EVANGELIUM PRAVDYKoptsk rukopis Evangelia pravdy byl objeven krtce po druh svtov vlce v hornoegyptskm Nag Hammd. Pedpokld se, e autorem textu je alexandrijsk gnostik Valentinos nebo nkter z jeho blzkch k, m by doba sepsn byla vymezena roky 140 a 180. O Evangeliu pravdy se zmioval Irenej z Lyonu (cca 150-202), i kdy nen jist, e ml na mysli tent apokryf.

Obsahem dla jsou gnostick a filozofick vahy svbytn interpretujc Jeovo uen. Ve 2. stolet byla gnse plnohodnotnm vyjdenm kesansk zvsti. Slovo 'gnse' je odvozeno od eckho 'gnsis' - poznn, znmost. Gnostik je tedy lovk, kter usiluje o poznn, o mystickou a dvrnou znmost podstaty Boha a svta. Stvoitel je ve shod s gnostickou tradic ztotonn s Omylem (ec. Plan). Jeho vzneenm protikladem je Slovo (Logos), dokonal prostednk mezi Bohem a lidmi. Lid prodlvaj v zajet zapomnn a snovch pelud (fantasia). Kristus piel na tento svt, aby lidstvo vysvobodil, aby bloudcm dtem Bom ukzal cestu dom. Je pibit na strom ke se stal plodem stromu ivota. Dky nmu me gnostik objevit ve svm nitru Boha a dojt spoinut (anapausis). Strach, jeho pinou je nedostatek poznn, se promuje ve vru (pistis) a nakonec i v lsku (agap). Lska je Plnost (Plrma) byt a hejivm naplnnm pravdy. Apokryf obsahuje mnostv paralel k Filipovu, Tomovu a Janovu evangeliu. Svm drazem je blzk gnostickmu kesanstv, jak ho zastupoval napklad Klmns Alexandrijsk (150-215).

1 1Evangelium pravdy je radost pro ty, kterm se od Otce pravdy dostalo pzn, aby jej poznali moc Slova. 2Toho Slova, kter pilo z plnosti; Slova, kter existuje v Mysli a Duchu Otce a je tm, o nm se k, e je Spasitel; nebo to je jmno dla, kter m vykonat 3pro spsu tch, kte Otce neznali. Nebo nzvem (...) evangelia je zjeven nadje; protoe zde naleznou vichni, kdo hledaj Otce. 4plnost se toti obrtila k tomu, z nho vyla. A plnost pebv v nm, v nepostiitelnm, neuchopitelnm, kter je ve ne kad mylenka. Neznmost Otce vytvoila strach a paniku. Strach potom zhoustnul jako mlha, take nikdo nebyl schopen prohldnout. Proto Omyl zskal moc. 6Utvoil pro sebe hmotu a to blzniv, protoe nepoznal pravdu. Zabydlel se ve vtvoru, kter se snail pipodobnit 7ke krse pravdy, kterou sm nepochopil. To vak nebylo pokoenm pro toho, jen je neobshnuteln a nepojateln, nebo to bylo nicotou, strachem, zapomnnm a stvoenm klamu. 8Za to pravda je ustlen, nepromnn, neotesiteln a dokonale krsn. Proto pohrdejte Omylem. 9Omyl nem koen. Zabydlel se v mlze, ve zkalenm vztahu k Otci. Tm, e existuje, tvo dla zapomnn a strachu, aby skrze n doshl a zotroil vechny, 10kte jsou mezi.5

