Vysoká škola ekonomická v PrazePodnikohospodářská fakulta
Seminární práceStudijní předmět: 3MA321
Krizový management
Téma: Prevence antropogenních krizí
Zpracoval:.........................Vladimír JohnLetní semestr: ..................2008/2009Vyučující: ........................Ing. Emil Antušák, Ph.D.
Prohlášení:Prohlašuji, že jsem seminární práci na téma
„Prevence antropogenních krizí“zpracoval samostatně.
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Lovosicích dne Podpis:
ObsahÚvod............................................................................................................................................4
1 Základní členění krizí...........................................................................................................5
2 Mimořádné události přírodní................................................................................................7
2.1 Atmosférické mimořádné události................................................................................7
2.2 Mimořádné události se vznikem na zemském povrchu................................................7
2.3 Mimořádné události vznikající v zemském nitru..........................................................8
3 Mimořádné událostí antropogenní........................................................................................9
3.1 Události technologické..................................................................................................9
3.2 Mimořádné události sociální (ve výrobním procesu)..................................................10
4 Prevence krizí.....................................................................................................................12
4.1 Metodologický přístup................................................................................................12
4.2 Sestavení havarijního plánu........................................................................................13
5 Práce s veřejností................................................................................................................15
6 Prevence v jaderně energetických zařízeních.....................................................................16
Závěr.........................................................................................................................................17
Seznam literatury:.....................................................................................................................18
Úvod
S rozvojem techniky roste rovněž nutnost ošetřit oblast hodnocení a řízení rizik, která hrozí
obyvatelstvu, životnímu prostředí a majetkovým hodnotám.
Cestou k ochraně lidské společnosti a minimalizaci následků mimořádných událostí je proces
havarijního a krizového plánování, který bezprostředně vychází z analýzy rizik.
Nezbytnou součástí analýzy je identifikace zdrojů rizika, jejich klasifikace, určení priorit
různých druhů rizika, analýza příčin a následků, hodnocení rizika.
Takováto analýza pak poskytuje možnost přijímat opatření k předcházení vzniku
nebo omezení důsledků mimořádných událostí.
Oblast přijímání preventivních či nápravných opatření úzce souvisí s řízením rizik.
Prioritou v tomto procesu je identifikace rizik.
Nedokážeme-li riziko identifikovat, nejsme schopni jej analyzovat a účinně se proti němu
bránit.
1 Základní členění krizí
Riziko z pohledu technického lze chápat jako pravděpodobnost vzniku škody, tj. ohrožení
lidského zdraví a životů, životního prostředí, majetkových a kulturních hodnot. Pro účely
analýzy rizik území je vhodnější riziko definovat prostřednictvím hrozby (nebezpečnosti)
a zranitelnosti okolí. Hrozba je potenciál poškodit analyzovaný cílový systém. Zranitelnost
(např. lidské populace, životního prostředí, ekonomická) je dána odolností a vnímavostí cíle,
který je potenciálně mimořádnou událostí ohrožen.
Krize je možno členit z nejrůznějších hledisek. Z hlediska podstaty krize je možno hovořit o
krizích:
bezpečnosti státu – řeší národní obrana,
vnitřní bezpečnosti z globálního hlediska státu, řeší ministerstvo vnitra společně s národní
obranou,
bezpečnosti občanů, právních subjektů a skupin občanů, řeší ministerstvo vnitra – policie
a svým způsobem samospráva cestou městských policií,
bezpečnost institucí – vnitřní, řeší speciální útvary institucí a soukromé bezpečnostní
agentury,
přírodní krize, řeší civilní ochrana a integrovaný záchranný systém, pochopitelně i
postižené subjekty,
technické krize, (poruchy zařízení, únava materiálu, koroze)
sociální krize, řeší veřejná správa s případnou další asistencí,
politické krize, řeší politické strany, případně instituce veřejené moci (stát).
