MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra hudební výchovy Moderní zahraniční materiály pro výuku klavírní hry

Diplomová práce

Brno 2006

Autor práce: Zuzana Průšová Vedoucí práce: doc. Mgr. Petr Hala, Dr.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Brně dne 21.dubna 2006 Zuzana Průšová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Petru Halovi, Dr. za odborné vedení diplomové práce.

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................. - 5 - 1. ELEMENTÁRNÍ KLAVÍRNÍ PEDAGOGIKA ......................................................................... - 7 - 2. ZAHRANIČNÍ KLAVÍRNÍ ŠKOLY ........................................................................................ - 12 -

2.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ....................................................................................................- 12 - 2.2 EUROPÄISCHE KLAVIERSCHULE...............................................................................................- 14 - 2.2.1 Autor Fritz Emonts......................................................................................................... - 14 - 2.2.2 Obecná charakteristika .................................................................................................. - 15 - 2.2.3 Beznotová příprava........................................................................................................ - 16 - 2.2.4 Hra z not........................................................................................................................ - 20 - 2.2.5 Shrnutí........................................................................................................................... - 23 - 2.3 ME AND MY PIANO .................................................................................................................- 24 - 2.3.1 Autorky Fanny Watermann a Marion Harewood............................................................. - 24 - 2.3.2 Obecná charakteristika .................................................................................................. - 24 - 2.3.3 Beznotová příprava........................................................................................................ - 25 - 2.3.4 Hra z not........................................................................................................................ - 26 - 2.3.5 Shrnutí........................................................................................................................... - 28 - 2.4 PIANO.....................................................................................................................................- 30 - 2.4.1 Autor James Bastien ...................................................................................................... - 30 - 2.4.2 Obecná charakteristika .................................................................................................. - 31 - 2.4.3 Beznotová příprava a příprava ke hře z not bez notové osnovy........................................ - 32 - 2.4.4 Hra z not........................................................................................................................ - 35 - 2.4.5 Shrnutí........................................................................................................................... - 36 - 2.5 KLAVIERSPIELEN - MEIN SCHÖNSTES HOBBY ............................................................................- 37 - 2.5.1 Autor Hans - Günter Heumann....................................................................................... - 37 - 2.5.2 Obecná charakteristika .................................................................................................. - 38 - 2.5.3 Výuka teorie jako příprava pro hru z not ........................................................................ - 39 - 2.5.4 Hra z not........................................................................................................................ - 40 - 2.5.5 Shrnutí........................................................................................................................... - 42 -

3. PRINCIP IMPROVIZACE A ROZVOJ KLAVÍRNÍ TECHNIKY V ZAHRANIČNÍCH KLAVÍRNÍCH ŠKOLÁCH........................................................................................................... - 43 -

3.1. IMPROVIZACE.........................................................................................................................- 43 - 3.1.1 Evropská klavírní škola.................................................................................................. - 45 - 3.1.2 Me and My Piano........................................................................................................... - 47 - 3.1.3 Piano............................................................................................................................. - 47 - 3.1.4 Klavierspielen – mein schönstes Hobby .......................................................................... - 48 - 3.2 ROZVOJ KLAVÍRNÍ TECHNIKY...................................................................................................- 49 - 3.2.1 Evropská klavírní škola.................................................................................................. - 52 - 3.2.2 Me and My piano........................................................................................................... - 55 - 3.2.3 Piano............................................................................................................................. - 56 - 3.2.4 Klavierspielen – mein schönstes Hobby .......................................................................... - 57 - 3.2.5 Shrnutí........................................................................................................................... - 60 -

ZÁVĚR .......................................................................................................................................... - 61 - POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY.................................................................................... - 63 - RESUMÉ SUMMARY

Úvod Cílem této diplomové práce je zachytit některé podnětné zásady klavírní

pedagogiky a jejich následné aplikace v počátečním stádiu výuky hry na klavír. Teoretické poznatky získané detailní analýzou zahraničních klavírních materiálů budou prezentovány na praktických ukázkách z jednotlivých klavírních škol, jejichž snahou bude poukázat na výhody či naopak nevýhody používaných metod a postupů.

Výběr studijního materiálu v oblasti klavírních škol má velký význam. Nejen že usnadňuje učitelům práci, dává jim také možnost vyučovat zajímavých způsobem, který dětem vyhovuje a motivuje je k soustavné práci, a tím i k lepším výsledkům. Je pravda, že materiály, které učitel ke své výuce používá jsou jakoby neživé do té doby, než jim on sám svým osobitým způsobem vdechne život, aby mohly promluvit k žákům a ovlivnit tak jejich duševní rozvoj a položit základy klavírní hry.

Diplomová práce je rozdělena do tří velkých kapitol. Kapitola první pojednává o elementární klavírní pedagogice se zaměřením na tři hlavní oblasti týkající se hry na klavír. Dále též popisuje faktory těsně související se samotnou hrou na nástroj, tj. zapojení pohybové výchovy a použití rozmanitých pomůcek. Řeší aktuální problémy současné klavírní pedagogiky, jako je atraktivita, kreativita a doba, kdy začít s výukou na hudební nástroj. Kapitola druhá se zabývá detailní analýzou vybraných zahraničních klavírních škol. Jednotlivé podkapitoly se zaměřují na autora, obecně školu charakterizují a postupně rozebírají metodický postup v beznotové přípravě a v části zabývající se hrou z not. Shrnutí vždy každou kapitolu uzavírá. Obsahem poslední, třetí kapitoly je uplatnění improvizace a rozvoj klavírní techniky v jednotlivých klavírních školách. Tyto dvě oblasti velmi ovlivňují rozvoj žákovy klavírní osobnosti a jsou tedy nezbytnou součástí elementární klavírní pedagogiky. Bude jistě zajímavé porovnat, jakým způsobem jednotlivé klavírní materiály pracují na rozvoji improvizačních a technických schopností žáků. Důležitou součástí práce jsou obrázkové příklady, názorně prezentující danou problematiku. Často jsou také uvedeny další možnosti práce s určitým problémem obohacující autorovy nápady a postupy.

- 6 -

Ve své diplomové práci budu čerpat nejen z mých osobních pedagogických zkušeností, kterých jsem nabyla během osmileté praxe výuky klavírní hry. Zařadím sem také své praktické poznatky z různých klavírních seminářů pořádaných Metodickým centrem na Jamu v Brně, kde jsem v letech 2001-2003 studovala. Velmi užitečným materiálem mi byla nejen kniha Klavírní pedagogika od Aleny Vlasákové, která souhrnně popisuje elementární klavírní pedagogiku a poskytuje řadu cenných rad, ale i kniha U klavíru bez slz od T. B. Judoviny - Galperiny. Autorka osobitým způsobem pojednává o své pedagogické činnosti. Tato kniha je vlastně její zpovědí o lásce a nadšení k práci s klavíristy nejranějšího věku. Mým cílem je tedy sjednocení teoretických znalostí v oblasti elementární klavírní pedagogiky s praktickými činnostmi a poskytnutí ucelené práce pojednávající o úvodní hudební etapě v životě mladého klavíristy a o použití různých hudebních materiálů v této rané fázi výuky hry na klavír.

Ve své práci bych chtěla obsahově přiblížit tyto zahraniční školy: Fritz Emonts - Europäische Klavierschule, Fanny Watermann and Marion Harewood - Me and My Piano, James Bastien - Piano, Hans-Günter Heumann - Klavierspielen - mein schönstes Hobby. Všechny se v dnešním klavírním vyučování hojně používají a mě osobně velmi zaujaly, osvědčily se mi a jsou nedílnou součástí mé pedagogické práce.

- 7 -

1. Elementární klavírní pedagogika Prvořadým požadavkem pro výuku klavírní hry v počátečním stádiu je

poskytnutí spolehlivého základu žákům. Na jeho kvalitě závisí jejich další pianistický rozvoj. Trendem současné pedagogiky je působení na celkový rozvoj žákovy osobnosti.

V současnosti u nás, stejně jako v jiných státech s vyspělejším hudebním školstvím, dochází k hlubokým kvalitativním změnám v metodice klavírní výuky, které jsou podmíněny rozvojem hudební pedagogiky a začleněním nových poznatků z oblasti psychologie a fyziologie do pedagogické praxe. Dnes je již všeobecně uznáván názor, že i elementární klavírní pedagogika by měla být dokonale promyšleným procesem.

Častou otázkou klavírní pedagogiky je doba vhodná pro začátek hry na nástroj. Je všeobecně známo, že ve věku kolem tří let se vyvíjí řeč, a s tím je dobré spojit i osvojování hudby. Děti jsou v této době hudbou obklopovány, formou her se ji snaží analyzovat a poté také zpětně reprodukovat a obměňovat známé prvky. Jsou to různá říkadla, lidové písničky a básničky, které vedou dítě k přirozenému vývoji v oblasti hudby. Důležitou roli zde hraje rodinné prostředí, jehož úkolem je vytvoření ideálních podmínek pro dítě. V dnešní době již existuje velké množství pomůcek a zvukových materiálů, které mohou nenásilnou formou vést dítě k rozvoji hudebního cítění a chápání. Tento nenásilný rozvoj hudebního vnímání by měl být spojen s rozvíjením emocionálních reakcí na hudbu, rytmické pulsace, reakcí na harmonické napětí, vnímání celistvosti hudebních útvarů, chápání smyslu a průběhu hudebních frází a prožívání charakteru a obsahu hudby.

Mnozí pedagogové se shodují v názoru, že optimální doba pro začátek výuky je mezi třetím a šestým rokem dítěte. Za vhodný studijní materiál jsou pokládána melodizovaná a rytmizovaná říkadla, lidové písně, různé oblíbené dětské melodie, znělky, signály apod. U skladbiček se klade důraz na kvalitu a rozmanitost. Tomu nasvědčují snahy o co nejrůznorodější zastoupení autorů v moderních školách pro začátečníky. Při volbě repertoáru je nutné dbát nejen na pianistický rozvoj žáka výběrem rozdílných druhů technických cvičení, ale také sledovat rozmanitost stylizace skladeb různých slohových období, žánrů a národů. Rozšiřuje se tím žákův obzor a zároveň se zvyšuje i jeho emocionální aktivita.

- 8 -

Předškolní věk je pro začátek hry na klavír velmi příznivá doba. Dítě v té době nemá ještě žádné školní povinnosti a jeho pozornost a zvídavost se obrací směrem k něčemu novému a pro něj zajímavému, v našem případě ke hře na klavír. Při vstupu do školy pak hru na klavír nepociťuje jako novou povinnost, hudba již v jeho životě zaujímá určité postavení.

Dalším aktuálním problémem současné pedagogiky je snaha o to, aby vyučování bylo pro dítě atraktivní, aby v něm každá činnost byla efektivní a cílevědomá. Tato skutečnost vychází zejména z toho, že se posouvá doba začátků nástrojové výuky do předškolního věku. Komenského „škola hrou“ našla v současnosti své místo i v klavírním vyučování. V tomto věku nelze děti připravit o krásné obrázky, verše, hudebně pohybové hry a hádanky. Radostná atmosféra je motivuje k lepším výkonům a upevňuje kladný citový vztah k tomuto předmětu.

V dnešní době je pedagog obklopen velkým množstvím pomůcek pro výuku klavírní hry. Velmi důležitá je pohybová příprava, která je již často obsahem přípravné hudební nauky a dítě se s ní seznamuje ještě předtím, než začne hrát na nástroj. Vynikajícím materiálem je cyklus písní Petra Ebena Elce pelce kotrmelce,1 kdy pro cvičení můžeme použít jako doprovod existující nahrávku Ebenovy hudby nebo si doprovod zahrát z notové přílohy, která je součástí knihy. Tato pohybová cvičení je vhodné zapojit do výuky, mohou být použity na úplném začátku vyučovací hodiny jako tzv. „rozcvička“, během hodiny, kdy si žák na chvíli odpočine od hraní, či na samém konci jako příjemné a zábavné uzavření klavírní lekce. V praxi se zakomponování těchto cvičení do výuky osvědčilo, představuje pro děti zábavné a oblíbené zpestření. Aniž by věděli, že právě pracují a zdokonalují svou koordinaci pohybu, zapojení paže či procvičení hbitosti prstů atd., zhostí se vždy svého úkolu velmi svědomitě. Vždyť je to pro ně hra, které se nikdy dostatečně nenabaží. Jsou pro ně vítaným zpestřením, neboť naplňují jejich přirozenou touhu po pohybu. Nyní bych uvedla pár praktických postupů, jak lze s písněmi pracovat. Důležité je, aby děti pohybem vyjadřovaly charakter a obsah písně.

Text a hudební doprovod skladby Sedmikráska navozuje pocit večerního ulehání k spánku a ranního vstávání. Učíme děti vyjádřit klid pomalými, vláčnými pohyby imitujícími otevírání a zavírání květu sedmikrásky. Do pohybu jsou postupně a vědomě zapojeny jednotlivé části těla i paží. Na první verš stojí žáci s rozevřenými pažemi a 1 Fischer,V. Eben, P. Paleček, J. Elce, pelce, kotrmelce. Praha: Supraphon, 2.vydání, 1982

- 9 -

pomalu jdou do pokleku, zavírají lísteček květu – od prstů, přes paže až po celé tělo. „Když sluníčko zapadá, sedmikráska chřadne. Ke spánku se ukládá, do postýlky chladne.“ Poté se zase pomalu otvírají a vítají nový den. „Když sluníčko vyskočí, sedmikráska vstává. Načeše si obočí, na motýly mává.“ Tuto klidnou atmosféru doprovází zvonivý zvuk trianglu, který vše ještě více umocňuje. Cvičení přispívá k navození pocitu pozitivní nálady a vnitřního klidu.

