Elektronický časopis

Evangelické akademie

Brno

Péče o nesoběstačnou osobu

Kateřina Blatná, Miroslav Macoun, Michaela Málcová,

Kristýna Selucká, Lucie Václavíková

3/6

Co se vlastně skrývá pod pojmem „nesoběstačná osoba“?

Definice pojmu nesoběstačná osoba se v literatuře nevyskytuje, proto je obtížné vymezit tento pojem.

Nyní tedy objasním, co je to soběstačná osoba podle použité literatury.

Podle Topinkové „je soběstačný (samostatný) ten člověk, který nemá podstatné omezení tělesných ani duševních schopností, a který

samostatně a bez pomoci nebo asistence druhých osob zvládá všechny potřebné činnosti denního života v prostředí, v němž žije.“

(Topinková, 2005, s.7)

Pojem soběstačnost vymezuje také Zavázalová. Ta vykládá pojem soběstačnost jako „schopnost samostatné existence v daném

prostředí, je to schopnost postarat se o sebe a svoji domácnost.“ (Zavázalová 2001 , s.31 ).

Podle této autorky má soběstačnost několik složek:

• Fyzickou

• Psychickou

• Sociální

• Hmotnou

U složky fyzické se jedná zejména o mobilitu člověka. ((Zda si dovede dojít například nakoupit.)) Psychická složka znamená, zda se

dovede například samostatně rozhodovat. Sociální úroveň soběstačnosti je například, jak se dovede začleňovat do společnosti a jak

komunikuje s rodinou. Složka hmotná představuje, jestli má dostatečné příjmy.

K soběstačnosti se také vyjadřuje Pacovský (1997). Označuje soběstačnost jako funkční potenciál jedince. Toto vychází z předpokladu,

že období stáří je spojeno s poklesem funkčnosti v jedné nebo více složek. Klesne-li funkční potenciál natolik, že senior potřebuje

trvalou pomoc druhé osoby, hovoří Pacovský o závislosti. (Pacovský 1997)

Disability rates – míra nesoběstačnosti

Jedná se o míru určující tu část populace (seniorů), kteří pravděpodobně potřebují služby dlouhodobé péče. Tento parametr je definován

jako závislost alespoň v jedné ze základních aktivit denního života a byl vymezen na základě výzkumu SHARE, který se uskutečnil ve

12 zemích EU (Rakousko, Německo, Švédsko, Nizozemí, Španělsko, Itálie, Francie, Dánsko, Řecko, Belgie, Česká republika, Polsko).

Pro zbývající země se vychází z údajů poskytnutých v rámci šetření Eurostatu SILC (Survey on Income and Living Conditions).

Definice soběstačnosti

Soběstačnost obecná je schopnost vést důstojný život samostatně v přirozeném, obvykle náročném prostředí a schopnost postarat se o

sebe sama bez cizí dopomoci.

Soběstačnost konkrétní je schopnost vést důstojný život samostatně v konkrétních podmínkách stávajícího bydliště a sociálního

prostředí.

Dependency rate – míra závislosti

Jedná se o indikátor určující míru péče. Je zřejmé, že tato potřeba může být uspokojována jak poskytováním neformální péče (která

dosud ve všech evropských zemích představuje většinu), tak různými službami financovanými také z veřejných rozpočtů.

Citace z práce MPSV:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/9597/dlouhodoba_pece_CR.pdf

1

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči je určen osobám, které se při zvládání základních životních potřeb neobejdou bez pomoci j iných osob. Z poskytnutého

příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jej ich rozhodnutí poskytovat buď osoba blízká, asistent sociální péče,

registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.

Právní úprava

• Zákon č. 1 08/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

• Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Podmínky nároku na příspěvek na péči

Nárok na příspěvek má osoba starší 1 roku, pokud je posouzena v jednom ze čtyř stupňů závislosti, rozdělených podle počtu základních

životních potřeb, které není tato osoba schopna bez cizí pomoci zvládat.

