aktuální živočišná výroba v Čr a její budoucnost™ej svoboda... · Živočišnou výrobu...

Seminární práce

Aktuální živočišná

výroba v ČR a její

budoucnost

Česko-anglické gymnázium

Ondřej Svoboda

[Datum]

Anotace

Seminární práce je o živočišné výrobě, její historii, současných problémech a

předpokládaném výhledu do budoucnosti. Jelikož svažuji studium na vysoké škole

zemědělské, chtěl jsem touto prací porozumět problematice, které bych se chtěl věnovat po

ukončení studia. Šíře rozsahu živočišné výroby je tak velká, že do této seminární práce

uvádím po konzultaci se svým otcem jen ty skutečnosti, které jsou hlavními daty a faktory

vztahujících se k jednotlivým částím živočišné výroby. Při podrobném zkoumání jsem zjistil,

že každá jednotlivá kapitola by svou hloubkou obsáhla celou jednu seminární práci, proto je

tato seminární práce, prací shrnující základní údaje.

Klíčová slova : živočišná výroba

Annotation

My seminary work is about animal production, history, current problems and estimated

outlook to the future. I am considering study at universty with these subjects, so I wanted to

understand the problematice, which i would like to dedicate to. The width of animal

production is so big , that every chapter of my would take one seminary work. After a

consultancy with my father I wrote down only actualities, which are datas and factors

related to separate parts of animal production.

Key words : animal production

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval(a) samostatně a použil (a) jsem pouze

podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ.

Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné. Nemám

závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o

právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů

(autorský zákon) v platném znění.

V ………. dne ………………… podpis:

……………………………

Obsah

1. ÚVOD ........................................................................................................................................................... 5

2. ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA...................................................................................................................................... 7

2.1 HISTORIE ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY V ČR A VE SVĚTĚ ................................................................................................ 7 2.2 AKTUÁLNÍ OBLASTI ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY ........................................................................................................ 10 2.3 JEDNOTLIVÉ KOMODITY ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY .................................................................................................. 13 2.3.1 CHOV PRASAT ..................................................................................................................................... 13 2.3.2 CHOV SKOTU ...................................................................................................................................... 15 2.3.3 CHOV DRŮBEŽE ................................................................................................................................... 18 2.3.4 CHOV KRÁLÍKŮ .................................................................................................................................... 21 2.3.5 CHOV KONÍ ........................................................................................................................................ 22 2.3.6 CHOV OVCÍ A KOZ ................................................................................................................................ 23 2.3.7 CHOV RYB .......................................................................................................................................... 25 2.3.8 CHOV VČEL......................................................................................................................................... 26 2.4 GENETIKA SKOTU A PRASAT, GENETICKÉ ZDROJE A JEJICH VLIV NA ŽIVOČIŠNOU VÝROBU ......................................... 27 2.5 EKONOMICKÉ PROSTŘEDÍ V ČR A VLIV NA ŽV ............................................................................................... 29 2.6 STRATEGIE STÁTU MZE ........................................................................................................................... 30

3. ZÁVĚR ......................................................................................................................................................... 31

5

1. Úvod

Toto téma jsem si vybral, protože můj otec celý život pracuje v zemědělských

společnostech a často jsem od něj slýchal různé informace o živočišné výrobě. Díky

seminární práci bych chtěl lépe pochopit jednotlivé části živočišné výroby a problematiku

dlouhodobé stability živočišné výroby v České republice. Po ukončení gymnázia bych se rád

přihlásil na Zemědělskou fakultu.

Živočišná výroba je nedílnou součástí celého komplexu zemědělské výroby. Jednotlivé

oblasti na sebe navzájem navazují a jsou spolu propojeny jak ekonomickými, tak biologickými

vztahy. Živočišnou výrobu rozumíme chov hospodářských zvířat a produkci živočišných

komodit, tj. masa (vepřové, hovězí, drůbeží, skopové, rybí), mléka a vajec. Do živočišné

výroby patří i chov koní, koz, králíků a včel.

Aby živočišná výroba mohla dobře fungovat, musí být státem nastaveny určité

ekonomické mantinely, a to formou dotací nebo pravidel tak, aby i navazující části, např.

rostlinná výroba (výroba krmiv) a zpracovatelský průmysl, fungovaly ekonomicky. Vedle

ekonomického aspektu je třeba rovněž dbát na aspekty udržitelnosti výroby a společenské,

sociální a ekologické funkce. Proto Ministerstvo zemědělství ČR stanovuje dlouhodobé

strategické cíle, prostřednictvím kterých se snaží zlepšit konkurence schopnost

zemědělských podniků při podstatném zlepšení dopadu na přírodní zdroje, tzn. ochranu

půdy. MZE ČR se rovněž zabývá vztahem zemědělství k venkovu, a to s ohledem na

udržitelné hospodaření, komplexní rozvoj a tvorbu krajiny. 1

Je zřejmé, že komplexnost zemědělství je velmi široká a na jednotlivé výrobní podniky

klade enormní nároky jak z hlediska odborných vědomostí, tak i zároveň ekonomických

znalostí. Sladit zájmy státu, obyvatel venkova, naplnění cíle potravinového zabezpečení,

udržitelnosti výroby a ekologie je velmi náročný úkol pro všechny složky podílející se na

konečném výsledku, kterým jsou zdravé a cenově dosažitelné potraviny pro obyvatele ČR. 2

1 MZE [online] [cit.2018-02.8] Dostupné z: www.mze.cz

2 ČSÚ [online] [cit.2018-02.8] dostupné z: www.csu.cz

http://www.mze.cz/

http://www.csu.cz/

V následujících kapitolách bych se rád věnoval jednotlivým oblastem živočišné

výroby, zaměřil se na jejich stav a pokusil se odhadnout, jakým směrem se dále bude vyvíjet.

