REPORTREPORT5/20145/2014

Ani tygr, ani kůňAni tygr, ani kůňOd 1. prosince 2013 působí v organizační struktuře 21. základny Od 1. prosince 2013 působí v organizační struktuře 21. základny taktického letectva Čáslav 213. výcviková letka „Generála Aloise Šišky“taktického letectva Čáslav 213. výcviková letka „Generála Aloise Šišky“

obsah

Úhel pohledu vrchního praporčíka 5Letní fotosoutěž 17Afghánský Wardak objektivem českého vojáka 30Je Facebook bezpečnostní hrozba? 42Interní komunikační portál 47

HOST

Ve čtvrtek 8. května jmenoval Miloš Zeman na Pražském hradě u příležitosti oslav Dne vítězství nové generály. Do hodnosti armádního generála pak povýšil náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Petra Pavla. Slavnostního aktu se zúčastnil ministr obrany Martin Stropnický a další představitelé státu a resortu obrany.

Do generálských hodností jmenoval prezident také tři válečné veterány. Všichni se zúčastnili bojů druhé světové války. Brigádní generál Emil Boček a brigádní generál Milan Píka u 310. stíhací perutě Britského královského letectva a brigádní generál Mikuláš Končický jako příslušník tankové brigády na území Sovětského svazu.

Do hodnosti armádního generála prezident povýšil ná-čelníka Generálního štábu AČR Petra Pavla. Ten stojí v čele armády od roku 2012. Armáda České republiky má také dva nové generály. Stali se jimi zástupce ředitele Společného operačního centra MO Petr Mikulenka a zástupce velitele vzdušných sil AČR Jaromír Šebesta. Prezident Miloš Zeman je oba povýšil na brigádní generály.

Prezident poděkoval armádnímu generálovi za jeho dosavadní práci náčelníka. Zároveň vyzval vedení resortu obrany k podpoře Pavlovy kandidatury do vysoké funkce v NATO. „Chtěl bych vyjádřit velkou naději, že se generál Pavel v blízké budoucnosti stane jedním z čelních vojen-ských představitelů NATO,“ řekl Zeman. „Věřím, že s podpo-rou resortu obrany bude výsledek úspěšný.“

Za všechny povýšené generály poděkoval vrchnímu veli-teli ozbrojených sil a prezidentu republiky armádní generál Petr Pavel. „Symbolicky bych přirovnal naše jmenování jako vstup do rytířského stavu a pro nás, kteří máme ještě nějaké roky služby před sebou, je to ale i závazek k tomu, abychom dostáli tomu, co tento stav obnáší,“ dodal Petr Pavel.

Součástí oslav Dne vítězství byl také pietní akt na Čestném dvoře Národního památníku na Vítkově. Prezident Miloš Zeman zde propůjčil praporu zabezpečení Velitelství výcvi-ku – Vojenské akademie Vyškov čestný název „Plukovníka Ladislava Preiningera“. Zároveň dekoroval bojový prapor stuhou.

Text: Jana DeckerováFoto: autorka a npor. Zuzana Králíková

Oslavy Dne vítězství

Více předvídatelnosti a jistoty 2Rozhovor s náměstkem ministra obrany Jakubem Kulhánkempředevším o branně-bezpečnostní legislativě

MISETěžká psychická zkušenost 6Cit pro orientační body 30

MY A NATOOperační pilot letounu AWACS 12

VÝCVIKDo černého i po zátěži 18

VZDUŠNÉ SÍLY AČRAni tygr, ani kůň 20

TECHNIKA A VÝZBROJReVISOR povýšil bojové schopnosti V-SHORAD 22Minotaur – mytická stvůra v labyrintu IED 24Agresoři na obloze 26MINIMI nově 29Neřízené rakety S-5 43Ženijní laminátový člun RUS-B 45

POZEMNÍ SÍLY AČRPsychologické operace – trochu jiný druh války 32

VĚDA A VÝZKUMLaboratoře pro zbraňové specialisty 36

VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍNa stupních vítězů 38

HISTORIEVelká zahraniční armáda 40Den D (s československou účastí) 48

2 3

host

Jste náměstkem ministra obrany pro le-gislativu a veřejnou diplomacii. Co všech-no si má náš čtenář představit pod veřej-nou diplomacií?

Veřejná diplomacie je těžko uchopitelný ter-mín. Například na Ministerstvu zahraničí funguje odbor veřejné diplomacie. Z pohledu Ministerstva obrany je ale trochu složitější vysvětlit, co veřejná diplomacie je. Z hlediska našeho resortu veřej-ná diplomacie představuje úkol více přibližovat armádu směrem k občanům. A v tomto směru se také chci angažovat. Armáda se totiž po pro-fesionalizaci dostala do situace, kdy je pro ni těžší udržovat s většinovou veřejností kontakt. Když zrovna nežijete v posádkovém městě, tak

vojáka v uniformě potkáte v ulicích jen zřídkakdy. Armáda se tak ne zrovna vlastní vinou ocitla v ur-čité izolaci, kterou je potřeba prolomit. K tomu by měla sloužit veřejná diplomacie jako soubor nástrojů, které pomáhají udržovat armádu v mysli veřejnosti.

Pro ozbrojené síly je veřejná diplomacie důle-žitá hned ze dvou důvodů. Zaprvé pomáhá zís-kat podporu veřejnosti, zadruhé je potřeba lidem vysvětlit, proč musí být naše armáda nasazována například v zahraničních misích. Důležité je také zvyšovat obecné povědomí o bezpečnostních hrozbách a obraně proti nim. Když to shrnu, mu-síme lidem jasně vysvětlit, proč tady armáda a re-sort obrany vlastně jsou.

Obecně nejspíš platí, že není právě jedno-duché patřičně zaplatit ve státním sekto-ru kvalitní legislativce. V jakém stavu jste přebíral resortní legislativu?

To máte pravdu. Problematika obtížného zís-kávání kvalitních legislativců se netýká jen resortu obrany, ale celé státní správy. Na druhou stranu však za krátkou dobu v pozici náměstka pro le-gislativu si nemohu stěžovat na právní odbory, které mi jsou podřízeny. Spíš jsem byl mile pře-kvapen vysokou úrovní a profesionalitou lidí za-bývajících se v resortu oblastí legislativy a práva. Výhodou je, že u nás nabízíme právníkům poměr-ně různorodou a zajímavou činnost. Díky tomu jsme do velké míry hodně konkurenceschopní.

Samozřejmě konkurence soukromé sféry je čas-to neúprosná. Řekl bych, že na našem minister-stvu se to vyvažuje právě zajímavou náplní práce a různorodou činností. Navíc spousta lidí má silný vztah k armádě, což je samozřejmě také v tomto směru motivuje.

Celé ministerstvo čeká již v nejbliž-ších týdnech proces optimalizace. Jak moc se dotkne odborů, které vám jsou podřízeny?

Ten proces nějakým způsobem probíhá. Nerad bych tuto záležitost příliš rozpitvával. K určitým změnám samozřejmě dojít musí. Především se ale bude jednat o nastavení systému tak, aby lépe fungoval. A právě v tom bych viděl určité rezervy. Podle mého názoru se jedná například o poskyto-vání právní podpory napříč resortem. A to se ne-týká pouze odborů, které mi jsou podřízeny. Je zde podle mého názoru velký prostor pro sladění spolupráce mezi jednotlivými právníky, ať již jsou pod prvním náměstkem nebo na úřadu pro vy-zbrojování. A právě v lepším nastavení vzájemné komunikace bych viděl určitý prostor ke zlepše-ní. A to spíš než v nějaké překotné reorganizaci. Obecně platí, že legislativě na ministerstvu by se mělo dostat větší pozornosti, nebo chcete-li odpovídajícího profi lu, jako je tomu na jiných mi-nisterstvech. To není jen potřeba směrem dovnitř resortu, ale i směrem navenek k ostatním minis-terstvům. Začali jsme podnikat některé kroky, které by v příštích měsících měly přinést konkrétní výsledky.

Vaši předchůdci připravili doslova přelo-mový balík branné a bezpečnostní legis-lativy. Na vás je nyní pouze dotáhnout tyto záležitosti do konce, anebo počítá-te s tím, že budete muset připravit ještě další nové normy?

Ten legislativní proces běží již několik let. Byla v něm odvedena spousta dobré práce. Stažení části stěžejních zákonů z projednávání je motivo-váno jednoduchým kalkulem. Nový ministr a nové vedení se prostě potřebují s normami lépe sezná-mit. A to proto, aby je byli schopni v rámci koalič-ní vlády a následně v nové sněmovně dostatečně obhájit. Ve spolupráci s ministrem se budeme

muset zaměřit na to, abychom dokázali přesvěd-čit sněmovnu o správnosti zákonů a přijíma-ných změn. Popřípadě komunikovat i s poslanci, jaké dílčí změny navrhují právě oni. Kde by bylo možné dosáhnout nějakého zlepšení, případně narovnání systému. Kromě toho nás ale čeká do-slova legislativní smršť. Do konce roku se chystá-me předložit několik zákonů a vládních nařízení. Kromě novely zákona č. 221, o vojácích z povolá-ní, se jedná především o balíček branných záko-nů, jejichž hlavním společným jmenovatelem je zlepšení využívání záloh pro potřeby úkolů, které plní ozbrojené síly. Do tohoto procesu nebudou zapojeny pouze odbory, které mi jsou podřízeny, ale tím, jak je zde na ministerstvu tento proces nastaven, také složky podřízené personalistům, státnímu tajemníkovi a Generálnímu štábu AČR. To je samozřejmě běh na dlouhou trať a bude vyžadovat velkou míru koordinace. Nicméně spo-lečný cíl zůstává stejný – přispět prostřednictvím předkládané legislativy ke zlepšení a vyjasnění podmínek pro naše ozbrojené síly. Teď nás z hle-diska legislativy a mého působení čeká přede-vším komunikace a vyjednávání s Poslaneckou sněmovnou o těch zákonech, které se budou po-stupně vracet na pořad jednání.

Vláda připravuje zákon o státní službě. Jak moc se dotkne občanských zaměst-nanců resortu, musíte z tohoto hlediska prosazovat do zákona nějaká specifi ka?

Tento zákon se stále ještě dolaďuje. Postavení ozbrojených sil je v tomto ohledu poměrně spe-cifi cké. Pokud se týče vojáků, musíme skutečně řešit určitá specifi ka. V případě civilních zaměst-nanců se tento zákon dá implementovat poměr-ně jednoduše. Nicméně řešíme i možné dopady na resort jako celek. To je zatím předmětem jed-nání. V tomto směru se musíme nechat překvapit, situace se zde totiž stále ještě mění.

Asi nejvíce příslušníci resortu čeka-jí na nový zákon o vojácích z povolání. Původně se předpokládalo, že by mohl začít platit od 1. ledna 2015. Tento ter-mín je ale již nereálný. Dokážete odhad-nout, kdy by mohl být tento zákon schvá-len a odkdy by mohl začít platit?

To není právě jednoduchá otázka. Samozřejmě, že k určité prodlevě, z hledis-ka přijetí tohoto zákona, došlo. Chápu ta velká očekávání na straně vojáků. Novela je vskutku ambiciózní, neboť si klade za cíl dát ozbroje-ným silám moderní kariérní řád, který by měl poskytnout vojákům větší míru předvídatelnos-ti a jistoty v jejich kariéře. Jako klíčovou vidím též potřebu větší transparentnosti ve služebním hodnocení vojáků, aby byla zaručena jeho maxi-mální objektivita. Ohledně harmonogramu pro-jednávání ve sněmovně musíme mít na paměti, že je přirozené, že nová sněmovna vzešlá z voleb se chce s takto zásadní novelou seznámit a řád-ně ji projednat v rámci třech čtení, a ne, jak bylo původně plánováno, schválit novelu ve zkráce-ném projednávání. Sněmovna je v těchto věcech suverénem a žádný navrhovatel zákona nemá nad výsledkem legislativního procesu či termí-nem účinnosti normy kontrolu. Je to o přesvěd-čování, hledání politického kompromisu a citlivé opravě nedostatků. Udělám maximum pro to, aby byla personální situace v armádě uspokojivě vyřešena. V tomto směru vnímám velkou ochotu ze strany poslanců vést s Ministerstvem obra-ny diskusi. Nesmírně důležité bude, abychom se navzájem nepřekvapovali. V tomto ohledu existuje zatím poměrně velká vůle. Jedná se ale o zásadní průnik do branné legislativy. Proto je také potřeba, abychom tomu věnovali patřičnou pozornost a dali prostor legislativnímu procesu. Ministerstvo samozřejmě chce, aby tento zákon byl co nejrychleji projednán, ovšem ne na úkor jeho kvality.

Jaké jsou zatím největší výhrady vůči to-muto zákonu? Je to právě navýšení man-datorních výdajů, které by měl přinést?

Neřekl bych, že je to takový nárůst mandator-ních výdajů. Zákon řeší spíše stabilizaci těchto vý-dajů z dlouhodobého hlediska. Jde o to, aby nám tato položka v budoucnu uměle nenabobtnáva-la. Ať se jedná o otázku výměry výsluh či jiných problematických faktorů současného systému. Současný platový systém je z roku 1992 a pro vo-jáky je nevhodný. Platové třídy se nekryjí s kon-krétními vojenskými hodnostmi.

Pokud se bavíme o mandatorních výdajích, zákon jde spíše tím směrem, že se snaží systém trochu zprůhlednit a udělat ho předvídatelnějším. Z hlediska toho, jak dlouho se tato novela pro-jednávala, co všechno se o ní napsalo a co se o ní řeklo, vznikla i spousta nejrůznější smyšlenek a řekněme i polopravd. Teď je na resortu obrany tyto záležitosti vysvětlovat. Ministerstvo si bude muset směrem k zákonodárcům dokázat obhájit jednotlivé cíle, které zákon sleduje.

V druhé polovině roku by měl být pro-jednáván návrh zákona o službě vojáků v záloze. Přitom právě ten by měl pomoci po loňské reorganizaci doplnit některá zrušená místa vojáky v záloze. Proč celá tato záležitost tak dlouho trvá, je potřeba některé pasáže tohoto zákona zásadně přepracovat?

Opět platí, že máme novou vládu. Ta nemůže jen tak předkládat zásadní právní normy, aniž by se s nimi plně ztotožnila. Nepochybuji o potřebě lepšího právního ukotvení využívání záloh ve pro-spěch našich ozbrojených sil, neboť současný právní stav jejich efektivní využívání neumožňuje.

Více předvídatelnosti Více předvídatelnosti a jistotya jistoty

V rozhovoru s náměstkem ministra obrany Jakubem Kulhánkem jsme se zaměřili především na branně--bezpečnostní legislativu

Funkci náměstka ministra obrany pro legislativu a veřejnou diplomacii zastává Jakub Kulhánek. Tento absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze působil v minulosti jako analytik v informačním centru NATO a výzkumný pracovník v Parlamentním shromáždění NATO v Bruselu. Dělal rovněž poradce stínovému ministru obrany a také ministru zahraničních věcí.

4 5

úhel pohledu vrchního praporčíkahost

V dubnu se u 15. ženijního pluku v Bechyni konalo odborné shromáždění vrchního praporčí-ka Armády České republiky. Tohoto shromáždění se zúčastnili vrchní praporčíci všech úrovní a mezi témata (problémy), která rezonovala většinou na-šich rozhovorů, patřilo například nedostatečné množství, včasnost a kvalita informací, jež jsou příslušnými složkami Ministerstva obrany posky-továny řadovým vojákům našich ozbrojených sil. Pracovně jsem to nazval hlučné ticho.

Bohužel, nejsem si zcela jist, zda všichni ve-doucí pracovníci komunikují dovnitř naší orga-nizace, a tudíž směrem k vojskům stoprocentně, efektivně. Samozřejmě, pokud hovořím o komu-nikaci, mám na mysli komunikaci aktivní, dvoj-směrnou a multispektrální a nejde zde o to, zda budou vojáci informováni o tom, kdo koho na-vštívil, jaké jednání proběhlo, nebo kdo co vyhrál. To je dnes běžná záležitost, těchto pro služební život vojáků nedůležitých informací je na našem webu přehršel a málokterého vojáka u útvaru to zajímá. Jde o to, aby byli naši profesionální vojáci prostřednictvím našich resortních médií a přímé, nepřetržité a včasné komunikace hlavních kon-cepčních funkcionářů hlouběji seznámeni s tím, co se připravuje za změny, a aby tito funkcionáři věděli, zda jejich chystané změny vojáci podporu-jí, nebo s nimi nesouhlasí, případně jakou mají oni vlastní představu možných změn.

Pokud hovořím o dvojsměrné komunika-ci, pak zcela určitě nemám na mysli komunikaci ve smyslu pouhého strohého a do jisté míry vrch-nostenského oznámení o chystaných změnách

nebo pasivní mlčení. Mám na mysli komunikaci, kdy budou mít vojáci u jednotek možnost aktiv-ně ovlivňovat chystané koncepční změny svými názory, a pokud to bude jen trochu možné, tak tyto názory budou vyslyšeny a využity. To je jedna z cest, jak si management může zajistit podporu svých změn. Podílení se zainteresovaných stran na formulování budoucích změn zvyšuje podporu těchto změn ze strany řadových vojáků, ale klíčem k tomu je komunikace a ta nyní není optimální.

I když to mnozí odpovědní pracovníci stále nechápou, profesionální voják není záklaďák. Ta doba je dávno pryč. Pro ovládání vojáků pomocí zbytečně restriktivní distribuce informací již není místo. Chápu, pro některé vedoucí vojáky a ob-čanské zaměstnance se informace rovná moci, ale to je přístup, který nepatří do profesionálních ozbrojených sil a ani demokratické společnosti tohoto století. Je nutné chápat, že současný voják má zájem komunikovat a vědět, a to mnohdy ta-kovými způsoby, které si někteří řídící pracovníci bohužel nejsou schopni představit. Nejčastěji díky nedostatku vlastní schopnosti přizpůsobit se no-vým podmínkám nebo i díky jistému panské-mu nahlížení k potřebám řadových vojáků. Jistě se shodneme, že takový přístup komunikaci škodí a že je nutné, aby byli odpovědní velitelé a náčel-níci aktivnější a mnohem sdílnější.

Dám jeden příklad. Budiž k zamyšlení aktuální stav připravované novely zákona o vojácích z po-volání a z něj vyplývajících změn v procesu řízení kariér vojáků. Přece jenom, od data, kdy resort-ními médii proběhly poslední informace o mož-né podobě novelizovaného zákona, již uplynula poměrně dlouhá doba. Vojskům se aktuálně a ofi ciálně dostává hlučného komunikačního ti-cha. Místo ofi ciálních informací od příslušných pracovníků nebo sekcí dostávají pouze útržkovité informace zprostředkované z denního tisku, inter-netových médií a diskusních fór nebo z armádní šeptandy, případně – vůbec žádné. Za situace, kdy se bavíme o délkách doby služby, budoucích platech, výsluhách, o systému personální práce a řízení kariér vojáků a dalších tématech, se ta-ková situace jeví jako krajně znepokojující. Došlo se změnou vedení resortu ke změnám v již dříve komunikovaném záměru zákona? Jaká je a bude podoba změny systému řízení personální práce a kariér vojáků? Bohužel, ofi ciálně nic nevíme. Zcela zjevně tyto informace zůstávají vyhrazeny pouze zasvěcenému okruhu odborných pracovní-ků a nejsou odborně a veřejně diskutovány. A to je podle mého názoru chyba. Co si o tom myslíte vy? Není čas na změnu směrem ke komunikaci hodné 21. století?

Vrchní praporčík AČRštábní praporčík Petr Seifert

Hlučné ticho

555555555555555555555555555555555

ci,ci,cc pa papak zk zk celcele a ua určirčir tě tě t nemnemne ám ám na na mysmysm li li komkomuniunikacka i veve smysmysluslu po popopp uhéuhéého ho strstrohéohého ho a da dddo jo jooo jististististsté mé mé mé íryíryíry vr vrvrvrch-ch-nosnostentenenenskéskéssss ho ho h oznoznznzznámeámeá ní ní n o co chyshystantanaa ýchých zmzměnáěnááách ch hh

Je problém, že například nelze použít aktivní zálo-hy jako nejlépe připravené zálohy ozbrojených sil k udržení některých mírových schopností armády. To by rozhodně mohlo pomoci ve světle omeze-ných fi nančních zdrojů. Vláda, respektive ministr obrany, nese nicméně za tyto zákony a jejich do-pady odpovědnost a musí být schopen se s nimi ztotožnit. A proto je třeba, aby byly znovu řádně projednány a obhájeny. Zde nevidím fatální pro-dlení, ba naopak. Pokud by vládou tyto zákony nebyly řádně projednány, dá se očekávat, že by jejich následná obhajoba v Parlamentu byla mno-hem složitější.

Máte mimo jiné na starost spolupráci s Poslaneckou sněmovnou. Je možné ně-jakým způsobem jednotlivé návrhy vy-světlovat a takříkajíc lobovat za ně ještě předtím, než jdou do jednotlivých čtení?

Tady bych si vás dovolil trochu poopravit. Moje působnost se vztahuje na obě komory Parlamentu – tedy jak Poslaneckou sněmovnu, tak i Senát. Pokud se týče branné legislativy, mým úkolem je komunikovat se zákonodárci, udržovat

s nimi výměnu názorů a informací. Jak jsem již zmínil, tento proces představuje dvousměrnou silnici. Projevuje se to například při projednávání zákona č. 221. Poslanci a senátoři často přichá-zejí s určitými podněty, které ministerstvo nebylo dostatečně schopno zohlednit. Je to určitý druh partnerství. Na druhou stranu povinností minis-terstva je obhájit si základní myšlenky. K tomu musí samozřejmě fungovat komunikace. Tyto záležitosti se nám podařilo velice dobře nasta-vit s výborem pro obranu. Připravili jsme pro ně seminář zaměřený na zákon č. 221. Zároveň po-slanci přicházejí s vlastními návrhy. Tady je obrov-ský prostor bavit se s nimi nejenom o legislativě jako takové, ale především o daleko globálnějších otázkách týkajících se například rozpočtu. Poslanci a senátoři komunikují se svými voliči a je to tako-vá spojená nádoba s veřejnou diplomacií. Právě jejich prostřednictvím je možné budovat pozitivní image armády a vysvětlovat, proč ji musíme mít. Snažíme se připravovat také nejrůznější seminá-ře i pro zákonodárce, kteří se prioritně nezajímají o obranu. I jim musíme tyto záležitosti vysvětlo-vat. V tomto směru velice úzce spolupracujeme

s Generálním štábem AČR, který nám vychází vstříc. Je ochoten na tyto semináře vysílat své zá-stupce a odborníky.

Myslíte si, že tomuto procesu pomáhá i to, že armáda je v současné době velice dobře vnímána veřejností?

Samozřejmě. To je něco, co by mělo těšit ze-jména armádu. Že má velkou podporu veřejnosti, je ale jen jedna věc. Je však potřeba dostávat ji ještě víc do obecného povědomí. Možná bychom měli i tu relativně vysokou podporu veřejnos-ti využívat k tomu, abychom obhajovali výdaje na obranu. Abychom říkali, že obrana něco stojí, že není zadarmo. Já také nerad platím všechny ty pojistky. Ovšem v momentě, kdy by mi shořel dům, a já neměl pojistku zaplacenou, určitě bych litoval, že jsem tak neučinil. A pro stát představuje takovouto pojistku právě armáda.

Před nedávnem byl v České republice na návštěvě generální tajemník Anders Fogh Rasmussen. Jeho vyjádření přede-vším na adresu fi nancování obrany byla velice kritická. Myslíte si, že k prosazová-ní vašich cílů vám může takováto alianční zahraniční diplomacie pomoci?

Pokud bych to zjednodušil, tak zájmem kaž-dého resortu je ukrojit si z toho koláče státního rozpočtu co nejvíce. Není žádným tajemstvím, že pokud se týče fi nancování armády, jsme v po-měrně svízelné situaci. V tomto ohledu by nám intervence generálního tajemníka NATO měla pomoci. Nalejme si ale čistého vína. V podobné situaci je celá řada dalších členských zemí NATO. Generální tajemník něco podobného neříká pou-ze u nás. Je naším obrovským štěstím, že žijeme v Evropě v době bezprecedentního míru. To je ale z historického hlediska situace poměrně krátká. Dost často zapomínáme na to, že tomu není tak dávno, kdy zuřil konfl ikt na Balkáně. V současné době máme velice neklidnou situaci na Ukrajině. Bezpečnostní situace ve světě je velice dynamická a neustále se proměňuje. Přitom schopnosti, kte-rých se nyní zbavujeme či je dobrovolně oslabu-jeme, nejspíš nebudeme schopni ze dne na den nahradit. To by si vyžádalo určitý čas a mnohem větší investice.

Zajímáte se o historii. Přivedla vás právě ona k branně-bezpečnostním tématům?

Určitě. O nás se někdy říká, že jsme národem Švejků. Já si ale myslím, že v naší vojenské historii je spousta momentů, na které můžeme být prá-vem hrdí. Často se přitom o nich nemluví. Tedy alespoň tolik, kolik by se mělo. Například půso-bení našich legionářů v Rusku během první svě-tové války by si zasloužilo více pozornosti. Trochu se teď vracím k té vaší první otázce o veřejné diplomacii. Samozřejmě součástí veřejné diplo-macie je i informovanost o tradicích, historii. To je také věc, která je neoddiskutovatelně spoje-ná s armádou. A právě proto je nesmírně důle-žité, aby i v resortu obrany byla těmto otázkám věnována náležitá pozornost. K tomu ostatně máme Vojenský historický ústav. Ta historická témata jsou pro lidi nejen zajímavá, ale dotýkají se i současnosti.

