Bezpečnostní studiaOtázka č. 2

Příklady sekuritizace a desekuritizace z oblasti mezinárodních vztahů

Když se řekne teorie sekuritizace a desekuritizace, jako první asociace se asi vybaví

spojení „Kodaňská škola“. První část otázky krátce pohovoří o širším kontextu teorie

sekuritizace, tj. v jakém období (i z hlediska různých teorií a koncepcí bezpečnosti)

vznikají stěžejní díla s teorií spojená, kdo jsou oni autoři Kodaňské školy, – a rovněž

základní východiska a komponenty samotné teorie. Druhá část přinese různé příklady

sekuritizace a desekuritizace. Vycházím z knihy Waisové, knihy Buzana, Waevera a de

Wildeho (Bezpečnost: nový rámec pro analýzu) a dvou článků kritiků teorie sekuritizace

(jsou to ale kritici teorii spíše doplňující a obhajující – vybral jsem si je hlavně proto, že

v článcích krátce a velmi dobře celou teorii vysvětlují – jsou jimi známý teoretik Michael

C. Williams a Rita Taureck).

Waisová (2005) v úplném úvodu knihy Bezpečnost: vývoj a proměny konceptu cituje článek

Davida Baldwina The Concept of Security (vyšel roku 1997), který podle ní „vytvořil teoretický

rámec pro konceptualizaci bezpečnosti a klasifikaci dosavadních prací“. Konceptualizaci

bezpečnosti Baldwin nejobecněji vymezuje na základě 3 otázek: 1) čí bezpečnost?, 2) bezpečnost

jakých hodnot?, 3) bezpečnost před čím?.

Tyto jednoduché otázky vysvětluje Waisová právě i pracemi Kodaňské školy1. Otázka „čí

bezpečnost“ je otázkou po referenčních objektech bezpečnosti – což je pojem, který přinesla

právě Kodaňská škola. Referenční objekty jsou pak v bezpečnostní analýze umístěny na tzv.

vertikální rovinu, která ukazuje nejrůznější entity od jedince (někteří – jednotlivec, rodina,

většina – národ, všichni – lidstvo), přes stát (některé – region, většina – všechny státy) a

mezinárodní systém. Druhá otázka „bezpečnost jakých hodnot“ zmiňuje, že jednotlivci, státy a

různé skupiny mají rozdílné hodnoty (váží si různých hodnot, kladou důraz na různé hodnoty) –

např. blahobyt, fyzická existence, zdravé ŹP (Baldwin dle Waisová). Waisová ale píše, že tato

otázka po hodnotách je u Kodaňské školy trochu problém, protože např. Waever v některých

případech hodnoty zaměňuje za referenční objekty, protože je složité je od sebe oddělit – př. je

1 Dává to smysl i časově, cituje článek Waevera s názvem Concepts of Security rovněž z roku 1997 a pak známou knihu Bezpečnost, nový rámec pro analýzu (or. 1998, česky 2005).

opět životní prostředí – je to hodnota, která je ohrožená, nebo referenční objekt? Třetí otázka

„bezpečnost před čím“ je otázkou po hrozbách. Hrozby pak tvoří tzv. horizontální rovinu

bezpečnostní analýzy. „Kodaňská skupina rozpracovala tuto Baldwinovu otázku a lokalizovala

zdroje hrozeb do pěti oblastí (sektorů) – politického, vojenského, ekonomického,

environmentálního, societálně-kulturního [dále jen společenský]“ (Waisová 2005: 14).

Máme tu tedy zatím naznačenu jednoduchou bezpečnostní analýzu na základě dvou rovin, je

poměrně snadné vymyslet si nějaký příklad, kdy hrozba koresponduje s referenčním objektem –

napadají mě třeba jaderné zbraně + lidstvo – jaderné zbraně (hrozba, před kterou chceme zajistit

bezpečnost) mohou zabít všechny lidi (referenční objekt, čí bezpečnost). Příkladem ze

společenského sektoru2 je např. tento: „jestliže stojí v centru národní identity jazyk, za

problematické bude považováno současné vítězné tažení angličtiny ruku v ruce s prohlubujícím

se pronikáním jedné kultury do druhé (např. ve Francii)“ (Buzan – Waever – de Wilde 2005:

145).

