autorský kolektiv - sudpany.cz - akce, večírky, zábava · almanach 4.c ročník 1982 ... 5...
TRANSCRIPT
Almanach 4.C ročník 1982
Stránka 1
Autorský kolektiv
příjmení v dětství jméno email
Brejchová Urbánková Diana [email protected]
Černík
Miroslav [email protected]
Eppert
Glauschová Šmídová Petra [email protected]
Horáček
Petr [email protected]
Kobrle
Dalibor [email protected]
Kopáčová Bittenglová Jana [email protected]
Kotrč
Roman [email protected]
Kratochvíl
Marcel [email protected]
Kružík
Hynek [email protected]
Macháček
Ivan [email protected]
Mužáková Mužáková Iva [email protected]
Novotný
Milan [email protected]
Pech
Richard [email protected]
Pešek
Jindřich [email protected]
Peterka
Petr [email protected]
Petríková Kvapilová Iva [email protected]
Škoda
Libor [email protected]
Vaňková Vaňková Alice nemá
Volf
Robert [email protected]
Vondrášek
Josef [email protected]
Zahid Štefková Taťána [email protected]
Zodpovědnost za obsah jednotlivých příspěvků je plně na jejich autorech.
Publikace prošla redakční úpravou a jazykovou korekturou v možnostech
maturanta ze slovenštiny.
Vydalo nakladatelství SUDPANY Publishing © 2012
Almanach 4.C ročník 1982
Stránka 2
Almanach 4.C ročník 1982
Obsah Stránka 3
Obsah
Diana Brejchová .................................................................................................... 5
Miroslav Černík ..................................................................................................... 7
Eda Eppert .......................................................................................................... 11
Petra Glauschová ................................................................................................ 13
Petr Horáček ....................................................................................................... 17
Dalibor Kobrle ..................................................................................................... 21
Jana Kopáčová .................................................................................................... 25
Roman Kotrč ....................................................................................................... 27
Marcel Kratochvíl ............................................................................................... 31
Hynek Kružík ....................................................................................................... 35
Ivan Macháček .................................................................................................... 39
Iva Mužáková ...................................................................................................... 43
Milan Novotný .................................................................................................... 45
Richard Pech ....................................................................................................... 49
Jindřich Pešek ..................................................................................................... 53
Petr Peterka ........................................................................................................ 59
Iva Petríková ....................................................................................................... 63
Libor Škoda ......................................................................................................... 67
Alice Vaňková ..................................................................................................... 69
Robert Volf ......................................................................................................... 71
Josef Vondrášek .................................................................................................. 73
Taťána Zahid ....................................................................................................... 77
Almanach 4.C ročník 1982
Úvod Stránka 4
Almanach 4.C ročník 1982
Diana Brejchová Stránka 5
Diana Brejchová
Příspěvek nedodala. Proto
alespoň několik fotek…
Almanach 4.C ročník 1982
Diana Brejchová Stránka 6
Almanach 4.C ročník 1982
Miroslav Černík Stránka 7
Miroslav Černík
přezdívka: Mirouš,
Dutohlav (hlavně v kině Moskva)
současná profese:
úspěšný čerpař Vašich daní a daní našich
západoevropských soudruhů
předcházející profese:
student a student a student
Co Vám dalo Gymnázium pro život?
Stejně jako každému, kdo jím prošel, hlavně zabrat!
Nejoblíbenější profesor?
V době studia to byl určitě někdo jiný než po letech. Teď nejčastěji
vzpomínám na třídního Kuglera a matykáře Kaše (neskloňuju ani
nepřechyluju). Vedle jejich nadhledu z nich čišela i životní zkušenost. A
Franc mi určil současnou dráhu, tj. pracovat v ženském kolektivu.
Jaký jste měl prospěch?
Byl jsem spíše nadprůměrný student, takže jsem za celou dobu studia
propadl pouze z jednoho předmětu a to pouze v pololetí (angličtina).
Životní milníky?
Milníkem byl určitě, stejně jako pro 21 dalších, vstup na Gymnázium Lbc
Ženy – muži – děti – psi?
ano – ne – ano – ne (číselně 2040)
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z gymnázia?
Co jsem přestal chodit na fotbal, tak své spolužáky vidím už méně, tak
jedenkrát týdně.
Almanach 4.C ročník 1982
Miroslav Černík Stránka 8
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Pamatuji si ho jen velmi matně, často mě posílal ze třídy na chodbu a tak
mi jeho tvář v paměti moc neutkvěla.
Vzpomenete si na některé další profesory?
Jeden byl takový tlustější, druhej hubenější, další šíleně šilhal a nikdo
nevěděl, koho se vlastně ptá. Bohužel si jména už nepamatuju. Jeden nás
učil deskriptivu a jmenoval se Prcala, nebo nějak tak,…je to všechno už
dávno. Další mluvil ve sprostých přirovnáních, další nám nadával,
jednomu jsem dokonce tykal, ale rozhodně byli všichni příjemnější než
některé profesorky. Ale po letech si pamatuji již jen to dobré….
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Já myslím, že zde se sejde jedenadvacetkrát slavný výrok „Kurva třído,
dneska se mi tu ale nedobře učilo…“ a nebo „Dneska jsem šel ráno do
školy…“, ale zkusím najít jiný. Jo, co tenhle: „A proto Volf….“.
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu:
Gymnázium nás naučilo mnoho věcí, např. strachu z psaní souvislého
textu. Představa, že napíšu text, který bude obsahovat zeugmu, anakolut či
dokonce atrakci, mě trápí i po těch třiceti letech, ale budiž.
Udavačem z hladu
Tím, že se jako zdravé jádro kolektivu 4.C scházíme poměrně často,
udržuje se mnoho historek ze školních lavic v ústních podáních
jednotlivých spolužáků a je z čeho vybírat. Je pravdou, že postupem času
se některé historky zapomínají a naopak jiné se objevují s tím, že jejich
vypravěč často přesvědčí kolektiv o tom, že se to jistě stalo a jistě stalo
právě takhle. Při opakování se pak tato historka „zažije“ a již nikdo
nepochybuje o tom, zda se skutečně stala. Budu Vám ale vyprávět
historku, která se stala určitě a jíž jsem byl účastníkem.
Ve čtvrtém ročníku nás vedení školy umístilo do jazykové laboratoře a
posadilo do třech lavic a Edu. Já jsem se shodou okolností či nešťastných
náhod ocitl v lavici s Ríšou, Jindrou a Petrem Peterkou, které velmi trefně
Almanach 4.C ročník 1982
Miroslav Černík Stránka 9
angličtinář Řehánek nazýval Spolek u tří blbců. Nebo to bylo nějak jinak?
To už si nepamatuju.
Rozhodně si ale pamatuju, že přestože měla naše třída velmi dobrou
strategickou polohu tím, že k dosažení schodů k jídelně stačilo zvládnout
jednu křižovatku, byly páteční obědy tragédií. Končili jsme hodinou
s prof. Weinerovou, což znamenalo nejen zkaženou náladu na celý
víkend, ale hlavně obrovskou frontu na oběd, protože Vajnerka měla ve
zvyku končit až se zvoněním ukončujícím přestávku.
Jeden z výše uvedené trojice dostal jednoho pátečního dopoledne výborný
nápad – zajít si na oběd o přestávce před touto hodinou. A abychom to
časově zvládli, je nutné vyrazit již během hodiny angličtiny. Má pozice
v naší čtyřčlenné lavici byla z tohoto pohledu nejhorší, a proto jsem si
nejprve ani nevšiml, že Pech - Pešek již utekli. Protože prof. Řehánek se
již nemínil otočit k tabuli a měl jeden ze svých výchovných monologů,
nezbylo mému hladovému žaludku nic jiného, než se přihlásit. Řehánek
byl mou aktivitou překvapen, protože to nebyl zrovna pravidelný jev, a
okamžitě mě vyvolal. Na mé udání „Pech - Pešek utekli“ zareagoval
podle předpokladu „Černík za nimi!“ Již za minutu se připojuji k v klidu
obědvajícím kamarádům a „Spolek opět prosperuje“. S plným žaludkem
se pak následující Vajnerka dala alespoň trochu přežít.
Almanach 4.C ročník 1982
Miroslav Černík Stránka 10
Almanach 4.C ročník 1982
Eda Eppert Stránka 11
Eda Eppert
Povolání: rentiér, rybář
Bližší informace nedodal.
Almanach 4.C ročník 1982
Eda Eppert Stránka 12
Almanach 4.C ročník 1982
Petra Glauschová Stránka 13
Petra Glauschová
rozená: Šmídová
Vzpomenete si na své spolužáky, jak na
vás při studiu působili?
Zkouším vzpomenout na všechny spolužáky, když už je taková vzácná
příležitost:
Jana Bittenglová VELICE KAMARÁDSKÁ, SPOLEČENSKÁ,
VESELÁ, velká znalkyně sportu a sportovců a
volejbalová divoška, šikulka na češtinu Mirouš Černík DÍTĚ ŠTĚSTĚNY A RADOSTÍ Eda Eppert VELMI OBLÍBENÝ, vždy opálený hezký kluk,
dívkami vyhledávaný, DÁVAL PŘEDNOST
RYBÁM A LYŽÍM, aspoň myslím, maturita 13tka Péťa Horáček TAKOVÝ ROZTOMILÝ BUŘIČ Roman Kotrč člověk, který mi krásně počítal kroky v tanečních a
měl se mnou trpělivost /dodatečně děkuji za
společně protančené chvilky, dá-li se tomu tak říct /
DOBŘE NALADĚNÝ Iva Kvapilová VELKÁ KAMARÁDKA Dalibor Kobrle NESMĚLÝ, ALE UČÍ SE Marcel Kratochvíl VESELÁ KOPA Hynek Kružík VELKÝ SPORTOVEC A ELEGÁN
Milan Novotný VELMI SCHOPNÝ A MILÝ ČLOVÍČEK
Ivan Macháček HLAVA NAŠÍ TŘÍDNÍ RODINY, NEZKAZÍ
ŽÁDNOU LEGRACI
Iva Mužáková DĚVČE DO NEPOHODY
Ríša Pech MILÝ FOTBALISTA
Jindra Pešek KAMARÁDSKÝ ČLOVÍČEK, NEZKAZÍ
ŽÁDNOU LEGRACI
Péťa Peterka POHODA A DOBROTA SAMA
Petra Šmídová taková obyčejná uřechtaná holka, má 3 děti a je
šťastná
Libor Škoda OBĚTAVÝ KAMARÁD
Táňa Štefková RADOST POHLEDĚT A POBAVIT SE, šikovná na
Almanach 4.C ročník 1982
Petra Glauschová Stránka 14
angličtinu a písničky
Alice Vaňková PILNÁ STUDENTKA
Pepa Vondrášek KLUK DO NEPOHODY
Robert Volf TEN SE NEZDÁ, ALE UMÍ PŘEKVAPIT
Diana Urbánková milá, SPOLEČENSKÁ dívka, která uměla a jistě
umí okouzlit a poklevetit
PROSTĚ DĚKUJI VÁM, ŽE JSTE.
A ještě si vzpomenete na někoho?
Občas vzpomenu i na Evu Lisalovou a to doufám, že je nějaké nebe a tam
kouká na toho svého Kratochvíla. S Táňou Stárkovou jsem prožila hezké
chvilky s dětmi v pionýru a na táborech. A ti další co s námi začínali, byla
bych ráda, kdyby někdo udělal jejich soupis, aby o nich byla zmínka
v tom časopise.
Co Vám dalo Gymnázium pro život?
Gympl mi poskytl možnost být na konci skupiny zvané Céčko a nyní
jsem za místo na konci vděčná, určitě mě to posunulo dál v mém životě. I
KDYŽ V TĚCH CHVÍLÍCH JSEM MĚLA POCIT BEZNADĚJE, KDYŽ
MÍ SPOLUŽÁCI SE RADOVALI A UŽÍVALI SI RŮZNÝCH
SKOPIČIN A JÁ LEŽELA V UČEBNICÍCH, RODIČE MĚ NIKAM
MOC NEPUSTILI A NA VÝSLEDCÍCH TO NEBYLO VIDĚT.
A co maturita?
O maturitě se mi zdá ještě teď a ráno jsem ráda, že už jí MÁM.
Nejoblíbenější profesor?
Nemohu nevzpomenout na našeho třídního profesora pana Kuglera, který
jistě koukal, kolik nových pouček vzniklo a nových zákonů za našeho
přispění. Určitě s námi musel mít velkou trpělivost, i když s každým
z jiných důvodů. Ráda jsem ho později potkávala, i když čím dál tím
méně často.
Ráda také vzpomínám na paní učitelku Smetánkovou a naší výpravu
z Ještědu na Pláně, jak vše kvetlo a my šli místy příběhů Karolíny Světlé,
jen mi trochu kazila požitek tréma z mého výstupu. Povídky jsem od té
Almanach 4.C ročník 1982
Petra Glauschová Stránka 15
doby četla několikrát, stále si nic nepamatuji, ale každé jaro mě to tam
táhne, až si ze mě doma dělají legraci.
