Univerzita Karlova v Praze
Filozofická fakulta
Katedra psychologie
PRVNÍ VZPOMÍNKA
Práce SVOČ
Autoři : Milan Bobek, Lenka Křišťanová, Jana Kučerová
Obor: jednooborová psychologie, 1. ročník
Konzultanti: PhDr. Ilona Gillernová, PhDr. Václav Mertin
Praha 2009
Prohlášení
Prohlašujeme, že jsme tuto práci vypracovali samostatně a výhradně za použití literatury a zdrojů uvedených v závěru.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 2 1. ročník PSY, 2008/09
Obsah Obsah .....................................................................................................................................2
TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE...........................................................................................5 1 Záměry výzkumu............................................................................................................5
1.1 Struktura práce........................................................................................................5 2 Definice paměti ..............................................................................................................6 3 Funkce paměti ................................................................................................................6 4 Fáze paměťové činnosti ..................................................................................................7 5 Zapamatování a zapomínání............................................................................................7
5.1 Zapomínání.............................................................................................................8 6 Rozdělení paměti ............................................................................................................9
6.1 Ultrakrátká paměť ...................................................................................................9 6.2 Krátkodobá paměť ................................................................................................10
6.2.1 Subsystémy krátkodobé paměti .....................................................................10 6.3 Dlouhodobá paměť................................................................................................11
6.3.1 Organizace údajů v dlouhodobé paměti .........................................................11 7 Rozvoj epizodické formy deklarativní paměti ...............................................................12
7.1 Autobiografická paměť .........................................................................................12 8 Amnézie .......................................................................................................................13
8.1 Dětská amnézie .....................................................................................................13 9 Výzkumy k raným vzpomínkám ...................................................................................14 10 Vlivy na vzpomínky..................................................................................................15
10.1 Emoce...................................................................................................................15 10.2 Zkreslování vzpomínek .........................................................................................15 10.3 Vlivy souvisejících okolností ................................................................................16
11 Využití raných vzpomínek jako projektivního diagnostického nástroje......................16 11.1 Historický vývoj pojetí raných vzpomínek ............................................................16
11.1.1 Formy získávání raných vzpomínek...............................................................18 11.1.2 Výzkumy vybavování paměťových stop........................................................19 11.1.3 Nejčastější typy vzpomínek ...........................................................................20
11.2 Diagnostický potenciál metody .............................................................................21 11.3 Výsledky výzkumu klientů s metadonovou substitucí............................................22
11.3.1 Respondenti výzkumu Z. Šťastné ..................................................................22 11.3.2 Zjištění výzkumu mezi narkomany ................................................................22
11.4 Závěr teoretické části ............................................................................................24 PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE...........................................................................................24
12 Výběr probandů ........................................................................................................24 13 Popis metody výzkumu a průběhu dotazování...........................................................26 14 Vyhodnocení výsledků..............................................................................................27
14.1 Stáří nejranějších vzpomínek a korelace s pohlavím a věkem ................................28 14.2 Věkové rozpětí všech zapamatovaných vzpomínek ...............................................29 14.3 Emocionální zabarvení vzpomínek a rozdíl mezi muži a ženami ...........................30 14.4 Podíl běžných a nestandardních nejranějších vzpomínek .......................................31 14.5 Význam nejranější vzpomínky pro dotazovaného.................................................31 14.6 Aktuální vlivy na vybavované vzpomínky.............................................................32
14.6.1 Spokojenost se současnou životní situací.......................................................32 14.6.2 Aktuální nálada při rozhovoru .......................................................................32 14.6.3 Míra optimismu respondenta .........................................................................33 14.6.4 Vliv současné situace na vybavované vzpomínky ..........................................33
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 3 1. ročník PSY, 2008/09
14.7 Rozdíly v ladění vzpomínek u různých věkových skupin.......................................34 14.8 Vztah ladění vzpomínek k osobnostní charakteristice ............................................36 14.9 Rozčlenění vzpomínek podle jejich obsahu ...........................................................38
15 Závěry projektu.........................................................................................................40 Seznam literatury ...................................................................................................................42 Seznam příloh .......................................................................................................................43 Abstrakt BOBEK, M., KŘIŠŤANOVÁ, L., KUČEROVÁ, J. První vzpomínka. Praha: Univerzita
Karlova. Filozofická fakulta. Katedra psychologie. 2009. 40 s. Konzultanti: PhDr. Ilona
Gillernová, PhDr. Václav Mertin.
Výzkumná práce Křišťanové, Bobka a Kučerové se implicitně zabývá prvními vzpomínkami
lidí, kteří patří do psychologicky průměrné české populace v širokém věkovém rozpětí. V
teoretické části je zpracováno především téma paměti. Definujeme i dětskou amnézii a
zároveň se zabýváme obdobnými výzkumy raných vzpomínek a možnostmi jejich využití
jako projektivního diagnostického nástroje.
Za pomoci strukturovaného rozhovoru a dotazníkového formuláře jsme v praktické části
našeho výzkumu zkoumali především stáří, věkové rozpětí a celkový počet všech vzpomínek.
Také jsme hodnotili ladění (+0-) vzpomínek a jejich závislost na věku a pohlaví respondentů.
Byl zkoumán i význam a standart raných vzpomínek a nakonec i možné vlivy na vybavování
vzpomínek (např. celková míra životního optimismu).
Co se týče výsledků, můžeme zde z nich uvést to, že dětská amnézie spadá do doby před 3.
rokem života. Avšak celkem 29 % nejranějších vzpomínek spadá do období 1 až 2,5 let. Také
bylo zjištěno, že u psychologicky ,,normální“ populace mírně převažuje poměr vzpomínek
pozitivně zabarvených (45 % : 35 %) .
Snad nejzajímavějším výsledkem však byla ta skutečnost, že u nejranějších vzpomínek
z období před 3. rokem věku významně převažuje podíl žen nad muži (18 vzpomínek žen
21% z celkového vzorku a pouze 9 mužů, tedy 10,5 %).
Klíčová slova: paměť, dětská amnézie, rané vzpomínky
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 4 1. ročník PSY, 2008/09
Abstract BOBEK, M., KŘIŠŤANOVÁ, L., KUČEROVÁ, J. Early memory. Prague: Charles
University in Prague. Philosofical Faculty. Department of Psychology. 2009. 40 p.
Consultants: PhDr. Ilona Gillernová, PhDr. Václav Mertin.
The research work of Lenka Křišťanová, Milan Bobek and Jana Kučerová was
explicitly focused on early memories of people who psychologically belong to normal
average of the Czech population and who are within extensive age spread. The main point of
theoretical part is item of memory. We defined childhood amnesia and we devoted attention
to similar studies of early memories and possibilities of utilization early memories as the
projective diagnostical technique.
With the help of structured interview and form questionnare we examined mainly age
of memories, age spread and total numer of all memories in practical part of our reserch.
We also evaluated nature (+0-) of early memories and their dependance on age and sex of
respondents. We also aimed at significance and standard of early memories and eventually
possible influences on recalling of memories (e.g. total rate of life optimism).
We can mention that childhood amnesia goes back to period of time before third
birthday as far as results are concerned. However, 29 % of the earliest memories are from the
age of 1 to 2,5 years. Our data indicate that the rate of positively tempered memories is
slightly predominant in psychologically ,,normal“ population (45 % : 35 %) .
The most interesting result was the fact that rate of early memories from the period
before third year of age is significantly dominant in women than in men sample (18
memories of women from 21 % of total sample and only 9 men, thus 10,5 %).
Keywords: memory, childhood amnesia, early memories
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 5 1. ročník PSY, 2008/09
TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE
1 Záměry výzkumu
Problematika raných vzpomínek pravděpodobně zajímá většinu lidí, ať už z hlediska vlivu
na jejich další život či z pouhé zvědavosti. Zabývat se touto otázkou znamená poznávat sebe
sama a později lépe chápat příčiny svého chování a prožívání. Neboť mnohými výzkumy bylo
dokázáno, že zkušenosti z dětství, ať už si je vědomě vybavujeme či nikoli, mají významný podíl
na našem budoucím životě. Avšak vždy existuje jedno ,,ale‘‘. Když už se začneme zaobírat
vlastními vzpomínkami zjistíme, že není snadné si je vybavit. A z období staršího než kolem
našich dvou let si je už nejsme schopni vybavit téměř vůbec. Čím je to způsobeno, proč nás
paměť zklamává a proč jsou naše vzpomínky často zkreslené? To jsou otázky, na něž se
pokusíme odpovědět. A podložit je naším vlastním výzkumem.
Zkoumanou skupinou budou lidé z našeho okolí, tedy psychologicky zdravá průměrná
populace. Budeme u nich zjišťovat, jakou nejranější vzpomínku si pamatují, zda má pro ně
pozitivní či negativní emocionální náboj a nakolik má pro ně dodnes nějaký význam.
Cílem výzkumu je srovnat získané údaje s obdobnými výzkumy, provedenými v Česku i
ve světě, které většinou byly realizovány na populaci s patologickými projevy - např. u
narkomanů, psychoterapeutických pacientů či osob ve výkonu trestu. Ukázalo se, že u těchto
skupin se výrazně projevují tendence vybavovat si negativně zabarvené vzpomínky. V našem
výzkumu chceme zjistit, zda tzv. ,,normální“ populace má podíl těchto negativních vzpomínek
nižší.
Zároveň nás zajímá, zda na stáří nejranější vzpomínky a její ladění má vliv pohlaví,
současný věk či osobnostní naladění respondentů.
1.1 Struktura práce
Tato práce bude mít následující strukturu:
TEORETICKÁ ČÁST:
• Definice paměti a popis jejího fungování
• Dětská amnézie
• Předchozí výzkumy na téma raných vzpomínek a jejich výsledky
• Možnosti využití raných vzpomínek jako projektivního diagnostického nástroje
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 6 1. ročník PSY, 2008/09
PRAKTICKÁ ČÁST:
• Náš vlastní výzkum :
• Charakteristika výzkumného vzorku
• Popis metody výzkumu
• Vyhodnocení výsledků:
• Stáří nejranějších vzpomínek a korelace s pohlavím a věkem respondentů
• Věkové rozpětí všech zapamatovaných vzpomínek
• Ladění vzpomínek u respondentů a rozdíl mezi muži a ženami
• Podíl běžných a nestandardních vzpomínek
• Význam nejranější vzpomínky pro dotazovaného
• Aktuální vlivy na vybavování vzpomínek
• Závislost ladění vzpomínek na věku
• Vztah ladění vzpomínek k optimismu respondenta
• Rozčlenění vzpomínek podle jejich obsahu
2 Definice paměti
Paměť je složený psychický proces, který zahrnuje interakci spolu s učením na základě
zkušeností. Pojem paměť zahrnuje vštěpování, uchovávání a vybavování zkušeností.
„Výzkumníci se shodují, že paměť je proces uchovávání informace v živých organismech“ (Samuel, 2002 s. 9).
Paměť je velmi komplexní proces, který zahrnuje všechny modality psychické činnosti.
Tím se myslí např. podíl emocí při zapamatování či vybavování informací. Pro paměť je zajisté
klíčový vztah paměti a učení, jelikož paměť je produktem úmyslného i neúmyslného učení.
Přičemž učení není obvykle automatické, ale zahrnuje pozornost, soustředění a snahu.
„Paměť i toho nejjednoduššího tvora není věcí náhody, ale je to velmi dobře organizovaný a
komplikovaný systém, determinovaný hlavně geny a zkušenostmi“ (Samuel, 2002, s. 9).
3 Funkce paměti
Funkce paměti je klíčová pro individuum vůbec a souvisí se smysluplnou kontinuitou
našeho života. Uchovává a vybavuje informace, které jedinec potřebuje pro svůj život. Člověk
jako společenská bytost existuje, pokud si osvojuje, vybavuje a dovede používat potřebné poznatky. V
tomto smyslu je paměť jakýmsi základem vyvinuté duševní činnosti vůbec. Vše, co prostřednictvím smyslů
vstupuje do naší mysli, všechny podněty a situace, kterým jsme vystaveni a ve kterých se ocitáme, jsou
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 7 1. ročník PSY, 2008/09
srovnávány s jejich pamětními stopami, což nám umožňuje rozpoznat význam těchto podnětů a situací.
(Nakonečný, 1997, s. 363) Podrobně se problematikou paměti zabýval již Aristotelés, který ji
považoval za předpoklad rozumu.
4 Fáze paměťové činnosti
Obecně platí, že informace, která vstupuje do naší paměti, prochází 3 fázemi. Těmi jsou:
1) Kódování
2) Retence
3) Reprodukce
Kódováním neboli vštípením myslíme přechod senzorických vjemů do podoby
mentálních reprezentací, které lze uložit do paměti. Tato fáze se podílí na přetvoření vnější
informace do podoby srozumitelné pro mozek.
Retence neboli uchování se podílí na podržení zakódované informace v paměti po
různě dlouhou dobu. Nelze ji považovat za pasivní proces, jelikož v dlouhodobé paměti jsou
informace dále tříděny a zpracovávány do souvislostí.
Reprodukcí neboli vybavením rozumíme vyhledávání informace v dlouhodobé paměti
a využití informace vědomě během různých situací. Má 2 složky: 1. spontánní vybavování (free
recall) a 2. znovupoznání (rekognice).
1) Spontánní vybavování nám slouží k vybavení si údajů bez jakéhokoli vodítka. Volné
vybavování je mnohem těžší než rekognice.
2) Znovupoznání je uvědomění si věci, kterou jsme již viděli v minulosti, ale i zažili,
nebo se ji naučili. Tedy jde o rozpoznání toho, zda je podnět starý nebo nový. Znovupoznání
obvykle využijeme při testování, kdy se jedná o stanovení toho, zda je odpověď správná, či
nikoliv {true-false test), nebo o výběr z několika možností (multiple choice).
5 Zapamatování a zapomínání
Podle Hartla (2004, s. 302) je zapamatování proces, při kterém se v nervové soustavě uchovávají
změny, stopy vjemů či nervová spojení, která jsou základem znovuvyvolání informace či zážitku.
Zapamatování může být spontánní, nebo úmyslné (memorování, učení se něčemu nazpaměť; pokud
je to slovní text, může jít o zapamatování doslovné, např. básně, nebo o zapamatování podle smyslu, tedy idejí,
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 8 1. ročník PSY, 2008/09
které text prezentuje). Nakonečný (1997, s. 206-208) k tomu dodává jednotlivé vlivy, které se
uplatňují v procesu zapamatování :
1) Motivace: člověk si zapamatovává především to, co má pro něj význam, co je spojeno s jeho motivy, s čím
nějak zachází.
2) Povaha zapamatovaného materiálu: opět se uplatňuje významuplnost - to, co má význam, si pamatujeme
lépe; významnost tedy souvisí s motivací, kdežto významnuplnost se strukturou materiálu.
3) Porozumění: materiál, který má smysl, se zapamatovává lépe, než smysluprostý materiál (zkoumáno na
smysluplných a smysluprostých slabikách).
4) Organizace materiálu, který má být zapamatován: je zapamatován tím lépe, čím více je od samého počátku
organizován ve smysluplný celek, tedy myšlenkově zpracován. (Sem patří i organizace opakování při učení se
něčemu nazpaměť: např. rozložení opakování v čase, opakování v celku a po částech apod.).
5) Povaha a množství materiálu: čas potřebný k zapamatování určitého množství látky neroste úměrně
s množstvím této látky. Dále se nejlépe zapamatovává materiál, který je zajímavý, tj. má citový přízvuk.
6) Vnější činitelé: patří sem fyzicky i sociálně zaměřená situace učícího se jedince, dostatek místa, času,
nepřítomnost vnějších rušivých podnětů (slabé vnější podněty - např. slabá nevokální hudba - naopak přispívají ke
koncentraci pozornosti a usnadňují zapamatování).
7) Vlastnosti učícího se jedince, resp. jeho psychický stav, tj. optimální úroveň aktivace (silné motivy a emoce
zapamatování narušují).
5.1 Zapomínání
Ztráta informací v důsledku zapomenutí se projevuje zejména u starších osob, které se i
obtížně učí. Přesto nemůžeme považovat proces zapomínání pouze za nežádoucí proces. Chrání
mozek před zahlcením a přetížením.
Dá se popsat jako selhání vybavování. Pokud je obtížné si určitou informaci vybavit,
neznamená to ovšem, že je položka zapomenuta, pouze bylo ztraceno vodítko, které k informaci
vedlo a které bylo vytvořeno v průběhu kódování.
V psychologii existuje mnoho teorií, které proces zapomínání vysvětlují:
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 9 1. ročník PSY, 2008/09
Teorie rozpadu pamětních stop: vidí příčinu v oslabení či rozpadu pamětních stop. Ty
by měly být obnovovány opakováním. V tomto ohledu hraje roli i čas. Po delším časovém úseku
si pamatujeme méně ze zapamatovaného.
Účelné zapomínání: hlavním bodem je odstranění nepřesných, nepotřebných či
chybných informací z paměti. Někdy si zapamatujeme plno údajů, protože nevíme, které se nám
budou v budoucnu hodit. Jakmile víme, že jsou pro nás bezcenné, máme snahu takovou
informaci zamítnout v našem vědomí a dále se jí nezabývat. Rychle také zapomínáme zážitky, jež
se pravidelně opakují.
Teorie interference: jedná se o proces, při němž dochází k zapomínání informací,
protože soupeřící informace nahrazuje informaci, kterou si jedinec snaží uchovat v paměti. Může
se objevit např. při studiu dvou cizích jazyků. Interference je významnou příčinou potíží při
vybavování z dlouhodobé paměti. V krátkodobé paměti způsobuje přetížení její kapacity, což
zpravidla vede k definitivní ztrátě určitých informací. Interference se (převážně deskriptivně)
vysvětluje působením tzv. proaktivního a retroaktivního útlumu. V případě proaktivního
útlumu je příčinou potíží dřívější učení při vybavování nových znalostí. U retroaktivního útlumu
vybavování dříve osvojených informací narušuje nové poznatky.
