kurz pro zájemce o psychologii 14/4/2018motivace – základní pojmy instinkt – vrozené,...

Obecná psychologie Kurz pro zájemce o psychologii

14/4/2018

motivace a vůle

Motivace

Proč chcete studovat psychologii? Sepište seznam svých motivů

Motivace – základní pojmy

termín motivace z latinského moveo – hýbám; přeneseně tedy vyjadřuje hybné síly chování, jeho činitele motivace - tendence být aktivní výběrovým a organizovaným způsobem (proces) motivy - relativně přetrvávající determinanty chování; hypotetické dispozice procesu motivace

Motivace – základní pojmy

Instinkt – vrozené, stereotypní, zkoordinované chování

Pud – vnitřní charakteristika vyjadřující dynamickou komponentu chování (puzení)

Potřeba - stav nějakého nedostatku organizmu, narušení homeostázy vyznačují se prožíváním nedostatku nebo nadbytku podnětů, žádoucností či tendencí k provedení určité akce mají povahu psych. sil směřující k vnějším cílům

Motivace

základní motivy, které nejsou získané učením a které mají lidé společné se zvířaty

motivy mající vztah k potřebám přežití organizmu – jako je hlad a žízeň

motivy mající vztah k biologicky zakotveným sociálním potřebám – sexuální a mateřské chování

třetí skupina zahrnuje motivy mající společný základ zvědavost

Klasifikace motivů

K.B.Madsen - motivy: primární (vrozené, biogenní) sekundární (získané, psychogenní) emocionální

10 primárních: hladu, žízně, sexuální, mateřský, teplotní, vyhýbání se bolesti, exkreční, dostatečného zásobení kyslíkem, odpočinku a aktivity. 4 sekundární: sociálního kontaktu, úspěšného výkonu, moci a vlastnictví 2 emocionální: zachování bezpečí, vztek

Klasifikace motivů

Teorie motivace

základním problémem motivace je výklad její dynamiky

Madsen ve své knize (Teorie motivace) rozeznává 4 druhy modelů (či výkladových hypotéz)

1. Homeostatické hypotézy

2. Pobídkové hypotézy 3. Poznávací hypotézy

4. Humanistické hypotézy

Teorie motivace

Homeostatické hypotézy vychází z biologických teorií příkladem je Cannonova teorie: Podle něj je vznik potřeby důsledkem narušení rovnováhy organismu.

Z potřeby vzniká puzení a dochází k uspokojení potřeby skrze motivované chování.

Uspokojení se v těchto teoriích nazývá znovunastolením homeostázy.

Teorie motivace

Pobídkové hypotézy motivované chování je odpovědí organismu na zevní podněty, motivační činitelé. takovou teorií je například Atkinsonova teorie motivace (Ts=Ms.Es.Is)

Ts - celková úroveň motivovanosti (tendence) k určité činnosti v daném okamžiku Ms - intenzita vzbuzeného motivu Es - subjektivní pravděpodobnost (očekávání), že bude dosaženo požadovaného cíle Is - pobídková hodnota dosažení sledovaného cíle

Teorie motivace

Poznávací hypotézy podle nich mají poznávací procesy motivační potenciál vlastnosti motivace jsou potřebami a pobídkami z vnějšku jen spoluurčovány

Teorie motivace

Humanistické hypotézy existují, kromě jiných druhů, specificky lidské motivace, například Allportova potřeba funkční autonomie nebo Maslowova růstová motivace humanistické hypotézy vychází z vnějších zdrojů chování (cíl chování leží v blízkém sociálním okolí jedince)

Klasifikace potřeb

Abraham Maslow nejsilnější potřeba určuje chování v daném okamžiku fyziologické potřeby jsou silnější než vyšší potřeby (podle vývojového pořadí)

Hierarchie potřeb

Fyziologické potřeby (jídlo, pití, vzduch…) Potřeba bezpečí Potřeba někam náležet/ potřeba lásky Potřeba úcty a uznání Kognitivní potřeby (vědění) Estetické potřeby (krásy) Potřeba sebeaktualizace (seberealizace, naplnění smyslu)

Hierarchie potřeb

Námitky vůči hierarchii potřeb

Existují výjimky (viz V.E.Frankl)

Potřeby jsou často plněny jen částečně

Chování bývá motivováno více potřebami

Frustrace

prožitek neuspokojení, který se dostavuje při nedosažení cíle.

překážkou na cestě za uspokojením může být vnější i vnitřní příčina, pasivní i aktivní element

aktivním typem vnější překážky je většinou někdo druhý - vzniká konflikt

Frustrace

překročí-li frustrace určitou mez, dostavuje se stres

frustrační tolerance je míra frustrace, kterou člověk snese aniž by byla poškozena jeho psychická přizpůsobivost