Velké díky patří paní učitelce Jarošové, která nás nějakou dobu učila
dějepis a dělala to takovou záživnou formou, že jsem se velice ráda učila,
ale po jejím odchodu, jsem se vrátila k normálu, tedy zamotání všech
informací dohromady.
Nemohu zapomenout na prof. Řehánka, měl ohromný přehled a radost ze
života a velké osobní kouzlo, jen angličtinu jsem se nikdy nenaučila, ale
jsem velice ráda, že jsem takového nadšeného člověka životem vůbec
potkala.
Pan učitel Pavlíček měl rád lidi z Vratislavic, takže mě a Edovi poskytl
azyl v jeho hodinách.
Zato nemohu zapomenout na protáhlé Šmíídováá od pana France při
chemii asi to nebylo pochvalou.
Děkuji panu učiteli KAŠEMU, protože ve mně brzdil matematického
ducha, vždy když jsem si myslela, že mě jednička nemine, byla to aspoň
lepší dvojka. Také ve čtvrťáku ty n prostory, které jsem si neuměla ani
představit, mě úplně změnily náhled na matematiku, i když jsem chtěla jít
studovat na MATFYZ do Prahy, tak jsem si to rozmyslela. A už chápu
přísloví VŠECHNO ZLÉ, JE PRO NĚCO DOBRÉ.
A ke škole neodmyslitelně patří postava pana školníka, bez něho by škola
nebyla školou a na něj také moc ráda vzpomínám, měl vždy veselý úsměv
a radost, že zase jdeme a není ve škole sám a bude veselo.
A vaše nejoblíbenější místo ve škole?
Moje nejoblíbenější místo byla jídelna, na oběd jsem se nemusela nic učit
a až teď si uvědomuji, že to bylo místo, kde mě nejvíc chválili, škoda, že
se odsud nepsali známky, protože to by mi určitě zlepšilo průměr. Jen se
hezky usmívat do okýnka a to mi zřejmě šlo, protože paní kuchařka mi
vždy říkala, máš dost Peťulko a pamatuji se, že jsme si chodili s Edou
přidávat a paní kuchařka nás chválila, že vše pěkně sníme a nejsme
vybíraví. Ještě dodnes si ty chvíle mohu připomínat, protože paní
Almanach 4.C ročník 1982
Petra Glauschová Stránka 16
kuchařka je sousedka rodičů mého manžela v Ostašově a stále se na mě
pěkně usmívá, i když mě už k jídlu nepobízí.
Mezi ty oblíbené patřila také tramvaj, ve které jsme se různě potkávali a
ubezpečovali se o tom, co umíme a neumíme, kdo s kým a jak. Škoda, že
už si nic nepamatuju. Jen, že ze školy jsem jezdila radši.
KDYŽ to zhodnotím tak se na mě usmívejte, můžete i na ostatní, mám to
ráda a umím to pochválit, těším se na shledání!!!
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Horáček Stránka 17
Petr Horáček
Přezdívka: Horác
Dosažené vzdělání: textilní inženýr
Současná profese: vedoucí oddělení
developerských projektů
Předchozí profese: zásobovač, vedoucí
provozu, pojišťovací agent, výrobce a
testovací pilot padákových kluzáků,
obchodník se zdravotnickou technikou,
projektový a úvěrový manažer, aneb „Ne
vším, čím jsem byl, tím jsem byl rád “.
Co Vám dalo Gymnázium pro Váš život?
Pochopil jsem trojčlenku, což je podle mě jediný složitější matematický
výpočet, který má v praktickém životě nějaké využití.
Nejoblíbenější profesor?
Třídní Petr Kugler a profesor Pavlíček (zeměpis).
Jaký jste měl/a prospěch?
Proměnlivý (dokonce i jedno pololetní vyznamenání) a postupně se
zhoršující - v závislosti na přibývajících mimoškolních aktivitách.
Životní milníky?
První sex, maturita, promoce, svatba, pobyt na psychiatrii, rozvod.
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z gymnázia?
S bývalými spolužáky se vídávám občas, a to na třídních srazech nebo na
různých kulturních akcích, kde se točí pivo. Nedávno jsem potkal téměř
jednadevadesátiletého! (a z mého pohledu stále stejně vypadajícího)
profesora Řehánka.
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Horáček Stránka 18
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Nejvíce mi utkvěla v paměti jeho záliba ve sbírání budíků. Když se v jeho
hodinách fyziky někdo obával zkoušení, stačilo přinést nějaký starý budík
a dotyčný dárce měl minimálně na týden klid. Bohužel pocházím z
vesnice, kde moc budíků nebylo, přinést třídnímu starého kohouta jsem si
nějak netroufal a tak jsem musel být neustále připraven a ve střehu.
Vzpomenete si na některé další profesory?
Zatím ještě skoro na všechny, namátkou bych jmenoval školníka Pepu.
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Samozřejmě - mezi mé nejoblíbenější patří: "Třído, kdo to tu tak
barbarsky vyholil?" (profesorka Smetánková kritizující na chmelové
brigádě naší revoluční metodu jednocení chmelových výhonků před jejich
navedením na drát).
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu.
Zůstanu u chmelu, což byl po zeměpisu můj neoblíbenější "předmět". Ve
třeťáku, po příjezdu na chmelovou brigádu, jsme z úst šťastných soudruhů
zemědělců a méně šťastných soudruhů profesorů vyslechli úvodní
instruktáž. Hovořil též náš třídní profesor Kugler, který na závěr zdůraznil
zákaz chození do místní hospody s dovětkem: "To platí zejména pro Vás -
Horáčku ! " Po brífinku, když se dav rozptýlil, ke mně třídní přišel a řekl:
"Horáčku - až půjdete z hospody, kupte mi dvoje Startky. " A omluvně
dodal : "Šel bych s Vámi, ale kolegyni Smetánkovou by z toho asi ranila
mrtvice...".
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Horáček Stránka 19
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Horáček Stránka 20
Almanach 4.C ročník 1982
Dalibor Kobrle Stránka 21
Dalibor Kobrle
Přezdívka: COB
Co Vám dalo Gymnázium pro vás život?
Pohodu na vejšce
Jaký jste měl(a) prospěch?
Šlo to, aspoň doma nic nenamítali…
Nejoblíbenější profesor?
Těžko jmenovat jedno jméno, měli jsme kliku na velké osobnosti. Ale
s odstupem času prof.Kaše a prof.Řehánek
Životní milníky?
Je jich více, furt se něco děje
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Těch na srazu uslyšíme spoustu, tak jeden osobní : „Kobrle, kuřte !!!“
– profesor Kugler na maturitním plese, když mi podával svou zapálenou
cigaretu. To prostě nešlo odmítnout a tak to byla moje první a zároveň
zatím poslední cigareta v životě.
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu.
Střípky a kalich hořkosti
Nejdříve jsem chtěl psát příběh o oslavě Marcelových narozenin na konci
druháku, ale přišel mi vcelku notoricky známý, omílaný na každém srazu.
I když ty střípky paměti, které mám uloženy v hlavě, ve mně vždy
vzbuzují úsměv. Jen tak namátkou pro osvěžení čím dál tím více
vynechávajícího mozku:
Almanach 4.C ročník 1982
Dalibor Kobrle Stránka 22
Mlíčňák obchoďáku Ještěd a „Liberec loupak párty“, na nichž jsme
domlouvali scénář prvního skutečného mejdanu u Ivana doma pod
záminkou oslavy Marcelových narozenin…
Chodba gymnázia, já úplně zkoprnělý, zpitomělý a cca 10 holek z béčka,
z nichž každá mi dala pusu, kytici šeříků (jaro roku 1980 muselo být
studené, když kvetly až 4.6. …) a básničku…
Ulice pod gymplem a začátek oslavy Marcelových narozenin s konzumací
vysoce kvalitního tuzemského rumu po nácviku na spartakiádu. O co více
jsme se s Jindrou při popíjení z flašky flákali, o to více Pepa a hlavně
Marcel finišovali…
Tamtéž marné Marcelovo „vybíhání“ alkoholu z krve – prostě typická
Cimrmanovská slepá ulička…
Učebna chemie a hodina biologie s profesorem Francem… (dodnes si
pamatuji, jak se rozmnožují lišejníky )
Zastávka tramvaje Na Vápence a zdánlivě ztracený a najednou zničehonic
se vynořivší a obživlý Marcel.
Mejdan u Macháčků bez Marcela, jenž byl zcela nepochopen svými
rodiči, a stydlivou erotikou nabitý Ivanův pokoj plný ploužáků, jazyků a
rukou …
A v neposlední řadě dorazivší Ivanův starší brácha s rozepnutým
poklopcem a neustále upozorňující, že jsme hovno free… s odstupem
času musím uznat, že měl pravdu
Pak jsem si ale vzpomněl ještě na jeden příběh, který je od té doby pro mě
jakousi zkušeností, nebo mementem, že i když si něco krásně maluješ,
děláš pro to vše možné, organizuješ si to, tak stačí podcenit jednu věc a je
vše v háji … zvláště, když proti vám stojí jiných šest kluků, kteří chtějí
úplně opačný výsledek. Ano, vzpomínám na slavné finále fotbalového
turnaje, který jsme si již sami pořádali.
Základní skupinou jsme prošli jako nůž máslem a tak jsme měli pocit, že
nás již nemá herně kdo ohrozit, zvláště ne o rok mladší efko. Tomu
Almanach 4.C ročník 1982
Dalibor Kobrle Stránka 23
odpovídala i propagace finále a především fantastický Pepův ručně
malovaný plakát s našimi karikaturami a s našimi odpověďmi na otázku
hypotetického sportovního reportéra. Já se pamatuji, že jsem odpovídal na
dotaz, zda mi při hraní nepřekáží v té době ještě černý zcela zánovní knír.
Každopádně odpověď byla patřičně nabubřelá a rozhodně neskromná. No
alespoň jsme byli pochváleni od paní profesorky Smetánkové za
příkladnou parodii na sportovní novinářský rozhovor. Nebyl na tom
plakátě také nějaký papouch, jak sedí na míči? Asi se budu muset
dodatečně zeptat Pepy na logiku tohoto počinu. Musím každopádně
zamáčknout slzu nad osudem tohoto bezkonkurenčního díla a doufat že
ještě spatří světlo světa – do prdele, proč jsme neudělali aspoň fotku…
Nicméně, co se povedlo, to byly zaplněné ochozy gymnazijního hřiště.
No zaplněné, ale rozhodně tam již nikdy tolik lidí a zejména holek na
fotbal nepřišlo. Terén byl těžký, rozbahněný po dešti, ale na vlastní zápas
již probleskovalo slunce. Alespoň tak se mi vybavují naše krásné
oranžové dresy, než dostaly hnědá razítka od bahnem nacucaného míče
(tango bylo ještě v nedohlednu, o roteiru ani nemluvě…). Při nástupu
bylo ještě vše v pořádku, naprosto podle vysněného scénáře. Po prvním
hvizdu rozhodčího to již bylo podstatně horší …
Vůbec jsme nehráli svůj fotbal, z přemíry snahy jsme si nepřihráli na 5
metrů a ono stále platí, že hraješ to, co ti soupeř povolí. A efko nám
nenechalo ani píď prostoru, Sláťa si pečlivě hlídal Ríšu, ostatní jsme se
rozbíjeli o Péťu Nováka. Prostě zatímco oni se na nás pořádně připravili,
tak my jsme na obláčku zdánlivé neporazitelnosti o soupeře ani pohledem
nezavadili a řešili jsme, jaké holky přijdou fandit… Přímo ukázkové
podcenění soupeře. A tak není divu, že jsme brzy prohrávali 0:1. A
s přibývajícím časem a neschopností vytvořit si gólové pozice jsme
začínali být nervóznější a podrážděnější. Jako blesk z čisté oblohy a jako
možnost vybřednout z marasmu vlastního výkonu přišel vyrovnávací gól
z nohy našeho nejlepšího hráče s bohatou ligovou zkušeností, kterého
jedinkrát za zápas pustili efkaři z přísného dohledu. A pak, …, pak nastala
osudová chyba, která ovlivnila celý zbytek zápasu. Ríša mohl hned
spadnout do bahna, kde bychom ho rádi uleželi, mohl si sundat triko a
točit jím v ústrety fanouškům (tehdá za to žlutá karta ještě nebyla). Ale
Almanach 4.C ročník 1982
Dalibor Kobrle Stránka 24
Ríša, možná kvůli tomu, že za brankou směrem k městu žádné fanynky
nebyly, se rozhodl běžet sprintem kolem celého hřiště až za naši branku,
kde jsme ho konečně odchytili a naskákali na něj. Za sebe musím přiznat,
že dalších minimálně 10 minut jsem nemohl popadnout dech. A podle
pohledu na hrací plochu ani nikdo v oranžových dresech. Už si
nepamatuji, jestli jsme poté dostali góly dva nebo tři, každopádně jsme ze
hřiště odcházeli se sklopenými hlavami. Nekonalo se žádné objímání od
rozvášněných spolužaček, žádná výměna dresů s roztleskávačkami, jen
bahno mezi zaťatými zuby.