Represe: je obranný mechanismus, tzv. vytěsnění. Pojem zavedl do psychologie Sigmund
Freud. Ve svých raných pracích Freud předpokládal, že represe hraje významnou roli při vzniku
neurotických poruch. Dospěl k závěru, že funkcí represe je udržovat nepřijatelné psychické
obsahy mimo vědomí. Pojem represe se stal populárním, i když jeho obsah laická, kulturní a čás-
tečně i odborná veřejnost zjednodušila a pozměnila. Lidé si mysleli, že represe je schopnost
zapomenout na otřesné zážitky, které ovšem, ukryty hluboko v nevědomí, nepříznivě ovlivňují
duševní dění. Klinické zkušenosti nasvědčují tomu, že v lidské mysli existuje schopnost či mož-
nost nepřipouštět si nepříjemné a ohrožující pocity a impulsy, zejména agresivní, a že se tato
schopnost podílí na vzniku neurotických a psychosomatických poruch. Přesto proti regresi mluví
mnoho faktů, jako je např. to, že zapomenutí traumatických zážitků je málo časté.
6 Rozdělení paměti
6.1 Ultrakrátká paměť
neboli senzorická paměť uchová vjem jen velmi krátkou dobu a potom zmizí. Záleží na našem
vyhodnocení, zda je informace důležitá a zda je tedy výhodné, aby došlo k dalšímu zpracování.
Pokud ano, postupuje dále do krátkodobé či dlouhodobé paměti. Součástí senzorické paměti je
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 10 1. ročník PSY, 2008/09
tzv. ikonická paměť, která krátkodobě uchovává vizuální informace a dále echoická paměť,
jež slouží k podržení sluchových podnětů. Délka časového intervalu, během kterého jsou v
senzorické paměti informace uchovány, závisí na jejich smyslové modalitě. U zrakových podnětů
trvá uchování jednu sekundu, u sluchových asi čtyři sekundy.
6.2 Krátkodobá paměť
(short term memory), neboli pracovní či operační, není příliš silná a uchovává informace po
několik vteřin či minut. Je to vědomá aktivní část paměti. Krátkodobá paměť představuje
základní krok k trvalému uchování informace. Zpracovává informace dodané senzorickou
pamětí. Negativně na ni působí náhlé vyrušení, prožití traumatu či záměrné provedení
elektrického šoku. Je především závislá na míře pozornosti. Typickým příkladem je špatné
soustředění se na zadávaný úkol v hlučném prostředí, kdy si nic nezapamatujeme.
U této paměti se uplatňuje senzorické kódování. Dočasně v ní uchováváme nejen
informace přicházející ze senzorických systémů, ale také data, která jsme si vybavili z dlouhodobé
paměti.
Krátkodobá paměť má omezení - je limitovaná. Konkrétně to znamená, že člověk je
schopen se naučit během nějaké doby pouze určité množství položek. Kapacita krátkodobé
paměti je známá jako fenomén 7 +/- 2 neboli „magické číslo sedm“. Tímto číslem se označuje
množství zapamatovatelných položek, obvykle pět až devět prvků,
Příkladem nám může být třeba telefonní číslo. Při jeho zapamatování nám může pomoci
seskupování do smysluplných jednotek - anglicky tzv. „chunks“. Jedná se o dělení, které využíváme
při zapamatování číselných údajů - jakými jsou bankovní kódy, telefonní či rodná čísla - pomocí
shluku číslic po třech či čtyřech číslech. To samé platí i o písmenech. Zapamatování nám usnadní
rovněž tzv. mnemotechnické pomůcky.
6.2.1 Subsystémy krátkodobé paměti
1) fonologická smyčka - okamžitá paměť pro čísla či slova, která se opírá především o jejich
zvukovou podobu.
2) fonologický zásobník - zaznamenává zvukovou podobu slov.
3) konceptuální paměť - v ní uchováváme významy nebo myšlenky obsažené především v mluvené
řeči a psaných textech.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 11 1. ročník PSY, 2008/09
6.3 Dlouhodobá paměť
Long-term memory může trvat od několika minut k desetiletím či „po celý život“. Zde se
uplatňuje kódování dle významu, tedy sémantické. Položky by měly být smysluplné, aby se lépe
pamatovaly. Čím více bude význam informací propracovaný, např. díky opakování, tím déle se
nám udrží informace v paměti. Jedná se o relativně pasivní komponentu paměti, která slouží k
uskladnění obrovského množství dat.
Všechny informace jsou v dlouhodobé paměti uspořádány více či méně systematicky. Při
jejich vyhledávání se však může stát, a často se také stává, že si člověk určitou informaci nemůže
vybavit, například si nemůže vzpomenout na něčí jméno. To však neznamená, že se tato
informace z paměti vytratila, pouze ji nelze nalézt. Znamená to, že v dlouhodobé paměti byly
zachovány určité poznatky a zážitky, které si člověk plně neuvědomoval. Jsou trvale uchovány, ale
vybavit si je lze jen určitým způsobem, například hypnózou. Člověk si obvykle vybavuje jen ty
informace, se kterými denně pracuje nebo se nějakým způsobem opakují. Ostatní zapomíná, což
ale neznamená, že se jejich stopy v paměti neuchovávají.
Dle výzkumů je zřejmé, že některé údaje si uchováváme v paměti velmi dlouho, někdy i
po celý život, pravděpodobně však nikoliv v nezměněné podobě. Dlouhodobá paměť zřejmě
nově zapamatované údaje spontánně spojuje se staršími informacemi a začleňuje je do širších
celků, což může vést k jejich větším či menším modifikacím.
6.3.1 Organizace údajů v dlouhodobé paměti
a) Implicitní paměť – procedurální - se odvozuje od právě probíhající činnosti (např.
jízda na kole, řízení automobilu), které bývají zautomatizované a dokonale naučené.
Neuvědomujeme si detailně pořadí kroků. Tato část paměti se nedá slovně popsat, je tedy
neverbalizovatelná. Je odolná vůči změnám a je rigidní, což si uvědomíme např. když začneme
řídit jiné auto.
b) Explicitní paměť – deklarativní - vědomě uchovává vzpomínky na události a faktické
znalosti o světě. Dělí se dále na sémantickou paměť a epizodickou paměť.
Sémantická paměť se týká všeobecných znalostí o světě a lze ji nazývat
„encyklopedií faktů o světě“ (Samuel, 2002, s. 51) . Můžeme ji získat pozorováním a učením. U
znalostí uložených v sémantické paměti není patrný vztah k situaci, v níž byly získány (tedy kdy a
kde byly získány). Informace jsou zde udrženy po dlouhou dobu a jsou verbalizovatelné.
Sémantická paměť je spojena s jazykem a má lingvistický podtext.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 12 1. ročník PSY, 2008/09
Epizodická paměť, jejíž obsah je rovněž verbalizovatelný, se týká událostí ze
života jednotlivce. Epizodické vzpomínky jsou spojené s místem a časem. Díky epizodické
paměti víme, na jaký film jsme se včera dívali v televizi, nebo co jsme měli k obědu. Často
obsahují vylíčení sebe sama jako účastníka nebo pozorovatele. Tato část paměti je citlivá na běh
času, tedy se mohou vzpomínky stávat rozmazanějšími, pokud nedochází k jejich opakování či
vědomému vyvolávání.
7 Rozvoj epizodické formy deklarativní paměti
Podle Vágnerové paměť funguje již v prenatálním období, i když jen na té nejjednodušší úrovni. Po
narození je to především krátkodobá paměť. Současně ukládání do dlouhodobé paměti je závislé na
zrání příslušných mozkových struktur. Což jsou striatum, mozeček a hypotalamus. Schopnost zpracovat
vzpomínky tak, aby je bylo možné později reprodukovat, vyžaduje nepoměrně větší zralost těchto oblastí, než jaká
je k dispozici v nejranějším věku dítěte (Vágnerová, 2005, s. 86).
Pro nás nejpodstatnější, tedy epizodická forma deklarativní paměti, se v kojeneckém věku
viditelně neprojevuje vůbec. Kojenec není schopen uchovat, respektive si vybavit osobní
vzpomínky, protože není schopen slovně vyjádřit ani zpracovat své zážitky.
V batolecím období je tato forma paměti teprve na počátku svého rozvoje. Dospělí
pomáhají dětem formulovat rané autobiografické vzpomínky tím, že si s nimi o jejich zážitcích
povídají a nutí je vzpomínat na různé události. Vágnerová dále dodává, že význam má i rozvoj
sebepojetí (nejstarší vzpomínky se vytvářejí v době, kdy vzniká vědomí vlastního Já). Avšak mnohé z těchto
vzpomínek bývají snadno zapomenuty, později může dojít k jejich rekonstrukci a často bývají
značně zkresleny. V tomto věku se vytváří jen velmi málo trvalejších vzpomínek. Předpokládanou příčinou je
odlišný způsob zpracování a uložení těchto informací, související s přetrvávající nezralostí některých mozkových
modulů (především oblasti hipokampu a prefrontální kůry (Vágnerová, 2005, s. 132).
7.1 Autobiografická paměť
Je významnou součástí epizodické paměti. Týká se vzpomínek na různé osobní zážitky,
jež se odehrály v různých údobích našeho života, např. narození dítěte, první den ve škole.
Jednodušší je si věci zapamatovat, pokud se vztahují k hlavní události života člověka.
„Nejtrvalejšími obsahy autobiografické paměti jsou vzpomínky na osobní zážitky, které měly výrazný
emocionální doprovod“ (Plháková, 2007, s. 206).
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 13 1. ročník PSY, 2008/09
K autobiografické paměti patří tzv. zábleskové vzpomínky, což je paměťový záznam
neobyčejně významné události (např. události, která ohrožovala život jedince), jež je velice živý a
detailní, jako by byl nesmazatelně zachycen na filmu. Přesnost takové vzpomínky však obvykle
není taková, jak se jedinec domnívá.
8 Amnézie
Amnézie - doslova ztráta paměti - je poruchou explicitní paměti. Může se buď týkat jak
epizodické paměti, tak i sémantické, anebo obou najednou. Ke vzniku amnézie dochází
v kritických situacích jako je úraz hlavy, operace mozku nebo nervové onemocnění. Lze rozlišit
dva základní druhy amnézií :
1) Anterográdní amnézie - pacient je schopen si vybavit velmi podrobně zážitky z dětství a z jeho
života do nehody. Po ní si není schopen zapamatovat žádné nové
zkušenosti.
2) Retrográdní amnézie - pacient si není schopen vybavit nic ze svých zážitků před vznikem
amnézie.
Díky výzkumu na pacientech trpících amnézií se podařilo zjistit, že nejdůležitější
nervovou strukturou, jež významným podílem ovlivňuje ukládání do dlouhodobé paměti, je
hipokampus.
Také Plháková tvrdí, že ,,amnézií je nejčastěji postižena autobiografická paměť. Lze tedy
předpokládat, že právě tento paměťový systém je vývojově nejmladší. Autobiografická paměť se váže na
sebepojetí, tedy na naše Já, což je z hlediska vývoje lidské psychiky pravděpodobně poměrně ,,mladá
oblast.‘‘ (Plháková, 2007, s. 213)
8.1 Dětská amnézie
Podle Cumminsové (1998) nám naše schopnost utvářet vzpomínky umožňuje rozvinout si ,,osobní
historii,“ poskytující kontinuitu našemu vědomí já, našim životům a naší identitě.
Dětská amnézie je zvláštní druh amnézie, jež postihuje také explicitní paměť. Jednoduše ji
lze definovat jako neschopnost vybavovat si vzpomínky na události prvních tří až pěti let. V jejím
rozsahu však existují značné individuální rozdíly.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 14 1. ročník PSY, 2008/09
Infantilní amnézii jako první zkoumal a popsal Sigmund Freud. Podle něj je způsobena
vytěsněním traumatizujících obsahů z prvních let života do nevědomí. Některé emoční zážitky byly prý natolik
provázeny úzkostí, že nebylo obrannými mechanismy dovoleno, aby se dostaly do vědomí. (Freud, Tři pojednání
k teorii sexuality, 1991, s. 146-155). Podle Šobkové a Plhákové psychoanalýza staví velmi široce na
předpokladu, že emoční zkušenost z prvních dvou až tří let života ovlivňuje převládající typ nálady
v dospělosti (Šobková, Plháková, 1999, s. 50).
Z hlediska neurofyziologie se jedná o to, že hipokampus - tedy nervová struktura, jež se
podílí na ukládání vzpomínek - není přibližně do roku nebo dvou po porodu ještě zralá.
Kognitivní psychologie vysvětluje dětskou amnézii z hlediska rozdílu mezi tím, jak kódují
své zážitky děti a jak je organizují dospělí. Děti totiž ukládají své vzpomínky v názorné, citové a
preverbální podobě. Vědci se také domnívají, že významnou komponentou raných vzpomínek
jsou vizuální představy a emoční prožitky, které příslušnou zapamatovanou událost provázely.
Podle vývojových psychologů jsou děti mezi prvním a druhým rokem schopné uchovávat
informace v paměti, relativně dobře rozumí řeči a reagují na ni, a mezi druhým a třetím rokem
života dochází k masivnímu rozvoji řeči. Tvrdí, že epizodická paměť pravděpodobně nemůže
začít fungovat dříve, než se v dětské psychice vytvoří jasně ohraničená psychická struktura, která
bývá nejčastěji označována jako sebepojetí nebo sebeobraz. Předpokládají, že její vývoj je u
většiny lidí ukončen kolem třetího roku života, což je také období, v němž dětská amnézie
pomalu končí.
9 Výzkumy k raným vzpomínkám
Jeden z nejznámějších výzkumů proběhlých v České republice na téma Rané vzpomínky
vypracovaly Denisa Šobková a Alena Plháková. Autorky se dotazovaly 30 dětí mladšího školního
věku a 30 vysokoškolských studentů na 15 okolností souvisejících s významnou událostí v dětství.
Za tu bylo zvoleno narození mladšího sourozence. Obsah jejich sdělení pak srovnávaly se
vzpomínkami jejich matek. Všech zkoumaných osob se dále ptaly na jejich nejranější vzpomínku
a zajímaly se především o její obsah, emoční naladění, barevnost a dominantní způsob kódování.
Z výsledků vyplynulo, že si vysokoškolští studenti pamatují na okolnosti narození mladšího
sourozence podstatně lépe, nastala-li tato událost později než v jejich třech letech, zatímco děti mladšího školního
věku uvedly proti očekávání větší počet správných odpovědí, když k událostem došlo před třetím rokem jejich
života. Zdá se tedy, že se dětská amnézie vytváří v ontogenezi až po devátém roce života. Zatím ovšem není
známo kdy přesně.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 15 1. ročník PSY, 2008/09
V mentálních reprezentacích zážitků z raného dětství převládají vizuální představy. U zkoumaného
vzorku vysokoškolských studentů byly nejranější vzpomínky převážně černobílé, přičemž jejich emoční doprovod byl
pozitivní, zatímco u dětí mladšího školního věku byly významně častější barevné a emočně negativní vzpomínky
(Šobková, Plháková, 1999, s. 60).
Mezi známé zahraniční výzkumy také patří výzkum JoNella Adaira Ushera a Ulrica
Neisse. Ve své studii se dotazovali dospělých osob na jejich zážitky do tří let života, přičemž se
jednalo o narození mladšího sourozence, hospitalizaci nejméně na jednu noc, smrt člena rodiny či
o stěhování rodiny do nového domu. Do tří let se dotazovaným podařilo vybavit si vzpomínky
na narození mladšího sourozence a hospitalizaci v nemocnici. Avšak co se týká zbylých událostí
(smrti člena rodiny či stěhování) vzpomněli si na ně teprve tehdy, když jim byly nejméně tři roky.
Z tohoto výzkumu tedy vyplynulo, že rozsah dětské amnézie do určité míry závisí na povaze raných
vzpomínek. V závěru výzkumu konstatovali, že neexistují žádné vědomé vzpomínky na první rok
života a to ani u velmi významných událostí (In: Plháková, 2007, s. 216).
10 Vlivy na vzpomínky
10.1 Emoce
Z různých výzkumů je známo, že emoce ovlivňují paměť různými způsoby. Tak například
si lépe pamatujeme události, jež jsou emočně zabarvené, než emočně neutrální. Dá se tedy říci, že
emoce ovlivňují, které informace si zapamatujeme. Avšak někdy dojde ve vysoce vypjaté
emotivní situaci k tomu, že při zapamatovávání nastane útlum a člověk si na danou situaci později
nemůže vzpomenout.
10.2 Zkreslování vzpomínek
Podle Plhákové je jednou z příčin zkreslení (distorze) našich vzpomínek to, že z dlouhodobé
paměti si snáze vybavujeme smysluplné informace, než údaje nesmyslné nebo zmatené. Lidé mají tendenci
vnášet do chaotických vzpomínek určitý smysl a řád, a to na úkor jejich přesnosti. Tento proces se výrazně
projevuje při reprodukci snů, jejichž obsah bývá mnohdy zcela nelogický. Lidé, kteří vyprávějí svůj sen, z
něj bezděčně vytvoří vcelku soudržný příběh.
Výsledky řady výzkumů nasvědčují tomu, že údaje, které si vybavujeme z paměti, mohou být
značně nepřesné, nebo zcela mylné. Ukazuje se, že naše vzpomínky nejsou přesnou kopií dřívějších
událostí. Při vybavování se poměrně výrazně uplatňují rekonstruktivní i konstruktivní procesy. Při
rekonstrukci doplňujeme bílá místa v našich vzpomínkách pravděpodobnými údaji. Při konstrukci
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 16 1. ročník PSY, 2008/09
bezděčně vytváříme zcela nový psychický obsah, a to na základě svých dřívějších zkušeností nebo
věrohodných informací získaných od druhých lidí. Tyto nové obsahy se zejména v psychiatrické literatuře
označují jako konfabulace - smyšlenky (Plháková, 2007, s. 217-218).
10.3 Vlivy souvisejících okolností
Dalšími vlivy, které mohou zkreslit vybavované vzpomínky nebo způsobit vznik
takových, které nebudou přímo osobní, jsou rodinná vyprávění a sdílení fotografií či videí.
11 Využití raných vzpomínek jako projektivního diagnostického nástroje
V poslední teoretické části této práce si ještě představíme výtah z odborných článků L.
Šťastné, M. Miovského a A. Poláka, publikovaných v časopise o psychoterapii Konfrontace (č. 4,
ročník 2003) a Československá psychologie (č. 5, ročník 2004) a také zde uvedeme výsledky
původního výzkumu L. Šťastné (2003) citovaného v první z uvedených statí.