V písni Letadlo zapojují děti celé paže a zároveň procvičují hbitost konečků prstů. Jejich paže jsou křídla letadla a ze špiček prstů jim tryská barevný kouř, který maluje krásné obrazce na obloze. Z pohybu musí jít cítit veselá nálada plná radosti. Hlavním cílem je uvědomování si prstů až do konečků a navození pocitu pohyblivosti těla při hře.

Oblíbenou písní dětí je Kocour. Připravuje k správnému sezení u klavíru. V průběhu písně dochází k nahrbení a napřímení zad při posedu na židli, žáci svými pohyby následují text. „Když se kocour hrbí, cedí bílé zuby. Když se kocour hrbí, drápky prý ho svrbí. Když se kocour narovná, tak se hádka urovná. Když se kocour napřímí, tváří se jak nevinný.“ Tempo písně přesně určuje rychlost pohybu.

Veselá a hravá píseň Stonožka učí hbitosti prstů. Prvním úkolem dětí je vytleskávání metra na těžkých dobách, které se stanou výchozími impulsy pro následný pohyb všech pěti prstů, nejprve od malíčku k palci a zpět, poté obráceně. Důležité je, aby žáci cítili těžkou dobu a uměli spojit pohyb všech prstů v jeden celek. Ruku si mohou postavit buď na víko klavíru, nebo na stůl a rychlými pohyby prstů napodobují běh stonožky.

Stejným způsobem se dá pracovat i s dalšími písněmi, myslím si však, že demonstrace čtyř skladbiček jako ukázka k dané problematice postačí. Je daleko vhodnější učit dítě technickým záležitostem praktickými cvičeními, než mu je prezentovat teoretickým výkladem např. o tom, jak správně by se mělo u klavíru sedět či jak uvolnit paži a spojit pohyb prstů v jeden celek. Je důležité upevňovat jednotlivé návyky postupně a nenásilně. Učitel by se neměl zdráhat pohladit ruku dítěte a pěkně mu ji upravit do žádaného postavení či mu nenápadně podepřít rukou záda.

Za další velmi vhodnou pomůcku pro výuku klavírní hry jsou považovány rytmické kostky a kartičky Ladislava Daniela. Dají se využít k jednoduché improvizaci, např. kombinováním jednotlivých rytmických útvarů do dvojtaktí, třítaktí či čtyřtaktí, jejich následným zhudebňováním a vytvářením krátkých nápěvů.

- 10 -

Tyto rytmické kostky se dají různým způsobem kombinovat do rozdílně dlouhých úseků, mohou vytvářet různé druhy kánonů, rytmických hříček a hádanek. Tento zábavný způsob výuky je pro děti silně motivační a aniž by si toho byli vědomi, upevňují si své rytmické dovednosti způsobem, který je jejich věku hodně blízký.

Elementární klavírní pedagogika se zabývá třemi oblastmi, které spolu těsně souvisí a měly by být postupně propojovány v jeden celek.

• Rozvoj žákovy hudebnosti • Technika klavírní hry • Hra z not.

Již od počátečního stádia hry na klavír by se měl učitel zaměřit na celkový rozvoj žákovy hudebnosti, nejen směrem nástrojovým, ale i všeobecným. Návštěvou kulturních akcí, poslechem audio nahrávek či různých videozáznamů koncertních událostí si žák obohacuje a rozšiřuje obzor svých hudebních znalostí a poznává různé styly a směry hudebního světa. V oblasti nástrojového rozvoje by pedagog neměl opomenout zařadit do výuky různá rytmická a intonační cvičení, neustále upevňovat hudební paměť či vést žáka k rozlišování kvality a výšky klavírního tónu.

Do oblasti techniky klavírní hry bych zařadila správné tvoření tónu a postavení ruky na klaviaturu, zapojení nejen svalstva na ruce, ale i po celém těle, správné posazení ke klavíru, nácvik základních klavírních úhozů. Jako první by měla být zařazena hra portamentem, kdy vedeme žáka k pocitu volné paže a dbáme na spojování hudební fráze. Nejprve se procvičuje hra jednotlivými prsty, potom skupinami prstů a postupně se přidávají ostatní druhy úhozů, jako je staccato či legato. Vedeme žáka k orientaci po celé klaviatuře, jak na bílých, tak i na černých klávesách. Nezanedbáváme transponování do různých tónin.

Třetí oblast se týká hry z not. Samotné hře z not předchází seznámení žáka s nástrojem hrou podle sluchu a postupného zaznamenávání hudby hudebním znakem. Nejjednodušším způsobem pro začátek je vést žáky k rytmickému zápisu hudby. Postupně mohou zapisovat výšky tónů či směr melodie.

Doporučován je následující postup. Nejprve žáci znázorňují směr melodie, poté s pomocí vyšší a nižší linky zapisují jednoduchá říkadla na dvou tónech. Postupně se ke dvěma linkám přidávají zbývající linky a říkadla obsahující více tónů. Mohou zapisovat postup melodie tónů jdoucích vedle sebe, ob linku či mezeru. Velmi vhodnou pomůckou pro tento styl zápisu je magnetická tabule, která by měla být součástí každé klavírní třídy.

- 11 -

Již v úvodní fázi hry na klavír seznamujeme dítě s oběma klíči, houslovým i basovým, a to z toho důvodu, aby se uměli vizuálně pohybovat v desetilinkové notové osnově, kterou klavírní hra používá. Často se v počátcích hry setkáváme s tím, že žák považuje zápis v basovém klíči za transkripci zápisu v klíči houslovém, což se později projevuje problémy při čtení not, zejména při hře z listu. Je důležité vypěstovat sluchovou představu určitého tónu či postupu melodie a tu poté propojit s vizuální formou zápisu v notách. Důležité je, aby se pro dítě nestaly noty označením názvu kláves, ale znějících tónů.

O způsobu výuky hry z not v klavírních školách, které jsou tématem mé práce, pojednávají kapitoly zaměřující se na detailní rozbor těchto jednotlivých škol (kapitola 2.2.4, 2.3.4, 2.4.4 a 2.5.4). Z českých klavírní škol používá metodiku čtení v obou klíčích, jehož základem je c1, pouze L. Šimková v Klavírní prvouce2 a Nová klavírní škola3 Z. Janžurové a M. Borové.

Jakou cestu pro výuku začátečníků klavírní hry si učitel zvolí, záleží opravdu jen na něm samotném. Musí však brát zřetel na individuální schopnosti jednotlivých žáků a výuku tomu přizpůsobit. Hra na klavír by měla být pro dítě radostí, kterou bude sám vyhledávat. Kromě úmyslu naučit dítě hře na klavír je dalším posláním učitele rozvíjet jeho osobnost a estetické cítění, což zcela jistě ovlivní žákův duševní rozvoj a pohled na svět. V současném světě plném moderní zábavy a techniky se mládež ubírá spíše k materiálním hodnotám a vše ostatní je opomíjeno. Skrytým úkolem učitele je naučit děti umět si vážit věcí a lidí, projevit city vůči svému okolí či toužit po estetickém zážitku a hudba je dokonalým prostředkem, jak toho lze dosáhnout.

2 Šimková,L. Klavírní prvouka. Praha: Editio Barenreiter, 2003 3 Janžurová, Z. Borová, M. Nová klavírní škola. Praha: Panton International, 2001

- 12 -

2. Zahraniční klavírní školy

2.1 Obecná charakteristika V dnešní době máme k dispozici nepřeberné množství klavírních škol. V široké

škále škol, domácích i zahraničních, je obtížné se orientovat a správně vybrat tu nejvhodnější pro určitého žáka. Často se v praxi setkáváme s tím, že učitelé ve své výuce kombinují české klavírní školy se zahraničními materiály. Poté je však nutností přepracovat cizojazyčný text, který navozuje rytmický průběh skladbiček. V průběhu mé diplomové práce na tento nutný krok poukazuji a označuji ho termínem „podtextování“. Zásadní je však to, aby vytvořený český text vždy přesně imitoval rytmické hodnoty a jednotlivé slabiky tak korespondovaly s rytmem.

Zahraniční klavírní materiály pracují v porovnání s českými klavírní školami s metodikou, která odpovídá současným trendům počátků práce s notovým textem. Naprosto převažující je čtení not od počátků v motivech (nikoliv po jednotlivých tónech), v obou klíčích (nikoliv ve dvou houslových klíčích) a ve zvětšeném a přehledném notovém textu. Jejich ilustrace často neslouží pouze k poetickému či humornému umocnění hrané písně nebo skladbičky, ale napomáhají i k navození pocitů v těle a rukou hrajícího dítěte či mu usnadňují pochopení a osvojení abstraktních znaků spojených se čtením not.

Výběr tématu k diplomové práci naznačuje mé sympatie k zahraničním moderním materiálům. Považuji však za důležité, aby učitel nikdy neopomíjel lidovou píseň, která je tak charakteristická pro hudební cítění jednotlivých národů na světě, a do výuky ji vždy zařazoval. Vždyť právě známá melodie lidové písničky je pro dítě, které jsme začali zahrnovat informacemi jak držet ruku, jak má uhodit a poslouchat tón, jak má sedět, jako nitka, které se drží, protože ji zná. České písničky, bohaté svým emocionálním nábojem, nám pomáhají motivovat dítě k měkkému úhozu a ke kultivované hře. Proto zastávám názor, že při úplných počátcích výuky hry na klavír by měl učitel volit národní lidové písně a říkadla, které jsou dětem tak blízké. Po úvodní fázi už záleží na učiteli, jak bude nadále postupovat a kombinovat tuto naši lidovou hudbu se zahraničními materiály plnými skvělých metodických postupů a rad.

- 13 -

U většiny moderních škol již lze očekávat, že budou obsahovat základní řadu textů, které tvoří jádro metodického postupu, dále pracovní sešity a listy se zajímavými zábavnými úkoly pro domácí přípravu. Další jejich součástí bývá širší repertoár, řazený podle náročnosti skladeb k jednotlivým dílům základní řady. V něm jsou uplatněny různé žánry, stylová období, čtyřruční hra, improvizace atd. Často se setkáváme s několika speciálními řadami, z nichž jedna je určena dětem předškolního věku, další malým začátečníkům, jiná dospívajícím či dospělým začátečníkům.

Zajímavou myšlenkou končí své povídání o výběru vhodného repertoáru klavírní pedagožka T.B. Judovina - Galperina ve své knize U klavíru bez slz. Cituji: „Důležitost správného výběru materiálu při učení hře na klavír uznávají všichni učitelé. O požadavcích na výběr repertoáru bylo napsáno mnoho metodických úvah a teoretických prací. Jednou z nejznámějších knih je „Cesta k muzicírování“ Lva Aronoviče Barenbojma, která vyšla poprvé v r.1973. Všichni učitelé jistě souhlasí s tím, že repertoár pro počáteční učení musí odpovídat „logice osvojování materiálu“, že se musí brát ohled na individuální vlastnosti konkrétního žáka, že hudba, kterou „přísně a tvrdě“ vybíráme pro učení, musí být „byť velmi jednoduchá….ale nápaditá“. A tak musí být repertoár úměrný žákovu věku…Při výběru repertoáru se učitelé „musí vciťovat do osobnosti dítěte“, vposlouchávat se do jeho reakcí, otázek a postřehů… Pravděpodobně není jediný učitel, který by tuto knihu nečetl. Ale přesto jsem doposud nenašla „školu“, která by mě uspokojila, ani sborníky sestavené s ohledem na všechny výše uvedené požadavky a věk žáků ( nemluvím o tříletých, pro ty sborníky ani nejsou a nemohou být). Hudebního materiálu je spousta. Neexistuje jediný sborník, ve kterém by byl použit didaktický princip rozdělení úkolu a postupného ovládání jednotlivých prvků celku.“4

Z toho tedy vyplývá, že není možné postupovat přesně podle daného metodického postupu v jednotlivých školách, vždy se vše musí přizpůsobit individuálním požadavkům žáků, které jsou u každého velmi rozdílné. Klavírní školy však tvoří nezbytnou součást pedagogické práce a bez nich by práce klavírního učitele byla nesmírně náročná.

4 Judovina- Galperina, T. B. U klavíru bez slz. Brno: LYNX, 2000, strana 124

- 14 -

2.2 Europäische Klavierschule

2.2.1 Autor Fritz Emonts Profesor Fritz Emonts se narodil 15. dubna 1920 ve městě Breinig u Cách.

Studoval hru na klavír u Heinze Schüngelera v Hagu a Kolíně. V roce 1963 založil Hagenskou hudební školu a současně působil jako docent na Vysoké hudební škole v Essenu. Fritz Emonts patří k významným německým klavírním pedagogům 20. století.

Během druhé světové války narukoval do německé armády k válečnému loďstvu. Nějaký čas byl v zajetí a po skončení války se začal věnovat jako klavírista koncertní činnosti v Německu. Zaměřil se na interpretaci klavírního díla Paula Hindemitha, Modesta Petroviče Musorského a Igora Stravinského. Profesor Emonts se také věnoval skladbě. Právě skladatelské schopnosti a dlouholetá pedagogická praxe ho přiměla k napsání Evropské klavírní školy.

V roce 1958 uveřejnil nejprve dvojdílnou klavírní školu Erstes Klavierspielen. Jeho metodický postup při výuce hry z not vychází od středního c1 a již od počátku zapojuje do výuky hru v houslovém i basovém klíči zároveň.

V rozmezí let 1992 až 1994 vydal třídílnou Europäische Klavierschule (dále jako Evropská klavírní škola), která představuje nově aktualizované vydání školy Erstes Klavierspielen. F.Emonts je spoluautorem učebního plánu pro výuku klavírní hry na německých hudebních školách. Kromě toho také hojně přispíval svými články o klavírním vyučování do odborných časopisů.

- 15 -

2.2.2 Obecná charakteristika Evropská klavírní škola vyšla poprvé v roce 1958. Od té doby prošla řadou

autorových změn a v nové podobě ji v roce 1992 vydalo německé hudební nakladatelství Schott Musik International, Mainz.

První díl této klavírní školy je určen úplným začátečníkům klavírní hry a je vhodný zejména pro děti předškolního věku. K prvnímu dílu přibyly postupně další dva hlavní sešity a osm doprovodných sešitů: Pětitónová hra, Čtyřruční hra, Snadné klavírní skladby období baroka, Lehké klavírní skladby od synů Johanna Sebastiana Bacha po Beethovena, Od Bartóka ke Stravinskému, Staré tance, Snadné skladby romantismu a Polyfonní hra na klavír. Tato práce se zabývá analýzou dílu prvního.

V samotném úvodu pojednává autor o záměru s jakým tato klavírní škola vznikala. Zcela souhlasím z jeho myšlenkou, že hudba je jazyk, kterému lidé na celém světě rozumí. On sám považuje za důležité, aby děti byly obeznámeny nejen s kulturou své země, ale i s kulturou jiných zemí, a hudbu považuje za dokonalý prostředek, jak toho lze dosáhnout. Tato škola obsahuje řadu skladeb, zpočátku zejména lidové písně z různých koutů světa.

Evropská klavírní škola se postupně rozšířila v řadě zemí střední Evropy. V současnosti ji v naší zemi používá při své výuce celá řada klavírních pedagogů na hudebních školách. Evropská klavírní škola se skládá z těchto částí:

• Beznotová příprava a) „ Erstes Spiel mit schwarzen Tasten“ (Hra na černých klávesách) b) „ Spielen nach Gehör“ (Hra podle sluchu) c) „Lieder im Fünfton Raum“, „Fünftonlieder aus weiteren Ländern“, „Lieder

mit 6 und mehr Tönen“, „Leichte Begleitung“ (Písně z jiných zemí a lehký doprovod) • „ Spiel mit Noten“ (Hra z not)

a) „ Spiel mit 3 Fingern“ (Hra třemi prsty) b) „ Spiel mit 5 Fingern“ (Hra pěti prsty) c) „ Spiel mit 5 Fingern in anderen Lagen“ (Hra pěti prsty v jiných polohách) d) „Wechsel der Fünftonlagen innerhalb eines Stückes“ (Změna polohy ruky

během skladby) e) „Legato – Staccato“

- 16 -

2.2.3 Beznotová příprava Tato část slouží učitelům jako metodická pomůcka, jejíž úkolem je v dítěti

probudit zájem o hru na klavír. Autor zde nápaditým způsobem řadí různé postupy jak naučit dítě orientaci na klaviatuře, jakým způsobem ho vést ke hře podle sluchu, a již od počátku zahrnuje do výuky hru čtyřruční. Rozvíjí nejen technické dovednosti dítěte, ale také i rytmické cítění metra a jednotlivých dob. Barevné, velmi poutavě malované ilustrace hru na klavír obohacují a pomáhají dítěti vytvářet si představu o charakteru dané skladby. Pěkným příkladem je znázornění dvou pastevců hrajících na pastýřskou flétnu a šalmaj nad stádem ovcí při svitu měsíce (strana 15). Zvuk jednoho nástroje se nese nad údolím a nad ním zaznívá melodie druhého nástroje. Žákovým úkolem je vytvořit melodii flétny a šalmaje podle své vlastní fantazie. Tohle cvičení v sobě zahrnuje jak improvizaci, tak i hru s pedálem, měkké tvoření tónu a vyjádření určitého obsahu.

Dalším krásným příkladem je skladba Glockenspiel (Hra zvonů, strana 13). Ilustrace dokonale zachycuje atmosféru a počet namalovaných zvonů přesně určuje kolik prstů bude hrát. Začíná se největším zvonem uprostřed (hrají palce pravé i levé ruky) a postupně se vystřídají všechny prsty kromě prsteníčku. Tato skladba kombinuje hru pravé a levé ruky zároveň s použitím pedálu. Nutnou pomůckou je nástavný pedál (měl by být součástí každé klavírní učebny), který umožňuje dětem menšího vzrůstu pedál do hry zapojit. Skladba má vypsaný i jednoduchý doprovod pro secondo pro čtyřruční hru, a tudíž se žák může s učitelem vystřídat. Učí se rozeznít nástroj zvučným, plným tónem a měl by být naváděn k vytváření dynamických kontrastů. Skladba Glockenspiel je skvělou ukázkou toho, že i v úvodních hodinách lze nástroj rozeznít, což představuje pro dítě silnou motivaci.

Velmi kvalitní se zdají být skladby čtyřruční, které autor uvádí průběžně během celé této části. Nejenže tyto úryvky patří k velmi oblíbeným mezi žáky, ale při jejich hře se zároveň také učí poslouchat a přizpůsobit se druhému hráči, učí se tvořit tón, cítit hudební frázi a význam svého partu. Jednou hraje melodii žák a je veden k zvýraznění své hry, podruhé se role vymění a jeho úkolem je doprovázet (příklad č.1).

- 17 -

Příklad č.1

Autor v této úvodní části hojně používá pentatoniky na černých klávesách,

viz příklad č. 1. Dítě se hned od počátku hry na klavír seznamuje s černými klávesami, učí se rozpoznávat skupiny dvou a tří černých kláves a pomocí hmatu určuje jaké skupiny kláves jsou pod jeho prsty (hmatová orientace). Umí-li se orientovat podle černých kláves, má později usnadněnou práci při hledání a označování kláves bílých. Poloha na černých klávesách je pro děti velmi přirozená, a tudíž jim nečiní problémy hrát souzvuky již od samotného úvodu. Prstoklad uvedený v této ukázce naprosto kopíruje fyziologickou stavbu ruky. Na černých klávesách se jim daří pěkně a správně ruku postavit a volnými pohyby celé paže dokáží předejít strnulosti a křečovitosti.

Ve skladbě na straně 18, Dr. Faust´s Jux mit dem schwarzen Tasten ( Faustův šprým na černých klávesách), hrají žáci vtipnou, nápaditou skladbičku na černých klávesách se zaťatou pěstí.

- 18 -

Závěrečná část beznotové přípravy obsahuje lidové písně různých národů. V počáteční fázi výuky je však vhodnější používat písně českého národa, které jsou pro děti daleko srozumitelnější a snadněji zapamatovatelné. Písně zařazené v této klavírní škole, viz příklad č. 2, jsou dobře využitelné později, a to zejména proto, aby studenti poznali charakter lidových písní různých národů, jak ostatně sám autor doporučuje. Jsou také velmi vhodné pro hru z listu či k výuce improvizace, kdy žáci vytváří svůj vlastní doprovod nebo se učí transpozicím. Další nevýhodou těchto písní je text v cizím jazyce. V tomto případě doporučuji vést žáky ke svému vlastnímu podtextování.

Příklad č. 2

- 19 -

K zvýraznění obsahu a charakteru písně nám pomáhá doprovod. Profesor

Emonts uvádí na straně 27 v kapitole „Leichte Begleitung“ (Lehký doprovod) v jednoduchém metodickém sledu možnosti improvizace klavírního doprovodu. Dříve, než je ruka postupně připravena na hraní akordů, používáme k doprovodu písní kvintu, postavenou na primě tóniny, ve které píseň hrajeme (tzv. dudácká kvinta). Děti se často v počátku výuky doprovází podle sluchu jen jednotlivými tóny nebo dvojhmaty. K dalším z možností práce s písní patří vedení hlasů v protipohybu, kánonické vedení hlasů nebo doprovodné modely a jejich variace, viz příklad č. 3.

Příklad č. 3

V této beznotové přípravě mají žáci možnost tvůrčího přístupu k hudbě a jejich

sluchová představivost a sluchová paměť jsou rozvíjeny dříve, než budou ostatní složky žákovy osobnosti zaujaty hrou z not. Improvizace je tvůrčí záležitost a vyžaduje individuální přístup, zájem a chuť stále vymýšlet a zkoušet. Je na učiteli, jak příklady, které jsou mu zde předkládány, sám přizpůsobí, vylepší a doplní.

- 20 -

2.2.4 Hra z not Po velmi propracované úvodní části, kdy žáci hrají podle sluchu, se dostáváme

k části „Spiel mit Noten“ (Hra z not). Tato klavírní škola pracuje s moderním přístupem. Od počátku hry z not jsou do hry zapojeny obě ruce. Jejich základní postavení vychází od noty c1, která je v zápisu společná pro oba klíče, jak houslový tak i basový. Tento způsob zápisu je pro děti velmi přehledný. Znázornění klaviatury v levém vrchním rohu jim zřetelně označuje tóny, které budou hrát. Jejich úkolem je poté tyto tóny pojmenovat v notové osnově. Obě ruce postupují v protipohybu a do hry jsou zapojeny první, druhý a třetí prst pravé a levé ruky, viz příklad č. 4. Melodie je rozdělena střídavě mezi obě ruce. Tento způsob výuky obou klíčů zároveň patří v klavírní metodice k upřednostňovaným, děti jsou přirozeným způsobem vedeny k vnímání not v různém klíči.

Příklad č. 4

- 21 -

V minulých letech nejvíce rozšířená Klavírní škola pro začátečníky5 autorů Zdenky Böhmové, Arnoštky Grünfeldové a Aloise Sarauera se od tohoto způsobu výuky značně liší. Žák hraje nejprve oběma rukama pouze v houslovém klíči, ruce začínají v poloze – pravá ruka c2 – g2, levá ruka c1 – g1. S basovým klíčem se dítě seznamuje poměrně pozdě, do té doby hraje levá ruka v nepřirozené poloze jednočárkované oktávy.

Při interpretaci skladeb je nutné dbát na plynulost a vyrovnanost hudební fráze. Rozdělení melodie mezi pravou a levou ruku může způsobit nechtěné rozbití melodické linie, a proto je nutné vést žáky k sluchové kontrole své hry. Je důležité, aby pohyb vycházel z celé paže a vždy plynule přecházel z jedné ruky do druhé. Podložení melodie českým textem je nezbytné, samotné noty působí nudným dojmem a v dítěti předškolního věku nevyvolávají žádné konkrétní představy. Bez textu se těžko podaří dosáhnout pěkného, zvučného tónu, hra se spíše jeví jako nezajímavá a všední.

Výuka hry z not dále pokračuje kapitolou „Spiel mit 5 Fingern“ (Hrajeme pěti prsty). Skladbičky v pětitónovém rozsahu jsou komponovány v tónině C dur, zpočátku je melodie rozdělena střídavě mezi obě ruce, později dochází k souhře levé a pravé ruky. Již v úvodních kapitolách zařazuje autor skladby čtyřruční, kdy žák hraje za doprovodu svého učitele. V této úvodní fázi je opět velmi vhodné podtextování, které nahrazuje počítání jednotlivých dob a vede dítě k přirozenému cítění hudební fráze.

V této kapitole se žáci postupně seznamují s dynamickým označením, hrají skladby různého tempového označení a charakteru, např. Kleiner March (Malý pochod, strana 44), Kleiner Waltz (Malý valčík, strana 45), Menuett (strana 46).

Strana 47 se věnuje rozvoji technických dovedností, obsahuje tří-, čtyř- a pětiprstová cvičení, která se postupně transponují do různých tónin, hrají se odlišným prstokladem a mohou být interpretovány i různými způsoby (v p, pp, f, s pedálem, ve staccatu, portamentu apod.).

Další navazující a rozsáhlá kapitola má název „Spiel mit 5 Fingern in anderen Lagen“ (Hrajeme pěti prsty v jiných polohách), viz příklad č. 5. Autor se zde pečlivě věnuje hře v tóninách F, C, D, G, A. Žáci se seznamují s posuvkami – křížkem, béčkem, odrážkou, s tónorodem dur a moll, se změnou taktu ve skladbě. Novým prvkem v melodii jsou noty osminové a nota čtvrťová s tečkou.

5 Böhmová, Z, Grünfeldová A. Sarauer, A. Klavírní škola pro začátečníky. Praha: Supraphon, 1956

- 22 -

Příklad č. 5

Tato kapitola obsahuje velkou řadu krásných melodických skladbiček, jejichž

líbivost je velmi důležitým motivačním prvkem. Krásné ilustrace přispívají ještě k většímu prožitku při hře na klavír.

Závěrečná kapitola „Legato - Staccato“ se zaměřuje na hru těmito dvěma úhozy. V této kapitole se objevují kombinace úhozů, pravá ruka staccato, levá legato a naopak. Na procvičení tohoto technického problému jsou vyhrazeny strany 78, 80, 81,82, 83, 85. Melodicky bohaté a krásné skladbičky jako Kukačka (Der Kuckuck, strana 81), Karavana (Die Karawane zieht vorbei, strana 82) nebo Tango (strana 91) patří mezi žáky k velmi oblíbeným. Zároveň také uzavírají celý první díl klavírní školy, která v dnešní době patří mezi jednu z nejlepších škol pro výuku začátečníků ve hře na klavír.

- 23 -

2.2.5 Shrnutí Subjektivně mohu konstatovat, že mě tato klavírní škola oslovuje zejména

pro své skvělé nápady, jak lze při výuce mladých začátečníků postupovat. S Evropskou klavírní školou pracuji ráda, především v kombinaci s Novou klavírní školou autorky Zdeny Janžurové a Milady Borové.

Škola je velmi vhodná pro žáky nejrůznějších zaměření a odlišného talentu. Emotsova škola je pro děti přitažlivá humornými a půvabnými ilustracemi německé malířky Andrey Hoyerové. Její ilustrace jsou dětské duši velmi blízké a poutavá grafická úprava určitě u mnohých začátečníků zájem o hru na klavír ještě více podpoří.

Žáci se učí skladby nejen hrát, ale podílejí se i na jejich tvorbě a přetváření. Škola obsahuje množství „neúplných“ skladeb, ve kterých žáci dotvářejí melodie, doprovody nebo transponují durovou tóninu a naopak. Zařazení těchto „neúplných“ cvičení velmi oceňuji, protože se žákům naskýtá možnost využít při klavírním vyučování své tvůrčí aktivity a základní teoretické znalosti.