To, e se Omyl zapomnl, nebylo zjevn, nebo zapomenut u Otce neexistovalo. 11Zapomenut nevzniklo u Otce, i kdy samozejm zaalo existovat kvli nmu. To, co v Otci opravdu vznik, je gnse. 12Gnse se objevila proto, aby se rozplynulo zapomnn a aby byl Otec poznn. Nebo bylo zapomnn a nebyl znm Otec. Kdy je Otec poznn, 13tehdy zapomnn okamit pestv existovat. Toto je evangelium toho, jeho hledaj; evangelium, kter z milosti Otce 14projevil jako skryt mystrium zasvcenm; evangelium Jee Krista. Nsledkem zapomnn pebvali v temnot, ale on je osvtil, ukzal jim cestu; 15a tou cestou, o kter je pouil, je pravda. Proto se na nho Omyl rozhnval, pronsledoval ho a utiskoval, vystavil ho nebezpe a pibil na devo ke. 16Stal se plodem poznn Otce, kter neztratil ty, kdo ho pijali. Tm, kte ho pijali, tm dal, aby se mohli radovat z tohoto odkryt. 17On je nalezl v sob a oni v sob nalezli jeho, neobshnutelnho a neuchopitelnho, dokonalho Otce, ve kterm je plnost 18a kterho plnost potebuje, nebo pojal jej dokonalost v sob a nevydal ji svtu. Otec nebyl zvistiv. 19Copak mohla bt zvist mezi nm a jeho dy? 20Nebo kdyby nkter sfra toho druhu pijala jeho dokonalost, nemohli by lid pichzet k Otci; k tomu, kter pojal jejich dokonalost v sob samm, a kter jim dokonalost dv proto, aby se k nmu vrtili s jedinm dokonalm poznnm. Otec, kter plnost stvoil, m plnost v sob a plnost ho potebovala stejn jako ten,22koho nkte neznaj a kter chce, aby ho poznali, a aby jej milovali. 23Proto se stal Kristus klidnm a vrnm prostednkem. Nebo co potebovala plnost ne-li poznn Otce? 2 1Veejn vstoupil do koly, pronesl e a choval se jako uitel. Pili k nmu nkte, kte se povaovali za moudr. Pokoueli ho, ale on je zahanbil, nebo byli poetil. 2Nenvidli ho, protoe to nebyli lid skuten moud. Po nich k nmu pistoupily mal dti. Tm pat poznn Otce. 3Kdy zeslili, pijali uen o zpsobech

Otcova projevu. Poznali a byli poznni, doli cti a vzdali est. 4V jejich srdcch se zjevila iv Kniha ijcch, kter byla napsna v Mysli a Duchu Otce. 5Kniha se ped sestoupenm plnosti nachz v tom, kter je neuchopiteln. Takovou Knihu nen nikdo schopen pochopit, 6protoe tomu, kdo by ji vzal, je uloeno zemt. Nikdo z tch, kdo uvili ve spsu, neme bt projeven, dokud se nezjev prv ona Kniha. 7Proto se stal milosrdn a vrn Je trpcm, proto pijal bolest, proto pijal i tuto Knihu, nebo v, e jeho ivot je ivotem pro mnoh. Tak, jako je majetek zemelho pna domu ukryt, dokud nedojde k oteven jeho odkazu, tak tak zstv ukryt plnost, dokud je Otec plnosti neviditeln. 9On je jsouc sm ze sebe. Z nho pochz kad sfra. Prv proto se zjevil Je. Vzal onu Knihu na sebe, 10byl pibit na devo ke a z ke oznmil to, co mu bylo Otcem sveno. Jak velkolep nauka, nauka takov Vzneenosti. Sm sebe ponil a k smrti, 11aby na sebe oblkl vn ivot. Pot, co ze sebe sal hadry podlhajc zkze, oblkl nesmrtelnost a tu mu nikdo neme vzt.8

