[6] SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. GradaPublishing, a.s., Praha 2005. ISBN 80-247-1667-4.

[7] MAŘÍKOVÁ, P. MAŘÍK, M. Diskontní míra pro výnosové oceňování podniku. Oeconomica. Praha 2007. 242 s. ISBN 978-80-245-1242-6

[8] Manuál rozpočtářů: 1. část. Brno: RTS, a.s., 2008. 11 s.

[9] Manuál rozpočtářů: 2. část. Brno: RTS, a.s., 2008. 8 s.

[10] TICHÁ, A., MARKOVÁ, L., PUCHÝŘ, B., BOČKOVÁ, K.: Costing and pricing in civil engineering, VUT FAST, CERM, s.r.o, 2002

[11] MARKOVÁ, L. : Ceny ve stavebnictví, VUT FAST Brno, 2009

[12] MAŘÍKOVÁ, MAŘÍK: Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování podniku, Ekopress ISBN 80-86119-36-X, 2001

[13] SYNEK a kol.: Manažerská ekonomika, Grada, 1996

[14] Jarský, Č., Musil, F. a kol.:Technologie staveb II. - Příprava a realizace staveb, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., 2003

[15] Musil, F. a kol.:Provádění pozemních staveb - Procesy vnitřní a dokončovací I. a II., SNTL Praha, 1988

[16] HANNA, N., DODGE, H.R.: Pricing, Management Press, 1997

[17] HANNA, N., DODGE, H.R..: Pricing.Polices and Procedures, Mac Millan press Ltd., London , 1995

Tato skripta jsou financována z evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky

NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM

PROJEKT EDUR – EDUKACE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE

A18– Úvod do problematiky ekonomiky navrhování a provozu budov dle principů trvale udržitelné výstavby

David Kočařík, doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. a kolektiv

Toto skriptum prošlo oponentskou, jazykovou a grafickou úpravou.

Vydalo Národní stavební centrum roku 2012

1. vydání, 2012, náklad 25 výtisků ISBN 978-80-87665-17-6

a18 Úvod do problematiky ekonomiky navrhování a provozu ... · a18 - Úvod do problematiky...

Documents