Fjodor Michajlovi Dostojevsk Zloin a trest Ikar Dl prvn I Zatkem ervence, v dob velkch veder, vy el v podveer ze svho pokojku, kter ml pronajat v S-sk ulici, mlad mu a pomalu, skoro nerozhodn se loudal ke K-novu mostu. astn proklouzl po schodech nespaten svou bytnou. Jeho pokojek byl a v podkrov vysokho typatrovho domu a vypadal sp jako sk ne jako pbytek. Bytn, u n si svtniku i s obdy a klidem najmal, bydlela o schody n e v samostatnm byt, a kdykoli mlad mu vychzel, musel projt kolem jej kuchyn, tm v dy dokon oteven na chodbu. A poka d ml a chorobn bzliv pocit, kter mu byl nanejv trapn a odporn. Byl toti u sv bytn po krk zadlu en a bl se j pijt na oi. Nebylo to v ak z bzn nebo uskpnutosti, sp prv naopak; od jist doby toti pro val stavy podr dn a pecitlivlosti blzk hypochondrii. Sthl se tak hluboko do sebe a zmnil se v takovho samote, e se bl jakhokoliv setkn, nejen setkn s bytnou. Trpl nouz, ale i stsnn pomry ho v posledn dob pestaly t it. O sv existenn zle itosti u se vbec nestaral a ani nemnil starat. dn bytn mu ve skutenosti nemohla nahnat strach, i kdyby proti nmu chystala cokoliv. Ale ne vystvat na schodech a poslouchat v elijak tesky plesky, po nich mu zhola nic nebylo, neustl vymhn njemnho, hrozby a lamentace, a pitom je t sm se vykrucovat, smlouvat a lht, ne, to u bylo opravdu lep propl it se po schodech jako koka a vyklouznout z domu nepozorovan. Tentokrt si ostatn, u na ulici, sm s divem uvdomil, jak ds vlastn m ze setkn se svou vitelkou. Chci se pustit do tak velk vci, a pitom se bojm takovch hloupost, pomyslel si s divnm smvem. Ba... ano... mnoh je v moci lovka, a lovk po tom v em ani nenathne ruku jen a jen ze zbablosti... to u je prost axiom... eho se lid nejvc boj? Zajmav vc -- novho kroku, novho vlastnho slova, toho se boj ze v eho nejvc... Ostatn, j a moc vanm. A pro sam vann nic nedlm. Ale dost mo n, e je to naopak -- vanm, proto e nic nedlm. To ten posledn msc jsem se nauil tak vanit, kdy jsem cel dny le el jako krtek a pem lel... o tom, jak ltaj peen holubi do huby. A pro a na tam te vlastn jdu? Copak jsem toho schopen? Copak to myslm v n? Ani trochu! To jen tak la kuju se svou fantazi, pohrvm si. Ano, snad si jen pohrvm. Na ulici bylo stra n vedro a je t k tomu dusno, tlaenice, v ude vpno, le en, cihly, prach a ten pznan letn puch, dobe znm ka dmu obyvateli Petrohradu, kter si nem e dopt letn byt, a to v ecko dohromady nepjemn dolhalo na mladkovy nervy, beztak u otesen. Nesnesiteln puch z krem, jich bylo v t tvrti zvl mnoho, a opilci, kter potkval na ka dm kroku, pesto e byl v edn den, doplovali odporn a skliujc kolorit obrazu. V mladkov jemn tvi to na okam ik zacukalo hlubokm odporem. Byl to mimochodem mu velmi hezk, tmav plav, s krsnma temnma oima, dost vysok, thl a urostl. Za malou chvli se v ak ponoil do njakch pehlubokch my lenek nebo sp upadl do jakhosi transu a krel, nevnmaje nic kolem sebea ani nechtje vnmat. Jen obas si pro sebe nco zabruel z v itho sklonu k monologm, kter si ped chvl sm piznal. Zrove v ak si byl vdom, e se mu my lenky chvlemi matou a e je velmi zeslbl -- u druh den neml takka v stech. Obleen byl tak uboze, e leckter otrl lovk by se stydl objevit se v takovch hadrech na ulici. Ostatn v tto tvrti se st nkdo pozastavil nad cizm zevnj kem. Blzkost Sennho nmst, hojnost jistch podnik a pev n emeslnick a dlnick obyvatelstvo, stsnan v tchto ulicch a ulikch ve stedu msta, zpestovaly celkov rmec nkdy takovmi zjevy, e by bylo vlastn nemstn nkter t figue se divit. V mladkov du i se v ak u nastdalo tolik nenvistnho opovr en, e pes v echnu svou nkdy dtinskou nedtklivost byl na ulici nejm citliv na sv cry. Jinak se ov em stavl k setkn s nktermi znmmi nebo i s nkdej mi kolegy, s nimi se ani dve nestkal rd... A pece kdy jaksi ochmelka, kter bhvpro a bhvkam v tu hodinu jel na ohromnm voze ta enm ohromnou formanskou kobylou, na nj zavolal. "Hej, ty nmeck klobounku!" a povykoval a ukazoval na prstem, mladk se zastavil a keovit se chytil za klobouk. Byl to vysok kulat klobouk od Zimmermanna, jen e u nadobro ono en, vyrudl, drav a pln skvrn, bez stechy, nemo n zborcen ke stran. Pesto mladkem neotsl stud, nbr docela jin pocit, blzk a zd en. To jsem mohl vdt, koktal zmaten. To jsem si mohl myslet! To u pestv v echno! Njak takovhle hloupost, njak pitom malikost obrt celou vc vnive! Samozejm, tenhle klobouk je pli npadn... npadn, proto e je komick... K svm hadrm musm mt epici, sta njak star placka, ale ne tuhle nestvru. Nikdo takov nenos, zdaleka bije do o, ka d si ho zapamatuje... hlavn potom zapamatuje, a u bude corpus delicti. A zatm musm bt co nejmn npadn... Malikosti, malikosti rozhoduj!... Prv tyhle hloup malikosti v dycky v echno zma... Ne el daleko; vdl dokonce, kolik je to krok od prjezdu jeho domu: pesn sedm set ticet. Spotal to jednou, kdy se pespli zasnil. Tehdy tm svm snm je t sm nevil a jen se vzncoval jejich obludnou, ale vbnou opov livost. Dnes, msc pot, u se na to dval jinak a pes v echny pichlav monology o sv vlastn nemohoucnosti a nerozhodnosti si vlastn proti sv vli navykl pokldat ten "obludn sen" u za pevn zmr, teba e si dosud docela nevil. A te dokonce el provst zkou ku svho zmru a jeho rozru en se s ka dm krokem zvt ovalo. S umdlvajcm srdcem, rozechvn na nejvy mru do el k veliknskmu domu, jednou stnou obrcenmu k prplavu a druhou do ulice. V dom byly sam mal byty obvan v elijakmi emeslnky -- krejmi, zmenky, kuchakami, rznmi Nmci, dvaty, kter si na sebe vydlvala, drobnmi ednky a podobn. Vchzejc a vychzejc lid se jen mhali mezi obma prjezdy i na obou dvorech domu. Slou ili tu ti nebo tyi domovnci. Mladka velmi uspokojilo, e nepotkal ani jednoho z nich, a nepozorovn vklouzl v prjezdu hned doprava na schodi t. Bylo tmav a zk, "zadn", ale to u ml mlad mu v ecko zji tn a prozkouman. Jemu se tohle prosted dokonce zamlouvalo -- v thle tm nemohlo bt ani zvdav oko nebezpen. Kdy mm takov strach u te, jak by mi asi bylo, kdyby opravdu jednou mlo dojt k inu ?... napadlo ho mimodk, jak vychzel do tetho poschod. Tady mu zahradili cestu nosii -- vyslou il vojci -- vyn ejc z jednoho bytu nbytek. Vdl u z dvj ka, e v tom byt bydl njak enat Nmec, ednk. Tak Nmec se tedy sthuje, to znamen, e v tetm poschod, natomhle schodi ti, na thle chodb bude njakou dobu obydlen jen staenin byt. To je dobe... pro v echny ppady... pomyslel si zase a zazvonil u staeninch dve. Zvonek cinkl tak slab, jako by byl plechov a ne mdn. Mal byty v podobnch domech maj skoro vesms takov zvonky. Zvuk tohoto zvonku se mu u vytratil z pamti, a te jako by mu to zvl tn cinknut nhle cosi pipomnlo a jasn vybavilo... A se otsl, tak ml dnes vybiovan nervy. Za chvilku se dvee nepatrn pootevely a njemnice si uzoukou kvrkou se zejmou nedvrou prohl ela pchozho, bylo vidt jen, jak se ze tmy bly t jej oka. Ale kdy zjistila, e je na chodb ivo, osmlila se a otevela docela. Mladk pekroil prh a vstoupil do tmav pedsn pehrazen zstnou, za n byla mal kuchyka. Staena ped nm stla mlky a tzav k nmu vzhl ela. Byla to drobounk, such, asi edestilet babka se zlma pichlavma oima a malm piatm nosem, prostovlas. Na loutl, jen dce pro edivl vlasy mla siln nama tn. Tenk, vythl krk podobn ku noze mla omotan jakmsi flanelovm hadkem a pes ramena, akoliv bylo takov vedro, mla voln pehozenu olezlou a vyrudlou ko e inovou kazajku. Skoro bez ustn ka lala a pohekvala. Mladk se na ni asi njak divn podval, proto e se j v och znovu kmitla dvj nedvra. "Jsem Raskolnikov, student, byl jsem u vs asi ped mscem," vyhrkl chvatn a lehce se uklonil; uvdomil si, e mus bt vldnj . "Pamatuju si, mlad pane, moc dobe si pamatuju, e jste tu byl," ekla drazn staena, ale dl uprala na jeho tv tzav pohled. "Tak jsem tu prosm zas... a zase s takovm obchdkem..." pokraoval Raskolnikov, trochu zara en a udiven staeninou nedvivost. "Ale dost mo n, e je takov v dycky a e jsem si toho tenkrt nev iml," pomyslel si stsnn. Staena je t chvilku jakoby nerozhodn mlela, pak ustoupila stranou, pokynula hostu ke dvem pokoje a pustila ho ped sebou: "Jdte dl, mlad pane!" Pokoj, kam mladka uvedla, nebyl pli prostorn, ml lut tapetovan stny, v oknech pelargonie a mu elnov zclonky; v t chvli byl prozen zapadajcm sluncem. Toho dne asi bude slunce svtit zrovna tak! uvdomil si letmo Raskolnikov a rychle se rozhldl po mstnosti, aby si v ecko co nejzevrubnji obhldl a v tpil do pamti. V pokoji v ak nebylo nic pozoruhodnho. Zazen, vesms starodvn, ze lutho deva, tvoil divan s velkm ohbanm devnm opradlem, ovln stl ped divanem, mezi okny toaletn stolek se zrcadlem, nkolik idl pistavench ke stnm a dva nebo ti lut zarmovan lacin barvotisky pedstavujc nmeck sleny s ptky v rukou -- vc nbytku v mstnosti nebylo. V kout pod malou ikonou hoelo vn svtlo. V ude bylo velmi isto, nbytek i podlaha byly nale tn, v ecko se jen bly tlo. Lizavetino dlo, pomyslel si mlad mu . V celm byt nebylo nikde ani pr ku. Na takovouhle istotu si potrp zl star vdovy, pokraoval pro sebe a zvdav stoil oi po kartounov zclonce na dvech do druhho malikho pokojku, kde stla staenina postel a prdelnk a kam doposud nenahldl. Vc pokoj ne ty dva byt neml. "Co rte?" zeptala se psn staena, kdy za nm ve la do pokoje, a jako dve si stoupla pmo ped nho, aby mu vidla do tve. "Rd bych zastavil tuhle vc!" Vythl z kapsy star ploch stbrn hodinky. Na odklpcm vku byl vyobrazen glbus.etzek byl ocelov. "Ale u vypr ela lhta t va dvj zstavy. Pedevrem to byl msc." "Splatm vm procenta je t za jeden msc, posekejte mi." "To zle ist na m dobr vli, mlad pane, jestli vm pokm, nebo jestli tu va i vc prodm." "Kolik dte za tyhle hodinky, Aleno Ivanovno?" "Noste hlouposti, mlad pane, nem to za nehet ceny. Na prstnek jsem vm posledn pjila dva paprky, a zatm se dostane u zlatnka nov za pldruhho rublu." "Dejte mi tyi rubly, vyplatm je, jsou po otci. Brzy dostanu penze." "Pldruhho rublu, prosm, a procenta naped, jestli bude libo." "Pldruhho rublu!" vybuchl mladk. "Jak si pejete." Staena mu podala hodinky zptky. Mladk je vzal tak rozezlen, e byl rozhodnut odejt; ale zavas se ovldl, uvdomil si, e u nem kam jt a e pi el je t kvli nemu jinmu. "Tak mi je dejte!" ekl hrub. Staena shla do kapsy pro kle a ode la do druhho pokojku za zclonky. Mladk sm uprosted mstnosti zvdav poslouchal a podle zvuk se dom lel. Bylo sly et, e otevela prdelnk. Nejsp horn zsuvku, hdal. Tak kle nos v prav kapse... V echny pohromad na ocelovm kruhu... Jeden kl je mnohem vt ne ostatn, se zubatm koncem, ten jist nen od prdelnku... M tedy je t njakou schrnku nebo truhlu... Zajmav. K truhlm jsou skoro v dycky takov kle... Ne, jak je to v ecko niemn... Staena se vrtila. "Tak tedy, mlad pane, bereme-li deset kopjek z rublu msn, mme to z pldruhho rublu patnct kopjek, kter mi zaplatte na msc dopedu. A za ty dva dvj rubly vm je t pad na vrub a sraz se vm dvacet kopjek. hrnem ptaticet. Zbv tedy k vyplacen na va e hodinky je t rubl patnct kopjek. Tak prosm." "Jak to! Te u dokonce jen rubl patnct kopjek!" "Pesn tak, prosm." Nehdal se a pijal penze. Dval se na staenu a stle se neml k odchodu, jako by chtl je t nco ct nebo udlat a jako by sm nevdl co... "Mo n e vm, Aleno Ivanovno, brzy pinesu je t jednu vc... stbrnou... pknou... tabatrku... jen co ji dostanu zptky od kamarda..." V rozpacch se odmlel. "Potom se tedy domluvme, mlad pane." "Sbohem... A vy pod doma tak sama? Sestika je pry?" zeptal se co nejledabyleji vychzeje do pedsn. "Copak