. : Sithové - Zida’ya [Děti úsvitu] : .

. : Popis vzhledu : .

Sithové jsou humanoidní postavy s tváří člověka, z které shlížejí nemilosrdné topasové oči kočky. Jeho úzkou tvář s vysoko posazenými lícními kostmi, zdobí zejména vlasy levandulově modré nebo podobné barvy. Je o něco menší než člověk (cca 165-180 coulů), ale o hodně hubenější (cca 1200-1600 mn, tady asi 60-80 kg). Na první pohled vás zaujme jeho kůže, která má zlatohnědý odstín jako leštěný dub. Jeho pohyby jsou až podivně plynulé. Ze jeho chování vyřazuje velká aura síla a sebeovládání. Můžete je spatřit většinou v zálesáckém oblečení.

. : Popis stylu života : .

Sithové žijí pospolu v ukrytých loveckých osadách, které se nalézají v hlubokých hvozdech daleko od lidí. Z toho můžeme usoudit, že zrovna lidskou rasu nemilují (o tom viz „Popis stručné historie“), s jedinou rasou, s kterou se stýkají jsou elfové, snad protože mají podobnou historii plnou bezpráví ze strany lidí a jim podobným. Živí se lovem zvěře a sběrem lesních plodin, o kterých lidé ani netuší, že mají vůbec nějaké léčivé nebo magické schopnosti. Mnoho z vás by si mohlo nyní říci: „ Proboha vždyť jsou to divoši!“, ale mýlíte se. Sithové jsou velmi inteligentní rasa, a kvůli jejich hrozivé historii je přeci nemůžeme házet do jednoho pytle s kdejakým barbarem, seveřanem nebo probůh třeba kanibalem. Jejich život je asketický.

. : Popis stručné historie : .

Před dávnými věky byli Sithové nejvyspělejší humanoidní rasou na zemi. Jejich velkolepá říše jen vzkvétala a ani se nedivme Sithové ji stále modernizovali svými vynálezy. Oni měli jako první pod městy velmi schopný a spolehlivý kanalizační a vodovodní systém. Vždyť oni vynalezli první kolo a mimo to, jako první využívali dobytek v  zemědělství (přesto nás netrumfli úplně, my je využíváme navíc i ve …..). A pak to přišlo, nejdříve se Sithové díky sváru rozdělili na dvě skupiny, jedni zůstali věrní ti se začali nazývat Zida’ya (Děti úsvitu) a druzí, kteří postupem času přestoupili na temnou stranu si začali říkat Hikeda’ya (Děti mraků) nebo-li Norni, ale to již je jiná rasa. A také potom jeden primitivní humanoidní druh nalezl tajemství ocele, a tak jak bylo zakódované v jeho genech, začal bez rozmyslu útočit na vyspělejší rasu Sithů, jen kvůli tomu, že vypadali jinak a protože se jich báli pro jejich vyspělost. A kdo byl ten primitivní humanoidní druh? Lidi z dalekého severu, kteří sem připluli na dlouhých dračích lodích. Lidem ze severu a jiným kmenům, kteří se k nim přidali kvůli kořisti, se podařilo během dvou staletí úplně zdevastovat lesní říši Sithů, jejich domov, ale mohli za to i intriky Nornů. Po jejich říši zbyly jen trosky, které udivují jejich tajemností i v této „vyspělé“ době, a tak se zbylá hrstka Sithů stáhla do bezpečí pro lidi tajemných a hlubokých hvozdů. Divíte se proč lidé dokázali zničit tak vyspělou civilizaci? Říká se, že Sithové byli tak velmi náchylní na ocel, že stačilo malé škrábnutí od kovové zbraně a do pěti hodin většinou umírali na otravu ocelí. Přesto to není zcela dokázané,ale něco na tom pravdy je. Zatím se nezjistilo proč Sithové trpěli touto zvláštní nemocí, která neměla mimo tohoto případu jiného výskytu. Snad pro své loajální soužití se světem, vždyť svět také pomalu, ale jistě ničí nástroje a zbraně vyrobené lidskou rukou. Nynější Sithové nejsou, jako jejich předci, mnoho tajemstvích z minulosti zapomněli anebo ztratili. Mezi lidmi koluje zvěst, že by Sithové mohli znovu nabýt svých ztracených vědomostí, jelikož v troskách královského města Asu‘ia je skryt tajný vchod do Sithijské hlavní knihovny, kde jsou skryta všechny tajemství a osudy země. Už mnoho hledačů pokladů se pokoušelo najít zmíněnou tajemnou knihovnu, ale marně. Protože nevědí, že je knihovna ukryta v jiné svéře než se nachází tento svět. Dávná sithijská pověst praví: „ Jednoho dne až bezpráví spáchané na sithijské rase bude potrestáno, přijde osamocen do hlavního města říše Asu’ia vyvolený, který bude dušemi Sithijských králů korunován na doživotního panovníka všech věrných Sithů. Hned po korunovaci se na zlomek času otevře brána mezi světy a v tu chvíli se zhmotní a vrátí se na své staré místo v Asu’ia tajemná knihovna, jenž byla v poslední bitvě Sithů přemístěna pomocí rituálu, při kterém se dobrovolně obětovalo na sto sithijských čarodějů, do jiného světa.“ Potom se Sithové dostanou zpátky na vrchol „potravního řetězce“, pokuď se to opravdu stane...

. : Tabulky : .

. : Tabulka vlastností podle rasy : .

rasasíla obratnost odolnost inteligence charisma

Sitha 7-12 10-15  7-12 11-16 4-14

  . : Tabulka oprav : .

rasa síla obratnost odlnost inteligence charisma

Sitha 0 +1 -2 +1 0

 

. : Rodová zbraň : Bílý tisový luk : .

Bílý tisový lukDostřel

 Váha   Cena 

síla útočnost malý střední velký/ /

6 +2 18 38 60

Tento luk je zvláštní, protože je vyroben z bílého tisu, který se nachází jen v obrovských hvozdech, ukrytý daleko od obchodních cest. Dřevo tohoto druhu tisu je velmi pružné a pevné. Tětiva luku je pevný sithijský či elfí vlas. Je vychvalován mnoha lukostřelci pro svoji přesnost a průraznou sílu. Luk se hlavně využívá Sithy k lovu, ale i k obraně.

Text Sithové by Scorpion 

EreniLegendaDaleko, daleko v minulosti, kdy historie ještě nebyla zaznamenávána a legendy se předávaly ústě generaci po generaci, se začalo vyprávět o prapodivných tvorech chránících prastaré stromy deštných pralesů. Lidé se báli. Nevěděli, co jsou zač, ani jak vypadají, ani jak a proč se tak chovají. Nebezpečí z lesa, jak mu říkali, chodilo zcela nečekaně. Obcházelo kolem jejich chatrčí a celý den, každou hodinu, minutu i vteřinu je sledovalo. Říká se, že občas nalezli na kraji pralesa mrtvé lidi, které někdo prošpikoval smrtícími šípy. Útoky sice po nějaké době ustaly, ale legenda o nebezpečí, které na ně číhalo poblíž stromů přečkala. Teď už vyprávění berou jako pohádku pro strašení malých dětí a nevědí, jak blízko mohou být ti, jichž se tolik báli. Nebezpečí z velkého lesa nikdy nespí...

„Mami, odkud jsme vlastně přišli?“ „Stromy ti to pošeptají.“

...

„Nic neslyším.“ „Pak jsme tu byli dřív než všechny stromy“

- nejvyšší šamanka Iria, poučení o minulosti

VzhledKdybyste Ereny neznali, tak byste se prvního setkání setkání s těmito tvory pravděpodobně zděsili. Mají sice více méně humanoidní podobu, ale na jejich těle je mnoho znaků, které obvykle vídáme u šelem. Většinou jsou štíhlí, s protáhlým tělem, ve kterém ale mají sílu stejně velkou jako hbitost. Jednoduše dokonalí predátoři. Nejvýznamnějším pozůstatkem po šelmách a také to, čeho si všimnete jako první, je ocas. Ereni se ho naučili skvěle používat a tak jim slouží podobně jako třetí ruka. Jejich jemně nazelenalá kůže a tmavě zelené vlasy jim dávají možnost skvělého maskování v pralesích, ale i jiných „zelených“ porostech. Další možností jak se skrýt před zraky lidí jsou malé polštářky na nohou, které se značně podobají těm kočičím. Vlastně je připomíná celá stavba dolních končetin, která jim dodává onu neuvěřitelnou rychlost. Na prstech jsou zřetelné pozůstatky drápů, takže si jejich ruce můžete splést s kdejakým pařátem. Leckterý člověk by si je mohl splést s upíry, protože mají silný chrup se dvěma dlouhými špičáky.

Díky teplému podnebí, ve kterém žijí se nepotřebují oblékat do nějakých kožešin nebo vůbec jakéhokoliv oblečení. Vlastně by se dalo říct, že nosí jen takový „kus hadru“ okolo pasu. Víc nepotřebují. Snad jen bohatí úředníci si oblékají pestré oblečení, které by ovšem v divočině moc neobstálo. Obyčejní lidé nemají takové „vystrojence“ moc v lásce. Ženy mají obvykle šaty stejné jako muži, i když rády nosí různé ozdoby z kostí a kůže. Pokud ale Ereni vyráží mimo svůj prales oblékají se podle lidí. Hlavně proto aby se tolik neodlišovali a byli nenápadní, i když moc jim to nepomáhá.

Orken začal pomalu přicházet k sobě. Mozek pracoval na plný výkon. Nevěděl kde je a s kým to tu je. Zkusil hýbat rukou, ale za každý pohyb musel platit vysokou cenu v bolesti. Jeho tělo bylo stále ještě slabé. Ale radost z toho, že není mrtvý se stala silnější. Jen nechápal jak mohli

v tomto prostředí žít lidé. Polkl, co když to nejsou lidé. Jistota a štěstí byly najednou ty tam.

A právě v tomto okamžiku slyšel někoho, jak vchází dovnitř. Neviděl ho, protože stále se ještě neodvážil otevřít oči. Snad ani nechtěl vědět kdo to přišel. Kdosi procházel okolo něj. Slyšel šplouchání vody a někdo mu začal ošetřovat ránu na čele.

„Budete v pořádku,“ promluvila osoba. Orken se zaradoval. Musí to být člověk. Mluví a dokonce jeho řečí. Znovu se zaradoval a otevřel oči. Zděsil se a začal si vyčítat svou chybu.

„O Erenech existuje dvě základní teorie, které se navzájem vylučují. Jsou to duše lidí v tělech zvířat. Jsou to duše zvířat v těle lidí.“

- Filozof Eneon

DomovDomovy Erenů jsou skryty, kdesi v tropických pralesích či obřích hvozdech před zraky lidí. Pokud se někdo vydal k jejich městu do hloubi lesa, většinou našel místo jejich sídel smrt v bažinách nebo, pokud by jim připadal podezřelí a nebezpečný, skončil by jeho život pod smrtelnou sprškou erenských šípů. Může se ale i stát, že cizince zachrání, dovedou do svého města, ale jen pokud jim bude připadat užitečný nebo nápomocný. Ereni jsou ve své domovině jednoduše vždy o krok napřed. Naučili se splynout s hustými pralesy v místech, kde už i elfové jsou si poněkud znejistí. Díky své tiché chůzi jsou v lese prakticky neviditelní a neslyšitelní. Na malé vesničky o několika desítek lidí občas nějací cizinci narazí. Jsou tvořeny menšími příbytky ze stromů. Cizinci tu dají mu tam napít, najíst a poskytnou mu nocleh, ale pak ho ihned pošlou ven, pokud s ním nezamýšlejí něco jiného…. Kdyby se vrátil ještě s jinými lidmi, už by tak přívětiví nebyli.

Při vašem putování pralesem byste se s pomocí nějakého Erenského průvodce, mohli dostat i do jejich velkého sídla. Ten pohled by vás stoprocentně uchvátil. Obrovské město ze stromů a rostlin na několika stovkách čtverečných metrů s několika tisíci obyvateli. Tato města bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky, protože jsou nesmírně architektonicky náročná, jen jen jednou za čas se objeví šaman ovládající takové vysoké umění. Vše funguje přesně a každá rostlina má svůj účel. Některé rostliny dokáží uchovat sluneční svit a v noci pak nádherně svítí, další zas rozvádějí po celém městě pitnou vodu a jiné zas představují přírodní záchody. Ereni mají velmi dobře vyvynutý systém stravování, protože každý dům je rostlina a tím pádem mohou jíst její plody, které díky magickému působení velmi rychle dozrávají. Základem jídelníčku jsou tedy vegetariánská jídla, protože maso si mohou dovolit jen ti zámožnější obyvatelé. Každý chce alespoň jedno z měst spatřit a také by se tam měl alespoň jednou za život vypravit. Jejich domovy do okolní flóry nijak nezasahují, jsou její součástí. Celá stavba, která vyroste ze země, odolá i velké zátěži a dokonce má určitou obranu všem živlům. Jsou to asi nejúchvatnější stavby na světě.

„Lidé žijí v mrtvých domech, my v těch živých.“

- neznámá šamanka

ChováníEreni jsou velice tvrdý národ, z tvrdé země, který nepřipouští chyby. Svou hrdost si cenní vysoko, většina z nich víc než života. Ve své společnosti nemají místo pro lži, podvody a

krádeže. Nemají sice žádný zákoník, ale rozhodují se rychle. Jejich soudci, šamani, vždy připraví tvrdé tresty, zvláště pro cizince, které chtějí naučit, že krást se nemá. A to je právě důvod proč jen neradi vpouštějí cizince do své země, často se totiž dopouštějí zločinů. Pokud se ale za cizince zaručí nějaký příslušník rasy, dovolí mu bezproblémoví vstup. Pokud ale něco provede, toho, jenž se za něj zaručil, čeká doživotní vyhoštění z pralesa. Ereni, zvláště jejich vyšší vrstvy, jsou mírně arogantní, ale vetšinou to není moc vidět. Často tuto vlastnost skrývají a nechávají na rozhovory mezi sebou.

S jinými rasami se přátelí málokdy, ale pokud se tak stane, vzniká přátelství na život a na smrt. Ze svých pralesů odcházejí málokdy. Buďto se najde několik mladých Erenů, kteří zanevřou na zvyky svých předků a jdou do světa hledat dobrodružství nebo se ve světě objevují učenci, kteří prozkoumávají daleké kraje, aby doma podali zprávu. Z dobrodruhů se z nich většinou stávají hraničáři. Vyhovuje jim život v lese a osamělost. Společnost s jinými lidmi je totiž tíží. Ostatní se na Ereny koukají skrz prsty. Občas se ve světě objeví i nějaký kouzelník nebo válečník (ten ale spíše), ale není to tak časté. Život erenského dobrodruha je těžký. Nikdo je nemá moc v oblibě. Pokud nenajdou na počátku své kariéry nějaké přátele, umírají v osamění a zapomnění.

