archeologie_barbaru

ARCHEOLOGIE BARBAR 2005

Eduard Droberjar Michal Lutovsk (eds.)

ARCHOLOGIE DER BARBAREN

2005Materialien der I. frhgeschichtlichen Konferenz Die sptkeltische, germanische und frhslawische Besiedlung Kounice, 20.22. September 2005

Institut fr Bodendenkmalpflege des Mittelbhmens Prag 2006

Eduard Droberjar Michal Lutovsk (eds.)

ARCHEOLOGIE BARBAR 2005Sbornk pspvk z I. protohistorick konference Pozdn keltsk, germnsk a asn slovansk osdlen Kounice, 20.22. z 2005

stav archeologick pamtkov pe stednch ech Praha 2006

EDITOI: EDUARD DROBERJAR, MICHAL LUTOVSK REDAKCE, GRAFICK PRAVA, SAZBA, OBLKA: MICHAL LUTOVSK ([email protected]) ADRESA REDAKCE: APPS, NAD OLINAMI 3/448, 100 00 PRAHA 10 (www.uappsc.cz) TISK: RK TISK, HRADECK 1130, 506 01 JIN (www.rktisk.cz)

SBORNK VYELV RMCI PUBLIKAN INNOSTI

STEDOESKHO KRAJE

Pokud nen uvedeno jinak, peklad souhrn do nmeckho jazyka Daniela Mareov ([email protected])

STAV ARCHEOLOGICK PAMTKOV PE STEDNCH ECH 2006 ISBN 80-86756-11-4

PEDMLUVANa zem bvalho eskoslovenska se stalo u jistou tradic podn pravidelnch neformlnch setkvn archeolog-specialist pro rzn obdob pravku a stedovku. Tak se postupn na rznch mstech v echch, na Morav a na Slovensku konaj vdy jednou ron archeologick konference i kolokvia v rmci tzv. pracovnch skupin. Badatel, zabvajc se asnou dobou djinnou (protohistori) i archeologi barbar, dosud obdobn jednn na srovnateln rovni nemli. Proto jsme se rozhodli zaloit tradici pravidelnch konferenc pro archeology a odbornky z pbuznch obor (zejmna klasick archeologie, historie, numismatiky, antropologie ad.), jejich spolenm zjmem jsou pozdn doba latnsk, doba msk, sthovn nrod a asn slovansk obdob ve stedoevropskm kontextu. U dlouhou dobu jsou sice podna prestin mezinrodn sympzia Grundprobleme der frhgeschichtlichen Entwicklung im mittleren Donauraum, ta vak maj vce i mn uren okruh astnk a pevn konferenn tmata. Vsledkem jsou kvalitn tmaticky zamen sbornky. Nam clem je setkvn nejirho okruhu badatel, ale rovn student, kde vedle pednek z pedem urenho hlavnho tmatu stedoevropsk protohistorie bude msto i pro referty a krtk sdlen o novch vzkumech a nlezech, informace o projektech a prostor pro diskusi. Pokud to bude mon, ml by z kad konference vychzet sbornk pspvk. Podn prvn mezinrodn protohistorick konference se ujal stav archeologick pamtkov pe stednch ech. Ve dnech 20.22. z 2005 se na pracoviti APPS v Kounicch u eskho Brodu selo na padest eskch, polskch a slovenskch archeolog a student a odeznlo 27 pednek. Vtina refert byla vnovna hlavnmu tmatu konference, jm byl Konec keltskho osdlen a problmy s potky doby msk. K tto problematice se vedly velmi iv diskuse, co je dkazem nejen o neobyejn komplikovanm seku stedoevropskch djin mezi Kelty, Germny a many, ale rovn svdectvm rznch pedstav a teori souasnho bdn o konci oppid, akulturaci, etnicit, relativn a absolutn chronologii nejstarch germnskch pamtek atd. Dal referty se tkaly pedevm novch mskch, germnskch a asn slovanskch nlez, z nich je nutn vyzdvihnout dleit vsledky iroce koncipovanho vzkumu mskho Muova. Soust konference byl spoleensk veer v objektu APPS v Kounicch a tak exkurze po vybranch pamtkch a archeologickch lokalitch eskobrodska a Kolnska (Dobichov-Pihora: vznamn rov pohebit z asn doby msk, Plaany-bval cukrovar: eponymn lokalita plaansk skupiny, Radim-zmek: psobit J. Vaka, jednoho ze zakldajcch len tzv. Povy archeologick druiny, Pistoupim: ran stedovk hradit, Tismice: romnsk bazilika). Podkovn za vydatnou pomoc pi organizovn cel akce nle pedevm editeli APPS PhDr. Vladimru tverkovi a kolegyni mgr. Iren Benkov. Vsledkem prvn protohistorick konference je tento sbornk, do nho pispla vtina referujcch a ti kolegov, jejich pspvky nemohly bt pedneseny. Pt (druh) protohistorick konference se bude konat v roce 2006 v eskch Budjovicch a lze si jen pt, aby se v zapoatm dle spn pokraovalo dl. Praha Kounice Zvist leden nor 2006

Eduard Droberjar

Michal Lutovsk

VORWORTAuf dem Gebiet der ehemaligen Tschechoslowakei wurde die Durchfhrung von regelmigen, inoffiziellen Treffen von Fachleuten fr unterschiedliche Zeitrume der Urgeschichte sowie des Mittelalters zu einer festen Tradition. Daher finden archologische Konferenzen oder Kolloquien im Rahmen der sog. Arbeitsgruppen in verschieden Orten Bhmens, Mhrens und der Slowakei einmal pro Jahr statt. Fr Wissenschaftler, welche sich mit der Frhgeschichte (Protohistorie) oder mit der Archologie von Barbaren beschftigen, fehlten bisher hnliche Treffen mit vergleichbarem Niveau. Daher entschieden wir uns, eine Tradition regelmiger Konferenzen fr Archologen und Spezialisten verwandter Fcher, wie vor allem klassische Archologie, Geschichte, Numismatik, Anthropologie u. a. mit gemeinsamen Interesse fr die Sptlatne-, Rmer-, Vlkerwanderung- und frhe Slawenzeit im mitteleuropischen Kontext zu begrnden. Internationale Prestigesymposien wie Grundprobleme der frhgeschichtlichen Entwicklung im mittleren Donauraum werden zwar schon lngere Zeit veranstaltet, aber sie haben einen mehr oder weniger begrenzten Teilnehmerkreis und feste Konferenzthemen. Unser Ziel besteht in Treffen breiteres Kreises von Wissenschaftlern und Studenten, wobei neben Vortrgen zu einem vorher bestimmten Hauptthema aus der mitteleuropischen Frhgeschichte breiter Raum fr Referate und kurze Nachrichten von neuen Untersuchungen, Funden und Projekten sowie fr Diskussion bleibt. Wenn mglich, sollen die Beitrge einer jeden Konferenz in Sammelbnden verffentlicht werden. Die Veranstaltung der ersten internationalen frhgeschichtlichen Konferenz ermglichte das Institut fr Bodendenkmalpflege des Mittelbhmens. Vom 20.22. September 2005 trafen sich fnfzig tschechische, polnische und slowakische Archologen und Studenten in den Rumen des Instituts in Kounice bei esk Brod, und 27 Vortrge wurden gehalten. Die Mehrheit von Referaten wurde dem Hauptthema der Konferenz Das Ende der keltischen Besiedlung und Probleme des Beginns der rmischen Kaiserzeit gewidmet. Diese Problematik fhrte zu intensiven und lebhaften Diskussionen, was nicht nur von einem ungewhnlich komplizierten Abschnitt der mitteleuropischen Geschichte zwischen Kelten, Germanen und Rmern, sondern auch von den verschiedenen Darstellungen und Theorien der gegenwrtigen Forschung zum Ende der Oppida, zur Akulturation, Ethnizitt, zur relativen und absoluten Chronologie der ltesten germanischen Denkmler usw. zeugt. Weitere Referate betrafen vorwiegend neue rmische, germanische und frhslawische Funde. Das Ergebnis der ersten frhgeschichtlichen Konferenz wurde dieses Sammelbuch mit den Beitrgen der Mehrheit der Referenten sowie von drei Kollegen, deren Beitrge nicht gehalten werden konnten. Im Jahre 2006 wird die nchste (zweite) frhgeschichtliche Konferenz in esk Budjovice stattfinden. Es ist nur zu wnschen, das das angegangene Werk erfolgreich fortgesetzt werden kann. Praha Kounice Zvist Januar Februar 2006

Eduard Droberjar

Michal Lutovsk

OBSAHEduard DROBERJARPlaansk skupina grossromstedtsk kultury. K chronologii germnskch nlez a lokalit v echch na sklonku doby latnsk a v potcch doby msk . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Die Plaany-Gruppe der Groromstedter Kultur. Zur Chronologie der germanischen Funde und Fundstellen in Bhmen am Ende der Latnezeit und zu Beginn der rmischen Kaiserzeit . . . . . 89

Ji WALDHAUSER Filip KRSNProblmy konce doby latnsk v Pojize Probleme vom Ende der Latnezeit im Isergebiet . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 . . . . . . . . . . . . . . . . 146

Jan NOVK Slivnko zprva o antrakologick analze (Slivnko Anthracological analysis) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Kristin KOELSKY Analysis of Faunal Material from Two Features at the La Tne Site of Slivnko in Bohemia . . . . . . . . 149 Analza archeozoologickho materilu ze dvou jam latnskho sdlit ve Slivnku v echch) . . . . . . . . 153

Balzs KOMORCZYK otzce existence mskho vojenskho tbora na potku 1. stolet po Kr. u Muova (kat. z. Pasohlvky, Jihomoravsk kraj). Kritick poznmky z pohledu msko-provinciln archeologie . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Zur Frage der Existenz eines rmischen Militrlagers am Anfang des 1 Jh. n. Chr. in Muov (Kataster Pasohlvky, Sdmhren). Kritische Bemerkungen aus der Ansicht der provinzial-rmischen Archologie . . . . . . . . . . . . . . . . 203

Ji MUSILKeltov a Germni v Caesarov a Augustov pojet. Vojensk obsazovn zaalpskch oblast Kelten und Germanen nach der Auffassung von Caesar und Augustus. Militrische Besetzung der Lnder hinter den Alpen . . . . . . . . . . . . . . . . 207

. . . . . . . . . . . . . . . . 214

Karla MOTYKOVPspvek k diskusi o zniku eskch oppid a o potcch germnskho osdlen ech . . . 217 Ein Beitrag zur Diskussion ber den Untergang der bhmischen Oppida und die Anfnge der germanischen Besiedlung Bhmens . . . . . . . . . . . . . . . . 226

Vladimr SALAKdy zan doba msk? Wann beginnt die Rmische (Kaiser)Zeit? . . . . . . . . . . . . . . . . 229 . . . . . . . . . . . . . . . . 235

Petr ZAVELSouasn stav poznn plaanskho horizontu v jinch echch Der gegenwrtige Forschungsstand des Plaany-Horizont in Sdbhmen . . . . . . . . . . . . . . . . 237 . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Jn BELJAKPchovsk kultra a Germni na Pohron v starej dobe rmskej . . . . . . . . . . . . . . . . 257 Die Pchov-Kultur und die Germanen im Gran-Gebiet (Hron) in der lteren rmischen Kaiserzeit . . 272

Tom POLIENSKNov sdlit z asn doby msk v Praze-Keslicch. Pedbn zprva o vzkumu . . . . . . 273 Eine neue Siedlung der frhen rmischen Kaiserzeit in Prag-Keslice Vorlufiger Untersuchungsbericht . . . . . . . . . . . . . . . . 282

Jaromr BENE Jaroslav JIK Jan KYPTASdlitn a hrobov nlezy ze star doby msk z Prahy-Keslic (poloha Ke ttu) . . . . . . . . 287 Siedlungs- und Grabfunde der lteren rmischen Kaiserzeit aus Prag-Keslice (Flur Ke ttu) . . . 305Pavel KUBLEK Antropologick zhodnocen lidskch kosternch pozstatk ze rovch pohb nalezench v Praze-Keslicch (Anthropologische Auswertung der menschlichen Skelettreste aus den im Verlaufe der archologischen Rettungsgrabung entdeckten Brandgrbern in Prag-Keslice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Ji HOEK Metalografick analza no Metallographic examination of knives . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309

Ivana VOJTCHOVSKHrob ze sklonku doby latnsk ve Velkch Plepech, okr. Praha-zpad Ein Grab vom Ende der Latnezeit in Velk Plepy, Bez. Prag-West . . . . . . . . . . . . . . . . 313 . . . . . . . . . . . . . . . . 318

Lucia ULOVOsdlen z asn doby msk na katastru Horomic, okr. Praha-zpad . . . . . . . . . . . . . . . . 319 Die Besiedlung der frhen rmischen Kaiserzeit auf dem Kataster Horomice, Bez. Prag-West . . . 327Marie PTKOV a kol. Analza vzork strusek z Horomic (Die Analyse der Schlackeproben aus Horomice) . . . . . . . . . . . 328

Jakub HALAMAPolozapomenut nlezy doby msk z Let u Dobichovic, okr. Praha-zpad . . . . . . . . . . . . 337 Fast vergessene Funde der rmischen Kaiserzeit aus Lety bei Dobichovice, Bez. Prag-West . . . . . 358

Martina BEKOVSdlit z potku doby msk ve Slepoticch, okr. Pardubice . . . . . . . . . . . . . . . . 361 Eine Siedlung vom Anfang der rmischen Kaiserzeit in Slepotice, Bez. Pardubice . . . . . . . . . . . . . . 364

Agnieszka RESZCZYSKASouasn stav zpracovn sdlit z doby msk v Trmicch, okr. st nad Labem . . . . . . . . . 365 Der gegenwrtige Bearbeitungstand der rmerzeitlichen Siedlung von Trmice, Bez. st nad Labem . . . . . . . . . . . . . . . . 368

Milan JANONkolik poznmek k mskm vrobkm 1. poloviny 1. stolet v echch . . . . . . . . . . . . . . . . 373 Kurz zu dem rmischen Erzeugnisse der 1. Hlfte des 1. Jahrhunderts in Bhmen . . . . . . . . . . . . . 378

Ivana KVETNOVNoricko-pannske sasti odevu v germnskych hroboch zo severnej asti strednho Podunajska . . . . . . . . . . . . . . . . 379 Norisch-pannonische Trachtbestandteile in germanischen Grabfunden aus dem Nordteil des Mitteldonaugebietes . . . . . . . . . . . . . . . . 403

Jan JLEKSkyfy typu Meroe z Krakovan-Str a Ostrovan. K poznn dekoru skyf typu Meroe a psunu drahocennch ndob na zem SR . . . . . . . . . . . . . . . . 405 Meroe type skyfos from Krakovany-Stre and Ostrovany. Contribution to the cognition of the Meroe type skyfos decor and the supply of precious vessels to the territory of the SR . . . . . . 425