V závěru bych rád poukázal na nutnost výrazně vyšší organizovanosti celého systému

zemědělské výroby.

2. Živočišná výroba

2.1 Historie živočišné výroby v ČR a ve světě

Počátky živočišné výroby souvisejí s domestikací hospodářsky významných druhů

zvířat. Uvádí se, že jejich zdomácnění probíhalo v období 11–4 tis. let př. n. l.3 Savci byli

postupně domestikováni v pořadí pes, koza a ovce, prase, tur, kočka, osel, kůň, drůbež

(obrázek 1).

Obrázek 1. Přibližný čas domestikace jednotlivých druhů zvířat na základě archeologických

výzkumů.

Počátky domestikace začínají neolitickou zemědělskou revolucí, kdy kočovní lovci na

Blízkém východě přecházeli před 11 tis. lety v souvislosti se změnami klimatu k zemědělství.

Jednalo se o území obloukovitého tvaru táhnoucího se od dnešního Izraele a Libanonu přes

Sýrii, jihovýchodní Turecko do Iráku a Íránu. V této oblasti, a to převážně na jihovýchodě

dnešního Turecka, se vyskytovali 4 hospodářsky významní savci, kteří poté byli

zdomestikováni: ovce, koza, tur a prase. Blízký východ se následně stal kolébkou vyspělých

3 https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_zem%C4%9Bd%C4%9Blstv%C3%AD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_zem%C4%9Bd%C4%9Blstv%C3%AD

starověkých civilizací. Z této oblasti se zdomácnělá zvířata šířila na západ Středomořím díky

expanzím neolitických zemědělců, kteří si na své výpravy brali plodiny i domácí zvířata. Jejich

prvním cílem byl Kypr; kolem r. 5 tis. př. n. l. dosáhli Iberského poloostrova. Na ostrovech

přitom přímo či nepřímo vyhubili původní druhy.4

V Evropě se živočišná výroba rozvíjela s rozvojem rostlinné výroby a postupným

osídlováním.

V té době se ale jednalo především o extenzivní formy zemědělské výroby, jako jsou

kočovný a polokočovný chov (dnes stále přežívající v suché oblasti centrální a jihozápadní

Asie: Mongolsko, západní Čína, střední Asie, Kazachstán). Kočovníci provázeli stáda po

trasách podle rozložení pastvin s dočasnými sídly obvykle v místech vodních zdrojů.

Sezónní přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami jsou stále

praktikovány v některých středomořských oblastech Evropy a v andských státech.

Původní extenzivní chov se postupně měnil na moderní extenzivní chov, který je dnes

rozvinut např. na rozsáhlých prériích severoamerického středozápadu a na pampách

v Latinské Americe. V suchých polopouštních oblastech Austrálie a na kvalitních pastvinách

Nového Zélandu se chovají moderním extenzivním způsobem především ovce a nově i skot

na produkci mléka. Pastviny se ošetřují a zajišťují tak dostatečné zdroje krmiva. Velkým

fenoménem je nárazová a sezonní produkce kravského mléka na Novém Zélandě, která

zásobuje především čínský nenasytný trh.

Přechod z extenzivního na intenzivní formu hospodaření byl spojen s rozvojem

průmyslu a celého hospodářství.5 Nároky na potravinovou soběstačnost ovlivnily rozvoj

zemědělství již na počátku 20. století. Zvyšování hektarových výnosů byl jeden z předpokladů

rozvoje zemědělství jak v Evropě, tak i v Severní Americe. Skutečný vzestup zemědělství, ale

nastal až po II. světové válce, kdy se rozvinulo několik technických oborů, které nepřímo

ovlivnily zemědělství jako celek, tj. strojírenský průmysl – zemědělské stroje, chemický

průmysl – hnojiva, potravinářství – nutnost stálosti dodávek suroviny (maso, mléko, vejce),

farmacie – vakcinační opatření, objev významu vitamínů a minerálů a jejich významu pro 4 ZOOLOGIE FRASA [online] [cit.2018-02.8] dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/domestikace/domestikace%20uvod.html

5ZEMĚDĚLSKÉ KOMODITY [online] [cit.2018-02.8] dostupné z: http://www.zemedelskekomodity.cz/index.php/zivocisna-vyroba

http://www.zoologie.frasma.cz/domestikace/domestikace%20uvod.html

http://www.zemedelskekomodity.cz/index.php/zivocisna-vyroba

hospodářská zvířata. Následně došlo k založení vědní disciplíny „výživa hospodářských

zvířat“. Od počátku 70. let dochází ke strmému růstu užitkovosti u jednotlivých druhů

hospodářských zvířat. Tento vývoj není doposud ukončen a stále pokračuje. Výsledkem

tohoto vývoje je přechod z různých forem extenzivní formy hospodaření na dominantní

intenzivní stájový chov hospodářských zvířat.6

Níže jsou uvedeny příklady nárůstu u jednotlivých parametrů v ČR:7

Přírůstek masa v kg/den ve výkrmu prasat (25 – 110 kg)

