Po kolejích jede vláček,houká přitom do zatáček.Jede zvolna, krok–sun–krok,vozí děti celý rok.

Vidět není,slyšet není,ale náš věk denně mění.Co je to?

(Čas)

Ráno, ráno, raníčkopošlu mamce psaníčko.Co v něm bude psáno?Mami, dobré ráno!

10

Běží, běží oblohou,přestože je bez nohou. Běží vpřed a nikdy zpět,rozsvěcuje celý svět.Naběhá se moc a moc,večer zajde – a je noc.Co je to?

Kutálí se zlatý míč,padne tma –a míč je pryč.

Do každého oknavletí zlatá lokna.

Sestra černá, bratr bílý,každý vládne světu chvíli.Kdo je to?

(Slunce)

(Slunce)

(Sluneční paprsky)

(Den a noc)

Běží, běží, běží had,vždycky vpřed a nikdy vzad.Ocas v horách nahoře,hlavou míří do moře.Co je to?

Tam, kde stojí, lidé mohoupřejít řeku suchou nohou.Už jsem o něm řekl dost –je to . . . . !

Která voda je tak tvrdá,že se o ni můžeš uhodit?

Kdo se protáhnei klíčovou dírkou?

Od města k městu vede cesta,nikdo ji nepostavila nikdo po ní nechodí,leda když ji kovář oková.

Perla padla do zrcadla,udělala kruh.

13

(Řeka)(Řeka a mráz)

(Kapka deště na hladině)

(Most)

(Led)

(Vítr)

Černá duchna nebem letí,

za ní druhá a pak třetí.

Zablýská se, prásk a rup!

Vysype se plno krup.

Co je to?

Kdo to sviští po strništi,

kdo to hvízdá jako svišti?

Kdo to funí přes louky,

bere lidem klobouky?

Vanou vichry, vichry vanou,

zahrají si na jukanou,

na foukanou, na houkanou,

na výskanou, na pískanou,

na mrkanou, na trkanou,

tak se radši držte stranou.

Vanou vichry, vichry vanou,

zítra zase nashledanou!

Taky vás to napadlo,

že je bouřka divadlo?

Černé nebe pářou blesky,

liják šeptá třesky plesky.

Až se bouřka vybouří,

začne koncert kocouří.

14

(Vítr)

(Bouřka)

Letí dravec vzduchoplavec,

silou dechu sfoukne střechu.

Zabubnuje bubeník,

schováme se na seník.

Kdo je ten bubeník?

Nemá křídla, poletuje,

nemá pusu, pohvizduje,

nemá ruce, kácí stromy,

chraň nás, bože, od pohromy!

Nemá sekyru ani pilu,

a přece stromy kácí.

Bručí na nás třesky plesky,

aby zítra bylo hezky.

15

(Bouřka)

(Bouřka)

(Vichřice)

(Vichřice)

(Vichřice)

Bude pršet? Bude hezky?Bude pršet maličko,nebo budou práskat blesky?Prozraď nám to, rosničko!

16

15. 6. Svatý Vít, zelí okop.Na svatého Víta poseč louku, neboj se.

21. 6. Na svatého Aloise otvírá léto bránu.24. 6. O svatém Jánu naprší též do mandele.4. 7. Svatý Prokop, chladna zrána.

13. 7. Svatá Markyta deštěm obmyla.21. 7. Na proroka Daniele vlaštoviček rozloučení.25. 7. Pakli na Jakuba slunce svítí, ve dne v noci svítá.26. 7. Svatá Anna hodila srp do žita.16. 8. Prší-li po svatém Rochu, bývá bláta záplava.24. 8. Pěkně-li o Bartoloměji, má pak tuhá zima býti.8. 9. Panny Marie narození, podzim se blíží.

14. 9. Po svatém Kříži čepici na uši!16. 9. Svatá Ludmila dává trávě pít.21. 9. Po svatém Matúši na pěkný podzim máme naději.28. 9. Na svatého Václava urodí se brambor trochu.

Dokážete opravit popletené pranostiky?Každá z nich se rýmuje. Například Svatá Anna, chladna zrána.