byste j chtl, mlad pane?" "Ale nic zvl tnho. Jen jsem se tak zeptal. A vy hned... Sbohem, Aleno Ivanovno!" Ode el velmi zmaten. A jeho zmatek stle slil. Kdy el ze schod, nkolikrt se dokonce zastavil, jako by ho nhle cosi ohromilo. A poslze, u na ulici, vyrazil: Bo e mj, jak je to v echno odporn! A copak opravdu, copak jsem opravdu... ne, to je nesmysln, to je nechutn!" dodal rozhodn. "Copak jsem si opravdu mohl umanout tak hroznou vc? Jak pinavosti je schopn m srdce! Ano, hlavn jak pinavosti, jak nechutnosti, jak nejodpornj nzkosti!... A to jsem cel msc... Ani slova, ani citoslovce nestaila, aby vyjdila jeho pobouen. Nepedstaviteln hnus, kter mu zaal svrat a t itsrdce, u kdy k staen el, vystupoval a znsobil se te tak, e nevdl, kam se ped tm zoufalm stavem podt. el po chodnku jako opil, nevnmaje chodce a vr eje do nich, a vzpamatoval se a v p t ulici. Kdy se rozhldl, shledal, e stoj u pivnice, do n se schelo z chodnku po schodech do suternu. Ze dve prv vychzeli na ulici dva nadvajc, navzjem se podprajc opilci a vystupovali. Raskolnikov bez dlouhho rozm len sebhl dol. Doposud nikdy do dn pivnice nevkroil, ale nyn se mu motala hlava a mimoto ho su ovala paliv ze. Dostal chu na studen pivo, tm vt , e svou nhlou slabost pital i sv vyhladovlosti. Posadil se do tmavho pinavho kouta za lepkav stolek, objednal si pivo a dychtiv vypil prvn sklenici. Okam it poctil levu, my lenky se mu vyjasnily. Nesmysl je to v echno, povzbuzoval se, darmo jsem se roziloval! Obyejn fyzick nevolnost! Sprav to sklenice piva a njak ten suchar -- v tu chvli mozek okv, my lenky se zjasuj, pedsevzet sl! Fuj, jak je to v echno uboh! A teba e si tak opovr liv odplivl, vyhl el u vesele, jako by ze sebe najednou shodil njak stra liv bm, a ptelsky se rozhldl po hostech. Ale i v tom okam iku nejasn tu il, e cel to jeho optimistick rozpolo en je tak chorobn. V pivnici bylo v tu dobu jen nkolik host. Hned za dvma stknutmi, kter potkal na schodech, vyhrnula se najednou cel parta, asi pt chasnk a dve s harmonikou. Po jejich odchodu se mstnost zti ila a vyprzdnila. Zbyl tam jeden maliko podrou en u sklenice piva, napohled m an; jeho druh, tlust a obrovit, v sibisk apce a s pro edivlm vousem, klimbal pln opil na lavici a tu a tam jako ze span rozhazoval rukama, luskal prsty, vsed pohupoval horn st tla a notoval k tomu jakousi nesmyslnou psniku, z n se mu vybavovaly ver e jako: Cel rok ml milou rd... Cel rok ml milou r-d... Nebo se najednou probral a zase: Na pacr si pjdu sm, svoji milku vyhledm... Ale nikdo nesdlel jeho tst; jeho zamlkl spolenk pihl el v em tm vbuchm nevra iv a nedviv. Pak tu byl je t jeden, kter vypadal jako ednk na penzi. Sedl sm ped svou sklenkou, obas upil nebo se rozhldl po mstnosti. Zdlo se, e i on je nm rozru en. II Raskolnikovovi byl dav ciz, a jak u eeno, zvl v posledn dob se stranil spolenosti vbec. Te ho v ak najednou zaala pitahovat. V jeho nitru zrlo cosi novho a zrove slila touha po lidech. Cel msc zoufalho tesknn a pochmurnho rozjiten ho tak ubil, e zatou il aspo na chvilku dchat jin vzduch, a kdekoliv, a tak pes v echnu okoln neistotu mu bylo v pivnici velmi pjemn. Majitel podniku byl kdesi vedle, ale co chvli pibhal do hlavn mstnosti odnkud po schdcch, na nich se v dy nejdve objevily jeho vihck nama tn holnky s velkmi ervenmi pehyby. Na sob ml jen ko ili a stra liv usmolenou ernou atlasovou vestu, byl bez kravaty a cel tv se mu leskla jako naolejovan zmek. Za vepnm pultem stl asi trnctilet chlapec a dal , je t mlad hoch obsluhoval hosty. Byly nabzeny nakrjen okurky, ern suchary a ryb zky a v ecko to odporn zavnlo. Pro dusno nebylo uvnit skoro k vydr en a v echno bylo tak naichl koalkou, e jen z toho vzduchu mohlbt lovk v pti minutch opil. Nkdy se setkme teba s docela neznmm lovkem, kter ns zaujme na prvn pohled, zistajasna a nenadle, dv ne s nm vymnme jedin slovo. Pesn takov dojem udlal na Raskolnikova onen host, kter sedl v stran a pipomnal ednka na penzi. Mladk si ten prvn dojem pozdji vckrt pipomnl, a dokonce v nm vidl pedtuchu. Neustle po ednkovi pokukoval, nakonec i proto, e ten z nho tak nespou tl oi a e bylo vidt, jak m tisc chut dt se do ei. Naproti tomu na ostatn hosty v pivnici, vetn majitele, hledl ednk jaksi bez zjmu a pmo znudn, s trochou pov en pezravosti jako na lidi ni ho postaven i vzdln, s nimi si nem co ct. Bylo mu jist pes padest, byl stedn postavy a siln konstrukce, pro edivl a hodn u olysal, ml lutou, od silnho pit odulou tv s napuchlmi vky, pod nimi svtila z uzoukch trbinek malik, le iv zarudl oka. Ale jedno na nm zar elo -- to, e z jeho pohledu vyzaovalo dokonce jaksi vytr en, e prozrazoval nepochybnou soudnost a rozv nost, akoliv v nm zrove probleskovalo i cosi nepetnho. Na sob ml star, pln rozedran ern frak s utrhanmi knoflky. Jen jedin je t jak tak dr el a na ten se host tak zapnal, zejm nechtl pestupovat spoleensk pravidla. Pod nankinovou vestou vyuhovala nprsenka, stra n pomakan, u pinn a pobryndan. Holil se po ednicku, naposled u dvno, tak e mu na lcch vyr elo hust ediv strnisko. I v jeho pohybech skuten bylo nco ednicky solidnho. Byl v ak cel nervzn, cuchal si vlasy, obas si trudnomysln obma rukama svral hlavu opraje se pro oupanmi lokty o polit lepkav stl. Konen se podval na Raskolnikova pmo a zaal hlasit a porn: "Jist e mi nebudete mt za zl, velev en pane, jestli e vs ve v poestnosti oslovm? Nebo akoliv jste zevnj ku neokzalho, jako zku en lovk ve vs poznvm mu e vzdlanho a sklence nepivyklho. Pokud jde o mne, j odev dy ctil vzdlanost spojenou s ryzm srdcem, a mimoto jsem titulrn rada. Marmeladov je moje jmno, titulrn rada. Kdy dovolte otzeku: tak ednk?" "Ne, student..." odtu il mladk, udiven jak zvl tnm, roubovanm zpsobem ei, tak tm, e byl pmo a bez okolk osloven. Pesto e je t ped chvl na okam ik zatou il po jakmkoli styku s lidmi, jakmile ml sm odpovdt, nhle znovu poctil dvj nepjemn a podr dn odpor ke ka d ciz osob, kter se pibl ila nebo chtla pibl it jeho osobnosti. "Tak tedy student, anebo studovan lovk!" zajsal ednk. "Hned jsem to poznal! Zku enost, velev en pane, dlouholet zku enost!" A pochvaln si za ukal na elo. "Bu jste studoval, nebo jste piichl k vd! Dovolte, prosm..." Zvedl se a zavrvoral, vzal lhev a sklenku a pisedl si trochu ikmo naproti mladkovi. Ml v hlav, ale hovoil plynn a hbit, jen tu a tam se pletl a zakoktval. Na Raskolnikova se pisl se zvl tn dychtivost, jako by i on nebyl msc s nikm hovoil. "Velev en pane, zaal tm slavnostn. "Chudoba nen neest, o tom nen sporu. J vm, e ani pit nen ctnost, to je nasnad. Ale bda, velev en pane, bda je prosm neest. Jste-li chud, stle je t netratte u lechtilost svch pirozench cit, kde to v bd v dycky a ka d. Za bdu dokonce nevyhnj z lidsk spolenosti hol, ale vymetaj ko ttem, aby vs co nejvce pon ili; a docela sprvn! Proto e kdy mm bdu, jsem prvn ochoten sm sebe ur et! Proto si rd pihnu! Velev en pane, je to prv msc, co pan Lebezjatnikov ztloukl mou man elku, a m man elka, to nen to co j! Rozumte mi, prosm? Dovolte je tjednu otzku, jen tak z ist zvdavosti: ril jste nkdy nocovat na Nv, na lunech se senem?" "Ne, nikdy," odtu il Raskolnikov. "A pro?" "Vidte, a j tamodtud pi el, u ptou noc, prosm..." Nalil si sklenku, upil a zadumal se. Skuten, na atech i ve vlasech ml tu a tam pilepen smtko sena. Bylo docela pravdpodobn, e se u pt dn nesvlkal a nemyl. Zvl ruce ml pinav, mastn a rud, s ernmi nehty! Zdlo se, e jeho ei vzbudily obecn, i kdy trochu znudn zjem. Kluci za pultem se zaali pochichtvat. Hospodsk nejsp kvli "mluvkovi" se el z horn mstnosti a posadil se opodl, ln, ale dstojn zvaje. Marmeladova tu zejm dobe znali. I ta jeho zliba v kvtnat ei asi pochzela z astch hospodskch rozprvek s v elijakmi neznmmi lidmi. Tento zvyk se mn u nkterch pijan v potebu, hlavn u tch, kdo maj doma vojnu a jsou tam pt kolo u vozu. Proto se ve svm krou ku v dycky domhaj ospravedlnn, a kdy to je mo n, dokonce v nosti. "Mluvko!" poznamenal hlasit enk. "Tak co nepracuje , co nejsi ve slu b, kdy jsi ednk?" "Pro nejsem ve slu b, velev en pane," chytil se toho Marmeladov, kter mluvil jen k Raskolnikovovi, jako by se ho byl otzal on. "Pro nejsem ve slu b? Myslte, e m nebol srdce z toho, e se tady potloukm? Myslte, e jsem netrpl, kdy pan Lebezjatnikov ped mscem vlastnorun ztloukl mou pan a j le el zpit do nmoty? Promite, mlad mu i, stalo se vm nkdy... hm... teba e jste beznadjn prosil o pjku?" "Stalo... vlastn jak to beznadjn?" "Tak... doista beznadjn, prosm, kdy vte u naped, e to mte marn. Kdy napklad naped nezvratn vte, e onen mu , onen vysoce u lechtil a prosp n mu vm ned penze ani zanic, nebo pro by tak, ptm se vs, dval? V pece, e mu je nevrtm! Ze soucitu? Ale pan Lebezjatnikov sleduje nov my lenky a onehdy prohlsil, e soucit v dne n dob odmt i vda a e u se to tak praktikuje v Anglii, kde maj politickou ekonomii. Tak pro by mi, ptm se vs, dval? A tak, akoliv naped vte, e ned, pesto se k nmu vydte a..." "Jak to m smysl?" podotkl Raskolnikov. "Jestli e nemte ke komu, jestli e u nemte kam jt! A pece je poteba, aby ka d lovk aspo nkam mohl jt. Proto e bvaj chvle, kdy lovk mus jt -- kamkoliv, ale jt! Kdy m jedin dcera ode la poprv se lutou legitimac, el jsem tehdy i j... (nebo m dcera si vydlv na lutou legitimaci)," dodal v zvorce a podval se na mladka s jistou obavou. "Nevad, velev en pane, nic nevad!" ujistil kvapn a navenek docela klidn, kdy oba ho i za pultem vyprskli a i enk se usml. "Nevad, prosm! A jen kvaj hlavami, mne to nevyvede z mry, nebo v echno u je znmo v em a v echno tajn se stv zjevnm. A nekm to s opovr enm, nbr s pokorou. A , a ! 'Ejhle, lovk! Promite, mlad mu i, mohl byste... Ne, to je teba vysvtlit silnji a nzornji: ne mohl byste, ale odv il byste se, jak se tak na mne dvte, popt, e jsem mizera?" Mladk na to neekl ani slovo. "Dobe," eoval dle velmi v n, ba se zdraznnou dstojnost, kdy kolem konen utichlo nov pochichtvn. "Dobe, a j jsem mizera, ale ona je dma! J jsem zve, kde to Katrina Ivanovna, moje man elka, je osoba vzdlan, dcera vy ho dstojnka. A , a jsem padouch a ona ena vzne enho srdce, pln cit zu lechtnch vchovou. A zatm... ach, kdyby mne politovala! Velev en pane, velev en pane, je pece teba,aby ka d lovk ml aspo jedin msteko, kde by ho nkdo politoval! Ale Katrina Ivanovna je dma sice velkodu n, ale nespravedliv... A teba e sm dobe vm, e i kdy m tah za vlasy, tak to dl jen a jen z mkkho srdce -- nebo m, nerozpakuji se to, mlad mu i, opakovat, tah za vlasy," zdraznil dvojnsob dstojn, kdy opt zaslechl pochichtvn, "ale bo e mj, kdyby m alespo jednou... Ale ne, ne! To v echno je v pekle, a darmo mluvit! Darmo mluvit!... Nebo u nejednou se mi dostalo k enho, u nejednou jsem byl politovn, ale... to u mm v povaze, e jsem od prody hovado!" "To bych ek!" zvl enk. Marmeladov drazn udeil pst do stolu. "Povdm, e u to mm v povaze! Zdalipak vte, zdalipak vte, mil pane, e jsem j propil dokonce punochy? Nikoliv stevce, prosm, to by lovk aspo trochu chpal, nbr punochy, propil jsem j punochy, prosm. A teek z kozho chm, drek z minulosti, jej vlastn vc, nikoliv mou, tak ten jsem j tak propil. A pitom ijeme v studenm podnjmu, kde se tuhle zimu nastydla a zaala ka lat, a te ka le krev. Mme ti mal dti a Katrina Ivanovna je od rna do noci v kole, drhne a myje, i dti umv, nebo odmalika pivykla istot, ale je slab na prsa, nchyln k souchotinm, a j to ctm. Myslte, e to nectm? A m vc