brnenska strasidla

ROMAN JURÁNEK

VAKÁTBRNO 2008

ROMAN JURÁNEK

VAKÁTBRNO 2008

Nakladatelství Vakát děkuje statutárnímu městu Brnu za příspěvek na vydání knihy.

ISBN 978-80-903815-8-2

O STRAŠIDLECH

Pod názvem strašidlo se většině z nás vybaví nějaký mlhavý pří-zrak vystupující ze tmy a vyluzující kvílivý nářek, ze kterého na-skakuje husí kůže. Už od pradávných dob se lidé báli všeho neznámého a tajemného. Lekaly je záhadné noční zvuky, za nimiž se často skrývalo nejedno nebezpečí. Lidé si ve své fanta-zii představovali nejrůznější obludy a monstra s nadpozemskými vlastnostmi. Tyto bytosti na ně číhaly v tmavých koutech jes-kyň, v hlubinách temných bažinatých jezírek nebo v hustých neproniknutelných lesích. Jak míjela léta, dostávaly tyto děsivé přízraky svá jména a své neopakovatelné vlastnosti. Některé získaly zvířecí podobu, jiné zase lidskou. Bylo nutné jim nosit obětiny a nerozzlobit si je, protože jejich hněv by znamenal neštěstí a zmar. S rozšířením křesťanství se změnily způsoby, jak se proti strašidlům bránit. Obětiny byly vystřídány modlením, křesťanský kříž a svěcená voda platily na většinu strašidel.

Během doby se strašidla zabydlela takřka všude, kde k tomu měla podmínky. Ideálními místy pro strašení byly hluboké lesy, opuštěné zbořeniny, staré hřbitovy, tmavé sklepy a zapadlé dvory. Své strašidlo míval každý hrad nebo zámek a výjimkou nebyla ani města. Ve větších městech sídlila samozřejmě celá řada strašidel. Nejinak tomu bylo v Brně. Dodnes na některá můžeme narazit ve starých měšťanských domech a palácích, v klášterech nebo na hradě Špilberku. Jsou to duchové nej-různějších mnichů, rytířů, jeptišek a hříšných měšťanů nebo krutých a zlých pánů. Podobná strašidla se vyskytují i v jiných

Nakladatelství Vakát děkuje statutárnímu městu Brnu za příspěvek na vydání knihy.

ISBN 978-80-903815-8-2

O STRAŠIDLECH

Pod názvem strašidlo se většině z nás vybaví nějaký mlhavý pří-zrak vystupující ze tmy a vyluzující kvílivý nářek, ze kterého na-skakuje husí kůže. Už od pradávných dob se lidé báli všeho neznámého a tajemného. Lekaly je záhadné noční zvuky, za nimiž se často skrývalo nejedno nebezpečí. Lidé si ve své fanta-zii představovali nejrůznější obludy a monstra s nadpozemskými vlastnostmi. Tyto bytosti na ně číhaly v tmavých koutech jes-kyň, v hlubinách temných bažinatých jezírek nebo v hustých neproniknutelných lesích. Jak míjela léta, dostávaly tyto děsivé přízraky svá jména a své neopakovatelné vlastnosti. Některé získaly zvířecí podobu, jiné zase lidskou. Bylo nutné jim nosit obětiny a nerozzlobit si je, protože jejich hněv by znamenal neštěstí a zmar. S rozšířením křesťanství se změnily způsoby, jak se proti strašidlům bránit. Obětiny byly vystřídány modlením, křesťanský kříž a svěcená voda platily na většinu strašidel.

Během doby se strašidla zabydlela takřka všude, kde k tomu měla podmínky. Ideálními místy pro strašení byly hluboké lesy, opuštěné zbořeniny, staré hřbitovy, tmavé sklepy a zapadlé dvory. Své strašidlo míval každý hrad nebo zámek a výjimkou nebyla ani města. Ve větších městech sídlila samozřejmě celá řada strašidel. Nejinak tomu bylo v Brně. Dodnes na některá můžeme narazit ve starých měšťanských domech a palácích, v klášterech nebo na hradě Špilberku. Jsou to duchové nej-různějších mnichů, rytířů, jeptišek a hříšných měšťanů nebo krutých a zlých pánů. Podobná strašidla se vyskytují i v jiných

městech, v Praze, Olomouci nebo Plzni. Protože dnes k Brnu patří i dříve samostatné obce, najdeme tu stejně jako jinde na venkově i vodníky, víly, bludičky nebo čarodějnice. Brno má ale také svá domácí strašidla, která byste v jiných městech hledali marně. Je to třeba brněnský Sokrates ze Starého Brna, Přemys-lovská hlídka ze Špilberku nebo žena se stříbrnou jehlicí v hlavě, strašící v budově soudu na Cejlu.

Všechny tyto nadpřirozené bytosti a jevy mě už od dětství velmi zajímaly. Jako malý kluk jsem s oblibou prolézal nejrůz-nější sklepení a staré půdy, zbořeniny hradů nebo hřbitovy, opuštěné zahrady nebo lesní zákoutí. Žádná strašidla jsem tam sice k velkému zklamání nikdy nenašel, ale díky těmto výpra-vám jsem viděl spoustu krásných, zajímavých míst a poznal blíže svoje město. Nakonec jsem objevil i ta dříve tolik marně hledaná strašidla. Pochopil jsem, že vlastně žijí dosud mezi námi. Přeží-vají dodnes, a to ve starých brněnských pověstech. Jsou společ-ným majetkem všech Brňanů a patří k městu stejně tak jako jeho památky nebo historie. Obohacují náš vztah k městu, přib-ližují nám svými příběhy jeho dávno zmizelý život a představy tehdejších obyvatel a tím vlastně posilují naši důvěru v jeho staré tradice. Aby strašidla z naší paměti postupně nezmizela, rozhodl jsem se napsat tuto knihu.

Základním zdrojem pro mou práci byly pochopitelně přede-vším sbírky pověstí. Nejstarší od Leopolda Masura z třicátých let minulého století a od Bohumíra J. Popeláře z let čtyřicátých, ty novější pak od Marty Šrámkové, Oldřicha Sirovátky, Michae ly Radvanové a dalších autorů. Během několikaleté práce jsem čerpal i z různých vlastivědných a historických publikací, novi-nových článků, internetových stránek a omezeně i z ústního

podání. Díky tomu se v knize objevují i strašidla, o kterých se v dosavadních sbírkách pověstí zatím nepsalo.

Při zpracovávání tohoto rozsáhlého materiálu jsem řešil otázku, jakým způsobem tolik nejrůznějších strašidel a straši-delných úkazů roztřídit. Nakonec jsem se rozhodl pro abecední seřazení, protože je nejpřehlednější. Každé z hesel obsahuje jed-noduchý popis nadpřirozené bytosti a udává místo, kde se ob-jevuje a straší. Následuje jeden nebo více příběhů, a pokud je to nutné, i krátký historický komentář. Pro větší přehlednost jsem obecné poznatky o strašidlech a historické komentáře oddělil od konkrétních pověstí jiným typem písma. K nadpřiro-zeným bytostem jsem na závěr připojil i pověsti o začarovaných pokladech.

Kniha Brněnská strašidla by neměla být považována za další sbírku brněnských pověstí. Jednotlivé pověsti jsou zde pouze prostředkem k poznávání nadpřirozených bytostí, tajemných jevů a magických míst v Brně a jeho blízkém okolí. Z toho důvodu se v knize pochopitelně neobjevují i některé jinak důvěrně známé pověsti (o křivé věžičce na Staré radnici, o poled-ním zvonění na Petrově, o brněnském kole a podobně), v takto encyklopedicky koncipované publikaci pro ně nebylo místo.

Kniha o strašidlech je určena všem věkovým kategoriím. Zatímco děti zde najdou řadu strašidelných příběhů, dospělí čte-náři tu ocení historické komentáře, zajímavosti z dávného života našich předků a celkovou přehlednost zpracování. Věřím, že právě díky tomu se tato publikace zařadí do knihovny každého Brňana, který se zajímá o své město.

