br. jana blahoslava vady kazateluv.€¦ · ceskeho z r. 1632, jak pravi poznamka na konci tarn...

B R . JANA BLAHOSLAVA

VADY KAZATELUV.

Z rukopisu mcstske knihovny v Zitave

upravil

Fr. A. S lavik .

V PR A Z E 1876.

NAKLADATEL F R . A . U R B A N E K , KN Eh KUPEC

pro paedag. litera turu a u£ebn£ pom&cky.

I t

2 P 1 S £ T

K a i h t i s k a r n a : J. O t t o v P r a z e .

Literdmf prdce dobre pamfiti Br. Jana Blaho-

slava *), prvnlho spisovatele ceskcho XVI. stoletf, vy-

nikajf tak velice, ze hodno jest, aby ndm byly podany

nejen pro myslenky a reC, ale i na pffklad pilnelio

pestovam jazyka matefskeho, upfimnd k nemu la sky

ucinne a 11a pffklad uslechtile snahy obgtavd pro

obeone dobro.

Jsout’ nam, bolrazel, mnolid jeste posud nezname,

any lezf v arcbivecli a knibovndcb dom&clcli anebo za

hranicemi v byvalycli litulci'cb vyhnancu Ceskyeli, kten

byli pro sve pouceni a utecliu lilavne bratrsk^ spisy

opisovali nebo take vyd&vali a v posvatne licte ebovali.

A zajiste bude tato prace „Vady kazatelu“ mno-

hym nepfedpojatym, bez ohledu 11a vyznam, vhodnd

*) 2ivotopis Br. J . Blahoslava viz Casopis £es. mus. 1856, 1861, 1862, 1875; Osveta 1873, SvStozor 1874, J. Jirecka Kukovet k dejinam

literatury £eske a j.

a u*ite<?n«i kazdenm pak vitanyni ukazem povzlmzuji'cf

horlivosti Blahoslavovy v povoldnl, neunavne Cinnosti

a pt<tSi o vseobecnd vzdelam i v poslednfcli dnech zi-

vota jeho.

Br. Jan Blahoslav nabyval poznani bojnycb, uzi-

tych k teto prdci, na cestdch svych, na pf. r. 1544— 45,

kdy£ ve Wittenberku stiuluje nekdy kazani Lutbcrova

slychal, r. 1555 a 1557 vc Yi'dni a r. 1556 v Magde-

burku poslan v zalezitostecli Jednoty bratrskd, roz-

licne kazatele 11a kazdnich poznal, pak co knez a starsi

cili biskup, takze potom, vida tolio potfebu, nap,sal, jak

v pfedmluve dale pravf, Xauceiu mladym kazateliun

Cili Ctnosti kazatelu (Virtutes concionatorum), spis,

o nemz teprve z podane tuto prdce a to pouze die

jmena se dovidtime*), a jen2 posud nalezen nebyl.

A potom, kdy£ nekton nepfestavali mfsto ctnosti' na-

vyk;lti si vady, sepsal tyto „Vady kazatelu (Vitia

concionatorum) “, a sice, jak souditi lze, na sklonku

zivota svelio 1. 1571.

*) Casopis Ccb. musca 1875 sv. III. a IV. „K literarni Sinnosti Br. Jana Blahoslava.w

Sepsal je, kdyz ndsledkem ustavicnycli praci te-

lesnfi tak sesldbl, ze sam Casto ve zborfcb IVtnc kazati

neraolil, a kdyz od „nekterych dobrycli a slechetnycli

pfatel za to byl mnohokrdte prosen, zvlaste ponCvad ̂

jsem (di) povinen, jim vselijak pomdhati a v slovu

i v skutku dobrym byti pfikladem“. — Horlivost Bla-

boslavova jestg hi praeovala ku vzdelaiu a prospfieliu

blizmbo svelio. Vera, vzneseny to pffklad ndin vsem!—

A jesti to poslednf prace literarni Br. Jana Bla-

boslava, jak tomu caste odvol/mi se ku Grammatice

Ceske, doknnane 1. 1571, tedy roku jelio pfedfiasne

smrti, dosvedCuje; prace, kteniz obsalmjic (vedle Gram-

matiky) take hojne didaktieko-paedagogickycli zasad,

dokazuje Blalioslava nejen vytefinym kazatelem, ale

i znamenitym paedagogem byti.

Zachovala se ndm v opise ngktereho vyhnance

Ceskeho z r. 1632, jak pravi poznamka na konci tarn

uCinena: „Ad finem penluctum ipsa die S. Simonis

Judae Gesenii, tempore exilii 1632.“ Tyz opis cltova

se v mCstske kniliovne v Zitave (Mscr. 199i, m . 8°.

50 listu) s mnohymi jinymi pamdtkami literarmmi po

c e .s k v c l i vylmancfcli tain usedlycn, a die neno poddny

j s o u tyto „Vady kazatehV' cili Vitia concionatorum ag

na nckfera, lilavne od molil prozraii;! a neCitelnd slova

v f i m S .

Kcz by vzdcnd. pamatky literdrm vfibec a bratrske

zvlaste chringny byly pfed zdlmbou, jak toho vdgCnost

a ucta k dobiym pfedkfim liasim, af jiz tolio neb onolio

vyznani, zada, vyddviiny jsouce drive nez v arcbivech

a kniliovnacb rozlifinycli od molu nebo vsemo2nymi

nehodami sejdou na velikou skodu feci a literatury

fieskc.

Fr. yl. Slavik.

V A D Y K A Z A T E L X J V .

P R E D M L U V A ,

P r v e nezli pofinu vyfcitati V itia, toti2 vady, chyby, \a sn 6 , k ter^chZ se k aza te le bedliv i pilne m aji varovati, vidi

m i se za p o treb n e , abych n£jakou om luvu nap red postavil,

a ton se p fe d n ek te rj'm i ke mn& snad nevelkou ch u t m aji-

cim i, ja k o stitem za s tre l, aby m i jejich zuriva nedutklivost

a n ek te ry c h sn ad vysokom yslna za rp u tilo s t §koditi nem ohla. N ebo vim , ze t n e k te n n a zleheom te to m e m alicke p race

m ohou r ic i : „Poslouzil tim svym u§tipnym a p rem itav jm

p san im Celadkam i hospodaffim m noh^m k tom u, aby jed n i

i d ru z i s ta rg i sve p fem ita li a po tvofili, tu d y sluzbu Bo2i

leh c ili i p ra ce je d n i d ruhym osklivili a z rukou vyrazeli, ta k

a b y se po tom p ri p fito m n o sti takovych p fev rh lcu slova ric i

n e c h t6 lo .“

A le tak o v ^m lidem neclii k ra tic k e osvedcem ucim m

to to : Z e j a vsim tim to psanim ne k tom u slouziti um yslil

js e m k az a te lu m m ilym v K ris tu P a n u b ra tf im a v t e p ra c i

to v ary g u m , ab y je d n i d ru h e p fe tfa sa li , a le aby je d n i d ru h y m

to h o p flc in o u b y ti h led e li, aby v je jic h recech a spusob ich

neby lo co p re tr a s a t i , 6em u se sm ati, za6 se p re d ro zum nym i

an e b o i ch y try m i posluchaci s ty d e ti, anebo nekdy b u d hne-

vem b u d li to s ti se k o rm o u titi, a ta k sum m ou, ab y p fic in y

toho, coZ i lasku ruSi i dobro p r ic e zol.yz.Iuje, odjaty ^ totiZ kdyby tak lirubfch .1 p a tn tfc b vad a chyb a j aty c£ koli nespfisobfl v poboZnfcb feCoch a sluZbdch jejich nebyl0' JcstliZee pak me upffmnym oumyslem v8rn8 vykonane pr4Ce Kdokoli k zlerau uZivati bude, no k vzdelani ale k zkuz(j bliZnich, ten nechf z toho potom podet dava tom u, jenZ opilC6j

nekajici i jine d o b tfch B0Z1 stvofeni zle uZivatele souditi bude. Na mn«5 se, za to mam, Zadn^ rozum ny spravedlivfi horSiti noma pro<5. Nebo zdaZ jsem tu to co tak novoho a ne-

byvaleho uc'inil? ZdaliZ toho n ek ten p rve v jazy k u latinskem

neuCinili ? Jednoho toliko pfipom enu, E ra sm a Roterodam - Bkeho, kter^Z aC nebyl kazatelem , av§ak nem alou kn ihu ka-

zatelfim napsal, v nfZ n£ktere v£ci i k ra to ck v iln e i velmi

sm8§ne poloZil.

Ale di mi n8kdo: IvyZ si p sal rad e ji de v irtu tib u s

concionatorum , a byloi by se to sam o ukazalo , ceho nem a

byti pri kazateli, kdyz by to, co byti raa, svetle a srozum i-

telne bylo pfedloZeno, to tiz Cemu by se mSl k az a te l u6iti,

ve5 se uvoditi, £emu zvykati a t. d ., aby non fo rm id ine sed

virtutis am ore rfisti mold, jak o ta k ufiinil C icero de o ra to re

i j in d e .“

O dpovfm t: I toho jsem byl pfedegtych le t neco ufiinil,

nau£eni jakes anebo zpravu jed n o m u z p ro sty ch k aza te lu v

napsav, fehoz m am za to i ne zle uzito bylo. A le ze jsem

nektere p roste a h loupe m ladence ta k n e p ro z re te d ln e b y ti

poznal, 2e t£ch ctnosti a spflsobfl u slech tily ch c h a p a ti ne-

mohouce, n£kde m isto c tnosti a p rav y ch ozdob ch ap a li se

nespftsobu a, jichz se varovati m£li, vaSni a vad , a to d o b rfm

oumyslem a sna^nou myslf. P ro to2 ta k za to m am , Ze ta -

kovfm p rosfakum b u d e tim to psam m velm i s ro z u m ite d ln a

•luSba kiy* l b holubfttn zmo pM *| , , / l - » 1,1 b-. l .#vah I « ho ftQ varovati a u tikali m*ji( on traria n(einpc) jux ta *c j><»: ita magift «*lu< <*v:unt.

A take mi kc nevidGlo, nfekterfch dobrfch a flerbH- n^ch pfatol filuftn6 fcadonti odepfiti, od nidi* j**m /a t/j byl uinobokrat proften, zvl&6t6 pou£vadfc j*<;rn povinen j»tn vfce- lijak pomdhati a v alo?u i v tk a tk a dobvfm byti pHkladem.A ze s&rn Cast^ch kaxani pfed nirrii v zbotfch l*an6

pro teskliv j zdravi meho nodo fertOaspon jim to ponfckud vynabradim, abycb tak prost^m a bloup^m jakouZ takoufc pomftcku ufcinfc take nfcjakf potom v slav6 za jejicb vGrnou prdci (pri vzkfteem Bpravedlivfcb) odplaty dil a £astku mel.

Av§ak to to v2dy svStle vym6fuji, iei za timto psanim sv^m toho chvalitebneho a sv. sp&sobu leh titi nad to vypra- zdiiovati nem m im , k nemuz ducb sv. napom ina fk a : „Zd£tim- lit otec, nezlehfcej bo sob&!w Cebo2 v jbo rn j’ p fik lad na onSch dvou synecb patria rchy sv. Noe. Povinent jes t k a id ^

v&rn^ syn otce sveho zvla§t6 seSlosti jebo ocbranovati, a jako

liul s ta ro s ti jebo b^rti, na kterouZ by se bezpetnfc opriti

a zpolebnouti mobl. Vidi-lit syn kde co pri otci nezpfisob-

neho, p£kn6 ho v tom a uctivS ocbran iti ma. Od duchovniho

p ak o tce v§elikou Bo2i slufcbu, jakoZ vd66n6 tak i davemfe

p rijiti a ji k svem u vzdelani uziti ma, n ic sob£ zadn£m ne-

spusobem p ri tom , by l-li by kde ja k ^ , n e p re k a ie je ; ale v§e

n a d o b ro u vyk ladaje s tran u i u sebe sam , i p red jin5’mi po

tom i k sobe vSrn^m spolusluzebm kum P ane. Kdo nevi, ze

j e s t povinen nalefcitou zachovati uctivost a vaZnost, cbce-li

p ro ti ra d e a u fe n i D ucha sv. nehfeSiti, nebo znam a jso u

4

slova Apostolova: wSnaSejte sev esp o lek ; lask a spalu je mno2%

st.vi hfichfiv: kaid^ jeden druheho za dfistojnej&ho sebe m6jl«

Ano i samo pfirozeni ClovSka melo by k torau pfj. Arieti, £eho2 sob6 neclice, aby jinerau neufiinil. Ale co jest

to, £eho by ClovSk, aby od bliftrich CinSno bylo, nechtSl? Bezpochyby toho, co2 by jem u k zahanbeni anebo k nejake gkodS b y lo ; toho pak, co2 by bylo k u2itku a tak k vzdSlani

jakem ukoliv k io i by nechtSl, za nem oudreho hodnS a spra-

vedlivS drzan by byl.

Ale bfvaji't nSkteri lide tak nedfttklivi, aby bez bedli-

veho usouzeni v6c nekterou pro sam ou trp k o s t, k terag n£-

kdy k ni p fipojena byva, lined j i za oSklivou soudili, na to,

v Sem je s t u^itecna, nem noho se ohledaji'ce. P n k la d toho na

jednom znam enitem a velikem panu, k teryz od rod icu sv^ch tak byl milovdn, ze an i cisti nedopustili se jem u nauCiti,

proto aby snad nekdy nem usil synaCek od m is tra svelio §i-

linku nektereho m iti. I takz jim zusta l pouhym a dostateCn^m

lejkem az do sm rti n a odiv i posm ech jin ^m panflm , mezi

nimiz v soudech, jed n am ch rozlicn^ch a td . b ^ v a ti m usil.

A tak tak e n e k te n kaza te le rozlifinym i vaSnemi a zlym i

obyCeji nebo zvyklostrai pozohyzdeni az podnes z fls tav a ji;

protoze z m ladosti v poCatcich svych nebo nerneli, od koho

by retovani a zpraveni v tom byli (a te m i n en i co za zle

m iti) anebo p ro nedu tk livost toho trp e ti nem ohge, poboZnymi

naudenim i, napom i'nam m i a vy strah am i pohrdge, ra d e ji ta k

v nespusobich a vadach §kodn^ch zusta li, nem ajice sn ad n e

k te n rozdilu mezi vernym a m il^m p ra v e lask y ovocem

a mezi ra to lestm i nenavisti osobne, zavisti vraZedlne, p re -

vrhlosti lehkom yslne, v§etecnosti n ev a in e a td . H ru b ^ a tlu -

sty telesny p fik lad m6l by takov^m oci o tev n ti, ab y p ro-

zfoli, Ze kdyby Robft n tkdo l«6ku pHbodnou, kteroufc by hricb jcdl, udfilati cht6l, tebdy by inusil nejprv dfero pHbo<lne k tomu nalczna j(i otcsati, potom se h nim dlonho a rozlii;a£ strouhati a bladiti, ne2li by l*ifcku k utffdui spfcnobnou ud*- lal. ProC tclidy cbti ibned pojednou bez cviCeni potfebnebo kazatele, tak jak* Bfih obrodil, m iti? Profc i 6t6py okle*luji a nepotfebne vuci vytinajice uZitefcnfm ratolestem tim k vfct- Smiu se zmocnem a k spanilejgimu zrfotu napom ihajice.

A proton my nedbajice na jakous nepatrnou vyhoko- m ysln^ch lid i nedutklivost, usilujme pfedce dobrfch nasledovati hospodaffiv, ktefiZ kazici se v£ci k naprav£ pfivozuji, poruSene pilnS napravujice a obnovujice, nesp&sobne odtina- jice atd . CviCme jedn i drube a sobe vespolek k vzristu slu£- me, vselikou lehkom yslnost, nevaZnost, vSetetfnost, doKkoft- nost, pfevrhlost, tvTQuneliuv, jak£ k Efezskym napsal Apofitol, odm ita ti v2dy usilujm e, tak jedn i druhym v£rn6 prosp£ti a k vzdelani poslouziti Zadostivi jsouce. S tarsi mladSiho jako otec syna laskavS poufc, tovaryS tovarySi z nesptisobilosti

b ra trsk y a pfivetive vyjiti p om ahej; mladsi starSibo jako syn

otce ocliran, vymluv a soukromnS toliko poddane, s ponize-

nosti nespusob jebo oznam i za prom Snu p ri tom uctivS pros.

A vSak toto ja vSeckno tem prost£j§im a liloupejsim kazatelfim anebo kazateluv pomocmk&m jin^ch cizych, bohat- §ich jazykuv neum Sjicim piSi. Nechafci jim toho ti, jen£ meho cviceni n ep o treb u ji (hojne za svych le t mev§e a i nyni majice pom oci) p fe ji, a tSchto prost^ch zprav tak proste se-

p sanych prostym neoSklivi, za to duvSrne 2adam.

A pon6vadz ty veci, 0 nichE jsem tuto psati uminil, jsou

rozlicne a drobne, kterez ne velmi snadnS jedny k druhym

pfipojovany b u d o u ; proto2 vidf mi se, abych tu vgecku terii takto rozdelil:

i

ma-

Vitia

jsou

nfiktera

| v nalezeni jicha to k a

v spofadani.

I. V vScech, in rebus t. j. v ra - | tolestech kazani v8t§ich ne-j bo mensich, pfedngjSichf nebo posledngjsfch,

slova, frases, hlahol, pronunciatio .

III. V spfisobfch nSkterych, jim2 fi'kaji gestus, totig hnuti (gestus, vultus, m otus, m anus etc.) a jine k tomu podobne pfi'padnosti.

II. V fe£i, a tu se zdrSuji

KNIHA PRVNI.

V i t i a i 11 r e h u s.

A ) V asne a chyby pri vecech lilavrrich a prednich, potom i prvnejsich.

Veci, o nichg kazatel mluviti a kterez lidu predkladati ma, nesnadne mohou b£ti vyhledany; nebo neni potfebi tak velmi hluboko kopati kazatelfim (zvla§t£ na§im v jednote) jako filosofum a tem vsechnSm. ktefiz teprv museji n6co noveho vym^sleti. Jiz prve novi zakladove poloZeni jsou a jako dum, v nemz nejcistSi pokladove jsou sloSeni v sv$rch hro- m adach, svazcicb, neb policich a truhlach, sklepich i komo- rach, jedne aby tarn clovek zfizene v§el, kltee mel, do vSeho pokudz komu nalezi pohledel, a to, cehoz by kdykoliv po- tfeboval, aby v z a l: a z toho podobne jako dobry a rozSafny” i kuchm istr i lekaf, aby pokrm i lekafstvi pfihodne pri- strojil.

Pism a svata stareho i noveho zakona jsou jako velike hory B oil, a jako studniee izraelske Serstv^ch a nejcist&ch vod ustavicnS vzdycky z nich vyplevajici pine, z kterychZto ho r a studnic potom pfeneseno jest do domfi v|echno to, coz se hospodafum videlo predne a gruntovue potrebneho. A to jsou svata cteni a epistoly pfilozene k jis tjm casum a dnum pres cely rok, a i jine feci Bozi, o nichz o vSech d i: „V§elike pismo Bohem vdechnute u&iteCne jest." A z tech studn ic b5rva pfeneSena ta v5rborna voda, nad kfistal £ist§i, k svlazovani p ri tom domu vseho toho, coz vlahy potrebuje. A to t jso u rozliftni a velmi mnozi spisove muz& duchem

8

K ristovfm osvicenycli, k te n z jso u ja k o n ad ob y anebo 8U. dove to ho rozkoSneho napoje vza teh o z tueli stu d n ic izrael- skych plni.

I befifc tehdy z toho ze v§eho, co2 chces, aby^ mohl vlastafi podoben b^ti kofliku zlatem u nebo s tn b rn em u nej- draz§i napoj zdrzujicim u. A b e r tak , ja k nalezi' a potfebi jest, t. j. jak knihy zive p red tebou ukazu ji, a jakz t$ tva povinnost v pravde viry a lasky svate, jednom yslaosti a fadu vize. Ale pfi tom b62i v itia t a t o :

I. v a (I a.

Nejprve to : Nekdo nepom ysli casto n a to, co by lidu Pane p fedk ladati rnel, moba, hojne <3asu m aje, ne jsa nesna- zemi, bidam i, pracem i pfi'liS zam estknan , osu t a zmozen, aneb z sveho prirozeneho dobreho spusobu vyrazen; ale samou nepracovitosti, nepeclivosti a lenivosti du ch a js a veden, leccos vezme z feci Bozi tak povrehniho, coz jej tem ef v oci

' L bodne, a to p’opliSti a povr2e p fed lid Pane, okolo toho potom se rozlicn6 toce, ty i ony veci uzitecne nebo neuzitefrie

7 roz tfasa a piln6 vypravuje, nem noho toho Setfe, ceho ten lid pfitom ny potrebuje. Je§to kdyby ch tel tak , jak z povinen .byl, v pfemyslovani poboznem chvilku nejakou strav iti a po-

► . k. . vyhledati toho, k terych by v6ci k tefi v tom shrom azdem oudove potfebovali, anebo ten vgecken sb o r l>ozi: nalezi by

jistS nemalo nedostatkuv a nespflsobilosti p fi lidech se na- lezajicich a beZicich, mengfch i vetSich, v nichz aby se na- prava dala, b edlive slu2by spravce verneho je s t po tfeb i.

Na druhou pak s tran u , kdyby tu fee B0Z1, 11a mz ka- zano byti m i, nejednou nejprve p fec ta s p ilnosti soudil, uzfel by v n i netoliko povrchm veci, Skofepiny, a le p ron ik l by m jsli j>you. hloube, a uzfel by, rozloupe skofepinu , prave l&dro, jeho2 by netoliko spusob zvlastn i sp a tfil, a le i vflnS a chuti jeho zakouSeje, ut£&ene libosti a s lad k o sti Sitedlen by byl. A tu t by se bezpochyby naSla n e k te ra ta v6c, k tera2 lidem tSm pfitom n^m a i tob6 sam em u velm i by uJsiteCna byla, a kdyz by to z te fe6i, ne kterouZ by ty sob<§ vzal sam, / |V / V u ^ / v v ‘ ^ ^ ^ to-

ale ktera* by podle stareho zvyku pf.idloJuna byla k tomu Casu zpfisobnfe byla vzata, Ciste bylo by velrni i li’lem pfi- jcmno, nesam^m toliko sprostn^rn a upfimnym, ale i t6m, f ' jenz domnivavi a podhledavi b jv a ji; aebo nemohli by Hci'?.es sobe to na n6 vyliledal a pfistrojil.

