Dentální hygiena u proteticky sanovaných pacientů

Absolventská práce

Leona Burešová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Praha 1, Alšovo nábřeţí 6

Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka

Vedoucí práce: MUDr. Richard Štulík

Datum odevzdání práce: 19. 4. 2013

Datum obhajoby:

Praha 2013

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe na vypracování mé absolventské práce se nepodílela ţádná jiná osoba a všechny

pouţité zdroje informací jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu pouţité

literatury.

Praha

Podpis

Poděkování

Děkuji MUDr. Richardu Štulíkovi za to, ţe se mě nezištně ujal a celou praxi na mě důsledně

dohlíţel a byl mi nápomocen svými odbornými znalostmi z oboru stomatologie.

Souhlas s použitím práce

Souhlasím s tím, aby má absolventská práce byla veřejně přístupná ostatním studentům

v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo

nábřeţí 6.

Podpis

ABSTRAKT

Burešová Leona

Dentální hygiena u proteticky sanovaných pacientů

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6

Vedoucí práce: MUDr. Richard Štulík

Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 68 stran

Tato absolventská práce se zaměřuje na pacienty s protetickými náhradami a jejich dentální

hygienu. Absolventská práce je rozčleněna na část teoretickou a část praktickou. Na začátku

teoretické části je popsán parodont se všemi svými strukturami. Další kapitola je zaměřena na

jednotlivé typy protetických náhrad. Ty jsou rozděleny na fixní náhrady, k nimţ patří

korunkové náhrady, například fixní můstky, náhrady snímatelné, jejichţ součástí jsou

konstrukční prvky částečných snímatelných náhrad, částečné snímatelné náhrady a celkové

náhrady. Práce se také zabývá náhradami kombinovanými a zubními implantáty, které mají ve

stomatologii velký význam estetický. Další kapitoly teoretické části jsou zaměřeny na

dentální hygienu. Její součástí je zjištění anamnézy, vyšetření stavu chrupu, stavu dentální

hygieny, motivace a instruktáţ. V kapitole o pomůckách pro zlepšení dentální hygieny, které

jsou pouţívány pro náhrady fixní, zubní implantáty a pro náhrady snímatelné, jsou uvedeny

mechanické pomůcky a chemické prostředky. Na konci teoretické části jsou zmíněna rizika

vzniklá zhoršenou dentální hygienou, ke kterým patří zubní plak, který lze zviditelnit

chemicky a odstranit mechanicky. Rizikem je zubní kámen, který se odstraňuje mechanicky.

Další rizika mají mechanické, chemické, alergické a bakteriální příčiny. Získané znalosti byly

ověřeny v praktické části této práce. Byla provedena vyšetření, ošetření, motivace a instruktáţ

6 pacientů, kteří absolvovali celkem 3 návštěvy. U většiny pacientů došlo ke zlepšení jejich

vlastní péče o protetické náhrady a také se zlepšila jejich orální hygiena.

Klíčová slova: dentální hygiena, parodont, pomůcky, protetické náhrady, rizika

ABSTRAKT

Burešová Leona

Dentální hygiena u proteticky sanovaných pacientů

Dental Hygiene in Prosthetic-treated Patients

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6

Vedoucí práce: MUDr. Richard Štulík

Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 68 stran

This graduate work is focused on patients with dental prostheses and their dental hygiene. The

graduate work is divided into a theoretical and practical part. At the beginning of theoretical

part, parodontium with its structures is mentioned. This part describes prosthetics. The

chapter deals with various types of dentures. They are divided into fixed dentures, crowns,

fixed bridges, removable prostheses, partial dentures and total dentures. The work also deals

with combined dentures and dental implants, which have great aesthetic importance. Next

chapters of theoretical part are focused on dental hygiene. There are include anamnesis,

examinations of dental status and status of dental hygiene. In the next chapter based an aids

for improvement of dental hygiene used for fixed dentures, dental implants and removable

prostheses mechanical aids and chemicals are mentioned. At the end of the theoretical part

risk caused by worse dental hygiene are described. These are plaque, which can be visualized

chemically and removed mechanically, tartar, which can be removed only mechanically. In

the practical part of this work acquired knowledge was verified. 6 patients were examined,

treated, motivated and trained. Each of them came for 3 check appointment. The improvement

of their on care of prostheses occured at most patients and their oral hygiene improved.

Key words: dental hygiene, parodontium, aids, dental prostheses, risks

OBSAH

Úvod ......................................................................................................................................... 10

1 Parodont neboli závěsný aparát zubu ........................................................................... 11

1.1 Dáseň neboli gingiva ................................................................................................. 11

1.2 Ozubice neboli periodoncium .................................................................................... 13

1.3 Zubní cement ............................................................................................................. 14

1.4 Alveolární kost ........................................................................................................... 14

2 Protetické řešení chrupu s oslabeným parodontem ..................................................... 16

3 Význam protetiky ............................................................................................................ 18

3.1 Finanční podmínky .................................................................................................... 18

4 Typy protetických náhrad .............................................................................................. 19

4.1 Fixní náhrady ............................................................................................................. 20

4.1.1 Korunkové náhrady ............................................................................................ 20

4.1.1.1 Inleje neboli korunkové inleje ........................................................................ 21

4.1.1.2 Onleje .............................................................................................................. 21

4.1.1.3 Estetické fazety ............................................................................................... 21

4.1.1.4 Částečné korunky ............................................................................................ 21

4.1.1.5 Kořenové čepové nástavby neboli kořenové inleje ........................................ 22

4.1.1.6 Čepové korunky .............................................................................................. 22

4.1.1.7 Celoplášťové korunky ..................................................................................... 22

4.1.1.8 Celoplášťové korunky kombinované .............................................................. 23

4.1.2 Zubní náhrady ..................................................................................................... 23

4.1.2.1 Fixní můstky ................................................................................................... 24

4.1.2.2 Adhezivní náhrady .......................................................................................... 24

4.2 Snímatelné náhrady .................................................................................................... 25

4.2.1 Konstrukční prvky částečných snímatelných náhrad ......................................... 25

4.2.1.1 Kotevní prvky ................................................................................................. 26

4.2.1.2 Stabilizační prvky ........................................................................................... 26

4.2.1.3 Spojovací prvky .............................................................................................. 27

4.2.1.4 Tělo náhrady ................................................................................................... 27

4.2.2 Zubní náhrady označované jako částečné neboli parciální snímatelné náhrady 27

4.2.2.1 Snímatelné můstky .......................................................................................... 27

4.2.2.2 Sedlové náhrady .............................................................................................. 28

4.2.2.3 Deskové náhrady ............................................................................................. 29

4.2.3 Zubní náhrady označované jako celkové neboli totální snímatelné náhrady ..... 29

4.3 Kombinované náhrady ............................................................................................... 29

4.3.1 Zubní náhrady ..................................................................................................... 29

4.3.1.1 Hybridní náhrady ............................................................................................ 29

4.4 Zubní implantáty ........................................................................................................ 30

5 Význam estetiky............................................................................................................... 31

5.1 Rizika v estetice ......................................................................................................... 31

6 Hygiena dutiny ústní ....................................................................................................... 32

6.1 Anamnéza .................................................................................................................. 32

6.2 Stav chrupu ................................................................................................................ 32

6.3 Stav dentální hygieny ................................................................................................. 33

6.3.1 Indexy ................................................................................................................. 33

6.3.1.1 Gingivální index označovaný jako PBI .......................................................... 34

6.3.1.2 Parodontální index označovaný jako CPITN .................................................. 34

6.3.2 Motivace ............................................................................................................. 36

6.3.3 Instruktáţ ............................................................................................................ 36

6.3.3.1 Techniky čištění zubů ..................................................................................... 36

7 Pomůcky pro zlepšení dentální hygieny ........................................................................ 38

7.1 Fixní náhrady a zubní implantáty .............................................................................. 38

7.1.1 Mechanické pomůcky ......................................................................................... 38

7.1.1.1 Zubní kartáček ................................................................................................ 38

7.1.1.2 Jednosvazkový kartáček ................................................................................. 39

7.1.1.3 Mezizubní kartáček ......................................................................................... 39

7.1.1.4 Dentální vlákno ............................................................................................... 40

7.1.2 Chemické prostředky .......................................................................................... 40

7.1.2.1 Zubní pasty ..................................................................................................... 41

7.1.2.2 Ústní vody ....................................................................................................... 41

7.1.2.3 Gely ................................................................................................................. 42

7.1.2.4 Prášky .............................................................................................................. 42

7.2 Snímatelné náhrady .................................................................................................... 42

7.2.1 Mechanické pomůcky ......................................................................................... 42

7.2.1.1 Speciální zubní kartáček ................................................................................. 42

7.2.2 Chemické prostředky .......................................................................................... 43

7.2.2.1 Tablety ............................................................................................................ 43

7.2.2.2 Fixační krémy ................................................................................................. 43

8 Rizika vzniklá zhoršením dentální hygieny .................................................................. 44

8.1 Zubní plak .................................................................................................................. 44

8.1.1 Chemické prostředky neboli chemické inhibitory .............................................. 45

8.1.1.1 Roztoky ........................................................................................................... 45

8.1.1.2 Indikátory plaku .............................................................................................. 45

8.1.2 Mechanické odstranění ....................................................................................... 46

8.1.2.1 Seškrabávání plaku ......................................................................................... 46

8.2 Zubní kámen .............................................................................................................. 46

8.2.1 Mechanické odstranění ....................................................................................... 46

8.2.1.1 Seškrabávání kamene ...................................................................................... 47

9 Rizika vzniklá z různých typů příčin ............................................................................ 48

9.1 Poškození na protézním loţi ...................................................................................... 48

9.1.1 Mechanické příčiny ............................................................................................ 48

9.1.2 Chemické příčiny ................................................................................................ 48

9.1.3 Alergické příčiny ................................................................................................ 49

9.1.4 Bakteriální příčiny .............................................................................................. 49

10 Praktická část .................................................................................................................. 50

10.1 Cíl praktické části ...................................................................................................... 50

10.2 Pracovní hypotézy ...................................................................................................... 50

10.3 Metodika .................................................................................................................... 50

10.4 Kazuistiky .................................................................................................................. 51

10.5 Závěr praktické části .................................................................................................. 61

Závěr ........................................................................................................................................ 62

Seznam obrázků ...................................................................................................................... 63

Seznam zkratek ....................................................................................................................... 64

Seznam použité literatury a zdrojů informací ..................................................................... 65

Seznam příloh ......................................................................................................................... 67

10

Úvod

V dnešní době, která klade na značnou část populace vysoké nároky na pracovní nasazení,

loajalitu a dokonalý vzhled, je nutností mít chrup v alespoň uspokojivém stavu. Počátkem 90.

let, kdyţ skončily povinné zubní prohlídky ve školách, se zvýšil výskyt kazivosti zubů

a následně jejich extrakce. Děti z 90. let jsou nyní ve věku, kdy potřebují nahradit

extrahované zuby protetickými náhradami. Extrakce a obroušení zubů je nevratný jev, tudíţ

se musí chybějící zuby nahrazovat protetickými náhradami. Kdyby se, v minulých dvaceti

letech dodrţovaly zásady dentální hygieny, mohly se, u dnešních třicátníků, pouţívat

protetické náhrady pouze v poúrazových stavech. Takto má protetické náhrady vysoké

procento lidské populace a značná část z ní vůbec netuší, ţe péče o náhrady má být

na programu dne. Téma mé absolventské práce bylo předem jasné. Zvolila jsem si takovou

problematiku, která je mi blízká a tou je péče o zubní náhrady. Na pracovišti, kde jsem šetření

prováděla, byla značná část pacientů s protetickými náhradami, tudíţ jsem neměla nouzi

o studijní „materiál“.

Cílem absolventské práce je poskytnout studentům určitý přehled z odvětví protetické

stomatologie a dentální hygieny. Také, v rámci kazuistik, jim předvést způsob ošetření

s protetickými pacienty.

11

1 Parodont neboli závěsný aparát zubu

Pro správnou funkci zubu je důleţitou součástí parodont (obr. 1), který je také funkčním

systémem tkání (tvrdých a měkkých).

Parodont, podle hlediska vývoje, můţeme rozdělit na tkáně:

Krycí (epitelového původu), kam patří dáseň (gingivodentální spojení).

Podpůrné (mezenchymového původu), kam patří ozubice, zubní cement a alveolární kost.

Tyto součásti tvoří dohromady funkční jednotku, avšak liší se lokalizací, tkáňovou

architektonikou a skladbou (biochemickou a buněčnou).

Obrázek 1 Anatomické struktury – parodontu

1.1 Dáseň neboli gingiva

Sloţkou mastikační ústní sliznice je gingiva, která kryje část alveolárního výběţku a část zubu

(koronálně nasedá ke sklovině na povrchu korunky zubu), na němţ okraj gingivy sleduje

cementosklovinnou hranici, kterou na zubních ploškách přesahuje asi o 2 mm. Ve sliznici

alveolárního výběţku přechází apikálním směrem. Nezbytnou součástí je mukogingivální

hranice, která tvoří přechod mezi gingivou a alveolární kostí a nenachází se na tvrdém patře.