ROMAN JURÁNEK

městech, v Praze, Olomouci nebo Plzni. Protože dnes k Brnu patří i dříve samostatné obce, najdeme tu stejně jako jinde na venkově i vodníky, víly, bludičky nebo čarodějnice. Brno má ale také svá domácí strašidla, která byste v jiných městech hledali marně. Je to třeba brněnský Sokrates ze Starého Brna, Přemys-lovská hlídka ze Špilberku nebo žena se stříbrnou jehlicí v hlavě, strašící v budově soudu na Cejlu.

Všechny tyto nadpřirozené bytosti a jevy mě už od dětství velmi zajímaly. Jako malý kluk jsem s oblibou prolézal nejrůz-nější sklepení a staré půdy, zbořeniny hradů nebo hřbitovy, opuštěné zahrady nebo lesní zákoutí. Žádná strašidla jsem tam sice k velkému zklamání nikdy nenašel, ale díky těmto výpra-vám jsem viděl spoustu krásných, zajímavých míst a poznal blíže svoje město. Nakonec jsem objevil i ta dříve tolik marně hledaná strašidla. Pochopil jsem, že vlastně žijí dosud mezi námi. Přeží-vají dodnes, a to ve starých brněnských pověstech. Jsou společ-ným majetkem všech Brňanů a patří k městu stejně tak jako jeho památky nebo historie. Obohacují náš vztah k městu, přib-ližují nám svými příběhy jeho dávno zmizelý život a představy tehdejších obyvatel a tím vlastně posilují naši důvěru v jeho staré tradice. Aby strašidla z naší paměti postupně nezmizela, rozhodl jsem se napsat tuto knihu.

Základním zdrojem pro mou práci byly pochopitelně přede-vším sbírky pověstí. Nejstarší od Leopolda Masura z třicátých let minulého století a od Bohumíra J. Popeláře z let čtyřicátých, ty novější pak od Marty Šrámkové, Oldřicha Sirovátky, Michae ly Radvanové a dalších autorů. Během několikaleté práce jsem čerpal i z různých vlastivědných a historických publikací, novi-nových článků, internetových stránek a omezeně i z ústního

podání. Díky tomu se v knize objevují i strašidla, o kterých se v dosavadních sbírkách pověstí zatím nepsalo.

Při zpracovávání tohoto rozsáhlého materiálu jsem řešil otázku, jakým způsobem tolik nejrůznějších strašidel a straši-delných úkazů roztřídit. Nakonec jsem se rozhodl pro abecední seřazení, protože je nejpřehlednější. Každé z hesel obsahuje jed-noduchý popis nadpřirozené bytosti a udává místo, kde se ob-jevuje a straší. Následuje jeden nebo více příběhů, a pokud je to nutné, i krátký historický komentář. Pro větší přehlednost jsem obecné poznatky o strašidlech a historické komentáře oddělil od konkrétních pověstí jiným typem písma. K nadpřiro-zeným bytostem jsem na závěr připojil i pověsti o začarovaných pokladech.

Kniha Brněnská strašidla by neměla být považována za další sbírku brněnských pověstí. Jednotlivé pověsti jsou zde pouze prostředkem k poznávání nadpřirozených bytostí, tajemných jevů a magických míst v Brně a jeho blízkém okolí. Z toho důvodu se v knize pochopitelně neobjevují i některé jinak důvěrně známé pověsti (o křivé věžičce na Staré radnici, o poled-ním zvonění na Petrově, o brněnském kole a podobně), v takto encyklopedicky koncipované publikaci pro ně nebylo místo.

Kniha o strašidlech je určena všem věkovým kategoriím. Zatímco děti zde najdou řadu strašidelných příběhů, dospělí čte-náři tu ocení historické komentáře, zajímavosti z dávného života našich předků a celkovou přehlednost zpracování. Věřím, že právě díky tomu se tato publikace zařadí do knihovny každého Brňana, který se zajímá o své město.

ROMAN JURÁNEK

BEZHLAVÍ

Patří mezi bytosti, které se strašidly staly proti vlastní vůli. Jsou to duchové popravených delikventů, ale i duchové nevinných lidí, kteří nepřízní osudu skončili na popravišti. Poznáme je poměrně snadno — nemají hlavu. Někteří svou hlavu nosí s sebou, jiní ji hledají na nej-různějších místech, čímž obvykle děsí náhodné kolemjdoucí. Zjevují se obvykle tam, kde byli popraveni, nebo kde před svou smrtí žili.

Při popravách setnutím se často stávalo, že zatímco hlava odpadla, tělo sebou ještě škubalo, jindy se zase některým přihlížejícím zdálo, že se oči na uťaté hlavě nějakou chvíli pohybovaly. Proto se také odsouze-ným oči zavazovaly, aby nemohli přítomné v posledním momentě před smrtí uhranout. To všechno pak dávalo podnět k nejrůznějším straši-delným historkám a pověstem, ve kterých si bezhlaví rytíři, bezhlavé jeptišky a jiní bezhlavci chodí, jako by se nechumelilo.

Bezhlavá jeptiška

Po jedenácté hodině v noci může pozdní chodce procházející Dominikánským náměstím pořádně vyděsit zvláště ponuré zje-vení. V temném koutě mezi Novou radnicí a kostelem svatého Michala se totiž v tuto dobu pravidelně objevuje bledá ženská postava v dlouhém hábitu. Pozornějšímu chodci jistě neunikne, že dívka v šatech řádové sestry nemá hlavu.

Kdysi to byla dcera jednoho brněnského pekaře. Zamilovala si prý hocha, který se však nelíbil jejímu otci. Nepřál jejich lásce a přinutil dceru vstoupit do kláštera cisterciaček na Starém Brně.

Mladá sestra byla velmi milá a ochotná a brzy si získala přízeň všech ostatních sester. Jediným člověkem, který ji neměl rád,

BEZHLAVÍ

Patří mezi bytosti, které se strašidly staly proti vlastní vůli. Jsou to duchové popravených delikventů, ale i duchové nevinných lidí, kteří nepřízní osudu skončili na popravišti. Poznáme je poměrně snadno — nemají hlavu. Někteří svou hlavu nosí s sebou, jiní ji hledají na nej-různějších místech, čímž obvykle děsí náhodné kolemjdoucí. Zjevují se obvykle tam, kde byli popraveni, nebo kde před svou smrtí žili.

Při popravách setnutím se často stávalo, že zatímco hlava odpadla, tělo sebou ještě škubalo, jindy se zase některým přihlížejícím zdálo, že se oči na uťaté hlavě nějakou chvíli pohybovaly. Proto se také odsouze-ným oči zavazovaly, aby nemohli přítomné v posledním momentě před smrtí uhranout. To všechno pak dávalo podnět k nejrůznějším straši-delným historkám a pověstem, ve kterých si bezhlaví rytíři, bezhlavé jeptišky a jiní bezhlavci chodí, jako by se nechumelilo.

Bezhlavá jeptiška

Po jedenácté hodině v noci může pozdní chodce procházející Dominikánským náměstím pořádně vyděsit zvláště ponuré zje-vení. V temném koutě mezi Novou radnicí a kostelem svatého Michala se totiž v tuto dobu pravidelně objevuje bledá ženská postava v dlouhém hábitu. Pozornějšímu chodci jistě neunikne, že dívka v šatech řádové sestry nemá hlavu.

Kdysi to byla dcera jednoho brněnského pekaře. Zamilovala si prý hocha, který se však nelíbil jejímu otci. Nepřál jejich lásce a přinutil dceru vstoupit do kláštera cisterciaček na Starém Brně.

Mladá sestra byla velmi milá a ochotná a brzy si získala přízeň všech ostatních sester. Jediným člověkem, který ji neměl rád,

byla sestra vrátná. Záviděla dívce její krásu i to, jak si ji všichni oblíbili. Když jednou vykradli klášter neznámí lupiči, svedla vrátná vinu na novou sestru. Představená kláštera si sestru předvolala a vyzvala ji, aby se ospravedlnila. Děvče bylo ale tak vyděšené, že se nezmohlo na žádnou odpověď. Její mlčení si vysvětlili po svém a mladá jeptiška byla odsouzena k stětí mečem.

Poprava se konala na Dominikánském náměstí za horkého let-ního dne. Popraviště bylo v rohu mezi kostelem a Novou radnicí, přímo proti domu patřícímu klášteru starobrněnských cistercia-ček. Sotva odsouzená došla k popravčímu špalku, nebe se zatáhlo a strhla se veliká bouře. V tu chvíli jí kat setnul hlavu. Sekl však jeptišku tak nešťastně, že jí s hlavou uťal i kus ramene. Hlava popravené se vymrštila a letěla přes celé náměstí, až dopadla na klášterní zeď. Tam najednou začala zázračně zářit. Teprve teď všichni poznali, že dívka byla nevinná. Už bylo ale pozdě.