Orken byl unešen. Po prvním setkání, kdy se vyděsil k smrti, se toho hodně změnilo. Zvykl si na jejich odlišný vzhled a začal ho brát jako samozřejmost. Postupně uzdravoval a nakonec i mohl vstát ze svého lůžka a začít obdivovat vesnici. Nevěřil tomu, co viděl. Každý musel něco dělat, nějak pracovat a to se nevyhnulo ani jemu. Jelikož nebyl žádný lovec, musel pracovat ve vesnici. Když muži odešli obstarávat jídlo, pomáhal jak jen to bylo možné. Sice neznal jejich řeč, ale výborně si s domorodci rozuměl. Jediný, s kým jsem si mohl promluvit byla šamanka, která mě vyléčila. Dával ji všemožné otázky ohledně jejich kultury, ale na většinu mi odpověděla: „Všechno má svůj čas.“ Zároveň se mu ale svěřila, že její vládce má pro něj nějaký úkol. Orken se začal připravovat na cestu do jednoho z velkých měst.

„Oni nemají, žádné, nám podobné zákony, řídí se pouze jediným a to zákonem přežití“

- Orkenům ztracený deník

VzděláníMezi Ereny je mnoho učených lidí, i když jejich moudrost a sláva se málokdy dostane do šírého světa, kvůli uzavřenosti jejich národa. Obyčejní Ereni se učí od svých rodičů. Generaci po generaci si předávají všechny potřebné vědomosti. Žádnou jinou školní docházku nemají, neumí číst ani psát. K životu to nepotřebují. Až vyrostou zase vše naučí své děti.

Občas se ale stane, že nějakého mladého, inteligentního Erena všimne starší šaman (i když většinou to bývají šamanky) a rozhodne se ho učit. Brzy bude umět číst, psát a počítat, dostává se mu vzdělání ve všech oborech – historie, botaniky, zoologie a dokonce i zeměpisu. Učení trvá až hranice dospělosti - 15 let (celkové se dožívají se až 45 let), kdy šaman staví před svého žáka zkoušku, v níž se testuje jeho magické dovednosti. Z těch, kteří neuspějí se nakonec stávají pouzí učenci, vůdcové a úředníci. Těch několik vyvolených šaman naučí tajemství magie a nakonec se z nich stanou rostlinní architekti.

Příroda dává pochopení, pochopení dává život.

- šamanka města Naikary

SpolečnostPro obyčejného smrtelníka je velmi obtížné se v ní vyznat. Nemají žádný centralizovaný stát, každá vesnička i město má vlastního, nezávislého vůdce. Všichni ale mezi sebou spolupracují. Není to sice pravidlem, ale obvykle mívá poslední slovo vůdce města. Opravdovou vládu má ale někdo úplně jiný – šamani. Vždy se scházejí po určitém období nebo se rada svolá kvůli hrozícímu nebezpečí. Účastníci rady, zhruba o dvaceti členech, vydají rozhodnutí, které by měli vůdcové respektovat. Ti ale stejně berou jejich rozhodnutí jako příkaz, protože neuposlechnutí by nevyvolalo zrovna kladné reakce.

Tyto první dvě vrstvy (šamani, vůdcové + úředníci, učenci...) žijí ve velkých stromových vilách s krásnými fontánami. Přepych pro ně nepředstavuje šperky, ale počet jemu oddaných Erenů. Vlastně si tvoří takové malé, soukromé armády. Další společenskou třídou jsou lovci, kteří žijí v malých vesnicích v okolí města. Nevyhledávají žádný přepych, jejich úkolem je lovit a bránit svou vesnici popř. narukovat do armády v případě ohrožení. Důležitým společenským znakem jsou pro Ereny vlasy. Bohatí je mají dlouhé a vplétají si do nich různé barevné ozdoby. Vlasy jsou pro ně vším, stejně jako pro trpaslíky vousy.

Orken se konečně vydal na cestu. Šamanka mu zdělila že ho čeká těžký a namáhavý pochod. Poradila mu také ať se snaží vyhnout veškerým problémů, ale hlavně ať se nevzdaluje od skupinky v takovém případě by se z něj stala nežádoucí osoba. Když si Orken prohlédl své urostlé průvodce věděl že pokud šamanku neuposlechne, bude mrtvý.

Cesta ubíhala rychle, hnali ho od rána do večera bez zastávek, pokud se nepočítá několika minutové skrývání. Kdykoliv průvodci něco zavětřili šli se rychle někam schovat. Orken nevěděl čeho se bojí, ale byl si jistý, že to nechce zjišťovat. Po několika celodenních pochodech konečně všichni dorazili na určené místo.

„Pamatuj si chlapče, že pro nás zákony lidí neplatí. My máme jen zákony divočiny.“Sear přikývl a zakousl se do syrového masa.

- zkouška přežití

RinnO Erenech je známo mnoho legend ať už pravdivých či smyšlených, ale žádná z nich se nezmiňuje o tajemném orgánu zvaném rinn. Toto tajemství si střeží a nesdělují ho ani svým nejvěrnějším přátelům. Tento orgán můžeme nalézt na čele, sice není vidět, ale pokud si někdo na místa dotkne ucítí mírně zrohovatělou kůži a menší výstupek. Pojďme si ale něco říct o jeho využití.

To nejdůležitější je určeno jen pro nejvyšší vrstvy a slouží k převtělování duší. Pokud nějaký starý šaman nebo vůdce umírá, má možnost použít takzvané právo druhého života. Přivedou mu první dítě, které se po vyslovení nároku na toto právo narodí a spolu započnou rituál převtělení, při kterém bohužel duše dítěte umírá. Matka dítěte to nepovažuje za strašnou událost, ale za poctu, které se ji dostalo. Dítě po nějakou dobu sama poctivě vychovává. Přibližně v šesti letech si dítě uvědomí, kdo je a prakticky ze dne na den získává svou starou osobnost. Chová se jako normální dospělý člověk. Díky tomuto rituální mohou Ereni být prakticky nesmrtelní, ale mnozí po nějaké době odchází dobrovolně, protože ví jakou cenu musí za každý svůj život platit. Navíc u některých Erenů, kteří se nechtěli vdát svého života se začali objevovat známky šílenství, takže dřív nebo později zemře každý.

Další schopnosti Rinn je velmi omezená telepatie. Na velmi malou vzdálenost do deseti metrů mohou jiným erenům posílat krátké zprávy, jako např. Volání o pomoc, nic delšího, nic složitějšího. Pokud se dva ereni dotknou svými čely mohou normálně pomocí telepatie komunikovat.

„K čemu je nám nesmrtelnost, když už jsme vykonali vše, co mělo být vykonáno.“

- jeden z prastarých šamanů na smrtelné posteli

Chápavý ocasNejspíš jejich nejdůležitější charakteristický znak. Ocas je celkem dlouhý, asi jeden metr zakončen asi deseticentimetrovou zploštělou plochou, která vlastně představuje ruku. Ereni ovládají svůj ocas asi tak jako mi svou levou ruku. Mohou s ní uchopovat různé předměty, házet s nimi, ale žádných jemný pohybů, které se provádějí např. při psaní nejsou schopni. Teoreticky by to sice šlo, ale písmo by nebylo k přečtení.

Nejvíce a také nejraději ho využívají k boji. Obvykle svou třetí rukou vytasí malou dýku nebo tesák. Kdyby dokázali svůj ocas ovládat dokonale, pravděpodobně by neměli v souboji v tváří v tvář žádného soupeře. Situace je ale jiná, a tak mají spoustu omezí. Jejich ocas není zrovna moc silný a tak dokážou bojovat se zbraní, která váží pod 12 mm. To je také důvod proč při jeho používání má postih -4 na sílu a obratnost. Rovněž složité je pohybování všemi „třemi končetinami“, a proto mohou útočit každé druhé kolo a jednou za dvě kola se s ním také mohou bránit. Počet útoků nebo obran ocasem se u válečníka nezvyšuje, má vždy jen jeden útok a jednu obranu za dvě kola, zrychlit se může jen pomocí kouzla "rychlost" a jemu podobných. Ostatní útoky však akcemi ocasu nejsou ovlivněny.

To město bylo úžasné, něco takového by žádný člověk nebyl schopen postavit. Všechno byla jedna velká zahrada, s nádhernými průzračnými jezírky, vodopády a květiny, které většina lidí zná pouze z vyprávění. Celou tu idylku kazili jen nedůvěřiví Ereni, zdálo se že se na Orkena dívají skrz prsty, nemají rádi cizince, ale ani se jim není co divit, lidé ničí pralesy od jak živa, každý spálený strom je ještě víc rozzuří. Najednou jsem si všiml že už nějakou dlouho dobu stoupá se svými průvodci nahoru po přírodních schodech, mezi korunami stromů. Cíl jeho pouti se pravděpodobně chýlit ke konci. Když Orken došlápl na poslední schod otevřeli se před ním mohutná zelené vrata, kterými se dostal do síně plné Erenů. Přímo před ním seděl na trůnu z květin jejich vůdce.

„Hlavní předností dravce není síla nebo odolnost, je to schopnost překvapit.“

- Gusiar, erenský válečník

Tichý lovecEreni jsou nejsilnější doma v pralesích. Prakticky nikdo je tam nemůže najít a tohle hlavně díky svým zelených vlasům a podobně zbarvené pokožce. V pralesích má +60% pravděpodobnost, že ho neobjeví (Ereni kteří žijí v pralese dlouho mají díky zkušenostem i víc) a +40%, že ho nenaleznou v lese. Další „tichou“ výhodou jsou polštářky na nohách. Jejich neslyšitelnost se tím rapidně zvyšuje, a proto pravděpodobnost +20%, že je nikdo neuslyší. Všechny tyto výhody se přičítají ke všem dalším bonusům (zlodějské schopnosti,...)

„Oni necítí vůči zvířatům nenávist nebo lásku, jako ostatní národy, nezabíjejí je zbytečně, ale

pouze když to potřebují, řídí se heslem zabij nebo budeš zabit.“

- Orkenův ztracený deník

Pozůstatky drápůI když přijdou o všechny své zbraně, stále se mohou spolehnout na své nebezpečné drápy. Při útoku beze zbraně mají útočnost +1.

„Neexistuje dobrý nebo špatný tvor, existuje jen živý a mrtvý tvor.“

- erenské přísloví

PRAVIDLARasa Síla Obratnost Odolnost Inteligence Charisma Výška Váha Pohyblivost Třída velikosti Rodová zbraň Eren 8-13/+1 10-15/+2 8-13/-2 7-12/-2 1-11/-3 175-220 cm 1100-1800 mn 13 B Dlouhý luk

Přesvědčeníhod 1 Zákonné dobro hod 2-4 Zmatené dobro hod 5-8 Neutrální hod 9-10 Zmatené zloOrken zuřil, byl naštvaný na sebe, na lidi a na celičký svět. Od Erenského vůdce poslal ke králi zprávy, lidé již příliš dlouho pálili pralesy, bylo to varování aby se stáhli zpátky do rozlehlých planin a je nechali být. Vysmál se mu, a s ním i celý lidský svět, nikdo z nich si nezaslouží žít, jak mohl být král tak hloupý. Jeho křížová výprava proti Erenům skončí masakrem.

Konečně stanul před tím starým rozlehlým pralesem který lidem od pradávna naháněl hrůzu. Otočil se, spatřil pole a lidská města. Na tváři se mu objevil úsměv. Pak vkročil dovnitř....

SeveřanéVzhled Seveřané, jak jim mnoho jiných národů říká, jsou lidem statným, houževnatým a vytrvalým. Muži tam běžně dosahují dvou sáhové výšky, leč i ženy měří obvykle kolem sáhu a tři čtvrtě. Že by nemohly být bojovnicemi? Nesmysl! Jsou štíhlé, avšak silné zadosti. Jenomže mají své vlastní starosti…

Seveřany zdobí dlouhé světlé vlasy a zastřihnutý plnovous. Mají v oblibě plést si do nich všelijaké možné korálky a jiné dekorativní nesmysly – tedy alespoň pro mne jsou to zbytečnosti. Mnoho jich má hluboké a prozíravé oči, jistěže to ale není podmínkou. Zato však mají všichni zcela do jednoho bledší pleť, než jejich příbuzní – barbaři. Ti si určitě žijí v teplejších podmínkách, nežli na ledovcových pláních a chladných severních skalách. Ale zpět ke vzhledu…

Ti jejich lovci, řemeslnící a válečníci mají vskutku fyzičku! Žít někde ve sněhu, kolem vás zamrznutá jezera a majestátní hory… A vtom ulovit losa. Nic jednoduchého, potřebujete k tomu opravdovou výdrž a ovšem že i sílu.

Podle toho také vypadají. Mocné paže obdařené nadlidskou silou a mohutnými bicepsy. Celkově svalnatá postava a vystouplá hruď. K tomu vysoká postava a v neposlední řadě i rychlé a vytrvalé nohy.

Ženy jsou na tom podobně; jsou přizpůsobeny k drsnému prostředí a zdatné v běhu. Jen menší, ne tak robustní a samozřejmě mnohem pohlednější.

Seveřanští muži nosívají obvykle jednu až dvě vrstvy zvířecích kožešin. To pokud chodí na lov, či jsou prostě ve vesnici a pracují tam. Je to teplé, leč vyžaduje to vcelku náročné a zdlouhavé zpracování. O to se však starají ženy…

Něco jiného je, jakmile jdou Seveřané do boje, ať už to je jen kmenová šarvátka či doopravdová bitva. To se nejprve obléknou do lehké košile podobné tunice, načež přes ni přehodí a upevní drátěnou košili – podobnou známému kroužkovému brnění. Následuje již nanejvýš jedna vrstva oblečení a to pár lehčích zvířecích kožešin na choulostivá místa (skutečně si dávají pozor na to, aby nenachladli).

Nu a je hotovo. Už se mohou jít bít se svými soukmenovci nebo nějakou horskou havětí.