piju, tm lp to ctm. V ak piju jen proto, e v tomto npoji hledm soucit a slitovn... Piju, proto e chci trpt dvojnsob! " A jako v zoufalstv polo il hlavu na stl. "Mlad mu i," pokraoval zase vzpmen, "tu na va tvi jaksi smutek. Vyetl jsem ho, sotva jste sem vkroil, proto jsem se na vs hned obrtil. A jestli e vs obeznamuji se svou ivotn histori, nedlm to proto, abych se stavl na pran ped tmito tupci, kterm je to stejn v echno znmo, nbr proto, e hledm vnmavou a vzdlanou du i. Abyste vdl, moje man elka dostala vychovn v gubernskm dvm lechtickm stavu, a kdy odtud vychzela, tancovala s lem ped guberntorem a jinmi osobnostmi a dostala za to zlatou medaili a estn diplom. Medaili... no, tu medaili jsme prodali... u dvno... ehm... ale diplom m doposud schovan v truhle, je t nedvno ho ukazovala na bytn. Akoliv se s n ustavin hd, pece jen se chtla aspo nkomu pochlubit, svit vzpomnky na astn minul dny. A j ji proto neodsuzuji, ne, neodsuzuji, nebo nic jinho ne vzpomnky j u nezbylo, v ecko ostatn je dvno to tam! Ano, ano, je to pan vzntliv, hrd a nepoddajn. Sama drhne podlahy a je iva z ernho chleba, ale nev nost k sob nestrp. Prv proto nezamhouila oi nad hrubost pana Lebezjatnikova, a kdy j za to pan Lebezjatnikov natloukl, ulehla sp z rozru en ne od jeho bit. Vzal jsem si ji u jako vdovu, s temi dtky jako schdky. Prvnho mu e, dstojnka od pchoty, si vzala z lsky, utekla kvli nmu z domu. Mla ho rda nadev ecko, ale ichl ke kartm, dostal se a ped soud a nakonec umel. Posledn dobou ji bil a ona, akoliv mu nic neslevila, jak naprosto pesn vm i z listin, vzpomn na nho dodnes v slzch a vyt mi ho, ale j jsem rd, jen rd, proto e se aspo v pedstavch nkdy vid astnou... Zstala po jeho smrti s temi nezletilmi dtky ve vzdlenm a drsnm jezd, kde jsem tenkrt pobval i j, a zstala tam v takov nuzot zoufal, e vm to vypovdt nemohu, akoliv u jsem vidl hodn nevdanch ppad. V echno pbuzenstvo se j zeklo. A pak -- byla hrd, pespli hrd... A tenkrt, velev en pane, tenkrt jsem j j, taky vdovec, s trnctiletou dcerou z prvnho man elstv, nabdl ruku, proto e jsem se na takov sou en nemohl dvat. Jakho stupn jej utrpen dostoupilo, m ete usoudit z toho, e tato vzdlan,jemn vychovan ena s dobrm jmnem byla ochotna mou ruku pijmout! A pijala! Sice plakala a vzlykala, rukama lomila, ale pijala! Nebo u nemla kam jt. Chpete vbec, chpete vbec, velev en pane, co to znamen, kdy u lovk nem vbec kam jt? Ne! To vy jist nechpete... A cel rok jsem bezhonn a svat plnil svou povinnost a tohohle jsem se ani nedotkl," ukzal prstem na lhev, "je to mm cit v tle. Ale ani tm jsem se nezavdil; pak jsem najednou ztratil msto, a taky ne vlastn vinou, nbr nsledkem sni ovn personlnho stavu. A to u jsem nevydr el!... Te u tomu bude pldruhho roku, co jsme se konen po dlouhm plahoen a nuzovn octli v tomto ndhernm hlavnm mst, skvcm se mnoha pamtkami. A tady jsem dostal msto... Dostal a zase ztratil. Rozumte mi, prosm? Ale te u vlastn vinou, to u propukla moje slab strnka... A tak te bydlm v podnjmu u Amlie Fjodorovny Lippevechzelov, ale z eho jsme ivi a m j platme, to prosm nevm. Krom ns jich tam je t bydl... Sodoma, prosm, spou ... ano, ano... Ale mezitm vyrostla i moje dcerka z prvnho man elstv a radji pomlm o tom, co m dcerka, ne vyrostla, zkusila od sv macechy. Katrina Ivanovna toti , jak je ztlesnn velkodu nost, tak je to pan vzntliv a prchl, um zpra it... Ba, ba! Ale co, lp na to nevzpomnat! dnho vychovn, jak si snadno pedstavte, se Son nedostalo. Zkusil jsem s n asi ped tymi lety probrat zempis a svtov djiny, ale proto e jsem sm nebyl kovan a ani obstojn pruky jsem dn neml, v dy tch pr kn ek, co jsme mli... ehm!... No, i ty kn ky u jsou v tahu a tm skonilo cel vyuovn! Do li jsme k perskmu Krovi. Pozdji, u ve zralm vku, peetla je t nkolik knih romantickho obsahu a pak nedvno, prostednictvm pana Lebezjatnikova, je t jednu kn ku, Louisovu Fyziologii -- nerate znt? -- s pevelikm zjmem ji peetla, a dokonce ns sem tam s njakm ryvkem obeznmila nahlas. A to mte cel jej vzdln. A te vm polo m, drah velev en pane, sm za sebe jednu docela diskrtn otzku: kolik si tak podle va eho nzoru m e chud, ale poctiv dve vydlat poctivou prac?... Ani patnct kopjek za den si, velev en, nevydl, je-li poctiv a nem vjimen nadn, a to nesm ani na chvli slo it ruce! A je t takov sttn rada Ivan Ivanovi Klop tok -- neril jste sly et? -nejen e doposud nezaplatil od u it pl tuctu holandskch ko il, ale dokonce ji nectn vyhnal, nadal j neslu nch jmen a dupal na ni pod zminkou, e jeden lmeek pr pi ila nakivo. A doma hladovj dti... A Katrina Ivanovna chod po pokoji a lom rukama, na tvch j vyr ej erven skvrny, jak u to pi t nemoci chod: ' ije pr u ns, p ivnice, j a pije , v teple si sed ,' ale o jakmpak pit a jdle m e bt e, kdy ani ty dti u ti dni krku nevidly! Le el jsem tehdy -- ale co bych to neekl! -- le el jsem v opice, prosm, a sly m, jak Soa k (je tak tichouk i hlsek m takov pokorn... svtl vlsky a tviku v dycky bleounkou, hubeounkou), k: 'Snad nechcete, Katrino Ivanovno, abych na to pistoupila?' Darja Francovna, en tina zlovoln a u policie mnohokrt zapsan, toti u asi tikrt po na bytn vzkazovala. 'A co,' odpovd posm n Katrina Ivanovna, 'jakpak koda? To je mi njak poklad!' Ale neodsuzujte, neodsuzujte, velev en pane, neodsuzujte! V dy kdy to ekla, nebyla pi zdravch smyslech, ale hluboce rozru en, nemocn, kolem plakaly hladov dti, a vbec to ekla sp e v ur livm ne doslovnm smyslu... Nebo Katrina Ivanovna u m takovou povahu, e jak se rozplou dti, a je to teba z hladu, hned je zane bt. Tak tedy vidm, jak asi v est Sonka vstala, uvzala si teek, oblkla pl teka ode la ven, a kolem devt se vrtila. A jak se vrtila, hned ke Katrin Ivanovn a mlky ped ni vylo ila na stl ticet rubl. Neekla pitom ani slvko, aspo kdyby se na lovka podvala, vzala jen n velk tenouk zelen tek (mme takov rodinn pamten tek), pln si jm zakryla hlavu i obliej a lehla si na postel, tv ke zdi, jen ramnka a tlo se j bez ustn po kubvaly... A j le el pod je t v tom stavu, prosm... A vidl jsem, mlad mu i, vidl jsem, jak potom Katrina Ivanovna, taky bez jedinho slvka, pi la k Sonin postlce a cel veer kleela v jejch nohou, lbala j nohy, zvednout se nechtla, a pak takhle ob spolen usnuly, jedna druh v objet... ob... ob... ano, prosm... a j... le el v opice, prosm." Marmeladov zmlkl, jako by se mu zlomil hlas. Pak si nhle kvapn nalil, napil se a hl. "Od t doby, v en pane," pokraoval po chvli, "od t doby v dsledku jednoho ne astnho ppadu i dona estv zlovolnch osob -- na nm se zvl vydatn podlela Darja Francovna, snad proto, e jsme j neprokazovali patinou ctu -- od t doby moje dcera Sofja Semjonovna byla nucena pijmout lutou legitimaci a z toho dvodu nemohla s nmi dle bydlet. Nebo to nechtla dovolit jak na e bytn Amlie Fjodorovna (a pedtm pece sama dlala Darje Francovn zprostedkovatelku), tak i pan Lebezjatnikov... hm... V ak prv kvli Son ml ten vstup s Katrinou Ivanovnou. Nejdve za Sonkou sm dolzal, a najednou se ctil doten: 'Copak pr j, takov vzdlan lovk, budu bydlet v jednom byt s takovou dvkou?' Ale Katrina Ivanovna mu to nedarovala a zastala se j... a u to bylo... Tak k nm te Sonka zasko v dycky sp za tmy a vypomh Katrin Ivanovn a pispv podle svch mo nost... A sama je na byt u krejho Kapernaumova, v podnjmu, ano, u toho kulhavho a koktavho Kapernaumova, co jeho cel poetn rodina taky kokt. I jeho ena kokt... V ichni bydl v jedn svtnici, a Sonka m zvl tn, s pep kou... tak, tak... Uinn ebrci a v ichni koktav... ano... Jak jsem to rno prosm vstal, oblkl jsem sv cry, pozdvihl jsem ruce k nebi a vydal jsem se k Jeho Excelenci Ivanu Afanasjevii. Rate pece znt Jeho Excelenci Ivana Afanasjevie?... Nikoliv? Tak to neznte svatho lovka! To je vosk... vosk ped tv pn, taje jako vosk!... Ml a slzy v och, kdy v echno ril vyslechnout. 'No,' k, 'Marmeladove, jednou u jsi zklamal m oekvn... Pijmu t je t jednou na svou osobn zodpovdnost,' zrovna tak to ekl, 'mj pr to na pamti, m e jt!' Slbal jsem prach z nohou jeho, v duchu, nebo ve skutenosti by to jako vysok hodnost a stoupenec novch sttnch a osvcench my lenek neril dovolit; vrtil jsem se dom, a kdy jsem ohlsil, e jsem byl znova pijat do adu a znova beru g i, panebo e, co se u ns dlo!..." Marmeladov, pemo en vzru enm, se znova odmlel. Vtom se nahrnula z ulice cel parta pijk u dost nachmelench, od dve se ozval najat fla inet a nakpl dtsk sedmilet hlsek zanotoval "Na samot"... Kolem byl rzem hluk. enk a sklepnci se zaali toit kolem nv tvnk. Marmeladov jich v ak nedbal, pokraoval ve vyprvn. Vypadal u velmi zmo en, ale m byl podrou enj , tm vc se mu rozvazoval jazyk. Vzpomnkou na nedvn spch v ad jako by pookl, dokonce se cel rozzil. Raskolnikov pozorn poslouchal. "To se udlo, velev en pane, ped pti nedlemi. Ano... Jak se to ob dovdly, Katrina Ivanovna i Sonka, zrovna jako bych se byl ocitl v krlovstv nebeskm. To kdy jsem jindy le el jakzve, nadvky se jen sypaly! Ale te chod po pikch a okikuj dti: 'Pst, Semjon Zachary je unaven z adu, odpov!' Ped odchodem m napjej kvou, smetanu va! Zaaly kupovat pravou smetanu, sly te! A bh sm v, kde sehnaly jedenct rubl padest na novou slu nou uniformu! Holnky, kalikov nprsenky, prost asn, slu ebn frak, to v ecko stloukly dohromady za pldvancta rublu, a krsn zachoval, prosm. Pijdu prvn den z adu, a co nevidm, Katrina Ivanovna nachystala dva chody, polvku a slaninu s kenem, o nem takovm se nm dve ani nesnilo. Nem co na sebe... opravdu nem, prosm, ale najednou jako by se chystala na nv tvu, je vy oen, a ne ledajak, ale tak, umj udlat z nieho v ecko mo n: es si uprav, k tomu njak snhobl lmeek, rukvky, lovk ji poznat nem e, tak omldla a zkrsnla. Sonka, dvenka moje, ta jen vypomohla penzi, ale te, k, k vm njakou dobu nesmm tak asto chodit, to by se neslu elo, leda za tmy, aby m nikdo nevidl. Sly te, sly te to? Sel jsem si po obd schrupnout, a to byste neekl, Katrina Ivanovna to nevydr ela, a teba e se je t tden pedtm s na bytnou Amli Fjodorovnou do krve pohdaly, te ji najednou pozvala na lek kvy. Dv hodiny spolu sedly a celou dobu si eptaly: 'No tak Semjon Zachary je te v ad a bere g i a nav tvil Jeho Excelenci a on sm vy el, v em nadil, aby pokali, a odvedl si Semjona Zacharye kolem v ech do sv kancele.' Sly te, sly te to? 'Ov em e jsem,' povd, 'Semjone Zacharyi, nezapomnl na va e zsluhy, a akoliv vs dr ela ta lehkomysln slabstka, tak proto e jste nyn dal slib a je to bez vs to lo u ns z kopce (sly te, sly te!), spolhm pr na va e estn slovo,' toti v ecko to, km vm, si jednodu e vymyslela, ale ne snad z njak lehkomyslnosti, prosm, nebo z pouh vychloubanosti! Ne, prosm, sama tomu v emu v, sama se tmi vlastnmi vmysly ut uje, na mou du i! A j ji neodsuzuji, ne, tohle neodsuzuj!... A kdy jsem pak ped esti dny svou prvn g i -- dvacet ti rubl tyicet kopjek -- pinesl netknutou dom, ekla mi 'brouku'. 