II. v a d a .

NSktefi teZ nepracoviti anebo pracovit? odvykl' a, pakli snad pracem nikdy nepfivykli, nautili se cizibo nadSlam uti\- vati, ale neumSle, s nemalou svou i posluchaC&v s?5*ch §ko- dou. Kdy2 na fe5 Bozi nSkterou kazani u£initi rnaji, nevy- bledavaji pedive, coi by z te feci posluchactim d£tem davati m6li, ale dadi se do Skaret nejak^ch, t. do kazani sepsan^cb, kteraz bud sami posloucbajice jin^ch n6kdy sepsali, anebo od jinych pisarfi takov^cb vypfijeili. A tu vybledavaji, co jest onen na to Stem sv. anebo kteroukoli Bo£i re6 kazal, jake artiku le poloZil, t. co za v&ci blavni vyzdvihl, co pH nicb m luvil a td . I cliopi se tobo, a vloZe sob6 ty v€ci v pamSt, jak z rnfize, cele nebo necele, rozumeje jim sam nebo nerozum eje, i kafce a mluvi £ist6 smele, jsa bezpecen tim, ze jest to vSeckno, coE onen tam nSkdy kazal, vfcrna pravda. A podle tobo mysle, 2e samo Ciste zlato anebo drabe perly sype, nic na to nemysle, kdo jes t onen kazatel byl, jeboZ on na- sleduje (a v jehoE se skornS obouva, ony mu se nic netre- fuji), jem u-li rovny byl Cili vy§si cili niZSi, jake pricinv mel k tom u kazani, obecne-li 6i obzvlaStni, musiv snad Setriti po- slucliacu, 6asu, osoby sve, nebo nekter5rch jin^cb jem u a ne jin^m lidem znam ^ch pricin. Na to na v§e nic se neobledaje, d eno ta t hinc m agno spiritu. Tento mluvi tuze, borlive a lucen t , pravebo cile kazani sveho nebo neveda nebo bned ne- soudS (t. co tim kazanim pri tom lidu uSiniti cbce, na to se malo obledaje). A pakli, jakS Antikristuv obyCej, lidem se zalibiti usiluje, aby ne za toho jin5rm byl, cimz jest, ale zac si jineho , t. js a vlCek aby za beranka nebyl. A tu t se ji2 pravS ne z svedomi, ale bez__sv$domi mluvi, ne z pravdy aneb k pravde, jakz nasi stafi meli obyCej r ik a ti : atque hie videres arborem illam (t. kazatele); fronde vivere no\am non

sua seniinat arbos, u t Virgilii verbis u ta r , rovnS2 jako kdv- strak a aneb papouSek lidskfm hlasem mluvi.

Ale di mi n6kdo: ,.I k terakz tebdy svatych praci do_ br^'ch m uM t. j. sepsanycb form ulich neb kazani u « Vati mime?"

O dpovfm f: Jiste ne tak , aby se tom u, co sepsano v§emu slovo od slova zpam&ti n a u c il ; ano an i tak , aby v§e- ckny ty hlavni vSci, tak tem i slovy jak z napsany jsou, pfed- lo2il: ale tak , aby posluchaci i kaza te l, byl-li by k te r^ pfj_ tomen, ne za cizi', a le za tve v lastn i to m6li. A p ro to i p0- tfeb i jest, aby ty kazani to p ilne s bedliv^m soudem Cta , nejprve ducha K ristova m luviciho sk rze ten n as tro j, t. toho kazatele, rozsuzoval ty v6ci, o nichz sc m luvi, sp a tro v a l je jich vyhledani, slozeni i pfedloSeni, a ja k e by bylo zpytoval. Ale o tom jsem nem alo pfedeSle v p fidavc ich k M uzice na zad p ri Zavirce n ap sa l, nyni te2 v£ci k ra ti£ce nam itam . Su- di2 potom ty prve v§eckny ty vSci, v te re& Bozi se zdr2o- vati, ta k jakZ onen dobr^ m uz kazal, cili to likos nektere spatroval, a n a nek teres sn ad n ikdy nem yslil? Srovna-li£ so to kazani s tim , cos ty jiz p rve za hodne z p fed lo zen i usou- dil, ma3 tom u ra d by ti i po tesen z toho, v ida , ze ten duch, k terez skrze onohoN slu zeb n ik a sv. m luvil, te£ veci i tobe vnuka. Pakli se ti nesrovnava, sud iz p fic iny toho bedlivS, a tu se jiz ta jem stv i uzitecneho dohrabe§. Je s tlize f je s t to kazani nS jake pekne a g run tovn i, l ib it se a ra d je cte§, h le - diz je nejp rve k svem u v lastn im u u z itk u o b ra titi. V 6em2 a jak z nejvice mflzes, b u d ab y v nSCem soud a rozum tvuj byl osvicen, b u d v nScem po tv rzen , p ro b u zen k p racov ito sti, k snaZnem u slouzeni B obu a bliznim , a sum m ou ab y v p rave 2ivosti se obnovil, a ja k o p o o k fa l a pozazzen by l v duchu . A tak j s a jiz horlivSjgi a spfisobnejgi, u s ilu jz neco podob- neho tom u, cozs Cetl, sam ta k e sobe b u d v m ysli sloziti, nebo i sm ysliti a n a SkartS zn a m e n a ti a v tom bedlivS p o p raco - vati. A potom coz by se to b e d o b fe tre f iti a lid u u£ ite6ne b ^ ti m ohlo, to vziti, b u d vSeckno z sveho b u d nfico ta k e z jin ^ch , az tfe b a s i z to h o k azan i, je d n e to po tom pSknS seb e ra sloz a sp o fad e j nale2it6 . T ak cizi p ra c e k azan i t. se-

11

1 ............... . h m » .... .................sh" T * .................. K * a . .......X ■lm itatione laudabiliB.

O z\6m a dobrem nfcledovdnl poUun ni*e snad napUi y.ce. A vSak necha*t , to v f i.lin .: J WM1 u n6kter4 J Stak velmi neapflBobae 8ep»ani, ieb j aejl6p« bylo, aby jako

neu/iteCnc dcarty spal.ma byla, aby ,„U d ,n,:i pfebira- jice se v mch se zaneprazdnovali; nebo velmi m ilo j<*t tfieh ~ pisafu, kteriz by kazani urnfcle spisovati mohli:

1. P ro nespSSnost, 2e nemohou postaCovati vgeho tobo napsati, coz kazatel mluvi, a zvlaSt6 mluvi-li speSnG, jak£ nSkterych Skodn^ obycej jest.

2. P io nesnadnost, 2e nevi, co mufce a ma opustiti anebo vypustiti, a co napsati, £eho t. pilne fietriti, aby mu neuteklo, ne& tak pi§e a napiSe leccos, co se jem u nabodi a co mu£c postaciti i pam eti zdrZeti i perem n ap sa ti. '

3. P ro neSetfeni slov a spfisobti mluveni, frasium, kazatele, t. aby tem i slovy jebo spisoval ty veci, o nichfc kaza te l ten mluvi, tak jakz sly§i§, a ne sv^mi sob£ a jemu neobySejnym i slovy, jimiz ty mluvivaS. Nebo jsem ne jedna kazani znam enitych a slavnycli muzuv tak sepsana videl, ze by se ten , jakz mluvil, k nim nijakz nepriznal. A kteriz ho m luviti slychali, zadny by nerekl, aby ta rec byla tobo muze, ale spiSe by j i p ficetl tomu pisari ne2 komu jinerau. Aleo neum elem spisovani reel kazatelu nyni nebudu vice vypravovati.

M6l by pak b^ti i v tom rozdil, lecktereho t. kazatele kazani spisovati, anebo sepsane cisti. Ponevadz nekdy i slovu tn i k aza te le nebyvaji vzdycky sobe similes sp&sobni quando quod bonus d o rm ita t Hom erus. P fekazkyt i ti mivaji rozlicne, ro z trh an l m ysli, sem i tam starosti, skormouceni ducha, zam estknani teskliva, mysli u stalost a jine rozlicne ne- spusobilosti. A protoS nev§eckna i takovfch lidi mluveni na- s ledovana by ti m aji, ovSem pak nizSich i Spatnejsich, neopati- nycb , nep i’oliledavycli neb prudkyck, nepokornycb a vysoko- b led ic ich m ladycb , jestS nezkusenycb a nevyspelych kazateluv kazan i neto liko nem aji byti spisovana a od jednScb drubym

dodavdna a tak potom nasledovana, a le radgi v zapoinonut' pekne uvozovana. Nebo byti i nejum&lejgi pi'saf jejich fe\ j spisoval, nebudoui n ei neslane a n em astn e kroupjr, ktere* se nehodi net na holuby a na troupy , anebo m izernd r o h o ^ Irakli rozli<Sn^ch a m uohych Hekuv m istrne splacanjr cil0(j ’ covsky pla§£.

III. vad a.NSktefi chtice ze cten i sv. aneb z k terek o li reCi Bo2i

artiku le b ra ti, tak jak z to nSkdy od um elych kazateluv ci- n iti stychavali, i sp letou sobe v§eckno, nSkdy znadivaji tu fefi, a rozlicnym i vecmi velmi nep file2 ite leccos sobe za hlavni veci i stavi n a slovich tfe b a s n ek tery ch se zastav ice nenej- pfednejgich. A kdez je s t p rav a vec, jak o p e r la v hrudfi, ne- vidouce ji, pom inou tu v§ecku sentenci, m ohse j i k sve potfebe velmi p fip ad n e uziti. Takovi n e p ro z fe te d ln i a tupeho soudu kazate le jso u podobni eloveku, k te r^ b y p f i jd a k fezn iku a hovado oddelane koupe, netfekal azby m u to fezn ik nale- 2it£. rozruSil a rozsekal obycejne, ne2 pochy te sck e ru sain by sekal, nekde menSi, j in d e leckdes vet§i kus £ine, nic ani kloubu a svazu a ta k slozeni m asa a kosti v h o v ad u neSetfe, nez led a to je n ro zsek al, ja k k o li t r e f se nebo ne tre f. Jako jed en m uz*), ac pobozn^ a le d ivn^ch a m is trn y ch duchfiv as myslu pln^, kdyZ 6 ten i obycejne , n a ne£ k az a ti m8l, p fe- fietl, p f is tu p sob6 dv o rn ^ ufiinil, n6kdy n esty ch an e a velm i potvorne a r tik u le za zak lad p o lo iil, jich2 n S k te r^ch an i Cteni svate an i vSeckna th eo lo g ia v sob6 n em ela a nem a. P fik la d n a jednom a r tik u li , k te r^ sobe tem ito slovy byl pfedloSil, d am : „T ato refi nam k spoleCnem u ro z jim an i p fe d k la d a ty to vfici: Jedno , k te ra k Bfih z s tv o fen i B ohy C ini?“ N eni-liz to potvorne m luven i? Kdoz je s t to ro z u m n ^ j a k ziv k aza ti slysel anebo k az a l? avgak veC se n ed a novinek a velikeho jm e n a z a d o s t!

IV. v a d a.Jinj nenejzadnejSi z slavnych kazateluv a zvlaStS tolioto

nynejgiho v6ku tem ef nejvice to pf^Tfych kazanich na peSi

*) Br. Jau Konstansk^.

13

maji, al.y to feCi, ktorou* kdy pfed nebe , w.mou dorti u^i- nili, t. vfiecky ty v6ci v fe ti US »v. Be z.lriu jid T jnttloT ilL B&dne nepomijejice, obivajice se, kdyby t/,ho ne/inili, aby za neprozretedlne a uesoudne jmini nebyli; nebo ntktefi poslucbaCi tom u chti. Takovi l^pe by »e do ftkol a kollejt, neZli <lo kostela tretili, aby misto k4zani lekci ttli nebo studenttnij, ubi iu”<-nii ;i<:uinen au t memoriae felicem *tenacitatem , au t linguae volubilitatera ostentare p o ten t.

Kdyby kazatel nebyl pilnfro sprivcem a pastffem po* slucbaCu sv^ch, ale toliko pomocnikem, mohlo by se to na nem snesti, podobnG jako na tGch, ktefi uCitele jsou u Lu- terianfi doktori nebo mistri, nic jineho za praci nemajice nezli kazati, kdyZ ta s obyCejne bodiny pfijde. Ale vfcrnj’ duSi posluchaCfi spravce ne k knibam papirovj’m pfivjLzan by ti nia, ale k zivym, jakz stafi na^i rikavali: Ne knibam, ale svGdomim synu a deer Bo/.Icb vym trenj- pokrm davati, p iln o st m aje a vern6 usiluje."

Z nal jsem jednoho znameuiteko m uie a jist^ vfbornebo kazate le , k ter^z mel obyCej pilne toho Setfiti, aby tu v£c, kterouzkoli p fed sebe vzal, t. kterykoli blavni artikul tak pfedloZil lidu, aby kazdy rozumny posluchafi mohl sprave- dliv§ fici, ze je s t dosti ucineno veci te, t. dostateCnS ie jest vysvStlena i u tv rzen a ; neZ fe ti te Bozi, na kterouZ kazal, ne tak piln§ Setfil. Ale i e . . .* ) ClovSk mluvny, horlivf, a m noh^ch veci povSdomj', pfiSel v prodleni casu na to, ie pfilis d louhym i kazanim i lid v svatek i v den vSedni, v lete i v zimfi ob tSzoval; protoz byl m notym neprijem nf a tesklivy k aza te l, a pro tu pricinu i m ene u2ite£nf neZli je s t b f t i m ohl, kdyby byl m iru a sluSnost v tom zachoval.

N enit to tedy m ale um£ni prihodnou re6 k tomu, coz lid u p fe d k la d a ti chceS, sobe nalezti anebo z te f eci, jtterou i . eisti ma§ a musiS (stare obycejnosti Setfe), to vziti, cozby i lid u bylo uZiteCne i k tom u umyslu dobre se trefujici.A tak ninolio a nejvice veci vziti, aby jim proto^ dosti uci- n iti m ohl, i lidu nem irnou dlouhosti uzite£n£ piedlozeujc

*) Od raolu vyzrano.

14

vSci z m ysli nevyrazil. A je s t i£ v pravdg takova Bog' jak o ng jaka ba§ta, z m zby m ohl, kam 2by chtSl, bezpefof s tffle ti, t. mocnS ukazovati v£ci p ro ti B ohu a pravdg j eh0 celici, jich2 kaSdem u vSrnem u k resfan u u tik a ti, pilnS se varovati, a kdozby p ak v n ich byli, z n ich vychazeti, pokani Siniti, a napravovati, p o tfeb i je s t. Jis t§ kdo2 je s t Ziveho sv§- domi, n eb u d e t bez cited lnosti takoveho m luveni v duchu svem je s tlif 6im vinen, u leknef se srdce jeh o a zarm outi, poniftt se a jak o ze sn a p ro c iti, a oh ledna se uzri, le je s t nad sa- m ou jam ou za tracen i, b u d e t rychle m ysliti v jin e pritknouti. Pak lif b u d e svedomi dobre , a v n§m nevinnost, potSSi se a okfeje , pom ysle: „A ha! d o b fe jsem se v aro v al; B&h mne od tobo zachoval. A j ! ja k je s t d o b ra zd rze liv o s t!u — i posili se jegte vice v tom .

Ov§em bude-li£ k a z a ta l za pfiCinou feci Bozi nektere ctnosti schvalovati, k nasledovani zivota K ristova probuzovati, a odp laty zdejSiho i vSfineho Zivota slavne vypravovati, i hfi- §ny i spravedlivy p robuzen b u d c k dobr^m pr&cem a snaznem u bojovani i k m odlitbam za pom oc.

A pon£vad£ jsem nyni do tek l d louhych kazani, vidi m i se je§t£ p ri tom neco tu to doloziti. D louha kazan i kdyz 6ini um eli a zvykli k aza te le p red posluchaci tem i, k te riz jicli u£i- v ati dobfe m ohou a um eji, jsou cosi velikeho p re d prave poboznym i lidm i n ad zbo2i vzactnejgi; nebo je s t bohatstv i m oudrosti a um eni duclia Pan6, ja k o s tu d n ice neprevazene, ano m ore krajfi anebo b reh u 2adnych nem ajiciho , nejdrazSi a nejrozko§n6j§i k rup§je a potfiSkove. Neni tu teskno po- sluchacflm ve dne i v noci tre b a s slyseti, ja k o jso u pana sam eho slychali zastupove dva, t r i dni, i vice, a jak o apo- Stole cety den i celou noc v zbofich sv. kazavali, ac m ezi tim taky nekdo uspal, ud fim al, a£ onen m ladenec i s palace dolu spadl. T ak jso u i p redkove na§i osviceni a horlivi mu2i podobnS cinivali na snem ich, t. v sh rom aiden ich spolecn^ch, sluZebnikfi knezi PanS, nebo pom ocnikuv je jich , ja h n u a ucedl- nikuv. Takovych Bozich sluzeb, b u d ony dloulie ja k cht&, jak z se kdy duchu sv. a stargim m itym otcfim libi, kdozby sob6 neliboval, a je S trafovati sm el, b a kdoby tobo vselio

s Kbanim jako fikaje, ruku ochotn* ncpfijimal, Bohu nedS- koval, Ceho by ten hoden byl, hrozne jest i jrnenovati.

Ale mnohemt jes t toto jina v6c, kdyZ nafii n^ktefi, jim4 neni jeSte prava a plna pete poruCena, anebo ktefi je$t£ male BoZiho um6ni nabyli, v dlouhi se vydavaji mluvem a lid stych myall mimo obyfiej zvyklf dele, neili jemu n4- leZi, zdrZovanit A hadej, pfi Cem, co rozsiv ten kazatel, jakou pSenici, jak zdafity pfedklada synfcm PanS chleb, jak laSnym, jak fm pokrmftm ji I prve pfivyktym.

Jednoho a6 poboSneho, vSak je5t6 opatrnosti Celedmmu otci naleEite malo zvykleho a nauCeneho pfipomenu. Ten oby£ejn6, kdyz na n6j pfijde pofadka ve6erniho zboru od- b^vati, mal5r pozor, kratkeho soudu ovoce, pritom ukazuje, t. co ten den prve lid slySel, £im jes t srdce jejich ji2 prve na- plneno, jakeho meli rano i na ne§pofe kazatele. neptaje se m noho n a to, dopadna, coZ on v mysli sve sloZil; prece on to lije podle svelio ne v§em oby£ejnelio zpftsobu dlouheho, nem nolio n a to dbaje, ja k toho k tefi radi poslouchaji, jak mysl je s t ochotna k pfijim am tech jeho reCi, nejsou-li tu nek teri vice samyrn tSlem nefcli mysli a duchem pritomni, nevyrazi-li tim pfede§tych zdafilejsich a uziteSnSjSich od ume- lejSiho, nezli je s t on, ji2 prve obSirne pfedlozen^ch veci, a neobt$zuje-li ustatych prv u3i, a tak nem ari-li v te Castce slov Pane, a sebe m arnou praci nezam&stknava-li ? P o treb i je s t ted y takov^m neprohledav^m kazatelfim , pilneji se u6iti Bo^i a K ristove opatrnosti.

T oto nSkdo £ta dom nivati by se mohl, 2e ja snad pffliS k ra tkou lib u ji a schvaluji fefi. In medio consistit virtus. Pro- stfedek v tom chvalim , ta k ja k 2 hodne jes t. A protofc jakz prilig d louha kazani naSeho tohoto Casu lidem vftbec £inena nechvalitebna b^ ti pravim , tak rovnS gfiliS kratka. Jakzby to slugnost byla, aby kazatel k rozsivani slov PanS na m iste nalezitem se postavS lidu , kter^Z obySejnS pro takovou vlastne du§e sve p o tfeb u se shrom azdil, ta k lecjako odbyl, a je s m alym uzitkem a nS k te re sn ad i s rep tan im rozpustil ?

16

V. Vitiosa applicatio f*e£i B o/ich.

Ale dopouStgji se v sv^cli kazam ch nek to n Seredne neslusnosti, t. osobneho dotj'kam , tak bned sp rosta jmeno- vani osob, anebo jednotnS k te rfc h podobn6 jak o feCnici pfed pravem, ac fiunt non ecclesiastae sed ra b u la e d icaces; jak0 by nemohli jin ak k cili nam&fenemu sv^ch feCi jako lodi k bfehu bez podrbnu ti jin ^ch p fitahnou ti. Onen Osiander mel ten obyCej, aby n a kazde lekci sve vzdy nekoho z znamenitych doktorfiv s ta rfc h i nov^ch d o b re zmyl. Co2 i nyni jiz Illirikus stateSnS zpravuje, i lzi i lsti, a jin ^cb jim podobn^ch ctnosti na pomoc povolav, zadne jedno tS pokoje neda, vseckny in u stru je a sp ravu je , obira, skube, nedostatky ukazuje. D ekujte jem u za to, nebo la jte , kdo cbcete, nic nedbaje na to, nebo on sobe to za velikou k onom u EliaSovi podobnou borlivost poklada, t. by zadnenm pokoje nedal, jedny pro ti druhym boufil a ta k prave byl p ax concordiae: mezi tim sam eho sebe jak o nejakou m odlu n ad e vsecky ne- patrnS a chytfe zvygujc a vgechnem p fedstavu je . Ale 2e Illiricus neni kazatel, protoZ k kaza te lum (jebo u v§ech ne- §t6sti jak o lstiveho a py§neho 6lov6ka n ecb aje) se navratim .

Teskliva vSc je s t rozum n^m a pokojnym a poboznym lidem takoveho kazatele, k te ry se ra d po lidech vozi, slySeti, i m ilosti k nem u i 2adostivosti sluzeb jebo m usi v srdcich lidskych u b y v a ti ; ano n e k to n za nej a jak o takovy nerozum se stydi, j in i na nej hnevaji, jin i ho sobS rozlicn6 vykladaji, bud za vysokom yslneho filaxina innoho a vie ne2 slu§i o osob6 sve snrfglejiciho je j m ajice ; jin^m se zda, ze m usi byti z prirozeni zlostny a v iru len tus, m stivy, dom nivaje se a cht6 vidin byti osvicen^, horliv^, m ocn^, opravdovy. I jev i ne- o p a tn rf , vasne sve pfivodi a tak podle te la 2e chodi jak o do- sko^n^, v§ete6njr, smety, nevazn^, lehkeho soudu , n a sve uvazane nohy pro slepotu hledSti nem oha. JeSto kdyby ten kazatel, nechaje osobneho dotykam (k terez rad o z osobne nenavisti plyne), sam e v6ci, k te rez p fe d sebou m a, za p ri- fiinami liodnym i p fed k lad a l a vysvStloval, potom klidem vfibec je obracel, tak e i sebe p fip o ju je k nim a f ik a je : „N am

je s t potfobi ksobfi prohledati, a wMoml «v6 toudhi- my nechcemoli hu ivati Boha, pokut «obi hrotnfch hromi potfebi jest, abycbom pokam diuili, napravovali."