Zdravá dáseň má růţovobílou barvu, tuţší konzistenci a je bez cévní kresby. Při klinickém

vyšetření má dolíčkovaný povrch (stippling), který je podmíněn existencí papil lamina propria

a nekrvácí ani spontánně ani při netraumatizujícím klinickém vyšetření. Makroskopicky

12

se mění vzhled dásně s rostoucím věkem. Na povrchu převaţuje rohovějící vrstevnatý

dlaţdicový epitel (ortokeratóza, parakeratóza). Na boku sedel mezizubních papil

a na gingivální stěně dásňového ţlábku je nerohovějící epitel. Cévní pleteň plexus gingivalis

se vyskytuje v subepitelové vazivové tkáni dásně. K periostu alveolární kosti je dáseň

připojena supraalveolárními vazy. Mezi dnem fyziologického dásňového ţlábku a hřebenem

alveolárního septa (vazivový úpon), se vazivová kolagenní vlákna, vycházející z lamina

propria mucosae, upínají do cementu.

Gingivu, podle anatomického hlediska, můţeme rozdělit na dvě části:

Volnou gingivu (marginální), která zasahuje od svého okraje do úrovně dna fyziologického

dásňového ţlábku, nemá pevný (kostní) podklad, je pohyblivá a má ztenčený okraj. Její výška

je 0,5 aţ 2,0 mm ve směru vertikálním. Úzký štěrbinovitý prostor mezi vnitřní plochou volné

gingivy a stěnou zubu se nazývá jako fyziologický dásňový ţlábek. Jeho šířka je přibliţně

0,15 mm a jeho histologická hloubka je 0,3 aţ 0,5 mm. Tento prostor obsahuje gingivální

tekutinu a obklopuje cirkulárně zub. Prohloubením fyziologického dásňového ţlábku vzniká

parodontální chobot (pravý či nepravý), který se pouţívá v souvislosti s nemocným

parodontem. V mezizubních prostorech vytváří marginální gingiva mezizubní papily, které

vyplňují prostory mezi zuby a vyznačují se různě širokými sedly. Tyto mezizubní papily

aproximálně obemykají bod či plošku kontaktu sousedních zubů. Do marginální či alveolární

gingivy se můţe upínat uzdička horního rtu či dolního rtu a někdy je na rozhraní marginální

a alveolární gingivy paramarginální rýha.

Připojenou gingivu (alveolární), která zasahuje od rozhraní mezi dásní a sliznicí do úrovně

dna fyziologického dásňového ţlábku a krycí cervikální třetinu zubního kořene. Přiléhá pevně

k periostu alveolárního výběţku, tudíţ ke kostnímu podkladu. Její šířka je různá, nejčastěji je

ve frontálním úseku 3 aţ 4 mm a v laterálním úseku 2 mm. Její šíře, která je nedostatečná či

chybí úplně, se označuje jako mělké vestibulum oris (vrozené či získané).

Gingivodentální spojení

Na dně fyziologického dásňového ţlábku se nachází spojovací epitel, kterým je tvořeno

gingivodentální spojení (attachment). Spojovací neboli těsnící epitel zajišťuje spojení gingivy

se zubem. Jeho výška je 1,5 aţ 2 mm a šířka 0,1 mm.

Dvě vrstvy spojovacího epitelu jsou:

13

Stratum basale, kdy ho tvoří jedna vrstva buněk schopných reprodukce a produkující materiál

bazální membrány. K té jsou buňky připojeny hemidesmosomy.

Stratum suprabasale, které je tvořeno hodně vrstvami buněk neschopných reprodukce

a orientovaných paralelně se zubem. Jsou spojeny desmozomy.

1.2 Ozubice neboli periodoncium

Relativně pruţné a pevné spojení zubu s kostním lůţkem zajišťuje periodoncium, které je

tvořeno závěsnými (periodontálními) vazy, produkovanými ze svazků kolagenních fibril.

Ozubice je společně s alveolární kostí schopná přizpůsobit se fyziologickým silám, které

na ně působí při mastikaci nebo řeči.

Dva oddíly periodoncia jsou:

Supraalveolární vazy, které zajišťují přimknutí volné gingivy k povrchu zubu. Jejich průběh

je horizontální, vertikální a šikmý. Také se dělí podle míst svých úponů na vazy

dentogingivální, dentoalveolární, dentoperiostální, alveologingivální, cirkulární, intrapapilární

a transseptální.

Intraalveolární vazy (Sharpeyovy vazy), které v periodontální štěrbině zajišťují spojení kostní

stěny alveolu s povrchem kořene, oblasti rozvětvení kořenů s vrcholky mezikořenových

kostních sept. V klidném stavu jsou tyto vazy lehce kontrahovány. Dělí se podle průběhu

a lokalizace na vlákna hřebenová, horizontální, interradikulární, šikmá a apikální.

Kolagen typu I umoţňuje tvorbu svazků kolagenních vláken a je hlavní sloţkou

periodontálních vazů.

Kříţící se periodontální vazy, nervy a cévy probíhají v periodontální štěrbině. Prostor mezi

nimi je vyplněn pojivovou tkání, jejíţ nediferencované buňky jsou schopné transformace

ve fibroblasty, cementoblasty a osteoblasty. Fibroblasty periodontální štěrbiny vytvářejí

proteiny a jsou schopny kontrakce a fagocytózy. Ztráta inzerční plochy pro periodontální vazy

znamená ztrátu zubního cementu a alveolární kosti, coţ vede značně k jejich úbytku.

14

1.3 Zubní cement

Zubní cement kryje povrch kořene zubu. Je funkční součástí parodontu a anatomickou

součástí zubu. Společně s ozubicí a alveolární kostí vytváří funkční jednotku, představující

podpůrnou část parodontu.

Acelulární fibrilární cement neobsahuje kolagenní vlákna ani buňky. Vyskytuje se na sklovině

a kořenovém dentinu.

Acelulární fibrilární (vláknitý) cement neboli primární cement obsahuje kalcifikovaná

kolagenní vlákna. Vyskytuje se ve střední a cervikální třetině kořene zubu.

Celulární fibrilární (vláknitý) cement neboli sekundární cement nemá přímý vztah ke spojení

zubu s okolím, neboť jeho matrix obsahuje vnitřní kolagenní vlákna. Vyskytuje se u hrotu

kořene zubu. Tvoří ho nově transformované cementoblasty, které se přeměňují v cementocyty

s apozicí sekundárního cementu s věkem. Apozice tohoto cementu přetrvává v průběhu

ţivota, pokud není přerušena nějakým patologickým procesem.

V periodonciu z nediferencovaných vazivových buněk se transformují i cementoklasty, které

způsobují resorpci (úbytek) zubního cementu. Na povrchu je zubní cement,

při mikroskopickém vyšetření, nerovný.

1.4 Alveolární kost

Vnitřní povrch alveolárního výběţku (zubního lůţka) je vytvořen z kompaktní kosti, která

se dělí na zevní lamelu, která je pokrytá periostem a vnitřní lamelu, která ohraničuje

periodontální štěrbinu a periost se na povrchu nevyskytuje. Kompaktní kost je v oblasti hrotu

perforována drobnými otvůrky, kterými do periodontální štěrbiny procházejí nervy a cévy.

Pod kompaktní kostí je spongiózní kost s kostní dření. Kost alveolu není v celém rozsahu

čelisti stejné tloušťky. Slabší bývá ve frontálním úseku, hlavně na vestibulární straně můţe

být aţ hodně tenká nebo můţe dokonce chybět za vzniku kostních dehiscencí a fenestrací.

Alveoly (zubní lůţka) jsou odděleny interdentálními (mezizubními) septy. Uvnitř alveolů

vícekořenových zubů jsou interradikulární neboli intraalveolární (mezikořenová) septa.

Remodelace (přestavba) kostního lůţka je v průběhu ţivota fyziologická.

15

Osteoblasty a kost lemující buňky se diferencují z osteogenních prekurzorových buněk

vznikajících z mezenchymu. Osteoblasty produkují kostní matrix a kost lemující buňky

se objevují na povrchu kosti, kdyţ neprobíhá její remodelace a zřejmě zabraňují osteoklastům

v resorpci kosti. S rostoucím věkem, dochází k úbytku kosti jen minimálně.

16

2 Protetické řešení chrupu s oslabeným parodontem

Protetické ošetření u chrupu s oslabeným parodontem je namáhavé, nákladné a často bývá

velice důleţité.

Dvě základní situace při plánování tohoto ošetření v defektním chrupu s oslabeným

parodontem:

Protetické ošetření, které je třeba uskutečnit během parodontologické léčby.

Protetické ošetření, které lze uskutečnit po skončení parodontologické léčby.

Zvaţovat moţnosti a potřebu protetického ošetření je nezbytné jiţ při plánování

parodontologické terapie.

U pacientů s parodontitidou, kde je potřeba uskutečnit protetické ošetření během

parodontologické léčby, se doporučují provizorní protézy (imediátně) a upřednostňují

se provizorní fixní můstky před provizorními snímatelnými protézami.

Pokud je moţné protetické ošetření uskutečnit po skončení parodontologické léčby nebo

pokud má pacient provizorní protézy, tak k úplnému protetickému ošetření přistupujeme

po likvidaci parodontálních chobotů (v chrupu s redukovaným, avšak zdravým závěsným

aparátem zubu).

Při definitivním ošetření chrupu s oslabeným parodontem upřednostňujeme fixní protézy

(fixní můstky), které se zhotovují podle obecně platných zásad. Bývá to snaha o plošné

kotvení fixních můstků (dlahovací můstky), moţnost zhotovení extendovaného fixního

můstku a další.

Při definitivním ošetření chrupu s oslabeným parodontem a při nutném pouţití snímatelných

protéz, upřednostňujeme za ideální řešení hybridní protézy, které můţou být kotveny

teleskopickými korunkami, kotevními třmeny a attachmenty.

Kaţdé protetické ošetření můţe být někdy pěkně zkomplikované. Pacienti přicházejí

do ordinace s různým přáním a poměrně často si přejí finančně méně nákladná protetická

řešení. Pomocí ekonomicky méně náročných snímatelných protéz je moţné jim jejich přání

splnit.

17

Finančně nákladnější bývají dentální implantáty, kde o jejich pouţití je třeba přemýšlet uţ

při plánování terapie.

18

3 Význam protetiky

Protetika je důleţitou součástí stomatologie a má za úkol zlepšení nebo úplnou obnovu funkce

mastikační (příjem a poté rozmělnění potravy), fonační (výslovnost) a estetické (vylepšení

vzhledu). Význam protetiky spočívá také v úloze léčebné a preventivní a dále nahrazuje

chybějící zuby a přilehlé alveolární výběţky a doplňuje měkké a tvrdé tkáně, které chybí.

Příčinou chybění zubů můţou být různé úrazy nebo extrakce zubů. Při nedostatečné hygieně

orální dutiny můţou v ústech nastat různé komplikace, které se někdy řeší pomocí

protetického výkonu.

Kaţdá zubní náhrada by měla ladit s celkovým výrazem obličeje a splňovat tak reálná přání

pacienta. Je důleţité u pacienta zohlednit postoj k orálnímu zdraví, ústní hygieně a zjistit,

do jaké míry můţeme očekávat jeho spolupráci. Nezbytnou součástí je anamnéza a potřebný

čas.

3.1 Finanční podmínky

Cena a finanční moţnosti pacienta jsou v současné době limitujícím faktorem při návrhu

konkrétního typu protetického řešení. Keramické systémy, slitiny ušlechtilých kovů a dentální

implantáty je třeba v těchto situacích nahradit alternativními finančními materiály

a metodami. Pokud bude zubní náhrada jednodušší, tím bude i její cena niţší. Čím sloţitější

však bude protetická náhrada, tím vyšší bude její cenová hodnota. Na ekonomicky náročnější

ošetření si pacient můţe ušetřit, protoţe mu pomůţe ošetření realizované postupně. Důleţité

je zmínit ţivotnost a záruku na vykonanou práci.

19

4 Typy protetických náhrad

Protetické náhrady nahrazují ztracené zuby a alveolární výběţky čelistí. Jedná se tedy o fixní

náhrady nebo snímatelné náhrady. Důleţité je zkonstruovat protézu tak, aby nahradila

chybějící chrup a obnovila tak jeho funkci. Nezbytné je také vytvoření harmonického souţití

mezi neţivou protézou a ţivým prostředím, protoţe protézy jsou pro lidský organismus

cizorodými objekty. Dalším úkolem protetických náhrad je rehabilitovat orofaciální systém

a dále zachytávat síly, které vznikají činností ţvýkacích svalů. Tyto síly musí náhrada

zachytávat na ţvýkací ploše a přenášet ţvýkací tlak, který zde vznikl, na kost. Charakteristika

protetických náhrad má různá kritéria.

Náhrady, podle přenosu ţvýkacího tlaku, můţeme rozdělit na tři druhy:

Dentální náhrady, které k přenosu ţvýkacího tlaku vyuţívají zuby nebo kořeny zubů

(korunkové náhrady a ze zubních náhrad sem patří fixní a snímatelné můstky).

Dentomukózní náhrady, které ke smíšenému přenosu ţvýkacího tlaku vyuţívají zuby nebo

alveoly bez zubů (z částečných snímatelných náhrad sem patří sedlové a deskové náhrady).

Mukózní náhrady, které k čistě mukóznímu přenosu ţvýkacího tlaku vyuţívají sliznici

protézního loţe (částečné snímatelné náhrady s jednoramennými drátěnými retenčními

sponami a celkové náhrady).

Náhrady, podle časového hlediska a ţivotnosti, můţeme rozdělit na tři druhy:

Trvalé neboli definitivní náhrady, které se zhotovují na období, ve kterém neočekáváme velké

změny na pilířových zubech nebo na sliznici protézního loţe.