Musím říct, že z doby po finále si nepamatuji vůbec nic, jak mozek vše
zlé co nejrychleji zapomíná. Co nám bylo platné, že jsme to pak efkařům
v několika následných finále vrátili i s úroky, finále všech finále jsme
bohužel prohráli …
Almanach 4.C ročník 1982
Jana Kopáčová Stránka 25
Jana Kopáčová
Rozená: Bittenglová
Bližší informace nedodala
Almanach 4.C ročník 1982
Jana Kopáčová Stránka 26
Almanach 4.C ročník 1982
Roman Kotrč Stránka 27
Roman Kotrč
Rozhodl jsem se, že si v tomhle fiktivním
rozhovoru, kdy se budu ptát sám sebe,
respektive moje starší já bude klást otázky
mému mladšímu já, budu tykat. Bude to takové
neformální a upřímnější, ale v žádném případě
to není záruka, že odpovědi budou pravdivé,
nezkreslené a netendenční, nebo snad dokonce
vtipné.
Proč ses vůbec rozhodnul jít na gymnázium?
Tak na to je poměrně jednoduchá odpověď. Protože jsem na základní
škole ještě neměl ani páru, co bych chtěl v jednou v životě dělat. A možné
je, že to pořádně nevím ani dnes. Tím, že jsem šel na gymnázium, jsem
alespoň získal čtyřletý odklad.
A nelitoval jsi někdy téhle volby?
Litoval, v prvním pololetí jsem ten nápor nepochytal. Zatímco na základní
škole jsem zvládal učivo levou zadní a měl samé jedničky (maximálně
občas dvojku z ruštiny nebo z tělocviku), tak v první půlce 1.C jsem měl
na vysvědčení tři trojky a pouhé tři jedničky, takže průměr čistá 2,00 a
velký propad oproti základní škole. A to mi, bohužel, v pubertálních
letech na sebevědomí moc nepřidalo.
No a jak to bylo dál?
Pak se to naštěstí trochu zkonsolidovalo. Zvyknul jsem si na režim učení,
na libůstky jednotlivých profesorů, začalo se mi trochu lépe dařit a
známky se zlepšily. Ostatně objem učiva, které jsme měli zvládnout, byl
neuvěřitelný. Nejlépe to dokumentuje porovnání sešitů z chemie, které
jsem provedl se svými spolužáky ze základní školy (studenty stavební a
strojní průmyslovky) hned asi po prvních čtrnácti dnech na gymnáziu.
Zatímco my už jsme měli popsanou polovinu sešitu formátu A4, oni měli
teprve dva usmolené listy formátu A5.
foto nedodal (doplněno redakcí)
Almanach 4.C ročník 1982
Roman Kotrč Stránka 28
Dnes už mi to přijde úsměvné, ale tehdy jsem trávil opravdu hodně času
nad domácími úkoly. Naštěstí psychologická kategorie zvaná
„vzpomínkový optimismus“ funguje dobře a čas strávený na gymnáziu se
posouvá směrem k veselým historkám vyprávěným u piva.
A nejen to, dodnes okouzluji sextánky (ale i jiné ročníky) vyprávěním, jak
hustou střední školu jsem absolvoval. Že jsme byli matematicko-fyzikální
třída, že jsme měli 8 hodin matematiky týdně, že nás v prváku začínalo 32
a maturovalo nás pouhých 21, že 11 odpadlíků v pohodě dostudovalo a
dokonce odmaturovalo v jiných třídách našeho gymnázia nebo na jiných
školách.
Jaký byl tvůj nejoblíbenější profesor?
Tak tohle je opravdu těžká otázka. Nechceš mi dát nějakou lehčí?
Ne.
Tak já to teda zkusím. Myslím, že všichni profesoři, kteří nás učili, se
opravdu poctivě snažili dělat svoji práci a naučit nás svoje předměty.
Někomu se to dařilo víc, někomu míň, ale to nebyla tak úplně jejich
chyba. Bohužel, všichni považovali právě ten svůj předmět
za nejdůležitější. Na rozdíl od nás.
Navzdory tomu, že ke své práci přistupovali s velkým nasazením,
profesionalitou a leckdy i nadšením, pamatuji si na občasné projevy jejich
rezignace, ba dokonce zoufalství nad marností jejich snah. Možná jsme
někdy opravdu vypadali jako tupá a nezvedená cháska. Všimni si, že jsem
použil slovo „vypadali“ ne „byli“!
Prosím tě, drž se tématu – tvůj nejoblíbenější profesor.
Nemůžu vzpomínat na všechny profesory, tak aspoň pár …Hned na
začátku na mě udělal největší dojem náš třídní profesor pan Petr Kugler.
První den na gymnáziu, kdy nás seznamoval se školou, školním řádem a
dalšími provozními nezbytnostmi, nám vydržel dvě hodiny velice poutavě
a vtipně povídat. A dokonce mi v mých čtrnácti letech vykal!
Almanach 4.C ročník 1982
Roman Kotrč Stránka 29
Úplně mě okouzlil a do dneška si pamatuji, jak jsem potom doma nadšeně
vyprávěl, jak je to na gymnáziu úžasné. Druhý den při fyzice vtipů ubylo,
ale ještě to pořád šlo. Pak ale přišly i dny, kdy nepadl vtip ani jeden.
Pak ještě rád vzpomínám na matematiku, kterou nás učil pan profesor
Kaše. Důstojný starší pán, vždy v saku a s kravatou. Nevím, jak to dělal,
ale v jeho podání mě matematika bavila. Matematika, ten studenty často
opovrhovaný a nenáviděný předmět! Já vždycky, když jsem sednul
k úkolům, začal jsem nejdřív dělat matematiku, protože mě bavilo řešit
úlohy a docházet k výsledkům. Nakonec jsem jenom z matematiky
odmaturoval za jedna. Pak už jen skromně zmíním, že jsem se i já stal
oblíbencem pana profesora Kašeho. Bohužel to nebylo díky excelentnímu
prospěchu, spíš proto, že bydlel nedaleko od nás a pověřoval mě
drobnými úkoly, jako třeba odnést mu ze školní jídelny domů několik
skleněných třílitrových lahví od okurek atd.
Taky nemůžu nevzpomenout paní profesorku Smetánkovou, která se vždy
chovala jako dokonalá dáma. A i když jsme ji někdy fakt naštvali,
vynadala nám jemně a distinguovaně. Taky jsem obdivoval její bezedné
znalosti a sečtělost. Pravda je, že literaturu jsem měl rád, sloh jsem
nesnášel.
A co ti dalo gymnázium do života ?
Tak hlavně asi encyklopedické znalosti z nejrůznějších oborů, které dnes
v praxi téměř nepoužívám.
V kanceláři mladšího kolegu, který je nezatížený zeměpisem, dějepisem,
literaturou a dalšími znalostmi, jednociferná čísla sčítá na kalkulačce,
s pravopisem nebojuje, používá ho dle vlastního uvážení. Zato je schopen
na internetu vyhledat v neuvěřitelně krátké době jakoukoliv informaci.
Ale nejcennější pro mě bylo, že jsem se tam seznámil se svými spolužáky.
S řadou z nich se do dneška (byť nepravidelně) vídám. Jen nynějšího
eurounijního rentiéra, se kterým jsem absolvoval základní, střední a
vysokou školu, vidím jednou za uherskej rok.
Almanach 4.C ročník 1982
Roman Kotrč Stránka 30
Vzpomínáš si na nějakou veselou historku „z natáčení“?
Ano, teď se mi jedna vybavuje. Řada účastníků našeho maturitního
večírku vydržela vzhůru celou noc (na rozdíl od obsluhy v motorestu u
kopuliště), takže k ránu už jsme si natáčeli pivo sami. A to byla podle mě
opravdu veselá příhoda. Bohužel na další historky přímo z natáčení už si
nevzpomínám.
Tak tenhle pokus o vtip se ti fakt nepovedl. Co nějaká jiná historka?
Historek bylo dost a řadu z nich každý z nás vyprávěl nebo slyšel
vyprávět opakovaně, takže se mi nechce vzpomínat na nějakou málo
frekventovanou nebo dokonce naprosto unikátní. Takže sorry.
Ne počkej, přece jenom bych jednu poměrně frekventovanou historku
zmínil, tedy lépe řečeno uvedl na pravou míru. Asi si všichni vzpomínáte,
že mi čeština vždycky vycházela na jedna mínus a naše paní profesorka
Smetánková byla až extrémně čestná a spravedlivá, takže to vždycky
s těžkým svědomím zaokrouhlila nahoru na dvojku a slíbila, že tu půlku,
kterou mi v pololetí sebrala, mi na konci roku zohlední a bude-li opět na
pochybách, tak bude zaokrouhlovat směrem dolů na jedničku.
Takhle moje hodnocení probíhalo celé 4
roky, bohužel v pololetí i na konci roku
stejně, vždycky jsem dostal dvojku s opcí
na další pololetí. A když už nás nečekalo
žádné další pololetí, tak mi alespoň slíbila,
že mi to vynahradí u maturity, kde jsem ale
opět dostal za dvě. Asi jsem to fakt na
jedničku neuměl. Takhle tradovaná
historka znamená devět dvojek za sebou a
všichni včetně mě si ji takhle pamatují. Ale
když jsem pečlivě prostudoval svoje
gymnaziální vysvědčení, zjistil jsem, že
přece jen jsem jednou jedničku z češtiny
dostal. Tímto se tedy za sebe i za všechny
ostatní vypravěče paní profesorce
omlouvám za nespravedlivé nařčení.
Almanach 4.C ročník 1982
Marcel Kratochvíl Stránka 31
Marcel Kratochvíl
přezdívka: Krtek
povolání: antigambler
znamení: blíženec
Co si pamatujete z pobytu na Gymnáziu?
Přiznám se bez mučení, že moje paměť slábne a to, co v hlavě zůstalo,
zavání spíše legendami než historickou pravdou. Navíc jsem onoho
června roku 1980 zaznamenal takový úbytek mozkových buněk, že si
události předcházející mým 16. narozeninám téměř nepamatuji. Tak tedy
k tomu, kde mám alespoň trochu jistotu … jmenuji se Marcel Kratochvíl,
narodil jsem se 6. června 1964 (tedy Blíženec) a přezdívku jsem po
mnoho let míval ... Krtek.
Některé historky jsou až legendární. Objasníte nějakou?
… tehdy před 32 lety jsme odjeli do Frýdlantu na předcvičení, na kterém
měla oblastní komise rozhodnout, kdo odcestuje do Prahy na Spartakiádu.
Tuším, že s námi jel Pelc, možná Jarda Hruška. Každopádně jsme měli
tajně s sebou nějaká piva (pozor, o plechovkách se nikomu tehdy ani
nezdálo), která jsme víceméně nerušeně konzumovali v jakýchsi kráterech
nad frýdlantským stadionem. A pak nadešla velká chvíle! Naše skupinka
cvičenců, povzbuzena chmelovým nektarem, se na travnaté ploše začala
pohybovat s takovým zaujetím, že volnější trenýrky začaly vydávat zvuk
rudého praporu ve vichru. Tribuny nám před očima rotovaly vzrůstající
rychlostí, přetížení rostlo, až … vlhké paže nebyly s to udržet umdlévající
druhy a náš prstenec explodoval! Těla nekontrolovatelně padala vzad,
úleva z následného klidu byla uspávající. Dezorientace v čase i prostoru
byla dokonalá, v důsledku čehož se někteří z nás srdnatě snažili připojit k
jiným, dosud uspokojivě kroužícím skupinám. Dílo zkázy bylo dokonáno.
Do Prahy se nejelo!
Almanach 4.C ročník 1982
Marcel Kratochvíl Stránka 32
A tím byl konec?
Ne. V mých „vzpomínkách“ navazuje plynule další akce … po příjezdu
do Liberce zbývala ještě nějaká chvíle před nuceným návratem do školy a
tak se osmičlená skupina, se mnou v čele, vydala do Potravin k zakoupení
nápoje vhodného k oslavě. Naše volba padla na Tuzemský rum s
plachetnicí, vzhledem k počtu dychtivých krků, v balení o objemu
jednoho litru. Prozřetelně jsme ve své nezkušenosti usoudili, že chlastat
nalačno se nemá a tak jsme na zajedení zakoupili také alobalový pekáček
buchet s tvarohem. K mému překvapení se skutečné oslavy na tajné
loučce pod otočkou tramvaje zúčastnili pouze čtyři stateční! Kromě mé
osoby to byli Pepa Vondrášek a dnes JUDr. Vladimír, tehdy Míša, Škréta
… a na toho čtvrtýho si fakt nevzpomenu. V skrytu jsme si vychutnávali
první doteky tuzemáku s našimi neposkvrněnými chuťovými buňkami a
přikusovali k tomu tvarohové buchtičky. Lahev kolovala od úst k ústům a
vzhledem k časové tísni jsme si statečně přihýbali, skoro bych řekl, že
jsme ten rum pili jako vodu. Blížil se neúprosně čas k odchodu do školy.