Text: Vladimír MarekFoto: autor a Jan Kouba

6 7

mise

V žádném případě se ale nejednalo o první událost, kdy se čeští vojáci plnící úkoly meziná-rodních pozorovatelů ocitli v zajetí. Asi mediálně nejznámější byl případ pozorovatele OSN pod-plukovníka Jaroslava Kulíška. Ten byl společně s dalšími třemi pozorovateli zajat v únoru 1998 během přepadení jejich stanice v gruzínském Zugdidi. Únosci patřili ke stoupencům svržené-ho prezidenta Zviada Gamsachurdii a požadovali zahájení vyjednávání s gruzínskou vládou, staže-ní ruských sil z Gruzie a propuštění podezřelých z neúspěšného atentátu na prezidenta Eduarda Ševarnadzeho, ke kterému došlo o deset dní dříve. Podplukovník Kulíšek díky svým dobrým

znalostem ruštiny a schopnostem vyjednávat se-hrál mezi unesenými klíčovou roli. Postupně do-jednal propuštění všech svých kolegů. Nakonec se i jemu podařilo uprchnout. Kapesním nožem odstranil zámek z mříží místnosti, ve které byl za-držován, a ukryl se na blízké čajovníkové plantáži.

Ještě o něco dramatičtější okamžiky prožili čeští pozorovatelé mise OSN UNOMIL v africké Libérii podplukovník Milan Kramárik, major Jaroslav Herain, kapitáni Petr Matušina, Stanislav Štefanko, Ivan Gerhat a nadporučík Miroslav Drozd na pod-zim 1994. Po měsících relativního klidu propukly 8. září 1994 prakticky na celém území Libérie zuřivé boje. Většina našich důstojníků byla během těchto

krvavých a v mnoha případech i brutálních srážek internována a bezprostředně ohrožena na životě. Nejhůře na tom byli kapitáni Stanislav Štefanko a Ivan Gerhat, kteří působili v jihovýchodní části země. V jednu hodinu odpoledne 11. září vtrhli na jejich stanoviště vojáci bojující frakce MPFL a oznámili jim, že pozorovatelé jsou jejich zajat-ci. Následovalo bití a mučení. Ukradli jim nejen veškerý materiál mise, ale i osobní věci, jako jsou hodinky, prsteny či boty. Rány pěstí střídaly ko-pance do rozkroku. Oblíbenou zábavou věznitelů bylo, že jim strčili pistoli do úst a zmáčkli spoušť. Nejagresivnější byli ti nejmladší, většinou ještě nezletilí kluci. Společně s našimi důstojníky byli vězněni i vojáci nepřátelské frakce. Těm pak lámali na stole prsty a čeští pozorovatelé se na to museli dívat. To ještě nebylo nic proti tomu, co se odehrá-lo ve Valhunu. Tam zajatým nepřátelským bojovní-kům nechal místní velitel uřezat uši a vydloubat oči.

Ty pak předal veliteli místní skupiny mise UNOMIL se vzkazem, aby vyřídil v hlavním městě Monrovii, že takto dopadnou všichni pozorovatelé, pokud urychleně neopustí zemi.

Po několika dnech strávených v zajetí se pro-slechlo, že na čtyřicetitisícový přístav Harper táhne nepřátelská skupina, která si počíná ještě brutálněji. Ve městě propukla panika. Naši dů-stojníci využili vzniklé situace, podařilo se jim navázat spojení s velitelstvím mise a přivolat vr-tulník. V okamžiku, kdy přistával, ale postávající dav pochopil, že chtějí utéci, a zaútočil na něj. Prostřílenému vrtulníku se nakonec podařilo pře-ce jen dostat zpět do vzduchu. Ovšem bez našich vojáků. Právě proti nim se obrátil hněv místních. Obviňovali je z toho, že chtěli uprchnout a nechat je napospas nepřátelům. Znovu je uvěznili a na-prosto vážně jim vyhrožovali veřejnou popravou. Na betonových schodech jejich vězení brousili mačety a vykřikovali bojová hesla. Po nesčetných peripetiích se našim vojákům ale nakonec podaři-lo ještě jednou utéci a dostat na území sousední-ho státu, Pobřeží slonoviny.

Osvobození se dočkal i major Petr Pokovba, který byl jako pozorovatel OSN společně s dal-šími šesti kolegy zajat 13. října 1999 během mo-nitorování situace v Kodorském údolí na území Gruzie. V tomto případě únosci neměli politické cíle, požadovali výkupné ve výši dvou set tisíc dolarů. Věznili je v opuštěném domě, ve kterém byla v tuto roční dobu již poměrně zima. Navíc zajatci spali pouze na podlaze. I v tomto přípa-dě byl nejhorší psychický tlak. Situace se navíc zhoršila, když začalo váznout vyjednávání o vý-kupném. Únosci jim oznámili, že pokud nebudou peníze, začnou jednoho po druhém likvidovat. Jako prvního si vybrali uruguayského pozorova-tele. Vyvlekli ho ven, nasadili mu hlaveň samo-palu na krk. Do deseti minut prý zemře. Začali natahovat uzávěr, náboje vyskakovaly ven jak na běžícím pásu. Stačilo jen, aby samopal se-lhal, závěr se zadrhl a vyšla rána. Nakonec ale k zajatým do vězení přišli vyjednávači, kteří jim oznámili, že čtyři z nich budou okamžitě propuš-těni. Pozorovatelé napsali na kus papíru jména

a uruguayský kolega vytáhl čtyři papírky. Jméno Petra Pokovby bylo mezi nimi.

Také Josef Přerovský si prožil psychická muka. „První dva dny jsme strávili ve sklepě, neustále stráženi a doprovázeni i na toaletu. Udělali nám osobní prohlídku, vytáhli nám dokonce tkaničky z bot a dívali se, zda nemáme něco schovaného pod podrážkami. Ruce nám svázali lepicí pás-kou, tou nám přelepili i oči, takže jsme vůbec nic neviděli,“ popsal tyto okamžiky podplukovník. „Nejhorších bylo prvních osm hodin. Pak už nám, asi aby nedocházelo k poškození zdraví, rozvázali ruce a umožnili pohybovat se v tom sklepě.“

Právě na takovéto situace jsou čeští vojáci odcházející do zahraničních misí připravováni ve speciálních kurzech ve Vyškově. Kromě teo-retické části, která obsahuje řadu důležitých in-formací, mají možnost si během praktického vý-cviku vyzkoušet na vlastní kůži, co je čeká, když se dostanou do zajetí. „Cílem našich zaměstnání zaměřených na chování v zajetí není člověka zlo-mit, ale spíš najít jeho hranice. Každý z nás má nějakou tu svou třináctou komnatu. Jde nám o to, aby ho nepřekvapilo, když se tento limit přibližuje,“ řekla nám před časem majorka Darina Záchová z Velitelství výcviku – Vojenské akademie Vyškov. „V případě, že se někdo skutečně dostane do zajetí, ze všeho nejdříve by si měl odpovědět na otázky, kdo jsou jeho únosci, co chtějí a jaká je jeho hodnota? Záleží na tom, zda protivník po-třebuje od člověka informace, anebo ho zadržuje jen kvůli tomu, že ho hodlá vyměnit za fi nanční obnos. Nebezpečný také může být úmysl využít ho mediálně v jakési psychologické válce.“

Podle Ženevských konvencí by vojáci, když jsou zadrženi, měli říci pouze jméno, příjmení, osobní číslo a hodnost. Jakákoliv další informace může být zneužitelná. Ženevské konvence ale mají vý-znam spíš pro psychickou stránku člověka, který se ocitl v zajetí. Guerilloví bojovníci je většinou nerespektují. V každém případě ale stojí za to, na-příklad při výslechu, vyzkoušet, jak budou na tuto argumentaci reagovat.

Podplukovník Přerovský nebyl sice vystaven žádnému bití ani týrání hlady, o to horší ale bylo

Těžká psychická Těžká psychická zkušenostzkušenost

Armáda České republiky cvičí vojáky vysílané do zahraničních misí na situace, že se podobně jako podplukovník Josef Přerovský v ukrajinském Slavjansku dostanou do zajetí

V pátek 25. dubna vyrazil autobus s osmi pozorovateli OBSE z ukrajinského Doněcku směrem na Slavjansk. Mezi vojáky z Německa, Polska, Dánska a Švédska byl i český podplukovník Josef Přerovský. Kolona doprovázená místními policisty projela několika kontrolními body a zastavila bezprostředně před Slavjanskem. Během několika minut ji obklíčili neznámí ozbrojenci, zadrželi pozorovatele i s jejich doprovodem a odvezli je do města, kde je drželi ve sklepní místnosti. Pro podplukovníka Přerovského se začalo odpočítávat osm dnů plných nejistoty strávených v zajetí ukrajinských separatistů.

psychické strádání. „Z psychického hlediska to byla poměrně těžká zkušenost, v okolí Slavjansku probíhaly totiž bojové operace. Zkoušet spát a po-slouchat výbuchy granátů není zrovna nejpříjem-nější,“ vysvětloval Josef Přerovský. „Další kritická situace nastala, když jsme byli ze sklepa přesunu-ti do čtvrtého podlaží. Řekli nám, že se blíží útok na Slavjansk a že nás rozmístí po budově a použijí jako živé štíty. V jednom okamžiku jsme přemýšleli i o útěku. Bylo to ale nereálné. Možná že bychom se dostali z budovy, ale určitě ne z města.“

„Každý si musí vyhodnotit, jaké má při útěku šance na přežití. Proti němu totiž stojí všechny jeho slabosti, okolní příroda, neznámý terén a sa-mozřejmě také únosci, kteří se ho budou snažit dostihnout. Pro přežití má jen své vědomosti, dovednosti, vůli, všechno ostatní mu únosci s nej-větší pravděpodobností sebrali,“ řekl nám na toto téma v minulosti armádní psycholog Rostislav Číhal. „Pokud dotyčný zjistí, že ho zadržují fa-natici a je jen otázkou času, než ho zabijí, asi by se o útěk pokusit měl. Když mne dvě hodiny ne-bude nikdo hledat a za tuto dobu urazím deset kilometrů, pronásledovatelé musejí propátrat okruh tři sta čtrnáct kilometrů čtverečních. Je po-třeba se zamyslet i nad tím, zda mají stopaře, zda jsou schopni vyhodnotit si trasy mého útěku a jak dlouho bude trvat, než se dostanu do spřátelené-ho prostředí. Když nic jiného, tak plánování útěku zvyšuje sebedůvěru.“

Text: Vladimír MarekFoto: autor a Petr Medek

8 9

mise

Česká letecká jednotka má na Sinaji domov-skou základnu v El Gorah, v tzv. severním kem-pu (North Camp), kde je ubytována a ze kterého také působí. Jedná o čtvercové území na rozloze zhruba 2 x 2 kilometry. Perimetr základny tvoří zdvojený plot střežený strážními věžemi. Uvnitř je vše potřebné pro život vojáků. Stravovací objekt, knihovna a půjčovna DVD, vzdělávací zařízení, sportovní hala, fotbalový stadion, plavecký bazén, kino, ubytovací prostory, autopark a sklad mate-riálu, velitelské budovy a štáby, střelnice, cvičiště, hangáry a letiště (apron). Samotná vzletová a při-stávací dráha je vně oplocené základny. Před kaž-dým vzletem a přistáním musí tedy bezpečnostní složky provést patřičné úkony k zabezpečení leto-vého provozu. Mise MFO používá ještě v letovisku Sharm el Sheik jižní kemp (South Camp). Ten je vybudován ve stejném duchu.

„Přestože jsme ještě před zahájením mise měli k dispozici informace o situaci v místě nasazení od bývalých příslušníků MFO a ze dvou předcho-zích letů do El Gorah, museli jsme se vyrovnat s aklimatizací a takříkajíc zabydlet se na novém působišti. Určité těžkosti přinesl první měsíc na-sazení. Vedle naší a americké letecké jednotky s letounem C-12 se na letišti stále ještě nacházela další americká letecká jednotka se dvěma letou-ny C-23 Sherpa. Z nedostatku místa jsme veškeré

materiální zabezpečení museli dočasně uložit na palety v hangáru a čekat, až se uvolní prosto-ry vyčleněné pro nás,“ vysvětluje pilot a velitel našeho kontingentu podplukovník Milan Laniak. „Obdobná situace nastala i s ubytováním na zá-kladně. Museli jsme čekat na dokončení rekon-strukce budovy, která nám byla přidělena. Tyto drobné komplikace však nemohly ovlivnit plnění operačního úkolu. Pouhé dva dny po nástupu do mise, 6. listopadu 2013, jsme zajišťovali první přepravní úkol.“

Denní programV misi MFO existuje tzv. Battle Rhythm, tedy

denní program, který stanovuje časy veškerých činností, jako např. pracovní dobu, odběr stra-vy, ranní a polední tělesné cvičení atd. Pro denní program české letecké jednotky je určující letové nasazení, tedy plnění operačního úkolu. Jeden z příslušníků naší skupiny působí každý den v kan-celáři AirOps. Zde je stálá pracovní doba od osmi ráno do pěti odpoledne a pak noční služby. Jeho reálné nasazení ale ve skutečnosti kopíruje po-žadavky plánování letů a aktivní sledování všech změn v závislosti na situaci. S ohledem na to se jedná prakticky o nepřetržitou službu. Pozemní technici tráví pracovní čas na letišti, zajišťují veš-keré předepsané práce na letadle před a po letu. „Údržba letounu vyžaduje vysoké pracovní nasa-zení i z důvodu odlišných klimatických podmínek a prašného prostředí. Program letové posádky tvoří primárně příprava na jednotlivé letové mise a následně jejich realizace. Letové nasazení je vy-soké, a proto mnoho volného času nezbývá,“ vy-světluje podplukovník Laniak. „Do programu naší

jednotky je rovněž zahrnuta střelecká příprava, tělesná cvičení, údržba svěřeného vybavení, ma-teriálu a techniky a mnoho dalších činností sou-visejících s jejím chodem. Kdykoliv také musíme být připraveni k neplánovanému letu, tzv. na vý-zvu. Jedná se o úkoly zdravotnické záchranky MEDEVAC.“

Zadání a obsazení letové mise se uskutečňuje velitelskou cestou po vnitřní síti, a to v souladu s měsíčním plánováním. Samotné plánování mise, řízené kapitánem letounu, probíhá standardním způsobem přípravy taktického letu. Veškeré in-formace potřebné k naplánování letu čerpá čes-ký personál z AirOps, otevřených internetových zdrojů a z amerických zdrojů určených k tomuto účelu.

Kouzlo Sinajského poloostrova

Letové mise lze rozdělit na primárně plně-né verifi kační lety COU (Civilian Observers Unit) a přepravu osob a materiálu, sekundárně pak na přepravu VIP a MEDEVAC. Těžiště přepravy osob a materiálu tvoří lety mezi severní a jižní základnou MFO na území Sinajského poloostro-va. Dále pak přeprava mezi základnami a Káhirou, která se většinou uskutečňuje kvůli rotaci vojsk. Realizovalo se i několik přeprav na izraelská letiš-tě, jako je například Tel Aviv a Eilat.

„Přepravou VIP osob z izraelského Tel Avivu jsme vstoupili do povědomí ambasadorů z něko-lika zemí světa. Bylo to poprvé, kdy byli všichni pozvaní ambasadoři přepraveni společně na slav-nostní ceremonii konanou na základně MFO.

Rychlost, bezpečnost a pohodlí letecké přepravy jen umocnily velmi pozitivní ohlas od našich pa-sažérů,“ vzpomíná podplukovník Laniak. „Létání v poušti je diametrálně odlišné od létání, na kte-ré jsme zvyklí z Evropy. Do výčtu jeho specifi k bezesporu patří nedostatek charakteristických orientačních bodů, minimální hustota infrastruk-tury, rozsáhlé neobydlené oblasti, absence řek a vodních ploch, jen monochromatický pohled na všudypřítomný písek. Avšak po určité době pohybu nad touto ,hnědo-hnědou‘ krajinou získá i Středoevropan jistý cit a vnímání pro orientač-ní body. Začnete rozeznávat druhy povrchu jed-notlivých oblastí. Písečné duny na severu, holou drsnou krajinu bez jediné známky vegetace, s vy-prahlými koryty řek uprostřed Sinaje, a z dálky vystupující vrcholy hornatého jihu poloostrova. Malé, z dálky těžko rozeznatelné osady s mini-mální vegetací pak tvoří pomyslné majáky v moři písku. Nutno dodat, že každá krajina má své ne-zaměnitelné kouzlo, což platí i pro drsný Sinajský poloostrov.“

Verifi kační letyLétání nad územím Egypta a Izraele podle

velitele jednotky přináší řadu zážitků i poznatků. Odlišnosti od evropského standardu pocítí každý, kdo vstoupí do vzdušného prostoru zmiňova-ných států. Radiokomunikace se složkami řízení letového provozu je nad Sinají značně kompliko-vaná, a to na rozdíl od radiokomunikace s jejich izraelskými kolegy. Provoz nad územím Izraele působí poněkud stísněným dojmem, čemuž odpovídají i zmenšené vertikální rozestupy. To se projevuje nejen při míjení provozu v protisměru

Cit pro orientační body

Česká letecká jednotka v misi MFO na Sinajském poloostrově získává během každého letu s letounem C-295 CASA neocenitelné zkušenosti

Čtrnáctiměsíční působení české letecké jednotky s letounem C-295 CASA v misi MFO (Multinational Force and Observers) na Sinajském poloostrově se pomalu začíná blížit do své poloviny. Český letecký personál vykonal za více než pět měsíců strávených daleko od domova spoustu práce. Na svém kontě má přes stovku letů, desítky tisíc kilogramů přepraveného nákladu a několik tisíc osob dopravených na místo určení. Musel se vypořádat s celou řadou nástrah a překážek. Naučil se například, jak vzdorovat písečné bouři. V době, kdy zuřila, bylo nezbytné letoun CASA přikurtovat k zemi kotvicími lany, veškeré otvory utěsnit a skla pilotní kabiny zakrýt ochrannou fólií. A tak bychom mohli pokračovat.

10 11

misena letové hladině, ale také při přiblížení na přistá-ní. „Například zajímavé je přiblížení na přistání v Eilatu. Zde je letiště umístěné v husté zástavbě hned vedle přístavu. Při vizuálním přiblížení přelé-táváte nezvykle nízko nad tyčícími se nákladními jeřáby a těsně před dosednutím doslova hladíte střechu nákupního centra. Provoz je zde zcela od-lišný od našich zažitých zvyklostí a hluk z letiště umístěného v těsné blízkosti obytných domů je pro našince zcela nepředstavitelný. Přesto letiště funguje v symbióze s městem a jeho lidmi,“ popi-suje Milan Laniak. „Ani mezinárodní letiště umís-těné uprostřed Káhiry, věčně zahalené do smogu, na tom není jinak. Přílety na všechny tři dráhy jsou vedeny přes město. Jen párkrát jsme měli příležitost vidět úchvatné pyramidy z doby slav-ných faraónů.“

Verifi kační lety se uskutečňují v malé přízemní výšce od pěti set do tisíce feetů (od sto padesáti do tří set metrů), a to s pozorovateli na palubě. Plnění těchto úkolů patří do kategorie nároč-ných letů. Let v malé výšce klade vysoké nároky

na navigaci a orientaci v prostoru. K tomu je po-třeba připočítat modifi kování předem stanovené trati dle aktuálních požadavků samotných po-zorovatelů a rovněž zvýšenou pozornost posád-ky při eliminaci konfl iktního provozu (egyptské vojenské vrtulníky létají s vypnutým odpovída-čem). „Standardní COU mise v trvání pěti hodin kontinuál ního letu podél celého Sinajského po-loostrova je velmi impresivní, ale také náročná. Vyčerpávající let, v průběhu kterého detailně po-znáte zemi i její historická místa,“ dodává podplu-kovník Laniak.

Sucho a teplo technice svědčí

Naše letecká jednotka byla sestavena na zá-kladě směrných čísel MFO. Je malá, tvoří ji třináct vojáků a z toho vyplývá velice omezená, nicméně zachovaná zastupitelnost. O to větší nároky jsou při plnění letových úkolů kladeny na pracovní na-sazení. Obzvlášť pak na letovou osádku, která ně-kolikrát v týdnu změní místo noclehu, a tudíž má stále „sbaleno na cesty“ v závislosti na destinaci.

Práce technického personálu se v mnohém neliší od činností, které jsou vykonávány na do-movské základně. Paradoxně je to spíš vlhké, chladné a mrazivé počasí v České republice, které technikům přidělává práci. Teplé a suché egyptské prostředí letounu CASA a jeho systémům vyho-vuje. Nicméně vysoká prašnost klade zvýšené ná-roky na čištění a promazání jednotlivých součástí stroje a jejich větší periodicitu. Asi největším roz-dílem oproti běžné údržbě u nás doma je vnitřní promývání motorů, které se na Sinaji musí dělat každý měsíc.

Logistické zabezpečení letecké jednotky CASA lze rozdělit na dvě části. Ubytování, stravování, kancelářský a běžný spotřební materiál jsou kom-pletně zabezpečovány ze strany MFO. Příslušníci letecké jednotky jsou ubytováni na samostatných, standardně vybavených pokojích, zabezpečujících přiměřenou míru soukromí. Stravování je zajištěno bufetovou formou v MDF (Main Dining Facility), nabízejícím každodenně pestrý výběr.

Pohonné hmoty jsou komplexně řešeny a hra-zeny ze strany MFO. Základní zásobu náhradních dílů a provozního vybavení – tzv. FAK (Fly Away

Kit) – sestavenou na základě doporučení výrob-ce letounu a zkušeností našeho personálu z do-savadního provozu, si česká jednotka dovezla hned při příletu do prostoru nasazení. Na dru-hou stranu ani sebelépe vybavený FAK nemůže obsahovat všechny náhradní součástky. Pro tyto případy jsou připraveny varianty dodání potřeb-ného materiálu tak, aby byla zabezpečena plná provozuschopnost.

Nechybí ani exotičtí kolegové

MFO je multinárodní organizace. Vedle přísluš-níků AČR a vojáků států NATO jsou zde zastou-peni i vojáci z Austrálie, Nového Zélandu, Fidži, Uruguaye a Kolumbie, s nimiž se naši vojáci příliš často do styku nedostávají. „Prakticky každodenně se setkáváme s příslušníky všech národů zastou-pených v této misi. Limitujícím faktorem ve spo-lupráci s kolumbijskými a uruguayskými vojáky je jazyková bariéra. Většina z nich mluví pouze špa-nělsky. Nejtěsnější pracovní vztahy a každodenní kontakt nejspíš udržujeme s americkými vojáky, kteří tvoří druhou polovinu letecké jednotky MFO. S nimi také sdílíme hangár a jeho vybavení,“ říká Milan Laniak.

MFO jasně a jednoznačně defi nuje pravidla pohybu mimo základny. Ty se upravují podle ak-tuální bezpečnostní situace. Jsou stanovena bez-pečná místa, hotely a trasy, které je nutno striktně dodržovat.

Ve vztahu k místnímu obyvatelstvu platí zá-sady slušného chování a akceptace arabského světa. I ozbrojená ostraha brány letiště má prá-vo na pravidelné modlitby. Mnohdy nezbývá, než se obrnit trpělivostí a vyčkat, až se otevře brána a přijde povolení k projetí.

Bezpečnostní situace v Egyptě je dlouhodobě nestabilní a zhoršená, obzvláště pak na severu Sinajského poloostrova. Situace se výrazně zhor-šila po zapojení naší jednotky do mise. Oblast ne-pokojů je v těsné blízkosti severního kempu. To se projevuje prakticky každý den střelbou a deto-nacemi. Několik desítek kilometrů severně došlo v lednu k sestřelení vrtulníku egyptské armády. MFO na základě toho přijalo zvýšená bezpečnost-ní opatření.

„Příslušníci mise nebyli nikdy v minulosti terčem útoku. Zachovávají si neutralitu, dohlíží na dodr-žování příměří a úmluv, a proto jsou důležitým

hráčem na poli stability obou zúčastněných států. Ani atak berberů, ke kterému došlo před několika lety, nebyl mířen proti samotné organizaci MFO. Byl to jen prostředek, jak se zviditelnit a přilákat pozornost místních egyptských úřadů,“ upozor-ňuje podplukovník Laniak. „Informace o bezpeč-nostní situaci jsou získávány ze všech otevřených zdrojů, analyzovány a následně jsou přijímána opatření k zajištění maximální bezpečnosti všech příslušníků MFO. Omezení spočívají především ve volnosti pohybu. Což je v naprostém kontras-tu ve srovnání s běžným životem příslušníků mise před několika lety. V té době byla mož-nost zcela volného, neomezeného pohybu nejen po Sinajském poloostrově, ale také na území celé-ho Egypta. Ve volném čase bylo možné poznávat zemi bohatou na historii, její historická místa i re-kreační letoviska. Dnes je pohyb mimo základny maximálně omezen.“

V závislosti na bezpečnostním stupni a vyhlá-šených opatřeních je přeprava na letiště a zpět

na základnu uskutečňována v koloně s balistic-kou ochranou a se zbraněmi. Také letecký pro-voz je přizpůsoben aktuální bezpečnostní situaci, podmínkám a opatřením. Uplatňují se dokonce i zásady taktického létání. Každý člen posádky je vybaven speciálním materiálem používaným na taktické lety v krizových oblastech (survival vesty).

„Každý z nás má z působení v této misi celou řadu zážitků. Náročné, ale krásné mise COU pa-tří k těm nejzajímavějším. Nelze ale opomenout ani zážitky, které přináší africké podnebí, rychlá proměnlivost počasí s výrazným snížením do-hlednosti, zvířený písek nebo písečné bouře. To všechno jsou zkušenosti,“ dodává na závěr velitel jednotky.

Text: Vladimír MarekFoto: archiv jednotky

fakta Příslušníci Armády České republiky působí v misi MFO na Sinajském po-loostrově od roku 2009. Až do loň-ského roku jsme do této oblasti vysí-lali ale pouze štábní důstojníky.

Vyslání letounu CASA do mise MFO na Sinajském poloostrově schválila v říjnu 2013 vláda a následně i Senát. Stávajícím mandát platí do 31. pro-since 2014.

V minulosti mise MFO disponovala letouny s výrazně nižší přepravní ka-pacitou, do dvaceti míst pro cestující. Přeprava pozorovatelů byla primárně uskutečňována autobusy, což přiná-šelo značné komplikace.