Přechodné neboli dlouhodobě provizorní, které se zhotovují v situacích, ve kterých plánujeme

po určitém čase přestup na kvalitativně jiný druh protetického řešení.

Provizorní neboli krátkodobě provizorní, které se zhotovují jako prozatímní řešení. Musí

vykonávat důleţité funkce do doby, neţ je přichystána trvalá náhrada. Vyrábí se také před

plánovanými extrakcemi (v podobě imediátních náhrad) nebo po ztrátě zubů v krátkém

časovém rozmezí (v podobě poloimediátních náhrad).

Náhrady, podle ukotvení v dutině ústní, můţeme rozdělit na tři druhy:

20

Fixní náhrady, které jsou pevně natmeleny na zubech, kořenech zubů nebo na dentálních

implantátech a nelze je kdykoliv sundat.

Snímatelné náhrady, které jsou ukotveny na zbývajících zubech, případně jsou volně nasazeny

v dutině ústní po ztrátě všech zubů a lze je libovolně sejmout.

Kombinované náhrady, které jsou kombinací fixní i snímatelné části, kde na fixní konstrukci

nasedá snímatelná protéza a dohromady vzniká funkční celek.

Náhrady, podle typu nahrazovaných tkání, můţeme rozdělit na tři druhy:

Korunkové náhrady, které nahrazují tvrdé zubní tkáně na samostatných zubech.

Zubní náhrady, které nahrazují samostatné ztracené zuby, celé zubní oblouky nebo přilehlé

měkké a tvrdé zubní tkáně, které chybí.

Speciální náhrady, které se vyuţívají při vrozených anomálií nebo po úrazech.

4.1 Fixní náhrady

Fixní náhrady doplňují klinickou korunku, která je zničená nebo zastupují celou korunku,

která chybí. Nahrazují také chybějící zub nebo skupiny zubů, tudíţ mezery, které jsou

ohraničeny pilíři. Pevné zubní náhrady mají své určité výhody a nevýhody. Mezi výhody lze

zařadit větší pohodlí při pouţívání, netraumatizují a lepší zvykání si na náhradu. Nevýhodou

můţe být horší hygiena. Fixní náhrady zahrnují korunkové náhrady a zubní náhrady.

4.1.1 Korunkové náhrady

Korunkové náhrady doplňují klinickou korunku, která je přirozená. Skupinu korunkových

náhrad tvoří rekonstrukce části korunky a různé druhy korunek.

Mezi rekonstrukce části korunky lze zařadit inleje, onleje, estetické fazety, částečné korunky

(polokorunky) a kořenové čepové nástavby.

Dále do skupiny korunkových náhrad patří čepové korunky, celoplášťové korunky

a celoplášťové korunky kombinované.

21

4.1.1.1 Inleje neboli korunkové inleje

Inleje se zhotovují v laboratoři a slouţí jako výplně, které zcela nevyplňují ţvýkací zubní

plošku. Lze jimi nahradit zničené tvrdé zubní tkáně. Pouţívají se jako samostatné nebo jako

konstrukční prvky malých fixních můstků. Podle druhu materiálu můţou být z dentálních

slitin ušlechtilých kovů, z keramiky nebo z kompozitních plastů.

4.1.1.2 Onleje

Onleje vyplňují téměř celou ţvýkací zubní plošku (včetně hrbolků). Pouţívají

se u zeslabených hrbolků, při rekonstrukcích okluze (při zvyšování skusu) a můţou být

součástí malých můstků. Podle druhu materiálu můţou být celokovové, keramické nebo

kompozitní.

4.1.1.3 Estetické fazety

Estetické fazety vyplňují laboratorně vytvořenou vestibulární část zubu. Vyrábějí

se v laboratoři (nepřímo) nebo v ordinaci (přímo). Fazety se kvůli estetice uplatňují hlavně

do frontálního úseku chrupu. Jako materiál se upřednostňuje více keramika, na základě

lepšího estetického vzhledu v porovnání s kompozitním plastem. Můţou být také vyuţity

plasty druhu světlem polymerujících sklokompozit.

4.1.1.4 Částečné korunky

Do skupiny částečných (parciálních) korunek patří tříčtvrteční korunky a polokorunky.

Polokorunky doplňují orální část zubu, která chybí. Dnes se u nás vyrábějí jen velmi málo

polokorunky Rankovy a Carmichelovy. Rankova polokorunka se vytvářela obvykle přímo,

protoţe preparace i otisk byly docela sloţité. Částečné korunky se pouţívají pro samostatné

zuby nebo u malých středních můstků (jako pilířové konstrukce). Jako materiály se pouţívají

dentální slitiny, keramika nebo plast (s vyšší mechanickou odolností).

22

4.1.1.5 Kořenové čepové nástavby neboli kořenové inleje

Kořenovou nástavbou doplňujeme ztracenou nebo kazem poškozenou korunkovou část. Tato

nástavba obsahuje korunkovou část, která svým tvarem napodobuje preparovaný pilíř

a kořenovou část, která je pomocí čepu ukotvena v kořeni (endodonticky ošetřeném).

Pouţívají se tam, kde je v nebezpečí rezistence pahýlu nebo retence umělé korunky. Vyrábějí

se v laboratoři (nepřímo), kdyţ je velké odchýlení korunkové a kořenové osy nebo v ordinaci

(přímo), kdyţ je shoda korunkové a kořenové osy. Pro přímou dostavbu nebo nepřímou

dostavbu lze vyuţít prefabrikované čepy. V kořenovém kanálku by měl být čep co nejdelší.

Podle druhu materiálu můţou být kořenové nástavby ze slitin kovů nebo keramické. Dnes

se pouţívají kvalitní dentální slitiny, které jsou vyhrazeny pouze pro fixní náhrady. Podstatné

je, ţe tvar kořenové nástavby by měl zohlednit místo pro budoucí korunku a poskytnout jí tak

retenci a podporu.

4.1.1.6 Čepové korunky

Čepová korunka je konstrukce, která doplňuje chybějící klinickou korunku a je zasazená

čepem v kořeni. S kořenovou částí vytváří funkční celek. Dnes se vyrábějí jen velmi málo.

Richmondova korunka vytváří jeden celek spojením fazetované korunky a kořenové inleje.

Litá Richmondova korunka je čepová korunka s obroučkovou bazí. Čepové korunky

se pouţívají pro samostatné zuby a můţou být součástí můstkové konstrukce. Zbývající kořen

by neměl být čepem poškozen a korunka by měla vyhovovat. Podle druhu materiálu můţe být

korunka vyrobena jako celokovová, s keramikou nebo plastovou fazetou.

4.1.1.7 Celoplášťové korunky

Podle druhu materiálu můţou být tyto korunky kovové, keramické nebo plastové.

Celoplášťové korunky kovové jsou nejjednodušší. Pouţívají se na samostatné zuby

do postranního úseku chrupu nebo u můstků (jako pilířové konstrukce). Můţou být vyrobeny

pouze z dentálních slitin.

23

Celoplášťové korunky keramické (ţaketové korunky) jsou nejestetičtější. Pouţívají

se u malých můstků (jako pilířové konstrukce) do frontálního i laterálního úseku chrupu.

Ţaketové korunky tolik nedráţdily závěsný aparát zubu. Materiálem jsou keramické hmoty.

Celoplášťové korunky plastové (ţaketové korunky) jsou také estetické. Pouţívají

se na samostatné zuby do předního úseku chrupu, pro postranní zuby nebo u provizorních

můstků (jako pilířové konstrukce). Materiály do předního úseku lze pouţít dimetakrylátové

pryskyřice a kompozitní plasty polymerující světlem. Do postranního úseku lze pouţít

sklokompozita.

4.1.1.8 Celoplášťové korunky kombinované

Kombinované znamená proto, ţe vytvářejí najednou kombinaci více materiálů. Můţe to být

dohromady kov s keramikou nebo kov s fazetovacími plasty.

Krňoulová, Hubálková (2002) ve své knize uvádějí, ţe celoplášťové korunky s kovem

a keramikou (kovokeramické nebo metalokeramické) jsou velmi estetické. Kovovou

konstrukci překrývá keramický plášť a to většinou v celém rozsahu. Materiály pro kovovou

konstrukci můţou být dentální slitiny a pro keramický plášť různě tavitelné keramiky.

Krňoulová, Hubálková (2002) ve své knize uvádějí, ţe celoplášťové korunky s kovem

a plastem jsou také estetické a záleţí na zvoleném materiálu. Tyto korunky tvoří plášť, který

je z dentální slitiny (obvykle na orální straně) a fazetovacího plastu. Pouţívají

se na samostatné zuby do předního a postranního úseku chrupu nebo u můstků (jako pilířové

konstrukce).

4.1.2 Zubní náhrady

Skupinu zubních náhrad tvoří můstky (můstkové konstrukce), které se skládají z několika

částí.

24

4.1.2.1 Fixní můstky

Jedná se o náhrady chybějících zubů, jestliţe je mezera z obou stran ohraničená zuby. Jejich

úkolem je tedy zaplnit mezery po ztracených zubech a obnovit funkce chrupu.

Tři části fixního můstku jsou:

Korunky, které se v můstku nazývají jako pilířové konstrukce. Jejich funkce spočívá

v ohraničování mezery. Mezi méně časté pilířové konstrukce patří inleje, onleje a částečné

korunky. Za frekventované se povaţují celolité nebo fazetové korunky. Druh pilířové

konstrukce je důleţité vybrat správně kvůli mechanické odolnosti.

Mezičleny vytvářejí tělo můstku. Jejich důleţitou funkcí je doplnění ztracených zubů a tím

zaplnění mezery. Z anatomického hlediska však plně nenahrazují ztracený zub, ale mají

redukovat okluzní plošku. Záměrem této redukce je u pilířových zubů zmenšit zátěţ

a poskytnout hygienu, která nebude komplikovaná. V této situaci je vyhovující proplachovací

mezičlen (nedotýká se sliznice), který bývá v postranním úseku chrupu. Mezičleny by neměly

dráţdit alveolární sliznici a vhodným příkladem je právě proplachovací můstek. Naopak by

měly poskytnout dokonalou mechanickou stabilitu.

Krňoulová, Hubálková (2002) ve své knize uvádějí, ţe spoje, by měly být silné. Výšku a tvar

mezizubní papily musí jejich modelace splňovat. Nezbytná je i redukce z vestibulární strany.

Extendované můstky neboli dens pendens

Krňoulová, Hubálková (2002) ve své knize uvádějí, ţe se jedná se o můstky, které mají volný

člen (distálně či meziálně). Tento volný člen bývá kotven na dvou nebo více pilířích.

Pouţívají se u pilířů s dobrým biologickým faktorem a lze pouţít také pilíře s redukovaným

parodontem (mírně či středně) bez zánětu a velkých parodontálnách chobotů.

4.1.2.2 Adhezivní náhrady

U adhezivních náhrad se dělá minimální preparace pilířových zubů a můţou být natmeleny

na částečně preparované či nepreparované pilíře. Tyto náhrady můţou propojovat zuby

v zubním oblouku a také je dlahovat. Konstrukce můţe nést náhradu jednoho aţ dvou

chybějících zubů. Druhy konstrukcí byly různé, ale v dnešní době se pouţívá neperforovaná

25

(Maryland). Adhezivní konstrukce jsou adhezivní můstky (obr. 2), extrakoronální adhezivní

attachmenty a speciální konstrukce.

Obrázek 2 Adhezivní konstrukce – adhezivní můstek

Adhezivní můstky neboli lepené můstky

Jedná se o fixní můstky s kovovou konstrukcí, které jsou přilepeny k naleptanému povrchu

skloviny pilířových zubů. V postranním úseku se nazývá jako Marylandský můstek.

Adhezivní můstky pouţíváme u malých mezer nebo jako dlahování zubů s oslabeným

parodontem.

4.2 Snímatelné náhrady

Snímatelné náhrady se dají nasazovat a vyjímat z dutiny ústní. Náhrada se skládá

z pryskyřičných zubů a pryskyřičného těla, které představuje dáseň. Umělý chrup udrţuje

původní tvar a výraz obličeje bez propadlých rtů a mimických svalů. Snímatelné zubní

náhrady mají své výhody a nevýhody. Mezi výhody lze zařadit lepší hygienu (mimo ústa)

a niţší finanční náklady. Nevýhodou můţe být horší zvykání si na náhradu. Pokud snímatelné

náhrady nahrazují pouze úseky ztracených zubů (zbytkový chrup), jedná se o částečné

snímatelné náhrady. Pokud však nahrazují všechny ztracené zuby (bezzubý chrup), potom

se pouţívají celkové snímatelné náhrady.

4.2.1 Konstrukční prvky částečných snímatelných náhrad

Částečné snímatelné náhrady se skládají z konstrukčních prvků, které vytvářejí skupinu

obsahující kotevní prvky, stabilizační prvky, spojovací prvky a tělo náhrady.

26

4.2.1.1 Kotevní prvky

Kotevní prvky upevňují tělo částečné snímatelné náhrady na zbývajících (přirozených)

zubech v čelisti. Jejich funkcí je přenášet ţvýkací tlak na přirozené zuby a zajišťují náhradu

proti silám páčivým a transverzálním.