Jejich rysy jsou podobné těm barbarským. Jen co je pravda, nejsou tak pohlední jako sliční elfové či ušlechtilí muži z rodu lidského. Jejich obličeje nabírají poněkud chladných výrazů. Nelze jim odepírat právě proto jejich krutost, jež povstává ze samotných bojů a krveprolití. Zachovávají chladnou hlavou v ošemetných situacích, ale v jejich očích plane oheň bojechtivosti.

Zvláštní to lid. Nicméně velice zajímavý.

- Kronikář a učenec Eneus, jimi zvaný „Jižní Posel“

Mnoho věcí bylo řečeno mladým Eneem a i když se nechal v jistých úsecích nepatrně unést okolnostmi, zpravil nás o všem podstatném. Půl roku strávil ve společnosti národa Seveřanů, pochytil mnoho nových poznatků, zaznamenal pro nás jejich bohatou náboženskou kulturu – podle jistých lidí možná pohanskou. Jeho poznatky jsou však jen takovým zpestřením, hlavní jsou věcné údaje a parametry seveřanského lidu.

Historie Není tomu dlouho, co se pár barbarských kmenů vydalo do severních zemí. Někdo by si mohl pomyslet, proč tak učinili. Odpověď je nabíledni: opravdu mohutná teritoriální území. Nejtěžší bylo začít se stavbami nových obydlí. Plán byl následovný:

Mohutná pohoří jim poskytnou trvalé útočiště. A zároveň bezpečné. V obrovských jeskyních začaly vznikat osady a zpočátku se dařilo, avšak brzy se ukázali další obyvatelé hor – nejen zarudlí trpaslíci a horští skřeti, ale i obři. Výjimkou nebyli ani ledoví draci.

Bojovní barbaři nechtěli přijít o teplé jeskyně, a tak začala smršť barbarských útoků. Trpaslíci se stáhli, skřeti si příliš nevyskakovali. Leč obři vyháněli barbary ze skal a když se objevil nějaký ten drak, o to pro nové osadníky hůře.

Brzy padlo v těchto horských šarvátkách mnoho válečníků, dokud se barbaři nestáhli. Neměli ale kam jinam, než do ledovcových plání a zasněžených údolí. Tyto oblasti se tak staly jejich brzkou domovinou.

Barbaři dokonce přišli na skryté výhody; zaopatřili si vesnice a pevnosti v údolích, zatímco zamrzlá jezera začali používat jako zdroj potravy, vody, avšak i taktických bojových pozic. Stačilo vysekat několik děr do ledu – pro vodní živočichy – a někde led jen naklepnout. Tím si vytvořili obranné plochy proti nepřátelům a mnohé pasti související s vodou a ledem. Z druhé strany byli kryti mohutnými pohořími. To vše samozřejmě zůstává dodnes. Stejná domovina, stejné taktické a obranné funkce.

Dnes ti barbaři tvrdí, že jejich králové jsou polobohové, nejchrabřejší válečníci vznikli z kamene tvrdého jako diamant a obři jsou obludní démoni, kteří mají za úkol pouze ničit a rozšiřovat ledová království. Je to úsměvné, ale kdybyste tam byli tak dlouho jako já, uchvátilo by vás to neméně než mne. Každý národ má dle mého názoru legendy a božstva, stejně tak Seveřané.

Způsob života a obživy Potrava: Jsou tři možnosti obživy. Jedna z nich je rybolov. Jak již bylo řečeno, Seveřané vysekávají do jezer díry, aby mohli vodní živočichy chytat, avšak aby i ti mohli dýchat. Tímto způsobem mají o rybí stravu postaráno. Ví, že je to nezbytný doplněk běžné potravy.

Sem tam se v údolí objeví nějaký kopytník či šelma. To je dalším způsobem lovu zvěři, avšak mnohem důležitější jsou hvozdy. Nedaleko, blízko hor, leží obvykle rozlehlé severní lesy, kde jsou koruny stromů zdobeny leskle bílým sněhem a kde žijí losi a rysi. Časně ráno se vydá skupina lovců do těchto hvozdů a naloví dostatek tamní fauny.

Třetím způsobem jsou hory; horské kozy, kamzíci, medvědi a ptactvo. Ze všeho je maso, navíc z medvědů dostatek kožešin, z ptáků peří na šípy.

Způsob života: Muži: Seveřanští muži tráví čas lovem, boji, , zemědělstvím, kovářstvím, řemeslnictvím i stavebnictvím. Díky dostatku vody, dřeva i kamení patří jejich opevnění mezi ty nejmajestátnější. Kolem hradů hloubí příkopy (někdy ani z důvodu blízkého výskytu jezera nemusí), většina domů je tvořena ze dřeva a královská pevnost celá z kamení. Brána železná, neboť Seveřané jsou i kutači a dovedou zpracovávat železnou rudu – jak ve stavebnictví, tak v kovářství.

Jsou to také oddaní pobožní a služebníci bohů; přinášejí jim takřka obden krvavé oběti. V době války jsou oběti bohům dvojnásobné.

Seveřané dělají ovšem ještě jednu věc: zotročují. Ať už ve prospěch zemědělství, stavebnictví, kutání či bojů. Ani ne tak humanoidní rasy podobné lidem, ale spíše divoká zvířata, šelmy, trolly a jiné podobné bytosti. Pokud se shromáždí velká skupina dobře vyzbrojených válečníků a lovců, dokážou chytit i menšího draka (horského, lesního či ledového). Zpravidla je to však zbytečné a čítá to nepěkné ztráty na válečnících a lovcích. Proto raději volí odchycení jednotlivých obrů, neboť ti jsou pro práci i boje praktičtí.

Ženy: I ženy mohou být válečnice a lovkyně, avšak povětšinou se zabývají zpracováním kožešin, vařením (jednoduše řečeno „zpracování potravy“) a jiným podobným záležitostem. Jejich další činností je rodit budoucí válečníky či budoucí pohledné ženy.

Ač se to může zdát zvláštní, ženy jsou o něco málo inteligentnější, a proto zastávají role kněžek božstva. To jen dokazuje, že role mužů a žen jsou vyvážené, nikdo není na vyšším postavení.

Hle, kam se to dostáváme. Do civilizovaných končin! Stejné postavení na straně žen i mužů, to se mi zdá vskutku chrabré ze strany válečníků. Jen se podívejte na barbary, všelijaké možné nomády a jiné podobné národy. S tímhle se tam rozhodně nesetkáte.

Zejména mne uchvátil způsob jejich jezerních obranných pozic. Musím se usmát nad tou představou, jak po ledě přechází skupinka trollů, či nepřátelská armáda. Jen Seveřané totiž vědí, kudy mohou jít a kudy zase ne. Je to postavené na bázi pěšin. Oni vědí, kde se nepropadnou a kde zase naopak. Takový systém je opravdu úctyhodný a dokazuje jen to, jak jsou Seveřané národ lstivý a zručný.

Božstvo Zde se dostáváme k nespecifičtějšímu znaku Seveřanů – božstvu. Zde jsou jejich nejdůležitější bohové:

Odin: On jest tajemným bohem, jenž dal dle názoru (a víry) Seveřanů světu dar poezie a kouzelných run. Při hledání moudrosti prý přišel podle legend o jedno oko. Je to nejvyšší ze všech bohů. Má dva havrany: Paměť a Moudrost (Hugin a Munin) – tak se nazývají. Oni jsou Odinovi úhlavní poslové a zpravují ho o všem nevídaném, co spatří. Je pánem Valhally a bývá často obklopen válečnicemi nazývanými Valkyrje.

Frigg: Ona jest Odinovou ženou. Podle bájí má svůj vlastní palác, kde sedí a přede vlákno, z něhož tvoří mraky.

Loki: On jest lstivým a zrádným polobohem (zpola bohem, zpola obrem). Je zlý a díky své

lsti způsobil, že byl miláček bohů Baldur probodnut větvičkou jmelí. Je také bohem ohně a dříve byl i on oblíbeným, dokud nezpůsobil Baldurovi újmu na zdraví. Je pokrevním bratrem Odina.

Thor: On jest bohem hromu, lidu se chová přátelsky. Seveřané věří, že v nouzi se vždy mohou obrátit na Thora, boha – válečníka. Ten se v legendách proslavil boji s obry se svým kouzelným kladivem Mjölnirem.

Frey: On jest bohem, jenž zajišťuje blahobyt a plodnost lidí i zvířat. Často se na různých slavnostech připíjí na jeho počest. Jeho sestrou je bohyně plodnosti a erotiky Freya.

V seveřanských bájích vystupuje i mohutný vlk Fenrir, jenž svádí mnohé boje s bohy. Ale i přesto si jej váží a natolik se ho obávají, že mnoho Seveřanů chodí do boje s vlčím skalpem na hlavě a dokonce i jemu přinášejí krvavé oběti.

Božstvo znamená pro Seveřany hodně. Na jeho počest se staví mohutné kamenné chrámy, kde jsou chrámové kněžky, které se starají o krvavé oběti a o celkové uctívání bohů.

Bylo vskutku barbarské, jak přinášeli bohům rozsekaná zvířata a jejich vnitřnosti. Oltáře potřísnili jejich krví a vnitřnosti rozházeli po síni. Maso bylo opečeno a snědeno vrchním knězem (kupodivu to byl jediný muž – kněz a ještě k tomu na nejvyšším náboženském postu).

Ale pozor, tím to nekončí. Šlo-li se do války, obětovali dokonce lidské či jiné humanoidní zajatce! Nejčastěji Fenrirovi a Thorovi, jak jinak. Ovšem těm jen bodli ostří do srdce a tím to naštěstí haslo.

Na druhou stranu je jejich božstvo fascinující. O čem mohou hovořit jižní barbaři či lidé? Takřka o ničem. Jejich náboženství je chudé a občas posmutním, když pomyslím na to, že jsem člověk. Ještě jednou opakuji: úchvatný národ s úchvatným náboženstvím!

Hierarchie a třídy Seveřané mají spoustu kmenů, kde každému vládne náčelník, avšak když se spojí, tvoří jedno velké a rozlehlé království. A tomu vládne jeden moudrý a silný král. Může se to zdát zvláštní, ale v každém kmeni/osadě má vrchní kněz (také jinak šaman) takřka stejnou pravomoc jako náčelník. Na svých bedrech má povinnosti kněze, šamana, mudrce a proroka zároveň.

Vojenské uspořádání: V každém kmeni je zhruba na pět set obyčejných řádových bojovníků. Často nosí dřevěné (jen zřídkakdy okované) štíty a kopí. Mohou mít u pasu i jednoruční meč. Nadále obsahuje kmen padesát náčelníkových družiníků/gardistů. Ti jsou oděni do kroužkových košilí, nosívají na sobě spoustu válečnických tretek a dekorací, a bývají potetovaní. Bojují válečnými sekerami.

Nakonec jsou zde poslední válečníci: seveřanští berserkeři. Je jich pouze deset, zato jsou to hrůzostrašní bojovníci. Odvážní, silní a fanatičtí – hnáni hněvem svých bohů, neboť oni jsou zapřisáhlými náboženskými zbrojnoši. Pokud jsou v síni chrámu, jsou oděni pouze do kožešin. Jdou-li do boje, nasazují na sebe plátovou zbroj a pověstné hrůzu nahánějící přilby; mají dlouhé býčí rohy vražené do kovu a zakrývají plátem téměř celou válečníkovu tvář. Běda těm, kteří podceňují seveřanského berserkera v boji.

V hlavní králově pevnosti je celé vojsko trojnásobné. Tedy na tisíc a půl bojovníků, sto padesát gardistů králových a třicet berserkerů.

Viděli jste někdy ty berserkera? Viděli? Jestli ne, tak nehodnoťte předem. Ještě den poté mi vlasy stály hrůzou na hlavě, jako ztuhlé. Jsou to opravdoví fanatici, kteří slouží jen nejvyššímu knězi a svému božstvu – a samozřejmě i králi, ovšem. Mají tváře potřísněné krví svých nepřátel!

Gardisti jsou obávaní válečníci, elita řádové armády. Třeste se, když jsou na pochod. Dusot jejich železných bot vám bude ještě dlouho znít v uších! A na přilbách mají ostré kovové hroty, na nichž jsou naražené usekané skřetí hlavy! Ať se propadnu, jestli se mýlím…

Na druhou stranu se jedná o disciplinovanou armádu, není to žádná obyčejná barbarská cháska. Obouvají si železné boty s ocelovou špičkou a mají kvalitní zbraně. Každá kněžka se může cítit v bezpečí, když její chrám hlídá na padesát řádových válečníků a deset pobožných bersekerů, kteří za ně život položí!

Prosté obyvatelstvo: V každém kmeni je zhruba tisíc obyvatel (počítaje bez armády). Kolem čtyř set mužů (lovci, řemeslníci, stavitelé, dřevorubci i kutači) a zbytek jsou ženy, děti a stařešinové.

Průměrná rodina čítá na osm jedinců (samozřejmě je to číslo pouze orientační, ke kterému se došlo vypočítáním průměru). Z toho tři generace: muž a jeho choť, děti (zhruba kolem čtyř dětí) a jejich prarodiče.

Děti jsou většinou cvičeni v boji již od svých šesti let. Trénují ve fyzickém kontaktu (podobné řeckořímským soubojům) a se dřevěnými náhražkami opravdových zbraní. V deseti letech mohou poprvé sevřít v rukou doopravdovou zbraň a dokonce s ní cvičit v boji. Ale až teprve ve dvaceti jsou bráni jako válečníci, jenž prošli výcvikem.

Ovšem ne každý volí dráhu bojovníka a Seveřané to respektují. Někdo se vydá na dráhu chrámového kněze, což jej předurčuje k tomu, aby se stál později čarodějem. Jiné láká svět temných hvozdů, lesní svět a magie. Ti mají šanci stát se hraničáři. Ovšem málokdy najdete Seveřana zloděje, či Seveřana alchymistu. Seveřané totiž nepracují za žádných okolností s lektvary a jinými směsi, ba i řemeslo zlodějské se jim příčí. Každý lupič je hanebník, jenž okrádá svůj lid. Čeká jej nemalý trest, je-li odhalen.

Zákony: Ano, i zákoníky jsou Seveřany uplatňovány. Provinilci musí pykat za své hanebné počínání a jak jinak, než tvrdými tresty. Zde jsou stupnice: (od nejmenšího trestu po nejvyšší)

Seveřan ukradl jistému soukmenovci surovinu, či menší obnos mincí. Bude-li odhalen, přizná-li se či ho někdo udá, bude muset vše vrátit a ještě k tomu bude muset celý den pracovat – pro toho, koho okradl. Všichni jsou spokojeni: zloději nebude způsobena žádná újma na zdraví a okradený muž využije jeho sil a třeba ho pošle na den do hor – kutat. Jak praktické. To samé provede cizinec. Trest dní nucených prací. Seveřan vykrade svému soukmenovci celý dům, či ho dokonce vypálí. Dostane tedy deset ran bičem na záda, načež se odporoučí na dva týdny nucených prací.