'Tys pr takov mj brouek!' A mezi tyma oima, rozumte! ekl byste, co je na mn krsnho, jakpak j jsem man el? Ale ne, tpla m do tve: 'Tys takov mj brouek!' ekla." Marmeladov se odmlel, chtl se usmt, ale najednou se mu roztsla brada. Nicmn se pemohl. Tato krma, zhral vzezen, pt noc na lunech se senem, pllitrovka, a pitom ta chorobn lska k en a rodin uvdly jeho posluchae ve zmatek. Raskolnikov poslouchal napjat, ale s pocitem bolesti. Ml zlost, e sem kdy chodil. "Velev en pane, velev en pane!" zapl Marmeladov, kdy se opanoval, "ach drah pane, vm je to v ecko mo n pro smch jako tm druhm, a j vs jen obt uji hloupost v ech tch ubohch podrobnost svho domcho ivota, ale mn to pro smch nen! Nebo j jsem schopen to v ecko proctit... V ak jsem tak cel zbytek toho rajskho dne svho ivota a celho toho veera strvil ve vzletnm snn: jak toti v ecko zadm, jak obleu dti a j ulevm, i jak svou jedinou dceru z hanby do lna rodiny navrtm... A co v ecko je t... To se pece sm, pane. A prosm, mj drah pane (Marmeladov se nhle jakoby zachvl, zvedl hlavu a upen se podval na svho spolenka), prosm, hned druh den, po v ech tch snech (vlastn dnes u je to pt dn) jsem kveeru vychytralou lst, jako zlodj v noci, uzmul Katrin Ivanovn kl od jej truhly, vzal jsem v ecko, co zbylo z m g e, kolik to bylo u si nevzpomnm, prosm, takhle to se mnou dopadlo! U pt den jsem z domu, hledaj m, s mm mstem je men a frakle v pivnici u Egyptskho mostu, nhradou jsem dostal tenhleten hv... a se v m je men!" Marmeladov se udeil pst do ela, za al zuby, zavel oi a t ce se opel loktem o stl. Ale po chvli se jeho vraz zmnil. Podval se na Raskolnikova se patn pedstranou potutelnost a drzost a zasml se: "Ale dneska jsem si za el k Son, aby mi dala nco na zapit kocoviny! Hehehe!" "A snad ti nedala?" kikl ze strany kdosi z nov pchozch a po tom vkiku se rozehtal na cel kolo. "Tady tahle pllitrovka, prosm, je za jej penze," ekl Marmeladov vhradn k Raskolnikovovi. "Pinesla mi ticet kopjek, vlastnorun, to posledn, co j zbvalo, sm jsem to vidl... Neekla ani slovo, jen se na mne ti e podvala... Tak se nedvaj smrtelnci, tak truchl a plou nad lidmi tam... bez vitky, bez jedin vitky!... Ano prosm, ticet kopjek. Ale copak je te sama nepotebuje? Co myslte, drah, velev en pane? Mus te pece dbt na istotu. A tahle istota stoj penze; to je zvl tn istota, rozumte? Rozumte? A pak njak ten krm si mus koupit, to pece jinak nejde, kroben sukn, njak zte tn stevky, aby mohla no ku na odiv vystavit, kdy mus pechzet kalu . Chpete, chpete to, velev en pane, co to je, takov istota? A prosm, j, jej vlastn otec, j jsem tch jejch ticet kopjek shrbl a el jsem zapt kocovinu. A u za n piju! U jsem je propil, prosm... eknte, kdopak se slituje nad takovm lovkem jako jsem j? Nu? Politoval byste m te vy, velev en, nebo ne? Jen to eknte, velev en, politoval, nebo ne? Hehehe!" Chtl si znova nalt, ale u nebylo co. Lhev byla przdn. "A propak t litovat, co?" kikl enk, kter se u nich zase objevil. Zahlaholil smch, ozvaly se dokonce nadvky. Smli se a nadvali jak naslouchajc, tak i ti, co neposlouchali -- stail jim pouh pohled na figurku penzionovanho ednka. "Litovat! Propak m litovat!" zajeel nhle Marmeladov, zvedaje se a napahuje ruku v prudkm vzept, jako by byl prv na takov slova ekal. "Rk , propak m litovat? Tak! M nen pro litovat! M je teba uki ovat, uki ovat, povdm, a ne litovat! Ale uki uj, soudce, uki uj, a uki ovanho polituj ! A pak k tob sm pijdu, abys m uki oval, nebo neprahnu po vesel, nbr po smutku a slzch!... Snad si nemysl , enki, e mi tahle lhev byla zdlem slasti? Smutek, smutek jsem hledal na dn jejm, smutek a slzy, a vychutnal jsem je, doshl jsem toho. A slituje se nad nmi ten, kdo se slitoval nad v emi a kdo v echny a v echno chpal, on jedin, on je ten soudce. Onoho dne pijde a ot e se: 'Kde je ta dce, co se pro macechu zlou a souchotinskou a pro dtky ciz a nezletil obtovala? Kde je ta dce, co se nad otcem svm pozemskm, pijanem daremnm, nelekajc se zvlilosti jeho, slitovala?' A ekne: 'Pijdi! U jednou jsem ti odpustil... Jednou jsem ti odpustil... I te se ti odpou tj mnoz hchov tvoji za to, es milovala mnoho...' A odpust m Son, odpust, dobe vm, e odpust... Te, jak jsem u n byl, uctil jsem to tady v srdci!... A v echny rozsoud a v em odpust, dobrm i zlm, moudrm i pokornm... A nakonec, a u vyd v ecky, pak se i k nm obrt: 'Vystupte,' ekne, 'i vy! Vystupte opil, vystupte nemohouc, vystupte hanebn! A my vystoupme do jednoho, beze studu, a staneme ped nm. I ekne: 'Jste hovada! Zvec je va e podoba i rod. Ale pijte i vy!' I pozvednou hlasy moud, pozvednou hlasy rozumn: 'Hospodine! Pro tyto pijm ?' A ekne jim: 'Proto je pijmm, moud, proto jepijmm, rozumn, e ani jedin z nich se sm nepokldal za hodna...' A rozeve nm nru svou a my s plem padneme do prachu... a v ecko pochopme! Pak v ecko pochopme! ... A v ichni pochop... i Katrina Ivanovna... i ona pochop... Bo e, pij krlovstv tv!" Znien a vyslen sklesl na lavici, jako by zapomnl na sv okol, a ponoil se do hlubokch dum. Jeho slova udlala jist dojem; na chvli se v echno zti ilo, ale zhy se opt ozval smch a nadvky: "Rozsoudil to!" "Tluhuba!" "Ouada!" A podobn. "Pojme, velev en pane," zvedl nhle Marmeladov hlavu a podval se na Raskolnikova: "Odvete m... Kozelv dm, ve dvoe. U musm... ke Katrin Ivanovn..." Raskolnikov u dlouho pom lel na odchod a sm se chystal, e Marmeladovovi pom e. Ukzalo se, e tomu slou mnohem lpe jazyk ne nohy, nalehl na mladka celou vhou. Bylo teba zdolat dv st nebo ti sta krok. Jak se bl ili k domu, padal na opilce stle vt zmatek a strach. "J se te nebojm Katriny Ivanovny," huhlal rozilen, "ani toho, e m zane tahat za vlasy. Co jsou to vlasy!... Vlasy jsou hloupost! To vm km! Je to tak dokonce lp, kdy m zane krkat, ne, toho se nebojm... ale... jejch o se bojm... ano... o... ervench skvrn na tvch se taky bojm... a je t... jejho dechu se bojm... Vidl jste nkdy nkoho s touhle nemoc dchat... kdy byl rozilen? A dtskho ple se tak bojm... Proto e jestli jim Soa neobstarala jdlo, tak... opravdu nevm! To opravdu nevm! Ale ran se nebojm... Abyste vdl, velev en, m tyhle rny nejenom nebol, nbr psob mi rozko ... U se bez toho ani nemohu obejt. Tak je to lep . A bije, a si ulev... to je lep . Tohle je ten dm, co pat Kozelovi. Zmenkovi, Nmci, bohatmu... vete m!" Vchodem ze dvora vy li do tetho poschod. Schody byly m dl temnj . Bylo u skoro jedenct, a akoliv v tu ron dobu nen v Petrohrad podn noc, bylo v nejvy m pate hodn temno. Mal zaazen dvee na konci schod, docela nahoe, byly oteven. Kousek svky osvtloval stra n nuznou, asi deset krok dlouhou mstnost; ze sn se dala pehldnout cel. V ecko tam bylo nepodn zpehzen, vt inou v elijak dtsk hadky. Zadn kout byl pehrazen dravm prostradlem, za kterm pravdpodobn stla postel. Jinak byly v pokoji jen dv idle a hrozn otrhan divan pota en voskovanm pltnem, ped divanem stl star kuchysk stl z borovho deva, nenaten a nepokryt. Na kraji stolu dohoval v eleznm svcnu lojov oharek. Mli tedy Marmeladovovi pro sebe cel pokoj, ne jen kout, ale mstnost byla prchodc. Dvee do dal ch mstnost i klcek, v n se byt Amlie Lippevechzelov rozpadal, byly pooteven. Ozval se odtud halas a kik. Smli se tam. Nejsp hrli karty nebo pili aj. Obas odtud vyltlo velmi peprn slovo. Raskolnikov okam it poznal Katrinu Ivanovnu. Byla to stra n pepadl tenk ena, dost vysok a urostl, s dosud krsnmi tmav rusmi vlasy a doopravdy rudmi rumnci na tvch. Pechzela sem tam po sv nevelk svtnici, ruce sepjat na prsou, rty spekl, a nepravideln, pervan oddychovala. Oi se j zimnin leskly, ale jejich pohled byl pichlav a strnul, v poslednm mihotavm blikn dohovajcho oharku psobila ta souchotinsk a rozilen tv chorobnm dojmem. Raskolnikov j v duchu hdal asi ticet let, opravdu se k Marmeladovovi plinehodila... Pchoz nesly ela a vbec nevnmala; jak se zdlo, nebyla pln pi smyslech, nevidla a nesly ela. Ve svtnici bylo dusno, okno v ak neotevela; ze schod el zpach, ale dvee na schody byly oteven, ze zadn mstnosti se pootevenmi dvemi valila klubka tabkovho dmu, dr dilo ji to ke ka li, ale nepivrala. Nejmen , asi estilet dvtko spalo skreno na podlaze, skoro vsed, s hlavou zaboenou do pohovky. Tak o rok star chlapec se cel tsl v kout a plakal. Nejsp byl zrovna bit. Nejstar , asi destilet dvtko, vythl a tenouk jako sirka, jen v nuzn a potrhan ko ilce a ve vetchm soukennm zimnku pehozenm pes nah ramnka, kter mu nedosahoval ani po kolena, jak byl u it jist u ped dvma lety, stlo v kout vedle bratka a objmalo ho kolem krku dlouhou, na sirku vyschlou rukou. Nejsp ho konej ila, cosi mu eptala a v emo n ho chlcholila, aby se snad opt nerozvzlykal, a souasn bzliv pokukovala po matce svma veliknskma ernma oima, kter se na jejm vyhublm a vylekanm obliejku zdly je t vt . Marmeladov neve el dovnit, ale klesl hned ve dvech na kolena a Raskolnikova postril kupedu. Kdy ena spatila neznmho, roztr it se ped nm zastavila, na okam ik se probrala a zdlo se, e uva uje, pro ve el. Ale vzpt si pravdpodobn ekla, e jde do dal mstnosti, proto e jejich byla prchodc. U si ho tedy nev mala, la k venkovnm dvem a chtla je pivt, ale nhle vykikla, kdy na prahu spatila kleet svho man ela. "Aha!" rozkikla se zbsile. "U ses vrtil! Ty kriminlnku! Ty vyvrheli... Kde jsou penze? Uka kapsy, co tam m ! aty m tak jin! Kams dal aty? A penze? Mluv!" Horen mu zaala prohledvat kapsy. Marmeladov ihned poslu n a pokorn rozphl ruce, aby j usnadnil hledn. Neml ov em u sebe ani kopjku. "Tak kde jsou penze?" kiela. "Panebo e, snad v echno nepropil! V truhle pece zbylo dvanct rubl!" A v nhlm vzplanut zuivosti ho popadla za vlasy a vlekla ho dovnit. Marmeladov j to sm ulehoval tm, e za n krotce lezl po kolenou. "I to m bla ! I to m nebol, ale bla-a- , ve-le-v- e-n pa-ne-e!" vykikoval, jak jm cloumala za vlasy, akoliv u jednou udeil elem o podlahu. Dcko spc na zemi se probudilo a rozplakalo se. Chlapec v kout se neudr el, zaal se tst a stra n vyd en, tm v zchvatu, s nkem piskoil k sestice. Nejstar se chvla jako osika. "Propil je! V ecko, v ecko propil!" zoufale kiela uboh ena. "I aty m jin! Ubo ci hladov!" zalomila rukama nad dtmi. "Zatracen ivot! A vy, vy se nestydte," oboila se znenadn na Raskolnikova, "vy z krmy! Ty jsi s nm pil! Ven!" Mladk neodpovdl a posp il, aby u byl odtud. Ke v emu se je t dokon otevely vnitn dvee a vykouklo z nich nkolik zvdavc. Vysunovaly se drze rozesmt hlavy s cigaretami a dmkami, v domcch epikch. Bylo vidt postavy v upanech i docela rozhalen, v letnm, a neslu nm obleen, nkter s kartami v rukou. Zvl pobaven se smli, kdy Marmeladov, vlen za vlasy, vykikoval, e ho to bla . Nkte se dokonce drali do svtnice a nakonec se ozvalo zlovstn pi tn; to se prodrala dovnit sama Amlie Lippevechzelov, aby po svm zjednala podek a post vydsila nebohou enu sprostm pkazem, e mus do ztka vyklidit byt. Raskolnikov je t stail rychle shnout do kapsy, nabrat nazdabh hrstku drobnch, kter mu zbyly z rublu rozmnnho v pivnici, a nenpadn je polo it na okno. Ale venku na schodech si to rozmyslel a chtl se vrtit. Co jsem to zas provedl za hloupost? ekl si. Oni maj Sou, a j jsem odkzn sm na sebe. Ale s vdomm, e nazpt u si penzevzt nem e a e by si je stejn nevzal, mvl rukou a odchzel dom. Soa pece taky potebuje na krmy, pokraoval u na ulici a jzliv se usml, tahle istota stoj penze... Hm! Ale v dy ta jejich Sonka dneska sama poho, proto e m tak riziko, to je lov na vzcnou zv... r ovn zlata... a mo n e bez tch mch penz by byli ztra v ichni na holikch... Ach ta Soa! Dovedli si ale otevt pramen! A erpaj z nj! A jak erpaj. Zvykli si na to. Poplakali si, a zvykli si. lovk je padouch, zvykne si na v echno! Zamyslel se. "A co kdy nemm pravdu," vyhrkl nhle bezdn "co kdy lovk nen padouch jako druh, jako lidsk rod? Pak v ecko ostatn jsou pedsudky, jen a jen stra ky, a neexistuj dn zbrany, a tak je to sprvn!..." III Druh den procitl pozd z neklidnho spnku, ale nijak po nm neokl. Probudil se mrzut, podr dn, zlostn