Frustrace

Existuje několik strategií využitelných jako reakce na frustraci:

emoční vzrušení - většinou mobilizující napětí

únik - vzdálení se od cíle i překážky, obranné zkreslení (kyselé hrozny), fantazijní uspokojení ustrnutí - reakce na velmi silnou frustraci, často je doprovázené silnou emocí. Projevuje se stereotypií (stále opakované pokusy o dosažení cíle), regresí (primitivizace chování), netečnost (naučená bezmocnost)

Frustrace

přizpůsobení se překážce - frustrace nesmí být příliš silná, nutná je přítomnost naděje. Může mít podobu náhradní cesty k cíli, případně náhradního cíle útok či agrese - jeden ze základních druhů reakce.

podle Dollarda a Millera je agrese vždy reakcí na frustraci

Výkonová motivace

aspirační úroveň - souhrn s každým výkonem se přesunujících, hned méně jistých, hned přesnějších očekávání, stanovení cílů nebo požadavků ve vztahu k vlastnímu budoucímu výkonu (Lewin)

Výkonová motivace

jiná definice - úroveň budoucího výkonu ve známém úkolu, kterou se jedinec obeznámený s úrovní svého předchozího výkonu, rozhodne dosáhnout (Frank)

Cílová diskrepance = rozdíl mezi předchozím výkonem a po něm následujícím vyjádřením předpokladem následného výkonu

Výkonová diskrepance = rozdíl mezi předpokladem výkonu a jeho úrovní

Výkonová motivace

Lewin vyvozuje stanovení vlastních aspirací ze dvou druhů motivace

z touhy po úspěchu ze snahy vyhnout se neúspěchu.

stejné závěry R. Gouldová a S.K.Escalonová – dva typy osob:

jedinci snažící se o dosažení úspěchu jedinci snažící se vyhnout neúspěchu

Výkonová motivace

zážitek úspěchu či neúspěchu je však ovlivňován řadou činitelů, například lehkostí či obtížností úkolu

je-li úkol příliš lehký, není jeho splnění provázeno dostatečně silným pocitem úspěchu je-li příliš těžký, není jeho nesplnění doprovázeno dostatečně silným pocitem neúspěchu

Výkonová motivace

dalším z činitelů je atribuce

atribuční model (Weiner)

přisuzování příčiny úspěchu nebo selhání: internalistická, vnitřní (dispozice) vs externalistická, vnější (situace) stálá vs. proměnlivá

Příklad: výsledek u přijímací zkoušky

stálá

proměnlivá

obtížnost testu

úsilí při přípravě štěstí

Výkonová motivace

schopnosti

vnějšívnitřní

Jak odměny ovlivňují motivaci?

Máma: “Dám Ti 10 Kč za každou jedničku’’

Kontrolující odměna Dítě: “Dokud bude platit, budu se pilně učit.’’

Extrinstická, vnější motivace

Máma: “Máš poslední týden dobré známky; pojďme to oslavit do cukrárny!’’

Informativní odměna Dítě: “Je to prima dobře se učit.’’

Intrisická, vnitřní motivace

Vztah výkonu a aktivace – Yerkes-Dodsonův zákon

v obtížných úkolech dosahujeme lepších výkonů při nižší úrovni aktivace ve snadných úkolech je tomu naopak

Úroveň výkonu

aktivace

Obtížné úkoly Snadné úkoly

VŮLE

psychologicky obtížně uchopitelný pojem, rozpracováno zvláště filozofií

J.C.Eccles – fenomén vůle nelze vysvětlit neurofyziologickými mechanismy a postuluje vůli jako aspekt duchovního činitele lidského jednání (uznává řadu nejasností)

VŮLE

v psychologii znamená pojem vůle proces tzv. volní regulace jednání (volní akt) komplex vlastností osobnosti vyznačující se způsobilostí sebekontrolu v nejširším smyslu (tzv. volní vlastnosti osobnosti)

VŮLE

význačným znakem vůle je, že vědomým úsilím mobilizuje energii, transformuje fyziologickou energii v kinetickou (K. Mierke) kontroluje popudy a afekty volní akt se vyznačuje zážitkem já („já chci“)

VŮLE

podstatnými znaky volního aktu jsou: vědomí vlastního rozhodnutí aktivní akce, tedy nikoliv reakce, nýbrž operace vědomí cíle, resp. i prostředků k jeho dosažení

Srovnání impulzivního a volního jednání

VŮLE jako vlastnost osobnosti

osobnost jedince charakterizují také tzv. volní vlastnosti (rozhodnost, vytrvalost, rozvážnost, sebeovládání atd.) obecně vyjadřují schopnost sebekontroly, která se projevuje

v potlačování nežádoucích tendencí v úsilí při překonávání překážek

při dosahování časově vzdálených cílů i při jejich vytyčování (aspirace)