To kdyby iin il kazatel, satoat by applikaci t. obraconi tobo kazani a pfipojeni jebo k sve <>--,b--. u ka#.debo v rdci SC di'lala, n . n.yslil by zadnf, „ ;i n ,.j \ a }, ,mluvi'fi; ale vidSliby vfiickni, 2e je v duchu tacfapati la*ka»6 napravujeS. Nez miktefi mladi SpatnG vyspfeU, v pokufeni a v putkacb nebyvali, nemoudrou borlivosti zaiteni, kdyt neco tobo pfi sv^ch stJarfiicH spatfi, byt dosti ikrovm' to uCinil, spiavce liodne fobo maje a sob6 toliko znam«: pficiny, jako pasty f bedlivy, ilmed sob6 na Ziikoru sudlici odmefi, uslysiS, a on snad nekdy neveda co jineho kazati, anebo pro pfiliSnou Zvatornost nemoba s tim mlCeti. zufiv.'- tresce, sam jsa nedotrestan, pfitomne posluchafe <-praruje a £e§e, Novokftence, MikulaSence drbne, take* Habrovan^kycb, l)a i starym i kacifi, o nickz raalo vice nefcli nic vi, At*'ki, nemnobo na to mysle, k cemu jest to dobre, a jaky u*itek tobo bude pfi posluchacich, budeli to komu kjakem u vzdf*- lani Cili k neci zkaze. A protoZ dobre jest pamatovati 11a ona slova apoStola: „Pokud2 na vas jest, se v§emi pokoj m ejte, cti se vespolek pfedcbazejice." A Pan d i : .BlaliO'la- veni pokojni." Ne v boufit jest zajiste Pan: Bab jest Bub pokoje. Ale zet pravi take Tart: „Nepri§el jsem pokoje pustiti na zem i;“ protoS kdo tomu dobfe rozum6ti umi, i potom v nejake poblouzeni nepfijiti, viz pfiklady svatveh a sa- meho Pan a, a uc se od nebo, jakz on sam di: r2et jsem ticliy a pokorny srdcem .-4

B ) Vady pfi m ensich vecech.

V tom , co I se ma p fi blavnicb artikulicb nebo vScecb m luviti, tak e rozlicna b£zi vitia. Mfelby se kaidy ten hla\ni kus povysvetliti nejprv.e tak povrcbu, aby se slovum dobfe 1-ozumeti mohlo, a potom veda kazatel, £eho potfebuji po- sluchaei ti, jenz jej sly ieti maji, a k Cemu se v te Bo*i fecii v tecli artik u licb z ni vzatycli pficina dava, i mi-lby sc

Br. J. Blahoslava Vady kazateluv. 2 .

18

pekne do tech veci vehrati. Ale jak z po treb i je s t, bud vy svStlovati b u d u tvrzovati nebo am plificovati (t. j . rozSifovati) bud v m rav n a (jako n k a ji) napom inam obraceti a tudy k opravdovosti a k zivosti lid pfivozovati. A taky m6l ne^ m ohl Siniti, bud rozeb rannn definici t. veci a slov v ni se zdrzuji'cich, b u d u£enmi divisi (t. Cehokoli 11a castky pfilezite rozdelem ) a pofadnym tech dobrych veci pfedlozenim nebo pfobehnutm i, bud nekterych pisem shledanim , jich jednScli s druhym i srovnavannn, a jed n ech d ruhym i vysvetlovanini; bud to p n k la d u nejakeho p fihodneho pfivedem m a jelio prijem ne vysvetlemm, i z neho te veci umSle svetla pfidanim. Ale ridci se pritom tak cliovaji.

I.

Nekdo nedbaly a nepeclivy js a clovek, nebedlivy spravco anebo jeho pomocm'k, a pfedesleho casu m alickeho nabyv svetla a um eni p ri duchovnicli vececli, kdy2 a r tik u le polozi, a potom p re d sebe vezme jeden , i m luvi leccos, co se mu nahodi, a jak o rik a ji, co slina k ustum pfinese, sem i tarn se m otaje, okolo toho se toce, jak o lodi v vlnacli m orskych okolo kotvy, k niz p rivazana je s t, i tech i onecli vSci drba, 011am i onam obraci, an i celio se cacky neujm e, niceho£ svetle, jakzby rozum ino, a dobre uzito byti mohlo, nepfed- lozi, nez tak ze vSeho divnou roho2 plete.

II.

J in f ac neco nekdy povi p ri a r tik u li prvm m , zeby molilo tak sta ti, velmi sic zp rosta nekdy i zh lo u p a ; vsak kdy2 bude p ri d ruhem artik u li m iti tak e nSco prom luviti, anebo i p ri tfe tim a td ., i bude to tez tesklive po d ruhe znovu m luviti, tak nicem ne jako kdy prve anebo jeSte d ro b e t hfife a sp leteneji.

III .

N ektery zhloupa m oudry m ladenec mluvi p ri a r tik u li nekterem rozlitfne veci, m agno sp iritu , byfc se pak k tom u p n tom nem u casu nebo m istu, nebo pneinam , n ic netrefovali, dosti n a tom m aje, kdyg to, co2 nedavno koupil, dobfe p ro d a (ac consequetur ingenii e t eruditionis laudem ), nSco slySel

19

oil svclio starSiho nebo spravce, Hbilo se rnu. Proton ne- uiolilo to v n6m dlouho tejno byti ani rfisti ani uzrati, anebo dobre zazito byti, i vypr^gtilo se. Ale psotu lido pfedce n6- k ten poznaji, jak e listi a ovSein ovoce na kterein strom6 roste a nekdo zhejraty^nedili, ale pomysli, k 6emu jest to pfistrcil ?

IV.

U vysvetlovani dosti pilne svSttych a k srozumSni ka£- demu tem ef snadnych, a a£ tak dim zprosta nic tak zvlafitne potfebn^ch veci, nekdo se vSecken vyda a s horlivosti vypravuje. P fik lad dam, kterak jsou zide velike cbytrosti proti Panu uzili, kdyz k nemu poslali sve u6edlniky s Herodesovymi sluzeb inky. I vysvStluje tak i onak, co ktefi myslili anebo obmysleli, k cemu Pana pfivesti chteli, a co by z toho bylo poSlo, kdyby Pan jejich mysleni byl nepoznal.

A ta k sumiuou daleko vice kaze satana a jebo nastroje, ty zlotfile lidi nezli K rista Pana a skutky jebo. Ac kdyby co toho stfidm S ucineno bylo a nedlouze pro ukazani tiin prozfetedlnejsi m oudrosti a umeui K rista Pana a potom aby applikaci nalezita byla udelana t. z toho ponavrzeno bylo posluchac&m nejakeho nauceni nebo vystrahy, mohlo by to sve m isto miti. UteSena jest od na§ich pfedkuv casto uzi- vana sentenci kazateli a zvlaSte spravci, Ze vice slu&i svedomi krm iti nozli smysly (a nech a t pfidam ) i sve i lidske. Nace2 by vlastne sluselo pomysleti tern, o nichis hned.

V.K tefi rozlicn^mi historiemi (a t nedim basnemi a roz-

praVkami malo uzite&n^mi a nekdy snad i skodlivymi) i sami se rad i zam&stknavaji, i jin5riii je schuti, neco take nektefi zvlastniho tim obmyslejice vypravuji, u§i nekterych novinek zadostivy lektajice. Jako jeden moudry kazatel* rad fim - skych kronik p fik lady braval a ty historie v y p ra^v a l ob- Sirne, Casto i vysokymi ale nepfile2itymi slovy, p ra \e : Toto neb jin e fim§ti senatofi u£inili neb ustavili. Item. BobjnS

20

t f i ze v zavod bezely, z nichz je d n a ja b lk o z la te jinym ^ vrh§i, sam a p fece bSzela i v y h ra la zavod. Slysel jsem ze nektereho casu Senkyfka nS jaka ta k e s la do kostela ke msi jakz obyCej. A to t knez k aza l a v svem kazani p fik lad nejak z velmi po tfeb n y a le Senkyfce p fijem n y pfivede. Po kazani Senkyfka vrativ§i se domu, clivalila k azan i tobo praveci, ze je s t nikdy tak uziteeneho kazani neslysela . Toto pak bylo, coz a procez kneze c h v a lila : daval kn6z p rik lad , ja k jsou \ licle m nozi falesni, neupfim ni, a b lizn i sve gkrabi, jak o pry senkyfky, kdyz pivo zle m aji, ta k ze an i peny d rze ti neclice, tedy nam ydli neco tobo piva a vleji do sudu . A tak2 se to pivo velmi peni. I naufiila se ta genkyrka od tobo kneze z tobo p fik lad u , ja k by pivo op ravovala , aby ho snaze vy- byti m ohla. Nez kdozf je s t i t£ch h isto rii, k te rez jso u v sva- tycli pism ich nam pozustaveny, i jinych k p ravd6 podobnych dobfe povedomy, m uzet m noho slusnym a o patrnym jich pfipom inanim m luveni sve ozdobiti, e t au d ito re s re tinere benevolos c t a tten to s , n6kdy cele h isto rie predlo^enim , a z n i jak o ja d ra a praveho cile k svem u miner.i obracenim , nSkdy zname historie jak o o Davidovi, Saulovi, A chabovi, jednim tem 6f slovem navrZenim, a le vse co vhod dobro. K de mnoho ( plev a malo zrna v pytli, nechvata ji kupci n a to, radSi clivali cistou, zdafileho zrna , a d o b fe vyvatou pSenici.

VI.Aniis jsou m noho uzitecnSjSi onech prvnich, k teriz nSco

malo vice ne£ nic la tin o u sob6 pysky omocivge, casto n a k a zani latinskym i, feck^m i nebo i zidovsk^m i slovy p rska ji. VaZnemu muZi a Slechetnem u 2eby n6kdy neSeho tobo dotekl, b y t pak i latinS neum&l, ale sic jiua6e liodn^ a umSly, pracovity a piln^ spravce lidu PanS by], a tom u co prav i dobfe rozumnSl, nic bych za zle nem £l, an i co tobo za vec nenaleZitou p o k la d a l; ale m ladym v§ete£n^m, velikeho jm en a chtiv^m atd . vSechnSm bych pravil, aby se to pfihodilo , co onomu kazateli, jemu?. po kazani soudcove za tak slavne kazani (v n6mZ byl i feckeho i hebrejskeho jazy k a dotykal) dekujice i tobo doloZili, 2e jso u tom u velmi radi, 2e tak

spravce m aji ufieneho, aby fe c ty i hebrejsty jazyk jemu nebyl nezuam y. Mohlo by se takovym f ic i : Ne sutor supra crepidam. Cista vec, Cenm kdo nerozumi, dati tomu pokoj. Nevis, kdo mezi poslucbaei byti by mohl, snad i ten, kterfZ by se tvem u neum eni a smSlosti podivil.

Jako se stalo jednom u v jazycich rozliCnych nezbehlemu kazateli, kdyz vykladal to slovo Em m anuel, na tento rozum : Em m a (pry) je s t jak o b y fekl Bub, a nuel je s t s nami. Byli tu na kazani jistS cacti lide i m istr jeden znamenity, kter^Z v latinskem , feckem i zidovskem jazyku mimo jine mnohe m istry velmi uceny a zb e lty byl. Stydgl jsem se jiste za tobo m luvitele, a bylo zac, ackoli sic jinaCe nebyl bloup^.

VII.t

C a s u z m r h a n i . Z tech ji2 dotCenych vad pochazi take obyCejnS i ta to vada i skoda. K doi ten cas k spolecnemu slova BoZiho rozjim ani posvSceny v neuziteCn^ch jak^chkoli feci rozmno2ovani stravi, a lidske u§i i srdce tem i plevami nebo m latem (jakz sveta pochlebnikuv obyCej) nakrnri, jiz potom nem aje ku potfebnem u promluveni Casu, udela konec a lide rozejdouce se, takovi zustavaji, jako prve. Mnohy z nich jes tli necem u pouSen, jestli naporaenut, Sili poteSen, anebo zarm oucen, Cili vystfezen od ntlCeho, cili snad poka- ran pro n&co, nic n e v i; ba snad i kazatel, kdyz vstoupil na k a ted ru i sstupoval s ni, sam nevedel, co toho m a byti, anebo co je s t ji2 u£in6no.

V III.Pisem vedeni, t. pripom inani nekterych m ist z pisem

sv., bylo nekdy velmi nespusobnS 5ineno. Nekdo pam et maje dobrou, m noho pfipom ina pisem a z je d n o h o na druhe skaCe jako s tra k a s kolu na kul. A zadneho tem ef pism a nevy- svetli, a peknC k jin e reCi nepripoji, neudSla decentem me- tasthasim , nez tak je jen jako nejaka drva na hrom adu mece, jesto C astokrat neveim i se tre fu ji; anebo nSkdy utesenych m ist, vlastne k tom u pfinalezitych zanechaje, n atahu je sobS dosti z daleka j in a pisma, an a m u jak o ploskou p iip ad a ji; vsak on mysli, Ze se tak cist§ a pekne kazani jeho temi

pismy vyplfiujo, a ono volini utesene, jakoby sokaninou an sonem zed Sibroval. Lope by bylo, aby mdlo pl8em * * nez ktereby koli pfipom onul pismo, aby bylo £osko ■, ̂ ! vSci, o n\i mluviS, vlastne so tretilo, tak aby rozumuyK poslucbace mysl zfetedlne toho chopila, s cbuti to s ly s ^ i toho v sobe potvrzovala, a aby se ji zdalo, 2e to nijak* nemohlo vlastneji vylozeno, ani kam jin am obraceno byti VZdycky ti pak sluSi a nalezi, cele pism a, t. mi'sta nSktereho v pism6 sv. cel)' smysl, by i obsirnym i slovy poloZen byl pfipom enouti recitare , cili nSkdy dil nejaky toliko, nekdy jen neco malo slova nektereho, nekdy toliko toho, jen£ pi§e jm enovati bez pripom inani jebo slov, n&kdy jedno fici, ze ducli sv. pravi, n£kdy slova z pism a toho vziti, a tak jako od sebe sam m luviti (t. j. pisem ne m luviti, slov i frazi z pisem sv. vzatych uzivaje). To se v§e opatrn o sti kazatele pilneho a bedliveho poruciti m u s i; nebo dlouho by bylo o tSch vSech vecech vSeckno vypisovati. Rozum uy a m luveni takovem u pozvykly kazatel, jakoz pisem tak i posluchaCfiv jsa povedom a m aje k velikom yslnosti p fipojenou velmi pfed Bohem vzacnou ctnost pokoru, b u d e se v tom ved£ti jak chovati, aby ani sob6 lehkosti ani posluchacum pfekaiky nespusobil.

J a toliko toto p ra v im : Kdyz je nejaka sentenci zna- m enita slovy jad rnym i pekne povedena, a v6c v sobe obsahuje velikou a zv lastn i: sluSit to pismo i cele pfipom enouti i pekne zdafile vysvetliti a k sve feci umSle pfipo jiti, aby jako drahy karnen v p rstenu nebo v uslechtile zaponS prisluSnS se delo a skv&lo se. Ale n ek te fi jsou v tom velm i nebedlivi, lecjakymis slovy pismo pfivedene tak p fipo ju ji k sve feci leda bylo, a tudy slouzi posluchacum , aby tak e i oni tak nezive a neopravdove slygeli, a tten tio e t benevolentia eva- nescit, zivost, ochotnost, a opravdova v poslouchani bedlivost a chu t kam si se deje, takZe budou sedeti jak o nSjake m rtvolky, a mezi tim slovo BoZi jd e kazate li nespusobilem u z ust, posluchacum pak napoli marnyrm. mimo vn itfn i a nekdy i tSlesne u§i Soust, bez uzitku v zm afeni, co2 jis te nemfize byti bez m aleho hfichu.

N*ktefi uilaiU vidoucc mu2o v&2n6, urn£lc a dlouhfm jjkufionim vyuCenc, bud pfoma sv. slovy *\fm\ \kZnfmi, \*ak i vlastninii pfipounnati, anebo nfcktep'; z jinebo ja/yku latin- sk^bo no)) ri6nieckebo Ciflti, ibned tolike2 Ciniti c b t i , ab* cizi skoriMi nebned se kaJdcm u trefi. MnG se tak zda, 7v by ti mlddenci povinni byli v to se uvoditi, aby takovd pinma sentcnci z pisem zpamSti um6li a v kazim slovy tfrni, tak jak?, jsou do CeStiny vylo£en&, je pfivodili neb recitovali a zvlastr z Novrlio Zakon.-i. I.’ j / ( nechat se malicko po- cblubim tim, v Cera jsem dobrj d»l v4ku sveho travil) takovou velikou a pilnou praci, ja k 2 nejvlastneji na ten cas byti moblo do CeStiny jsem pfeloZil. Jefito rnnfc -̂e tak vidi,Ze tobo zadn^ z mti6 rovnjcb , ovfiem pak nSkter^ch mladc- neCkfiv, z latiny a z ktereho koli jazyku, ex tem pore, tak lined pojednou bez mnobebo na to my&leni lcpe ne£li ja, p raem editatione s mnohou praci, volny Cas sobG k tomu obrav, a nejednou to od pocatku az do kouce korrigovav, vlastneji a jad rn e ji neuCini. N edotykam t pak tuto m oudrydi a vaznycb muzuv, kteriz sve opatrnosti nekdy uiivajice, nekterym slovflm v tex tu pisem sv. vybybujice circumlocution© potius utentes, jako proroka onobo slova pfipom enouti ma* jice, jenz k cirkvi izraelske prikladnS mluvS, d i: -Ty si se kurvo pod kazdym dfevem ratolestnym na pabrbcich freji- rum svym a t. d .“, t$rz srnysl slovy jinym i povSditi tak t i, neb n a tyz smysl j in a k : .,Ty si slundro nepoctiva neb po- bfehla, m ilovnikum svym zjevnes se propttjCovala anebo s smil- niky svymi zle ziva byla, mnes se spronev£rila.u Dili mi pak nekdo z tecb rano m oudrych: „1 coZ ty tedy chce§, abycbom my meli poctivejSi usi nezli ducb Bo£i u sta ?• odpovim t takovem u: Ne vse slu§i sluzebniku co panu, ne vSe v kazdy Cas, ne vse p red kazdym a vSechnem. Onen masa cbtel nejisti nikdy trebas, jen aby k vzdSlani a ne k zkaze byl lidem, jak o bricbem zkazenym. A zvlast6 nSkterym v§e- tyckam moblo by se ric i: *Srdc© blazna jestvustecb jebo.- A protoz coZ je s t v ustech, rozumi se, Ze tobo s t£2kem i srdce je s t p razdne, co kdo miluje, o tom rad i mluvi. Po- nevadS onen veliky muz povSdtl, Ze oko nepoctive jest nc-

24

poctiveho srdce posel; co pak di o slovich Spinav^ch? v- co apoStol pravi de contrapelia. Ne?. jestliZe se kdy remu poboZnemu a u lidi vfibec zuameniu, i v pfijemnost a niilost uvedeneniu starci nSco toho pfihodi, Ze z horlivosti nejake verbum obscoenius trochu nespfisobne excidit so pro povi, u t solent senes quidam audaciores etc. drobet prosto feci, na takovycht inuzich rozum ni a pobozni posluchaci to radi snesou bez mnoheho se na ne urazeni, tak jak2 syn&m se slu§i miti k otcfim.

Ale nad toto nade v§e mnohem horSi je s t vada pri tom svatych pisem pfivozovani: nevlastnost a netrefovani se smyslu pisma toho, ktereZ pfipominaS k tom u anebo s tini k Cemuz je privozujeS, a Cehoz jim dovoditi eliceS, t. nahy- bovani pisem sem i tam , podle libosti mozku tveho a vlast- nilio, ducha Pane. 0 tom kdoz dostatecnou vedomost miti chce, Cti (jestli ze snn's, a js ili prve dobrym dryakem opa- tfen , pro nejZ by jed litych baziliskuv Skoditi nemohl) psani kaciffi nekterych, uzfi§, ja k je s t chytr^ a lstivy satan . Avsak take se pfichazi toho vitium dopustiti dobrym a slechetnym nekdy lidern z hlouposti anebo z prostnosti jejich a nepro- zfetedlnosti, zvlaSte k teri nejsou pilni citani. Tem f by nale- zelo 11a peci se m iti, aby v nejaka osidla satanfiv pri tom (tfeba si prve nezli by zvedeli) nepfisli: nebo i toho jsm e jiz neco za nasich casu v skutku spatfili. A protoz potrebi bedliveho soudu a pilneho zpytovani toho, t. k te rak jsou apostole sv. ba i sam K ristus Pan pism a prorocka pfivodili, a jak jsou pak s ta ri uCitele pu rio r an tiqu itas obojich pisem, t. S tareho i Noveho Zakona, uzivali; ja k ted za na§ich casiiv a malo pfed tiin ti, kterez Bull sobe k obnoveni cirkve sve za zvlagtni nastro je a rozkosne druhych daru sv^ch nadobky postavil, ostatek p rav d a zfizeneho spaseni, jakz otcove nasi fikali, nauci, to je s t to zvlastni Bo2i pom azani, jakz napsa l sv. Jan .

IX.

TakZ podobne se dSje i p fi uzivani pfikladfi, ktefiZ jsou non postrem a pars amplificationum , bez soudu nSkter^ kazatel lecjakys a na lecCems pfik lad da, jak z mu na mysl p fijde:

25

N6kdy budo lehk i vCc a tak lohkonmW uHX.u a2. N 6 k d y jak fs drobet ne*pfcobny, tak fe Rc * 4 n^dv

meze stydlivosti pfebihati.3. Nukter^ se pak malo trefuje k vSci p f e d s e v z a ^

anobr2 vice odpoAie narnitd k zka/.e, t. toho die k kazatel smefuje.