Hlava jeptišky zkameněla a zůstala na zdi domu dlouhá léta. Teprve poté, co byl onen dům zbourán, začala nevinně popravená řádová sestra obcházet náměstí a hledat svou ztracenou hlavu.

Dva bezhlaví z Veveří ulice

Přesně ve chvíli, kdy zvony ve věžích brněnských kostelů odbijí půlnoc, vyjíždí z domu na Veveří číslo 47 černý kočár. Také koně, kteří kočár táhnou, jsou černí jako saze. Kočár pomalu projíždí ulicí Veveří a Českou až na náměstí Svobody. Odtud tiše odbočí do Zámečnické ulice a dál ke kostelu svatého Michala. Tam se povoz na chvíli zastaví, pak koně několikrát odfrknou a důstojně táhnou kočár Panskou a Jánskou ulicí dál, až někde za minoritským klášterem zmizí. Ještě chvíli je ve tmě slyšet

drkot kol o městskou dlažbu a pravidelný klapot podkov, pak se rozhostí ticho a po celém zjevení není ani památky.

Možná až teprve teď povrchnímu pozorovateli dojde, že s kočárem nebylo něco v pořádku, a uvědomí si ke své hrůze strašlivou pravdu. Oba cestující, kočí na kozlíku i pán uvnitř kočáru, byli bez hlav. Přišli o ně v době, kdy v zmíněném domě na Veveří býval ještě zájezdní hostinec a kdy se odtud do města vjíždělo Veselou bránou. Pán z kočáru tehdy přijel do Brna za nějakými obchody a právě v tomto hostinci se rozhodl ubytovat. Nemohl však tušit, že majitel zájezdní hospody je lakomý a zlý člověk.

Pán si objednal pro sebe a svého kočího nocleh, nechal pro koně obstarat seno a pak společně s kočím vyrazil do města. Hostinský byl samý úsměv a úklona, sliboval jim výbornou večeři, ale sotva oba hosté zmizeli za dveřmi, začal se mu v hlavě

byla sestra vrátná. Záviděla dívce její krásu i to, jak si ji všichni oblíbili. Když jednou vykradli klášter neznámí lupiči, svedla vrátná vinu na novou sestru. Představená kláštera si sestru předvolala a vyzvala ji, aby se ospravedlnila. Děvče bylo ale tak vyděšené, že se nezmohlo na žádnou odpověď. Její mlčení si vysvětlili po svém a mladá jeptiška byla odsouzena k stětí mečem.

Poprava se konala na Dominikánském náměstí za horkého let-ního dne. Popraviště bylo v rohu mezi kostelem a Novou radnicí, přímo proti domu patřícímu klášteru starobrněnských cistercia-ček. Sotva odsouzená došla k popravčímu špalku, nebe se zatáhlo a strhla se veliká bouře. V tu chvíli jí kat setnul hlavu. Sekl však jeptišku tak nešťastně, že jí s hlavou uťal i kus ramene. Hlava popravené se vymrštila a letěla přes celé náměstí, až dopadla na klášterní zeď. Tam najednou začala zázračně zářit. Teprve teď všichni poznali, že dívka byla nevinná. Už bylo ale pozdě.

Hlava jeptišky zkameněla a zůstala na zdi domu dlouhá léta. Teprve poté, co byl onen dům zbourán, začala nevinně popravená řádová sestra obcházet náměstí a hledat svou ztracenou hlavu.

Dva bezhlaví z Veveří ulice

Přesně ve chvíli, kdy zvony ve věžích brněnských kostelů odbijí půlnoc, vyjíždí z domu na Veveří číslo 47 černý kočár. Také koně, kteří kočár táhnou, jsou černí jako saze. Kočár pomalu projíždí ulicí Veveří a Českou až na náměstí Svobody. Odtud tiše odbočí do Zámečnické ulice a dál ke kostelu svatého Michala. Tam se povoz na chvíli zastaví, pak koně několikrát odfrknou a důstojně táhnou kočár Panskou a Jánskou ulicí dál, až někde za minoritským klášterem zmizí. Ještě chvíli je ve tmě slyšet

drkot kol o městskou dlažbu a pravidelný klapot podkov, pak se rozhostí ticho a po celém zjevení není ani památky.

Možná až teprve teď povrchnímu pozorovateli dojde, že s kočárem nebylo něco v pořádku, a uvědomí si ke své hrůze strašlivou pravdu. Oba cestující, kočí na kozlíku i pán uvnitř kočáru, byli bez hlav. Přišli o ně v době, kdy v zmíněném domě na Veveří býval ještě zájezdní hostinec a kdy se odtud do města vjíždělo Veselou bránou. Pán z kočáru tehdy přijel do Brna za nějakými obchody a právě v tomto hostinci se rozhodl ubytovat. Nemohl však tušit, že majitel zájezdní hospody je lakomý a zlý člověk.

Pán si objednal pro sebe a svého kočího nocleh, nechal pro koně obstarat seno a pak společně s kočím vyrazil do města. Hostinský byl samý úsměv a úklona, sliboval jim výbornou večeři, ale sotva oba hosté zmizeli za dveřmi, začal se mu v hlavě

honit ďábelský plán. Dobře si všiml pánových zavazadel, jeho bohatého vzezření a hlavně těžkého váčku s penězi. Ty peníze chtěl získat za každou cenu.

Večer, když se muži vrátili z města, namíchal jim hostinský do jídla uspávací prášek. Až pak ve svých pokojících tvrdě usnuli, uřezal jim velikým nožem hlavy. Ještě téže noci, aby ho nikdo neviděl, zakopal obě těla i s hlavami na své zahradě. Měl štěstí, nikdo si ničeho nevšiml. Jeho hrozný zločin tak zůstal nepotres-tán, a proto dodnes oba nešťastníci vyjíždějí každou půlnoc ze staré hospody.

Tři bezhlaví muži ze Schrattenbachova paláce

Knihovna Jiřího Mahena sídlí v krásném barokním paláci na Kobližné ulici. Ten palác si nechala postavit hraběnka Marie Elisabetha Breunerová. Na místě starších domů, které dala pře-stavět, objevili tehdy zedníci zlatý poklad. Později palác koupil sám olomoucký biskup Wolfgang Hannibal kardinál Schratten-bach. Rodině Schrattenbachových pak patřil palác po několik generací.

Pravděpodobně právě za Schrattenbachů se zde začali zjevo-vat tři bezhlaví muži. Chodili po nocích po paláci a tropili pří-šerný rámus. Obyvatelům paláce, kteří tu dříve žili, prý naska-kovala strachem husí kůže a po setmění se nikdo neodvážil vystrčit ze dveří pokoje ani nos. Dnes to strašení již nikomu tolik nevadí, protože knihovna je v noci zavřená a ve starých sálech jsou jen police s knihami.

Hned na první pohled je znát, že ti tři bezhlaví muži byli kdysi významnými pány. Jejich těla jsou nastrojená do bohatě zdobe-ných šatů, a kdyby měli hlavy, určitě by je zdobily krásné

nakadeřené paruky a pěkné drahé klobouky. Tito pánové se za svého života nějakým způsobem provinili proti císaři. V Schrat-tenbachově paláci je nejenom odsoudili, ale i tajně popravili. V klenuté sklepní místnosti jim mistr popravčí setnul jejich uro-zené hlavy.

Ale páni z nějakého důvodu nemají po smrti klid. Procházejí chodbami paláce, tlučou na dveře i na zdi domu, jindy zase dupou po schodišti a shazují na zem, co je právě po ruce. Nej-více řádí ve sklepě, kde byli popraveni. Kdoví, zda se s nimi nesetkal i skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, který v paláci za svého dětství krátký čas pobýval.

Zlý správce z hradu Veveří

Stále více zájemců navštěvuje právě obnovovaný hrad Veveří. O sobotách a nedělích proudí po cestách kolem hradu po celý den davy výletníků, turistů i cyklistů. Sotva se však setmí, svahy pod hradem a okolní lesy osiří, můžeme zde narazit na nejrůz-nější prapodivná zjevení.