Autoři obou článků se v nich zaměřili na podání přehledu historického vývoje využívání
metody raných vzpomínek a na představení jejího potenciálu být v současnosti aplikována jako
terapeutický i projektivní diagnostický nástroj umožňující mapovat potíže v oblasti rozvoje
osobnosti, sociálních vztahů a psycho- i sociálně- patologických jevů.
V uvedených článcích jsou zároveň shrnuty nejdůležitější výsledky několika dalších
zahraničních výzkumů v této oblasti. První z nich navíc zveřejňuje i závěry původního výzkumu
autorky Z. Šťastné, která ve své diplomové práci na FF MU Brno (2003) popisuje vlastní
diagnostickou aplikaci metody raných vzpomínek u deseti klientů – narkomanů - zařazených do
substituční metadonové léčby a porovnává její výsledky s daty získanými za pomoci
Rorschachova projektivního testu.
11.1 Historický vývoj pojetí raných vzpomínek
Použití raných vzpomínek v psychoterapii je známo již od Freudových dob. V posledních
šedesáti letech se stále více stávají i výzkumným a diagnostickým nástrojem, i když jejich potenciál
jako projektivní techniky ještě dle autorů uvedených článků zdaleka není plně využitý (není-li uvedeno
jinak, vztahují se citace v kapitole č. 11 i nadále na článek Šťastná, Miovský, Polák, 2003).
Rané vzpomínky jsou totiž jedinečným psychologickým materiálem, jenž je schopen odhalit základní
problémy, kolem kterých je strukturována osobnost. Metoda raných vzpomínek má spolu s ostatními volnými
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 17 1. ročník PSY, 2008/09
projektivními technikami tu výhodu, že není strukturovaná – jedinec tudíž nereaguje na ovlivňující vnější
podněty, ale bez omezování zvnějšku popisuje svůj vnitřní svět.
S. Freud (2000) se ve své práci z roku 1899 zmiňuje o nejranějších zážitcích z dětství,
které podle něj mají velký patogenní význam. Také hovoří o jejich významu v poskytování porozumění
osobnostní struktuře a funkcím. Freud zde paměti připisuje roli jakéhosi třídícího aparátu. Později však
přisoudil mnohem hlubší význam pro rozbor osobnosti a pro terapii zkoumání obsahu snů.
Ve výše uvedených úvahách Freud vycházel mimo jiné i ze zjištění manželů V. a C.
Henriových, kteří byli zřejmě prvními, kdo strukturovaně zkoumali nejranější vzpomínky pomocí
dotazníku. V roce 1895 takto zpracovali záznamy od 123 osob.
A. Adler (1999, s. 66) definuje vzpomínky jako stopy toho, co se v životě člověka událo a jak
probíhal jeho vývoj. Poukazují ke směřování za určitým cílem a k překážkám, které bude nutné překonat. Podle
něj jsou vzpomínky z dětství nejdůležitějším prostředkem pro pochopení životního stylu. Pomocí nich lze jádro
životního stylu odkrýt lépe, než na základě jiné metody.
Mosak (1958) charakterizuje rozdíl v pojetí mezi těmito dvěma velkými psychoanalytiky
tak, že pro Adlera byly rané vzpomínky potlačeny kvůli selektivnímu faktoru v paměti, kterým ovšem nebyla
represe, jak se domníval Freud, ale spíše pevnost individuálního postojového referenčního rámce, pevnost
životního stylu. Na vědomé úrovni se pak z dětství udrží jen ty vzpomínky, které vyjadřovaly osobní přístup
k životu.
Rané vzpomínky připomínají život jedince, jeho limity a okolnosti. Jde o příběh, ve kterém se
projevují jeho cíle. Zapamatování si vzpomínky pak je konzistentní s jeho současným vztahovým rámcem nebo
životním stylem a vztahuje se k jeho problémům a sociálním zájmům.
Adler tedy spolu s Freudem přikládá vzpomínkám na rané zážitky z dětství zvláštní význam
pro porozumění osobnostní struktuře. Jestliže člověk čelí problémové situaci, vybaví si ty vzpomínky, které jsou
důležité pro ustavení jejího řešení. Jestliže se změní jeho životní styl, vybaví se mu jiné či pozměněné rané
vzpomínky.
Podle Liebermana (1957) předurčují a reflektují životní cíl. Jejich vybavování tedy není náhodné, ale
je motivováno potřebami jedince.
M. Mayman (1968) realizoval výzkum, na základě kterého vyvozuje, že rané vzpomínky jsou
mimovolně vybírány tak, aby vyhovovaly hluboce zakořeněné představě o sobě a druhých a potvrzovaly ji.Věří, že
charakterová struktura osobnosti je organizována okolo objektově-vztahových témat, která se projektivně vtírají do
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 18 1. ročník PSY, 2008/09
struktury a obsahu jeho raných vzpomínek právě tak, jako se opakují ve vztazích s významnými osobami v jeho
životě.
Podobně tak Bruhn a Schiffman (1982) tvrdí, že rané vzpomínky obvykle vykreslí postoje,
potřeby a vnímání, které jsou centrální a charakteristické pro osobnost. Last (1997) navíc uvádí, že
z dlouhodobé paměti se vybavují nedokončené záležitosti za účelem nejlepšího vyjádření současného problému.
Bruhn (2009) formuloval kognitivně-percepční teorii osobnosti, ve které tvrdí, že výběr a
konstrukce vzpomínek reflektují organizaci osobnosti a zároveň mají hluboký vliv na současné postoje, nálady a
přístup k životu. Všímáme si vědomě i nevědomě toho, co je významné vzhledem k našim současným zájmům,
potřebám, postojům nebo přesvědčením. Podle Demutha a Bruhna (1997) tak můžeme osobní vzpomínky
pojímat jako projekce osobnosti a využívat je v diagnostice obdobně, jako Rorschachův test, volné
kreslení a další projektivní techniky.
Ačkoli rané vzpomínky tedy mohou být akceptovány a vyjadřovány vědomě, reprezentují skryté,
nevědomé aspekty osobnosti a funkce, které leží mimo uvědomění jedince (Last, 1997).
Vzpomínky obvykle obsahují různé vynechávky a překroucení. Jedinec je zabarvuje a překrucuje,
zdůrazňuje a opomíná, přehání a bagatelizuje v souladu s vlastními vnitřními potřebami. Fakt vynechání a
překroucení má stejný význam, jako u snů interpretace. Pro interpretaci tak není podstatné, nakolik je vzpomínka
přesná, ani zda se sdaná událost skutečně stala. Význam vzpomínky spočívá v tom, že byla vybavena a jakým
způsobem o ní klient hovoří. Rozpomínání je v tomto kontextu spíše procesem konstrukce, než reprodukce
(Mosak, 1958).
Autorky výzkumné studie O´Leary a Nieuwstraten (2001) nakonec doplňují, že vzpomínky
jsou ničím neovlivněným, nezpracovaným materiálem, přes který se z hlediska obsahu vynoří množství různých
témat, jako např. vztah věcí, lidí a míst, minulé úspěchy, historické události, soukromé události a veřejné
příležitosti, tajné problémy, osobní informace, minulost i současné události. S těmito nedokončenými
záležitostmi je pak například možné dále pracovat v nějaké formě terapie.
11.1.1 Formy získávání raných vzpomínek
Co se týká způsobu získávání vzpomínek pracují výzkumníci buď pouze
s nestrukturovaným rozhovorem, ve kterém nechají respondenta spontánně popisovat, na co se
ze svého dětství postupně rozpomíná, nebo jej směrují konkrétnějšími návodnými otázkami.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 19 1. ročník PSY, 2008/09
Fowler, Hilsenroth a Handler (1995) specifikují tyto dotazy např takto: „Jaká je vaše
nejranější vzpomínka na matku / otce / první den ve škole / na krmení či jezení / na pocity nebo zážitky
laskavosti či příjemnosti?“ apod.
Ve standardních výzkumech se většinou ve výraznější míře nepoužívají aktivnější metody
vyvolávání vzpomínek, jako je hypnóza, regresní uvedení do dětství, nebo aktivní imaginace,
neboť pak lze jen velmi stěží odlišit vliv takové metody na obsah získaného materiálu.
Podle Lasta (1997) je vhodné se na rané vzpomínky zeptat před koncem prvního
rozhovoru, přičemž doporučuje vyvolat čtyři až pět vzpomínek.
Šťastné (2003) se naopak osvědčilo až druhé sezení, kdy již byl s respondentem navázán
vztah důvěry. Prostředí má být klidné a nerušené, aby v něm mohla nastat mírná spontánní relaxace, nebo
naopak stav optimálního napětí navozený např. technikou tělesně zakotveného prožívání.
Podrobnější vybavení konkrétního zážitku může být posíleno prostřednictvím vizuální imaginace
vzpomínky nebo tím, že ji respondent vypráví v přítomném čase. Pokud si klient v souvislosti se
vzpomínkou spontánně nevybavil doprovodné pocity, po skončení jeho vyprávění se na ně
tazatel ještě znovu doptá.
Bruhn (Demuth, Bruhn, 1997) také upozorňuje na možnost psaní autobiografických
vzpomínek samotným klientem, které u něj vyvolává určitý změněný stav vědomí, jenž mu umožňuje získat
zpět některé části vzpomínek, které by jinak zůstaly potlačené v nevědomí.
11.1.2 Výzkumy vybavování paměťových stop
Počet raných vzpomínek, které jsou lidé schopni si vybavit, se zpravidla pohybuje mezi 2 až 10 (Clark,
2001), ale většinou mají klienti tendenci vybavit si menší množství událostí.
Rozdíly mezi muži a ženami v počtu vybavovaných vzpomínek jsou velmi malé (Rubin, 2000).
Podobně podle něj příliš nezáleží na věku respondentů, i když je logické, že dvacetiletý člověk si vybaví
z dětství větší počet vzpomínek, než např. člověk šedesátiletý. První vzpomínky se dle jeho výzkumů jen
výjimečně datují do období mezi jedním až dvěma roky života. Teprve ve věku kolem tří až čtyř
let se začíná křivka počtu zapamatovaných vzpomínek zvedat. Od věku sedmi let pak již počet
vzpomínek na jednotlivá další léta dětství nestoupá.
Rabbitt a McInnis (1988) zjistili, že lidé s vyšším IQ si vybavují první a druhou vzpomínku
z časnějšího období jejich života, než lidé s nižším IQ. Intervaly mezi první a druhou vzpomínkou jsou přitom u
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 20 1. ročník PSY, 2008/09
lidí s vyšším IQ kratší. Samotný obsah raných vzpomínek ovšem podle nich nesouvisí ani s věkem, ani
s inteligencí.
Z hlediska vývojové psychologie upozorňují Howe a Courage (1997), že pro
autobiografickou paměť je důležité období okolo dvou až tří let věku dítěte, kdy dochází ke konsolidaci já a
případné útržkovité vzpomínky jsou výhradně na úrovni základní epizodické paměti. Tyto útržky se
v průběhu života proměňují v důsledku různých událostí a teprve postupně dostávají svůj výklad
v souladu s pozdějším konstruováním významů.
11.1.3 Nejčastější typy vzpomínek
Bruhn revidoval Lastův systém třídění raných vzpomínek (Last, Bruhn, 1991) a popsal 15
kategorií, které se lidem nejčastěji vybavují (CEMSS-R):
A. Vzpomínky vzbuzující negativní emoce:
(1) nemoc, hospitalizace, úraz, zranění
(2) ztráta (smrt, zranění druhých)
(3) separace, opuštění, ztracení se
(4) selhání či neúspěch při pokusu něco dělat
(5) nedůvěra (zahrnuje zanedbávání, fyzické napadnutí nebo ohrožování, sexuální obtěžování, zkušenosti s opilostí jiných)
(6) odmítnutí ze strany vrstevníků nebo verbální zneužívání autoritou
(7) trestání
B. Vzpomínky vzbuzující pozitivní emoce:
(8) úspěšné zvládnutí úkolu (úspěch v cíleně řízené aktivitě nebo životní úspěch)
(9) kooperativní hra s vrstevníky
(10) být nadaný, talentovaný
(11) poskytnutí pomoci (pomoc, pečování, laskavé léčení)
C. Neutrální vzpomínky (mohou být negativní, neutrální i pozitivní podle pojetí klienta):
(12) jídlo
(13) neagresivní porušení pravidel (hranice, sociální sankce)
(14) kontrola agresivních nebo sexuálních impulsů
(15) bizarní, zvláštní materiál
K tomuto členění přidává Šťastná (2003) ještě kategorii agresivní porušování pravidel,
která se v jejím výběrovém souboru vyskytla v relativně významné míře.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 21 1. ročník PSY, 2008/09
Plháková (2007, s. 217) v odkazu na svůj již citovaný výzkum dětské amnézie (Šobková,
Plháková, 1999) uvádí jako další vzpomínku, kterou si respondenti vybavují poměrně často a
kterou lze navíc velmi dobře objektivně ověřit, okolnosti narození mladšího sourozence.
11.2 Diagnostický potenciál metody
Mají tedy rané vzpomínky ještě nějaký jiný význam, než jen poznání, od jakého věku je
lidská mysl schopna uchovávat paměťové stopy? Jedná se o pouhé připomínky vnějších událostí
či vnitřních prožívání, které uvízly v paměti zcela náhodně? Anebo mají skutečně hlubší význam
pro poznání osobnosti člověka, jak jsme probírali v kapitole 11.1?
Již jen skutečnost, že většina raných zážitků se v paměti nezachová – a pouze velmi málo
z nich ano – ukazuje, že pro výběr a uchování právě těchto událostí musí mít naše mysl nějaký
hlubší důvod. Budou tedy nejspíš nějakým způsobem korelovat se strukturou naší osobnosti a
s významy, které jim mysl připisuje.
Již v roce 1951 Eisenstein a Reyerson (1951; In: Lieberman, 1957) upozornili na vztah mezi
typem první vzpomínky a klinickou diagnózou psychiatrických pacientů. Například uvádějí, že vzpomínky
schizofreniků jsou často charakterizovány důrazem na situace osamělosti.
Také zde píší, že první vědomá vzpomínka je symbolem pacientova vnitřního světa a vyjádřením jeho
bazálních problémů. Je nejjasnějším odvozením zapomenutých infantilních konfliktů.
Též Greenacre (1952; In: Lieberman, 1957) poukazuje na to, že rané vzpomínky často ilustrují
centrální téma neurózy. Podobně Friedmanová (1952; In: Lieberman, 1957) nalezla diferencující rysy
mezi schizofreniky a neurotiky. Neurotici si mnohem častěji vybavují takové zážitky z dětství, kdy byli nemocní a
zažívali overprotektivní péči a přijetí, zatímco psychotičtí pacienti popisují zážitky zanedbávání a pocity
zmatenosti a chaosu.
Hankoff (1987) se ve své studii zabýval rozdíly mezi kontrolní skupinou a uvězněnými
jedinci. Zjistil, že delikventi mají tendenci vybavovat si negativně nabité, nepříjemné, znepokojivé a agresivní
vzpomínky více, než kontrolní vzorek. Projevují také sklon vidět svět jako poškozené, pošpiněné místo k bytí a
sami sebe jako poškozenější, než jsou ostatní.
Last (1997) s ohledem na diagnostické využití raných vzpomínek píše, že je užitečné zaměřit
se na pět jejich hlavních aspektů: percepce sebe, percepce druhých, vnímání světa, hlavní problémy a interpretace
procesu. Chceme-li se přiblížit podstatě raných vzpomínek, musíme se také zaměřit na tenzi mezi tím, co se stalo,
jak to vnímal klient a co chtěl, aby se stalo.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 22 1. ročník PSY, 2008/09
11.3 Výsledky výzkumu klientů s metadonovou substitucí
Výše zmiňovaný výzkum Z. Šťastné realizovaný v roce 2003 měl za cíl ověřit diagnostický
potenciál raných vzpomínek pomocí srovnání s výsledky Rorschachova testu. Podívejme se tedy
na jeho výsledky trochu blíže, ať je můžeme později srovnat s naším vlastním výzkumem u
zdravé populace.
11.3.1 Respondenti výzkumu Z. Šťastné
Byl proveden v Brně na klientech zařazených do metadonové substituční léčby. Jejich
společným znakem byla závislost na opioidech a fakt, že se rozhodli svou závislost řešit
metadonovou substitucí a nikoliv detoxifikací a následnou ústavní či komunitní rezidenční
léčbou.
Zkoumaný soubor tvořilo 7 žen a 3 muži, jejichž průměrný věk činil 23,7 let.
Nejmladšímu respondentovi bylo 19 a nejstaršímu 39 let. 4 respondenti měli dokončené střední
vzdělání, 6 pouze základní vzdělání, přičemž většina z nich ukončila zahájené studium střední
školy v prvním nebo druhém ročníku z důvodu zneužívání drog.
První zkušenosti s nelegálními látkami měli průměrně v 15,5 letech a průměrná doba
jejich užívání dosahovala 7,7 let. Všichni absolvovali alespoň jedenkrát detoxifikaci, čtyři
nastoupili psychiatrickou léčbu, kterou ani jeden z nich nedokončil.
11.3.2 Zjištění výzkumu mezi narkomany
S účastníky byly provedeny dva semistrukturované rozhovory a Rorschachův test.
Získané vzpomínky věrně odrážely současný způsob percepce klientů. Jejich vnímání bylo značně
zkreslené a potlačované, což se projevilo i v chudosti a nediferencovanosti jejich raných vzpomínek: „Jé, to je těžký,
já si skoro nepamatuju, ani co bylo před týdnem.“ Prožívání měli zúžené, negativní aspekty vlastního života
potlačované a vytěsňované: „Už si nevzpomínám, já na to nikdy nemyslím.“
Zde mohly hrát roli již i organické změny v mozku po dlouhé době užívání návykových látek i mírný
útlum navozený metadonem. Vzhledem k úrovni vzdělání mohla též hrát určitou roli spíše průměrná úroveň
inteligence, nedostatečně kvalitní kontakt s tazatelkou, špatná spolupráce a určitá nepřizpůsobivost klientů.