a nenvistn se rozhldl po svm pokojku. Byla to titrn, asi est krok dlouh klcka, stra n uboh se svmi lutmi, zapr enmi a v ude odstvajcmi tapetami, a tak nzk, e trochu vy lovk se v n nectil voln a neustle ml pocit, e vraz hlavou do stropu. Nbytek si v niem nezadal se svtnic: stly tam ti star rozviklan idle, v kout naten stl s nkolika se ity a knihami, a u jen vrstva prachu, kter na nich le ela, prozrazovala, e se jich dlouho nikdo nedotkl, a konen skoro celou jednu stnu a pl ky mstnosti zabral velk nevzhledn divan, kdysi s pltnm potahem, ale te rozedran, kterho Raskolnikov pou val jako postele. asto na nm spal tak jak byl, obleen, bez prostradla, pikrval se starm chatrnm studentskm pl tm a pod hlavu si dval jedin malik pol tek, kter podkldal ve kerm svm prdlem, istm i pinavm, aby ml vc pod hlavou. U divanu stl mal stolek. T ko u se dalo vc zchtrat a zpustnout; Raskolnikovovi to v ak v jeho nynj m du evnm stavu sp e lahodilo. Zalezl ped v m na svt jako elva do krune, a kdy nkdy nakoukla do pokojku slu ka, povinn mu poklzet, u jej tv v nm vzbouzela nepetn vztek, jak se pihzv nkterm monomaniakm, pespli na nco soustednm. Bylo tomu u trnct dn, co mu bytn pestala dvat jdlo, ale jeho dosud nenapadlo, aby k n za el vyjednvat, akoliv zstal beze stravy. Nastasje, kuchace a jedin slu ce jeho bytn, toto podnjemnkovo rozpolo en celkem vyhovovalo a nadobro u nho pestala uklzet a zametat, leda e se nejv jednou tdn ledabyle chopila ko tte. Prv ona ho nyn vzbudila. "Vstvej, co sp !" rozkikla se. "U je deset. Pinesla jsem ti aj, d si pece ajk? Jist jsi cel zmoen!" Podnjemnk otevel oi, trhl sebou a poznal Nastasju. "To mi posl bytn?" zeptal se a pomalu, jako nemocn, se pozvedl na divanu. "Ta akort!" Postavila ped nho svj vlastn nakpl ajnk se spaenm ajem a polo ila k tomu dv kostiky za loutlho cukru. "Tady m , Nastasjo, prosm t," hrbl do kapsy (dokonce spal obleen) pro nkolik mk, "sko mi dol pro emli. A v uzenstv vezmi aspo kousek salmu, njakho lacinj ho." "S eml tu budu hnedka, ale nechtl bys msto salmu zelaku? Od verej ka, moc dobrou. U naveer jsem ti ji schovala, ale vrtil ses pozd. Moc dobr zelaka."Kdy se Raskolnikov pustil do polvky, pisedla Nastasja k nmu na divan a dala se do hovoru. Pochzela z vesnice a byla od ei. "Praskovja Pavlovna si chce na tebe st ovat u policie," ekla. Zamrail se. "U policie? Co chce?" "Neplat ani nevstv z postele. To v , co chce." "K ertu, tohle mi je t schzelo," zabruel skpaje zuby, "ne, to se mi te... vbec nehod... Husa hloup!" dodal nahlas. "Dnes k n zajdu a promluvm s n." "Co pak o to, husa to je, zrovna takov jako j, ale pro ty, chytrku, le jako pytel a k niemu se nem ? Rk , es pedtm chodil uit dti, tak pro te nic nedl ?" "Dlm..." procedil neochotn Raskolnikov. "A co dl ?" "Prci..." "Co za prci?" "Pem lm," odtu il v n po krtk odmlce. Nastasja se roztsla smchem. Byla vesel, a kdy ji nco rozesmlo, smla se nezvun, houpajc a natsajc celm tlem, a se j z toho dlalo nanic. "A co, vymyslels u hodn penz?" vypravila ze sebe. "Bez bot dti uit nem u. A ka lu na to." "Na dobr bydlo neka li." "Za dti se plat mky. A co dok e za kopjky?" pokraoval vhav, jako by dval prchod vlastnm my lenkm. "Snad bys nechtl hned cel kapitl?" Zmil si ji podivnm pohledem. "Ano, cel kapitl," odpovdl pak pevn. "No, jen ne tak zhurta, ty bys jednoho vydsil. Jde z tebe hrza. Tak mm jt pro tu emli?" "Jak chce ." "Vida, docela jsem zapomnla! Vera, kdy jsi byl pry, ti peci pi lo psan." "Psan! Mn! Od koho?" "Od koho, to nevm. Ale dala jsem listono i ze svho ti kopjky. Dostanu je, co?" "Tak sem s nm, proboha, sem s nm!" vyr el rozilen Raskolnikov. "Panebo e!" Za chvilenku u ml dopis v rukou. Ano, byl od matky, z R-sk gubernie. Kdy ho bral, cel zesinal. U dlouho mu nikdo nepsal; ale nyn ho nhle pchlo u srdce i z jinho dvodu. "Nastasjo, jdi u , proboha! Tady m ti kopjky, jen u proboha hle jt!" Psan se mu tslo v ruce; nechtl ho otevrat ped n, chtl s tm psanm zstat o samot. Kdy Nastasja ode la, rychle oblku pozvedl ke rtm a polbil; pak se je t dlouho vpjel zrakem do rukopisu na adrese, do toho tak znmho, drahho drobnho le atho rukopisu sv matky, je ho kdysi uila st a pst. Otlel, zdlo se, e se dokonce ehosi obv. Konen psan otevel -- bylo velk a t k, dobr dva loty; dva velk dopisn papry byly hust a drobn popsny. "Mj mil Roo," psala matka, "u jsou tomu vc ne dva msce, co jsem s Tebou psemn nehovoila, a to m samu trpilo, dokonce jsem v vahch probdla nejednu noc. Pesto vm, e mi toto m nedobrovoln mlen nebude zazlvat. V pece, jak T mm rda; j a Dua mme jen Tebe jedinho, Tys na e v echno, v echna na e nadje a vra. Kdybys vdl, jak mi bylo, kdy jsem se dovdla, e pro nedostatek prostedk nejsi u nkolik msc na univerzit a e nem ani dn kondice, ani z eho t! m jsem Ti mohla pi svch sto dvaceti rublech ron penze pomoci? Tchpatnct rubl, kter jsem Ti poslala ped tymi msci, jsem si vypjila, jak pece sm v , tak na et penze od mstnho kupce Vasilije Ivanovie Vachru ina. Je to hodn lovk a byl ptelem Tvho otce. Ale proto e jsem mu postoupila prvo na pevzet m penze, musela jsem ekat, a bude dluh splacen, a k tomu do lo teprve nyn, tak e jsem Ti celou tu dobu nemohla nic poslat. Ale te Ti snad budu, slva bohu, moci je t nco poslat, a vbec te nem eme ehrat na tstnu, jak se ihned dov . Pedn, zdalipak tu , mil Roo, e Tv sestra u dva msce bydl u mne a e u se nikdy v budoucnu neodloume? Slva bohu, jej sou en u skonilo, ale vylm Ti v ecko popodku, abys vdl, jak to v ecko bylo a co jsme ped Tebou doposud tajily. Kdy jsi mi ped dvma msci psal, e jsi od kohosi sly el, jak Dua pr u Svidrigajlovovch stra n zkus hrubost pn, a kdy jsi po mn chtl podrobn vysvtlen, co jsem Ti na to mohla tenkrt odepsat? Kdybych Ti byla napsala celou pravdu, byl bys mo n nechal v eho a pi el teba p ky, v dy dobe znm Tvou povahu i citlivost, jist bys nebyl nechal svou sestru ur et. J sama jsem z toho byla zoufal, ale co se dalo dlat? A pak, ani j jsem tehdy neznala celou pravdu. Nejvt nesnz byla toti v tom, e kdy Dunka loni u nich nastoupila jako vychovatelka, vzala si celch sto rubl zlohy s podmnkou, e j na n budou msn strhvat z platu, a tak nemohla z toho msta odejt, dokud dluh nesplatila. Tuto stku (te Ti mohu ct v echno, mj drah Roo) si vypjila hlavn proto, aby Ti mohla poslat edest rubl, kter jsi tehdy tolik poteboval a kter jsi od ns loni dostal. Tehdy jsme T oklamaly, napsaly jsme Ti, e to je z penz, kter si Dunka pedtm nastdala, ale tak to nebylo, nyn Ti p i celou pravdu, proto e z vle bo se te v ecko nhle zmnilo k lep mu, i proto, abys vdl, jak T m Dua rda a jak zlat m srdce. Pan Svidrigajlov s n skuten zpotku zachzel velmi hrub a sthal ji u stolu v elijakmi nezdvoilostmi a posm ky... Ale radji se nebudu pou tt do v ech tch trapnch podrobnost, abych T zbyten nerozru ovala te, kdy u je to v ecko za nmi. Zkrtka, pes vldn a u lechtil jednn Marfy Petrovny, man elky pana Svidrigajlova, i v ech ostatnch v dom bylo Dunce velmi t ko, nejvce tehdy, kdy pan Svidrigajlov byl po svm starm vojckm zvyku pod vlivem Bakchovm. Ale co nevy lo pozdji najevo? Pedstav si, e ten fanfarn u dvno zahoel k Dun v n, ale stle to skrval pod pl tkem hrubosti a opovr en. Mo n e mu sammu bylo hanba, e se sm hrozil tak frivolnch choutek pi pomy len, e je u v letech a otcem rodiny, a odtud e vyvrala jeho mimovoln z k Dun. Mo n je v ak i to, e hrubost a posmchem chtl ped ostatnmi jen utajit pravdu. Ale poslze u se neovldl a opov il se pijt k Dun s otevenm a hnusnm nvrhem, sliboval j v elijak odmny i to, e v ecko tady opust a odjede s n do jin vsi nebo teba do ciziny. M e si pedstavit, co zkusila! Z msta hned odejt nemohla, nejen pro ten nesplacen dluh, nbr i z ohledu k Marf Petrovn, v kter se mohlo probudit podezen, tak e by byla vnesla do rodiny rozvrat. Ostatn i pro Dunku by to byl velk skandl, jist by to bylo nepro lo jen tak. A bylo tu je t mnoho jinch dvod, prost Dua nemohla potat s tm, e z toho dsnho domu vyvzne dv ne za est nedl. Ale Ty jist Duu zn , v , jak je rozumn a jak pevnou m povahu. Dunka snese mnoho, a dokonce v sob, kdy je nejhe, um najt tolik velkodu nosti, e j to pom e vytrvat. Ani mn dokonce nic neprozradila, akoliv jsme byly v astm psemnm styku. Ale v ecko se neekan rozuzlilo. Marfa Petrovna nhodou vyslechla svho mu e, jak pemlouv Dunku v sadu, ale pochopila toobrcen a obvinila ze v eho ji v domnn, e v echno zpsobila ona. Hned na mst se mezi nimi odehrl stra n vstup. Marfa Petrovna Duu dokonce udeila, nenechala si nic vysvtlit, zato sama celou hodinu kiela a nadila, aby Duu neprodlen odvezli ke mn do msta na obyejnm ebiku, na kter bez ladu a skladu nahzeli v ecky jej vci, prdlo i atstvo, nezabalen a neulo en. Ke v emu se strhl lijavec a Dua, pon en a potupen, musela projet s vozkou na nekrytm voze celch sedmnct verst. Uznej sm, co jsem Ti mohla odpovdt na Tvj dopis, kter jsem dostala ped dvma msci, o em jsem Ti mla pst? Byla jsem z toho sama zoufal; napsat pravdu jsem se neodva ovala, proto e by T to pli zdrtilo, roztrpilo a pobouilo. A co bys mohl konen dlat? Leda zniit i sebe! Dunka mi to tak zakzala. A vyplnit dopis hloupmi emi o niem, kdy srdce bol, to jsem nemohla. Cel msc u ns o t historce klevetilo cel msto a do lo to a tak daleko, e jsme s Duou nemohly chodit ani do kostela, jak si ns lid opovr liv mili a jak si u kali, jak ns dokonce i hlasit pikovali. V ichni znm se nm zaali vyhbat, nikdo ns u ani nezdravil a spolehliv jsem si zjistila, e kupet pru a njac ednkov namazali vrata na eho domu kolomaz, aby ns potupili, tak e domc po ns chtli, abychom se vysthovaly. V ecko to zpsobila Marfa Petrovna, kter dokzala Duu naknout a po pinit u kdekoho. Je u ns se v emi znm a cel msc co chvli pij dla do msta, a proto e je dost upovdan a rda vyprv o svch rodinnch zle itostech, zejmna si v em a kdekomu nak na svho mu e, co je ohavn, roznesla zakrtko tu afru nejen po mst, nbr po celm jezdu. J z toho ulehla, Dunka v ak byla pevnj ne j, kdybys jen vidl, jak v ecko sn ela a jak m je t ut ovala a povzbuzovala! Je to andl! Ale bh se nad nmi slitoval a na emu utrpen byl uinn konec: panu Svidrigajlovovi se to rozle elo, el do sebe a nejsp ze soucitu s Duou pedlo il Marf Petrovn pln a vmluvn dkazy Duniny naprost neviny, zejmna dopis, kter mu Dua je t ped tm, ne je Marfa Petrovna pistihla v sadu, byla nucena napsat a odevzdat, aby se vyhnula osobnmu vysvtlovn a tajnm schzkm, na n nalhal, a kter po Dunin odjezdu zstal v rukou pana Svidrigajlova. V tom dopise mu nejostej m zpsobem a velmi rozhoen vytkala hlavn jeho chovn k Marf Petrovn, v tpovala mu, e je otec a hlava rodiny, a konen jak je od nho podl trpit a pivdt do ne tst u tak dost ne astnou a bezbrannou dvku. Zkrtka, mil Roo, ten dopis je napsn tak u lechtile a dojmav, e jsem tkala, kdy jsem ho etla, a od t doby jsem ho je t nikdy nedoetla se suchma oima. Mimoto mluvilo nakonec v Dunin prospch i svdectv slu ebnictva, kter, jak u to tak chodv, vidlo a vdlo mnohem vc, ne pedpokldal sm pan Svidrigajlov. Marfa Petrovna byla svrchovan ohromena a 'znovu smrteln zasa ena', jak se nm sama svila, zato se v ak nezvratn pesvdila o Dunin nevin a hned nazt, v nedli, jela nejdve do chrmu a na kolenou, s plem prosila krlovnu nebeskou, aby j dala slu vydr et tuto novou zkou ku a vykonat, k emu je povinovna. Potom, rovnou z chrmu, dve ne kohokoliv nav tvila, pijela k nm, v ecko nm vypovdla, hoce