Do přírodních krizí v uvedeném členění řadíme i krize zdravotní, které při menším rozsahu
řeší integrovaný záchranný systém.
Mimořádné události (MU) v průmyslových podnicích i v dalších sférách života můžeme
rozdělit několika způsoby.
Jde o dělení na MU vnitřní a vnější, tj. na vzniklé na území systému a nebo za jeho hranici.
Dále může být hlediskem dělení MU rychlost jejího účinku na náhlé či postupně se vyvíjející.
Předpokládejme, že pro nás bude zásadním hlediskem dělení druh a typ působení MU a s tím
související aspekt intenzity dopadů na lidský faktor a na organizační struktury organizace. Podle
druhů a typů můžeme MU rozdělit na:
přírodní
antropogenní (způsobený člověkem, lidskou činností).
Antropogenní MU lze pak rozdělit na:
technologické,
sociální.
2 Mimořádné události přírodní
2.1 Atmosférické mimořádné události
dopady vesmírných těles na zemský povrch, protnutí vesmírné dráhy Země s drahou
vesmírného tělesa,
kosmické záření a gravitační vlivy kosmických těles, jde o záření různé kvality a intenzity,
počínaje tepelným zářením a konče. např. rentgenovým kosmickým zářením vlivem různých
fyzikálně chemických procesů ve vesmíru,
vichřice, orkány, vlivem velký rozdílů mezi tlakovou níží a tlakovou výší v atmosféře,
vyrovnáním tlakových polí dochází k prudkému přísunu velkých hmot vzduchu a tím k jeho
rychlému proudění,
bouřka a další elektromagnetické jevy v atmosféře, vzájemný posun a tření teplotně a
hustotně rozdílných vzdušných hmot o sebe a o zemský povrch,
krupobití a přívalové deště, meteorologické jevy v atmosféře, při kterých je mrak silně
nasycený vodní parou prudce ochlazen a dochází ke vzniku drobných krystalků ledu nebo
sněhové vločky, které slouží jako krystalizační jádra pro další namrzání,
sněhové kalamity, vlivem extrémních atmosférických jevů dochází k silnému a
dlouhodobému sněžení v zimním období,
dlouhodobé silné mrazy, ustálení zimních tlakových výší nad oblastí, proudění vzduchu ze
severních, severovýchodních a východních oblastí v zimním období,
dlouhodobáá vedra, sucha, dlouhodobá stabilizace letních tlakových výší, převážně
východní, jihovýchodní a jižní proudění vzduchu v letních měsících,
teplotní inverze, atmosférický jev vznikající v zimních ale i v letních měsících vlivem
porušení normálního proudění vzduchových hmot nad zemským povrchem,
2.2 Mimořádné události se vznikem na zemském povrchu
požár, má v různých podmínkách různé příčiny vzniku. Jde o případy po úderu blesku,
samovznícení po tlení,
záplavy, povodně a zátopy, vznikají přeplněním krajiny abnormálním množství vody
z různých důvodů. Může jít o katastrofické přívalové deště, o prudké tání velkého množství
sněhu na horách v jarních měsících nebo normální tání sněhu se současným prudkým nebo
dlouhodobým deštěm, nebo o prolomení hrází přírodních vodních nádrží,
svahové sesuvy, do této skupiny patří sesuvy hornin a laviny sněhové a sněhokamenité,
biologické pohromy, jde o nemoci, přemnožení živočišných škůdců, biologický tlak
rostlinných a živočišných vetřelců a agresorů, pylové kalamity atd.
výbuchy, vytvoření podmínek výbuchu fyzikálního a chemického, jde o překročení
mechanické pevnosti zemské dutiny nebo vytvoření výbušné směsi se vzduchem a následná
iniciace tepelným nebo elektrickým zdrojem.
námrazy, náledí, ledovky, kolísání teplot okolo bodu mrazu, chladný zemský povrch a déšť,
chladný zemský povrch a zvýšený výskyt vodních par.
pohyb říčního koryta, pohyb jílovitých hornin v říčním korytě pod tlakem vody např. při
záplavách a povodních, zanášení původního koryta nánosy.