Veel do nicotnch sfr, 12je nleej k dsu. Proel mezi tmi, kte byly nsledkem zapomnn naz. On je tou znmost a dokonalost, on kzal, co je v srdci, 13aby pouil vechny, kdo pijmou nauku. Ti, kdo ji pijmou, jsou iv, vepsan do Knihy ivota. 14Pijmaj uen skrze sebe sama. Jsou pijati Otcem, nebo se vrtili k nmu zpt. Protoe je dokonal plnost v Otci, 15je teba, aby se k nmu plnost povznesla. Vdy poznvajc pijm obvykle to, co je jeho a pitahuje to k sob. Ten vak, kdo je bez gnse, 16je nicotn, a jeho nicota je velik, nebo mu chyb i to, co jej m zdokonalit. Protoe se dokonal plnost nachz v Otci, 17je nutn, aby se plnost k nmu povznesla a aby kad dostal, co mu nle. Nkter, jejich jmna znal pedem,18kte z nho pochzej a kter nakonec povolal, ty tak nejdve zapsal, aby je pipravil. Kdokoliv m gnsi, je tedy tm, jeho jmno Otec vyslovil. 19Nen gnostikem, pokud jeho jmno nebylo vysloveno. Jist, jak by nkdo mohl slyet, kdy jeho jmno nebylo vysloveno? 20Ten, kdo a do konce nen gnostikem, je vtvorem zapomnn a bude spolu se zapomnnm zavren. Kdy je tomu tak, pro tedy pohrdan nemaj sv jmna? 21Pro nejsou poznni jmnem? Kad, kdo m gnsi, je probuzen nkm shora, 22sly zavoln, odpovd a obrac se k volajcmu. Vystoup k nmu a tehdy pochop, jakm zpsobem byl poznn. 23Jeliko m gnsi, napluje vli toho, kter ho pozval. Tou se mu pipodobnit a nachz spoinut. Je pro nj pedureno jmno Jedinho. Kad, kdo tmto zpsobem zsk gnsi, 24v, odkud piel a kam pjde. Poznv, stejn jako ten, kdo se opil a poslze vystzlivl ze svho ommen. Poznv, e nalezl, co mu nle. 3 1Mnoh odvrtil od Omylu, zael dokonce do tch jeho sfr, kter oni sami opustili, jakmile pijali Omyl namsto hlubiny Otce,2 kter obsahuje kadou sfru a sm nen nim obsaen. Bylo to velice podivn, e negnostici byli u Otce, ale nepochopili jej. 3Byli schopni sami odejt, ale nebyli schopni ho pochopit. Pebvali sice u nho, ale poznat ho nedokzali. Nebo to nebyla jeho vle. 4Zjevil se ve sv gnsi, se kterou jsou veker projevy sjednoceny. Takov je tedy gnse iv Knihy, kterou ukzal sfrm 5na konci svho (...) ponen on, kter je zjevuje (....) Nejsou to litery hlsek nebo psma, 6kdo byl zbaven svho zvuku, take by ten, kdo te, myslel na nicotn. Jsou to litery pravdy. 7Vyslovuj je pouze ti, kdo je znaj. Stejn, jako je Kniha dokonal, je dokonal kad litera, nebo pravdou je, e litery byly zapsny Jednotou. 8Napsal je Otec, aby ho skrze litery sfry poznaly. Kdy se Otcova Moudrost zamstnv Slovem, 9tehdy se hls jeho uen. Otcova gnse se zjevila a cta k nmu je korunou na jeho hlav. 10Vyvila jej jeho Vzneenost, jeho radost je s nm spojen. Objevil se jeho obraz, jeho spoinut se v nm uzavelo, 11jeho lska se skrze nj stala tlem a jeho dvra ho obklopila. Otcovo Slovo pochz z plnosti, 12nebo je plodem jeho srdce a vrazem jeho vle. Slovo pak posiluje plnost, vybr ji 13a jet vc ji oiuje tm, e samo pebr vraz plnosti. Je nekonen sladkosti ji navrac k Otci a k Matce. Otec odkrv svoje lno. 14Jeho lnem je Svat duch, kter zjevuje jeho skrytost. Touto skrytost je jeho Syn. 15Skrze milosrdenstv Otce sfry poznaly, e jedinm zpsobem, jak pestat trpt hlednm Otce, je spoinut v nm samotnm. Poznaly toti, e sm Otec je spoinutm. Kdy Syn odstranil nedostatek, opustil at. Jeho atem je svt, ve kterm on slouil. 17Msto, kde je nenvist a nesoulad, trp nedostatkem. Zato msto, kter je Jednotou, je dokonal. Nedostatek vznikl tm, e nebyl znm Otec. 18Jakmile je tedy Otec poznn, nebude u od t chvle nedostatku. Je to tak, jako kdy se sama od sebe rozplyne nevdomost toho, kdo poznv. Jako kdy se rozplyne temnota, objev-li se svtlo, 19tak nedostatek16