- rok 1900: 0,25 kg/den

- rok 2017: 0,95 kg/den

Dojivost krávy za laktaci/rok

- rok 1900: 1 000 – 1 500 l

- rok 2017: 8 000 – 12 000 l

Nosnice – vajec/rok/1 nosnice

- rok 1900: 100 – 150 ks

- rok 2017: 310 – 330 ks

Délka výkrmu kuřete do porážky

- rok 1900: cca 100 dnů

- rok 2017: 35 dnů

Shrnutí jednotlivých fází vývoje živočišné výroby:

Domestikace

Průmyslová revoluce

Cíle-potravinové soběstačnosti

Rozvoj průmyslu → potřeba levných potravin pro obyvatele ve městech

Rozvoj průmyslu→ rozvoj ostatních odvětví – strojírenství, farmacie, chemický

průmysl

6[online] [cit.2018-02.8] dostupné z: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=zivocisna_produkce&site=puda

7 [online] [cit.2018-02.8] dostupné z: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=zivocisna_produkce&site=puda

http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=zivocisna_produkce&site=puda


Rozvoj → krmivové základny (objemná i jadrná krmiva) + krmivářství

Rozvoj → know-how zemědělských staveb, technologií ustájení

Rozvoj → etologie (nauka o chování hospodářských zvířat)

2.2 Aktuální oblasti živočišné výroby

Z pohledu národohospodářského významu jsou ekonomicky nejvýznamnější tyto

oblasti v živočišné výrobě – obrat za rok 2016 – chov skotu (produkce mléka – 21,994 mld. Kč,

produkce hovězího masa – 7,259 mld. Kč), chov prasat (vepřové maso – 8,776 mld. Kč), chov

drůbeže (5,921mld. Kč – vejce 2,166 mld. Kč., kuřecí maso, krutí maso, kachní a husí maso).

Celkem živočišná produkce – 46,332 mld. Kč8. Podíl těchto nejvýznamnějších oblastí činní

99,5 % z celkové živočišné produkce. Další oblasti živočišné výroby jsou chov ryb, ovcí, včel,

koní, které nejsou ekonomicky zdaleka tak významné jako první tři jmenované. Je třeba si

uvědomit, že v živočišné výrobě se spotřebuje cca. 80 % výroby všech obilovin pro živočišnou

výrobu. Současně chov skotu je přímo navázán na produkci kukuřičné, travní a jetelotravní

hmoty. Tím je jasně ukázáno, jak jsou oba dva sektory vzájemně propojeny. Zpět se ze

8EAGRI [online] [cit.2018-02.8] dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/542815/Zemedelstvi_2016_web.pdf

http://eagri.cz/public/web/file/542815/Zemedelstvi_2016_web.pdf

živočišné výroby do rostlinné výroby vrací statková hnojiva do půdy. Statková hnojiva (hnůj,

kejda, močůvka a statkové komposty) tvoří hlavní složku organické látky rostlinného nebo

živočišného původu, které nelze v souvislosti se zvyšováním půdní úrodnosti nijak nahradit.

Hlavní význam tedy spočívá v tom, že z nich v půdě vzniká humus a půdní zásoba živin.

Produkcí živočišné výroby se rozumí – maso, mléko, vejce, med, kůže (skot, prase) a

ovčí vlna. Tyto produkty živočišné výroby jsou následně zpracovány v zpracovatelském

průmyslu, jako jsou mlékárny, masokombináty, koželužny, stáčírny medu, třídírny vajec

apod. Jak se uvádí v zahraničních zdrojích, počet pracovních míst navazujících na 1 pracovní

místo v zemědělské prvovýrobě činí 5 až 6 pracovních míst v oblastech přímo navázaných na

zemědělskou výrobu (technické a servisní organizace, potravinářství a zpracovatelský

průmysl, stavebnictví a finanční sektor)9.

9STATKOVÁ HNOJIVA [online] [cit.2018-02.8] dostupné z:

https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=71352


Graf : celosvětová výroba masa (v miliónech tun)

Zdroj: http://www.fao.org/faostat/en/#data

file:///C:/Users/parme/AppData/Local/Temp/Rar$DIa7128.49598/csu_tk_potraviny_prezentace.pdf

http://www.fao.org/faostat/en/%23data

2.3 Jednotlivé komodity živočišné výroby

2.3.1 Chov prasat

Ze všech ekonomicky hlavních oblastí živočišné výroby byl chov prasat postižen

největším poklesem výroby. Důvodů je několik, jsou uvedeny v závěru této kapitoly. Historie

chovu prasat má v ČR hluboké kořeny. Již po II. světové válce měla v rámci obnovy

zemědělské prvovýroby výroba vepřového masa nezastupitelnou úlohu. Tato pozice se stále

upevňovala a význam výroby vepřového masa stoupl po objevu inseminace, která byla v ČR

velmi úspěšně rozvinuta (způsob ředění kančího spermatu byl stále vylepšován a dnes je již

možné používat i inseminační dávky se 7denní trvanlivostí). Tato výrobní výhoda byla

ztracena v druhé polovině 90. let, protože nedocházelo k cílené modernizaci farem pro

produkci vepřového masa. Rovněž šlechtění v ČR v první polovině 90. let se ubíralo

nesprávným směrem (zaměření na vysoký podíl zmasilosti u otcovských, ale i mateřských

plemen). Tím byla snížena plodnost zvláště u mateřských plemen, a proto mateřská plemena

nedosahovala evropské úrovně v plodnosti. Současně zemědělská politika od 90. let do roku