Těmi příklady jsem ale trochu předběhl a ještě nevysvětlit samotnou teorii. Máme tu zatím

hrozby a referenční objekty. Jednou citací se ještě vrátím k obecnějšímu trendu konceptualizace

bezpečnosti – k prohloubení a rozšíření. „Rozšíření označuje způsob konceptualizace bezpečnosti

akceptující nové hrozby (ekonomické, societální, kulturní, environmentální) a nejistoty,

2 Ten Waisová (2005: 14) charakterizuje takto: „societální sektor vypovídá o schopnosti zachovat si své základní vlastnosti v proměňujících se podmínkách“. Buzan jej charakterizuje schopností společností reprodukovat jejich tradiční vzorce chování, včetně jazyka, kultury, náboženství a národní identity. V tom se ale ukrývá i velký problém. Společenský sektor je dost možná tím nejkritizovanějším komponentem teorie sekuritizace Kodaňské školy. Známý teoretik bezpečnosti Michael C. Williams (Waisová ho často cituje, jeho článek použiju a ocituju dále) k  tomu uvádí toto: The concept of societal security has been one of the most influential and yet severely criticized elements of the Copenhagen School. In a pointed and oft-cited critique, for example, Bill McSweeny has argued that while ‘‘societal security’’highlights an important issue in contemporary security relations, the way in which it is developed by the Copenhagen School ends up reifying and objectifying both ‘‘society’’ and ‘‘identity’’ in ways that are analytically untenable and politically dangerous. By defining society in terms of identity, McSweeny argues, the concept of societal security effectively defines society as having a single identity . This involves a sociological distortion in which the fluidity and multiplicity of social identities are obscured, along with the processes of negotiation and accommodation through which they operate. In addition to this reification of social reality, McSweeny charges that by defining society as having an identity, and by defining societal security as the defense of this identity, the Copenhagen School risks fostering and legitimizing intolerance, and encouraging and exacerbating (albeit unconsciously) securitizing dynamics between identity groups. Securitization theory, in short, produces a falsely objectified understanding of social identity that risks supporting or at least not opposingthe rise of intolerant, exclusionary identities, that make conflicts more likely (McSweeney dle Williams 2003). Znamená to tedy, že nezamýšleným důsledkem (podle některých) povrchního chápání sociální identity v rámci teorie sekuritizace, může být i vědecká podpora nepěkných praktik jako je pronásledování či různé perzekuce minorit ze strany dominantního etnika či skupiny (která ty minority [falešně] sekuritizuje jako ohrožující identitu/jednotu společnosti. McSweeneyho kritiku KŠ cituje i Waisová: „Kodaňská škola si dokonce zahrává s morálkou, neboť její pojetí identity jako identity jediné otevírá prostor extremizmu a legitimizuje netoleranci. Pojetí společnosti jako nezávislé proměnné, jako sociálního aktéra s jednou identitou, který je samostatnou nezávislou realitou, je důkazem „zvrácenosti“ kodaňského konstruktivismu (McSweeney dle Waisová 2005: 99).

prohloubení označuje způsob konceptualizace přijímající nové referenční objekty. K rozšíření

konceptualizace bezpečnosti o ekonomické hrozby došlo již pod vlivem neoliberálních

institucionalistů, skutečnou dynamiku (rozšíření a prohloubení) však do konceptualizace

bezpečnosti vnesli až Barry Buzan a Kodaňská škola (dále jen KŠ), kteří rozšíření i prohloubení

zkombinovali“ (Waisová 2005: 61). Zatímco Buzanovy texty z pol. 80. let ukazují, že autor se

v té době přikláněl spíše k realistické tradici MV, jeho novější práce již výrazně čerpají z myšlení

sociálních konstruktivistů („Buzan byl a je ovlivněn svými kolegy – konstruktivisty z COPRI3,

především Ole Waeverem“; Waisová 2005). Waisová pak dilema mezi realismem a

konstruktivismem v podání KŠ vyřešila rozdělením na dvě období – 1) spíše realistické, 2) spíše

konstruktivistické – nicméně platí, že teorie zůstává spíše mixem obou přístupů. „Buzanova

konceptualizace národní bezpečnosti se výrazně mění v první pol. 90. let. Buzan a Waever

publikovali se svými kolegy (Morten Kelstrup, Pierre Lemaitre, Jaap de Wilde) z COPRI řadu

článků, pracovních sešitů a knih o evropské bezpečnosti po skončení studené války“ (Waisová

2005: 67). Na základě zkoumání postbipolárního světa skupina radila rozšířit realistický koncept

bezpečnosti, neboť tradiční vojenská bezpečnost se stává stále méně důležitou a novou agendu

bezpečnosti ovládnou témata ekonomická, societální, environ. (tamtéž).