Pro posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby dle § 9 zákona:

• Mobilita (zvládat vstávání, usedání, chůze)

• Orientace (orientovat se zrakem, sluchem, pomocí psychických funkcí)

• Komunikace (dorozumět se a porozumět – mluvenou řečí i psanou zprávou)

• Stravování (stravu naporcovat, najíst se a napít se, dodržovat dietní režim – dietu)

• Oblékání a obouvání (vybrat si oblečení a obutí, oblékat se, obouvat se, svlékat se a zouvat se)

• Tělesná hygiena (umývat si obličej , ruce a celé tělo, česat se, péče o ústní hygienu)

• Výkon fyziologické potřeby (používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky)

• Péče o zdraví (dodržování stanoveného léčebného režimu, ošetřovatelská opatření)

• Osobní aktivity (stanovit si a dodržet denní režim, zapojit se do aktivit odpovídajících věku)

• Péče o domácnost (nakládat s penězi, obstarat si nákup potravin, nosit běžné předměty)

Osoba starší 1 8 let věku se považuje za závislou na pomoci j iné fyzické osoby ve

• stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři

základní životní potřeby,

• stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo

šest základních životních potřeb,

• stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm

základních životních potřeb,

• stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset

základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči j iné fyzické osoby.

Výše příspěvku na péči

Výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc

• 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)

• 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)

• 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)

• 1 2 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Výše příspěvku na péči pro osoby starší 1 8 let činí za kalendářní měsíc

• 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)

• 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)

• 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)

• 1 2 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

2

Péče o nesoběstačnou Terezkuočima bratra

Péče o takovou osobu není vůbec jednoduchá, předvedu malou ukázku-jak vypadá průměrný, všední den. Píšu o Terezce,

nevlastní sestře. Je j í 1 4, je hodně malá a má 120 kg. Má problémy s růstovým hormonem, komunikuje po svém, vyžaduje každodenní péči.

Taky hůře vidí.

Ráno

Každý den, kolem šesti ráno až čtvrt na sedm mamka budí Terezku: „Terezko, hop nahoru, musíš si vzít prášeček!“ Terezka se

probudí. . Maminka jí podává prášek proti odvodňování a Terezka jej musí zapít. „Ještě si lehni, ještě můžeš spinkat“ říká mamka. Terezka

usíná.

Půl osmé. „Hph!“vydá se sebe Terezka, když se převalí na bok, sleze z postele a klekne si. Pak stáhne deky a jde ze dveří, tzn.

že je připravená vstávat (není možné přehodit pořadí nebo to udělat j inak, hrozí scéna). Mamka už jí vítá: „Krásné ranéčko, moje zlatéčko“

(každé řáno stejně). Mamka odvádí Terezku do sprchy (často na ni mluví komunikuje např. „fuujky ty smrdíš“). „Pápá!“ odpovídá Terezka

asi dvakrát-cestou do koupelny (pápá znamená něco jako chci se projet-autem). To není nic neobvyklého, výraz „pápá“ použije za den asi

padesátkrát. Mimochodem Terezka nepůjde do koupelny, pokud tam nebude podložka (jednou spadla, tak se bojí). Terezka je umytá, ještě

mamka musí vyhodit plenku a dát prat jej í oblečení, j inak nebude chtít odejít z koupelny, také ji mamka musí obléct vršek tj . aspoň tričko.

„Hin hiin hiin“ dělá po cestě do kuchyně Terezka zvuky, které znamenají tři „skokánky“ (nerovnou silnici) někde u Olomouce. Dochází obě

do kuchyně. Mamka maže Terezku (které říkáme třeba i Nanynka). „Buuuuuuuu“ říká Terezka, což znamená, že si stěžuje. „Ale tichučko,

nemáš důvod si stěžovat“ zase reaguje mamka. Pak ještě Nanynku obleče, ta už si naštěstí nevybírá oblečení. Potom si Terezka sedne ke

stolu (kde musí mít některé svoje věci jako např. korálky nebo hrací kachničku, která se provázkem natahuje) a mamka ji nakrájí rohlík, se

salámem nejčastěj i. Často prohodí něco jako „dobré chutnání“. Ještě se musím zmínit, že mamka hlídá Terezce kalorie, aby nepřibírala až

moc.

Škola

Je přibližně čtvrt na deset. Mamka volá na Terezku: “Šup, vstávej , hop nahoru, jdeme §do školy”. Na to Nanynka neohrabaně

vstane a jde s mamkou se oblékat do předstíně. “Terezko, nachystej si botičky” volá na ní mamka.. Terezka občas něco odpoví ve formě

nějákého zvuku a vezme boty ze skříně a shodí je na zem. Mamka jí obouvá, u čehož Terezka trochu řve: “auvaaaaaaaaaa”. Mimochodem

často říká au nebo auva ikdyž ji nic nebolí, stačí jenom ,aby ji něco hodně vadilo. Pak ji mamka ještě obleče bundu a donese kabelku.