2004 (vstup do Evropské unie a otevření hranic pro obchod s vepřovým masem) nepřála

vepřové prvovýrobě, a proto došlo k největšímu úbytku stavu prasnic v historii, a to z 360 tis.

na 90 tis. prasnic (2016). Po roce 2004 došlo k masivnímu importu vepřového masa do ČR,

který byl také způsoben posílením kurz koruny z 32 Kč/1 € na hodnotu 23 Kč/1 € a tento

trend nadále pokračuje. Neexistence přímých dotacích do produkce vepřového masa a

„dotační hra na schovávanou“ mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie způsobily

nadměrnou produkci v několika zemích Evropy a úpadek výroby vepřového masa v ostatních

zemích. Největšími producenty vepřového masa v Evropě jsou – Nizozemsko (400 %

nadvýroba), Dánsko (500 % nadvýroba), Španělsko (300 % nadvýroba), Polsko a Německo.

V těchto zemích byl tento sektor uměle podporován přímými nebo nepřímými dotačními

tituly, a proto došlo k tak extrémní produkční disbalanci. Změnit tento trend je prakticky

nemožné, protože investiční náklady na vybudování farmy s uzavřeným obratem stáda o 1

000 prasnicích stojí cca. 250 mil. Kč, přičemž první produkce po osazení farmy mladými

prasničkami vznikne až za 1 rok (biologický cyklus).

Současní producenti vepřového masa již dosahují evropských standardů na počet

odstavených selat/1 prasnici a rok (26–30 selat). Proto se dá předpokládat, že k dalšímu

poklesu již docházet nebude. Současně však jedním z hlavních úkolů MZE ČR je najít způsob,

jak alespoň částečně obnovit výrobu vepřového masa. ČR je velkým exportérem obilovin, a

to také z důvodu, že se již toto obilí nezkrmuje ve výrobě vepřového masa. Obnovení výroby

vepřového masa by také znamenalo využití domácí produkce obilovin a získání ekonomické

výhody (cena dopravy do zahraničí cca. 600 Kč/1 t obiloviny).

Graf : produkce vepřového masa pocházející od 10-ti největších světových producentů




2.3.2 Chov skotu

Chov skotu se rozděluje do dvou částí, a to výroba hovězího masa a výroba mléka.

Aktuálně se v ČR chová 1,4 mil. skotu, a z toho 370 tis. krav produkující mléko a 150 tis. krav

masného typu. I u chovu skotu od roku 1990 došlo k razantnímu poklesu stavů krav a to z cca.

1.5 milionu krav na stávajících 520–550 tis. krav. Je třeba však podotknout, že Česká republika

byla do 1990 exportérem mléka, sušeného mléka a mléčných výrobků do zemí RVHP (Rada

vzájemné hospodářské pomoci). Prodej těchto komodit byl po roce 1990 zcela přetrhán a

výrobci mléka v ČR museli, tak jako výrobci vepřového masa, čelit novým ekonomickým

podmínkám. Ti výrobci, kteří nebyli schopni pravidelně navyšovat užitkovost u dojného skotu,

produkci mléka nenávratně rušili. Ze 4 500 litrů dojivosti na krávu a rok došlo do současnosti

k navýšení na průměrných 8 400 l/kráva/rok. Přičemž špičkové farmy s dojnicemi

holštýnského plemene dosahují užitkovosti až 12 400 l/dojnice/rok. Tak jako u vepřového

masa, absence řádné dotační zemědělské politiky byla jednou z hlavních příčin poklesu stavu

skotu v ČR. Nicméně je třeba zdůraznit, že v důsledku tvrdého ekonomického tlaku úroveň

českých chovatelů skotu dosahuje špičkové evropské úrovně. Klimatické podmínky, struktura

zemědělských společností, velikost obhospodařovaných ploch, technická vybavenost farem a

vysoká úroveň zemědělských manažerů je dobrým předpokladem pro další rozvoj chovu

skotu a výroby mléka v ČR. Plemenná struktura u dojnic mléčného typu, tj. 67 % krav plemen

holštýnské, 27 % krav plemene červenostrakaté a 4 % ostatních plemen, odpovídá

evropskému standardu. Současná dotační agrární politika již reflektuje změnu z dotace na 1

ha na dotaci jednotky výroby (kombinace dotací ŽV a RV). Potencionálním rizikem v produkci

mléka je jeho výkup (výše ceny za litr) a schopnost jednotlivých mlékáren obstát na

evropském trhu. Protože mlékárny v ČR zatím nejsou schopny dodávat své produkty cíleně na

jiný než český trh, je naše výroba mléka nepřímo ohrožena tímto faktorem.

Chov skotu jako celek je v evropském kontextu velmi konkurence schopný a pokud

nedojde k umělému zásahu ze strany MZE ČR, je zde předpoklad úspěšné budoucnosti

Graf: produkce hovězího masa pocházející od 10-ti největších světových producentů


file:///C:/Users/parme/AppData/Local/Temp/Rar$DIa7128.49598/csu_tk_potraviny_prezent

ace.pdf


Graf: produkce čerstvého kravského mléka – 10 největších světových producentů




2.3.3 Chov drůbeže

Jak již bylo zmíněno, jednou z hlavních produkčních oblastí živočišné výroby je i chov

drůbeže. Pod drůbeží produkcí rozumíme produkci drůbežího masa a vajec.