To samé provede cizinec. Výsledek - patnáct ran bičem, měsíc nucených prací. Znásilnění, fyzické napadení a následné omráčení, veřejná urážka nejvyššího stupně či dokonce vražda jiného prostého obyvatele. Jaký je trest? Půl rok nucených prací a navíc dva měsíce ve vězení, s minimem jídla i pití. Někdo zabije králova gardistu. Trest - spousta ostří mečů. Prostě viníka probodají skrz naskrz, dokud nevydechne duši. Atentát na náčelníka či krále, leč nepovedený. Trest vyhnanství. Viník je odvlečen polonahý do hor či hvozdu, u sebe má jen dýku. Za prvé tím Seveřan ztrácí svou čest a hrdost, za druhé: zkuste si tipnout, jak dlouho asi přežije. Povedený atentát: viník je odvlečen na rok nucených prací, následně je mučen a pak i popraven. To byly takové zajímavé perličky ze života Seveřanů, aneb zákony (související s následnými tresty).

Jen pro zajímavost: království je pouze jedno (království Seveřanů, tak jest nazýváno), přičemž čítá přibližně na dvacet kmenů.

Není to moc velké království, jen co je pravda. Avšak silné a výdržné. A dokonce má zákony… Zda-li mají jižní barbaři zákony, hm? Podle mne nemají. Prostě si řeknou, že je vhodná chvíle, a viníkovi useknou hlavu. A jedno, co provedl.

Ale pozor! Z vyprávění jednoho družiníka jsem odvodil, že i zde byly výjimky. Bylo to nějak takto:

Kněží Argnus bydlel již dvacet let ve svém chrámě, kde provozoval rituály na počest božstva. Bylo to jeho jediné bydliště a jeho jediný úděl na tomto světě. Jenže v tu dobu byl v tamějším kmeni náčelníkem Ividan, prohnaný a všemi démony sžíraný válečník. Byl to jeden z mála nevěřících, jenž opovrhoval božstvem, a dokonce se domníval, že by se chrám vyjímal jako krásný nový palác obklopen tak krásnou zahradou. Umanul si, že vyžene kněžky i vrchního kněze Argnuse, a tak vzal dvacet plně ozbrojených mužů, se kterými se vydal ke chrámu.

„Argnusi, jsi vyhoštěn ze svého útočiště. Nemáš právo cokoli namítat na svou obhajobu!“ vychrlil náčelník knězi rovnou do očí. Užuž se chtěl vrhnout do majestátního stavení a rozbít veškeré tamní sošky a skvosty, když jej kněží zadržel.

„Rozmysli si dobře to, co děláš, Ividane. Víš, co nyní děláš? Víš, jak si počínáš? Ty se rouháš!“ Leč náčelník se mu pouze vysmál a rozkázal svým mužům, ale toho blázna vyhodili z chrámu. Avšak vysoký kněží přiskočil k Ividanovi a probodl mu rituální dýkou hrdlo, načež se válečník skácel k zemi.

„Již ani krok, poslové rouhačství!“ okřikl náčelníkovi družiníky. „Nebo se uskuteční velká věštba Odinova, jež vrhne na naši zem zkázu a prokletí!“

S těmito slovy odešel a vojáci nebyli s to se hýbat. Až teprve po několika minutách odtáhli tělo bývalého náčelníka. A vrchního kněze Argnuse nepostihl žádný trest, ba ani žádná podmínka. Žil dál ve svém chrámě, dokud nezemřel na stáří.

Jazyk Seveřané pochází z národa barbarů a ani k lidem nemají daleko. A proto nemají svůj vlastní specifický jazyk; mluví drsněji nežli lidé a jejich přízvuk je o něco jiný, avšak hovoří obecnou

řečí, takže není problém se s nimi normálně domluvit.

Měl jsem strach, neboť jsem nikdy o žádném seveřanském jazyku neslyšel. Jak jsem se s nimi tedy mohl domluvit?

Abych řekl pravdu, naše první shledání bylo spíše komické. Ihned jsem vychrlil několik základních elfských frází – jen co jsem znal – a následovalo i pár slov – ach, já jsem takový hlupák – v lámané a chraplavé skřetí řeči. A oni? Neubránili se srdečnému úsměvu. Ještě dodnes se nad tím uculuji.

Zvláštní schopnosti Seveřané jsou adaptováni k žití v chladných oblastech. To sice nic významného neznamená, zato to však má jeden menší výsledek - průběhem času se z nich stal lid natolik odolný vůči chladu, že se u nich vyvinula jistá odolnost oproti magii, jež má cokoli společného s chladem a mrazem.

Jejich zranitelnost je tedy CH 2/3.

Parametry Výška: 180 – 230 coulů. Váha: 1400 – 2600 mn. Třída velikosti: B – C Rodová zbraň: Válečná sekeraCo se týče vlastností podle ras, jsou na tom Seveřané téměř stejně jako barbaři. Jen obratnost je o něco vyšší: 9 – 14.

To samé platí pro tabulku oprav, pouze u obratnosti není žádný postih (0).

TorloniZálkadní údaje„Ať kostky zachřestí!“

Tabulka vlastností Torlon Oprava Síla 7-12 -1 Obratnost 8-13 -1 Odolnost 9-14 -1 Inteligence 9-14 0 Charisma 7-17 +1 Tabulka přesvědčení ZkD 1 ZmD 2-3 N 4-6 ZmZ 7-9 ZkZ 10 Ostatní parametry Výška 175-205 coulů (cm) Váha 1200-2000 mn (60-100 kg) Třída velikosti B Základní pohyblivost 9 Rodová zbraň kord (viz níže) Postřeh mechanismus +10%

Vzhled„Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, čí hříva je nejkrásnější.“

Na první pohled jsou torloni podobní lidem, jsou jen nepatrně vyšší a o dost štíhlejší. Jejich postava rozhodně není svalnatá, maximálně může působit šlachovitým dojmem. Pohybují se spíše pomalu a rozvážně, ale s nepřehléhnutelnou elegancí a šarmem, nejsou však nijak mrštní a pokud jsou donuceni k rychlým pohybům, tak vypadají spíše neohrabaně.

Pleť mají jemnou, hladkou a opálenou s mírným nádechem do tmavě červena. Obličej vejčitý, oči malé s hustými řasami a krátkým obočím. Nos je nevýrazný stejně jako ústa s úzkými rty. Tváře mají vždy holé, vousy jim nerostou a u uší už tak drobných jim chybí dolní lalůček. Nejzvláštnější a snad i nejkrásnější jsou jejich vlasy: Jsou velmi jemné a husté, svou strukturou trochu připomínají kočičí srst. Přestože nikdy nedorostou větší délky než asi šesti coulů, tvoří impozantní hřívu, která začíná asi coul až dva nad obočím, prochází těsně nad ušima a vzhledem k tomu, že roste i ze zadní části krku a ze zad, tak končí až mezi lopatkami, někdy i trochu níže. Barva vlasů není jednolitá, nýbrž tvoří jakési různobarevné proužky, které jsou pro každého jedinečné. Barva proužků může být v podstatě libovolná, nejčastější jsou různé odstíny hnědé a šedé, ale mohou být i zrzavé, žluté, šedivě modré a samozřejmě i černé a bílé. Vlasy jsou největší chloubou každého torlona nehledě na pohlaví, často si je myjí a pročesávají, ale nikdy je nestříhají ani nebarví. Ostříhání patří k nejhorším trestům a

holohlaví chodí jen otroci a to libovolné rasy. Pokud má otrok i vousy, oholí i je (naštěstí se moc nestýkají s trpaslíky). Obarvení může být bráno také jako druh trestu, protože torloni jsou na své vlastní barvy velmi hrdí a dobrovolně si je měnit nehodlají.

Ženy jsou velmi podobné mužům, velký vliv na to má jemný vzhled obou pohlaví, stejný typ účesu a také to, že mají relativně malá ňadra, ta se zvětšují jen během kojení. Svoji roli v podobnosti pohlaví hraje také naprostá rovnoprávnost v téměř všech oblastech života a podobné oblečení.

Oblečení„No, co na mě koukáš, jako kdybych byla nahá?!“

Základními materiály pro výrobu oblečení jsou bavlna a hedvábí. Jsou jednou z mála ras, která dokáže hedvábí vyrábět a zpracovávat a to v docela velkém množství. Žádné oblečení se totiž neobejde bez alespoň nějakého hedvábného doplňku a bohatí z něj mají vyrobené těměř celé šaty. Látka je vždy velmi tenká a jemná, někdy téměř průsvitná, že jsou přes ní proti světlu vidět obrysy těla.

Vlastní střih šatů je velmi jednoduchý, jde o prosté roucho bez rukávů sahající až na zem, v pase převázané širokým páskem uvázaným na boku, jehož volné konce končí až někde v úrovni kolen. Šaty mají na zádech výstřih hluboký tak, aby nebyly zakryty vlasy. Mužské a ženské oblečení se liší jen v některých detailech. Ženské šaty mají úzká ramínka a výstřih i vepředu (jen decentní, rozhodně ne tak hluboký jako ten zadní), kdežto mužské jsou vpředu až ke krku a ramena zakrývají téměř celá. Důležité jsou také barvy, muži dávají přednost sytým tmavým a lesklým barvám, kdežto ženy mají radši světlejší odstíny působící více měkce. Bílá je pro obě pohlaví vyhrazena pro slavnostní účely.

Ke standardnímu rouchu patří také šátek z ještě tenčího materiálu než vlastní šaty (v podstatě průhledný). Jedná se o třícípý kus látky, který se nosí přehozený přes levé rameno, jedním cípem zakrývá celou paži a dva zbývající se pak uvazují u pasu. Bohatší občané nosí i plášť ze silnější tkaniny zapínaný kolem krku a sahající až na paty. Plášť je bohatě zdoben výšivkami a samozřejmě má i podobný výstřih jako šaty.

Torloni často chodí bosi, pokud používají obuv, pak jen obyčejné lýkové sandále. Zásadně ale nepoužívají žádné pokrývky hlavy, a to ani v boji. Jsou totiž hrozně marniví a dbají na to, aby jim neustále byly vidět vlasy.

Povaha a vystupování„Tak na tomhle se opravdu shodnout nemůžeme!“

Na první pohled vypadají torloni většinou velmi mile, pokud se tím však někdo nechá oklamat, tak může zažít nepříjemné překvapení, až si s nimi promluví. To ale není stoprocentně zaručeno. Jednak se umějí výborně přetvařovat a navíc, být milý je jejich přirozená vlastnost. Tak se chovají ke svým druhům a ke každému, kdo s nimi ve všem souhlasí, ovšem musí souhlasit doopravdy a ne jen na oko, přetvářku poznají stejně dobře, jako ji používají. V případě, že vás považují za přítele, tak jsou skvělými společníky, jsou hovorní, vyprávějí skvělé příběhy, jsou vtipní a vědí kdy přestat. Své přátele často zvou do svých domovů, kde je zadarmo hostí i několik dní.

Tak to byl ten příjemnější případ, který je ovšem velmi řídký. Mnohem častěji každý po

několika větách rozhovoru zjistí, že jsou velmi fanatickými zastánci svého názoru na život, vesmír a vůbec a jsou ochotni se bít s každým, kdo by s nimi chtěl třeba jen polemizovat. Kritickými tématy bývají náboženství, politika, rodinný život, práce a vztah mužů a žen. Vyhnout se těmto ožehavým věcem však není vůbec jednoduché, protože v tomto ohledu nejsou příliš taktní a podobnou otázku sami nadhodí při první vhodné příležitosti a vyhýbání se odpovědi považují za nepřípustné. Každého s jiným názorem považují za svého osobního nepřítele i za nepřítele celého svého lidu. Kvůli tomuto postoji si torloni vypěstovali vůči jiným rasám přirozenou nedůvěru, která často přechází v agresivitu. Jednání s nimi je proto velmi obtížné a často ztroskotá na úplných maličkostech, které vůbec neměly být předmětem diskuse.

Vyhraněný názor na to, že všechno torlonské je správné a jinak to nejde ovšem neznamená, že by to v jejich společnosti perfektně fungovalo. Tak to možná vypadá navenek, ale uvnitř to skřípe stejně jako všude jinde. Torloni jsou mezi sebou ochotni tolerovat menší odchylky, a tím způsobem se také jejich společnost vyvíjí, a větší odlišnosti tvrdě trestají. Tedy pokud se dostanou na veřejnost, zažitou praxí je však problémy ututlávat v co nejužším kruhu a postupně se opět vrátit k normálu.

Původ„...a jen slunce, vítr a písek bodající do očí...“

Torloni jsou rasou původně vzešlou z pouště. O svém původu toho ani sami moc nevědí. Traduje se, že jejich minulost byla tak smutná a krutá, že si ji raději nepřipomínají. Kolují legendy o tom, že jsou to jen vyhnanci z daleko mocnější říše v srdci pouště, která už byla dávno zasypána pískem. Základní verze, kterou by vám snad byli ochotni vyprávět začíná však vždy až dlouhým a strastiplným putováním bezútěšnou krajinou, kde není živých tvorů ani vody, jen písek a skály ve dne spalující a v noci mrazivé. Mnoho jich zemřelo cestou a ti kteří přežili, byli zmoženi horkem, suchem a vysílením.

Nakonec však dorazili na úpatí hor, které zadržovaly vláhu a tam se usadili. Nejprve to bylo jen pár osad, které se však postupně rozrůstaly, až obsáhly velkou část hor, která nebyla ani příliš blízko chladným vrcholkům ani příliš blízko horké poušti pod nimi. Vznikla veliká města a rozlehlé zemědělské plochy napájené krátkými a prudkými řekami, které stékají z hor a před příchodem torlonů se ztrácely v písku pouští.

Náboženství„Tak tebe chrání Bůh? Tak to jsem zvědav, jestli tě ochrání i teď!“

Jeden z hlavních problémů při komunikaci s ostatními rasami je otázka náboženství. Torloni jsou totiž zapřísáhlí ateisté a nikomu, kdo je jiného názoru nevěří. Na všechno mají své vysvětlení a i když je zjevně mylné, tak si za tím stojí. Říká se, že ztratili svou víru v době, kdy museli putovat pouští a bojovat o holý život s nástrahami přírody, nikdo jim nepomohl a za vše museli zaplatit velmi draho nezřídka vlastními životy.