Jestit pfiklad jako meC na obe strany ot>tr(’ PfikKd pfed nepfitelem pfivesti, jest se meOem tim briniti. liude^H jim umeti sermovati, mfifceg se dlouho braniti; pakli jim nebude§ umeti mocnS a Cerstv6 hfbati, jak i nale*i, tehdy net zvfi, an t bedlivf a chy trf nepfitel, kdy2 ty ge zamitati tradei, pfirazi tobe meCe druhou stranu (kteraZ teS ostra jest) k hlavtJ, tak ze ty sain sob§ svoa brani spusobis skodnou ranu. PfivedeS pfiklad, kter£2 se v ne6em a ponfckud netre- fuje k tve v6ci, ale ji velmi odporuje. Jako kdyby nekdo dustojne o nekom chteje mluviti i pfipodobnoval by ho k orlici, k terak on t. v sve uSlechtilosti ducha a mysli jest bystry a subtylny, rozlicnych veci spatfovanim, a tim v mysli daleko se a vysoko k nebeskym vecem se vznaSenim, jako or el v povetfi, tak sobe spatfile leta a pohrava, az nekdy i zraku lidskem u pro pfiliSnou vysokost nespatfitedlnj- jest. A protoZ jakz orel nad jine tnnohe ptactvo uSlechtilejSi a vzactnejsi jest, tak i ten mu2 pro takovou bystrou mysl i jine dary Bozi, jimiz duch jebo obdafen jest, an se v nich pfed jinym i stkvi, za dustojnSjsiho mimo jine hodne jmini nad jin e velmi vazen byti ina.

Odpovi nekdo (mec tvuj priraziti k lilavS chteje): r A ty jej neskodnS chvaliS, kdyz jej pfipodobnujeS k tomu pysnemu a zkrvavelemu tyranskemu ptaku, jeho2 rozkoSjest i sm rdutym m r chain pokoje nedati, i pfed ocima jinych prostejsich vysokosti prilignou se zakryti, a to v§e IstivS, ne aby tam co subtylneho sobe k strave h led a l; ale aby nebo ohyzdnou pastvu sp a tfiti z tak vysoka lepe mohl, aneboo jinych ptackuv bezhrdle, jichzto nevinne krve neslechetnou H im prahne, tim podvodne ukladal, na ne jako §ip z oblaku vystfeleny p fipadnouti, v okamzeni 11a zem sraziti a s^ymi ukru tnym i pazoury rozsapati jsa hotov. Jestlize jest takova

m ysl, tak o v e usilovam , tak o v a i p race toho tveho vzactn'v m uze ( ja k a p ta k a toho) n a d vylitim krve lidske neb i hovad°' l ib o s t a zvla§tni kochan i sve v tom m ajiciho, mohls radce s tak o v ^ m je lio vychvalovanira pom lceti.“ Ale kdozby umel s p n k la d y zachazeti, m ohl by o d p o rn ik u tom u takto odpo- v fid iti: „Jakoz uSlechtily p ta k o re l divnou v vysokem povetri m a rozko§, p ilen js a , ab y pastv u sobe, jakouz by mu kde Bull zd a fil, naSel, kdez a ja k z m uze, tak take i ten dobry a S lechetn^ m uz rozkos svou v sv. pfemyslovanich o vecech nejvygsich divnou m aje , obm ^Sli celem u zivotu svemu dusi i t£ lu to m isto , ten pokrm a tu v§ecku posilu od Boha zfi- zenou , k tereSby v pozehnan i jelio zde i potom vecnS kdo* b re m u uzivati m ohl. Jak o z i sam na§ nejvySSi zemfi zivych i te b u d o u c i p rav e a vecna m onarchic pan a krai sve vy- volene, kdyz rych le svrzene s sebe vsecku hrubost a strasti c ited ln o s t v duchovni a nejsub ty lnejsi spfisob promen&ii bu d o u , k orlicem n a pastvu clitive leticim pripodobnuje a p rav i, ze k n6m u v ten Cas posledn i vSickni v6rni z oudoli zdejSich hrozn^ch bid hned pojednou vytrzeni a v zbfiru v povStri vychvaceni jsouce shrom azdeni s nesmfrnym pote- Senim a veselim , jakozto k nevym luvnem u and6lskeho tobo pokrm u zakuseni pfijdou. A tak kdyz te se Panu ten ph* k lad lib il, i proCby se nine jebo uziti k tom u nelibiti moblo. Ale to tam .

Kdyg p fik lad u dobfe uzito byti 111a, tehdy nenili ph- k lad v£elijak se dobfe trefujic i, nem eskati se dlouho na n&nr, nekdy malo hojne navrci, jak o Pan K ristus v feci sve podo- benstvi pfedlozil v tom , v cem byla podobnost, hned zavrel napom enutim , aby se verm jelio ucili opatrnosti od synu sveta ; nebo (pr^) oni jsou opatrn&jSi v sv^ch vScecli ne£h synove svetla v sv^ch. A prorok d i: „VSelike t£lo, t. Clovfik, je s t jako seno a slava jeho jako kv6t polni."

TSch pak pfiklad&v, jenz stydlivym u§im nejsou pfijem ni, sluSi se varovati pro mnohe pnciny. Jako jeden dobry muz smlouvou novou, k terou Pan Bull s lidmi cini, vysv&tliti a pfed ocima posluchaCfi zveliCiti chteje, pfivedl pfiklad pfihodn^ jist£, a velmi vlastni, ale nevelmi umele m luvil;

27

protoi zh^ralejSim m yslem tem ef k sm ichu poslouzil, p rav6 : j ako2 tak se muz zene dava ve v5im, a ona jem u tez, ab y coSkoli ma m ui, to vse ne jeho sam eho bylo, a le bylo to 2eny jeho, a tez zase, co zena ma, aby to bylo muzovo, ta k jak2 jest pry smlouvg Bozi. D robet neokrouchanS cili m am fici neopatrne m luveno: nebo sic ten p n k la d mimo j in e pfiklady tem Sf vSecky k te veci pfipadnSjSi, a v p ism ich sv. velmi se ho casto uziva. Ale p o treb i k tom u p ro h led a - vosti rychleho soudu, aby i m aje liojnost feci jak o vody, tak ji umel a mohl vesti, jak o potficek sem i tam rozlicne : aby nikde2 v nic neslu§neho nezavadil, Caste se cviCeni, dloulrf zvyk a m nohe zkuseni nesnadne to vSecko p fi po- boZnem, pilnem a netesklivem mu2i spfisobi, tim kazd^ j is t bud. Ale p racnet je s t v tv rd em vrtati, d ifficilia quae pu lch ra . Snazet je s t mnohem smele, odloze i s tu d u n a s tran u , tf i- skati, fekna lidem : Y aru jte oCi, nevite, kam skoCi; nebo kazateli vseckno sluSi, ani2 kdo smi n a kazani knezi v kostele odpovediti, licet im pure quid vis g a rrire nestoudn^ch bezboznikfl obycejem, kteriz na vetsim dile Epikureove jsouce anebo Sadduceove ani o pekle ani o nebi nic nevefi, sam em u toliko hfichu svemu i feci i myslenim i skutky s velikou slouzice pilnosti, z nichz jednoho, aC nerad (vefe 2e mii ctenaf i ovSem Pan sam odpusti) pfipom enu. Ten hovadny i jsa Clovek a jako slepy v barvach pfed liovadky v kazani laSkuje, vychvaloval nebeske kralovstvi, a pfik lady rozliCnymi, kterak by ono bylo dobre, to vvsvetloval, az naposledy jako nevazn^ troup povCdel, 2e jes t tak dobre jako tusim dobra ripa s tucnym skopov^m masern. Iloden byl zajiste lo tr za takove kazani po uhersku haium palcat na rytifstvo pa- sovan b^ti.

X.E t non alludere ad locos communes; ov§em pak non

habere locos communes. 0 tom vitium nyni psati zanecham, radce o te v6ci, t. de locis communibus, obzvlaStne nCco pfcd zavirkou vSeho povim ; nebo malo nSco o tom dotknouti toliko Skoda by byla. A tuto mnoho hned o tom psati ne- pfipadno, radce a2 se jine vCci mengf a drobnCjsi odbudou.

KNIHA DRUHA.

Druhy (lil vasiri, yitiorum,je n z je st n e sporadam anebo neporadno st m e n sich neb vetsich

v e ci.

Jsou nektefi kazatele, kten'Z aby sobe ty veci nalezene a odkud koli vzate, k terez lidu BoZimu m luviti m aji, nekterak spofadali v mysli, a potom p£kn6 poradne jedno po druh^ch pfedk ladali, o to nic n esto ji; ale ta k lecjaks, coZ prve na mysl p fijde, a potom tfeb as i dye, tre , spolu m luvi a pletou. Nejedni tak velmi pletou, Ze te inef zadneho cile, k nemuZ by smSfovali, vrefii je jicb nemfize se s p a t f i t i ; nez tak bude jejicb m luveni jak o prostopasne a rozbehle stado sem i tam se m o ta jic i: budou m nohe dobre veci i slova nekdy p fip ad n a a v lastn i a p f i nSkom i h laho lu nenellbeho dosti i postavy slu§ne a pfijem ne a t. d. A kdyZ neni sluSneho pofadku , p ro sti posluchaCi nem noho toho uzivou, a rozum nSjsm i bude velmi, nepfijem ne. Jeden kaza te l m el obycej sp o fad a ti sobe v6ci i velike, jako a r tik n le p fedm nebo hlavni, i potom pfi nich vSci mensi velmi nespfisobne (t. nerozum eje co n ap fed s ta ti a co po cem jiti m a) a jiz ta k kazal, n ad e la je dosti castek az p n lis . Byvalo to jebo vzdelavani a p o fad an i v&ci takove, jak o kdyby fezm k poloze skopce n a Stok, tak jej lec jaks na kusy sekal, zadn^ch p fih b i a kloubuv a jinych reguli a obyCejfiv feznickych n ic ne§etfe. A nebo jak o b y pekneho lis ticka a kvitku rozliCnych d rah n y kosi'Cek nekdo m6l, a le z toho vseho an i vence k fta ltovneho uviti an i ne- ja k e pekne a slusne kytky sloziti neum el, nez tak nepofadng to kvfticko ru k o u b e ra rozdaval, a aby vSechnem vonSlo, p fe d sebou roz trusoval a po sto le nebo i lavicich rozkladal.

N a t o j i « d . . . f,a«e, « n„.ntilulnia.ii. tak /e je s t milo jich poslouchati, jako \,,\t u i.» k teremu se ciste ochotnG sypalo a teklo v bojnosti ale v ’ p o f a d k u : a mnozi i dobfe ufili t6cb jeho *lu*eb't okfJi rozhorlili se, posilmli, po t^ili. Ale v6ak takova kazini ne! mobou nez byti k spamatovani velmi nesnadni; adiuvat n jiienionam ordo re ru rn ; nebo to rozum a soud, by { p /.w . byl a osvi'ceny, zatemnuje, a pamSt u mnohfeb dosti lidi mdla a k ra tk a byla. A proto2 mnobo se tu slova Bofcibo zmari a kazate l n£kdy marnS se mnobo natrapi a ustan^Tak jes t podobnS i v nek teryd i pisniekach, le pofadek verfft non coaluit, nec fluit alter ex altero, jest neSetren; mobl by je, kdyby kdo chtel, bez preddavani pfesaditi gem i tam rovne jako artiku le zakladani kazatele napfed reCeneho etc. Takovym pisnickam pracno a nesnadno jest zpamSti se ufitL

N ektefi chti, ucenych a umStych muZ&v neum de n4- sledujice, kazati podle pofadku rhetorickeho, jux ta metbodum ^ polozi n ap fed definici, d rube rozdily partes, tfeti prieiny toho neb uzitky causas etc. A potom mezi tim neumSjice ani definici udelati ani divisi, t. castek nebo stranek, neb rozdilu seb ra ti, divne se pletou a m otaji; jako tkadlci osnovu navinouce, potom misto outku naleziteho vytkavaliby kono- pemi, vlnou, kozimi srstm i, senem, strnistSm, slamou a roz- licnou ch am rad i; bylo by to divne platno nebo sukno. Jako jeden kazal o pokani, a artiku le poloziv, prvni pfed sebe k vypravovani vzal, coby bylo pokani, i definoval, ze jest d a r B o z i; nebo pry , di pismo, budeme pokani Ciniti, dali je nam Bull. I jak z to vysvetloval a okolo toho vzdy chodil, p ilne (lftvody sh ledavaje a potvrzuje sve definici, a2 bylo tesklivo p o slo u ch a ti; nebo nic Cackeho nepovedSl o tom pokani, ja k e veci v sobe zdrzuje a t. d., aby tak mohli sami sebe porozsouditi, take-li jsou oni to pokani dn ili aneb ne- cinili, a m ohouli je diniti. Jiny rovne takovyz kazani cinil o vife, a definici te2 uCinil, ze vitf^ je s t dar Bozi; potom toho Siroce z pism a n a pismo jako z kola na kul velmi nepfijem nfi dovodil, a nem alo casu vyborneho zmafil, i posluchace z dobreho dalSich Bozich sluzeb ufcivani temSf vyrazil.

30

AvSak kazatel ten iiiluvil single, mocne, zmuzile j ak() menita hrdina, horlive a vroucne, jakoby vyborneho nan**' nifil piny zlaty kotlik, a ono nebylo neZ fidkeho zvetraldjf a neucistSneho piva prostf medeny koflik, a to je§t6 J*.- pfitomnosti znamenitych muzfl, vybornych kazateluv, a mnoho lidu i pfednich toho kraje osob.

Protoz vidi mi se, abych o tom pofadku a tfich p0 raduostech n£co tuto pro mladSi prostaky nedlouze povSdel- nebo jsem pfi nejednech mluvitelich to poznal, ze o zadnem pravem pofadku nic tem ef nevedeli, a ne Casto pofadek anebo pofadnost za nepofadek meli.

I.

Nejsnadnejsi a nejprostejsi pofadek je s t b ra ti z reft Bozich veci tak jakz tam jedny po druhych stoji, a prostym kazatelum je s t to nejbezpecneji. P fik lad d a m : Kdyby kdo na Evaugelium o kralikovi kazati m aje, clitel nejvice o vife mluviti, mohl by predloziti tirnto spusobem rozdily v iry :

1. Viru o K ristu Pauu, kterouz m aje, k ralik Sel k Kristu Panu, aby s mm o uzdraveni syna jed n a l.

2. 0 vife k K ristu Panu, kterouz evaugelista pfipisuje kralikovi: Uvefil, p r f , clovek feci a gel.

3. 0 vife v K rista P ana za spasitele p fija l dovernS,i dum svfij vgecken k tem uz pfivedl.

II.

Pfirozeny pofadek, n a tu ra lem ordiaem , clitclli by kdo zachovati, mysle na toteZ evangelium kazati, inohl by tak to veci spofadati:

1. A rtikul aby byl o vife a rozdilech jejicb.2 . 0 mocech a tak i ovoci te viry, t. j . o skutcich , k tefi

prave dobfx skutkove slouti m ohou.3. 0 uzitcicli te viry, k te f i se nalezaji p fi tech, jenz

ji maji, a n a odpor o velikycb gkodach nevery.Takove a rtiku le kazd^ snadnS sp am atu je ; nebo p firo

zeny rozum pom aha pam 6ti je jicb zdrzovati, v ida to zfe-

tedlne, Ze nejprve musi povedino b«ti nCco n w - 4 co ma byti pfedkladano t. jake jest to: jedno-li j e s t ' S t i ’ koliktero. A potom zatim teprv jiz sn&ze bude rozum^i iakl js0U moc, toho, co pochazi z toho a plodi se odtud' Nano sledy te* rozum soudi: Co pak jest po tom po vSem? V I tecne-li jest to cili gkodlive? A jak velmi, maloli eili mnoho-'A z toho l f roZen6ho soudu POfad hned ukazuje napomenuti neb vystrahu, t. jestlizet jest v6c poradna, tehdy ji soh<; vazne nabyvejme a hledejme atd.; pakli zla a Skodlivd, tehdy .]>' utikejme. A jeste dale pfedce pfirozeny pofadek hned vede k hledani pomoci k tomu a pfiein pfihodn^ch.

MuzeS pak tim pfirozen^m pofadkem jiti od vetsich veci k menSim, od summovnich k drobngjgim, a to bude ana- lytica m ethodus; anebo poCna jako od konce jiti ku pocitku, od poslcdnejsich veci k sprostn&jgim, od menSich k vetSim, od drobnych k summovnim, a to slove methodus syuthetica.Na ten spfisob kazani spofadane a slozene jest jako strom spanile vzhuru zrostly, jehoz ratolesti ciste poradne jedny z druliych jdou velmi pfislusne; ale rozumSj tak, kdyz i po tech mcnsich vececli take toho pofadku getfiti bude§; jinak sic neco tak neco jinak (t. nepofadnS a nespusobne) delaje, nejspis cliodcovsk^ pla§t ulepas.

III.Artificialis ordo jest velmi zvlastni nepatrne, veci vet-

sicli nebo mensich, mistrovske vsak umele spofadani podle vule a libosti mluvitele, k te riz pocne odkud chce, zavfe cim chce. P fipoji ku pofiatku, a tak udela prostredek z ceho chce, a jako nadeje a roz§ifi to, avsak jakz receno, tak aby to vSeckno se zdalo pekne, slusnS a mistrovsky byti slozeno, jakoby to tak n a ro stlo ; ano aby se prostym poslucbacum zdalo, Ze jest to podle praveho pfirozenelio pofadku slozene a jak o srostle. Takove promluveni podle toho spfisobu jest podobne venci anebo korune mistrnym spfisobem uvite, tak aby se cisti5 vSeckno jedno k druhemu trefovalo, nikol jedno- stejnost castek vctsich vidina byla zde, onde neco zvlaStmlio aby se stkvelo jako v korune drahy kamen, perla, a 1 to

zvlaStm'm rozkl&dano pofadkem, u t nequicquain temere fact videatur, au t incogitanter. Mezi tim tyztyz kvitek z listi s'"" jenebo a rozvijejicibo z barvy Cervene neb zlute »eb mQ(j |0.' uglecbtilou majici patrnost se vyskytoval. Na takova p,^’ mluveni v nasem jazyku lcpsiho m istra sem nikdy neslygej pfes B. Mate jo Cer(venku); pfed na§im vekem B. Proko a B. Jan Ivlenovsky nebyli v tom zad n i: ale vgickni ti ni- slcdovnici byli sv. Cypriana muccdlnika Iu istova. Viz knihy jebo a zvlaste EpiStolu druhou v drulie knize, kteraz se po- cina: Bene admones donate.

Ale potfebi je s t pfi uzivani takoveho pofadku velike opatrnosti, necbceli kdo zplesti se a zm otati, aby snad potom nevodel, kam dale, a tak aby pfed nekterynii poslucbaci smicbu nesvalil a sobe hanbu neufiinil. Ivdozf neumi peknycli m etastasi vtipne a to lined pojednou ryckle nalezenych de- l a t i ; kdo nemfize o vysokycb vececb nizkym spusobem po- kornS a poni2en6, a o nizkycb vysoce a dflstojn6 mluviti- kdo nezna (at pfikladag dim), kdo kterd ozdoba, kde kterf' kvitek anebo jako pfik ladani anebo rozvijeni a jine tomu podobne v6ci stati m a j i : nic v tom pofadku nesvede, maji tu nekdy nejvzactn6j§i (jako tfeb as i nejmocnejgi dfivodove) nejpfednSjSi nu'sto. Nekdy k posledkum to, coz nejCistSiho jest, cbovano b^va; nekdy pak za jinou pnfiinou m usi jako kvitek z listi ne cele rozkvetly nepatrnS vykoukati, aby ne od vSech spatfin byl. V tech vececb kdo neni progty a po- pfivykly, velmi snadno sain se co ku fe v koudeli zamota, tak ze mu nebude snadno bez nejakeho artificium z toho, coz pfed sebe vzal, vybfesti, jak o vim, 2e pfedeslych le t ne- kteryni se pfihazelo. N6kdo zvlaste bylli pam Sti drobet 111 die, pfiSel na to, 2e tu , kdez slu§elo, tfebas se malo za- stavil a jinde bez potfeby dloubo se m eskal, a tak snad ex parerg is erga, ex ergis vero p a re rg a delal, podobne jakoby nekdo na nepfitele Cepickou neb rukavici z kuse stfelil, a potom kuSi povrba Sipem z ruky bodil. A pak k tom u 116- ktery z inlad^ch kazatelu je§tt5 necele stvrzen^cb vysoce mluvil, a tak plevy meSkave, lelike a zatem nujici m isto di\a- helio pokrm u lvfim sypal.

(!ic«X<) i.yI UtM Cimiuin lih .J , prav; ,allCl,o nco.lpovhla.u k odp.,rfim a p fe m a h in ft lh te mationo et confutations n&leXi lento zachovati poKd.*-

Nejprvnfijfti a nejmocnftjii d&vody z pfedu a z /- i stavfiti, prostredm pak nepf-ilifi gilne, vSak take nertitafa* nie7.i tun sluSnfi po mistecli postaveny podle Jtnfch Cack<H. «,osii povny biulou. A kdyby se mfela pravda porMiti t se tam nfekdy pameti dosti um6tych a zvyklfch kaz&t mysl octne, aby se v rozmatenfch pfedenach za^iotajici roz- fezovati a nevypletati veci musila, a tudy d£liti. kde* *a- dnfch kloubfiv nem. Slychano o B. Lukafiovi Sta

■ sv., kterak se mu pfih&zivalo, zvliStt ji* k Btar tak na kazani fek l: „Pletu,“ a poznovu toui v4c pfed sebe vzal, a pri m to, coz mu se vidfclo, promluvil. Artak pfece takoveho pofadku povedomost a v nem proSlost mnohy ufci- tek pri nasi k azate li; nebo i v kazani, ktereZ by sob6 nGkdy podle jineho pofadku, o nichz svrchu slozil, jestliieby ducb Kristiiv neco zvlastinho a uzitecneho (snad nektere tu pritom ne duSi, o Cemz i nekdy nevi mluvitel, velmi potrebneho) v mysl kazateli vnukne, bude to umety ten dobrj muz p£kne k tom u a pfisluSng, co£ v rukou ma, pripojiti, a na tom se, jakZkoli dlouho bude chtiti, pozastaviti. PodobnS jako jakys hospodaf mezi jine hrusky drahnou tykvici k hruSce podobnou pekn& nepatrnS pfivazal a potom hostem se pochlubiti chteje mezi jinym i peknymi hruSkami tu velmi a nad miru zrostlou hrusku zdaleka na stranS tam ukazoval, tak ze jednoho drobet vSetecneho, ackoli hrubosti tela a sadlem nemalo ob- tizeneho nabizel, aby tam na ten strom vleza, tu sobe hrusku utrhl, kteryZto pfivazanou tykvici nalezna, jin^m spfisobil smich a sobe pro daremne a dosti pracne na ten strom le- zeni hanbu.