zanik psobenm dokonalosti. Od t chvle se u at neobjevuje, 20ale rozplv se a sluuje s Jednotou. Dokud Jednota nezdokonal prostor, zstvaj jejich dla souasn jedno v druhm. 21Skrze Jednotu nalezne kad sm sebe. Skrze gnsi se oist z mnohosti k Jednot. 22Do sebe samho po vzoru ohn vsteb hmotu a tak dky ivotu zanikne smrt, stejn jako dky svtlu temnota. 23Jeliko se to stalo kadmu z ns, mme peovat o vechno, aby se tento dm stal svatm a tichm domem Jednoty. Podobn je to s tmi, kdo opustili sdla, ve kterch mli ponien ndoby, kter pak rozbili. 25Pn domu neoplakval kodu, kdy byly namsto tch poniench ndob dny pln, ale radoval se z tch,26kter budou zdokonaleny. To je toti soud, kter piel shora 27a kter kadho posoudil. Je to dvojsen vykovan me k roztnn na ob strany. Jakmile se zjevilo Slovo, 28kter se nachz v srdci svch hlasatel, nastalo mezi ndobami velik vzruen. A nebyl to pouh zvuk, nebo to Slovo se stalo tlem. 29O nkterch z nich se ukzalo, e jsou przdn, o jinch, e jsou naplnn. Nebo nkter o sebe dbaly, a jin se vyvrtily. Nkter byly vyitny a jin rozbity.24

Veker prostory se pohnuly a zachvly, nebo nemaj trvalost ani stl postaven. Omyl se vydsil 31a nevdl, co si m pot. Je smutn a nak, nebo niemu nerozum. 32Omyl se zjevil jako nicotn, protoe v sob nic neobsahuje, a protoe se k nmu bl poznn, kter Omyl ni i se vemi jeho projevy. Kdy se ukzala pravda, veker jej projevy ji poznaly. 33Pozdravily Otce v pravd a dokonal moci, kter je spojuje s Otcem. Nebo pravdu miluje kad. Pravda, to jsou sta Otce a jeho jazykem je Svat duch. Ten, kdo se spojuje s pravdou, 34spojuje se s sty Otce a svm jazykem pijm Svatho ducha.30

4 1Takov je zjeven Otce a zviditelnn jeho sfr. Zjevil to, co je v nm ukryto, a tm vysvtlil sm sebe. Nebo kdo existuje 2ne-li Otec sm? Veker sfry jsou jeho projevy. Jeho poznaly, nebo z nho vyly jako dti, kter pochzej z dokonalho lovka. 3Pochopily, e doposud jet nepijaly tvar, ani nedostaly jmno. Jmno dv Otec kadmu zvl. 4Obdrely tvar z poznn Otce, ale pestoe jsou jeho srdcem, nechpou ho. Otec je ovem dokonal. 5Zn vechny sfry, kter se v nm nachzej a kdykoliv chce, nechv toho, koho chce, vstoupit do zjevu. Udl mu jmno a tvar. 6Tm, e dv jmno, povolv k existenci. Nkte se jet neuskutenili a tak ani neznaj toho, kter je stvoil. Netvrdm, e kdy se jet neuskutenili, jsou nim, nbr, e jsou v tom, 8kter je zatou povolat do Byt a kter si peje, aby k tomu nadeel phodn as. 9Dve, ne se cokoliv zjevilo, on vdl, co z toho vznikne, zatmco plod, kter se doposud neukzal, nev nic a ani nic nein. 10Podobn i kad sfra pochz z Byt a sama existuje v Otci, 11kter ji z nebyt povolal. Co vak nem koen, nem ani plod, ale pesto si o sob mysl: 12"J existuji" (...) Takov bude zruen. Co nikdy nevzniklo, tak nebude nikdy existovat. 13Po em vak tou ten, kter si o sob mysl: "J existuji"? Takov je ponkud podobn stnm a peludm noci. Jakmile jen trochu zaz svtlo, 14soud obvykle kad, koho opanoval strach, e to nic nebylo. Omyl se sna udret nevdomost o Otci, 15jeho nespatili, nebo jim Omyl nahnal strach, zpsobil chvn, slabost, vnitn rozklad a rozpolcenost. Jak velik to byla iluze a psobit nicotnch hloupost, kdy se lid pohrouili jako by do spnku 17a objevovali se v hrznch snech. A tak jsou bu nkde na tku, nebo jsou bezmocn vydan k pronsledovn od jinch, nebo upadaj do rznch rozbroj, 18nebo dvaj rny druhm, nebo padaj z vysokho msta, nebo se bez kdel vznej v povt. 19Jindy zase jakoby je nkdo zabjel, i kdy nen nikoho, kdo by je chtl pronsledovat. Nkdy zase jako by sami usmrcovali sv blzk, a tak bvaj potsnni jejich krv. 20To vak jen do okamiku, kdy se probouzej. Tehdy pechzej z dosahu vech takovch vc, 21a ti, kdo ve vech takovch hrzch uvzli, u nevid nic, nebo ty hrzy vbec neexistovaly. Ti, kte od sebe odvrhli sen, odvrhli tak nevdomost, 22u ji nepovauj za nco, 23ani jej zleitosti nepovauj za vci trval, ale zavrhuj je jako sen po skonen noci. 24Otcovu gnsi pijali jako svtlo. Kad il ve spnku tak dlouho, jak dlouho byl bez gnse. 25Podle toho se s nm dlo vechno tak, aby vstal a probudil se. Blaen je ten, 26kdo otevel oi slepch. Na nho sestoupil Duch a pomhal mu k probuzen, 27podal ruku rozpaenmu na zemi, aby ho, dokud nevstane, mocn zvedal na vlastn nohy.16