Dvě skupiny kotevních prvků jsou:

Sponové prvky, které jsou spony a obklopují zubní korunku. Jejich funkcí je přenášet ţvýkací

tlak, stabilizovat náhradu a mají také úkol retenční. Sponu tvoří různě zakroucené háčky

(drátěné nebo lité). Tyto háčky jsou obvykle v oblasti zubního krčku, aby zajistily stabilitu

náhrady při mluvení a ţvýkání. Spona obsahuje retenční rameno, stabilizační rameno

a okluzní trn. Retenční rameno jde přes dva kvadranty pod dělicí linií a je většinou

na vestibulární straně. Zhotovuje se jako drátěné nebo lité. Jinak je tomu u stabilizačního

ramena, které prochází nad i po a je obvykle na orální straně. Zhotovuje se vţdy lité. Poslední

je okluzní trn, který přenáší ţvýkací tlak na sponový zub a stabilizuje náhradu.

Krňoulová, Hubálková (2002) ve své knize uvádějí, ţe kotevní neboli sponové korunky jsou

takové, kterými opatřujeme kotevní zuby před zhotovením částečných snímatelných náhrad.

Nesponové prvky, které jsou zásuvné spoje, kotevní třmeny, teleskopické a kónusové

korunky. Zásuvné spoje jsou většinou uvnitř v těle protézy a umoţňují připojit náhradu

k pilířovým zubům opatřeným pevnou konstrukcí. Skládají se z patrice (pozitivní část)

a matrice (negativní část). Obě dvě do sebe zapadají. U kotevních třmenů je také patrice

(třmen) a matrice (jezdec).

Teleskopické a kónusové korunky se vyznačují pomocí dvou na sebe přiléhajících plášťů.

Dvojité korunky neboli teleskopy jsou dvě korunkové náhrady nasedající na jeden pilíř.

Pouţívají se jako kotevní prvky pro snímatelné můstky a částečné protézy.

4.2.1.2 Stabilizační prvky

Dostálová (2004) tvrdí, ţe stabilizační prvky jsou součástí sponového i nesponového

kotevního systému nebo jsou samostatnými částmi u snímatelné náhrady. Vyuţívají

se k eliminaci páčení a hodně se uplatňují k dlahování. Mezi tyto prvky patří průběţná spona,

která vznikne spojením rigidních ramen dvou nebo více opěrných částí spon.

27

4.2.1.3 Spojovací prvky

Spojovací prvky, jsou většinou jednotlivé části těla protézy mezi sebou, tak mezi jednotlivými

kotevními prvky. Mají obvykle podkovitý tvar a jsou lité. Řadí se mezi ně třmeny, desky nebo

spojovací klouby. Pro horní čelist se u náhrad rozeznává přední a zadní patrový třmen. Přední

je 3 aţ 5 mm od volné dásně a zadní je před nebo na zadním okraji tvrdého patra. Zadní

patrový třmen můţe způsobovat dávivé reflexy a otlaky. Destička není vhodná v horní čelisti,

protoţe kryje zónu tvorby sykavek ve frontálním úseku. Mnohem lepší je střední patrový

třmen, který prochází příčně středem patra a nekryje tuto důleţitou zónu. Pro dolní čelist

se pouţívá podjazykový třmen, který je minimálně 3 mm od okraje dásně. Spojením právě

podjazykového třmene a průběţné spony vzniká sublinguální deska, která má za následek

horší hygienu. Přiměřenou hygienu lze provádět u rozšířené průběţné spony. Deska je také

spojovacím prvkem a můţe být doplněna kovovou síťkou (slouţí jako výztuha).

4.2.1.4 Tělo náhrady

Tělo náhrady se skládá z umělých zubů a nahrazuje příslušnou část alveolu. Podle druhu

materiálu můţe být tělo náhrady vyrobeno ze slitin kovů nebo pryskyřice. Důleţité je,

ţe u kaţdé třídy vytváří tělo jiný tvar (sedlo, desku) a tudíţ vzniká i jiný přenos ţvýkacího

tlaku.

4.2.2 Zubní náhrady označované jako částečné neboli parciální snímatelné náhrady

Částečné snímatelné náhrady nezaplňují celé zubní oblouky. Tuto skupinu zubních náhrad

tvoří snímatelné můstky, sedlové náhrady a deskové náhrady.

4.2.2.1 Snímatelné můstky

Tyto náhrady patří do I. třídy, tudíţ se jedná o chrup s mezerami. Mezera je ohraničena

vlastními zuby nebo implantáty. Jedná se o náhrady, které jsou opřeny na všech koncích

mezer o pilířové zuby. Konstrukčními prvky jsou kotevní prvky (opěrné spony a zásuvné

spoje), stabilizační prvky (průběţná spona), spojovací prvky (třmeny) a sedlo náhrady.

28

Do terapie se řadí skeletová náhrada, snímatelný můstek kotvený zásuvnými spoji

a podmíněně snímatelný můstek kotvený šrouby nebo teleskopickými korunkami.

Skeletová náhrada

Jedná se o snímatelnou náhradu vyztuţenou litou konstrukcí (obr. 3). Její výhodou je

jednoduchá hygiena a vyšší pevnost. Mezi nevýhody lze zařadit náročnost zhotovení

a finanční důvody.

Obrázek 3 Snímatelná náhrada vyztužená litou konstrukcí – snímatelný můstek

Snímatelný můstek kotvený zásuvnými spoji

Dostálová (2004) tvrdí, ţe jeho výhodou je také jednoduchá hygiena, estetika a dobrá retence.

Poţadavky na péči pacienta o náhradu jsou vyšší a povaţuje se to za nevýhodu.

Podmíněně snímatelný můstek kotvený šrouby nebo teleskopickými korunkami

Dostálová (2004) tvrdí, ţe výhodou je opět lehká hygiena a nevýhodné je uvolňování šroubů.

4.2.2.2 Sedlové náhrady

Tato skupina náhrad se řadí do II. třídy a pouţívá se u zkráceného zubního oblouku. Zubní

oblouk můţe být zkrácený jednostranně nebo oboustranně. Tělo náhrady není na svém

distálním konci podepřeno zbývajícím chrupem, ale vyznačuje se volným koncem.

Konstrukční prvky jsou kotevní prvky (spony a nesponová retenční zařízení), stabilizační

prvky (průběţná spona), spojovací prvky (třmeny, redukovaná střední patrová deska,

sublinguální deska a rozšířená průběţná spona) a tělo náhrady.

29

4.2.2.3 Deskové náhrady

Tato skupina náhrad se řadí do III. třídy a vyuţívá se tam, kde jsou ojedinělé zuby nebo jejich

skupiny. Deska zakrývá nerovnosti a anatomické útvary svého podkladu. Mezi konstrukční

prvky patří kotevní prvky (spony a nesponové kotevní prvky kotvené do kořene), stabilizační

prvky (obvykle bez opěrných trnů) a v horní čelisti deska přebírá funkci spojovacích prvků

a těla náhrady.

4.2.3 Zubní náhrady označované jako celkové neboli totální snímatelné náhrady

Celkové snímatelné náhrady patří do IV. třídy, tudíţ se pouţívají u bezzubých čelistí. Tyto

náhrady jsou jedním z nejdůleţitějších a nejvýznamnějších výkonů protetiky. Celkové

náhrady nahrazují přirozený chrup (původní zuby) a rehabilitují ho esteticky a funkčně, kde

se snaţí zajistit bezproblémové mluvení a kousání. Důleţité je nošení zubní náhrady, které

slouţí také jako podpěra pro obličej a svaly rtů. Ze začátku můţe být nošení nové zubní

náhrady velmi nepříjemné a často se objevuje zvýšená tvorba slin nebo podráţdění sliznice.

4.3 Kombinované náhrady

Kombinované náhrady zahrnují zubní náhrady.

4.3.1 Zubní náhrady

Do této skupiny zubních náhrad patří hybridní náhrady.

4.3.1.1 Hybridní náhrady

Jedná se o rozsáhlé snímatelné náhrady, které jsou stabilizovány na kořenech zubů (upevněny

na skrytých kotevních prvcích na kořenových čepičkách). Tyto náhrady jsou vhodné pro

chrup s oslabeným parodontem. Kořenové kotevní elementy nebo teleskopické korunky

se pouţívají ke kotvení a přenosu ţvýkacího tlaku. Retenční prvky jsou kořenové čepičky

a k retenci tato náhrada vyuţívá zásuvného spoje.

30

4.4 Zubní implantáty

Implantáty (umělé zubní kořeny) jsou cizorodá tělesa vloţená do organismu a jsou pevně

spojeny s kostí.

Tři části konstrukce implantátu jsou:

Tělo implantátu (šroub), které nahrazuje kořen zubu a je pevně spojeno s kostí.

Pilíř implantátu (abutment), který nahrazuje zubní pahýl a je mezi tělem implantátu

a protetickou náhradou.

Protetická náhrada (korunka) nasedající na zubní pahýl.

Jako materiál pro tělo implantátu a pilíř implantátu se často pouţívá titan, který má vynikající

biologickou snášenlivost. Pro lepší estetiku se dále pouţívají zirkoniové pilíře. Zubní

implantáty se můţou rozdělovat na intramukózní, subperiostální, enosseální a transoseální.

Jejich funkcí je nahradit jednotlivé chybějící zuby, jejich skupiny nebo celý chrup. V případě

ošetření čelisti bez zubů je řešením pevná nebo snímatelná náhrada upevněná na implantátech.

U obou variant je nezbytné mít dostatek kosti. Snímatelná náhrada v kombinaci s implantáty

zajišťuje pacientovi lepší hygienu, protoţe si můţe náhradu sundat a poskytnout tak péči

i zubním implantátům.

31

5 Význam estetiky

Estetika je důleţitá téměř pro kaţdého člověka. „Estetický znamená také krásný nebo vkusný.

O tom, jaké zuby jsou krásné, má kaţdý jedinec odlišnou představu.“ (Krňoulová, Hubálková,

2002)

5.1 Rizika v estetice

Krňoulová, Hubálková (2002) ve své knize uvádějí, ţe ovlivnit estetiku můţou chyby, kterých

se lze dopustit v průběhu protetického ošetření. Estetickým zlepšením úsměvu by se měla stát

kaţdá protetická rekonstrukce.

32

6 Hygiena dutiny ústní

Mnoho pacientů nemá vůbec ponětí, jak je hygiena jejich úst důleţitá. Někteří pacienti raději

upřednostňují kadeřníka nebo kosmetičku, neţ aby navštívili svého zubního lékaře. Tito

pacienti si tuto situaci uvědomí, aţ kdyţ nastanou nějaké problémy nebo komplikace.

Nezbytné je zjištění anamnézy, stavu chrupu a stavu dentální hygieny.

6.1 Anamnéza

Anamnestické údaje zahrnují informace z anamnézy, extraorálního vyšetření (pohled,

pohmat) a intraorálního vyšetření (pohled, pohmat a poklep). Součástí je také zhodnocení

stávajících protetických náhrad. Anamnéza se provádí na úvod kaţdého vyšetření a pomáhá

nám stanovit správný postup vyšetření. Také umoţňuje dobrý vztah mezi lékařem a pacientem

a získat tak důvěru vyšetřovaného. Anamnézu lze získat osobní formou (pohovor) nebo

neosobní formou (dotazník). Pacient by se měl do rozhovoru zapojit a uvolnit se.

Existují různé druhy anamnézy:

Rodinná anamnéza, která pátrá po stavu celkového a orálního zdraví nejbliţších příbuzných.

Osobní anamnéza, která zahrnuje celková onemocnění, alergie a léky. Součástí této anamnézy

jsou také sociální a pracovní poměry.

Stomatologická anamnéza, která zjišťuje úroveň péče o chrup a řeší problémy, se kterými

pacient přichází.

Nynější onemocnění, kde je třeba se zeptat na první subjektivní potíţe, dobu trvání choroby,

pohyblivost zubů, změny polohy zubů a zjišťujeme údaje o krvácení z dásní.

Anamnestické údaje během léčby znovu zjišťujeme, jelikoţ se můţou změnit.

6.2 Stav chrupu

V dutině ústní posuzujeme stav tvrdých a měkkých zubních tkání, kde se vyšetření tvrdých

tkání provádí pomocí vyšetřovacích nástrojů a zubního zrcátka. Do dokumentace se zapisují

33

fixní protetické práce, výplně, přítomné kazy, extrahované zuby a další. Dále je třeba

zhodnotit parodont, sliznice, ţvýkací a mimické svaly.

6.3 Stav dentální hygieny

Hodnocení stavu dentální hygieny lze chápat jako bazální vyšetření ve vztahu k prevenci

plakem podmíněných parodontopitií nebo zubního kazu. Význam hodnocení stavu hygieny

úst závisí v moţnosti hodnocení kvality spolupráce pacienta s lékařem nebo dentální

hygienistkou. Úroveň dentální hygieny lze určit pomocí některého z plak-indexů. S úrovní

hygieny úst souvisí také výskyt foetoru ex ore (zápach z úst). Ošetřující by měl vytvořit

vhodné podmínky k vykonávání perfektní ústní hygieny. Profesionální hygienická péče

o chrup a parodont představuje různé aktivity. Proto by měl být kaţdý jedinec řádně

motivován a instruován. Následně vše záleţí na pacientově schopnosti spolupracovat.

6.3.1 Indexy

Snadným vyšetřením jsou parodontologické indexy, kde se určená kritéria udávají číselně.