“Terezko, tady mám kabelku”, řekne mamka a ukáže. Bez toho by Terezka nechtěla odejít z domu. Terezku vede směrem k autu, po rovince,

j inak by křičela, protože by se bála, že spadne. Mamka dovede Nanynku k autu, konkrétně k místu navigátora, protože je příliš obézní a

dozadu se snad ani nevleze (8místný Renault). “Terezko šup, jedna nožka” dává mamka instrukce Nanynce a podpírá j i v hýždých a tlačí

nahoru. My bychom pomohli těžko, nám tolik nevěří. Terezka řve na celé kolo, protože se bojí (úplně pokaždé). “Vydíš, nebylo to tak

hrozné” říká mamka Terezce. Pak se tam Terezka musí otočit a sednout si. Vypadá to drsně. Terezka si max. postěžuje: “buuuuuuuuuuuuu”.

Mamka něco odpoví a nebo ne, jak kdy. A jedou do spec. školy, která je v Jeseníku, a kde jsou lidé s podobným nebo podobně závažným

handicapem.

U školy Terezka vystoupí, zase s pomocí, ale vystupování je mnohem snažší, ani neprotestuje. Vejdou s Nanynkou do školy.

Terezka něco povídá. V šatně mamka vyzuje a vysleče Terezku. Mamka vede Nanynku do třídy, kde si j i přebírá učitelka. “Dobrý den”

pozdraví se obě. Mamka na Terezku: “Terezko řekni ahoj” Terezka: “uhu”. Mamka říká “tak já vam jí předávám”. Pak se rozloučí (i s

Terezkou) a mamka odejde. Ještě malá poznámka, když se Terezka pokadí ve škole, zavolaj í mamce a mamka si Terezku vyzvedne a

nedovolí j im ji umývat (mamka umývá a přebaluje Nanynku tak 5x denně) atp. protože by při přebalování nedodrželi Terezčinu rutinu.

3

Doma-volný čas

V jednu hodinu už bývá většinou doma. Mamka ji přivádí domů. Terezka si něco brouká, mamka ji vyzuje boty a vysleče bundu,

radši pokaždé na stejném místě (více méně). Přijdou do kuchyně, maminka povídá “Terezko, dáme si kašičku? Jo” “ou” odpoví Terezka na

znamení souhlasu. Až Terezka doobědvá, dá ji mamka zase prášky-na zklidnění. Pak rozhovor pokračuje. “Terezko jdeš si kleknout ke

gaučku ?” Nanynka nesouhlasí “he! ”. “A k lavičce ?” zkouší to ještě mamka. “Ou” odpoví Terezka a jde si kleknout na chodbu k lavičce. U

lavičky si hraje s korálkami nebo jinou svojí hračkou, popř. podřimuje nebo “tlačí”. Když se vzbudí nebo vstane tak sama přijde si sednout

na svoje místečko na gauči (popř. j i mamka musí umýt, podle situace). Terezka má zrovna dobrou náladu. Mamka ji začne zvedat Terečinou

nohu, ruku apod. To aby se aspoň takhle hýbala. Pak s ní blbne, šťouchá ji, lechtá. “Uhahahahahahahahah” řechtá se Terezka. Mamka si s ní

povídá: “heejko, co ty se tu tak řehtáš! ” a usmívá se. Terezka se samozřejmě řechtá dál, protože mamka v tom ještě pokračuje (samozřejmě

je dobré nechat Nanynku se znova nadechnout, dát j i k tomu prostor). Až doblbnou tak se třeba dívá na televizi resp. spíš j i poslouchá, než že

by se soustavně dívala.

Večer

Je večer. Terezka večeří a nic neříká, soustřdí se na jídlo. “Slečno Fajn! ” ozve se z televize. Nanynka nereaguje. Papá, ani

nemlaská. Pak jdou ještě naposledy do sprchy, bez kraválu. Až se vrátí dostane prášky a musí je zapít. Terezka začíná být protivná, vzteká se.