5 1Otcova gnse a zjeven jeho Syna jim daly monost poznn. Kdy ho vidli a slyeli, dovolil jim ze sebe okusit, sebe zat 2a obejmout milovanho Syna. Jakmile se objevil, pouil je o neuchopitelnm Otci. Otec do nich vdechl Syna, kter je v mysli 3a vykonv jeho vli. Mnoz pijali to svtlo a obrtili se k nmu. 4Ciz mu vak byli materialist, ti nedoshli jeho podoby. Nepoznali ho ani, 5kdy piel v tle. Samo tlo vak jeho pouti nekodilo, nebo bylo nezniiteln a neuchopiteln. Kdy kzal novou zvst, 6hovoil o tom, co existuje v Otcov srdci. Tak vyhlsil uen bez kazu. Skrze jeho sta uilo samo svtlo 7a sm ivot zrodil jeho hlas. Dal lidem rozvahu a moudrost, tak milosrdenstv, spsu a ducha sly, to ve 8z nesmrnosti a sladkosti Otce. Zpsobil, e ustaly tresty a biovn, nebo to mnoh odpuzovalo od

Otcovy tve. Ty, kte potebovali milosrdenstv, 9kte byli v Omylu a v poutech, vythnul svou moc a poznnm v nich probudil stud. Ukzal cestu upinnm, 10stal se poznnm pro nevdouc, odhalenm pro hledajc, posilou slabm a neposkvrnnost popinnm. To On je pastem, kter opustil devadest devt ovc, kter nezabloudily, 12a pak el a hledal tu, kter zabloudila. I zaradoval se, kdy ji nalezl, 13nebo slo devadest devt je potem, kter se dr v lev ruce. Ovem v okamiku, kdy nalezne tu jednu, pechz cel poet do prav ruky. 14Jestlie se nalezne ta jedna, pechz cel poet do pravice. Spolu s n pechz toti na pravou stranu tak to, emu ta jedna chybla.11

Konen poet tak in sto. To je znamenm Otce, kter je v jejch hlskch. Pro ovci, kterou nael zapadnutou v jm, se namhal dokonce i v Sobotu.. 16Tm, e tu ovci vythnul z jmy, ji zachrnil ivot. Uinil to proto, abyste srdcem pochopili, co je Sobota. 17Je to as, ve kterm se nem promarovat spsa. Pl si, abyste o tom vsostnm dni kzali, e neobsahuje noc a jeho svtlo nezapad, 18nebo ten den je dokonal. Vyslovte tedy v srdci: "My jsme tm dokonalm dnem a v ns pebv to svtlo, kter nezapad."15

Pravdu hledajcm a gnsi hnkm Omylu hlsejte vy, synov vdn v srdci. 20Posilnte nohy tch, kte upadli, podejte svou ruku nemocnm, dejte jdlo hladovm 21a odpoinek unavenm. Pozvednte ty, kte chtj vstt; probute ty, kdo usnuli. Nebo vy jste moudrost, kter dostala vdom.19