Marek KALBEKGermnsk osdlen Olomouce Die germanische Besiedlung der Stadt Olmtz . . . . . . . . . . . . . . . . 431 . . . . . . . . . . . . . . . . 448

Tom ZEMANSdlit z pozdn doby msk ve Zlechov. Stav zpracovn, vchodiska a cle projektu . . . 451 Eine Siedlung aus der spten rmischen Kaiserzeit in Zlechov. Zum Stand der Bearbeitung, Ausgangspunkte und Ziele eines Projektes . . . . . . . . . . . . . . . . 468

Milo VVRA Draen ASTNZchrann vzkum na dlnici D 11 v Kann, okr. Nymburk Die Rettungsgrabung an der Autobahn D11 in Kann, Bez. Nymburk . . . . . . . . . . . . . . . . 471 . . . . . . . . . . . . . . . . 480

Ivana PLEINEROVLitovice (okr. Praha-zpad): hroby vinaickho stupn doby sthovn nrod . . . . . . . . . . . 483 Litovice (Bez. Prag-West): Die Grber der vlkerwanderungszeitlichen Vinaice-Stufe . . . . . . . . . . . 492

Michal PICHYSTAL Dagmar VACHTOVNlez hrnsk pece z doby sthovn nrod v Rajhradicch (okr. Brno-venkov) . . . . . . . . . 499 Der Fund eines Tpferofens aus der Vlkerwanderungszeit bei Rajhradice (Bez. Brnn-Land) . . . . . 510 Program konference Seznam astnk konference . . . . . . . . . . . . . . . . 515 . . . . . . . . . . . . . . . . 516

ARCHEOLOGIE BARBAR 2005, str. 1190

PLAANSK SKUPINA GROSSROMSTEDTSK KULTURY K chronologii germnskch nlez a lokalit v echch na sklonku doby latnsk a v potcch doby msk*Eduard Droberjar

1. VODI pes usilovn bdn nad problematikou konce keltskho osdlen a potk germnskho osazen ve stedn a zpadn Evrop pat toto tma stle ke komplikovanm a nedoeenm. Mnohm otzkm z rznch pohled u byla vnovna znan pozornost v pracch badatel zahraninch zejmna nmeckch (Jahn 1941; Pescheck 1941; t 1960; Werner 1942; t 1979; Hachmann 1960; Hachmann Kossack Kuhn 1962; Christlein 1964; Glsing 1964/65; Haffner 1974; Seyer 1976; Peschel 1978; t 1997; Preidel 1979; Lichardus 1984; Frey 1986; t 1995; Oesterwind 1989; Bockius 1992; Lenz-Bernhard Bernhard 1992; Vlling 1994; t 2005; Metzler 1995; Rieckhoff 1995; Baatz 1997; Ament 1999; Demetz 1999; Hssen 2000; Seidel 2000; Irlinger 2003; Bockius uczkiewicz 2004). Do diskuse se zapojili i nai archeologov, a to jak v minulosti (imek 1934; Rybov 1956; t 1964; Motykov-neidrov 1965; t 1977; Meduna 1968; Tejral 1968), tak i v nedvn souasnosti (Waldhauser 1983; t 1992; Sala 1995; t 1996; Droberjar 1995; t 1997; Musil 1998). Vzkumn aktivity meme sledovat i v projektech a na rznch sympozich a konferencch (nap. Symposium Ausklang 1977; Tejral Pieta Rajtr eds. 1995; Haffner v. Schnurbein eds. 2000; Hssen Irlinger Zanier eds. 2004; naposledy prvn protohistorick konference v Kounicch v roce 2005). Problm celho tzv. pechodnho obdob v echch spov nejen v nedostatku kvalitnch archeologickch pramen, takka v absenci psemnch pramen, v tkostech chronologickho bdn a v neposledn ad ve vlastn vmn obyvatelstva, v n lze sledovat pomrn pestrou kulturn sms rznorodch vliv v keltskm i germnskm substrtu. U J. Filip (1956, 332) se ped pl stoletm domnval, e na rozhran letopotu je proto poteba pedpokldat ve stedn Evrop situaci nejen ethnicky, ale i kmenov siln komplikovanou. Zd se, e tato situace plat pedevm pro dobu kolem stedu a pro 2. polovinu 1. stolet p. Kr. Proto nelze pijmout zjednoduen model, kterm by se dal vvoj na sklonku doby latnsk vysvtlit tak, e echy byly osdleny nejprve Kelty a po nich pili Germni, resp. e germnsk kmeny vyplenily esk oppida, jak bylo jet do pelomovch vah J. Waldhausera (1983) v esk vdeck literatue vn mnno. Co se u ns dlo v dob pdu oppid a po odchodu Kelt? Kdy v esk kotlin zaalo souvisl germnsk osdlen? Nejmlad stopy po Keltech jsou v neoppidlnm prosted zpravidla spojovny s ptomnost germnskch nlez. Lze to ci tak o oppidln kultue? Je vskyt tzv. smench objekt s keltskou a germnskou keramikou (v latnu D1b, resp. D2a) dsledkem chronologickm nebo kulturn-loklnm? Problmy existuj i s absolutn chronologi. Kde je pro esk zem skuten potek doby msk v absolutn stanovench datech? Nen vdy snadn a mnohdy ani mon rozliit keltsk a germnsk prvky v nlezovm prosted 1. stolet p. Kr. Terminologick neujasnnost (co je keltsk, pozdn latnsk a germnsk?), jako i nesnze s tzv.* Tuto studii pipisuji k 70. narozeninm svho profesora dr. Hermanna Amenta na Humboldtov stipendiu, je jsem vykonal na universit Johanna Gutenberga v Mohui.

12

Eduard DROBERJAR

pevajcmi pedmty, kdy mohlo jt o doklady staroitnost nebo i o svdectv pevn pvodnch obyvatel, celou situaci jet vce ztuj. Dosavadn bdn v echch sledovalo pedevm konec keltskho, resp. oppidlnho osdlen (Drda Rybov 1997; t 2001; Waldhauser 1983) nebo potky doby msk (Motykov-neidrov 1965; Motykov 1980). Kontakty mezi Kelty a Germny ve 2. polovin 1. stolet p. Kr. byly v posledn dob zkoumny zejmna zsluhou J. Waldhausera (1992) a V. Salae (1995). V tomto svm pspvku1 se pokusm na zklad dostupnch doklad ke germnskmu osdlen 2. poloviny 1. stolet p. Kr. charakterizovat vce i mn znm nlezov skupiny pamtek, podle nich lze nastnit problematiku pelomu mezi dobou latnskou a mskou v echch. Hlavn pozornost pitom bude soustedna na tzv. plaanskou skupinu jako soust groromstedtsk kultury (dosud v na literatue oznaovanou jako plaansk horizont nebo horizont plaanskch pohr), kter expandovala do ech ze stednho Nmecka, resp. Pomohan jet ped pchodem Markoman.

2. PROBLM LATNU D2Nejasnosti spojen s koncem doby latnsk, resp. s potky doby msk se v pedevm na chronologick a kulturn objasnn latnu D2, resp. kompatibility tzv. keltsk a germnsk chronologie. Periodizaci pozdn doby latnsk nazval vstin A. Miron (1989) jako babylonsk zmatek, zvlt pokud jde o zpadn Evropu. Nejinak je tomu i v Evrop stedn, potamo v echch. Pro nae prosted je toto obdob ztotonno s potkem doby msk, resp. s Eggersovm stupnm A. V zpadn Evrop byl LT D2, kter nejprve vylenil podle jihobavorskch nlez W. Krmer (1962; t 1968), rozdlen na dv fze LT D2a a LT D2b. O to se zaslouil A. Miron (1991), a to podle invente enskho hrobu . 1242 na pohebiti ve Wederath-Belginu (Miron 1989) a na zklad dalch nlez ze sklonku hunsrcko-eifelsk kultury (HEK) v treversk sdeln oblasti, kde vznamnm ukazatelem byly tzv. asn spony s prohnutm lukem (geschweifte Fibeln). A. Miron (1991) povauje za meznk mezi asnou a pozdn fz latnu D2 rozmez let 55/50 p. Kr., piem fze D2a zan kolem roku 85 p. Kr. a fze D2b kon kolem roku 20 p. Kr. Dal precizaci latnu D2 provedla na bavorskm materilu S. Rieckhoffov (1992), kter LT D2a klade do rozmez let 8545 p. Kr. a LT D2b mezi roky 455 p. Kr.

2.1. Konec oppid a keltskho osdlen v echchV echch byl dlouhou dobu na znik keltskho osdlen zastvn nzor, jen byl open o konec oppid v dsledku invaze germnskho kmene Markoman na samm sklonku starho letopotu (Filip 1956, 330331; Jansov 1965, 78; Motykov Drda Rybov 1978, 174; t 1990, 379; Motykov 1980, 5). Prvn, kdo u ns nejen vn zpochybnil dosavadn datovn konce oppid v souvislosti s pchodem Markoman, ale tak navrhl jasn a srozumiteln een na zklad srovnvacch dat z lokalit zpadn a jin ech, byl J. Waldhauser (1983). Oppida v echch podle nj kon v pedaugustovsk dob, tj ve 3. tvrtin 1. stolet p. Kr., resp. mezi roky 50 a 25 p. Kr. Dle modifikoval Dobiovu hypotzu (Dobi 1964, 5859) o obsazen ech Markomany nadvakrt, podle J. Waldhausera nejdve pravdpodobn Hermundury a a pot Markomany. Latn D1 rozdlil na dv fze (LT D1a, LT D1b), piem fze D1b je pro nj zvrenm horizontem eskch oppid a konec tto fze tvo rozhran stup D1 a D2. V LT D1b dolo podle J. Waldhausera (2001, 139) k zniku kompaktnho osdlen, agnii civilizace oppid a Kelt vbec, v echch jsou doloeny posledn stopy Kelt a potky stlho osdlen polabskmi Germny. Jin hypotzy k tzv. keltsko-germnsk otzce pedloil V. Sala (1995; t 1996). Znik oppid hled v krachu ekonomickho systmu a zhroucen oppidln kultury (podobn jako J. Waldhauser) dsledn oddluje od historickch udlost spjatch s Marobudem. V chronologickch otzkch argumentuje tm, e ped pchodem Marobudovch Markoman do ech existovalo po zniku oppid pe1 Prce byla dokonena v rmci pobytu v msko-Germnsk komisi Nmeckho archeologickho stavu (RmischGermanische Kommission des Deutschen Archologischen Instituts) ve Frankfurtu nad Mohanem v prosinci roku 2005. Za monost studia v RGK dkuji srden panu Prof. Dr. S. von Schnurbeinovi (prvnmu editeli RGK) a panu Prof. Dr. H. Amentovi (pedsedovi spolenosti Freunde der Archologie in Europa e. V. ).

Plaansk skupina grossromstedtsk kultury

13

Obr. 1. Nejmlad oppidln spony a analogie v echch. 1 Tsov: Almgren 65a1 (podle Ben 1966), 2 Stradonice: Almgren 65a1 (podle Ben 1964), 3 Tsov: Almgren 65 (podle Karasov 2002), 4 Stradonice: Almgren 65b1 (podle Ben 1964), 5 Stradonice: Almgren 65b2 (podle Ben 1964), 6 Tsov: typ Cenisola III (podle Karasov 2002), 7 Stradonice: typ Jezerine (podle Ben 1964), 8 Stradonice: Almgren 238aa (podle Ben 1964), 9 Mlkojedy, obj. . 75: likovit spona typu Demetz Ia, 10 Kinec, obj. . 27: likovit spona typu Demetz Ia (podle Sedlkov 1991), 11 Stradonice: likovit spona typu Demetz Ia (podle Ben 1964), 12 Stradonice: likovit spona typu Demetz IIa (podle Ben 1964), 13 Luice, obj. . 9/83: typ Beltz J (podle Salae 1995), 14 Stradonice: typ Beltz J (podle Ben 1964), 15 Kobyly, hrob . XXVI: typ Beltz J (podle Mhlinga 1944), 15 Tsov: typ Kostrzewski var. K (podle Karasov 2002).