2.3 Mimořádné události vznikající v zemském nitru
zemětřesení, různé druhy pohybů zemských ker, podzemní výbuchy, propady zemských
dutin, sopečná činnost,
sopečná činnost, roztavení horninových vrstev v zemském nitru vlivem posunu zemských
ker, vlivem radioaktivního rozpadu, výron zemského magmatu.
propady zemských dutin, vyskytuje se v oblastech důlní činnosti a v krasových oblastech,
při přetížení hornin nad dutinami např. lidskou činností nebo výbuchy,
úniky plynu ze zemského nitra, sopečný projev, chladnutí zemské kúry, radioaktivní
rozpady, důlní činnost a shromaždování plynů v dutinách, hnilobné procesy v povrchových
vrstvách – slatiny, blata, odpadní skládky, únik plynů z léčebných pramenů po změně teploty
a tlaku,
magnetickáá anomálie, podpovrchová ložiska magnetických hornin s obsahem železa, niklu
a kobaltu, poruchy na zemských deskách, podpovrchové vodní proudění, zdroje,
zvýšené pozadí krajiny, výskyt uranových rud v horninovém podloží, únik radioaktivního
izotopu radonu do krajiny, přítomnost radioaktivních prvků v uhlí a následný rozptyl
radioaktivního spadu do krajiny.
3 Mimořádné událostí antropogenní
3.1 Události technologické
Tato skupina MU má velmi podobný charakter jako přírodní pohromy a katastrofy, ale je
mnohdy koncentrovanější ve svém účinku a většinou má lokální dopady. Přesto vlivem
narůstajících objemů průmyslové výroby dochází v druhé polovině 20. století k projevům havárií
a průmyslových katastrof srovnatelných s účinky událostí přírodních.
požár, vzniká všude tam, kde dojde ke splnění třech základních předpokladů – hořlavý
materiál, iniciační zdroj a oxidační prostředí (organické látky, lehké kovy – zápalná teplota,
elektrická jiskra, menší oheň – vzdušný kyslík). Následky – tepelné účinky na člověka a
materiál, otravy kouřem a spalinami, popáleniny, roztavení kovových konstrukcí (hlavně z
lehkých kovů), ztráty na materiálu a na produkci, zboření staveb, poruchy v infrastrukturních
sítích, přerušení výroby, obchodní ztráty atd.
havárie jaderně energetických zřízení (JEZ), běžné provozní poruchy mohou přerůst
(požáry, výbuchy, intoxikace, selhání obsluhy). Následky – zamořeni ovzduší, vody a půdy
radioaktivitou, radioaktivní zamoření zaměstnanců, nemoc z ozáření, dlouhodobá
kontaminace pracovního i životního prostředí radionuklidy s dlouhým poločasem rozpadu,
vliv na vodní zdroje, rostliny, potraviny, domácí a hospodářská zvířata atd.
výbuch, pro fyzikální (tepelný) výbuch je příčinou překročení pevnostní meze nádoby a
nádrže. Následky – požár, uvolnění toxických plynů, zboření staveb a konstrukcí, vznik
trosek budov a zařízení a jejich následný mechanický destrukční účinek na další objekty a na
obsluhu, přímý zraňující účinek tlakové vlny na lidský organismus.
mechanické nárazy (rázy a pády), výbuch, uvolnění stavební a technologické konstrukce,
dopravní nehoda, pády těles z výšky - jeřáb), uklouznutí, zakopnutí aj. Následky – zničení
technologických zařízení, poškození lidského zdraví a života, uvolnění technologických
součástí, úniky plynů, kapalin a pevných materiálů do pracovního prostředí atd.