Celkové ladění vyprávění klientů o sobě i jejich raných vzpomínek se vyznačovalo zřetelnou pochmurností,
často se objevovaly pocity smutku, beznaděje, úzkosti: „Vzpomenu si jenom na to, jak táta mámu bil... Dostala
jsem za to takovou bitku... Já jsem to neměla dobré doma nikdy, žádné dobré vzpomínky nejsou... Pamatuju si,
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 23 1. ročník PSY, 2008/09
jak mě matka řekla, že můj otec je nevlastní... To jsou věci, o kterých bych nechtěl mluvit, co se u nás událo,
nikomu jsem to neřekl, je to pro mě i pro matku nepříjemný, hodně, ale to neřeknu...“.
Témata se většinou opakovala, někdy nechtěli vzpomínku ani sdělit, bylo pro ně příliš těžké vzpomínat
na své dětství, natož o něm mluvit s neznámým člověkem. Často klienti sdělovali, že nemají žádné příjemné
zážitky, že nic hezkého neprožili, přestože se tazatel výslovně na pozitivní vzpomínky neptal.
Nejvíce vybavených vzpomínek bylo 12, nejméně (4 vzpomínky) si vybavili 3 klienti. Při
konkrétních dotazech podle Fowlera, Hilsrenrotha a Handlera (1995) se vyskytlo nejvíce
vzpomínek na matku, naopak nejméně na první den ve škole a na jídlo či jezení.
Ke kategoriím vytvořeným Lastem a Bruhnem (2009) bylo třeba doplnit ještě agresivní
porušení pravidel, protože se v souboru vyskytovalo osmkrát. Celkem výzkum identifikoval 12
různých kategorií z 15, do nichž bylo zařazeno 70 témat. Negativní emoce vzbuzovalo 57 témat,
pozitivní jen 10 (více než pětkrát méně). Tím se potvrdilo úzkostné ladění prožívání klientů.
Konkrétně se vyskytla témata jako oběť agrese (19 vzpomínek), útok (13), s orálně
receptivním obsahem (12), separace a individuace (10) a donucování a násilí (6).
Vzhledem k ROR testu se ukázalo, že tyto dvě nezávislé projektivní metody se překrývají jen
částečně, spíše se vhodně doplňují. Rané vzpomínky osvětlí skutečnosti, které se v ROR testu neprojeví, nebo jsou
nejasné. Potvrdilo se, že metoda raných vzpomínek skutečně vede k projekci současného prožívání
problémů do minulých zkušeností.
Výzkum potvrdil, že vzpomínky opravdu odrážejí způsob percepce skutečnosti každého
respondenta. Bylo zřejmé, že vnímání reality všedního života bylo u klientů značně zkreslené, potlačené a stále
potlačované. Svou minulost měli uzavřenu v sobě. Jejich prožívání bylo zúžené, negativní aspekty se snažili plně
vytěsnit. Často se objevovaly pocity smutku, beznaděje a úzkosti.
Rané vzpomínky respondentů ze substitučního programu manifestovaly převážně negativně zabarvené
aspekty. Témat vzbuzujících negativní emoce bylo 5-krát více, než témat pozitivních. Množství vybavených raných
vzpomínek se nejevilo být závislé na věku respondentů.
Negativně zabarvené vzpomínky informovaly převážně o centrálním nevyřešeném problému či problémech
respondentů (agrese, útok, donucování a násilí). Dále rané vzpomínky dobře identifikovaly traumata
z dětství, jež přetrvávají i v dospělosti a ovlivňují tak jednání a chování klientů i v současnosti (časté trestání a
agresivní výpady ze strany rodičů, nedostatek projevů náklonnosti a lásky).
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 24 1. ročník PSY, 2008/09
Souhrnně lze říci, že rané vzpomínky prostřednictvím minulých zážitků a zkušeností odkryly současné
jednání a prožívání respondentů. Ukázalo se, že ve výzkumném souboru převažovali klienti manifestující
hraniční rysy organizace osobnosti.
11.4 Závěr teoretické části
Z výše uvedeného přehledu, z konkrétních zmiňovaných výzkumů - a obzvláště z toho
posledního - se zdá, že metoda raných vzpomínek skutečně může poskytnout diagnostický
materiál pro zkoumání osobnosti a současného přístupu ke světu i ke vztahům s lidmi u
respondentů s psychotickými a neurotickými poruchami i se závislostí.
V našem vlastním výzkumu bychom rádi tyto závěry porovnali s daty získanými ze
zkoumání nejranějších vzpomínek většího počtu rozmanitých zástupců zdravé tuzemské
populace.
PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE
Náš výzkum jsme tedy pro změnu zaměřili na zkoumání psychologicky průměrné české
populace v širokém věkovém rozpětí.
12 Výběr probandů
Jako výzkumnou skupinu jsme tedy zvolili 86 respondentů z okruhu známých, přátel a
rodinných příslušníků tří autorů práce, a to tak, aby tento vzorek pokryl široké spektrum
z hlediska věku, pohlaví, profesí a vzdělanostní struktury. Ve vzorku jsme se vyhýbali
respondentům s psychologickou diagnózou, závislým a osobám ve výkonu trestu, neboť na tyto
skupiny byly zaměřeny citované výzkumy našich předchůdců a nám šlo o to získat odlišný vzorek.
Podíl mužů a žen ve vzorku
muž; 38; 44%
žena; 48; 56%
Obr. č. 1: Podíl mužů a žen mezi probandy
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 25 1. ročník PSY, 2008/09
Z celkového počtu 86 respondentů bylo 56% žen a 44% mužů.
Věková struktura respondentů
1
9
25
9
42
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
0 – 8 9 – 18 19 – 25 26 – 50 51 – 75
Věkové intervaly
Čet
nost Četnosti ve
věkovýchkategoriích
Obr. č. 2: Věková struktura respondentů
Z hlediska věkové struktury vzorek sestával z 49% mladých lidí ve věku 19 – 25 let, 29%
ve středním věku 26 – 50 let a po 10% dětí do 18 let a starší generace od 51 do 70 let.
Nejmladšímu účastníkovi výzkumu bylo 8 let a nejstaršímu 70. Průměr činil 38,45 let,
medián (nejčastější hodnota) 21 a modus (střední hodnota) 20 let.
Vzdělanostní struktura vzorku
13; 15%
59; 69%
12; 14%2; 2%
ZŠ
SŠ
VŠ
PGr.
Obr. č. 3: Vzdělanostní struktura Obr. č. 4: Profesní struktura
Co se týká vzdělanostního profilu našich respondentů 69% (59) osob má ukončené
středoškolské vzdělání, 15% (13 lidí) ještě studuje základní nebo střední školu, 14% (12) má již
dokončeno vysokoškolské vzdělání a 2% (2 probandi) disponují postgraduálním titulem.
Největší podíl respondentů tvoří studenti (55%), 28% jsou zaměstnanci, 10% podnikatelé,
5% důchodci a 1% (po 1 osobě) byli zastoupeni nezaměstnaní a manažeři.
Profesní struktura vzorku
55%
28%
1%
1%
10% 5%
Student
Zaměstnanec
Nezaměstnaný
Manažer
Podnikatel
Důchodce
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 26 1. ročník PSY, 2008/09
13 Popis metody výzkumu a průběhu dotazování
Jako výzkumnou metodu jsme zvolili vedení osobního interview s respondenty a společné
vyplňování strukturovaných otázek v dotazníku, který jsme pro tento účel vytvořili (je uveden
v příloze č. 1).
Před zahájením rozhovoru byli respondenti seznámeni s účelem výzkumu a že budou
dotazováni na svou nejranější vzpomínku. Tento úvod stačil k tomu, aby v podstatě všichni
oslovení se zájmem souhlasili s poskytnutím svých osobních dat. Tato skutečnost je vyjádřena i
písemným souhlasem respondentů se zpracováním jejich údajů.
Každý proband měl dostatek času a prostoru začít se spontánně rozpomínat na několik
zkušeností z raného dětství (s horní hranicí cca šesti let věku). Teprve později jsme se spolu s ním
snažili stanovit přesnější věkové zařazení jednotlivých vzpomínek, určit, která z nich je nejstarší a
zároveň posoudit, jaké emocionální naladění daná vzpomínka pro dotazovaného dnes má.
Většina rozhovorů trvala 20–30 minut. Valná část účastníků výzkumu dala přednost vlastnímu
vyplňování dotazníku, které doprovázel rozhovor s výzkumníkem.
Některým účastníkům nějakou chvíli trvalo, než si byli schopni vzpomenout na více
zkušeností z dětství a potřebovali od výzkumníka určitou slovní stimulaci a povzbuzování. Žádné
speciální techniky napomáhající vybavování vzpomínek jsme však záměrně nepoužívali.
Při hledání té nejranější vzpomínky jsme většinou zvolili cílené dotazování, zda si
nevzpomínají ještě na něco dalšího z ranějšího věku než tří let, např. na stěhování, pobyt
v nemocnici, narození sourozence, úraz apod. Někteří respondenti si teprve až po těchto
podnětech dokázali vzpomenout na starší zkušenosti, než z období obligátních čtyř až pěti let.
Někteří účastníci s námi vyplňovali dotazník a vedli rozhovor společně ve skupině a zde
fungoval efekt vzájemné inspirace vzpomínkami ostatních.
Určit emocionální zabarvení vzpomínky bylo pro respondenty snadné, poměrně velkou
potíž měli v tom přesně určit svůj věk v popisované době. Zde jsme v mnoha případech museli
zůstat u rámcových odhadů s přesností na 6 – 12 měsíců. Některé zkušenosti (cca 50%) se přesto
podařilo zakotvit relativně jednoznačně díky časově přesně ohraničeným vnějším událostem.
Kromě pokynů zaměřit se výhradně na zkušenosti z předškolního věku byli respondenti
také požádáni, aby z popisovaných událostí vyloučili všechny, na které nemají prokazatelnou
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 27 1. ročník PSY, 2008/09
osobní vzpomínku, ale které mohly být zkresleny rodinným vyprávěním nebo sdílením fotografií
a videí.
Poté, co si většina účastníků vzpomněla na 3 – 7 vzpomínek, byla vybrána ta nejstarší
z nich a ohodnocena také z hlediska toto, zda se jedná o zážitek z běžného života nebo
z nějakého nestandardního prostředí, či týkající se neobvyklé události. Také se mohli vyjádřit,
jestli má tato vzpomínka pro ně dodnes nějaký význam, nebo nikoliv. Zároveň byl stanoven
celkový poměr negativně, neutrálně a pozitivně zabarvených vzpomínek ze všech, které účastníci
uvedli.
Poté následovala série otázek mapující situaci respondenta, současnou životní
spokojenost, aktuální náladu a převažující životní postoj (optimismus nebo spíše pesimismus).
Nakonec jsme se dotázali, zda podle názoru účastníka mohlo mít toto aktuální rozpoložení
nějaký vliv na druh vybavovaných vzpomínek. Na tuto otázku většina dotazovaných odpověděla
víceméně negativně (viz. obr. č. 5).
Hodnocení vlivu současné situace na vybavované vzpomínky
27 26
14 14
5
0
10
20
30
-2 -1 0 +1 +2
Jsou vzpomínky ovlivněny
současnou situací?
Obr. č. 5: Vliv na vybavované vzpomínky
Odpověď -2 znamená, že aktuální situace podle probanda rozhodně neměla žádný vliv na
vybavované vzpomínky, -1 že spíše ne, 0 znamená odpověď „nevím,“ +1 spíše ano a +2 že
rozhodně měla vliv.
14 Vyhodnocení výsledků
Celkové výsledky výzkumu a všechna data shromážděná z dotazníků jsou zobrazena
v tabulce v příloze č. 2.
Nejdůležitější výstupy jsou zobrazeny v níže uvedených grafech.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 28 1. ročník PSY, 2008/09
14.1 Stáří nejranějších vzpomínek a korelace s pohlavím a věkem
Rozpětí nejranějších vzpomínek
0
10
20
30
40
50
60
70
80
0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5 6,0
Stáří nejranějších vzpomínek
Věk
res
pon
den
ta
Muži
Ženy
Obr. č. 6: Rozpětí nejranějších vzpomínek
Ze znázorněných výsledků je vidět, že nejvíce vzpomínek spadá do rozmezí 2–4 let věku,
přičemž v jejich rozložení není výraznějšího rozdílu mezi muži a ženami, ani v závislosti na věku
respondentů. Bylo by možné přesněji spočítat tyto vzájemné korelace, ale máme za to, že z grafu
jednoznačně vyplývá, že korelační koeficient by byl nízký, a tedy že vybavované vzpomínky jsou
jak na věku tak na pohlaví respondentů závislé jen minimálně.
Snad jen stojí za zmínku, že dvě nejnižší hodnoty raných vzpomínek v našem vzorku
patří ženám nižšího věku. A naopak, starší ženy uvádějí jako své nejranější vzpomínky
události spadající do období až 4–5 let.
Vzhledem k výše uváděné teorii dětské amnézie je také poměrně zajímavá skutečnost,
jak velké množství vzpomínek (25, což činí 29%) spadá do rozpětí 2 a 2,5 let. To nás
překvapilo.
U těchto nejranějších vzpomínek je také vidět, že zde výrazněji převažují ženy (18, což je
21%), zatímco mužů v této kategorii je pouze 9 (to činí pouhých 10% z celkového vzorku). Tyto
poměry převyšují celkový podíl žen ve vzorku, který je 56%.
Jakoby si ženský mozek přece jen dokázal lépe vzpomenout na ranější události. Tuto
hypotézu by však bylo potřeba doložit podrobnějším výzkumem na mnohem větším počtu
respondentů.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 29 1. ročník PSY, 2008/09
14.2 Věkové rozpětí všech zapamatovaných vzpomínek
Rozložení vzpomínek v závislosti na věku
0
10
20
30
40
50
60
70
80
0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5 6,0 6,5 7,0 7,5 8,0 8,5 9,0 9,5 10,0 10,5 11,0
Věk vzpomínky
Věk
res
pond
enta
Muži
Ženy
Obr. č. 7: Rozložení všech vzpomínek
Náš druhý výsledný graf na obr. 7 naopak zobrazuje všechny vzpomínky (nejen
nejranější) u všech respondentů (přičemž se u každého z nich jejich počet pohyboval od 1 do 7) a
zde již podíl vzpomínek starších než z doby 3 let tak výrazný není.
To jasně dokládá, že zapamatování si raných zážitků starších než ze 3 let věku je skutečně
spíše výjimečné.
I přesto, že byli respondenti instruováni, aby uváděli pouze vzpomínky předcházející
nástupu do školy, vyskytlo se několik vzpomínek z pozdějšího věku, než je 6 let.
Ve výše uvedených grafech se vyskytla jedna nejranější vzpomínka z období 11 let, kdy se
respondent nemohl rozpomenout na žádnou dřívější událost. V tomto případě je to však dáno
spíše tím, že to byl člověk zaměřený především na význam raných vzpomínek pro svůj současný
život a podle jeho vyjádření pro něj nemělo smysl vzpomínat si na ještě starší události, protože ty
už pro něj prý tento smysl v sobě nenesou.
Ani tyto obrázky však nevykazuje významnější rozdíly mezi muži a ženami, ani vzhledem
k současnému věku respondentů.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 30 1. ročník PSY, 2008/09
Ladění vzpomínek u žen
negativní ; 140; 35%
neutrální; 79; 20%
pozitivní; 178; 45% negativní
neutrální
pozitivní
14.3 Emocionální zabarvení vzpomínek a rozdíl mezi muži a ženami
Ladění vzpomínek
Negativní; 140;
35%
Neutrální; 79;
20%
Pozitivní; 179;
45%
Negativní
Neutrální
Pozitivní
Obr. č. 8: Emocionální zabarvení vzpomínek
Výše uvedený graf uvádí poměry v emocionálním zabarvení všech vzpomínek. Je z něj
vidět, že v normální populaci převládají pozitivně laděné vzpomínky (ze 45%), avšak poměr
negativně zabarvených je stále překvapivě výrazný (35%). Očekávali jsme totiž, že u
nepatologické populace nebude počet negativních vzpomínek až tak velký. Jejich podrobnější
obsah uvádíme v kapitole 14.9.
Neutrálně laděných vzpomínek je pouhá pětina, což se dá vysvětlit tím, že vzpomínky bez
emocionálního zabarvení se přirozeně budou do paměti zapisovat méně výrazně.
U pozitivně i negativně laděných vzpomínek nelze opomenout vliv jejich určitě
výjimečnosti a výraznosti v životě respondentů, která byla zdůrazněna i častým opakováním a
rozebíráním těchto zážitků v rodinných rozhovorech. To pak přirozeně vedlo k jejich silnějšímu
zafixování.
Ladění vzpomínek u mužů
negativní ; 138; 36%
neutrální; 76; 20%
pozitivní; 172; 44% negativní
neutrální
pozitivní
Obr. č. 9: Ladění vzpomínek u mužů Obr. č. 10: Ladění vzpomínek u žen
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 31 1. ročník PSY, 2008/09
Co se týká rozdílů mezi muži a ženami, tak výše uvedené grafy jasně potvrzují, že jsou
v tomto ohledu naprosto minimální a tudíž zcela zanedbatelné.
14.4 Podíl běžných a nestandardních nejranějších vzpomínek
Obsah vzpomínky
40; 47%
46; 53%
běžná
nestardní
Obr. č. 11: Obsah nejranějších vzpomínek
Podíváme-li se na obsahovou stránku nejranějších vzpomínek, mírná většina (53%) se
týká nějakého nestandardního prostředí nebo události (např. úraz, pobyt v nemocnici, stěhování,
mimořádný strach, narození sourozence, apod.). Zbylé vzpomínky (47%) jsou součástí běžného
každodenního života.
14.5 Význam nejranější vzpomínky pro dotazovaného
Význam vzpomínky
22; 26%
64; 74%
Má význam
Bez významu
Obr. č. 12: Význam nejranějších vzpomínek
Při dotazu, zda daná nejranější vzpomínka má pro respondenta dosud nějaký význam
nebo vliv na jeho současný život, bylo pouze 26% vzpomínek označeno za tak významné, že
dodnes hrají nějakou roli. Většina těchto vzpomínek (74%) pak podle mínění respondentů žádný
vliv na jejich současný život nemá.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 32 1. ročník PSY, 2008/09
Z toho by mohlo vyplývat, že u ,,normální“ populace skutečně nemusí rané vzpomínky
hrát tak významnou roli v případné diagnostice a terapii psychologických potíží, jako je tomu u
psychoterapeutických případů. Nebo si také respondenti jednoduše tuto hlubší roli vzpomínek
neumějí nebo nechtějí připustit. To by opět vydalo na podrobnější rozbor v jinak zaměřeném
výzkumu.