14

Eduard DROBERJAR

chodn obdob. Pouv pojem tzv. pechodn latnsko-msk horizont (LT D2: tzv. groromstedtsk i plaansk horizont), kter podle nj pedstavuje mlad chronologickou i kulturn npl celho pechodnho obdob. Za doklady pechodnho obdob povauje sdlitn celky, v nich vedle keramiky germnsk se vyskytuje jet keltsk sloka. Na rozdl od starch prac (nap. Motykov-neidrov 1965) soud, e pechodn horizont byl del a klade jej piblin do tet tvrtiny 1. stolet p. Kr. Nov k problematice konce oppid a latnu D2, zejmna na zklad vzkum Hradit nad Zvist, pisply prce P. Drdy a A. Rybov (Drda Rybov 1997; t 2001). Sv vahy o nejmladm osdlen oppid dvaj do kontextu nejen s Caesarovou pas o asti Bj na galskm taen kolem roku 6058 p. Kr (b. G. I. 5, 2829), ale svoji argumentaci opraj zejmna o nejmlad doklady, jakmi jsou masivn sypan valy, tzv. belgick hradba, spony typu Almgren 65, Beltz J, likovit a typ Jezerine, ndoby z foukanho skla, mincovn nlezy ad. LT D2 pro n pedstavuje obdob vymezen v absolutnch datech roky 50 a 30/25 p. Kr., co odpovd nejmladmu, tedy V. horizontu zvistskho oppida. Podobn i na nejdkladnji zkoumanm oppidu, na bavorskm Manchingu je, na zklad novch poznatk (Sievers 2004), konec keltskho osdlen kladen do tzv. caesarskho horizontu, resp. do rozmez let 50 a 30 p. Kr. Pispvaj k tomu nejen stratigrafick pozorovn na lokalit, ale i nejmlad nlezy, mezi nimi vynikaj spony likovit a Almgren 65, kovn pochev me typu Ormes nebo jin kovn mee s analogi v nlezovm souboru v Alesii, datovanm k roku 52 p. Kr. (Sievers 2004, 7071, Abb. 1:1,3). Na Manchingu a eskch oppidech je zvren fze osdlen kladena do LT D1b. Na rozdl od J. Waldhausera (1983; t 1992; t 2001, 41) se domnvm, e pro zkoumn konce keltskho osdlen a potku doby msk v echch je lep ponechat latnsk stupe D1 bez dalho lenn (nebo jej rozlenit podle jinch kritri) a naopak rozdlit nsledujc stupe D2 na dv fze, tj. D2a (keltsk latn=Waldhauser LT D1b) a D2b (nekeltsk latn=Waldhauser LT D2). Na prvn pohled se to zd bt pouh kosmetick prava. Vznam vak spov v tom, e pro latnsk stupe D2 by zbyl jen velmi mal prostor (podle stvajc chronologie jen asi tvrt stolet i dvacet let), kter je navc vyplnn (pokud nebudeme nadle akceptovat tzv. latnsko-msk horizont viz dle) germnskm osdlenm u zanajc doby msk. Pilennm hmotn kultury eskho latnu D1b k LT D2a (pak LT D1a = LT D1) tak vznikne lep prostor pro zkoumn keltsko-germnskch vztah, a to jak z relativn, tak i absolutn chronologickho hlediska. Jinou monost je pojem LT D2 vbec nepouvat, nebo se stejn podle pvodnho pojet pekrv s Eggersovm stupnm A doby msk, nebo nepouvat stupe A, protoe je dle novho pojet nahrad LT D2b, charakteristick v echch pro plaanskou skupinu. Na zklad upraven chronologie by oppida konila v latnu D2a, akoli drobn aktivity omezench skupin Kelt mohly bt v oppidlnm prosted patrn jet na potku LT D2b, podle P. Drdy a A. Rybov (1997) dokonce jet ve 30. i 20. letech 1. stolet p. Kr., tedy u v dob germnsk expanze tzv. plaansk skupiny. Pm kontakty mezi Kelty a Germny plaansk skupiny na oppidech sice meme pedpokldat, dle stvajcch nlez je vak nelze prokzat (k tomu srov. Waldhauser 1983, 334337). Pro esk LT D2a jsou charakteristick krom nejmladch oppidlnch spon typu Almgren 65, resp. Almgren/Demetz 65a1: Tsov (obr. 1:1,3) a Stradonice (obr. 1:2), Almgren/Demetz 65b1: Stradonice (obr. 1:4), Almgren/Demetz 65b2: Stradonice (obr. 1:5), tak spony typ Cenisola III: Stradonice a Tsov (obr. 1:6), na Zvisti nle do IV. horizontu, tedy do LT D1(Drda Rybov 2001, obr. 14:2627), Jezerine: Stradonice (obr. 1:7), Almgren 238aa: Stradonice (obr. 1:8), likovit typu Demetz Ia: Stradonice (obr. 1:11) a typu Demetz IIa: Stradonice (obr. 1:12), typu Beltz J: Stradonice (obr. 1:14) a sten patrn tak typu Kostrzewski var. K: Stradonice (P 1903, tab. IV:11) a Tsov? (obr. 1:15). Dalm dleitm chronologickm ukazatelem pro konec oppid jsou msk importy, krom vzpomenutch spon Almgren 65 a 238aa jde zejmna o bronzov ndoby, resp. vdra. Akoli vdra typu Eggers 18 a 19 jsou v eskm oppidlnm prosted charakteristick spe pro LT D1, nkter se mohla vyskytovat i dle v LT D2a (obr. 2:811; 3:17), nebo jsou v echch doloeny i pro LT D2b (viz dle) a B1a (Droberjar 1999, 131). Za nejmlad importovan bronzov ndoby mohou bt povaovny pohry typu Idria (obr. 2:47), kter se vyskytuj i kolem poloviny 1. stolet p. Kr. (Feugre 1991). Na msk lokalit v Dangstettenu jsou kladeny a k rokm 159 p. Kr. (tamt). Dal velmi mladou skupinou ndob jsou simpula typu Castoldi-Feugre 3 (obr. 2:13), jejich nejmlad exemple znme z obdob 5030 p. Kr. (Castoldi Feugre 1991, 7481). Do asn fze stupn D2 lze podle P. Drdy a A. Rybov (1997, 108) klst i fragmenty foukanho skla.


15

Obr. 2. msk bronzov ndoby na oppidech v LT D2aD2b. 1 simpulum typu Castoldi-Feugre 3 (podle Castoldi Feugre 1991), 23 Stradonice: simpulum typu Castoldi-Feugre 3 (podle Svobodov 1983), 4 pohr typu Idria (podle Feugre 1991), 57 Stradonice (podle Svobodov 1983), 8 vdro typu Eggers 18. 911 Stradonice (podle Svobodov 1983).

16

Eduard DROBERJAR

Obr. 3. Fragmenty vder typu Eggers 19 (1) ze Stradonic (27). Podle Svobodov 1983.

Pro zkoumn nejmladho keltskho osdlen eskch oppid by mohla mt vznam tak germnsk (przeworsk) keramika. Dosud byla rozpoznna jen nepoetn, nap. na Hrazanech (Jansov 1992, 257:27) nebo na Tsov (Waldhauser 1983, 340; Bockius uczkiewicz 2004, 100, Abb. 34, 198). Podle analogickch nlez nap. z Manchingu (Bockius uczkiewicz 2004, 114115, Abb. 22:1) nebo Starho Hradiska (Meduna 1970, 135, Taf. 46:5,7) lze oekvat v esk kotlin vt zastoupen. Mal zdoben fragment (vyplovan pole ohranien rytmi liniemi) z Hrazan (obr. 6:3) m krom arelu przeworsk kultury analogie v keltsko-germnskm objektu . 9/83 v Luici (Sala 1995, Abb. 9:1) nebo na lokalit Hanau-Mittelbuchen (Seidel 1999, Abb. 28:3), patc do okruhu tzv. odersko-wartsk skupiny (Oder-Warthe-Gruppe). V bnm keramickm inventi oppid, ale i na latnskch ninnch sdlitch je rozpoznvn nejmladch celk, pokud se zrovna nev ke germnskmu materilu (nap. Radovesice, Luice, Praha-Bubene), velmi obtn. Posledn Kelty v echch bez ptomnosti germnsk sloky, me reprezentovat nap. chata (obj. 27) z Kince (obr. 4) na Nymbursku (Sedlkov 1991). Objekt je datovn eleznou likovitou sponou typu Demetz Ia (Sedlkov 1991, 231, fig. 2:2). Pro pokroil datovn svd tak tzv. pozdn (msovit) okrajov profilace keltskch ndob (tamt, fig. 2:10).

2.2. Potky Germn v echch v pozdn latnskm kontextuZkoumn nejstar germnsk kultury v naich zemch je nutno sledovat v irch historickch a archeologickch souvislostech stedoevropskho vvoje, nebo i echy byly jeho integrln soust. Situace v barbarsk Evrop byla v 1. stolet p. Kr. nesmrn sloit, v jejm dsledku lze pedpokldat tak velmi komplikovan vztahy mezi Kelty a Germny na jedn stran a many a obecn barbary na stran druh. Expanze msk e, pesuny a njezdy keltskch a germnskch kmen vytvely prostor pro vzjemn prolnn rznorodch kulturnch proud a formovn novch, mnohdy i smench skupin. Na Rn musela Caesarova armda elit v 60. a 50. letech njezdm Germn, vedench svbskm Ariovistem, jen ohrooval galsk zem. Kolem roku 60 p. Kr., resp. 64/63, proud hercynskch Bj


17

Obr. 4. Kinec, obj. 27. Keltsk keramika se stbrnm kruhem a eleznou likovitou sponou (LT D2a). Podle Sedlkov 1991.

pronikl do Noreie. V letech 6058 p. Kr. se Bjov astn galskho taen proti Caesarovi. Tm dochz k jejich stenmu vylidnn z ech (Dobesch 1991; t 1995). Roku 58 p. Kr. Caesar por keltsk kmeny u Bibracte a souasn v tomto roce jsou poprv uvdni Markomani a Svbov (v souvislosti s monm osdlovnm levho galskho behu Rna Ariovistovmi Germny). Na dal vvoj severodunajskch Kelt ml znan vliv stet Bj s Dky, v nm utrpli porku. Nsledn rozpad dck moci po smrti krle Burebisty ( 44 p. Kr.), zavradn Caesara ve stejnm roce a zeslen germnskch njezd urychlily kulturn a spoleensk zmny. Ve 40. a 30. letech 1. stolet p. Kr. meme na eskch oppidech pedpokldat jen velmi miziv aktivity. Vtina oppid je v tto dob ji z vt i men sti postupn opoutna poslednmi zbytky Kelt. Doba pln pevratnch historickch udlost se projevila i tm, e nkter dal stedoevropsk kultury kolem stedu nebo v prbhu 2. poloviny 1. stolet p. Kr. zanikaj nebo se transformuj rznmi akulturanmi procesy v jin kulturn uskupen. To je pklad smen keltsko-germnsk kultury Fritzens-Sanzeno v Tyrolsku a pilehlm zem, je kon k polovin 1. stolet p. Kr. (Gleirscher 1986, 8788). Tak kultura oksywsk, na severu Polska mezi Odrou a Vislou, zanik pravdpodobn na sklonku 1. stolet p. Kr., protoe u potkem 1. stolet po Kr. se na pvodn oksywskm zem zaala formovat wielbarsk kultura (Kokowski 2005, 177, 183). Kolem pelomu letopotu zanik na jihu Polska tynieck skupina (Woniak 1992; Poleska Toboa 1987; t 1988), je je povaovna za smenou keltsko-przeworskou skupinu. Pomrn mlo znm je konec jastorfsk kultury (Mller 1985), jej vliv zasahoval i na sever ech. V 1. stolet p. Kr. (LT D1/D2) na zem jastorfsk kultury vznikaj nov kulturn celky: skupiny Odra-Warta a groromstedtsk kultura. Jin kultury kontinuln pokrauj z po-

18

Eduard DROBERJAR

Obr. 5. Keltsk keramika ze smench objekt skupiny typu Radovesice-Luice (LT D2a). 12,9 Radovesice, obj. 385 (podle Waldhausera ed. 1993); 3,8 Luice, obj. 9/83 (podle Salae 1995); 47 Praha-Bubene, obj. 2/83 (podle Salae a Konopy 1985).

zdn doby latnsk do asn doby msk (z LT D2b do B1). To se tk zejmna przeworsk kultury (Dbrowska 1988), jej zsah je patrn v echch a rovn na Morav (Meduna 1968; im 1990; Droberjar 1995) zejmna od A2/A3=LT D1/D2 (LT D2a) a A3=LTD2 (LT D2b=R A). Tak u pchovsk kultury na Slovensku (Pieta 1982) je doloena kontinuita od LT D1 (resp. D2a) pes LT D2b do B1. Na vchodn Morav, kam tato kultura expandovala, lze sledovat vvoj mezi LT D1, resp. D2b do LT D2b. Dal kontinuta do B1 zatm nen na Morav prokzna (im 1991; t 1993; t 1996). Pro esk zem maj ve 2. polovin 1. stolet p. Kr., krom zmnn przeworsk kultury, zvltn vznam pomry ve stednm Nmecku a v jihovchodnm Bavorsku. Germnsk osdlen stednho Nmecka (oblast Mittelgebirgsraum) bylo v mlad dob latnsk, resp. pozdn dob latnsk zasaeno silnou expanz przeworsk kultury. Na tomto zem se vytvoila vchodogermnsk kulturn skupina, kter je nkdy nazvna jako odersko-wartsk skupina (Oder-Warthe-Gruppe). Definoval ji R. Hachmann (1960, 4358) a dle se j vnoval zejmna K. Peschel (1978a, 4471). Geograficky zaujala piblin stejnou oblast jako pedchoz jastorfsk kultura (Mller 1985) a dle expandovala do Hesenska, podle K. Peschla a dalch (nap. Seidel 1999) i do ech. V nlezech pevauje hrub v ruce tvarovan


19

Obr. 6. Przeworsk keramika z Kobyl (1,6), Hrazan (3) a ze smench objekt skupiny Radovesice-Luice z LT D2a (2,45,722). 1 Kobyly, hr. XXXIV (podle Mhlinga 1944); 2 Radovesice, obj. 408 (podle Waldhausera ed. 1983); 3 Hrazany (podle Jansov 1992); 45,8,22 Radovesice, obj. 457 (podle Waldahusera 1992); 6 Kobyly, hr. XXXIV (podle Mhlinga 1944); 7,1112,1819,21 Luice, obj. 9/83 (podle Salae 1995); 9 Radovesice, obj. 130 (podle Waldhausera ed. 1983); 10,1316 Praha-Bubene, obj. 2/83 (podle Salae a Konopy 1985); 17,20 Radovesice, obj. 385 (podle Waldhausera ed. 1983).

20

Eduard DROBERJAR

keramika (s typickmi fasetovanmi okraji, X-tvarovanmi uchy apod.), tedy prvky pznan pro przeworskou keramiku. Proto tak S. Rieckhoffov (1995) hovo o stedonmeck keramice ve stylu przeworsk kultury. Mal procento tvo jemn na kruhu toen ndoby. Skupina je znm jak ze rovch hrob, tak i ze sdlitnch nlez. Velmi ast jsou hroby se zbranmi. Ve stejn dob (LT D2a) se na jihozpad od ech zformovala jin smen kulturn skupina, rozpoznan na sdlitch i v rovch hrobech a nazvan R. Christleinem (1982) jako jihovchodobavorsk skupina (SOB-GR: Sdostbayerische Gruppe). S. Rieckhoffov (1995, 16150, 183190) ji charakterizuje jako soubor rozlinch prvk: kultura obyvatel z oblasti rnsko-mohansk a Keltov z ech, tradice kultury przeworsk a stedonmeck jastorfsk. Pro keramiku jsou pznan hrub misky se zataenmi okraji nebo hrnce a misky s fasetovanmi okraji. Hrub keramika vrazn pevauje (8590 %), zastoupena je tak jemn toen keramika. Velmi zdka se objev i nkolik step hebenovch netuhovch, tuhovch a zcela vjimen i malovanch ndob. V keramice jsou natolik blzk vztahy ke stedonmeckmu prosted, e se dokonce hovo o keltizovan stedonmeck skupin (Steidl 2004, 225). Soust SOB-GR je skupina pozdn latnskch hrob oznaen jako Uttenhofen-KronwinklHrgertshausen, pvodn oznaen W. Krmerem (1968) jako skupina Traunstein-Uttenhofen-Kronwinkl. S. Rieckhoffov (1995) ji datuje do LT D2a (90/8050/40 p. Kr.), podle R. Gebharda (2004) je mlad, a to ze 2. poloviny 1. stolet p. Kr. (40/301 p. Kr.). Tato skupina bv nkdy ztotoovna s Ariovistovmi kolonisty (Rieckhoff 1995, 185; Bockius uczkiewicz 2004, 134). SOB-GR je podle S. Rieckhoffov (1995, 187) mlad ne keltsk oppidln kultura v Bavorsku. Oppida podle n zanikaj u kolem roku 80 p. Kr. Toto datum je vak pli asn a nelze je aplikovat na esk prosted. Jeliko vvoj v Bavorsku je v mnohm obdobn eskmu prosted do pvodn keltskho prosted infiltruj v 1. polovin 1. stolet p. Kr. Germni , porovnejme dv koncepce: bavorskou podle S. Rieckhoffov a eskou podle J. Waldhausera. S. Rieckhoffov (1995, 86) rozliuje tyi fze vvoje germnsk kultury v Bavorsku: 1) invaze Germn v LT D1, tj. jet v dob oppid (nap. Germni na Staffelbergu); 2) germnsk pisthovn v LT D2a je doloeno kolonizac JV Bavorska (SOB-GR) a ojedinlmi nlezy v Pomohan (tzv. Mainfranken); 3) zeslen pisthovn do Pomohan (nejstar fze groromstedtsk kultury, tzv. Situlahorizont) a padek SOB-GR a 4) germnsk kolonizace Pomohan v LT D2b (mlad fze groromstedtsk kultury). Procesem germnsk invaze do ech od pozdn doby latnsk do potk doby msk se zabval J. Waldhauser (1992). Tak on vylenil tyi tzv. kolonizan stupn. Do prvnho pedkolonizanho stupn (LT D1) klade kobylskou skupinu, druh asn kolonizan stupe (konec D1potek D2, Waldhauser LT D1/D2 nebo LT D1b) synchronizuje s prvn Lichardusovou fz, tet pedstavuje vrchol kolonizace (konec LT D2R B1=Lichardus 2) a tvrtm je stabilizan stupe (B1=Lichardus 3). Nejstar doklady germnsk kultury v echch lze rozpoznat u v podmokelsk skupin (Jahn 1941, 6568, Bild 1; Venclov 1969; t 1973; Waldhauser 2001, 128129) lokalizovan do labsk prrvy, kde je patrn siln vliv jastorfsk kultury (Mller 1985). V nejmlad fzi podmokelsk skupiny vznik potkem LT D1 na severu ech skupina kobylsk (Mhling 1944; Venclov 1969; t 1973), je geneticky navazuje na svoji pedchdkyni. Dosud mlo prozkouman kobylsk skupina, znm pedevm ze rovch hrob a snad i ze sdlitnch nlez (Waldhauser Krsn 2006), je sice povaovna za smenou keltsko-germnskou (Venclov 1973), ale dominuj v n v LT D1 prvky germnsk, resp. jastorfsk, stedonmeck a przeworsk. J. Waldhauser (2001, 129) soud, e kobylsk skupina kon dve ne zanikla oppida, tj. mezi lty 7050 p. Kr. Nejmlad kobylsk hroby meme podle mho nzoru synchronizovat s latnem D2a a stupnm A2/A3 przeworsk kultury. Jde zejmna o dva hroby z Kobyl, hrob . XXVI (obr. 7:15), v nm byla toen situlovit ndoba, spona typu Belz J, Almgren 65 a elezn psov zpona, a hrob . XXXIV (obr. 7:69) s przeworskou keramikou (miska a dvojknick ndoba) a starmi sponami pravdpodobn typu Kostrzewski var. D. V latnu D2a lze v echch sledovat postupn padek keltsk civilizace, projevujc se zvrenm horizontem oppid (sten dosavadn esk fze podle J. Waldhausera LT D1b) a nejmladmi latnskmi (keltskmi) sdliti (nap. Kinec). Pravdpodobn takovch ninnch sdli jako Kinec mohlo bt vce, ale zatm je obtn jejich rozpoznn v materilu nebo v ternu. Konec keltskho osdlen dokumentuj podle mho nzoru tak ty sdlitn objekty (Rieckhoff 1992, 113), v nich jsou zastoupeny germnsk nlezy. Jedn se zejmna o lokality v severozpadnch echch: Radovesice, obj. 130, 385, 408, 457 (Waldhauser ed. 1993, Abb. 80; 94:1226; 93:1617; 101; 102:1422); Luice, obj.