Drůbeží maso se rozděluje do následujících hlavních podskupin – kuřata, husy, kachny

a krůty. Ve zpracovatelském průmyslu se také zpracovávají z chovu vyřazené plemenné

slepice a plemenní kohouti a slepice po ukončení snášky.

Produkce vajec je tradiční zemědělská výroba, která se zachovala v masovém měřítku

do dnešního dne i v domácích chovech (4,582 mil. nosnic). V zemědělském sektoru se chová

4,3 mil. nosnic.

U drůbežího masa je zřetelná stoupající obliba této komodity na úkor ostatních druhů

mas. Od roku 1975 stoupla spotřeba drůbežího masa z 9,6 kg/osoba/rok na aktuálních 26

kg/ osoba/rok. Důvodem je jednoznačně zdravotní aspekt i aspekt ekonomický (cena

drůbežího masa je nejatraktivnější v porovnání s masem ostatních druhů).

Soběstačnost u drůbežího masa se v ČR, stejně jako u vepřového masa, stále snižuje.

A to od roku 2007 z 85 % na současných 66,7 %. Důvodů je několik. Jedním z nich je velmi

pasivní zemědělská politika ČR, která silně pokulhává za agresivní dotační politikou Polska.

Polsko je silnou proexportní zemí, která exportuje do sousedních zemí nejen zemědělské

komodity, ale také potravinářské výrobky. Při provázanosti mezinárodního obchodu a poloze

Polska je jasné, že nadnárodní řetězce vytvářejí pro české producenty velmi nepříznivé a

nerovné ekonomické prostředí. Z celkového importu drůbežího masa dovezla Česká

republika v roce 2016 z Polska 64,5 %.

Chov drůbeže a prasat je z hlediska nákladovosti nejvíce závislý na kvalitní obilné

základně. Proto je obrovská škoda, že v České republice vypěstované obilniny jsou

exportovány na místo toho, aby byly použity pro výrobu vepřového a drůbežího masa a

vajec. Vzhledem k tomu, že v České republice po roce 1945 došlo v důsledku kolektivizace

pozemků k vytváření větších zemědělských celků, neměl by být problém vybudovat nové

farmy, které díky své velikosti budou konkurence schopné.

Průměrný stav nosnic v ČR činil 8,2 milónu ks z toho v zemědělském sektoru bylo

chováno 4,34 mil. ks a v domácích hospodářstvích bylo chováno 4,58 mil. ks nosnic. I v tomto

sektoru došlo k poklesům počtu nosnic v zemědělském sektoru a to o 36 %. průměrná snáška

na nosnici v zemědělském sektoru činila 302,8 vajec/nosnice a v domácích hospodářstvích

185 vajec/nosnice. V důsledku rozšíření usévacích ploch, které bylo nařízeno evropskou unií

došlo i v tomto sektoru k poklesu samozásobitelnosti. Aktuální stav činí 76 %

soběstatečnsoti, například ještě do roku 2003 byla Česká republika plně soběstačná ve

výrobě vajec.

Produkce drůbežího masa – 10 největších producentů




Graf: file:///C:/Users/parme/AppData/Local/Temp/Rar$DIa7128.49598/csu_tk_potraviny_prezentace.pdf

10

Graf: Produkce vajec – 10 největších producentů

10SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA – DRŮBEŽ A VEJCE [online] [cit.2018-02.15] dostupné z:

http://eagri.cz/public/web/file/554434/Situacni_a_vyhledova_zprava_Drubez_a_vejce_2017.PDF


Zdroj: http://www.fao.org/faostat/en/#data ;

2.3.4 Chov králíků

Chov králíků v ČR prodělal od roku 1990 pravděpodobně největší strukturální změnu.

Spotřeba králičího masa v ČR činila 3,9 kg/osobu/rok. V současné době je spotřeba 0,9 kg/

osoba/rok. Původní samozásobitelský trh byl zrušen a byl nahrazen prodejem králičího masa

z českých farem a z dovozu. Protože chov brojlerového králíka vyžaduje vysoké know-how,

absolutní technologickou disciplínu, krmivářskou základnu a veterinární zkušenosti s chovem

brojlerového králíka, je nasnadě, že ekonomická výhodnost výroby králičího masa je velmi

složitou činností. V současné době převažuje import králičího masa ze států s rozšířeným

chovem králíka (Čína, Francie, Polsko, Slovensko). Odklon od spotřeby králičího masa je přes

jeho nepopíratelnou nutriční hodnotu dán především vysokou maloobchodní cenou. Rozvoj

výroby králičího masa nelze pro shora uvedené důvody očekávat. 11

Graf: produkce králičího masa – 10 největších producentů


11SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA – KRÁLÍCI [online] [cit.2018-02.15] dostupné z:

http://eagri.cz/public/web/file/440217/Kralici_10_2015.pdf




2.3.5 Chov koní

Chov koní v ČR má svoji hluboce zakořeněnou tradici. Počet koní se v ČR zvyšuje.

Aktuálně je evidováno 73 528 koní ke konci roku 2013. Nejrozšířenější plemeno v ČR je český

teplokrevník, dále anglický plnokrevník, u chladnokrevných plemen to jsou plemena –

českomoravský belgický kůň, norik, slezský norik, slovenský teplokrevník, klusák,

starokladrubský kůň, hafling atd. Chov koní v České republice ve šlechtění zastupují uznaná

chovatelská sdružení, přičemž zvláštní úlohu plní 3 státní podniky – Zemský hřebčinec Písek,

Zemský hřebčinec Tlumačov a Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Vedle profesionálně

řízené šlechtitelské práce klesá chovatelská kázeň a zvyšuje se tak počet koní bez plemenné

příslušnosti. Koně jsou převážně využíváni pro sport a volný čas. 12

Graf: produkce koňského masa – 10 největších producentů


12SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA – KONĚ [online] [cit.2018-02.15] dostupné z:

http://eagri.cz/public/web/file/100000/KONE_12_2010.pdf



2.3.6 Chov ovcí a koz

Tak jako u ostatní oblastí živočišné výroby, tak i chov ovcí a koz v ČR je závislý na

dotační politice státu (Evropské unie). Oba tyto sektory byly do roku 1990 podceňovány a

k jejich skutečnému rozvoji došlo až po roce 2000. U ovcí došlo od roku 2000 k nárůstu, a to

o 168 %, tj. na 223 397 kusů. Tento trend stále pokračuje až do současnosti. Hlavním

důvodem je poptávka po tomto druhu masa, které je však stále na českém trhu masem

doplňkovým. U koz došlo k mírnému poklesu stavů. Důvodem je nepřítomnost

specializované mlékárny nebo sýrárny, která by zpracovávala kozí mléko a dále prodávala

kozí výrobky na českém trhu. V současné době převažuje přímý prodej z farem spotřebiteli.

Produkce kozího mléka a sýru každoročně stoupá (aktuálně 1,6 mil. litrů mléka, 160 tun roční

produkce sýru). U obou těchto segmentů je zřejmé, že zde existuje obrovský potenciál pro

rozvoj chovu skotu i ovcí a koz. Hlavní důvody jsou – strukturální rezervy v profesionalitě

chovů, zpracovatelském průmyslu, marketingu těchto produktů. Jak skopové maso, tak i ovčí

a kozí sýry patří mezi nutričně velmi zajímavé produkty.13

Graf : produkce ovčího masa – 10 největších producentů

Zdroj : http://www.fao.org/faostat/en/#data

13 [online] [cit.2018-02.15] dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/409307/Kozy_2014_Web.pdf


http://eagri.cz/public/web/file/409307/Kozy_2014_Web.pdf

Graf: produkce kozího masa – 10 největších producentů



2.3.7 Chov ryb

Chov ryb je v ČR rozdělen do dvou základních skupin, a to jsou produkční rybářství

(aquakultura) a tradiční hospodaření v rybářských revírech. Produkční rybářství se dále dělí

na tradiční rybníkářství a chov ryb ve speciálních zařízeních (průtočné nebo recirkulační

systémy). Rybníkářství je založeno převážně na chovu ryb v rybnících (také krajinotvorná

funkce, akumulace vody, ochrana proti povodním a biologické dočišťování vod).

Nezastupitelná je také funkce rybníků pro hnízdění ptactva a zachování druhové biodiverzity.

Je registrováno celkem 2 000 rybářských revírů a 350 000 registrovaných členů. Produkce

tržních ryb dosáhla v roce 2016 cekem 21 000 tun, přičemž významná část (více než 50 %)

tržní ryby je exportována do zemí Evropské unie. Z hlediska zastoupení podílu z celkové

produkce je nejvýznamnější kapr (činí 86 %), ostatní druhy jsou zatím produkčně minoritní.

Z hlediska podpory státu jsou důležité parametry pro obnovu rybníků (odbahnění).

Z pohledu rybožravých predátorů způsobuje největší škody populace kormorána

velkého a vydry říční. Celkem tato škoda činí 309 milionů Kč ročně. Spotřeba sladkovodních

ryb v ČR klesá, a proto v souvislostí s tím roste její export. Tento sektor dlouhodobě vykazuje

stabilní produkční data a je zde předpoklad, že pokud nedojde ke změně dotační politiky,

situace se nebude měnit.

2.3.8 Chov včel

Chov včel je jednoznačně jedním z nejdůležitějších odvětví zemědělství, protože

opylení včelou u hmyzosnubných rostlin je nepostradatelné.

Na konci 90. let byl na úrovni Evropské unie stanoven program pro obnovu včelstev.

Ekonomický benefit pro Evropskou unii byl vypočten na hodnotu 22 mld. €, přitom však

prodej medu činí jen 153 mil. €. Z tohoto ukazatele je zřejmé, že vliv včely medonosné na

hospodářské ukazatele (především rostlinné výroby) je nepostradatelný. Vedle toho včela

medonosná ve volné krajině zabezpečuje biodiverzitu krajiny.

V České republice došlo po ukončení problému s varroázou k nárůstu počtu včelstev i

chovatelů včel. Spotřeba medu v ČR na obyvatele činí 0,7 kg/rok. Med jako unikátní produkt

je bohužel často pančován, a proto jedním z hlavních úkolů státu je zlepšení kontrolních

mechanizmů u maloobchodů.