účinky elektromagnetických poli, poruchy na elektrických a elektronických zařízeních,
chyba obsluhy, mechanické poškození rozvodných systémů atd. Následky – poškození
lidského zdraví a života, výpadky elektronických zařízení, úrazy el. proudem, negativní vliv
magnetických polí na lidské zdraví.
vibrace, uvolnění mechanických součástí, překročení provozních parametrů, konstrukční
chyby (vibrační otáčky), neukotvení volných technologických prvků (potrubí, vedení, hadice
aj.). Následky – mechanické poruchy, přerušení sítí, vliv na lidské zdraví aj.
akustické a optické efekty, uvolnění mechanických části (hlučnost), konstrukční vady
(hlučnost), nevhodné technologické uspořádáni (nedokonalé osvětlení pracoviště),
nedokonalé odclonění jiskření a svařovacích aparatur atd. Následky – poruchy sluchu a zraku
obsluhy, psychické poruchy.
3.2 Mimořádné události sociální (ve výrobním procesu)
Tato třetí skupina mimořádných událostí součástí výrobního procesu, protože ho velmi
podstatně ovlivňuje. Bývá v převážné většině havárií iniciačním prvkem vlastní technologické
havárie a katastrofy. Bezpečnostní inženýrství zatím opatrně v omezené míře zahrnuje negativní
vliv obsluhy na výrobní proces. Tato měkká složka výrobních systémů je velmi málo
předpověditelná a vypočitatelná ve svých konečných dopadech.
Jde zde hlavně o krádeže, šikanu, rutinérství, nezodpovědnost, neodbornost, lenost, selhání a
chyby obsluhy, provozní slepota – nevšímavost aj. Tato část si v budoucím období zcela jistě
vynutí důkladnou pozornost a bude speciálně rozpracována.
krádeže, touha po obohacení na úkor organizace, špatné zabezpečení sledovaných předmětů,
špatný příklad ve společnosti, relativní beztrestnost zlodějů, špatná organizace práce.
Následky – ekonomické a morální ztráty společnosti, negativní příklad pro další jedince.
šikana, špatná kultura vztahů v organizaci, morální nevyspělost, odreagovávání si vlastního
pocitu méněcennosti, násilné uplatňování moci nad slabým jedincem atd. Následky –
podstatné zhoršení vztahů na pracovišti, snížení pracovního výkonu, záměrné poškozování
organizace ze strany postiženého atd.
rutinérství, neochota k inovacím, nezájem přímých nadřízených, ulehčování si stále stejného
pracovního úkonu či pracovní činnosti, nezájem vedoucích o motivování pracovníků,
zanedbání informovanosti pracovníků o možných důsledcích rutinérství, dlouhodobá
neměnnost pracovního procesu, zanedbáni pozornosti bezpečnosti práce atd. Následky –
selhání obsluhy, chyba obsluhy, vznik provozní nehody až havárie.
"provozní slepota" – tolerovaná nevšímavost k odchylkám, nezodpovědný přístup, pasivita,
nezájem vedoucích pracovníků, pozvolný dlouhodobý nárůst drobných negativních jevů aj.
Následky – provozní poruchy až havárie, překročení stavu provozní přijatelnosti pořádku a
organizovanosti pracovních činností, pokles výkonnosti pracovního procesu, zhoršování
pracovních vztahů a podnikové kultury atd.
nezodpovědnost, zanedbání výchovy k hodnotám hmotným a nehmotným, negativní příklad
na pracovišti bez reakce vedoucího pracovníka, špatná identifikace pracovníků s podnikem a
nezájem zaměstnavatele o pracovníky aj. Následky – ztráty v pracovním procesu na kvalitě a
kvantitě výrobků a na výrobních nákladech, negativní příklad pro ostatní, provozní havárie.
neodbornost, špatná odborná příprava, nezájem o novinky v oboru, zanedbání cyklu
celoživotního vzdělávání, špatná identifikace s profesí, nezájem zaměstnavatele o profesní
růst zaměstnanců. Následky – špatná kvalita zboží, provozní poruchy až havárie, ztráty
obchodní a na image organizace atd.
lenost, zanedbání výchovy, špatná motivace, nezájem o zaměstnance, špatné příklady atd.