Index je numerický údaj, který se získá hodnocením přítomnosti jistých změn, nálezů na

závěsném aparátu, podle pevně daných kritérií. Vlastním indexem je výsledná sumární

hodnota nebo číselný údaj, vztaţený obvykle na jeden zub, zubní plošku nebo mezizubní

papilu. Index je také číselná hodnota, která popisuje výskyt a vztah definovaných

diagnostických kritérií u populace nebo u jedince. Parodontologické indexy by měly být

kvalitativně a kvantitativně dobře vypovídající, objektivní, rychlé, praktické, staticky

zpracovatelné, snadné, citlivé, efektivní, dobře reprodukovatelné a co moţná nejpřesnější.

Indexy jsou také nedílnou součástí výuky pro budoucí stomatology a dentální hygienistky.

Jejich hodnocení se dělá buď pomocí číselné stupnice (numerické indexy), nebo pomocí

symbolů ano/ne (dichotomií indexy). Dnes se parodontologické indexy pouţívají nejen

k vyšetření a motivaci pacienta, ale také k epidemiologickým a experimentálním studiím.

Parodontologické indexy lze rozdělit na tři druhy:

Plak-indexy, které hodnotí plak. V dnešní době jsou méně pouţívány a jsou nahrazovány

gingiválními indexy.

34

Gingivální indexy, které hodnotí stav gingivy (podle intenzity krvácení z dásně).

Parodontální indexy, které hodnotí stav parodontu jako celku (umoţňují také stanovení

parodontologického ošetření).

6.3.1.1 Gingivální index označovaný jako PBI

K hodnocení stavu gingivy lze vyuţít PBI. Tento index nebyl vyvinut pro epidemiologické

studie. Vyšetření se provádí sondou s tupým koncem. Provádí se v chrupu rozděleném

na kvadranty. Vestibulárně se hodnotí pravý dolní a levý horní kvadrant. Z orální strany

se vyhodnocuje levý dolní a pravý horní kvadrant. Vyšetření se začíná v daném kvadrantu na

papile mezi středním a postranním řezákem, končí se na papile mezi 2. a 3. molárem. Pokud

chybí jeden zub, tak se vyšetřuje dáseň při aproximálních plochách zubů, které ohraničují

mezeru. V případě chybění dvou a více zubů vedle sebe, počet hodnocených papil v daném

kvadrantu ubývá. Sondou se objedou mezizubní papily z obou stran. Tupý konec sondy

je zanořený do dásňového ţlábku nebo parodontálního chobotu. Sondu vedeme odkloněnou

od stěny zubu o 20 aţ 40 stupňů a vynakládáme na ni zátěţ 20 aţ 25 g. Intenzita krvácení

se hodnotí s odstupem asi 20 sekund. Hodnotu PBI získáme dělením sumární hodnoty počtem

vyšetřených míst.

Kilian (1999) registruje intenzitu krvácení pěti stupni:

0 = papila nekrvácí

1 = bodovité (tečkovité) krvácení vyšetřované papily

2 = linkovité (čárkovité) krvácení vyšetřované papily

3 = trojúhelníkové krvácení v mezizubním prostoru

4 = kapkovité krvácení ihned po sondování (krev zatéká do okolí)

6.3.1.2 Parodontální index označovaný jako CPITN

K hodnocení stavu parodontu jako celku lze vyuţít CPITN. Tento index byl vyvinut pro

epidemiologické studie. CPI (zajišťuje závaţnost poškození závěsného aparátu) a TN

(poskytuje údaje související s rozsahem potřebné terapie) se navzájem doplňují. Hodnoty tak

35

odpovídají klinickým nálezům. Hodnota TN 0 (CPI 0), TN I (CPI 1), TN II (CPI 2, CPI 3)

a hodnota TN III (hodnota CPI 4). Vyšetření se provádí speciální sondou, která má na konci

kuličku o průměru 0,5 mm a vyniká černým polem ve vzdálenosti 3,5 aţ 5,5 mm od konce

sondy. Provádí se v chrupu rozděleném na sextanty. Kaţdý zubní oblouk má frontální sextant,

laterální (pravý) a laterální (levý) sextant. Také kaţdý sextant má číselné označení. Sextant

lze hodnotit jen tehdy, pokud má alespoň dva funkční zuby. Jestliţe je v sextantu jediný

funkční zub, tak se naměřený údaj přikládá k vedlejšímu hodnotitelnému sextantu a hodnota

v daném sextantu s jediným zubem chybí. Laterální sextant lze hodnotit i tehdy, kdyţ jediným

zbylým funkčním zubem je 1. molár nebo 2. molár. Pokud chybí všechny funkční zuby, tak

je sextant nehodnotitelný. V kaţdém sextantu se zapisuje nejvyšší naměřená hodnota.

Speciální sondou se sonduje celý obvod zubu. Kulovitý konec sondy je zanořený

do dásňového ţlábku nebo parodontálního chobotu paralelně s dlouhou osou kořene zubu

po celém jeho obvodu. Na sondu vynakládáme zátěţ 20 aţ 25 g. Intenzita krvácení se hodnotí

za 10 aţ 15 sekund po sondáţi.

Kilian (1999) hodnotí stav závěsného aparátu a stanovení terapie takto:

CPI

0 = zdravý závěsný aparát (parodont)

1 = krvácení při sondáţi (podráţdění)

2 = supragingivální a subgingivální zubní kámen

3 = mělké choboty (do 5 mm)

4 = hluboké choboty (6 mm a více)

TN

I = motivace a instruktáţ

II = I + odstranění zubního kamene

III = I + II + komplexní terapie

36

6.3.2 Motivace

Motivace je předávání informací pacientovi o různých příčinách a způsobu prevence.

K motivaci lze pouţít zrcadlo nebo různé obrázky (prospekty). Je třeba se zaměřit na věk

pacienta a podle toho k němu také přistupovat. Kaţdý pacient by měl vědět, ţe přirozený

chrup je mnohem zdatnější neţ protetická náhrada. Motivace, která se opakuje je remotivace.

6.3.3 Instruktáž

Instruktáţ je individuální a praktický nácvik v ordinaci a to nejlépe přímo v dutině ústní

pacienta. K instruktáţi je zapotřebí vhodný zubní kartáček, se kterým se nacvičí správná

technika čištění zubů. Dále se můţou doporučit i další pomůcky nebo prostředky. Doba

čištění je dána stupněm postiţení závěsného aparátu, rozsahem protetických náhrad a dalšími

faktory. Kaţdá instruktáţ by měla být pro pacienta srozumitelná, taktní a určitě by se měla

předvádět před zrcadlem. Instruktáţ, která se opakuje je reinstruktáţ.

6.3.3.1 Techniky čištění zubů

K čištění slouţí různé metody (techniky) čištění, jako jsou například Stillmanova metoda,

Bassova metoda, Chartersova metoda a také existuje Foneho metoda (krouţivých pohybů).

Je nezbytné si vybrat takovou metodu, která zabezpečí maximální čištění s minimálním

vznikem škod na tkáních a protetických náhradách. Metoda se volí podle úrovně hygieny,

zručnosti a věku pacienta. Vyhovující je téměř kaţdá metoda, která odstraňuje povlak

ze zubního povrchu.

Příklady metod v praxi dentální hygienistky jsou:

Modifikovaná Stillmanova metoda (stíracích tahů), která se pouţívá u zdravého závěsného

aparátu. Pracovní část kartáčku se přikládá pod úhlem asi 45 stupňů na dáseň. Na ní

se provádějí lehce vibrační pohyby. Vlákny se dále přejíţdí přes okraj dásně na povrch zubu.

Je nutné také dočistit okluzní plošky horizontálními pohyby.

Intrasulkulární Bassova metoda, která se pouţívá u nemocného závěsného aparátu. Pracovní

část kartáčku se přikládá k dlouhé ose zubu pod úhlem asi 30 aţ 45 stupňů směrem

do parodontálního chobotu. Lehce vertikálně rotačními pohyby se do něho zasouvají konce

37

vláken. Dále se postupuje směrem k okluzi. Je nezbytné také dočistit okluzní plošky

vertikálními pohyby.

Chartersova metoda, která se pouţívá také u nemocného závěsného aparátu. Pracovní část

kartáčku se přikládá k dlouhé ose zubu pod úhlem asi 45 stupňů směrem k okluzi a postupuje

se dále směrem k dásni. Měly by se přitom vykonávat lehce vibrační pohyby. Nesmí se opět

zapomenout dočistit okluzní plošky horizontálními pohyby. Vlákna při lehce rotačních

pohybech vyčistí i úseky zubních korunek.

38

7 Pomůcky pro zlepšení dentální hygieny

Zubní kartáček a zubní pasta nestačí k perfektnímu vyčištění protetických náhrad. Nositelé

těchto náhrad musí více dbát o ústní hygienu. Výrazná hygiena by měla být nejen po nasazení,

ale také před nasazením zubní náhrady. Je zapotřebí si pro čištění pořídit i vhodné prostředky.

7.1 Fixní náhrady a zubní implantáty

Pro pevné náhrady se hodí pouţívat zubní kartáčky s malou hlavičkou, mezizubní kartáčky

a speciálně upravenou dentální nit na protetické práce v dutině ústní (superfloss).

Pro korunky a můstky, které jsou kotveny na implantátech, se doporučují zubní kartáčky

s malou hlavičkou, jednosvazkové kartáčky, mezizubní kartáčky, dentální nit a superfloss

pro mezičleny můstků.

7.1.1 Mechanické pomůcky

Do této skupiny patří pomůcky, které se pouţívají pro řádnou ústní hygienu. Lze mezi ně

zařadit zubní kartáčky (většinou ruční), jednosvazkové kartáčky, mezizubní kartáčky

a dentální vlákno. Navíc lze také pouţívat párátka nebo pásky.

7.1.1.1 Zubní kartáček

Zubní kartáček (obr. 4) je hlavní pomůckou při čištění zubů. Mechanicky odstraňuje plak

ze zubů a také má masáţní účinek pro dásně. Vhodný zubní kartáček by měl mít malou

pracovní část se syntetickými vlákny (zaoblenými konci). Rukojeť kartáčku by měla být

rovná. Existují různé tvrdosti zubního kartáčku, ale nejvíce se doporučuje měkký, popřípadě

středně tvrdý zubní kartáček. Pokud dojde k opotřebení nebo je pacient po chorobě, tak

se musí vyměnit za nový zubní kartáček. Po jeho pouţití je zapotřebí ho pořádně opláchnout

a poloţit ho jednotlivě do kelímku pracovní částí nahoru, aby vlákna neplesnivěla.

39

Obrázek 4 Zubní kartáčky

7.1.1.2 Jednosvazkový kartáček

Jednosvazkový kartáček se pouţívá na čištění samostatného zubu. Jeho pracovní část

je z jednoho svazku vláken. Velice doporučovaný je na mezičleny nebo u pacientů s dávivým

reflexem.

7.1.1.3 Mezizubní kartáček

Mezizubní kartáček (obr. 5) je další důleţitá pomůcka při dokonalém čištění zubů. Odstraňuje

plak v mezizubních prostorech a hodí se na čištění protetických náhrad (implantátů nebo

proplachovacích můstků). Mezizubní kartáček se skládá z vlastního kartáčku se syntetickými

vlákny, krčku a rukojeti. Jejich tvrdost je jemná nebo velmi jemná. Dají se proto lehce ohnout.

Velikost interdentálního kartáčku se vybírá podle šířky interdentálního prostoru. Úplně

postačí, kdyţ se budou pouţívat pouze s vodou. S jeho zacházením se musí postupovat

opatrně, aby to nebolelo. Při jeho výběru je lepší se poradit se zubním lékařem nebo dentální

hygienistkou, kteří můţou i přeměřit mezizubní prostory a doporučit tak odpovídající barvu

mezizubního kartáčku.

40

Obrázek 5 Mezizubní kartáčky

7.1.1.4 Dentální vlákno

Dentální vlákno se pouţívá k čištění aproximálních zubních plošek. Toto vlákno se vyrábí

z různých syntetických materiálů. Proces čištění se nazývá flossing.

Dvě základní verze dentálního vlákna jsou:

Dental floss, který se pouţívá pro čištění uţších mezizubních prostorů obvykle tam, kde

se nevejde mezizubní kartáček. Vlákno se pouţívá jenom jednou. U odstávajících okrajů

korunek nebo fixních můstků ho nelze pouţít.

Superfloss, který je třídílný a obsahuje dentální nit, střední pěnovou část s větším průměrem

a pevný konec. Dentální nit čistí interdentální plochy. Střední pěnová část dokáţe vyčistit

boční plošky korunek fixních můstků a dlah. Poslední pevný konec slouţí jako zavaděč pod

mezičleny fixních můstků. Ideálně se hodí i pro zubní implantáty.

7.1.2 Chemické prostředky

Do této skupiny lze zařadit zubní pasty, ústní vody, gely a prášky.

41

7.1.2.1 Zubní pasty

Doplňujícím prostředkem péče o dutinu ústní jsou zubní pasty, které se pouţívají na zubním

kartáčku. Můţou se odlišovat různou chutí, barvou a různým obsahem fluoridů. Je třeba

se u nich zaměřit na hrubost částeček, tedy na RDA (relativní abrazivita dentinu). Zubní pasty

obsahují abraziva (fosfáty a další), pojiva (algináty a další), zvlhčovala (glycerin a další),

sladidla (xylitol, sorbitol a další), aroma (mentol a další), barviva (potravinová barviva

a další) a konzervační přísady. Podle pH bývají zubní pasty mírně kyselé nebo mírně zásadité.