Kdy se sla takto zjevuje, stv se jet silnj. Zabvejte se svm nitrem, nezabvejte se tm, co vs z vaeho nitra vypudilo. Nevracejte se k tomu, co jste vyvrhli, 23abyste to opt serali. Nestvejte se tm, co jste ji ze sebe jednou setsli, co ervi a brouci poraj. Nestvejte se obydlm pro bla, 24nebo od nho jste se u jednou oddlili. Neposilujte sv padl zbrany, nebo by se staly nmitkami proti vm. Od Zkona nen osvobozen, 25kdo kod sob vce ne Zkonu. Takov lovk pch sv iny proto, e je bez Zkona. Skuten svobodn napluje sv iny mezi mnoha jinmi, nebo je spravedliv. 26Naplujte tedy i vy vli svho Otce, nebo od nho pochzte. Vdy Otec je laskav a to, co pochz z jeho vle, je dobr. 27Otec poznal, co je vm vlastn, abyste v tom nalezli spoinut, protoe v plodech se nachz poznn takov, jak je poznn vae. 28Dti Otce jsou jeho vn, nebo pochzej z milosti jeho pohledu. Proto Otec miluje svoji vni a vude ji projevuje. 29Kdy se spojuje s hmotou, tehdy pedv svoji vni svtlu a ve svm spoinut zpsobuje, e se povzn nad kadou podobu i nad kad zvuk. 30Vni pece nect ui, ale pitahuje ji duch. Vdechuje ji do sebe a no se do vn Otce. 31Tak ji navrac zpt, pozved ji na msto, odkud vyla, do prvotn vn, je ochladla. Co to znamen? To znamen, e se vskla do psychickho stvoen 32podobnmu chladn vod, kter se vsakuje do vyprahl zem. O t zemi si proto mnoz mysl, e je pomjiv. 33Ale jestlie k n doshne dech, stv se vlahou. Vn, kter ochladly, pochzej z oddlenosti. Proto kdy pila vra, oddlenost byla zruena 34a pinesla hejiv naplnn lsky, aby zima ji znovu nepovstala, ale aby trvala Jednota dokonal mylenky.22

6 1Toto je slovo evangelia o nalezen plnosti pro vechny, kdo oekvaj spsu 2pichzejc se shora. Toto je nadje, v n oekvaj spsu 3vichni, jejich podobou je svtlo a nemaj v sob stn. Jakmile se plnost dv do pohybu a pichz do svta, nedostatek hmoty se neprojevuje. 4To z vle nekonenosti Otce, kter pichz v ase nedostatku. Nikdo vak neme tvrdit, e takovm zpsobem pichz nesmrtelnost. 5Hlubina Otce se rozila a mylenka Omylu se u nho neobjevila. Jak je to laskav a pokoj psobc dlo, 6kter se obrac proto, aby hledalo a nalezlo kadho, kdo tou po obrcen. Toto obrcen se povauje za promnu mylen. Kvli nmu vydala nesmrtelnost svj dech. 7Pila za tm, kdo zheil, aby naleznul spoinut. Nebo odputn je Slovem plnosti pro kadho, kdo zstv vi svtlu v nedostatku. 8Vdy lka se obvykle vypravuje tam, kde nalz nemocn; nebo takov je jeho vle. Ten, jemu nco chyb, se kvli tomu, aby dostal to, co mu chyb, neskrv. plnost, ve kter nen nedostatku, napluje podobnm zpsobem. 10plnost vydal Otec ze sebe samho, aby byl nedostatek naplnn. Milost tak vytrhla hnka ze stavu, kdy pocioval nedostatek, protoe se mu nedostvalo milosti. 11Tm byl hnk na mst zbavenm pzn. Takto pokoen byl obdarovn tm, eho nedostatkem trpl. 12A tehdy se zjevil jako plnost, jako nalezen svtlo pravdy, kter jej osvtila, nebo je nemnn. Proto se o Kristu hlsalo mezi vemi tvory, 13aby se chopili obrcen a aby je Kristus zasvtil. Zasvcen je milosrdenstvm Otce, kter sv milosrdenstv zjevuje vi svm tvorm. Zasvtil je, aby 14se stali dokonalmi. Kdo je zasvcen, je plnou ndobou. Kdy vak zasvcen pomine, stv se nicotnm. 15A pinou onoho nedostatku je msto, kde k zasvcen nedochz. Nsledkem toho odchz dech i sla, kterou v sob maj. 16Jen tomu pak, kdo je bez nedostatku, nechyb ani dn pee, ani se mu nevylije dn ndoba. A pokud mu jet nco chyb, dopluje to dokonal Otec. 17Otec je dobr. Zn sv sm, nebo on to je, kdo ho zasadil ve sv zahrad. Zahrada je vak mstem spoinut. 18Tam dochz ke zdokonalen mylenkou Otce a k vyuen jeho intelektem. Kad jeho nauka 19je dlem jeho vle, kter je jedinenm zjevenm jeho slov. Nejdve existovalo ve v hlubin jeho mylenky. Pak se Slovo, je9