Možné však je, že některý z bohů jim poskytl pomoc a do cesty jim postavil právě ony hory s relativně příznivými podmínkami, i když ani tam to z počátku nebylo jednoduché. Další vhodné místo bylo totiž až několik set mil dále a těžko říct, zda by tam vůbec dokázali dojít.

Společnost„A jak je to vlastně s tím... jak tomu říkáte... manželstvím?“

Jak již bylo zmíněno výše, základem torlonské společnosti je absolutně rovnoprávný vztah mezi muži a ženami dovedený fakticky do extrému. Ale torloni jsou na tento stav zvyklí (přece jenom trvá již několik století) a tak jej berou jako normální a již neexistují žádné kvóty, určující kolik žen a mužů musí vykonávat určitou činnost. Jen cizinci pak jen může přijít divné, že některé ženy pracují v lomu a muži se mezitím starají o jejich děti.

Rodinný život je ale trochu jiný než je obvyklé. Všichni, kteří žijí v jednom domě (patnáct až třicet obyvatel) jsou vlastně jedna velká rodina, která má společné vše včetně partnerů a tím pádem i dětí. Odrostlé děti „rodinu“ opouštějí a hledají si novou, která je přijme k sobě.

Práce je organizována podobně jako rodina. Každá dílna, hospodářství, společnost, živnost, podnik... (říkejme tomu souhrnně „cech“) patří všem pracovníkům a ti se podle svých zásluh dělí o zisk nebo o případnou ztrátu. Jedná se v podstatě o společnosti s podílným vlastnictvím. Některé cechy mají třeba jen tři členy, úplní soukromníci jsou však vzácní. Uchazeč o práci musí složit určitý minimální obnos, kterým si svůj podíl koupí (zaplacený třeba i prací zadarmo po určitý čas), a který je činností cechu zhodnocován a v případě jeho opuštění dohodou je vrácen původnímu majiteli. Přesto není pracovník odměňován podle velikosti svého podílu, ale podle práce, kterou opravdu vykonal. Velikost podílu určuje jen rozhodovací právo na řízení cechu.

Běžný týden má pět dnů (podle prstů na ruce), z nichž čtyři jsou pracovní a jeden volný. Zajímavé je, že tento volný den si každý může zvolit jinak, samozřejmě po dohodě s rodinou a cechem. Z toho vyplývá, že se ve většině případů pracuje v každém cechu nepřetržitě, výjimkou mohou být jen svátky. Den volna ovšem neznamená, že by dotyčný nic nedělal. Má totiž povinnost se postarat o potřeby rodiny. Delší dovolená přichází v úvahu jen po dohodě s cechem. Právo na uvolnění z práce mají jen ženy v posledních měsících těhotenství (přesně to závisí na vykonávané práci) a během kojení.

Poněkud jinak také funguje městská nebo státní správa. Ta je tvořena sborem zastupitelů volených každých pět let. Do zastupitelstva se ale dostanou jen ti, kteří seženou pro město či stát nejvíce peněz do městské/státní kasy. Kandidáti mohou samozřejmě přispět sami, ale hlavní část je vybrána od občanů formou jakési sbírky podobné dnešním volbám. Každý věnuje určitou částku ve prospěch svého favorita a výše této částky pak odpovídá váze jeho hlasu. Z toho vyplývá, že stát získá jednorázově velkou sumu a žádné další daně většinou nejsou potřeba.

Pokud by někoho zajímaly podrobnosti voleb/sbírek, tak tady jsou:

Účast je povinná a každý musí nějakou minimální částku věnovat. Dar je anonymní, ví se kdo daroval kolik, ale už ne komu. Každý oznámí komisi, kolik chce dát, ta si to zapíše, vydá příslušné žetony a ty pak „volič“ za plentou vhodí do příslušné truhly. Reálně se to vybere až později podle zápisu. Je možné hlasovat i pro několik kandidátů tak, že se žetony rozdělí do několika truhel. Stát (město) ví, kdo přispíval kolik a když se mu zdá, že někdo příliš škudlil, tak se na něm povozí. Slušný prostor pro korupci, ale celkově to docela funguje.

Bydlení„Co blázníš, nemůžem se přestěhovat, víš kolik stojí ve městě dům, do kterého bychom se všichni vešli?“

Torloni žijí nejčastěji ve velkých městech, kde si stavějí několikapatrové domy z hlíny cihel a kamene. V každém domě bydlí bydlí jedna rodina o patnácti až třiceti členech často společně společně s několika domácími zvířaty. Kdo si jako domácí zvíře představuje psa nebo kočku, tak sice může mít pravdu, ale asi bude překvapený, pokud uvidí partu malých dětí, hrajících si třeba se lvem nebo podobnou šelmou. Lva si sice může dovolit jen bohatá rodina (hodně toho sežere), ale není to zas tak řídký jev.

Vlastní dům má nejčastěji čtvercový, obdélníkový nebo šestiúhelníkový půdorys. V každém rohu domu stojí masivní sloup zakončený oblou hlavicí končící asi půl druhého sáhu nad plochou střechy. Střecha je plochá se snadným přístupem zevnitř obehnaná nízkou zídkou. Slouží jako veranda pro odpočinek nebo společnou zábavu. Vnitřní uspořádání domu je poněkud zvláštní, nejsou to oddělená patra, ale navzájem se prolínající úrovně. Uvnitř je relativně málo dveří, vlastně jen na záchod a do spíží. Nejnižší obytná plocha (níže bývá ještě sklep), jakási přízemní hala, se nachází asi půl sáhu pod úrovní země a vzhledem k tomu, že je relativně chladná, slouží jako společná ložnice pro polední spánek (ano, po obědě - během toho největšího vedra - většinou tak tři hodiny spí). V noci se spí v jiných částech domu. Celý dům je velmi dobře prosvětlen velkými obloukovými okny s dřevěnými žaluziemi, v noci se jako zdroj světla používají voskové svíce, olejové lampy a lampy na magickém principu.

Když už byla řeč o záchodech, tak je třeba zmínit, že města mají velmi kvalitní systém kanalizace i s jakousi přírodní čističkou, sloužící zároveň jako výrobna hnojiva. S rozvodem vody je to podstatně horší, protože čistá voda je vzácná, ale i tak je na každém náměstí veřejná kašna s pitnou vodou.

Mimo města je osídlení podstatně řidší a jen v zemědělských oblastech vznikají menší osady. Život v nich a způsob bydlení se ale téměř neliší od toho ve městech.

Peníze a obchod„Za deset velbloudů a tři barbarské otroky chceš dvě libry železa? To ani náhodou, okrádat se nenechám.“

Hory ve kterých torloni žijí jsou velmi chudé na veškeré kovové rudy a podle toho také vypadají mince - jsou to malé tenké plíšky z rozličných kovů s mělkou ražbou. Vyznat se v torlonském měnovém systému je poměrně obtížné, protože jak postupem času některá ložiska rud docházela nebo se objevovala nová, tak se hodnota dříve ražených mincí výrazně měnila. Pro úspěšné obchodování je tedy nutné znát dvě věci: Aktuální hodnotu jednotlivých kovů na trhu a složení různých druhů mincí.

Jedna torlonská mince váží asi 0,1 mn, tedy je desetkrát lehčí, může však mít i větší cenu než 1 zl v jiných oblastech (dá se za ní pořídit třeba slušná večeře), přestože je třeba pouze měděná.

Mezi sebou obchodují s obvyklými komoditami jako jsou potraviny, látky a nástroje, zvířata, otroci, ale také se vzácnějšími věcmi jako byliny, alchymistické výtvory a magické předměty. V obchodování jsou celkem schopní, zásadním problémem ale zůstává, že se těžko snášejí s jinými rasami a tak zahraniční obchod poněkud vázne. Existují samozřejmě skupiny osvícenějších torlonů, snažících se vydělat na vývozu a dovozu zboží, a v podstatě mají docela úspěch, zejména s vývozem hedvábí a koření, ale doma jsou považováni za podivíny a netěší se příliš velké úctě.

Obživa„Ne, děkuji, dneska si dám opravdu jen tyhle suchary.“

Navzdory tomu, co se o nich říká nebo co by se dalo usuzovat z jejich činů, jsou torloni vegetariáni. Dokonce nejedí ani žádný druh vajec. Mléko ale samozřejmě neodmítají a konzumují ho ve velkém množství a od různých druhů zvířat. Také jedí různé výrobky z obilovin, sladké ovoce (i sušené nebo kandované), ořechy a med, který přidávají snad do všeho.

Pro potřeby obyvatelstva je v okruhu několika mil od každého města intenzivně obdělávaná půda, na které pěstují hlavně obilí (odrůdy speciálně vyšlechtěné pro zdejší podnebí), ovocné stromy a palmy. Také chovají domácí zvířata pro mléko a na těžkou práci. Jako jedni y mála ovládají včelaření v úlech, které mají rozmístěny mezi poli a sady. Včelaři jsou ve společnosti velmi vážené osoby.

Ti kteří nepracují v zemědělství, se věnují řemeslu, vědě nebo magii. Tyto tři činnosti se navzájem částečně prolínají, protože vědecké objevy a magie mají podle jejich filozofie přinášet užitek co největšímu počtu obyvatel. Do jaké míry se to daří uvádět do praxe to už je složitější otázka.

Torloni nejedí maso z nějakého náboženského nebo filozofického důvodu. Pravdou je, že jejich organismus není pro zpracování takovéto potravy uzpůsoben a i když maso strávit dokáží (což většina neučiní ani v krajní nouzi), nemá pro ně přiměřenou výživnou hodnotu a způsobuje jim zažívací problémy. Potíže způsobené konzumací masa shrnuje následující tabulka, která udává co čeká torlona, pokud sní nějaké maso nebo jinou živočišnou bílkovinu či tuk vyjma mléka a výrobků z něj. Jedná se o past na odolnost, která působí na stínové životy a únavu a postihuje postavu ve všech vlastnostech (jde o postih k bonusu ne ke stupni). Projevuje se to silnou nevolností a často zvracením. Při úspěchu se počítá jako by postava snědla polovinu masa co doopravdy, při neúspěchu, jako by celý den nejedla. Postih trvá zbytek aktuálního dne a celý den následující. Je zřejmé, že slabšího jedince může konzumace masa i zabít.

Trávení masa Množství za den Nebezpečnost Stínové životy Body únavy Postih 0,1 čenu 4 0/1-3 0/1 0 0,2 čenu 6 0/1-6 0/1-3 0/-1 0,5 čenu 8 1/2-12 1/1-6 0/-2 1 čen 10 1-3/3-18 2/2-12 -1/-3 více jako 1 čen, ale automatický neúspěch

Schopnosti„Mami, mohu si jít večer hrát s Tingulem a jeho lvicí?“

Zajímavou schopností torlonů je rychlé hojení různých zranění, během jednoho dne se jim zahojí zranění za tři životy oproti obvyklým dvěma. A to není všechno, dokáží také regenerovat různá postižení, která by u ostatních byla trvalá. Nemohou si nechat znovu narůst ruku, ale mohou si uzdravit poškozené vnitřní orgány, vyléčit částečné ochrnutí nebo slepotu (pokud nejsou oči zničeny úplně). To mimo jiné znamená, že po nějakém čase jim zmizí

téměř všechny jizvy po zraněních.

Jakožto původně pouštní tvorové, i když už životu v pouši dost odvykli, vydrží relativně dlouho bez vody, bez vážnějších následků vydrží okolo osmi až deseti dnů. Za den bez vody si připočtou jen 5 bodů únavy namísto obvyklých 10. A jelikož jsou zvyklí na prudké sluneční světlo, tak jim jakékoliv světelné záření do intenzity nejsilnějšího poledního žáru neublíží a dokonce jsou odolnější proti ohni - při každém zásahu ohněm jsou zraněni vždy o jeden život méně než příslušníci jiných ras. Také jim příliš nevadí chlad, ale jen takový, jaký se v jejich prostředí běžně vyskytuje, jakmile klesne teplota pod bod mrazu, tak mohou mít problémy.

Ačkoliv jsou torloni relativně neohrabaní, jsou oproti tomu celkem šikovní při jemné manipulaci s malými předměty a různými mechanismy, na všechny tyto akce mají bonus +3 ke stupni obratnosti. Z pravidlových schopností povolání se jedná o výrobu alchymistických předmětů, zlodějské schopnosti objevení mechanismu, zneškodnění mechanismu, otevření objektu a vybírání kapes a hraničářské líčení pastí, ale lze jej využít kdekoliv je potřeba šikovných prstů jako při výrobě nebo opravě věcí, broušení, šití, kreslení, sochání, hře na hudební nástroj atd. Pokud se jedná o dovednost dle pravidel, tak mají jen obvyklý počet profibodů, ale pro hod si mohou bonus připočíst. Naopak tento bonus neplatí tam, kde se jedná spíše o rychlost, pružnost a mrštnost celého těla. Například pro hod na obranu, na útok střelnou a vrhací zbraní, hod proti šipkové pasti, šplhání atd.

Z psychických schopností je významně rozvinutá schopnost kouzlit. Některá jednoduchá kouzla se učí děti už ve škole, ale přesto umění nejlepších kouzelníků zdaleka nedosahuje úrovně lidských či elfských mistrů. Nemůže vás však překvapit, když po vás obchodník, kterého se pokoušíte okrást pošle modrý blesk. Hráči se ale nemohou těšit na to, že by třeba jejich válečník nebo zloděj mohl kouzlit, výcvik hráčských povolání je natolik specifický, že na studium kouzel nemohou mít čas - prostě podle normálních pravidel.

A ještě by bylo vhodné vysvětlit, jak je možné, že si mohou malé děti hrát s nebezpečnými šelmami a přitom se jim nic nestane. Tentokrát v tom žádná magie není. Torloni mají vrozenou schopnost zaujmout vždy tu správnou pózu, výraz ve tváři a použít ta správná gesta a posunky, aby si zvířata myslela to co si přejí. Pokud jde o ty šelmy, tak to není tak jednoduché, divoké zvíře by je samozřejmě napadlo případně by uteklo, ale s ochočováním nemají takové problémy jako jiní. Pro účely pravidel se počítá torlonům bonus +3 ke stupni charisma při jakékoliv komunikaci se zvířaty. Pokud však jde o nějakou konfrontaci s divokým tvorem nebo o komunikaci jako takovou (není to rozhodně tak jednoduché jako kouzlo Mluv se zvířaty), je mnohem lepší to alespoň částečně odehrát a bonus brát jen jako vodítko. Hráč by se mohl naučit takové základní triky jako že koně vyděsí ruka představující drápy, vyceněné zuby jsou výzvou k boji, skloněná hlava značí podřízenost atd.