Patrně nejznámějším strašidelným úkazem je ohnivý kočár s bezhlavým kočím. Projíždí každou půlnoc údolím potoka Veverky pod hradem Veveří, pak zamíří po silnici směrem k Veverské Bítýšce. Na kopci však odbočí, projede starou alejí kolem kaple Matky Boží až k západní bráně hradu, kde v tem-ném průjezdu zmizí. Toto děsivé zjevení doprovází obrovský pes s ohnivým jazykem.

Hlavní postava je však ukrytá uvnitř kočáru. Sedí tam duch veverského správce, který tu kdysi sužoval poddané zvláště velikými robotami, přísností a surovostí. Bylo to v době, kdy hrad Veveří patřil pánům ze Sinzendorfu. Lidé zlého správce

honit ďábelský plán. Dobře si všiml pánových zavazadel, jeho bohatého vzezření a hlavně těžkého váčku s penězi. Ty peníze chtěl získat za každou cenu.

Večer, když se muži vrátili z města, namíchal jim hostinský do jídla uspávací prášek. Až pak ve svých pokojících tvrdě usnuli, uřezal jim velikým nožem hlavy. Ještě téže noci, aby ho nikdo neviděl, zakopal obě těla i s hlavami na své zahradě. Měl štěstí, nikdo si ničeho nevšiml. Jeho hrozný zločin tak zůstal nepotres-tán, a proto dodnes oba nešťastníci vyjíždějí každou půlnoc ze staré hospody.

Tři bezhlaví muži ze Schrattenbachova paláce

Knihovna Jiřího Mahena sídlí v krásném barokním paláci na Kobližné ulici. Ten palác si nechala postavit hraběnka Marie Elisabetha Breunerová. Na místě starších domů, které dala pře-stavět, objevili tehdy zedníci zlatý poklad. Později palác koupil sám olomoucký biskup Wolfgang Hannibal kardinál Schratten-bach. Rodině Schrattenbachových pak patřil palác po několik generací.

Pravděpodobně právě za Schrattenbachů se zde začali zjevo-vat tři bezhlaví muži. Chodili po nocích po paláci a tropili pří-šerný rámus. Obyvatelům paláce, kteří tu dříve žili, prý naska-kovala strachem husí kůže a po setmění se nikdo neodvážil vystrčit ze dveří pokoje ani nos. Dnes to strašení již nikomu tolik nevadí, protože knihovna je v noci zavřená a ve starých sálech jsou jen police s knihami.

Hned na první pohled je znát, že ti tři bezhlaví muži byli kdysi významnými pány. Jejich těla jsou nastrojená do bohatě zdobe-ných šatů, a kdyby měli hlavy, určitě by je zdobily krásné

nakadeřené paruky a pěkné drahé klobouky. Tito pánové se za svého života nějakým způsobem provinili proti císaři. V Schrat-tenbachově paláci je nejenom odsoudili, ale i tajně popravili. V klenuté sklepní místnosti jim mistr popravčí setnul jejich uro-zené hlavy.

Ale páni z nějakého důvodu nemají po smrti klid. Procházejí chodbami paláce, tlučou na dveře i na zdi domu, jindy zase dupou po schodišti a shazují na zem, co je právě po ruce. Nej-více řádí ve sklepě, kde byli popraveni. Kdoví, zda se s nimi nesetkal i skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, který v paláci za svého dětství krátký čas pobýval.

Zlý správce z hradu Veveří

Stále více zájemců navštěvuje právě obnovovaný hrad Veveří. O sobotách a nedělích proudí po cestách kolem hradu po celý den davy výletníků, turistů i cyklistů. Sotva se však setmí, svahy pod hradem a okolní lesy osiří, můžeme zde narazit na nejrůz-nější prapodivná zjevení.

Patrně nejznámějším strašidelným úkazem je ohnivý kočár s bezhlavým kočím. Projíždí každou půlnoc údolím potoka Veverky pod hradem Veveří, pak zamíří po silnici směrem k Veverské Bítýšce. Na kopci však odbočí, projede starou alejí kolem kaple Matky Boží až k západní bráně hradu, kde v tem-ném průjezdu zmizí. Toto děsivé zjevení doprovází obrovský pes s ohnivým jazykem.

Hlavní postava je však ukrytá uvnitř kočáru. Sedí tam duch veverského správce, který tu kdysi sužoval poddané zvláště velikými robotami, přísností a surovostí. Bylo to v době, kdy hrad Veveří patřil pánům ze Sinzendorfu. Lidé zlého správce

nenáviděli, stěžovali si na jeho chování u hraběcí rodiny, ale vět-šinou jim to bylo k ničemu. Správce měl plnou důvěru hradních pánů a teprve jeho smrt zbavila poddané trápení. Povídalo se, že si ho odnesl do pekla čert.

Zesnulého správce pochovali na hřbitově před hradem, vedle kaple Matky Boží. Bítýšský farář mu přál věčný klid, ale hned druhý den našli jeho hrob otevřený a správce vyhozeného za hřbitovní zdí. Lidé si říkali, že je to trest za všechno zlé, co za života spáchal. Znovu ho pochovali, ale příští ráno ležela správ-cova rakev zase za zdí. To už se o té věci začalo povídat v širo-kém okolí. Posvěcená zem prý nechce přijmout tělo tak zlého člověka. Přesto ho opět pohřbili. Všichni však předpovídali, že ani tentokrát nezůstane v zemi dlouho. A skutečně. I třetí ráno rakev se správcem nalezli před hřbitovem.

To už vrchnosti došla trpělivost. Rakev s tělem správce už do hrobu neukládali. Pohřbili ho na vrcholu skály naproti hradu a místo označili železným křížem. Ani tady však nedošel správce svému klidu. Za své zlé skutky musí pykat dodnes.

Bezhlavý jezdec

Když odbije na kostelních věžích půlnoc, otevřou se zdobená vrata v průjezdu Staré radnice a pod proslulým gotickým portá-lem se objeví strašidelný přízrak. Na černém koni tu pyšně sedí mohutný urozený muž v černém plášti. A zatímco černý kůň pokyvuje pravidelně hlavou, jeho pán sedící v drahém sedle je bez hlavy.

Jezdec se před radnicí dlouho nezdrží, pobídne koně a rych-lým krokem zamíří k Zelnému trhu a dál po Masarykově ulici až k jejímu ústí do ulice Nádražní. Zde u rohového domu s kamen-

ným reliéfem Židovské brány se zastaví, kůň párkrát hrábne kopytem a celé zjevení se pomalu rozplyne.

Tímto bezhlavým jezdcem je duch Václava Bítovského z Bítova, významného moravského pána. Patřil k odbojné morav-ské šlechtě, která se v roce 1619 přidala k českému povstání proti Habsburkům. Bítovský byl tvrdý muž, kterému bylo lepší sejít z cesty. V době stavovského povstání patřil k nejradikálněj-ším předákům. Za jeho zásluhy učinil Bítovského nový český král Friedrich Falcký svým komořím a při křtu svého druhoro-zeného syna si ho vybral za kmotra.

Pyšný Bítovský neměl s nepřáteli žádné slitování. Katolického faráře z Holešova, Jana Sarkandra, dal mučit tak ukrutně, že kněz na následky mučení zemřel. Lidé si o Bítovském začali vykládat, že je spolčený s ďáblem a že za své činy bude brzy pykat. A opravdu, štěstí, moc a sláva se začaly od pana Bítov-ského záhy odvracet. Po bitvě na Bílé hoře musel z Brna uprch-nout a schovávat se před císařem v cizině. Tady bojoval dál proti Habsburkům, až ho v roce 1627 zajal vrchní generál císařských vojsk Albrecht z Valdštejna. Dal ho odvézt do vězení na Špilberk a oznámil to císaři.

Císař Ferdinand pověřil kardinála Dietrichsteina, aby zahájil s Bítovským soud za vlastizradu, za kterou byl Bítovský již jednou v nepřítomnosti odsouzen. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Václav Bítovský byl mučen, natahován na skřipec a pálen, ale přesto ne-vyzradil nic, co by mohlo císaře zajímat. Nakonec byl pan Bítovský na přání císaře popraven. 27. března 1628 mu za hřmotu bubnů a rachotu trub setnul kat hlavu. Poprava se konala před radnicí. Hlavu Václava Bítovského pak narazili na věž Židovské brány. Vise-la tam dlouho pro výstrahu všem, kteří by se chtěli protivit císaři.