Někteří z nás začali jevit známky opilosti, u mne konkrétně to byla
představa, že jsem jediný střízlivý a že celou skupinu zodpovědně dovedu
v pořádku do hodiny, ovšem za předpokladu, že se nám předtím podaří
alkohol v těle spálit - jak jinak než pohybem. Výhody všeobecného
gymnaziálního přehledu – kombinace znalostí z biologie, chemie a fyziky
byly v tu chvíli nedocenitelné a moje argumenty tak silné, že ta čím dál
víc tupá banda opilců začala po louce skutečně běhat. Metabolismus jsme
si zcela jistě zrychlili a alkohol, který pobýval do té doby z větší části
neškodně v našich žaludcích, si rychle našel cestu do krevního řečiště.
Účinky byly zdrcující! Vzájemně se podpírajíc jsme totiž vyrazili směr
školní budova, překonali všechny nástrahy úzkých uliček i vstupních
dveří do budovy a … následujících 24 hodin znám pouze z vyprávění
spolužáků, profesorů a … rodičů, byť oni o této události ani po letech
nedokázali mluvit bez žádoucího odstupu. Otrava alkoholem není
rýmička :-)
Padla zmínka o chmelové brigádě a legendární profesorce češtiny, paní
Smetánkové
… v mých vzpomínkách ta věta po nálezu prázdného a zdecimovaného
Almanach 4.C ročník 1982
Marcel Kratochvíl Stránka 33
chmelového řádku zní: „KURVA TŘÍDO, kdo to tady tak neinteligentně
VYHOLIL!!“ Ale můžu se mýlit :-)
A další profesoři?
Opět nevím, jestli správně, ale vidím v duchu profesora Řehánka v
hudebním kabinetu, kterak nám klade na srdce, že vinylová dlouhohrající
deska, obzvlášť ta s cenným obsahem, vyžaduje důkladné očištění před
uložením na talíř gramofonu … načež ji vždy přejel vlastním kapesníkem,
do kterého si celou hodinu utíral ruce po psaní křídou. Všechny desky
potom hrály téměř stejně, byla to tak říkajíc Bílá alba, ze kterých se
strašlivým skřípotem rvala jehla křídu z drážek … ale Ódu na radost
umím dodnes :-)
Proč je 4.C tak soudržná dodnes?
Kapitolou samou pro sebe byla naše základna v jazykovém kabinetu.
Takovou třídu neměl nikdo v celé budově a jsem přesvědčen, že nám
musela být záviděna, i když … kdo ji zakusil jen příležitostně, mohl nad
ní ohrnovat nos. Ale myslím, že pro nás ta semknutost, blízkost
jednotlivých spolužáků v nezvyklých příčných lajnách způsobily pocit
určité výjimečnosti a že ZDE se zrodil pocit sounáležitosti a hrdosti na
příslušnost ke 4.C, bez ohledu na pohlaví, který trvá dodnes.
A co se v té učebně dělo?
Přehled činností, které se daly v této učebně bez následků provozovat, je
téměř nekonečný: kouření profesorské cigarety, házení křídou po spících,
píchání špendlíkem do souseda, hra v karty, čtení pod lavicí, zmizení celé
třídy, nenápadný odchod zadních řad ze třídy, atd. Velkou výhodou byla
také blízkost bytu školníka Pepy - kde jinde, než v naší třídě, by si měl
vyreklamovat z hodiny pomocníky na manuální práce, které byly v
posledních letech oceněny občas i vychlazenou desítkou. I blízkost
schodiště do jídelny hrála významnou roli!
Nesmím zapomenout na naši tehdejší politickou angažovanost – myslím,
že komunisti zamýšleli mít v čele mládežnických buněk kované svazáky a
v té naší se jim to jaksi vymklo. Nezapomenu na první seznámení s
punkem, lačně hltané zvuky z páskových magnetofonů, hledání akordů,
fonetické zápisy anglických textů a jejich přebásnění Ivanem Macháčkem
Almanach 4.C ročník 1982
Marcel Kratochvíl Stránka 34
z nemocničního lůžka. Pod hlavičkou SSM, zaštítěni Ivanovým kulatým
razítkem, a pod jeho vedením, jsme neuměle (my, nikoliv Ivan) šířili
„kulturní osvětu“ na soutěži Ještědský drak i na nejrůznějších
tancovačkách, až se Ivanovi povedl husarský kousek – pro naše hudebně
divadelní pásmo získal na jeden večer celý klub mládeže Plamen. Nevím,
jestli by se dohledal původní, ke schválení předložený program, ale mám
silné pochybnosti, že by se na něm otevřeně uvádělo, že bude hrána hra
podle Borise Viana v kombinaci s vystoupením punkových přátel. Jinak
by totiž nemohlo dojít k tomu, že když jsme odpoledne před koncertem
přehrávali píseň ... Pusť vsegda budet solnce, pusť vsegda budet nebo,
pusť vsegda budet mama, pusť vsegda budu JA … v úpravě pro punkovou
kapelu, kolemjdoucí okresní tajemník SSM zavětřil jakési „nedopatření“ a
po místním došetření celou akci zakázal a „umělce“ rozpustil.
Almanach 4.C ročník 1982
Hynek Kružík Stránka 35
Hynek Kružík
Přezdívka: ve škole myslím žádná, ale na
volejbale mi spoluhráči přezdívali „styl“.
Snad proto, že jsem vysoko skákal,
s krásným „stylovým“ švihem máchnul
rukou ke smeči, míč jsem však téměř nikdy
netrefil.
Studium: FEL ČVUT, obor kybernetika,
specializace: biokybernetika, doktorand katedry biokybernetiky FEL
ČVUT
Současná pozice: senior konzultant v oblasti zdravotnické informatiky,
GNOMON s.r.o.
Co vám dalo Gymnázium pro váš život?
Čtyři krásná, téměř bezstarostná léta (starosti se kupily pouze v období
třídních schůzek a závěrečných vysvědčení, na to jsem ale už dávno
zapomněl) a kupu skvělých spolužáků a spolužaček.
Nejoblíbenější profesor?
Těch bylo více a mnoha z nich jsem si vážil pro jejich znalosti a noblesu a
nadhled s jakým zvládali naši rozjívenou pubertu. Měli jsme to štěstí, že
nás učila řada opravdových osobností. Utkvěla mi laskavost profesorky
Smetánkové, která v mnoha z nás dokázala vznítit lásku k jazyku i
literatuře a často nás přiměla ke studu za naši ignoranci. Tajemnými
příběhy byla opředena profesorka Jarošková, která mne více než
dějepisem zaujala svými literárními pořady v Malém divadle. Na další
vzpomínám s určitou bázní, kterou si vždy vybavuji, když se svým synem
řeším domácí úlohy z matematiky, nebo ho zkouším z chemie. Nechci je
jmenovat všechny, někteří byli mému srdci bližší, jiní méně, všichni nám
však dali do života asi to nejpodstatnější – respekt ke vzdělání a chuť do
studia.
Almanach 4.C ročník 1982
Hynek Kružík Stránka 36
Jaký jste měl(a) prospěch?
Spíše průměrný, nepatřil jsem mezi premianty, občas padlo i pár trojek na
vysvědčení, jinak jsem ale moc problémů neměl. Jsem z podstaty spíše
líný, takže mi mnohem více vyhovoval systém zkoušení na vysoké škole
než průběžná příprava na gymnáziu.
Životní milníky?
První láska, první rozvod, druhý rozvod, třetí svatba (už asi poslední).
Anča a Vojta.
Setkáváte se, nebo jste v kontaktu, s lidmi z gymnázia?
Bohužel málo. Poté, co jsem se odstěhoval z Liberce, tak jen o třídních
srazech.
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Jistě. Moc se s námi nepáral, a to bylo dobře.
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Utkvěl ve mně výrok profesora Kaše: „Balvan zůstane balvanem“ a
mávnul při tom rukou (myslel tím mně, když jsem odmítl přinést v jídelně
novou várnici čaje. Byla to otázka cti před studentkami z nižších ročníků.
Styděl jsem se více, než kdyby mi vynadal).
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu:
Mirek Dušín
Za ty čtyři roky na libereckém gymnáziu (tehdy samozřejmě ve městě
jediném) se stala spousta převážně veselých příhod, na které dodnes rád
vzpomínám. Od situačních mikrokomedií, kdy jsme například Dalikovi
záviděli svačiny s uherákem, šunkou a okurečkami a různými fintami se
snažili odvést jeho pozornost, abychom si v nestřeženém okamžiku mohli
kousnout, až po frajerská dramata, která jsme prožili s naším svérázným
spolužákem Frantou Harudou „ze za kopce“, který se byl ochoten vsadit o
4 koruny padesát a nechat se pro ně opít do němoty či prochladit ledovou
vodou téměř ke klinické smrti. Jeho kousky ve mně vzbuzovaly respekt,
protože se nikdy nevzdával.
Almanach 4.C ročník 1982
Hynek Kružík Stránka 37
Následující příběh nepatří mezi „zlatý fond” 4. C a mnohými byl již asi
zapomenut. Mně však utkvěl v paměti hned z několika důvodů: zejména
asi proto, že je v něm kousek našeho tehdejšího idealismu a pak, že jsem
v něm sehrál roli, o které jsem si nebyl nikdy zcela jist, zda to byla role
kladná nebo jsem byl jen za pitomce. Asi to bylo od obou trochu.
Bylo to asi ve druhém ročníku a jako obvykle jsme se ve skupince loudali
po škole domů směrem k pekárnám. Nevzpomínám si přesně, kolik nás
bylo, ale téměř jistě tam musel být Pepa, Robert, Jindra, Roman a já, tedy
všichni, kdo jsme bydleli směrem na Františkov, a určitě i několik
dalších, kteří šli na tramvaj. Na konci ulice, již téměř u pekáren, se kolem
obrovské hromady uhlí belhal stařeček a střenka s kyblíkem a lopatkou a
snažili se onu hromadu přemístit do sklepa. V našich hrudích se probudily
ideály živené čtením Foglara a profesorkou Smetánkovou a nabídli jsme
se, že jim uhlí sklidíme a zda mají nějaké lopaty. Staříci samozřejmě
souhlasili, přinesli pár lopat a kýblů a my jsme se, tak jak jsme byli ve
školních šatech, pustili do práce. Záhy jsme objevili, že uhlí nemusíme do
sklepa nosit ručně, ale že jej můžeme házet okénkem. Stařeček kupodivu
nebyl rád, hloupý si myslel, že mu rozbijeme skleněné okénko. My jsme
však jeho řečí nedbali, práce byla méně namáhavá a šla mnohem rychleji.
Bohužel se brzy vyplnila dědouškova obava a okénko jsme svou
nešikovností rozbili.
Ani ne za hodinu těch deset metráků uhlí zmizelo, zatímco my jsme se
vzhledem proměnili v partu havířských učňů. Když jsme si pak omyli
ruce a propíchali puchýře, odměnou nám byla radost obou staroušků
z uklizeného uhlí, poněkud zkalená nutností návštěvy sklenáře. Stařeček
vytáhnul z kapsy stovku a my jsme se téměř urazili, neboť nás přece
hnaly jen úmysly čestné a nezištné. Když jsme tedy dědouška přesvědčili,
že nám o mrzký peníz nejde, zeptal se nás: „Chlapci, a jak se jmenujete,
ze které jste školy?“. To už se někteří z nás nechali zviklat a nadechovali
se k odpovědi (viď Pepo), ale já jsem všechny rázně umlčel, protože my
„Rychlé šípy“ přece nepomáháme pro slávu, ale pro radost z pomoci
bližnímu svému a s vyčítavým pohledem („sorry Pepo”), jsem naši
identitu udržel v tajnosti.
Almanach 4.C ročník 1982
Hynek Kružík Stránka 38
Ještě doma jsem se hřál vědomím nezištné
pomoci starým lidem, shovívavě se usmíval
nad zaváháním svých spolužáků, kterým jsem
zabránil narušit čistotu našeho činu a mlčky
odbýval dotazy matky po tom, kde jsem se
proboha tak zaprasil. Již druhý den mi ale
v hlavě začal vrtat červíček pochyb, zda jsem
to s tou nezištností nějak nepřehnal, jak se teď
o tom dozví náš třídní, aby mu konečně bylo
líto, že o nás má takové malé mínění. Nedalo
se ale už nic dělat, kostky byly vrženy. Že
jsem to opravdu přehnal, mi definitivně došlo,
až když ředitel vedlejší devítiletky udělil
školním rozhlasem pochvalu žákům deváté třídy za pomoc starým lidem.
A tak se tedy svým spolužákům dnes omlouvám, že mou vinou přišli o
zasloužené uznání.
Almanach 4.C ročník 1982
Ivan Macháček Stránka 39
Ivan Macháček
přezdívka: o žádné nevím
(Mach, Hubert, Ivča – pozn. redakce)
současná profese: chce se mi napsat
knihkupec, ale jsem zeměměřič
předcházející profese: zeměměřič
studium po gymnáziu: zeměměřič
Co Vám dalo Gymnázium pro vás život?