Obsahuje texty v německém, anglickém a francouzském jazyce, čímž je tedy „evropskou“ školou v plném slova smyslu.

- 24 -

2.3 Me and My Piano

2.3.1 Autorky Fanny Watermann a Marion Harewood The Watermann - Harewood Piano Series bylo společně založeno světově

uznávanými klavírními pedagogy Fanny Watermann a Marion Harewood. Vytvořily moderní klavírní metodiku, jejíž výjimečnost dokazuje velká popularita tohoto hudebního materiálu po celém světě.

Vydaly nepřeberné množství hudebního materiálu, např. Animal Magic (piano exercises), které nabízí 26 základních prstových cvičení pro mladého pianistu. Tyto „prstové etudy“ jsou základem pro rozvoj technických dovedností. Děti se ocitají ve světě zvířat a procvičují si zábavným způsobem různé technické problémy, které jsou přirovnávány k charakteristickým pohybům různých zvířat, např. ptáků, hmyzu apod. Pro starší začátečníky vyšla např. škola Piano Lessons 1, 2 (Hodiny klavíru) obsahující výběr skladeb od Purcella, Mozarta, Bacha, Beethovena, Schumanna, Gurlitta, Gounoda a Čajkovského. Piano Pleasure 1,2 (Klavírní potěšení) nabízí rozmanitý repertoár od Bacha po Bartóka. Kromě sólových skladeb jsou do tohoto sešitu zařazeny i klavírní duety. 2.3.2 Obecná charakteristika

Klavírní škola Me and My Piano byla poprvé vydána v londýnském

nakladatelství FABER MUSIC. V edici The Watermann – Harewood Piano Series vyšel v roce 1988 první díl a v roce 1989 díl druhý. Autorky této anglické školy – Fanny Watermann a Marion Harewood vytvořily velmi zajímavý a poutavý materiál pro děti, které začínají s výukou hry na klavír. Dva hlavní díly jsou doplněny několika doprovodnými sešity, které obsahují další doplňující repertoár a technická cvičení.

Tato škola je velmi vhodná pro děti předškolního a raně školního věku. Žáci v průběhu dvou dílů získávají základy hudební teorie a zábavnou formou poznávají „kouzelný svět hudby“. Ve své práci se však budu věnovat chronologickému rozboru pouze dílu prvního, neboť cílem mé práce je nastínit metodické postupy v raném stádiu výuky hry na klavír, které jednotlivé školy používají.

- 25 -

2.3.3 Beznotová příprava V porovnání s Evropskou klavírní školou beznotová příprava této školy není

nijak rozsáhlá. Autorky jí věnují pouze prvních osm stran. Na straně 3 je uvedeno několik zásad, na které by děti při hře neměly

zapomenout. Cituji volným překladem do českého jazyka: • Hraj na klavír vždy s čistýma rukama! • Zkontroluj si vždy klavírní židli! • Ujisti se, zda sedíš u klavíru správně! • Užívej správného prstokladu! • Neustále se poslouchej! Na straně 4 se děti učí orientaci na klávesnici. Výchozím bodem je střední

poloha a klávesa c1. Hledáme skupiny dvou a tří černých kláves a také všechny klávesy c. Děti poznávají zvukové možnosti nástroje a pohybují se po klaviatuře s představou „skoku žáby“, viz příklad č. 6.

Příklad č.6

Na straně 5 se zajímavým způsobem seznamují s hudební abecedou. Autorky

přirovnávají sedm tónů hudební abecedy k „barevné duze“. Každý tón je označen jinou barvou.6 Děti hledají tóny hudební abecedy přímo na klávesnici, barevné odlišení jim napomáhá k rychlejší orientaci a snadnějšímu zapamatování. Na straně 6 jsou přehledně vysvětleny základní notové hodnoty – noty čtvrťová, nota půlová, nota celá a takt čtyřčtvrteční, který si pak děti na rytmických cvičeních procvičují. 6 klávesa c – světle modrá, klávesa d – zelená, klávesa e – žlutá, klávesa f – oranžová, klávesa g –červená, klávesa a – fialová, klávesa h – tmavě modrá

- 26 -

2.3.4 Hra z not Od strany 9 začínají žáci s hrou z not. Jako řada dalších klavírních materiálů,

užívá i tato klavírní škola obrázků výsečí klaviatury, které napomáhají dítěti ke snadnější orientaci. Tyto výseče zabraňují vzniku nežádoucího napětí při přechodu od hry podle sluchu (sledované očima na klaviatuře) na hru z not. Výseče jsou spojeny s notovým zápisem, skladbičkami s veselým textem a odděleně vypsaným doprovodem pro učitele. Po osvojení základních skupin pěti tónů od středního c1 jsou pětitónové polohy rozšiřovány o další skupinky not.

Kapitola „The Right Hand“ (Pravá ruka) uvádí jako první hru pravou rukou. Výchozí notou je nota c1 a hraje se pouze v houslovém klíči. Na tónu c1 vyťukávají žáci jednoduchá rytmická říkadla. V tomto případě je však velmi nevhodný anglický text, který je pro děti nesrozumitelný, a proto zde opět doporučuji podtextování v rodném jazyce. Líbí se mi zvolené téma, pro děti velmi blízké – Going to the ZOO (Procházka v ZOO). Hrajeme o krokodýlovi, klokanovi a medvědech, viz příklad č.7.

Příklad č.7

- 27 -

Autorky nabádají děti k vytleskávání rytmu, které předchází samotnou hru (strana 9, Clap the rhythm, then play). Zde bych však navrhovala tleskání rytmu, ale pouze s námi vytvořeným českým textem, který dokonale imituje rytmus říkadla či skladby. Během první kapitoly se studenti postupně seznamují s notou d1, e1, f1 a g1. Řada počátečních skladbiček je doplněna doprovodem pro učitele, viz příklad č. 8. Vyučování je tak pro děti atraktivnější a hra zvukově bohatší. Žáci by však měli být vedeni i k vytváření vlastního doprovodu. V počáteční fázi výuky bych volila použití dudácké kvinty či harmonických tónů. Hudebníci se tedy učí nejen harmonickému cítění, ale také hře oběma rukama zároveň.

Příklad č. 8

Druhá kapitola „The Left Hand“ začíná na straně 23 a výchozí notou je nota c1.

Poprvé se zde děti setkávají s basovým klíčem. Další nové noty v basovém klíči pak postupují v protipohybu od c1 až po notu f. Opět zde nacházíme řadu pěkných, líbivých melodií, které za doprovodu učitele pomáhají dětem zvládnout čtení not v basovém klíči. Mezi oblíbené skladby patří: „Monkeys“ (Opičky, strana 24), „The Squirrel“ (Veverka, strana 28), „ I am the Prince“ (Jsem princ, strana 29).

- 28 -

Závěrečná kapitola „Two Hands“ (Dvě ruce) kombinuje hru pravé ruky v houslovém a levé ruky v basovém klíči, viz příklad č. 9. Později hrají obě ruce současně. Skladbičky, obohaceny o dynamická znaménka, vyžadují opět podtextování v českém jazyce.

Příklad č. 9

V závěru prvního dílu najdeme známé melodie jako „Old MacDonald“ (Starý

MacDonald, strana 39), „A Carol for Christmas“ (Vánoční píseň, strana 40) či „Oh when the Saints go marching in“ (Svatí pochodují, strana 45). Po absolvování prvního dílu obdrží děti certifikát s podpisy obou autorek a svého učitele.

2.3.5 Shrnutí

I přestože tuto klavírní školu hodnotím jako dobře využitelnou ve výuce

mladých pianistů, během detailnější analýzy jsem dospěla k názoru, že obsahuje některé přístupy a postupy, které nepovažuji za správné. Myslím si, že výuka hry z not pravé a levé ruky odděleně není příliš vhodná. Mé dosavadní zkušenosti hodnotí postup, kdy se žáci učí houslovému a basovému klíči zároveň a do hry zapojují střídavě obě ruce, jako nejpřijatelnější a nejúčinnější. Zastávám proto názor, že tato škola je velmi vhodná jako doplněk např. Evropské klavírní školy F. Emontse či Nové klavírní školy Z. Janžurové a M. Borové, a to zejména pro své atraktivní hudební náměty a řadu skladeb čtyřručních,

- 29 -

resp.trojručních. Skladbičky mohou být také využívány k improvizaci či k jednoduchým transpozicím do blízkých tónin.

Zajímavým způsobem však získávají studenti znalosti v oblasti hudební teorie. Seznamují se postupně s taktem dvoučtvrtečním, tříčtvrtečním, s označením pro repetici, s notou půlovou s tečkou, předtaktím, dynamickým označením piano - forte. Vše je velmi přehledně vysvětleno a graficky znázorněno. Na konci každé kapitoly je pro děti přichystán test „Monkey Puzzles“ (Opičí hádanky), viz příklad č. 10, kde mají možnost si své znalosti ověřit a procvičit. Aby rozuměli zadání, je nutné dětem anglický text přeložit.

Příklad č. 10

Další možnou variantou práce s touto klavírní školou je kombinace skladeb

z kapitoly „The Right Hand“ a „The Left Hand“. Pokud však učitel postupuje chronologicky, žák během hry jednotlivé kapitoly zapomene, jak se která nota ve druhém klíči psala.

Tuto školu hodnotím jako velmi zdařilou, ale jak už jsem zmínila dříve, spíše než jako základní vyučovací materiál bych ji používala jako výrazně obohacující doplněk jiné klavírní školy. Postrádám zde ucelený rozvoj celkové žákovy klavírní osobnosti, skladby jsou zaměřeny jen jednostranně, takže aktivní, nové nápady ze strany učitele jsou naprosto nepostradatelné.

- 30 -

2.4 Piano

2.4.1 Autor James Bastien James Bastien se narodil 10. dubna roku 1934 ve městě Bellingham. Získal titul

na Southern Methodist University, kde studoval pod vedením významného maďarského klavíristy Gyorgy Sandora. V roce 1961 se oženil s Jane Smisor a společně zahájili kariéru jako klavírní duo. James Bastien působil jako profesor na universitě v Notre Dame, na Tulane University a na Loyola University v New Orleans. Vyučoval také na letních kurzech v Tanglewoodu. Společně se svou ženou napsal více než 300 učebnic klavírní hry, které vyšly v edici The Bastien Piano Library, The Bastien Piano Basics and The Music Through the Piano. Jeho dílo bylo vydáno vydavatelem The Neil A. Kjos Music Publishing Company v San Diegu a bylo postupně přeloženo do 15 jazyků.

Charakteristickým znakem Bastienovy metody je zcela jiný metodický postup při výuce hudebního zápisu. Studenti se učí hrát jednoduché melodie podle zaznamenaného prstokladu a položení ruky na místo na klaviatuře, jejíž výseč je znázorněna nad skladbou.

James Bastien zemřel ve věku 71 let, v roce 2005. Jeho manželka společně se dvěma dcerami - klavírními pedagogy Lisou Bastien a Lori Bastien pokračují v jeho práci a vydávají další díly učebnice klavírní hry.

- 31 -

2.4.2 Obecná charakteristika Klavírní cyklus The Bastien Piano Basics publikován v edici The Neil A. Kjos

Music Publishing Company nabízí velký výběr klavírních materiálů a knih pro učitele hry na klavír. Tato edice vznikala za spolupráce klavírních učitelů Jamese Bastiena, Jane, Lisy a Lori Bastienové. Každý stupeň se skládá z pěti vždy mezi sebou souvisejících dílů, jejichž obtížnost na sebe plynule navazuje. V této práci se budu věnovat rozboru dílu Primer level (Základní), sešit Piano, viz příklad č. 11, který ve své výuce hojně využívám a mohu tedy tuto školu demonstrovat na základě dosavadních poznatků a praktických vědomostí. Tento Primer díl se skládá se sešitů „Piano“, „Theory“, „Performance“ a „Technic“.

Příklad č. 11

Tato krásně ilustrovaná škola je určena především dětem předškolního a raně

školního věku. Používá moderní klavírní metodiku a systematicky pracuje na rozvoji hudební osobnosti dítěte. Tato škola mi byla představena na semináři v Metodickém centru v Brně a od doby, co ji do výuky zařazuji, se mi osvědčila jako skvělý studijní materiál pro děti mladšího věku. Používá odlišného způsobu výuky hry na klavír v rané fázi než školy diskutované výše.

- 32 -

2.4.3 Beznotová příprava a příprava ke hře z not bez notové osnovy Beznotová příprava tvoří pouze první čtyři strany (strana 4,5,6,7). Nejprve autor

pomocí ilustrací vysvětluje dětem posazení u klavíru a označení jednotlivých prstů jejich prstokladem. Následující dvě strany učí orientaci na klávesnici, žákův úkol je hledat skupiny dvou a tří černých kláves po celé šíři klaviatury. Již od počátku jsou klávesy, které má žák hrát, označeny prstokladem, což dětem jejich orientaci usnadňuje. Tento způsob označení prstokladem, viz příklad č. 12, pak uplatňuje i nadále.

Příklad č.12

Autor tedy nijak neuvádí, jakým způsobem pracovat s dětmi v rané fázi, tj.

při hře podle sluchu. Nechává učiteli volnost a možnost pracovat způsobem pro něj nejvhodnějším a praxí ověřeným. Pro začínající učitele to však může být potíž. Potřebují návod, jak správně pracovat s těmi nejmenšími v úvodní fázi a jak je nejlépe připravit na hru z not. Je důležité, aby návyky, které děti získávají v počátku byly kvalitní a oni z nich pak mohli čerpat v průběhu celého studia hry na klavír. Když se podaří učiteli poskytnout žákovi kvalitní formu výuky, která ho osloví a zároveň přinese výsledky, je žák na dobré cestě pokračovat v určité činnosti celý život a může očekávat, že se výsledky dostaví.