Dodnes sjíždí duch Václava Bítovského na koni od radnice k místům, kde stávala Židovská brána, a hledá svou hlavu.

nenáviděli, stěžovali si na jeho chování u hraběcí rodiny, ale vět-šinou jim to bylo k ničemu. Správce měl plnou důvěru hradních pánů a teprve jeho smrt zbavila poddané trápení. Povídalo se, že si ho odnesl do pekla čert.

Zesnulého správce pochovali na hřbitově před hradem, vedle kaple Matky Boží. Bítýšský farář mu přál věčný klid, ale hned druhý den našli jeho hrob otevřený a správce vyhozeného za hřbitovní zdí. Lidé si říkali, že je to trest za všechno zlé, co za života spáchal. Znovu ho pochovali, ale příští ráno ležela správ-cova rakev zase za zdí. To už se o té věci začalo povídat v širo-kém okolí. Posvěcená zem prý nechce přijmout tělo tak zlého člověka. Přesto ho opět pohřbili. Všichni však předpovídali, že ani tentokrát nezůstane v zemi dlouho. A skutečně. I třetí ráno rakev se správcem nalezli před hřbitovem.

To už vrchnosti došla trpělivost. Rakev s tělem správce už do hrobu neukládali. Pohřbili ho na vrcholu skály naproti hradu a místo označili železným křížem. Ani tady však nedošel správce svému klidu. Za své zlé skutky musí pykat dodnes.

Bezhlavý jezdec

Když odbije na kostelních věžích půlnoc, otevřou se zdobená vrata v průjezdu Staré radnice a pod proslulým gotickým portá-lem se objeví strašidelný přízrak. Na černém koni tu pyšně sedí mohutný urozený muž v černém plášti. A zatímco černý kůň pokyvuje pravidelně hlavou, jeho pán sedící v drahém sedle je bez hlavy.

Jezdec se před radnicí dlouho nezdrží, pobídne koně a rych-lým krokem zamíří k Zelnému trhu a dál po Masarykově ulici až k jejímu ústí do ulice Nádražní. Zde u rohového domu s kamen-

ným reliéfem Židovské brány se zastaví, kůň párkrát hrábne kopytem a celé zjevení se pomalu rozplyne.

Tímto bezhlavým jezdcem je duch Václava Bítovského z Bítova, významného moravského pána. Patřil k odbojné morav-ské šlechtě, která se v roce 1619 přidala k českému povstání proti Habsburkům. Bítovský byl tvrdý muž, kterému bylo lepší sejít z cesty. V době stavovského povstání patřil k nejradikálněj-ším předákům. Za jeho zásluhy učinil Bítovského nový český král Friedrich Falcký svým komořím a při křtu svého druhoro-zeného syna si ho vybral za kmotra.

Pyšný Bítovský neměl s nepřáteli žádné slitování. Katolického faráře z Holešova, Jana Sarkandra, dal mučit tak ukrutně, že kněz na následky mučení zemřel. Lidé si o Bítovském začali vykládat, že je spolčený s ďáblem a že za své činy bude brzy pykat. A opravdu, štěstí, moc a sláva se začaly od pana Bítov-ského záhy odvracet. Po bitvě na Bílé hoře musel z Brna uprch-nout a schovávat se před císařem v cizině. Tady bojoval dál proti Habsburkům, až ho v roce 1627 zajal vrchní generál císařských vojsk Albrecht z Valdštejna. Dal ho odvézt do vězení na Špilberk a oznámil to císaři.

Císař Ferdinand pověřil kardinála Dietrichsteina, aby zahájil s Bítovským soud za vlastizradu, za kterou byl Bítovský již jednou v nepřítomnosti odsouzen. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Václav Bítovský byl mučen, natahován na skřipec a pálen, ale přesto ne-vyzradil nic, co by mohlo císaře zajímat. Nakonec byl pan Bítovský na přání císaře popraven. 27. března 1628 mu za hřmotu bubnů a rachotu trub setnul kat hlavu. Poprava se konala před radnicí. Hlavu Václava Bítovského pak narazili na věž Židovské brány. Vise-la tam dlouho pro výstrahu všem, kteří by se chtěli protivit císaři.

Dodnes sjíždí duch Václava Bítovského na koni od radnice k místům, kde stávala Židovská brána, a hledá svou hlavu.

BÍLÉ PANÍ

Bílá paní obchází jako duch staré hrady, zámky, paláce i domy a mů-žeme ji spatřit i v zahradách, u hřbitovů nebo u studánek. Obvykle vychází až v noci, ale někde ji vídali i v poledne. Bílá barva byla ještě v pohanských dobách znamením smutku, proto se asi zjevuje často ve chvílích, kdy má někdo v domě zemřít. Podle některých pověstí může zvěstovat i nadcházející válku. Ale jinak je to milé, neškodné zjevení, které nikomu neublíží. Krásná křehká žena s dojemným výra-zem smutku je laskavá ke všem, které potká. Nemá se však na ni pokřikovat nebo se jí dokonce posmívat. Takového opovážlivce dokáže přísně ztrestat. Většinou jde o bývalou majitelku panství nebo správkyni domu, která neměla lehký život nebo dokonce zemřela násilnou smrtí.

V Brně se kupodivu můžeme setkat s bílou paní na velkém počtu míst. Velmi známou byla bílá paní od Sedmi švábů na Sta-rém Brně, která obyvatelům domu věštila smrt. Bílou paní bylo možné vidět i na schodech mezi Husovou a Veselou ulicí, v mís-tech, kde dříve stávala kasárna. V ruce držívala jakousi dlouhou hůlku. Celé zjevení bylo jako z mlhy a často nebylo možné je dobře rozeznat. V Denisových sadech u studánky Fons salutis nabízela zase o půlnoci bílá paní pohárek léčivé vody. Svou bílou paní má také Palác šlechtičen, je to zakladatelka ústavu, hra-běnka Magnisová, a šlechtický původ má zřejmě i bílá paní od letohrádku Mitrovských.

Je při tom zvláštní, že hrad Špilberk svou bílou paní nemá. Možná by se do kobek plných zlodějů a vrahů jaksi nehodila. I když někteří bývalí zaměstnanci Muzea města Brna vídali

BÍLÉ PANÍ

Bílá paní obchází jako duch staré hrady, zámky, paláce i domy a mů-žeme ji spatřit i v zahradách, u hřbitovů nebo u studánek. Obvykle vychází až v noci, ale někde ji vídali i v poledne. Bílá barva byla ještě v pohanských dobách znamením smutku, proto se asi zjevuje často ve chvílích, kdy má někdo v domě zemřít. Podle některých pověstí může zvěstovat i nadcházející válku. Ale jinak je to milé, neškodné zjevení, které nikomu neublíží. Krásná křehká žena s dojemným výra-zem smutku je laskavá ke všem, které potká. Nemá se však na ni pokřikovat nebo se jí dokonce posmívat. Takového opovážlivce dokáže přísně ztrestat. Většinou jde o bývalou majitelku panství nebo správkyni domu, která neměla lehký život nebo dokonce zemřela násilnou smrtí.

V Brně se kupodivu můžeme setkat s bílou paní na velkém počtu míst. Velmi známou byla bílá paní od Sedmi švábů na Sta-rém Brně, která obyvatelům domu věštila smrt. Bílou paní bylo možné vidět i na schodech mezi Husovou a Veselou ulicí, v mís-tech, kde dříve stávala kasárna. V ruce držívala jakousi dlouhou hůlku. Celé zjevení bylo jako z mlhy a často nebylo možné je dobře rozeznat. V Denisových sadech u studánky Fons salutis nabízela zase o půlnoci bílá paní pohárek léčivé vody. Svou bílou paní má také Palác šlechtičen, je to zakladatelka ústavu, hra-běnka Magnisová, a šlechtický původ má zřejmě i bílá paní od letohrádku Mitrovských.