14.6 Aktuální vlivy na vybavované vzpomínky
14.6.1 Spokojenost se současnou životní situací
Spokojenost se současnou životní situací
0
11
4
44
23
0
10
20
30
40
50
-2 -1 0 +1 +2
Míra spokojenosti
Obr. č. 13: Míra spokojenosti
Z přiloženého grafu je vidět, že v našem vzorku převládají lidé spokojení se svým
dnešním životem. Zajímalo nás, zda to bude mít vliv na tím pádem očekávatelné převážně
pozitivní vyznění vybavovaných vzpomínek.
14.6.2 Aktuální nálada při rozhovoru
Aktuální naladění respondentů
1 3
9
36 37
0
10
20
30
40
-2 -1 0 +1 +2
Aktuální naladění respondentů
Obr. č. 14: Aktuální nálada
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 33 1. ročník PSY, 2008/09
Výše uvedený graf ukazuje, že se u většiny rozhovorů podařilo navodit příjemnou
atmosféru a respondenti uváděli, že měli v průběhu interview dobrou náladu. Opět jsme byli
zvědavi, zda se to nějak projeví na poměru pozitivních a negativních vzpomínek.
14.6.3 Míra optimismu respondenta
Osobnostní ladění-míra optimismu
2
10
20
38
16
0
10
20
30
40
-2 -1 0 +1 +2
Osobnostní ladění-míra optimismu
Obr. č. 15: Nakolik mají respondenti ve zvyku dívat se na věci spíše z té pozitivní stránky
Výše uvedený graf ukazuje, že většina účastníků průzkumu sama sebe hodnotí tak, že se
na život dívají spíše z té pozitivní stránky. Opět jsme předpokládali, že tato převažující
osobnostní struktura bude mít vliv na větší podíl pozitivních vzpomínek.
14.6.4 Vliv současné situace na vybavované vzpomínky
Hodnocení vlivu současné situace na vybavované
vzpomínky
27 26
14 14
5
0
10
20
30
-2 -1 0 +1 +2
Jsou vzpomínky ovlivněny
současnou situací?
Obr. č. 16: Vliv na vybavované vzpomínky
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 34 1. ročník PSY, 2008/09
Na přímý dotaz, zda se respondenti domnívají, že tyto osobnostní charakteristiky a
aktuální životní okolnosti měly nějaký vliv na vybavované vzpomínky, výrazná většina z nich
uvádí, že nikoliv. Rozlišují totiž vzpomínku jako takovou, která je prostě uložena v paměti, bez
ohledu na to, jaká je jejich současná životní situace.
Podle téměř vyrovnaného poměru pozitivně a negativně zabarvených vzpomínek (viz
obr. č. 8) to skutečně vypadá, pozitivní naladění respondentů opravdu nemělo až tak velký vliv na
vybavované vzpomínky. Jinak by podíl těch pozitivních musel převažovat mnohem výrazněji.
Pro kategoričtější závěr v této oblasti bychom však potřebovali mnohem větší vzorek
,,normální“ populace a možnost porovnat jej opět s větším vzorkem populace psychologicky
nějak narušené či handicapované.
14.7 Rozdíly v ladění vzpomínek u různých věkových skupin
Při podrobnějším náhledu, zda se nějak liší ladění vzpomínek v závislosti na věku
respondentů se ukázalo, že v některých aspektech skutečně ano.
Z grafu č. 17 je např. vidět, že průměrný počet spontánně vybavovaných raných
vzpomínek s věkem klesá z hodnoty 6 až na průměrný počet 3.
To se zdá potvrzovat závěry předchozích výzkumů, že čím je časový odstup od dané
vzpomínky větší, tím méně jich v paměti člověka zůstává.
Relevantnost tohoto zjištění však z našeho výzkumu nelze přeceňovat, neboť jsme pro
sběr vzpomínek neměli ani přesně stanovený a pro všechny stejný standardní čas dotazování, ani
totožný způsob, jak moc jsme naléhali na vybavení si většího počtu vzpomínek, neboť naším
primárním záměrem nebylo vyhodnocovat počet vzpomínek, ale pouze jejich kvalitu a časové
zařazení nejstarší z nich.
Zaměříme-li se na jemnější rozdíly zjištěné v závislosti ladění vzpomínek na věku, bude
situace jasnější díky převodu na procentuální graf. Už z obr. 17 však lze na první pohled vyčíst, že
u respondentů ze středu spektra (19 – 25 let) je viditelný menší podíl pozitivních vzpomínek, než
u dotazovaných z okraje věkového rozpětí.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 35 1. ročník PSY, 2008/09
Závislost počtu a ladění vzpomínek na věku
3,002,78
1,932,24
1,56
2,00
1,00
1,100,72
0,56
1,00
1,67
1,71 1,76
0,89
0,00
1,00
2,00
3,00
4,00
5,00
6,00
7,00
0 – 8 9 – 18 19 – 25 26 – 50 51 – 75
Věk respondentů
Prů
měrn
ý p
očet
a lad
ěn
í
vzp
om
ínek
Průměr negativních
Průměr neutrálních
Průměr pozitivních
Obr. č. 17: Průměrný počet a ladění vzpomínek u jednotlivých věkových skupin
Zajímavou skutečností zde tedy zcela jistě je (viz obr. č. 18), že u studentů ve
vysokoškolském věku (19-25 let) jsme zjistili nejnižší průměrný poměr (41%) pozitivních
vzpomínek (oproti např. 47% u osob středního věku či dokonce 52% u starších osob – u této
poslední skupiny by dokonce bylo možné vyslovit i hypotézu o možném nevědomém pozitivním
zabarvování raných vzpomínek).
Tento fakt by si však každopádně žádal bližší prozkoumání, protože je pro nás překvapivý
a neumíme si ho pouze z dat nabídnutých našim výzkumem jednoznačně vysvětlit. Kvůli
převažujícímu optimismu mladých lidí bychom totiž očekávali výsledek spíše opačný.
Podíváme-li se naopak na poměr vzpomínek negativních, zde již se data u skupiny
mladých studentů a osob středního věku výrazněji neodlišují (36, respektive 37% negativních
vzpomínek), ovšem v celkovém vzorku opět patří tyto dvě hodnoty k nejvyšším zjištěným.
V tomto světle by snad bylo možné usuzovat na to, že vyšší podíl neutrálně hodnocených
vzpomínek u mladých lidí ve věku mezi 19 a 25 lety by mohl spíše souviset s kritičtějším
myšlením, zdravou skepsí a tendencí nepřeceňovat význam tzv. „pozitivních“ vlivů na svůj život,
ale vykládat si fakta ze své minulosti střízlivě – bez přehnaného hledání skrytých významů.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 36 1. ročník PSY, 2008/09
Procentuální poměr ladění vzpomínek v
závislosti na věku
0,50 0,510,41
0,470,52
0,33
0,18
0,230,15
0,19
0,17
0,310,36 0,37
0,30
0,00
0,20
0,40
0,60
0,80
1,00
1,20
0 – 8 9 – 18 19 – 25 26 – 50 51 – 75
Věk respondentů
Pro
cen
tuáln
í p
od
íl lad
ěn
í
vzp
om
ínek
Negativní
Neutrální
Pozitivní
Obr. č. 18: Procentuální poměr ladění vzpomínek u jednotlivých věkových skupin
14.8 Vztah ladění vzpomínek k osobnostní charakteristice
V další části naší práce jsme se ještě zaměřili na zjišťování, zda na obsah a hodnocení
vybavovaných vzpomínek mohlo mít vliv i osobnostní nastavení respondentů.
Zjištěné skutečnosti naznačuje následující graf. Už na obr. č. 8 jsme viděli, že celkový
podíl pozitivních vzpomínek oproti negativním byl 179 : 140, při 79 hodnocených jako neutrální.
Podíváme-li se na strukturu našich respondentů z hlediska toho, zda sami sebe hodnotí
jako ty, kdo mají sklon dívat se na věci spíše z té pozitivní stránky, tak už na obrázku č. 15 jsme
viděli, že 2 z nich odpověděli, že rozhodně ne (-2), 10 spíše ne (-1), 20 neví (0), 38 (+1) spíše ano
a 16 (+2) rozhodně ano.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 37 1. ročník PSY, 2008/09
Závislost ladění vzpomínek na optimismu účastníků
1,00
1,90 1,85
2,26 2,19
1,50
1,60
0,75
0,711,13
1,50
2,20
1,901,37
1,56
0,00
1,00
2,00
3,00
4,00
5,00
6,00
-2 -1 0 +1 +2
Míra životního optimismu
Prů
měrn
ý p
očet
a lad
ěn
í vzp
om
ínek
průměr negativních
průměr neutrálních
průměr pozitivních
Obr. č. 19: Ladění vzpomínek ve vztahu k osobnímu optimismu
Obr. č. 19 a zejména 20 nám pak potvrzují, že obzvláště u nejpesimističtěji založených
respondentů je podíl pozitivních vzpomínek nejnižší (25%) a s rostoucím optimismem
respondentů tento poměr stoupá až na hodnotu 52, respektive 45% u nejoptimističtěji
naladěných dotazovaných.
Tato zjištění jistě nepřekvapují - už jen proto, že naše otázka nezněla, jaký náboj daná
vzpomínka měla objektivně, ale jaké emocionální zabarvení má dle účastníků z jejich dnešního
pohledu. To znamená, že pozitivně zaměření lidé si i v jádru negativní vzpomínky dokázali
propojit s nějakým pozitivním prvkem. Například typu: „Když jsem tvrdošíjně trval na tom, aby
mě rodiče nedrželi při výuce jízdy na kole, spadl jsem sice a odřel si koleno, ale přispělo to k mé
budoucí samostatnosti a odvaze.“
Z tohoto hlediska je i zajímavé, že podíl přímo negativních vzpomínek se u jednotlivých
kategorií až tolik neliší (kolísá od 32 do 42%). Vypadá to spíše tak, že nejvýraznější závislost
hodnocení vzpomínek ve vztahu k osobnímu naladění je v tom, že optimističtěji založení lidé
mají tendenci vidět i v neutrálních vzpomínkách pozitivní aspekt a výrazně menší podíl
vzpomínek tak považují za neutrální (16 a 23%).
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 38 1. ročník PSY, 2008/09
Poměr ladění vzpomínek ve vztahu k optimismu účastníků
0,25
0,33
0,41
0,52
0,45
0,38
0,280,17
0,16
0,23
0,38 0,390,42
0,32 0,32
0,00
0,20
0,40
0,60
0,80
1,00
1,20
-2 -1 0 +1 +2
Míra životního optimismu
Pro
cen
tuáln
í p
om
ěr
lad
ěn
í vz
po
mín
ek
Negativní
Neutrální
Pozi tivní
Obr. č. 20: Procentuální poměry ladění vzpomínek ve vztahu k osobnímu optimismu
Je přitom zajímavé, že u nejvýraznějších optimistů se tento trend poněkud obrací (23%
vzpomínek hodnocených jako neutrální), což by bylo možné vysvětlit například tím, že si při
znalosti svých sklonů vidět věci z pozitivní stránky možná přece jen dávají o něco větší pozor,
aby si některá fakta nepřibarvovali až příliš pozitivně.
Naproti tomu pesimističtěji zaměření lidé mají nejenom menší podíl pozitivních
vzpomínek, ale i větší podíl těch, které hodnotí jako neutrální. Bylo by tudíž možné říci, že tutéž
vzpomínku si tedy pesimista spíše zařadí do neutrálních, kdežto optimista si na ní najde nějaký
pozitivní aspekt.
14.9 Rozčlenění vzpomínek podle jejich obsahu
Níže uvedený přehled uspořádaný podle četnosti ukazuje členění všech vybavených
vzpomínek do kategorií podle jejich obsahu.
Nejčastější vzpomínky jsou sociálního charakteru a týkají se nějakých aktivit
provozovaných společně s určitým členem rodiny. Tato kategorie zahrnuje široké spektrum
pozitivně, negativně i neutrálně zabarvených zážitků.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 39 1. ročník PSY, 2008/09
Druhý nejčastěji zastoupený typ pak představují negativněji laděné vzpomínky na úraz,
nemoc, úmrtí či pohřeb v rodině.
Třetím nejčetnějším druhem vzpomínky jsou silně negativně emocionálně laděné zážitky
spojené se strachem, úzkostí a odmítnutím.
Čtvrtá nejvýraznější skupina pak má vyloženě pozitivní konotace spojené s hrou,
sportováním a hračkami.
Ostatní události jsou pak již zastoupené výrazně méně, jak ukazuje tabulka:
Vzpomínky obsahující: Počet
aktivity se členem rodiny 67 úraz, nemoc, úmrtí 62 úzkost, strach, odmítnutí 49 hra, sport, hračky 47 důležité události v životě 33 jídlo 22 veselá vzpomínka, radost 18 dárek, koupě 17 vzpomínky na místo 16 vzpomínky na osobu 16 zákaz, ztráta něčeho 16 opačné pohlaví 15 vztek 6 stěhování 5 útěk 5
pomočení 4
Celkem 398 Obr. č. 21: Členění vybavených vzpomínek podle obsahu
Obsah vybavených vzpomínek jsme se nesnažili třídit přímo podle 15-složkové škály
Lasta a Bruhna (1991, viz také kapitola 11.1.3), ale chtěli jsme zachytit spíše jejich společné rysy.
Pokud bychom je měli zařadit do Lastovy a Bruhnovy diagnostické škály, u většiny z nich
by se to podařilo (pokryly by jejich kategorie 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 13), avšak chyběly by nám
tam kolonky pro úzkost a strach, dále pro specifické důležité události v životě nespojitelné přímo
s nějakou konkrétní emocionální konotací, vzpomínky spojené s obdarováním a opět blíže
nezařaditelné vzpomínky na konkrétní místo či osobu, které nebyly propojené s žádnou
specifickou emocí ze seznamu.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 40 1. ročník PSY, 2008/09
V našem vzorku pak zcela chyběly nepříjemné zážitky spojené s fyzickým nebo
psychickým týráním (kategorie 5) a týkající se sexuálních impulsů (14) – ať již kvůli vzorku
psychologicky relativně „nepoškozené“ populace, tak i z důvodu jejich možného zamlčení nebo
potlačení.
15 Závěry projektu
Máme za to, že z výše uvedených údajů dostatečně jasně vyplývají minimálně následující
závěry:
• Naše data potvrdila, že dětská amnézie skutečně sahá do doby před třetím rokem života.
Ovšem poměrně velký počet respondentů si vzpomněl na události z období 2 a 2,5 let.
To se týká nejen zvlášť výrazných vzpomínek, ale i těch běžných.
• V našem souboru se prokázalo, že věkové zařazení ani emocionální ladění vzpomínek
nijak výrazně nezávisí na věku respondenta, jeho pohlaví, ani na současném stavu. Snad
jen lze říci, že množství spontánně vybavovaných raných vzpomínek s věkem
respondenta klesá.
• V tomto ohledu byl jeden rozdíl o něco výraznější, a sice že první vzpomínky z doby
starší než ze tří let věku mají spíše ženy než muži.
• Překvapilo nás, že u psychologicky ,,normální“ populace poměr pozitivně zabarvených
vzpomínek převažuje jenom mírně (45% oproti 35%). Zde je však vidět velký rozdíl
oproti téměř výhradně negativním vzpomínkám narkomanů z kapitoly 11.3.
• Zajímavým zjištěním bylo, že v průměru pouze 41% vzpomínek studentů ve
vysokoškolském věku je pozitivních, oproti 47% u osob středního věku a 52% u
nejstarších respondentů.
• Ve vztahu k optimismu respondentů se podle očekávání ukázalo, že u nejpesimističtěji
založených účastníků výzkumu byl podíl pozitivních vzpomínek nejnižší (25%) a
s rostoucím optimismem pak tento poměr stoupl až na hodnotu 52, respektive 45% u
nejoptimističtěji naladěných dotazovaných.
• Tato fakta však souvisejí spíše s tím, že i do hodnocení ladění vzpomínky se přirozeně
promítlo osobní nastavení respondenta, než že by jeho charakter přímo ovlivnil vybavení
vzpomínky jako takové.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 41 1. ročník PSY, 2008/09
• Rozdíl mezi optimističtěji a pesimističtěji založenými lidmi byl především v klesajícím
poměru neutrálně hodnocených vzpomínek u optimistů (16 a 23% oproti 28, resp. 38% u
největších pesimistů). To v souladu s běžným očekáváním znamená, že optimisté mají
logicky tendenci i v neutrálních vzpomínkách vidět nějaký pozitivní aspekt a hodnotit je
pozitivně.
• Z hlediska obsahu vybavených vzpomínek jsme zjistili, že do standardní 15-složkové
škály Lasta a Bruhna (1991, viz také naše kapitola 12.1.3) bychom potřebovali přidat
minimálně kategorii úzkost a strach.
• Celkově lze říci, že z našich dat získaných od „normální“ populace by asi nebylo přímo
možné dělat nějaké diagnostické nebo terapeutické závěry dle kapitoly č. 11.
• Chtěli-li bychom metodu raných vzpomínek přesto využít i za tímto účelem, museli
bychom tyto vzpomínky zkoumat mnohem důkladněji, déle než našich 20-30 minut,
rozhodně i jinými metodami než pouhým dotazováním (např. hypnózou, psychoanalýzou,
za pomoci asociací apod.) a ponechat i samotnému klientovi dost prostoru na jeho vlastní
interpretaci, co tyto vzpomínky pro něj konkrétně znamenají a zda by nemohly vyjadřovat
i něco hlubšího.
Do těchto analýz a zkoumání se však pustíme zase až v nějakém příštím výzkumu.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 42 1. ročník PSY, 2008/09
Seznam literatury
ADLER, A. Porozumění životu. Praha: Aurora, 1999. 158 s. ISBN 80-85974-76-2.
ATKINSON, R. et al. 2003. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3.
BRUHN, A. R., SCHIFFMAN, H. Invalid assumptions and methodological difficulties in early memory research. Journal of Personality Assessment, 1982, vol. 46, no. 3, p. 265–267.
BRUHN, A. R. et al. Frequently asked questions. [online], 2009 [cit. 2009-01-23]. Dostupné na internetu: <http://www.arbruhn.com>.