Následky – ekonomické ztráty; špatný vliv na spoluzaměstnance.
selhání a chyba obsluhy, neodbornost, lenost, rutinérství, nemoc, nešťastná souhra
okolností, šikana, nefunkčnost pomocných zařízení a nástrojů, nezodpovědnost; zranění
obsluhy, osobní problémy obsluhy atd. Následky – vznik provozní nehody až havárie.
Obrázek č.1: Dělení mimořádných událostí
Nyní jsme si vykreslili jednoduché členění MU, které mohou vést ke krizím a situacím s nimi
spojených. Osobně si myslím, že na jednotlivé složky členění není možné poukazovat odděleně.
Mimořádné události by se měly posuzovat jako celek, který může zapříčinit situace
s nekonečným množstvím následků, které je potřeba včasně a efektivně řešit.
Každý systém by měl mít plán jak tyto následky zvládat, ale ještě dříve, než vytvoří
organizaci řešení krizí, měl by upravit své fungování tak, aby zamezil případnému vzniku MU.
Měl by se zaměřit na prevenci případných rizik.
4 Prevence krizí
Analýzy rizika jsou prvním a zcela zásadním krokem v komplexním zabezpečení prevence
závažné havárie. Výběru vhodné metody, respektive lépe vhodné kombinaci několika metod
analýzy rizika je proto nutno věnovat zvýšenou pozornost. Již tento první krok vyžaduje tým
zkušených specialistů. Vlastní provedení analýzy rizika je pak vysoce náročná specializovaná
činnost, obvykle časově náročná, vyžadující prohlídky hodnocené technologie, technologických
a jiných podmínek, a hlavně kvalifikovanou spolupráci s technology a dalšími odborníky
hodnocené technologie.
Co zahrnuje analýza rizika? Tento proces si můžeme rozdělit na řadu dílčích kroků, které
bychom mohli jmenovat v následujícím pořadí:
identifikace poruchových případů,
ocenění frekvence,
analýza následků,
sumarizace a vyhodnocení rizika.
Obecně je možné použít řadu metod analýzy rizika. Každá metoda má své jisté výhody i
nevýhody. V technické praxi se proto často používá kombinace několika metod. Vypovídací
schopnost je tak podstatně umocněna. Analýzy rizika se ve velkých průmyslových podnicích a /
nebo regionech, kde je možno identifikovat mnoho zdrojů rizika, obvykle zahajují vhodnými
relativními metodami, které slouží především pro zhodnocení zdrojů rizika a poté se pro
nejzávažnější zdroje rizika použijí další metody analýzy rizika k hlubšímu zkoumání. Ty potom
slouží k odhalení a konkretizaci příčin a následků havárií pro analyzované zdroje rizika.
4.1 Metodologický přístup
Analýza rizika je ve své podstatě hodnocením parametrů našeho okolí.
Obecně lze metody analýzy rizik rozdělit na metody:
kvantitativní,
kvalitativní
Princip kvantitativní analýzy rizik je založen na dvou základních krocích, tj.
pravděpodobnosti výskytu jevu a pravděpodobnosti ztráty hodnoty. Nevýhodou jsou relativní
hodnoty pravděpodobnosti, se kterými tyto metody pracují. Jedná se zejména o kombinaci
nespolehlivosti vstupních dat a špatnou kontrolu přijatých opatření. Navzdory těmto
nedostatkům jsou tyto metody vhodné pro analýzu rizik a vykazují hodnoty, které lze vhodně
aplikovat.
Kvalitativní analýzy rizik jsou hojněji využívány ke stanovení priorit mezi riziky. Pracují
s daty o následcích a ztrátách užitné hodnoty. K tomuto vyjádření často využívají indexů.