(Waisová 2005: 68)

Tolik k širšímu kontextu a hlavním autorům KŠ. Nyní už k teorii. S trochou zjednodušení lze říci,

že realismus KŠ se týká hlavně vertikální roviny referenčních objektů, kterou lze také nazvat

„starým známým“ termínem analytické úrovně/hladiny. Ve starších pracích Buzana, ale i

v novějších pracích KŠ přitom platí, že úroveň/hladina státu je tou nejdůležitější ze všech (což je

opět dost realistické, stát jako stavební kámen MV). K těmto hladinám vytvořil Waever tzv.

3 Název Kodaňská škola byl tedy odvozen od pracoviště (COPRI – Copenhagen Peace Reserach Institute, ukončil činnost k prosinci r. 2002) , kde působili různí badatelé během 90. let a přelomu milénia (dneska už snad všichni působí jinde).

model přesýpacích hodin (týká se celého modelu bezpečnosti), který ukazuje právě „privilegium“

státu na analytické úrovni.

(Waisová 2005: 70)4

Waisová cituje Buzana i Waevera. „Protože je tvorba bezpečnostní politiky především aktivitou

státu, měly bychom všechny ostatní snahy o zajištění bezpečnosti na individuální a systémové

hladině zahrnout do úrovně státi“ (Buzan 1991 dle Waisová 2005). „Jediný způsob, jakým

můžeme nahlížet „bezpečnost“, je vycházet z jejího klasického pojetí (národní bezpečnost) a

rozšířit porozumění dynamiky procesu bezpečnosti: bezpečnost nemůžeme odvodit jen ze

vzájemného vztahu států, ale také z povahy mezinárodní politiky a dynamiky substátních aktérů.

Koncept bezpečnosti je „umístěn“ na hladinu státu. Bezpečnostní dynamiku v dalších hladinách

můžeme „číst“ jen optikou národní bezpečnosti“ (Waever dle Buzan 1991 dle Waisová 2005).

To, že je stát v centru dění všech rovin dokládá i jejich pojetí „mezinárodní bezpečnosti“,

kteroužto„nemá na mysli bezpečnost nějakého mezinárodního referenčního objektu“ (Waisová:

70). „Mezinárodní bezpečnost je způsob existence národní bezpečnostní politiky (a

bezpečnostního myšlení), který bere v úvahu vztahy a interakce“ (Waever 1997 dle Waisová

2005); „koncept mezinárodní bezpečnosti bychom měli používat, zkoumáme-li systémové

podmínky, které ovlivňují způsob zajištění bezpečnosti státu mezi ostatními státy, kdy snižování

či zvyšování bezpečnosti státu závisí na chování ostatních států“ (Buzan 1991 dle Waisová).

Nyní se blíže podívám na druhou osu – tedy hrozby, které nahlíží KŠ skrze výše zmíněné sektory

bezpečnosti, přičemž „jednotlivé sektory se odlišují druhy interakcí a druhy hrozeb“ (Waisová).

Po této části už se dostanu ke konstruktivistické složce celé teorie, tj. sociální konstrukci hrozeb

skrze řečové akty, tam přijdou na řadu kromě referenčních objektů ještě pojmy aktéři sekuritizace

a funkcionální aktéři.

4 Technická poznámka – na prvním obrázku je úrovní pět, na druhém jen tři. Druhý obrázek je ze starší práce. Např. v Bezpečnost: nový rámec pro analýzu nebo v Regions and Powers (četli jsme na RBK) jsou 4 nebo 5. Je to v podstatě fuk, můžete říct, že se počet úrovní odvíjí od konkrétní analýzy konkrétních badatelů.

Co říká Waisová k různým hrozbám a interakcím v různých sektorech?