CLARK, A. J. Early recollections: A humanistic assessment in counseling. Journal of Humanistic Counseling, Education and Development, 2001, vol. 40, no. 1, p. 96-101.
CUMMINSOVÁ, D. Záhady experimentální psychologie : co psychologové zjistili o myšlení, citech a chování člověka. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 273 s. ISBN 80-7178-186-X.
DEMUTH, P.W., BRUHN, R. A. The use of the Early Memories Procedure in a psychotherapy group of substance abusers. International Journal of Offender Therapy and Comparative Criminology, 1997, vol. 41, no. 1, p. 24-35.
FOWLER, Ch., HILSENROTH, M. J., HANDLER, L. Early memories: An exploration of theoretically derived queries and their clinical utility. In: Bulletin of the Menninger Clinic, 1995, vol. 59, no. 1, p. 79-98.
FREUD, S. Spisy z let 1892 – 1899: O krycích vzpomínkách (1899). Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 2000. 474 s. ISBN 80-86123-12-X.
FREUD, S. Tři pojednání k teorii sexuality. In: FREUD, S. Vybrané spisy II – III. Praha: Avicenum, 1993. s. 201- 260
HANKOFF, L. The earliest memories of criminals. International Journal of Offender Therapy and Comparative Criminology, 1987, vol. 31, no. 3, p. 195-201.
HOWE, M. L., COURAGE, M. L. The emergence and early development of autobiografical memory. Psychological Review, 1997, no. 104, p. 499-523.
LAST, J., BRUHN, A. R. The Comprehensive Early Memories Scoring System – Revised [online], 1991 [cit. 2008-01-21]. 22 s. Dostupné na internetu: <http://www.arbruhn.com>.
LAST, J. M. The clinical utilisation of early childhood memories. American Journal of Psychotherapy, 1997, vol. 51, no. 3, p. 376-386.
LIEBERMAN, M. G. Childhood memories as a projective technique. Journal of Projective Techniques, 1957, no. 21, p. 32-36.
MAYMAN, M. Early memories and character structure. Journal of Projective Techniques and Personality Assessment, 1968, no. 32, p. 303-316.
MOSAK, H. H. Early recollections as projective technique. Journal of Projective Techniques, 1958, no. 22, p. 302-311.
První vzpomínka FF UK Praha, Katedra psychologie
L. Křišťanová, J. Kučerová, M. Bobek 43 1. ročník PSY, 2008/09
NAKONEČNÝ, M. Obecná psychologie. 2. rozš. vyd. Praha: Academia, 1997. 434 s. ISBN 80-200-0625-7.
NAKONEČNÝ, M.. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 558 s. ISBN 80-200-1290-7.
O´LEARY, E., NIEUWSTRATEN, I. M. The exploration of memories in Gestalt reminiscence therapy. Counselling Psychology Quarterly, 2001, vol. 14, no. 2, p. 165-180.
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2007. 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3.
RABBITT, P., McINNIS, L. Do clever people have earlier and richer first memories? Psychological Aging, 1988, vol. 3, no. 4, p. 338-341.
RUBIN, D. C. The distribution of early childhood memories. Memory, 2000, vol. 8, no. 4, p. 265-269.
SAMUEL, D. Paměť. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 100 s. ISBN 80-247-0186-3.
ŠOBKOVÁ, D., PLHÁKOVÁ, A. Dětská amnézie. Československá psychologie, 2000, r. 44, č. 5, s. 444 – 450.
ŠŤASTNÁ, L. Obraz osobnosti pacientů metadonové substituce ve světle raných vzpomínek a Rorschachova testu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta, 2003. Diplomová práce.
ŠŤASTNÁ, L., MIOVSKÝ, M., POLÁK, A. Možnosti raných vzpomínek jako diagnostického nástroje v psychoterapii a výzkumu. Časopis pro psychoterapii Konfrontace, 2003, r. 14, č. 4., s. 217–225. ISSN 0862-8971.
ŠŤASTNÁ, L., MIOVSKÝ, M., POLÁK, A. Rané vzpomínky a jejich možnosti jako projektivního diagnostického nástroje. Československá psychologie, 2004, r. 48, č. 5., s. 397–409.
Seznam příloh
Příloha č. 1: Dotazník
Příloha č. 2: Přehled získaných dat
PŘÍLOHY
����������� � ����
��� � ��������������
�������������� ����������
�� � � ��� � � � � � � � � �
����� ���� ����� �
������������ ������������� ��
����������� !�� "�����#$%�&''()'*�
�
+������,�
�� ������� �� � �,� �� �� � ����������� ����� ��,� ����������� ����������� ���������������� !"������#� $%�!�&������
-�� �����,�
-��!�"�� ,� � � �����,� ���!�'� (��!�'� .�/� ,� � �0�,� �
1���22��� �3��/����0����)� *�������� +&������ ,-� ./�� �� ���,� +&����&� *���!&� 0����%� �������� .����%� 1234%�
� ���������� ���4���� �� � ��,� "��!&����5��&��!6'���7����5���� ��&�5�!"�345���� �5%%%#������
��
5���������2��������0�2����� �����,�
$%�����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
8%���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
9%�����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
:%�����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
;%�����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
<%�����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
;<3������/���0� ���������
������������ ������
�����/� ��0����%��������/���
� �����0���� ������=����.����������������&��5�����!�� �"�������"�!&�"��� ��� � ���%�����=������"���&�>�;7?���,�"������� �"��!&����� ��'� �"�� ����� @� 6�&�/��6��� @� ����� �!��� ��� !������� ��������%���A��'� ���!��� ��������� ���� �"���������������34���&%���� ���� ���� ����� � 8�� ���
� �� �8������=�
�
�
;���� � ��� ��� � ��� ������
��2�� � �������� ��8 �
������������8������=�?%�����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
> ��3��������� ��� ��������
�0� ���� 8%��������8� �
�/�0%���3�?�� �=�A������!�"���3�������'������'&��������!&5����&��'� �&�5����!��!&���� !&�4� ���5����������!�������3�5�B���5%%%#%�
������
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
.���� ��� ���� ��� ������0�2��
8��� ��� �����%� ������ ��
�����8�����=����� ������ �����&5� ��� ���!��&����� ����!����C�
����
6����!��0�,�
7� �� ��������8 �,�
9� '� :�
���� �� ������ ���&��� �������7�����4�� � �&�5� ����� !�� &���������'4�� ��!&��������4�� "��7!&����5� � ��&��� �����!&� ��������!&�C�
���������&��� 0�!&������������&��5�"��!&����5������!&5�������!&� "�"&�����#)���
;�� ��� � ��� �������� � ���
� ���� �0����� ������� "��
� ������� �"����3�� �=�.��������5�����C�
0���
D��)�
�������� �� ����� �0��� @��
�� "A%� ��8 � ��� �� � ���
��� ������=�
0� ��3�����
,�������� ,��3��� "����E��������"��!&�&��#)����
�
.����������� ���� �0��� ������0�����������0���8������������ �����=,�1��������� 1��������� � ��������
� � ��
B����/� ��0���� ���������������2�,�1�����0�2���0�,�
��
#�8���������� �� ��������������� ������� �&���������4���� � �&� ��� � ��'� �"������#,�� C��� D���%� 3�� ���� �� � �� �"�� ��
3�� ������������ � ���!�78����4�������� 7$�!"������ F��� ��� G$�!"������� G8����&������
� ;/� ��������� �� �� ������ �����0���
80����� �� � ���8� �� �������!�78����4�������� 7$�!"������ F��� ��� G$�!"������� G8����&������
� ;��� ��� ����� ������ �� ��� �0��� ���/�
� �������������!�78����4�������� 7$�!"������ F��� ��� G$�!"������� G8����&������
; �� � ���� � � � ��2�� �����0��� �0����� ����� ���
�� �!���8��������8�� ���������� �����=��78����4�������� 7$�!"������ F��� ��� G$�!"������� G8����&������
6���� ������
����
������������
�����
1���� � ������ �������������<� ���"��� ���� ��� �������������������� '�E��������� � H� �7�!&�����H�&�E���� �&�� � #��
>��2��� �����D���� ������� I43�&����������� �����&'��&����&����3��!���&C#,�
����
�
�D������������� �� �� � ���0������3����=� ,�"��"���5�������5�����C#�
����
�
E �8������������������<���2�� ���������� ��0�0��=,�
����
� ������ ��������� ����<80��� � �� � ��� ���� &���'� @� ��4�'� ����� "��� ��!"�����&�� !� �"������&� 7� *��� !�� ��� �"�������
��� � ����!"��&����5���������!���"���3��7���������&�����&���&���� ��� � ����"���4���7�I��������3��������#,�
�����
�
>����%�� ���,�
1�&��)��
I���� ���'�������4� ���)� .��"!�&���&���)� +��4��!���!"�����&��!���"��3� �������&)�
� ���
��
�
*���� ��!&� ��������&�)�.,7F97FJ@$8@F9�*"��3� ��)������������
Čís
loV
ěkP
ohl.
Vzd
ěl.
Pro
f.T
azat
elV
ztah
Věk
vzp
om.
Ladě
níS
truč
ná c
hara
kter
istik
aB
ěžno
stV
ýzna
mS
poko
j.N
alad
ěníO
ptim
is.
Vliv
139
22
2L
33,
0+
Stě
hová
ní-j
ela
jsem
v k
ufru
s b
ratr
em2
N0
14
+2
+1
+1
0
5,0
+V
MŠ
jsem
ští
pala
mla
dšíh
o ch
lapc
e
4,0
+Č
ekal
a js
em z
a vr
aty
až p
ůjde
táta
z p
ráce
a š
la m
u na
prot
i
5,0
0U
tekl
a js
em z
dom
ova
na s
eník
a č
ekal
a, ž
e m
ě pů
jdou
hle
dat
4,0
+T
atín
ek n
ám h
rál d
ivad
lo-č
arov
al
246
12
5L
32,
5+
Nem
ocný
o V
ánoc
ích,
ote
c m
ě m
usel
nés
t do
koup
elny
na
kapr
a2
A2
23
+2
0+
2+
1
6,0
+Jí
zda
na v
oze
taže
ném
kon
ěm s
děd
ou
5,0
-N
aros
tla m
i bra
davi
ce n
a no
se
4,0
-Ř
edite
lka
mi d
ala
pohl
avek
a já
si n
abod
l tuž
ku d
o ok
a
5,0
+Ly
žová
ní n
a ho
rách
s te
tou
5,5
0Š
el js
em d
o ob
chod
u pr
o m
léko
, ště
kl n
a m
ě pe
s, já
při
nesl
chl
éb
6,0
0V
stup
voj
sk 1
968
38
11
1L
32,
5+
Dos
tal j
sem
k V
ánoc
ům v
elké
aut
o2
N1
23
+2
+1
00
3,0
+V
zim
e js
em je
zdil
na b
obec
h s
naší
m p
sem
5,0
-Z
emře
lo n
ám je
hně
5,0
0S
pole
čně
s ka
mar
ádem
jsem
ode
šel z
e šk
olky
4,0
0Š
el js
em s
naš
ima
na h
ouby
a n
ašli
jsm
e sp
oust
u be
del
5,0
+K
oled
ován
í s
taťk
ou, j
edna
pan
í ná
m ř
ekla
: Jd
ěte
do p
rdel
e
419
22
1L
24,
00
Ve
škol
e js
me
toči
li re
klam
u na
müs
li ty
čky-
byly
hnu
sný
1N
31
0+
10
+1
-2
5,0
-P
ři v
ítán
í ob
čánk
ů js
em m
ěla
před
náše
t bís
ničk
u-om
dlel
a js
em
4,5
-N
emoc
nice
při
vyš
etře
ní le
dvin
-bol
est,
sam
ota,
léka
ři
4,5
-T
áta
na m
ě kř
ičel
, pro
tože
jsem
nec
hápa
la, ž
e A
je ta
ky s
lovo
520
12
1L
33,
00
Ces
ta d
o je
slí
1N
23
1-1
+2
+2
-2
6,0
0H
raní
na
dřev
ěné
kolík
y ve
ško
lce
6,0
0P
rolé
zání
dlo
uhéh
o lá
tkov
ého
tune
lu v
e šk
olce
5,0
-D
ěsný
str
ach
z če
rtů,
co
přiš
li s
Mik
uláš
em
6,0
+S
bra
trem
sch
ovan
í v
povl
ečen
í, m
áma
nám
sba
lila
kufr
sm
ěr p
olep
šovn
a
5,0
-O
pera
ce m
andl
í v
nem
ocni
ci, o
stat
ní d
ěti s
e se
mno
u ne
bavi
ly
620
12
1L
32,
00
V je
slíc
h m
ě za
ujal
y re
zavé
vla
sy m
é vr
stev
nice
1N
05
1-1
+1
+1
-1
4,0
+P
řepr
al js
em v
e šk
olce
dva
spo
lužá
ky n
ajed
nou
4,0
0P
rohl
ížel
jsem
si p
orno
časo
pis
5,0
0U
kazo
vali
jsm
e si
v le
síku
s k
amar
ádko
u ge
nitá
lie
4,0
0Le
zli j
sme
s ka
mar
ádem
po
řím
sách
5,0
0P
sych
icky
jsem
dep
tal k
amar
áda
tak
dlou
ho, d
okud
mi n
epůj
čil l
ego
752
23
2L
13,
5-
Dět
i mi n
echt
ěly
půjč
it pá
lku
na p
ing-
ponk
, hod
ila js
em jí
do
stud
ny1
N2
01
+1
+2
+1
-2
5,0
-P
ři p
ohřb
u pr
aděd
ečka
jsem
mus
ela
jít h
ned
za r
akví
5,5
+S
těho
vání
z V
rano
va d
o K
aplic
e a
koup
ení
elek
tric
ké tr
ouby
865
13
6L
12,
00
Prů
chod
am
eric
kého
kon
voje
voj
ska
obcí
2N
01
2+
2+
10
+1
2,5
+S
ledo
vání
prů
jezd
u tě
žkon
ážní
ch v
laků
3,0
+V
ůně
vaře
ných
bra
mbo
r u
děde
čky
a ba
bičk
a
928
23
2L
33,
0+
Prv
ní lá
ska
Káj
a v
jesl
ích,
dáv
ali j
sme
si p
usy
2N
10
3+
2+
2+
10
4,0
-P
ití m
léka
ve
škol
ce, n
echt
ěla
jsem
ho
pít
6,0
+V
olán
í br
atra
a je
ho c
upitá
ní d
o sc
hodů
3,5
+K
ája
a P
ája,
dva
bra
trov
i pan
áčci
na
hran
í
1048
22
2L
33,
5-
Spa
dla
jsem
z h
oupa
čky
a od
řela
jsem
si k
olen
o2
N3
10
+1
+2
+1
-2
4,0
-Š
kolk
a-sv
léká
ní, s
paní
na
lehá
tkác
h
4,5
0Š
tour
ání
v no
se p
řed
span
ím
Pom
ěr (
-/0/
+)
5,0
-N
ikdo
si s
e m
nou
nech
těl h
rát v
kuc
hyňc
e pr
o dě
ti
1119
22
1L
12,
50
V je
slíc
h m
ěla
vych
ovat
elka
blo
nd v
lasy
a s
toly
na
přeb
alov
ání
byly
obr
ovsk
é2
N2
32
+1
+1
0-2
4,5
+S
polu
žák
ve š
kolc
e př
ines
l vel
ký č
okol
ádov
ý vl
áček
, měl
nar
ozen
iny
4,5
-V
ytrh
li m
i man
dle,
sam
ota,
na
hlav
ě om
otan
ý šá
tek,
děsi
vá v
ysok
á po
stýl
ka
4,5
-P
očur
ala
jsem
se
ve š
kolc
e, z
abal
ili to
pyž
amo
do n
ovin
, stu
d
3,5
0U
kazo
vali
nám
ve
škol
ce, k
de js
ou s
chov
ané
plyn
ové
mas
ky
3,5
0P
amat
uju
si, j
ak s
e m
i na
bříš
ku u
děla
ly č
erve
né te
čky
(spa
lnič
ky)
4,5
+Je
dnou
nám
dal
i ve
škol
ce s
maž
enky
, moc
mi c
hutn
aly
1222
12
1L
32,
5+
Imag
inár
ní k
amar
ád T
ineg
- by
li to
tři b
ratř
i, po
vídá
ní o
něm
s d
ěts.
Lék
ařko
u2
A4
02
+1
+2
+1
-2
5,0
+V
ýpad
ek e
lekt
řiny
ve
škol
ce-
měl
jsem
pře
dsta
vu, ž
e vi
dím
UF
O
3,5
-H
olič
ovi j
sem
ute
kl z
e sa
lonu
3,0
-S
teto
u na
trhu
, pot
kali
jsm
e da
lší
paní
, též
s d
ítět
em-
hroz
ně js
em ž
árlil
5,0
-P
lave
cký
výcv
ik v
e šk
olce
- bá
l jse
m s
e vo
dy
5,5
-N
emoc
nice
-otř
es m
ozku
1320
22
1L
23,
0+
Byd
leli
jsm
e ve
sta
rém
byt
ě a
tam
jsm
e si
hrá
li s
kam
arád
y na
Več
erní
ček
1A
10
4-1
+2
0+
1
5,0
+F
otili
jsm
e se
ve
škol
ce a
kam
arád
i mě
roze
smív
ali
5,0
+V
lepi
la js
em k
amar
ádov
i ve
škol
ce fa
cku
a je
mu
vypa
dl z
ub
5,0
-V
e šk
olce
jsem
záv
iděl
a je
dné
kam
arád
ce, ž
e je
stř
edem
poz
orno
sti
4,0
+B
abič
ce js
me
zpív
ali p
ísni
čky
1419
22
1L
22,
0-
Poč
ural
a js
em s
e v
jesl
ích,
měl
a js
em s
trac
h z
mam
ky a
sty
děla
jsem
se
2A
23
1+
1+
1-1
-2
3,0
-R
ozbi
la js
em s
i hla
vu o
brá
chov
o st
ůl
4,0
+O
slav
a ve
ško
lce-
byl
tam
čok
olád
ový
vláč
ek
6,0
0U
čení
se
sprá
vném
u st
olov
ání
5,0
0Je
zděn
í v
,,kur
níku
,, do
ško
lky
4,0
0P
roch
ázka
po
ČB
s d
ědou
a b
abčo
u, s
eděl
a js
em d
ědov
i za
krke
m a
brá
cha
chtě
l tak
y
1534
22
3L
13,
5+
Měl
a js
em p
ejsk
a na
bat
erky
, krm
ila js
em h
o sl
adký
mi b
urák
y1
N2
05
+1
+2
+1
-2
5,0
-Z
vrhl
a js
em k
očár
ek s
brá
chou
, kdy
ž js
em h
o ho
upal
a př
ed b
arák
em
5,0
+P
o ob
ědě
jsem
nem
usel
a jít
spá
t a h
rála
jsem
si s
e sv
ojí
sest
řenk
ou
5,5
-P
rovo
kova
li m
ě dv
a kl
uci v
e šk
olce
-děl
ali m
i nas
chvá
ly
4,5
+st
anov
ání
v ke
mpu
-cho
dilo
se
na b
orův
ky, m
ěli j
sme
rozk
láda
cí s
tolič
ky
3,5
+tá
ta b
yl n
a ry
bách
a v
ytáh
l roz
škle
beno
u bo
tu
5,0
+Je
li js
me
s tá
tou
do p
orod
nice
s F
iate
m
1638
12
2L
13,
0-
Ček
ání
na č
erta
a M
ikul
áše
se s
estr
ou2
N3
11
+1
+2
+1
-2
4,0
-M
ěl js
em h
lavu
v k
ovov
ých
vrat
ech-
pani
ka, s
trac
h, o
bava
4,0
+P
usin
ková
ní s
děv
čaty
v r
oští
4,0
0R
ozbi
tá h
lava
kam
enem
od
kam
arád
a
5,0
-H
onili
jsm
e se
se
sest
rou
a on
a za
kopl
a o
práh
a r
ozbi
la s
i obl
ičej
1737
13
2L
33,
0-
Nep
říje
mný
prv
ní d
en v
e šk
olce
, byl
a st
ará
a di
vná
2A
21
3-1
+2
-1-2
4,0
+P
rohl
ížen
í V
elké
ho a
tlasu
zví
řat
4,0
+V
e šk
olce
jsm
e si
s k
amar
ádko
u hr
áli p
od d
ekou
, spa
ní s
ní
ve š
kolc
e
5,0
+U
tekl
i jsm
e ze
ško
lky
s ka
mar
ádko
u k
ní d
omů,
pře
s ul
ici
3,5
0T
učňá
k hr
áčka
- m
ěl s
vític
í oč
i, vy
dáva
l div
ný z
vuky
, pot
mě
jsem
se
ho b
ál
4,0
-S
etká
ní s
čer
tem
a M
ikul
ášem
1826
12
2L
24,
0-
Pus
til js
em s
e ve
vod
ě de
lfína
, top
il js
em s
e, z
vod
y m
ě vy
táhl
a m
atka
2N
31
2+
1+
2+
2-2
6,0
0V
edli
jsm
e se
s k
amar
ádem
za
ruku
ces
tou
do š
koly
(by
l to
prvn
í de
n)
4,5
-P
očur
al js
em s
e ve
ško
lce
a uč
itelk
a na
mě
něco
mle
la
6,0
+N
apsa
l jse
m d
opis
Jež
íško
vi, d
al h
o na
par
apet
a d
al js
em n
a ně
j puk
, aby
neu
letě
l
4,5
+H
rál j
sem
dom
a s
kám
oška
ma
z ba
ráku
růz
ný h
ry
6,0
-D
ržel
jsem
se
trub
ky u
tope
ní, a
by m
ě ne
odne
sli č
erti
1920
11
1L
24,
0+
Plá
cal j
sem
hol
ky p
o za
dku
1N
00
6+
1+
1+
1-2
6,0
+S
táto
u na
hou
bách
, pop
rchá
valo
, tát
a m
i dal
ke
stro
mu
mec
h a
já s
i na
něj l
ehl
4,5
+V
zpom
ínám
si n
a ho
lky
o st
upeň
výš
ve
škol
ce, b
yly
hroz
ně v
ysok
ý
4,5
+Je
dna
spol
užač
ka n
echt
ěla
jít k
ůrku
od
chle
ba
5,0
+S
polu
žáko
vi K
otlá
rovi
jsm
e ří
kali
Kol
ozub
ko
4,5
+K
dyž
jsem
ve
škol
ce n
espa
l, sl
yšel
jsem
, jak
si v
ycho
vate
lky
poví
dají
o D
alla
su
2021
12
1L
23,
0-
Při
moč
ení
mi s
padl
o pr
kýnk
o a
pind
íka
1N
33
0+
1-1
-1+
1
5,0
-K
dyž
jsm
e s
táto
u a
ségr
ou p
řišl
i ke
škol
ce b
yli t
am p
olic
ajti,
pro
tože
ji v
ykra
dli
3,5
0Č
erti
mě
unes
li do
něj
aký
mís
tnos
tni,
a já
mus
el ř
íkat
bás
ničk
y a
písn
ičky
5,0
0Je
dnou
jsem
se
zept
al m
ámy
na to
, co
to z
nam
ená
slov
o pu
lina
4,5
-Je
dnou
več
er m
ě hr
ozně
bol
elo
břic
ho, o
dvoz
do
nem
ocni
ce-
měl
jsem
záp
al p
lic
5,0
03
ze s
vé s
bírk
y an
glič
áků
jsem
nah
ázel
k s
égře
do
nočn
íku
2123
22
1L
32,
00
Roz
kous
ala
jsem
tepl
oměr
, tát
a m
i str
čil p
rst d
o kr
ku-a
bych
vyz
vrac
ela
rtuť
1N
21
2+
2+
2+
2-1
5,0
+D
ěda
mě
vzal
do
obor
y, k
de b
ylo
hroz
ně m
oc m
uflo
nů
4,0
-P
osla
la js
em s
estr
u po
hla
vě n
a kl
ouza
čce-
odře
la s
i nos
a h
rozn
ě br
ečel
a
6,0
-K
dyž
jsm
e se
stě
hova
li, tá
ta m
i zap
omně
l na
půdě
dět
skou
poš
tu
5,0
+S
estr
u js
em p
ři h
ře n
a do
ktor
y př
edáv
kova
la č
erný
m u
hlím
-obě
jsm
e sk
onči
ly v
nem
oc.
2223
12
2L
33,
0+
Tát
a dě
lal d
řevo
rubc
e a
nech
al m
ě ří
dit l
esní
str
oj1
N2
02
0+
1+
10
4,5
-S
oulo
ž ro
dičů
na
podl
aze
na c
hatě
-mys
leli
si ž
e sp
ím
5,0
+P
řehr
abov
ání
star
ých
hrač
ek a
růz
ného
har
ampá
dí u
bab
ičky
na
půdě
3,5
-S
taho
vání
krá
líků
z ků
že u
bab
ičky
a n
ásle
dné
bour
ání
král
íkár
ny
2323
22
1L
32,
5-
Běž
ela
jsem
kol
em d
veří
, zak
opla
jsem
o h
rnek
hor
ké k
ávy
a op
ařila
jsem
se
2N
42
1+
1+
2+
1-2
5,0
0C
htěl
a js
em je
dnom
u m
ladš
ímu
kluk
ovi v
e šk
olce
pom
oc s
obl
íkán
ím a
on
mě
odby
l
4,0
-P
ři fo
cení
ve
škol
ce m
ě po
kaka
l ptá
k
4,0
+V
ešk
olce
jsem
vše
m v
yklá
dala
,že
už js
em m
ěla
být d
ávno
ve
vyšš
í tř
ídě
4,0
0B
ratr
dos
tal k
Ván
ocům
tank
s m
otůr
kem
, poz
ději
jsem
mu
zava
řila
mot
ůrek
4,0
-V
e šk
olce
jsm
e ob
ědva
li, p
řiše
l tam
jede
n kl
uk a
hne
d se
mez
i dvě
řmi p
ozvr
acel
4,0
-M
ěli j
sme
k ob
ědu
mlé
čnou
pol
évku
-ve
škol
ce-
a já
se
po p
ár s
oust
ech
pozv
race
la
2449
13
2L
24,
5+
Ode
šel j
sem
s r
odič
i ze
škol
ky v
bač
kůrk
ách,
vra
celi
jsm
e se
pře
zout
1N
01
1+
2+
2+
1-2
5,0
0D
íval
jsem
se
v no
ci ta
jně
na te
levi
zi, b
yl to
film
o v
elry
báří
ch
2545
23
2L
24,
0-
Sed
ěla
jsem
bos
a za
dom
em a
jedn
a st
arší
hol
ka m
i zač
ala
šlap
at n
a no
hy2
N3
20
+2
+1
0-2
4,5
0P
očur
ala
jsem
se
ve š
kolc
e a
děti
se m
i sm
ály
5,0
021
.8.1
968
se m
ě m
amin
ka b
ála
dát d
o šk
olky
, ved
la m
ne z
a ru
ku a
čet
la s
i pla
káty
5,0
-U
bab
ičky
jsem
šla
pro
vej
ce d
o ku
rník
u a
slep
ice
mě
pokl
oval
a do
hla
vy
5,0
-N
ávšt
ěva
u so
used
ů, m
ěla
jsem
mas
o, ř
ekl :
Neu
vidí
š zl
atý
pras
átko
-já
se c
elý
den
bála
2620
22
1L
33,
0+
Náv
štěv
a m
amky
prv
ní d
en p
o na
roze
ní m
ého
bráš
ky2
A1
12
+2
+2
+1
+1
5,0
-S
koro
prv
ní p
usa
ve š
kolc
e př
i pol
ední
m s
pánk
u
6,0
+Z
ápis
do
1.tř
ídy
6,0
0P
rvní
roz
hovo
r s
nejle
pší
kam
arád
kou
2722
22
1L
22,
5+
Drž
ím s
e s
něký
m z
a ru
ku a
cho
dím
e by
tem
1N
23
2-1
+1
+2
-1
3,0
0R
odič
e m
ě po
sadi
li do
do
děts
kého
jíde
lníh
o st
olku
-pře
vrhl
a js
em s
e
3,0
-S
padl
a js
em z
mol
a, k
dyž
jsem
obc
háze
la ta
ťku,
pod
al m
i ruk
u a
vytá
hl m
ě
4,0
-Z
avře
li m
ě v
mís
tnos
ti a
mus
ela
jsem
vyp
ít š
ťávu
, ve
kter
é by
l pen
icili
n
5,0
0K
Ván
ocům
jsem
dos
tala
lout
kové
div
adlo
, nev
ěděl
a js
em, j
ak h
o po
stav
it
3,5
0Le
žím
na
sáňk
ách
na b
říše
a k
ouká
m d
o ze
mě,
něk
do m
ě tá
hne
4,0
+S
jíždí
m k
opec
na
uměl
ohm
otné
mot
orce
, je
to s
vah
u st
odol
y v
Bes
edni
cích
2844
22
2L
22,
0+
Cel
ý dv
ůr z
asně
žený
, vys
okán
ské
závě
je, b
abič
ka ta
m s
bíra
la z
mrz
lé p
rádl
o1
N2
22
+2
+2
+2
-2
2,5
0T
lači
la js
em s
áňky
a m
ěla
na s
obě
koží
šek
a hn
usno
u če
pici
5,0
-Č
erti
a M
ikul
áš
4,0
0C
htěl
a js
em s
i poc
hova
t brá
ch h
ned
jak
ho p
řine
sli z
por
odni
ce a
nen
echa
li m
ě-řv
ala
jsem
4,0
+T
áta
mě
odve
dl k
sou
sedů
m, p
roto
že m
amka
zač
ala
rodi
t, tě
šila
jsem
se
3,0
-V
e šk
olce
mě
nutil
i spá
t, a
mně
se
nech
tělo
-kdy
ž šl
a ko
lem
tak
mi c
ukal
y oč
i
2953
13
2L
23,
5+
Odp
oled
ní p
roch
ázka
, šli
jsm
e ko
lem
řek
y,sb
íral
jsem
lísk
ové
oříš
ky1
N0
21
00
+1
-2
4,0
0O
pou
ti js
me
byli
na k
užel
kách
, moh
l jse
m n
ěco
zapi
sova
t na
tabu
li
6,0
0B
abič
ky s
tarý
bar
ák m
ě fa
scin
oval
, na
ulic
i tak
y bl
ikal
y ne
ony
3020
12
1L
34,
0+
Hrá
l jse
m s
i s v
láčk
y u
babi
čky
2N
10
1+
10
-1-2
4,5
-M
aška
rní
ve š
kolc
e, v
šich
ni s
e sm
áli m
ému
přev
leku
teni
sty
3120
22
2J
42,
0-
topi
la s
e2
N2
01
+1
+2
+1
+1
3,0
+dě
da m
ě uč
il dr
žet t
užku
4,0
-ot
řes
moz
ku, p
obyt
v n
emoc
nici
3216
11
1J
14,
0+
výle
t s b
abič
kou
vlak
em2
N1
11
+1
+2
00
4,0
0pl
aván
í s
rodi
či v
baz
énu
4,0
-ro
zbití
kol
a, c
htěl
nov
é
3330
13
5J
4,0
+s
rodi
nou
na p
outi,
stř
elni
ce2
N0
12
+2
+2
+1
0
5,0
0st
ěhov
ání,
stě
hova
cí v
ůz a
pom
ocní
ci
5,0
+ch
odil
na r
yby
s dě
dou,
ves
nice
3427
22
4J
14,
0-
bole
st b
řich
a, n
emoc
nice
s m
amin
kou
2N
20
1+
2+
1+
1+
1
5,0
+hr
a se
ses
trou
ven
ku, v
enko
v
5,0
-tr
hání
zub
u, p
ak n
ávšt
ěva
cukr
árny
3575
22
6J
15,
0+
k V
ánoc
ům b
ílý k
očár
ek1
N1
01
+1
+1
00
5,0
-na
nák
upu
chtě
la b
onbó
ny, m
amin
ka ji
je z
akáz
ala
3621
12
1J
23,
0+
rodi
če d
omů
přin
esli
štěn
ě2
N1
02
+1
00
0
5,0
+hr
aní
si s
brat
rem
, jíz
da n
a ko
le
5,0
-zl
omen
á ru
ka, p
raní
s b
ratr
em
3719
22
1J
34,
0+
ve s
křín
i mam
inky
ji o
stři
háva
la k
ožic
h nů
žkam
a2
N0
02
+1
+2
+1
-1
5,0
+je
zdila
s p
raro
diči
o v
íken
du n
a ch
alup
u
3852
23
5J
12,
0-
strč
ila s
i do
nosu
kno
flík,
nem
ocni
ce2
N2
12
-1+
2+
1+
2
3,0
+hr
a s
kočk
ou u
bab
ičky
3,0
+ch
ozen
í za
děd
ou d
o ch
léva
rán
o, v
ečer
pas
tva
kráv
y
3,0
0lo
udal
a se
s jí
dlem
v M
Š
3,0
-ko
upán
í se
ses
třen
icí
v ry
bníc
e, s
trýc
nás
hlíd
al
3926
12
5J
12,
0+
jel s
mam
inko
u au
tobu
sem
-vaj
íčke
m-
k pr
ažsk
é ba
bičc
e2
N1
02
-1-2
-20
3,0
+še
l k b
abič
ce p
o sc
hode
ch
4,0
-po
čůra
l se
ve s
tanu
4023
12
1J
34,
0-
strč
il si
kor
álek
do
nosu
, sko
nčil
na n
osní
m v
nem
ocni
ci1
N3
12
-1+
10
+1
4,0
-m
ěl ž
výka
čku,
dět
i v M
Š ji
po
něm
cht
ěly
také
4,0
+za
vřen
í do
kum
bálu
jako
tres
t v M
Š o
d uč
itelk
y
4,0
0po
tírá
ní m
astí
cel
ého
těla
při
neš
tovi
cích
5,0
-zr
aněn
í př
i pád
u z
kola
5,0
+vý
hra
nad
babi
čkou
, čer
ný P
etr
4120
22
1J
22,
0+
prab
abič
ka s
e sk
alko
u s
trpa
slík
em, d
omác
í zv
ířat
a2
N2
11
+1
+1
-10
3,0
0m
edví
dek
jí sp
adl d
o zá
chod
u
4,0
-pr
opad
la js
em p
lava
cím
kru
hem
pod
hla
dinu
, zel
ená
voda
4,5
-v
MŠ
mě
kluc
i vyb
ízel
i ke
svlé
knut
í v
post
eli
4221
12
1J
23,
00
zabi
jačk
a do
ma,
pra
sečí
hla
va2
N0
22
+1
0+
1-2
4,0
0še
l otc
i nap
roti
se z
edni
ckou
lžíc
í
4,0
+pr
odav
ačka
mu
dáva
la r
áno
pedr
o
5,0
+uč
ení
se jí
zdě
na k
ole
od s
estr
y na
bra
trov
ě te
réňá
kovi
4320
12
1J
22,
0+
k V
ánoc
ům d
osta
l leg
o a
zele
ný k
yblík
2N
11
2+
1+
20
+2
3,0
-br
atr
mu
neus
tále
bra
l hra
čky
4,0
0sh
odil
sest
ru z
pal
andy
, roz
sekl
a si
nos
, neh
oda
5,0
+s
rodi
nou
na v
ýlet
ě v
lese
, mal
iny
4421
12
1J
23,
0+
odch
o z
jesl
í, p
aní
učite
lka
plak
ala
2N
20
2+
1+
1+
1+
1
4,0
-ba
bičk
a ho
pos
adila
na
kráv
u
5,0
-op
ařen
í do
ma
čaje
m, n
emoc
nice
5,0
+v
zoo
s ba
bičk
ou, o
pice
4521
22
1J
22,
00
přev
oz d
o ne
moc
nice
, moh
la z
emří
t na
dehy
drat
aci
2N
22
1+
2+
2+
1-1
4,0
-hl
ídán
í pr
arod
iči,
jedl
i pár
ky s
hoř
čicí
4,0
-há
dka
s br
atre
m o
bat
erku
u p
raro
dičů
4,0
+pr
askn
utí
papi
ňáku
s d
ědou
5,0
0př
evrá
cený
trab
ant a
lids
ká r
uka
4620
12
1J
23,
0+
fotb
alov
é tr
énin
ky o
tce
2N
11
3+
1+
2+
1-1
3,0
+pá
sl k
rávy
v lé
tě u
bab
ičky
, mus
el
4,0
0by
l dom
a sá
m
4,0
-v
MŠ
mu
nech
utna
lo z
elí
4,0
+pr
vní
lásk
a
4720
22
1J
23,
0-
učila
se
jezd
it na
kol
e, tř
ískl
a s
ním
o z
em2
A1
11
+1
+2
-1-1
4,0
+ka
rnev
al, m
aska
pri
ncez
ny
5,0
0le
zení
pře
d pl
ot, r
oztr
žená
suk
ně
4820
22
1J
23,
0+
na p
outi
v au
tíčk
u s
rodi
nou
1N
10
2+
10
0-2
3,5
- p
opál
ení
o ka
mna
5,0
+ko
upal
iště
s r
odin
ou
4919
21
1J
34,
0+
koup
ě ps
a s
rodi
či2
A0
03
+1
0+
1+
1
4,5
+uč
ení
jízdy
na
kole
5,0
+do
vole
ná s
rod
inou
v M
ariá
nský
ch L
ázní
ch
5020
22
1J
32,
5+
futr
a v
obýv
áku,
zve
dání
na
ram
ena
2N
10
2+
2+
2+
1-1
3,5
+vý
lety
na
Med
ník
s tá
tou
a br
atre
m
4,0
-br
atr
si r
ozse
kl o
bočí
, byl
mal
ý, n
emoc
nice
5120
22
1J
23,
50
zaku
tále
ní s
tave
bnic
e, m
amin
ka n
adáv
ala
1N
22
0+
1-1
0+
2
3,5
-po
zvra
cení
táty
v a
utě
5,0
-př
ícho
d do
MŠ
5,0
0ka
mar
ádka
And
rea
5220
12
1J
23,
0-
zlom
il ba
bičc
e pá
teř
2A
22
5+
1+
2-1
0
3,0
0je
zdil
s tá
tou
do M
Š Š
kodo
u 12
03
4,0
+ku
pova
l klu
kům
cig
aret
y v
jedn
otě,
prv
ní le
ž
4,0
+N
a Li
pně
s pr
arod
iči,
ciká
nka
5,0
+1.