Přemýšlím nad touto otázkou a musím
přiznat, že budova v Jeronýmově ulici a lidé z ní mě provázejí celý život.
Týden co týden potkávám některé své bývalé spolužáky na společných
sportovních akcích, společně jezdíme za zážitky do hor a na lyže, spojuje
nás významná multifunkční společnost SUDPANY, pořádáme plesy a
jiné společné akce. S jednou spolužačkou z nižšího ročníku se již 20 let
potkávám ráno a večer v jednom třípokojovém bytě. Dokonce v současné
době zažívám jakési de ja vu, protože již šestým rokem navštěvuji budovu
v Jeronýmovce, tentokrát ale z pozice rodiče, kdy jednou měsíčně sedím
v ředitelně na jednání rady rodičů. A mé děti dokonce učí někteří z našich
bývalých spolužáků.
Ženy - muži - děti - psi - kočky?
Jedna žena, jedna dvojčata – kluk a holka, jeden zakrslý králík.
Nejoblíbenější profesor?
Pokud mám vzpomenout jména, tak to byli profesoři Kaše, Smetánková a
Kugler.
Jaký jste měl prospěch?
Dovolím si srovnání. Můj syn před poslední čtvrtletní písemkou
z matematiky měl známku mezi 3 a 4. Spočítal si, že i když dostane
z písemky za 5, stačí mu to na vysvědčení na 4. Poznamenal jsem, jestli
Almanach 4.C ročník 1982
Ivan Macháček Stránka 40
by nestálo za to se látku naučit tak, aby dostal alespoň trojku. Pohrdlivě se
na mě podíval a odvětil: “Buďme realisti”. Načež dostal ze čtvrtletky
kouli. Ačkoliv jsem rozhodně nebyl premiant, takhle “realisticky“ jsem
gymnázium nestudoval.
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora? V prvním ročníku mě z neznámého důvodu nechal zvolit předsedou třídní
organizace SSM a pak mě dokonce jednou za dobu studia donutil udělat
schůzi.
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Kašeho hláška “jsi vůl jak lev” si občas říkám dodnes.
Nejoblíbenější jídlo ve školní jídelně?
Kuře na paprice s knedlíkem. (prof. Weinerová: “On si ten celej knedlík
strčil do pusy a ani to nemusel zapít“)
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu:
Angličtina s panem profesorem Řehánkem byla téměř vždy zárukou
mimořádných zážitků. Ve většině z nich účinkoval především Spolek u tří
blbců z poslední lavice aneb Černík, Pech a Pešek. Už nevím, který
z těchto výtečníků přišel na to, že stačí v sešitu vygumovat podpis pana
profesora a ze zadaného cvičení opsat poslední větu a domácí úkol byl
hotov. Pan profesor větu zkontroloval, připojil parafu červenou obyčejnou
tužkou, takže se celý proces mohl příště opakovat. Já ovšem jako řádný
student jsem poctivě psal všechny úkoly, což se některým členům Spolku
u tří blbců nezamlouvalo a snažili se moje studijní úsilí sabotovat.
Jednou při hodině, když se měly zase kontrolovat domácí úkoly, se
Mirouš Černík zákeřně připlazil ze zadní lavice a sebral mi můj sešit.
Bohužel jsem v té době psal plnicím inkoustovým perem. Pak už stačila
jemně namočená houba na tabuli, kterou mi Mirouš přejel popsanou
stránku, a úkol byl vyzmizíkován. Pan profesor při kontrole jen kroutil
hlavou nad rozmazanou stránkou a Spolek u tří blbců zase triumfoval.
Almanach 4.C ročník 1982
Ivan Macháček Stránka 41
Almanach 4.C ročník 1982
Ivan Macháček Stránka 42
Almanach 4.C ročník 1982
Iva Mužáková Stránka 43
Iva Mužáková
Protože Iva nedodala podklady, uvádíme zde jen nalezenou
fotodokumentaci vysvětlující důvod nedodání těchto podkladů.
Almanach 4.C ročník 1982
Iva Mužáková Stránka 44
Almanach 4.C ročník 1982
Milan Novotný Stránka 45
Milan Novotný
Kdo: přespolní spolužák v 4.C, poté
k překvapení všech i sebe diplomovaný strojař –
konstruktér spalovacích motorů
současná profese:
konstruktér naftových motorů, nákupčí, šéf
marketingu a prodeje nejmenované již zaniklé
značky nákladních aut, nyní certifikovaný
auditor kvality u dodavatelů v automobilovém
průmyslu
Ženy – muži – děti – psi?
manželka stále jedna a ta samá, dvě dcery. Z výše uvedeného vyplývá
poznatek, že hlava není v rodině (ani v životě) to nejdůležitější a že
existuje i 5. kolo u vozu, přestože mne to na katedře dopravní techniky
neučili.
Co mi dalo gymnázium pro život?
Poprvé jsem „čuchnul“ jako vesničan k životu městských intelektuálů a
hlavně jsem poznal partu výborných lidí, s kterými se rád setkávám
dodnes. Také jsem si v praxi potvrdil poté, co mne se spolužákem Ivanem
Macháčkem přesadili z poslední lavice do první, že pod svícnem bývá
skutečně největší tma.
Nejoblíbenější profesor?
Ani po letech se nebudu vtírat do něčí přízně. U mne se nedá mluvit o
nejoblíbenějším pedagogovi, ale o profesorovi, který na mne působil
dojmem skutečné autority a to byl profesor matematiky Kaše.
Prospěch?
V prváku boj o přežití, potom v rámci aklimatizace postupné zlepšování.
Pokud si moje sklerotická hlava pamatuje, obdržel jsem při předávání
vysvědčení na konci prvního ročníku od profesora Kůglera svéráznou
Almanach 4.C ročník 1982
Milan Novotný Stránka 46
“cenu“ za největší rozdíl mezi prospěchem v pololetí a na konci školního
roku. A to bylo vzhledem k pololetnímu vysvědčení skutečně snadné. A
ještě se stal jeden zázrak. Po téměř čtyřce z ruštiny v prváku od
Weinerové jsem maturoval z ruštiny za jedna. Musím ale přiznat, že to
nebylo způsobeno láskou k cizím jazykům, ale bylo to výsledkem
soustavného tlaku naší ruštinářky po celé čtyři roky a poté jejím
nečekaným zjihnutím u naší zkoušky z dospělosti.
Milníky?
To slovo se používá v automobilovém průmyslu, v kterém pracuji téměř
čtvrt století, tak často, že jsem na něj mírně alergický. Milníků bylo
v životě už mnoho a většinu si člověk uvědomí, až když už jsou daleko za
ním. Opuštění vesnické malotřídky, sžití se s intelektuálním prostředím
střední školy, potom skutečné první osamostatnění, když jsem prchnul od
rodičů do víru studentského života v Praze na vysoké škole. Bohužel taky
vojna‚ která nám ukradla kus času, i když mně aspoň dala řidičák na
náklaďák a traktor. Práci při řeči o milnících nelze vynechat, ale nevím,
zdali různé kariérní zisky a ztráty lze pokaždé nazvat milníky. No a
potom se život samozřejmě změnil, když se narodily děti a nastala
odpovědnost nejen za sebe.... Ale na bilancování snad máme ještě pár
(desítek) let času.
P.S. zapomněl jsem málem na vlastní ženu (to je asi tím, že na manželky
samozřejmě myslíme téměř neustále), naštěstí zde mám milník jen jeden,
který se mnou najel mnoho mílí na kole během našich dovolených a
víkendů.
Kontakt s lidmi z gymnázia:
Asi 19 let byl velmi pravidelný každou středu na a po fotbálku. Potom ale
jednou bohužel nevydržely bércové kosti při faulu fotbalového soupeře a
nastala vynucená dlouhá pauza. Nyní jsou to pravidelné účasti na
nepravidelných třídních výborech a sporadicky pár minut na pravidelných
fotbalech, kdy nutím sešroubovanou nohu do aktivního (občas i
fotbalového) pohybu.
Almanach 4.C ročník 1982
Milan Novotný Stránka 47
Třídní profesor:
Paradoxně nejvíce vzpomínám na dobu v prváku, kdy byl tuším na
vojenském cvičení a já se díky zástupu profesora Technika konečně
dozvěděl a pochopil, o čem je středoškolská fyzika a jak na ní.
Další profesoři?
Nesmazatelný dojem, na mne zanechaly obě jazykářky – profesorky
Smetánková a Weinerová (tedy každá úplně jiný). A samozřejmě nemohu
zapomenout na žijící legendu výuky angličtiny a teorie hudby profesora
Řehánka. Bohužel jsem se v době studií společně s ostatními bavil na jeho
účet a angličtinu jsem musel dohánět až v dospělosti. Koho by taky tehdy
(tedy kromě Petra Peterky) napadlo, že ji (tedy tu angličtinu, nikoli jenom
hudbu) budeme někdy potřebovat. A chemii mám dodnes spojenou
s ironickým humorem profesora France.
Výroky profesorů?
Vzpomínám si snad na jeden a to výrok profesora Kašeho : „Omluvné
úsměvy až po maturitě“.
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu:
Příběh o Pláních
Tento příběh souvisí s Pláněmi, na kterých bude náš výroční sraz a
nebude vyloženě o naší třídě, ale je s ní spjatý a zároveň dokumentuje,
jakým přerodem procházel přespolní balík z vesnice a zároveň váš
spolužák a jaké musel v té době překonávat „překážky“.
Bylo, nebylo, tedy určitě bylo. Pravděpodobně těsně po maturitě, i když
to už přesně nevím. Ale budu to tvrdit a ostatní tomu věřte.
Domluvili jsme si vlastivědnou vycházku začínající v restauraci Berlín,
dále směřující na Ještěd s nočním pohledem na Liberec a přes Pláně
v brzkých ranních hodinách (s východem slunce nad Jizerskými horami)
zpátky dolů.
Když jsem doma oznámil, že se hodlám účastnit této akce rozšiřující
místopisné znalosti, zlepšující fyzickou kondici a zaměřenou na zdravý
pitný režim, přestala se mnou mluvit celá rodina a dokonce na mne
neštěkl ani náš pes. V té době bylo totiž na naší vesnici zvykem, že místní
Almanach 4.C ročník 1982
Milan Novotný Stránka 48
výčep 4. cenové skupiny „U tří lip“ smí navštěvovat pouze plnoletí
jedinci nejlépe s ošoupanou vojenskou knížkou ze základní vojenské
služby. A naše rodina vesnického kantora se této zvykové tradice držela
jako klíště. Ani argumenty vypočítávající nadprůměrnou intelektuální
hladinu vlastivědné skupiny ani argumenty o pedagogickém doprovodu
tvořeným gymnaziálním školníkem příliš nezabíraly. V této pro mne
kritické chvíli jsem se uchýlil s žádostí o pomoc k mému dědovi, který žil
v ulici Americká, poté Nikose Belojanise a posléze Belojanisovy ve stále
stejném bytě po sudetských vystěhovalcích v těsném sousedství
spolužáka Peška asi 37. sezonu. Můj děd slévač kdysi mého otce
vychovával rákoskou, k hudbě ho vedl lekcemi klavíru v nevytápěném
obýváku a za odměnu mu dovoloval po hodině hry se na pět minut ohřát
v kuchyni u sporáku. Tentýž děd mne v mých pěti letech naučil mariáš a
šachy a dámu řka, že mi předává základní životní znalosti. A stejný to
děd, který tátu v noci přivazoval s peřinou k pelesti, aby se v noci ve
studené ložnici neodkopával, vytáhl v tom památném (snad) květnovém
podvečeru poctivých 50 korun československých a odeslal mne směr
restaurace Berlín s tím, že to u nás doma vyřídí.
Vlastivědná vycházka se tehdy vydařila, byly splněny cíle stran
místopisu, tělesné kondice i pitného režimu. Možná, že to bude tématem
vyprávění někoho dalšího v našem almanachu. Pouze ještě týden poté náš
pes neštekl nejen na mne, ale i na dědu.
Almanach 4.C ročník 1982
Richard Pech Stránka 49
Richard Pech
Přezdívka: Ríša, RdPS
Vzpomenete si na svůj první den na
gymnáziu?
Vzpomínám si, že jsem si v posledním
týdnu prázdnin rozřízl dlaň a tudíž jsem
první dny na gymnáziu trávil doma. Do školy jsem dorazil v průběhu září.
Nabranou ztrátu se mi už nikdy nepodařilo dohnat.
Znal jste někoho ze svých nových spolužáků?
Jednoho, ale ten do školy nenastoupil vůbec. Odstěhoval se o prázdninách
pryč z Liberce.
S kým jste tedy seděl?
Tak to si fakt nevzpomínám. Postupně jsem se seznámil jak s
husovkářskou klikou, tak s Miroušem a jeho věrným kamarádem
Cimbálem. Když nás Cimbál opustil, zbyli jsme na sebe s Miroušem.