Je třeba zdůraznit, že přestože ekonomicky (z hlediska prodeje medu) nepatří chov

včel k nevýznamnějším oblastem ŽV, tak nepřímo ovlivňuje všechny sektory zemědělské

výroby. A proto by měl být chov včel jednou z priorit zemědělské politiky státu.14

Graf: produkce medu – 10 největších producentů


14 SITUAČNÍ A VÝHLEDKOVÁ ZPRÁVA – VČELY [online] [cit.2018-02.15] dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/457620/SVZ_Vcely_2015_komplet_final_20042016.pdf


http://eagri.cz/public/web/file/457620/SVZ_Vcely_2015_komplet_final_20042016.pdf

2.4 Genetika skotu a prasat, genetické zdroje a jejich vliv na živočišnou výrobu

Od roku 1990 došlo jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě v důsledku globalizace ke

zkoncentrování šlechtitelské práce do několika málo firem. Například ve šlechtění prasat trh

ovládá 5 společností s celosvětovým přesahem (PIC, Danbred, Nucleus, Hypor a Geneplus). U

skotu je výčet těchto společností širší, ale v důsledku objevů v genomice býků lze očekávat,

že se tento sektor bude měnit. V rámci ČR původní šlechtitelské společnosti byly v roce 1990

transformovány do nástupnických organizací, ale způsob řízení těchto společností a velikost

českého trhu téměř všechny předurčil k distribuční činnosti nadnárodních genetických

koncernů.

Vedle toho musí být však na úrovni státu u jednotlivých druhů hospodářských zvířat

zachovány populace takzvaných genetických zdrojů, aby v budoucnosti, až dojde k úpravě

změny šlechtění, byly k dispozici tyto genové rezervy. Proto by měl být úkol státu udržovat a

vyhledávat unikátní genové rezervy.

Jak bylo uvedeno výše, vliv nadnárodních šlechtitelských koncernů je tak značný a

ekonomicky neřešitelný, že ani velikost jednoho velkého státu neumožňuje založení nové

specializované genetické společnosti. Výjimkou je např. Čína a USA s velkými populacemi

zvířat. Proto je logické, že stát neklade žádné překážky ve volbě dodavatele genetického

materiálu a tato volba je přenechána producentovi.

Genetické zdroje – Národní program zahrnuje plemena

Skot česká červinka, český strakatý skot (původní populace bez podílu zušlechťujících červenostrakatých plemen)

Kozy bílá krátkosrstá koza, hnědá krátkosrstá koza

Ovce šumavská ovce, původní (nezušlechtěná) valašská ovce

Koně huculský kůň, starokladrubský kůň, slezský norický kůň, českomoravský belgický kůň

Prasata přeštické černostrakaté prase

Drůbež česká slepice zlatá kropenatá, česká husa, česká husa s chocholkou

Králíci moravský bílý hnědooký, český luštič, moravský modrý, český strakáč, český albín, český červený, černopesíkatý

Nutrie česká standardní, moravská stříbrná, přeštická vícebarevná

Ryby kapr, pstruh duhový, pstruh potoční, lín, sumec, síh maréna, síh peleď, jeseter, vyza

Včely včela kraňská

2.5 Ekonomické prostředí v ČR a vliv na ŽV

Česká ekonomika je třetí nejotevřenější ekonomikou světa, a proto importovat

jakékoliv živočišné komodity nebo výrobky z nich, je možné z jakékoliv země Evropské unie

bez celní přirážky. Již z toho této skutečnosti vyplývá, že 10miliónový trh uprostřed Evropské

unie, která je ve všech oblastech ŽV nadvýrobní, musí odolávat agresivní proexportní

nepřímé dotační politice velkých států, jako jsou Německo, Francie, Polsko, Dánsko a

Španělsko.

Převážně importy dotovaných výrobků způsobují pokles ceny pro české zpracovatele

na úrovni prodeje do maloobchodu, a tím nepřímo ovlivňují výkupní cenu mlékáren,

masokombinátů apod. Jen chytrá dotační politika státu a fytosanitární opatření doplněná o

kurzovou politiku mohou zabránit dlouhodobé devastaci hlavních oborů živočišné výroby.

Při porovnání největšího německého masokombinátu a největšího českého

masokombinátu je zřejmé, že při 5násobné výrobní kapacitě může v jednotlivých obdobích

roku německý masokombinát exportovat do ČR jen 5 % své kapacity za „dumpingové ceny“,

a tím způsobit dramatický pokles cen na českém trhu. Přitom se však v Německu prodejní

cena směrem k maloobchodům nemění.

Současně všechny velké supermarkety patří zahraničním subjektům, které často

rozhodují o osudu jednotlivých zemí ve svých domácích centrálách.

Proto je jedním z hlavních úkolů státu zákonně omezit tržní sílu jednotlivých subjektů.

Dalším velmi silným nástrojem pro ochranu českých výrobních zájmů je česká koruna (řízení

kurzu české koruny ČNB). Nastavení jednotlivých ekonomických parametrů je

v dlouhodobém hledisku velmi nesnadné a bohužel často podléhá nesystémovým změnám

v důsledku změny politického kurzu (4-leté volební období).

2.6 Strategie státu MZE

Jak vyplývá z dokumentu „Strategie resortu MZE ČR s výhledem do roku 2030 ČR“ stát

neřeší problémy v jednotlivých sektorech živočišné výroby, pouze konstatuje stav

jednotlivých sektorů a uvádí jejich silné a slabé stránky a hrozby.

