atík rahímí, tisíc domů snu a hrůz

fra

Atík RahímíTisíc domů snu a hrůzy

Atík RahímíDruhý román od autora Země a popel

fra.cz

Libri prohibiti

fra

Atík RahímíTisíc domů snu a hrůzy

Libri prohibiti

fra

Atík Rahímí (1962) je patrně nejvýznamnější afghánský au-tor současnosti. Hned jeho první román Země a popel, známýi z českého překladu, ho představil jako hotového spisovatele,který dokáže skloubit své evropské vzdělání (studoval na fran-couzském gymnáziu v Kábulu a později do Francie utekl předobčanskou válkou) i tradici středoasijského písemnictví. Fil-mová verze tohoto románu si vysloužila uznání mezi odbornouporotou na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.

Druhý Rahímího literární počin je mnohem ambicióznější.Román Tisíce domů snu a hrůzy se znovu vrací k tématům, kte-rá jsou mu blízká, ale posouvá je do symboličtější, mýtičtější ro-viny. Přitom si dílo dokáže zachovat i prvky, jimiž se Rahímíhostyl dosud vyznačoval: strohost, psychologický vhled, podstat-nost dialogu. Překlad jeho poslední knihy Kámen trpělivosti, zaniž obdržel Goncourtovu cenu, připravujeme k vydání.

Atík RahímíTisíc domů snu a hrůzy

4

Atík RahímíTisíc domů snu a hrůzyPřeložili Anna a Erik Lukavští

fra

BC005

Libri prohibitiAtík RahímíTisíc domů snu a hrůzyZ francouzského origináluLes mille maisons du reve et de la terreur(P.O.L., Paris 2002)přeložili Anna a Erik LukavštíFotografie na obálce Tom LoweVydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2008/09 jako svou 68. publikacive spolupráci s občanským sdružením Fra,10000 Praha 10, V Olšinách 70, os@fra.czVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání prvníNáklad 1000 výtisků

Czech edition © Agite/Fra, 2008/09Text © P.O.L éditeur, 2002. Published by arrangement with Literary Agency Agence de l’EstTranslation © Anna a Erik Lukavští, 2008Cover photo © Tom Lowe, 2008ISBN 978-80-86603-35-3 (Agite/Fra s. r. o.)ISBN 978-80-87232-11-8 (Fra o. s.)

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

ˇ

mé matcejejím tajným snům

7

8

„Pokud se tvůj spánek nevyrovná bdění, nespi!“Šams z Tabrízu, 13. století(Maqálát, 6/662)

9

10

„Otče?“

11

„Proklínám tvého otce!“

12

Jsem ve tmě nebo mám zavřené oči? Možná obo-jí. Je tma a já spím. Ale přesto přemýšlím, jak jeto možné?

Ne. Jsem vzhůru, jen mám ještě zavřené oči.Spal jsem a ve snu zakřičelo nějaké dítě „otče“.

Jaké dítě? Jak to mám vědět? Byl tu jen jehohlas. Možná jsem to byl já jako dítě a hledal jsemsvého otce.

„Otče!“Zase ten samý hlas! Tentokrát nesním. Zdá se

mi, že ho slyším přímo nad sebou. Musím otevřítoči.

„Kdo jsi?“Otázka se mi tříští na prsou. Prudká bolest mě

bodá do spánků. Černý závoj před očima je hust-ší; ticho v mé hlavě tíživější.

13

Kam se podělo to dítě? V jeho hlase bylo tolikutrpení i vůně. Vůně bahna, jako kdyby hlas vy-cházel ze dna studny, ze studny bez vody plnébahna.

„Otče!“Kdoví, třeba spadlo nějaké dítě do studny nebo

do příkopu a volá svého otce o pomoc. Ale do ja-ké studny? Do jakého příkopu? Nejsem snad do-ma? Samozřejmě že ano, jsem ve své posteli, ješ-tě tvrdě spím. Spím a mám žízeň a zdá se mio studni bez vody.

„Otče?!“Ne, ten hlas nevychází ze dna studny ani ze snu.

Je tady, přímo nade mnou.Cítím jeho vibrace, cítím teplý a úzkostlivý dech,

který vylučuje slova a nese je k mým zamrzlýmuším.