12 13

my a NATO

Dvanáctihodinové operační nasazení letounu včasné výstrahy a řízení (AWACS) jde do fi nále. Boeing 707-320B s nepřehlédnutelnou kruho-vou rotační radarovou anténou na trupu dosedá na vzletovou a přistávací dráhu letecké základ-ny NATO poblíž Geilenkirchenu. Stroj s lucem-burskou registrací LX-N a číslem 90454 přesně podle pokynů z řídící věže pojíždí na místo stání. O pár minut později již letová posádka letou-nu AWACS vypíná čtyři proudové motory Pratt and Whitney TF33. Z létajícího střediska, které monitoruje vzdušný prostor od zemského povr-chu až po stratosféru, a to jak nad pevnou zemí, tak i nad mořem, během operací NATO po celém světě, vychází major Milan Vojáček. Jeho vybíd-nutí sednout si do kokpitu letounu AWACS nelze odmítnout. Při zaujímání míst dochází ke zvláštní situaci. Český pilot totiž může v reálu sedět na-pravo i nalevo. Resortní médium toho promptně využívá a uskutečňuje „double“ rozhovor – s ka-pitánem i s instruktorem letounu včasné výstrahy a řízení (AWACS) – zároveň.

Oproti zvyklostem začíná naše rozmluva tak-zvaně od konce. „Dostalo se mi té cti, že jsem byl koncem roku 2012 zařazen do výběru na in-struktorský kurz. Následovalo zhruba šest měsí-ců intenzivní přípravy u letky, abych byl na vyšší kvalifi kaci dostatečně přichystaný,“ říká příslušník „tygří“ 1. fl ying squadrony geilenkirchenské slož-ky NATO E-3A Component a dodává: „Jedním

z kritérií k zařazení do instruktorského výcviku je nástup do kurzu minimálně jeden rok před ukon-čením kontraktu. Mně to vyšlo de facto v poslední možný den, a to k prvnímu srpnu loňského roku. Po tříměsíčním drilu jsem zdárně absolvoval pře-zkoušení a od října 2013 zastávám společně s po-zicí kapitána letounu také post instruktora na le-tounu NE-3A AWACS.“

Této prestižní profesní mety dosáhl major Milan Vojáček necelý rok před ukončením svo-jí pětileté mise v Geilenkirchenu. Prvního srpna se vrací na kbelskou základnu a bude se přeško-lovat na dopravní letoun Airbus A-319 CJ. Jeho úspěch má o to větší váhu, že na alianční základ-nu nastoupil s jistým profesním handicapem. Srozumitelněji řečeno, s náletem 1 100 letových hodin, přičemž k výcviku na kapitána „awacsu“ je požadováno minimálně 2 000 letových hodin, a to v jeho dosavadní letecké kariéře (bez rozdílu typu letecké techniky). Na rozdíl od některých alian-čních kolegů si těch potřebných devět set hodin musel velice intenzivně odpracovat. Jeho profesní postup tedy nemohl být tak rychlý, protože začínal od píky. Součástí výcviku se mu tudíž staly i lety se „sedmsetsedmičkou bez talíře“ neboli s výcvi-kovým a přepravním strojem Boeing B-707/320C (TCA – Training Cargo Aircraft), s nímž má dvěstě-padesátihodinový nálet. „Moje výchozí pozice, ve srovnání s letovou praxí některých kolegů, byla složitější. Na základnu běžně přicházejí zahraniční

piloti s náletem tři až šest tisíc hodin. Tvrdou prací, bez ohledu na čas, jsem se snažil intenzitě výcviku hodně pomoct. Například v roce 2011 jsem měl nálet přes šest set hodin,“ vzpomíná profesionál Armády ČR, jehož posledním typem byla „andu-la“ neboli transportní letoun An-26 na základně dopravního letectva Praha Kbely. Pro úplnost je třeba dodat, že major Milan Vojáček s „awacsem“ doposud nalétal zhruba 1 600 hodin a do ukon-čení jeho kontraktu (červenec 2014) mu ještě ně-jaká ta letová hodina nepochybně přibude.

Instruktorem v „awacsu“

Leckdo se může zeptat, kam to mjr. Vojáček v letové posádce „awacsu“ (fl ight crew) dotáhl. S nadsázkou řečeno, těsně pod vrchol, neboť pozice instruktora je po inspektorovi (evalua-tor) v pořadí druhou nejvyšší. Časově se funkce inspektora přiděluje zhruba na tři roky a zají-mavostí je, že není určena výhradně pro pilotní personál, nýbrž je i pro další specialisty, včetně příslušníků operační směny pro plnění bojového úkolu (mission crew). „Funkci inspektora můžete zastávat po minimálně jednoroční praxi ve funkci instruktora. Po třech letech, až na výjimky, se tak-zvané inspektorství dotyčnému odejme a on létá dál jako instruktor. Tato rotace na nejvyšším

profesním postu zajišťuje dlouhodobou vysokou úroveň profesní způsobilosti. Proces přezkušová-ní se stále drží na požadované úrovni,“ vysvětluje český profesionál a dodává, že k dosažení „evalu-átora“ by potřeboval minimálně další rok ke stá-vajícímu kontraktu u NATO E-3A Component v Geilenkirchenu.

Nezodpovězena doposud zůstala otázka související s rozdílností mezi kapitánem letou-nu včasné výstrahy a řízení NATO E-3A (Aircfart Commander) a instruktorem létajícího střediska AWACS. Povolaným hovořit o tom je první Čech, který oba tyto posty zastává. „Tou klíčovou indicií je vaše způsobilost učit. Oni vás školí, jak správně mentorovat. Než absolvujete instruktorský kurz, musíte nejprve projít školením u civilní fi rmy, kte-rá se metodikou výcviku zabývá. Další potřebné know-how získáte u výcvikové jednotky Training Wing (TW). Ta je v gesci Kanaďanů, kteří tady praktikují osvědčenou britskou metodologii vý-cviku,“ vysvětluje major Vojáček a stroze popisuje podstatu činnosti: „Předtím než zahájíme letovou fázi, učíme se ve Full Flight Simulator kdy, jak a co říct v limitovaném čase, tzv. Hot Debrief po pro-vedeném cvičném přiblížení na přistání.“

Efektivita tady nestojí pouze na teoretických frázích, nýbrž na konkrétní demonstraci děje. Příklad? Na zdejší leteckou základnu byl pozván pilot kluzáku, pro kterého měl potenciální instruk-tor „awacsu“ připravit předletový brífi nk. Jinými

Operační pilot Operační pilot letounu AWACSletounu AWACS

Epilog prvního Čecha ve funkci kapitána a instruktoraletounu včasné výstrahy a řízení NATO E-3A AWACSmajora Milana Vojáčka

Této zahraniční misi určitě náleží samostatná kapitola v historii čs. vojenského letectva, respektive vzdušných sil Armády České republiky. Nejen proto, že byla premiérová, ale také z důvodu profesního progresu českého profesionála. Během svého pětiletého kontraktu u alianční jednotky NATO E-3A Component v německém Geilenkirchenu totiž dosáhl major Milan Vojáček současně tří met – stal se prvním pilotem, kapitánem a instruktorem letounu včasné výstrahy a řízení NE-3A AWACS (Airborne Warning and Control System)!

1514

my a NATOslovy, srozumitelným způsobem ho připravit na let s diametrálně odlišným typem letadla.

Takovéto nestandardní situace jsou tím nej-lepším zrcadlem způsobilosti k mentorování. Vysvětlovat nezasvěcenému věci, které vám při-padají samozřejmé, není vůbec lehké. Po předle-tové přípravě následuje instruktáž na simulátoru a poté provedení naplánovaného letu. Profesní pochybení žáka, v tomto případě pilota kluzáku, je svým dílem připisováno také učiteli, v tomto případě kapitánovi letounu AWACS.

Výše uvedenou akademickou částí to samo-zřejmě nekončí. Dalším prubířským kamenem je letová fáze.

Pro úplnost je třeba dodat, že major Milan Vojáček, coby instruktor, učí také na simuláto-rech. „K dispozici jsou dva simulátory, a to Full Flight Sim (FFS) a Flight Training Device (FTD). Mým úkolem je řídit celkem pět čtyřhodinových lekcí ve FFS nebo v FTD. Každá lekce je zaměřena na některou z tzv. major malfunctions, což jsou například závady na řízení či ztráty hydraulických okruhů. Kromě toho plní kontrolní roli (ATC – Air Traffi c Controller), když sleduje reakce posádky na vložené podněty a vyhodnocuje, zda její čle-nové postupují v souladu s příslušnými checklisty. Platí zde podobné pravidlo jako ve školství, a to že na každou hodinu výuky je třeba věnovat ho-dinu přípravy,“ vysvětluje český pilot a konstatuje, že simulátorová fáze je tou nejtěžší fází instruk-torského výcviku, která je zakončena zkouškou, po níž může instruktor-žák zahájit instruktorský letový výcvik. Á propos, mjr. Vojáček během svo-jí pětileté mise strávil v „simu“ (celkově ve všech funkcích) perných 350 hodin! Nácvik tankování za letu nevyjímaje.

Výzvy? Opakované přistání a tankování za letu do limitů!

Není sporu o tom, že se budoucí instruktor musí prezentovat jistými majstrštyky. Jako první lze vzpomenout letmé přiblížení „awacsu“ k ran-veji s následným dotykem podvozkových

o hraně dvou metrů, aniž by došlo k rozpojení le-tounu s tankerem. Od ideální pozice k tankování se tedy nesmí vychýlit dál než plus minus jeden metr. V opačném případě se dostane mimo tak-zvanou obálku tankování a systém se automaticky rozpojí.

Instruktor musí být schopen zaletět tento manévr ještě precizněji, a to po hranách pomy-slné krychle. Zkrátka, musí umět zaletět limi-ty. To, že přitom ještě musí zvládat komunikaci se studentem, například vizuální reference tan-

keru, se bere jako samozřejmost. „Studenti jsou na počátku tohoto výcviku tak koncen-

trováni na svoji činnost, že zpravidla nejsou vůbec schopni v kokpitu

komunikovat. Osvědčenými postupy však lze i v tomto

směru dosáhnout požado-vaného výsledku. Stejně tak dů-

ležitá je i prezentace profesního mi-strovství. Instruktor musí umět s letadlem

zaletět na hranu pomyslné krychle. To proto,

abychom studentům ukázali, jak se bezpečně vrá-tit z limitní hrany zpět do středu. U tohoto typu dopravního letadla to není až tak jednoduché, jak se může někomu zdát,“ konstatuje zkušený pilot Armády České republiky.

A jaká že jsou úskalí tankování za letu s „awac-sem“? Slova majora Vojáčka jsou zajímavá ne-jen pro letecké fajnšmekry. „Proč to nepřiznat, že u svého prvního tankování za letu jsem toho příliš nenamluvil. Skutečně jsem byl pod velkým tlakem. V našem letectvu mám sice za sebou lé-tání dvojice cvičných proudových strojů v mraku, ale tady ta blízkost „awacsu“ a tankeru je úplně něco jiného. Tankování pro mě není rutina. I když už mám s „awacsem“ něco za sebou, tak pořád při tom cítím takové to šimrání v zádech,“ říká mjr. Vojáček a dává nahlédnout do zákulisí této výjimečné činnosti. Z jeho slov vyplývá, že svým dílem o (ne)náročnosti aktu rozhoduje také typ tankeru. Výstižněji řečeno, co se děje za ním, protože když se „awacs“ přibližuje k tankovacímu ráhnu umístěnému pod ocasem tankeru, musí

překonávat nemalé aerodynamické vlivy. Ve sku-tečnosti jako by procházel stlačenou vrstvou vzduchu s nevyzpytatelnými víry od křídel tanko-vacího stroje. V případě letounu Douglas KC-10 Extender je to relativně jednodušší, protože ten je větší než „awacs“, který se za něj může lépe schovat. To Boeing KC-135 Stratotanker je jiná káva. Stejná verze boeingu „sedmsetsedmičky“ totiž neumožňuje být v pomyslném cyklistickém „háku“. Při realitě, kdy pilot „awacsu“ je naváděn opticky, aby držel letoun ve správné pozici, a cel-ková délka boomu neboli dvou trubek zasunutých teleskopicky do sebe se pohybuje od jedenácti do třinácti metrů, naskakuje i totálnímu laikovi husí kůže po těle. „Každé tankování za letu je ori-ginál, protože pokaždé na to má vliv řada rozdíl-ných skutečností. Při výcviku se studentem musím být dvojnásob ostražitý, neboť on může kdykoliv udělat chybičku, která nás dostane až do kolizní situace. Je to o zkušenostech,“ vysvětluje major Vojáček.

kol a vzletem. „Je to nestandardní manévr, který kapitán letounu, s výjimkou nouzové situace, není oprávněn provádět. Takto může postupo-vat instruktor. Letadlo dosedne na dráhu a vaším úkolem je provést s ním vzlet. Během několika málo sekund musíte správně vyhodnotit situaci. Rozhodnout se, zda pokračovat, nebo jít do brzd. Jestliže nemáte odpovídající parametry, start pře-rušíte. Nesprávné posouzení situace může mít ne-gativní efekt. Vyžaduje to odpovídající zkušenosti. Ty se zpočátku získávají v simulátoru, když vás in-struktoři konfrontují s chybami, kterých se můžete v reálu dopustit. Je to velice náročné, ale pro vaši další praxi nezbytné,“ argumentuje major Vojáček a upřesňuje, že jednou z možných „krizovek“ při opakovaném vzletu je vedle nesprávného přesta-vení stabilizátoru a klapek i vysazení některého z motorů. A právě to se mu stalo: „V nekritičtěj-ší fázi tohoto manévru nám odešel jeden mo-tor. AWACS měl tendenci sjíždět z dráhy. Naše reakce musela být rychlá a v souladu s platnými nařízeními. Během okamžiku jsme vyhodnotili si-tuaci a provedli požadované úkony v kokpitu.

Zvládlo se to a na tři motory jsme stroj zvedli do vzduchu. Za letu s jedním vysazeným mo-torem se již připravujete na to, že může vysadit další a budete přistávat na dva motory. Naštěstí se tak nestalo. Po přistání jsme pouze vyplnili bezpečnostní hlášení. Kvůli tomu se výcvik nebo operační mise u komponenty nezastavují. S nad-sázkou řečeno, je to jako u basové kytary, když vám jedna struna praskne. Hrajete na zbývající tři,“ říká s úsměvem český instruktor „awacsu“.

Druhým majstršty-kem, který musí budou-cí instruktor „awacsu“ zvládnout, je tankování za letu do limitů tanko-vacího ráhna, takzvané-ho boomu. Standardem pro kapitána letounu je udržet tankovací ráh-no po dobu deseti mi-nut v pomyslné krychli

16 17

my a NATO VLRZLétání se „sedmsetsedmičkou s talířem“

Z výše uvedeného může leckdo nabýt dojmu, že vojenský pilot Armády ČR už umí s „awac-sem“ úplně všechno. Je tomu tak? „Není. Nebyl jsem přeškolen na zalétávací lety. Jinak jsem stroj zvládl. Jako bonus beru, že jsem překročil svůj původní cíl. Mojí metou byl kapitán letounu. Pro zajímavost, privilegium zalétávacích letů má můj kbelský kolega – navigátor kapitán Jindřich Sněhota. Česká osma má v Geilenkirchenu vyso-ký kredit. De facto každý z nás se tady postup-ně propracovává na nejvyšší profesní mety,“ říká mjr. M. Vojáček, který kromě pilotní profese za-stává na zahraničním pracovišti ve Spolkové re-publice Německo také funkci staršího národního představitele České republiky (Senior National Representative of the Czech Republic).

Vraťme se však do kokpitu „sedmsetsedmič-ky“ a naslouchejme povídání o pilotáži „awacsu“. „Krásné éro, na které mám velice kladný názor, i když je jeho pilotáž mnohem náročnější, než jsem si myslel. Absencí hydraulických posilovačů v řízení stroje počínaje, dlouhou dobou strávenou v kokpitu konče. Prioritou je znalost parametrů souvisejících s výkonem stroje. AWACS je éro za-ložené na režimech. Když nastavíte správné para-metry v konkrétní situaci, letoun bude reagovat tak, jak se od něho očekává. AWACS je typický svojí obecnou setrvačností, a tudíž je třeba trpěli-vě vyčkat na jeho odezvu po provedeném úkonu v kokpitu. Při řízení není žádoucí křečovitost, chce to létat uvolněně, i když držíte v rukách desít-ky tun vážící kolos,“ argumentuje major Vojáček a zdůrazňuje, že letová posádka je službou specia-listům na palubě pro plnění bojového úkolu.

Nabíledni je tedy otázka, zda je pilotáž „awa-csu“ (ne)lehká. „Je to jako s každým jiným typem letadla. Když se to s ním umí, potom je to jed-noduché. Tady je to převážně klasika. Taková čistá ruční práce,“ směje se profesionál AČR a vyvrací nepřesnosti kolem údajných účinků dominant-ní kruhové radarové antény umístěné na trupu. „Na pilotáž ,awacsu‘ to nemá žádný zásadní vliv, pouze existují jistá omezení související s maxi-mální rychlostí letounu a bočním větrem,“ dodává stroze, ale zcela výstižně český instruktor z alianč-ní jednotky NATO E-3A Component v německém Geilenkirchenu.

Dobrá nálada na palubě vybízí k povídání o dra-matických zážitcích. Major Vojáček se k nim nechce

z pochopitelných důvodů vracet, ale po zarputilém naléhání přece jen dává svolení. V jeho případě je to dva ku jedné neboli dva nedobré případy a je-den impozantní zážitek. Začíná nedávným cviče-ním Red Flag ve Spojených státech amerických, které jej profesně ohromilo. „S první letkou gei-lenkirchenské NATO E-3A Component jsme byli tři týdny nasazeni na letecké základně Nellis Air Force Base, Nevada. Odtud jsme vzlétali ke spo-lečným leteckým operacím (COMAO – Composite Air Operations). Ne však standardním. V jednom okamžiku tam působilo přes sto letadel nejrůzněj-ších typů. V dosavadní praxi jsem nezažil obdob-né situace, kdy se shromáždí takové letové úsilí ve vzdušném prostoru. Byli jsme součástí vrcholné-ho operačního létání. Zážitek byl o to intenzivnější, že se na leteckých střelnicích používaly zbraňové systémy nejnovějších technologií. Byly to takzvané TOP lety v závěru mojí letecké kariéry na ,awac-sech‘,“ vzpomíná major Milan Vojáček na Nellis ne-boli Mekku operačního létání na světě.

Je nabíledni, že nikdy nezapomene také na napínavé chvilky. Zmínit lze nucené vypnutí jednoho proudového motoru Pratt & Whitney nad Afghánistánem kvůli problémům v olejovém systému nebo závadu na hydraulickém systému v oblasti Blízkého východu. Naštěstí obě anomálie dopadly dobře a nyní se o nich hovoří jako o dal-ších zkušenostech při zvyšování profesní způsobi-losti letových posádek „awacsů“.

S jistou nadsázkou lze říct, že svět je pilotům létajících středisek NE-3A AWACS malý. Jak říká Milan Vojáček, kdykoliv zaslechne v médiích,

že se někde ve světě něco mimořádného děje, de facto už balí kufr k možné misi. Slova kdekoliv na světě nejsou v jeho případě vůbec nadsazená. S „awacsem“, vyjma Nového Zélandu a Austrálie, plnil úkoly nad většinou kontinentů světa. Z pě-tiletého kontraktu byl mimo alianční operační základnu v německém Geilenkirchenu více než jeden rok. Intenzita nasazení je tady mimořádně vysoká. I přes skutečnost, že má plánovaný roční nálet u základny klesající tendenci.

Od plnění úkolů v různých zájmových prosto-rech světa se odvíjí doba letů. Ačkoliv to může nezasvěcené tahat za uši, skutečností je, že de-setihodinové lety jsou standardem. Nejdelší le-tová mise majora Vojáčka trvala sedmnáct ho-din. K tomu je třeba ještě připočítat činnost před a po samotném letu. A nuda na palubě? Ani ná-hodou! Pořád je tam co dělat.

Na palubu „našeho awacsu“ přicházejí po-zemní specialisté, aby připravili letadlo k další-mu operačnímu letu. Dostáváme „two minutes“, abychom interview ukončili. To je přiměřený čas k epilogu majora Milana Vojáčka: „Mám za sebou zkušenost, která mě výrazně profesně posunula. Zvládl jsem to a v jistém směru i překonal pů-vodní očekávání. Svoji misi jsem splnil a s čistým štítem se mohu vrátit domů. Svým dílem jsem při-spěl k vysokému kreditu profesionálů Armády ČR na této letecké základně NATO. Česká vlaječka je tady vidět a v mezinárodní komunitě má respekt.“

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

Redakce časopisu A report ve spolupráci s ředitelstvím VLRZ (Vojenská lázeňská a rekreační zařízení) vyhlašují pro čtenáře letní fotosoutěž. Zúčastnit se jí může každý účastník domácí rekreace, preventivní rehabilitace nebo zahraničního zájezdu pořádaného VOLAREZOU nebo čtenář časopisu A report. Soutěž je tematicky zaměřena na zachycení pohodové atmosféry místa dovolené, na sportovní, turistické a relaxační aktivity. Každý soutěžící může zaslat maximálně pět snímků – buď v elektronické podobě, nebo fotografi e formátu 13 × 18, popřípadě 18 x 24 centimetrů. Na zadní stranu snímků (při zaslání e-mailem v příloze) je nutné uvést název snímků, místo, kde byly pořízeny, a adresu autora.Snímky posílejte na adresu redakce časopisu A report (areport@centrum.cz) nebo VOLAREZY (volareza@vlrz.cz).

Uzávěrka fotosoutěže je 31. října 2014.

Letní fotosoutěž

Ceny vítězům:1. místo: víkendový pobyt s plnou penzí pro 2 osoby ve vojenské zotavovně Měřín2. místo: víkendový pobyt s plnou penzí pro 2 osoby v hotelu Bellevue v Karlových Varech3. až 5 místo: propagační předměty Ministerstva obrany ČR a redakce A report

Nejlepší snímky budou zveřejněny v měsíčníku A report, v listu VOLAREZA NEWS a na internetových portálech redakce A report (www.army.cz)a VOLAREZY (www.volareza.cz).

Vítězné snímky vybere do 12. listopadu 2014 tříčlenná odborná porota, sestavená redakcí časopisu A report a ředitelstvím VLRZ.

REPORTREPORT

18 19

výcvik

Na pobřeží Somálska byla napadena loď pi-ráty. Úkol zněl, co nejrychleji je eliminovat a vrá-tit loď do rukou civilního kapitána. Takové bylo zadání jedné z disciplín mezinárodní soutěže odstřelovačů Ride of the Kings 2014 Two Lands, která se uskutečnila ve dnech 13. až 18. dub-na 2014 ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Soutěž organizovalo Společné operační centrum MO a jejím cílem bylo prověřit a zdo-konalit odstřelovače a pozorovatele AČR v jejich

dovednostech a porovnat jejich úroveň s ostatní-mi ozbrojenými složkami. Důležité bylo také vzá-jemné předávání si praktických zkušeností.

Zamezit útokům na Bismarcka

Po čtyři dny mezi sebou zápolilo sedmnáct dvoučlenných družstev v celkem 38 disciplínách.

Nejpočetněji byla zastoupena 4. brigáda rychlého nasazení, která do soutěže vyslala šest družstev. Pět týmů bylo ze 7. mechanizované brigády a je-den tým byl smíšený. Dvě družstva reprezentovala Vojenskou policii a tři byla ze zásahových jedno-tek Policie České republiky.

Odstřelovači museli nejen střílet do černého, ale plnit celou řadu taktických úkolů. Vše odstar-toval rozkaz informující o tom, že opoziční síly pů-sobí v prostoru 33U VQ 3700-1300, odkud vedou minometné a raketové útoky. Pohybují se po ne-zpevněných komunikacích a lesních cestách smě-rem k základně Bismarck a útočí na ni. Soutěžící se měli přesunout do této oblasti a zamezit úto-kům na základnu. Charakter jednotlivých disciplín se při tom výrazně odlišoval. Během jedné z nich museli například účastníci nejdříve na laně od-vléci šedesátikilogramové klády imitující zraně-ného vojáka. Střílelo se vsedě, vleže, v kleku, ale i třeba ze skály. Praváci stříleli levou rukou a na-opak. Čtyřicet vojáků spalo na poměrně malém prostoru, dělili se o jídlo a vodu. Všechny přesuny se uskutečnily se zátěží. Vojáci si museli udržovat

určité zásoby jídla a pití. Neměli nejmenší tušení, co je čeká v následujícím okamžiku. Z topografi e dostali například čtyři úkoly, na každý měli jen dvě minuty. Nejnáročnější disciplína spočívala v tom, že v časovém úseku jedné minuty musel první střelec zasáhnout velice malý terč. Pokud se mu to povedlo, otevřelo se okno, na kterém byl čí-selný kód. S jeho pomocí odemkl druhý střelec kódový zámek a v bedně měl jeden jediný náboj. Tím musel zasáhnout na vzdálenost 216 metrů druhý terč.

Hned druhý den soutěže měli účastníci zvlád-nout přežití v tísni. Podle zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitele SOC MO gene-rálmajora Aleše Opaty byla taktická část soutěže s neustálými přesuny fyzicky tak náročná, že od-střelovači se na samotnou střelbu vlastně těšili a odpočinuli si při ní.

Všechno nejdřív nastřílel

Rotmistr Richard Maška slouží u Vojenské po-licie a je instruktorem střelby. Vztah ke střelbě má od dětských let. Profesi odstřelovače se věnuje od svých osmnácti, tedy sedmnáct let. Tehdy na-stoupil k Policii České republiky. Tam měl možnost poprvé se setkat s profesionálními odstřelovači. Ta specializace ho zaujala a následně i nadchla. Začal se jí věnovat. Byl to také on, kdo stál u zrodu této soutěže a vymyslel většinu disciplín. Podobná soutěž u nás v České republice v minulosti nebyla. Přitom ve světě takováto zápolení odstřelovačů nejsou ojedinělá. Společně se svými kolegy jezdí rotmistr Maška každý rok například do Maďarska. Je to prý příjemná změna. Situace tam jsou si-mulovány s nemalou invencí a nápadem. Je tam perfektní organizace. Navíc dochází k setkání specialistů odstřelovačů z celého světa, ze všech kontinentů. A právě tehdy si rotmistr Maška řekl, že by mohl něco podobného zorganizovat u nás. Hlavní zásada při tom byla, aby všechny disciplíny byly reálné, aby se daly vůbec zvládnout. Proto také do soutěže nezařadil nic, co by nebyl scho-pen on sám osobně nastřílet.