Dále obsahují aktivní látky (enzymy, fluorid a další). Fluorid zvyšuje odolnost skloviny proti

zubnímu kazu a má antimikrobiální (bakteriostatický a baktericidní) účinek. Účinnými

sloţkami jsou fluorid cínatý, fluorid sodný, aminfluoridy (vysoká reaktivita)

a monofluorofosforečnany. Jejich aplikace je vyhovující v primární aţ terciární prevenci

zubního kazu.

K preventivnímu pouţití jsou doporučeny zubní pasty s koncentrací organických

a anorganických sloučenin fluóru:

Pro děti = 250 aţ 400 ppm F (do 500 ppm F)

Pro dospělé = 1 000 aţ 1 500 ppm F (do 1 500 ppm F)

Terapeutické pasty = 1 800 aţ 2 500 ppm F

Neexistuje pouze běţná zubní pasta, ale jsou také pasty pro citlivé zuby, pasty na dásně, různé

bělící pasty a jiné.

7.1.2.2 Ústní vody

Dalším doplňujícím prostředkem péče o chrup jsou ústní vody na vyčištěné zuby. Liší

se různými druhy. Jsou účinné jen tehdy, pokud si pacient správně čistí zuby. Ústní vody

obsahují léky nebo jiné látky. Také obsahují fluoridy, které mají protikazový a protizánětlivý

účinek.

42

7.1.2.3 Gely

Kilian (1999) klade důraz na to, ţe se gel (ţelé) aplikuje zubním kartáčkem skoro stejně, jako

zubní pasta. Gely obsahují fluoridy nebo chlórhexidin.

7.1.2.4 Prášky

Kilian (1999) klade důraz na to, ţe prášky mají podobné sloţení jako zubní pasty a jejich

abrazivní účinek převyšují. Proto se také moc nedoporučují.

7.2 Snímatelné náhrady

Zouharová (2009) tvrdí, ţe pro snímatelné náhrady jsou hlavními pomocníky zubní kartáček,

zubní pasta či mýdlo a čistící tableta.

7.2.1 Mechanické pomůcky

Do této skupiny lze zařadit pomůcku, která se pouţívá na snímatelné náhrady. Jedná

se o speciální zubní kartáček.

7.2.1.1 Speciální zubní kartáček

Speciální zubní kartáček (obr. 6) slouţí k mechanické údrţbě snímatelných náhrad. Tímto

kartáčkem lze vniknout do ohybů a také s ním můţeme vyčistit vnitřní a vnější plochy

protézy. Speciální zubní kartáček by měl mít vlákna na hlavici z obou stran. Strana s menším

počtem vláken čistí oblast, kterou protéza nasedá na alveolární oblouk. Také se můţe pouţívat

měkký zubní kartáček na mechanické očištění náhrady. Před vloţením náhrady do úst by

se mělo měkkým zubním kartáčkem vyčistit i patro, dásně a jazyk, aby se zlepšilo prokrvení

a regenerace sliznice.

43

Obrázek 6 Speciální zubní kartáček

7.2.2 Chemické prostředky

Do této skupiny lze zařadit tablety a fixační krémy.

7.2.2.1 Tablety

Tablety obsahují čistící substance a mikrobiologické součásti (dezinfekce náhrady).

V průběhu procesu čištění se uvolňuje aktivní kyslík, který vyčistí i ty prostory, kam

se pacient zubním kartáčkem nedostane. Nejprve se do sklenice pokládá tableta a potom zubní

náhrada. Pravidelná a pečlivá hygiena o zubní náhradu zpříjemňuje její pouţívání a zdelšuje

také její ţivotnost.

7.2.2.2 Fixační krémy

Fixační krémy drţí náhradu a tím zlepšují její pevnost a funkci. Pouţíváním těchto krémů

se zvyšuje stabilita a síla skusu. Také zabraňují tomu, aby se zbytky potravy nedostávaly pod

zubní náhradu. Jejich funkce tedy spočívá v tom, ţe zaplňují prostor mezi dásní a zubní

náhradou.

44

8 Rizika vzniklá zhoršením dentální hygieny

Pokud pacient nebude dodrţovat pravidelnou ústní hygienu, tak se mu na vlastních zubech

a protetických náhradách bude kumulovat zubní plak, který postupem času můţe

zmineralizovat a vytvoří se tak zubní kámen.

8.1 Zubní plak

Pelikula je biofilm na tvrdých zubních tkáních a její bakteriální osídlení vede ke vzniku

zubního plaku. Vytváří se na zubní plošce v průběhu několika sekund po jejím očištění. Její

základní sloţkou jsou proteiny (ze slin). Zubní plak (zubní mikrobiální povlak) je měkký

povlak pevně lpící na povrchu zubů při špatné orální hygieně. Má naţloutlou barvu

a je sloţený z mikroorganismů v proteinové a polysacharidové matrix. Intermikrobiální

substance (matrix) se sestává z extracelulárních polysacharidů, mukopolysacharidů

a glykoproteinů (ze sliny). Některé mikroorganismy plaku vytvářejí intracelulární

polysacharidy. Příkladem jsou Streptococcus mutans, Streptococcus mitis a jiné. Plak

se neustále proměňuje a vyvíjí. Můţe se usazovat na povrchu zubů, sliznici a na zubních

náhradách. Zubní plak se odstraňuje mechanicky.

Typy zubního plaku jsou:

Koronální plak, který pokrývá povrch zubu.

Fisurální plak, který se nachází v rýhách zubů. Zde se vyskytuje Streptococcus

mutans.

Supragingivální plak, který je v dásňové oblasti.

Subgingivální plak, který je v dásňovém ţlábku nebo v parodontálním chobotu. Kdyţ

je nedostatek kyslíku, tak převaţuje od začátku anaerobní flóra (Actinobacillus

actinomycetemcomitans a jiné), která nevytváří extracelulární polysacharidy, tudíţ

tento plak adheruje jenom volně. V době akutního zánětu vrstva mohutní a plak

se nazývá jako neadherující neboli plovoucí.

45

8.1.1 Chemické prostředky neboli chemické inhibitory

Do této skupiny patří prostředky, které jsou určeny pro domácí hygienu. Tyto prostředky by

neměly mít neţádoucí vedlejší účinky. Ta látka, která zvyšuje odolnost tvrdých zubních tkání

a zároveň působí proti plaku je naprosto vyhovující. Antiplakový preparát by měl zničit jiţ

vzniklý zubní plak. Do látek s antiplakovým účinkem patří antimikrobiální látky (pro

terapeutické účely) a látky působící jinými mechanismy. Mezi chemické prostředky lze

zařadit roztoky a dále sem patří i indikátory plaku.

8.1.1.1 Roztoky

Mezi roztoky patří:

Chlórhexidin ve formě diglukonátu, který je bisbiguanid a povaţuje se za chemickou

sloučeninu s antiplakovými účinky. Jedná se o antiseptikum proti plaku s antimikrobiálními,

antimykotickými a protivirovými účinky. Působí také bakteriostaticky aţ baktericidně.

Chlórhexidin je dobře rozpustný ve vodě. Váţe se reverzibilně na epitelie sliznice

a na struktury plaku. Mezi jeho vedlejší účinky patří hořká chuť, zbarvení zubů a povlaku

jazyka.

Sanguinarin, který obsahuje směs benzofenanthranilových derivátů. Jedná se o rostlinný

extrakt či antiseptikum rostlinného původu. Jeho účinky jsou antiflogistické. Mezi jeho

vedlejší účinky patří hnědé zbarvení zubů.

Triclosan, který je ze skupiny fenolových derivátů. Jedná se opět o rostlinný extrakt či

antiseptikum. Jeho účinky jsou fungistatické, protizánětlivé, bakteriostatické a baktericidní.

Triclosan je téměř nerozpustný ve vodě.

8.1.1.2 Indikátory plaku

Indikátory slouţí k zviditelnění supragingiválního plaku. Tyto látky (barevné indikátory)

selektivně obarví mikroorganismy plaku. Existují ve formě roztoků (ordinační pouţití)

a tablet (domácí pouţití). Ulpívají na povlaku nedostatečně vyčištěných zubů. Tam, kde

je barva nejtmavší, tak tam je povlak nejstarší. Po pouţití těchto indikátorů musí zubní lékař

nebo dentální hygienistka dostatečně pacienta nainstruovat.

46

8.1.2 Mechanické odstranění

Mechanické odstranění spočívá v seškrabávání plaku.

8.1.2.1 Seškrabávání plaku

Kilian (1999) klade důraz na to, ţe seškrabávání plaku z tvrdých zubních tkání se provádí

oblou sondou, případně parodontologickou sondou, přičemţ se hodnotí rozsah a mnoţství

plaku. Sonda je skloněna naplocho k zubnímu povrchu. Pohyb směřuje od okraje dásně

po vyšetřované plošce zubu. Je to časově náročnější postup neţ při obarvení plaku.

8.2 Zubní kámen

Postupnou mineralizací zubního plaku vzniká zubní kámen, který obsahuje organické

a anorganické sloučeniny. Mikroorganismy se nachází uvnitř vrstvy zubního kamene

a zvápenatěná získaná pelikula připevňuje zubní kámen k zubnímu povrchu. Odstraňuje

se mechanicky.

Druhy zubního kamene jsou:

Supragingivální kámen, který je nad okrajem volné gingivy. Má světlou barvu, která

je bílá nebo bělavě ţlutá. Je obvykle měkký a má predilekční lokalizaci (zubní plošky

přivrácené k vývodům velkých slinných ţláz).

Subgingivální kámen, který je v pravých a nepravých parodontálních chobotech. Má

tmavší barvu, která je hnědá a někdy se přemění aţ do černa. Rozhodně je tvrdší

a nemá predilekční lokalizaci.

8.2.1 Mechanické odstranění

Toto mechanické odstranění spočívá v seškrabávání kamene.

47

8.2.1.1 Seškrabávání kamene

Zubní kámen se seškrabává pomocí ručních přístrojů, kterými jsou scalery nebo kyrety.

Scalery se pouţívají na supragingivální kámen. Oproti tomu kyrety se dají vyuţít

i na subgingivální kámen. Například univerzální kyrety se pouţívají na ohlazení povrchu

kořene a mají ostří na obou stranách. Dalším typem jsou Graceyho kyrety, které slouţí

k odstranění subgingiválního kamene v hlubších parodontálních chobotech a mají ostří pouze

na jedné straně. Dále lze odstranit zubní kámen ultrazvukovým přístrojem, který se pouţívá

k odstranění supragingiválního kamene. Na subgingivální kámen ho lze pouţít jen tehdy,

pokud má zubní lékař nebo dentální hygienistka speciální koncovky. Ultrazvuk se nepouţívá

u pacientů s kardiostimulátorem, u citlivých zubních krčků a u dětí, které nemají dokončený

vývoj zubu. Na protetické náhrady se pouţívají speciální nástroje a speciální koncovky.

Po dokončení práce je třeba zuby vyleštit (vydepuravat).

48

9 Rizika vzniklá z různých typů příčin

Dutinu ústní můţou ohrozit různá poškození vyvolaná nějakými příčinami.

9.1 Poškození na protézním loži

Kilian (1999) klade důraz na to, ţe sliznice dutiny ústní se poměrně často setkává s různým

typem dráţdění a s cizorodým materiálem protetických náhrad. Tyto náhrady slouţí jako cizí

tělesa. Biologické tkáně protézního loţe na tyto cizí tělesa působí s různou intenzitou

a kvalitou. Na podkladě mechanickém, chemickém, alergickém a bakteriálním můţe náhrada

na tkáně působit záporně.

9.1.1 Mechanické příčiny

Z hlediska mechanického můţou náhrady působit záporně na různé orgány nebo tkáně.

Poškození mechanického původu související se snímatelnými náhradami bývají na tkáních

protézního loţe a na různých tkáních orgánů, jako jsou třeba okraje jazyka a další. Dekubitus

(otlak) je nejčastějším projevem mechanické traumatizace a jedná se o povrchní poranění

sliznice. Můţe vzniknout tlakem zubní náhrady nebo tím, ţe se měkké tkáně napínají přes

ostré hrany náhrady. Projevuje se často u imediátních náhrad nebo u náhrad nově

zhotovených. Pomocí výplachů z řepíku, šalvěje či heřmánku nebo speciálním roztokem

s chlórhexidinem lze hojení otlaků urychlit.

9.1.2 Chemické příčiny

Kilian (1999) klade důraz na to, ţe se látky chemické povahy mohou uvolňovat z náhrad

a působit tak na tkáně dutiny ústní. Příkladem můţe být zbytkový monomer

z polymetylmetakrylátů.

49

9.1.3 Alergické příčiny

Alergická reakce se ve stomatologii vyskytuje poměrně často, tudíţ jí náleţí příslušná

pozornost. Alergie můţe být vyvolána různými materiály souvisejícími s protetickými

náhradami. Různé kovové konstrukční prvky můţou být dostatečným podkladem

pro vyvolání alergické reakce. Alergií můţou být ohroţeni také zubní lékaři nebo dentální

hygienistky. Obvykle se jedná o ekzémy na rukou.