Je při tom zvláštní, že hrad Špilberk svou bílou paní nemá. Možná by se do kobek plných zlodějů a vrahů jaksi nehodila. I když někteří bývalí zaměstnanci Muzea města Brna vídali

někdy v chodbách hradu bílou ženskou siluetu. Kdo ví? Podobně je na tom s bílou paní i hrad Veveří. Kromě pověsti o zazděné jeptišce, kterou nakonec vysvobodili, zde nenajdeme žádnou ženu ani majitelku, která by se po své smrti stala trvalou ochrán-kyní hradu. Hrad totiž často střídal majitele a rodová tradice tu nestačila zapustit hlubší kořeny.

Zato v řečkovickém zámku vídali občas po nocích bílou žen-skou postavu, jak pospíchá od zámecké budovy směrem ke hřbi-tovu. Měla prý vždycky pěkně napilno, a proto není divu, že si ji někdy pletli se zlodějem. Bílá paní se zjevuje také ve zbořeni-nách středověkého hradu Ronova a u branky maloměřického hřbitova, kde prý zatím stále marně čeká na vysvobození. V krá-lovopolském kostele svaté Trojice klekává bílá paní před obra-zem Matky boží a oplakává své dítě, které jí kdysi zabili ve válce. Svou bílou paní ale měli i v obyčejných domech na předměstí, jak tomu bylo v domě u Kubešů v dnešní Lidické ulici.

Bílá paní od Sedmi švábů

Snad je to duch první představené alžbětinského kláštera, který v domě U Sedmi švábů našel dočasně sídlo, nebo snad duch ovdovělé hraběnky Alžběty z Walldorffu, která jeptiškám dům věnovala. Dnes se již asi nedovíme, jaká tragédie způsobila, že tu jako bílá paní musí po smrti obcházet. Nedávným rozhod-nutím tento starobylý a památný dům zbourat však ztratila bílá paní své působiště a můžeme se jen dohadovat, co se s ní stalo.

Když dům ještě stával, procházela se po nocích zamyšleně rozsáhlým dvorem nebo se dokonce vznášela nad korunami stromů, které rostly na dvoře. Objevovala se i v chodbách a na pavlači, ale když ji někdo potkal, rychle se rozplynula ve tmě.

Většinou však svou přítomností předpovídala nešťastnou událost nebo smrt. Jednou se tu nájemník, který pracoval na dráze, opil, a jak se rozjařený vracel domů, zahlédl bílou paní na dvorku. Hned na ni začal posměšně pokřikovat. Bílá paní si jen smutně povzdechla a zmizela ve stínu stromů. Dvě hodiny nato ranila opilého železničáře mrtvice.

Bílá paní z královopolského kostela

V kostele svaté Trojice v Božetěchově ulici v Králově Poli, před obrazem Matky boží, který visí napravo od hlavního oltáře, kle-kává v noci mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou bílá paní. Modlí se vroucně k obrazu Bohorodičky a z očí jí stékají velké krůpěje slz. Chvílemi se její sepnuté ruce roztřesou a zkroušená žena se hlasitě rozpláče. Když pak kostelní zvon odbije půlnoc, zvedne se bílá paní těžce ze země a pomalu odchází šikmo přes kostel. Stále ale úpěnlivě naříká a smutně se ohlíží k obrazu. Pak

někdy v chodbách hradu bílou ženskou siluetu. Kdo ví? Podobně je na tom s bílou paní i hrad Veveří. Kromě pověsti o zazděné jeptišce, kterou nakonec vysvobodili, zde nenajdeme žádnou ženu ani majitelku, která by se po své smrti stala trvalou ochrán-kyní hradu. Hrad totiž často střídal majitele a rodová tradice tu nestačila zapustit hlubší kořeny.

Zato v řečkovickém zámku vídali občas po nocích bílou žen-skou postavu, jak pospíchá od zámecké budovy směrem ke hřbi-tovu. Měla prý vždycky pěkně napilno, a proto není divu, že si ji někdy pletli se zlodějem. Bílá paní se zjevuje také ve zbořeni-nách středověkého hradu Ronova a u branky maloměřického hřbitova, kde prý zatím stále marně čeká na vysvobození. V krá-lovopolském kostele svaté Trojice klekává bílá paní před obra-zem Matky boží a oplakává své dítě, které jí kdysi zabili ve válce. Svou bílou paní ale měli i v obyčejných domech na předměstí, jak tomu bylo v domě u Kubešů v dnešní Lidické ulici.

Bílá paní od Sedmi švábů

Snad je to duch první představené alžbětinského kláštera, který v domě U Sedmi švábů našel dočasně sídlo, nebo snad duch ovdovělé hraběnky Alžběty z Walldorffu, která jeptiškám dům věnovala. Dnes se již asi nedovíme, jaká tragédie způsobila, že tu jako bílá paní musí po smrti obcházet. Nedávným rozhod-nutím tento starobylý a památný dům zbourat však ztratila bílá paní své působiště a můžeme se jen dohadovat, co se s ní stalo.

Když dům ještě stával, procházela se po nocích zamyšleně rozsáhlým dvorem nebo se dokonce vznášela nad korunami stromů, které rostly na dvoře. Objevovala se i v chodbách a na pavlači, ale když ji někdo potkal, rychle se rozplynula ve tmě.

Většinou však svou přítomností předpovídala nešťastnou událost nebo smrt. Jednou se tu nájemník, který pracoval na dráze, opil, a jak se rozjařený vracel domů, zahlédl bílou paní na dvorku. Hned na ni začal posměšně pokřikovat. Bílá paní si jen smutně povzdechla a zmizela ve stínu stromů. Dvě hodiny nato ranila opilého železničáře mrtvice.

Bílá paní z královopolského kostela

V kostele svaté Trojice v Božetěchově ulici v Králově Poli, před obrazem Matky boží, který visí napravo od hlavního oltáře, kle-kává v noci mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou bílá paní. Modlí se vroucně k obrazu Bohorodičky a z očí jí stékají velké krůpěje slz. Chvílemi se její sepnuté ruce roztřesou a zkroušená žena se hlasitě rozpláče. Když pak kostelní zvon odbije půlnoc, zvedne se bílá paní těžce ze země a pomalu odchází šikmo přes kostel. Stále ale úpěnlivě naříká a smutně se ohlíží k obrazu. Pak

najednou zmizí v koutě kostela a v chrámové lodi se rozhostí ticho.

Je to duch ženy, která tu oplakává své jediné dítě. Zabili ho tady švédští vojáci, když při obléhání Brna drancovali královo-polský klášter. Nešťastná matka přišla žalem o rozum. Její bolest byla tak silná, že přetrvala staletí.

Bílá paní z Ústavu šlechtičen

Svou bílou paní má i starý barokní palác na rohu Kobližné a Běhounské ulice. Vždy v jedenáct hodin v noci vychází z postranního křídla. Je to sice už starší dáma, ale přesto je vzne-šená a krásná. Přechází tiše nádvořím a poté vejde do přední části domu. Vystoupí točitým schodištěm nahoru a projde postupně celým palácem. Pak se vrátí na nádvoří a po půlnoci zase zmizí v postranním křídle.

Mnoho lidí ji tu potkávalo. Dokonce na ni mluvili. Když ji pozdravili, vždy jim s jemným a milým úsměvem beze slova poděkovala. Nikdy ale nepromluvila. To bylo v době, kdy v paláci býval ústav pro opuštěné šlechtičny a v komnatách přespávaly urozené dívky. Dnes je v paláci Etnografické muzeum, a tak tu v noci bílá paní už nikoho nepotkává. Při svých obchůzkách však občas vyhlédne oknem paláce do Kobližné nebo Běhounské ulice. Někdy se dívá upřeně do oken protějších domů. To se děje, když tam má někdo brzy zemřít. Lidé, kteří naproti paláci bydlí, se proto bílého zjevení bojí. Když je některý z nájemníků nemocen, zakrývají raději členové jeho rodiny pečlivě okna, aby nemocný zlou věštbu neviděl.

Bílá paní byla za svého života majitelkou tohoto domu. Jmeno-vala se Jana Františka Priska Magnisová. Tato hraběnka se roz-

najednou zmizí v koutě kostela a v chrámové lodi se rozhostí ticho.

Je to duch ženy, která tu oplakává své jediné dítě. Zabili ho tady švédští vojáci, když při obléhání Brna drancovali královo-polský klášter. Nešťastná matka přišla žalem o rozum. Její bolest byla tak silná, že přetrvala staletí.