„Většina střeleckých soutěží funguje tak, že stří-lející víc čeká, než střílí. Existuje totiž palebná čára a na ní se může vystřídat jen omezený počet lidí. My jsme to pojali poněkud jinak. Soutěžící vyra-zili z jednoho místa a po cestě procházeli řadou stanovišť, na kterých museli plnit nejrůznější

úkoly. Neměli ani chvilku prodlevy, byli neustá-le pod tlakem. Ten umocňoval spánkový defi cit a samozřejmě také časový rozsah soutěže. Tato náročnost nás však na druhou stranu limituje, organizačně jsme schopni zvládnout maximálně dvacet družstev,“ vysvětluje Richard Maška. „To ale neznamená, že by takto náročné soutěže zaměře-né především na taktiku byly ve světě zcela ojedi-nělé. Tuším v roce 2007 jsme byli na soustředění odstřelovačů v Belgii. S něčím podobným jsme se do té doby nesetkali. Ta zaměstnání tam byla hodně náročná, organizovala je belgická armáda. Podobalo se to naší současné soutěži. Bylo to pro nás velmi inspirativní.“

Vojenská policie v čelePoslední den čekalo na odstřelovače překvape-

ní. Na půlnočním briefi ngu se dozvěděli, že mají plnit taktické úkoly ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Krátce po druhé hodině noční již seděli na palubě vrtulníku, který je vysadil ještě v noci v naprosto neznámé krajině o dvě stě kilo-metrů dál. Zbývalo jim posledních patnáct hodin nasazení, během kterých museli plnit další sérii náročných soutěžních úkolů.

Záštitu nad druhým ročníkem této soutěže převzal zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel SOC MO generálmajor Aleš Opata. Na závěrečné vyhodnocení a předání cen přijel náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Petr Pavel.

Závěrečného nástupu a předání cen nejlepším soutěžícím se zúčastnili náčelník generálního štá-bu AČR generálporučík Petr Pavel a generálma-jor Aleš Opata. „Pokaždé se přijedu rád podívat na někoho, kdo něco umí. A ve vašem případě, když jsem se seznámil s výsledky, kterých jste do-sáhli, o tom nemůže být nejmenších pochyb,“ řekl k nastoupeným vojákům generálporučík Pavel. „Cením si toho, že organizátoři pro nás vymysle-li takto zajímavou a přínosnou soutěž. Jsem rád, že jste ji všichni nejen dokončili, a to bez jakého-koliv zranění, ale že jste se také něčemu novému naučili. Věřím, že tyto zkušenosti přenesete dál do armády a do svých jednotek.“

V celkovém hodnocení na prvních dvou mís-tech byla družstva Vojenské policie ve slože-ní nadrotmistři Jaroslav Böhm, Karel Martínek, Lukáš Urban a Miloš Kamenčák. Třetí místo pak obsadilo družstvo 43. výsadkového pra-poru z Chrudimi, které tvořili četaři Robert C.

Do černého i po zátěži

Ve vojenských výcvikových prostorech Hradiště a Boletice se uskutečnila mezinárodní soutěž odstřelovačů Ride of the Kings 2014 Two Lands

Voják s dlouhou odstřelovačskou puškou se proplétal úzkou chodbičkou a bral schody po čtyřech. Čas mu už dávno běžel, a tak bojoval o každou sekundu. Ještě co nejrychleji vylézt nahoru po žebříku, zklidnit organismus a začít střílet na loď. Je potřeba co nejrychleji eliminovat piráta, který plavidlo řídí, a vyřadit z provozu motor. Mezitím musí druhý z odstřelovačské dvojice, pozorovatel, zlikvidovat co nejvíce pirátů skákajících z lodi do vody.

a Tomáš K. „Že se na prvních dvou příčkách umís-tila družstva Vojenské policie, určitě není náhoda. Těžko říci, v čem to je, že právě Vojenská policie dosahuje v této oblasti tak dobrých výsledků. Prostě to jsou šikovní vojáci, výborní střelci. Stejně jako ostatní účastníci soutěže věnují této oblasti nadstandardně času. A to nad rámec svých povin-ností. Nakonec to tedy takhle vyšlo. Když se ale podíváte na výsledky, tak ty jsou velice vyrovnané. Rozhodují maličkosti. Ale o tom soutěž na takové-to úrovni je. Rozdíly mezi prvním a druhým mís-tem v jednotlivých disciplínách představují pou-hou jednu ránu. Nemůžeme tedy říci, že by někdo byl extrémně lepší. Prostě některá situace něko-mu sedla lépe a někomu hůře. Tak je to i v životě,“ upozorňuje rotmistr Maška. „Pokud si srovnáme letošní ročník s loňským, každý je trochu jiný. Každý ročník se někam posouvá. Soutěžící jsou vystaveni fyzickému a psychickému stresu. Mají spánkový defi cit. Nedostávají pravidelně stra-vu, což je nutí nést si určité zásoby. To všechno jsou aspekty, které mají velký vliv na psychiku. To všechno se potom odráží ve střeleckých doved-nostech a v konečném důsledku i ve výsledcích.“

Zvláštní cenu nejlepšího střelce posledního dne soutěže získal desátník Adam Machýček ze 7. me-chanizované brigády. Ve střelbě z kleku se mu podařilo z odstřelovací pušky SVD Dragunov zasáhnout nehybně ležící fi guru na vzdálenost 850 metrů. „Uvažujeme o tom, že v příštím roč-níku této soutěže bychom do ní zařadili i zahra-niční soutěžící z armád Visegrádské čtyřky,“ dodal na závěr generálmajor Aleš Opata.

Text: Vladimír MarekFoto: autor a archiv SOC MO

20 21

vzdušné síly AČR

Dříve než nahlédneme do zákulisí 213. výcvi-kové letky, zveřejňujeme dvě zajímavosti. Ta první souvisí s předchůdkyní „dvěstětřináctky“, a to s bý-valou 222. výcvikovou letkou, dislokovanou na zá-kladně Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Letečtí fajnšmekři vědí, že nesla historický název podle generálmajora ve výslužbě Aloise Šišky – československého pilota, který ve druhé světové válce létal v 311. čs. bombardovací peruti Royal Air Force. Aloise Šišku proslavilo především nou-zové přistání s bombardérem Vickers Wellington na hladině Severního moře, na kterém on a zbytek jeho posádky strávili v nafukovacím záchranném člunu šest dní téměř bez vody a potravin, než byli vyplaveni na holandském pobřeží, kde byli ná-sledně zajati německou pobřežní stráží a drženi v zajetí až do konce války.

S propůjčením jména pro novou leteckou jednotku souhlasila manželka generálmajora v. v. A. Šišky paní Vlasta. Čtrnáctého května 2014 stvrdila svoje rozhodnutí podpisem příslušného certifi kátu. O den později se příslušníci 213. výcvi-kové letky „Generála Aloise Šišky“ zúčastnili vzpo-mínkového ceremoniálu stého výročí narození A. Šišky v jeho rodišti Lutopecnách u Kroměříže.

Druhá zajímavost se vztahuje k logu „dvěstě-třináctky“, které bylo ve výše uvedených květno-vých dnech premiérově prezentováno. Na první pohled zaujme výrazný nápis „Ani tygr, ani kůň“ neboli „Nec tigris, nec hippos“. Vskutku trefná re-akce na skutečnost, že na 21. základně taktické-ho letectva Čáslav má 211. letka ve znaku tygra a 212. letka okřídleného koně Pegase. Z dostup-ných informací vyplývá, že symbol 213. výcvikové

letky – zebra se siluetami dvou letounů L-39ZA a L-159T1 – vyvolal nemalý ohlas. Á propos, pozitivní.

Začátek na zelené louce Vojenské veřejnosti je nejvíce známo jenom to,

že formování čáslavské „dvěstětřináctky“ začalo loňským říjnovým přeletem lehkých bitevních le-tounů L-39ZA od bývalé náměšťské „dvěstědva-cetdvojky“. O tom, co následovalo, vás bude ex-kluzivně informovat A report.

„De facto jsme začínali na zelené louce. Myslet si, že přesunem letecké techniky z Náměště nad Oslavou do Čáslavi mohla automaticky začít naše činnost, by bylo naivní,“ říká velitel 213. vý-cvikové letky Čáslav podplukovník Antonín Horčička a z velikého spektra počátečních kroků se zaměřuje na výběr personálu. „Zejména u pří-slušníků inženýrsko-letecké služby to byl problém. Většina z těch, kteří sloužili u 222. výcvikové letky,

se přeškolila na vrtulníky a zůstala na základně v Náměšti nad Oslavou. Z létajícího personálu, kromě dvou pilotů, kteří v armádě skončili, přešli do Čáslavi všichni. Počátek nebyl vůbec jedno-duchý a s jistými defi city se potýkáme dodnes. K vyšší naplněnosti, a tím i konsolidaci 213. vý-cvikové letky, nepochybně přispějí noví profesi-onálové, kteří zanedlouho nastoupí po ukončení školy. I když se letka tvořila z různých kolektivů, problémy to nepřineslo. Z předcházející praxe se známe již osobně. Nemalým benefi tem je i to, že sem přišli lidé, kteří tady chtěli sloužit. Hlavně piloti to přijali jako další profesní výzvu ve svojí letecké praxi,“ konstatuje velitel letky a připomí-ná, že většina příslušníků letky, jeho osobně ne-vyjímaje, nastupovala do funkcí po stanovených výběrových řízeních.

Výcviková letka je vyzbrojena devíti lehkými bi-tevními letouny Aero L-39ZA, které slouží nejen k rozšíření a zkvalitnění základního výcviku pilo-tů, ale také umožňují rozšířený zbraňový výcvik

a použití letounu jako lehkého bitevníku proti pozemním i vzdušným cílům. Není tajemstvím, že se provozují pouze čtyři stroje. Zbývajících pět „devětatřicítek“ je uloženo kvůli ukončenému technickému resursu. Letadlový park letky dále tvoří šest dvoumístných cvičných verzí neboli spá-rek podzvukového bitevníku Aero L-159 ALCA, které byly převzaty od 212. taktické letky Čáslav.

Letové akce 213. výcvikové letky se zpravidla plánují na tři dny v týdnu, a to na úterý, středu a čtvrtek. Jejich intenzitu ovlivňuje počet přista-vené letecké techniky. Jistým způsobem do toho „promlouvá“ také propustnost letky oprav letecké techniky, která na nich provádí předepsané práce. „Standardně přistavujeme na letovou akci dva le-touny L-39ZA a dvě až tři spárky L-159T1. Proto, abychom efektivně plnili úkoly leteckého výcviku, spolupracujeme s 212. taktickou letkou a organi-zujeme společné létání. Piloti „stopadesátdevítek“ tak mají k dispozici nejen dvoumístné, ale také sólové stroje. Z druhé letky zpravidla bývá na sto-jánce pět nebo šest letounů L-159A,“ vysvětluje pplk. Horčička a přiznává, že kdyby se zprovoznily další L-39ZA, byla by dynamika výcviku ještě in-tenzivnější. „Za optimální roční nálet považuji sto padesát až sto osmdesát letových hodin na pilota. To je však při počtech námi provozované letecké techniky nereálné. Další nasazení „devětatřicítek“ do provozu by nám samozřejmě pomohlo, ale klíčovou indicií jsou tady přidělené fi nanční pro-středky. Mimochodem, jak to bude dál s provo-zem tohoto typu letounu, na to se musíte zeptat někoho jiného.“

Zvýšení efektivity výcviku

Nejvyšší čas vyjasnit základní úkol 213. výcvi-kové letky. Ten lze popsat následovně: po absol-vování základního výcviku v Centru leteckého výcviku (CLV) Pardubice přecházejí mladí piloti taktického letectva do Čáslavi ke „dvěstětřináctce“. Tady na ně čeká pokračovací a následně bojový

Ani tygr,ani kůň

Od 1. prosince 2013 působí v organizační struktuře21. základny taktického letectva Čáslav 213. výcviková letka „Generála Aloise Šišky“

Nebylo třeba dlouhých let k tomu, aby se ukázala opodstatněnost nařízení velitelství vzdušných sil Armády České republiky integrovat taktické letectvo na čáslavské základně. Vznikem 213. výcvikové letky, od 1. prosince 2013, se začal provádět cílený a efektivní výcvik létajícího personálu. S tím úzce souvisí i podstatné zkrácení taktického výcviku pilotů jak na podzvukový bitevník L-159 ALCA, tak na nadzvukový bojový letoun JAS-39 Gripen. Už po prvních šesti měsících existence „dvěstětřináctky“ je zřejmé, že to byl krok správným směrem.

výcvik, včetně ostrých střeleb. Nejprve se s letou-nem L-39ZA takzvaně dolétají do 1. pilotní třídy neboli do celkového náletu 500 letových hodin. „Z pardubického CLV přicházejí se třetí pilotní třídou a my je docvičujeme na jedničku. Obecně platí, co rok, to třída. To znamená, že u nás ab-solvují dva roky cíleného výcviku na ,třicetdevít-ce‘. V reálu až do bojového použití při úkolech vzduch–vzduch (air-to-air) a vzduch–země (air-to--ground). Po obdržení první třídy je čeká přeško-lovací výcvik na podzvukový bitevník L-159 ALCA. To je podle stanoveného grafi konu záležitost zhruba jednoho sta letových hodin. Po zvládnutí této přípravy mohou odejít k 212. taktické let-ce. Do budoucna – předpokládáme, že zhruba do dvou let – by mohli piloti od naší výcvikové letky přímo přecházet k 211. taktické letce na nad-zvukový letoun JAS-39 Gripen. Tím pádem by se výrazně snížila doba jejich taktického výcviku na gripena a naopak prodloužila doba jejich ope-račního nasazení, mimo jiné také v rámci alianční-ho systému protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System). A to je skutečnost, která musí těšit,“ říká velitel 213. výcvikové letky Čáslav.

Když se řekne A, mělo by se říct i B. V této sou-vislosti se tedy nabízí otázka, zdali má 213. letka ke svým výcvikovým aktivitám dostatečné profesní know-how. „Ano, disponujeme jím. Naši instruk-toři jsou zkušení profesionálové, kteří praktikují efektivní výcvik pilotů taktického letectva. Stále více dokazujeme, že nejsme v uvozovkách jenom výcvikovou letkou. Taktické letky nedisponují po-třebnými kapacitami, aby ve svojí režii ještě cvi-čily piloty. To je naším úkolem. Od velení letecké základny i křídla máme podporu. Děláme maxi-mum možného, abychom požadavky nadřízených složek související s leteckým výcvikem splnili,“ říká velitel čáslavské „dvěstětřináctky“ podplukovník Antonín Horčička.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

NEC

HIPC TIG

RIS

VELITEL 213. VÝCVIKOVÉ LETKY PPLK. A. HORČIČKA

22 23

technika a výzbroj

Budování modulu V-SHORAD, který tvoří zá-klad úkolového uskupení protiletadlové raketové čety, případně protiletadlové raketové baterie po-zemní protivzdušné obrany, trvalo bezmála deset roků. Postupně se do něho pořizovaly dílčí prvky, a to systémy velení a řízení, palebné prostředky a prostředky průzkumu. Začínalo se v roce 2004, a sice automatizovaným systémem velení a řízení palby RACCOS. Následovalo pořízení přenosných protiletadlových raketových kompletů krátkého dosahu RBS-70, které jsou určeny k ničení vrtul-níků ve visu, střel s plochou dráhou letu, nízko-letících cílů, zejména na příletu, ale i na odletu, a jež mají v neposlední řadě schopnost účinně působit i na lehce obrněné pozemní cíle. Dále nelze nevzpomenout upgradu samohybných protiletadlových raketových kompletů krátké-ho dosahu Strela S-10MD, určených k ochraně a podpoře vojsk, zvláště při dynamických druzích bojové činnosti před bojovými letouny, vrtulníky, raketami s plochou dráhou letu a jinými vzdušný-mi prostředky, na verzi Strela S-10M2D/IFF, dále převzetí dvanácti kusů vozidel Dingo do struk-tury 252. protiletadlového raketového oddílu nebo zavedení a nákupu raket RBS-70 řady Mk2. Pomyslným posledním kamínkem do mozaiky byl ReVISOR neboli základní prostředek radarového průzkumu vzdušného prostoru bojiště z produkce pardubické akciové společnosti RETIA. Zásadním faktorem je, že výsledný produkt splňuje standar-dy Severoatlantické aliance.

RBS-70NG) vybavených terminálem palebné-ho prvku a přepravního prostředku pro PPLRK RBS-70NG (T 810 PVO nebo Dingo).

Čtyři „oči“ a „uši“ pozemní protivzdušné obrany

Průzkumné čidlo je určeno k průzkumu vzduš-ného prostoru v malých výškách a k řízení palby protiletadlové raketové čety kategorie V-SHORAD. Jde o plně koherentní, frekvenčně agilní, digitální dopplerovský radiolokátor. Je zastavěno na jedno-nápravovém přívěsu a skládá se ze dvou základ-ních funkčních celků: modulu R, radaru krátkého

dosahu, jehož úkolem je průzkum vzdušného prostoru, a modulu C2 s informačním a komuni-kačním subsystémem, který umožňuje velení a ří-zení palby. Oba moduly mají svá pracoviště, jež je možné ovládat přímo u prostředku RVR nebo je lze využít jako přenosná pracoviště ve stanu, bu-dově či v tažném vozidle. Rychlost otáčení antény je 30 až 45 ot./min., přístrojový dosah radioloká-toru je 30 kilometrů, jeho výškové krytí minimál-ně čtyři kilometry a radiový dosah C2 činí 20 km. Osádku tvoří dva specialisté, kteří musejí zvládat jeho rozvinutí do dvaceti minut. Další důležitou vlastností tohoto průzkumného radarového čidla je vysoká odolnost proti rušení.

„Dnešním dnem zavádíme do výzbroje první průzkumné čidlo ReVISOR. Další kusy převezme-me do konce listopadu letošního roku a v průbě-hu roku 2015. Celkem budeme disponovat čtyřmi čidly. To nepochybně zvýší efektivitu bojového použití modulu V-SHORAD při plnění operačního úkolu úkolových uskupení pozemní protivzdušné obrany. Završení několikaleté etapy výstavby mo-dulu V-SHORAD nám umožňuje jeho případné nasazení ve prospěch NATO nebo Evropské unie,“ říká velitel 25. protiletadlového raketového pluku plukovník gšt. Vladimír Barca a dodává, že při ni-čení nízkoletících cílů, zejména na příletu v denní i noční době a v podmínkách rušení, je schopno úkolové uskupení protiletadlové raketové čety pokrýt prostor až 400 kilometrů čtverečných. Pro lepší představu lze uvést, že toto úkolové usku-pení lze nasadit jak v rámci pozemních sil (prvek sestavy například brigádního úkolového uskupení

nebo sil rychlé reakce NATO neboli NRF – NATO Response Force), tak i vzdušných sil (podpora obrany objektů důležitých pro obranu státu a le-teckých základen). Jeho taktické použití spočívá v podpoře mechanizovaného praporu v obraně, případně v útoku, jakož i v aeromobilním nasaze-ní palebných prvků a nasazení v urbanizovaném prostoru.

Technický progres strakonických protiletadlovců

Dubnové prezentace modulu V-SHORAD se v kasárnách 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích zúčastnili vrcholní předsta-vitelé Ministerstva obrany ČR v čele s náměstkem ministra obrany pro obranné akvizice Bohuslavem Dvořákem a delegace Generálního štábu Armády ČR vedená náčelníkem GŠ AČR generálporučí-kem Petrem Pavlem a jeho zástupcem generál-majorem Františkem Malenínským. Potěšitelná byla i účast hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického a také představitelů města Strakonice. Přítomní nejprve vyslechli zevrubnou prezentaci a poté zhlédli statickou ukázku tech-niky modulu V-SHORAD a činnost družstva při

ReVISORReVISORpovýšil bojové povýšil bojové

schopnosti V-SHORADschopnosti V-SHORAD

Protiletadlový raketový pluk zavedl do výzbroje unikátní radiolokační průzkumné čidlo ReVISOR (RVR)

Dvaadvacátý duben letošního roku se pro 25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“ stal dalším významným dnem v jeho novodobé historii. Do výzbroje bylo zavedeno průzkumné čidlo ReVISOR, které doplnilo jeden ze základních pilířů modulu V-SHORAD (Very Short Range Air Defence), určeného do úkolového uskupení pozemní protivzdušné obrany.

PŘENOSNÝ PROTILETADLOVÝ RAKETOVÝ KOMPLET (PPLRK) RBS-70

rozvinutí protiletadlového raketového kompletu RBS-70. „Završení tohoto procesu je zcela v sou-ladu s aktuálním požadavkem Severoatlantické aliance, kdy jsou i jednotlivé ozbrojené síly NATO žádány, aby si zachovaly svoje profesní schop-nosti v rámci pozemní protivzdušné obrany,“ konstatoval B. Dvořák a vyslovil uznání těm, kteří se o tento výjimečný profesní úspěch zasloužili, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o odborní-ky z resortu Ministerstva obrany České republiky nebo civilní experty.

Spokojenost s technickým progresem sou-visejícím s modulem V-SHORAD vyjádřil také generálporučík P. Pavel: „Kategorie velmi krátké-ho dosahu protivzdušné obrany je zcela zásadní pro ochranu pozemních jednotek. Dosáhli jsme schopnosti, která je uplatnitelná při jakékoliv ope-raci, a to i mimo naše území. To, že se projekt při častých změnách a škrtech podařilo dotáhnout do zdárného konce, považuji za velký úspěch. Strakonický protiletadlový raketový pluk tím získal ucelenou schopnost obrany vzdušného prostoru, která je nyní plně kompatibilní s našimi partnery v NATO. Jeho efektivní využití spatřuji při každém nasazení pozemních jednotek, kde bude třeba za-jistit jejich ochranu proti nebezpečí ze vzduchu,“ konstatoval náčelník Generálního štábu Armády České republiky.

Zavedení průzkumného čidla ReVISOR do vý-zbroje považuje za profesní mezník svojí dosavad-ní praxe velitel 252. protiletadlového raketového oddílu major Jan Suchý: „Čidlo ReVISOR jakožto sofi stikovaný prostředek radarového průzkumu nás výrazně posouvá při získávání potřebných informací o vzdušné situaci v zájmovém prostoru a zároveň při velení a řízení palby. Tím se podstat-ně zvyšuje naše bojová efektivita.“

Na samém konci realizace tohoto významného projektu budou dvě komplexně připravené a plně operačně nasaditelné protiletadlové raketové baterie vyzbrojené přenosným protiletadlovým raketovým kompletem krátkého dosahu RBS-70, respektive samohybným protiletadlovým raketo-vým kompletem krátkého dosahu Strela S-10M2D. „V současné době máme k bojovému použití prů-zkumného čidla ReVISOR plně způsobilé dvě ob-sluhy a do dodání zbývajících kusů v roce 2015 bude vycvičen potřebný počet dalších specialistů,“ říká major Jan Suchý.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

Laické veřejnosti lze tedy obecně říct, že se modul V-SHORAD skládá z následujících prvků: přístupového uzlu pohotovostního sys-tému (PUPoSy), místa bojového velení (MBV), průzkumného čidla RVR, aparatury pozorovate-le vzdušného prostoru (APVP), palebných prvků PPLRK RBS-70 a PLRK S-10M2D (perspektivně

10M 9K35M STRELA 13

24 25

technika a výzbroj Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

Po roce 2001 se v Iráku a postupem času i v Afghánistánu staly totiž hlavními „zabijáky“ amerických vojáků tzv. IED (Improvised Explosive Devices) neboli nástražné výbušné systémy. Dle zveřejněných statistik Pentagonu tak např. v le-tech 2008–2012 zahynulo při jejich explozích v Afghánistánu celkem 806 příslušníků americ-kých ozbrojených sil a dalších 10 212 jich bylo zraněno.

Jak již bylo řečeno, základem odminovacího stroje Minotaur je modifi kovaný bezosádkový pásový nakladač Bobcat T110. Jedná se o běžný, komerčně vyráběný stroj, „militarizovaný“ při-dáním některých komponentů (např. držáku pro čtyři dvacetilitrové kanystry na pohonné hmoty či vodu) a zejména sady Robotic Appliqué Kit (RAK). S její pomocí je možno během pouhých 15 minut přeměnit jakýkoli nakladač fi rmy Bobcat na dál-kově řízené vozidlo. Minotaur je tak volitelně řidi-telný – buď jej lze použít jako bezosádkový, nebo s lidskou obsluhou. Pro sledování svého bezpro-středního okolí je Minotaur vybaven snímatelnou

sadou sedmi kamer (z toho šesti pevných den-ních/nočních a jedné pohyblivé denní/noční MOOG GeminEye PTZ se zvětšením 26×, popří-padě OptoVision WCA-363 PTZ se zvětšením 36× a přisvícením pomocí LED diod) a obousměrným hovorovým zařízením.

Mezi hlavní úkoly Minotauru patří průzkum komunikací při doprovodu pěších patrol, likvida-ce nalezených nástražných výbušných systémů (zejména kategorie PPIED a TWIED – tedy inicio-vaných tlakovým spínačem či nástražným drá-tem) i protipěchotních min a všeobecná ženijní podpora prvosledových jednotek. K ničení zako-paných výbušnin a ženijní munice slouží kombi-novaný mechanický odminovač-vyorávač, jenž může být v případě nutnosti nahrazen širokou škálou až 40 dalších standardních aplikací (např. lopatou, rýhovačem, rozrývačem, grejdrovou radlicí, dozerovou radlicí, frézou na asfalt apod.) nabízených fi rmou Bobcat. Stroj je dále vybaven navíjecím zařízením o maximálním tahu přes 4 300 kg, jež může sloužit např. k sebevyproštění v případě zapadnutí.