Nebude-li pršet,bude velké... (vedro / sucho / parno),a když bude pršet,namokne ti... (oko / hlava / ucho).

17

18

Kdo najde na obrázku víc nesmyslů?

Náš děda dnes slaví konec školního roku. On je totiž učitelem. Řekl jsemsestře: „Skoč, Katko, do bot a jde se za dědou!“ Sestra Katka skočila dobot a šli jsme. Praha v ranním oparu vypadala záhadně. Z nádraží bylo slyšet: „Nase-dejte do vlaku na třetí koleji…“ Za chvilku jsme byli v Čelakovského uli-ci. Děda bydlí hned vedle sokolovny. Vlevo je řeka, vpravo sad. Koukám,kdo to plave přes řeku – a on děda! Náš děda někdy vyvádí jako zamlada. „Zaplav si taky, nebuď líný!“ volána mě. Někdy si ze mě utahuje: „Podívejme se na svalovce!“ A někdy sezase mračí jako mrak: „Tohle mají být ruce, ten pár špinavých pracek?“Ale teď se tváří zamyšleně: „Pověz mi, Jendo, kde mám kapesník? Jsemsnad slepý, šálí mě smysly?“ Doma už na dědu čekaly tety a my s Katkou jsme se nemohli dohodnout,která je teta Eliška, která je Lenka a která Marta z Tasova. Děda žertoval,že od nich nemá chvilku pokoje, že k němu chodí častěji než pošťák.„Jestli máte hlad,“ volá děda, „v lednici je paštika. Nebo chcete radši ko-kosky?“ Ale teta Hanka pro dědu upekla dort, a tak jsme si vzali dorta děda pravil: „Naše Marcela si celý den zpívá, a dobře dělá, proto si z nívezmeme příklad!“ A tak jsme si společně zazpívali, ale řeknu vám, kdyžspustí pět tet řev, to je rámusu jako na pouti!

V Jendově vyprávění jsou ukryta jména zvířat,ptáků, ryb a hmyzu. Vypátráte je všechna?

19

Poletují tam a zpátky,na zahrádku, ze zahrádky,s prázdnou tam a s plnou zpět,budeme mít sladký svět.

Rybář sítí čeří vzduch,místo ryb je plná much.

Repetilky v rákosícelý večer klábosí.

Jehla letí, postrach dětí,koho píchne,ten se štětí.

Strká sosák do medu,bzučí sladkou koledu.Kdo je to?

Obrázek se třepetá,kampak letí do světa?

Proč se drbeš, voříšku?Kdo tě hryže v kožíšku?

Plete, plete sítě z nití, ale rybu sotva chytí.Kdo je to?

Kdyby byli motýlitlusťoučcí a otylí, to by měli život těžký –křídla by je neunesla,museli by šlapat pěšky.

22

(Včely)

(Pavouk)

(Žáby)

(Pavouk)

(Blecha)

(Motýl)

(Čmelák)

(Vosa nebo včela)

Klepy klep a ťuky ťuk, proklepává dub i buk.Kdo je to?

Nohy tenké jako žíně, bydlí přímo na komíně.Dlouhý zoban, klapy klap,ten se hodí k lovu žab.Kdo je to?

Co se spolu nahašteřímalé čilé koule peří!Neposední, veselí,celý den se popelí.Kdo je to?

Kolik ptácků, tolik hácků

Když pan hajný strelil z pusky,vyplasil nám ptácky.Uleteli z nasí hruskyod Pepíka, od Marusky.A vy, deti, vemte tuzky,pridelejte hácky!

Kdo má zobák, ať se stará!volá křikloun, čimčarará.Sbírám drobky, nekradu –kdo by chtěl být o hladu?Kdo to je?

24

(Vrabčák)

(Datel)

(Čáp)

(Vrabčáci)

Poznáš ptáky po hlase?

1. Vrkú, vrkú, vrkú,živím hodně krků!

2. Koko, koko, kokoko,koktám jen tak naoko.

3. Čím ta čára? Čím ta čára?Čti líp! Čti líp!