“Terezko co je ? Co se děje ? Už chceš j ít spinkat ?” ptá se mamka Terezky. “Jdeme chrrrrr ?” ptá se znovu. Terezka odpovídá “ou”. Když

večer odchází spát, musí být zhasnuté světlo i televize, přes to nejede vlak. Mamka uloží Terezku a začnou zase blbnout, lehtá j i a šťouchá,

popř. j i shazuje na postel a zvedá.. Terezka se řechtá na celé kolo. Pak mamka říká Terezce “Terezko, byli sme ve škole že ?” “Ou” Terezka

na to. “A dali sme si zmrzlinku, že ?” pokračuje rozhovor. “Uhu” odpovídá Nanynka a dodává “pápá!” Mamka říká “až ase zítra pojedeme

pápá”. Pak si ještě chvíli povídají až se rozloučí na dobrou noc a mamka odejde. Spává vedle Terezky, na madračce či čem.

Takto vypadá péče o nesamostatnou osobu u nás doma. Zvláštní je, že my ostatní (kromě mamky) neděláme s Terezkou skoro nic.

Snad proto, že nám Terezka nedůvěřuje tolik, nebo spíš, že bysme to neudělali tak dobře. Ale musím říct, že je to dost náročné.

Autor: Miroslav Macoun

Terezčina ruka

4

Rozhovor s osobní asistentkou Kateřinou Horkou.

Kateřině Horké je 22 let a pracuje, jako osobní asistent pro nesoběstačné osoby.

Jak jste se dostala k práci osobní asistent?

K práci osobní asistent jsem se dostala,tak že jsem studovala střední školu sociálně správní činnost a museli jsme chodit na praxi. A

protože v mém okolí dělala jedna paní tuto práci osobního asistenta ,tak jsem se ji zeptala jestli je u ní praxi možné dělat. A ona mi

umožnila tu praxi u ní vykonat a mě to chytlo. Tak jsem se rozhodla že po škole budu pracovat jako osobní asistent a mě ta práce začala

bavit….

Jak dlouho tuto práci děláte?

Je tomu už třetím rokem co vykonávám práci osobního asistenta….

O jaký typ lidí se staráte?

Většinou jsou to senioři,ale někdy také mentálně postižení lidé.

Kteří lidé mají právo na tuto službu?

Jsou to lidé, které se nedokážou sami o sebe postarat z důvodu špatného zdravotního stavu a jsou závislé na pomoci druhých.

Máte nějaký zajmavý zážitek ze své práce?

Tak zážitků je hrozně moc… Třeba za jednou klientkou chodil j i navštěvovat kamarád o ona na něho neměla zrovna ten den náladu. Tak

mě řekla ať mu neotvírám a budeme dělat že nikdo není doma,jenže ten kamarád vždycky mě poznal že jsem u paní tím že u domu stálo

moje auto.No jenže my jsme zapomněli zavřít okno takže on na nás křičel jestli jsme doma hulákal před domem.Paní mě řekla ať jdu

otevřít a pustím ho domů,protože už to nemohla poslouchat to jeho hulákání venku, tak já jsem šla a pustila ho a on šel k ní do pokoje a

aniž bych já to tušila tak klientka na něho zahrála že spí.A on povídá že spí a já mu na to honem povídám že je dneska unavená a že před

chvíli usnula.A on nám to uvěřil oběma.

Jaká je přibližně věková hranice vašich klientů?

Hranice se pohybuje okolo sedmdesáti a osmdesáti let.

Máte častěj i za klienty muže nebo spíše ženy?

Převážně máme ženy…

Jaké úkony u klientů provádite?

Děláme co ten klient si vyžádá a potřebuje.

Zajištění stravy a hygieny,kontakt se společenským prostředím atd.. Je toho moc u každého klienta je to individuální. .

Jaký máte názor na vyšši příspěvku na péči?

Můj názor je takoví,že příspěvek na péči pomáhá hodně lidem kteří nejsou soběstační a jsou závislé na druhé pomoci j iných. Jenže taky se

stává že někteří lidé tu péči druhých nepotřebují a příspěvku hrozně moc zneužívají…

Myslíte si, že je tato práce patřičně finančně ohodnocena?

Myslím si, že tahle práce je finančně ohodnocena špatně (málo). Jenže v našich sociálních službách v ČR to finančně není moc dobře

ohodnoceno nikde. Tahle práce se musí dělat z lásky a člověk musí mít pro ní cit a pochopení.A ne ji dělat pro peníze…Jenže v dnešní

době se nějak živit musíme všichni

5