Vozidlo Minotaur se může pohybovat maximál-ní rychlostí 8,4 km/h, přičemž jeho činnost může řídit obsluha pomocí dálkového ovladače Tactical Robotic Controller (TRC), zodolněného note-booku či běžného stolního počítače na vzdálenost více než 900 m. Ovladač TRC je lehký přenosný tzv. plug-and-play systém sloužící k řízení vybra-ných bezpilotních a bezosádkových prostředků (v kategorii UGV se jedná konkrétně o více než

MINOTAURMINOTAUR– mytická stvůra v labyrintu IEDStavební stroje americké společnosti Bobcat Company, která je v současnosti součástí jihokorejského konsorcia Doosan Group, jsou notoricky známé každému, kdo v životě prošel alespoň kolem jedné větší stavby. Agilní kompaktní rypadla a kolové, pásové i smykem řízené nakladače z její produkce jsou prakticky všudypřítomné a nelze je jednoduše přehlédnout. Vyznačují se zejména svou vysokou užitnou hodnotou, nenáročností a univerzálností. Proto nemůže být překvapením, že US Army prostřednictvím svého zvláštního úřadu pro vyzbrojování Rapid Equipping Force (REF) zavedla do výzbroje speciální ženijní stroj zkonstruovaný fi rmou QinetiQ North America (dále pouze QinetiQ) na bázi stavebního Bobcatu T110.

Základní technicko-taktická dataovladače TRC:Procesor . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2,2 GHz, dvoujádrový, pasivně chlazenýOperační paměť . . . . . . . . . . . 4 GB RAMSSD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 GBKonektivita . . . . . . . . . . . . . . . . Bluetooth, Wi-Fi, GPS, Gigabit Ethernet,

USB, RS-232Operační systém . . . . . . . . . . . Windows XP, Windows 7, LinuxSoftware . . . . . . . . . . . . . . . . . . FalconViewDisplej . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6,5", dotykový, zodolněný Rozlišení displeje . . . . . . . . . . . 1 024 × 768Použité napětí . . . . . . . . . . . . . 13,5 V – 16,5 VRozsah provozních teplot . . . -20 °C až +55 °CHmotnost systému(bez akumulátoru) . . . . . . . . . 2,79 kg

chlazený

Ethernet,

x

Základní technicko-taktická data odminovacího stroje Minotaur:Maximální hmotnost vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . > 2 379 kgVýška vozidla (se systémem RAK) . . . . . . . . . . . . . . . . 2 489,2 mmDélka vozidla (bez mechanického odminovače) . . . . 2 263 mmŠířka vozidla (s mechanickým odminovačem) . . . . . . 1 199 mmSvětlá výška vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 mmMaximální rychlost vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8,4 km/hJmenovitá provozní nosnost (dle ISO 14397-1) . . . . . 505 kgBod přetížení (dle ISO 14397-1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 443 kgTyp motoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . řadový, kapalinou chlazený

vznětový čtyřválec Kubota V2403-M-DI-E3

Zdvihový objem motoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 434 cm3

Výkon motoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31,2 kW (při 2 200 ot./min)Obsah palivové nádrže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45,2 l

STAVEBNÍ STROJE Z PRODUKCE FIRMY BOBCAT SE VYZNAČUJÍ MALÝMI ROZMĚRY A NÍZKOU HMOTNOSTÍ. TO JIM ZARUČUJE VYSOKOU MOBILITU A USNADŇUJE JEJICH TRANSPORT V PODVĚSU POD VRTULNÍKY – JAKO V TOMTO PŘÍPADĚ, KDY STROJ CH-47 CHINOOK PŘEPRAVUJE SMYKEM ŘÍZENÝ NAKLADAČ BOBCAT MEZI DVĚMA ZÁKLADNAMI V AFGHÁNISTÁNU.

14 různých typů, vyráběných sedmi různými fi rma-mi – např. Dragon Runner 10, Dragon Runner 20, Talon, Raider I/II, MAARS, Minotaur, Spartacus, Legged Squad Support System, Armadillo V2 aj.). Operátor jednoduše připojí TRC ke komunikační-mu rozhraní některého z uvedených prostředků, vybere na dotykovém displeji požadovanou apli-kaci a začne jej obsluhovat.

K OBSLUZE MINOTAURU LZE ALTERNATIVNĚ POUŽÍT DÁLKOVÝ OVLADAČ TRC (NA FOTOGRAFII), ZODOLNĚNÝ NOTEBOOK ČI BĚŽNÝ STOLNÍ POČÍTAČ

NA ZÁDI MINOTAURU JE DOBŘE PATRNÝ DRŽÁK PRO ČTYŘI DVACETILITROVÉ KANYSTRY, KTERÉ MOHOU SLOUŽIT K PŘEPRAVĚ POHONNÝCH HMOT NEZBYTNÝCH PRO PROVOZ SAMOTNÉHO STROJE ČI VODY PRO POTŘEBY DOPROVÁZENÉ PĚCHOTY

Prostřednictvím modulárního nosného systé-mu MOLLE (Modular Lightweight Load-carrying Equipment) lze TRC jednoduše uchytit na taktic-ké či balistické vestě, tlumoku, popřípadě může být nesen odděleně, ve speciálním stehenním pouzdře. Akumulátor sloužící k napájení TRC jde nabíjet pomocí nabíječky, která je zabudovaná v odminovacím stroji Minotaur.

Velkou výhodou Minotauru oproti jiným od-minovacím strojům jsou jeho malé rozměry a nízká hmotnost. To umožňuje jeho transport uvnitř běžného dvacetistopého přepravního kon-tejneru či v podvěsu pod dopravním vrtulníkem CH-47 Chinook. Prvotní zkušenosti z jeho nasaze-ní na afghánském válčišti (kam první tři zkušební exempláře dorazily v září a říjnu 2011, respektive v březnu 2012) byly velice pozitivní. Na základě toho rozhodlo velení US Army o plném operač-ním nasazení Minotaurů a už koncem roku 2012 působilo v Afghánistánu 65 těchto strojů.

Text: Dušan RovenskýFoto: US DoD, Bobcat, QinetiQ

MINOTAUR DNE 26. ČERVENCE 2012 NA DVOŘE BUDOVY AMERICKÉHO PENTAGONU JAKO SOUČÁST PREZENTACE ZVLÁŠTNÍHO ÚŘADU PRO VYZBROJOVÁNÍ REF

26 27

technika a výzbroj Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

Počátek historie agresorských letek v ame-rických ozbrojených silách sahá do konce 60. let minulého století, konkrétně do období války ve Vietnamu. Letectvo, ať už působící z pozem-ních základen či z palub letadlových lodí, při ní hrálo významnou roli, avšak zdaleka nedosahova-lo takových úspěchů, jak by se na základě techno-logické a materiální převahy USA mohlo očekávat.

Zatímco ještě během války v Koreji (1950–1953) dosahovali američtí letci ve vzdušných soubojích s protivníkem poměru vítězství zhruba 10 : 1, tedy že na jeden americký sestřelený stroj připadlo deset severokorejských, ve Vietnamu se tento po-měr rapidně zhoršil. Analýza z roku 1968 ukáza-la, že v případě námořního letectva činí pouhých 2,75 : 1 a u jednotek US Air Force dokonce jen

2,15 : 1. Ničení protivníkových letadel tak bylo vy-koupeno příliš velkými vlastními ztrátami.

Při podrobnějším zkoumání se tehdy jedno-značně potvrdilo, že hlavní příčinou této situace není letecká technika jako taková, ale nedosta-tečný bojový výcvik pilotů taktického letectva. Ti zkrátka nebyli připraveni na střetnutí se sice zastaralejšími, avšak mnohdy agilnějšími letouny protivníka, a tak zejména v blízkém manévrovém vzdušném boji velice rychle ztráceli výhody dané schopnostmi svých moderních letounů. Američtí letci byli často zaskočeni tím, jaké „překvapivé“ manévry proti nim podnikaly slabší a méně vý-konné stroje ruského původu, a mnohdy za to pak platili cenu nejvyšší.

Jako první se radikálně řešit situaci rozhod-lo velení US Navy. V březnu 1969 na námořní letecké základně NAS Miramar v Kalifornii vy-tvořilo nové výcvikové středisko FWS (Fighter

Weapons School), pro nějž se posléze vžilo také označení Top Gun. V rámci několikatýdenních kurzů se v něm posádky bojových letounů cviči-ly na vzdušné souboje s protivníkem na základě nejnovějších poznatků o jeho letecké technice a taktice.

Hlavní myšlenka spočívala v tom, že i při vý-cviku by se měl simulovaný protivník chovat jako ten reálný. Američané proto dali dohromady všechny poznatky o taktice severovietnamského letectva a k nim přidali vlastní zjištění pocházející ze zkoumání vlastností a schopností ukořistě-ných letounů ruské výroby. Tím získali v té době nejpřesnější možný obraz o celkových schop-nostech protivníka a ten pak promítli do výcviku. Byly vytvořeny první jednotky, jež se specializo-valy pouze na imitaci protivníka a jejichž pilo-ti patřili vždy mezi elitu. V počátečním období činnosti FWS tak v roli „červených“ létaly stroje A-4E Skyhawk, představující letouny kategorie MiG-17, a stroje T-38A Talon, imitující MiG-21. Koncept takovéhoto výcviku se velice rychle osvědčil, a tak na konci vietnamské války piloti US Navy dosahovali opět výrazně lepších výsled-ků v boji s protivníkem, zatímco v USAF došlo jen k mírnému zlepšení. Americké letectvo zača-lo první jednotky agresorů budovat až po válce, konkrétně v roce 1975.

Současnost agresorů v US Navy

Tradice slavného Top Gunu pokračuje v americ-kém námořnictvu i dnes, i když v jiné organizační struktuře. V červenci 1996 totiž bylo vytvořeno nové výcvikové středisko NSAWC (Naval Strike Air Warfare Center), které v sobě sloučilo do té doby samostatně působící Naval Strike Warfare Center, Carrier Airborne Early Warning Weapons School a právě také Naval Fighter Weapons School. Jeho novým domovem se stala základna NAS Fallon v Nevadě.

Středisko poskytuje velice komplexní výcvi-kové možnosti, provozované bojové letouny se v něm ale uplatňují pouze v roli agresorů. Jde zejména o stroje řady F/A-18A/B/C/D Hornet a F/A-18E/F Super Hornet a také letou-ny F-16 Fighting Falcon, jediné tohoto typu v US Navy. Námořnictvo již tento typ v roli agresorů provozovalo v letech 1988–1998, a to ve speciální verzi F-16N/TF-16N odvoze-né od F-16C Block 30. Těmito stroji námořnic-tvo nahrazovalo dosluhující letouny F-5 Tiger II a A-4 Skyhawk (vyřazený v roce 2003). Po zjištění

značných strukturálních poškození, jejichž oprava by byla nerentabilní, ale všech 26 strojů odstavilo z provozu.

Další F-16 se podařilo středisku NSAWC zís-kat v roce 2002. Jde konkrétně o 14 strojů verze F-16A/B Block 15, které byly původně určené pro letectvo Pákistánu, kam ovšem nakonec kvůli zbroj-nímu embargu nebyly dodány. Letouny zpočátku létaly v pákistánském zbarvení, posléze ale dostaly některé ze „standardních“ schémat typických pro stroje agresorských jednotek. Z něj pouze zmizely

rudé hvězdy používané v minulosti a evokující le-touny Sovětského svazu, respektive Ruska.

Na základně NAS Fallon působí ještě jedna letka agresorů, která je stejně jako ostatní tyto jednotky s výjimkou NSAWC součástí záložních sil US Navy. Jde o letku VFC-13 Saints (Fighter Squadron Composite), která roli protivníka při vý-cviku plní již od 70. let. V její výzbroji se postupně vystřídaly stroje řady F-8 Crusader, A-4 Skyhawk a F/A-18 Hornet, ale v souvislosti s reorganiza-cí a přesunem na NAS Fallon v roce 1996 byla

Agresoři na oblozeAmerické námořnictvo i vzdušné síly již několik desítek let používají pro výcvik svého taktického letectva také speciální jednotky, označované jako letky agresorů. Elitní letci v nich pro ostatní simulují protivníka, s nímž by se ve vzduchu mohli někdy potkat. O jejich mimořádném významu svědčí i fakt, že se jich současné fi nanční škrty v ozbrojených silách USA dotknou jen v omezené míře.

ZÁKLADNA EILSON AFB NA ALJAŠCE A TAMNÍ F-16C SE NA PODZIM 2013 VYHNULA PŮVODNĚ PLÁNOVANÉMU ZRUŠENÍ A REDISLOKACI

F/A-18B S CVIČNOU VÝZBROJÍ PATŘÍCÍ STŘEDISKU NSAWC

JEDEN Z „NOVÝCH“ LETOUNŮ F-5N, KTERÉ US NAVY ZÍSKALO PŘESTAVBOU PŮVODNĚ ŠVÝCARSKÝCH STROJŮ F-5E/F

JEDNO Z KAMUFLÁŽNÍCH SCHÉMAT F-16C POUŽÍVANÝCH LETKOU 18TH AGRS PŮSOBÍCÍ NA ALJAŠCE

F-16B BLOCK 15 Z VÝZBROJE VÝCVIKOVÉHO STŘEDISKA NSAWC NA ZÁKLADNĚ NAS FALLON

28 29

technika a výzbroj Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

přezbrojena na letouny Tiger II. Konkrétně jde o 23 strojů verze F-5E/F, z nichž většinu před-stavují letouny označované také jako F-5N. Jde o stroje, které byly původně ve výzbroji švýcar-ského letectva, od něhož je US Navy v počtu 36 kusů odkoupilo v roce 2006 a následně upravilo dle vlastních potřeb. Hlavní předností švýcarských Tigerů totiž byl relativně nízký počet nalétaných hodin a mimořádně dobrý technický stav.

Švýcarské letouny tak umožnily udržet typ F-5E/F ve výzbroji US Navy podstatně déle, než se původně přepokládalo. Nyní se jejich provoz plánuje minimálně do roku 2015. Druhá polovi-na z 36 pořízených strojů je nyní ve výzbroji další agresorské letky, VFC-111 Sun Downers, disloko-vané na námořní letecké základně NAS Key West na Floridě. Na ní agresoři původně působili jen jako odloučená část VFC-13, která byla v roce 2006 transformována na samostatnou letku VFC-111.

Další tradiční agresorskou jednotkou US Navy je VFC-12 na základně NAS Oceana ve Virginii. Tato letka již od roku 1994 používala stroje F/A-18A/B, respektive F/A-18A+ Hornet, které

Flag, jichž se kromě různých druhů vzdušných sil účastní také pozemní síly a prostředky proti-vzdušné obrany. Agresoři jsou tak dnes nedílnou součástí každého Red Flagu.

Nejstarší jednotkou tohoto určení v USAF je dnes 64th AGRS (Aggressor Squadron) síd-lící na základně Nellis AFB v Nevadě. Letka roli cvičného protivníka plní již od 70. let, kdy byla vyzbrojena nejprve stroji T-38A Talon a poslé-ze F-5E/F Tiger II. Po jejich vynuceném vyřa-zení byla přezbrojena v roce 1988 na letouny F-16A/B Fighting Falcon, v červenci 1989 pak na F-16C/D. O rok později byla ale jednotka de-aktivována a znovu byla vytvořena až v říjnu 2003. Do výzbroje získala znovu své původní letouny F-16C/D Block 32, a to v počtu 24 kusů, s nimiž létá dodnes. V průběhu let bylo na ně aplikováno několik různých kamufl ážních schémat připomí-najících letouny ruské provenience.

Obdobnou historii má také další agresorská letka na základně Nellis AFB, 65th AGRS. I ta po-užívala od 70. let stroje F-5E/F Tiger a také ona byla na řadu let deaktivována, konkrétně v roce 1989. Opětovně sestavena byla až v září 2005, kdy do své výzbroje získala 24 výkonných stro-jů F-15C/D Eagle, charakteristických kamufl áží

připomínající ruské stroje Su-27. Stejně jako 64th AGRS, je i 65th AGRS součástí skupiny 57th Adversary Tactics Group, která zahrnuje rovněž agresory imitující protivníkovy vesmírné prostředky a systémy protivzdušné obrany, jež se rovněž zapojují do cvičení Red Flag.

Zatím nejmladší agresorskou jednotkou USAF je 18th AGRS na základně Eilson AFB na Aljašce. Letka jako taková má ovšem bohatou historii, včetně bojového nasazení v Iráku a Afghánistánu. V srpnu 2007 jí ale byla svěřena nová role při výcviku ostatních jednotek USAF, a to zejména v rámci těch cvičení Red Flag, jež se pravidelně odehrávají právě na Aljašce. Dříve používané stro-je F-16C/D Block 40 proto v roce 2008 vyměnila s 80th Fighter Squadron za verzi Block 30 a usídli-la se natrvalo na základně Eilson AFB.

Trvalé umístění agresorů na Aljašce umožnilo efektivnější využívání tamních výcvikových prosto-rů. Nicméně základna Eilson AFB byla již předtím označena jako jedna z těch, jež mají být v rámci úspor uzavřeny. Další snižování obranného roz-počtu pak dokonce vedlo k tříměsíčnímu přeru-šení veškeré letové činnosti. Příslušníci 18th AGRS i celé základny tak žili v nejistotě, neboť se váž-ně zvažovalo jejich přemístění na jinou aljašskou základnu, JB Elmendorf-Richardson nedaleko Anchorage. Na začátku října 2013 ale byl tento záměr opuštěn s tím, že by úspory dosažené re-dislokací nebyly tak velké a že by zdaleka nevy-rovnaly negativní ekonomické dopady na oblast Fairbanksu, v níž Eilson AFB leží.

Americké letectvo počítá se svými agresory i do budoucnosti. V současnosti dokonce připra-vuje modernizaci těchto strojů tak, aby lépe odpo-vídaly možnostem moderních strojů poten ciálních protivníků. Týká se to zejména strojů F-16, jež by měly získat nové centrální multifunkční displeje a další cvičné verze protiletadlových řízených střel a jejichž piloti by měli mít možnost využívat také přilbové zaměřovače. V poněkud vzdálenější bu-doucnosti pak lze očekávat také snahy o využití strojů F-35 Lightning II jakožto imitátorů bojo-vých strojů protivníka.

Text: Tomáš SoušekFoto: USAF, US Navy

NOVÝ TYP AGRESORSKÉHO ZBARVENÍ POUŽITÝ NA F-15C Z VÝZBROJE 65TH AGRS

v roce 2006 vystřídala za modernější F/A-18C/D. V rámci další reorganizace se ale koncem roku 2012 vrátila opět k verzi F/A-18A+, přičemž tyto stroje nově nesou tzv. arktickou kamufl áž vychá-zející z šedo-bílého zbarvení druhého prototypu ruského letounu Suchoj Su-35, které vystřídalo dřívější modré schéma připomínající standardní Su-27.

Poslední námořní agresorskou letkou je v sou-časnosti VMFT-401 Snipers (Marine Fighter Training Squadron) na základně US Marine Corps MCAS Yuma v Arizoně. Letka byla založena v roce 1986 a zpočátku používala izraelské letouny Kfi r označované jako F-21A. Již v roce 1989 byla ale přezbrojena na stroje F-5E/F Tiger II, s nimiž létá dodnes.

USAF a koncept Red Flag

Bez jednotek agresorů si pokročilý bojový vý-cvik dnes neumí představit ani velení US Air Force. Letectvo navíc jejich použití dotáhlo ještě dál než US Navy, a to když je zapojilo do konceptu roz-sáhlých a maximálně realistických cvičení Red

NOVÝ TYP ZBARVENÍ NA LETOUNECH F/A-18A+ MÁ PŘIPOMÍNAT RUSKÝ SU-35

Tyto inovované produkty belgický výrobce nyní označuje jako MINIMI Mk3 a do jejich konstrukce vtělil poznatky z operačního nasazení u mnoha uživatelů z různých koutů světa během před-chozích deseti až patnácti let. Nové provedení zachovává všechny klíčové mechanismy a je opět k dispozici v obou doposud vyráběných rážích 5,56 x 45 mm a 7,62 x 51 mm. Hlavní změny se tý-kají především ergonomie uspořádání a zlepšení manipulace se zbraní v omezených prostorech, což zvyšuje pohyblivost i bojové možnosti vojá-ka vyzbrojeného touto zbraní. Na první pohled je u verze Mk3 patrná nově řešená polymerová pažba. Na rozdíl od pevného standardního pro-vedení u doposud prodávaných verzí (fi rma FN ale dodává také provedení s jednoduchou výsuv-nou trubkovou pažbou) je tato pažba teleskopic-ká a umožňuje nastavení pěti různých délek. To je užitečné v mnoha situacích – například pokud

lze uvést novou sklopnou pažbičku, kterou lze připojit na trojici montážních lišt MIL-STD 1913. Pažbička je integrována s lehkou a ve třech po-lohách výškově stavitelnou dvojnožkou tak, že ve sklopené poloze nikterak nepřekáží v držení pažbičky. Úpravy se dočkala i ergonomicky tvaro-vaná napínací páka závěru, která navíc zaručuje lepší úchop i za situace, kdy má uživatel mokré nebo vlhké ruce. Další doplněk pak představuje lehký odnímatelný ochranný tepelný kryt hla-vně. A konečně došlo i k vylepšení skluzavky pásu

MINIMI nověFirma FN Herstal využila listopadové výstavy MILIPOL 2013 k prvnímu ofi ciálnímu představení inovované řady svých velmi úspěšných kulometů řady MINIMI, jež dnes používá již více než 45 zemí.

s podávacími drápky, které přidržují pás ve správ-né poloze při nabíjení, což se nejpříznivěji proje-vuje při střelbě ve stoje.

Společnost FN Herstal zároveň tyto moderni-zační prvky nabízí ve formě kitu, jímž lze stáva-jící zbraně na novou verzi částečně nebo úplně upravit.

Text: Michal ZdobinskýFoto FN Herstal

MINIMI MK3 RÁŽE 5,56 MM VE VERZI TACTICAL SB (SHORT BARREL) S KRÁTKOU HLAVNÍ (349 MM), S NASAZENOU PAŽBIČKOU I OCHRANNÝM TEPELNÝM ŠTÍTEM HLAVNĚ

MINIMI MK3 RÁŽE 5,56 MM VE VERZI TACTICAL LB (LONG BARREL) SE STANDARDNÍ 465MM HLAVNÍ

VERZE MINIMI MK3 TACTICAL V RÁŽI 7,62 MM A S HLAVNÍ DLOUHOU 502 MM

střelec v konkrétním případě využívá balistickou nebo taktickou vestu, nebo je naopak bez ní. V této souvislosti je nutné poznamenat, že bel-gický výrobce musel reagovat na trend, kdy si některé armády (například americká) kulomety vybavovaly vlastními pažbami s možností nasta-vení délky.

K dalšímu zlepšení uživatelského komfortu přispívá i stavitelná lícnice pažby a také v pažbě zamontovaný hydraulický tlumič pro kompenzaci zpětného rázu zbraně na střelce. Z dalších změn

FIRMOU FN DOPOSUD NABÍZENÉ KULOMETY MINIMI (ZDE V RÁŽI 7,62 MM) SE STANDARDNÍ PEVNOU (VLEVO) A JEDNODUCHOU VÝSUVNOU PAŽBOU

3130

fotoreportáž

Většina našich čtenářů nejspíš zná fotografi e Dana Hlaváče, který v roce 2007 získal třetí místo na prestižní fo-tografi cké soutěži Czech Press Photo. Mezi vojáky Armády České republiky je ale řada dalších šikovných fotografů. Svými snímky se snaží většinou zprostředkovat ostatním pro nás poněkud vzdálený svět zahraničních misí. Jedním z nich je přítel Dana Hlaváče a tak trochu i jeho žák rotmistr Miroslav Lopatář. Tento jednatřicetiletý voják sloužící od roku 2005 ve 43. výsadkovém praporu v Chrudimi má za sebou již tři zahraniční mise v Afghánistánu. V roce 2007 byl nasazen v provinčním rekonstrukčním týmu ve Fajzábádu. O dva roky později plnil úkoly v provinčním rekon-strukčním týmu v Lógaru. Své dosavadním působení v zahraničních misích završil v letech 2010 až 2011 nasazením v 1. jednotce OMLT v afghánském Wardaku. První zrcadlovku si koupil v roce 2009. V současnosti se věnuje převážně reportážní fotografi i, hlavně z oblasti sportu. Vedle fotografi e patří k jeho koníčkům golf, modelářství a hlavně syn Miroslav IV.

Afghánský Wardakobjektivem českého vojáka

32 33

pozemní síly AČR

Prvním úkolem nově vzniklé odbornosti bylo přesvědčit okolí, že nejde o nic zcela nového a tajemného. Ve vojenském světě, ale i kolem nás v běžném životě se princip účelového využívání informací k ovlivnění jejich příjemce uplatňuje více než sto let. Rozvoj takových technik úzce souvisel s rozvojem obchodu a komunikačních technologií v minulém století. Zboží a výrobky byly nově pro-pagovány reklamou a velké skupiny obyvatelstva začaly být (in)formovány za pomoci nových mas-médií, jako bylo rádio a později televize.

Za zakladatele současných psychologických operací se dají v jistém úhlu pohledu označit Spojené státy americké a Německo. Spojené státy americké prvně využily ve velkém měřítku civilní techniky propagace pro podporu svých válečných zájmů v Evropě v období první světové války. V této době samozřejmě obdobné propagační techniky využívaly i jiné státy, které byly do první světové války bezprostředně zapojeny. Na pro-pagační techniky první světové války navázalo meziválečné Německo, kde je dále rozpracovaly a v široké míře uplatnily i politické strany.

Psychologické operace, jako vojenský termín, ale také jako vojenská schopnost, „přitáhly“ po-zornost veřejnosti historickým výrokem americ-kého generála H. Normana Schwarzkopfa, který pronesl v roce 1990 před zahájením vojenské operace Desert Shield v Iráku: “If we do go to war, psychological operations are going to be abso-lutely a critical, critical part of any campaign we must get involved in.“ – „Pokud do války půjde-me, pak budou psychologické operace naprosto zásadní součástí jakékoliv operace, které se bude-me muset účastnit.“ Tato vojenská kampaň v Iráku se pro vojenskou schopnost PSYOPS stala potom precedentem v následujících vojenských operacích na Balkánském poloostrově a v Afghánistánu.