Bílá paní z Ústavu šlechtičen

Svou bílou paní má i starý barokní palác na rohu Kobližné a Běhounské ulice. Vždy v jedenáct hodin v noci vychází z postranního křídla. Je to sice už starší dáma, ale přesto je vzne-šená a krásná. Přechází tiše nádvořím a poté vejde do přední části domu. Vystoupí točitým schodištěm nahoru a projde postupně celým palácem. Pak se vrátí na nádvoří a po půlnoci zase zmizí v postranním křídle.

Mnoho lidí ji tu potkávalo. Dokonce na ni mluvili. Když ji pozdravili, vždy jim s jemným a milým úsměvem beze slova poděkovala. Nikdy ale nepromluvila. To bylo v době, kdy v paláci býval ústav pro opuštěné šlechtičny a v komnatách přespávaly urozené dívky. Dnes je v paláci Etnografické muzeum, a tak tu v noci bílá paní už nikoho nepotkává. Při svých obchůzkách však občas vyhlédne oknem paláce do Kobližné nebo Běhounské ulice. Někdy se dívá upřeně do oken protějších domů. To se děje, když tam má někdo brzy zemřít. Lidé, kteří naproti paláci bydlí, se proto bílého zjevení bojí. Když je některý z nájemníků nemocen, zakrývají raději členové jeho rodiny pečlivě okna, aby nemocný zlou věštbu neviděl.

Bílá paní byla za svého života majitelkou tohoto domu. Jmeno-vala se Jana Františka Priska Magnisová. Tato hraběnka se roz-

hodla, že ve svém paláci zřídí ústav pro výchovu a zaopatření osiřelých dívek. Ve své poslední vůli určila, že zde má najít úto-čiště dvanáct děvčat, čtyři měly náležet k panskému stavu, čtyři k rytířskému a čtyři pocházet ze stavu měšťanského. V paláci to prý tehdy bylo velmi hezké. Každá dívka tu měla ložnici a salon pro přijímání návštěv. Hraběnka zůstala ochranitelkou tohoto ústavu i po smrti, odkázala mu mimo jiné i ves Medlánky. Jako bílá paní prochází dodnes palácem a je dobrým duchem celého domu.

Bílou paní vídali i v některých brněnských klášterech. Tak například jedna bílá paní se dodnes modlí v kapucínské hrobce u rakve pandura Trencka, aby vykoupila jeho hříchy. Jiná bílá paní zase naháněla hrůzu mnichům v jezuitském klášteře.

Bílá paní z jezuitského kláštera

V Jezuitské ulici stával rozsáhlý klášterní komplex. Jeho budovy sahaly od Kozí ulice až do míst, kde dnes stojí Justiční palác. V jednom z jeho sedmi dvorů bývala studna, u níž se každou půlnoc zjevovala bílá paní. Smutná ženská postava procházela zamyšleně nádvořím nebo jen tak postávala nedaleko studny. Sotva pominula hodina duchů, vrhla se bílá paní najednou do studny a zmizela v jejích hlubinách.

Jezuité z kláštera se toho zjevení velmi báli a po setmění by nevystrčili na nádvoří ani nos. Dokonce i když byl klášter zru-šen a staré budovy sloužily jako kasárna císařské armády, obje-vovala se bílá paní na nádvoří dál.

Prý to byla dívka, která kdysi do té studny z nešťastné lásky skočila.

Bílá paní z kláštera alžbětinek

Když se brněnské alžbětinky přestěhovaly ze svého původního domu v Kopečné ulici (dům U Sedmi švábů) do nového kláštera v Kamenné ulici za řekou, začalo se povídat, že první předsta-vená řádu si společné dílo tak zamilovala, že se od něj ani po smrti nemůže odloučit. Jednou do roka, vždycky v den svého úmrtí, obchází kapli a budovy celého kláštera. Je jeho dobrou duší a při nočních hodinkách si sedává na kůr mezi sestry a modlí se s nimi.

hodla, že ve svém paláci zřídí ústav pro výchovu a zaopatření osiřelých dívek. Ve své poslední vůli určila, že zde má najít úto-čiště dvanáct děvčat, čtyři měly náležet k panskému stavu, čtyři k rytířskému a čtyři pocházet ze stavu měšťanského. V paláci to prý tehdy bylo velmi hezké. Každá dívka tu měla ložnici a salon pro přijímání návštěv. Hraběnka zůstala ochranitelkou tohoto ústavu i po smrti, odkázala mu mimo jiné i ves Medlánky. Jako bílá paní prochází dodnes palácem a je dobrým duchem celého domu.

Bílou paní vídali i v některých brněnských klášterech. Tak například jedna bílá paní se dodnes modlí v kapucínské hrobce u rakve pandura Trencka, aby vykoupila jeho hříchy. Jiná bílá paní zase naháněla hrůzu mnichům v jezuitském klášteře.

Bílá paní z jezuitského kláštera

V Jezuitské ulici stával rozsáhlý klášterní komplex. Jeho budovy sahaly od Kozí ulice až do míst, kde dnes stojí Justiční palác. V jednom z jeho sedmi dvorů bývala studna, u níž se každou půlnoc zjevovala bílá paní. Smutná ženská postava procházela zamyšleně nádvořím nebo jen tak postávala nedaleko studny. Sotva pominula hodina duchů, vrhla se bílá paní najednou do studny a zmizela v jejích hlubinách.

Jezuité z kláštera se toho zjevení velmi báli a po setmění by nevystrčili na nádvoří ani nos. Dokonce i když byl klášter zru-šen a staré budovy sloužily jako kasárna císařské armády, obje-vovala se bílá paní na nádvoří dál.

Prý to byla dívka, která kdysi do té studny z nešťastné lásky skočila.

Bílá paní z kláštera alžbětinek

Když se brněnské alžbětinky přestěhovaly ze svého původního domu v Kopečné ulici (dům U Sedmi švábů) do nového kláštera v Kamenné ulici za řekou, začalo se povídat, že první předsta-vená řádu si společné dílo tak zamilovala, že se od něj ani po smrti nemůže odloučit. Jednou do roka, vždycky v den svého úmrtí, obchází kapli a budovy celého kláštera. Je jeho dobrou duší a při nočních hodinkách si sedává na kůr mezi sestry a modlí se s nimi.

O STRAŠIDLECH ....................................................................... 5

BEZHLAVÍ ................................................................................ 8Bezhlavá jeptiška ...................................................................... 9Dva bezhlaví z Veveří ulice .................................................... 10Tři bezhlaví muži ze Schrattenbachova paláce ................... 12Zlý správce z hradu Veveří .................................................... 13Bezhlavý jezdec ...................................................................... 14

BÍLÉ PANÍ .............................................................................. 16Bílá paní od Sedmi švábů ....................................................... 18Bílá paní z královopolského kostela ..................................... 19Bílá paní z Ústavu šlechtičen ................................................ 20Bílá paní z jezuitského kláštera ............................................. 22Bílá paní z kláštera alžbětinek ............................................... 23

BLUDIČKY .............................................................................. 24Žabovřeské bludičky .............................................................. 25Obřanské bludičky ................................................................. 26

BLUDNÉ KOŘENY .................................................................... 28Bludný kořen u hradu Veveří ................................................ 29

ČARODĚJNICE ........................................................................ 32Černá Johanka ........................................................................ 33Obřanská čarodějnice ............................................................ 35Líšeňský čaroděj ..................................................................... 36

O STRAŠIDLECH ....................................................................... 5

BEZHLAVÍ ................................................................................ 8Bezhlavá jeptiška ...................................................................... 9Dva bezhlaví z Veveří ulice .................................................... 10Tři bezhlaví muži ze Schrattenbachova paláce ................... 12Zlý správce z hradu Veveří .................................................... 13Bezhlavý jezdec ...................................................................... 14

BÍLÉ PANÍ .............................................................................. 16Bílá paní od Sedmi švábů ....................................................... 18Bílá paní z královopolského kostela ..................................... 19Bílá paní z Ústavu šlechtičen ................................................ 20Bílá paní z jezuitského kláštera ............................................. 22Bílá paní z kláštera alžbětinek ............................................... 23

BLUDIČKY .............................................................................. 24Žabovřeské bludičky .............................................................. 25Obřanské bludičky ................................................................. 26