21

Obr. 7. Nejmlad rov hroby z Kobyl (15 hrob . XXVI, 69 hrob . XXXIV). Podle Mhlinga 1944.

9/83 (Sala 1995) nebo Jeniv jezd (nepubl.). Dal nalezit je v Praze-Bubeni (ul. U Hbitova), obj. 2/83 (Sala Konopa 1985). Objekt (chata) z Luice, datovan sponou typu Beltz J, poskytl poetnou kolekci keltsk i germnsk keramiky (piblin v pomru 1:1), v Praze-Bubeni se nalo asi 15 % germnsk keramiky. V germnsk keramice lze v tchto sdlitnch objektech rozpoznat przeworskou kulturu (obr. 6:2,45,722) a vazby k odersko-wartsk skupin (Oder-Wartha-Gruppe). Podle J. Waldhausera (1992, 177, Abb. 9:1942; Waldhauser ed. 1993, 283, Abb. 138:3472) se jedn o horizont germnsk keramiky s fasetovanmi okraji (LT D1/2=VI. fze radovesickho sdlit). V. Sala (1995, 153; t 1996, 86, 90) tyto objekty, zvlt chatu z Luice, klade do groromstedtskho nebo plaanskho horizontu. Domnvm se, e podle analogickch tvar a vzdoby (obr. 6) m skupina sd-

22

Eduard DROBERJAR

li (i kdy je zatm rozpoznno jen nkolik objekt) siln vazby k przeworsk kultue (nap. Marciniak 1957, nap. X:8; XX:11; XXIII:2; XXVIII:4; XXXV:12; XLVI:1; XL:5; LIII:1; LIX:10; LXVII:5; LXXXI:4; Dbrowska 1988, 24-25, tab. III-IV), sten tak ke gubisk skupin jastorfsk kultury (nap. Domaski 1981, ryc. 79:1). Je to podle veho tak svdectvm expanze przeworsk kultury, kter prv v LT D2a (LT D1) zashla stedn Nmecko, Hesensko a patrn tak severozpadn a sten i stedn echy. Rovn na Morav je zastoupen obdobn smen keltsko-germnsk typ sdli, a to ve Vykov, obj. 1 (Horlkov 1993, 483486, 541542, obr. 58, tab. XIIIXIV). Jak je vztah kobylsk skupiny k sdlitm typu Radovesice-Luice (nebo pmo k Oder-WartheGruppe), je dosud obtn urit. Zd se vak, e nejmlad hroby jsou s nimi alespo sten souasn. Zrove meme vyslovit pedpoklad, e tyto nlezov soubory jsou star ne ty sdlitn objekty a rov hroby v esk kotlin, kter u reprezentuj groromstedtskou kulturu polabskch Germn, resp. Svby. Za svbsk pamtky nelze dle mho soudu v echch povaovat ve zmnn smen sdlit s vchodogermnskmi elementy.

2.3. Terminologick a chronologick svzeleS terminologi a datovnm pozdn keltsk a asn germnsk hmotn kultury v naem prosted souvisej dle mho soudu dv hlavn pekky: 1) lpn na tradinch, by nejasnch pojmech a 2) nepesn klasifikace keramickho materilu a nlezovch celk. V dsledku tchto skutenost pak dochz k mylnm interpretacm, a to nejen chronologickm, ale i kulturnm. Tradinm archeologickm termnem v esk literatue je tzv. latnsko-msk horizont. Dve se tm rozumlo pechodn obdob mezi dobou latnskou a dobou mskou, asto ztotoovan s tzv. plaanskm typem i horizontem. Domnvm se, e jeho pouvn pro nae prosted, nen dle opodstatnn. U samotn slovo msk je chybn, nebo o msk invazi (nebo mskm osdlen) ve 2. polovin 1. stolet p. Kr., resp. ped pchodem Markoman, nelze pro eskou kotlinu uvaovat. Mlo by se tedy radji pouvat latnsko-germnsk nebo snad keltsko-germnsk horizont, ale ani to nen pesn. Kontakt mezi Kelty a Germny nelze peci v echch zit jen na jeden krtk asov horizont. Prnik germnskch obyvatel je znm minimln od latnu C (podmokelsk skupina), pes LT D1 (kobylsk skupina) i LT D2b. Obdob nejintenzivnjch kontakt mezi eskmi Kelty a Germny lze spatovat prv v LT D2a, tedy nikoli v dosavadnm LT D2, resp. v LT D2b (=R A). asn fze stupn D2 me bt povaovna za hlavn keltsko-germnsk pechodn obdob a nikoli tzv. latnsko-msk horizont (R A), v nm etn sdlitn objekty s latnskou a germnskou keramikou podle J. Waldhausera (1986, 147) vznikly spe kontaminac obou skupin neli spolenm obvnm danch sdli Germny a Kelty. Hlavnm argumentem vak je to, e v echch nemme doklady ke kontinuit keltskho a germnskho osdlen v LT D2. Pinu lze spatovat v zniku eskch oppid, kter dle mho soudu nebyla dobyta vnjm neptelem, v naem ppad Germny. Takov kontinuita je doloena nap. v gallomskm prostoru, kde mezi pozdn latnskm a augustovskm horizontem nen dn hit. Nap. na lokalit Basel-Mnsterhgel (tzv. horizont Mnsterhgel) odpovd konec pozdn latnskho sdlit zatku augustovskho tbora mezi lety 4020 p. Kr. (Hecht Helmig Spichtig eds. 1999). Kontinuita vvoje je tak na oppidu Titelbergu (Metzler 1995), na pohebiti ve Wederath-Belginum (Haffner 1974; t 1989), mezi bohatmi hroby od horizontu Clemency (LT D2a), pes horizont Goeblingen-Nospelt C/D (LT D2b) a do gallo-mskho horizontu (3015/10 p. Kr.), kter reprezentuj hroby v Goeblingen-Nospeltu A, B (Metzler 1995) atd., by jsou to oblasti v dsledku asn msk expanze odlin od esk kotliny. Kontinuita vvoje mezi pozdn latnskm a asn mskm osdlenm je sledovna tak ve vchodnch oblastech Hornho a Dolnho Bavorska, resp. v bavorsk sti zem regnum noricum (Irlinger 2003) apod. Nkolika poznmkami je nutn se pozastavit i u klasifikace nlezovho materilu. Nkter esk nlezy se staly ve stejnm dle S. Rieckhoffov (1995) dleitm pramenem pro jej vahy. Koln-Radovesnice I (obj. 10) datuje S. Rieckhoffov (1995, 102103) do LT D2a. Domnvm se, e jde o objekt zaaditeln do plaansk skupiny, tedy do LT D2b. Svd pro to fragmenty dvou terin (Motykov Sedlek 1990, obr. 1:1 a 16), kter se vyskytuj od LT D2b, zlomek okraje plaanskho pohru (o. c., obr. 1:8) a knick miska s oukem (o. c., obr. 1:19), je m analogii na sdliti groromstedtsk kultury na lokalit Felsberg-Rhnda v severnm Hesensku (Seidel 2000, 29, Abb. 3:1). Mezi germnskmi nlezy z Prahy-Bchovic (Venclov 1975) nejsou pedmty, je by bylo mono klst ped LT D2b, tedy


23

ped plaanskou skupinu (Rieckhoff 1995, 104, 105). Obdobn problm spatuji i v termnu Brandgrberfelder vom Typ Nebovidy (Rieckhoff 1995, 140, 145, Tab. 18). Autorka sv vahy opr o materilovou publikaci K. Motykov (Motykov-neidrov 1963, 36, Taf. VII), v n byl zveejnn jen vbr nlez z nejstar fze pohebit. U nebovidskho pohebit je velmi obtn rekonstruovat nlezov celky, uloen v Regionlnm muzeu v Koln.2 Pesto lze ct, e rov pohebit zan v plaansk skupin a dle pokrauje pes stupn B1 a B2 do mlad doby msk. rov hroby z lokalit Lipence a Lkaova Lhota, kter S. Rieckhoffov (1995, 140) ad k typu Nebovidy, maj shodn charakter jako ostatn hroby plaansk skupiny. Ptomnost psovch zpon typu Voigt A jet nemus bt dokladem starho asovho zaazen (k tomu viz dle). Cel ada soubor, v nich postrdme dostaten poet charakteristickch znak i prvk a mon i v dsledku intruz, se obtn datuje. To je i ppad objektu (chata 10) z Prahy-Michle (Fridrichov 1976, 150153, obr. 67). Domnvm se, e nejde o chatu pozdn keltskou, ale germnskou (plaanskou). To dokldaj stepy zdoben jednoduchm ozubenm kolekem kolem rytch lini (o. c., obr. 7:1617), fragmenty terin (o. c., 151, obr. 7:6), ostatn tvary charakteristick pro LT D2b, patrn plaansk pohr (o. c., obr. 7:2), nkolik step toench na kruhu a pouze jeden fragment keltsk keramiky (o. c., obr. 7:4). O tom, jak dleit je zpstupnit a interpretovat plaansk nlezov materil, jako i nutnost definovat celou tuto skupinu, svd nejen ve nastnn problmy, ale zejmna poteba zasadit nlezy z asn doby msk v echch do irho kontextu germnskho osdlen.

3. PLAANSK SKUPINA JAKO SOUST GROSSROMSTEDTSK KULTURYOd padestch let minulho stolet se v na literatue ujal pojem plaansk typ nebo plaansk horizont, event. horizont plaanskch pohr, jako nejstar stupe (Eggers A) doby msk v echch (Rybov 1956; neidrov 1956; Motykov-neidrov 1965, 146150). Nzev vznikl podle lokality Plaany (obr. 36), kde byla v nkdejm cukrovaru roku 1894 pravdpodobn na germnskm sdliti vykopna jedna jma (P 1897), dnes interpretovan jako kultovn objekt (Erne 1998, 230232, Abb. 3). Star nzev pro nlezy tto skupiny znl kostomlatsk typ, nebo v roce 1872 v Kostomlatech nad Labem (obr. 25) se podailo odkrt prvn rov hrob bojovnka s tzv. plaanskm, dve tedy kostomlatskm pohrem (najdr 1876). U v asopise Altbhmen und Altmhren sprvn rozpoznal M. Jahn (1941), e nlezy plaanskho typu jsou soust groromstedtsk kultury (nazvan podle rovho pohebit Groromstedt, zkoumanho potkem 20. stolet ve stednm Nmecku a publikovanho G. Eichhornem v roce 1927) a lze za nimi vidt germnsk kmen Hermundur. M. Jahn chronologicky umstil kulturu groromstedtskou mezi podmokelskou a dobichovskou. Souasn s I. Borkovskm (1942) byl tak prvn, kdo pojem groromstedtsk kultura pouil. V modern historii bdn jej znovu oivil D. Rosenstock (1986) a S. Rieckhoffov (1995). Na zklad novho pehodnocen a novch poznatk k potkm doby msk, lze zkladn Jahnovu tezi pijmout. Nlezy groromstedtsk kultury jsou pozstatkem specifick skupiny germnskch pamtek, pro kterou je mon podle mho nzoru v echch pouvat nzev plaansk skupina.3

3.1. Archeologick prameny k plaansk skupinNlezov fond plaansk skupiny tvo pedevm sdlitn nlezy. Z minimln 151 lokality lze shromdit pevn stepov materil hlavn ze sbr. Na nkterch nalezitch se provdly vzkumy, je odkryly sti pdorys osad (zejmna Nov Bydov-Chudonice, Slepotice, Praha-Bchovice, PrahaBubene, Zliv I, Star Vestec, Zaluany, Sobsuky). Nejrozshlej vzkum byl uskutenn v Mlkojedech, kde se podailo prozkoumat pravdpodobn cel pdorys rozshl osady se tyiceti zahloubenmi chatami a dalmi nadzemnmi, vrobnmi a hospodskmi objekty. V Jeniov jezdu vzkum odkryl zklady dvorce. Minimln z pti sdlitnch lokalit pochzej doklady obtnch jam (Plaany,2 Mgr. R. Tvrdkovi (Regionln muzeum Koln) dkuji za laskav zpstupnn nlez z Nebovid. 3 Tak S. Rieckhoffov (1995, 122) pouv pojem die bhmische Gruppe Plaany.