Pro moderní psychologické operace bylo vel-mi významnou změnou celosvětové rozšíření sítě Internet a exponenciální nárůst jeho uživa-telů. Monopol k rozšiřování informací tak přestal patřit pouze státním útvarům a nadnárodním společnostem. Fenomén Internetu, se všemi jeho aspekty, je v současnosti jedním z důvodů

k přepracování koncepce rozvoje této vojenské odbornosti PSYOPS nejen ve světě, ale i v AČR.

PSYOPS jako zbraňO tom, že jde o účinnou a mocnou zbraň s ma-

sovými a dlouhotrvajícími účinky, nás přesvědčuje historie. Příkladů, kde byla použita s různým úspě-chem, proti různým cílům, by se našel bezpočet. V záplavě zpráv a informací, které přináší a gene-ruje moderní doba, jsou psychologické operace na všech úrovních významným prostředkem ve-litele jako jeho neletální (nesmrtící) prostředek k ovlivňování prostředí operace. Jinak řečeno, lidská mysl nemá „fi rewall“. Jedinou obranou proti působení různých informačních a dezinfor-mačních kampaní zůstávají vzdělávání jednotlivce nebo řízená komplexní preventivní protiopatření.

Podobně jako bojové jednotky disponují zbra-němi různého kalibru, jednotky PSYOPS disponují různými distribučními kanály. Vystřelená „kulka“ je ekvivalentem vydané zprávy. „Palebná síla“ je roz-hodující i pro jednotky PSYOPS, je-li navíc umoc-něna výhodným manévrem, pravděpodobnost dosažení stanoveného specifi ckého cíle je vyšší.

Obecně je v demokratických společnostech, ale i uvnitř armád, schopnost PSYOPS vnímána mnohdy nejednoznačně. Souvisí to s pocitem, že ovlivňovat a manipulovat myslí jednotlivce i velké skupiny obyvatel (cílové skupiny) je „nepa-třičné a nepřijatelné“.

Je tedy otázkou, zda je pro demokracii přijatel-nější protivníka „vyřadit z boje“ než „manipulovat“ jeho myslí tak, aby odložil zbraň a žil.

PSYOPS ve světových válkách

Působení na mysl, zejména vojáků přímo v zákopech, využívaly během první světové války snad všechny armády. Vzdej se, dezertuj, odpor je marný, tvá smrt je zbytečná, za koho bojuješ?, taková sdělení a výzvy v mnoha variantách byly ústřední nosnou myšlenkou tehdejší propagan-dy. Cílem bylo vojáky na frontě demoralizovat a využít jejich dlouhodobě zhoršených životních

podmínek a velmi omezených možností získá-vat nějaké „povzbudivé“ informace. Mnohdy se také v těchto kampaních využívalo sexuálního podtextu.

Na druhou světovou válku se zejména Německo, na poli psychologických operací, při-pravilo velice dobře. Nechtělo již více připustit demoralizaci vlastních vojsk. Nesmírných roz-měrů dosahovala na tehdejší dobu v Německu i politická propaganda, která sílila s rozvojem rádiového vysílání a fi lmu. Cílem propagandy se tak v Německu stal téměř každý. Jako memen-to zní výrok říšského ministra propagandy z této doby: „Tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou.“ Propaganda využívala ke svým cílům téměř všeho, včetně okultismu a pseudovědy. Všemi mediální-mi kanály se šířily pečlivě vybírané zprávy a infor-mace. Během druhé světové války se tak PSYOPS z původního nástroje demoralizace jednotlivých vojáků stal nástrojem masové aktivizace obyvatel-stva všech zainteresovaných stran.

Současnost PSYOPS ve světě

Válečné konfl ikty a jejich mediální rozměr for-moval psychologické operace i po druhé světové válce. Významné místo v tomto ohledu zaujímá válka ve Vietnamu, kde naopak silné protiváleč-né veřejné mínění vyvolané drastickými fi lmo-vými záběry z bojových operací dokázalo tuto válku ukončit. Spojené státy americké se z války ve Vietnamu, podobně jako Německo z druhé světové války, poučily a patří dnes ke špičkám PSYOPS ve světě.

Německý útvar Zentrum Operative Information, čítající okolo 850 vojáků, sjednocuje specialisty informačních operací a PSYOPS. Oba tyto prvky se zabývají mediálním a informačním prostře-dím a moderními komunikačními technologiemi. Německý PSYOPS prokazuje své schopnosti již léta při svém nasazení v Kosovu, kde zodpovídá za informační kampaně mise KFOR. Vydává zde například časopisy pro mladé s názvem Mirko a For4UYou.

V Afghánistánu, v rámci mise ISAF, byl zahá-jen PSYOPS projekt Sada-e Azadi (Hlas svobody). Mimo tiskovou a rádiovou produkci zahrnuje ten-to projekt i televizní vysílání a internetové stránky. Jednotky PSYOPS hrají důležitou roli při naplňo-vání strategie COIN a jsou důležitou součástí cel-kového vojenského úsilí.

Díky technologické vyspělosti přispívají k další-mu rozvoji psychologických operací značnou mě-rou Spojené státy americké. Tato technologická vyspělost přinesla ojedinělý prostředek psycho-logického působení – leteckou televizní a rozhla-sovou vysílací stanici. Prostředek je obecně zná-mý jako Commando Solo. Jedná se o speciálně upravený letoun C-130 Herkules, jenž je schopen pokrýt rozsáhlé oblasti televizním nebo rádiovým signálem. První operační nasazení tohoto pro-středku se datuje do roku 1967, do období během arabsko-izraelské války. Zde, po vyřazení pozemní komunikační infrastruktury, bylo Commando Solo jediným prostředkem, který byl schopný přinášet obyvatelstvu na zájmovém teritoriu informace.

Současnost již nahrává spíše kybernetickému prostředí a internetu. Důkazem, že ve Spojených státech amerických přikládají psychologickým operacím vysokou důležitost, je fakt, že americký PSYOPS je součástí amerických speciálních sil cvi-čených na základně Fort Bragg.

Začátky PSYOPS v AČRVybudovat schopnost psychologického pů-

sobení. Tak zněl požadavek NATO, ke které-mu se Česká republika krátce po svém vstupu do Aliance s výhradami přihlásila. Severoatlantická aliance tímto požadavkem reagovala na nové možnosti svého zapojení do řešení krizových si-tuací na základě nového strategického konceptu z roku 1999. Také se ale poučila ze svých nedo-statků v průběhu ozbrojených konfl iktů v Iráku a na Balkánském poloostrově. Příprava na zave-dení schopnosti PSYOPS do české armády pro-bíhala v letech 2001–2002 na Generálním štábu AČR v Praze.

Při úvodních přípravách k samotné realizaci zavedení PSYOPS do AČR byl ale tento projekt neočekávaně ovlivněn změnou fi nančních mož-ností resortu MO. Plány na vybudování střediska CIMIC/PSYOPS byly v roce 2003 výrazně změ-něny. Následkem těchto změn došlo ke snížení

Psychologické operace– trochu jiný druh válkyJednotka psychologické operace (PSYOPS) vznikla v Armádě České republiky před deseti lety – 1. dubna 2004 – jako součást 103. střediska civilně--vojenské spolupráce (CIMIC) a psychologických operací (PSYOPS) v Lipníku nad Bečvou. Od té doby vojenská odbornost PSYOPS prochází kontinuálním vývojem, který ještě nedosáhl svého vrcholu. Během času se vojenská odbornost PSYOPS vyrovnala s řadou problémů a nyní míří ke stabilitě a dalšímu rozvoji v posádce Olomouc. Vytvoření 103. centra CIMIC/PSYOPS umožnilo vybudovat v Žižkových kasárnách středisko operací PSYOPS, jenž významně rozšiřuje možnosti vojenské odbornosti PSYOPS v AČR.

I KRÁTKÁ ZASTÁVKA V RÁMCI PĚŠÍ PATROLY V DISTRIKTU AZRA SE DALA VYUŽÍT K F2F KOMUNIKACI A KONTROLE „DOMÁCÍHO ÚKOLU“ Z ANGLIČTINY

PŘÍSLUŠNÍK PSYOPS SEZNAMUJE ZAMĚSTNANCE AFGHÁNSKÉHO RÁDIA S NOVÝM MIXÁŽNÍM PULTEM POŘÍZENÝM V RÁMCI PROJEKTU ZLEPŠENÍ KOMUNIKAČNÍ INFRASTRUKTURY V PROVINCII LÓGAR

PŘÍSLUŠNÍK PSYOPS PŘEDÁVÁ NÁVRHY INFORMAČNÍ KAMPANĚ VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM USNADNĚNÍ KOMUNIKACE MEZI AFGHÁNSKOU NÁRODNÍ ARMÁDOU A OBYVATELSTVEM PROVINCIE LÓGAR

VOJÁCI VE ŠKOLCE – ZKOUŠENÍ AFGHÁNSKÉHO OBLEČENÍ

34

pozemní síly AČR

počtu plánovaných osob o více než 50 %. To při-rozeně přineslo i změny v organizační struktuře. V roce 2004 došlo k realizaci projektu a k vybudo-vání redukovaného organizačního prvku PSYOPS o velikosti čety. Po dlouhý čas tak chyběly další nezbytné komponenty jako plánování psycholo-gických operací, analýza cílových skupin a indiká-torů dopadu a plnohodnotné produkční kapaci-ty tiskových a jiných produktů psychologického působení. Tyto komponenty vznikly až s vybu-dováním současného střediska operací PSYOPS v Olomouci 1. 11. 2013.

Operační nasazení českého PSYOPS

Pro český PSYOPS bylo obrovským přínosem jejich nasazení v misi ISAF. Již rok po svém ofi -ciálním vzniku začali vybraní jedinci získávat své první zkušenosti s prací ve skutečném prostředí operace. V roce 2005 český PSYOPS doplnil ně-meckou skupinu PSYOPS na severu Afghánistánu v distriktu Fajzábád provincie Badachšán. Toto nasazení umožnilo získat praktické návyky pro působení jednotek PSYOPS na taktické úrov-ni. Zdokonalit se v komunikaci tváří v tvář (F2F), distribuovat PSYOPS produkty a naopak získávat potřebné informace. Zvládnutí taktické úrovně byl předpoklad k růstu na úroveň operační.

Kurzy plánování psychologických operací na operační úrovni zabezpečilo opět Německo. Především v NATO School v Oberammergau nebo přímo u německé jednotky PSYOPS v Koblenzi a Mayenu.

Při nasazení českého provinčního rekonstruk-čního týmu (PRT) v provincii Lógar měli již jed-notlivci možnost podílet se na plánování jednot-livých operací PSYOPS v rámci americké brigády. Tentokrát již český PSYOPS element tvořil samo-statný taktický PSYOPS tým. Plánoval a prováděl již zcela samostatně F2F komunikaci, podporoval informační infrastrukturu provincie Lógar, a také distribuoval vlastní produkty. Spolupráce s ame-rickými jednotkami přinesla také další zkušenosti a jiný pohled na tuto odbornost. Nasazení do za-hraniční operace pomohlo významnou měrou i při vytváření vlastních programů přípravy odbor-níků PSYOPS pro Armádu České republiky.

Současnost PSYOPSStředisko operací PSYOPS nyní pracuje na za-

bezpečení systémového a plnohodnotného využití schopnosti PSYOPS v rámci brigádního úkolového uskupení a v zahraničních operacích. Toho chce cílově dosáhnout v roce 2016, kdy by jeho příslušníci měli tvořit jednu třetinu sekce PSYOPS v rámci EUBG V4 (Europe Battle Group Visegrad 4).

Na základě bilaterální dohody mezi velite-lem pozemních sil AČR generálmajorem Jánem Gurníkem a velitelem pozemních sil OS SR brigád-ním generálem Ondřejem Novosadem spolupra-cuje český PSYOPS od roku 2013 se slovenským PSYOPS na štábní a velitelské úrovni v oblasti tvorby výcvikových programů a výcviku PSYOPS.

Pro brigádní úkolové uskupení v rámci 7. mb (7. BÚU) je v tomto roce deklarován zcela nový prvek sdružující specialisty CIMIC a PSYOPS do nové struktury CMI (Civil-Military Interaction), který refl ektuje organizační a kapacitní změny 103. centra CIMIC/PSYOPS. Prvek CMI bude popr-vé zařazen do struktury 7. BÚU při zahraničním cvi-čení v Polsku na podzim roku 2014. Od roku 2016 se počítá se zařazením CMI i do struktury 4. BÚU.

CMI – Civil Military Interaction

Prvek bojové podpory PSYOPS by měl priorit-ně naplnit své poslání a realizovat svoji vizi roz-voje právě v rámci BÚU. Nově vytvořený a budo-vaný prvek CMI je odpovědí 103. centra CIMIC//PSYOPS na toto zadání, které zohledňuje zkuše-nosti s uplatněním strategie boje proti místním povstalcům (COIN) v zahraniční operaci a vytváří organizační podmínky k přechodu na komplex-ní přístup k řešení krize. Výchozí předlohou pro návrh CMI byla organizační struktura nizozemské armády s jejich prvky CIMIC a PSYOPS a český modulární prvek ISR (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance).

Cílem prvku CMI je minimalizovat vlivy ci-vilního prostředí na bojové jednotky a zároveň vytvářet předpoklady pro stabilizaci a návrat společnosti do stavu před krizí nebo přechod do nového, předem defi novaného stavu. Za tím-to účelem jeho příslušníci efektivně vyhodnocují,

BILLBOARD VYSTAVENÝ V AFGHÁNISTÁNU JAKO PODPORA ERADIKACE MAKOVÝCH POLÍ. TEXT ŘÍKÁ: „MÁK JE PLODINA SMRTI. PĚSTUJ OBILOVINY A VYRÁBĚJ CHLEBA.“

ovlivňují a regulují civilní prostředí v prostoru operace, a tím přispívájí ke splnění úkolu velitele BÚU. Jinak řečeno, dvacet osob prvku CMI tvoří štáb zabývající se civilními otázkami a populací v prostředí operace. Štáb je doplněn o vyškolené taktické týmy CIMIC a PSYOPS. Velitel CMI před-kládá závěry a doporučení svého prvku veliteli BÚU nebo jej v případě potřeby detailně informu-je o vybrané civilní oblasti nebo aspektu prostředí operace.

Specifi ckým úkolem jednotky PSYOPS, tvořící společný komplet CMI, je plánování a vedení psy-chologických operací vlastních nebo reprodukce psychologických operací nadřízeného. Cílem je účinně provádět aktivní regulaci a preventiv-ně ovlivňovat prostředí operace nebo provádět účinná PSYOPS protiopatření vůči propagandě protivníka.

Text: kapitán Ing. Tomáš NovákFoto: archiv 103. střediska civilně-vojenské

spolupráce (CIMIC)

VOJÁCI VE ŠKOLCE – KLUKŮM SE V LANDROVERU LÍBILO

102. průzkumný prapor „Generála Karla Palečka“

Prostějov

Požadujeme Praxe v AČR minimálně 2 roky Středoškolské vzdělání s maturitou Znalost AJ na úrovni STANAG 6001 2222 Zdravotní klasifi kace „A“ Předpoklady pro získání BP pro stupeň „Tajné“ Předchozí účast v zahraničních operacích výhodou

organizuje

na pozice operátorů roty HUMINT –hodnost rotný

Přijímací řízení (psychodiagnostické vyšetření, test odborných znalostí a všeobecného přehledu, modelové situace, pohovor)se uskuteční v posádce Prostějov ve dnech 30. června – 1. července 2014.

Nabízíme Zajímavou práci v dynamicky se rozvíjející profesi Účast na zahraničních kurzech a cvičeních Prostor pro kariérní růst a sebevzdělávání Možnost nasazení v zahraničních operacích

Strukturovaný životopis (označený „RH-výběr“) a stručný motivační dopis zašlete faxem na tel. 973 411 719 nejpozději do 23. 6. 2014. Vybraní zájemci budou telefonicky kontaktováni nejpozději do 24. 6. 2014.

Kontaktní osoba kpt. Václav Pokluda, tel. 973 411 360, mobil 601 582 519 Více informací na www.102pzpr.army.cz

36 37

věda a výzkum

Rekonstrukci zmíněné budovy a vznik nových laboratoří realizovala Univerzita obrany v rámci řešení projektu Evropského fondu pro regionální rozvoj s názvem Infrastruktura pro výuku spo-jenou s výzkumem ve strojních oborech studij-ního programu Vojenské technologie, který byl fi nancován prostřednictvím Operačního progra-mu Výzkum a vývoj pro inovace. Investice do-sáhla výšky 94 milionů korun a vedle odborníků na zbraně a munici nové laboratoře dostali také příslušníci katedry ženijních technologií a katedry bojových a speciálních vozidel Fakulty vojenských technologií.

Pověřený vedoucí katedry zbraní a munice do-cent Stanislav Beer zdůraznil, že díky modernímu vybavení si studenti vyzkoušejí práci s nejnověj-šími přístroji. „Obě laboratoře jsou předurčeny

zejména k podpoře a rozvoji doktorského studij-ního programu garantovaného katedrou a k další-mu rozšíření možností experimentálních prací při řešení disertačních a diplomových prací studentů. Samozřejmě už dnes laboratoře slouží k vlastní vědecko-výzkumné a expertní práci příslušníků katedry.“

Vědecko-pedagogičtí pracovníci katedry mají k dispozici unikátní experimentální balistickou laboratoř pro realizaci základních balistických měření u malorážového střeliva do ručních a la-fetovaných automatických zbraní (např. pistole, samopaly, útočné pušky či kulomety) a záro-veň pro testování ochranných prostředků osob a techniky se zaměřením na koncovou a ranivou balistiku a na účinky ničivých prvků s velkým roz-sahem dopadové energie. Nová laboratoř rozšiřu-je možnosti testovacích prací, které předtím bylo možné provádět v menším střeleckém stanovišti v původních prostorách katedry. Předností je nyní prodloužení střeleckého tunelu z 9 na 25 metrů a jeho vybavení nejnovějšími měřícími a zázna-movými prostředky včetně ventilačního systému.

„Moderní laboratorní vybavení obecně umož-ňuje měření balistického tlaku, rychlosti střely a charakteristik přesnosti střelby. Toto špič-kové vybavení představují univerzální závěr,

optoelektronická hradla pro měření rychlosti vy-střelených těles, elektronický terč dovolující bez-dotykové vyhodnocování souřadnic průletu střely rovinou cíle a nakonec balistický analyzátor, který zaznamenává a vyhodnocuje měřené veličiny,“ prozrazuje vedoucí vědecký pracovník katedry podplukovník Roman Vítek.

Chloubou laboratoře jsou pneumatický a elek-tromagnetický urychlovač projektilů (střel). Přitom oblast použití urychlovačů je poměrně široká. Podle docenta Beera oba urychlovače poslouží především k hodnocení balistických ochran jed-notlivce a techniky proti účinkům nejrůznějších ničivých prvků. Urychlovače umožňují téměř ply-nule měnit rychlost vystřelených těles, a tím i do-padovou energii ničivých prvků.

„Vyhodnocovací část laboratoře je přenosná a umožňuje experimentální ověřování i v polních podmínkách ve vojenských výcvikových prosto-rech. Nemalé uplatnění pak nalezne při expertní činnosti katedry, zejména při hodnocení vlastnos-tí zbraňových systémů v rámci jejich pravidelných zkoušek či zkoušek přejímacích, vojskových a vý-vojových. Tím se fakticky sníží náklady na expe-rimentální činnost a naopak se zvýší její četnost,“ upřesňuje docent Stanislav Beer.

Pneumatický neboli plynový urychlovač je v současné době využíván i k hodnocení vlastnos-tí střel navrhovaných v rámci řešení projektu bez-pečnostního výzkumu zadaného Ministerstvem vnitra ČR pod označením MUNIPOL. „V rámci daného projektu se podílíme na vývoji speciál-ního policejního střeliva pro ozbrojené bezpeč-nostní doprovody dopravních letadel,“ upřesňuje docent Jan Komenda z katedry zbraní a munice. Při řešení výzkumných projektů, realizaci různých zkoušek nebo při vývoji nábojů s ekologickými

střelami katedra spolupracuje s Výzkumným a tes-tovacím centrem materiálů SVÚM, a. s., Praha, výrobní společností Explosia, a. s., Pardubice, Středoevropským technologickým institutem Vysokého učení technického v Brně a podnikem Sellier & Bellot, Vlašim. Ve výčtu spolupracujících organizací nesmí chybět ani Česká zbrojovka, a. s., v Uherském Brodě nebo Prototypa-ZM, s. r. o., v Brně.

Unikátním zařízením laboratoře je také elektro-magnetický urychlovač, který je kromě testování balistických ochran určen i ke zkoumání možností využívání jiných zdrojů energie k urychlování tě-les, v tomto případě elektrické energie. Jeho vy-užití tak bude přínosem i pro studijní programy a obory elektrotechnického zaměření.

Součástí nově pořízeného přístrojového vyba-vení experimentální balistické laboratoře je rov-něž analyzátor povýstřelových zplodin, který je určený k měření škodlivých látek vznikajících při výstřelu. Toto zařízení bude využíváno zejména

LABORATOŘEpro zbraňové specialistyPosledních deset let působili učitelé z katedry zbraní a munice Univerzity obrany v různých, ne zcela vyhovujících prostorách brněnských kasáren Černá Pole. Začátkem letošního roku se přestěhovali do zrekonstruované budovy v kasárnách Šumavská, kde získali dvě nové špičkové laboratoře a několik učeben, včetně zázemí pro vědecko-pedagogický sbor.

k hodnocení vlivu výstřelu na kontaminaci pro-storu střelnic škodlivými látkami a s tím spojenou ochranu zdraví pracovníků střelnic a střílejících v rámci celé AČR.

Přístrojové a měřicí vybavení katedry zbraní a munice bylo díky evropským penězům rozšíře-no o diagnostické zařízení k měření opotřebení vývrtů hlavní malorážových a středorážových au-tomatických kanónů a minometů. Tento kompo-nent je v rámci Armády České republiky unikátní a doplňuje diagnostické zařízení k proměřování vývrtů hlavní středních a velkých ráží, které bylo pořízeno v rámci řešení projektu obranného vý-zkumu Dělo, jehož výstupem byly i dvě dnes uží-vané celoarmádní metodiky.

Nejen vědecko-pedagogickým pracovníkům katedry bude sloužit druhá nová laboratoř, a to laboratorní pracoviště pro optická měření. Toto speciální pracoviště umožní rozšíření testová-ní zavedených a nově zaváděných či vyvíjených optických a optoelektronických přístrojů včetně

přístrojů pro noční vidění. Laboratorní pracoviště je kromě výuky využíváno ke školení specialistů Centra zabezpečení materiálem technických slu-žeb Štěpánov. Předpokládá se, že se laboratoř stane jedinečným pracovištěm v rámci celé AČR.

Příslušníci katedry zbraní a munice Fakulty vojenských technologií se ve vědecko-výzkumné činnosti zabývají několika projekty, které před-stavují specifi cký vysokoškolský výzkum, projek-ty pro rozvoj pracoviště a bezpečnostní projekt Ministerstva vnitra ČR. Například v rámci nedáv-ného projektu pro rozvoj pracoviště byl vyvinut a vyroben systém pro dálkové sledování dopadů střel v cílové ploše střelnice. Při výzkumné a vý-vojové činnosti v resortu obrany učitelé katedry úzce spolupracují s Centrem zabezpečení muni-ce v Týništi nad Orlicí a pokusnou dělostřelec-kou střelnicí ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá.

Text a foto: Pavel Pazdera

ELEKTROMAGNETICKÝ URYCHLOVAČ STŘEL OPTOELEKTRONICKÁ HRADLA PRO MĚŘENÍ RYCHLOSTI VYSTŘELENÝCH TĚLES PNEUMATICKÝ URYCHLOVAČ STŘEL

VYVÍJENÉ STŘELIVO PRO OZBROJENÉ BEZPEČNOSTNÍ DOPROVODY CIVILNÍCH DOPRAVNÍCH LETADEL

38

vojenské zdravotnictví

Projekt Kvalita očima pacientů provádí ve zdra-votnických zařízeních v České republice externí nezávislá společnost dle jednotně daných kritérií hodnotících spokojenost pacientů s kvalitou po-skytování zdravotní péče. Pacient obdržel v době sběru dat, vždy den před propuštěním z nemoc-nice, standardizovaný dotazník, který obsahuje celkem padesát tři otázek rozdělených do osmi okruhů (Přijetí do nemocnice, Respekt, ohled, úcta, Koordinace a integrace péče, Informace, komunikace a vzdělávání, Tělesné pohodlí, Citová opora a zmírnění strachu a úzkosti, Zapojení ro-diny a přátel, Propuštění a pokračování péče). Dotazování bylo anonymní a průzkum vyhodno-coval nezávislý subjekt.

V Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fa-kultní nemocnici Praha se tento průzkum uskuteč-ňuje od roku 2005 a na sklonku roku 2013 tady byl realizovaný již pošesté. Dobrou zprávou je, že zjiš-těná fakta prokázala další zvýšení spokojenosti pacientů s kvalitou péče v „úvéence“. Resortní nemocnice tak obhájila nejvyšší rating kvality A+ a splnila metodická i výkonnostní kritéria pro udě-lení certifi kátu Spokojený pacient ve všech třech kategoriích – lůžková zdravotnická zařízení, léka-ři lůžkových zařízení a sestry lůžkových zařízení.

Profesním bonusem je, že na žebříčku hodnoce-ní zdravotnických zařízení v ČR obsadila pražská ÚVN třetí nejvyšší příčku!