plakala a s upmnou ltost objmala Duu a pnliv ji prosila, aby j odpustila. Je t tho jitra se bez me kn od ns vydala po v ech domech ve mst a v ude nejlichotivj mi slovy s plem dokazovala Duninu nevinu a u lechtilost jejch cit i in. A nejenom to, v ude ukazovala a nahlas pedtala Dunin vlastnorun dopis panu Svidrigajlovovi, a dokonce ho nechvala lidem opisovat (co u pokldm za pehnan). Tak musela nkolikdn za sebou nav tvovat v echny ve mst, proto e se nkte ctili doteni, e jinm dala pednost, a se vytvoilo poad a v ka dm dom u ekali a ka dmu bylo znmo, e toho a toho dne bude Marfa Petrovna prv tam onen dopis pedtat, a na ka d pedtn se opt schzeli i ti, kdo u dopis nkolikrt vyslechli doma nebo postupn v domech svch znmch. J si myslm, e mnoho, velmi mnoho z toho v eho bylo zbyten, ale Marfa Petrovna u m takovou povahu. V ka dm ppad pln oistila Dunin tt a v ecka pna t afry nesmazateln utkvla na jejm man elovi jako na hlavnm vinku, a je mi ho skoro lto; zachovali se k tomu fanfarnovi a moc psn. Dun ihned zaali nabzet v nkterch domech kondice, ale odmtla. A vbec j v ichni nhle projevuj mimodnou ctu. To v ecko pisplo rozhodujc mrou i k t neoekvan udlosti, kterou se nyn, mo no ci, mn cel n osud. Vz tedy, mil Roo, e Dua m npadnka, kter ji po dal o ruku a jemu u zatm dala souhlas, a prv o tom T chci neprodlen zpravit. Cel vc se sice rozhodla bez porady s Tebou, vm v ak, e se nebude na mne ani na sestru hor it, nebo a se dov podrobnosti, sm sezn , e jsme nemohly vc odkldat a ekat, jak odpov . Mimoto bys na dlku ani v ecko nemohl sprvn posoudit. Tedy, vci se maj takto: on, Petr Petrovi Lu in, je u dvorn rada a je to vzdlen pbuzn Marfy Petrovny, kter se o to v ecko nemlo piinila. Zaal tm, e jejm prostednictvm projevil pn ns poznat, byl ve v form pijat, popil s nmi kvu, a hned na druh den poslal dopis, v nm velmi zdvoile vyslovil svou nabdku a po dal o brzkou a uritou odpov. Je to mu prakticky zalo en a velmi zamstnan a nyn pospch do Petrohradu a v ka dou minutu. My jsme byly samozejm nejdve pmo ohromeny, tak rychle a neekan se to v ecko zbhlo. Strvily jsme v vahch a rozm len cel ten den. Je to mu dvryhodn, se zaji tnm postavenm, m dvoj zamstnn a u sv vlastn jmn. Je mu sice u ptatyicet, ale je docela pjemnho zevnj ku a je t se m e lbit enm a vbec je to velmi solidn a slu n pn, jen je trochu nevldn a jakoby pov en. Ale to se mo n jen tak na prvn pohled zd. Vbec T varuji, mil Roo, abys ho, a se s nm v Petrohrad setk , jak se m velmi brzy stt, nesoudil pli rychle a ukvapen, jak to m v povaze, jestli e se Ti na nm pi prvnm zhldnut nco nebude zamlouvat. km to pro v ecky ppady, akoliv podle mho na Tebe jist udl pzniv dojem. A mimoto, chceme-li se v lovku dobe vyznat, a je to kdokoli, musme k nmu pistupovat poznenhlu a opatrn, abychom neupadli do omyl a pedpojatost, kterch se pak obt n zbavujeme a kter t ko napravujeme. Ale Petr Petrovi, podle mnohch znmek aspo, je mu velmi serizn. U pi prvn sv nv tv nm dal na srozumnou, e je lovk solidn, e v ak v mnoha ohledech je stoupencem, jak se sm vyjdil, 'nzor na modern generace' a neptelem v ech pedsudk. Napovdal toho je t mnoho, je, myslm, trochu marniv a dl mu moc dobe, kdy se m e blsknout, ale to pece nen nic tak patnho. J se v tomhle samozejm pli nevyznm, ale Dua mi vysvtlila, e nen sice zvl vzdlan, ale celkem rozumn a zd se hodn. Ty pece zn povahu sv sestry, Roo. Je to pevn, rozumn, trpliv a velkodu n dve, i kdy s horoucm srdcem, jak jsem u n dobe poznala. Ov em e ani z jej, ani z jeho strany nem e bt e o njak velk lsce, ale Dua nejen e je rozumn, je zrove bytost andlsky u lechtil a vezme si za sv peovat o mu e, ochotnho naopak postarat se o jej tst, jak o tom zatm celkem nemme dvod pochybovat, teba e po pravd eeno mly vci trochu rychl prbh. Navc je to muvelmi prozrav a bezpochyby sm sezn, e jeho vlastn man elsk tst bude tm jistj , o s nm bude Dunka astnj . A pokud jde o njak povahov nesrovnalosti, o njak star nvyky, ba dokonce o jist nzorov neshody (bez nich se neobejde ani nej astnj man elstv), Dua mi v tomhle ohledu sama ekla, e si je sebou jist a e to nen dn dvod k obavm, e snese mnoho, jen kdy ostatn vztahy budou estn a spravedliv. Napklad i mn se zdl zpotku tro iku pkr, ale to m e bt prv jen zdn zpsoben jeho otevenost, a urit tomu tak bude. Napklad pi druh nv tv, u po Dunin svolen, se mezi e vyjdil, e u dve, ne na el Duu, byl rozhodnut vzt si dnou dvku, ale bez vna, jen takovou, kter poznala, co to je chudoba, proto e, jak nm vysvtlil, mu nem bt nim zavzn sv en, a naopak je mnohem lep , kdy ena pokld man ela za svho dobrodince. Dodvm, e se vyjdil ponkud mrnji a jemnji, ne jsem napsala, proto e pesn znn vroku jsem zapomnla a zapamatovala jsem si jen my lenku, a mimoto neekl ta slova s njakm myslem, nbr se zejm uekl v zpalu konverzace, proto e pak se to sna il uvst na pravou mru a zamluvit; mn se to v ak pesto zdlo tro iku pkr a pak jsem to tak ekla Dun. Ale Dua mi dokonce nakva en odpovdla, e 'slova je t nejsou iny', a v tom m ov em pravdu. Ne se rozhodla, probdla celou noc, a kdy pedpokldala, e u spm, vstala z postele a celou noc chodila sem a tam po pokoji, nakonec poklekla a dlouho se horliv modlila ped ikonou; a rno mi oznmila, e se s konenou platnost rozhodla. U jsem se zmnila, e Petr Petrovi se v tchto dnech chyst do Petrohradu. M tam mnoho prce, chce v Petrohradu otevt veejnou advoktn kancel. U dlouho se zabv soudnmi spory a procesy a prv v tchto dnech vyhrl jeden dle it proces. A do Petrohradu mus i z toho dvodu, e ho tam ek jedna dle it zle itost v sent. Jak vid , mil Roo, m e Ti bt tuze prosp n, dokonce v estrann, a s Duou u jsme se shodly, e bys mohl teba hned od dne nho dne vykroit na pevnou ivotn drhu a pokldat svou budoucnost za zaji tnou. Ach, k by se to uskutenilo! Bylo by to tak vhodn, e bychom mohli prvem mluvit o velk milosti Boha v emohoucho. Dua nesn o niem jinm. U jsme se odv ily nco v tom ohledu ped Petrem Petroviem naznait. Vyslovil se k tomu opatrn a ekl, e je to se bez tajemnka neobejde, bude samozejm radji dvat plat pbuznmu ne cizmu lovku, jestli e se ov em v t funkci osvd (aby Ty ses neosvdil!), ale hned vyslovil i pochybnost, zda Ti pi Tvm univerzitnm studiu zbude as na prci v jeho kanceli. Tm napoprv jednn skonilo, ale Dua od t doby nemysl na nic jinho. ije te u nkolik dn jako v horece a dala dohromady cel pln, jak se pozdji bude moci stt zstupcem a dokonce spolenkem Petra Petrovie v jeho advoktnch zle itostech, tm sp e, e sm studuje na prvnick fakult. A j s n, Roo, pln souhlasm a ztoto uji se se v emi jejmi plny i nadjemi, nebo se mi zdaj velmi pravdpodobn; a pes nynj velmi pochopitelnou vyhbavost Petra Petrovie (proto e t je t nezn) Dua pevn v, e toho v eho doshne svm dobrm vlivem na svho budoucho man ela, a tm si je jist. Samozejm jsme se stehly, abychom se Petru Petrovii o tchto svch vzdlench snech neproekly, zejmna ne o tom, e bude jeho spolenkem. Je to mu solidn a mo n, e by to pijal velmi su e, proto e by to v ecko pokldal za pouh sny. Prv tak jsme se mu ani j, ani Dua je t slvkem nezmnily o na pevn nadji, e nm pom e podporovat T po dobu Tvch studi na univerzit; nezmnily jsme se proto, e zaprv to v budoucnu vyplyne samo sebou a on nm to bez zbytench e jist sm nabdne (pece by prv tohle Dunce neodmtl), tm sp e, e Ty se m e v kanceli stt jeho pravou rukou a pijmat tuto pomoc ne jako dobrodin, nbr jako zaslou en vdlek. Toho chce Dunka doclit, a j s n pln souhlasm. Za druh jsme se mu nezmnili proto, e mi velmi zle na tom, aby ses s nm pi na em nadchzejcm setkn seznmil jako rovn s rovnm. Kdy mu Dua o Tob nad en vyprvla, odpovdl, e lovk si ka dho mus nejdv prohldnout sm a zblzka, ne o nm m e soudit, a e si vyhrazuje vytvoit si o Tob nzor a po va em setkn. V , mj drah Roo, mn se z nkolika dvod zd (ale to nikterak nesouvis s Petrem Petroviem, jsou to sp m vlastn, soukrom, ba mo n babsk, ensk vrtochy), tedy zd se mi, e mo n udlm lpe, kdy budu po satku t zvl , jak iju doposud, a ne s nimi. Jsem naprosto pesvdena, e bude tak lechetn a pozorn a sm m pozve a nabdne mi, abych se u s dcerou nerozchzela, a jestli e to doposud neekl, tak samozejm proto, e se to prost pedpokld, ale j to odmtnu. Jak u jsem v ivot pozorovala astokrt, nebvaj tchyn mu m pli po chuti, a j nejen e nechci bt komukoli ani v nejmen m na obt , nbr sama chci zstat naprosto nezvisl tak dlouho, dokud mm vbec z eho bt iva a dokud mm takov dti, jako jsi Ty a Dunka. Bude-li to mo n, usadm se v blzkosti vs obou, proto e, Roo, to nejpjemnj jsem si nechala na konec dopisu: vz tedy, mj mil, e se mo n velmi brzy v ichni opt sejdeme a obejmeme po tm tletm odlouen! Je u napevno dohodnuto, e j a Dua odj dme do Petrohradu, kdy, to je t pesn nevm, ale rozhodn velmi, velmi brzy, mo n e dokonce u za tden. Zle to na pokynech Petra Petrovie, kter nm d ihned vdt, jakmile se v Petrohrad trochu porozhldne. Rd by toti z uritch dvod co mo n usp il svatebn obad, dokonce, bude-li to mo n, uspodal veselku hned po Novm roce, a kdyby se to pro krtkost lhty nestihlo, tak hned po Nanebevzet. Budu tak astn, a T pivinu k srdci! Dua je cel bez sebe radost, e se s tebou setk, a jednou ertem ekla, e u jen proto by si vzala Petra Petrovie. Dua je andl! Tentokrt Ti nic nepipisuje, jen mi nakzala, abych Ti napsala, e s Tebou mus tolik mluvit, tolik, e te nen vbec schopna vzt do ruky pero, proto e v nkolika dcch nic nenap e a jen se rozmrz ; a je t mi nakzala, abych T vele objala a poslala Ti bezpoet polibk. Ale pesto e se mo n velmi brzy setkme osobn, po lu Ti v nejbli ch dnech nejvt stku, jakou budu moci. Te, co se v ichni dovdli, e Dunka bude enou Petra Petrovie, stoupl nhle i mj kredit a jsem si jist, e Afanasij Ivanovi mi te pj na et m penze a do ptasedmdesti rubl, tak e Ti mo n po lu ptadvacet nebo dokonce ticet rubl. Poslala bych je t vc, ale dlaj mi starosti na e cestovn vlohy; i kdy Petr Petrovi byl tak laskav a vzal na sebe st vdaj spojench s na cestou do hlavnho msta, toti sm se nabdl, e na svj et doprav na e zavazadla a velkou truhlu (prostednictvm njakch svch znmch), pesto musme potat i s pobytem v Petrohrad, kde nem eme bt bez gro e, alespo prvnch nkolik dn. Ostatn u jsme s Dunkou v ecko pesn spotaly a zjistily jsme, e cesta nepijde nijak draho. Na drhu to od ns je v ehov udy devadest verst a pro jistotu u jsme se dohodly s jednm na m znmm vesnickm povoznkem, a pak u to klidn dojedeme v tet td. Tak e se mi mo n poda poslat Ti ne ptadvacet, ale nejsp ticet rubl. Ale dost u , popsala jsem celik dva listy a u nemm kam pst; vypsala jsem Ti v echny na e phody, v ak se to najednou nahrnulo udlost! A te T,mj drah Roo, objmm a do na eho p tho setkn a poslm Ti sv matesk po ehnn. Mj rd Duu, mj rd svou sestru, Roo, mj ji tak rd, jako ona m Tebe, a vz, e T m rda nekonen, vc ne samu sebe. Dua je andl a Ty, Roo, Tys na e v echno, v echna na e nadje a vra. Hlavn abys byl Ty asten, a budeme astny i my. Zdalipak se pod je t modl , Roo, a v v milosrdenstv Tvrce a Vykupitele na eho? V hloubi srdce se strachuji, zda i Tebe nenakazilo nynj bezvrectv. Je-li tomu tak, modlm se za Tebe j. Pipome si, mj mil, jak jsi jako dt, je t za otcova ivota, vatlal modlitbiky u mne na kln a jak jsme tehdy byli v ichni astni! Sbohem, anebo radji na shledanou! Vele T objmm a tisckrt lbm. A do hrobu Tv Pulcherija Raskolnikovov. " Skoro celou dobu, co Raskolnikov etl, hned od