24

Eduard DROBERJAR

Limuzy, Star Vestec, Dobany a Svat Jan pod Skalou). Dleit prameny k poznn plaansk skupiny znme z hrob, je jsou registrovny minimln na 25 nalezitch. Krom dvou malch plaanskch pohebi (Tiice a Tebusice) byly dal hroby objeveny nejastji osamocen nebo po dvou (celkem na dvaceti lokalitch) a v malch skupinch (Tvrice, Lkaova Lhota a Praha-Bubene). Zajmavm nlezem je depot eleznch pedmt z Kolna (Rybov Motykov 1983), jen je podle nejmladch artefakt datovn do doby a po polovin 1. stolet ped Kr. Kdybychom jej chtli interpretovat jako germnskou koist z njakho keltskho oppida na potku plaansk skupiny, pak by se jednalo spe o velmi hypotetick pedpoklad. Nicmn i tento nlez by mohl bt povaovn za jeden z pramen pro poznn latnu D2b. Dv vinn polohy4 (Zvist a Rubn) a minimln 15 lokalit s ojedinlmi nlezy (vtinou plaanskch pohr), uzavraj typy lokalit v echch, jejich celkov pehled je obsaen v ploze tto studie. Vedle archeologickch pramen poskytly dleit poznatky tak antropologie a osteologie. Lidsk pozstatky byly analyzovny z tiickho a tebusickho pohebit (Chochol 1963), rozshl zvec kostn materil (pes 3,5 tisce zbytk) z Mlkojed zpracoval L. Peke (1994).

3.2. Definice plaansk skupinyPlaansk skupina rozen v echch je soust groromstedtsk kultury polabskch Germn pozdn doby latnsk (obr. 8). Sv koeny m ve stednm Nmecku, kde groromstedtsk kultura vznikla a kde se tak nachz nejvce sdlitnch a hrobovch lokalit (Peschel 1978, 72-114; Rosenstock 1986; Rieckhoff 1995, 151168; Vlling 1995; t 2005, 3238; Seidel Soares da Silva 2001). V groromstedtsk kultue lze rozpoznat ti chronologick fze (horizonty) i asov skupiny. Podle S. Rieckhoffov jsou pro prvn horizont (Zeitgruppe 1), jen pat do LT D2a, typick spony pozdn latnsk konstrukce, asn geschweifte Fibeln, situlovit a vzovit ndoby toen na kruhu, bronzov ndoby (hornoitalsk a jihovchodoalpsk). Nkdy bv tato fze oznaena jako tzv. Situlahorizont. Druh horizont (Zeitgruppe 2) je datovn do LT D2b a jsou pro nj pznan spony typu Kostrzewski var. M, oste profilovan situly, vzovit ndoby toen na kruhu a dal vci. Tet horizont (Zeitgruppe 3) datuje S. Rieckhoffov do fze B1a (esk fze 2 podle Licharduse) zejmna podle asnch spon s oky, noricko-panonskch spon a psovch garnitur, spon zpadomskch a Kostrzewski var. N a O. Nejlpe je groromstedtsk kultura dokumentovan na pohebitch ve Schkopau a Groromstedtu. Ve druh fzi, je je shodn s plaanskou skupinou, expandovala do Frank, resp. do Hesenska a Pomohan (Rosenstock 1986; Vlling 1995) a ech. Doklady groromstedtsk kultury jsou tak v jihovchodnm Bavorsku (Hssen 2000, 239248). Groromstedtsk kultura, v n jsou spatovni germnt Hermundui, zan podle S. Rieckhoffov kolem roku 75/70 p. Kr. Potek plaansk skupiny, resp. Lichardusova horizontu Tiice 1 (Lichardus 1984, 1719) je v obdob kolem roku 45 p. Kr., kdy zan pohebit v Groromstedtu (Rieckhoff 1995, 191). Jeliko je tedy u ns zastoupena a druh fze groromstedtsk kultury a z dalch dvod (v nkterch detailech se li keramika; ponkud odlin jsou typy sdlitn architektury; chyb kovov popelnice; rozdly byly ve struktue spolenosti, zejmna bojovnk tm chyb vy vrstva bojovnk s mei atd.), bude vstinjm pojmem pro germnskou hmotnou kulturu potk doby msk v echch (LT D2b) plaansk skupina groromstedtsk kultury. U tak z toho dvodu, e lokalita Plaany a plaansk typ jsou v esk a tak v zahranin literatue jistm zpsobem zait pojmy. V eskm stupni B1 pak sledujeme odlin vvoj, pro nj jsou rovn pznan jin prvky hmotn kultury, rozdly v pohebnm ritu, spolenosti apod. Pesto lze konstatovat, e vvoj osdlen v LT D2b je v echch, Frankch a stednm Nmecku v rmci jedn kultury natolik blzk, e nkter keramick a kovov artefakty a tak hrobov celky meme povaovat za identick nebo tm shodn, nap. Tiice, hrob 69 (Motykov-neidrov 1963a, 381, obr. 26:46) a Aubstadt, hrob 10 (Vlling 1995, Taf. 9); Tiice, hrob 49 (Motykov-neidrov 1963a, 407, obr. 39) a Altendorf, hrob 70 (Pescheck 1978, Taf. 8); Tebusice, hrob 733 (obr. 33) a Schkopau, hrob 145 (Schmidt Nitzschke 1989, 135, Taf. 35:145). Zvlt pak echy a oblast Mainfranken mly ve 2. polovin 1. stolet p. Kr. velmi blzk vztahy (Rosenstock 1986; Rieckhoff 1995, 143146), uriteln podle velkho potu analogickch4 Vinn polohy groromstedtsk kultury se nachzej nap. v severnm Hesensku: Amneburg, Ungedanken, Niedenstein (Seidel Soares da Silva 2001, 282), v oblasti Mainfranken: Seinsheim Bullenheimer Berg (Rosenstock 1986, 131; Rieckhoff 1995, 146) a Wrzburg Marienberg (Rosenstock 1986, 131), v Durynsku: Arnstadt Alteburg a Rmhild Steinsburg (Rosenstock 1986, 130) a v dalch regionech (Peschel 1978, 179).


25

Tab. 1. Chronologie groromstedtsk kultury (tun) a dal vvoj v asn dob msk podle hlavnch germnskch nekropol ve stednm Nmecku, Frankch a echch (GK: groromstedtsk kultura; Rieckhoff=Rieckhoff 1995; Vlling=Vlling 2005, 19).

Stedn Nmecko Rieckhoff LT D2a Rieckhoff LT D2b (=R A): Vlling/Hor.1 B1a: Vlling/Hor.2 B1b: Vlling/Hor.3 GK: Zeitgruppe 3 Groromstedt B GK: Zeitgruppe 1 Schkopau 1 GK: Zeitgruppe 2 Schkopau 2 Groromstedt A

Franky

echy

Altendorf 1 Aubstadt

Plaany Tiice 1 Tebusice 1 plaansk skupina

Altendorf 2

Tiice 2 Tebusice 2 Tiice 3 Tebusice 3

Dobichov-Pihora A Dobichov-Pihora B

Obr. 8. Rozen groromstedtsk kultury (stav do roku 1978). Podle Peschel 1978.

nlez hrobovch i sdlitnch nap. Altendorf, hroby . 19, 82, 83, 85, 149 (Pescheck 1978, Taf. 4; 12; 13:115; 17:47), Ascholshausen (o. c., Taf. 32:610), Baldersheim (o. c., Taf. 3637), Dingolshausen (o. c., Taf. 6165), Hallstadt (o. c., Taf. 77-79), Tauberbischofsheim (o. c., Taf. 92-94,96) atd. Pro plaanskou skupinu jsou charakteristick ndoby zhotoven v ruce, a to jak z jemn keramiky (pohry, polokulovit ndoby, teriny, rzn misky), tak i z hrub (hrncovit, ale i miskovit tvary a zsobnice). K nejdleitjm formm pat situlovit (tzv. plaansk) pohry (obr. 9:15), tj. oste profilovan pohrkovit ndoby na vysok noce. Jsou mal (kolem 15 cm), i velk a 30 cm, zdoben (rhy oboustrann lemovan vpichy, rzn ryt V-motivy, radlkov meandry ad.) a asto i nezdoben, nkdy maj ouko. Charakteristickm materilem je jemn, nkdy jemn zrnit a syt hnd hlna, povrch pohr je zpravidla ern hladk a letn. K dalm tvarm pat: misky polokulovit (obr.

26

Eduard DROBERJAR

9:910) i knick s vyhnutmi okraji (obr. 9:1112), asto s jednm nebo vce uchy a zdoben rznmi rytmi motivy, vpichy a hebenovnm; teriny s nzkm hrdlem (obr. 9:68); misky se zataenm okrajem (obr. 9:13,15); koflky (obr. 9:14); hrncovit ndoby (obr. 9:1718) nkdy s jednm nebo dvma uchy (obr. 9:16,19); zsobnicov a vzovit ndoby (obr. 9:2022). U fragment fasetovanch okraj je mnohdy obtn rozliit keramiku plaanskou od przeworsk. Ve vzdob pevldaj: motiv pespacch hodin s vyplovanmi trojhelnky, dekor tzv. psanek, rzn tvarovan a vrypy vyplovan trojhelnky, meandrov vzdoba, ryt klikatky, mkovn, svazky rh, V-motiv, rha oboustrann lemovan run provedenmi tekami, pska tvoen dvma rhami a uvnit drobn dlky i teky, hebenov vzdoba, vrypy nehtov a rzn jin, vleovan psy, plastick vnlky nebo tzv. neprav ouka. V plaansk skupin jsou potky techniky ozubenho koleka (jedno nebo dvouad radlko). Vedle ndob vyrbnch v ruce se vyskytuje i na kruhu toen keramika (nejvce vzovit, mn msovit tvary). Mezi hlinnmi pedmty jsou doloeny: tkalcovsk zva, pesleny, koleka a mal lce. K nejdleitjm sponm, je definuj plaanskou skupinu, pat spony s prohnutm lukem (geschweifte Fibeln): typy Almgren 18a (obr. 10:24), Almgren 18b (obr. 10:1), Kostrzewski var. M-a (obr. 10:56), Kostrzewski var. N-a (obr. 10:79) nebo jednoduch drtn spony Almgren 15 (obr. 27:3; 31:2) a sten snad tak Almgren 2aI (obr. 10:10). Dalmi pznanmi pedmty jsou bronzov prolamovan zpony typu Voigt A a B (obr. 12), elezn psov zpony typu Werner C (obr. 15:13,12), opaskov elezn kroukov mezilnky (obr. 25:56,910; 26:45; 27:45). Mezi kovovmi pedmty pevldaj vrobky elezn nad bronzovmi. Pohebn ritus plaansk skupiny byl rov, a to jak popelnicov, tak i jmov. Nejastj jsou ojedinl rov hroby nebo skupinky (se dvma a sedmi hroby), event. mal pohebit: Tiice (obr. 29) a Tebusice5 (cca po 16 hrobech). Obdobn mal jsou dv dleit rov pohebit groromstedtsk kultury ve Frankch: Altendorf se 17 hroby (Pescheck 1978, 133159, 310311, Taf. 118; nov Haberstroh 2000, 139 ad.) a Aubstadt s 12 hroby (Vlling 1995) i pohebit na severohesensk lokalit Hatzfeld-Lindenhof (Seidel Soares da Silva 2001), na rozdl od velkch nekropol v Groromstedtu: pes 600 hrob (Eichhorn 1927) a Schkopau: 285 hrob (Schmidt Nitzschke 1989). Do hrob plaansk skupiny se vkldaly vtinou sousti odvu (spony, psov zpony a kovn opask), nstroje (elezn noe a nky, jehly, pesleny, pazourkov tpy), zbran (hroty kop a otp, velmi vzcn mee), ojedinle i dal nap. kovn picch roh. Postrdme vysloven bohat hroby, jak znme z nsledujc fze B1a. V nkterch hrobech byly rozpoznny i zvec kosti (nap. Tebusice, hroby . 557, 904, 928). Bojovnick hroby maj opakujc se pedmty: kop, ojedinle me (Steheleves, hr. U1/62 a Tvrice, hr. V) a ttov puklice (Hlzov, hr. 1 a Steheleves, hr. U1/62), dle n a bitva, kroukov kovn opasku, jedna spona (nkdy beze spony) a plaansk pohr: Steheleves, hrob U 1/62 (obr. 28; Motykov 1981a, 362363, Abb. 1516), Tvrice, hrob V (obr. 27; Motykovneidrov 1965a, 124, obr. 5), Lkaova Lhota, hrob 1 (obr. 26; Motykov-neidrov 1963, 27, Abb. 7), Kostomlaty nad Labem (obr. 25). V Tiicch pevauj hroby popelnicov, doloeny jsou i velk jmov (obr. 30). Hroby se koncentruj pedevm na zpadnm okraji pohebit, tedy zpadn od mladch rovch hrob z B1. Pouze hrob . 49 (se stedolatnskou sponou spojen konstrukce) byl na jihovchodnm okraji (Droberjar 1999a, 32, tab. 4:1). Tak v Tebusicch pevldaj popelnicov hroby, jen tyi (. 413, 733, 928 a 936) byly jmov. Vechny hroby plaansk skupiny (krom dvou) se nachzely zpadn a jin od kvadratickch labovch objekt, o jejich asovm zaazen je mon vst diskuse (stupn A nebo B1?). Jen hroby 472 (XLV/37) a 557 (LIII/41) byly umstny severn a vchodn, asi 6 m od vtho objektu . 2 (Motykov-neidrov 1977, 241, Abb. 1). Pitom hrob5 Na velkm rovm pohebiti z doby msk v Tebusicch s 960 hroby, se teprve nedvno, bhem grantovho projektu (Tebusice vznamn germnsk pohebit z doby msk v echch, grant GA R . 404/02/0047) podailo identifikovat skupinu nejstarch (plaanskch) hrob. Proto dosud za jedin plaansk pohebit byly povaovny Tiice.