Nelze nezmínit některé zajímavé údaje souvise-jící se zdravotní péčí v ÚVN Praha: souhrnná spo-kojenost dosáhla hodnoty 83,8 %, přičemž z výše uvedených osmi klíčových indikátorů kvality došlo ke zlepšení v sedmi z nich. Také metodické para-metry sběru dat byly, podobně jako v předcho-zích letech, velmi dobré: například návratnost for-mulářů činila 67 procent. Nejlépe byla hodnocena oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, oční,

interna – kardiologie, neu-rochirurgie – A, gynekologie a urologie. Nejvýznamnější změnou v hodnocení hlav-ních profesních skupin je zlepšení spokojenosti pacien-tů s lékaři.

Lze konstatovat, že veřejně dostupné informace o kvalitě jednotlivých zdravotnických zařízení jsou nejen předpo-kladem naplnění práva obča-nů na svobodnou volbu léka-ře a zdravotnického zařízení, ale také nezbytným podkla-dem pro manage menty nemocnic při řízení kvality,

dostupnosti a efektivity poskytované zdravotní péče. V Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha je zdravotní péče dlou-hodobě sledována a dosahované výsledky jsou toho důkazem. „ÚVN Praha byla první nemocni-cí v České republice, která se k projektu Kvalita očima pacientů přihlásila a komplexně prošla hodnocením. Zpětná vazba od pacientů je pro nás nepostradatelnou indicií, jakým směrem zlep-šovat poskytovanou zdravotní péči. To, že jsme ve špičce českých zdravotnických zařízení, nás samozřejmě velice těší,“ říká náměstkyně ředitele pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvali-ty zdravotní péče Lenka Gutová.

Spokojenost s pomyslným umístěním na stup-ních vítězů nezakrývá ani ředitel pražského resort-ního zdravotnického zařízení plukovník Miroslav Zavoral: „Našim hlavním cílem je, aby pacienti byli nejen dobře léčeni, ale také aby byli spokojeni. Výsledky šetření spokojenosti dokazují, že je náš přístup správný. Obhajoba prestižních certifi kátů Spokojený pacient je pro nás velká pocta.“

To na slavnostním ceremoniálu v Kongresovém centru Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha ocenil také náměstek ministra obrany Tomáš Kuchta.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

Na stupníchvítězů

Třetí nejlépe hodnocenou nemocnicí v České republice je pražská „úvéenka“

Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha se dostalo významného ocenění. Při posuzování spokojenosti pacientů v nemocnicích České republiky v rámci projektu Kvalita očima pacientů byla vyhodnocena jako třetí nejlepší!

VYHLAŠUJE

40 41

historie

Situace se změnila v okamžiku, kdy Rudá ar-máda výrazně postoupila směrem na východ a podařilo se jí osvobodit Volyňskou oblast na Ukrajině. V březnu 1944 byla 1. čs. samostatná brigáda v SSSR přemístěna do Rovna, které bylo střediskem volyňských Čechů. Zde došlo k vyhlá-šení náboru, do kterého se přihlásilo více než dva-náct tisíc dobrovolníků. O službu v naší armádě měly zájem dokonce i ženy. Jejich počet postupně narostl až na šest set.

„S příchodem tak velkého počtu nováčků vy-vstaly problémy. Neměli jsme dostatek především nižších velitelů. Zřídili jsme proto bezodkladně kurz pro velitele čet a jiné kurzy. Tak jako vždyc-ky, pomohlo nám i tentokrát sovětské velení. Postupně jsme dostávali výstroj a výzbroj, ode-slali jsme nejschopnější vojáky, kteří se vyzname-nali na bitevních pláních, do sovětských učilišť a k jednotce přišli na výpomoc jako instruktoři zkušení sovětští důstojníci,“ vzpomínal na tyto okamžiky ve své knize Z Buzuluku do Prahy Ludvík Svoboda.

Memorandum lidového komisariátu obrany SSSR a Generálního štábu Rudé armády o zří-zení 1. čs. armádního sboru v SSSR bylo vydáno 10. dubna 1944. Koncem dubna se brigáda s dob-rovolníky přemístila do prostoru Černovic, kde byl zahájen intenzívní výcvik. Již několik měsíců před-tím, počátkem ledna 1944, se v Jevrejově začala budovat 2. čs. paradesantní brigáda (o jejím for-mování jsme psali v AR 4). Tu tvořili převážně slo-venští vojáci, příslušníci slovenské 1. divize, kteří přešli koncem října 1943 u Melitopole na stranu Rudé armády. Tento dvoutisícový kontingent do-plnili příslušníci záložního pluku. Velitelský sbor brigády se rekrutoval z nezařazených českoslo-venských důstojníků, kteří byli do Sovětského sva-zu přepraveni z Velké Británie. V polovině dubna ukončily její jednotky výsadkový výcvik a následně se začaly přesunovat do Proskurova, které leželo již v přifrontovém pásmu.

Postupně vznikaly další brigády a útvary. Již 20. května byl na základech tankového praporu postaven tankový pluk, který se následně rozšířil na brigádu. Tu kromě velitelské roty tvořily tři tan-kové prapory, z nichž každý měl dvě roty. Její sou-částí byl i prapor samopalníků a pomocné a za-bezpečovací jednotky. Organizačně byla ke sboru přičleněna i československá letecká jednotka. Na letišti Kubinka u Moskvy vznikla v květnu 1944 z letců, kteří přijeli z Velké Británie, 128. čs. samo-statná stíhací peruť. Ta byla v polovině června re-organizována na 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR.

„Původní dohoda se Sovětským svazem ho-vořila o tom, že naše jednotky se budou tvořit na základě dobrovolného vstupu českosloven-ských občanů. Tento zdroj se ale ukázal jako

nedostatečný. Se souhlasem Moskvy se tedy re-krutace musela rozšířit i na občany Sovětského svazu. Konkrétně se jednalo především o tzv. vo-lyňské Čechy. Právě jejich hromadný vstup do naší armády umožnil budování sboru,“ vysvětluje Jozef Bystrický z VHÚ Bratislava. „Rekrutační spektrum bylo nakonec ale podstatně širší. Týkalo se nejen obyvatel Podkarpatské Rusi, ale dokonce i někte-rých příslušníků nepřátelských armád. Konkrétně se jednalo o slovenskou, maďarskou a němec-kou armádu. Menší část Čechů přišla na území Sovětského svazu a dostala se do zajetí jako pří-slušníci wehrmachtu. Podstatně více bylo ale těch, kteří přišli jako součást pracovních jednotek Todt. Výjimkou nebylo ani přijímání Maďarů, kteří před listopadem 1938 žili na území jižního a východní-ho Slovenska.“

Koncem července 1944 bylo formování sboru dokončeno. V té době se skládal ze štábní roty, 1. a 3. pěší brigády, 2. paradesantní brigády, tan-kové brigády, dělostřeleckého pluku, ženijního a spojovacího praporu, roty polního četnictva, re-gulační roty a roty zvláštního určení. Kromě toho

existoval ještě týl sboru, sestávající ze sborového intendančního parku, sborového zbrojního par-ku, autoparku, pomocné roty, zdravotní služby, veterinární služby a ze skladů. Součástí sboru byl i náhradní pluk. Velitelem sboru se stal brigádní generál Jan Kratochvíl. Ten byl ale po několika-denním nasazení na frontě z iniciativy Sovětů od-volán a nahrazen dosavadním velitelem 1. brigády brigádním generálem Ludvíkem Svobodou.

„Tři měsíce usilovného výcviku v prostoru Černovic uběhly neuvěřitelně rychle. Ani jsme se nenadáli a nadešel čas, kdy nám bylo rozhod-nutím velení Sovětské armády umožněno podro-bit se zkoušce z bojové a politické zralosti,“ napsal pozdější velitel sboru Ludvík Svoboda. „Na sklon-ku července předposledního válečného roku za-hájil 1. čs. armádní sbor v SSSR přesun. Jednotky směřovaly k západu, blíž k hranicím naší vlasti. Vývoj událostí na sovětsko-německé frontě ne-nechával nikoho na pochybách, že den konečné porážky fašismu je blízký.“

Sbor se poprvé zapojil do bojů 8. září 1944 v oblasti Krosna jako součást karpatsko-dukelské operace. Původní předpoklad nečekaným a rych-lým úderem obsadit do pěti dnů Prešov se ale ne-podařilo naplnit. Sbor čekal tuhý odpor Němců, krvavé boje o každou výšinu a především obrov-ské ztráty. Největší za celou druhou světovou vál-ku. Prešov se dočkal osvobození až v lednu 1945.

Text: Vladimír MarekFoto: VÚA-VHA

VELKÁzahraniční armáda

Od vytvoření 1. čs. armádního sboru v SSSR uplyne sedmdesát let

Československá zahraniční politická reprezentace v čele s Edvardem Benešem se za druhé světové války netajila ambicemi na vytvoření vyšší vojenské jednotky. V Sovětském svazu vznikl nejprve prapor, který byl později rozšířen na samostatnou brigádu. Vybudování ještě větší jednotky ale bránil nedostatek lidských zdrojů.

KARPATY – PODZIM 1944

KARPATSKO-DUKELSKÁ OPERACE. DŮSTOJNÍCI NA POZOROVATELNĚ, ZLEVA ČERNÝ, PROCHÁZKA, SVOBODA, SOVĚTSKÝ DĚL. PORADCE SAVICKIJ

2. PARABRIGÁDA PŘI BALENÍ PADÁKŮ

TANKY 2. TANKOVÉHO PRAPORU 1. ČS. SAMOSTATNÉ TANKOVÉ BRIGÁDY V SSSR PŘI PŘEHLÍDCE V OSVOBOZENÉ MORAVSKÉ OSTRAVĚ

42

technika a výzbrojtechnika a výzbroj

Neřízené rakety S-5Neřízené rakety S-5

Je FacebookJe Facebookbezpečnostní hrozba?bezpečnostní hrozba?

Po prvotních rozsáhlejších zkušenostech s neřízenými ra-ketami před zahájením a v průběhu druhé světové války vyšlo ve všech zemích stavějících vyspělá letadla jasně na-jevo, že právě kategorie neřízených střel vhodně doplňuje palubní výzbroj letounů sestávající z do té doby používa-ných kulometů a kanónů. U nich bylo nezbytné pro zvět-šení účinku zvýšit ráži, což mělo s ohledem na výslednou hmotnost zbraně a velikost zpětného rázu výrazné kon-strukční limity při zástavbě do letadla. Právě neřízené ra-kety měly umožnit efektivnější likvidaci vzdušné i pozemní nepřátelské techniky i opevnění, neboť disponovaly větším ničivým účinkem v cíli a nevyžadovaly razantní přestavbu sloužících letadel. Na konci čtyřicátých let dostala kazaňská konstrukční kancelář přesného strojírenství OKB-16 vede-ná A. E. Nudelmanem (původně značená NII-1) státní úkol vyvinout nový typ neřízené rakety kalibru 57 mm. Cílem bylo zkonstruovat raketu schopnou likvidovat cíle na vzdá-lenost až dvou kilometrů a ve výškách až 20 kilometrů. Je evidentní, že dle zadání měly být rakety používány tehdy vyvíjenými letouny MiG-19. Hlavní konstruktér Nudelman měl bohaté zkušenosti s konstrukcí kanónů a kulometů značek NR a NS použitých v celé řadě sovětských letounů a různých typů pozemní i námořní techniky. Jako inspirace konstruktérům posloužily ukořistěné německé neřízené ra-kety R4M Orkan, které byly za války vyvíjeny jako protileta-dlová zbraň. Německá Luftwaffe totiž dospěla k poznatku, že zlepšující se ochrana amerických a britských bombar-dérů vede k neustálému nárůstu počtu zásahů nezbytných k sestřelení bombardérů. Rakety měly umožnit sestřelo-vat nepřátelské letouny i s menším počtem zásahů. Ještě za trvání druhé světové války Německo použilo své R4M

na proudových Me 262 a FW 190. Sovětům se po skončení války podařilo získat nejen téměř kompletní dokumentaci R4M, ale i část výrobních přípravků na tyto rakety. Výsledkem více než ročního vývoje v SSSR se stal nový typ rakety s označením ARS-57. Celý komplex rakety včetně vy-pouštěcího zařízení nesl označení AS-5 a byl určen primár-ně pro MiG-19. Následovaly dvouleté střelecké zkoušky, při nichž byly rakety testovány na letounech MiG-15 a MiG-17 a posléze i na prototypech MiG-19. Již první zkoušky uká-zaly, že spíše než proti vzdušným cílům jsou rakety výraz-ně vhodnější pro likvidaci pozemních jednotek, techniky

Facebook je fenoménem a moderním tren-dem dnešní doby, stává se samozřejmou součástí života mnohých z nás. Komunikace v sociálních sítích je zábavná, pro některé jedince každoden-ní činnost, která rozvíjí virtuální přátelství. Tímto způsobem je možné komunikovat s celým světem bez ohledu na hranice.

Kontakty v těchto sítích ale přináší bezpeč-nostní rizika. Dozvědět se něco o člověku, kterého jste nikdy v životě neviděli a nikdy s ním nemluvili, nebylo nikdy tak snadné jako dnes. Právě množ-ství uživatelů Facebooku tvoří ohromnou databázi informací a dat. Provozovatelé velkých sociálních sítí stále častěji čelí obvinění, že o uživatelích shromažďují informace a zneužívají je pak k šíření vysoce cílené nevyžádané reklamy.

Těmto rizikům se však uživatelé sociálních sítí vystavují zcela dobrovolně. Kdo chce totiž po-znat lidi se stejnými zájmy, musí o sobě popravdě sdělit, co má rád a co nesnáší, co rád dělá a o co se v životě zajímá. U sociálních sítí však jedno-značně platí, že co jednou nasdílíte, už nemůžete vzít zpět nebo smazat. Přímý odkaz na obrázek nebo video z Facebooku umožňují komukoliv, aby se na takový obrázek či video podíval, a to bez ohledu na to, jak moc přísné je vaše nastavení soukromí.

Facebook několikrát uživatelům tvrdil, že mo-hou své informace udržet soukromé, poté však opakovaně umožnil jejich soukromá data sdílet nebo je změnil na veřejná, a to bez jejich vědo-mí, pouze změnou licenčních podmínek. Pořád si myslíte, že informace, které o sobě máte na Facebooku, je možné udržet v bezpečí před nechtěnými návštěvníky?

Uvádíte svou adresu, datum narození nebo číslo telefonu? Pak se můžete dočkat nechtěného

obtěžování a ani nebudete vědět od koho. Při používání sociálních sítí stačí použít jedno jed-noduché pravidlo – pokud existuje alespoň jedna osoba, která nemá o dané informaci vědět, vůbec tuto informaci nesdílejte!

I smazané fotografi e a videa zůstávají na so-ciální síti po dobu téměř tří následujících let! Využíváním sociálních sítí, ale i dalšími aktivitami na internetu, po sobě zanecháváme nesmazatel-nou elektronickou stopu.Členství ve skupinách, oblíbené stránky, sdíle-

ná videa, přátelé, to vše o vás vypovídá mnohem více, než myslíte. Takže byste se měli zamyslet, jestli je žádoucí, aby například váš možný budoucí zaměstnavatel měl všechny tyto informace lehce dostupné.

Nebudeme vám tvrdit nic nového, když řekne-me, že technologie nejsou bezpečné, ale stejně nebezpečný je i lidský element. Uživatelé jsou ne-ustále pod palbou různých útoků škodlivých kódů (tzv. malware). I počítačový červ Koobface doklá-dá, že kybernetické hrozby stále potřebují svolení od samotného uživatele, aby se mohly dál šířit.

Podstatou útoku je, že oběť klikne na falešné vi-deo YouTube, které odkazuje většinou na ak tuální poplašnou zprávu, a je přesměrována na napa-dený web, který nakazí počítač uživatele a ten se stane součástí botnetu.

V poslední době byla také zaznamenána malware kampaň, kdy se po otevření interne-tového prohlížeče a zadání internetové adresy Facebooku objeví vyskakovací okno s žádostí o vyplnění údajů z důvodu posílení bezpečnosti. Samozřejmě k žádnému posílení bezpečnosti ne-dojde, právě naopak.

I slavné tlačítko „Like“ je častým cílem útoku, kdy je podstatou vás nevědomky donutit schválit přístup aplikace k vašemu profi lu. Tato aplikace následně přepošle zprávu na zdi vašich přátel, a to bez vašeho vědomí. Zároveň se vám skript pokusí do počítače propašovat malware.

A pokud je uživatel Facebooku zároveň majite-lem smartphonu s Androidem, patří mezi skupinu, na kterou nejčastěji cílí kyberútočníci svůj škodlivý kód. Když si takový škodlivý kód stáhnete, začne v tichosti pracovat a shromažďovat citlivé infor-mace. Proto byste měli být velmi pozorní a s ro-zumem se rozhodovat, jaké přístupy konkrétních aplikací povolíte. A i zde platí základní pravidlo nastavení Androidu zakázat instalaci aplikací z neznámých zdrojů.

Zda Facebook budeme ignorovat nebo jej po-užívat jen jako další informační kanál, nebo bu-deme zveřejňovat osobní informace celému svě-tu, nebo se na něm staneme závislými a budeme svůj život hodnotit pouze podle reakcí ostatních na náš status, záleží jen na nás samotných.

Připravila: npor. Lenka FadrnáZdroj obrázků: vse-o-internetu.web.cz

technika a výzbroj

Hlavní takticko-technická data S-5KO:Ráže rakety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 mmDélka rakety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 0,987 mRozpětí stabilizátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . 0,232 mVypouštěcí hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . 4,43 kgHmotnost hlavice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1,36 kgMax. rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 600 m/sÚčinný dostřel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 000 mMinimální výška odpalu . . . . . . . . . . . . . . 100 mMaximální výška odpalu . . . . . . . . . . . . . . 15 000 m

technika a výzbroj

Ženijní laminátový Ženijní laminátový člun RUS-Bčlun RUS-B

a opevnění. V roce 1955 byly rakety pod označením S-5 ofi ciálně přijaty do výzbroje sovětského letectva. Prvním sériově zavedeným vypouštěcím blokem pro jejich odpal se stal typ ORO-57K, nesoucí osm raket, který byl používán na letounech MiG-19. Souběžně probíhal vývoj univerzál-ního vypouštěcího zařízení vhodného pro použití u dal-ších druhů techniky. Tím se nakonec stal blok UB-16-57 pro šestnáct raket. Díky jeho aerodynamickému tvaru, jednoduché konstrukci i obsluze si jej jako výzbroj zvolili konstruktéři většiny sovětských stíhacích a útočných leta-del počínaje MiG-21 a MiG-23, až po Su-7, Su-15 a Su-17. Nesly jej i československé cvičné letouny L-39 Albatros. Vel-kého rozšíření bloky dosáhly u vrtulníků, ať již šlo o Mi-4, Mi-8 nebo Ka-25. Polsko pro nesení modifi kovaných bloků upravilo i lehké vrtulníky Mi-2. Posléze vznikla ještě větší varianta bloku UB-32-24, schopná nést 32 raket. Ta byla ve velkém používaná u helikoptér Mi-8/17 a Mi-24 nebo stíhacích bombardérů Su-17/22 či bitevních Su-25. Nést ji mohou ale i stíhací typy MiG-29 či Su-27. V současné době se v Rusku rakety S-5 již nevyrábějí a jejich roli převzal

výkonnější typ S-8. Na celém světě se ale neustále pou-žívají, neboť jejich nelicenční výroba probíhá v Bulharsku a Číně. V posledních letech bylo možné v mnoha afrických zemích vidět různé bloky raket S-5 připevněné k automo-bilům. Tuto úpravu používaly obyčejně jednotky bojující proti vládám v Sýrii a Libyi, ale i Afghánistánu a Iráku. V Československu byly typem S-5 vyzbrojeny letouny L-39, Su-7, Su-22, Su-25, MiG-19, MiG-21, MiG-23 a MiG-29 a vrtulníky Mi-4, Mi-8 a Mi-24/35. I dnes jsou bloky nadále používány na helikoptérách Mi-24/35.

Základní technický popisNeřízená raketa S-5 se skládá z příďové sekce se zapalova-čem (typ dle verze) a bojovou hlavicí, spojovacího článku, střední části obsahující tuhé palivo a koncové části se sta-bilizátorem. Ten je tvořen osmi stabilizačními ploškami, které jsou před vypuštěním a při skladování sklopeny smě-rem vpřed k tělu rakety. Stabilizátor při letu zajišťuje rotací stabilizaci střely, která se otáčí až 800x za minutu. Palivo hoří pouze po dobu 1,1 sekundy, poté je raketa poháněna získanou kinetickou energií. Celkem vzniklo více než dvacet variant rakety, jako napří-klad S-5M proti nepancéřovaným cílům, S-5K proti pancé-řovaným cílům, fragmentační S-5KO proti pancéřovaným cílům, S-5KP s kumulativní hlavicí, S-5KP s piezoelektric-kým zapalovačem, S-5S proti živé síle, S-5P pro vytváření klamných radiolokačních cílů, osvětlující S-5O atp.Rakety jsou uloženy v blocích různého typu a mohou být odpalovány po jedné nebo salvami. Zaměřování většinou zajišťuje jednoduchý kolimátorový zaměřovač v kabině le-tounu či vrtulníku.

Text a foto: Jakub Fojtík

Ženijní laminátový člun s přívěsným motorem (RUS-B) je určen k záchranné a zabezpečovací službě při všech druzích přeprav, zejména při zabezpečování jízdy tanků pod vodou a plaveb obojživelných vozidel, k výsadkové přepravě přes vodní překážky, pro říční stráž k zajištění spojení na vodní překážce, pro speciální ženijní práce a průzkumné úkoly a dále jako pomocné montážní plavidlo při stavbě nízko-vodních mostů, soulodí pro seřezávání pilot při beranění a plavidlo pro potápěče.Člun je vhodný pro denní i noční vnitrozemskou plavbu (při rychlosti proudu do 3 m/s). Pluje-li po vodním toku led, je možný provoz přibližně do 40 % pokrytí vodní hladi-ny ledem a při max. tloušťce ledových ker 2–3 cm. Osádku tvoří strojník a lodník.Trup člunu je otevřený, jednoskořepinový, z polyesterového laminátu s ručním kladením. V zádi je široký výklenek pro přívěsný motor. Pro zavěšení motoru je použita dubová deska. Dno člunu je zesíleno středním podélným nosníkem a pěti dnovými příčkami. Vyztužení lodního dna je vyro-beno z laminátu z vlepených laminátových desek a v části přídě je zvýšeno o 200 mm. Tato zvýšená podlaha a rozší-řený obrubník v přídi ulehčují práce při vlečení. Kozlík pro spojovací zařízení je vytvarován spolu s příďovým obrub-níkem. Před výklenkem pro přívěsné motory jsou na levém a pravém boku člunu palubní bedny sloužící jako sedačky. Lze je též využít jako schůdky pro potápěče.K ochraně trupu při výjezdu na břeh nebo na podvo-zek jsou kýl člunu a motor zesíleny lištami z lehké slitiny. Nad hladinou je trup člunu chráněn pryžovou lištou. Pří-věsný motor je osazen do ochranného rámu. Na obou bo-cích člunu jsou na trupu umístěny nosné provazce.Člun byl původně vybaven dvěma přívěsnými moto-ry NEPTUN-23, každý o výkonu 25 kW. Po roce 2000 byly nahrazeny jedním motorem MERCURY-60 Big Foot

o výkonu 45 kW. V prvním čtvrtletí letošního roku byly mo-tory MERCURY-60 doplněny krytem vrtule Prop Gard. Jed-ná se o multifunkční dodatkové zařízení, instalované na an-tikavitační desku pohonu lodi. Slouží především k ochraně lodní vrtule a celého pohonu před poškozením při plav-bě v extrémních podmínkách. Současně chrání osoby a předměty v okolí před negativními účinky rotace vrtule.

4747

ŠéfredaktorJan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: jan_prochazka@klikni.cz

RedaktořiPavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz

Grafi kAndrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: andrea.belohlavkova@seznam.cz

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:

jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště.

V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.

V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu.

Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Informace pro autory

Kontakty do redakce

Vydává MO ČROdbor komunikace a propagaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jan Procházka

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Jazyková korektura: Jana Menšíková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeVHÚ Praha – produkční odděleníRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 13. 5. 2014

Toto číslo vyšlo dne: 19. 5. 2014

Foto na titulní straně: Jan Kouba

Hlavní takticko-technická data motorového člunu MO 2000:Celková délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 500 mmŠířka max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 100 mmVýška max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 930 mmPonor max. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 460 mmHmotnost člunu s výstrojí . . . . . . . . . . . . . 1 200 kgVýkon závěsného motoru . . . . . . . . . . . . . 45 kWNosnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 110 kgMax počet vezených osob . . . . . . . . . . . . 12

Interníkomunikační portál

V příštím vydání vás opět seznámíme s dalšími zajímavostmi a možnostmi, které nabízí Interní komunikační portál.

www.ikp.army.cz

Prop Guard je vyroben z vysoce kvalitního houževnatého plastu. Vybavení člunu tvoří potápěčský žebřík a potápěčská se-dačka určená k snadnému výstupu potápěče do lodi. Se-dačka slouží např. k odpočinku při práci na vodní překážce. Dále jsou ve člunu dva záchranné kruhy a materiál potřeb-ný pro provoz. Člun je přepravován na přívěsném jednoosém podvozku speciálně určeném pro toto plavidlo. Při přepravě je člun umístěn na nástavbovém rámu upevněném k podvozku čtyřmi šrouby s kuželovou rukojetí. Aby místní zatížení člu-nu bylo malé, jsou na nástavbovém rámu umístěna roz-měrná sedla. Během přepravy člunu na podvozku nesmějí zůstat na jeho palubě součásti výstroje (např. potápěčský žebřík). Ty se musí vézt na tažném vozidle. Podvozek se po-užívá pro přepravu člunu za tažným vozidlem a současně slouží pro spouštění člunu na vodu a jeho zpětné vytažení z vody na podvozek.Podvozek je jednonápravový s jednoduchým kolem a s pneumatikami plněnými vzduchem. Pérování zajišťují

teleskopické tlumiče. Maximální rychlost na pozemních komunikacích je 60 km/h.Ženijní laminátový člun byl navržen v 70. letech 20. stole-tí v bývalé Německé demokratické republice, kde se také vyráběl. Při vývoji bylo počítáno velmi jednoduchým způ-sobem i s ochranou proti magnetickým minám a to tím, že všechny podstatné části člunu jsou zhotoveny z ne-magnetického materiálu. Součásti výstroje z magnetického materiálu je možno z plavidla snadno odejmout. Seznam magnetického materiálu je součástí návodu pro použití člunu. Do armády byl zaveden v osmdesátých letech a po-užívá se i dnes díky své pevné a odolné konstrukci. Člun je po drobných úpravách využíván i u jednotek HZS ČR. Člun se spouští na vodu na vhodném místě, kde sklon bře-hu není větší než 25°. Nejvhodnější je sklon břehu 10°až 15°. Výhodné jsou písčité břehy s místy, kde může tažné vozidlo s podvozkem zacouvat do vody. Spouštění člunu na vodu má 3 etapy:1. přípravné práce ve výchozím prostoru2. příprava člunu ke spuštění3. spuštění člunu z podvozkuNaložení člunu zpět na podvozek probíhá v opačném pořadí.Obsluha laminátového člunu je snadná díky své dobré ovladatelnosti. Strojník startuje motor pomocí startéru. V nouzi muže použít startovací šňůru, umístěnou pod kry-tem motoru. Člun ovládá plynovou pákou, kterou řadí chod vpřed–vzad a zároveň přidává plyn. Dalším ovláda-cím prvkem je volant, kterým zatáčí. Posledním je nená-padný spínač na plynové páce, kterým nastavuje trimová-ní motoru. Trim je v podstatě úhel náklonu motoru vůči svislé ose člunu. Toho se využívá k optimalizaci tahu mo-toru anebo, v mělkých vodách, k jeho ochraně proti ná-razu o dno. Po doplnění krytem vrtule Prop Guard se eli-minovalo provzdušnění vrtule. (Provzdušnění je situace, kdy jsou povrchový vzduch nebo výfukové plyny vtaženy do lopatek vrtule. Jakmile nastane tato situace, loď ztratí rychlost a otáčky motoru rapidně stoupnou. Příčinou může být nadměrně ostrá jízda v zatáčkách.) Další výhodou je zvýšení tahu a rychlosti, což ocení každý strojník. Při del-ších plavbách na plný výkon se člun chová klidně, nevibru-je a jízda je příjemná. Člun RUS-B je prakticky nepotopitelný. Při havárii člu-nu, kdy dojde k jeho zatopení, vyčnívá nad vodní hladi-nu část obšívky, a to s osádkou 2 osob – 125 mm nebo 8 osob – 100 mm. Člun v takovém případě bude s omeze-ními schopný další plavby, byť jeho stabilita silně poklesne, popř. se nakloní a voda vniklá do člunu bude opět z člunu vytékat. Nebezpečí převržení však nehrozí. Stabilní poloha člunu je zachována, jestliže voda nedosáh-ne výše horní hrany palubních beden. Dojde-li při zatopení člunu k zastavení přívěsného motoru, a to vlivem zalití vo-dou, může být člun poháněn pádly. Porovnání s ostatními čluny zavedenými v AČR je obtížné, protože člun nemá adekvátního konkurenta. Většina ostatních plavidel zave-dených v AČR jsou čluny nafukovací.

Zpracoval: rtn. Jan Kučera

Dnes budeme pokračovat před-stavením další nabídky portálu. Minule jsme psali o Aktualitách, které po přihlášení vidíte jako prv-ní. Jako další, hned pod Aktualitami, se nabízí Dotazy. Po kliknutí na Dotazy se rozbalí stránka Často kladené dotazy, kde jsou chrono-logicky pod sebou seřazeny všech-ny uveřejněné dotazy a odpovědi na ně. Jelikož se na zobrazenou stránku všechny nevejdou, jsou na spodním okraji stránky k dispo-zici čísla dalších stránek pro mož-nost „listování“ v celé databázi do-tazů. Dotazy si můžete seřadit také podle kategorií Voják z povolání, Občanský zaměstnanec a Společné. Vyhledávat v databázi dotazů

můžete podle klíčového slova, které si vyberete v nabídce vyhledavače, například – dispozice, dovolená, FKSP, hodnocení a další, kde se vám dotazy seřadí podle vámi vybrané problematiky. Další možností je vy-psání textu nebo hesla do okénka vyhledavače. Zde na vás čekají stov-ky zodpovězených dotazů.

Pokud chcete položit redakci svůj vlastní dotaz, stačí vyplnit for-mulář Nový dotaz, který je umístěn na spodním okraji stránky Často kla-dené dotazy. Dotazy jsou anonymní.

V odpovědích na dotazy jsou uvedeny i odkazy na související předpisy a stanoviska prostřednic-tvím odkazů („linků“), takže je ne-musíte pracně vyhledávat.

Nejčastějšími dotazy jsou ty, které se týkají problematiky služby vojáků z povolání. Uživatelé se za-jímají zejména o výsluhové nále-žitosti a způsob jejich stanovení. V odpovědích naleznete i konkrétní příklady výpočtů výsluhových nále-žitostí, včetně různých specifi k této problematiky.

Zveřejněné odpovědi na dotazy jsou také zdrojem informací ne-jen pro „běžné“ uživatele, ale i pro personalisty a velitele. Ukazují jim možnou cestu řešení některých pří-padů a situací, se kterými se mohou v praxi setkat, nebo naopak nazna-čují, jak se uvedeným problémům vyhnout a jak se poučit z chyb druhých.

Původní termín vylodění byl naplánován již na 5. června 1944. S ohle-dem na velice nepříznivé počasí nad Kanálem ale byla nakonec akce zru-šena. Diskutovalo se o tom, zda se připravené jednotky mají stáhnout zpět do svých táborů, nakonec bylo i přes nepříznivé meteorologické vyhlídky rozhodnuto o pokračování operace. Došlo k jejímu odložení o pouhých čtyřiadvacet hodin. To se nakonec ukázalo jako nesporná výhoda. Němci totiž nepřepokládali, že by za takto špatného počasí mohlo dojít k vylodění, mnozí velitelé si vzali volno a odjeli k rodinám. A tak se podařilo německé jednotky překvapit a zaskočit.

Hitlera se podařilo oklamatSpojenci se vylodili na plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword

6. června 1944 v ranních hodinách. Během vylodění byly použity nové zbra-ně a zvláštní vyloďovací technika. Kromě jiného se jednalo o obojživelná vozidla DUKW a obojživelné DD tanky, mostní tanky, speciální odminovací vozidla, kraby a krokodýly. Takto se říkalo upravenému tanku Churchill, kte-rý měl místo kulometu namontovaný plamenomet. Naopak v případě AVRE kanón tanku nahrazoval moždíř určený k ničení betonových konstrukcí. Nejtěžší boje probíhaly na pláži Omaha, kde se vylodily americké jednotky. I přes velký odpor obránců byla ale i tato pláž za cenu velkých ztrát do ve-čera dobyta.

Samotnému vylodění předcházelo mohutné dělostřelecké a letecké bom-bardování. Především ale krátce před půlnocí 5. června odstartovala nejmo-hutnější výsadková operace v dějinách. Účastnili se jí vojáci 82. a 101. ame-rické výsadkové divize a 6. britské výsadkové divize. Jejich úkolem bylo zajištění důležitých mostů, velkokaliberních nepřátelských palebných baterií a dalších strategických objektů. Výsadkáři byli vysazeni za první obrannou linií a měli po určitou omezenou dobu zabránit příchodu německých posil. K tomuto úkolu měl přispět i francouzský odboj organizovaný britskou spe-ciální službou SOE. Samozřejmostí také byla naprostá spojenecká nadvláda

ve vzduchu. Velitel expedičního letectva maršál Leigh Mallory měl k dispozi-ci 11 500 letounů různých kategorií.

I přes veškerá opatření ale postupovali Spojenci do vnitrozemí velice po-malu. Nepříznivý terén Normandie, členěný hustou sítí živých plotů, nahrával Němcům. Naštěstí ale Hitler uvěřil spojenecké zpravodajské hře a domníval se, že v Normandii se jedná pouze o klamný útok a ke skutečnému vylodění dojde na jiném místě. Na základě této úvahy držel nadále silné obrněné jed-notky v záloze a do bojů je zařadil až v okamžiku, kdy již bylo pozdě.

Brigáda nebyla na válečných počtechTaké československé zahraniční jednotky přispěly k vylodění Spojenců

a především následné bojové činnosti na druhé frontě. Ve Velké Británii byla 1. září 1943 vytvořena Čs. samostatná obrněná brigáda. Její vznik umožnil přesun československých vojáků z afrického bojiště v červenci 1943. I tak se jí ale nedostávalo především mužstva, měla obsazené pouze dvě třetiny tabulkových stavů. Navíc ji bylo potřeba vybavit tankovou a obrněnou tech-nikou a vycvičit. V květnu 1944 se přesunula do jižního Skotska, kde měla dokončit výcvik.

A právě zde ji také zastihlo vylodění Spojenců. V jeho předvečer, 5. června 1944, přišel rozkaz vyhlašující polní mobilizaci. To představovalo nejen kon-trolu personálu a veškerého vybavení brigády, ale především jeho výměnu a doplnění na válečné počty. Již 18. června dostali naši vojáci nové výcviko-vé tanky Cromwell. Během několika týdnů se podařilo vyměnit tisíc vozidel a desítky tun vojenského materiálu. Počátkem července se rovněž zvýšila in-tenzita bojového výcviku. Ten vyvrcholil velkým brigádním cvičením, na které navázaly ostré tankové střelby. Morálka mužstva byla u brigády na vysokém stupni. Vojáci se chtěli co nejrychleji zapojit do bojů v Normandii. Nakonec se přece jen dočkali. Velitel brigády generál Alois Liška dostal 24. července rozkaz k odchodu do Francie. V následujících dnech se brigáda soustředi-la v okolí Bridlingtonu, vzdáleného asi tři sta kilometrů od Londýna. Zde

se uskutečnilo ještě jedno cvičení, nazvané Odra–Labe. Po jeho ukončení 18. srpna dostali vojáci směrnice pro operaci Overlord. Ještě jednou bylo potřeba prověřit veškerý materiál. Na poslední chvíli přicházeli od náhrad-ního tělesa vojáci. Jednalo se především o lidské zdroje získané z řad ně-meckých zajatců pocházejících z Těšínska. Ani tak se ale nepodařilo doplnit brigádu na plné počty.

Beneš se přijel rozloučitDne 21. srpna navštívil brigádu prezident Edvard Beneš a před odcho-

dem do Francie se rozloučil s jejími příslušníky. O několik dnů později se již naše jednotky začaly přesunovat do shromažďovacích prostorů po-blíž Londýna a Southamptonu. Zde brigáda převzala již operační tanky Cromwell a Sherman. Všechna vozidla byla označena spojeneckým znakem, bílou pěticípou hvězdou v kruhu. Namísto britských bankovek obdrželi vo-jáci francouzské franky. Každý dostal záchranný pás a bojovou dávku potra-vin. Pro naloďování byl určen přístav Gosport.

Jako první se z naší brigády dostali na území Francie 31. srpna 1944 poblíž osady Cray Sur Mer příslušníci ubytovacích jednotek. Přes tranzitní kemp a boji zničený Caen se přesunuli do lesnaté oblasti zhruba dva kilo-metry severovýchodně od Falais. Právě tato oblast byla vybrána pro zřízení ubytovacího tábora pro naši brigádu. Ten se také začal okamžitě budovat. Již 3. září se ale strhla na moři bouře, a tak muselo být vyloďování přeruše-no. Dokončeno bylo až 8. září.

Počátkem října dostala naše brigáda rozkaz přesunout se k přístavu Dunkerque. K tomu se mezitím blížily jednotky 2. pěší kanadské divize. Její

5. brigáda obsadila 8. září Bourbourg a dostala se na dohled přístavu. Němečtí obránci Dunkerque však kladli tvrdý odpor, a tak postup brigády – a s ní i celé divize – byl záhy zastaven. Hlavní síly Čs. samostatné obrněné brigády opus-tily Falaise 4. října 1944 dopoledne a k Dunkerque se dostaly 6. října v ranních hodinách. Začínala sedmiměsíční etapa obléhání tohoto francouzského pří-stavu. Německá posádka bránící město byla mnohem početnější než naše útočící brigáda. Velmi dobře se také opevnila. Navíc celou oblast s využitím zdymadel zatopila. A tak kapitulovala až v samém závěru války.

Českoslovenští letci se do operace Overlord zapojili prakticky od samého počátku. V den D bylo 134. čs. stíhací křídlo uvedeno do bojové pohotovosti již v půl páté ráno. V sedm hodin dvacet minut vzlétli českoslovenští stíhači z Appledramu k první akci. Šestatřicet spitfi rů 310. peruti zamířilo k fran-couzskému pobřeží. Jejich úkolem bylo letět v co možná nejmenší výšce. Kromě ztrát způsobených nepříteli měli demonstrovat leteckou sílu a dodat morální povzbuzení pěšákům bojujícím na vyloďovacích plážích. Toho rána německá Luftwaffe ve vzduchu prakticky neexistovala. A tak se naši piloti zaměřili především na hlídkování a ničení pozemních cílů. Šestého vzlét-li ještě třikrát. Opět k zhruba dvouhodinovým letům. Během dne D jsme na rozdíl od ostatních leteckých uskupení neměli žádné ztráty. Nic na tom nezměnilo špatné počasí.

Do invaze se zapojila i 311. československá bombardovací peruť. První z liberátorů startoval již krátce po páté hodině ranní. Úkolem peruti bylo hlídat nepřátelské ponorky v Lamanšském průlivu. Ty se však ani neobjevily.

Skutečné vzdušné bitvy se tedy českoslovenští piloti dočkali až následují-cího dne, 7. června. Den začal pro naše letce tragicky. Krátce po startu první formace zahynul Miroslav Moravec. Šťastnější byl druhý hlídkový let. Zhruba o půl druhé se asi třicet kilometrů severně od Caen vynořily dvě skupiny nepřátelských letounů. Šestnáct letadel zjevně mířilo na vyloďovací pláž. Naši piloti okamžitě napadli první osmičlennou skupinu, ta se však snažila spasit útěkem. Jindřich Konvička se utrhl ze sestavy a zavěsil se na jednoho z prcha jících nepřátel. Focke Wulf před ním se rychle zbavil pum a pokoušel se zmizet směrem na Rouen. Konvičkovi se ani přes několikerý pokus nepo-dařilo odhodit přídavnou nádrž. Nakonec s pomocí nouzové rezervy moto-ru, kterou mohl využít maximálně po dobu pěti minut, Focke Wulfa dohnal a vypálil po něm pět dávek. Zasáhl levé křídlo, ze kterého se po dle hlášení pilota oddělil neznámý předmět. Také dalšímu z našich stihačů, Vladimíru Kopečkovi, byl přiznán poškozený Focke Wulf. Nejúspěšnější bitva čekala na československé letce další den. Během druhé hlídky patrolovali v okolí Caen. Po nepříteli nebylo nikde ani památky. Naše 312. peruť měla na sta-rosti boční zajištění zbývajících dvou perutí. Pět minut po půl druhé spatři-li stíhači dvanáct Focke Wulfů. Viděli, jak přímo z mraků zaútočily na úzký pruh vyloďovací pláže Sword. Spitfi ry z třistadvanáctky se vrhly na protivní-ka a okamžitě nastala štvanice. Prvního z prchajících Focke Wulfů dostal Jan Čermák. Hned vzápětí se tomuto veliteli letky podařilo dávkou vypálenou ze vzdálenosti 400 metrů poškodit další německý stroj. Českoslovenští piloti v těchto okamžicích slavili svůj triumf. Tři nepřátelské letouny byly sestře-leny a dalších pět poškozeno. To všechno bez jakýchkoliv vlastních ztrát. Nebe nad Caen bylo během několika desítek minut dokonale vyčištěno od nepřátelských letounů.

Operační lety našich pilotů pokračovaly i v následujících dnech. A to i pětkrát denně. Piloti v této hektické době sbírali hodiny spánku jen tak v trávě mezi letouny, které právě přistály. A to proto, aby po doplnění paliva a munice mohli opět nasednout a letět.

Připravil: Vladimír MarekFoto: archiv

(s československou účastí)

Vylodění Spojenců v Nor andii za dr hé světové války pod názvem operace Overlord se připravovalo mnoho měsíců. Za tímto účelem bylo soust eděno ve Velké Británii obrovské množst í vojsk a techniky nejen z USA a Velké Británie, ale i z Kanady, Aust álie, Nového Zélandu, Polska, Norska, Belgie a Československa.

V těchto dnech oslavíme sedmdesáté vý očí vylodění Spojenců v Nor andii a otevření dr hé ont

nn n jižjiži na na 5 5. čeee rvnvna 1a 1a 19449444444. S. S oh ohohhhhhle-le-álelem am am le lee bylbylb a n nakoakokonecnecnecnecneecnec ak akakaa akce ccce ccecce zruzruzruru--enéenéé jeejednodnodn tky mamají jí í stástástástástástástástát hhnohnohnoon ut ut utu zpězpzpězpězpězzzpětt tt t

přířířř znizniznivé vé vé metmem eoreore olooloo gicgicccgicicgicgiciciccgi kké ké kéké ké é vyhvyhvyhvyv lídlíddlídíddkky ky kykky yy ky oo k k jejjejímuímu od odložoženíenííeníínííení o o o oo poupouppopoupoupoupoupo hýchýchýhýchýchýcýcýcýcchýhý hh hhhhhh ho o oo jakjakjakko no n nespesppppornoo á vá vvvýhoýhohoýhoh ddada.d .aa. NěNěNěNěNNN ěNNNěě mcimcimcimmmcimcimcimcimcmcimmcmm hohhoooo po po popppopoočasččasa í mmí ohloh o ddojíojíojíííítt kt kt vy vyvylodloodddolodl ěníěníěníěnně , ,námnámnámám AAA tak se pe odadařillllř oo no no no ěmeěmeěmeměmeckéckéckééké

ve ve vzdvzduchuchu. u. VelVeliteitel el expexpex dičdičníhního lo lo eteetectvctvvtva maa ma mmmma maršaršaršararšaršrršrr ál ál ál álálál LeiLeiLeiiLeieLLeiL gh ghhhhgg MalMalMalMaM lorlorororlorrlooo y my my my my my my my mmy myy mměl ělěl ěl ěl ěl ělěělělěl lěěě k dk dk dk dk ddk ddkkk ispispspispisppispispispspspssssis ozoziozioziozoziiozoziozozioozzzzzz ---ci ci 11 11 500500 leletoutouo nů nů růzrůznýcných kh kateategorgorií.ií.í

I pI ppřesřes veveeškeškešš rá rá opaopaatřetřetřeenní aleal popostustustupovpovvvovovalialaalaali SpSp Sppppojeojeojojencincicn d dodddodoodo vnvnvnnvnvnnitritrtritrtritrozeozeoozeozeozeozezezzzzeooz mí mí mí míímí mmí mmí m vvelvvelvelvellvelvvevevelelv iceiceiceceiceiceiceiceiceceicecee ppopop po pp po po popp popoppp -----malmalu. u. NepNepN řízříznivnivvý tý týý eréerén Nn Normormandandie,ie, člčleněeněe ěný ýýnýn hushushusstoutoutoutttout sí sísííítí ttttí živživivživvvvýchýchýchýchýchýcý hhýýcc p pplppl lpllplotůotůotůotůotůůůotoooootůtůotůo , n, nn, nn, n, nn, nahraaaahahrhahahrrrrrrhra rávaávaávaávávaávvávávávaávav ll ll llNěmNěmcůmcůmůůůůům. N. Naštašttěstěstěěě í aí ale le HitHitlerler uv uvu ěřiěřil sl spojpojeneenee ckéckécké zpzpravravodaodaodaodaodadaodajskjskjjskjskjskskksj é hé hé hé hhhéé hhhhé hhřeře řeře eřeřřeřeře eřřeřeřřeřeřře e a da da dda da dda da a dddda ddda domnomnomnmnmnnnmnomnnnomnmomnnomnomnomnomnnnívaívaívívívaívaívaívaívaívaívaívaívavaívaaívavívall l lll se,se, že že v NorNormanmannaananandiidiii se se je jednádná popouzeuze o o oo klaklamnýmnýmnýn útútúú okok ok a ka kkkkkkke se se se e se sssee kutkutkutk ttkutkkkukuu ečnečnečnččečnečnečnečnečnečnečnčnččnččč émuémémuémumémémémumémumémumumm vy vy vy vyvy v vyvylodlodlodlodloddoooddo ěěěníěníěníněníěníěěněěníěněněněnííěěnínínínnn dojdojdo de de ed na na jinjiném ém ém mísmísm smm tě.tě. Na Naa zá zá klakladědě téttéto úo úvahvahhy dy dy ržeržel nl nnnnadáadáadadáadádadáadáadááddáa lelle lele l siliiillillsilsilsilssilné né néénéénénééé né obroobrobrobrobrbrbbobroboobrbbob něnněnněnněnněnněněnněnnněněné jé jé jéé jé jjjé jjé jé jjé jjjjé jjé jé jé jjé jjjed-ed-ed-edededededed-ed-edeededddeeeeednotnotkyky v zv záloálozezeee a da daaa o bo bbbbbbo bojůojůojů jej zaz řadřadř ilil až v ov okamkamžikžikuu kdykdydy jijijjijij ž bž bž bžž bbbyloylyloylollyloyloylyly oy popoppppopopoopoppppoppozdězdězdězdězděděděděěězdě

se se sesesesese ese esssessesse uskuskuskuskuskuskskuskskuskuskuskkkkskss uteuteuteuteuteuteuteuteuteuteuteuteuteuteuututeututeeteuteuteuteeeeeeeeeeeeeeeeččččččniččničnččnčničničničniččččččnčččničničččnčččnččnčččnčnčnčnnčn lo oololooolo lo o lo llloo ooo l jješješješešješješjješješjeješešeššješjejještětě tětě tětětě tě tětě ětě jedjedjedjedjedjedjedjejedjjjej nono no noo no cvicvivicvicvicviiččenčenčenčenččč í,í, í, í,í naznaznaznaznazazn zaa vanvanvanvananvanv é Oé Oé Oé Oé Oé Oé Oé dradradradradraadrdrarrarar –La–LaL–La–LaL––La–L–L–Labebe.be.be.be.bebbe.bebebeebe Po Po PoPo PoPo PoPPoPoo jejeje je je jeje jejjeejjjehhhhoho ho ho ho oo ukoukoukoukoukoukkokoukok nčenčenčenčečeení nnníníní18.18.18.18.18.18.8.11181818..8.818 srs sr srsrsrr ppnapnapnapnanapnapnanapnapnaaapnaanaa do do do dododododd do do doddodo do dodododdo dodoooo ostasststtstastaataaastaatstassssstas lilili li liiii i iili vojvojvojvojvovojvojvojvovojojjáciácáácáácácáciciáciáciácáciáciááciáciáác sm smsmsmsm směrněrněrěrněrrnrněrněr iceiceceice pr pr prprpprppp o oo oo oo oo oooooo oo ooooperperpepererperpe acaciaciaciaciacici Ov OvOv OvvOv Ov OOvvveererleerererlerleeeree ordordrdordordoroordddordord. J. J. JJJ. JJJ. eštešteštešteštešštešteššteeštšttě jě ě jě jě jě ě jě jě jě jěě jednednednednednednednednednednou ou oou uuou oo bylbylbylbylbybb o ooo oopotpotpotootootpototpp řebř břebřřebbbřebbebbřeeře a pa pa pa paa ppppaa pa pppppa rovrovrovrovroovovovovrovrovrorovooroovrrororoovrovrovrrorororrorrorooovoroooooo ěřiěřiěřěřiěřěěřiřřřě tt vt vt vt vvvt vt vt veškešešešeškkešššeške ererýrýerýerýýerý mamamamamaaaaaaatertterteerrrertet iáliáliáliá NNNNNa pa pa ppa pa ppppppa pposlososlososoooo edndednednednddede í cí cccíí chvíhvhhvhvhh lililiii připřiřiřipřippřipřip chácháhááácháchácháhhááázelzelzelzelezelezelzeli oi oooi oi oi ooi ood nd nd nd nd nddd nd nd náhráhráhráhráhrrrad-ad-ad-ad-adad

ppppppcoucococoucououocouooocouzskzskzskzzzskzskémémémémémmmKroKroKroooK or mě mě mmmmě ztrztrrráááámormorrrmormm álnálnlnálá í pí í pí ppoooněmněměmmmeckeckecká á ázamzamzammmměřiěřiěě ili li ll ppplili iil jješešješješj tě tětě t třitřiřtřit kkna na nannn rozrozoozozozozo díldííldí oo o oonezneznezneznezzeenn mměnměnmměnm iloiloiloili

Do Do Do oDo DoDoDo invinvvi vaaaaz lz lz lzz lz libeibibeibebibeibeebebeeerátrátrátátrátátrátrárátrátororororororhlíhlíhlíhlíhhhlh ídatddatdatdatatatdddatdat ne ne ne nenenenenenn pppppppp

SkuSkuSkuSkSkuSkukukSkukuuuukukuuukuutttttečečtečetečtečttečtettečttečttttete nncícíhcíhíhhhhhcícíhc o do do do do do ddo do ddne,ne,nenene,nenenee,nene,ne,nnnnn 7 77foffofoforforoforforfororforfofforfofo mmacmacmmacaccmaccmmacmmacmacmmamm ee ze zze aaao poo po po po po poo po pppo ppo ůlůlůlůlůlůlůl ůlůlůůůůl ůll drudruddrudruddruruuuhhhnepnepnepnnnepneppppnepneppnepeneppřátřřátřátřátáátátátřřáářřřřřř elselseelselseeel kkkkkNašNašNašNašNNNašNaNaši pi ppi ppppppppppiiiiloiloiloi titititiitiittspaspaspaspspaspasppasp sitsitsitsitsits út úútú ěěkkkkkěz pz pz z pz pz pz pzz pprchrchrcrchhhhrchhccrchhaja ja jaaa jajajaja jjjícícícííccíííísesesesee zmizmzmizmizmizmzmizmzz izetzettetettzzezet

Den DDen D