Co děvčata?
Ano. Objevil jsem je ve druháku v tanečních kursech a hlavně v následné
plesové sezóně. Nebo spíš ony mne. Vybavují se mi společné zábavy na
Bříze, na Jizerce, u nás doma v obýváku, u nás doma na balkóně, u
Macháčků v kuchyni.
Co učení?
Tak to se mi nevybavuje vůbec. Mám pocit, že jsem se vůbec neučil. Hrál
jsem fotbal. Čtyřikrát týdně na hřišti, v sobotu zápas. Ale někdy jsem se
učit musel, to je jasné. Jak bych to jinak zvládl.
Co prospěch?
Tak nějak vždycky kousek za bednou. Jednou jsem to myslím dotáhl na
vyznamenání, ale jistý si nejsem. Většinou mi to pokazila ruština. Z hodin
ruštiny jsem měl vždycky hrůzu. Nejhorší bylo, když jsme měli ruštinu po
tělocviku. To jsem byl stresovaný i při fotbale.
Almanach 4.C ročník 1982
Richard Pech Stránka 50
Co profesoři?
Musím říct, že už tenkrát mě nadchnul profesor Pršala. Jednal s námi jako
s rovnými a ještě byl vtipný. Do dneška, kdykoliv něco rýsuji, si
vzpomenu na jeho poučku o tlusté čáře. Tlustá čára se nedělá tak, že se
tlačí na tužku. Tlustá čára se dělá opakovanými lehkými tahy. To je
myslím velké poselství.
Jinak nikdo?
Myslím, že nám měli dát úplně něco jiného, než nám dali. Určitě tam byli
takoví, kteří na to lidsky měli. Na druhou stranu je třeba připomenout, že
doba, ve které jsme studovali, byla pro učitele těžká.
Co předměty?
Asi nepřekvapí, že jsem měl rád deskriptivní geometrii, matematiku a
fyziku. Upovídané předměty jako dějepis, zeměpis, občanka mi moc
nešly. Vůbec jsem nepochopil chemii. Jenom z části biologii.
Bylo to tedy k něčemu?
Tak o tom není pochyb. Kde bych jinak vzal tolik kamarádů?
Dobře. Příhodu máte?
Příhod je mraky.
Jak jsme veřejně losovali fotbalový turnaj a na lístečkách už byly vypsány
dvojice, které spolu budou hrát.
Jak jsme vyhlíželi profesorku zeměpisu.
Jak Jana vyhodila penál zavřeným oknem a než se dosypalo sklo, stál
školník ve dveřích.
Jak jsme se dělili o Tvorbu.
Co to bylo s tou Tvorbou?
Tvorba byl komunistický týdeník. Ve třeťáku jsme Tvorbu na gymplu
povinně odebírali. Jeden výtisk na dvojici. Tvorbu v počtu deseti výtisků
k nám do třídy nosily nějaké dívčiny každý čtvrtek o velké přestávce.
Obvykle to probíhalo tak, že kdo první zbliknul, že holky přišly s
Tvorbou, tak jim balík novin vytrhl z ruky, jedno číslo odebral a zbytek
Almanach 4.C ročník 1982
Richard Pech Stránka 51
vyhodil do vzduchu, aby se o něj mohli ostatní servat. Často zůstalo
mnoho výtisků zcela nepoužitelných. Po vřavě se výtisky musely
přerozdělit, aby do každé lavice bylo jedno číslo. Bylo to fantastické!
Co v té Tvorbě bylo?
Nevím, co se v ní psalo, protože jsem ji nikdy neotevřel. Ale doma jsem
měl všechna čísla.
Co nějaké výroky?
Dodnes používám a často se hodí klasický A proto Volf...
Slýchali jsme ho každý pátek po šesté vyučovací hodině, kdy se
profesorka Weinerová, přetahujíc celou přestávku, na svůj dotaz
dozvěděla, že je to naše poslední hodina, usoudivši, že je to ten důvod,
proč se jí zdál Robert Volf v první lavici poněkud neklidný.
Ještě něco?
Ani snad ne. Kdybych snad chyběl na srazu po 30 letech, tak jsem odjel s
manželkou (40) a dvěma dcerami (2 a 4) na rodinnou dovolenou, protože
to tak mělo být. Za pět let na viděnou.
Almanach 4.C ročník 1982
Richard Pech Stránka 52
Almanach 4.C ročník 1982
Jindra Pešek Stránka 53
Jindřich Pešek
Současné profese:
Ředitel, Prezident, Founder of No 2,
Bafuňář, Učitel, Kapitán, Fanoušek,
Člen PV30S
Co Vám dalo Gymnázium pro život?
Nezbývá než použít parafrázi názvu
známé knihy: „Vše co jsem se v životě
naučil, jsem se naučil na gymnáziu!“ I
když přiznávám, že pak jsem se něco
naučil i na VŠ a i po ní.
Nejoblíbenější profesor?
Asi jsem neměl nejoblíbenějšího profesora. Všichni mi něco dali, někteří
v kladném slova smyslu, těch bylo víc, někteří i v záporném.
Jaký jste měl prospěch?
Kouknul jsem na maturitní vysvědčení a jinou známku než dvojku jsem
tam nenašel. A tak to se mnou průměrně asi bylo i po dobu studia. I když
jsem se extrémům taky někdy nevyhnul.
Životní milníky?
Velkým milníkem byl určitě pobyt na Gymnázium, neboť právě tam se
utvořil základ skupiny lidí, kteří mají stále hodně a hodně společného.
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z gymnázia?
Tento kontakt je prakticky každodenní. Na již zmíněném základě skupiny
lidí z gymnázia se postupně vytvořila širší společnost kamarádů a
kamarádek, se kterými trávím hodně volného času. A jde o akce sportovní
aktivní i pasivní, společenské, pracovní, zábavné atd. atd. atd. Vždy se
najde někdo, kdo je blízko, dokáže poradit, rozebrat aktuální dění, najít
nějaké řešení, dát dohromady nějakou akci, apod. apod. apod.
Almanach 4.C ročník 1982
Jindra Pešek Stránka 54
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Pamatuji a lituji, že si náš Almanach už nemůže přečíst….. .
Vzpomenete si na některé další profesory?
Kouknul jsem na fotky a vzpomněl si tak na všechny. A asi jsme neměli
nikoho, na koho by šlo v jakémkoli slova smyslu zapomenout. U každého
se mi hned něco vybaví. (viz dále)
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Třídní profesor Kugler: Jednou si nás po nějaké akci zavolal do kabinetu
fyziky a jen na papír beze slova napsal 2 a mávnutí rukou nás odeslal
pryč. Naštěstí se to s chování na vysvědčení neobjevilo.
Profesorka Smetánková: Té se povedlo přesvědčit matfýzáky, že čeština
má své kouzlo, naučila nás číst zajímavou literaturu, vyslovovat diskuse,
renesance a resort a vysvětlila, co je anakolut a zeugma. Omlouvám se
dodatečně, že jsem do jednoho diktátu z neznámého důvodu napsal místo
mudrc mrduc.
Profesor Řehánek: Ten nás dokonale odhadl, neboť mě, Ríšu a Mirouše
nazval Spolkem u tří blbců a navíc nás nechal prosperovat.
Profesor Kaše: Jednou si Spolek u tří blbců koupil mě už z neznámého
důvodu do školy rum a ochutnával ho na záchodě. Pak byla matika a Kaše
nás všechny postupně vyzkoušel a rozdal každému několik 5. Je mi
záhadou, jak na naší indispozici ten den přišel. Vždycky se mi taky
vybaví, jak pan profesor vstupuje do třídy rychlým krokem k oknu,
několikrát ještě potáhne z rozkouřené cigarety, vydechne kouř z okna a
rychle típe vajgl do umyvadla. Při těchto činnostech už zkouší a hodnotí:
„Tak to jseš teda vůl jak lev!“, případně „To jseš teda koza Tereza!“ Jinak
nezbývá ocenit způsob výuky matematiky, neboť stačilo dávat při hodině
pozor, doma udělat úkol a člověk celkem věděl, o co jde. Podobně to bylo
i s přípravnými příklady k matuře, které nám zadal, Petr Peterka je
všechny spočítal a Petrův sešit pak používal skoro každý a tak matura
z matiky byla asi nejlehčí. Díky Petře a nejen za to.
Soudružka Weinerová: V rozvrhu bylo jasně dané, zda je danou hodinu
literatura, gramatika apod. Také jsme se s Petrem vždy domluvili, co
řekne na obligátní otázku, kterou hned ve dveřích obtěžkána učebnicemi
na všechno, vykřikla: „Pétěrka, što býlo zádano?“ Chudák Petr to také
Almanach 4.C ročník 1982
Jindra Pešek Stránka 55
minimálně jednou odnesl nepříjemným zkoušením, protože naši lest
prohlédla. Také si vzpomínám, jak nám na občance vykládala o
prověrkách ve straně a jako ona prošla anebo jak GUM je ta obrovský, že
prakticky není vidět nakonec. Při jedné hodině občanky dokonce zvolila
uvolněnější téma „případné nedostatky socialismu“ a tak se Ivan přihlásil,
že taky není čočka. Ona se rozzuřila a vyzkoušela ho s tím: „To jsem
zvědavá, co budeš vědět o Leninovi?“ Dokonalý byl taky její systém
známkování. My, co nás znala z ruštiny, jsme to měli dobrý. Ale když
chtěla dát známku na vysvědčení někomu z druhé skupiny, tak ho
vyvolala, zjistila, že ho nezná, řekla: “Ty nejsi aktivní“ a dala mu
z občanky blbou známku. Mě osobně štvalo, že mě nenechala v klidu z
3.patra pozorovat ruch na železniční trati Liberec – Česká Lípa.
Profesorka Šulcová: Jelikož byl zeměpis můj oblíbený předmět, nemusel
jsem se nikdy nic učit. Ale přeci jen jsem se něco nového dozvěděl a to „
Co je a jak se vztyčuje gnomon.“ A taky si pamatuji Marcelovo časté
přání: „Vztyčíme si?“
Profesor Pavlíček: Od něj vím, že Klima není klyzma, ale rozdíl mezi
šutry a jejich soustavami mě stále uniká.
Profesor Franc: Spousta popsaných stránek v sešitu z chemie. To je ale
vše, co jsem si z tohoto předmětu odnesl. Možná ještě jak jsme při
laborkách destilovali pivo. Ale na druhou stranu záchrana studentů
Kratochvíla a Vondráška stojí za uznání. Pepu poslal vystřízlivět do kouta
a Marcela raději s doprovodem ze školy. Být to někdo jiný, tak nevím, jak
by se to vyvíjelo.
Profesorka Jarošková: Tady mi utkvěl v paměti její systém diktování
zápisků z probrané látky do sešitu, Romanů systém určování koho a kdy
bude zkoušet a Miroušův systém, jak přijít k teplým pleteným šálám.
Profesorka Pospíšilová: Tak to je asi výjimka, neboť si nevzpomínám na
nic zajímavého z jejich hodin a nakonec si asi nevzpomínám ani na nic
z předmětu biologie.
Profesor Hruška: Jelikož se s Jardou často vídám a jsme skoro sousedi,
tak musím být ve vzpomínání obezřetný . V době studia jsme chodívali
o Velikonocích k Hruškům domů koledovat. Jednou se stalo, že jsme tam
chvíli čekali na Jardu, než se vrátí z koledy, byla prima zábava a Robert
nám tam trochu odpadl. Paní Hrušková na to, že Jarda, až se vrátí, ho
Almanach 4.C ročník 1982
Jindra Pešek Stránka 56
odveze domů. Už jsme byli na odchodu a vidíme z okna, jak se Jarda
vrací. Jeden krok vpřed, dva kroky vzad. Tak jsme se s ním chvíli
pobavili a pak nechali oba unavené koledníky paní Hruškové na starosti.
Jak se Robert dostal domů, si už nepamatuji.
Profesor Fojt: Při jedné z hodin tělocviku řekl, že budeme hrát Pasáka.
Všichni jsme se zaradovali, že se konečně naučíme něco pro život, ale
bohužel se z toho vyklubal obyčejný softbal. Ale naučili jsme se co je
skiping, lifting apod. Inu, reprezentační šéf.
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu:
Jedním velkým příběhem byly naše hodiny angličtiny s panem
profesorem Řehánkem. Jelikož jsem na gympl přišel společně s Petrem a
Pepou z Husovky, nemuseli jsme se během minimálně 2 roků z angličtiny
nic učit. Já si na to tak zvykl, že i po tom jsem se neučil. A snad proto
jsem si zapamatoval hodně výroků a situací, které se při hodinách
odehrávaly.