Stěžejní je stanovení zranitelnosti nebo míry ohrožení.
Jedním z kritérií výběru vhodné metody analýzy rizik je rovněž dostupnost dat, které metoda
využívá. Data pro analýzu rizik jsou získávána širokou škálou způsobů, počínaje nejsložitějším
modelováním či simulacemi v polních podmínkách, laboratořích nebo počítačích, až po
jednodušší indexové metody.
Základem simulací a modelování jsou matematické, fyzikální a chemické modely,
které se mohou vzájemně protkávat. Modely popisují jednotlivé děje a jejich výsledný efekt na
chování sledované složky v daném objektu. Obecně lze za modely považovat soubor
výpočetních vztahů popisujících chování daného objektu. Soubor výpočetních vztahů může
nabývat různé formy a různého obsahu, a to podle způsobu jeho odvození.
Indexové metody jsou méně nenáročné na vstupní data, umožňuji hodnotiteli „sčítat“ zdánlivě
nesouvisející činitele. Výstupy těchto metod jsou indexy, které ovšem mohou mít relativní
hodnoty a které je třeba aplikovat a pro využití nevytrhávat z kontextu.
Metod analýzy rizik existuje řada. Je však potřeba mít na paměti, že neexistuje univerzální
nástroj a metody mají své limity použití. Pro účely analýzy rizik území jsou v našich
podmínkách nejčastěji používány indexové metody skórování rizika. Tyto metody zohledňují jak
pravděpodobnost vzniku mimořádné události tak odhadují škody. Obecně existuje řada způsobů
jak jednotlivým parametrům přiřazovat indexy a váhy. Výstupem každé z těchto metodik je
stanovení priorit rizik na analyzovaném území s cílem vytipovat si ta, která jsou pro území
nejzávažnější, a následně je analyzovat hlouběji.
Jak vyplývá z výše uvedeného, existuje řada nástrojů analýzy rizik. Řešitelé by však měli mít
neustále na paměti cíl analýzy, tedy za jakým účelem je analýza rizik zpracovávána.
4.2 Sestavení havarijního plánu
Havarijní plánování je preventivním nástrojem, jehož cílem je poznat existující rizika a zvýšit
povědomí o rizicích na daném území, minimalizovat škodlivé účinky mimořádné události
na životy a zdraví osob, životní prostředí, hospodářská zvířata, majetkové a kulturní hodnoty,
stanovit opatření k odvrácení nebo omezení účinků mimořádné události a způsob odstranění
následků. Přestože v havarijních plánech jsou v ideálním případě vypracovávány různé scénáře
(varianty) mimořádných událostí, je stále potřeba mít na paměti, že analýza rizika je pouze
prognózou. Nelze postihnout všechny varianty, které mohou v realitě nastat, mění se např.
množství uniklé nebezpečné látky, meteorologické podmínky, sezónní podmínky apod. Proto je
důležité, aby havarijní plány dávaly prostor pro improvizaci a pro tyto účely obsahovaly nástroje
pro rozhodování.
Jak již bylo uvedeno výše, havarijní plánování je především nástrojem prevence.
K minimalizaci vzniku rizika je možné přijímat řadu preventivních opatření.
Obrázek č.2: Bariéry a minimalizace vzniku
Mezi způsoby, kterými lze snížit nebo odstranit riziko patří odstraněním zdroje nebezpečí,
ochrana či odstranění cílového systému nebo vložení bariér zabraňujících rozvoji scénáře. Tyto
bariéry mohou být technická nebo organizační. Zvláštní pozornost s pohledu havarijního
plánování je pak potřeba věnovat cílovému systému, především ochraně lidského zdraví a životů.
V tomto směru hraje významnou úlohu komunikace s veřejností o rizicích a o schématech
žádoucího chování občanů.