pus
a v
MŠ
5,0
+ot
ravn
á ho
lka,
vyh
nání
z d
omeč
ku v
MŠ
5,0
0st
avba
dom
ečku
lásk
y
5,0
-sp
adl z
klo
uzač
ky
5,0
+st
avba
bun
kru
na c
halu
pě s
klu
kam
a
5320
12
2J
23,
0+
hlás
í dě
dovi
v a
utě,
kdy
můž
e je
t na
sem
afor
ech
1N
21
4+
1+
1+
2+
2
4,0
0vý
let s
pra
rodi
či n
a Z
ahra
du Č
ech
4,0
-M
ikul
áš, o
dmít
á co
koli
reci
tova
t, sv
azuj
í ho
a d
ávaj
í do
pyt
le
5,0
+hr
a s
káčo
u v
kuch
yni u
bab
ičky
5,0
+ jí
me
s ta
zate
lkou
chl
ebíč
ky v
MŠ
, ple
vel
5,0
+vy
zved
nutí
z M
Š te
tou
5,0
-zl
omen
í po
stel
e v
MŠ
, tát
a ji
opra
vil
5422
22
1J
23,
5-
nočn
í nů
ra a
sam
a do
ma
2N
12
1+
1+
1+
2-1
4,0
0zt
ráta
nau
šnic
e na
pís
kovi
šti
4,0
+hr
a na
kad
eřni
ce
4,5
0po
byt v
nem
ocni
ci
5521
22
1J
11,
0+
sedí
m v
cho
dítk
u v
kuch
yni
1A
53
1+
1+
1-1
-1
1,0
0vi
dím
bra
trov
y ho
usle
v je
ho p
okoj
i
2,0
-je
sle,
plá
če k
vůli
odch
odu
mat
ky
2,5
0le
ze k
bra
trov
i do
post
ele
a čt
e jí
Vin
etou
a
3,0
0v
jesl
ích
bez
dovo
lení
na
kače
nkác
h
3,5
-no
čník
, je
na c
halu
pě s
táto
u
4,0
-př
eřaz
ení
v M
Š k
e st
arší
m d
ětem
4,0
-zt
ratil
i se
jí ro
diče
na
chal
upě
4,0
-zk
lam
ání
z je
dné
holk
y v
MŠ
při
hře
na
léka
ře-s
estr
u
5624
12
1J
12,
0+
táta
ho
má
na z
ádec
h v
kros
ně p
ři ly
žová
ní2
N5
04
+2
+1
00
2,0
-ro
diče
za
tres
t vza
li hr
ačku
, ned
osáh
l na
ni
2,5
-m
amka
myl
a je
ho k
očár
ek p
řed
prod
ejem
4,0
+do
vole
ná s
pra
rodi
či
4,0
-sp
adl n
a vý
fuk
auta
, má
jizvu
4,5
-na
tábo
ře m
ěl h
oreč
ku, d
ostá
val z
ábal
y
4,5
+tá
ta s
i pro
něj
při
jel n
a ko
le d
o M
Š
4,5
+pa
mat
uje
si M
Š, j
ak c
hodi
li ve
n
5,0
-ka
mar
ád m
u zl
omil
klíč
ní k
ost
5720
22
1J
33,
0-
ztra
tila
bare
vné
tužk
y2
N1
12
+1
+1
+2
-1
3,0
0uč
ila s
e pl
avat
4,0
+ko
upán
í v
rybn
íce
s dě
dou
4,0
+vo
zí m
ladš
í se
stru
v k
očár
ku
5820
22
1J
24,
0-
pere
se
se s
tarš
í se
stro
u1
N3
00
+1
+1
0-1
4,0
-zl
obila
, nes
měl
a ve
n
5,0
-je
li s
rodi
či p
od s
tan
5920
22
2J
33,
0+
jezd
ili k
bab
ičce
1N
10
2+
1+
10
-1
4,0
-pe
re s
e se
set
rou
5,0
+hr
aji s
i s k
očka
ma
6020
12
2J
33,
0-
rozb
il si
ven
ku k
olen
o1
N2
01
+1
+1
0-1
4,0
-kl
uci m
u se
bral
i míč
5,0
+hr
aje
sklu
ky fo
tbal
6140
14
5M
13,
5-
post
raše
n se
stro
u ve
tmě
2A
31
4+
1+
1+
2-2
6,0
-uk
rade
né s
klen
ěnky
4,5
+pé
če d
ědeč
ka
5,0
+st
raše
ní s
e vp
odve
čer
s ka
mar
ády
3,5
-se
stry
si s
e m
nou
nech
tějí
hrát
6,0
+la
škov
né p
raní
se
sous
edko
u
4,0
0dě
deče
k br
ání
bití
od
rodi
čů
5,0
+há
zení
si s
míč
kem
, zab
aven
í se
6240
22
5M
13,
5-
schv
álně
sáh
la n
a va
řič,
aby
vid
ěla
kouz
lo1
N4
02
+2
-10
-2
4,0
-př
inuc
ena
oblé
ct s
i nen
ávid
ěné
trič
ko
5,0
+ka
mar
ádst
ví s
klu
kem
, slíb
eno
man
žels
tví
4,0
-st
rach
- s
ama
zavř
ená
v au
tě
4,0
+ra
dost
z v
ylíh
nutý
ch k
uřát
ek
4,0
-sa
ma
dom
a a
houk
ají
kam
na
6315
21
1M
12,
5-
sest
ra z
a m
nou
leze
po
post
eli a
zvr
ací
1N
20
5+
1+
1+
1-2
3,5
+se
ses
trou
ček
áme
na k
akao
4,0
-ch
těla
jsem
na
zách
od a
vík
o by
lo d
ole
4,0
+ch
odila
jsem
za
vysa
vače
m a
zah
říva
la s
e
4,0
+dě
lám
e si
se
sest
rou
poho
dlí
v po
stel
i
3,0
+pe
s bě
há p
o za
hrad
ě s
mým
a br
ýlem
a
3,0
+jím
e s
mam
kou
man
go o
d ta
ťky
6413
21
1M
13,
0-
vidě
la js
em v
koč
árku
obl
ičej
a b
ěžel
a za
mám
ou2
N4
11
+1
00
+1
4,0
-ro
zbila
jsem
skl
enič
ku n
a zá
chod
ě
4,0
-je
dla
jsem
hlín
u, p
apír
a p
ísek
4,0
-us
nula
jsem
ve
škol
ce n
a zá
chod
ě
4,0
0je
dla
jsem
ve
škol
e m
rkev
se
zvýr
azňo
vače
m
4,0
+hr
ála
jsem
si s
e se
stro
u na
pri
ncez
ny
6519
22
1M
32,
3+
prap
rate
ta n
ese
Miň
onky
1A
10
2+
2+
2+
1+
1
2,5
+jím
u m
aléh
o st
oleč
ku te
plou
kaš
i z fl
ašky
3,5
-ci
zí p
aní
u po
stýl
ky n
ebyl
a m
amin
ka
6621
22
1M
33,
2+
přiv
ezli
brác
hu z
por
odni
ce, t
ěším
se
na m
ámu
2A
10
2+
2+
2+
2-1
4,0
+tá
ta m
i uka
zuje
na
osla
vě r
ukou
, že
mám
4 r
oky
5,0
-pr
vní
den
ve š
kolc
e -
breč
ím a
běž
ím z
a m
ámou
6720
22
1M
33,
0+
češu
dlo
uhé
vlas
y te
tě v
jesl
ičká
ch1
A0
14
+1
+2
+1
-1
3,0
+je
zdím
e na
třík
olká
ch a
bou
rám
e do
seb
e
3,5
+s
kam
arád
em v
ymýš
líme
jmén
a za
stáv
ek m
etra
4,5
0ch
tějí
mě
houp
ad n
ad lo
uží
a já
to p
roko
ukla
4,5
+sc
hova
la js
em m
ámě
lent
ilky
pod
polš
tář
6833
13
2M
33,
5+
u la
skav
é pr
abab
ičky
mls
ám c
ukr
1A
00
2+
2+
2+
1-2
3,5
+m
áma
dove
zla
baná
nový
dor
t, ch
utná
ban
ánov
ě
6951
12
2M
111
,0+
sous
ed: "
vždy
se
star
al o
dru
hé, m
á sr
dce
pro
lidi"
2A
00
1-1
+1
+1
-1
7049
21
2M
12,
5-
stra
šení
: po
setm
ění
budo
u ch
odit
klek
ánic
e1
N3
02
+1
+2
+1
-1
3,0
+u
sous
edky
v h
oupa
cím
koh
outo
vi
3,5
-se
stra
si s
balil
a ko
čár
a "s
těho
vala
" se
k s
ouse
dům
4,0
+ko
lo p
od s
trom
ečke
m
6,0
-př
edtu
cha:
"že
mi m
amin
ka n
eum
ře…
?"
7112
21
1M
22,
5+
taťk
a m
i don
esl m
oji b
řízu
1N
10
60
+1
+1
-1
3,0
+po
prvé
jsem
se
vrát
ila z
pas
ení
dom
ů
5,0
+na
učila
jsem
se
plav
at
4,0
+s
brat
rem
jsem
pos
tavi
la 5
sně
hulá
ků
7,0
+uč
ila js
em s
e je
zdit
na s
now
boar
du
6,0
+uč
ila js
em s
e je
zdit
na k
ole
4,5
-ná
š ků
ň se
se
mno
u ro
zběh
l
7215
21
1M
23,
0+
dost
ala
jsem
na
naro
zeni
ny d
ort s
pan
enko
u1
N2
24
-1+
1-1
-2
6,0
-pr
ázdn
iny
u ba
bičk
y, c
hodi
lo s
e br
zy s
pát
8,0
+vo
dění
s m
ámou
brá
chy
do š
kolk
y
11,0
0na
roze
ní n
ejm
ladš
ího
brat
ranc
e
7,0
-po
smív
ání
a na
dávk
y na
tábo
ře
7,0
+uč
ení
se ly
žova
t s tá
tou
a br
ácho
u
8,0
+do
stal
i jsm
e ps
a
6,0
0so
utěž
v k
ousá
ní d
o ja
blka
7342
22
2M
23,
50
sněd
la js
em h
rozn
ě ch
utné
nov
iny
ukra
dené
děd
ovi
1N
11
2+
1+
10
-1
8,0
+do
vole
ná
7,5
+ch
ozen
í s
babi
čkou
na
ostr
užin
y
10,0
-ly
žová
ní
7439
22
2M
23,
0+
sáňk
ován
í v
dřív
ější
m b
ydliš
ti1
N3
05
+1
+1
+1
+2
5,5
+st
avěn
í st
anu
s ka
mar
ády
8,0
-ko
upán
í u
řeky
se
sest
ram
i
4,5
+pr
vní
jízdy
na
kole
4,0
-ro
zbitá
kol
ena
a ší
lená
tetin
a de
zinf
ekce
6,0
+pr
vní
vlas
tní
vypě
stov
ané
ředk
vičk
y
5,0
+vý
prav
a vl
akem
za
teto
u na
Slo
vens
ko
3,0
-hr
ozné
pro
pína
cí k
ošile
v je
slíc
h
7513
21
1M
21,
0+
jedl
a js
em p
apír
1N
11
3+
2+
1+
20
4,0
+zk
ouše
la js
em ly
žova
t a m
oc m
i to
nešl
o
4,0
0st
ěhov
ání
na v
esni
ci
5,5
-br
ácho
vi s
padl
o na
hla
vu k
ladi
vo
2,5
+je
zdila
jsem
na
kole
s p
omoc
ným
i kol
ečky
7640
12
2M
24,
0+
prom
ítám
e si
poh
ádku
o m
ašin
ce1
A1
04
-1+
10
-1
5,0
+vy
stře
luje
me
plas
tové
leta
délk
o
5,0
+hr
ajem
e si
na
honě
nou
v pa
nelá
ku
6,0
+dě
lám
e si
bat
erku
se
žáro
vičk
ou n
a gu
mič
ku
5,0
-so
used
ovi s
e ob
ěsil
rodi
č
7746
12
2M
23,
0+
kmot
řenk
a s
kmoc
háčk
em v
yráb
ěli z
ajím
avý
nápo
j1
A2
02
+1
+1
-10
5,0
-př
ed k
oste
lem
mi v
ypad
la h
račk
a, k
t. js
em c
htěl
zko
umat
3,0
-pr
vní
sezn
ámen
í s
jogu
rtem
u k
mot
řenk
y
3,0
+su
šení
sen
a s
kmot
řenk
ou
7812
11
1M
23,
0+
žlut
á pl
asto
vá tr
ojko
lka
1N
11
30
+1
+1
-1
6,0
+da
rova
ným
pod
běrá
kem
don
esl r
ybu
z va
ny d
o ob
ývák
u
5,0
-pr
vní
jízda
na
růžo
vém
kol
e a
pád
8,0
0m
amka
jela
za
stre
jdou
, kt.
se n
arod
il sy
n
5,0
+do
stal
i jsm
e ps
a
7915
11
1M
22,
00
stoj
ím v
mal
é po
stýl
ce s
e zá
brad
lím a
hra
ju s
i1
N2
22
+1
+1
+1
+1
4,0
+jd
u s
rodi
nou
na h
oru
4,0
-ro
zbil
jsem
si n
a pí
skov
išti
ret
3,0
+hr
aju
si s
kam
arád
y na
tábo
ře
5,0
0hl
edám
s k
amar
ádem
bro
uky
3,0
-ro
zbil
jsem
si k
olen
o př
i jíz
dě n
a ko
lem
8010
11
1M
22,
5-
spad
l mi v
ršek
kla
diva
na
hlav
u2
N1
00
+2
+2
+1
-1
8147
12
5M
13,
5+
fasc
inov
ala
mě
zásu
vka,
jest
li z
ní v
ylet
í če
rt: č
. to
neby
l2
A0
03
+1
+2
+2
-1
4,5
+sy
pali
jsm
e s
brác
hou
mou
ku z
dóz
y až
na
dvůr
6,0
+ob
jevi
l jse
m u
med
věda
pap
írov
ou tr
ubič
ku: d
ělal
a br
um
8270
22
6M
14,
5+
záži
tky
se s
taře
nkou
2N
20
2+
1+
1+
2-1
5,0
-st
rčila
jsem
prs
t do
plec
hovk
y a
nešl
o to
zpě
t: kl
eště
5,0
+so
used
ka n
ám d
ones
la p
udin
k, v
ůni b
ych
pozn
ala
dodn
es
5,5
-tá
ta p
řiše
l z v
ězen
í a
my
se h
o bá
li, ž
e je
to n
ěkdo
ciz
í
8345
22
5M
12,
5-
lust
r se
po
zhas
nutí
zm
ěnil
v hu
bu je
žiba
by1
N2
30
+1
+2
-2-1
3,0
-bá
la js
em s
e no
vého
med
věda
, kt.
mi k
oupi
li m
ísto
sta
rého
2,5
0dá
vám
e m
além
u m
edví
dkov
i jeh
licem
i tet
anky
2,5
0ka
rnev
al n
a le
dě
4,0
0st
rýc
mi k
oupi
l mrk
ací
pane
nku
- vy
koup
il se
z m
edvě
da
8455
14
5M
25,
0+
dost
al s
vé p
rvní
kol
o, je
l sám
a s
padl
, ale
pok
račo
val
1A
00
1+
2+
2+
2-2
8531
23
2M
32,
5+
hlíd
ala
mě
paní
, kt.
bydl
ela
ve s
taré
ško
le: p
rost
ory,
běh
ání
2A
10
1+
2+
2+
2-2
3,0
-pr
vní
den
ve š
kolc
e, m
áma
mě
nese
do
scho
dů, k
apes
ník
8665
23
6M
14,
00
pohř
eb s
ouse
dky,
čer
ní k
oně
s kl
apka
mi,
proc
esí,
hud
ba2
A1
13
+1
+2
+1
+1
5,8
+po
prvé
ved
ená
mam
inko
u do
ško
ly
4,0
-tr
aum
atiz
ujíc
í po
hřeb
tety
v K
ralic
ích,
hod
ně b
reče
la
5,0
+pě
kná
a m
ilá u
čite
lka
ve š
kolc
e, s
klu
kem
z u
lice
5,0
+ch
odív
ali j
sme
k do
mu,
kde
mam
imka
dří
ve b
ydle
la