9.1.4 Bakteriální příčiny

Kilian (1999) klade důraz na to, ţe tkáně v dutině ústní můţou být ovlivněny nosiči

mikrobiálních kultur, které se vyskytují na protetických náhradách. Na těchto náhradách

se usazuje plak, ve kterém jsou přítomny mikroorganismy, tudíţ také dochází k rozvoji

onemocnění. Stomatitis prothetica (protetická stomatitida) je onemocnění, které zahrnuje

reakce tkání pod náhradou v podobě lokalizovaného lehkého erytému aţ po generalizovaný

intenzivní erytém s hyperplazií. Obvykle bývá v horní čelisti nebo u pacientů, kteří nosí tu

samou náhradu uţ delší dobu a v noci s ní spí. Reakce pod snímatelnými náhradami druhu

stomatitis prothetica můţe mít více příčin s různým poměrem zastoupení. Je tedy nezbytné

postupovat z hlediska prevence jejího výskytu komplexně. U náhrad nových se jedná

o příčiny mechanické a chemické. Plocha u starších náhrad bývá kontaminována bakteriálně.

50

10 Praktická část

10.1 Cíl praktické části

Cílem praktické části je předvést ochotu a spolupráci mezi dentální hygienistkou

a protetickým pacientem v průběhu ošetření. Dále u pacientů zjistit, o jaký typ protetické

náhrady se v jejich ústech jedná a následně zhodnotit jejich postoj k orálnímu zdraví.

10.2 Pracovní hypotézy

Předpokládám, ţe alespoň třetina pacientů navštěvuje dentální hygienistku.

Předpokládám, ţe polovina pacientů nepouţívá vhodné pomůcky na protetické náhrady.

Předpokládám, ţe víc jak polovina pacientů bude mít v ústech zubní kámen.

10.3 Metodika

Toto šetření jsem prováděla na pracovišti zubní ordinace, kde jsem měla praxi. Zahrnovalo 10

kazuistik (10 pacientů) ve 3 návštěvách. V prvních dvou návštěvách se dostavili pacienti

všichni a šetření tak pokračovalo i třetí návštěvou, na které se počet pacientů sníţil. Z tohoto

důvodu jsem celé šetření zredukovala na 6 kazuistik (6 pacientů) ve 3 návštěvách.

Kazuistika patří mezi kvalitativní metody a můţe být výsledkem nějakého výzkumu

na vzorku jedné osoby nebo případu. Jedná se o podrobnou a sjednocenou studii a bývá také

definována jako intenzivní metoda studia. Případová studie také prohlubuje a rozšiřuje

výsledky kvantitativních bádání zejména díky získání kvalitativních informací.

51

10.4 Kazuistiky

Kazuistika 1

Pacientka (1978)

Pacientka podepsala souhlas, ţe je seznámena s tím, ţe bude vyšetřena a ošetřena studentkou

a dále, ţe získané informace budou pouţity do absolventské práce.

Anamnéza: nekouří, neléčí se s nemocí, neuţívá léky, neprodělala váţné úrazy nebo operace,

netrpí poruchou sráţlivosti krve, navštěvuje pravidelně zubního lékaře a nenavštěvuje dentální

hygienistku. Pacientka byla na šetření doporučena zubním lékařem.

Stav chrupu: 14, 12, 37, 36, 45, 46, 47 jsou s výplněmi a 25, 27 jsou extrahované.

Protetické práce: 15 je keramická korunka s podloţeným kovem a 24 aţ 26 (25 je mezičlen)

je keramický můstek s podloţeným kovem.

Vstupní návštěva (30. dubna 2012)

Stav dentální hygiena: krvácení dásní, výskyt supragingiválního a subgingiválního zubního

kamene a zjištění parodontálních chobotů.

PBI: 9

CPITN: 303/122

Motivace: namotivování o správné hygieně pomocí obrázků a popsání vhodného zubního

kartáčku. Dále doporučena zubní pasta, popřípadě ústní voda (jako doplněk ústní hygieny),

na podráţděné dásně.

Instruktáţ: nainstruování správné techniky čištění zubů (Bassova metoda) s vhodným zubním

kartáčkem (Curaprox 5460).

Výkony: indexy a odstranění supragingiválního zubního kamene. Pacientka pozvána

na kontrolní návštěvu.

Kontrolní návštěva (21. května 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se zlepšilo, výskyt subgingiválního zubního

kamene a přetrvávají parodontální choboty.

52

PBI: 6

CPITN: 303/121

Remotivace: popsání moţnosti pouţití mezizubních kartáčků, ale také jednosvazkového

kartáčku.

Reinstruktáţ: předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků a doporučení do předního

úseku (Curaprox 06) a do postranního úseku (Curaprox 07). Dále ukázání funkčnosti

jednosvazkového kartáčku vyhovujícího pro korunku a můstek.

Výkony: indexy, odstranění subgingiválního zubního kamene, vyleštění zubů a přeměření

mezizubních prostorů. Pacientka pozvána na závěrečnou návštěvu.

Závěrečná návštěva (5. prosince 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se opět zlepšilo, nevyskytuje se zubní kámen

a nejsou parodontální choboty.

PBI: 5

CPITN: 100/110

Výkony: indexy a vyleštění zubů.

Kazuistika 2

Pacient (1974)

Pacient podepsal souhlas pro pacienty, ţe je seznámen s tím, ţe bude vyšetřen a ošetřen

studentkou a dále, ţe získané informace budou pouţity do absolventské práce.

Anamnéza: nekouří, neléčí se s nemocí, neuţívá léky, neprodělal váţné úrazy nebo operace,

netrpí poruchou sráţlivosti krve, navštěvuje pravidelně zubního lékaře a nenavštěvuje dentální

hygienistku. Pacient byl na šetření doporučen zubním lékařem.

Stav chrupu: 17, 16, 14, 24, 27, 37, 36, 46, 47, 48 jsou s výplněmi a 15, 25, 38, 35, 45 jsou

extrahované.

Protetická práce: 26 je metalokeramická korunka.

Vstupní návštěva (4. května 2012)

53

Stav dentální hygieny: výraznější krvácení dásní, výskyt supragingiválního zubního kamene,

zjištění parodontálních chobotů, zánět kolem korunky a zvýšená kazivost.

PBI: 19

CPITN: 313/323

Motivace: namotivování o správné hygieně pomocí obrázků a popsání vhodného zubního

kartáčku a moţnosti pouţití mezizubních kartáčků. Dále doporučena zubní pasta na kazivost.

Instruktáţ: nainstruování správné techniky čištění zubů (Bassova metoda) s vhodným zubním

kartáčkem (Curaprox 5460).

Výkony: indexy, odstranění supragingiválního zubního kamene, vyleštění zubů a výplach 3%

peroxidem kolem korunky. Pacient pozván na kontrolní návštěvu.

Kontrolní návštěva (29. května 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se zlepšilo, nevyskytuje se zubní kámen,

přetrvávají parodontální choboty a není zánět kolem korunky.

PBI: 16

CPITN: 313/313

Remotivace: opakované popsání moţnosti pouţití mezizubních kartáčků, ale také

jednosvazkového kartáčku.

Reinstruktáţ: předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků a doporučení do předního

úseku (Curaprox 06) a do postranního úseku (Curaprox 07). Dále ukázání funkčnosti

jednosvazkového kartáčku vyhovujícího pro korunku a vlastní zuby, kde se vyskytoval velký

nános plaku v okolí zubních krčků.

Výkony: indexy a přeměření mezizubních prostorů. Pacient pozván na závěrečnou návštěvu.

Závěrečná návštěva (13. prosince 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se opět zlepšilo, nevyskytuje se zubní kámen

a stále jsou parodontální choboty.

PBI: 9

54

CPITN: 313/313

Výkony: indexy a vyleštění zubů.

Kazuistika 3

Pacientka (1966)

Pacientka podepsala souhlas pro pacienty, ţe je seznámena s tím, ţe bude vyšetřena a ošetřena

studentkou a dále, ţe získané informace budou pouţity do absolventské práce.

Anamnéza: kouří, neléčí se s nemocí, neuţívá léky, neprodělala váţné úrazy nebo operace,

netrpí poruchou sráţlivosti krve, navštěvuje pravidelně zubního lékaře a nenavštěvuje dentální

hygienistku. Pacientka byla na šetření doporučena zubním lékařem.

Stav chrupu: 18, 17, 14, 12, 24, 25, 26, 27, 28, 38, 37, 46, 47, 48 jsou s výplněmi a 16, 36 jsou

extrahované. Zub 13 je stále mléčný.

Protetická práce: 15 je metalokeramická korunka.

Vstupní návštěva (4. května 2012)

Stav dentální hygieny: nevýrazné krvácení dásní, výskyt supragingiválního zubního kamene,

zjištění parodontálních chobotů, citlivost zubů a pocit dávivého reflexu.

PBI: 2

CPITN: 303/323

Motivace: namotivování o správné hygieně pomocí obrázků, popsání vhodného zubního

kartáčku a moţnosti pouţití jednosvazkového kartáčku. Doporučena zubní pasta na citlivost.

Instruktáţ: nainstruování správné techniky čištění zubů (Bassova metoda) s vhodným zubním

kartáčkem (Curaprox 3960) a braní na vědomí, ţe pacientka je zvyklá na větší odpor zubního

kartáčku. Dále předvedení namotání a zavádění dentální nitě, protoţe pacientka je zvyklá ji

pouţívat. Také ukázání funkčnosti jednosvazkového kartáčku vyhovujícího pro korunku a pro

pocit dávivého reflexu.

Výkony: indexy, odstranění supragingiválního zubního kamene a vyleštění zubů. Pacientka

pozvána na kontrolní návštěvu.

55

Kontrolní návštěva (22. května 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se zhoršilo, nevyskytuje se zubní kámen

a přetrvávají parodontální choboty.

PBI: 5

CPITN: 303/313

Remotivace: popsání moţnosti pouţití mezizubních kartáčků.

Reinstruktáţ: předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků a doporučení do horní

čelisti a do postranního úseku dolní čelisti (Curaprox 06). Do předního úseku dolní čelisti

jí byla ponechána dentální nit.

Výkony: indexy a vyleštění zubů. Pacientka pozvána na závěrečnou návštěvu.

Závěrečná návštěva (13. prosince 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se zlepšilo, nevyskytuje se zubní kámen a nejsou

parodontální choboty. Pacientka přešla na novou techniku čištění zubů (Stillmanova metoda).

PBI: 3

CPITN: 001/010

Výkony: indexy, pískování (Air-flow) a vyleštění zubů.

Kazuistika 4

Pacient (1970)

Pacient podepsal souhlas pro pacienty, ţe je seznámen s tím, ţe bude vyšetřen a ošetřen

studentkou a dále, ţe získané informace budou pouţity do absolventské práce.

Anamnéza: kouří, neléčí se s nemocí, neuţívá léky, neprodělal váţné úrazy nebo operace,

netrpí poruchou sráţlivosti krve, navštěvuje pravidelně zubního lékaře a nenavštěvuje dentální

hygienistku. Pacient byl na šetření doporučen zubním lékařem.

Stav chrupu: 36 je s výplní a 18, 17, 16, 12, 24, 25, 26, 27, 28, 38, 37, 35, 34, 32, 31, 41, 42,

43, 44, 45, 46, 47, 48 jsou extrahované.

56

Protetické práce: 33 je metalokeramická korunka, 15 aţ 23 (12 je mezičlen)

je metalokeramický můstek a 17 aţ 27 je částečná náhrada v horní čelisti uchycená na 15 a 23

sponami a 37 aţ 47 je částečná náhrada v dolní čelisti uchycená na 33 a 36 sponami.

Vstupní návštěva (7. května 2012)

Stav dentální hygieny: dásně nekrvácí a výskyt parodontálního chobotu.

PBI: 0

CPITN: 30X/XX0

Motivace: namotivování o správné hygieně pomocí obrázků a popsání vhodného zubního

kartáčku a speciálního zubního kartáčku určeného na protézy. Dále popsání moţnosti pouţití

mezizubních kartáčků, ale také jednosvazkového kartáčku. Upozornění pacienta na ranní

a noční očistu protézy a seznámení i s moţností vodní koupele protézy pomocí tablet.

Instruktáţ: nainstruování správné techniky čištění zubů (Bassova metoda) s vhodným zubním

kartáčkem (Curaprox 5460) určeným momentálně také na sliznice nebo částečné náhrady.

Pro tyto náhrady byla provedena ještě jedna instruktáţ pomocí speciálního zubního kartáčku.

Dále předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků u můstku a ukázání funkčnosti

jednosvazkového kartáčku vyhovujícího pro korunku.

Výkon: indexy. Pacient pozván na kontrolní návštěvu.

Kontrolní návštěva (28. května 2012)

Kontrola dentální hygieny: dásně opět nekrvácí a přetrvává parodontální chobot.

PBI: 0

CPITN: 30X/XX0

Remotivace: opakované popsání moţnosti pouţití mezizubních kartáčků a zmínění

se o škrabce na jazyk, kvůli velkým nánosům na jazyku.

Reinstruktáţ: opakované předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků u můstku

(TePe 0,45) a ukázání správných technik pohybů se škrabkou na jazyk nebo pomocí měkkého

zubního kartáčku.

Výkon: indexy. Pacient pozván na závěrečnou návštěvu.

57

Závěrečná návštěva (12. prosince 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní se zhoršilo a opět přetrvává parodontální chobot.

PBI: 3

CPITN: 30X/XX1

Výkon: indexy.

Kazuistika 5

Pacientka (1947)

Pacientka podepsala souhlas pro pacienty, ţe je seznámena s tím, ţe bude vyšetřena a ošetřena

studentkou a dále, ţe získané informace budou pouţity do absolventské práce.

