živa 6/2010 265 ziva.avcr.cz

V praxi se fytocenologický snímek získápřibližně tímto způsobem: Nejprve se vevybrané vegetaci vymezí určitá plocha,zpravidla čtverec nebo obdélník, jehož roz-měry mohou být od jednoho až po něko-lik set m2. V něm se rostliny podle výškyrozdělí do několika pater – v nejspodněj-ším jsou mechorosty a lišejníky, o něcovýše byliny, případně semenáčky dřevina nakonec keře a stromy s případnými liá-nami a epifyty. V každém z těchto pater sezaznamenají všechny druhy včetně odha-du plochy, kterou pokrývají – tato plochase odhaduje buď v procentech, nebo pomo-cí speciálních stupnic, jako je např. sedmi-členná Braun-Blanquetova nebo jedenác -tičlenná Dominova (Westhoff a van derMaarel 1978). Kromě toho se běžně zazna-

menávají i jiné potřebné informace, jakoje datum zápisu, sklon svahu a jeho orien-tace ke světovým stranám, nadmořská výš-ka, pokryvnost jednotlivých vegetačníchpater nebo přesná poloha snímku. Mohouse také odebrat vzorky půdy na pozdějšístanovení pH nebo pro další chemickéanalýzy.

Pomocí fytocenologických snímků jemožné studovat rostliny na úrovni rost-linných společenstev, což je úroveň nad-řazená úrovni rostlinných populací. Fyto-cenologické snímky slouží k dosaženíjednoho ze základních cílů fytocenologie– klasifikace vegetace. Ta spočívá v tom, žese v přírodě hledají určité skupiny rostlin(rostlinná společenstva), které mají typic-kou kombinaci druhů, fyziognomii (např.

les nebo trávník) a ekologii. Každá tatoskupina má vlastní latinský název, jehožzáklad tvoří většinou dominantní nebocharakteristický druh a latinská koncov-ka podle toho, na jaké hierarchické úrovniskupina v systému stojí (např. v sestup-ném pořadí třída Querco-Fagetea, řád Fa -getalia sylvaticae, svaz Carpinion betuli,asociace Primulo veris-Carpinetum be tu -li), který slouží především k usnadněníkomunikace mezi odborníky. Pomocí fyto-cenologických snímků lze odpovědět i nařadu zajímavých ekologických otázek.Často se např. zjišťuje, jaké konkrétní pří-rodní podmínky (intenzita ozáření, teplo -ta nebo množství dostupných živin) jsouzodpovědné za to, že se na daném místěnachází určitá kombinace druhů. Dále tře-ba, proč je někde druhů velké množstvía jinde malé a kde konkrétně se v krajiněkoncentruje druhová bohatost. Fytoceno-logické snímky se využívají také ke studiuchování a šíření invazních druhů, kteréjsou dnes velmi aktuálním tématem. Kro-mě toho mohou být nepřímo využity k tvor-bě map rozšíření určitých druhů a k dal-ším účelům.

Snímky se často používají i v ochraněpřírody, např. jako součást inventarizač-ních průzkumů, aby se stanovilo, kterárostlinná společenstva se v chráněnémúzemí vyskytují. Posloužily např. pro hod-nocení biotopů při přípravě soustavy Na -tura 2000. Zapisují se také v případě, kdyje potřeba dokumentovat okolní vegetaciurčitého, často vzácného druhu. Mohoubýt použity i jako trvalé plochy, na kterýchse zápis v určitých intervalech opakuje,a mohou pak sloužit např. k hodnoceníúspěšnosti managementu v přírodních re -zervacích (jako je seč, pastva, vypalová níapod.).

Díky tomu, že fytocenologie jako vědníobor má v České republice dávné kořeny,bylo na našem území zapsáno již více než100 tisíc snímků, z nichž velká část jev současné době digitalizována. Největšímzdrojem je Česká národní fytocenologickádatabáze (Chytrý a Rafajová 2003; http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci) spravo-vaná Ústavem botaniky a zoologie Masa -rykovy univerzity v Brně – v současné doběčítá přes 95 tisíc snímků. Tuto databázi za -ložil v r. 1996 na tehdejší katedře bota nikyPřF MU Milan Chytrý, s podporou před-ního britského fytocenologa Johna Rodwel-la a nizozemského autora databázovéhoprogramu Turboveg Stephana Hennekense.Na jejím dalším rozvoji se podílela řadabotaniků z celé České republiky, kteří proúčely vědeckého bádání poskytli dobro-volně výsledky své práce, nebo přispělipřepisem snímků z různých publikací.Snímky zde uložené pokrývají téměř celouČeskou republiku (viz obr. 2), avšak jejichpočty se liší mezi jednotlivými regiony –nejvíce jich bylo zapsáno v blízkosti uni-verzit nebo v botanicky atraktivních úze-mích, jakými jsou Krkonoše, Šumava neboHrubý Jeseník. V současné době zachycu-je největší počet snímků vegetaci listna-tých lesů (Querco-Fagetea), luk a pastvin(Molinio-Arrhenatheretea) nebo vysokých

Dana Michalcová

Co je to fytocenologický snímek

V botanice se kromě soupisu druhů určitého území a sběru herbářových dokla-dů používají i jiné metody, pomocí nichž lze dokumentovat, jaké druhy se nadaném území nacházejí a především, jaké jsou mezi nimi vzájemné vztahy. Jed-nou ze speciálních technik používaných v nauce o rostlinných společenstvech –fytocenologii – je fytocenologický snímek. Za rozvoj metody fytocenologickéhosnímkování, které se běžně používá nejen v České republice, vděčíme přede-vším Švýcaru Josiasu Braun-Blanquetovi (1884–1980), který vystudoval vešvýcarském Curychu, avšak větší část života strávil jako učitel na univerzitěa ředitel Mezinárodní stanice pro středomořskou a alpskou geobotaniku ve fran-couzském Montpellier. Jeho učebnice Pflanzensoziologie (1928) se stala zákla-dem fyto ceno logického směru někdy také nazývaného curyšsko-montpellierský(viz Živa 2004, 6: LXXV). Cílem curyšsko-montpellierské školy bylo nejen sta-novení pravidel pro záznam vegetace v terénu a vytvoření klasifikace rostlin-ných společenstev, ale také rozvoj metod, které slouží k následným analýzámfytocenologických snímků.

