RE SP E K T.C Z 6 7

civilizaceC I V I L I Z A C E / T R E N D Y

PROČ UBÝVÁ SEBEVRAŽDKvalitní zdravotní péče a fungující ekonomika se zdají být nejúčinnějšími léky proti sebevraždám

VLADIMÍR JAROMÍR HORÁK / MILAN JAROŠ

Myšlenky na sebevraždu provázely dnes třiapadesátiletého Františka už od  pu-berty. Jeho otec byl lékař, k rodině se však choval velmi hrubě, často pil, ponižoval svou manželku a fyzicky ji napadal. Jako třináctiletý začal František matku bránit, a  otec proto zaměřil své agresivní cho-vání i proti němu. Mimo domov to nebylo

o mnoho lepší. V malé moravské vesnici, kde rodina žila, se lidé Františkova otce báli a svou averzi obraceli i proti ostatním členům rodiny. Ve škole tak Františka ši-kanovali spolužáci i někteří učitelé. Uza-vřel se do sebe a stal se úplným outside-rem.

Šikana pokračovala během vojenské

služby, kterou František absolvoval za nor-malizace. Ještě dnes se v noci budí a opa-kovaně se mu zdá, že došlo k administra-tivní chybě a on byl povolán do armády znovu. Postupně se u něho začala projevo-vat klinická deprese a ve dvaadvaceti le-tech se odhodlal k sebevraždě. Dnes říká, že nechtěl opravdu zemřít, spíš volal o po-

68 RE SP E K T 6 | 3 . – 9 . ÚNOR 2 0 1 4

C I V I L I Z A C E | S E B E V R A Ž D Y

moc. Když ležel v kaluži krve a opouštěly ho fyzické síly, rozhodl se, že bude žít dál.

Lze sestavit profil sebevraha?Podle psychiatra Jiřího Koutka a psycho-ložky Jany Kocourkové je sebevražda v drtivé většině případů způsobena zkrat-kovitou reakcí na tíživou, zdánlivě neřeši-telnou životní situaci. Jediným východis-kem se danému člověku zdá být vlastní smrt. Ne každý jedinec je ale ohrožen stejně a ne v každé společnosti je sebe-vražedné jednání na vzestupu. Lze tedy se-stavit něco jako profil sebevraha, případně označit společenské podmínky, které se-bevraždám nahrávají?

Příčinou sebevraždy může být chudoba, vážná nemoc, problémy v  zaměstnání nebo v mezilidských vztazích, roli hraje také stres a hektický způsob života. Po-dle Koutka a Kocourkové může být určitý typ lidí k sebevraždě náchylnější, nelze to ale úplně zobecnit. Větší dispozice mohou mít třeba někteří nervově labilní jedinci, vznětliví nebo vysoce senzibilní lidé.

Významným faktorem je také deprese. Přibližně devadesát procent lidí, kteří spá-chali sebevraždu (za poslední půlstoletí ji dokonalo zhruba sto tisíc Čechů), trpělo depresivními poruchami. V euroamerické civilizaci postihne jednorázová deprese někdy během života přibližně každého pátého člověka. Opakovanou krátkodobou nebo dlouhodobou depresí tu pak trpí asi sedm až deset procent populace.

Deprese je téměř dvakrát častěji dia-gnostikována u žen, přesto dokonané se-bevraždy páchají čtyřikrát častěji muži. Odborníci zdánlivý paradox vysvětlují tím, že muži mají obecně větší sklon k ag-resivnímu jednání, dokonce i pokud je za-měřeno proti vlastní osobě. Ženy naopak mnohem snáze o svých potížích komuni-kují a  dříve vyhledávají psychiatrickou léčbu. Zajímavý je i rozdíl v motivacích: u mužů působí jako spouštěč nejčastěji konflikty v  zaměstnání, strach z  trestu nebo hrozba chudoby, ženy vedou k sebe-vraždě především neutěšené mezilidské vztahy nebo problémy v lásce a manžel-ství.