Stát obecně konstatuje strukturu jednotlivých dotačních systémů a její vliv na daný

sektor a vidí svoji úlohu pouze v servisních činnostech (Státní intervenční zemědělský fond –

SIZF). Tento dokument jakkoliv postrádá konkrétní cíle, kterých chce stát dosáhnout formou

změny dotačních systémů, neklade si ambice směrem ke změně u hlavních sektorů živočišné

výroby. Tento dokument postrádá strukturální pevnost a nezohledňuje ekonomicko-

produkční realitu. Z toho vyplývá, že průměrný farmář se musí snažit o snižování výrobních

nákladů (ty může ovlivnit). Dotační politika výše prodejní ceny zůstává mimo dosah jeho

vlivu.

Proto se nelze divit, že silné agropotravinářské společnosti vstupují přímo či nepřímo

do politiky, aby ochránili svoje zájmy. Je zcela zřejmé, že strategie tradičně zemědělsky

silných států jako je Francie, Německo a Polsko se opírá o skutečnou ekonomickou analýzu a

ambici reálně protěžovat svoje zájmy na evropském trhu.

Lze jen doufat, že v důsledku ekonomické prosperity bude uvolňováno ze státního

rozpočtu více prostředků, a to do těch sektorů, které to skutečně potřebují.

3. Závěr

Budoucnost živočišné výroby v ČR nelze snadno odhadnout, vždy bude záležet na

skutečné a ne proklamované ochotě bránit a budovat opuštěné pozice z roku 1990.

Historicky, např. v Rakousku Uhersku byly Čechy a Morava industriální země. Tímto

trendem se Česká republika stále naštěstí ubírá, ale nelze nevidět blížící se změny

v průmyslových odvětvích v důsledku rozvoje umělé inteligence, označované jako

průmyslová revoluce č. 4.

Podle některých odhadů bude ČR nejvíce postižena v důsledku specializace na výrobu

automobilů (dnes se vyrábí 1,4 mil. automobilů/rok, což je nejvíce na 1obyvatele v EU).

Předpokládá se, že do roku 2038 zmizí až 30 % stávajících pracovních míst. A právě

zemědělství, potravinářství a podobné obory mohou částečně řešit tento problém. Jak již

bylo uvedeno, na 1 pracovní místo v zemědělství je aktuálně navázáno 5 další míst

v navazujících oborech. Proto by měl stát všemi možnými způsoby, jako jsou např. cílené

investiční pobídky na stavbu nových farem (prasat, skotu, drůbeže, koz, králíků), podpora

financování nástupu výroby těchto farem apod. změnit klesající trend výroby jako celku.

Dnes je zcela zřejmé, že větší investice mohou dělat jen velké a zdravé společnosti

s obratem minimálně 500 mil. Kč/rok a EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů)

min. 50 mil. Kč/rok. Financující banka chce vždy mít záruky státu nebo investora na větší

projekty. A proto by bylo smysluplné vymyslet systém investičních pobídek, které by

motivovaly české producenty k rozvoji jejich podnikání.

Za zmínění stojí roční dotace státu na produkci elektrické energie pro obnovitelné

zdroje, tj. 26 mld. Kč. Z toho je cca 70 % je vyplaceno na výrobu elektrické energie

z fotovoltaických elektráren, které již dnes jsou obrovskou zátěží pro státní rozpočet.

Česká republika by se neměla vydat slepou uličkou tak jako v případě fotovoltaiky

(nejdražší produkce elektrické energie na jednotku výroby v ČR), ale měla by být

v zemědělském a potravinářském sektoru schopna reálně ekonomicky uvažovat.

Potravinová soběstačnost se vždy dlouhodobě vyplatila a reálná kontrola kvality

potravin bude narůstat na významu. Pro ilustraci je předloženo k zamyšlení následující.

V Polsku je cca 1,4 mil. zemědělských hospodářství. Jakým způsobem lze takový počet

výrobních jednotek reálně zkontrolovat? Oproti tomu je v ČR cca 26 000 zemědělských

hospodářství. Logickým uvažováním bychom měli dospět k tomu, k čemu již dospěli

rozvinuté západoevropské země. Soběstačnost nebo mírná nadvýroba bude vždy znamenat

kontrolu nejen nad cenou produkované komodity ale i kvalitou potravin pro české

obyvatele.15

15 [online] [cit.2018-02.15] dostupné z: https://www.elogistika.info/setreni-o-strukture-

zemedelskych-hospodarstvi-2013/

https://www.elogistika.info/setreni-o-strukture-zemedelskych-hospodarstvi-2013/

https://www.elogistika.info/setreni-o-strukture-zemedelskych-hospodarstvi-2013/

Graf: spotřeba jednotlivých druhů masa ve světě



Použité zdroje

www.mze.cz

www.csu.cz








https://is.muni.cz/th/209436/fss_m/diplomka_-_text.doc






https://www.czso.cz/csu/czso/soupis-hospodarskych-zvirat-k-1-4-2017

http://www.mze.cz/

http://www.csu.cz/








https://is.muni.cz/th/209436/fss_m/diplomka_-_text.doc






https://www.czso.cz/csu/czso/soupis-hospodarskych-zvirat-k-1-4-2017

https://www.slideshare.net/statistickyurad/s-spoteba-potravin-2016

http://www.genetickezdroje.cz/narodni-program-uvod/

http://www.fao.org/faostat/en/#data

https://data.oecd.org/agroutput/meat-consumption.htm

https://www.slideshare.net/statistickyurad/s-spoteba-potravin-2016

http://www.genetickezdroje.cz/narodni-program-uvod/%0c




aktuální živočišná výroba v Čr a její budoucnost™ej svoboda... · Živočišnou výrobu...

Documents