- 33 -

Od strany 8 hrají děti již podle not. Nejedná se však doslovně o hru z not v pravém slova smyslu, autor zde nepoužívá ani notovou osnovu ani označení hudebním klíčem. Pomocí not čtvrťových a půlových značí postup melodie, směrem nahoru nebo dolů. Každý tón je označen prstokladem a tóny, které skladba obsahuje, jsou graficky znázorněny nad ní. Tato metoda učí děti hned od počátku vnímat směr melodie a podle prstokladu hrát melodii. Hraje se na černých klávesách, ve spojení s rytmickým rozlišením not, které zpočátku nejsou umístěny v notové osnově, ale pouze v relativní výšce. Autor na straně 8 vysvětluje způsob nácviku skladeb následovně. Cituji volným překladem do českého jazyka:

• Vytleskej a nahlas počítej rytmické hodnoty. • Najdi si správnou polohu pro ruku. • Hraj a zpívej, kterým prstem hraješ. • Hraj a počítej nahlas jednotlivé doby. • Hraj a zpívej text. Jednoduché melodie s anglickým textem nejprve procvičují hru druhým a třetím

prstem, poté se postupně přidávají ostatní. Opět jsou všechny skladby doprovázeny ilustracemi a je tedy vhodné přidat vlastní text v rodném jazyce, zpravidla pojednávající o motivu na obrázku. Např. The Baloon man (Balón, strana 9) : „Letí balón vysoko, nese pána daleko. Letí spolu za moře, kde jim bude moc dobře.“, viz příklad č. 13. Některé skladbičky jsou obohaceny o klavírní doprovod učitele.

Příklad č. 13

- 34 -

V této úvodní části, kdy autor nepoužívá úplnou notovou osnovu, pouze rytmicky odlišené noty v relativní výšce, se později k označení prstokladu přidávají i názvy not, které mají zaznít, viz příklad č. 14. Nad skladbičkou je vždy graficky znázorněna poloha pravé a levé ruky, nota c1 zaznačena ve výseči slouží jako nota orientační. V této fázi se ruce při hře střídají.

Příklad č. 14

Tento zajímavý způsob práce s hudebním textem hodnotím jako zdařilý. Žáci se

učí vnímat postup melodie pomocí notového zápisu už od raného stádia hry na klavír. Nejedná se o mechanické memorování jednotlivých názvů not, žáci se jen orientují podle směru pohybu melodie a zaznamenaného prstokladu. Současná klavírní pedagogika umožňuje učiteli rozhodnout se, který způsob metodické práce do počáteční fáze výuky zařadí. Vše záleží na tom, jak dokáže učitel jednotlivé výhody daných postupů zúročit a využít ve prospěch svých žáků.

- 35 -

2.4.4 Hra z not Další kapitola již přistupuje ke hře z not v notové osnově s použitím houslového

a basového klíče. Autor zde používá zcela odlišný metodický postup, než je tomu v klavírní škole Fritze Emontse či Fanny Watermannové a Marion Harewoodové, o kterých bylo pojednáno v předchozích kapitolách.

Na prvních dvou stranách se věnuje hře pravé ruky v houslovém klíči. Skladby obsahují noty v pětitónovém rozsahu vycházející od noty c1. Hra levé ruky v basovém klíči nevychází od středního c1 v protipohybu směrem dolů, ale autor začíná notou C a pokračuje směrem nahoru (C,d,e,f,g), viz příklad č. 15. Jelikož je tato poloha levé ruky pro žáky již známá z úvodní části tohoto prvního dílu (viz strana16) a grafické znázornění na skladbou je velmi zřetelné, nikdy jsem se během své praxe nesetkala s nikým, kdo by s tímto způsobem zápisu not měl při čtení problémy.

Příklad č. 15

Od strany 30 již autor používá standardní zápis pro hru na klavír, tedy dvě

notové osnovy s oběma klíči. Do strany 40 se ruce při hře střídají, poté už autor začíná postupně zapojovat hru oběma rukama zároveň, obohacující melodii o harmonické tóny a akordy. Od strany 44 se žáci učí nové noty, hra vychází od společné noty c1.

- 36 -

Praktická hra je doplněna o teoretické poznámky, které doprovází téměř každou skladbičku v celém prvním díle této klavírní školy. Týkají se délky not, označení taktových čar, taktu, různých druhů úhozů, dynamického označení, vysvětlení intervalů, ligatury, pomlky, hry akordů, použití křížků a béček. Zda se všem těmto teoretickým poznatkům dobře naučily, si mohou děti ověřit v úplném závěru dílu prvního, na straně 63. Po úspěšném zvládnutí celé školy, tak i tohoto závěrečného testu obdrží žák certifikát s podpisem učitele jako odměnu za dobře vykonanou práci, viz příklad č. 16.

Příklad č. 16

2.4.5 Shrnutí Repertoár obsahuje jak autorovy originální kompozice, tak i lidové a populární

písně v kreativním a líbivém aranžmá. Skladby jsou tisknuty ve velkém formátu umožňující lehkou orientaci a snadné čtení not. Celkový vzhled řadí tuto školu k velmi vhodným materiálům pro děti předškolního věku. Barevné ilustrace plné nápadů určitě osloví každého malého klavíristu a podnítí jeho zájem o hru na klavír.

- 37 -

2.5 Klavierspielen - mein schönstes Hobby Die moderne Klavierschule für Jugendliche und Erwachsene (Moderní klavírní škola pro mladistvé a dospělé začátečníky)

2.5.1 Autor Hans - Günter Heumann Hans - Günter Heumann (1955) patří mezi význammé klavírní pedagogy. Po

ukončení studia na Vysoké škole v Hannoveru (Musikhochschule Hannover, obor klavír, hudební pedagogika, muzikologie) a v New Yorku a New Orleans (obor skladba) začal pracovat jako klavírní pedagog a skladatel. Skládal a zpracovával hudbu všech stylů pro začátečníky a pokročilé. Jeho hlavní snahou bylo vypracovat metodický koncept hry na klavír pro všechny věkové kategorie.

Na základě dlouholeté práce s dětmi, mladistvými a dospělými vznikly v roce 1995/1996 dva díly moderní, německé klavírní školy Klavierspielen - mein schönstes Hobby (Hra na klavír – mé největší hobby). Cyklus Piano Kids (Klavír dětem) vyučuje děti hravým a aktivním způsobem hru na klavír. Vedle klavírních škol vydal Hans - Günter Heumann edici Easy Piano Music (Jednoduchá klavírní hudba) obsahující skladby jak jazzové, rockové, populární, folkové, tak i známé melodie z oblasti vážné hudby v jednoduchém aranžmá pro klavír. Tato edice je vhodná především pro mladistvé a dospělé začátečníky a pokročilé. Velmi oblíbená je také edice Piano Classics - Die schönsten Klavierstücke von Bach bis Satie (Nejkrásnější klavírní skladby od Bacha až po Satieho).

Počátkem roku 2000 uveřejnil H. G. Heumann společně se svou ženou u vydavatele SCOTT Musik International Musiklexikon für Kindern (Hudební lexikon pro děti), který získal ocenění Deutschen Musikeditions - Preis 2000.

- 38 -

2.5.2 Obecná charakteristika Tato německá škola je určena pro mládež a dospělé začátečníky ve hře na klavír.

Používá velmi podobný metodický postup jako Evropská klavírní škola, jen se zcela odlišuje svým grafickým zpracováním a tempem v rozvoji klavírních dovedností. Předpokládá, že studenti jsou ve věku, kdy již nevyžadují hravý způsob výuky, ale chtějí se co nejrychleji a nejefektivněji naučit hře na klavír. V průběhu celé školy se zdokonalují nejen v samotné hře, ale po každé lekci je pro ně připraven test k ověření svých teoretických znalostí, kterým se během jedné učební kapitoly naučili. Součástí této školy je také CD s nahrávkou všech skladeb, u některých i s doprovodným orchestrálním aranžmá.

Stejně jako při výuce dětí je i v případě dospělých začátečníků ideální kombinovat různé materiály a přizpůsobit výuku individuálním požadavkům jednotlivých žáků. U starších začátečníků je neopodstatněné, někdy až protismyslné, aby pracovali podle metodiky škol pro malé děti, které vyžadují jinou motivaci, odlišné hudební náměty, mají dosud menší rozpětí ruky či méně rozvinuté abstraktní myšlení. Metodika jejich výuky se však neliší hlavními zásadami, ale obsah, rozsah a charakter skladeb musí respektovat věk.

- 39 -

2.5.3 Výuka teorie jako příprava pro hru z not V samotném úvodu jsou žáci krátce obeznámeni s historií a vývojem klavíru.

Poté se autor zaměřuje na výklad o správném posezení u nástroje a držení ruky na klaviatuře. Následující znázornění klaviatury, rozdělení na černé a bílé klávesy a pojmenování jednotlivých kláves učí žáka orientaci na klavíru. V druhé kapitole se seznamují s notovou osnovou, hudebními klíči a základními rytmickými hodnotami, viz příklad č. 17.

Příklad č. 17

Po přečtení úvodních 13 stran je žák podle autora po stránce teoretické připraven

a přechází ke hře na klavír. Autor v tomto beznotovém úvodu nenavrhuje žádné formy hudebního zpracování, žáci jsou pouze vedeni k samostatnému prostudování základů hudební teorie.

- 40 -

2.5.4 Hra z not Hra z not začíná na straně 14. Je zde uvedeno několik zásad, které by studenti

neměli při hře opomenout. Cituji volným překladem do českého jazyka: • Dbej na správné postavení ruky. • Při hře si nahlas počítej. • Dívej se očima jen do not. • Stiskni vždy jen jednu klávesu a nedrž ji déle než je nutné. • Hraj nejprve pomalu, až hraješ skladbu správně, zvyšuj postupně tempo. • Nechej všechny prsty na klavíru i v případě, že hraje jen jedna ruka. Již od počátku hry z not jsou skladby psány v obou klíčích současně, výchozí

pozicí je nota c1. Skladby jsou nejprve komponovány tak, že se při hře melodie střídají obě ruce, od strany 22 zařazuje autor hru oběma rukama zároveň. Postupně se žáci učí notě půlové a čtvrťové, v další kapitole narážejí na noty osminové, čtvrťové s tečkou a pomlky. Tato teorie je poté okamžitě doplněna o procvičení daného problému, a to vytleskáváním či zápisem do notové osnovy apod.

Porovnáme-li klavírní školy diskutované v předchozích kapitolách, pracuje tato škola daleko rychlejším tempem. Vždy se jednomu problému věnuje jen jedenkrát, hned poté přidává něco nového. Často jsou do repertoáru zařazeny skladby populární i melodie a nápěvy z různých děl vážné hudby v jednoduché, ale pěkné a zdařilé úpravě (např. When the saints go marching in, strana 33; nápěv melodie z 9. symfonie L.v.Beethovena Ódy na radost, strana 43; téma z 2.věty symfonie č. 94 S úderem kotlů J.Haydna, strana 50 - viz příklad č. 18; téma z klavírní sonáty A dur KV 331 W.A.Mozarta, strana 52 apod.).

Příklad č.18

- 41 -

Výběr repertoáru zcela odpovídá věku studentů a jistě je pro ně velkou motivací, zahrát si témata významných děl vážné hudby.

V porovnání s metodickými postupy ve výše uvedených školách, pracuje Heumannova klavírní škola naprosto odlišným tempem a způsobem zpracování hudebních informací. Tato škola předpokládá, že fantazie a představivost je u žáků již vyvinuta a žádným způsobem s touto problematikou nepracuje. Systematicky však přidává na obtížnosti u jednotlivých skladeb. Výčet obsahu jednotlivých kapitol v tabulce demonstruje učivo, kterému se žáci v průběhu studia této klavírní školy naučí.

Kapitola č.1 Teoretické poznatky

Kapitola č.2 Notová osnova, rozdělení klaviatury, houslový a basový klíč, čtvrťová a půlová rytmická hodnota, 4/4 takt, hra skladeb v pětitónovém rozsahu v C dur tónině

Kapitola č.3 ¾ takt, půlová a čtvrťová nota s tečkou, ligatura, hra oběma rukama zároveň, tempové označení, osminová nota, pomlky, předtaktí

Kapitola č.4 Intervaly 1-5, hra dvojhmatů, staccato a legato

Kapitola č.5 Celé tóny a půltóny, křížek fis, béčko hes, hra v D dur tónině, prstové cvičení s procvičením prstokladu Kapitola č.6 F dur , G dur tónina, hra akordů a dvojhmatů

Kapitola č.7 Prstová cvičení na procvičení podkládání a překládání prstů, hra stupnice C dur v protipohybu a paralelním pohybu Kapitola č.8 Stupnice G dur a F dur, hra terciového dvojhmatu, použití pedálu, dur a

moll tónorod Kapitola č.9 6/8 takt, stupnice D dur, noty šestnáctinové, nota osminová s tečkou Kapitola č.10 Triola, synkopa, stupnice B dur

- 42 -

2.5.5 Shrnutí Velmi kladně na této klavírní škole hodnotím ucelený postup, s jakým škola

pracuje. Jelikož jsem však ještě během mé pedagogické praxe nevyučovala dospělého začátečníka, nemohu objektivně posoudit, jak účinný postup tato škola nabízí. Nemohu se však ubránit pocitu, že vše je žákovi „naservírováno“ příliš rychle, bez dostačujícího procvičení. Tato škola představuje dobrý základ pro výuku hry na klavír dospělých začátečníků, ale pouze v případě, že bude bezpodmínečně doplněna o další materiály. Je nezbytně nutné repertoár této školy obohacovat o jiné skladby, které danou problematiku procvičují ještě detailněji.

Porovnáme - li metodiku klavírních škol určenou dětem předškolního a mladšího školního věku s metodikou této školy, dojdeme k závěru, že i přesto, že se v obou případech jedná o naprosté začátečníky ve hře na klavír, musí s nimi být pracováno odlišným způsobem. Jiný přístup vyžaduje dítě pětileté, jiný přístup mladistvý či dospělý začátečník.