Zvláštní schopnosti Léčení vlastních zranění 3 životy za den místo dvou Regenerace postižení 6-60 dnů podle závažnosti Přežití bez vody 5 bodů únavy za den místo 10 Odolnost proti ohni o 1 život menší zranění Manuální zručnost bonus +3 ke stupni obratnosti Komunikace se zvířaty bonus +3 ke stupni charismy

Dovednosti

„Ale no tak, dávejte trochu pozor, takhle si maximálně spálíte prsty. Vím, že se těšíte na přírodopis, ale praktika z levitace budou už příští týden.“

Mezi nejúžasnější dovednosti patří zemědělství. Torloni totiž žijí v horách uprostřed pouště a tam jsou podmínky pro život velmi tvrdé. V horách sice prší mnohem častěji než na okolních planinách, ve vyšších polohách jsou dokonce četná jezera, ze kterých vytékají řeky. Torloni některé tyto řeky odvádějí pro zavlažování svých polí a potřeby měst a tím ještě více vysušují krajinu pod horami. V každém případě se jim ale podařilo vytvořit rozlehlou prosperující zemědělskou oblast, kde pěstované rostliny, domácí zvířata ani samotní torloni netrpí nedostatkem vody.

K zemědělství patří také různé pokročilé technologie ať už mechanické jako čerpadla poháněná větrem, kanály, úly a stavy na spřádání látek nebo alchymistické prostředky na ničení škůdců, nemocí a plísní, které by poškozovaly úrodu. Zda má tento přístup negativní vliv na přírodu je otázka, zatím nikdo nic nepozoruje a už vůbec nikdo si nic takového nechce připustit.

Další specialitou je volný prodej magických předmětů. Nejde samozřejmě o žádné skvostné kousky, spíš o cetky nebo hračky, které mají málokdy praktický význam a navíc jsou dosti drahé, ale koupit a používat je může kdokoliv. Magie libovolného druhu je totiž praktikována jako řemeslo a ne jako vzácné a nebezpečné umění. Po pravdě řečeno, jejich znalostem je to spíše na škodu, protože tímto způsobem se k jádru věci a tím i k pravé síle magie vůbec nedostanou.

Zbraně a zbroj„Kapitáne, docházejí nám rakety a ti prašiví nomádi se už taky neudrží, asi budeme muset tasit zbraně!“

Torloni sami příliš rádi nebojují, spíše se snaží přesvědčit jiné, aby za ně odvedli špinavou práci. K tomu se jim nejlépe hodí pouštní kmeny krollů nebo lidí, kteří za nástroje a potraviny jsou ochotni udělat těměř cokoliv. A když je přitom někdo podpoří několika magickými nebo technickými triky tak bojují i s radostí. Také mohou k boji používat ochočená zvířata, ale ta jsou dobrá jen na nějaké průzkumné nebo přepadové akce a atentáty, do bitvy jsou opravdu nevhodná.

Pokud jsou sami donuceni k boji, pak nejraději bojují na dálku. K tomu účelu používají jednak obyčejné kuše a podobná zařízení, ale také mohutnější stroje schopné vrhat projektily na velké vzdálenosti. Velkou měrou se na bojích podílejí i různé alchymistické výtvory, jako jsou bomby, jedovaté plyny nebo rachejtle. Výbušné látky slouží také pro odpalování projektilů z velkých kamenných moždířů umístěných většinou někde na věži nebo na pahorku poblíž bráněného místa. Pro útok jsou podobné zbraně příliš těžké. Naštěstí pro okolní národy nemají torloni dostatek kovu pro vývoj a výrobu pušek a podobných zbraní. Funkční palné zbraně v různém stavu použitelnosti se vyskytují jen jako prototypy v některých alchymistických dílnách.

Jízdu pro boj nepoužívají, přestože chovají koně a velbloudy, nejsou totiž tak dobří jezdci, aby si mohli být jistí v sedle během divokého boje.

Boj zblízka považují za nečistý, ale pokud se mu nemohou vyhnout, tak své protivníky jistě překvapí svým šermířským uměním. Šerm tenkým kordem totiž patří k nejoblíbenějším

sportům, samozřejmě s dostatečnou ochranou a přesnými pravidly, takže ke zraněním dochází jen zřídka. Pro použití v boji se pak kordy důkladně nabrousí a jsou velmi nebezpečné. Jen nejbohatší však mají kordy ocelové, častější je kord z velmi pevného a pružného dřeva „železného stromu“ jen s ocelovou špicí (trénikové kordy nemají ani tuto špici). Kord, ať už v jakékoliv variantě je jejich rodovou zbraní. Jedná se o jednoruční bodné zbraně délky 1 s parametry z následující tabulky.

Torlonské kordy ÚČ/útoč. obrana typ váha poškození ocelový 4/+1 1 střední 18mn 0% s ocelovou špicí 4/0 1 střední 16mn 10% tréninkový 4/-2 1 lehká 15mn 15%

Cenu neuvádím záměrně, protože se může velmi lišit. Mezi torlony je ocelový kord asi 50x dražší než tréninkový a kord s ocelovou špicí asi 4x dražší než tréninkový. Jinde, kde je dostatek železa by stál ocelový kord asi 10-15 zl, kord se špicí a tréninkový asi 20-30 zl, protože „železný strom“ je tam velmi vzácná dřevina a za tuto cenu by to nějaký sběratel rád koupil. Pro boj by si to ale pořídil jen blázen, protože při každém střetu s kovovou sečnou zbraní (úspěšná obrana zbraní jednoho z protivníků) je šance, že se zlomí (uvedená v tabulce).

Zbroj používají neradi, protože tvrdí, že je příliš zatěžuje. Vojáci ale přesto nosí vestu z vrstvené kůže a chrániče na ruce a nohy ze stejného materiálu. V boji mají rádi volné ruce a tak nepoužívají štít.

Nošení zbraně na veřejnosti je projevem nedůvěry v okolí a tak nechodí ozbrojeni a nebo s sebou nosí dobře ukrytý kostěný nůž. To samozřejmě neplatí pro ty co si zrovna jdou zašermovat s přáteli, ale v tom případě nosí zbraň ležérně v ruce nebo přes rameno, rozhodně ji nemají zavěšenou u pasu.

Vztahy s ostatními rasami„Tak jsme dohodnuti, dostanete šest centů ohnivého prachu a dvěstě krav plus všechno, co tam najdete. Ale všichni zajatci jsou naši, na to nezapomeňte!“

Torloni jsou velice nesnášenliví vůči tvorům s jiným názorem a tento postoj zobecňují na celé rasy a národy.

V praxi se stýkají s ostatními rasami jen zřídka. Několikrát se pokusili překročit poušť a obsadit úrodnější zemi za ní, ale vždy byli odraženi a zahnáni zpět. Pro svá tažení a případnou obranu jsou ochotni se dohodnout s menšími kmeny různých ras žijících v okolí a zaplatit jim (velmi slušně) za pomoc v boji. Stále je však považují za podřadné a kdyby je nepotřebovali, tak s nimi nebudou mít slitování. Pořád potřebují otroky a váleční zajatci a odsouzení z vlastního rodu jim nemusí vždy stačit.

Život„Takhle přece město vést nemůžeme, to je úplný nesmysl! Ve vašem věku jsem měl ve všem jasno, ale vy si jak vidím nerozumíte ani sami navzájem... Dámy a pánové, navrhuji...“

Torloni nejsou nijak zvlášť dlouhověcí, umírají asi okolo pětasedmdesáti let věku. Zajímavé

je, že od dosažení plné dospělosti okolo dvacátého roku se jejich vzhled až do šedesáti téměř nemění. Po šedesátce ztrácejí schopnost regenerace, vlasy jim začínají šedivět (nikdy ale nezešediví úplně a původní vzor je vždy zřetelný) a na tváři a rukou se začnou objevovat hluboké vrásky, což ale jen zvýší jejich vážnost ve společnosti. Fyzické síly se pak také ztrácejí rychle, ale duševně zůstávají svěží až do smrti.

Vlastního života si velmi cení a udělají cokoliv, aby si ho zachovali. Přesto je ale důležitá čest, za kterou budou bojovat i na smrt, avšak do sebevražedných akcí se nepustí ani z tohoto důvodu. O co je pro ně cennější jejich vlastní život, o to více pohrdají životem ostatních bytostí, zejména pak svých odpůrců a otroků.

Populace„Nemyslela jsem si, že je nás tolik, a to jenom v tomto městě. Ráda bych se podívala i jinam, ach, udělat si tak volno a cestovat...“

Jednotlivá města mohou mít tak mezi 10 a 35 tisíci obyvateli, ve městech žije asi polovina až dvě třetiny obyvatel, zbytek je rozptýlený po venkovských usedlostech a farmách. Jestli se to někomu zdá málo, tak vězte, že na přilehlých polích pracuje i značná část měšťanů.

--------------------------------------------------------------------------------

Rady pro hráče:

Nezapomeňte na to, že torloni mají tvrdou hlavu a budou se snažit o své pravdě přesvědčovat ostatní (ať už je ta pravda jakákoliv). Nepodceňujte oblečení, torloni si neveznou na sebe jen tak něco, čepici jen při akutním riziku umrznutí. Dávejte pozor na to, co jíte, PJ jsou potvory a do dortu na šlechtické slavnosti určitě přidají vaječný krém. Zloději mohou excelovat jen v některých schopnostech, tatímco v jiných budou o dost horší. Alchymisté už nebudou tak dobří střelci, jak jste zvyklí. Využívejte speciální schopnosti a snažte se vyhnout svým nevýhodám, bude to trochu odlišné než u jiných ras.

Rady pro PJ:

Postavy by si mezi torlony měli dávat velký pozor na jazyk, pokud se jim je podaří urazit, mohou je napadnout nebo na ně připravit past. Neumisťujte torlony do přílišné blízkosti jiných civilizací, měly by mezi nimi být přírodní překážky jako poušť (ta v každém případě) a hory. Pokud nějaký hráč hraje torlona, nezapoměňte na něj nebo zapadne do průměru (to ostatně platí i pro jakékoliv jiné rasy). Nebojte se u některých jedinců trochu vybočit z běžných stereotypů. Není to úplně běžné, ale hru to oživí (platí taktéž pro ostatní rasy a platí i pro hráče). Můžete si s nimi skvělě vyhrát ale jde to i totálně zpackat, pozor na to.

 

VlkoušiKde se vzali a jak vypadají?Vlkouši jsou kříženci člověka nebo barbara s vlkodlakem který se smiloval nad ubohým lidským životem nebo si z člověka prostě udělal otroka. Většinou je matka lidská, ale není tak neobvyklé, že si nějaká vlkodlačice prostě oblíbila nějaký ten pěkný ksichtík a před tím než jej zabila si s ním užila.

Vlkouši jsou vysoké robustní postavy mají podivné oči se světlými panenkami a tmavím pozadím. Jejich vlasy bývají všech barev ale nejčastěji se objevují odstíny šedé a černé nikdy ovšem blond. Vlkouši také mají ústa plná ostrých zubů kterým vévodí tesáky ty částečně přečnívají přes rty a to přes horní i spodní nejvíc jsou vidět když vlkouš mluví nebo se směje, ale také tehdy pokud je sám vycení. Vlkouši se rodí s vrozenou deformací končetin rukou a nohou. (Vlkouš má vždy zdeformovanou pouze jednu ruku a jednu nohu záleží pouze na hráči na které straně těla bude mít zdeformované končetiny, ale ani každá na jiné straně se nezakazuje.) S tím je spojena zvláštní schopnost rychlost (viz níže). Zdeformované končetiny jsou oproti normálním končetinám mohutnější a svalnatější, ale neznamená to, že by byl vlkouš nějaká pokroucená karikatura, protože jeho tělo je na deformaci stavěné a proto vypadá normálně.

Vlkouši si také velice rádi tetují na jednu stranu obličeje i krku tetování ve tvaru vlčí hlavy.(Záleží na každém z hráčů zda bude jeho vlkouš tetování mýt nebo ne, pokud ano pak se jeho charizma bere o dva nižší.) Někteří válečníci z vlkoušského rodu si vlasy splétají do dredů do kterých zaplétají různé kousky kovu a podobně.

Proporce a parametry Výška- 175-238 coulů Váha- 1400-3600mn (70-180 kg) Velikost- B+ Pohyblivost - 12 Síla Obratnost Odolnost Inteligence Charisma 15-20 10-15 13-18 12-17 9-14 +2 +1 +1 -1 -2

Sila nohy-8 a 9 (za zdeformovanou nohu.) Síla ruky-3 a 4 (za zdeformovanou ruku.) Vlkouším ženám počítej sílu s bonusem 0 a charismu +2. Lov a krvežíznivostiVlkouš od malinka loví a dokáže ulovit zvíře i beze zbraně. K tomu se, ale vztahuje jeho krvežíznivost. Pokud jednou do 7 dní nejde na lov a nedostane tak do sebe krev teplokrevného tvora popadne ho krvežíznivost a vlkouš se vrhá na prvního koho vidí v lepším případě uteče do lesa. Je 50%, že uteče do lesa (pokud má tu možnost. Pokud je například v jeskyni tak se na nic nehází a vlkouš útočí na nejbližší živou postavu. Jestliže je na blízku protivník automaticky se vrhá ne něj.) Je to něco jako bersekr akorát, že vlkouš se brání. V tomto stavu má +5 k Úč a -4 k Oč. Pokud ve chvíli krvežíznivosti nedrží v ruce zbraň nenamáhá se jí vyndat a útočí pěstmi, drápy a také zuby. Zaútočí na kohokoli kromě vlastního potomka. Vlkouš na sobě pozná, že krvežíznivost příjde a proto se třeba sám sváže a nebo se okamžitě

odebere do lesa. Svázaný musí být mitrolovým lanem normální lano by přetrhl. Vlkouš má při lovu vysoké beze zbraně 75% pravděpodobnost že uspěje. Pokud je pod vlivem krvežíznivosti loví zvěř do velikosti C se 100% úspěšností.