zatku dopisu, ml tv mokrou od slz; kdy v ak doetl, byla bled, keovit sta en, rty ml zkiven chmurnm, luovitm a zlm smvem. Zvrtil hlavu na svj huben, umolousan pol t a zadumal se, dlouze se zadumal. Srdce mu prudce bu ilo a my lenky mu vily v hlav. Nakonec mu bylo k udu en tsno v t lut komrce podobn skni nebo truhle. Zrak i my lenky se do adovaly volnosti. Vzal klobouk a vy el ven, tentokrt u bez obav, e nkoho na schodech potk -- ani si na to nevzpomnl. Zamil k Vasiljevskmu ostrovu pes V-sk prospekt, jako by tam spchal za njakou prac, ale jako obyejn el a nic kolem sebe nevnmal, eptal si nco pro sebe nebo k divu chodc sm k sob nahlas hovoil. Mnoh z nich ho ml za opilho. IV Matin dopis ho zdrtil. Nicmn o jeho hlavnm, stednm bodu nebyl ani okam ik na pochybch, u kdy dopis etl. Zsadn rozhodnut se mu rsovalo v hlav s konenou platnost: Ne! K tomu satku, dokud iju j, nedojde! A cel pan Lu in a thne k ertu! Proto e to je nad slunce jasn, bruel si s sm kem a zachmuen se u naped kochal spchem svho pedsevzet. Kde pak, maminko, kde pak, Duo, m neo idte!... A tch omluv, e m ani nepo daly o radu a e v ecko rozhodly samy! Bodej ! Mysl si, e te u to nejde zru it, ale na to se je t podvme, jestli jde, nebo nejde! A ta jejich kolosln vmluva, to jejich : 'Petr Petrovi je tak zamstnan lovk, tak asn zamstnan lovk, e i enit se bude v kalupu, jednou nohou ve vlaku! Kde pak, Dunko, j vm, moc dobe vm, o em se mnou mus tolik mluvit i o em jsi pem lela celou tu noc, kdy jsi pechzela po pokoji, i za ses modlila ke Kazask Bohorodice v maminin lo nici. Komupak se jde lehce na Golgotu? Hm... Tak tedy, va e rozhodnut je konen, Avdo jo Romanovno, urila jste se provdat za praktickho a racionlnho mu e, kter m vlastn jmn (kter u m vlastn jmn, to zn solidnji a okzaleji), kter m dvoj zamstnn a je stoupencem nzor na modern generace (jak p e maminka). A zd se hodn, jak podotk sama Dunka. To zd se je na tom v em nejpodaenj ! Tak s tmhle zd se bude mt Dunka svatbu!... Podaen! Vskutku podaen! ...Pitom by m moc zajmalo, pro maminka napsala to o t 'modern generaci', jestli jen kvli vsti nj charakteristice t osoby, nebo docela zmrn, aby m naladila pro pana Lu ina? vy chytraky! A stejn by m zajmala dal okolnost -- toti jak dalece byly jedna k druh upmn, a to jak ten den a tu noc, tak celou dal dobu. Jestli si naplno ekly v ecko, anebo pochopily,e maj ob tot na du i i na srdci a e by zbyten nco vysvtlovaly a leda se darmo podekly? Ano, nejsp k tomu stejn do lo, vyplv to i z dopisu: mamince se zdl tro iku pkr a hned s tm, chudinka naivn, zatepla la k Dunce. Ale ta se samozejm rozhorlila a 'odpovdla nakva en'. Bodej ! Kdo by nevyletl z k e, kdy je v ecko nad slunce jasn i bez naivnch otzek a slovo u dalo slovo! A pro mi vbec p e takovou vc jako: "Mj rd Duu, Roo, v dy ona T m rda vc ne sebe." Jist proto, e ji samu u tajn trp svdom, e svolila, aby se dcera obtovala pro syna. "Tys na e nadje, Tys na e v echno!" Ach mamineko! Velo to v nm vc a vc, a kdyby se v tu chvli setkal s panem Lu inem, byl by ho snad zabil! Hm, svat pravda, sna il se dl sledovat divok vr my lenek, thnoucch mu hlavou, svat pravda, e k lovku je teba pistupovat poznenhlu a opatrn, abychom poznali, co je za; pesto do pana Lu ina vidm. Hlavn, e je to "lovk praktick a e se zd hodn" -- to pece nen jen tak, vzt na sebe starost o zavazadla, dopravit na svj et tu velkou truhlu! eknte, nen hodn? A samy, nevsta i matka, si zjednaj povoznka, pojedou na ebiku pod roho (jako bych tak nebyl jezdil!). Co na tom! Je to pece v ehov udy devadest verst 'a pak u to klidn dojedeme v tet td' -- tch tisc verst! Je to pece rozumn, ij, jak ti kapsa dovol. Ale copak to jde, pane Lu ine, je to pece va e nevsta... A nen mo n, abyste nevdl, e si matka pjuje na drhu ze sv penze. Chpu, e pro vs tu b o znan obchodn obrat, o podnik s oboustrannm ziskem a stejnm podlem a tedy i se stejnmi nklady. Obchod je obchod, jak se k, to neznm bratra. Jen e v tomhle je praktick pn tro iku naplil: zavazadla ho pijdou pece lacinji ne jejich cestovn, ne-li naposled docela zadarmo. Copak to opravdu dn nevid nebo to schvln nechtj vidt? Jsou pece tak spokojen, tak spokojen! A kdy si pomyslm, e tohle je teprve kvt, to prav ovoce e je teprve ek! O tady hlavn jde? Pece ne o lakotu ani chamtivost, ale o tn, jakm se to v echno odbv. To pece nen nic jinho ne budouc tn jejich man elstv, varovn... A pro maminka najednou tak rozhazuje? S mpak pijede do Petrohradu? S temi rubly nebo s dvma "paprky", jak k ta... bba... hm! Z ehopak chce bt v Petrohrad iva potom? V dy u z neho vyrozumla, e u Dunky nebude moci po svatb t, dokonce ani prvn dobu! Mil lovk se asi v tom smyslu njak podekl, projevil, akoliv nco takovho maminka rozhodn odmt, pr proti tomu budu sama! Tak na tedy vlastn spolh, na sto dvacet rubl sv penze, zkrcench o dluh Afanasiji Ivanovii? Plete je t tepl tky a vy v navlkac rukvy, kaz si star oi. Ale z tch tk m ke svm sto dvaceti rublm ron v ehov udy dvacet rubl, jako bych to nevdl! Jak vidt, pece jen spolhaj na velkomyslnost pn Lu inovu, e jim to sm nabdne a e je bude je t pemlouvat. Ale sklapne vm! Takov u prost jsou ti schillerov t krasoduchov, e do posledn chvle si lovka pizdobuj pavmi pery, do posledn chvle od nho ekaj jen dobro a dn patnosti; a teba e tu , e mince uk e i svj rub, za nic na svt si to jaksepat nepiznaj a v ecko se v nich vzpr pouhmu pomy len na nco podobnho, v moc od sebe odhnj pravdu, dokud jim takov pizdoben lovk vlastnorun nevypl rybnk. Moc by m zajmalo, jestli m pan Lu in tak njak d, szm se, e m v knoflkov drce "Annu" a e si ji bere na obdy k dodavatelm a kupcm. A na svatbu s n jist pijde tak! Ale co, m e mi bt ukraden!... ...Dobe, neekl bych, kdyby maminka, m u to prost v povaze, ale jak to, e i Dua? Dunko moje mil, jako bych vs neznal!Kdy jsme se naposled vidli, lo u vm pece na dvacet a va e zalo en mi u bylo jasn. Maminka mi tu p e, e "Dunka snese mnoho". To jsem ale vdl. Vdl jsem to u ped pltetm rokem a od t doby jsem na to pltetho roku myslel, ano, prv na to, e "Dunka snese mnoho". Kdy snesla pana Svidrigajlova a v ecko, co nsledovalo, snese dozajista mnoho. A te si i s matkou vzaly do hlavy, e by snesla i pana Lu ina, stoupence my lenky, e nejvhodnj jsou man elky, je jejich man el vytrhli z bdy a ob astnili, Lu ina, kter navc tu my lenku hls div ne pi prvnm seznmen. Ale budi , dejme tomu, e se "uekl", teba e je mu racionln (tak e se, dost mo n, vbec neuekl, ale prv si posp il, aby jim nalil istho vna), ale co Dua, Dua? Ona pece do nho vid, a pitom s nm m t! Bude pece radji o suchm ernm chlebu a o vod, ne aby prodala svou du i, nato aby se vzdala sv mravn svobody kvli blahobytnmu ivotu; ani za cel Slesvik-Hol tn ne, nato za pana Lu ina! Ne, Dua, jak jsem ji znal, byla docela jin a... a nezmnila se samozejm ani te!... Darmo mluvit! Je kru no u Svidrigajlovovch! Je kru no trmcet se za dv st rubl cel ivot jako guvernantka z gubernie do gubernie, a pesto vm, e m sestra pjde sp jako negr k plant nkovi nebo jako Loty k vchodopruskmu Nmci, ne aby si po pinila du i a mravn ctn svazkem s nkm, koho si nev a po kom j nic nen -do ivotn jen pro svj osobn prospch! Cel z nejryzej ho zlata nebo nejist ho briliantu by mohl bt pan Lu in, a pece by se nikdy neuvolila stt se jeho zkonitou soulo nic! Tak pro se najednou uvoluje? Kde je tady hek? V em tkv cel vtip? Vc je pece jasn: pro sebe, pro sv vlastn pohodl, ba ani pro zchranu svho ivota by se nikdy neprodala, ale pro jinho se prod! Pro drahho, zbo ovanho lovka se prod! V tom je cel ta zhada, e pro bratra, pro matku se prod! V ecko prod ! Ano, v takovm ppad v sob m eme sv mravn pohnutky potlait a v ecko, svou svobodu, klid, dokonce i svdom, v ecko prodme jako starou vete . Co je do ivota! Hlavn e na i milkov budou astni! Ale to nm nesta, my si k tomu vymyslme je t svou vlastn kazuistiku, od jezuit si ji vypjme, a na njakou dobu snad uklidnme i samy sebe, samy sebe pesvdme, e je to tak nutn, opravdu nutn, e el svt prostedky. Ano, takov jsme a v ecko je nad slunce jasn. Je jasn, e v pozad a ve stedu dje nestoj nikdo jin ne Rodion Romanovi Raskolnikov. Jak mo nost zajistit mu tst, vydr ovat ho na studich, udlat ho spolenkem v podniku, zabezpeit celou jeho existenci; dost mo n, e z nho jednou bude bohat, vznamn a v en lovk, e dokonce do ije ivot v slv! A matka? Ale jde pece o Rou, o drahho Rou, o jejho prvorozenho! Jakpak by takovmu prvorozetku neobtovala i tak skvlou dceru! Ach vy mil, nespravedliv srdce! Ale kde , v tomhle ppad jsme ochotny necouvnout teba ani ped Soninm dlem! Sonko, Sonko Marmeladovov, ty Sonko, vn, co svt svtem bude! Jste si vdomy, jste si pln vdomy thy sv obti? Pslu vm? Zpsobte j prospch? Jednte rozumn? Uvdomujete si, Dunko, e Sonin dl nen ani o stn odpornj ne dl s panem Lu inem? 'O lsce nem e bt e,' p e maminka. Ale co kdy nem e bt e nejen o lsce, ale ani o ct, a naopak u m e bt e o zo klivn, opovr en a zhnusen -- co potom? Inu, nic jinho, ne e si lovk mus zachovat istotu. Nemm pravdu? Chpete v ak, chpete, chpete, co znamen takov istota? Chpete, e ta lu inovsk istota je stejn jako Sonina, ba mo n hor , odpornj a podlej , proto e vm, Dunko, koneckonc jde o urit pepych, kde to tam je ve he v ehov udysmrt hladem! Draze, pedraze zaplacen istota to bude, Dunko! A co pak, a to pro vs zane bt nesnesiteln? Pak budete litovat? Toho zrmutku, hoe a proklnn, tch peliv skrvanch slz, proto e vy pece nejste Marfa Petrovna! A co si pak pone matka? Je pece znepokojen u te, u te se trp. Co teprve, a prohldne docela! A j?... Co jste si vlastn myslely o mn? Nechci, abyste se pro mne obtovala, Dunko, ani vy, maminko! Dokud iju, tak k tomu nedojde, za nic nedojde! Nesm! Vtom se vzpamatoval a zarazil se. Nedojde? A co udl , aby k tomu nedo lo? Zak e to? Jakm prvem? Co jim m e ty sm slbit, abys na to ml prvo? e jim zasvt cel svj ivot, celou svou budoucnost pak, a dostuduje a dostane msto ? To pro n nen nic novho, ale jsou to zatm jen vidiny, a co te? Chpe , e mus nco podniknout ihned? A co zatm dl ? Jenom je odr ! V dy si ty penze vypjuj na svou storublovou penzi, na zruku pn Svidrigajlovovch. m je tedy chce uchrnit ped Svidrigajlovy, m ped Afanasijem Ivanoviem Vachru inem, ty budouc milioni, ty Jovi i, pne nad jejich osudy? e za deset let? Ale za deset let si matka u svch tk docela zkaz a mo n vyple oi a zchadne pstem. A sestra? Jen se zamysli, kam to m e za tch deset let nebo bhem deseti let dospt se sestrou! Domyslel ses? Podobnmi otzkami se trznil a vybiovval a ctil pitom dokonce jistou rozko . Ty otzky nebyly ostatn nov ani nenadl, nbr star, paliv a vn se opakujc. U ped drahnou dobou ho zaaly hrzt a rozdrat mu srdce. U je to dlouho, co na nho padla nynj tse a od t doby stle rostla a slila, a v poslednch dnech dozrla a vystila v jedinou hrznou, podivnou a fantastickou otzku, kter mu sed na srdci a na mozku a nesmlouvav se do aduje zodpovzen. A k tomu jako der hromu nyn je t matin dopis! Bylo mu jasn, e mus skoncovat s pasivn melancholi a sebetrznnm, s vnmi vahami o bezvchodnosti problm a bezpodmnen nco podniknout, a to hned a co nejrychleji. Stj co stj se mus rozhodnout pro cokoliv, nebo... "Nebo se vzdt prva na ivot!" rozkikl se nhle zbsile. "Pokorn se poddat osudu jednou prov dy a udusit v sob v ecko, nadobro se vzdt prva jednat, t a milovat!" Chpete, chpete, velev en, co to znamen, kdy u lovk nem