4. Hú a hú, hú a hú,já mám velkou odvahu!

5. Dudu, dudu, dudu,nenávidím nudu!

6. Letím k vám, k vám, k vám!Otvírejte krám, krám, krám!

25

Dítě psa je PEJSÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dítě koně KOŇÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dítě krávy KRAVÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dítě vepře VEPŘÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dítě ovce OVČÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dítě kvočny KVOČŇÁTKO . . . . . . . . . . . . .

Dítě jelena JELEŇÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . .

Dítě žáby ŽABÁTKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Je to tak – anebo není?Jak se správně jmenují?

Alík, Alík, Alíček,malý jako . . . . . . . . . . . . . . . . (balíček / špalíček / malíček)Ještě dělá loužičky,pletou se mu . . . . . . . . . . . . (ručičky / nožičky / botičky)Už se pere s . . . . . . . . . . . . , (bačkorou / pantoflí / papučí)kdo ho štěkat naučí?

Vlezlo kotě dírou v plotě,vlezlo kotě do sadu,koulelo si kapku rosy,mělo dobrou náladu.

26

Vzduch a slunce stromům stačí,vodu pijí ze země,kolébají hnízda ptačí,šeptají si tajemně.

Ať si v lese hrají děti,a ne žádní . . . . . . . . . . !(rošťáci / kazisvěti / hajdaláci)

Všechny stromy proklepává –zase budou zdravé,sláva!

Stojí, stojí židle v lese,nikdo si ji neodnese.

Svými zubykácí duby.

Zrcátko v lesní zeleni,zhlížejí se v něm jeleni.

Má rezavý kožíšek,ráda šplhá do výšek.Chcete se s ní skamarádit?Tak jí hoďte oříšek!Kdo je to?

Kdo se skrývá v lese?

(Datel)

(Veverka)

(Studánka)

(Pařez)

(Bobr)

Na apríla jel náš Prokop z Vokovic na Okoř. Kdepak lokomotivou – na kole!Do koše si dal čokoládu, šlapal do kopce, vezl se z kopce a koukal po oko-lí. Ale popletl to dokonale! Jel na Okoř, ale dokodrcal se do Kolína. „Neva-dí,“ řekl Prokop, „v Kolíně je také hezky.“ A bylo. Jaro kolem dokola, širokodaleko kvetly stromy, vysoko na nebi kroužil sokol. Někdo kosil louku, ně-kdo okopával zahrádku a tetky na rohu rokovaly. Rokovaly a prorokovaly: „Okolik se vsadíte, že si ten kluk natluče kokos?“ A taky že ano! Když jel Pro-kop okolo sokolovny, vběhla mu do kola kvočna. Zakdákala „kokodák!“a Prokop vjel rovnou do kovárny, kde se kovář právě chystal okovat kobylu.Ouvej, Prokop se uhodil o kovadlinu do kolena, ale co horšího, kobyla sesplašila, drcla do zdi a kovárna spadla Prokopovi na hlavu. A ty okounějícítetky volaly: „Že si ten kluk nedá pokoj! To je ale divoké pokolení! Ještě ženevrazil do kostela, to by nás tedy šokoval! Kostel je vzácná památka, pra-vé baroko – nebo rokoko?“ A Prokop? Musel se z té zříceniny prokopat. Aleten popleta se prokopal až k protinožcům, tam, co teče řeka Orinoko plnákrokodýlů. A když nasedl do korábu, aby se vrátil domů do Vokovic, řekl siProkop: „Taková cesta kolem světa, to je něco! Až pojedu příště na Kokořín,uvidím třeba Jokohamu.“ To víte – na apríla se Prokopovi může stát cokoliv.

V aprílovém výletě je samé „oko“. Jedno máte podtržené jako nápovědu.Kdo jich najde víc?

Slyšte, slyšte – zrovna dnespřišel ke mně kočkopes.Vypil mlíčko, schroustal kost,pořád ještě neměl dost.Spásl trávu, vypil tůň –a je z něho krávokůň!

30