Ale copak kdyby nfikdo sly§0 takoveho kazatele ume- lelio a zvykleho, jehozby sob£ i mluveni i jine spftsoby li- boval, ano i jem u se pfipodobniti 2adostiv byl, a nemoha postihnouti pofadku t£ch jeho lib^ch feCi, ano dommvaje *e, ze v nich nem Zadneho Setffem poradnosti. Ale take ze se lije uslechtila jeho fee, jakoby kvitiekem prosejpal. I takz

Br. J. B lahoslava Vady kazateluv.

34

by sobe take svoboclu p u s t il: na zaclny pofadek Zadneho v svych mluvenich nemi'ti pozoru, a tudy sobe nemalo pvaCe i peClivosti umcnsiti. I ucinil tak a mluvival i podnes jeStii mluvi, nesetfe Zadne vgci mensich neb vetsich pofadnosti lec samych toliko artikulii, aby z prvniho neucinil druheho’ anebo z posleflniho prvniho; ackoli nekdy nemalo dobr^ch a uziteCnycli veci dotyka, bud Sife nebo kratceji, jakz §e jem u kdv pfihodi, a jakz pficinam i tu nahodilym i my si jeho do toho neb do onoho uvedena. A takovif radi spravuji lined tu na kazani §aty posluchacu, rousky, stfev ice, premy, • saldy a jine baby, nebo zavedenim se 11a ty vcici nekomu (jenZ nemel kdy pro nepracovitost, pro lakom stvi a t. d. k kazani se vcera neb onehdy pfistrojiti), drahne kazani pfi- bude, a zatim hodina vyprsi a roboty se odbude: ackoli vernym otcum pastyfflm stada Pane bedlivym , je stli zeby* kdy co toho podle povinnosti sve ucinili v cas slusne, vaZne,} otcovsky a mirne, Zadny verny k fesfan za zle m iti nema; nebo jine prifiiny toho p fi dobrych a rozum nych muZich| a otcich byvaji, neZli p fi nekterych k otcovskem u i veku i vaZneinu spusobu jesSte nepfiSlych kazatelfi.

A takz poclobne na nekterych starych lidech ji/, zpraco- vanych, zmoZenych a sestych, anebo i nezbedovanych, kclyZ ji/, i pam ef uchazi, i soudu nekdy bystrem u a rychlem u pom alicku se v§im, od zatalene krve a nespusobilych ( jakz fikaji) duchft, deje se jakym si bystfe duchovniho zraku pronikavosti zasti- nenim pfekazka, ano i v§ecka nekdejsi u d a tn o st pou§la. Od takovycht’ musi pfijato byti, seC oni byti mohou, neZadati jim jiz uesnadnych a tem ef nemoZnycli veci, i skrze ne kona- nych svatych sluzeb nelehCiti; nebo nekdy i jejich takova promluveni byvaji netoliko neuzitecna, ale jakoZ prave po- boZnosti dobr^m spfisobem tak i m noh^m i velikymi uZiteS- nymi vecrni dobfe, jakz di pismo, osolena krm e, tak Ze milo byva takov^ch stared poslouchati, i je sob6 pfitom ne a vek svuj budouci na nich vymalovany videti.

Z toho pak ob§irneho rozdilu pofadkuv e t con tra 11a- vrZeni snadno kaZdy fitenaf porozum i, ze nepofadneho mluveni, anebo pofadku potfebneho v f e d pozpletenl casto nejvetsi

pfifiina byva m dla pam et anebo kratka pamfil, anebo at tak a prosta ‘Inn, nepamSt au t abstracte nepamttlivost velmi jest vitium nedostatek a vaSen skodliva ano lined matka 'jinych mnohych vad a Skod.

Jsou t nek tcn ale fide?, jegto dobrou pamet maji, kdyby jen jako do ngjake dobre, pevne a bezpefine truhlice mnoho nakladli, aby v cas potfeby meli co brati a pvedkladati. Ale zet takovi rad i byvaji nebo nepracoviti a jiZ v sve dosta- tecnosti mnoho smySlejici, kterezto smySleni ackoli nekdy byva velmi inarne a mylne, vSak k potrebneho se k sv. slui bani p f iprav eni nemalou byva pfekazkou; anebo byvaji uulli au t certe obtusi sive tardi ingenii, tak ze sami od sebe s malo mobou byti, fidko kdy sobe jake kazanicko cacke sformovati mobou sua arte, nez jinych v tom uzivati museji, a ti se tak nesnadrtS pfi te vSci psanymi kazanimi a po- stillam i vydanymi vfibec ziviti museji. Ne brzy toho obeho spat.fis, t. aby i vtip ostry, ingenium acre, tu zdarnou jakous dfimyslnost pfim o k pravem u cili v vececb take i nesnadnych sm efujici a spolu s tim take tenacem tidelemque memoriam meli. Avsak u nekterycb lidi to obe jednostejne prostfedni byva; talis fuit meo judicio Philippus Melanchthon.

V tom pak nejedni zle Cini, nemajice z pfirozeni pameti nejake zvlagtni, jiz by jine pfevygovali. 1 nechteji sobe te, k terouz maji, nekdy i nejhorSi, cviciti. Jesto jest shledano a zkuseium toho potvrzeno, ze caste zvlaste v veku m ladem z pam eti se potfebnym vScem uCeni, a potom i caste toho, coz pam eti jest, svefeno repetovani, pripominani sobe a recitovani, sedu la et frequens exercitio, velikou pomoc pam eti k drzebnosti, i k snadnemu v6ci v se pfijimani i jich dlouho drzeni cini. 0 jinych pomocech pameti, kterfchS ne- k tefi uceni lide, ac naseho tohoto veku velmi ridci, uzivaji, bud skrze lekafstv i, jako jsem slySel o Pealovi W ittenber- skem doktoru , anebo skrze jakesi vymysleue regule. od nichz pam et slove artificiosa memoria, o Cemz Cic. ad Herennium lib. 3. obfiirne napsal. To v§e vidi mi se, abych mlcenim pominul; radce povim n£co de nietastasL

Jest figura velmi potfebna, nebo skrze ni v^borng v6ci zvlaSte hruSi a v6« i jedny s druhymi spojuji, byt 0(1 sebe dosti daleko byly. A kdoz to pekne udelati umi, tedy bude se zdati, jakoby se tak ty vSci srostly. P fi vstupovdni z jednoho artikule na druhy i v mensich vScech s je d n e na druhou, nekdy v potfebe z pisma na pismo, s duvodu na dflvod, vlastni misto sve ta figura m a ; ano tu figuru i ve- verky umSji, kdy2 s jednoho strom u n a druhy opatrne p0 ratolestech skaCi, heyduci a ti horni pastyfi neb horaci; na vrch dfeva vleza n?Eery, zaklati strom em i s sebou a pfi- h li i i se k druheho stromu ratolestem , chyti je , a tak se rychle pfesmekne s strom u na strom.

Ale nektefi k svemu nepofadku v mluveni i to pfida- vati obycej maji, aby s veci jedne na druhou nelibS a jako tvrde co s pa tra spadl, a o takov^ch fikaval R. M. Cerve(nka), ze kazani jicli jsou fieky, a jako spalkove svaleni 11a hro- madu tak i onak, jakz se trefilo. HloupejSim mladencum mohl bych pfiklad snad ne nejhor§ich m etastasi dati 11a tech kratidkych pfistupich s artiku lu pofadku kazani roCniho na viru, ke Cteni neb epiStolam nedelnim obecnim. Sunt velut exorcia quaedam, quae ego ante aliquot annos in gratiam sancti viri Nigrini nostri festinanter eftuderam.

36

KNIHA THKTI.

Vady k same toliko reci kazatele naleze.jici.ACkoli o slovicb, de vocibus, a spusobicb skladani slov,

de phrasibus, v Grammatice mnoho sem psal; avSak taki tuto nekteiych veci kiatce (lotknouti musim, nebo vidim toho b^ti zvlaStni velikou potfebu; ale toliko tak, jakz kazateli a pravfi theologiae milovniku nalezi, non ut grammatici sicut antea sed velut theologiae studiosus.

Znam nektere nezadni muze, ktefiz v svych mluvenich a vypsdnich cesk^ch zadne peec na slova i phrases a temer na vSeckno na to, coz slove elucutio, miti nechti, vlastnosti a uslechtilosti reci sve pfirozene, anebo mrzutosti nic nesetfice, jakoby jim dosti bylo, kdyz oni veci hlavni vyhle- daji anebo sberou, a je sob6 spofadaji, jakz se jim vidi, jiz pak potom povSz se to, jak povez, po selsku, po mestsku, po charvatsku a t. d. v§e dobre, kdyz se jedno to, cehoz se v hlavu nabra lo , vymele, tak i e u tech kazatelu zadneho tem er rozdilu patrneho neni mezi obecnim mluvenim a kazanim Boziho slova; quod mihi turpe vitium videtur. A ne zle mi sc libi, coz napsal Cicero de Oratoribus: „Ne quid n. refe rt videre quid etc., t. j. neni na tom, i e by vedel a jako v mysli sve na to hledel, co mluviti ma§, ale aby to spusobile a ut£§ene povedel. Ano i na tom jeste neni dosti, ale nalezit, aby to i bias, postavu (neb tvarnost) a hnuti (gestus) k sve ozdobe vlastni nalezitS melo.

A nikoli u nas kfcstanft nema na slovich a tak na samem ozdobnem mistrovskem mluveni a vzkladani. veci a jako m alovani jich jazykem vice nez sluSi, zakladano byti, ne ab ergis ail p a re rg a consideranda convertamur, animum qui

38

transferamus. ProCeZ i apostol uapsal: „Nepfi§el jsem k vdm v moudrosti fe 6i, aby (pry) vi'ra vase nebyla zalo2ena v m0u. drosti lidske.“

A snad i tu ono povgdem ponekud, ackoli nevehni vlastn£ trefiti mfiZe, forma virum neglecta decet. CoS pfj muZich starfch a seglych ma sve m isto; ale m ladit sobe toho nemaji osobovati, a tak svobodne uzdy pou£t$ti, aby bezpeclivosti, jakjrmi2 se kdy nahodi slovy, pfed kterymi koli osobami a na kterem koli miste mluviti, neb jim vlastnfi. nalezi se uCiti a zvykati, jakoz v skutcich tak i v fecech opatr* uosti a pravemu sp&sobu sluZebnika, aby tak potom sluzba jejich byla (jakoz na§i s tafi fikali) v poslouzeni. Viz co Ecclesiasticus pravi o poctiv^ch a moudrych feSech lidi ac mladych ale opatrnych a duchem moudrosti Bozi osvicenych. NeZ ja jsem p fi mnohych tyto odporne tem veci zfetedlng sp a tf il:

1 . £e slova frasi lecjakychs sine delectu et judicio uzivaji', jak 2 se tam doma mnozi pfi sv^cli rodiCich a tovaryS- stvu mladem naucili.

2 . Illaholu tez uzivaji nez ohybaneho, a aniz jakby jej sobe formovati meli, vedi, a take se na to neptaji, kdy£ se jen pfece mluvi a nemlCi, jakoby z sudu ustavicnS bez zastavy voda tekla, jiz t jest hned dosti, bud hlahol nebo zruk slov, jaky dice.

3. Pronunciatio teZ beze v§i se d6je peclivosti a protoz beze vgeho umeni, nebo jednostejna pfi v£em, bud jakekoli schema orationis, spusob nebo figura feci, anebo neokrou- chana, jakz sedlskych rychtafu a ^akovsk^ch rybaltu obycej.

4. Pfidavaji se k tomu take i gestus, kterfm Zby se nCkdo zasm ati, a jiny nalati mohl.

I. De vitiis pfi slovich.

Slova kazatele mela by byti vlastni, srozum itedlna, kazatelum slova Pane davno obvykla, vaina a jad rna , kter^chz ti, jenz o v&cech duchovnich, bozskych, spasitedln^ch psali a pigi a te£ i mluvi, radi uzivaji a obvykli uZivati. Ale nektefi tak jakz z rnladi anebo i potom s temi, s niiniz

39

roBtli, o vecech casnfch, b&nfch, lehkfch mluviti zvykli a jak/ od pacholku devek, sedlakfi a SOu8ed6 tak take o vecech duchovmch velikfch, a pfed i svatymi jeho dustojnfch, pfed lidem Pan6 cistt, svobodnG a nekdy snad drobet nestoudn6 mluvi, a tajemstvi Bot\ ne Btibla vypravovati a vysvetlovati. sami tomu Spatn6 velmi vyrozumSvSe, prostemu lidu usiluji. JakoZ ne zty pfiklad iname na tech, jen?, v sv6te opouStejice Zivnosti sve, kdy/, s nimi vukol jiti neumeli anebo pracovati nechtfcli, prve nikdy vficem theologickym se neucivge, ani bedlive kazalu vfirnfcli poslouchavSe, na kneZstvi se pro zivnost dadi, a hned pojednou (prve nez srozumeji, co jest to k eemu pristoupili) kazatele t. v kostele jacikoli mluvitele udineni byvaji. Ta- kovi kazatele podobne tak cini, jakoby nekdo v znamenitem a velikem miste nejpfednSjgiho senatora aneb primusa v radde na pfednim miste sedeti a soud spravovati majiciho, v Serou, otfelou, pozedralou, sedlskou, chatrnou, i v smetech uvale- nou sukni oblekl, aby tak mezi poctivymi pany konSely jako jiny cbatrny stupka mezi lehkomysln^mi lotfiky prava, ortele vypovidal. — Nektefi pak pfilis prosti a snad hlupci ozdobovati sva mluveni neb kazani chtice, i vybiraji sobe slova ob/.vlastni, velika a formuli oratorske fecnikfi svStskych, ju- ridicam, a tak je pfilepuji leckdes, tref se jak tref, jako jeden jis to tu a pevnost slibfi bozskych horlive ac infalse ukazovati chteje, fekl tak : ,.Hle Pan Bfih to tvrdil, ze na svou svatost pfisahal, a na to svfij Bozsky erb k zash'benim sv^'m pfiv§sil.“ Jini ne tak zliruba nemoudfe to delaji, ale pod zamyslem evangelitskycli svetl^ch a jiz nyni i knefcim svet- skym obycejnych slov krepi, kdyz ostfe a kfepce libym hlaholem casto jm e n u ji: sv. evaugelium, nebeske uceni, cesta, p ravda P an t;; s ta fi fik a li: sv. Cteni, pravda Bo2i, slovo Loii. Item m ajice fici Pan Bfih i feknou Pan nag, anebo Pan Pan, a nekdo ani toho dobfe nedofekne, a to temef z nebo udela Pan a di P e n ; maje fici verm, di vyvoleni. Jini sm6§ne pfi slovich m udruji, chtice takov^mi bystrymi obzvlaStnimi a kfepl- nyrni slovy fe<5i sve ozdobovati, jakz nekdy staiSi s\e kazatele umCle mluviti slycliali, i polepi ta slova leckdes bez

so lid u, kdez ani vlastne ani pfipadnS ani snesitedlnS tole- rabiiiter neslou2f. Jeden inluve ac velmi nespusobne v§ak smele i dosti nenialych a hlubokych vececb, rekl: „Jako2 nam to vse vybornC zname j e s t ‘j jesto dosti bylo fici: dobfe zname, ne nezname jest. Ale on tim slovfckem „v£born$“ fee svou jako kvitkem nSjakym ozdobenou miti chtdje, pfedce je tu dokudz by na n6 nezapomenul, aCkoli bez potfeby je a nenalezite vstrcil.

Takovi kazatele prokazuji na sebe, ze maji ducba lidi tech, o nichz se vfibec rikava, ze nemaji vsech doma, anebo ve v§ech pfitrbli. A nevim, nemohlilif i ti k nim pfiCtSni byti, ktefiz beze vsi potfeby tech pfevysenych slov uzivaji: pfesvata, pfetfista, pfeblazena Panna Maria, tolikeZ pfesvate, pfedobre, pfeciste, pfespravedlive a t. d., ac nekdy in loco ne Casto i toho spusobu muze u2ito byti, a zvlaste pak in carmine, v pisniCce.

Velmi k tSm podobni jsou, ktefiz beze v§i potfeby ' verba promeiiuji in partic ip ia : Abychom byli Pana Bolia se

bojici, jej milujici, a prave ctici, a ztych veci utikajici. Meliby mladsi pilne Setfiti: nejprve jakych slov a frasi duch Pane uziva, kteryz mluvil skrze proroky a apoStoly, co2 mame v pismech sv .; potom jak jsou mluvivali stafi sv. muzi a pfedkove na§i, purior ac erudita antiquitas, a tak pfedeSli theo- logove. Duch sv. skrze nadoby sve mluvil nekdy prostS, nekdy pak velike opatrnosti uzival; nebo tomu chtel Pan, aby mnozi slysice nerozumfeli, aby tak nestihla Bozi moudrost jako perla v hrude hliny, jadro v skofepine, zrno v plevach ukryto by lo ; proCez svet plevy, mlato, skofepiny ji, pomyje pije, jakz necistych hovad obycej. Synum tedy perly pro- sejpati, a to tak, aby ne svine, ale ditky Pan6 jich se do- hrabati m ohly; nebo tak i sv. Pavel moudrost mezi doko- nalymi mluvil, po nem£ kdyby pilne s bedliv^rin soudem pisma sv. ctouce getfili slov a frasi jejicb a potom jich take uzivali v mluvenich naSich i psanich, i nesmCl by a nemohl spravedlive zadny nas v fecich nagich Strafovati. Ale nechat pro nekoho hrubS prosteho svetleji toho, nac minim, pfikladem navrhu.

r

41

Toto jsou slova a phrases obecni v pismieh: smlouva g02i, stara smlouva nova, obfizka jest smlouva Pane, budet smlouva na t 6le naSem; beranek, jiti Pane (t. jen2 jest jiti Pane), * viry fcvu byti, vira ospravedlnuje, vira t t uzdravila salvavit; jisti telo Knstovo, vino jest krev; kdo ji mne, Ziv bude pro m ne; toto jest telo me, tfilo me jest pokrm; spa seny nas eini k fest; pomazani neda hfeSiti, i sebe spasifi i jine, slova kralovstvi; kvas farizejsky t. uCeni jejich; a slovo zivota; i napfed zpiavce a apostol; skutek viry; synovenoci, tniy, svetla dne , ostiihati se v lasce Bozi t. j. v dobrern sv6- dorni a v nadeji dobre ku Panu Bobu; zle miti svedomi, malani conscientiam ; nebyti bez svedomi; Kristus pfisselnovuu cestou, pater spirituum imputatio justitiae, slovo trpelivosti, kralovstvi Bozi, cestu spravovati a j.*)

Ale zet takovych spusobu mluveni mfize snadno zle uZivano byti, jakoZ sic se tak dSje; nebo nekdo triska pfedce, coz mu na mysl prijde, et sine judicio res diversissima adeo quis coelum terram commiscet, kdyz jedno pisemne mluvi, t. j. tech slov a spusobu uziva, ktefiz jsou v fecech Bozicli ; ale neSetri v tomli jejich vlastnim smyslu cili nic, zaviraje v slovu tom nebo onom, ne to coz nalezi ale to coz sobe v sve hlavC vyformoval concepit podle svych neznalych smyslu. A protoz stafi otcove opatrni a sv. rnuzi, od rozliCnych ka- cifu posetilych a potvornych hlav k tomu dohnani byli, aby nSktera zvlaStni slova a frases vybirali, a v nich coz se jim videlo, zavfeli, a to vSechnem vsudy vyhlasili, aby videli i prosti i uceni, jak jistotne bez omylu a lstiveho sejdifstvi, i kterymi slovy viru svou a jeji pravy a vlastni smysl od vgelikeho kacifskeho jedu vzdalen^ vfibec vyznavati, a tim ode vsecli postrannych smyslu se obhajujice.

Takova slova tato jsou: Triuitas, trojice svata, tfi osob) personae hypostates, bytnost essentia jedna, tfi osob) sobe rovne; homousios jednopodstatnj, spolupodstatn^, tez pod- staty Syn jako Otec, jako i Duch sv., pravy Bub, a jakoz nektefi fikavali, pfirozeni a tak vSickni ti tfi, t. ty tii osob)

*) Math. 11. 13. 15. Luk. 11. Fil. 20. Thesal. 1. 2. 5. Hebr. 10.Zjev. 3. —

jedinf Hospodin pogehnan^ na v8ky. Item to slovo B0]J0 rodice (stafi Cechove tak fikali) t. j. Panna Maria, £e Boj^ a elovSka praveho t. j. MesiaSe porodila. Odtud jest pfiv()j i t£ch nSkterfch kratiCkfch confessi, ktereS slovou Symb0]a jako jest Nycenske, Athanasiovo, Antiochenske, ano i 2p^ vove nSktefi takovi dSlavani byvali od starych. —- A tak?, na odpor v slovicli odsouzen^ch, jichz ktefi uzivali, v nich sve divne obrtliky, ouskoky a skrfSe, latibu la scelerata majice VybornS o takovych lidech onen dobr^ m u2 povedel, eos semper monstrosum genus dicendi, u t et m onstrosas opi- niones amavisse a luisse. ACkoli takovi lide m noho se pisniy sv. a slovy z nich vzatfm i tarasovati, nadivajice je sobs podle sve libosti, podobng jako nektefi alchymistove per lapidem angularcm lapidem chymicam intelligentes. Noaalezitet jest tedy, jakoz nepeclivosti, smelosti, vsetecnosti, prosto- paSnosti pfi slovich se varovati, tak zase i vselijakych slov kacifskych, jedem naprznenych, ovsem od nich vymyglenych davno i nedavno od cirkve potupenych se varovati, a uCiti se i zvykati slov tech uzivati, jichz sv. rnuzi, nastrojove Ducha PanS, i v fefiech i v pismech uzivali, nic sobe tim zadny pfekazeti nedopouSteje, ze nekterym se zda, ze jsou oni sami theodicati, ale vlastneji by a prave slouti meli autodidacti samorostli, vlastnim smyslem svym naduti, qui quodam exparte illotis m anibus ad m axim as res accesserunt, nempe non satis p raepara ti objecta fere verecundia, mnoho velik^ch veci theologick^ch psali, nic toho o Cemz napfed praveno neSetfice, n^brz to han£jice, m agno sp iritu ac im- pudenter jako regulam illam theologicam , sane utilissim am de communicatione idiom atum , obcovani jm en ; a jine k tomu podobne veci.