Masaryk a DurkheimÚvahy o  příčinách sebevražd se ovšem nesoustředí jen na psychiku jedince. Jako první se u nás sebevražedností zabýval To-máš Garrique Masaryk, který dobrovolný odchod ze života chápal jako hromadný společenský jev a spojoval jej s rozvojem

moderní industriální společnosti, se ztrá-tou víry a s úpadkem morálních hodnot. Ve  spise Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty vydaném v roce 1881 píše, že společnost je plná pe-simismu, zloby, zoufalství, neklidu a nedů-věry, a to vše vede k sebevraždám.

Společenské souvislosti sebevražd zkoumal ve  svém díle Le suicide (Sebe-vražda) z roku 1897 také francouzský so-ciolog Émile Durkheim. Porovnával třeba rozdíly v  sebevražednosti svobodných a ženatých lidí nebo věřících a bezvěrců. Zabýval se také tím, jak ovlivňují míru se-bevražednosti různé sociální faktory, jako je válka nebo ekonomická deprese. Upo-zornil třeba na skutečnost, že židé a kato-líci umírají vlastní rukou méně než protes-tanti, a také na to, že věřící obecně páchají méně sebevražd než ateisté. Výsledky jeho bádání dokládají vliv šíření moderního in-dividualismu na zvýšený výskyt sebevra-žedného chování.

Durkheim spojoval sebevraždy s proce-sem anomie. Označoval tak situaci, kdy neustálé změny v moderním světě vyvo-lávají pocity nezařazenosti a bezradnosti. Tradiční mravní hodnoty, měřítka a regu-lativa vycházející z náboženství se hroutí a mnozí jedinci mají pocit, jako by jejich život postrádal smysl. Dosud uznávaná a  jasně formulovaná pravidla přestávají platit a  nová ještě nejsou plně ustano-vena, což vede ke zvýšenému výskytu so-ciálně patologických jevů. A jedním z nich je právě sebevražda.

Dvě tváře společenských změnZ Durkheimových závěrů zdánlivě vyplývá, že by v devadesátých letech, po zhroucení komunistického režimu, mělo na našem území dojít k prudkému zvýšení počtu se-bevražd. Nic takového ale nenastalo. V čes-kých zemích počet sebevražd dlouhodobě mírně klesá a nyní je v podstatě nejnižší od konce 19. století (přesněji, byl nejnižší kolem roku 2008). Vděčíme za to kvalitněj-šímu zdravotnictví, častějšímu předepiso-vání antidepresiv nebo snazšímu přístupu k psychiatrické péči. V poslední době roste rovněž počet linek důvěry, poraden a cen-ter pomoci. Česká společnost také více než dřív akceptuje jedince trpící některou z psychických poruch.

Vysvětlení může být ale také v tom, že společenské změny po roce 1989 nebyly ze sociologického pohledu tak hluboké jako ty, které popisuje Durkheim. V jeho době docházelo k  zásadní proměně celé tra-diční společnosti, která se transformovala ve společnost moderní. Probíhala urbani-zace a  industrializace, vliv náboženství slábl. Bezprostřední mezilidské vztahy se měnily ve vztahy formalizované, místo po-spolitého života širší rodiny se lidé stěho-vali do vlastních bytů, pomoc příbuzných začaly do jisté míry nahrazovat sociální služby. Tradiční skupinovou sounáležitost nahradily anonymní vztahy a začal převlá-dat individualismus.

Naproti tomu o počátku devadesátých let minulého můžeme s filozofem Václavem Bě-lohradským říci, že došlo pouze k proměně jedné formy moderní společnosti v jinou. So-cialismus nahradilo tržní prostředí a demo-kracie, došlo hlavně ke změně ideologické orientace a způsobu hospodaření. Změny nezasáhly do všedního života lidí ani do je-jich sociálních kontaktů a rodinných vazeb tak silně jako v průběhu 19. století.

Je však otázkou, jestli dlouhodobý po-kles počtu sebevražd nemůže zvrátit sou-časná ekonomická krize, pokud by pře-rostla v  hlubší a  déle trvající stav. Tak tomu bylo třeba po roce 1929, kdy křivka sebevražednosti právě vlivem hospodář-ské krize výrazně stoupla (viz graf na str. 70). Druhou temnou epochou nárůstu se-bevražednosti byl začátek normalizace. Od poloviny sedmdesátých let pokračo-val pokles počtu sebevražd, po roce 2008 však v Česku dobrovolných odchodů ze života znovu mírně přibylo a tento trend trvá do současnosti. Důvodem je patrně strach z  chudoby, způsobený hospodář-skou krizí a nejistou ekonomickou situací.