Hlavním oslovením pana profesora bylo: „Prosím vás, lidičky“. To
doplňoval dalšími jako „Prosím vás lidičky, Škoda dneska docela umí“
apod. Často končila hodina povzdechem: „A zase jsme nic neudělali!“ a
při zadávání úkolu zaznělo naše skupinový „Celý?“. Když už jsme u těch
úkolů, tak musím připomenout i systém vygumování podpisu pana
profesora a připsání poslední věty k minulému úkolu. A také Miroušovo
setření houbou Ivanova úkolu napsaného inkoustovým perem. To také
myslím pana profesora rozzuřilo tak, že křičel: „Neučím, kupte si ty
známky!“ Podobně reagoval, když přišel na jednu z několika skupinek
hrajících při hodině karty: „Neučím, karban!“ Jednou jsme byli na
začátku hodiny tak neukáznění, že zcela vážně vyprávěl, jak šel ráno do
školy a že tam „Nebylo napsáno Stáje a konírny ale Gymnázium
v Liberci.“ Od té doby taky vím, že každá čtvrtletní práce má mít okraj i
když pan profesor ho ruší. A také si vzpomínám, jak Ríša vymyslel
dokonalý způsob psaní této práce a to tak, že vzal 2 prázdné papíry, mezi
ně vlepil kopírák a to celé dal Petrovi, aby tu písemku psal na tento
materiál. Na konci hodiny si to od něj vzal, oddělil a originál vrátil
Petrovi a kopii odevzdal. Na to asi pan profesor nepřišel, ale jinak by asi
křičel: „Podvod, neučím!“ V zadní lavici s Ríšou, Miroušem a Petrem
jsme většinou mívali jen jednu knihu. Jednou ji ale Petr neměl a tak
Almanach 4.C ročník 1982
Jindra Pešek Stránka 57
Mirouš knihu vytrhl děvčatům v lavici před námi. Toho si ale Řehánek
všiml a zlobil se s tím, že „Všem jsem dal knihu.“ Také vymyslel trefné
větu, že: „Spolek u tří blbců prosperuje“. A taky prosperoval. Když jsme
měli hlad, tak jsme nenápadně s Ríšou opustili třídu. Mirouš ale neváhal,
přihlásil se s tím, že „Pech, Pešek utekli!“ a na to pan profesor „Černík za
nima!“ A tak Spolek poobědval bez fronty.
Kromě školních zážitků jsme měli i bohatou mimoškolní činnost:
Tak jen krátce: družba se 4.B a 3.F, fotbalové turnaje, s lyžemi do školy a
pak rovnou na Kopec, výlet na běžkách, zájezd k Dianě na chatu, plesy,
pravidelné páteční večery na Bříze, na Jizerský chatě, na Baště, časté
čekání u Ríši v obýváku na první tramvaj, mejdan u Macháčků, tenisové
turnaje, chmely, brigáda v tiskárně atd., atd., atd.
Už kvůli tomu stojí za to si na příště připravit další pokračování našeho
Almanachu..
Almanach 4.C ročník 1982
Jindra Pešek Stránka 58
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Peterka Stránka 59
Petr Peterka
Rozený: Peterka
Přezdívka: Pítr Píterka
Dosažené vzdělání: magisterské tuplované
Profese: softwarové inženýrství
Životní úspěch: 4 dcery (poznámka cenzury:
s jednou ženou)
Co vám dalo Gymnázium pro váš život?
Co mi dalo, to si už nepamatuju a to, co jsem vzal, to nesmím říct nahlas.
Nejoblíbenější profesor?
Dnes si samozřejmě velice vážím prof. Řehánka, jelikož mne naučil mou
druhou mateřštinu. Pro vás s pokročilou sklerózou poznamenávám, že
neučil ruštinu.
Jaký jste měl prospěch?
Prospěch jsem měl výborný a na rozdíl od základky mi ho už nerušil ten
zatracený zpěv. Vím, že tento almanach je jen pro nejlepší studenty, ale
přiznejme si to, někteří z nás jsou nejlepšejší než ti druzí, jak jsme na to
v beztřídní společnosti byli zvyklí.
Životní milníky?
Nejprve jsem myslel, že je otázka o mylnících. V tom případě souhlasím
s Miroušem. Milník pro mne byla návštěva svobodné společnosti
v Nizozemsku během vysokoškolského studia, která mi nedala spát, až do
permanentní změny státní příslušnosti. Dalším milníkem je samozřejmě
krásné děvče ze 4.A.
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Peterka Stránka 60
Setkáváte se s bývalými spolužáky?
Snažil jsem se tomu zabránit za každou cenu, ale i tak mne mnozí
vypátrali, ale co se dá dělat, i navštívili.
Vzpomenete si ne některé profesory?
Prof. Řehánka jsem už vzpomněl a jsem rád, že jméno skladatele a
dramaturga G.B. Shaw vyslovuji správně (Šóóóó).
Prof. Smetánková mne naučila vyslovovat „renesance” a vždycky jsem se
červenal, když předčítala krásné slohy jako důkaz, že i matematický typ
může zvládnout beletrii (samozřejmě psané pod pseudonymem “Marie“).
Od prof. Weinerové jsem dostal přezdívku „Što bylo zádano”.
Prof. Pavlíček nás učil různým nemravnostem – na papír si dovolím hodit
pouze “biologická zavěšovadla”.
Prof. Kaše proslul termínem “vůl jako lev”.
Prof. Jarošková mi první den školy při představování řekla, že moji rodiče
mají malou fantazii.
Prof. Franz – o něm až později.
Příběh:
Nevím, co je na tom pravdy, ale myslím, že sametová revoluce začala
jednou začátkem osmdesátých let během suplované hodiny chemie na
libereckém gymnáziu. Na suplování tenkrát nikdo nepřišel, jen nám řekli,
ať jsme potichu. Jediný způsob, jak nás udržet v relativním klidu
vymyslel Jindra, který pohotově vyndal z aktovky přes osm kopíráků na
stroji opsanou sadu povídek Šimka a Grossmana. Ptáte se: proč by si u
Pešků nemohli dovolit koupit knihu vázanou, jako ve slušných rodinách?
Nebyly to však jen tak ledajaké povídky, ale povídky necenzurované
z doby neslavného roku tisícího devítistého šedesátého osmého (“práskač
nejsem, ale hlásit to musím”). Jen si pamatuju něco o mapě Arizony
vytetované na prsou (že by i tato událost měla na mne milníkový vliv?).
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Peterka Stránka 61
Nejen, že jsme se zasmáli, ale dalo nám to odvahu do dalších let se před
režimem nesklonit (nebo se pak aspoň zase narovnat, ale to už jsou zase
jiné povídky).
Almanach 4.C ročník 1982
Petr Peterka Stránka 62
Almanach 4.C ročník 1982
Iva Petríková Stránka 63
Iva Petríková
Rozená: Kvapilová
Přezdívka: Kvápa
Profese: proděkanka FS TUL
Co Vám dalo Gymnázium pro váš
život? Vzdělání, asi na dobré úrovni,
alespoň mám takový pocit. Ostatní
mě ale naučil sám život.
Nejoblíbenější profesor?
V době studia na gymplu to byli prof. Kaše, prof. Smetánková a Šulcová.
Jaký jste měl(a) prospěch?
Ten jsem měla průměrný a občas lehce podprůměrný. Hlavně mi dala
zabrat chemie. Matematika a čeština patřily spíš k oblíbeným.
Životní milníky?
Největším milníkem byl pro mě rok 1989.
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z gymnázia?
Ano a nejen ze třídy. Některé vidím i vícekrát za týden. Se spolužáky se
setkávám docela často na přípravných výborech. Vždy se na ně těším.
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Měla jsem před ním velký respekt. Jednou jsem za ním byla v jeho
kabinetě pro nějaký podpis a důrazně mě při tom upozornil, ať ho
neoslovuji soudruhu. Taky se pamatuji na školní výlet do Prahy, navštívili
jsme tenkrát výstavu obrazů Alfonse Muchy v Jízdárně Pražského hradu a
pak odjeli domů autobusem společně s „áčkem“. Jedna spolužačka z „A“
třídy se někde zapomněla, nikdo si toho nevšiml a zůstala v Praze. Byl
z toho velký průšvih, profesor Kugler byl hodně naštvaný a naší třídě
Almanach 4.C ročník 1982
Iva Petríková Stránka 64
pořádně vynadal, i když z céčka tam nikdo nezůstal. Řekl, že už s námi na
žádný výlet nepojede, a myslím, že taky nejel.
Vzpomenete si na některé další profesory?
Třeba prof. Pavlíček, učil nás zeměpis a biologii v 1. a 2. ročníku. Když
jsme probírali země s vysokou hustotou obyvatelstva, říkal: „Je tam vlhko
a teplo…“ nebo v jiné situaci „Vymyslíme pro něj trest – vyskočí z 1.
patra s rozkročenýma nohama na bidlo“. Ani nevím, proč mi utkvěly
v hlavě právě tyto výroky.
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
„Tak pojď Macháčku, pojď k tabuli. Jsem zvědavá, co víš o Leninovi.“
řekla prof. Weinerová Ivanovi, když poznamenal, že není zelí.
Výroky profesorů ale v mnohém předčily repliky a komentáře mých
spolužáků. Tolik jako ve 4. C jsem se už v životě nezasmála.
A co nějaká historka?
Ruština vs. Matematika. Předměty matematika a ruský jazyk patřily
k těm, které nám dávaly pořadně zabrat, a to nejen svým obsahem, ale i
díky vyučujícím, profesoru Kašovi a prof. Weinerové. Stalo se to ve 4.
ročníku, oba předměty byly tehdy důležitější než ostatní, protože jsme
z nich maturovali.
Profesorka Weinerová měla ve zvyku protáhnout hodinu až do přestávky.
Tehdy jí ale ani 10 minutová přestávka nestačila. Přerušil jí až příchod
dalšího vyučujícího profesora Kaše. Projevil nevůli, že je třída ještě
obsazená jiným vyučujícím, a zeptal se jí, co tam dělá. Profesorka si ho
nejprve nevšimla, ale vzápětí se poněkud změnilo její chování. Bylo
vidět, že má před Kašem respekt, a začala se připravovat k odchodu. Kaše
prohlásil, že jí také může vyzkoušet z matematiky, pokud ještě ve třídě
zůstane. Weinerová již stála u dveří ze třídy, nás studentů si nevšímala a
soustředila se na konverzaci s profesorem matematiky. „Zdálo se mi, že
jsi mě zkoušel z matematiky a úplně jsem se zpotila“, přiznala se. Kaše na
to reagoval: „A dal jsem Ti pětku, viď.“ Jednoznačně to tehdy
matematika nad ruštinou vyhrála. Tak nějak to, myslím, bylo.
Almanach 4.C ročník 1982
Iva Petríková Stránka 65
Almanach 4.C ročník 1982
Iva Petríková Stránka 66
Almanach 4.C ročník 1982
Libor Škoda Stránka 67
Libor Škoda
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z
gymnázia?
Spolužáky potkávám opravdu jen při
organizovaných setkání – tedy minimálně.
Můžete zavzpomínat na svého třídního
profesora?
Vzpomínám, jak se červenal, když jsem ho
v prvním ročníku potkával na
autobusovém nádraží. Každý pátek tam čekal na svoji budoucí manželku
s velkou kyticí, když přijížděla z VŠ.
Vzpomenete si na některé další profesory?
Po letech se na to horší zapomíná a v paměti zůstávají pouze příjemné
vzpomínky Díky mým „studijním úspěchům“ bych tak mohl vzpomínat
pouze na tělocvikáře – Fojta, Hrušku a školníka Pepu.
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Asi jsem nedával pozor, a tak jsem přeslechl i duchaplné výroky
profesorů. Nebo jsem sklerotik.
Co Vám dalo Gymnázium pro váš život?
Díky každodennímu dojíždění autobusem a krácením si tohoto ztraceného
času hraním karet, jsem se za dobu svého studia na gymnáziu velice
zdokonalil v některých karetních hrách. Bohužel pro další život se to
neukázalo zcela přínosným.
Nejoblíbenější profesor?
Měl jsem rád všechny profesory, kteří mě neučili. Ti po mně nic nechtěli.
Jaký jste měl(a) prospěch?
Stručně řečeno – prošel jsem.
Životní milníky?
Milníkem byl určitě vstup na Gymnázium
Almanach 4.C ročník 1982
Libor Škoda Stránka 68
Ženy – muži – děti – psi?
Ženy 1 (již 25 let stále stejná)
Muži 0 (stále mě nezajímají)
Děti 2 (dcery, ale už nejsou děti)
Psi 2 a řada dalších zvířátek
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu.
Deset piv za hodinu.
Při svém vzpomínání na dny strávené na libereckém gymnáziu jsem se ve
vzpomínkách vrátil až do prvního ročníku. Přestože bych už nedal
dohromady jména těch spolužáků, kteří s námi byli v prvním ročníku a ve
druháku už v naší třídě nebyli, jméno Franta Haruda nezapomenu.
Asi na vždy si budu pamatovat jeho sázku, že za jednu hodinu vypije 10
piv. Nejednalo se o žádné unáhlené rozhodnutí. Franta se od rána
připravoval na svůj nelehký úkol – celé dopoledne nic nejedl a vynechal i
oběd, aby se mu těch deset piv do žaludku hravě vešlo. Když jsme se my
ostatní vrátili z oběda, vychladili jsme Frantovi pivo a odstartovali soutěž.