Proč nemůžu to dítě vidět?„Otče!“„Buď zticha! Vrať se dovnitř!“Čí je ten druhý hlas? Mé matky?„Mami!“Křik zanikne ve vyschlém hrdle. Jsem stále ve

snu. Ne ve snu, v noční můře. Ale ano, výkřikyjsou uvězněné v nočních můrách. To ve zlýchsnech máme pocit, že jsme vzhůru a že se našeoči odmítají otevřít a ruce pohnout. Mlčení a ne-tečnost.

14

Dědeček říkal, že podle Damolláha Sajjida Mus-tafy odchází duše během spánku jinam, a že kdyžse náhodou probudíš dřív, než se vrátí, ocitneš sev nekončící černé můře, vydaný napospas ohro-mení a hrůze, bez hlasu a bez sil, a to až donávratu duše. Dědeček říkal, že pokud babičkaumřela při záchvatu, tak jen proto, že chtěla ode-jít z postele dřív, než se její duše vrátila do těla.

Hlavně nesmím vstát! Budu ležet až do návratuduše! Ani neotevřu oči! Už nebudu na nic mys-let, ať je to cokoli. Protože když jdeš do postele,musíš udělat jen jednu věc, pronášet vyznání víry.Nemyslet na nic jiného! V posteli jsou myšlenkyhříšné. To všechno řekl Damolláh Sajjid Mustafádědečkovi a dědeček nám to opakoval. Přestá-vám myslet. Pronáším vyznání víry. Jen vyznání ví-ry! Aby se moje duše vrátila co nejrychleji zpátky.

Bismilláh…

15

Padám. Pod jejich kopanci se kutálím do příko-pu plného bahna.

Nadávali mi:„Proklínám tvého otce!“

16

Před usnutím jsem si měl položit ruce na prsaa zopakovat stokrát jedno z devadesáti devíti po-svátných jmen boha. Al-Bá’is1 poprvé, al-Bá’ispodruhé, al-Bá’is potřetí… Dědeček říkal, že mápodle Damolláha Sajjida Mustafy tohle jménomoc zkrotit všechny příšery z nočních můr. Al-Bá’is počtvrté, al-Bá’is popáté, al-Bá’is pošesté…

Vůně bahna se mísí s vůní krve.„Otče!“Nemám tedy zlý sen? Dětský hlas se mi zdá stej-

ně skutečný jako vůně krve a bahna.„Kdo jsi?“Můj hlas se nedostane až do hrdla. Toulá se

v mysli a zmizí. Musím otevřít oči… nic nevidím.Temnotu… a pak nic.

17

Nespím. Jsem vydán napospas neviditelným si-lám. Na hrudi se mi usadili džinové2. Dědeček ří-kal, že podle Damolláha Sajjida Mustafy – jehožautorita se rovnala nejméně deseti mullům –když není v místnosti Korán, udělají si tam dži-nové hnízdo a v noci, zatímco spíš a tvá duše sejde projít, zaútočí na tvé tělo. Usadí se ti na pr-sou, spoutají ti ruce, zacpou ti ústa roubíkema zavážou ti oči. Začnou řvát tvé jméno a napo-dobují při tom hlasy tvých blízkých, a ty hlavněnesmíš na jejich výkřiky odpovědět, protože jinakby se tě hned zmocnili. Musíš udělat jen jednuvěc, pronášet vyznání víry! Pronášej je ve jménunebes! Jinak džinové neodejdou, a dokud ti zů-stanou na prsou, tvá duše se nevrátí.

„Bratře!“Ne. To není moje matka, to je sestra Parvána.„Parváno, miláčku, volalas mě? Parváno, sest-

řičko moje malá, vyžeň džiny z mé hrudi! Slyšíšmůj hlas, Parváno?“

Ne, neslyší. Zadržují ho džinové.Kdyby je mohla alespoň vidět!