Anamnéza: nekouří, neléčí se s nemocí, neuţívá léky, neprodělala váţné úrazy nebo operace,

netrpí poruchou sráţlivosti krve, navštěvuje pravidelně zubního lékaře a nenavštěvuje dentální

hygienistku. Pacientka byla na šetření doporučena zubním lékařem.

Stav chrupu: nejsou výplně a 18, 28, 38, 37, 36, 46, 47, 48 jsou extrahované.

Protetické práce: 33 a 43 jsou keramické korunky s podloţeným kovem a s mezičleny

kotvenými na 32 a 42 (dens pendens). Dále celková náhrada v horní čelisti.

Vstupní návštěva (7. května 2012)

Stav dentální hygieny: krvácení dásní a zjištění parodontitis chronica.

PBI: 8

CPITN: XXX/434

Motivace: namotivování o správné hygieně pomocí obrázků a popsání vhodného zubního

kartáčku a speciálního zubního kartáčku určeného na protézy. Dále popsání moţnosti pouţití

mezizubních kartáčků, ale také jednosvazkového kartáčku. Upozornění pacientky na ranní

a noční očistu protézy a seznámení i s moţností vodní koupele protézy pomocí tablet.

Instruktáţ: nainstruování správné techniky čištění zubů (Bassova metoda) s vhodným zubním

kartáčkem (Curaprox 5460) určeným momentálně také na sliznici nebo celkovou náhradu. Pro

tuto náhradu byla provedena ještě jedna instruktáţ pomocí speciálního zubního kartáčku. Dále

58

předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků, protoţe pacientka je zvyklá je pouţívat

a ukázání funkčnosti jednosvazkového kartáčku.

Výkon: indexy. Pacientka pozvána na kontrolní návštěvu.

Kontrolní návštěva (28. května 2012)

Kontrola dentální hygieny: dásně krvácí stejně a přetrvává parodontitis chronica.

PBI: 8

CPITN: XXX/434

Remotivace: opakované popsání správné techniky čištění zubů a opakované popsání moţnosti

pouţití mezizubních kartáčků. Byla doporučena zubní pasta, popřípadě ústní voda (jako

doplněk ústní hygieny), na nepříjemný pocit v ústech, protoţe si pacientka stěţovala

na nepříjemný zápach z úst. Také vysvětlení, ţe je potřeba si občas vyčistit i jazyk.

Reinstruktáţ: opakované nainstruování správné techniky čištění zubů a opakované předvedení

správného zavádění mezizubních kartáčků a doporučení mezi 31 a 41 (Curaprox 07) a mezi

ostatní zuby (Curaprox 011). Dále ukázání správné techniky pohybů při čištění jazyka.

Výkony: indexy, přeměření mezizubních prostorů. Pacientka pozvána na závěrečnou

návštěvu.

Závěrečná návštěva (13. prosince 2012)

Kontrola dentální hygieny: slabší krvácení dásní a zjištění menších parodontálních chobotů.

PBI: 6

CPITN: XXX/333

Výkon: indexy.

Kazuistika 6

Pacient (1953)

Pacient podepsal souhlas pro pacienty, ţe je seznámen s tím, ţe bude vyšetřen a ošetřen

studentkou a dále, ţe získané informace budou pouţity do absolventské práce.

59

Anamnéza: nekouří, neléčí se s nemocí, neuţívá léky, neprodělal váţné úrazy nebo operace,

netrpí poruchou sráţlivosti krve, navštěvuje pravidelně zubního lékaře a nenavštěvuje dentální

hygienistku. Pacient byl na šetření doporučen zubním lékařem.

Stav chrupu: 15, 38, 48 jsou s výplněmi a 17, 13, 12, 11, 22, 24, 26, 27, 28, 37, 36, 44, 45, 46,

47 jsou extrahované.

Protetické práce: 16 je celoplášťová korunka, 35 je fazetovaná korunka a 14 aţ 25 (13, 12, 11,

22, 24 jsou mezičleny) je fazetovaný můstek. Dále částečná náhrada v dolní čelisti uchycená

na 38, 35 a 43, 48 sponami.

Vstupní návštěva (7. května 2012)

Stav dentální hygieny: dásně nekrvácí, výskyt supragingiválního zubního kamene a zjištění

parodontálních chobotů.

PBI: 0

CPITN: 30X/X23

Motivace: namotivování o správné hygieně pomocí obrázků a popsání vhodného zubního

kartáčku a speciálního zubního kartáčku určeného na protézy. Dále popsání moţnosti pouţití

mezizubních kartáčků. Upozornění pacienta na ranní a noční očistu protézy a seznámení

i s moţností vodní koupele protézy pomocí tablet.

Instruktáţ: nainstruování správné techniky čištění zubů (Bassova metoda) s vhodným zubním

kartáčkem (Curaprox 3960) a braní na vědomí, ţe pacient je zvyklý na větší odpor zubního

kartáčku. Na sliznici mu byl doporučen měkký kartáček. Pro částečnou náhradu byla

provedena instruktáţ pomocí speciálního zubního kartáčku. Dále předvedení správného

zavádění mezizubních kartáčků u můstku, protoţe pacient je zvyklý je pouţívat.

Výkony: indexy, odstranění supragingiválního zubního kamene a vyleštění zubů. Pacient

pozván na kontrolní návštěvu.

Kontrolní návštěva (22. května 2012)

Kontrola dentální hygieny: krvácení dásní, nevyskytuje se zubní kámen a přetrvávají

parodontální choboty. Pacient se zmínil o citlivosti zubů.

PBI: 2

60

CPITN: 30X/X13

Remotivace: opakované popsání moţnosti pouţití mezizubních kartáčků, ale také

jednosvazkového kartáčku. Dále doporučena zubní pasta na citlivost.

Reinstruktáţ: opakované předvedení správného zavádění mezizubních kartáčků a ponechání

(TePe 0,45). Dále ukázání funkčnosti jednosvazkového kartáčku vyhovujícího pro můstek.

Výkon: indexy. Pacient pozván na závěrečnou návštěvu.

Závěrečná návštěva (10. prosince 2012)

Kontrola dentální hygieny: dásně nekrvácí, nevyskytuje se zubní kámen a je parodontální

chobot. Pacientce byl extrahovaný zub 34.

PBI: 0

CPITN: 30X/X0X

Výkon: indexy.

61

10.5 Závěr praktické části

Zhodnocení první hypotézy se nepotvrdilo, jelikoţ pacienti nejsou zvyklí navštěvovat dentální

hygienistku a ve většině případů tuto profesi ani neznají. Druhá a třetí hypotéza se naopak

potvrdila, protoţe polovina pacientů opravdu nepouţívá vhodné pomůcky na protetické

náhrady a víc jak polovina pacientů měla v ústech zubní kámen, o kterém se často domnívali,

ţe ho asi mají.

62

Závěr

Tato absolventská práce vytváří jistý podklad pojednávající o přehledu protetických náhrad

a dentálních pomůckách, slouţících pro vlastní či umělý chrup. Závěrem v této práci

je uskutečněno šetření, které ukázalo určitý posun v orální hygieně u vzorků pacientů mnou

zkoumaných a následně poučených.

63

Seznam obrázků

Obrázek 1 Anatomické struktury – parodontu (11) .................................................................. 11

Obrázek 2 Adhezivní konstrukce – adhezivní můstek (3) ........................................................ 25

Obrázek 3 Snímatelná náhrada vyztuţená litou konstrukcí – snímatelný můstek (3) .............. 28

Obrázek 4 Zubní kartáčky (16) ................................................................................................. 39

Obrázek 5 Mezizubní kartáčky (16) ......................................................................................... 40

Obrázek 6 Speciální zubní kartáček (5) .................................................................................... 43

64

Seznam zkratek

PBI Papilla Bleeding Index

CPITN Community Periodontal Index of Treatment Needs

F Fluorid

65

Seznam použité literatury a zdrojů informací

Knihy

(1) BÁRTLOVÁ, Sylva, Petr SADÍLEK a Valérie TÓTHOVÁ. Výzkum a ošetřovatelství.

Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. ISBN 80-

7013-416-X.

(2) BOTTICELLI, Antonella Tani. Dentální hygiena: teorie a praxe. Překlad Miloš PRAUS.

Praha: Quintessenz, 2002. ISBN 80-903181-1-8.

(3) DOSTÁLOVÁ, Taťjana. Fixní a snímatelná protetika. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-

0655-5.

(4) DŘÍZHAL, Ivo a Radovan SLEZÁK. Základy parodontologie. Praha: Karolinum, 1993.

ISBN 80-7066-811-3.

(5) KILIAN, Jan et al. Prevence ve stomatologii: 2. rozš. vyd.. Praha: Karolinum, 1999. ISBN

80-7184-976-6.

(6) KOVAĽOVÁ, Eva a Michal ČIERNY. Orálna hygiena. Prešov: Vydavateľstvo Anna

Nagyová, 1994. ISBN 80-967041-3-3.

(7) KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. Praha: Quintessenz,

2002. ISBN 80-902118-9-5.

(8) KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2009. Sestra. ISBN 978-

80-247-2713-4.

(9) MOLNÁR, László, Dénes SCHRANZ a György HUSZÁR. Zubná protetika. Bratislava:

Nakladateľstvo Slovenskej akadémie vied a umení, 1952.

(10) POLENÍK, Pavel. Subgingivální ošetření v praxi zubního lékaře. Praha: Quintessenz,

2008. ISBN 978-80-8679-04-5.

(11) SLEZÁK, Radovan. Praktická parodontologie. Praha: Quintessenz, 1995. ISBN 80-

901024-8-4.

(12) SLEZÁK, Radovan. Preklinická parodontologie. Hradec Králové: Nucleus HK, 2007.

Edice zubního lékařství. ISBN 978-80-87009-18-5.

(13) ŠKACH, Miroslav, Josef ŠVEJDA a Karel LIŠKA. Onemocnění ústní sliznice:

patologie, terapie a diferenční onemocnění ústní sliznice. Praha: Státní zdravotnické

nakladatelství, 1963.

(14) VOLDŘICH, Miloš, Jaromír MAREŠ, Robert RUS a Karel ČERNÝ. Učebnice

stomatologické protetiky. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1955.

(15) WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství: Překlad 2. Vydání 279 vyobrazení. Praha:

Grada, 2006. ISBN 80-247-1017-X.

66

(16) ZOUHAROVÁ, Zuzana. Zdravý úsměv: péče o zuby a dásně. 2. upr. vyd.. Váţany nad

Litavou: JoshuaCreative, 2009. Zdraví (JoshuaCreative). ISBN 978-80-904414-1-5.

Brožury

(17) GlaxoSmithKline. Stále s úsměvem. Příručka pro nositele snímatelných zubních náhrad.

Corega.

(18) Implantační systém SKY. Implantáty – informace pro pacienty. Doporučil Krbec Dent,

bredent medical.

(19) ORSOLYA, Rigó a Výzkumné oddělení Blend-a-med. Žijte jako s vlastními zuby!

Tajemství mladistvého úsměvu. Praktické rady pro uţivatele zubní náhrady. Blend-a-dent.

(20) Redakce odborného dentálního časopisu StomaTeam. Snímatelná zubní náhrada

v kostce: aneb zubní protéza – dobrý sluha, zlý pán. StomaTeam pacientům.

Časopisy

(21) HOŠEK, Jakub. Přehled základních typů kotvení fixní protetické práce na implantáty.

StomaTeam: odborný časopis pro stomatology, zubní techniky, zubní sestry, instrumentářky

a hygienistky. 2008, roč. 8, č. 3, s. 72-74. ISSN 1214-147X.

(22) KUNKELA, Josef. Snímatelné zubní protézy. Zdravý úsměv: kouzlo Vaší osobnosti:

časopis. 2008, čtvrtletník, s. 18-20. ISSN 1801-433X.

(23) KUNKELA, Josef. Stomatologická protetika. Zdravý úsměv: kouzlo Vaší osobnosti:

časopis. 2007, čtvrtletník, s. 12-15. ISSN 1801-433X.

(24) MONDOK, Iva, Jana KRŇOULOVÁ a David MONDOK. Sponové skeletové

snímatelné náhrady v moderní stomatologii. StomaTeam: odborný časopis pro stomatology,

zubní techniky, zubní sestry, instrumentářky a hygienistky. 2009, roč. 9, č. 4, s. 34-42. ISSN

1214-147X.

(25) MONDOK, Iva. Nepřímá litá kořenová nástavba – technologické tipy pro přesné

zhotovení. StomaTeam: odborný časopis pro stomatology, zubní techniky, zubní sestry,

instrumentářky a hygienistky. 2009, roč. 9, č. 3, s. 60-67. ISSN 1214-147X.

(26) SELLMANN, Hans. Provizorní náhrady? Perfektní provizorní náhrady! Stomateam:

odborný časopis pro stomatology, zubní techniky, zubní sestry, instrumentářky a hygienistky.

2011, roč. 11, č. 6, s. 55-57. ISSN 1214-147X.

67

Seznam příloh

Příloha 1 Souhlas pro pacienty

68

Příloha 1 – Souhlas pro pacienty

Jsem seznámen/a, ţe budu vyšetřen/a a ošetřen/a studentkou na Vyšší odborné škole

zdravotnické a Střední zdravotnické škole, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6, oboru diplomovaná

dentální hygienistka a dále souhlasím s tím, ţe získané informace studentka pouţije do své

absolventské práce.

Podpis