ŽENY O SVÝCH POTÍŽÍCH SNÁZE KOMUNIKUJÍ A DŘÍVE VYHLEDÁVAJÍ PSYCHIATRICKOU POMOC.

RE SP E K T.C Z 69

Chudoba a ekonomická nejistota po-sledních let se mnohem výrazněji proje-vily třeba v Itálii, kde například v první třetině loňského roku vzrostl počet sebe-vražd o 40 procent. Život si tu brali jed-nak malí a střední podnikatelé, kteří při-šli o svou existenci, jednak lidé, kteří byli propuštěni ze zaměstnání a novou práci nesehnali. Za posledních 15 měsíců tu spá-

chalo sebevraždu 121 osob, akutní chudo-bou je v Itálii dnes ohroženo 15 milionů lidí. Podobně se situace vyvíjí také v Řecku nebo ve Španělsku; v druhé jmenované zemi přišlo od začátku krize o střechu nad hlavou 350 tisíc lidí a každý den je tu ná-silně vystěhováno na 500 domácností, jež nemohou platit nájemné.

Nejsilněji se nyní projevuje vliv chu-

doby v Maďarsku, Slovinsku nebo v Litvě. Bulharsko se možná stává zemí nejne-šťastnějších lidí v Evropské unii: například během prvních dvou měsíců loňského roku spáchalo sebevraždu jen v Sofii 131 osob a čtyřikrát více lidí se o ni pokusilo.

Rozdíly v sebevražednosti mezi jednot-livými evropskými zeměmi jsou značné, až jedenáctinásobné, přičemž Češi patří

7 0 RE SP E K T 6 | 3 . – 9 . ÚNOR 2 0 1 4

X X X X X X

XXXXXXXXX

XXXXXX

k  průměru. Kromě ekonomické situace se na výkyvech oběma směry podepisují i další faktory: například v Maďarsku se na  vysokém počtu sebevrahů může po-dílet i tamní rovinatá krajina, která pro-hlubuje deprese. Situace je dlouhodobě špatná i  v  Pobaltí, částečně kvůli nízké kvalitě tamní sociální péče, kvůli níž není deprese diagnostikována jako choroba, a pacientům se proto nedostává léčby.

Nejméně si v rámci Evropy lidé berou život na Kypru a před propuknutím eko-nomické krize byla sebevražednost nízká i v Řecku. Roli tak zřejmě hraje i skuteč-nost, že na jih kontinentu dopadá během roku více slunečního záření, což příznivě ovlivňuje psychiku. Pozoruhodné přitom je, že Evropané páchají v přepočtu na obyva-tele nejvíce sebevražd na světě. Následují je lidé v Severní Americe, Oceánii a Austrálii, tedy na kontinentech s výrazným podílem původně evropského obyvatelstva.

Co se stalo s FrantiškemSebevražedné jednání patří k člověku a je součástí jeho kultury. Lze jej vnímat jako

oběť, kterou někteří lidé reflektují exis-tenciální realitu dnešního složitého, uspě-chaného a často velmi necitlivého světa, právě tak jako projev psychické nemoci. Jak ukazují historické statistiky, dobrá lé-kařská a sociální péče pomáhá počet se-bevražd snižovat a podobně působí i hos-podářská a společenská stabilita. Žádný jednoduchý recept, jak pomoci člověku se sebevražednými sklony, ovšem neexistuje.

Dokládá to i pokračování Františkova příběhu. Během života plného zvratů se u něj prohloubily příznaky deprese, které ho teď nutí k tomu, aby omezil, nebo do-konce úplně opustil své současné zaměst-nání v univerzitním prostředí. Kvůli občas-nému depresivnímu chování se od něho také odvrátila většina příbuzných i mnoho bývalých přátel. Myšlenky na sebevraždu jej neopustily, stejně jako životní postoj osamělého člověka, který, i když má kva-litní vzdělání a  jeho osobnost se nevy-značuje asociálními rysy, stojí na samém okraji společnosti. Q

Autor je etnolog, sociolog a kulturně-sociální an-tropolog. Působí na Ostravské univerzitě.