Obr. 9. Hlavn typy keramiky plaansk skupiny v echch. A: 15 situlovit (plaansk) pohry, B: 68 teriny, C1: 910 polokulovit misky s vyhnutmi okraji, C2: 1112 knick misky s vyhnutmi okraji, D: 13,15 misky se zataenmi okraji, E: 14 koflky i misky s uchem, F: 1718 hrnce, G: 16,19 hrncovit tvary s uchy, H: 20-22 zsobnice a vzovit tvary. 1 Mlkojedy, obj. 141; 2 Jezbiny (podle Motykov-neidrov 1965); 3 Tebvlice (podle Motykov-neidrov 1963); 4 Lkaova Lhota, hr. 1 (podle Zavela 1999); 5 Steheleves, hr. U 1/62 (podle


27

Motykov 1981a); 6 Koln-Radovesnice, obj. 10 (podle Motykov a Sedlka 1990); 7 Roztoky, chata z r. 1957 (podle Motykov-neidrov 1965); 8 Mlkojedy, obj. 200; 9 Zliv, chata I/82 (podle Zavela 1999); 1011 Mlkojedy, obj. 141; 12 Tiice, hr. 71 (podle Motykov-neidrov 1963a); 13 Mlkojedy, obj. 157; 14 Jeniv jezd 11, obj. 3/77 (podle Erne 1992); 15 Mlkojedy; 16 Mlkojedy, obj. 161; 17 Jeniv jezd 11, obj. 9/77 (podle Erne 1992); 18 Tebusice, hr. 904 (podle Motykov-neidrov 1965); 19 Star Vestec, obj. 16 (podle Motykovneidrov 1958); 20,22 Plaany (podle Erne 1998); 21 Jeniv jezd 11, obj. 35/85 (podle Erne 1992).

28

Eduard DROBERJAR

. 455 byl spe mezi dvma velkmi kvadratickmi objekty 1 a 2. Na pohebiti v Tiicch vrazn pevldaj pohby en (70 %), a to ve starm a staeckm vku. V Tebusicch bylo mono antropologicky urit ze 16 jen 4, z nich ti pat osobm pohbenm ve st maturus (hr. 828 a musk hrob . 904) nebo adultus IImaturus I (ensk hr. 557). O velikosti a celkovm vzhledu plaanskch sdli si dovedeme uinit pedstavu jen stenou. Na vtin lokalit (viz soupis6) byla prozkoumna jen men i vt st osdlen plochy. Na zklad vzkumu sdlit v Mlkojedech (Motykov 1981b, 520521), kter lze povaovat za velkou osadu, je zejm, e objekty se koncentrovaly v psu ve smru ZV. Nkter chaty tvoily urit skupiny, ale o dvorcch nelze mluvit. Celkem bylo prozkoumno 40 zahloubench chat a dal objekty (zsobnicov jmy, ohnit a domc pece, klov jmy a laby), vetn elezskch pec. Krom vtch osad existovaly v echch na potku doby msk tak mal dvorce. Jeden byl prozkoumn v SZ echch na lokalit Jeniv jezd 117 (Erne 1997; Droberjar Prostednk 2004, 9091, obr. 16). Zstavbu dvorce tvoily dv nadzemn klov stavby s velkou jmou (hlinkem), zahlouben chata a dv pece. Tento sdlitn typ m pmou analogii v groromstedtskm dvorci odkrytm v bavorskm Gerolzhofenu (Steidl 1994). Zkladn sdeln jednotkou obyvatel plaansk skupiny byly zahlouben chaty (obr. 38). Objevuj se rzn typy:8 B1 (obr. 38:1) s kly rozmstnmi do estihelnka: (nap. Mlkojedy, obj. 8, 219) a A1 (obr. 38:34) se dvma kly ve stedu kratch stran: nap. Kada-Jezerka, chata 16 (Motykov 1976, 157, Abb. 4); pravdpodobn tak Praha-Michle, obj. 12 (Fridrichov 1976, 151, obr. 6); Zliv, chata I/82 (Zavel 1999, 505, obr. 23); Star Vestec, obj. 23 (Motykov-neidrov 1963, 57, obr. 18) a Mlkojedy, obj. 39, 172, 243 (nepubl.). Znme i obydl typu C2 (obr. 38:2) s trojic klovch jamek ve stedu kratch protilehlch stran (Mlkojedy, obj. 43, 203) nebo typu D1 bez kl (Mlkojedy, obj. 2, 38, 42, 117). Krom zahloubench obytnch objekt byly v osadch budovny tak nadzemn klov stavby. Vedle u zmnnho Jeniova jezdu, pipomeme Zaluany (Rybov 1961), Nov Bydov-Chudonice (Rybov 1964, 83, obr. 17) ad. Na nkterch plaanskch sdlitch je doloena elezsk vroba (Mlkojedy, Detovice, Praha-Bubene), tkalcovstv (hlinn zva, pesleny a jehly), chov domcch zvat pedevm tura domcho, prasete a ovce nebo kozy (Mlkojedy, Praha-Nusle, Koln-Radovesnice) a pstovn rostlin (velk mnostv zuhelnatlho obil z Mlkojed). Dleitou strnku vvoje osdlen pedstavuje otzka kontinuity i diskontinuity z pedchozho keltskho (LT D2a) a nslednho germnskho osdlen (B1). Na nkterch lokalitch jsou prokzny (na zklad sbr i vzkum) star keltsk aktivity (nap. Nov Bydov-Chudonice, Slepotice, Zliv, Peovice, Mlkojedy?). Je vak mono hovoit o LT D2a nebo jet starm LT D1? To je mnohdy obtn rozhodnout. Jin problm pedstavuje osdlen nsledn, postplaansk. Mezi nejvce zkoumanmi eskmi lokalitami nenachzme dnou, kde by bylo mono pesvdiv dokzat kontinuitu od LT D2b do B1. Ta se naopak jev na nkterch hrobovch lokalitch (tab. 2). Plaansk sdlit v Mlkojedech se nachzelo asi 1100 m jin od pohebit v Tiicch a bv povaovno za souasn s touto nekropol (Motykov 1980, 16). K. Motykov (1998) dokonce soud, e k mlkojedsk osad patilo pohebit v Tiicch a klade je do doby od potku 1. stolet po Kr. Toto konstatovn je ponkud v rozporu s vnitn chronologi obou lokalit. Jestlie v Mlkojedech pedpokldme osdlen v LT D2b (s monm pesahem do potku B1a?), pak v Tiicch je doloeno pohbvn jak v LT D2b, ale jen s velmi malm potem hrob ve vztahu k silnmu osdlen v Mlkojedech. Jinak jsou na tiickm pohebiti zastoupeny pedevm hroby ze stupn B1, a to jak fze asn (Tiice 2), tak i pozdn (Tiice 3).

3.3. Chronologick oporyPro asov zaazen pamtek plaansk skupiny groromstedtsk kultury jsou v echch dleit jak nkter sdlitn a hrobov celky, tak i jednotliv pedmty, zejmna spony a dal sousti odvu (psov zpony) apod. Propojenost s pedchozm vvojem esk kotliny v LT D2a a nvaznost na markomanskou6 Sdlitnch lokalit bude v echch daleko vce. Novmi povrchovmi sbry pibvaj dosud neznm nalezit (nap. v echch zpadnch, vchodnch a jinch). Ze zpadnch ech lze pipomenout nov plaansk sdlit (viz nepublikovan refert M. eze na prvn protohistorick konferenci v Kounicch). 7 Kolegovi PhDr. M. Ernemu, PhD. (Archeologick stav AV R Praha) dkuji za zpstupnn daj z jeho diplomov prce. 8 Typologie zahloubench chat podle Droberjar 1997a, 22, Abb. 11.


29

Obr. 10. Charakteristick spony plaansk skupiny. 1 Tiice, hr. 76: Almgren 18b = Demetz A.18b2a; 2 Tebusice, hr. 557: Almgren 18a var. Altenburg; 3 Tiice, hr. 76: Almgren 18a; 4, 5 Tiice, hr. 24: Kostrzewski var. M-a; 6 Tiice, hr. 32: Kostrzewski var. M-a; 7 Lipence: Almgren 18a (podle Motykov-neidrov 1963); 8 Mlkojedy, obj. 87: Kostrzewski var. N-a; 9 Tiice, hr. 82: Kostrzewski var. N-a; 10 Tebusice, hr. 733: Almgren 2aI; 11 Mlkojedy, obj. 174: typ Aucissa; 12 Praha-Bchovice: typ Alesia (podle Venclov 1975). Tiice (podle Motykov-neidrov 1963a).

30

Eduard DROBERJAR

kulturu fze B1a zpsobily sten prolnn nkterch chronologickch prvk, pedevm kovovch pedmt. Tento jev me, zvlt v nlezovch celcch, ponkud znesnadovat jejich pesn datovn. V kombinaci s keramickm materilem lze v ad ppad tuto diskrepanci eit. Nkter samotn keramick tvary (situlovit i plaansk pohry, polokulovit misky s fasetovanmi okraji) a vzdoba (nap. ryt linie lemovan tekami, ryt psky s vrypy) jsou dostaujcm datujcm materilem. Problmy mohou vyvstat s nktermi hrobovmi celky, je ns zavdj spe do pechodnch fz. K nejstarmu hrobu z LT D2a/b (plaansk skupiny? nebo jet pedchozho vvoje?) podle psov zpony (profilierte Stabgrtelhaken) typu Voigt B a spony Almgren 18a snad pat soubor z Lukavce. Naopak mezi nejmlad hrobov soubory LT D2b/B1a (dle Licharduse 1984: fze Dobichov-Pihora AA) me bt zaazen hrob 30 z Dobichova-Pihory. Ze sdlitnch celk maj pro chronologii plaansk skupiny vznam nlezy z Mlkojed. Ve tyech chatch byly spony. Zatmco likovit spona v obj. 75 je dokladem pevn starch spnadel z LT D2a, dal spony u spadaj na sam sklonek Obr. 11. Spony typu Aucissa s npisy. 1 Nov BydovChudonice, sdlit: npis DVROTIX; 2 Bratislava-Devn: 1. stolet p. Kr., v nkterch ppadech by mohly npis AVICIN[II]? (podle Kolnka Krekovie ad. 1993). bt i mlad; spony Almgren 2aII z objektu . 38, Kostrzewski var. N-b z objektu . 87 nebo Aucissa z objektu . 174. V rmci LT D2b jsou tyto kusy zaaditeln na sam sklonek zmnn fze, nebo jsou pznan a pro B1a. Nicmn ptomnost plaansk keramiky umouje v rmci relativn chronologie a s vdomm obtnosti tzv. neuzavench nlezovch celk ze sdli klst objekty do potenho stupn doby msk. Chronologie spon, vt poet chat a orientace tchto objekt na lokalit Mlkojedy m vedou k domnnce, e na tomto sdliti snad mohly existovat dv vvojov fze osdlen v prbhu 2. poloviny 1. stolet p. Kr., m by se dala vysvtlit velk koncentrace objekt, zejmna obytnch.

3.3.1. SponyAkoli spony plaansk skupiny nevytvej tak irokou typovou klu jako spnadla nsledujc fze B1a, pesto jsou dleitm zdrojem informac. K hlavnmu typu nleej spony s prohnutm lukem (tzv. geschweifte Fibeln) Almgren 18a, kterch je v echch ve srovnn s dalmi formami nejvce (min. 23 kus). Jejich typologie a chronologie postupn prochz vvojem. Pvodn P. Glsing (1972, 6) rozdlil Almgrenv typ 18 na dv varianty: A.18a (s horn ttivou a oprnou destikou, nejastji tvarovanou do podoby kidlek) a A.18b (s horn ttivou zachycenou hkem a s oprnou destikou). Th. Vlling (1994, 178188) rozliuje u typu Almgren 18a nkolik variant (var. Altenburg, Dnsberg a Wederath). V nejnovj studii S. Demetze (1999, 116 ad., Taf. 2930) je typ Almgren 18a rozdlen na ti varianty: 18a1, 18a2, 18a3. V echch je nejvce zastoupen zkladn (klasick) typ Almgren 18a (viz soupis). Ze dvou lokalit (Tebusice, hrob 557 a Praha-Bubene, hrob 12) znme i Vllingovu variantu Altenburg (=Almgren/Demetz 18a2), pro n jsou typick zaoblen vnlky (kidlka) msto oprn destiky. Tyto spony lze datovat do obdob po polovin 1. stolet p. Kr. (Demetz 1999, 122). Jednu sponu z Lukavce, je je shodn se spnadlem z Magdalensbergu, ad S. Demetz (1999, 118, 258) ke zvltn variant Almgren 18a2 s kidlky. Vechny spony typu Almgren 18a meme v echch na zklad vskytu v hrobovch i sdlitnch celcch klst podle mho nzoru do 2. poloviny 1. stolet p. Kr., tedy do LT D2b, na rozdl od nzoru S. Rieckhoffov (1999, 122, 315, Abb. 52), je nkter tzv. asn geschweifte Fibeln datuje u do LT D2a.


31

Obr. 12. Prolamovan psov zpony v echch. 12 Radovesice, 3 Praha-Smchov, 4 Nebovidy, 5 Stradoniceoppidum, 6 Tebusice, hr. 912. 15 podle Motykov-neidrov 1961.

Spony Almgren 18a v echch: 1. Duchcov (Preidel 1930, 19, Abb. 6; Vlling 1994, 258) 2. Lkaova Lhota, hrob z r. 1960 (Motykov-neidrov 1963, 26, 28, Abb. 8:5; Vlling 1994, 258) 3. Lukavec, hrob (Preidel 1930, 19; Motykov-neidrov 1963, 33, Taf. 4:67; Vlling 1994, 258; Demetz 1999, 258) 4. Nebovidy, rozruen hroby (Motykov-neidrov 1963, 36 a nepubl.) 5. Nov Bydov-Chudonice, hroby 1 a 2 (Rybov 1964, 12, 103, Taf. I:12; Vlling 1994, 259) 6. Praha-Bchovice, sdlit (Vlling 1994, 258) 7. Praha-Bubene, hrob 12 (Motykov-neidrov 1965, Taf. 28:13,15; Vlling 1994, 180, 259, Abb. 14g) 8. Rosnice, sdlit (Motykov-neidrov 1963, 51ad.; Taf. XXXI:8; Vlling 1994, 259) 9. Star Vestec, sdlit (Motykov-neidrov 1958, 169, Abb. 7:3; Vlling 1994, 259) 10.Tiice, hrob 76 a 79 (Motykov-neidrov 1963a, 381, Abb. 26:1,3; 383, Abb. 27:2; Vlling 1994, 259) 11. Tebusice, hrob 557 (nepubl.) 12. Zaluany, sdlit (Rybov 1961, 401, Abb. 2; Vlling 1994, 259)

Ke vzcnm a pomrn luxusnm spnadlm nle v echch velk spona s prolamovanm zachycovaem typu Almgren 18b, kter se nala v hrob . 76 v Tiicch (Motykov-neidrov 1963a, 381, obr. 26:1; Droberjar 1997, 278) spolu se sponou Almgren 18a. Podle Demetze (1999, 120121, 258) jde o typ Almgren 18b2a9 podobn sponm s lmcem (Kragenfibeln), jen m analogie v nlezech na Magdalensbergu/A, v Nitranskm Hrdku/SK, Karlsteinu/D, Konopnici/PL a v Siemianicch/PL. R. Bockius a P. uczkiewicz (2004, 50) je nazvaj jako Pseudokragenfibeln A.18b2a. Na vznik tchto9 Typologie spon doby msk je dnes u tak detailn, e v mnohch ppadech ztrc funkn vznam. Vedle uveden subvarianty lze zmnit dal, nap. Almgren 236b2a1 (podle Demetze 1999) nebo 8a8b1b, 19a1a1a i dokonce 20b3b2b2 (podle Coci 2004). Takovto sub-, sub-, atd. subvarianty asto maj jen jednoho zstupce. Z tohoto dvodu je nutn typologick systmy vrazn zpehlednit, nap. i slouenm mnoha takovch modern vzniklch hybrid.