Je§to naS mily otec B. Luka§ s ta ry muz osviceny, doctus et sapiens, aptissim us vir veci cirkevnich a starych uCiteluv eruditae an tiqu ita tis velmi povedomy, netoliko toho nehanel, ale toho v sv^ch spisich, quae publice ex tan t, pilnS getfil a mnoho uzival, i casto tech veci dotykal. Ale vSak co ne- firni pj^cha, kteraZ takov^m lidem neda obecnymi snadn^m i a proklusan^m i cestami jit i s jin y rn i spolu?

43

protoi d o M . Jim ono portdM lretI> , udc f j l esse ali'iuul. jio h i my nechlSjmc m isled ,,,* , r^ “

1. budm e s jinym i nfatroji K m toytto ducba i«d„' ■■ rnyslni, jednostejno 1 mluvme. -------- JSSBSfc.- 2. CtCme dary BoZi v pfedcicb naSicb svatfcb mu*ch

3 . \ azmc sob6 draze sv. prace jejich a m6jme pozor na dobra a sv. vymerem a vymezeni jejich, kterdi jsou s mo-dlitbami horlivymi ku Panu Bohu Cinili.

4. Konejme to s chuti, coz pravi Duch Pan6, sapien- tiam omnium sapientium cognoscet sapiens, et in prophetis vacabit, amemus puriorem antiquitatem.

5. Nizce o sobe smyslme, vSdouce ze sme jako po- lilodkov6 sveta; pfedkovef jsou na§i prvotiny ducha Pane I meli, a protoz my posledci nepfedejdeme a neprevySirae jich v tom.

Ale di mi snad nekdo: „Cizi ohen obetuje§, cizi ohen do jednoty uvodig, cehoz jsou se davno predkove naSi velmi piln6 varovali. “ Odpovim ti: Ceho se pfi tom varovali a ceho s chuti nabyvati slusi, nemalo sem jiz o tom povedel. Cemu sou predkove nasi vyhybali a ceho se obavali, a kteri predkove a vzdyckyli dobre, i to , sami potom po dlouhem zku- §eni o tom zapsali, neni tuto ani mista ani casu mnohoo tom vypravovati. To toliko kratce povim: 1. Co nSkteri za cizi ohen m aji? 2 . Co pak vlastne a prave my za ten ohen m iti m am e?

Nejsouce nekteri povedomi beku cirkve, ani slov a spusobu mluveni pisem sv., bedlive soudivge (ponSvadz tech jazyku, jim iz psali apo§tole a proroci neumeji, ano ani latin- skeho, v nemz se o tom od mnohych vypravuje) sami toliko spisy b ra trsk e , t. psani B. LukaSem tist6na, 6itav§e a tem slovum a m luveni formulim popfivykse, i maji to toliko za domaci 1 >ozi ohen, cehozkoliv tuto nenaleznou, to vseckno sobe osklivice a jako cizi ohen zamitajice. Dobfeli jest pak to cili zle, z nize polozeiijrch v6ci nesnadne se srozumi.

Skodlivy Bohu a duchu jeho nemily cizi ohen rozdilny' od domaciho sv. ohne, jestit slova a lormy mluveni, a tez ovsem i sm yslove, p fi kterych koli mistech pismech sv. ne-

44

vlastni, s slovy a frasemi ducha sv. v pismech sv. i v pfedcfch naSich davnich i nedavmch mluviciho, se nesrovnavajici, ale jemu naprosto odporni, jemu neznami, neobvykli a hned pravS cizi, ktereho2 buclto zjevni nepfatele a protivnici cirkve, buclto laleSni bratfi a falegni apostolove uzivali, nebo 2adnf z pravych sluZebnikfi Kristovych pfedestych prvotiny Ducha Pane ozdobenych nikdy neuZival. A kterehoS verni uCedlnici a nasledovnici Krista Pana a jelio sv. apogtolu, i slechetnych potomkfi jejich, vMycky jako veci jedovatych varovati obycej meli.

Prohlednemez tedy a sudme, cizili olien ti obetuji, ktefiz feci ducha Pane i smyslu v tychz fecech zavfenebo nasleduji. Vizme, t i ucedlnici a nasledovnici jsm e, k korau seTTasati mame. Zdaliz ne Kristus a ducli jeho m istr nag jest, a ne nektery prosty clovek a jeho myglenky?

Nez ti, jen£ ani na spusoby slov a mluveni sv. pisem, ani na pfedky sve, uCedlniky sv. apogtolu, a tak na pfe- deSlou cirkev puriorem illam dico antiquitatem se ohledajice, ani na to, co tomu ti, jenz ducha sv. maji, jejich mudro- vani fikaji, a zaC to maji, co dbajice sve vlastni spusoby, slova, phrases, smysly, vyklady, za prave Ducha sv. poklady admiratos, mezi lidem Pane rozp rostira ji; ti nechaZt se o to staraji, aby snad cizi ohen obetujice vice pfed oblicej Pane jeho sv. fige sm radu nezli vunC nepfinaSeli.

JestC pro nektereho mladeho prostaka nechaZt i toto povim, na ctvero sobe toto vge o cemz se nyni pige rozd&le. Kdoby chtel, mohlby se v tom uzitecne pocviciti, povedomosti dosahna onoho prvniho v£ku, v nCmz jegte cirkev k tak hroznemu padu byla nepfigla, t. za Casu onech sv. doktoru Cypriana, Tertulliana, Ambrose, Augustina a jim podobnych (k cemuz prostakum dobrou pomoc uCinil Musculus a prve jini), potom vyrozumeti

1 . zpflsobu cirkve fimske a jejich poslednCjgich uCiteluv,o cemz viz M istra hlubok^ch smyslu t. Lom barda, qui vo- catu r M agister sententiarum , a pohled do knihy E rasm a Sarceria, kteraZ ma titu l De vanitate t.heologiae scholasticae.

% Prohlcdnouti bedlivg spfisob evangeliku tech ktefi [jUtheriai 11 slovou, a vyrozumeti i vystihnouti, mnoholi

i nich jeSte zanechano papeZskeho kvasu, a tefc mnoholi

therova psani, i jeho Confessionem Augustanftm, a druhou poslanou do Tridentu, Examen jeho knezi a t. d.

3. Posud pilne, mnoholi jsou od Lutheria’nfi rozdilni v slovich, in modis ac lormulis loquendi i v smyslich ti, jen2 Cvingliani, njn i ji/. ( alviniani, a tarn v Frankreichu, per con- tcuiptum z ncnavisti na potupu Hugenoti slovou; kdoz cte

j;’ justitutiones Calvini, locos communes M usculiaj., nesnadne srozumi.

4. Zatim obratiz se na mizerne pletichafe Cechy. zbor lidu i kn£zi takovy, jakz se sami vymalovati dali na onom vozo, na nemz se vesmSs perou, a konS s pfedu i s zadu za- pfezene majice jedou, a jakzkoli zapfahli tak tahnou, s mista nikam lec k roztrhani a k rozsapani vSeho. Jakych pak ti formuli uZivaji, a slov jaky pfi £em maji smysl, pfi tom zprav se tem ito slovy z o n e pisnicky: „Kolik mlynaru tolik mer, kolik fararu tolik ver.u Jen poslechni kazani Prazskych kne2i a sud jejich obecna mluveni, uslySig to cemuz se budes inoci liodne i zasmati, i nad cim povzdechnouti. —

Na ty na vsecky veci kdozby pohledel, a potom oci domfi obratS bedlivC vukol sebe popatfil (na samy oudy jednoty minim, a zvlastS na kazatele mlade i nemlade), ten by mohl vybornS bedlive vyrozumeti tomu, coz napred o cizim ohni praveno. Ale nektefi (ut de nucibus loquar quod in principio libelli sum professus) tak slepe jakz prve napfed feceno ani sem ani tam se neohledajice, samo to za domaci sv. ohen pravy jednoty smysl, coZ v spisich zvlaSte tisten^ch od B. LukaSe sepsanych se poklada. Nedopatfili se toho ti dobfi muzi, coz za velikou a zvl&§tni v£c ma byti jmino, ze jedno ta ta to zaCala se tehdaz, kdyz theologia papezska i kvetla i v podezfeni mnoliym dobrym a slechetnym (skrze

$ t v kuez byeh obuovovati svou cirkev zacmal), pfisla, ackoli tehd'* byla jako poklad rozlicnymi zficeninami a smetmi zahraba ! anebo zasuty. A protoz zacinatele jednoty sama pisma sv pfijim ajice, potom take i tomu vgemu, coz se kdekoli na lezalo (bud pri filske cirkvi bud pri tech, jenz proti ni psalij dobreho, tomu misto dali, ano vie z toho vseho (dobfe pfed lidmi i Bohem obmyglejice) cehozby koli mohlo dobfe uzivano byti k vzdelani cirkve, nechteli zam itati. ale je kde potfebi bylo oCiSfujice, pomalu uzivali s ochotnosti vdScne.

Procez i B. Lukas, muz uCeny a opatrny, v svych- spi- sech mnohe i slov i formuli definitiones, divisiones t£ch uzival, kterychz i stafi ucitele fim sti i nevelmi stafi uzivali. Odkudz vyploula ta slova: svatost, sedm svatosti, pokani, posvatne, s strany Boha, s strany lidi, podstatne, sluzebne, pfipadne, na pravo, na levo, posvatne, duchovne, mocne a prave a t. d. Slova od Taboru vzali B ra tfi a Tabofi od Wiklefa.

Potom kdyz povstal Luther, theologii papezskou zavrhl, zhanel a jako nohama poslapal. I takz nekterym obnoveni dila Boziho v jedno te pocal# se nelibiti pro ty nCktere spusoby z stare theologiae vzate, az i potomci B. Lukasovi dobfi a Slechetni muzi, vydavSe se znovu v spisovani kneh, pocali tech starych spfisobu opou^teti, a techto nov^ch od Luthera a pomocniku jeho zaCatych se cbapati, nejiny smysl a jic- jinou pravdu, neZ tu touz jako i pfedkove jejich obycejnej- simi a jiz lidu srozumitedlnejgimi slovy p fedk ladajice ; viz Katechismus, Confessi, ctyf b ra tru rozmlouvani, spis bez titule o spaseni a t . d. Tu se zacali nove phrases: moci za- slouzeni sveho Kristus sstoupil do pekel, pfitom nost pfiro- zeneho tela a t. d. Tak potom i ted za nagelio Casu, kdyz tak velmi vzeSel Kalvinus, az i jmeno Cvinglovo obscuravit a tem ef zmizelo, a jednota na£e pfedce zde v nasich tSclito koutech stoji, take nam nenalezi tim pohrdati, coZ i oni kde dobreho maji, jesto toho ne odjinud doSli, ne2li teZ odtud, jako prve jednota nase, t. od Ducha PanS.

Zle tedy cini, ktefiz dobrych otcfiv svych v takove bedlive peclivosti nenasleduji t. ne§etfi, jakych by meli slov

46

uziviiti, ktera jsou kteremu veku v zvyku a v uzivani byla, ktera byla pomalu vypuStena, ktera k uzivani obecnemu uvozovana, jakz kdy ceho pficiny a cas i potfeby pfitomne budto gadaly bud dopoustely. —

A tak a£ ten artikul jiz zavru, hied kazdy z nas miti slovo zdrave, bez ouhony, pilne se pfidrzejici verne reci in doctrina, aby prave slovo pravdy rozdelovali, jakoz di Pavel sv. k ucedlniku: „Mejz jisty pfiklad zdravych feci, kterez jsi slychal ode mne1“ Ackoli napomenuti to apo§tolovo vlastne k vecem a smyslu zdravemu se vztahuje, vsak i k slovfim a zevnitfnimu zdravych feci spusobu uzitecne mfii e obraceno byti; nebo za to mam, ze vseckno to spolecne i smyslove i slova zaviraji se v onom propovedeni sv. Luk. Act. 2., jakz Duch sv. daval jim vymlouvati.

Dosti bud jiz v slovich a frasibus nyni povedino, nebo sem i jinde o tom vice a Sire psal, netoliko v pfidavcich k Grammatiee, ale take i v Nauceni mladym kazatelum.

II. De vitiis pfi hlaholu.

Illahol nebo zvuk slov pfi mluveni lidskem rozlicny jest, tak ze fidko kdy se trefi, aby dva nalezeni byli, ktefi/by jednostejny sp&sob hlasu meli. Procez i lide slepi tak snadne po hlaholu nebo po hlasu cloveka poznaji, jako ti, jenz dobry zrak maji, po tvafi, to od pfirozeni. Co pak z nabyti t. nauceni se anebo i z zvyknuti rozlicnymi pficinami pfi§leho, bud nasledovanim jinych nehodnych k nasledovani, bud ne- umCdym i dobr^ch a umelych mluvitelu nasledovanim. Ne- ktefi mluvi tluste a hrubym dubovym hlaholem, nemohouce jinak pro spusob svflj pfirozeny. *) Ano panny krasne nektere slychame takovou feci anebo hlasem hrubym velmi nepfipadne mluviti, ackoli i nerady jsou tomu ony, i mnoho proti tomu usiluji, ale naturam expellas furca tamen usque recurret.

* ) B. Pet. KrauipHf, onen zle pam eti paduska knez.

48

Na odpor zase nSktofi cisti muzi*) velici a plni nebo i tlusti tenky hlasek maji, vice deckam nezli muzskemu p0- hlavi pfihodnjF, cehoZ pfedSlati a napraviti nejak neni jim moZne; protoz se to snaSeti a mlCem'm pomfjeti musi. Ale nektefi z pfirozeni nespusobny hlas maji'ce sami jej sobe naschval kazi, jako fikaji koznu'ci t. polouhlasem po pacho- letsku, co by discant zpfvati meli. Jini pak hrozny, hro- movy hlas sobe formujice, jako by se rebabaka obratiti a deti stra§iti chtSli.

Velika je s t Skoda pfi nekterych muzich a mladencich, ze sobe hlasu sveho, pokudz mozne jest, nejak neohybaji a nenapravuji, jen proto, aby s tim prace a na to pece pfi svych mluvenich za nektery Cas nepojmeli. Nad to pak jest velika Skoda pfi tech, jesto dobry hlas m ajice od pfirozeni, niceho sobe pro samou toliko lenost a rozm afilost mysli ne- formuji, nez tak ho nechavaji, aby jim z h rd la lilahol se valil, podobne jakoby z sudu dno vyrazil, anebo a i stfed- ineji dim, jakoby cep vytrhl.

K tenz pak praci vedou s tim, a radi by tu vadu pfi- rozenou napravili, avSak nemohou tak jakzby chteli, jako ti, jen£ drsnaty hlahol anebo rozStipeny a tam hned hluboko se d&lici, zvlaSte v obdluznem mluveni m aji; tem t posluchaci spravedlive nemohou za zle miti, ani sluzeb slova Pane pro ten jejich nespusob oSkliviti. Ti pak muzi meliby pokudz mo2ne aspon nejakym i lekafstvim i pomoc svemu lila- halu a hrdlu k lep§i hladkosti a volnosti Ciniti, jako jsou: uZivani casto likofice, cukrkandi a t. d., nepiti na noc, ne- jidanim kyseleho anebo studeneho a syroveho ovoce a t. d. Ale ponCvadz hlahol skrze umelou pronunciaci mSlby byti i formovan i napravovan, tou pficinou nedaje SirSiho netref- nosti hlaholu obzvla§tn6 ukazovani, o pronunciaci neco povim. P fi ternz i toho coz k hlaholu naleZi nemalo musi dotykano byti.

* ) U. L u th e r dosti tezky hlas mel.

HI De vitiis pri tom, coz v sobe zd rzu je pronunciatio.

21e a Seredne pronunciationis zadneho neni konce. protoz molilo by se o tom mnoho psati, ale snad s ne- velik)rm uzitkem. K ratce jsem toho dotekl v G ram m atice ; niusini v§ak tu to ac dosti nerad nSco se s tim vice poobirati. pofadku pfi tom §etfim, nemnoho se zam estknavaje, kdy bycli jen pfi tom n5co uziteCneho vice nezli smeSneho po- vediti mohl. A zacnu od zacatku inluveni, ab exordiis.

NSktefi, jichz bycli dralmS vyCisti mohl, dobreho a osvi- ceneho muze B. M. Cerven(ku) nasledovati chtice, velmi ti- ch)'rm hlasem (ano tem Sf nehlasem ) mluviti vubec v cirkvi v pfitomnosti velikeho mnoZstvi lidu pocinajice vaznou a du- stojnou prokazovati a vykonavati obyCej mSli m arnost. Nebo jejich reci zacatku a tak s nSktere castky zakladu, netoliko lid mnohy s hotov^mi usim a pfitom ny a Bozi slovo sly§eti zadostiv;f neslygel, ale ani ti, k tefiz tu vukol nebo sedeli, pilne co mluvi pozorujice, chopiti neaiohli, az vzdy cim dale tim vice hlaholu sveho ponizuje, i dobfe ode v§eho mnozstvi byl sly§an, i tudiz usi tSch, ktereZ nedaleko sebe m£l tak obraM i poCal, az sme se tom u nektefi i zasm ati musili. Je§to jakoz proto na misto vygsi vstoupil, aby ode vSech slygan a poslouchan byl, tak neproto se lide v to misto sesli, aby n&kdo kfikem u3i jejich napliioval, a le aby jim slova pravdy volnym a. pfihodn^m hlasem p fedk ladana a k spolecnemu rozjimani vzdSlavatedlne podavana byla.

Nechazt se tedy upam atu ji bud ti prilig nizci, tisi, a neumele va2ni mluvitele, bud i nemirni a kfiklavi volavci, a pficini se mezi tfimi dvSma sobe odpornymi nem irnostm i prav^ zachovati prostfedek, nebo medio tutissim us ibis.

Nemalo sem pak spatfil i Cistych m ladych a ne hloupych jonaku, ktefig v pronunciaci tem 6f Zadneho rozdilu neza- chovavaji mezi spusoby pfi Cteni fe 6i Bozich obySejnymi, a potom pfi kazanich na ty feci. A protoz zdalo se posluchacum, 2e ne kazatele, ale ctenafe pouslouchaji. Skodlive jes t to vitium, nebo takovy kazatel, by nej£ist§i v6ci vybor- nymi slovy vypravoval, i uSleclitilyini figuram i fe 5 svou

Br. J. Blalioslava Vady kazatelfiv. 4

49

50

barvil, spatng lidskymi srdci pobne. Mrtvi kfesfane nej8pj§e takov^ch kazani povolnj'm se jryspam'm uzivou, a jin£ te. skliv^m poslouchanim (zvlaste budcli se prodlevati), by i co dobreho uchopili, nepokoj mysli majice, ano n§kdy vge sobg to jako zoSklivi, a potom roztrati, a ziveho srdce lide, ne- rozumejice by tu co vgrnou pravdu pfedklddajicim kazatelem schazelo nad svou zpozdilosti a nespflsobilosti truchlivS na- fikajice, misto nasyceni, pot^sem, posilnenl (cehoz se z sly- geneho Boziho slova docbazi) temSf bez u2itku (jako u pfi. slovi oni chudi bez penez na trb, bez soli domu) se na- vracuji. Takovy spravce neb kazatel jest podoben formanu, kterfz jak se na kone dostane, tak veze jakoby spal, an pod mm koni jako nejaci zmrzli sotva se co mouchy z po- myji, na nS teskno hledeti, vlekou. Ale velmi opatrnfi onen hejtman takoveho formana i s konmi k ciste ochotne 2ivosti a cerstvosti privedl, kdy2 pfibelina k n6mu s svym kyjem i okfikl ho i kyjem jednou po druhe koni a po tfeti i formana pfetahl, tak Ze to v§e, coz se spolu dr2elo, pojednou jiny spusob na sebe vzalo.

Tak£ by podobnS i posluchaci, jakoby nove a cerstve vody na zemdlene ryby nalil, okfali, kdyby na katedru ten Slovak se dostal, kter^'zby vlastni a pravy rozdil mezi ctenim Bozich feci, mezi kazanim Boziho slova a obecm'm familiaris mluvenim nalezite a vlastni zacliovati umel. Ne2 pfenesnadno jest v tom zvlaStS lidem ji2 nemladym se promenovati a napravovati, nebo jakymz spusobum kter^ kazatel privykl, ta- kovychZt se drzi, a neni kterak od nich. Avgak mladi maji a povinni jsou jakoZ svou vuli, tak take i zle zvyklosti, kdyZ je pfi sob6 poznaji, pfelamovati a promenovati a uCiti se 2ive mluviti, z pravdy k pravde, jak?. stafi naSi fikavali, pfi- jemne pronunciaci zvykati, feci hlabol promenovati, jakZ kde naleZi i zachovavati, i schemata orationis t. uukdy tak jakoby s pfitelem mluviti mfil, jem u pilne, sna2n6 a opravdovfi dobre veci jebo pfedkladati, nekdy v^strahu davati, n6kdy budou- cimi straSliv^mi vScmi pohruZku s tu2ebn^m nafikamm ciniti. Ale n£kdo aCkoli k kazateli, a ne Ctenafi jest podoben, vSak jin^mi vaSnfimi a nespusoby fe<3 svou zohyzduje, mluve

51

, kaVg; jakoby se s nCkym vadil, hadroval, aneb jakoby nS- akf zeniau na sv® sedlaky fukal a kfikal, py§n6 jako hrdina rfed sobe pocinaje a jim rozkazuje. Coz na sluzebnika Kristova ticheho, pokorneho, otcovske lasky a milosti do- kazovati maji'ciho nesluSi.

Velmi sme§ne bylo kazani jednoho dobreho muze o onom hodovniku, jenz nemel roucha svadebniho, jemu? posluchafc Slovak nSjaky f e k l : Mily pane, vsak ja mam doma lepgi gaty. OvSem jestli zet by tak z potfatku zprudka za6al kazatel ex abrupto pojednou, jako fikavali: H rr na n6 z konopi!