- 43 -

3. Princip improvizace a rozvoj klavírní techniky v zahraničních klavírních školách 3.1. Improvizace

Celosvětový trend počátečního vyučování klavírní hry vychází především

ze sluchové metody. Žáci se nejprve podle sluchu snaží zaznamenávat melodii, její postup směrem nahoru či naopak směrem dolů. Velmi důležité je pěstování citlivosti ke kvalitě klavírního tónu, neboť hotový, fixní tón klavíru bývá častou příčinou pasivity sluchu klavíristů, na rozdíl od hry např. na strunné nástroje, kde sluch musí neustále kontrolovat čistotu hry a hudební aktivitu. Hra podle sluchu je tedy určitým typem improvizace a ve výuce klavírní hry by neměla být opomíjena.

Zapojení improvizačních prvků do vyučovací hodiny je pokládáno za velmi důležité. Zejména pro děti předškolního věku, které právě začínají s hrou na klavír, je možnost vytvořit si něco svého vlastního, podle své fantazie silně motivační prvkem. Jsou ve věku, kdy touží projevit své fantazijní představy, přejí si vytvořit něco zajímavého a vlastního.

Klavír je k improvizaci velmi vhodným nástrojem, neboť např. pomocí pedálu a doprovodu učitele se děti jednoduše přenesou do svého světa pohádek, je jim umožněno vytvořit krásný, znělý, veselý či naopak smutný tón, aniž by již oni sami byli zdatnými klavíristy.

Nyní bych chtěla uvést pár praktických příkladů, které sama do výuky zařazuji. Rejstřík klavírního zvuku je velmi pestrý a nabádá žáky prozkoumat jej od nejhlubších tónů až po tóny nejvyšší. Hrajeme si na medvěda, zpíváme jako ptáček při sluníčku, mrštně běháme jako kočka a myš, plazíme se po stromě jako veverka (chromatický postup směrem nahoru a dolů) či zvoníme zvony kostelními i zvonečky u vánočního stromečku atd. Zapojení pedálu je v tomto případě nezbytné, již od počátku vedeme dítě k rozlišování tempa, dynamiky, pohybu ruky a to tak, aby zvuk klavíru imitoval téma, o kterém se hraje. Do hry jsou zapojeny jak obě ruce, které se střídají či hrají zároveň, nebo děti hrají na černých klávesách s prsty zaťaté do pěstičky nebo jednoduše vyťukávají melodii jedním či postupně více prsty.

- 44 -

Učí se orientaci po celé klaviatuře, hrají v sedě i ve stoje. Společně s dětmi vymýšlíme pohádky podle obrázků, které si buď namalují doma či použijeme např. barevných obrázků z Klavírní školičky Z. Janžurové a M.Borové.7

Zhudebňujeme jednoduchá říkadla a pomocí nich se děti učí nazývat jednotlivé klávesy. Skvělé nápady a říkadla obsahuje učebnice Barevné cinkání od Vlasty Beilové.8 Pro upevnění a snazší zapamatování názvů tónů používáme různé jména (např. Gustík - klávesa g, Franta - klávesa f či Cecilka - klávesa c). Procházíme celou klaviaturu a hledáme jednotlivé klávesy, hrajeme zvučně jako zvony na text: „Zvony zvoní bim bam, krásně zvoní bim bam.“

Zábavnou formou improvizace je také hra na otázky a odpovědi. Děti imitují rytmus své odpovědi, která by se měla shodovat s taktem a tempem zadané otázky. Např. „Co to je? - Kočička. Jaká je? - Veselá. Co dělá? - Utíká. Za kým pak? - Za myší.“ apod. Úkolem učitele je vždy si téma, o kterém se bude muzicírovat, připravit a nachystat obrázek, který dítěti navodí představu dané situace.

Pro více zdatné klavíristy je velmi vhodná improvizace při hře akordů. Dítě kombinuje harmonicky znějící jednoduchou kadenci v levé ruce se současným melodickým rozkládáním stejných akordů v ruce pravé a naopak. Improvizací na harmonické kadence vytváří žák melodie, které vycházejí z akordických tónů doprovodu, za postupného rozšiřování melodickými tóny. Poznané harmonické funkce později uplatňuje při doprovodech k písním a snaží se stylizací podtrhnout jejich charakter.

Další kapitoly pojednávají o tom, jakým způsobem a jak rozsáhle se improvizaci věnují klavírní školy, které jsou předmětem této diplomové práce.

7Janžurová, Z.Borová, M. Klavírní školička pro děti 4-7leté. Praha: Panton International, 1978 8 Beilová, V. Barevné cinkání. Cheb: Music Cheb, 1994

- 45 -

3.1.1 Evropská klavírní škola Nejvíce propracovanou metodu hry podle sluchu nacházíme v Evropské klavírní

škole F.Emontse. Výuka v této škole vychází především z již zmiňované sluchové metody. Prvních 29 stránek se věnuje beznotové přípravě. Tato část je odlišena i barevně, autor zvolil žlutou barvu zcela záměrně, aby odlišení od části hry z not bylo zcela zřetelné.

První kapitola s názvem Erstes Spiel mit schwarzen Tasten (Hrajeme na černých klávesách) učí děti orientovat se na černých klávesách po celém rozsahu klaviatury. Nabádá žáky, aby při hře stáli a pochodovali ve směru hry. Děti hrají buď souzvuky dvou či tří černých kláves nebo tóny zaznívají rozloženě. Při této hře zapojujeme střídavě obě ruce a dbáme na vedení ruky velkými a naprosto uvolněnými pohyby, viz příklad č. 19.

Příklad č. 19

- 46 -

Již od počátku je dítě nabádáno k improvizaci, neboť je jeho úkolem rytmicky či dynamicky obměňovat určité úseky (Evropská klavírní škola, strana 10). Hra na černých klávesách nabízí přitažlivou improvizaci, protože děti nemohou sklouznout do disonantního napětí a mohou obsáhnout celou šíři klávesnice. Autor při této hře doporučuje využít pedálu k obohacení zvuku, což je pro děti velmi lákavé. Na straně 14 mají žáci za úkol přidat svou vlastní, vymyšlenou melodii, která hudebně navazuje na předcházející hudební myšlenku. Při této improvizaci je možné, aby se žák střídal s učitelem v roli doprovodu a hry melodie (Evropská klavírní škola, strana 16).

Dalším improvizačním prvkem je vymýšlení jednoduchého doprovodu při harmonizaci písní. Autor do své školy sesbíral nejprve pětitónové, později i vícetónové písně evropských národů.

Evropská klavírní škola se improvizaci věnuje i v části hry z not. Studenti dostávají úkoly k dotváření melodie (Evropská klavírní škola, strana 32) či k vyplňování prázdných taktů svými vlastními melodiemi (Evropská klavírní škola, strana 51). Jsou vedeni k zachování charakteru melodie a jejího melodického postupu, viz příklad č. 20.

Příklad č. 20

Strany 58, 60 a 61 se věnují cítění dur a moll tóniny. V tomto cvičení převádějí

žáci durovou skladbu do tóniny mollové nebo naopak. Jejich úkolem je poté vytvořit si svůj vlastní doprovod. Cvičení na straně 69 navrhuje žákům transpozice do různých tónin, což je svým způsobem také určitá forma improvizace. Učí žáky orientovat se v dané tónině, cítit harmonický postup melodické linky a dokázat zahrát jakoukoliv píseň či nápěv v libovolné tónině.

- 47 -

3.1.2 Me and My Piano Prvky improvizace se objevují zejména v beznotové přípravě prvního dílu školy

Me and My Piano, která však není nijak rozsáhlá. Autorky zařadili do této přípravné fáze jen několik úvodních stran, pak se již přímo přistupuje k výuce hry z not.

Na straně 4 se děti učí orientaci na klaviatuře.Výchozím bodem je střední poloha a klávesa c1. Při hledání skupin dvou a tří černých kláves se děti pohybují po klaviatuře s představou „skoku žáby“. Tento nápad se dá použít k improvizaci, kdy „žába“ může poskakovat různými způsoby – např. rychle, pomalu, vysoko, potichu, lehce apod. A tak již od počátku zapojují žáci do hry svou představivost a každý vytváří něco jiného.

Autoři však v průběhu celé školy nijak konkrétně na improvizaci nepoukazují, v tomto směru nechávají na učiteli, zda improvizaci do výuky zapojí. Klavírní praxe doporučuje vést děti k transpozicím jednotlivých skladeb či k vytváření vlastního doprovodu s použitím základních harmonických funkcí. Mohou si také s učitelem vyměnit role a při čtyřruční hře jsou to děti, které hrají part doprovodný. Škola je krásně barevně ilustrovaná a tak by se učitel neměl zdráhat, motivovat je k vytváření svých vlastních, krátkých melodií podle motivu namalovaného obrázku. Zvukem klavíru mohou zachycovat tóny přírody, hlasy zvířat či jízdu vláčku. Je důležité zapojit do výuky dětskou, přirozenou fantazii a nenásilnou formou podnítit co nejvýrazněji rozvoj jejich hudebního cítění. Naučí-li se již v rané fázi vyjadřovat hrou na klavír určitý obsah, nikdy nebude jejich hra fádní a monotónní. 3.1.3 Piano

V použití improvizačních prvků se americká klavírní škola J.Bastiena velmi

podobá škole Me and My Piano. Autor zde žádným konkrétním způsobem nezmiňuje jak a kde by se dalo improvizačních prvků použít. Je tedy opravdu jen na učiteli, jaký materiál a způsob do výuky zařadí.

Osvědčené jsou transpozice a doprovody jednotlivých skladeb či vytváření lehkého doprovodného partu pro čtyřruční skladby. Z toho, že autor do školy nezařazuje improvizaci, usuzuji, že nechává učiteli volnost a svým způsobem ho i nutí k použití dalších doplňkových materiálů. V této chvíli je tedy nejlepší zvolit pro improvizaci české lidové písně a říkadla a dětskou fantazii rozvíjet směrem, který je jim velmi blízký.

- 48 -

3.1.4 Klavierspielen – mein schönstes Hobby

Tato klavírní škola je určena především dospělým začátečníkům. Improvizaci se

tedy věnuje zcela odlišným způsobem než klavírní školy určené velmi mladým začínajícím klavíristům. Jsou to pouze transpozice z tóniny C dur do tónin G, D, F dur v hlavním harmonickém schématu - tónika a dominanta.

První zmínku o improvizaci nachází student na straně 53. Jeho úkolem je transponovat již dříve uvedené skladby Hansel und Gretel (Klavierspielen -mein schönstes Hobby, strana 30). Je zde uveden začátek skladby v určité tónině, žákův úkol je skladbu dokončit, viz příklad č. 21.

Příklad č. 21

Transpozicím se autor věnuje i dále (strana 54, 63 - skladba CanCan, 82 a 89). Žádná hravá forma improvizace se v této škole neobjevuje. Spíše je zaměřena na zvládnutí základních klavírních dovedností, obohacena o detailní vysvětlení daného problému z pohledu teorie.

- 49 -

3.2 Rozvoj klavírní techniky Jak již bylo řečeno v samotném úvodu této diplomové práce, v elementární

klavírní pedagogice spolu velmi těsně souvisí tři oblasti, tj. rozvoj žákovy hudebnosti, klavírní technika a hra z not. Již od počátku hry na klavír musí být tyto tři oblasti systematicky rozvíjeny, a to s ohledem na individuální schopnosti jednotlivých žáků. V dnešní době existuje na trhu řada materiálů, které svým obsahem doplňují učivo klavírních škol, kde jsou určité oblasti klavírní hry procvičeny jen okrajově. V případě rozvoje klavírní techniky je vždy nezbytně nutné kombinovat obsah klavírní školy s dalšími doplňkovými materiály. Termín klavírní technika v sobě zahrnuje správné tvoření tónu a postavení ruky na klaviaturu, zapojení svalstva nejen na ruce, ale i po celém těle, správné posazení u klavíru a nácvik základních klavírních úhozů. K procvičení všech těchto aspektů slouží hra stupnic a akordů, prstové cvičení a klavírní etudy.

Již od počátečního stádia hry na klavír je náplní výuky hra jednotlivými úhozy. Výchozím úhozem je portamento. Je to nejjednodušší způsob, jak lze dosáhnout dobře znějícího tónu. Začíná se převážně třetím prstem, který je pro stabilitu ruky nejvhodnější. Postupně se k němu přidávají ostatní prsty. Je důležité dbát na to, aby žákův pohyb při přenášení paže mezi jednotlivými tóny vycházel vždy z ramene, aby zápěstí nebylo příliš napjaté ani ochablé a aby pohyb sledoval kresbu melodické linie. Učitel by měl vést žáka k tomu, aby dokázal zahrát určitou melodickou frázi na jeden nepřerušený pohyb, na jeden impuls, jedním spojovacím pohybem. Melodie písní či drobných skladbiček je zpočátku hrána pouze jednou rukou, postupně se však přechází k rozdělení melodie mezi obě ruce. Je však nutné dbát na to, aby melodie byla rozdělena logicky a nebránila přirozenému muzikálnímu projevu dítěte. Po zvládnutí správného postavení ruky na klaviaturu a hry portamentem přistupujeme k úhozu legato, a to spojováním skupinek dvou a později více tónů. Vhodné jsou např. jednoduché lidové písně v malém tónovém rozsahu či rytmizovaná, zhudebněná říkadla. Úhoz staccato vychází ze hry portamentem, vzniká jeho zkrácením. Dítě by si mělo povšimnout charakteru hudby, které staccato vyžaduje. Jsou to skladby energické, plné náboje a rychlosti. Je nutno dbát na to, aby při hře všemi úhozy kontrolovalo dítě sluchem

- 50 -

výsledný zvuk a dokázalo jednotlivé hudební fráze zahrát citlivě, jedním spojovacím pohybem a měkkým, ale znělým tónem.

