Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Arles antique by L. A. ConstansReview by: G. HejzlarListy filologické / Folia philologica, Roč. 51, Čís. 1 (1924), pp. 47-48Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449945 .

Accessed: 15/06/2014 00:31

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.177 on Sun, 15 Jun 2014 00:31:54 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 47

Některé partie Exlerovy dissertace nejsou dosti oprávněny a měly by býti, myslím, vypuštěny, zejména seznamy, obratů pro sebních, které při naprosté rozmanitosti neukazují к žádnému typu. Odsoudil je vlastně autor sám doznáním (str. 123): In generál there is a great freedom of phraseology, the writer evidently not

feeling himself restricted to any set phrase. Naopak lecčeho po

strádáme, hledíme-li к tomu, že Exler nadepsal svoji studii »Forma

starořeckého dopisu*. Nevšímá si vůbec formy adress na versu,

jak často uváděn odesílatel, jak místo určení, stejně mlčí o sub

skripcích. Ale i kdyby byl přesněji zúžil název a označil, že

chtěl probrati typické frase listovní, trpělo by jeho pojednání

neúplností. Z Wilckenovy chrestomathie známe stereotypní za

čátek pozvání na hostinu έρωτα σε (καλεί σε) .. . δειπνήσαι

(I 2, č. 484—487). Místo radostného χαίρειν objevuje se v za

čátkové formuli i kondolenční εϋψνχειν (tamže č. 479), jehož u Exlera postrádáme. Bohumil Ryba.

Atlas of ancient and classical geography (Everyman's library 451), London, I. M. Dent 1922. Str. XII + 230. Za 2/6 šilinků.

Nedávno vyšel osmy otisk tohoto velmi pěkného atlantu к staro

věkým spisovatelům. Obsahuje 43 barevných, pečlivě a přehledně

provedených map, 19 plánů měst a bojišť, potom na 102 stranách

historickotopografické výklady a konečně důkladný index. Barevné

mapy jsou dobře a zřetelně pracovány, jména jsou vytištěna velmi

čitelně, takže hledání nenamáhá zrak tolik, jako v oblíbeném atlantu

Perthesově. Jinou výhodou proti Perthesovým mapám je to, že

nejsou tištěny až do vnitřního záhybu, takže není nutno knihy

přelamovati. Seřadění map je poněkud zvláštní: nejprv jdou mapy

zobrazující starověké představy světa, počínajíc Argonauty až po Strabona a Melu, potom je přehledná moderní mapa starověkého

světa, pak mapy velkých říší starověkých (egyptské, babylonské,

perské, Alexandrovy, římské za Caesara a ve IV. stol. po Kr.), dále dvě speciální mapy к Aeneidě, čtyři шару Itálie, dvě mapy

Říma, čtyři mapy řeckého světa, Athény, Piraeus, severní Balkán,

čtyři mapy ostatní Evropy, dvě Afriky, přehledná mapa orientu, tři speciální mapy orientu, Palestina starého a nového zákona,

Trója a Troas. Plány bojišť a měst (krom těch, jež jsou zařaděny

mezi barevnými mapami) jsou kresleny. Lepší by mohl býti plánek

Pompejí. Index jmen obsahuje i určení zeměpisné polohy. Atlas je vkusně vázán. Je dobrou a lacinou pomůckou; v na

šich penězích stojí asi 17 Kč. Vladiinír Oroh.

L. A. Gonstans: ArleS antique E. Boccard, Paris 1921, XVI+ 426 str. in 8°, 16 tab.

V prvé části podána zde historie této »Gallula Roma Arelas«,

jak nazývá Ausonius Arelate, od založení v době V. — II. stol. př. Kr. do konce doby -císařské, v druhé části popsány jsou monu

This content downloaded from 91.229.229.177 on Sun, 15 Jun 2014 00:31:54 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

48 Ovahy.

menty zachované a vylíčeny osady zaniklých. Zachyceny jsou

jmenovitě dějiny města od I. stol. př. Kr., kdy za pomoc Caesarovi

proti Massilii (Caes. bell. civ. I. 36) jako privilegovaná colonia Julia Paterna Sextanorum stala se střediskem obchodním v již. Gallii. Používaje hojně materiálu epigrafického, předvádí spisovatel život municipia, které ožívá před námi se svými úředníky, různými

cechy a společnostmi, sbory kněžskými, ethnickou směsicí keltsko

řecko-latinskou a ještě rozmanitějšími náboženstvími, zajímavou

postavou hellenisovauého Kelta Favorina, atd. Vylíčena doba jeho

slávy zvláště v IV. stol. po Kr., kdy stává se císařskou residencí

pro mírnost podnebí a výhodné spojení s Hispanií, Itálií a sev.

Gallií, na krátkou dobu i administrativním centrem, až do r. 475,

kdy dobyto od Visigotů. Zajímavá je kapitola o hospodářských po

měrech, průmyslu a obchodě arelatském. Jako Arelate hrálo větší

úlohu v dějinách než pouhé municipium, tak i tato kniha je více

než monografie jednoho města. Přináší doplnění a leckterý nový

postřeh к díla C. Julliana, Histoire de la Gaule, 1908/9, o níž se

v mnohém opírá. (}. Hejzlar.

F. Courby: Les vases grecs á reliefs. Bibliothěque des écoles fran^aises ďAthěnes et de Rome, fasc. 125, E. Boccard, Paris 1922; X + 598 str. in 8°, 117 obr. v textu а XVII tab.

Za 40 fr.

V 29 kapitolách podává tu prof. lyonské university dějiny a vývoj řecké keramiky s ozdobou reliefovou od nejvzdálenějších červánků civilisace v zemích řeckých až do II. stol. po Kr., t. j. do úpadku a barbarských výrobků v Egyptě, kde dožívají tradice

řecké keramiky s reliefy. Tím dostává se nám prvního soustav

ného zpracování tohoto druhu vás, které nebyly v takové oblibě

jako malované, ani se těmto nemohou vyrovnati rozmanitostí

a krásou dekoračních sujetů, avšak které byly před malovanými nádobami a přežily je, majíce za všech dob charakteristické a ori

ginální tvary i své periody rozkvětu. V době archaické střediskem

jich výroby byl Rhodos, v době hellenistické byly oblíbenou ná

hradou a napodobením drahých vás kovových. Při výrobě jich se

užívalo kadlubu, který často reprodukoval reliefy vás kovových. Pro dobu starší IV. stol. neuznává spisovatel vlivů toreutiky na

tuto keramiku a na podkladě pečlivého srovnání výtvorů obou

těchto řemesel uměleckých dokazuje originalitu a samostatnost

hrnčířů i za dob, kdy stojí keramika relieíová úplně pod vlivem

vás malovaných. V rámci chronologickém —

mezníky časové jsou tu stejné jako v historii umění antického —

probírá výtvory kera

mické podle krajin, snaží se zjistiti střediska výrobní (většinou se značnou pravděpodobností), nalézti společné znaky, analogie,

vzájemné vlivy a zjistiti cesty, kterými pronikly různé živly do

jednotlivých stylů. Mnohé otázky ovšem tu zůstávají otevřeny neb

nezodpověděny, mnoho je tu příliš nejistého. Přitom jsou vásy

This content downloaded from 91.229.229.177 on Sun, 15 Jun 2014 00:31:54 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions