Dramatická výchova a využití jejich prvků v práci muzejního pedagoga
workshop pro pracovníky muzeí
Muzeum hlavního města Prahy
8. 12. 2010
Kdo jsme?
Ivana Pernicová Iva Dvořáková
Definice dramatické výchovy
Systém řízeného, aktivního sociálně-uměleckého učení dětí či dospělých založený na využití základních principů a postupů dramatu a divadla, limitovaných primárně výchovnými či formativními a sekundárně specificky uměleckými požadavky na straně jedné a individuálními i společnými možnostmi dalšího rozvoje zúčastněných osobností na straně druhé.
Využití dramatické výchovy
Dramatická výchova na školách jako samostatný předmět
Dramatická výchova jako aplikovaná metoda při výuce předmětů
Dramatická výchova na LDO při ZUŠ
Dramatická výchova jako metoda využívaná v psychoterapii a SPV
Dramatická výchova jako metoda využívaná v muzeích, galeriích.
Základní kameny dramatické výchovy.
Výhody a omezení použití metody DV
Výhody
Dítě je aktivní
Podporují představivost
Široké uplatnění
Umožňují vcítit se do aktérů různých událostí a dějů
Omezení
Subjektivní
Někdy složitá organizacea řízení
Na hraně – potřebují dobře vybaveného a připraveného učitele
Základní princip – HRANÍ ROLÍ
„Hraní rolí je výchovná a vzdělávací metoda, která vede k plnění osobnostně rozvojových i věcných cílů prostřednictvím navození a přípravy, rozehrání a reflexe fiktivní situace s výchovně hodnotným obsahem. Tato situace se uskutečňuje prostřednictvím hry hráčů, zastupujících svým chováním a jednáním více či méně fiktivní objekty (zejména osoby), včetně možnosti hrát v různé míře autenticity i sebe samého.“
Josef Valenta, Kapitoly z teorie výchovné dramatiky
Úrovně hraní rolí – SIMULACE
hráč jedná za sebe v jiné situaci, reaguje v rámci fiktivní situace
Hra na já v reálné možné situaci
Projevuji postoj, činím rozhodnutí, ale jsem stále ve své „kůži“, já kdybych se musel rozhodnout…
Hra na já ve fiktivní (nemožné ) situaci
já vládcem vesmíru
JÁ JAKO…
Úrovně hraní rolí - ALTERACE
- hráč v roli postavy, bere na sebe jinou roli - já, když hraji vojevůdce
přejímá atributy postavy - emoce v obličeji, typické konání, typické jednání pro postavu
Úrovně hraní rolí - CHARAKTERIZACE
hráč hraje postavu se snahou proniknout do ní co nejhlouběji, hledá vnitřní motivace, věrohodnost, odhlíží od „já“ (Napoleon)
VELMI NÁROČNÉ
PEDAGOG V ROLI
Autorita – všechno vím, plášť experta
Člen gangu – jsem jeden z vás
Bezmocný – poraďte mi prosím
Ten, kdo nebyl přítomen – Nevím, řekněte mi
Ďáblův advokát – jsem v opozici, vybízím
Možnost využití kostýmu, rekvizit, úroveň charakterizace, v kterékoliv části programu
Bez dětí to nejde - věkové zvláštnosti dětí
Předškolní a mladší školní věk Střední školní věk Starší školní věk Adolescenti
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Živý obraz též nehybný obraz,
stronzo, fotografie – terminologická nejednotnost
Zastavený pohyb fotografie, zachycení určitého okamžiku
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Pantomima
Pohybová sekvence bez mluvení
Jednotlivci i skupiny
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Alej – „ulička svědomí“
Skupina, dvě řady proti sobě, vzdálenost alespoň 1,5m, uličkou prochází postava, všichni jsou jejími myšlenkami, přáteli… dle domluvy
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Dabing
Dvojice 1 hraje pantomimicky a mlčí, druhý za něj mluví
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Imaginativní hra
Jednotlivci, domýšlení příběhu předmětu, kostýmu, rekvizity.V roli i mimo roli.
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Horké křeslo
Celá skupina, 1 přijme roli, ostatní mu kladou otázky.Varianty: jde o důležité rozhodnutí, skupina = hlasy
svědomí, přátel …
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Monology (verbální sóla)
Jednotlivci,vnější projev, zveřejněná vnitřní řeč, celá
škála možností.
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Zaslechnutá řeč
Skupina, jednotlivci, 1 slyší to, co má být skryto očím jeho či
někoho jiného a pak o tom dává zprávu.
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Deníky
Dopisy
Letáky
Mapy
Obrazy
Seznamy
Životopisy
Techniky a postupy založené na hře v rolivhodné pro muzejní programy
Role „na zdi“
Do lidské siluety se píše charakteristika postavy dle dohodnutých pravidel
Praktické rady
Jednoduchá a krátká cvičení na úrovni simulace
Živé obrazy
Lektor v roli
Rekvizita, skutečný hmotný pramen nebo replika Písemné a ikonografické prameny – věrohodnost situace Tajemství Přerušte hru, když…. Dějiny každodennosti, osudy rodin
Slovní či pohybové montáže
Organizace prostoru Soustředění, respekt k druhému
Pravidla pro předvádění a pro evaluaci Práce ve skupinách – učitel – rádce
Čas na doznění situace
Žák není herec, ale hráč
Hledání struktury programu z hlediska použití dramatické výchovy
Pro koho?/věková kategorie – moje zkušenost s věk. kategorií,
konkrétní škola, zájmová skupina/
Proč? /zvýšit návštěvnost muzea, nabídnout škole program dle
RVP,ŠVP, zajímá nás osobně téma, které chceme zpracovat, aktuální výročí, aktuální výstava/
Kde? /posoudit vhodný prostor vzhledem k počtu dětí, tématu,
kouzlo nepřenositelnosti muzejního prostoru/
Kolik máme času ?/určit dobu trvání programu vzhledem k charakteru programu
– k požadavku školy/
Mám dostatek materiálu? /dostupnost informaci, knihy v muzejní knihovně, konzultace
s historiky, kopie/
Jaké budou klíčové body programu? - příběh konkrétní historické postavy – průvodce
historickým časem - příběh fiktivní postavy – průvodce historickým časem - hledání neznámé historické postavy – opačný sled
příběhu
- příběh exponátu - po linii muzeologické nebo historické
- a jiné??
Zpřesňování tématu. O čem?- na co chci poukázat, jaký je problém
Jaké použiji techniky DV a proč?- volba vhodných technik, dle zvoleného tématu, svých schopností, věkové kategorie
Začátek a konec? - jakou technikou začnu /nastolení příběhu, přeladění/ a skončím, licence dle charakteru, ale i nálady skupiny
Děkujeme za pozornost.