32

Eduard DROBERJAR

spnadel mly nepochybn vliv galsk, resp. treversk spony s lmcem tzv. Kragenfibeln a mohou bt oznaeny i za jejich prototypy, resp. typ Bern-Gergovia (Bhme-Schnberger 1994). Th. Vlling (1986) je dokonce nazval pmo Kragenfibeln. Podle A. Bhme-Schnbergerov (1990, 240, 248) jde o zvltn skupinu geschweifte Fibeln typu Weisenau-Hrgertshausen. Urit blzkost je i se sponami typu CRICIRU podle S. Rieckhoffov (1995, 170, 315, Abb. 52:9-10). Nzev pochz z minc (zlatch statr) s npisem CRICIRV, na nich je zobrazena prv takov spona. Tyto galsk mince byly raeny ped rokem 51 p. Kr. (Vlling 1986, 229; Rieckhoff 1995, 127). Vskyt uvedench spon je znm i ze skupiny Uttenhofen-Kronwinkl-Hrgertshausen z doby kolem poloviny 1. stolet p. Kr. Blzkost maj tak se zlatou sponou z Ravenny (Krmer 1971, Taf. 28) i s jinou luxusn stbrnou sponou ze sbrek paskho Louvru (Krmer 1971, Taf. 29). Z toho veho je zejm, e tiick spona m zpadn pvod a byla zhotovena nkde v galsko-helvtsk oblasti ve 2. polovin 1. stolet p. Kr. K velmi charakteristickm spnadlm groromstedtsk kultury, ast jsou vak tak v przeworsk a oksywsk kultue, pat spony typu Kostrzewski var. M-a (Vlling 1994, 193 ad.; t 1995, 18 ad., 101105, Karte 2; Bockius uczkiewicz 2004, 5061, Karte 17). Z plaansk skupiny pochz minimln 21 kus a spolu s formami Almgren 18a pedstavuj v echch nejbnj typ spon. Jejich spolen vskyt byl zaznamenn v tiickm hrob 79, ale tak v Altendorfu, hrob 27; Aubstadtu, hrob 8, Schkopau, hrob 50 apod. (Vlling 1994, 197, Tab. 8). Zatm je znme jen z hrob: Lipence 4 kusy (Motykov-neidrov 1963, 3030, Abb. 9:47; Vlling 1995, 102), Nebovidy 3 kusy (Motykov-neidrov 1963, 36, Abb. 7:7,17; Vlling 1995, 102), Tiice, hroby . 19, 24, 32, 69, 79 10 kus (Motykov-neidrov 1963a, Abb. 5:23; 9:23; 359; 10:67; 26:45; 27:3,5; Vlling 1995, 102), Tvrice, hroby . 13, 32 4 kusy (Motykov-neidrov 1965a, Abb. 6:67; 10:67; Vlling 1995, 102). Pro LT D2b jsou rovn pznan spony typu Kostrzewski var. N-a (Vlling 1994, 198 ad., 260270, Beilage 6; Bockius uczkiewicz 2004, 6167, Karte 23, Tab. 5). Obdobn jako pedchoz typ s horn ttivou (var. M), tak varianta N-a (var. N se spodn ttivou) je doloena v eskch lokalitch (krom jednoho sdlitnho obj. . 87 v Mlkojedech) jen z hrob: Lipence (Motykov-neidrov 1963, 31, Abb. 9; 50; Vlling 1994, 264), Tiice, hroby . 36, 71, 82, 92, 101 (Motykov-neidrov 1963a, 362, Abb. 12:2; 377, Abb. 24:6; 387, Abb. 29:4; 401, Abb. 36:1; 409, Abb. 40:12; Vlling 1994, 264) a Tvrice, hroby . 12 a 36 (Motykov-neidrov 1965, 125, Abb. 6:9; 10:8; Vlling 1994, 264). Pitom prv nejastj kombinace spon var. N-a je s var. M-a (Bockius uczkiewicz 2004, 64, Tab. 5). Tak tyto spony se nejastji vyskytuj u polabskch Germn, v przeworsk a oksywsk kultue. Na sam sklonek 1. stol. p. Kr. a pedevm na potek novho letopotu pat spony typu Almgren 2a (tak Kostrzewski var. O). Zatmco typ A.2aII je pznan pro eskou fzi B1a, u nkterch spon A.2aI lze jejich vskyt pedpokldat snad jet v zvru plaansk skupiny. Ale je to zatm jen velmi hypotetick pedpoklad, zaloen na hrobovch nlezech z Dobichova-Pihory, hr. 30 (Droberjar 1999, 340, Taf. 38:30/7; Vlling 1995, 106), Tebusic, hr. 733 (nepubl.) a lokality Hedle (Felcman 1909, obr. 5; Vlling 1995, 106). Sporn nlez (sdlitn i hrobov?) ze Siemi (Motykov-neidrov 1963, 53, Taf. XI:8; Vlling 1995, 107) je obtn ble datovat. Spona Almgren 2aI ze rovho hrobu . 2 z nalezit Vrbice (Motykov-neidrov 1963, 66, Taf. V:4; Vlling 1995, 107) podle spony s oky nle do B1a. Konen je teba zmnit i jednoduch drtn spnadla se spodn ttivou typu Almgren 15, je zstvaj v bdn o sponch ponkud stranou. Men formy se nkdy oznauj jako tzv. vojensk spony (podle vskytu v mskch tborech) a u ns je datujeme do B1a (Droberjar 1997, 281). Spony Almgren 15 se v echch naly v Kostomlatech nad Labem (obr. 25:2), Tiicch, hrob 79 (obr. 31:2; Motykov-neidrov 1963a, 383, obr. 27:2) a Tvricch, hrob V (obr. 27:3; Motykov-neidrov 1965a, 124, obr. 5:3). Jsou velmi blzk sponm typu Gorica (Demetz 1999, 106109, Taf. 27), pro n je pznan vnlek nebo svinut zakonen noky. V ppad, e je ono zakonen odlomen, je pak obtn jejich klasifikace a mohou bt zamnny se spnadly Almgren 15. asov postaven forem Gorica je navc obdobn jako Almgren 15, tj. rmcov 2. polovina 1. stolet p. Kr., i kdy zanaj u se sponami typu Jezerine.

3.3.2. Psov zponyUrit typy psovch zpon jsou jednm z charakteristickch pedmt, kter definuj ptomnost germnsk kultury v echch. Nejstar formy jsou u ns doloeny u v podmokelsk a kobylsk skupin


33

doby latnsk (Venclov 1973, Abb 3:D/13,E/15; 4:13,15; Waldhauser 2001, 128129). Nkter star tvary germnskch psovch zpon byly zaznamenny i v oppidlnm latnu D1, nap. na Tsov (Waldhauser 1992, 167, 182, Abb. 17:34), Starm Hradisku (Meduna 1968, 58, 6061, obr. 2). K dleitmu typu pat profilovan tyinkovit psov zpony (profilierte Stabgrtelhaken), kter lze klst do LT D2 (Voigt 1960, 235ad.; Motykov-neidrov 1965, 124125; Rieckhoff 1995, 140; Bockius uczkiewicz 2004, 915). V echch je doloen typ Voigt A (zpona zakonen kulovitm knoflkem), a to jednak ze Stradonic (P 1906, Taf. 13:6; 16:1) a nov tak z lokality Slivnko na Mladoboleslavsku (Waldhauser Krsn 2006). Typ Voigt B (zpona zakonen stylizovanou zvec hlavikou) byl v rovm hrob v Lukavci (Motykov-neidrov 1963, 33, Taf. 4:15). Podle R. Bockia a P. uczkiewicze (2004, 1315, 136137, Abb. 2b:69, Karte 3) je v echch zastoupen i typ Sotin (zpony s vrazn vystupujcmi polokulovitmi nebo hibovitmi knoflky). Nlezy ze Stradonic (P 1906, Taf. 13:1; 16:6), Starho Hradiska a Liptovsk Mary jsou nejsevernj, ostatn se koncentruj jin od Dunaje a ukazuj spe na vchodokeltskou oblast hlavnho rozen a pravdpodobn i pvodu. Nejmlad nlezy typu Sotin lze klst do asn fze stupn D2. V latnu D2 byly pouvny jak bronzov zpony prolamovan i s otvorem (Lochgrtelhaken), tak i kruhov formy (Ringgrtelhaken). Prolamovan zpony (Voigt 1960; Gleirscher 1986; MadydaLegutko 1990, 158, Abb. 1:56; Bockius uczkiewicz 2004, 1519, 137141) se mohou vyskytovat jet v oppidlnm prosted (Stradonice: P 1906, Taf. 19:11,16). Vtina z nich v eskch nlezech (Motykov-neidrov 1961; t 1965, 125126) pat do plaansk skupiny (typ Voigt A: Lkaova Lhota, Nebovidy/2, Praha-Lipence, Praha-Smchov, Radovesice/2 a typ Voigt B: Radovesice). Nkter mohou pevat a do potku stupn B1 doby msk. Zpona typu Voigt A z tebusickho hrobu 912 (XVI/63) se nala spolu se sponami Almgren 2aI (3), Almgren 2b (2), zvltnm typem bronzov nabraky, dvma nkonmi picch roh atd. Jeliko podle antropologickho uren byl v hrob pochovn jedinec ve vku maturus II a senilis, je urit monost pevn z LT D2b do R B1 vysvtliteln. Psov zpony obou uvedench Voigtovch typ se sousteuj hlavn do oblasti mezi Rnem a Labem, znme je tak z ech a jihovchodnho Bavorska (Bockius uczkiewicz 2004, 17, Karte 4). Vchodn od ech a v przeworsk kultue se u nevyskytuj. Je tedy zejm, e maj pvod v groromstedtsk kultue. Ze stednho Nmecka se pot se svmi nositeli dostaly do ech a Bavorska, tedy do oblast, kde je prokzna expanze tto kultury. Jednoduchm kruhovm psovm zponm (Ringgrtelhaken) se vnoval J. Werner (1961, 149151, 159160 Abb. 45). Rozdlil je do dvou skupin: typ Werner A (geflgelte Ringgrtelhaken) a typ Werner B (Ringgrtelhaken mit verzierten Knopfteil). Krom nich vak existuj i jin jet jednodu elezn kruhov, ovln i trojhelnkovit zpony zakonen na kratm nebo delm ramenu hkem i knoflkem (Ringgrtelhaken mit haken- oder knopffrmigem Ende). Tomuto prostmu typu, kter meme oznait jako typ Werner C, byla dosud vnovna nejmen pozornost (Madyda-Legutko 1990, 158, Abb. 1:4). elezn kruhov zpony jsou znm na etnch pozdn latnskch hraditch, ale tak v germnskch hrobech (Schulze-Forster 2004, 377, Anm. 17). Podle W. Zaniera (1999, 42) se kruhov psov zpony vyskytuj v keltsko-germnsk oblasti stedn Evropy v pozdn dob latnsk, pedevm jako soust muskho kroje. Tak podle J. Wernera (1961, 149151) jsou zpony s kidlky dominujcm prvkem muskho kroje bjsko-noricko-panonskch Kelt. Doklady pochzej i z Britnie, a to z doby kolem stedu 1. stolet p. Kr. (Collis 1973) a ze severn Itlie (Graue 1974, 59). Z prosted przeworsk kultury jsou doloeny ve stupni A2 (Dbrowska 1988, 25, tabl. IV:50). Typologicky a zejm sten i chronologicky eleznm kruhovm psovm zponm (Werner typ C) pedchzej bronzov (ojedinle i elezn) zpony s kidlky (Werner typ A) a zpony se zdobenm knoflkem (Werner typ B). Zatmco psov zpony Wernerova typu C ze Stradonic, Hrazan a Kobyl lze datovat do LT D2a, nlezy z Tebusic pat do plaansk skupiny (LT D2b). Ve Stradonicch se vyskytuj i elezn imitace norickch psovch zpon s pevnm hkem a s obdlnkovitm rmekem (P 1903, tab. XXXIII:50,56,57), je maj sv pedlohy v norickch bronzovch (mosaznch) zponch typu Garbsch G1a, znmch z Magdalensbergu (Garbsch 1965, 80) nebo z pchovsk kultury (Pieta 1997, 4952, Abb. 1:17), a kter meme klst na sam sklonek doby latnsk nebo a do augustovskho obdob (Kaczanowski Madyda-Legutko 2000, 169170).

34

Eduard DROBERJAR

Obr. 13. Rozen eleznch psovch zpon typu Werner C. 1 Alte Burg bei Bad Laasphe, 2 Altenburg-Niedenstein, 3 Augsburg-Oberhausen, 4 Badow, 5 Dnsberg, 6 Eisenberg, 7 Forggensee, 8 Groromstedt, 9 HamburgFuhlsbttel, 10 Hambach, 11 Hatzfeld-Lindenhof, 12 Heidetrnke, 13 Heunstein, 14 Hrgertshausen, 15 Hornbek, 16 Hrazany, 17 Kobyly, 18 Kojetn, 19 Kundl, 20 Liptovsk Mara, 21 Ornavasso-S.Bernardo, 22 Pikule, 23 Podture-Velnok, 24 Prosn, 25 Schkopau, 26 Sobocisko, 27 Stradonice, 28 Strgiel, 29 Tebusice.