vystoupilo jako prvn, 20objevilo ve spojen s duchem. Ten pron jedin Slovo v tichm souzvuku, m dostv mylenka jmno, nebo v n existovalo vechno ped svm projevem. 7 1I stalo se, e jako prvn vystoupil Kristus. A byla to chvle pjemn pro vli toho, kter tak ustanovil. 2V t vli Otec spov a v n m zalben. Bez n se nic nekon, ani se nic bez vle Otce nedje. Jeho vle je neuchopiteln, 3je jeho stopou. Nikdo ji nechpe a nikomu ani nen dno ji pochopit. 4V te chvli, kdy Otec chce, u existuje to, co chce, i kdy se to teba nkterm nelb. Nebo tac nejsou nim ped tv Boha a jeho Vle. Vdy Otec zn potek 5i konec kadho z nich. Ve chvli jejich konce se jich zept, co vykonali. Tmto koncem je dosaen gnse; poznn toho, kter je skryt, Otce. 6Z nho vzeel potek a k nmu se vechno navrac, vechno, co z nho vzelo. 7Objevili se pece pro jeho Vzneenost, pro radost z jeho jmna. Jmnem Otce je Syn. Na potku dal Otec jmno tomu, kter z nho pochz 8a zrodil jej jako Syna. Odevzdal mu sv Jmno, kter bylo jeho vlastnm jmnem. Syn vldne vemu, co existuje pozdji ne on sm, ili pozdji ne Otec. Otec m Jmno, 9m Syna. Je mon ho spatit. Jeho jmno je vak neviditeln, nebo samo je tajemstvm Neviditelnho, 10tajemstvm urenm pouze pro ty ui, kter jsou jm zcela naplnny. Pokud jde o Otce, jeho jmno se nevzv, nebo ho zjevuje ve svm Synu. Velikost tohoto jmna je dna prv tmto zpsobem. 11Kdo jin me vyslovit jeho Jmno a velikost jeho jmna, ne on sm, jemu Jmno nle, a Synov jmna. 12V nich jmno Otce nalezlo spoinut a oni sami zase spoinuli v jeho jmnu. Otec je nezrozen, on sm zrodil Syna jako jmno 13dve, ne stvoil sfry, aby nad jejich hlavami bylo jmno Otce, kter je jejich Pnem. To on je skutenm jmnem, 14kter je z jeho pkazu umocnno dokonalou silou. Toto jmno nespov ve vrazech slov, 15ani ve vzvn jmna. Toto jmno je nedosaiteln. To jmno mu dal On, nebo ho chpe jenom On sm. 16Jenom On sm m moc dt mu jmno. Vdy ten, kdo neexistuje, jmno nem. A jak jmno me dt tomu, co neexistuje? 17Kdo vak u existuje, existuje se svm jmnem a sm ho zn. jmno mu dal sm Otec; jeho jmnem je Syn. 18Neukryl se tedy ve skrytosti, ale existoval jako Syn, vdy jemu sammu dal jmno. To jmno proto nle Otci 19tak, jako je jmnem Otce Syn milosrdenstv. Kde jinde bychom nalezli takov jmno ne u Otce? Lid si vak mohou mezi sebou kat: "Kdo me dt jmno tomu, kter zaal existovat dve ne on sm? Vdy jmno obvykle pijmaj dti od svch rodi." Nejdve se zamysleme nad tm, co je jmno. 22Nebo On je pravm jmnem. Je jmnem, kter pochz od Otce, protoe je jeho vlastnm jmnem. Nevzal si to jmno jako pjku, 23tak to dlaj vichni ostatn; podle zpsobu, jakm byl kad z nich stvoen. Je to jeho vlastn jmno. 24Neexistuje nikdo, komu by ho dal. To jmno nen k pojmenovn. To jmno nen k vysloven, a to a do chvle, kdy on, dokonal, ho sm vypov. 25Otec m moc vyslovit a spatit sv jmno. Kdy tedy ustanovil, aby se jeho jmnem stal jeho milovan Syn, 26a kdy mu dal to jmno, vyslovil ten, kter vyel z hlubiny, jeho tajemstv, toti, e Otec je nejvym Dobrem.20 21

