Bez víry však není možné zalíbit se Bohu.

(Žd 11,6)

Tímto způsobem by se dala charakterizovat snaha ďábla při pokoušení prvních lidí.

Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

V člověku je tedy postoj: Nevěřit Bohu a spolehnout se na vlastní úsudek.

Veškerá snaha člověka není prostá náklonnosti ke zlému – uzpůsobit si dobro podle svých představ, které jsou mnohdy nevyzrálé a sobecké.

Naše „vidění opravdového dobra“ je do určité míry zastíněno.

Nejsme tedy schopni dojít spásy aniž bychom se svěřili Božímu vedení.

Toto vyžaduje postoj víry – spolehnutí se na Boží slovo oproti mým nejlepším představám.

Bůh tedy po nás žádá úplný opak toho, co udělali prvotní lidé

Oni odmítli Boha, jako toho, který je vede ke štěstí a naplnění života. My se musíme svěřit Božímu vedení, abychom ke spáse mohli dojít.

V listě Římanům (4,16n) apoštol Pavel píše: „Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘“

Abrahám byl podroben dvěma velkým zkouškám. Kterým?

Abrahám byl podroben dvěma velkým zkouškám. Kterým?

1. Odejít ze své rodné země.I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své

země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. (1Moj 12,1-4)

Abrahám byl podroben dvěma velkým zkouškám. Kterým?

2. Obětovat svého syna Izáka.Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama

vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (1Moj 22,1-2)

Odejít ze své rodné země. Abrahámovi bylo 75 let. Prakticky měl

život za sebou. Všechno, co celý život vytvářel –

přátelé, měl opustit. Toto vše bylo jeho jistotou.

Jeho domov byl provázán s modloslužbou, bez přetrhání těchto vztahů nemohl být pravým ctitelem Hospodina

Abrahám dal Bohu celou svou minulost.

Obětovat svého syna Izáka. Bůh dal Abrahámovi příslib, že z

něho vzejde veliký národ. Abrahám dlouho očekával narození

svého syna Izáka. Když Izáka začal dospívat a naděje

Abraháma se začali naplňovat – měl ho obětovat.

Jak Bůh učiní svůj slib? Abrahám odevzdal Bohu celou svou

budoucnost.

Na základě jednání Abraháma, co je tedy víra?

Abrahám dal celý svůj život do Božích rukou – konal to, co Bůh po něm chtěl oproti svým lidským představám a nadějím.

Víra není pouhé rozumové uznání Boží existence. Je to praktický postoj, kterým Bohu odpovídáme na jeho požadavky.

Je to úplný opak jednání Adama a Evy, které je v každém z nás.

V životě Abraháma to nebylo všechno najednou. Mezi jednotlivými zkouškami probíhaly desetiletí.

Člověk ve svém vztahu k Bohu pomalu zraje. Učí se vidět a odevzdávat svůj život do Božích rukou

Není možné to uspěchat. Určité zkoušky přichází až s věkem. Nepodceňovat nabídky, který bych teď měl udělat.

Pamatovat, že OBĚŤ A SLUŽBA je nutnou součásti vztahu k Bohu.

Pozor na „konzumní křesťanství“.

Ona skutečnost, že se člověk umí rozhodnout pro Boha je vytvářena již dlouhou před tím.

Najdeme v Novém zákoně postavy víry?

Najdeme v Novém zákoně postavy víry?

Jan Křtitel sv. Josef Panna Maria

Jan KřtitelPodrobil život svému poslání. Věrnost

až k smrti. Ukázal na Ježíše Krista. Bez této životní pravdivosti by jeho poslání nebylo věrohodné.

sv. JosefJeho okamžité a věrné plnění Božích

příkazů. Přijetí snoubenky P. Marie. Obrovská citlivost a takt v choulostivé situaci.

Panna Maria Nemožnost pozemského vysvětlení

svého těhotenství. Přijetí narození Božího Syna v

nedůstojných podmínkách. Útěk před králem Herodem. Smrt Ježíše na kříži, kde skončili

všechny lidské naděje.

Bůh někdy nechává „zemřít“ všechny lidské naděje, aby člověk se od nich odpoutal.

A z této „lidské beznaděje“ přináší naději věčného života.

Naše věrnost k Bohu musí jít „až za hrob“. Pokud se tomu budeme učit už teď, potom budeme toho schopni, až pohlédneme do tváře smrti svého života.