Cílový systém
Přenos nebezpečí
Iniciační událost
Zdrojovýsystém
Další podmínky
ODSTRANĚNÍ ZDROJEOCHRANA CÍLE
BARIÉRA
BARIÉRA
BARIÉRACílový systém
Přenos nebezpečí
Iniciační událost
Zdrojovýsystém
Další podmínky
ODSTRANĚNÍ ZDROJEOCHRANA CÍLE
BARIÉRA
BARIÉRA
BARIÉRA
5 Práce s veřejností
V současné době komunikace o rizicích v naší společnosti probíhá převážně prostřednictvím
médií. Obecně zabezpečují informování civilního obyvatelstva o možném ohrožení a
plánovaných opatřeních hasičské záchranné sbory krajů a obecní úřady. Specifikem je
preventivní informování obyvatelstva v zóně havarijního plánování, kde odpovědnost za
informování obyvatelstva je v dikci krajských úřadů.
Často využívanou cestou informování je vydávání informačních brožur a letáků, které mají
veřejnost informovat nejen o tom, jaká rizika jim hrozí, ale rovněž o tom, jak se mají v případě
havárie chovat. Problematikou však zůstává, jsou-li brožury obyvatelstvem akceptovány
nebo končí v koších na odpadky spolu s reklamními letáky.
Další možností, jak informovat obyvatelstvo, je informování prostřednictvím tisku. Formálně
tento způsob splňuje všechny požadavky jako leták či brožura, hrozí však nebezpečí,
že informace uveřejněná v tisku neosloví všechny obyvatele v cílové skupině.
Informování prostřednictvím regionálního rozhlasu a televize má dva pohledy, pohled
prevence a pohled „represe“. V oblasti represe se jedná především o jejich využití pro účely
varování a informování obyvatelstva v průběhu havárii a bezprostředně po ní. S pohledu
prevence by měla role médií vést především k osvětě v oblasti ochrany obyvatelstva v případě
mimořádných událostí. Z vlastní zkušenosti však sami víme, z kolika pořady tohoto typu
se v médiích setkáváme.
Ke zvýšení osvěty a výchově obyvatelstva je vhodné pořádat besedy s občany.
Nezastupitelnou roli v tomto procesu hraje samospráva obcí a možnost její spolupráce
se vzdělávacími zařízeními (školy), provozovateli rizik a nevládními organizacemi. Tyto besedy
však bývají realizovány jen zřídka, většinou jen v rámci mezinárodních projektů a grantů.
Call centra lze použít spíše v oblasti varování a informování obyvatelstva v průběhu havárie
a bezprostředně po ní. Jedná se o zřízené telefonní linky (např. na informačních centrech měst),
na kterých občan dostane odpovědi na své otázky v případě, že havárie již nastala. Vzhledem
k finančním nárokům nenašla tato možnost v praxi širšího uplatnění.
Významným pomocníkem v oblasti výchovy obyvatel a osvěty jsou dny otevřených dveří
provozovatelů zdrojů rizik, zvláště pak, jsou-li spojeny s cvičením havarijní připravenosti.
6 Prevence v jaderně energetických zařízeních
Riziko nehody atomové elektrárny je přímo úměrné úrovni tzv. "jaderné bezpečnosti". Tu lze
definovat jako stav a schopnost jaderného zařízení (mezi něž patří všechny atomové elektrárny
ve světě) i schopnost obsluhy elektrárny zajistit, aby se proces získávání energie štěpením nikdy
nevymknul regulaci a řízení, a aby všechny radioaktivní látky, které v tomto procesu vznikají,
nemohly proniknout do biosféry. Filozofie jaderné bezpečnosti nekončí u požadavku na kvalitní
a bezpečné zařízení, ale zahrnuje i opatření na maximální omezení důsledků poruchy či havárie
atomové elektrárny.