8 1Proto tak poslal svho Syna, aby uil o tom pravm mst, o mst svho spoinut, ze kterho vyel. 2Poslal ho, aby oslavil plnost a velikost jeho Jmna i sladkost Otce. M hovoit o mst, z nho kad vyel 3a m spchat za ddictvm, dky nmu obdrel svoji hodnost. A to proto, aby se k nmu znovu navrtil. I vyel z tohoto msta na msto, kde povstal. 4Toto msto okusil, protoe pijal pokrm i ve, co je zapoteb k rstu. Jeho plnost je vlastnm mstem jeho spoinut. Vechna vyjden Otce jsou plnostmi, vechna jeho vyjden maj sv koeny v tom, kter zpsobil jejich rst v sob samm, kde jim souasn vyznail i jejich meze. 6Kad se tedy objevil zvl, aby se ve sv vlastn mysli kad zvl zdokonalil, nebo msto, kam smuje sv mylenky, 7je jeho koenem unejcm ho vzhru k Otci. Tak vichni dosahuj k jeho hlav, protoe prv ona je jejich spoinutm. 8Spovaj u nho tak, e mohou ci, e se v objet dotkaj jeho tve. 9Otcova vyjden se ovem neobjevila takovm zpsobem, 10aby se ji nemohla sama povznst. Nebyla zbavena Otcovy chvly, ani si jej nepedstavovala jako malho, 11ani jako psnho, ani jako hnvivho, ale naopak jako toho, kter je dokonale dobr, nehynouc a sladk, kter zn kadou sfru dve, ne zaala existovat. 12On nepotebuje, aby byl pouovn. Obdobn je to s tmi, kdo maj podl na vsosti skrze nezmrnou velikost sv touhy po Jednot, 13po jedin a dokonal Jednot, jak existuje pro n. Nesestupuj dol do spodnho svta, nemaj zvist ani strach, 14 ba dokonce ani smrt; nbr spovaj v tom, kter spov. Netrp, ani nemaj tkosti s hlednm pravdy, 15nebo sami jsou pravdou. A Otec je v nich a oni jsou v Otci jakoto dokonal 16a neodtrhnuteln od skutenho Dobra. V niem nepociuj dn nedostatek, ale naopak oiveni spovaj v Duchu. Jakmile ti, 17ve kterch On nalezne svj koen, usly o svm koenu, zanou se zabvat sami sebou a tak jejich due neutrp dnou kodu. To je msto blaench, To je jejich msto. 18Ostatn pak nech na svch mstech vd, e mn nenle, abych jet vce hovoil, 19pestoe jsem se naleznul v mst spoinut. Zde budu pebvat, abych po vechny asy vzdval chvlu Otci, 20plnosti i skutenm bratm. V nich se zrodila Lska Otce a neexistuje nic, dn nedostatek, kter by v nich zstval. To jsou ti, kte se5

objevili v Pravd, 21kte pebvaj ve skutenm a vnm ivot a zvstuj dokonal svtlo naplnn semenem Otce. 22To svtlo, kter je v Otcov srdci a v plnosti. Jeho Duch se raduje v nm a oslavuje toho, ve kterm existuje, nebo je Dobr. 23Jeho dti jsou dokonal a hodn jeho Jmna, nebo On, Otec, takov dti miluje.

ZDROJE Grant R. M., The Gnostic Society Library, The Gospel of Truth, http://www.gnosis.org/naghamm/got.html Kozk J., Evangelium neznmho boha, Bibliotheca gnostica, Praha 1994 Kratochvl Z., Evangelium pravdy, Herrmann & synov, Praha 1994