11 Zápis fytocenologického snímkuv terénu. Rusko, pohoří Altaj, údolí Taldura. Foto M. Chytrý

ostřic (Phragmito-Magno-Caricetea), avšaknechy bějí ani záznamy ostatních typůvegetace (např. pramenišť, rašelinišť, polí,ruderálních biotopů, suchých trávníkůnebo skal).

Snímky z databáze, které od r. 1922 dosoučasnosti zapsalo téměř 550 botaniků,slouží jako nenahraditelný zdroj dat probakalářské, diplomové a dizertační prá-ce, pro vědecké studie na národní i mezi-národní úrovni a mají využití v ochraněpřírody. V knižní podobě se s nimi mohouzájemci seznámit v sérii publikací Vege-tace České republiky (M. Chytrý ed.), kterávychází v Nakladatelství Academia.

ziva.avcr.cz 266 živa 6/2010

2

Corypha je jediným rodem skupiny Cory -pheae podčeledi Coryphoideae, který za -hrnuje mohutné jednokmenné stromovitépalmy s široce pochvatými, dlouze řapí-katými dlanitopeřenými induplikátními(podle žilek zřasených do tvaru písmeneV, kdy žilka probíhá jeho bází) listy, čle-něnými asi do třetiny až poloviny v cípy.Na rozhraní čepele a řapíku je na lícnístraně dobře vyvinutý plochý výrůstek –hastula. Bohatě rozvětvené květenství jesloženo z nespočetného množství obou-pohlavných pravidelných trojčetnýchkvětů. Kališní lístky jsou srostlé v krátkýtrojboký až trojcípý lem, korunní jsoumnohem delší, volné, člunkovité, bělavé.Tyčinky ve dvou kruzích mají k bázi lupe-nitě rozšířené nitky (obr. 3), vnitřní přirůs -tají ke korunním lístkům. Svrchní semeníkvznikající na rozšířeném květním lůžku(receptakulum) má tři výrazné rýhy uka-zující srůst ze tří jednovaječných plodo-

listů (synkarpium), z nichž však fertilnízůstává zpravidla jen jeden. Po oplozenídozrává v jednosemennou téměř kulovi-tou dužnatou peckovici s vnějším oplodím(epikarp) chrupavčitým, hladkým, střednímoplodím (mezokarp) dužnatým a vnitřním(endokarp) velmi tenkým, jehož zbytkyzůstávají na povrchu osemení. Endospermje homogenní, někdy s centrální dutinou,embryo drobné.

Rod Corypha pochází z tropů Staréhosvěta. Jeho areál zahrnuje jižní Indii a SríLanku, země bývalé Indočíny, Filipíny,Malajsii, Indonésii, jižní část Nové Gui-neje a dosahuje až na Yorkský poloostrovna severu Austrálie (Dransfield a kol.2008). Vyžaduje vlhké klima tropickýchnížin s monzunovými dešti, případně i zá -plavami. V počtu druhů se však autoři liší:O. Beccari (1933) udává 8, J. Dransfielda kol. (2008) se zmiňují o 6 s tím, že někte-rá jména jsou zřejmě synonyma, takže taxo-

nomická revize je více než nutná. Kvalitnía soudobý zdroj Kew Checklist of Monocotsuvádí pouze pět platných druhů – C. le -comtei, C. microclada, C. taliera, C. umbra -culifera a C. utan.

Rod v Indii podrobně studoval S. K. Basu(1987), který pro tuto oblast uznává čtyřidruhy rozlišené klíčem: C. umbraculifera,C. taliera, C. utan (C. elata) a C. macropoda(někdy hodnocená jako druh, jindy jakosynonymum pro C. utan). Je však překva-pující, že jejich výskyt s výjimkou C. ma -cropoda zřejmě již vůbec není znám z pří-rodních lokalit, ale jen z kultury (botanickézahrady, některé parky a velké zahrady),

Václav Zelený

Koryfa – palma s největšímkvětenstvím

Latinské jméno rodu Corypha (v češtině používané jméno koryfa) pochází z řeč-tiny (koryphe – vrchol) a zřejmě se vztahuje k obrovitému terminálnímu kvě-tenství nad chocholem listů, tvořícímu se jen jednou po několika desítkách letaž v dospělosti. Po dozrání semen palma umírá a patří tedy k rostlinám zvanýmplurieny, podobně jako např. agáve nebo palma Brahea armata, jejíž převislékvětenství dosahuje délky 4–6 m. Nejstarší popis rodu uvedl H. A. van Rheedev díle Hortus Malabaricus (1678–1703) pod místním jménem Codda-panna;název Corypha použil C. Linné ve Species Plantarum (1753), kde uvádí druhC. um bra culifera. Tento článek vznikl především na základě podrobných měřeníkvěten ství, květů a plodů C. umbraculifera na Floridě v posledních desetiletích.

1

2 Fytocenologické snímky v různýchúzemích České republiky podle Českénárodní fytocenologické databáze. Velikost symbolů je proporcionálník počtu snímků. Orig. D. Michalcová