ZranitelnostVlkouš díky své vlkodlačí krvi je alergický na stříbro. Pouhý dotek stříbra ho zraňuje za 5+1k6 životů. Stříbrná zbraň ho krom normálního zraňení zraňuje za 10+3k6 životů. Vlkouš automaticky odmítá bojovat se stříbrnou zbraní nepoužije jí ani pokud není po ruce žádná jiná zbraň a dokonce jí nepoužije ani pokud mu jde o život. Dále také nepoužívá žádné posvěcené zbraně jelikož je stejně jako vlkodlak bohy zatracen. Pokud nemá na vybranou a posvěcenou zbraň použije tak ta se chová jako bez posvěcení. Vlkodlaci a vlkouši mají vlastní bohy kteří je vzali pod svojí ochranu (viz níže) a od nich si mohou nechat zbraně posvětit.

Upíři a prsten knížete D'Raguly Vlkouš má výhodu oproti jiným postavám jelikož jeho krev je pro upíry prudce jedovatá a proto si upíři vlkouše nevšímají ba co víc mají z něho strach. Upír bude s vlkoušem bojovat pouze pokud nebude mít na vybranou, ale bude mít postih -2 k uč i oč a k tomu ještě upír ztrácí iniciativu.

Co se prstenu knížete D'Raguly týče tak ten vlkouš nosit nemůže jelikož tento prsten při styku s vlkoušovou krví vybuchuje. To se stává výhodu pokud najdete nějakého šikovného kováře, runového kováře nebo pyrofora a ten vám udělá z tohoto prstenu a vaší krve výbušninu obecně platí, že 1flakonek (=10 kapek krve) vytvoří výbuch který zraní všechny v okruhu 10ti sáhů za 15+2k6 životů. Za 2 flakonky (=20kapek krve) vznikne výbuch který zraňuje v okruhu 15ti sáhů za 20+3k6 životů a takto to úměrně pořád roste. Vlkouš může dát pouze ¼ krve za týden ( ¼ = 100 kapek krve) Jedna bomba z 1 flakonku (10ti kapek krve) stojí 300 zl. Ze 2 flakonků stojí 600zl atd.

Vlkoušův přítel Každé vlkouší dítě si najde v lese přítele v podobě vlčího štěněte. O to se stará a učí ho (Viz učení vlka níže) časem se z nich stávají přátelé na život a na smrt a jeden bez druhého neudělají ani krok. Vlkouš také vlka „nakazí“ vlastní dlouhověkostí a většinou, pokud jeden z nich nezemře v boji, spolu umírají na věk vlk o něco dříve. Pokud vlkouš zemře dříve než jeho vlk tak ten bude sedět u vlkoušova mrtvého těla a nikoho k němu nepustí a radši zemře v boji při ochraně těla svého pána. Jestliže se k vlkoušovu tělu nikdo nepřiblíží pak vlk do 9-10ti dnů umírá hladem, žízní a z velké části také steskem. Jediný koho vlk pustí k tělu svého pána je chodec nebo druid z vlastní družiny.

DlouhověkostVlkouši se průměrně dožívají 700-750 lidských let což je asi tak 100-107 vlkouších let. Vlkouší ženy dospívají kolem 10ti vlkouších let (70 lidských let) a muži kolem 12ti let (84 lidských let). Vlkouši jsou pořád plní síly a v obličeji téměř nestárnou. První projevy stárnutí se objevují až kolem 75ti vlkoušských let, ale opravdu staře vypadají vlkouši až kolem 98mi let kdy se z nich stávají opravdový kmeti, ovšem i takový kmet vlkouš dá drzým postavám co proto.

Zvláštní schopnosti Sluch a čich Jelikož vlkouši vzešli z vlkodlaků mají velice dobrý sluch a čich. Slyší velice tiché zvuky. Také slyší zvuky na vyšší frekvenci. Obecně platí, že na naslouchání a podobné hody mají

bonus +15%.

Jejich čich je podobný vlčímu a proto dokáží i ve změti pachů rozpoznat ten správný to jim může velice dobře pomoct jako hraničářům při stopování. Za svůj čich dostávají 30% bonus ke stopování.

Díky rozvinutým smyslům může vlkouš, ať je jakékoli povolání, stopovat jako hraničář na stejné úr.(Bez předešlého bonusu) a také může lovit ať je jakékoli povolání. Se zbraní loví s 95% úspěšností

Vidění ve tmě Vidění ve tmě vlkouši zdědili po svých vlkodlačích předcích. Je to vrozená schopnost a vlkouši se na ní nemusejí soustředit. Ve tmě vidí jako ve dne, ale černobíle. V šeru špatně zaostřují a proto při boji mají postih -2 k útoku i obraně.

Rychlost Tuto schopnost získal vlkouš díky deformaci svých končetin. Jde o velice rychlí výpad spojený s útokem. Nestojí žádnou akci pokud vlkouš od protivníka nestojí dál než 8 sáhů. Při tomto rychlém výpadu vlkouš míří na protivníka a když je u něj dost blízko tak ho zraní a zastaví se až za ním. Zranění způsobené rychlostí je dvojnásobné. Po zastavení může vlkouš samozřejmě dál útočit.

Mluvení se zvířaty Jde o vrozenou mimosmyslovou schopnost. Vlkouš se musí na zvíře s kterým chce promluvit 2 kola soustředit zvíře musí po celou dobu soustředění mít na očích pak si hodí na past Int- 5 ~ navázání spojení/ nic. Pokud se mu nepovede spojení se zvířetem navázat pak to může znovu zkusit až za 20 směn. Pokud uspěje pak vlkouš může zvíře přesvědčit aby neútočilo nebo mu dát jeden jednoduchý příkaz či otázku. Jestliže se jedná např. o lítého vlka může sním vlkouš vést debatu a získat tak třeba informace.

Rozpoznání vůdce smečky a zavolej smečku Vlkouš instinktivně rozpozná vůdce vlčí smečky toho pak může přesvědčit aby jeho smečka ne útočila na družinu past je o dvě vyšší než u mluvení se zvířaty. Vlkouš také může dominantního samce požádat o pomoc jej samotného a jeho smečky v tom mu vlci z 95% vyhoví. Pokud se vlkouš dostane do opravdových potíži jde mu o život a není nikdo kdo by mu pomohl a vlkouš se nachází v lese pak může vydat psychický výkřik který uslyší nejbližší vůdce smečky. Pokud dominantní samec zachytí tento výkřik tak okamžitě vyrazí i se svojí smečkou vlkoušovy na pomoc. (Na počet vlků ve smečce si hodí PJ 2k6+3 vlci. Z toho je jasné, že vlčí smečka může mít minimálně 5 členů a maximálně 15. PJ si také musí upravit dominantního samce měl by mu zvětšit uč i oč a pokud chce tak třeba i životaschopnost. Dominantní samec je velikost C.)

Učení vlka Vlkouš je se s vím vlkem v psychickém kontaktu velice často a proto se od něj vlk začne učit. Za každé 3 úr. se vlkovy zvýší o jedna int. Pokud vlkoušovy vlk náhodou zahyne tak si vlkouš z pravidla nehledá nového jelikož pouto k tomu prvnímu bylo tak silné, že už si takové nedokáže vytvořit s žádným jiným. Pokud by si přeci jen našel jiného vlka pak s jeho učením musí začít od znova.

Vlkouš může postupem času naučit vlka i číst (int 9 a víc) nenaučí ho ovšem mluvit ani psát

na to není vlk stavěný. Vlkouš ovšem se s vím vlkem získává po každých 9ti úr. bonus +1 za sehranost a to k uč i oč. Vlk se také naučí vlastní zvl. schopnost Šleh. Tuto schopnost může vlk použít pouze na válečníka, zloděje nebo obyčejnou postavu nikoli však na kouzelníka, alchymistu či hraničáře. Tato schopnost spočívá v tom, že vlk uštědří svému protivníkovy tvrdý psychický šleh po kterém protivník není 4 kola schopen žádné akce. Vlk tuto schopnost může použít až pokud jeho int. dosáhla 8mi a musí se na ní 2 kola soustředit.

Něco málo k boji Pokud se při souboji tváří v tvář pokusí válečník zastrašit vlkouše má postih k zastrašení a to -20% jelikož vlkouš za svého života vyděl a zažil mnohé nepěkné věci a na konec je také začal sám provozovat takže zastrašit jej není snadné.

Na druhou stranu vlkouš ať je jakékoli povolání může použít svojí vlastní zastrašovací schopnost vlčí řev. Tato schopnost funguje jako u válečníka na 12 úr. pokud je vlkouš sám válečník tak si přičte k zastrašení, pokud jej spojí s vlčím řevem bonus +20%.

Jelikož vlkouši postrádají schopnost proměnit se do vlčí podoby tak jejich alchymisté vytvořily lektvar který jim tento hendikep částečně nahradí. Tento lektvar nazvali vlčí bouře a v dnešní době jej již zvládne připravit každý alespoň trochu zručný alchymista. Vlčí bouře

Magenergie- 40 magůSuroviny- 35 zlZáklad- vlčí mor, červené vínoTrvání- 5směnVýroba- 4 dnyPoužití- požitíBarva/Chuť/Zápach- 70/60/40

Popis: Po požití se vlkoušovy částečně prodlouží čelisti a na pohled celí zmohutní. Po tomto lektvaru se vlkouš chová jak utržený ze řetězu oči mu rudě žhnou a má vyceněné zuby. Tento stav připomíná bersekra až na ten rozdíl, že vlkouš se velice účinně brání. V tomto stavu má +10 k uč. a +5 k oč. V tomto stavu vlkouš není schopen chytit bersekra. Vlkouš se v tomto stavu moc neovládá, ale nezaútočí na členy své družiny. Vlčí bouře je tmavě rudá tekutina nahořklé vínové chuti a příjemné vůně.(Tento lektvar je pouze pro vlkouše) Tento lektvar musí posvětit Bůh smrti.

Rodové zbraněVlkouš asi jako jediná rasa v dračím doupěti má dvě rodové zbraně. Je to z toho důvodu, že z jejich řad vycházejí mocní mágové, zvídaví alchymisté či nepřekonatelní bojovníci.

První rodová zbraň je obouruční meč. Jako druhá jsou tzv. pařáty Sz= 9 út= -4 oz= -3 cena 6zl, váha 15mn, Lehká jednoruční zbraň. Pařáty jsou 3 čepele přidělané ve speciálním úvazu přímo na ruku. Na ruce drží velice pevně a pokud vlkouš provede malé úpravy může si na ruku vzít i rukavici. Časem si vlkouš na pařáty zvykne na tolik že ve stejné ruce může držet i jinou zbraň či štít. Pokud si na zbraň dostatečně dlouho zvykal pak používá další zbraň jakoby žádnou jinou neměl. (Na zbraň si zvykne po 8mi úr. nošení.) Zbraň nikdy nevadí v přirozeném pohybu.

No a jak se vlastně chovají? Je těžké charakterizovat vlkouše, protože každý je úplně jiný. Ovšem něco společného mají všichni vlkouši a to přesvědčení. Vlkouši nemohou být dobří jejich nejvyšší přesvědčení je N. Také to, že většina vlkoušů je nevrlých a zahořklí, jelikož se ve vlkodlačím kmeni berou jako méněcenní. Takže jejich dalším společným charakteristickým rysem je cílevědomost a ctižádost, protože se v kmeni musí pekelně snažit aby se dostal co nanejvýše. Jinak jsou přizpůsobiví a pokud najdou postavu které můžou věřit stávají se z nich velice věrní přátelé.

Vlkouši se dobře snášejí se všemi rasami krom snad hobitů kteří jim připadají jako zhýčkaní tlusťoši a elfů kteří jsou podle nich jen zženštilý budižkničemové. Samozřejmě pokud vlkouše a třeba hobita spojuje povolání pak se i z nich mohou stát dobří přátelé. Vlkouši si taktéž váží všech povolání bez vyjímky, ale z jejich řad vychází nejvíc válečníků.

Bohové jež nás nezavrhli1)Bůh boje- K tomuto bohu se modlí vlkodlačí a vlkoušští válečnici. Zbraň posvěcená tímto bohem má +5 k Sz. a získává zvl. schopnost volání smečky pokud jí držitel zbraně použije ztrácí protivník automaticky iniciativu.

2)Bůh krve- Po vítězných bitvách se vlkodlačí a vlkoušští válečníci pomazávají krví padlích nepřátel a obětují ty co přežily po tomto rituálu se všichni hromadně modlí k bohu krve a následně několik hodin tančí kruhové a rituální tance dokud až do posledního nepadnou únavou. Když se další den ráno probudí jsou zase plní síly a energie. Zbraň kterou posvětí tento bůh pojme 5 ¼ teplé krve. To se velmi hodí pro krvežíznivost. Navíc zbraň posvěcená tímto bohem má krvavě rudou barvu.

3)Bůh smrti- K tomuto bohu se modlí pozůstalí po mrtvém členu rodiny a také válečníci kteří věří, že je posiluje. Tento bůh zbraně nesvětí, ale je důležitý při výrobě lektvaru, Vlčí bouře, který musí požehnat.

4)Bohyně lásky (Afrodit)- jediný světský bůh který se smiloval nad Vlkodlaky a vlkouši. Nemůže sice světit zbraně, ale žehná manželským svazkům a je také ochránkyně rodinného krbu.

Pokud je v družině víc než jeden vlkouš tak dodržují rituály, pokud ne tak pouze rituál kdy se modlí za padlého přítele k bohu smrti a rituál požehnání manželství.

Vlkodlačí hierarchie a VlkoušiVlkodlačích vesnic po světě moc není a větší vlkodlačí město je jen poskrovnu , jelikož jsou vlkodlaci dosti nesnášenliví národ. I přesto je známo několik vlkodlačích vesnic, jde spíše o dvě až tři vlkodlačí smečky které se spojily aby byli silnější. V těchto vesnicích Existuje silná hierarchie a vlkouši jsou v ní až na úplně posledním místě. Vůdce kmene volí rada stařešinů. Další vysoké postavení je šaman a dále jsou válečníci a pak ostatní lid. Velice ctění jsou také lovci kteří obstarávají potravu pro celou vesnici.

Na celém světě existuje pouze jedno jediné vlkodlačí království. Kdo se do něj dostal a nebyl vlkouš nebo vlkodlak živí neodešel a proto v normálním světě není známo kde toto město leží. Na trůně tohoto království sedí nejstarší nesmrtelný vlkodlak praotec všech vlkodlaků. Jeho jméno není známo, ale mezi vlkodlaky se mu neřekne jinak než Prvorozený. Každý vlkodlak a vlkouš ví kde toto království leží a může se tam kdykoli odebrat a stát se jedním z místních obyvatelů, ale vlkodlaci jsou šťastnější hluboko v lesích kde mají své vesnice a kde

žijí a proto se do království odebírá jen malá část vlkodlačího národa.