Vojenský sektor – popisuje vztahy donucení silou a schopnost aktérů válčit s ostatními, zaměřuje se na poměr defenziv./ofenziv. schopností aktérů v MS, vzájemné percepce jejich záměrů Politický – popisuje vztahy autority, vládnoucí status a uznání a stav organizační stability vlády a ideologií, které vládu legitimují

Ekonomický – vztahy obchodu, produkce, financování, způsoby přístupu aktérů ke zdrojům, financím, trhům (nutné např. k udržení hodnoty blahobytu)

Societální – společ. a kulturní vztahy, týká se kolektivních identit, jazyka, kultury, nábož a jejich udržení (zachování), interakce se týká hlavně výměn idejí a představ (např. Čína se často pokouší sekuritizovat ideje o západní liberální demokracii – třeba cenzurou internetu)

Environmentální – vztahy mezi lidskou aktivitou a biosférou planety, „tradiční“ interakcí v sektoru je šíření epidemií, dále např. lokální i globální znečiš. (Buzan-Little dle Waisová)

Teď naházím k sektorům více příkladů hrozeb.

Vojenský – ztráta suverenity, území, myšlenky (státní idea – mluví o ni Buzan, dělí státy na slabé a silné, mluvila o tom i Linda na SRS; např. USA jsou spjaty s demokracií – hrozba demokracii se téměř rovná hrozbě státu, USA) - v případě, kdy stát ztratí území, suverenitu, přestává být státem.

Ekonomický – zde složitější, 2 dimenze: 1) ekonomika jako základ vojenské moci (silná ekonomika = záruka kvalitní a moderně vybavené armády) a 2) ekonomika jako aspekt bezpeč. sám o sobě (kolaps ekon. = kolaps státu)vybrané hrozby:

- globální trh snižující zisk, zvyšující nerovnost- strach ze stinných stránek kapitalismu (financování terorismu, praní dirty peněz, obchod se

zbraněmi, finance pro transnacionální zločin) - schopnost státu financovat vojens. mobilizaci- záchrana obřích firem (před bankrotem) zásadních např. pro průmyslovou základnu státu

Societální - nárůst populace- bezpečnost žen ve společnostech, kterým dominují muži - třídy v kapitalismu- nárůst nacionalismu- příliv migrantů

Environmentální – vyvolané lidskou činností či nikoli?- rozpad ekosystémů- globální oteplování- energetické problémy- znečištění žp následkem konfliktu

Politický – rebelské skupiny, secesionistické snahy atd. – někdy blízko k societálnímu

Důležité je, že se mění hrozby jak „samy o sobě“ (objektivní, naturalistické), např. pokračuje

globální oteplování, zvyšování hladiny moří, tak i jejich vnímání (subjektivní, sociálně

konstruované). Proměny vnímání znesnadňují konceptualizaci bezpečnosti. Bezpečnost zahrnuje

přežití (survival) referenčního objektu; co však konstituuje zmíněnou hrozbu, závisí na

percepci aktérů a na rozdílných sektorech. (Waisová 2005: 73-74) U tohoto bodu má Waisová

přehledovou tabulku rozšířeného konceptu bezpečnosti. Celkem užitečná.

Nyní už konečně ke konstruktivismu, který je pro samotnou de/sekuritizaci stěžejní. Jak a kdo

sekuritizuje, na kom dalším to záleží? Jak vypadá úspěšná sekuritizace?

Nejprve musím zmínit, že KŠ definuje tři proměnné pro proces sekuritizace. Jsou jimi:

Referenční objekty – entity nacházející se ve stavu existenčního ohrožení a legitimně si nárokující

právo na přežití

Aktéři sekuritizace - prohlašují referenční objekty za existenčně ohrožené

Funkcionální aktéři - působí na dynamiku bezpečnostních vztahů v sektoru, ovlivňují politická

rozhodnutí na poli bezpečnosti, aniž by se přímo jednalo o referenční objekty nebo o aktéry

poukazující na nutnost bezpečnostních kroků ve vztahu k referenčnímu objektu (Buzan, Waever,

de Wilde 2005: 48-49)

Př. funkcionálního aktéra může být „zlá korporace“ BP znečišťující kus ŽP (environmentální

sektor) – BP není ani referenčním objektem (kus ŽP), ani aktérem sekuritizitizace prohlašující

např. faunu a flóru v Mexickém zálivu za ohrožené (spíše naopak, ráda by kus ŽP

desekuritizovala). Tím sekuritizujícím aktérem tu můžou být třeba Greenpeace, vlády v USA

(státní, federální), dejme tomu nějaké organizace rybářů.