BLUDNÉ KOŘENY .................................................................... 28Bludný kořen u hradu Veveří ................................................ 29

ČARODĚJNICE ........................................................................ 32Černá Johanka ........................................................................ 33Obřanská čarodějnice ............................................................ 35Líšeňský čaroděj ..................................................................... 36

ČERNÍ MUŽI ........................................................................... 38Černý muž ze Schreberových zahrádek .............................. 39Černý muž z dominikánského kláštera ............................... 41Černý muž z Jundrova ........................................................... 42Černý muž u Čertova mlýna ................................................. 43Černý kněz od svatého Tomáše ............................................ 44Černý kněz od minoritů ......................................................... 45

ČERTI .................................................................................... 46Čert na půdě ........................................................................... 49Šestinedělka a čert ................................................................. 50Čertův mlýn ............................................................................ 50Tajemný mlynář z Čertova mlýna ......................................... 52

DIVOŽENKY ............................................................................ 54Obřanská divoženka ............................................................... 55Maloměřická divoženka ........................................................ 57

DRACI .................................................................................... 58Dar rytíře z Trautenbergu ..................................................... 60Lest rytíře Truta ..................................................................... 61Drak ze Slatinské skály .......................................................... 63

DUCHOVÉ .............................................................................. 64Duchové z České ulice ........................................................... 66Krvavá hraběnka Amálie z Bubna ........................................ 67Děťátko se stříbrným zvonečkem ........................................ 69Probodnutá františkánka ....................................................... 70Císařský důstojník z Úvozu ................................................... 72Dělostřelci z Obřan ................................................................ 73Oběšenec ze staré palírny ..................................................... 74Tunkl z Brníčka ...................................................................... 75

Zazděný rytíř z Dominikánské ulice .................................... 77Zazděný muž z Orlí ulice ....................................................... 78Zazděná jeptiška ..................................................................... 79Pandur Trenck ........................................................................ 81Přemyslovská hlídka .............................................................. 83Žid Jákob od černovického hřbitova .................................... 84Sebevrah ze židenického hřbitova ........................................ 85Bílý pes .................................................................................... 88Mrtví manželé z Dobrovského ulice .................................... 89Smutná šlechtična ze zámečku Geduld ............................... 91Továrník Essler z obřanské textilky ..................................... 92Oběšený hostinský od Rosničky ........................................... 94Oběšenci ze soběšických lesů .............................................. 95Vypálené prsty ........................................................................ 96Vrah ze starého paláce ........................................................... 97Smutný rytíř Jaroslav z Boskovic ......................................... 98Proradný Šembera z Boskovic ............................................ 100Bílý muž od Sedmi švábů .................................................... 104Přísná alžbětinka z Kamenné ulice ..................................... 104Brněnský Sokrates s husou ................................................ 105Lakotný kožešník z Vodní ulice ........................................... 107Nešťastní milenci z Křížové ulice ........................................ 109Nešťastní milenci z Vídeňské ulice ..................................... 110Nešťastní milenci od Zderadova sloupu ............................. 111Duch z Masarykovy čtvrti ................................................... 112Žena se stříbrnou jehlicí v hlavě ......................................... 113

HADÍ KRÁLOVÉ ..................................................................... 116Hadí král z Mokré Hory ...................................................... 117

ČERNÍ MUŽI ........................................................................... 38Černý muž ze Schreberových zahrádek .............................. 39Černý muž z dominikánského kláštera ............................... 41Černý muž z Jundrova ........................................................... 42Černý muž u Čertova mlýna ................................................. 43Černý kněz od svatého Tomáše ............................................ 44Černý kněz od minoritů ......................................................... 45

ČERTI .................................................................................... 46Čert na půdě ........................................................................... 49Šestinedělka a čert ................................................................. 50Čertův mlýn ............................................................................ 50Tajemný mlynář z Čertova mlýna ......................................... 52

DIVOŽENKY ............................................................................ 54Obřanská divoženka ............................................................... 55Maloměřická divoženka ........................................................ 57

DRACI .................................................................................... 58Dar rytíře z Trautenbergu ..................................................... 60Lest rytíře Truta ..................................................................... 61Drak ze Slatinské skály .......................................................... 63

DUCHOVÉ .............................................................................. 64Duchové z České ulice ........................................................... 66Krvavá hraběnka Amálie z Bubna ........................................ 67Děťátko se stříbrným zvonečkem ........................................ 69Probodnutá františkánka ....................................................... 70Císařský důstojník z Úvozu ................................................... 72Dělostřelci z Obřan ................................................................ 73Oběšenec ze staré palírny ..................................................... 74Tunkl z Brníčka ...................................................................... 75

Zazděný rytíř z Dominikánské ulice .................................... 77Zazděný muž z Orlí ulice ....................................................... 78Zazděná jeptiška ..................................................................... 79Pandur Trenck ........................................................................ 81Přemyslovská hlídka .............................................................. 83Žid Jákob od černovického hřbitova .................................... 84Sebevrah ze židenického hřbitova ........................................ 85Bílý pes .................................................................................... 88Mrtví manželé z Dobrovského ulice .................................... 89Smutná šlechtična ze zámečku Geduld ............................... 91Továrník Essler z obřanské textilky ..................................... 92Oběšený hostinský od Rosničky ........................................... 94Oběšenci ze soběšických lesů .............................................. 95Vypálené prsty ........................................................................ 96Vrah ze starého paláce ........................................................... 97Smutný rytíř Jaroslav z Boskovic ......................................... 98Proradný Šembera z Boskovic ............................................ 100Bílý muž od Sedmi švábů .................................................... 104Přísná alžbětinka z Kamenné ulice ..................................... 104Brněnský Sokrates s husou ................................................ 105Lakotný kožešník z Vodní ulice ........................................... 107Nešťastní milenci z Křížové ulice ........................................ 109Nešťastní milenci z Vídeňské ulice ..................................... 110Nešťastní milenci od Zderadova sloupu ............................. 111Duch z Masarykovy čtvrti ................................................... 112Žena se stříbrnou jehlicí v hlavě ......................................... 113

HADÍ KRÁLOVÉ ..................................................................... 116Hadí král z Mokré Hory ...................................................... 117

HEJKALOVÉ .......................................................................... 120

KOSTLIVCI ........................................................................... 122Kostlivci z kapucínského kláštera ...................................... 123Kostlivci z královopolského kláštera .................................. 126Sklep duchů na Úvoze ......................................................... 127Strašidelná cihelna ............................................................... 128Smrtka ze staré kovárny ...................................................... 129Cesta smrti ............................................................................ 131Královopolská smrtka .......................................................... 131

MŮRY .................................................................................. 134Obřanská můra ..................................................................... 135Bystrcká můra ...................................................................... 136

OHNIVÁ ZJEVENÍ .................................................................. 140Ohnivé sudy z Úvozu ........................................................... 141Ohnivý muž z Truksova mlýna ........................................... 142Ohnivý pes z Králova Pole ................................................... 142Ohnivý pes z Obřan .............................................................. 144

RARÁŠCI .............................................................................. 146Rarášek ze Sladové ulice ..................................................... 147

SKŘÍTCI ............................................................................... 150Skřítek z Veselé ulice ........................................................... 151

VÍLY ..................................................................................... 154Víly z hradu Ronova ............................................................. 155

VODNÍCI .............................................................................. 158Cacovičtí vodníci ................................................................... 160Žabovřeský vodník ............................................................... 161

Vodník od Truksova mlýna ................................................. 162Vodník z Královské louky .................................................... 165Komárovský hastrman ........................................................ 167Vodník od komínské skály .................................................. 168Řečkovický vodník ............................................................... 169Vodník z Kamenného mlýna ............................................... 169Vodník z Rybářské ulice ...................................................... 172Vodník z Čertovy rokle ........................................................ 173Vodník a rejtaři ze Špilberku ............................................... 175Vodník od Dlouhého mostu ................................................ 176

POKLADY ............................................................................. 178Líšeňský poklad .................................................................... 180Poklad na hradě Ronově ...................................................... 181Dvanáct stříbrných soch ..................................................... 182Carský poklad ....................................................................... 184Poklad na Zelném trhu ........................................................ 184Poklad Lindenthalů .............................................................. 186Čertův poklad ....................................................................... 187Svatováclavský poklad ......................................................... 188