1)Vůdce kmene- Vůdce kmene je vlkodlak mladšího středního věku, tudíž v plné síle, zvolený radou stařešinů. Před stařešiny smí předstoupit pouze ten vlkodlak který uspěl v turnaji zvaném „Kralan“ jde o turnaj ve kterém se proti sobě staví uchazeči (dále jamani) o místo Vůdce kmene. Ti dostanou od stařešinů každý tři úkoly. Ti co úkoly správně splní pak proti sobě stanou v bojí. Když boj skončí zůstane už jen jeden jaman, ale ten se ještě musí postavit dosavadnímu Vůdci v neozbrojeném boji. Jde o tři kola. V prvním se spolu vlkodlaci utkají ve vlčí formě v druhém v lidské a ve třetím kole si každý vybere formu kterou sám uzná za vhodnou. Pokud jaman uspěje a porazí dosavadního vůdce, znamená to že jej zabil, předstoupí před stařešiny ti mu dají tři otázky, jestliže je správně zodpoví tak jej stařešinové uznají a všem představí jako nového Vůdce. Jestliže se mu na otázky nepovede odpovědět tak ho stařešinové pošlou přemýšlet a následujícího úplňku mu dají nové otázky na které už většinou odpoví správně pokud ne je zbaven své výsady stát se vůdcem a kmen vedou po 7 vlkodlačích let řídí stařešinové. Pokud jaman neuspěje v boji s vůdcem tak nezemře ale vůdce mu vyřízne jazyk a vykastruje ho. Když je jaman takto zneškodněn stává se z něj Vůdcův ochránce a služebník. Boj o nového vůdce se koná každých 7 vlkodlačích let (50 lidských).

2)Stařešiné- Stařešiné jsou moudří vlkodlaci a rádci vůdce. Stařešinům patří výsada vybrat nového vůdce u nějž pozorují zda je dosti silný a moudrý aby dokázal vést kmen. Stařešinou se většinou stává šaman na odpočinku nebo mocní čarodějové a staří válečníci. Jen málo kdy chodci či theurgové. Každý kmen má, alespoň pět stařešinů. Stařešinové můžou vládnout v kmeni vládnout pokud ztratil, nebo nenašel Vůdce. Stařešinové jsou u vlády do té doby než najdou Vůdce.

3)Šaman- Šaman je vlastně theurg na vysokém levlu. Pro normální lid je to ovšem mocný kouzelník který předpovídá budoucnost a dokáže léčit. Šaman je hlavně duchovní vedoucí celého kmene dohlíží na dodržování starých obyčejů, oddává léčí a dělá porodní bábu. Šaman kontroluje každé dítě které se v kmeni narodí a hledá mezi nimi svého nástupce. Takže jinak šaman hledá dítě s vrozenými předpoklady pro alchimismus. Takové dítě pak vezme od rodičů a začne jej vychovávat když dospěje pošle jej šaman do světa aby získal zkušenosti. Učedník se vrací po dosáhnutí 22 úr. a většinou jako theurg. Po tom se šaman odebere do rady stařešinů a svůj úřad předá svému učedníkovy. K šamanovy chodí pro radu i sám vůdce a většinou si jej velice váží.

4)Válečníci- Válečníci jsou velmi ctění. Vlkodlaci i vlkouši milují boj a proto si válečníku tak cení. Válečníci mají mnoho výhod a jako jediní, spolu s vůdcem, mohou mít vlastní harém. Vlkouši nedělají rozdíl mezi bojovníky a šermíři a obě tato povolání jsou hodná úcty a bázně. Mezi vlkodlaky se ctí i hraničáři a mágové, ale i přesto nemají takové postavení.

5)Lovci- Lovci jsou pro kmen velice důležití, protože obstarávají potravu. Lovci mohou bít i ženy a bývají jedny z nejlepších. Lovci jsou většinou lukostřelci, ale mohou to být i mladí hraničáři nebo členové kmene k tomuto úkolu vycvičení.

6)Obchodníci a jiná povolání- Do této vrstvy se počítá většina theurgů, kovářů, obchodníků a podobných povolání jsou ceněni, ale ne tolik jako vrstvy před nimi.

7)Obyčejný lid- Jeto prakticky nejnižší vrstva ze které však vzešli všechny ostatní. Počítají se sem svobodné ženy děti. Pak také všechny manželky( až na ženy z harému vůdce) a v poslední řadě vlkouši. Také sem patří různí farmáři pěstující ovoce zeleninu a jiné plodiny.

8)Mágové a čarodějové- Jsou samostatnou kastou v kmeni. Bývají, ale odtažití a pomáhají jen pokud musí. Podobně jako šaman i oni hledají děti s vlohy pro magii a v cechu zvaném Vnitřní Pohled je pak vychovávají pro magii. Jsou jedni z mála kteří nedělají rozdíly a berou do svých řad i vlkouše.

Vlkouši v kmeni většinou nedosáhnou vysokého postavení, ale mohou se stát třeba pomocníky šamanů nebo se přidat k řádu Vnitřního Pohledu. Pokud se ovšem stanou válečníky a za svého života dokáží něco doopravdy úžasného pak je mezi sebe válečníci přijmou a je jim prokazována stejná úcta i postavení odepírá se jim však právo na harém a právo stát se stařešinou. Vlkouš se dokonce může stát i šamanem, ale jeto jen velmi nepravděpodobné, ovšem i to se již stalo. Vlkouši se nemohou zúčastnit Kralanu jelikož postrádají schopnost proměny a nemohly by se utkat v posledním boji. Pokud se vlkouš doopravdy snaží a dokáže toho asi tak třikrát více než obyčejný vlkodlak může se prakticky dostat na jakékoli postavení vyjma Vůdce a Stařešiny. Často se z nich stávají lovci aby dokázali, že jsou schopní dělat to co každý vlkodlak.

A jak nás berou ostatní? Vlkodlaci jsou mezi lidmi i jinými rasami nesnášeni, ale vlkouši už tolik ne. Trpaslíci- Trpaslíci k vlkoušům necítí nic a proto je nemají ani v lásce ani k nim necítí nenávist. Trpasličí kováři s vlkouši rádi obchodují, protože vlkouši jsou známi svým vytříbeným vkusem co se týče zbraní. Pokud je v družině vlkouš a trpaslík obvykle se z nich stávají celkem dobří přátelé.

Lidé- Lidé vlkouše příliš v lásce nemají, protože je přirovnávají k vlkodlakům. Lidé na vlkouše od pohledu útočí. Pokud je v družině člověk a vlkouš trvá dlouho než začnou jeden druhému věřit.

Elfové- Elfové vlkouši opovrhují, protože jim připadají pouze jako omyl matky přírody. Elfové se obvykle neobtěžují s vlkoušem ani mluvit natož s ním bojovat. Za to vlkouši jim ukazují, že nejsou jen omylem přírody, ale plnohodnotní členové světa. Pokud je v družině elf a vlkouš většinou mezi nimi dochází k šarvátkám a sporům dokud se neporvou na nože pak se všechno mění a podle toho kdo vyhrál se k sobě chovají. Pokud se stane to, že nevyhraje nikdo ( to se stává často díky tomu, že se oba cítí mocnější než ten druhý) dlouho spolu nemluví až se nakonec jeden druhému omluví a dál jsou přáteli ovšem nikdy si plně nedůvěřují.

Barbaři- Barbaři si vlkoušů cení jelikož jsou to dobří protivníci v boji a navíc mají podobný smysl pro humor. Pokud je v družině barbar obvykle je to první s kým se vlkouš spřátelí. Hobité- Hobiti si vlkoušů většinou nevšímají a vlkouši k nim mají svůj vlastní přístup popsaný výše. V družině spolu moc nemluví a spíše se míjejí pokud je nespojuje povolání často se doopravdy nespřátelí, ale jestliže hobit vlkoušovi zachrání život či pro něj učiní jiný podobný čin pak se vlkouš cítí být hobitovi zavázán nastává čas kdy se i tito dva spřátelí. Kudůkové- Vlkouš si kudůku celkem vzato váží jelikož dobře vědí, že z jejich řad vycházejí jedni z nejmocnějších alchymistů ke kterým se vlkouši vždy chovají uctivě. Takže pokud je v družině kudůk alchymista tak se k němu bude vlkouš chovat s úctou a velice přátelsky. Pokud kudůk není alchymista tak i přesto se k němu bude vlkouš chovat přátelsky. Krollové- Krollové se k vlkoušům, zvlášť pak k válečníkům, chovají přátelsky, protože jsou schopní se jim podívat do očí. Jinak je krollové berou jako ostatní rasy s tou vyjímkou, že u nich jsou si jistí že jim dokáží dát ránu do zubů a ne jen do břicha čí do kolena.

Vlkodlačí architekturaJelikož vlčí národ žije v lesích a na skrytých mýtinách tak nestaví žádné kameninové domy, ale domy z darů lesa. Jsou to i několika poschoďové budovy, ale mnohem častější jsou rozložité jednopatrové domky s podzemním patrem. Domy které vlkodlaci staví jsou přizpůsobené okolnímu prostředí. Jsou pevné v létě v nich není horko a v zimě chlad. Vlkodlačí domy vypadají dosti děsivě a někteří zběhlí válečníci si před své domy nabodávají těla nejurputnějších protivníků jako výstrahu a svojí trofej. Vlkodlačí domy mívají stěny z několika vrstev dokonale zpracovaného dřeva, jílovitého bláta a taky kostí vyjímkou nejsou ani kosti dračí. Jediný kameninový dům v celé vesnici je kovárna která je stavěna částečně pod povrchem a na její střeše většinou roste tráva či malé stromky. Kovárna je takto postavena z praktických a bezpečnostních důvodů na př: pokud začne v kovárně hořet mají vlkodlaci jistotu, že od ní nechytí další budovy, nebo proto aby do ní nezatékalo atd. Vlkodlačí budovy mají nejrůznější tvary, ale asi nejčastější jsou kruhové či obdélníkové budovy s kulatou střechou. V prostornějších domech jsou místnosti spojené nejrůznějšími chodbami tunely a schodišti je to z toho důvodu, aby pokud se do domu dostane zloděj se co nejúčinněji ztratil.

Jazyk a písmo Vlkouši si začaly vytvářet písmo odlišné od vlkodlačího. Vytvořily si své vlastní runové písmo. Je dosti složité jelikož každá runa znamená něco jiného občas jde o písmeno jindy o slabiku, nebo třeba o celé slovo. Vlkouši mají dokonce i vlastní jazyk kterým, ale nikdy nemluví na veřejnosti jedině v kruhu rodiny nebo když si potřebují něco zdělit tak aby jim nikdo nerozuměl.

Vlkouší filozofové sepisují dlouhé knihy a hromady pergamenů o mocných vlkouších o jejich jazyku a mluvě, ale zřejmě je nikdy nikdo nenajde.

Vlkouši plynule mluví obecnou řečí, jazykem vlkodlaků a také lítých vlků.

Vlkouši- jsme muzikální! Vlkouši jsou velice muzikální rasou jen malé procento dědí nemá hudební sluch a je skoro 100%, že se dítě dřív naučí hrát na píšťalu nebo bonga než se naučí mluvit. Vlkouší také velice dobře zpívají ženy z pravidla lépe než než muži (nemají tak chraplaví hlas) a je známo, že i slavní králové měli za své pěvkyně vlkoušské ženy a dívky.

Děcka jsou hravá Vlkoušská děcka už od malička rozvíjejí své pohybové vlastnosti mají také několik her které jim v tom pomáhají uvedu zde jen ty nejčastěji hrané.

Jak zabít KrollaOtcové své děti (je jedno jestli děvčata či hochy vlkouši mezi tím nedělají rozdíl) učí jak se co nejúčinněji bránit a útočit. K tomu se vztahuje i hra jak zabít Krolla. Dědi vědí že kroll je vysoký a pomalí proto si udělají panáka velikosti C, nebo jim stačí jen mohutný vysoký strom na kterém ve vížce krollova nosu udělají tři body jeden je špička nosu druhý je střed a třetí (ten nejcennější) je kořen nosu. Každý bod něco stojí a pokud jej trefí tak si většinou počítají body v podobě oblázků nebo třeba kančích zubů. A teť konečně k samotné hře. Děcka se pomocí rychlosti rozběhnou a svou zdeformovanou nohou se vší silou odrazí, v ruce držíc dýku či tesák, a ve výskoku se trefují do třech bodů na nose postavy. Jejich otcové je naučili, že jestli trefí Krolla na kořen nosu tak nebude nějakou dobu schopný boje a to, že jim dá

výhodu.

Kruhoví bojJe to hra spíše pro pubertální vrstvu dětí. Při této hře stojí děcka v kruhu zpívají a bubnují ve válečnických rytmech a v kruhu spolu bojují dva z nich. Jejich boj je podobný tanci a je úplně nekontaktní, ale pokud je to nutné použít toto umění v boji tak je to velice účinné. V boji vždy zůstane vítěz do té doby dokud jej někdo neporazí pak jej vystřídá nový bojovník a poražený se vrátí zpět do kruhu. Po pěti kolech této hry to znamená po pěti vítězství nějakého hráče se vypadlí může znovu pokusit o vítězství.

A jaké bývají povolání? Z řad vlkoušů vycházejí všechna povolání, ale nejčastější jsou válečníci, hraničáři a alchymisté.

Tak a je tu závěr Vlkouši jsou podle mě dosti všestrannou rasou se spoustou návyků a zlozvyků, ale také jsou utlačováni vlkodlaky a z toho důvodu jsou mnohé činnosti a zvyklosti od vlkodlaků přebrané. Jinak pro hráče- při vyhazování postavy se u určování parametrů podle povolání může stát to, že parametr podle rasy je vyšší proto se dohodněte s PJ a ten by vám měl povolit si nechat vyšší parametr. No jinak doufám, že se mezi vámi najdou tací kterým budou vlkouši jako rasa vyhovovat a vám přeji příjemnou hru. Vám ostatním děkuji za to, že jste si můj příspěvek alespoň přečetli a doufám, že mě upozorníte na chyby co se hry týče nebo, že mi poradíte a s vaší pomocí doufám pak vlkouše přivedu k dokonalosti. A ještě něco pokud se někomu z vás nezdá vlkoušova síla tak je tak vysoká pouze proto, že v jeho krvi je i vlkodlačí krev a ti jak známo jsou dosti silní.