Jak ale funguje ta sekuritizace, jak je možné, že se něco stane ohroženým objektem? Klíčový je

právě jazyk, kterým něco za ohrožené označujeme. Michael C. Williams (2003: 512) k tomu

říká, že „The core claim of securitization theory (is) that security must be understood as a

‘‘speech- act’’“. „By uttering ‘security’ something is being done. ‘It is by labelling something a

security issue that it becomes one’“ (Wæver 2004 dle Taureck 2006). Přes tyto poučky ukazující

na důležitost performativity jazyka (viz Nicholas Onuf: „saying is doing“) se dostávám k tomu,

co jinými slovy sekuritizace je.

Sekuritizace znamená „tematizaci a extrémní politizaci určitého problému jakožto bezpečnostní

hrozby“ (Waisová 2005: 91). „Sekuritizující aktéři musejí politická témata prezentovat jako

něco, co existenčně ohrožuje konkrétní referenční objekt. Tito aktéři získávají podporu pro

mimořádná opatření, která se neřídí obvyklými pravidly“ (Buzan – Waever – de Wilde 1998 dle

Waisová). Ještě jinými slovy Michaela C. Williamse (2003: 518): „Securitization marks a

decision, a ‘‘breaking free of rules’’ and the suspension of normal politics. This act of decision

is both the ‘‘primary reality’’ of securitization and an expression of the existence (in cases of

successful securitization), nonexistence (in cases of failure), or calling into being (creative

mobilization) of ‘‘political’’ groupings that feel so intensely about a given issue that they are

willing to act (in extreme cases) to the point of actual and potentially mortal conflict to secure a

threatened object“.

Nyní můžu konečně uvést 3 kroky úspěšné sekuritizace. Zmiňuje je hezky přehledně Rita

Taureck:

„To prevent ‘everything’ from becoming a security issue, a successful securitization consists of

three steps. These are: (1) identification of existential threats; (2) emergency action; and (3)

effects on inter-unit relations by breaking free of rules (Buzan et al. 1998: 6). To present an issue

as an existential threat is to say that: ‘If we do not tackle this problem, everything else will be

irrelevant (because we will not be here or will not be free to deal with it in our own way )’ (Buzan

– Waever – de Wilde 1998 dle Taureck [v české verzi je to stránkováno jinak, sorry, snad

srozumitelné])

Co z toho plyne?

„Každé veřejné téma může projít procesem sekuritizace, tj. může se z nepolitického (stát jej

nezahrnuje do své agendy) stát politickým (téma se stane součástí veřejné politiky a vyžaduje

rozhodnutí státu a využití jeho zdrojů) a z politického sekuritizovaným (téma je prezentováno jako

existenční hrozba, která vyžaduje mimořádná opatření a možností překročit běžné hranice

politických opatření)“ (Buzan – Waever – de Wilde dle Waisová)

To je tedy nejspíš hlavní podstatou teorie sekuritizace – nestačí něco za existenční

hrozbu prohlásit!! Musí dojít i k tomu, že se jedná bez přihlédnutí k běžným

politickým pravidlům, do hry vstupují mimořádná opatření, vyčleňují se určité

prostředky na záchranu ohroženého referenčního objektu. Desekuritizaci pak není

těžké popsat obráceně: již není třeba vydávat zvláštní prostředky, opatření. O

dřívější hrozbě se už nemluví jako o hrozbě. Když se vrátím k příkladu Číny – národní

bezpečnost či politický systém Číny (referenční objekt) je sekuritizován pouze tehdy,

když jsou západní myšlenky (demokracie, lidská práva) prohlášeny za hrozby ref. obj. a

když jsou dále podniknuty zvláštní politické kroky – např. ta cenzura.