Do počátečního stadia výuky spadá také položení základů pro hru stupnicové techniky. Vhodným úvodem pro hru durové stupnice je zařazení lidové písně Vyletěla holubička ze skály. Nejprve se hraje rozděleně oběma rukama pro získání sluchové představy této tónové řady (prstoklad 4 3 2 1 levá ruka, 1 2 3 4 pravá ruka, v případě transpozice do H dur tóniny - 4 3 2 1 levá ruka, 2 3 4 5 pravá ruka). Velmi se doporučuje transponovat ji do různých tónin. Stupnicová technika vyžaduje nácvik podkládání palce, které by mělo být plynulé a souvislé. Po úhozu se prsty povolují ve směru hry současně s opuštěním klávesy. Hra stupnic by se neměla stát pro studenty „nutným zlem“, nýbrž by se ji měli naučit vnímat jako krásnou a zajímavou hudbu, což umocníme výraznou artikulací, úhozovou, dynamickou a rytmickou vynalézavostí.

Hra akordů těsně souvisí s nácvikem stupnic. Její hře v pravém slova smyslu předchází hra doprovodu lidových písní, kde se žáci pomalu seznamují s akordickým doprovodem či s hrou dvojhmatů a různých souzvuků. Je nutné brát zřetel na fyziologické možnosti dětské ruky a technické cvičení tomu přizpůsobit. Až jsou děti připraveny ke hře akordů, nacvičujeme je různými způsoby. Využíváme hojně dynamických a rytmických obměn, uplatňujeme různé způsoby artikulace a pedalizace, vyžadujeme jejich muzikální přednes. Důležité je seznámení se se složením daných akordů. Žák se musí naučit sluchově rozlišovat durový a mollový akord, vhodné je přirovnání smutného a veselého akordu. Důležitým aspektem v přípravné fázi hry akordů je získání znalosti v oblasti intervalů. Nápomocný nám zde může být materiál Klavihrátky9, který dětem hravou formou vysvětluje základy hudební teorie, mezi nimi i jednotlivé intervaly a jejich použití.

K procvičení všech dovedností týkající se klavírní techniky je nutné používat rozmanité technické cvičení, které budou pro děti inspirací a zábavnou formou docílí co nejdokonalejšího rozvoje jejich klavírního umění. Velmi zdařile jsou zpracovány technická cvičení v Klavírní školičce Z.Janžurové a M.Borové. Zpočátku děti hrají na zvony či vyťukávají rytmické říkanky na různých klávesách, procvičující si postavení ruky na klaviatuře a rozvíjející si rytmické cítění. Místo počítání, které by dítěti nic neříkalo a bylo pro něj nesmyslné, má každá říkanka či písnička svůj text. Postupně se do hry zapojují obě ruce a tónový rozsah říkadel se rozšiřuje. Autorky hojně využívají 9 Oplištilová, I. Hančilová, Z. Klavihrátky. Praha: WinGra s.r.o, 2003

- 51 -

třítónovou intonaci, která je dětem velmi blízká. Začíná se portamentem a po zvládnutí tohoto úhozu se přidává staccato. Výborný způsobem je vysvětlena hra legato. Děti spojují dva a později více tónů s představou houpání se na houpačce. Slabiky vždy přesně imitují počet not, které mají být svázány. Jako v případě nácviku spojování tří tónů. Ruka se přenáší z jedné oktávy do druhé, s použitím různých kombinací prstokladu na tónech g f e: „Sluníčko zachází za hory, pasáci pečou si brambory.“ 3 2 1 3 2 1 3 2 1 3 2 1 3 2 1 3 2 1 nebo 5 4 3, 4 3 2

Klavírní školička obsahuje také řadu cvičení na procvičení palce, jeho vázání a pokládání, dále neopomíjí překládání rukou procvičující uvolněnost paže a orientaci na klaviatuře, nácvik dvojhmatů, akordů a stupnic (akordům a stupnicím předchází v průběhu řada kvalitních přípravných cvičení). Dá se konstatovat, že všechna tato technická cvičení lze do výuky jednoduše zakomponovat, neboť jsou psány na český text a známé říkanky a básničky jsou pro české děti velmi blízké.

Další skvělou sbírkou je americký materiál A Dozen Day od E.M. Burnama10 nabízející širokou škálu cvičení pro rozvoj technické zručnosti. Je však věnován již zdatnějším klavíristům. Tyto dva materiály hojně ve své výuce užívám a doplňuji je výběrem klavírních etud. Album etud11 obsahující různorodé etudy je materiálem naprosto vyhovujícím.

10Burnam, E.M. A DOZEN DAY. Florence, Kentucky : The Willis Music Company, 1996 11 Kleinová, E. Fišerová, A. Mullerová, E. Album etud. Praha: Editio Supraphon, 1972

- 52 -

3.2.1 Evropská klavírní škola Klavírní škola F. Emontse využívá všechny základní úhozy klavírní techniky.

Autor nechává v mnoha skladbách volbu úhozu na samotném učiteli. Je předpokladem, že se žák během beznotové přípravy naučí jak hře portamentem, tak i legatem a staccatem. Vždy je nutné vystihnout charakter skladby či písně správně zvoleným úhozem. Jiným úhozem se bude hrát skladba např. tanečního charakteru Jumbo tanzt Walzer (Tanec slona, strana 11) a skladba vyjadřující dlouhé a znělé tóny zvonů Glockenspiel (Hra zvonů, strana 13). V samotném úvodu části hry z not je melodie rozložena mezi pravou a levou ruku a do hry jsou zapojeny první, druhý a třetí prst. Zde bych volila hru legatem s důrazem na správné vedení melodické fráze jedním, nepřerušovaným pohybem. Střídání pravé a levé ruky by ve výsledném zvuku nemělo být zřetelné, ruce na sebe plynule navazují. Skladba Fuchs, du hast die Gans gestohlen (Liško, tys ukradla husu, strana 37) kombinuje hru portamenta a staccata, neboť se ve skladbě objevují tóny repetované. Zajímavou ukázkou kombinace úhozů je skladba na straně 43 Nachhüpfen (Skoky), viz příklad č. 22.

Příklad č. 22

- 53 -

V první části skladby plyne melodie v legatu nejprve v levé ruce v notách půlových s tečkou a je doprovázena „poskoky“ v ruce pravé ve čtvrťových rytmických hodnotách, v druhé části skladby se úhozy prohodí – pravá hraje legato, levá staccato. Tento hudební úryvek procvičuje nezávislost pravé ruky na levé a učí žáky poslouchat hlavní melodickou linku a její postup. Podobný technický problém se objevuje ve skladbě na straně 45 Kleiner Waltz (Malý valčík).

První technická cvičení zařazuje autor na stranu 47, která procvičují legato v různém prstokladu. Nyní bych uvedla kombinace prstokladu, které sám autor na procvičení doporučuje. Jsou to: pravá ruka: 1 2 3 2 3 4 5 4 3 nebo 2 3 4 5

levá ruka: 3 2 1 4 3 2 3 4 5 5 4 3 2 Pro hru těchto technických cvičení dává autor pár rad, které nyní cituji volným překladem do českého jazyka: „Cílem těchto cvičení je naučit přirozené, uvolněné hře na klavír, podpořit pěkné tvoření tónu a rytmické cítění, naučit hře zakulacenými prsty. Tato cvičení se hrají během delšího časového úseku a je vhodné je transponovat do různých oktáv.“

První skladba obsahující hru dvojhmatů se objevuje na straně 54. Do té doby hráli žáci pouze v beznotové přípravě souzvuky tónů, tzv. klustery nebo používali dvojhmatů při doprovodu písní (strana 27,28). Na straně 55 se nachází cvičení, které učí zadržet vrchní či spodní tón. Čtyři prsty hrají melodii a pátý či první prst je zadržen.

Další technická cvičení objevujeme na straně 57, viz příklad č. 23. Jeho cílem je procvičit hbitost prstů hrající střídavě prstokladem 1 3 2 4 3 5 a obráceně v pravé i levé ruce. Je vhodné tohle cvičení transponovat, a to zejména z důvodu toho, že se zároveň rozvíjí i žákova orientace v tónině. Příklad č. 23

- 54 -

Technická cvičení na straně 75 rozvíjí pětiprstovou techniku. Jeden motivický prvek je hrán od různých stupňů v tónině v unisonu. Zajímavou obměnou je hra v kánonu.

Na straně 78 začíná kapitola s názvem Legato – Staccato. Autor zde uvádí několik krátkých ukázek a žákovým úkolem je přesně určit, který klavírní úhoz je vhodný k interpretaci daného hudebního úryvku. Následující skladby v této kapitole procvičují kombinaci těchto dvou úhozů, pravá ruka staccato, levá ruka legato a naopak.

Skladby v této klavírní škole jsou psány tak, aby systematicky rozvíjely techniku pravé i levé ruky, nestaví levou ruku pouze do doprovodné funkce. Často se melodie objevuje střídavě u obou rukou nebo je doprovod psán rozmanitým způsobem. Jednou postupuje protihlas k melodii protipohybem, podruhé užívá autor akordických tónů, buď dlouhých nebo naopak krátkých rytmických hodnot, nebo stylizuje doprovod podle charakteru skladby (valčík, pochod, tango, kukačka, apod.).

Hra s pedálem by měla být rozvíjena od samotného počátku výuky hry na klavír. Jedinou zmínku o pedálu zaznamenáváme v beznotové přípravě. Autor v poznámkách pod skladbou pojednává o zapojení pedálu při hledání různých kláves na klavíru (strana 8), při hře zvonů (strana 13) či ve skladbě Hirtenflote und Schalmei (strana 14). V průběhu celé školy pak pedál není již zmiňován, skladby svým charakterem samy napovídají, zda pedál zapojit či ne. Je však nutné, aby žáci uměli s pedálem pracovat a učitel je k tomu musí neustále vést (při hře na černých klávesách, při hře dlouhých tónů, v závěru skladbiček na tónice, při hře akordů apod.).

Evropská klavírní škola předkládá několik hodnotných ukázek týkajících se rozvoje technických dovedností. Je však zřejmé, že autor nepovažuje technická cvičení za zbytečné, ale ponechává na zvážení učitele, kdy je do výuky zařadit. Je také na učiteli, jakým způsobem tato cvičení oživí a doplní o své nápady a variace a tím je tedy pro žáky udělá atraktivní a zábavné.

- 55 -

3.2.2 Me and My piano Klavírní škola F. Watermannové a M. Harewoodové se rozvoji klavírní techniky

věnuje následovně. Hra z not postupuje systematicky v nácviku jednoduchých říkadel kláves c1 - g1 v pravé ruce a c1 - f v levé ruce, tedy v pětitónovém rozsahu. Z toho vyplývá automatické přiřazení prstokladu jednotlivým klávesám. Začíná se palcem od noty c1 v pravé i levé ruce a postupně se přidávají ostatní klávesy. Je tedy na učiteli, jaký klavírní úhoz pro danou skladbu zvolí. Nejvhodnější je začínat portamentem a postupně spojovat jednotlivé tóny v legato. V tomto případě je však nutné brát zřetel na individuální schopnosti žáka. Autorky ovšem žádný konkrétní úhoz v úvodní kapitole The Right Hand (Hra pravou rukou) nevypisuje. Teprve až kapitola druhá The Left Hand (Hra levou rukou) zmiňuje staccato a do některých svých skladeb jej zařazuje, viz příklad č. 24.

Příklad č. 24

Najdeme zde i skladby obsahující kombinace úhozů staccato a legato, není to ovšem v takové míře jako např. v Evropské klavírní škole F. Emontse. Žádné prstové cvičení ani přípravné cvičení ke hře stupnic či akordů autorky do školy nezařazují. Celý první díl je psán v tónině C dur a pracuje na rozvoji pětiprstové techniky, neboť všechny skladby jsou psány v pětitónovém rozsahu ( pravá ruka c1 – g1, levá ruka c1 – f). První díl klavírní školy Me and My Piano není svým obsahem tak rozsáhlý jako Evropská klavírní škola. Má však řadu pokračujících dílů, kde jsou pianistické dovednosti postupně rozvíjeny. Další díly školy Me and My Piano však nejsou předmětem mé diplomové práce a proto je blíže nerozebírám.

- 56 -

3.2.3 Piano Klavírní škola Piano Jamese Bastiena se svým obsahem v oblasti rozvoje

klavírní techniky velmi podobá anglické škole Me and My Piano. Neobsahuje konkrétní příklady prstových cvičení, ani nenabízí žádné teoretické a praktické ukázky pro nácvik stupnic a akordů. Klavírní technice se věnuje sešit Technic, který je součástí dílu Primer level obsahující mezi sebou čtyři související sešity - Piano, Theory, Performance a Technic.

Sešit Piano se věnuje nácviku jednotlivých klavírních úhozů, procvičuje správný prstoklad a ke konci zařazuje hru dvojhmatů. Hra na černých klávesách v samotném úvodu automaticky navádí k použití prstokladu 3 2 či 4 3 2 v pravé i levé ruce. Opět je učiteli ponechána možnost volit klavírní úhoz, autor žádný nepředpisuje. Postupně se do hry zapojují všechny prsty a rozvíjí se pětiprstová technika. První zmínku o zvoleném úhozu nacházíme na straně 16, kde autor nabádá k legatu. Skladby v průběhu celé školy jsou psány pouze ve dvou tóninách, a to v C dur a G dur. Každá skladba je napsána tak, aby nikdy nepřesahovala pětitónovou řadu v pravé ruce a pětitónovou řadu v levé ruce. Důležité je tedy zachovat správné postavení ruky na klaviatuře, které se během hry nemění (každý prst má svou klávesu). Tento díl učí žáky pětiprstovou techniku, neobjevují se zde žádné skoky či posuny, ani podkládání palcem či překládání třetím nebo čtvrtým prstem.