S E B E V R A Ž D Y V Č R P O D L E Z P Ů S O B U P R O V E D E N Í , 2 0 0 6 – 2 0 1 0

ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD

Oběšením Zastřelením Otrávením OstatnímSkokem z výše

Ostrým předmětem

Muži

Ženy

67,4 %

44,8 %

11,5 %

2,8 %

6,7 %

23,4 %

6,3 %

16,0 %

3,5 %

5,1 %

2,1 %

2,8 %

0,9 %

3,7 %

1,5 %

1,4 %

4 500

4 000

3 500

3 000

2 500

2 000

1 500

1 000

500

0

P O Č E T S E B E V R A Ž D N A Ú Z E M Í D N E Š N Í Č R , 1 8 7 6 – 2 0 1 0

ZDROJ: ČSÚ

1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000

1875 1885 1895 1905 1915 1925 1935 1945 1955 1965 1975 1985 1995 2005

2010

P O Č E T S E B E V R A Ž D N A 1 0 0 T I S Í C O B Y V AT E L , E V R O P A , 2 0 1 0

Muži Ženy (U Dánska, Francie, Itálie, Rumunska a Islandu jsou data z r. 2009, u Belgie z 2006)

ZDROJ: EUROSTAT

60

50

40

30

20

10

0

Loty

šsko

Maď

arsk

o

Litv

a

Rako

usko

Irsko

Belg

ie

Němec

ko

Esto

nsko

Dánsk

o

Fran

cie

Luce

mbu

rsko

Bulh

arsk

oHol

ands

koPo

rtug

alsk

oM

alta

Velk

á Br

itáni

e

Slov

insk

o

Špan

ělsk

o

Švéd

sko

Itálie

Fins

ko

Kypr

EU-2

7

Řeck

oCh

orva

tsko

Norsk

oIs

land

Švýc

arsk

oM

aked

onie

Česk

á re

publ

ika

Rum

unsk

oSl

oven

sko

Polsk

o

UtopenímSkokempod vlak apod.

S E B E V R A Ž D Y V Č R P O D L E Z P Ů S O B U P R O V E D E N Í , 2 0 0 6 – 2 0 1 0

ZDROJ: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD

Oběšením Zastřelením Otrávením OstatnímSkokem z výše

Ostrým předmětem

Muži

Ženy

67,4 %

44,8 %

11,5 %

2,8 %

6,7 %

23,4 %

6,3 %

16,0 %

3,5 %

5,1 %

2,1 %

2,8 %

0,9 %

3,7 %

1,5 %

1,4 %

4 500

4 000

3 500

3 000

2 500

2 000

1 500

1 000

500

0

P O Č E T S E B E V R A Ž D N A Ú Z E M Í D N E Š N Í Č R , 1 8 7 6 – 2 0 1 0

ZDROJ: ČSÚ

1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000

1875 1885 1895 1905 1915 1925 1935 1945 1955 1965 1975 1985 1995 2005

2010

P O Č E T S E B E V R A Ž D N A 1 0 0 T I S Í C O B Y V AT E L , E V R O P A , 2 0 1 0

Muži Ženy (U Dánska, Francie, Itálie, Rumunska a Islandu jsou data z r. 2009, u Belgie z 2006)

ZDROJ: EUROSTAT

60

50

40

30

20

10

0

Loty

šsko

Maď

arsk

o

Litv

a

Rako

usko

Irsko

Belg

ie

Němec

ko

Esto

nsko

Dánsk

o

Fran

cie

Luce

mbu

rsko

Bulh

arsk

oHol

ands

koPo

rtug

alsk

oM

alta

Velk

á Br

itáni

e

Slov

insk

o

Špan

ělsk

o

Švéd

sko

Itálie

Fins

ko

Kypr

EU-2

7

Řeck

oCh

orva

tsko

Norsk

oIs

land

Švýc

arsk

oM

aked

onie

Česk

á re

publ

ika

Rum

unsk

oSl

oven

sko

Polsk

o

UtopenímSkokempod vlak apod.