Oblast, ve které se plánuje zavádění neodkladných opatření k ochraně obyvatelstva, se nazývá
zóna havarijního plánování. V případě jaderného zařízení je to pomyslná kružnice o poloměru 13
km okolo zařízení. V celé zóně se předem plánují opatření k vyrozumění orgánů a organizací,
varování obyvatelstva a pro ochranné opatření ukrytí, jodovou profylaxi (užití tablet jodidu
draselného) a regulaci pohybu osob. Ve vnitřním pásmu definovaném poloměrem 5 km se navíc
plánují i opatření související s možnou evakuací osob.
Za účelem prověření naplnění platných bezpečnostních standardům provádí rozsáhlé analýzy
vzniku a rozvoje projektových havárií a preventivně se stanovují technická a organizační
opatření na likvidaci jejich možných následků.
Jaderné zařízení by mělo mít vypracovaný Vnitřní havarijní plán, ve kterém je rozpracován
systém ochranných opatření zaměstnanců a obyvatelstva.
Základní požadavky pro sestavení havarijního plánu jsou uvedeny ve vyhlášce
SÚJB č. 318/2002 Sb., o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a
pracovišť se zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a
havarijního řádu. Zajištění havarijní připravenosti jaderného zařízení znamená vytvoření
podmínek pro:
zjišťování vzniku mimořádné události
posuzování závažnosti mimořádné události
vyhlašování mimořádné události
řízení a provádění zásahu
způsoby omezení ozáření zaměstnanců a dalších osob
ověřování havarijní připravenosti
Závěr
Problematika krizí a mimořádných událostí je v současné době stále více aktuální. Asi každý
jedinec se nějakým způsobem setkal s událostí, která by se dala nazvat mimořádná. Není
důležité, zda tato událost byla vyvolána přírodními vlivy (povodně, teplotní inverze, sněhové
kalamity, atd.) nebo lidským působením (požáry, výbuch, havárie, atd.). Důležité zůstává to,
jestli si je člověk těchto krizí plně vědom a zda je ochoten je řešit.
Pokud se nechceme dostat do situace, kdy musíme hledat řešení a východiska, existuje cesta
„prevence“. Je to cesta, která by se dala nazvat relativně snadnější. Je to směr, kterým se musí
vydat systém, kterému hrozí výskyt mimořádné události (negativní i pozitivní). Ne každý subjekt
si je ochoten připustit rizika, která on sám může způsobit nebo do kterých se může dostat cizí
vinou. Proto je potřeba, aby fungovaly nadřízené orgány, které budou určovat pravidla, ale
především budou kontrolovat, zda jsou pravidla dodržována.
Jednotlivé subjekty musí provést analýzy rizik, které se mohou objevit. Analýz existuje
nepřeberné množství a je nutné vybrat tu nejvhodnější, abychom se co nejlépe stanovili
parametry a mohli použít získané poznatky. Důležitou složkou jsou samozřejmě erudovaní
specialisté.
Jakmile subjekt vyhodnotí analýzy, měl by přejít k tvorbě havarijního plánu. Ten umožní
naplánovat jednotlivé kroky přípravy v průběhu mimořádné události. Nesmí se zapomenout, že
mimořádná událost se netýká pouze jedinců uvnitř systému, ale většinou se krize dotkne široké
veřejnosti. A proto je důležité, řekl bych, že možná i nejdůležitější, aby do těchto plánů byla plně
začleněna i široká veřejnost. Jedině tehdy bude mít následek menší dosah.
Nakonec bych použil lidové rčení, které asi nejvýstižněji popíše celou problematiku: „Štěstí
přeje připraveným“
Seznam literatury:
Antušák, E. a Kopecký, Z.: Krizový management – úvod do teorie, Oeconomica,
2005, ISBN 80-245-0951-2
Smejkal, V.; Rais, K.:Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 2. vydání,
Praha: Grada Publishing 2006, 300s. ISBN 80-247-1667-4
http://www.fbi.vsb.cz/shared/uploadedfiles/fbi/Havarijni-planovani-I.pdf
http://www.hzsmsk.cz/sklad/kraoo/publikace/PO_VHP_vztah_k_OO.doc
.