Jak by mohla Parvána vidět džiny? To jen tak ně-kdo nemůže! Dědeček říkal, že Damolláh SajjidMustafá byl jediný, kdo je viděl. Díky modlitbáma zaříkávání si z nich udělal otroky. Džinové musloužili. Informovali ho o všem, a běda tomu, kdopřed ním nebo za jeho zády vyslovil nějakouurážku, protože džinové…

18

Kdoví, možná jsou tihle džinové právě oddaníslužebníci Damolláha Sajjida Mustafy. Dědečekvěřil, že sídlí v našich zdech, což nás mělo učinitposlušnými. Ale já jsem džiny urážel. V noci jsemse se svým bratrancem z matčiny strany chodil vy-čůrat pod velké stromy, do všech koutů opuště-ných zahrad, k rozpadlým stěnám a doufal jsem,že jsme se vyčůrali na džiny Damolláha SajjidaMustafy. Dneska v noci se ti samí džinové přišli vy-močit na mou hruď.

Až je jednou Parvána uvidí, bude u vytržení.„Parváno, sestřičko, jdi pryč, nezůstávej tu! Dži-

nové zadusili můj hlas v krku.“

19

Důstojník se na mě nenávistně podíval a začalkřičet:

„Velitel píchá tvou sestru!“Silný náraz kalašnikova mi rozdírá vnitřnosti.

Na oči mi padá temnota. Štiplavá tekutina mistoupá v hrdle, zaplňuje mi ústa, stříká na dů-stojníkovo rameno, na jeho zbraň, na portrét Ha-fízulláha Amína3, který visí na zpětném zrcátkudžípu… Auto se zastavuje. Dva vojáci mě táhnouven. Pod jejich kopanci se kutálím do zabahně-ného příkopu.

Urazili mě:„Proklínám tvého otce!“

20

21

9 788086 603353

Co

ver

© T

om

Lo

we,

200

8

Mladý afghánský spisovatel Atík Rahímí (1962)zazářil v roce 1994 debutem Země a popel. Před-stavil se jako vyzrálý autor, jehož netypický stylvyprávění dokázal čtenáře strhnout. Druhým ro-mánem Tisíc domů snu a hrůzy potvrdil, že je vy-nikajícím spisovatelem, jenž umí zpřístupnit i tanejtajnější pohnutí mysli obyčejných Afghánců,a pochopit tak alespoň část jejich tragického osu-du. V perštině výraz tisíc domů znamená labyrint,místo, kde východ a slepá ulička splývají v jedno.Čas se zastaví, na všechno padá temnota a hrůza.Tak alespoň Rahímí nahlíží na Kábul a vlastně nacelou zemi v době diktatury v 80. letech 20. stole-tí. V těchto kulisách žijí i lidé, z nichž každý se po-kouší dostat z pasti různým způsobem: alkoholem,šílenstvím, smrtí, láskou…

fra.cz

9 788086 603353

Co

ver

© T

om

Lo

we,

200

8

Mladý afghánský spisovatel Atík Rahímí (1962)zazářil v roce 1994 debutem Země a popel. Před-stavil se jako vyzrálý autor, jehož netypický stylvyprávění dokázal čtenáře strhnout. Druhým ro-mánem Tisíc domů snu a hrůzy potvrdil, že je vy-nikajícím spisovatelem, jenž umí zpřístupnit i tanejtajnější pohnutí mysli obyčejných Afghánců,a pochopit tak alespoň část jejich tragického osu-du. V perštině výraz tisíc domů znamená labyrint,místo, kde východ a slepá ulička splývají v jedno.Čas se zastaví, na všechno padá temnota a hrůza.Tak alespoň Rahímí nahlíží na Kábul a vlastně nacelou zemi v době diktatury v 80. letech 20. stole-tí. V těchto kulisách žijí i lidé, z nichž každý se po-kouší dostat z pasti různým způsobem: alkoholem,šílenstvím, smrtí, láskou…

fra.cz

novinky

Médium kurátor, David Korecký, ed.Georges Didi-Huberman, Ninfa modernaLadislav Šerý, Laserová romance 3Viola Fischerová, Domek na viniciJean-Claude Izzo, Totální chaosJakub Řehák, Světla mezi prknyGuy Viarre, Bílé předáníPetr Borkovec, Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazairepřipravujeme

Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a jáClaudie Levenson, Buddhismus fra