Jiny pak jako? v slovich tak i v pronunciaci mysli a ducha sveho smelost, vseteCnost, nepokojnost prokazuje.Ten tfiska svobodne zadnelio neSetfe, jen aby nSkdo zkfikl:„Varuj 061, nevite kam sko6i ,“ a zvlaSte kdyby se trefil bez svSdomi.

Jiny pochlebniku lisavych spusob, jakz v jinern tak i v hlaholu prokazuje, rozlicne se umileje, lisaje, lahodS, n&kdo i s potvornou jakous Cack^m lidem nemilou skoukla- vosti, nevestCim tem ef obyCejem a jako pfislovi jest nemravne0 sve mlynske tiste oblizane. Vymluvny slusi miti nSktere pobo?ne muze, ktefi? od pfirozeni ten spfisob maji, jakys ochotny a jako drobet lisavy, tak ?e nSkdy drobet mluvi humiliter, mene nezli sluSi vazne, jakoby s detmi milostne rozpraveli, co nejaci tatikove stafi. ProCe? i u cackych muzuv te rozmanitosti muliebrem mollitiem in sermone, a lisavosti nepfipadne nespatfiS. Ba i plaCicich devek tvarnost nekdo zachovav divn^mi a potvornymi finali sva slova zaostruje, temef po zidovsku. Smichu plna usta nSkdo miti se zda, kdy? mluvi. Ano hned hlahol smSjicimu se vlastni v slovich jeho jest, tak jak? v obyCejnem mluveni vzdycky se lizati pfivykl. Velmi nevzdelavatedlna takova kazani jsou, ani? ta lehkomyslnost a nevaznost troupska, 11a sluzebnika Pane, proroka Boziho, velike veci Bo?i zvestujiciho nalezi.

Ovgem jak? pfi nekterfch b^va, jakesi ulejzani hrozne, jakysi studeny jakz fikaji smich, jako pfi Sermifich Athleticis vidali sme, ktery? jes t ne nejake dobre a vesele mysli, ale f ukrutneho hnSvu, a mysli, rozliCne proti odporniku zraneni.

*

52

CoZ od kazatele vzdaleno ma byti, nebo srdce jeho vfcrou a osvicenim jejim , laskou a rozkosnou vuni jeji, pokorou pravou, udatnosti ducha posilujici, hofeti a plapolati ma.

Chvata nekdo pfiliS, tak Ze bude jeho pronunciaci ja koby sekaI7 a zvla§t§ pfi zavirkach sentenci nSkdy jakes bude zabreptani, Ze posluchaci nemohou dobfe tSch slov poslednich pochopiti. P fihazit se to nekomu, kdy£ se rozmluvi a rozhorli anebo snad nekdy rozhneva na toho neb na ty, na kolioz vlastnfi mini, ackoli slovy obecnymi, generaliter, mezi vgeckny m luviti se zda. Nez nekdo takove spechy velmi nespusobne pfisobi, zvlaste pfidavali gesta, a ovgem i slova nejaka tez nespfisobna, jako 2 se to rado jedno druheho drzi.

Na odpor pak nektefi velmi az neslu§ne roztahuji, pfilig rozvlacne mluvice, az posluchacum teskno poslouchati. NCkdo by se domnival, slyse ho, ze se prve k kazani nestrojil, nez tu teprva, co by m 6l m luviti sobe sklada a srnySli nebo vymygli.

Jednoho znam, je§to nektere syllaby toliko protahuje a jine dosti speSne vyfika, p fik lad dam

g j»' O 0 ~ g 5 - . - 0 -

P a - n a Je - zi - Se pro - si - me

A toho nedela v mluveni neb v kazani, nez toliko ve cteni fe£i Bozich, neb v mluveni obecnem i v kazani m a nezlou pronunciaci i hlahol.

Nekdo p ronunciat vynaSi h lahol slov jak s nasilne, j a koby z sebe bezdek tiskl aZ se mu z toho h lahol kazi, tak Ze misto muZskeho prisluSneho spfisobu, jakasi vfesklavost velmi velika z feci jeho se vysk^ta, ale mfi^e to clovSk ten nenesnadaC napraviti, budeli jen chtiti.

Sv. m u2 jed en obycej m£l v svych dlouhych, casto posluchacum tesklivych kazanich velmi Casto finali delati, tak Ze

ve Ctyrech v pfiti slovich nekdy final a op£t final byl tak o v y :

Abychom se Panu Bobu li'bili, A jem u se Casto modlili.

jiny nenejzadnejSi kazate l take m a svuj, k terfZ te 2 elmi casto bez potfeby delava, final ta k o v f :

A tak pfedce jednoste jne velmi dloubou chvfli m luvi, podobne jakoby na dva vlaske bubny bubnoval, nebo i velmi a gkodne pospicha, kdyz se rozm luvi. Tom u cloveku Skoda by byla, neoducovati se takovem u nespfisobnem u spflsobu; nebo i slova, jichz nabyl, ja d rn a , dobfe jichZ u 2iva, b a i figu- ry pSkne. jicbz v feci jeb o je s t dosti, m noho takovou zlou pronunciaci zohyzduje. N e2 vyjdelit z toho, bude z nSho znamenity a velmi p fijem u^ i uzitecn^ kazate l.

Vim a znam nek tere m lade kazate lu znam euitych uCedl- ui'ky, jejichz p ronunciaci divne jim jejich b u jn o st juven is sanguis form uje, m istrne ja sa ji, rozliCnS dusaji, jak o vysyceni konikove, jakoby pfifeh tavali, zustavati v obecncm prostem mladencum nalezitem spusobu nemohouce.

Zapom inaji takovi, kdo jsou, p fed kym m luvi, i od koho atd . byloby takovych potfeb i pokro titi, aby nep fek rep - covali, nevyskakovali p fed casern n a p lac , cbovali kaSe pro deti, kofeni stulkvik. Coz staneli se jim , budOu z nich bohda cisti muzi i um eli kazatele, a hodni cirkve sluZebnici.

Zpivave nSktefi m luvi, tak 2e by se jim trefilo ono povSdgni, si legis non legis, si can tas m ale can tas. I p fihu - hmivaji d robet per cacozeliam , 2e ntSkdy n 6co toho zaslechli pfi znam enit^ch muzich a tu opet v itia p raecep to rum imi- tan tu r pro v irtu tibus, jako Ceisti kneZi v P raze nek tefi nasledovnici Sidly kazate le a fara fe v Tejne pfedeSleho jiz mijiciho veku.

Takef i prokaSlavani ntikter^ch pfiliS caste, bezpo tfebne a jakes jalove naprosto , k zle pronunciaci pfinalezi, a byva temCf jakes panske, ktereZ v sobS ty to lite ry anebo jin e k t<Sm podobne zd rZ u je : abm, khm , hm, jakym si vzhuru trhnu t^m finalkem.

TolikeZ se mfi2e rxci o bezpotfebnem chrkani, odplivani, jinych podobn^ch nespusobich, a tim f nSktefi velmi na-

pifhiji sva kazani a2 mrzko, to jsou jakz staff nk&vali, ne vycvi£enych kazatelft stoliCky, z nich2 tato jest jedna. Vi/o tom v Grammatice Ceske pfi t6cli slovich, kde2 ano, an0 take, jako2 a t. d. Tu literu m temSf po ka2dem slovu, ovSem sentenci pfidavali: protoSm, abychomm Panum Bohum se mo- dlilim a t. d.

Jini pak napfed literu ana vzdyckny vopalaji, tfebas i y obecnem mluveni. Doklada nekdo ddadacla. A tot jig bude prava stoliCka, na nfz se muZe chvilku posedSti, a mezi tim slovem jadrneho a Cackeho v mysli pohledati, aby p0- sluchaCi vgdSli, ze si dobry latiiu'k anebo Cech, nelecjakychs slov nebo frasi ale vlastnich a bystr^ch uzivaS.

Muj pak pomocnik jeden literu n k slovflm prvnira pfi zacatcich feci sve pfidava: ProtoZ nabychme na pamatovali na to nn coz nain slovo Bozi pravi.

Nektefi nedobfe sobe pysku zohybali, nesviraji jich prave a cele, kde2 nalezi. Protoz mluvi velmi neostfe, nejadrnS, aZ jim nekdy nesnadno rozumeti, a cinf to pfi nich jakys spusob k lenosti podobny a rozmafilosti, jakoby pro velikou Cerstvost, zivost a opravdovost sotva usta otvirati mohli, Skodliva vasen. M diby takovi svou fee pilnC soudice, a pysky i vSeckna usta sve na pe6i majice, usilovati, kazdou syllabu Sistg, ostre, cele a pine vyfknouti, by pak z tSch pyskfl krve nSco vyteci melo. Nebo nSktefi je fidko kdy zdrave, bez rozpadlin, ne§tovic, anebo nejnize bez vyprahlosti maji, cehoz pficina nekdy nesvara jejich, zacpani, rymu, vlhkosti v hlavS, plnost byva, a oni neumejice sob6 toho v cas lekafstvim spraviti, anebo stfedmosti a potom setfenim se nalezitym, i tak co s nevyklizenymi maStalemi v noci spice, i ve dne snad nektefi nevzdycky bdice, usty toliko se dychati naud , a pfivyknou (podobnC jako ti ktefiz polypum maji). Protoz je vzdycky otevfena i sem i tam chodice a mluvice, co n6- jaci kapfi, anebo jako onen krai hfebik, drzi, slZ na ne ne- kazdemu milo, a nekomu i smeSno hledeti. I takz duch, k teriz jest horky z plic, okolo diry, kudyz vychazi ven t. na pyscich horkosti svou odpafi a odpraZi. A protoZ nechaZt se uci lepSimu spusobu, nechtili za neSvarne, nejapne, ne-

jetrne, » t*»ef Mmravne li.li jmmi bjti. Me at „ . tim „e„»tllm a neSetrmi, neclit jest doiti nyni o ton, po.Mmo,

Jednobo jsem takoveho znal (a jsouf i jegtS jemu po dobm Ve j eb0 feC/ e b y l a podobna potfieku p6kn£, povolnS 0d studnice tekoucimu, ale byl sp&sob jeji jako krupSji od glabu anebo s stfechy pomalu jednSch po druhfch padajicich, netekla ale prSela a kapala slova jeho, non fluit sed pluit serin o ejus, a drobet breptavS, tak ze se zdalo jakoby vZdycky pfidaval k prvnim feCem n6co, a op6t nSco, jakoby hruSek pfisejpal. PodobnS tak ptak datel na dfevo klube, ineptis- sima est haec forma pronunciatioais et noxia. Takovi( pravS uspi sve posluchaCe; by £ opak nejCistgi veci nejjadrnejgimi slovy vypravoval, budef jakoby nejkraggi, vonne a uglechtile kvitky do fidkeho a smrduteho blata roztrugoval.

Povysovati sobe tomu v mluveni jeden nezadni kazatel, podobne jako kantor zpevaku obycej mfil, a nSkdy velmi nepfipadne; nebo tak vylezl nahoru, tyz t f i horlivemu mluveni svelio spusobu udidel v Cas vloSiti neum&je, az ji2 ne- slusno bylo dele tak m luviti; proCez pfestati, dolft hlaholem spadnouti, a ni2e poCiti mluviti, ne bez iiakeho se temSf pozastydeni musil. Kdyby to v cas ucinil, byloby ne tak pa- trne, a protoZ ne tak skodne vitium, t. dokonaje jeden nebo druhy artikul dalgi, drobet hlaholu ponize, nekdo z poslu- chafiu domnival by se, £es tyto naschval tak ucinil, a snad by to i za ozdobu kazani tveho zevnitrni a povrchni mel.

Nechaf i toto pfidam, celio2 jsem napfed pri slovich byl pominul, jes t jeden kazatel, jehoz jsem ji2 davno neslygel, kteryz pfed 15 lety casto slovce toho v sv^ch posluchacum nepfijemnych kazanich uZival, zvlagtni jadrnou, ostrou, k n£mu pfidada pronunciaci, na tento spflsob:

ta - ke ta - ke ta - ke

tak ze toho take velike mno2stvi, ne na desatky ale na kopy, ne2li se jedno kazani jeho skonalo, byli jsme nactli.

A k tomu podobnS i jini nSktefi jina slova sobs ve- zmouce, a jich fiasto bezpotfehnS i ne v Cas uSivaji, prV(; ne2li zvSdi, pozvyknouce, potom jimi sva uziteCnd a ut&§eoa mluveni naprzfiujf, a posluchaCfim zvlaStg novotnym o§kliv£: ano op6t, ano, ano ano take, ano tak, a tak ano, protoS a opSt, protoS, protoZ jiste, j i2 pak, nu pak, ted a t. d.

IV. De gestibus.

Za to mam, i e nyni vlastn& a nale2it6 o tom n6co a snad ne bez u^itku povSditi moliu. MniSstvo a jini jich nasledovnici jako rabulae, qui sibi omnia licere putant (ta- lem n. imperitiam peperit audacia) divny gestus pusobi, roz- liSnS se roztahujice, sem i tam sebou kydajice, nekdy vzhfiru ruce zdvihajice, spinajice, rozkladajice, nekdy k srdci pfime- fujice, tak 2eby o ngkterem z nich spiSe rici mohl, ze k 116- jakemu talasovi SaSkovnemu nezli k kazateli slova Boziho jest podoben. Oni tim (na vet§im dile) sve pokrytstvi pfikr^vaji, nejvic 0 to usilujice, aby za lidi nejpobo2n£j§i, od svetskych v6cf oddelene a vzdalene, a s Bohem i zazracne spojene (ktefiz nebeske toliko v6ci Cenichaji) od lidi prostych jmini, drzani a vyhlaSovani byli, jako i oncn enthusiasta nekdejgi.

Ale i nyni n6ktefi z naSich mladych v rozliCne gestus se vydavaji, ktereZ budu hned vycitati, i dobra i chvalitebna, i ov§em zla.

Stoji n6kterf' kazatel CistS, sluSnS, vazne, pokojnS na katedfe, tak i e jest pobozn^m posluchacum milo a vdgtfno videti jeho spusobne, tiehe, od neslusne prudkosti vzdalene z mista sveho vyvstani, a k katedfe pfijiti i prisluSne in loco publico se postaveni vultu et omnibus membris decenter compositis.

Ale hanba b^va za ty, jenz vSeckna sva hnuti prudka a sp6sna majice, kdyz maji jiti kazat, pojednou s mista sveho se trhne, jako by ho n£kdo z pfesedicich jehlou za- bod l; spgSnS a chvatave tahne, by se i mezi jine s nesnad- nosti tisknouti m6l : nernoha doCkati a 2by mu z cesty varovali nebo ustoupili. A potom se postavi co nSjaky kuZilek dole, a oka2e lidem oblicej svuj. Nebo k §a§kovi fantovnemu

57

ggnemu a neva2nemu lotfiku podobny, a nfckdo pfi tom P°je^nou ^ niodleni ex abrupto napomene

pfklekne dosti plage, a teZ od modlitby se scbyti plage, ja koby jej nSkdo studenou vodou pokropil.

" jiny pak velmi znenabla se velebi, a bere se co k ru ta viepS’ anebo pavim krokem, pobybuje blavou, a peclivC kraceje jakoby se kradl k sejtkam, a aby kaCatek nepodavil.A takz potom mluvi i vgeckno kona co nCjaka kmotra D o-^ rota negvarne a nevlastnS.

Ne vgeclmCmi se to libi, aby kazatel beze vgech gestu tak mluvS stal temSf sebou nepobna, jakoby jej namaloval, a reC jeho aby se lila, jakoby nekdo v lazni Cep z sloupu, skrze n6j£ vodu vedou, vytrhl, jednostejnC, jako takovy byl onen veliky a slavny (kdyby jedem kacifskym nakazen nebylj mu2 Osiander vyborny a nemecky i latinsky kazatel, ackoli jeho oCi i vgechna hlava nebyla vselikterak bez gestu, a nSkdy take ac velmi zfidka malicke jakes pohnuti zivotem celym spatfovalo se. Nebyla pak ta pokojnost na nem (vi- tiosum aliquid) gkodna, ani zohyzdujici, ale zdalo se, Ze

vgechna my si jeho pravS a cele v tom byla, coZ od neho mluveno bylo, vpojena, a vSudy vgechna tim progla, tak mluveni jeho bylo opravdove a gruntovni. Malickou tuto vadu zdal se miti, Ze v mluveni jaks licem pod okem jednim pohyboval vzdycky casto pfes vgechno kazani. Ale drzim, Ze

snad v to misto nekdy byl urazen, anebf neco tomu podob- neho se jem u stalo, ale totam. Mohlf by pak nSkdo gpalko- v^m obycejem tak beze vgech sebou hybani stati, aby vice k obrazu malovanemu nezli k Cloveku zivemu podoben byl.

Hnuti tehdy a gestus pokojni, vaZni, pfislusni, pfi ob- ' vyklem kazateli nemohou byti haneni; pohlednouti sem i tam, na tu i jinou stranu, bez prudkeho oCima hazeni, rukou hnuti i vgim zivotem, jakz se kdy pficina da. Ista u t gestus, motus, vultus ipsus se verbis et rebus respondeat, hoc non vitium sed decorum est, slugnost jest a ozdoba znamenita. Ale obyCejem ztfestCnych lidi, ocima zprudka sem i tam m etati, i hlavou jako fucidlo nebo potfasati, anebo jako obrtlikem vrteti, ovgem nekam vzhiiru, nebo na

kterou koli stranu vjedno misto (.jakoi by tam zrak uvazl) w ie hledeti, jakoby k tomu mistu, na vztekle, bezpotfebnS a dloubo patfiS, sve mluveni obracel, dirigeres. Nad t0 kosobam ien skfm zrak obraceti, tak jakoby k jedne nektere osobe mluvil, a ne k jinym, nepametlivC a neopatrne, §e-

! redne jest vitium.Nektereho ClovSka vSickni temef spfisobne, jako i gestus

jsou jacis milostni, pfijemni, a vSe na nem milosti a laskou otcovskou zda se byti naplnene, tak ze i vitia jeho, aC by kde ktera byla, posluchaCfi neurazi, ale vSeckno to jakous vuni poboznosti, pokory a hotoveho neseni praveho Kristova u£edlnika, sluzebnika a namestka spusobum mnozi mladenci uciti chteji!

Nekdo py§ny di: Musi ptak tak zpivati, jakz mu nos vyrostl, a ja tak mluviti a takove gestus miti, jakz mi pfirozeni dalo, a tak jakz mne Buh stvofil, neminim po Panu Bobu opravovati, aneb pfed Slava ti, mam dosti s jinym bidy a prace. A protoz pohled, jak£ bude vSechno smele delati, puste plnou svobodu svemu pfirozeni, jako s kone nespra- veneho sejma uzdu. I hlediz, an£ stoji na katedfe jako v siti sehna hlavu pod se hledi, nikam na lidi pfitomne oci ne- obrati; to tech zpurnych a tvrdych hlav oby6ej.

NCkdo i zamgi oci teZ tajCdobrou chvili a pfedce mluvi, seredne hledi, jiny £elo sbira, obliCej zamraci, neochotny se zda. Jiny malatnost svou i ducha snad i tela lenivost, nehbitym hlavy sem i tam nahybanim, na katedru lehnutim a sotva usta otviranim prokazuje, pase oci nektery nestoudne, temef kamz mu se libi vzhledaje, kadefe protfasa, se vSim hi a, Satek v ruce slo^eny, pekny, bily s znamenim svym ukazuje, sem i tam jim ohaneje, anebo se bezpotfebnS utiraje a t. d. T akt nSktere to Antikristovo popstvo eini,0 nichz dobfe napsano 2. Petri 2., Ze oci maji pine cizolozstva.

Jeden se divne sapal a trh a l sebou, hnevive kficel,1 v katedru nekdy pral. Druhy za stolem kdzal, protoZ i v stul velmi casto tloukl, nohou dupal, rozkladal ruce, a nekdy se dobry clovek tak velmi bez poroka rozhorlil, a 2 temef i bez pameti leccos povedel. Jako v jeden £as takova

b0 podjala mha nad tfimi, ktefiz jeho kazani nevelmi pilne p o s lo u c h a li, a tak pomalu pfispavali, Zet6 on se v duchu rozhfel, a pffena slova vypouStfl, pravg jak mnoho ten hfegi kdoby na kazani spal, jakoby se pfioZral, jeSte pridal, ba hfegi tak jakoby nekoho zabil. Co jsou pak tomu nSkteri pfitomm posluchaci rikali, nepovim, abych k smichu prieiny nedal.

J i n f lilavou ryl a rameny jalco by nekoho dobfval, pohyboval, a rukou ven nevystrCil; nebylo mu jich n iczka- tedry videti, tak 2e se zdalo, jakoby bezruky byl. ^

Rukou kdoz z mladych mnoh^ gestus delal, nSkdy ji klate a nekdy ji vztahuje, a ji posluchacfira anebo neceho na jarm arku kupujicim z kramu podaval, aZ i palci tocil, jeden jakoby mlel, a pfedce mu se nedafilo.

A nakratce tak jsou nektefi pilni rozlicn^ch a potvor- n f c h gestii, ze jakz Erasm us napsal, i usima hotovi by je byli vykonavati. JeSto mnozi z tech kdyby jen chteli pracovati peclivejsi byti, a ne tak pfilig poctivy meli umysl napravovati, a dali sobe rici, mohli by pomalu ty sve nespflsoby z pfirozeni, anebo z nepeclivosti tak zaSle promenovati; ne2 pfi mnohychf nebude nic, nebo nejedni bez soudu netoliko va§ne sve rniluji a jich zastavaji, ale jegtS pfi jinych lidech (dosti nelibe rozum n^m muzflm) nespflsoby vidouce, jim se naschval uci a zvykaji, jako jeden pfihuhnavani, jiny nele- pemu sobC poCinani, zivani, dlouhemu mlCeni a t. d.