Na straně 56 vysvětluje autor klavírní úhoz staccato. Příznačné je jeho přirovnání staccata k tikotu hodin či driblování basketbalovým míčem. Tyto praktické náměty dětem způsob interpretace staccata velmi přiblíží a tudíž pro ně není problém imitovat jim známé zvuky. Poslednímu technickému problému, kterému se tato škola věnuje, je nácvik hry akordů, strana 41. Pro některé děti předškolního věku je však někdy obtížné zahrát všechny tři akordické tóny současně. Neumožňují jim to jejich fyziologické předpoklady. Je tedy na zvážení učitele, zda hru akordů do této rané fáze výuky hry na klavír zařadí.

Klavírní škola Jamese Bastiena, psána zábavnou formou, se v praxi osvědčila pro výuku velmi mladých klavíristů předškolního věku. Melodické, veselé a bohatě ilustrované skladbičky inspirují děti k pěkným výkonům a k radosti ze hry na klavír. Je však nutné tuto školu obohatit o další materiál systematicky rozvíjející pianistické dovednosti.

- 57 -

3.2.4 Klavierspielen – mein schönstes Hobby Německá klavírní škola pro mládež a dospělé začátečníky pracuje s rozvojem

klavírní techniky odlišným tempem než výše diskutované zahraniční klavírní školy. Samotný rozsah učiva napovídá tomu, že se studenti po absolvování prvního dílu stávají již docela zdatnými klavíristy. Jejich fyziologické předpoklady jim umožňují pracovat na rozvoji klavírní techniky daleko rychleji než je tomu u dětí předškolního či mladšího školního věku.

I přesto, že autor nepředepisuje žádný konkrétní klavírní úhoz, výchozím úhozem je legato. Žáci by měli dbát na plynulé vázání not v každé melodické frázi, a to zejména v místech, kde je melodie rozdělena mezi pravou a levou ruku. Přerušení melodické linie je ve výsledném zvuku slyšitelné a tudíž velmi nežádané. Na straně 33 se studenti seznamují se staccatem a hrají jej v kombinaci s legatovým úhozem.

První prstové cvičení zařazuje autor na stranu 44. Do té doby byly skladby komponovány v pětiprstovém rozsahu jak pro pravou tak i pro levou ruku. Prstové cvičení na straně 44 nacvičuje výměnu prstokladu na jedné klávese. Cvičení na následující straně se zabývá kladením správného prstokladu ve větším rozsahu než pětitónovém, viz příklad č. 25.

Příklad č. 25

- 58 -

Artikulačních rozdílů a kombinací klavírních úhozů si všímají skladby Mit dem Paukenschlag, strana 50 a Bald Gras´ Ich Am Neckar, strana 51.

První zmínka o klavírních etudách se objevuje na straně 53. Dvojřádková, krátká etuda procvičuje pětiprstovou techniku a hbitost prstů.

Hra akordů začíná na straně 54, žáci hrají akordy nejen v C dur, ale i v D dur, F dur a G dur. Po teoretickém výkladu je hra akordů ihned zařazena do skladeb.

Prstové cvičení k nácviku podkládání a překládání palce nacházíme na straně 60. Tvoří přípravné základy pro hru stupnic a měl by jim být věnován dostatek času. Doporučují se transpozice daného modelu do různých tónin. Samotný nácvik hry stupnic je obsahem strany 62. Autor upozorňuje na dodržování správného prstokladu a radí žákům, naučit se jednotlivý prstoklad nazpaměť. Stupnice se hrají jak v protipohybu, tak i v rovném pohybu, viz příklad č. 26. V průběhu prvního dílu se žáci seznamují se stupnicemi C dur, G dur, F dur, D dur a B dur. Ke hře stupnic se přidává i hra tercií (strana 69).

Příklad č.26

- 59 -

Klavírní škola Klavierspielen - mein schönstes Hobby, jako jediná klavírní škola ze všech diskutovaných v této práci, pojednává o hře s pedálem. I přesto, že moderní klavírní pedagogika zařazuje hru s pedálem od počátku výuky hry na klavír, ve školách Me and My Piano F.Watermannové a M.Harewoodové a Piano J.Bastiena se neobjevuje jediná zmínka o použití pedálu. V Evropské klavírní škole nabádá F.Emonts učitele k použití pedálu pouze v beznotové přípravě. Je zřejmé, že tento aspekt ponechávají autoři klavírních škol na učitelích a dávají jim naprostou volnost rozhodnout se, kdy do výuky hru s pedálem zapojit. Jinak je tomu ve škole H.G.Heumanna. Strana 70 nabízí teoretický výklad o používání pedálu a další skladby mají pedál v jejich průběhu značený.

Další technická cvičení, procvičující triolový rytmus, hrají studenti na straně 86. Čtyřřádková etuda ve své první části nechává hrát pravou a levou ruku střídavě, v druhé půlce postupují ruce v unisonu a hrají současně.

Posledním technickým cvičením zařazeným do prvního dílu je zadržování palce na celou dobu a k němu současné střídání všech prstů v kratších rytmických hodnotách (strana 89), viz příklad č. 27.

Příklad č. 27

- 60 -

Výčet všech technických cvičení demonstruje náročnost, kterou žáci absolvují v průběhu této klavírní učebnice. Jsou – li jednotlivé technické záležitosti procvičovány systematicky, měli by vskutku dosáhnout dosti vysoké technické zdatnosti. Je na učiteli, jak dané prstové cvičení obohatí a rozšíří. Hodnotné rady a návody autora H.G.Heumanna, jak s technikou pracovat, by však neměly zůstat bez povšimnutí.

3.2.5 Shrnutí

Všechny čtyři rozebírané školy se od sebe značně odlišují, zejména co do

obsáhlosti technických cvičení a ostatních prvků rozvoje klavírní techniky. Klavírní literatura si sama žádá neustálé návraty k jednotlivým technickým problémům a proto je tedy nejvhodnější, vyvozovat technická cvičení přímo z problematiky hraného materiálu. Neexistuje v podstatě jediná cesta, která by určovala, jak u různých žáků rozvíjet klavírní techniku. Žáci se nástroji přizpůsobují individuálně, což je dáno mírou vrozených dispozic. Prvořadým úkolem učitele je tedy zvážení individuálních vlastností žákovy ruky a jeho fyziologické stavby. Jelikož děti rostou, roste i jejich ruka a je tedy nutné navést žáka k tomu, aby si našel co nejpohodlnější polohu pro postavení ruky. Předejdeme tím nebezpečné fixaci a přílišnému napětí prstů. Rozvoj technické zručnosti je proces dlouhodobý, je v podstatě náplní klavírní výuky v průběhu celého studia. O praktickém řešení jednotlivých technických problémů pojednává četná literatura, ale nejcennějším zdrojem přesto zůstává vlastní pianistická zkušenost učitele.

- 61 -

Závěr Cílem mé diplomové práce bylo nastínit hlavní principy elementárního klavírního vyučování. Snažila jsem se vyzdvihnout hlavní problematiku týkající se této oblasti a poukázat na obsah a užité principy ve vybraných zahraničních klavírních školách. Současná klavírní pedagogika se snaží používat metodiky vycházející z hravé a tvořivé práce a hlavní důraz klade na rozvoj celkové hudební osobnosti dítěte. Každá klavírní škola je svým obsahem odlišná, a tudíž vhodná pro jinou věkovou kategorii a pro použití podle individuálních schopností jedince. Na světě neexistuje ideální klavírní škola, je mnoho pedagogických směrů a přístupů, o kterých se neustále diskutuje.

Po detailní analýze čtyř zahraničních klavírních škol jsem dospěla k závěru, že i přes poskytnutý kvalitní materiál, které všechny školy nabízejí, je nezbytně nutné kombinovat tyto materiály buď mezi sebou či doplnit je o další notový materiál. V případě improvizace je nejvíce vyhovující Evropská klavírní škola F. Emontse nabízející nejvíce propracovaný metodický postup. Školy Me and My Piano F. Watermannové a M. Harewoodové a Piano J. Bastiena naopak ponechávají učiteli volnost. Je tedy na něm samotném, aby vybral pro sebe a své studenty nejvhodnější postup a přístup.

Evropská klavírní škola je celkově nejobsáhlejší a zahrnuje v sobě rozvoj všech oblastí, od techniky, improvizace, beznotové přípravy, čtyřruční hry až po hru z not s různorodým repertoárem. Me and My Piano a Piano jsou zaměřeny jednostranně, skladby v prvním díle rozvíjí pouze pětiprstovou techniku a jsou komponovány v jednom stylu. Pro rozšíření repertoáru je tedy nutné použít další díly, které v jejich edici vyšly, ale nebyly předmětem této diplomové práce. I přesto, že jsou tyto tři školy určeny dětem nejlépe předškolního věku, každá z nich nabízí odlišné tempo a způsob práce. Heumannova škola Klavierspielen – mein schönstes Hobby je určena dospělým klavíristům a tomu odpovídá i tempo a obsah tohoto hudebního materiálu.

Cizojazyčný text může pro řadu učitelů být překážkou. Tato práce však poukazuje na to, že vytváření vlastních textů v rodném jazyce nemusí představovat jen nutné „zlo“, ale vede i k rozvoji fantazie. Žáci podle ilustrací či nápěvu skladby vymýšlejí text a poté s chutí zpívají o tom, co si právě sami napsali. Lidové písně různých národů zařazené do škol nejsou sice vhodné pro použití v úvodních hodinách, mají však velký význam pro použití později.

- 62 -

Porovnáváním rozvoje technických dovedností jsem zjistila, že i když Heumannova škola a Evropská klavírní škola obsahují velké množství technických cvičení, měl by být tento problém rozvíjen ještě více a systematicky, tj. s použitím různých sešitů s prstovými cvičeními a hlavně zapojením klavírních etud do výuky. Bez dokonalé technické průpravy nebudou žáci schopni zvládat těžší skladby, a tudíž se jejich výkonnost nebude zlepšovat.

Jelikož schopnosti, dovednosti a míra talentu je u studentů velmi odlišná a zcela individuální, je nesmírně důležité, aby učitel důkladně zvážil, který metodický postup a přístup je pro daného žáka nejpřijatelnější. Pro začínající učitele je to nesmírně těžký úkol a teprve léta praxe ho naučí, jak s kvalitním materiálem co nejlépe naložit.

Své názory na posouzení a hodnocení těchto klavírních škol stavím na poznatcích získaných při své pedagogické praxi a na vědomostech z výuky klavírní metodiky. Mně osobně je blízká taková škola a takový směr, jehož hlavním cílem je pomoci každému dítěti bez ohledu na jeho vrozené schopnosti vyjádřit se hudbou, pocítit radost z tvoření, vzbudit v něm fantazii, zájem a zvídavost.

- 63 -

Použitá literatura a prameny VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika: První kroky na cestě ke klavírnímu umění. Praha: AMU+ERMAT, 2003 JUDOVINA-GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz. Brno: LYNX, 2000 EMONTS, Fritz. Europäische Klavierschule. Band 1. Mainz: SCOTT, 1992 WATERMANN, Fanny, HAREWOOD, Marion. Me and My Piano 1. London: Faber Music Ltd, 1998 BASTIEN, James. Piano: Primer level. San Diego: Neil A. Kjos Music Company, 1985 HEUMANN, Hans - Günter. Klavierspielen – mein schönstes Hobby: Die moderne Klavierschule für Jugendliche und Erwachsene. Mainz: SCOTT, 1995 FISCHER,Václav. EBEN, Petr. PALEČEK, Josef. Elce, pelce, kotrmelce. Praha: Supraphon, 2.vydání, 1982 Seminář „ Zahraniční klavírní školy pro děti a jejich využití v pedagogické praxi“, lektorka doc.Alena Vlasáková, Brno 2002

Resumé Diplomová práce pojednává o elementární klavírní pedagogice. Zabývá se

výukou úplných začátečníků klavírní hry s použitím zahraničních klavírních materiálů. Obsahem této práce je rozbor čtyř klavírních škol zaměřující se na jejich metodický postup v oblasti beznotové přípravy, hry z not, improvizace a rozvoje klavírní techniky. Charakterizuje obsah Evropské klavírní školy Fritze Emontse, Me and My Piano autorek Fanny Watermannové a Marion Harewoodové, Piano Jamese Bastiena a Klavierspielen – mein schönstes Hobby autora Hanse - Güntera Heumanna..

Získané poznatky z detailní analýzy jsou doplněny o praktické ukázky, vycházející jak z pedagogické praxe, tak i z poznatků získaných na různých klavírních seminářích, pořádaných Metodickým centrem v Brně. Diplomová práce se zaměřuje nejen na výuku dětí předškolního věku či mladšího školního věku, ale i na žáky mladistvé a dospělé. Diskutované klavírní školy patří mezi světově uznávané a v posledních letech u nás ve výuce hojně využívané. Každá však užívá odlišný způsob práce a metodický postup. Jejich porovnání a vyhodnocení je náplní této práce.

Summary The diploma thesis deals with the elementary piano pedagogy. It concentrates on

the piano beginners and their education in which the material is of a foreign origin. The analysis of four piano course books, goal-directed to the used methodology in the part of a playing by ear and a playing from printed music, forms the main content of the work. It also deals with the improvization and the development of the piano technique. It characterizes the European Piano Method by Fritz Emonts, Me and My Piano by Fanny Watermann and Marion Harewood, Piano by James Bastien a Klavierspielen - mein schönstes Hobby by Hans-Günter Heumann.

The acquired findings from the detailed analysis are supplemented by the practical examples which were gained during the pedagogical experience and also on several piano seminars in the Jamu Methodology Centre in Brno. The diploma thesis is concerned not only with the very young learners but also with the juveniles and adult pianists. The discussed piano course books belong to the world-famous and are widely used in Czech piano education process as well. Each of the book uses different style of the piano teaching and methodical process. The comparison and evaluation is therefore the main content of this diploma thesis.