První dvě piva vypil opravdu ve velice dobrém čase. Třetí pivo už tak
rychle nešlo a u čtvrtého piva nám všem bylo jasné, že deset piv je na
Frantův prázdný žaludek opravdu příliš. Vzpomínám si, jak při otevření
pátého piva Franta vytáhl peněženku a chtěl zaplatit prohru a právě v tu
chvíli pivo, které doposud vypil, chtělo opustit jeho žaludek. Do té doby
jsem nikdy neviděl, že pivo z člověka může stříkat snad i ušima. Možná,
že to úplně takhle nebylo, ale já si to tak budu pamatovat.
Almanach 4.C ročník 1982
Alice Vaňková Stránka 69
Alice Vaňková
Rozená: Vaňková
Bližší informace nedodala.
Almanach 4.C ročník 1982
Alice Vaňková Stránka 70
Almanach 4.C ročník 1982
Robert Volf Stránka 71
Robert Volf
současná profese: eurounijní rentiér
předcházející profese: IT specialista
Co Vám dalo Gymnázium pro vás život?
Prodloužení mládí, ale to jsem tehdy ještě
nevěděl.
Nejoblíbenější profesor?
Vzpomínám si na France, který byl určitě
profesorem s největším pochopením ze všech. Mě třeba vůbec nezkoušel,
určitě proto, že mi opakovaně četl v očích, že by to bylo zbytečné trápení.
Chemii jsem nemoh, asi tak, jako nemůžu játra. Z písemek jsem měl
jedno pololetí za 4 a za 5 a přesto mi moje ‘úsilí’ vydalo v průměru na
krásnou troječku ((4+5) : 2 = 3).
Jaký jste měl(a) prospěch?
Děkuju za optání, pěkný. S mírně sestupnou tendencí, nepletu-li se.
Životní milníky?
Milník Gymnázium určitě nebyl omyl.
Ženy – muži – děti – psi?
1-0-4-0
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z gymnázia?
Dobrý to bylo, když jsem jezdil na lyže, to jsem vídal jistou podskupinu
aspoň jednou za rok, teď je to slabší. Moc se to nezlepšilo ani zkrácením
vzdálenosti mezi mým bydlištěm a budovou Gymnázia jakožto
centrálního bodu z 2000 km na polovinu.
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Vždycky mi byl sympatický a potvrdil to u maturity, kdy mi jistou rukou
otevřel tabulky na patřičné stránce (sám bych to nebyl našel) a umožnil
Almanach 4.C ročník 1982
Robert Volf Stránka 72
mi si na potítku z tabulek vyčíst veškeré informace, které pak ze mě mohl
vylomit. Gentlemantsky mě pak za tuto rychlou přípravu ohodnotil za 1!
Vzpomenete si na některé další profesory?
Na všechny, řekl bych. Všichni byli fajn až na toho jedince, co s náma
dělal „občanskou nauku“ – ten to dost žral. Ale i on mi svým velmi
nepříjemným stylem dokázal dát významné poučení pro život. A o tom
škola vlastně je.
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
To přenechám expertům. Vlastně jeden, a je to taky asi skoro všechno, co
si pamatuju z hodin chemie: ”To jsou plky, tohlecto.”
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu.
Už jsem se zmínil o Francovi a jeho pochopení pro studentskou duši, tady
přidám tu historku, která mi uvízla v paměti.
Banda spartakiádníků se vrátila, tuším, že z poslední štace, kde je konečně
vykopli (osobně jsem se nezúčastnil, protože jsem měl dost podobné
vzpomínky na tuto činnost z raného dětství). Vzpomínám si, že po
návratu měl Krtek jaksi oslabený organizmus, tuším, že něco nevhodného
vypil, vlastně dopil, když už ostatní nemohli. Prý toho byla půlka lahve.
Následně pak Krtek několikrát spadl ze židle až už se na to Franc nemohl
dívat a prohlásil :”Tak ho snad necháme sedět na zemi.” Nicméně Krtek
musel být nakonec eskortován domů, ale vše proběhlo pod profesorovým
dohledem spořádaně a se vší diskrétností. A to, si zaslouží ocenění.
Almanach 4.C ročník 1982
Josef Vondrášek Stránka 73
Josef Vondrášek
přezdívka: Boy George
současná profese: obchodník s
železem v gumě
předcházející profese: učitel, ředitel
hracího automatu
Co Vám dalo Gymnázium pro život?
Spoustu poznatků, jež jsem zapomněl a spoustu poznatků, jež jsem
nezapomněl, ale teď už nevím, které to jsou.
Nejoblíbenější profesor?
Myslím, že jsme měli na kantory štěstí, takže tato kategorie určitě přinese
trochu nespravedlnosti. Přesto pro mě je číslo 1 pan profesor Kugler bez
ohledu na jeho některé překvapivé zásahy – např. noční necitlivé narušení
hlubšího poznání na ubytovně jednotného zemědělského družstva.
Zvláštní ocenění bych pak udělil panu profesoru Francovi za to, že i z tak
tragické kategorie, jakou bezesporu chemie je, lze udělat kabaret u dobré
pohody.
Jaký jste měl prospěch?
Největších úspěchů jsem dosáhl v jazyce ruském, tam se mi podařilo
zařadit předposlední rychlostní stupeň.
Životní milníky?
Nejen vstup na Gymnázium byl životním milníkem. Myslím, že životním
milníkem je každý vstup a každý výstup.
Ženy - muži - děti - psi - kočky?
Dvě ženy dříve, jedna nyní. Žádný muž dříve ani nyní. Dvě děti stále.
Jeden pes dříve, dva osmáci dříve, dva potkani dříve, jedna kočka nyní.
Almanach 4.C ročník 1982
Josef Vondrášek Stránka 74
K tomu stále stovky mravenců, slimáků, žížal, mšic, vos, berušek,
svilušek, bzučivek, bzikavek, chřestovníčků, chvostoskoků, drtníků,
háďátek, květilek, molovek, pilořitek, vrtavců, rušníků, zavíječů,
vzpřímenek a podobně.
Káďa a Píďa - dohromady s Marcelem od pana prof. Kašeho (těžko určit,
kdo byl kdo)
Setkáváte se nebo jste v kontaktu s lidmi z gymnázia?
Liberec je taková malá díra uprostřed kopců. Chcete-li někoho potkat,
stačí zajít někam, kde se je víc než sto lidí. Jistota je potom fotbal nebo
hokej.
Můžete zavzpomínat na svého třídního profesora?
Charismatický mladý muž s knírkem sňatkového podvodníka, šibalským
úsměvem a kladným vztahem ke všem neřestem. Jinými slovy ideál pro
pedagogického pracovníka.
Vzpomenete si na některé další profesory?
Ano, ale je to čím dál těžší. Jak vůbec zněla otázka?
Vzpomenete si na některý "výrok" některého profesora?
Sexuální poradna prof. Pavlíčka před odchodem na VŠ: „Ať jsem v Praze
nebo v Brně, vždycky jezdím opatrně.“
Sexuální poradna prof. Kuglera na chmelové brigádě: „Chci ty hrníčky
oba, aby mohly doma na poličce šukat.“
Sexuální poradna prof. Smetánkové na exkurzi: „Horáčku, s čím jsem tě
to viděla v ruce?“
Sexuální poradna prof. France v učebně chemie (jména možno libovolně
zaměnit: „Epperte, vemte si Šmídovou a běžte spolu k ČSD.“
Sexuální poradna stud. Peška na hokeji: „Konopka, nech se přemrdat.“
Almanach 4.C ročník 1982
Josef Vondrášek Stránka 75
Napište nějaký příběh, na který si vzpomenete z dob studií na gymnáziu:
Vydělávat legálně 240 Kčs za hodinu bylo na sklonku 70-tých let výsadou
stranických funkcionářů. Na půdě školy to byla věc nevídaná. O průlom
této skutečnosti se chtěl pokusit náš spolužák Jiří Haruda a vymyslel
způsob jak na to. Vsadil se, že za pět minut vypije pět lahvových piv s
honorářem 20 Kčs za úspěšné splnění úkolu bez vratného efektu.
Učebna vedle fyziky byla ideální k akci hlavně proto, že byla naše a v
odpoledních hodinách hrozila minimální možnost vyzrazení a tedy
zmaření tohoto veskrze intelektuálního aktu. Všechny náležitosti byly
připraveny: na zemi v tašce pět lahvových desetistupňových nápojů z
blízké výrobny ve Vratislavicích, na židli připraven a plně soustředěn na
výkon student Haruda, a samozřejmě 20 na stole v československých,
jakožto zasloužená odměna pro úspěšného adepta. Akce mohla začít.
Digitální časomíra značky Ruhla ukazovala pět nul oddělených dvěma
dvoutečkami a čekala na pokyn ke změně této statické situace. Start a
krystaly nekompromisní proměnlivostí ukrajovaly k pokusu vyčleněný
čas. Pěnivý mok z první nádoby zběsile vtékal do studentových úst.
Začátek více než slibný – po necelých 40-ti vteřinách je první láhev
prázdná a rychlý pohyb otvíráku v ruce asistenta umožňuje pokračování s
druhou pětinou dávky. I druhá lahev rychle mizí v útrobách a zdá se, že
nic nemůže zastavit úspěšné naplnění cíle. I třetí láhev postupně mizí a
zbývá ještě dostatečná časová rezerva. Pohled na hlavního aktéra ale už
není tak optimistický, zdravá barva jeho tváře zmizela a nahradil ji odstín
podobný zelenobílé malbě na stěně učebny. Ruka se čtvrtou lahví náhle
klesá a přestože zbývá dostatek času je jasné, že pokus končí. Neúspěšný
aktér sportovně nahmatává peněženku v kapse, aby odevzdal cenu za
neúspěšný pokus. Vyndává 20 Kčs a předává je. Nakonec ještě přichází
nečekaný dovětek. V otevřené peněžence končí necelé dva litry
vratislavické pěny a s ohledem na menší objem peněženky pokračují po
celém širém okolí pokusného místa.
Vůbec nejsme škodolibí, ale musím přiznat, že jsme se všichni málem
posrali smíchy.
Almanach 4.C ročník 1982
Josef Vondrášek Stránka 76
Almanach 4.C ročník 1982
Taťána Zahid Stránka 77
Taťána Zahid
přezdívka: Taňka
rozená: Štefková
dřívější příjmení: Beránková
Co Vám dalo Gymnázium pro váš život?
Kromě první platonické lásky i poznání, že
když je člověku 14 let udělá občas i
správné rozhodnutí, i když ne prvoplánovaně. Já se rozhodla být
astronomkou, a tím jsem se ocitla v mat-fyzikální třídě místního
gymnázia, ačkoliv jsem matiku nesnášela:-)
Nejoblíbenější profesor?
Samozřejmě Leoš Pelc, kterého jsme milovaly asi všechny.:-) Ovšem
profesor Kaše byl nezapomenutelný, i když úplně jiným způsobem.:-)
Jaký jste měl(a) prospěch?
Byla jsem průměrnou studentkou s hlubším zájmem pouze o angličtinu,
což se později (ale opravdu mnohem později) ukázalo jako správná
volba.:-)
Životní milníky?
Určitě rozhodnutí vstoupit do tohoto ústavu, jakkoli mi připravil občas
horké chvilky, a to v mnoha směrech.:-)
Co se týče profesorů?
Myslím, že každý mi utkvěl něčím v paměti. Již zmíněný profesor Kaše
svým neotřelým vztahem k nám studentům, a řekla bych dokonce, že
jsme byli jeho oblíbená třída, což by se dalo odvodit od jednotlivých
láskyplných přezdívek, kterými nás oslovoval (vůl jak lev, tereza - psáno
s malým „t“, neboť myšleno jako negramotka, čili úplně tupá, neboli
dutá). Dále samozřejmě prof. Řehánek, který s námi asi nejvíc při
hodinách trpěl. A paní prof. Smetánková, která byla nadšena naším
kladným vztahem k češtině, ačkoli jsme byli matematická třída.
Almanach 4.C ročník 1982
Taťána Zahid Stránka 78
Pokud jde o příběh?
Musím říct, že jsem kvůli tomu oprášila své deníky, které jsem si v době
střední školy psala v naději, že něco speciálního již zapomenutého
objevím, ale bohužel jsem nenašla nic takového, čím bych spolužáky
ohromila. Co jsem však objevila, bylo to, že ačkoli jsem měla celou dobu
pocit, že mě mí rodiče drželi zkrátka, v každém druhém zápise jsem se
dočetla, kde jsme se spolužáky byli a co a hlavně kolik jsme toho vypili.
Upřímně mě to překvapilo.:-) Myšlenkové pochody týkající se mého
citového života samozřejmě nesnesou zveřejnění.:-) Spoléhám na to, že
ostatní si ještě něco pamatují a nějaké historky dají k dobru. Už se na to
těším.:-)
Almanach 4.C ročník 1982
Taťána Zahid Stránka 79