kam jt? vybavila se mu najednou verej Marmeladovova otzka. Ka d pece mus mt kam jt... Nhle se zachvl, to jak mu projela hlavou jist, tak verej my lenka. Nezachvl se v ak proto, e jm projela. Vdl toti a tu il, e jm urit "projede", a u ji ekal. A pak, nebyla to my lenka zdaleka verej . Rozdl byl jen v tom, e ped mscem, a dokonce je t vera to byl jen sen, a te... te se vybavila docela jinak ne sen, v docela nov, hroziv a naprosto pekvapiv podob, a on si to najednou uvdomil... Zatmlo se mu ped oima, jako by dostal rnu do hlavy. Kvapn se rozhldl, nco hledal. To hledal laviku, chtl si sednout; el toti prv po K-skm bulvru. Laviku zahldl asi sto krok ped sebou. Zamil k n nejrychleji, jak byl schopen, ale ne k n do el, potkalo ho mal dobrodru stv, kter ho na nkolik minut pln upoutalo. Jak vyhl el laviku, v iml si, e asi dvacet krok ped nm jde ena, zprvu ji v ak neuznal za hodnu zjmu, stejn jako nic z toho, co se kolem nho do t chvle mhalo. Pihodilo se mu u nejednou, e pi el napklad dom a vbec nevdl, kudy se tam dostal, a u tomu pivykl. Na t en v ak bylo nco zvl tnho, co na prvn pohled bilo do o a poznenhlu upoutvalo pozornost,nejdve proti jeho vli, a ho to dr dilo, ale pak pod vc a vc. Nhle zatou il pochopit, co to vlastn na t en tak zvl tnho je. Za prv la ta jist velmi mlad dvka v letnm palu prostovlas, bez paraplka i bez rukaviek a v chzi trochu sm n rozhazovala rukama. aty mla hedvbn, lehouk ("prac"), ale tak podivn obleen, nedopnut a vzadu v pase, hned na zatku sukn roztr en; cr voln plandal za n. Pes hol krk mla pehozen mal teek, cel v ak po inut a shrnut. Nadto la nejistm krokem, kloptav a chvlemi dokonce hodn vrvorav. Zvl tn setkn Raskolnikova poslze zaujalo docela. Dohonil dvku a u laviky; sotva k n do la, hned na ni t ce klesla, na sam kraj, zvrtila hlavu pes opradlo a zavela oi, zejm nesmrnou navou. Prohldl si ji lpe a okam it poznal, e je pln opil. Byl to nezvykl, nechutn pohled. Raskolnikova dokonce napadlo, e se mo n ml. Vidl neobyejn mladistv obliejek, asi tak estnctilet a dost mo n patnctilet, drobounk, hezouk a plav, ale cel rozplen a jaksi napuchl. Dvka zejm o sob skoro nevdla; pehodila si nohu pes nohu a odhalila se pitom mnohem vc, ne se slu elo; podle v eho si jen velmi mlhav uvdomovala, e je na ulici. Raskolnikov si nesedl, ale neml se ani k odchodu, zstal v rozpacch stt. Onen bulvr je v dy mlo iv, ale te ke druh hodin a za takovho parna byl tm liduprzdn. A pece opodl asi patnct krok odtud pi kraji bulvru se zastavil jaksi pn, na nm bylo vidt, e m tak tisc chut za njakm elem k dvce pistoupit. I on ji podle v eho z dlky uvidl a chtl dohonit, ale Raskolnikov mu to pekazil. Zle po nm loupal oima, ov em jen kdy se Raskolnikov nedval, a netrpliv ekal, kdy u mu ten protivn odranec uvoln msto. Bylo nabledni, o mu lo. Pnovi mohlo bt kolem tictky, byl statn a vypasen, krev a mlko, ml r ov rty a mal knrek, obleen byl s ve kerou eleganc. Raskolnikov se hrozn rozbsnil; nhle dostal chu toho vypasenho hejska nm urazit. Na chvilku ode el od dvky a pokroil k pnovi. "Tak co vy tady, Svidrigajlove! Co tady pohledvte?" houkl na nj se za atmi pstmi a vzteklm klebkem. "Dovolte! Co to m znamenat?" ohradil se psn pn a svra til obo v pov enm divu. "Co? Abyste se klidil!" "Jak se opova uje , ty obejdo!" A rozphl se bikem. Raskolnikov se na nj bez rozm len oboil holmi pstmi, akoliv statn pn by se byl zejm vypodal i s dvma takovmi. Ale vtom ho kdosi zezadu pevn sevel. Stanul mezi nimi str nk. "Pestate, pnov, nerate se prt na veejnch mstech! Co tady dlte? Co jste za?" uhodil psn na Raskolnikova, jeho cry mu byly podezel. Raskolnikov se na nj podval. Byl to bodr vojck zjev s edivmi knry a licousy a rozumnm pohledem. "Jdete jak na zavolanou!" vyhrkl a natahoval se po jeho ruce. "Jsem Raskolnikov, bval student prv... Vy to tak vezmte na vdom," obrtil se na pna. "A vy pojte se mnou, nco vm uk u..." A u dr el str nka za ruku a vlekl ho k lavice. "Jen se na ni podvejte, je opil namol, a tak la po bulvru. Kdo v, co je za, ale nevypad, e by byla od emesla. Nejsp ji nkde opili a zneu ili... poprv... chpete? A pak ji pustili k vod. Jen se podvejte na ty roztr en aty, a podvejte se, jak je m navleen: je vidt, e ji nkdo oblkal, e se neoblkala sama, ale e ji oblkaly ne ikovn ruce, mu sk! A tese podvejte tamhle: tohohle hejska, s kterm jsem se div nepopral, vbec neznm, vidm ho poprv v ivot, ale i on ji ped chvilkou zhld, jak la opil a bez smysl, a te si na ni dl laskominy a hrozn rd by ji takhle, v tomhle stavu sebral a nkam odvezl... Ano, tak je to, dejte pece na m slova! Nemlm se. Na vlastn oi jsem vidl, jak ji pozoroval a sledoval, ale j mu to pekazil, a tak te jenom ek, a odejdu. Vidte ho, poode el o pr krok a ek, dl, e si zapaluje cigaretu... Jak to zadit, aby ji nedostal? Jak ji odvst dom? Pem lejte!" Str nk okam it vdl, na em je. O jde otylmu pnovi, bylo nad slunce jasn, ale je t tu bylo to dve. Str ce podku se k n schlil a prohldl si ji zblzka. Rysy mu zjihly upmnm soucitem. "Ach, koda j," potsl hlavou. "Takov dt! Ba, zneu ili ji. Sly te, milostsleno," zaal j domlouvat, "kdepak rate bydlet?" Dvka otevela unaven, otupl oi, nechpav se podvala na tazatele a ohnala se rukou. "Posly te," ekl Raskolnikov. "Tu mte," hrbl do kapsy a astn na el dvacet kopjek, "vezmte dro ku, a ji zaveze na jej adresu. Jen tu adresu je t vyzvdt!" "Sleinko, no tak, sleinko!" spustil zas str nk, kdy pijal penze. "Vezmu vm dro ku a doprovodm vs. Kam porute, prosm? Kde rate mt bydli t?" "K c!... Neotravujte..." zablekotalo dve a znovu se ohnalo rukou. "Ale, ale, to nen hezk! To je pece hanba, sleinko, moc velk hanba!" Znovu potsl hlavou pohor en, soucitn i rozhoen. "To je prce!" otoil se na Raskolnikova. A pitom si ho znovu rychle prohldl od hlavy k patm. Jist z nho nebyl moudr. Tak odran, a rozdv! "Na el jste ji daleko odtud?" zeptal se ho. "km vm pece, vrvorala pede mnou tady na bulvru. A jak do la k thle lavice, tak se na ni svalila." "Bo e, co se to te na svt rozmohlo hanebnosti! Takov nevitko, a u je to opil! Zneu ili ji, to se v! atiky m roztr en... Je to dneska sodoma! A bude z njak slu n, chud rodiny... Takovch te je! A vypad tak jemn, jako sleinka." A znovu se nad ni sklonil. Mo n e sm ml doma zrovna takov dcerky, co "vypadaj tak jemn jako sleinky", s manrami dobe vychovanch lid a s v elijakmi odkoukanmi mdnmi vstelky. "Hlavn," pimlouval se Raskolnikov, "aby nepadla do rukou tomu padouchovi! Prosm, on se j je t posmv! Na och je mu vidt, co by rd. A nehne se odtud, mizera!" Raskolnikov to vykikoval a nepokryt na nj ukazoval rukou. Neznm to sly el a mlem se znovu rozkatil, ale rozmyslel si to a spokojil se opovr livm pohledem. Pak pomalu poode el je t asi o deset krok a zase zstal stt. "Co o to, do rukou mu padnout nesm," pemtal nahlas str nk. "Jen kdyby nm ekla, kam ji mme odvzt, jinak... Tak sleinko, sleinko!" sklonil se znova. Dvka te docela otevela oi, pozorn se podvala, a jako by cosi pochopila, zvedla se z laviky a vykroila zptky smrem, kterm pi la. "Fuj, nestydov, pod otravujete!" ohnala se po nich zas. Odchzela rychle a pod je t vrvorav. Hejsek el za n, ale postrann cestikou, a nespou tl z n oi. "Nebojte se, j ji nedm!" ekl kategoricky str nk a pustil se za nimi. "Povdm, sodoma! " vzdychal. Vtom jako kdy Raskolnikova u tkne. Rzem byl jako vymnn. "Posly te, vy!" kikl za str nkem.Str nk se otoil. "Nechte ji! Co vm je do toho? Nestarejte se o n! Jen a se s n povyraz!" ukzal na hejska. "To nen va e vc!" Str nk na nho nechpav vyte til oi. Raskolnikov se rozesml. "E-ech!" mvl po nm rukou str ce podku a el dl za hejskem a za dvkou. Zejm ml Raskolnikova za blzna nebo za nco je t hor ho. Dvacet kopjek v tahu, ekl si zlostn Raskolnikov, kdy osaml. A si! Dostane i od toho druhho a pust ji s nm, a bude to... Pro jsem se jen vnucoval se svou pomoc? Copak jsem od toho, abych pomhal? Mm vbec prvo pomhat? A teba jeden druhho se erou, co je mi po tom? Jak m vbec mohlo napadnout vyhodit dvacet kopjek? Copak jsou moje? Ale ta podivnsk slova mu sp pit ila. Usedl na opu tnou laviku. My lenky se mu rozutkaly... A vbec mu v t chvli psobilo jakkoliv my len utrpen. Pl si, aby na nho padly mrkoty, aby na v echno zapomnl a pak se probudil a zaal v echno od zatku... Uboh dve! pemtal s pohledem na opu tn roh laviky. Probere se, pople si, pak se to dov matka... Nejdv ji plcne a potom podn zbije, vyin j a dost mo n ji i vy ene z domu... A kdy nevy ene, stejn se toho domknou Darji Francovny a mil dve bude jak tvanec... Brzy nato nemocnice (jako v dycky u tch, kter maj velmi poestn matky a spou tj se tajn), a pak... pak znova nemocnice... vodka... krmy... a zas nemocnice... a za dva za ti roky z n bude mrzk, a to j prosm bude v ehov udy osmnct nebo devatenct let... Jako bych takov neznal! A jak to zanalo u nich? Navlas stejn... Fuj! Ale a ! Pr je to tak v podku. Takov a takov procento pr mus ka d rok odejt... nkam... nejsp k ertu, aby to osv ilo ostatn a nebylo na obt . Procento! Opravdu, maj na to ndhern slvko, takov uklidujc, uen. Jednou je to procento, tak jakpak znepokojovn! Prosm, kdyby se tomu kalo njak jinak... pak by to mo n bylo na pov enou... A co kdy se nakonec do toho procenta dostane i Dunka?... Kdy ne do tohohle, tak do njakho jinho?... Ale kam to vlastn jdu? vzpomnl si nhle. To je divn, vm, e jsem nkam el. Peetl jsem dopis a el jsem... Aha, u si vzpomnm, na Vasiljevsk ostrov jsem el, k Razumichinovi... Ale pro? A jak to, e mi zrovna te pi lo do hlavy, abych el k Razumichinovi? To je zajmav. Podivoval se sm sob. Razumichin byl jeho nkdej kolega na univerzit. Bylo zajmav, e na univerzit Raskolnikov tm neml ptele, v ech se stranil, k nikomu nechodil a nv tvy pijmal nevldn. Ostatn i kolegov na nho zhy zaneveli. Spolen schzky, debaty ani zbavy pro nho jako by nebyly. Studoval horliv, nebyl k sob shovvav a pro tu vlastnost si ho ka d v il, ale nikdo ho neml v lsce. Byl velmi chud a pitom jaksi pov en hrd a uzaven, jako by v sob nosil njak tajemstv. Nkterm jeho kolegm se zdlo, e se na n na v echny dv jak na dti, spatra, jako by je v echny pevy oval vysplost, vdomostmi i nzory, a e jejich nzory a zjmy m za cosi ni ho. S Razumichinem se v ak bhvpro sbl il, toti ani ne tak sbl il, jako k nmu byl sdlnj a otevenj . K Razumichinovi mohl mt lovk ostatn st jin vztah. Byl to nadmru vesel a sdln mldenec, dobr a do prostoduchosti. Nicmn se pod tou prostotou skrvala hloubka a dstojnost. Jeho nejlep ptel to dobe vdli, byl oblben u v ech. Byl velmi bystr, teba enkdy opravdu trochu prostoduch. Ml vrazn zjev, byl vysok, huben postavy, ernovlas, v dy nedbale oholen. Obas si bujn zahil a ml povst silka. Jednou v noci ve spolenosti srazil derem dvoumetrovho policajta. Pt mohl donekonena, ale stejn dobe nemusel pt vbec; nkdy dil pmo neodpustiteln, ale kdy nechtl, nedil vbec. Razumichin byl zajmav i tm, e ho nevyvedl z mry dn nezdar a e ho, jak se zdlo, nemohly zkru it sebehor podmnky. Mohl bydlet teba na ste e, sn et pekeln hlad i stra nou zimu. Byl chud jako kosteln my , ivil se v ak zsadn sm a vlastnm piinnm a vydlval si prac v eho druhu. Znal bezpoet pramen, z nich mohl erpat, samozejm prac. Jednou si celou zimu netopil v pokoji a tvrdil, e je to dokonce pjemnj , proto e pr se v chladu lpe sp. V ptomn dob byl i on pinucen odejt z univerzity, ale jen nakrtko, a ze v ech sil se sna il zlep it sv pomry tak,