Věřím, že si snad další příklady dovedete vytvořit (z některých v textu naznačených či

vlastní). Jako další mě napadá třeba EU a Strana svobodných občanů. To je asi možné

považovat za neúspěšnou sekuritizaci (ale s otazníkem). Referenční objekt je samotná ČR

(suverenita, měna), kterou ohrožuje zlá EU. Kdyby Svobodní vyhráli volby a vystoupili

by z EU či podnikli nějaký podobný krok, šlo by o úspěšnou sekuritizaci. Zatím mají jen

kampaně a podobně – což myslím lze interpretovat tak, že nejde o úspěšnou sekuritizaci,

pár lidí jim to sice žere, ale jinak nic. Funkcionálním aktérem může být třeba nějaká

univerzita, která vydá knihu o tom, že EU je super pro ČR – a třeba i ovlivní dynamiku,

když si jí přečte hodně lidí.

další příklady úspěšné sekuritizace:

slabé a rozpadlé státy - jako celosvětová hrozba bezpečnosti po 9/11 (ten příběh znáte)

masy" migrantů – mají ohrožovat demokracii a bezpečnost, identitu národa, Evropy atd. - a k tomu existují často brutální imigrační politiky (nebo USA X Mexiko) – na druhou stranu se tyto politiky v jiném období mírní, migrace je desekuritizována (to může záviset se změnou vlády, ekonomickou situací – potřeba levné prac. síly atd.)

jádro v Německu po Fukušimě – hrozba s dalekosáhlými důsledky, závazek Angely Merkel odstavit všechny jaderné elektrárny v SRN do roku 2020

bailout General Motors Obamovou administrativou – v roce 2009 nalití obřího balíku peněz do krachující firmy, dokonce sekuritizační označení takto velkých firem „Too big to fail“ (příliš velká a důležitá na to, aby mohla zbankrotovat) – ohroženým referenčním objektem v té době samozřejmě byla dle Obamy celá ekonomika USA zasažená krizí

příklady desekuritizace:

Německo po WW2 a při postupu procesu evropské integrace – trvalo to sice dlouho, Francie byla proti, ale se začleněním do ESUO, později NATO atd. bylo jasné, že Německo přestalo být vnímáno jako existenční hrozba ostatními, byť se dodnes varuje před „silným Německem“ (hlavně v ekonomickém sektoru).

po etnickém či jiném konfliktu jsou při úspěšném procesu usmíření desekuritizováni „ti druzí“ ať už je to kdokoli, extrémním příkladem mohou být Židé – nacisté je sekuritizovali jako hrozbu árijské rase a víme, jak to dopadlo. Proces po WW2 v Německu dosáhnul mimo jiné toho, že popírání holocaustu je trestný čin.

Shrnutí:

Teorie sekuritizace je spjata s dílem Kodaňské školy, jejímiž nejvýraznějšími postavami jsou Buzan a Waever. Jde o jakýsi teoretický mix realismu a sociálního konstruktivismu. V širším kontextu teorie souvisí s rozšiřováním a prohlubováním konceptualizace bezpečnosti v oboru bezpečnostních studií. Tomu odpovídají analytické roviny (referenční objekty) v případě prohlubování a sektory bezpečnosti s různými hrozbami a interakcemi v sektorech v případě rozšiřování konceptu bezpečnosti. Hlavní analytickou rovinou zůstává rovina státu. Kromě referenčních objektů a hrozeb (hrozby ohrožují bezpečnost či existenci ref. objektů) teorie sekuritizace pracuje s aktéry sekuritizace a funkcionálními aktéry, kteří mají vliv na politická rozhodnutí. Velmi záleží na tom, jak aktér hrozbu (ať už je objektivní či nikoli) vnímá (sociální konstrukce). Klíčovým komponentem procesu sekuritizace je jazyk, kterým něco (ref. objekt) prohlašujeme za existenčně ohrožené. Až přijetí tohoto pohledu a vyčlenění prostředků či mimořádná opatření však znamenají, že sekuritizace byla úspěšná. To ještě neznamená, že se ref. objekt podaří zachránit. Válku lze prohrát (stát A připojí území státu B), obří firma může zbankrotovat, atd.

Zdroje:

Buzan, Barry – Wæver, Ole – de Wilde, Jaap (2005): Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.

Taureck, Rita (2006): Securitization Theory and Securitization Studies. Journal of International Relations and Development, Vol. 9, No. 1, s. 53-61.

Waisová, Šárka (2005) Bezpečnost: vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Aleš Čeněk.

Williams, Michael C. (2003): Words, Images, Enemies: Securitization and International Politics. International Studies Quarterly, Vol. 47, No. 4, s. 511-531.