Psov zpony typu Werner C (obr. 1315): 1. Alte Burg bei Bad Laasphe/D (Schulze-Forster 2004, Abb. 4:6) 2. Altenburg-Niedenstein/D (Schulze-Forster 2004, 385, Anm. 17) 3. Augsburg-Oberhausen/D (Hbener 1973, Taf. 30:9,12) 4. Badow/D, hroby 324, 992, 1025, 1298, 1462 (Bemmann 1999, Taf. 46:324/2; 136:992/2; 149:1025/3; 184:1298/2; 206:1462/4) 5. Dnsberg/D (Schlott 1999, Taf. 7:8,10; 8:14; Schulze-Forster 2004, 385, Anm. 17) 6. Eisenberg/D (Schulze-Forster 2004, Abb. 4:6) 7. Forggensee/D (Zanier 1999, Taf. 20:B33B36) 8. Groromstedt/D (Eichhorn 1927, 213, hrob 1908/E; hrob 1911/131) 9. Hamburg-Fuhlsbttel/D (Tischler 1954, Taf. 53:2) 10. Hambach (Schulze-Forster 2004, 385, Anm. 17) 11. Hatzfeld-Lindenhof, hrob 9 (Seidel Soares da Silva 2001, Abb. 5:6) 12. Heidetrnke/D (Schulze-Forster 2004, 385, Anm. 17) 13. Heunstein/D (Schulze-Forster 2004, 385, Anm. 17) 14. Hrgertshausen, hrob 3 (Gebhard 2004, 110, Abb. 5:2) 15. Hornbek/D, hroby 109, 134, 308 (Rangs-Borchling 1963, Taf. 14:109/c; 17:132/b; 134/b; 35:308/c) 16. Hrazany/CZ (Jansov 1988, Taf. 8:22; 97:22; 135:11) 17. Kobyly/CZ, hroby XIII, XXVI (Mhling 1944, 27, 35, Abb. 7:1; 12:3) 18. Kojetn/CZ (Pieta 1982, Taf. XI:7) 19. Kundl/A (Lang 1998, Taf. 11:284287) 20. Liptovsk Mara I/SK (Pieta 1982, Taf. XI:3) 21. Ornavasso-S.Bernardo/I, hrob 7 (Graue 1974, Taf. 12:4) 22. Pikule/PL (Kokowski uckiewicz 2002, Abb. 8:k) 23. Podture-Velnok/SK (Pieta 1982, Taf. XI:2) 24. Prosn/SK (Pieta 1982, Taf. XI:6) 25. Schkopau/D, hrob 41 (Schmidt Nitzschke 1989, Taf. 9:41/d) 26. Sobocisko/PL (dve Zotwitz), hrob 11 a 21 (Pescheck 1939, 48, 357, Abb. 42:2; 186:4) 27. Stradonice/CZ (P 1903, tab. XXXIII: 1,67,1113, 1820,3032,34) 28. Strgiel/PL (Jaskanis Okulicz 1981, tabl. XXXII:15) 29. Tebusice/CZ, hroby 413, 904, 928, 2 mimo hrobov celek (Motykov-neidrov 1965, Taf. 26:9 a nepubl.)


35

Obr. 14. elezn kruhov psov zpony typu Werner C. 1 Ornavasso-S.Bernardo/I, hrob 7 (podle Graue 1974); 2 Pikule/PL (podle Kokowski uckiewicz 2002); 3 Hrazany/CZ (podle Jansov 1988); 4 Augsburg-Oberhausen/D (podle Hbenera 1973); 5 Dnsberg/D (podle Schulze-Forster 2004); 6 Eisenberg/D (podle Schulze-Forster 2004); 7 Liptovsk Mara I/SK (podle Piety 1982); 8 Podture-Velnok/SK (podle Piety 1982); 9-16 Stradonice/CZ (podle Pe 1903).

3.3.3. Nramek(?) z TebusicV inventi hrobu 928 v Tebusicch (obr. 32:928/4), asov zaaditelnho podle spony Almgren/Vlling 2aII a psov zpony Werner C1 do plaansk skupiny, se naly fragmenty bronzovho psku (. 0,5 cm). Uprosted vnj strany byly zdobeny liniemi vpich. Zdnliv podobnost s kovnm zadn strany psov zpony z Traunsteinu (Krmer 1962, Taf. 106:10) vak neodpovd rozmrov. Tebusick pedmt je vrazn ten. Podle zaoblen nejvtho fragmentu lze pedmt interpretovat jako nramek. Z plaansk skupiny dosud neznme dn nlez kovovho nramku a ani v jinch nekeltskch kulturch pozdn doby latnsk nebyly nramky astm pedmtem. Nkolik exempl je znmo z przeworsk a oksywsk kultury (Dbrowska 2004). Zatmco v przeworsk kultue pevauj nramky bronzov drtn a uprosted zeslen a profilovan, pro oksywskou kulturu jsou charakteristick elezn nramky s kruhovm prezem. I tak nelze vylouit, e do tebusickho hrobu mohl bt uloen nramek.

36

Eduard DROBERJAR

Obr. 15. elezn kruhov psov zpony typu Werner C. 1 Tebusice/CZ, mimo hrob; 2 Tebusice, hr. 928; 3 Tebusice, hr. 413; 4 Sobocisko/PL, hr. 11 (podle Pescheck 1939); 5 Forggensee/D (podle Zaniera 1999); 6 Hamburg-Fuhlsbttel/D (podle Tischlera 1954); 7 Sobocisko/PL, hr. 21 (podle Pescheck 1939); 8 Strgiel/PL (podle Jaskanis Okulicz 1981); 9,13 Stradonice/CZ (podle Pe 1903); 10 Badow/D, hr. 1462 (podle Bemmanna 1999); 11 Badow, hr. 992 (podle Bemmanna 1999); 12 Tebusice, mimo hrob; 14 Schkopau/D, hr. 41 (podle Schmidt Nitzschke 1989); 15 Groromstedt/D, hr. 1908/E (podle Eichhorna 1927); 16 Badow, hr. 1025 (podle Bemmanna 1999).


37

Obr. 16. Jemn toen keramika LT D2b (1-9) a B1a (10). 1 Tebusice, hr. 64; 2 Ptkov (podle Filipa 1956); 3, 9 Tebusice, hr. 73; 45 Praha-Bchovice, obj. 48/72 a H/68 (podle Venclov); 6 Tebusice, hr. 472; 7 Tebusice, bez hr.; 8 Tebusice, hr. 523; 10 Dobichov-Pihora, hr. 1.

3.3.4. ZbranZcela uniktnm nlezem plaansk skupiny je me s celokovovou pochvou (obr. 28:1,10), nalezen v rovm hrob U1/62 ve Stehelevsi. Podle Th. Vllinga (2005, 167, Karte 22) pat stehelevsk exempl do tzv. stedogermnsk skupiny me (mittelgermanische Sondergruppe), kter maj svj pvod ve stednm Nmecku, resp. pochvy jsou germnsk a vlastn dvousen mee mohou mt keltsk pvod. Ze stednho Nmecka se kovov pochvy me dostaly do dolnho Polab a na Jutsk poloostrov. Nejvchodnjm nlezem je prv zbra ze Stehelevsi. V plaansk skupin jsou mee vzcn, krom stehelevskho nlezu meme jednosen me vidt ve fragmentu bitu (obr. 27:2) v Tvricch, hrob V (Motykov-neidrov 1965, 124, obr. 5:2). Nov nlezy dokldaj i ptomnost przeworskch zbran. V objektu ve Velkch Plepech (Vojtchovsk 2006) byl nalezen me pravdpodobn typu uczkiewicz III/2 s celokovovou pochvou (uczkiewicz 1997, 204, ryc. 8:2; t 2000, 364365) a velmi dlouh kop (Dbrowska 1997, Taf. XCVII:5; Bochnak 2002, 46, 57, Taf. VIII:12).

38

Eduard DROBERJAR

Obr. 17. Jemn toen keramika (popelnice) z Tebusic.

Ob zbran meme datovat do stupn A3 przeworsk kultury, tedy do na plaansk skupiny. Jinak v eskm nekeltskm latnu (LT D2b) mezi zbranmi vrazn dominuj hroty kop i otp. Zbran byly v plaanskch rovch hrobech zjitny celkem v 17,2 %.10

3.4. Ciz prvky v plaansk skupinPro chronologick zkoumn nejstarch germnskch pamtek v echch maj tak znan vznam rznorod ciz prvky (keltsk, germnsk z jinch oblast nebo msk). Pestrost rozlinch sloek hmotn kultury na sklonku doby latnsk a v potcch doby msk dokumentuje nejen sloitost doby, ale souasn i propojovn mench i vtch kulturnch celk v dsledku astch migrac a akulturanch proces (k tomu srov. Andresen 2004). Zejmna pro otzky vzjemnho prorstn keltsk, germnsk a msk civilizace si zvltn pozornost zaslou srovnn nkterch jejich komponent.

3.4.1. Keltsk kovov pedmty v asn dob mskPomrn astmi nlezy na germnskch lokalitch nebo pmo i v objektech asn doby msk jsou kovov pedmty, kter maj pvod v keltskm prosted. Pipomeme si nkter z nich. Nap. kruhy s vnlky i s tzv. bradavkovitou vzdobou z Tebusic, hrob 744 (nepubl.) nebo Dobichova-Pihory, hrob 30 (Droberjar 1999, 340, Taf. 38:30/5,8). Zatmco hrobov celek z Tebusic klademe do B1,10 V tto souvislosti je zajmav, e pro nsledujc stupe B1 bylo obdobn procento hrob se zbranmi zjitno v Tebusicch (17,8 %). Vce bojovnickch pohb znme z Dobichova Pihory (22 %).


39

Obr. 18. Vzovit na kruhu vyrbn ndoby. 1 Tebusice; 2 Groromstedt, hr. 1908/E71 (podle Eichhorna 1927); 3 Aubstadt, hr. 1 (podle Vllinga 1995); 4 Groromstedt, hr. 1911/99 (podle Eichhorna 1927); 5 Groromstedt, hr. 1911/80 (podle Eichhorna 1927); 6 Hrgertshausen, hr. 2 (podle Krmera 1962); 7 Hrgertshausen, hr. 1 (podle Krmera 1962).

nlezy z tictho hrobu na Pihoe mohou bt star, a to z pelomu LT D2b (A) a B1. Kruhy s vnlky se vyrbly hlavn v obdob oppid v echch a na Morav (Balke 1999, 66, ryc. 5). Jsou tak doloeny jako pozdn importy na sklonku doby latnsk v przeworsk kultue (o. c., 6769). V dob msk dolo k jist renesanci tchto forem (o. c., 6972), znme je z oksywsk, wielbarsk a przeworsk kultury. Jinm pedmtem me bt bronzov podkovovit st uzdy z ji zmnnho hrobu 30

40

Eduard DROBERJAR

Obr. 19. Przeworsk keramika plaansk skupiny (LT D2b). 1-2 Stradonice, sdlit (podle Motykov-neidrov 1962); 3,6 Zvist (podle Motykov Drdy Rybov 1978); 4 Most (nepubl.); 5 Rybany (nepubl.).

v Dobichov-Pihoe (Droberjar 1999, 110, 111, Abb. 25:4; Taf. 38,30/2). Takovto pedmty, pochzejc ze stradonickho oppida (P 1906b, Taf. XXV, 20; XXXI, 17.20; Droberjar 1999, 111, Abb. 25:56), pozdn latnskho rovho hrobu z Hofheimu (Werner 1953, Abb. 2:7) nebo oppida na Altenburgu (o. c., Abb. 5:23), povauje J. Werner (o. c.) za keltsk vrobky. V plaanskch objektech jsou doloeny tak latnsk (keltsk) elezn nstroje, jako nap. pilnk (raple) v Horomicch, obj. 1/03 (ulov 2006), kter rovn pochzej z prosted oppidlnho (Jacobi 1974, 1518, Taf. 5), pchovsk kultury (Pieta 1982, 80, 260, Taf. XVIII:1) i z mskch provinci (nap. Hbener 1973, 51). Jinm nstrojem je sekera z Dubu-Javornice, obj. 1/99 (Parkman Zavel 2003, 209, Abb. 5:1), je znme z vcerch keltskch lokalit v echch, a to jak oppidlnch, tak i depot (Rybov Motykov 183, 132133, Abb. 9:3; 10:2,4; 11:4; 15:2,4; 16:1,4; 17:7; Parkman Zavel 2003, 211). Ponkud obtnj situace je v problematice spon, kter povaujeme ze jeden z nejdleitjch chronologickch ukazatel, pestoe toton pedmty materiln kultury, nap. spony, nemusej bt v rznch oblastech (nap. periferi a center) stejn datovny (Waldhauser 1983, 332). Nicmn urit typy spon pmo definuj jednotliv fze doby latnsk a msk. Nap. nauheimsk spony jsou typick pro latn D1 (konec 2. a 1. polovina 1. stolet p. Kr.; Striewe 1996; Demetz 1999, 7891). Jak prokzala nedvn studie W. Zaniera (2004), pevaj nkter exemple a do augustovskho obdob, zejmna v mskch nlezovch kontextech (nap. Vindonissa, Dangstetten, Kempten, Teurnia). Tak spony Almgren 65, kter pat k vdm typm LT D2a, se mohou vyskytnout v mladch souvislostech.


41

Obr. 20. Expanze przeworsk kultury ve stupni A3 (=LT D2b). 1 zpadn hranice kultury ve stupni A3, 2 smry en a vliv, 3 intenzivn stopy osdlen. Podle T. Dbrowsk 2003a (doplnno o ipky smujc do ech).

Nap. v rovm hrob I ve Vrutici, jen je datovn sponou s oky Almgren 45 do stupn B1 (Zpotock 1969, 180, obr. 2:13) byla spona Almgren 65. Stejn forma a k tomu jet star spona nauheimsk tvoily nlezov celek v bavorskm Gromehringu spolu s labsko-germnskou terinou ze druh poloviny 1. stolet p. Kr. (Hssen 2000, 239246, Abb. 3). Se sponami Almgren 65 jdou likovit spony, ale i ty se mohly ve vjimench ppadech dostat do mladch celk. Jedna z nich byla v chat (obj. 75) plaansk skupiny v Mlkojedech (obr. 40:1). Je tedy zejm, e pevn uritch starch kovovch pedmt (a to z rznch dvod) patilo k astjmu jevu a nemus bt signifikantnm ukazatelem pro klasifikaci jednotlivch kus. V nlezovch celcch se starmi pedmty maj daleko vt vznam ty nejmlad. Posta vak vskyt tchto staroitnost k tomu, abychom mohli hovoit o pevn keltsk kultury do doby msk? K tomu by snad vce mohly napomoci jin nlezy.

3.4.2. Latnsk (keltsk) keramikaKrom kovovch keltskch nebo obecn pozdn latnskch pedmt jsme zaznamenali u ve vcero objektech z potku doby msk ptomnost keltsk keramiky. Jednm z pznanch jev je vskyt latnsk malovan keramiky v objektech plaansk skupiny. V germnskch chatch v Kadani-Jezerce, obj. 14 (obr. 45:B; Kruta 1972) a Koln-Radovesnicch I, obj. 10 (obr. 46:A6; Motykov Sedlek 1990, 272, obr. 1:6) se nala vt st ndoby a fragment. V obou ppadech jde o cizorod prvek v sdlitnch objektech, kde ostatn materil je kulturn celistv a nenechv ns na pochybch, e jej meme zaadit mezi keramiku plaansk skupiny. Proto zde keltskou malovanou keramiku lze oznait za star kulturn pms. Podle J. Waldhausera (1983, 338) existuj v severozpadnch echch i dal sdlitn objekty z asn doby msk, v nich byla nalezena latnsk malovan keramika. Ponkud jin si-

42

Eduard DROBERJAR

tuace je na jihu ech. V objektu (. 1/99), prozkoumanm na lokalit Dub-Javornice (Parkman Zavel 2003) se vedle germnsk keramiky plaansk skupiny (obr. 47:811) objevilo vcero keltskch fragment a rekonstruovanch ndob (obr. 47:12,47), vetn malovan oppidln keramiky (obr. 47:3) a tak dal keltsk pedmty (ernovy a sekera). V tomto ppad by jihoesk celek mohl bt dokladem pevn keltsk kultury do plaansk skupiny. Zd se, e potky plaansk skupiny zachytily jet sklonek civilizace oppid, resp. ped

archeologie_barbaru

Documents