Smegny sp&sob temSf mne vgak velmi neliby pfi jednom dosti cackem, nestarem, v duchu i v tele vroucim horlivem a tuhem , i v nemluvnem mu2i jsem spatfil, cerstva a kfepka fee jeho byla k tomu hnuti spflsobila, pfecerstva kfepkost, v mluveni svem k plynoucimu byl podoben. Nebo i pfibli- zoval se i nakloiioval, i zas se odnaSel, a jako povzdaloval od posluchaCu, jednak na prsty vstupuje a se pozvysuje, jednak snizuje a na paty spougteje. Takove jasani a temef poskakovani a dyndovani mnohem lepe detem nekde na rynku hrajicim n e il i vainym muzfim, prorok&v a apostolflv namest- kfim pfisluSi. Avgak sem nfcktere i toho nasledovati spatfil, jakoz i v jinych ncspusobilostech jest nyni dosti cacozelia.

60

Ale na zavirku tCchto vfici t. tertii libri jeStC mi 8e vidi nSktery priklad velmi nestydate smSlosti mladych n£- kter^ch pfipomenouti.

Jeden u sebe moudry jonak mival obyCej i na kazani n&kdy pfimlouvati nSkomu, pozanechaje drobet te v6ci, o nig mluviti po£al. NepfiSel ClovSk jeden prosty dlouho na kazani, i dal se 011 v nSj: Jakz tak dlouho nechodiS, cos kravy dojil, povyspals se, vlece se teprva na kazani co mucha z pomyzi. Bylo lepe tomu mlademu ClovSku zanechati takoveho nevcas- neho a nefadneho trestani, a poruCiti to liospodafi a star- Simu svemu, aby on podle fadu Kristem Panem vymSfeneho nejprve sam potrestal b ratra toho, potom soudci a potom teprva pfede vSim shromazdSnim, neposlechllit by prvnejgich napomeuuti, mohl by ho on jako otec i chleb i metlu majici v ruce potrestati, a pozahanbiti jakz toho potfebu uznal. Ale chtel ten prudky jonak chvalu obdrzeti u pritomn^ch, a jim se ukazati, kterak jes t on horlivy, jak umSly, jak pilny, peclivy, proti hfichum pfisny, a tak nabozny, 2e i lio- spodafe sveho pfev^Suje.

Jiny rozhorliv se fekl: A vy spite, a klatite se co jini viseli na Sibenici. Drobet ztlusta pfedc, urazil tim nektere posluchace. Nevzdelavatedlny, hrozny a oSklivy tento priklad netrefi se theologu; tam sprochyrum do verStatu mezi Sevce lepe by se hodil.

Velka smSlost jest na kazanich haneti jine tem ef vUsecky, sebe toliko chvaliti. Proto na katedru vstoupil, aby slovo Bozi kazal, pokrm duchovni Celadce Pane pfedkladal, a tim jich podeloval. On pak vyda se v to, aby jako nepoctive f ikaji, po jinych se vozil, pfed cizim domem metl smeti, v hoj- nosti jich pfed svym zanechaje, snad komary cedil a vel- bloudy poziral.

Shledano je s t i toto, ze nektefi neprohledavou horlivosti poboini i skutecni lide to, coz jim Pan Bfih v jednotS teto nalezti a dojiti dal, draze sobe jakz hodne jes t vazice, jinym tehoz pfejice, ano i dopomahati k tomu hotovi jsouce, n£kdy drobet pfevygene mluvi, vSecky ty, ktefiz s jednotou

„• u spojeni, nerozumn6 odsuzuji'ce, tudy nejednSm dobrym ^Icchetnym lidem priCiny k nelasce i k zhorSeni davajice.I Ito jsou b ra tn spravcove jednoty teto nikdy tak nemyslili,Cb-em uevyznavali, ale mnohem jina6e, ne za cirkev obecnou

sebe jako Novokrtenci, ale za Castku toliko obnovene cirkve sv pokladajice. Protoz slu§i, aby mladi a prosti takove ha- nfim poroufieli svym starSim ; oni maji ved6ti, kobo, kdy a v Cem anebo pokudz s jakym i vyminkami hanSti anebo pochvaliti sluSi, tak aby i to bylo k vzdelani, SehoZ a kohoz komu poruCil Bub. Nejlepe jest, z nevyhnutedlne potreby to, coz ji2 prve vubec jes t od starSich vydano, pfipomenouti.Jako tuto list ten jiz dvakrat tigtSny usouzeny, k terak by se k dobrym kneZim chovano byti melo. Nektefi radi papeze a fimskou cirkev, mnicby, biskupy, knezi probiraji, jesto jig 'mini) vice neco v Jerusalem e staveti, ne2li Babjlona *7 >vt v myslech lidskych boriti potrebi.

Pfedesleho veku mohly stati takove vSci. Protoz i Pan Bull vzbudil byl tomu veku takove sluzebniky, Luthera, Cvinglia a jin e ; v Cechach pak Rokycana, kter^Z se potom prevratil, pokloniv se Antikristu, Chelcickeho a jine mnohe.

NSkdo se pak tu na katedfe (kdez toho nem misto, ale ohavnost na miste sv. stavSje) nad nekterymi osobami vymstiv non publicum negotium sed privatum agens, jich rozlicne podrbav v pfislovich v povrttych slovich, i jin ak mysl svou ukryvaje i zjevuje. Bezbozne rybaltske knezstvo tak casto cini, nekdy rychtafe, jindy purkm istra, nekdy nekoho jineho, k nSmuz nema chuti, rozlicnymi podmrsky vytfepa- vaje. Ba i nestydatejsi predce zejmena tfiskaji tu hned na kazani, i oufadne i obecne osoby, s katedry meci jako lide nevazni. Je§te vice mnozi, ani panflm ani knteatum a kralum neodpouStejice, dosti lehkomyslna slova nekdy velut furiosi vypoustSji. Nebo tak nenaleii 11a ty, ktefiz oba m e6e sobe osobiv§e, toho aby vSemu svetu byli form idabiles Zadaji, a take z toho panu svemu, jemuz se oddali a poklonili, slouzi.

Ale vjednotfi in nostro cantu takovych veci byti nem a; nebo i svati muzi, otcove a predkove na§i, spravcove toho nedopoust£li, nybrZ to spolecnS a jednom yslne potupili a za-

61

povedsli vSecbnSm kazatelflm domacim leta 1490., o Cemg viz zpravy knSZske tiStene list 89.

Nektefi aby se zddli uSeni, pfipominanim tech i onSch doktorfi a u&telfi star^ch velmi malou povedomost jich ma- jfce mluveni sva okraslovati cliti. Dobfe o takov^ch jeden rozumn^ sic ale prosfrf a neutfeny laik povedel: Ti, pr£, nektefi mladi navykladajf sobe z doktorfi jakychs fliekfi,i takZ je v svyck kazanich po mistech, kdeZ se jim vidi, pfilepuji, a zdaf o nich nevfme, Ze jsou take jako i my laici nic latine neumejice. A ac nektefi latine umeji, no vSickni dostate£ne, nektefi tu§im hor§i polovici. VSak by jim dobfe bylo ne se v§im hrr na plac, Setfiti jinych, jak starsfch svych tak take i poslucha£fi. Malicko onen ziskal, Ze sv. Gregoria sedlakum lined nejprve na pocatku kazani pfipomenul fk a : Sv. Kehof v kazani svem na toto evangelium takto povedel a t. d.

Jiny chteje prokazati, Ze jest tak hodn^ oboji poctivosti, jako jeho hospodaf, a snad jeSte nCco — i dal se v doktorfi pfipominani, a cistym jadrnyra hlaskem vfesklavym i pfi- huhnavaje jakoby mlatem fezaniny pfima§£oval, kadefe pro- tfasal, aZ nektefi mohli fici: „ I nechtez ho u v§ech — V§ak jest do 6erta uCeny; z tohof bude muz.“ A tak£ jsou vzali odplatu svou.

Av§ak rozumnych, dobr^ch a vaZnych muZfi nic nedo- tykam; vedi ti dobfe, co kdy einiti, co jak pfipomenouti, byf i neumeli latine. Proto£ oni mohou poctive, kdyz pfieiny hodne vidi, i doktory, ucitele, concilia stara a jine veci p fipomenouti, ne chloubou anebo zadosti m arne chvaly, ale potfebnosti k tomu vedeni jsouce, a snad nektefi vice ve- douce a tomu rozumejice, jako muzi zkugeni, nezli mnozi latinici, a zvla§£ v^stfelkove mladi a novaci, o nichz apoStol vime co pi§e.

Ale snadby nekdo z tech smetych a v3ete£n^ch, prve nezli se opefi a brky odrostou, vysoko letati Zadostiv^ch mladencu, pfikladem star^ch on6ch sv. prorokfi mne pleStiti mohl, navrha toho, kterak oni divn^ch gestu uZivali, pfiklady davajice a exclamaci divne einice, fetezy se nektefi svazali,

r,2

ineBta, hrady a v6Ze na zemi vukol sebe raalovali rohv S ktefi na sebe staveli.

Takovemu toto kratce dim: Kdy?, « Pin Bah sam ob zvlaStm'mi slovy, vecmi, pfiklady, gesty pofle, cum habuern immediatam vocationem, tedy mu2eS vSeckno to, co i t a jakiit poruCeno bude, konati; neZ dokudZ se toho nestane, pobud v ohecn^'ch regulicb, carcellis, s jinfmi, a( by se ’ nestalo jako SedechiaSovi, AnaniaSovi a jin^m.

Taket i toto jest vgeteCne a neprohledave smelosti jiatf dfivod: s Cistou chuti k tomu, aby o velitych, hluboktch a nesnadnych vecech mluvil a kazal, jako o Trojici sv., oso- bach BoZskych, spfisobu a rozdilech jejich, podstatS Bozstvi, o vyvoleni pfedzvedeni Bozim, o Zivotu v&nem, o nebi, /0 pekle, o duchovmch stvrzemch, potom i o poCtu svatosti1 o pfftomnosti anebo. bytu tela a krve Krista Pana v svatosti, a jinych t$m podobnych theologickych znamenitjch artikulicb, o n$z n y n i. mezi kfesfany s velikou zkazou a se skodou lasky a sv. jednomyslnosti mnohe a divne nesnaze a disputad jsou, do nichz jednota tato, sprdvcove jeji, pfedni a starSi i prvni, i nynejgi nikdy se pustiti nechteli; ale vyhybati (pokudZ jim kdy nejvySe moZnebylo tomu, jako bezpotrebnym a vice ku prekazce nezli k vzdelani Zi- vota Ivristova pfi vSrnych cirkve oudech slouZicim vScem) pilnS a opatrne usilovali na obecnem smyslu, slovich a mlu- vein spfisobich, phrasibus, pokudz jen s ubliZenim pravdy nebylo, radi pfestavajice, ne Ze by i t6m hlubokym vecem pro subtylnost jejich cele a pravS i gruntovnS rozumeti ne- m ohli; ale proto, aby i marnych otazek od Ducha PanS za- pov6d6nych a hadek s lidmi nestfidmymi, jichzby tim jistS neziskali, snaze se uvarovati, a lidu sob£ ode Pana sv£fenemu k lasce a ku pokoji BoZimu tim snazeji slouzili, bez zamestknavani se na povoleni sve nepfisluSejicimi. Procez by ode v§ech nas synft a potomkft sv^ch hodnS milovania vSrne nasledovani byti mSli.

Ale nekdo z nedorostlych v duchu n£co od starSiho sveho nektereho uslyse, anebo nSkde sobe pfecta a v pam£( vloZe, ani tomu prave nevyrozumev, ov§em ani toho rozs>i-

C.4

fiti a ozdobiti neumeje, i lined mysli na to, aby to pfi uej. prvnejSi nahodile pfiCine prodal, dokudZ by to z mysli neuteklo, snad podle onoho propovSdSni cliovati se chtSje, scire, tuum nihil esse, nisi te scire hoc sciat a lte r; cofcby potom bylo, i e ty to vi'g nebo umiS, kdyzby o tom tvem umeni take jin i nevSdgli ? Duch Pane peknS takove vyma- loval. Jest p rf u nich slova (t. v£c jim svSfena podobna stfele v stehno psa stfelene), a nauSeni potfebne davaje, veil zachovavati tajnost, t. tak aby ne se v§im na p lac ; vsak t$ to, p rf, co i vis neroztrhne, a velmi utesene jest povedenf Antonii Erem itae, ktcryz tak to o mladych theolo- zfch pravf: Si q. audiret juvenem, de arduis rebus dispu- tautem, etiam si altero pede coelum conscendisset, detra- hendum esse tam en in terram censeo.

Stfedme m ladi lide takovych vSci vysokych (a je§t6 kdyzby nevyhnutedlnou pficinou k tomu dohnani byli) v svych fecech dotj'kati maji. 0 velike vaznosti a pokofe pfi uCedl- nicich pfedkuv nasich slfcham e, k terak v zboru b ra tfim a sestram kazani nebo k modlitbam napom inani cinice fikavali: „Tak nas B ratfi, ta k sme pfedeSle slygeli od B ratra" a t . d. Nyni stafi sve takovym behem pfipom enouti, cti na sebe netahnouti (cum honor fugiat sequentem ) ale pokoru a synovske milovani prokazovati, ne u vsech se za ctnost d r i i . Ale takf je s t po hfichu zka^eny clovek, i e lined od m ladosti cosi je s t pfivazano k srdci jeho, procez nejradCi se k tom u obraci, sec byti nemflze; sec by Irfti mel a mohl, tim jako niCemnym a neslavn^m pohrdaje. Ano i pfedegle za pficinou Kalvinova jakehos drobet neobyCejneho a zliruba pfedeneho ufieni de p raedestinatione, k d y i tak mnoho se nektefi s tim obirali, 2eby snad m lade zoubky rozum u sveho jeSt6 nedospSleho a nestvrzeneho sobe p fitfe li anebo snadi vylamovali, profiez j a za sve se boje uCedlniky a Celadku, musil sem byl quosdam cancellos, m eze jakes, jicli£ by pfi tom mysli ani feCi nepfekracovali, sepsati. *)

*) Viz 6asop is ceskeho musea 1875, sv. IV. K literarm' cinnosti Br. J. Blahoslava, £as£ n ( ) vyvoleni co£ zajist6 jest retfeny tuto spis.

KNIHA CTVRTA.

Z d rzu jici v sobe nejake pomoci k utikani anebo k uvarovani se tech vsech napred jiz polozenych vasnl a nespusobuv.

Nepochybujit pak o tom. Ze poboZnf a bedlivf £tenaf take i pri sobe nejednu v&sen anebo vadu nevzdelavatedlnou muze p o zn a ti; nebo kdo z lidi m&ze fici, 2e by pfi nem v myglenich, v feCecb i v skutcich jeho Zadne vady nebylo, nybrz jestlit opravdove rozmnoieni cti Bozi a vzd&lani bli2- nich zadostivy, i chuti k tomu mohl nab^ti, aby se pokudfc nejvyse mo2ne, z tech vaSni svych vyvodil a nab^val dobr^ch z dobreho Ducha Pane puvod majicich spfisobfi. Jako sem tedy ku porozumeni vasnSm pilnym pfedkladanim i obSir- nym jich vysvStlovamm napomocen byti usiloval, tak bych nyni j i2 prostym a upfim^m zrustu a prospSchu osviceni take snaznem u utikani tech poznalych vasni, pokudz bych m ohl, nSjakou pomucku uciniti chtel, nic sobe tim nepfe- kazeje, l e sem i pi've pfi ukazovani vaSni, take teZ i t e i con tra ria t. ctnosti a ozdob nemalo dotykal, i cesty k nim ukazoval, a by t se pak nSca i vice nezli jednou pfedlozilo, zdaliz to jakou znam enitou skodu ponese. Ano onen svaty povedel, l e jem u neni tesklive, nejednou o tech vecech psati, ponSvadz to je s t tein, jim 2 psano bylo, uzitefcne.

V elikat pak pomoc kazdemu pobo^nemu mu£i a mladenci jest, p roh ledati a pam atovati na to, i 6asto to sobe v mysli obnovovati, kdo jsi, 61 sluzebnik, ktereho Pana misto drzi§, s cim jsi poslan, a k komu vzat js i jako David od pastvy ex hum ili loco, Kristftv sluzebnik jsi, Safar tajemstvi Bozich k celadce jeho jsi poslan, aby jim pokrmy od P ana jak o synfim a dceram nafizene rozdeloval, jsa po-

Br. J. Blahoslava Vady k izateluv . 5

66

vinen Casern svym ze vSeho panu svemu poCet ueiniti. I'aklj nejsi je§tS cele ten, tedy jsi toho pomocmk jeho, a spolu s ni'm Kristfiv uCedlmk, a sluSebnik v6tsi nebo mengi, anebi nejmenii. Proto2 aby nep^chal, nenadymal se, nezh^ral se, nemyslil o sobe vysoce, pfivod tvflj nechazt tebe, tebe napomene, t. kdyZ pomysli§, odknds pfiSel, jakehos rodu a t. d. A co pak kdo jsi, jaky jsi, zkazeny, uvazany, zmo- tan^, ke vSelikemu skutku dobremu sam od sebe nespflsobny, nadoba za§pinena, nevonna, sm rdutfm tukem Satanovym proSte, tim v2dycky zapachajici, nehodna, by j i k Cemu dobremu m6lo uZito byti. •—

Kdo jsou pak ti, kterym2s pfestaven, zdali ne tobe rovni bratfi tvoji, tak dobfi jako ty, snad i lepSi v n<5cem. Nema§ pres ne nic, nenif, proc se nad ne v^Siti, jim i pohrdati, feladku PanS, temuS jako i ty Panu a snad nSkdy lepe, p latn 6ji, mileji slouzici nezli ty. Proce2 dobfe di duch moudrosti Bo2i: Spravcim te ustanovili, nevyvyguj se, ale bud jako jeden z nich, t. zadnymi spusoby ani v feci ani y skutcich vysoke mysli neprokazuj. Sverenyt jsou veci velike, i kterakz se v nich a s nimi probirati sm iti bude§, ne- vazngji, nebazlivSji i nepoctivgji ne2li lakom ci s m alymi zdej- §imi na kratidko trvajfcimi zbozimi a statky.

' Zdaliz zdejgi m arne tem 6f chvaly zadostivi lide mnoho pro ni nepracuji, nepovazuji se, necvici se? I co2 pak ty nepomysh'S na to, ze ruce tve d rah^ch perel pine jsou, nestihla bohatstvi sv6§ena£ jsou . Safafem ucinen js i pfeveli- ty cb veci nad zlato, i nad vgelike d rahe kam eni, skvglej- gich draZSich a vzactngjSich vym luvnosti, o nich2 pfikladng mluvi f a lm : E loquia domini eloquia casta, vym luvnosti Pang jsoutl vymluvnosti preCiste, t. j . vyci§t§ne, od vii poSkvrny vzdalene, jako stfib ro ohn&m zku§ene tf ik ra t vyprubovane, vy6i i t 6ne po sedm krat.

A i co p fedk ladati a o £em m luviti m ai, sud ja k to jest, nejpravgjgi pravda. Ano samo to toliko je s t pravda, jine vgecko pouha m arnost, anebo o§al a oklam ani. JsouliZ oudove tvoji hodne nadobky t 6ch d rah^ch pokladfl, nepo- SkvrniliZ u§pin6ni tve tak cistotn^ch a stkv6tych klenotu.

A co kdyZ popatfiS lc*jli vSeho toho, jenZ ie«t tedlna na veky trvaj.'dho Zivota s l ^ a, kterei i s p o sW ? ^ svymi ocekavaje, zdali o rozmnoZem ji piln6 a v r̂Q, . ustale peCovati, kratiiky sob6 k tomu Cas prop&jCei* m atnebudeSV

OvSem ponevadi se na tebe tvfij Pdn a snad v« * dfl fije, ry tifstva nebeskeho diva, ardce sYe, ,H „ ,..pnost, opravdovost, borlivou vroucnost, on sam pfejasn£ spa truje. Potom i tve zevmtfni sluiby pfed ocima .jeho se dW vzniknouti pfitom nosti jeho i svatych jeho anjelft nemfaeS nijakz, i co2 se tedy nejako pfi pfitomnosti Pana sveho miti bude§? ZapomeneS, ze jsi jeho orator, poruceni jeho konaS coz se k tomu nepfipravig, nepoucig bedlivS, mysliti na to nebudeS peclive, k terak by to pfislugne, vaznS, uzitecne, aby se i Panu tvemu libilo, i celadce jeho uZitecne bylo, vykonal?

PohlecI nekdy, jak se ti maji a jak mluvi, jak se ktomu pfipravuji, ktefiz od svych panuv ku poddanym nebokdvor- stvu jejich, k sluzebnikum pfi pfitomnosti mluvi, jaka na nich peclivost, snaznost i bazen zretedlne znati jest: coZ pak tedy pfed kralem v§ech kralu, panem v§eho stvoreni? Pomysli, jak se miti budeg, aby se nejake nesluSnosti ne- dopustil, a tudy v pokutu panu svemu, v jehoZ iufive ruce upadnouti dosti je s t lirozne, neupadl.

A na druhou stranu pohlede, viz sp&sob Pana sveho!Z milosti a lasky tebe zvolil, v milosrdenstvich svych koru- nuje t 6, pom ahaf, posiluje t$, vnuka tob6 vfdi svou, pfijima od tebe i nedostateSne sluzby, zehna jim, ochranuje te pfed protivniky, a sum m ou s tebou jest v neumSni tvem moudrosti svou, v nemoci tve moc svou divne provadi.

H adej, k cemu te takova nesmirna dobrota Bozi vede___a ponouka? Ano viz, co takova na svrchu dot£ene v§ci pro- zfetedlnost v prvotnich svatych zplodila.

V skutcich apo§tolskych se vypravuje, jak sou oni se m odlili P anu Bohu, s jakou horlivosti, za to aby pohruzkami bezbozniku P an 6 i pravdy jeho litych nepratel nebyli z oprav- doveho povinnosti sve vykonavani vyraZeni a k nejake §ko- dlive choulostivosti, nesm Slosti, bazni privedeni.

Sv. Pavel i jinych sborfi za sebe k modlitbam nap0. mmal, aby Pan jem u podle sveho slibu dal ducha a tnou- drost takovou, z n i i by mluvil tak pravS ja k 2 mluviti udat- nemu sluZebniku PanS sluSi, a kterym zto by reCem nepfatele odolati nemohli.

PamatujmeZ tedy i my, zei ne nadarm o je s t napsano: ClovSk pripravuje srdce sve, ale Pan spravuje, gubernat, t. vede a jako v rukou d r2i, i k pravem u cili napravuje jazyk. Amen.

Sit laus Deo.

68

br. jana blahoslava vady kazateluv.€¦ · ceskeho z r. 1632, jak pravi poznamka na konci tarn...

Documents