Filip JíchaNejvětší Čech v Německu

Pátek

4. 1

. 201

3 / č

. 1 /

sam

osta

tně

nepr

odej

né

se sloupky osobností: Kačer • Zaoralová • Bednářová • Bosák • Štindl • Špátová+ Program TV na celý týden

OBsah

RozhovorPetr hořejš se českou historií začal zabývat jako zapovězený novinář z nouze. Jeho Toulky českou minulostí se staly hitem a zůstaly jím dodnes – i po vydání třináctého dílu.

FenoménKrálovská spojka Filip Jícha. V Plzni jej nechtěli, přesto dobyl házenkářský svět.

TémaO kom se bude mluvit v roce 2013. Malý následník britského trůnu, nový český prezident, JFK či Cyril a Metoděj. symbolická třináctka těch, kteří se v nadcházejících měsících nejspíš budou těšit největšímu mediálnímu zájmu.

ReportážKanibalismus je mrtvý. ať žije kanibalismus. Reportáž Ivy skochové ze západní Papuy.

FejetonMyslivecký rok aneb setkáváme se s mladými zajíčky

3

Řekl tehdy: „Palindrom.“ A to se jen tak bezděky podíval na čerstvou fotku na zdi, kterou jsem dostala

od Herberta Slavíka. K fotografii Vác-lava Havla, jak míří do vln oceánu na nejzazším evropském výběžku, dopsal Herbert rukou moje narozeninové da-tum: 19. 9. 1991. „Normálně palindrom,“ zopakoval kamarád lingvista ještě jed-nou, aby mi konečně došlo, že tohle číslo se dá číst zepředu i zezadu. Pokaždé je to stejné datum. Matematický palindrom. Krásná hra. Pokouším se ji sehrát s no-vým letopočtem, který nám právě vstou-pil do života – 2013. Určitě to popletu, jako všechny své počty, ale nějak mi vy-chází při stejné logice, že člověk s náro-kem na palindromické datum narozenin by se musel narodit 31. února. Tedy ni-kdy, jelikož přespřespřestupný rok nám kalendář nedopřává. Letos se narozeni-nového palindromu nedočkáme. Možná je to jinak a vy na to přijdete, ale stejně mám skoro dětskou radost, že jsme se ocitli v roce třináct.

Lechtivost třináctky na konci letopoč-tu vítám jako vlastně každou lechtivost. Že prý je třináctka nešťastná, samá smů-

la! Radši nevycházet z domu! Radši byd-let pod mostem než v hotelovém pokoji číslo 13... Nic z toho se mi nikdy nepro-kázalo, i proto tuším, že to bude velký rok. Přinejmenším lechtivý. Nenudný, hravý. Jako jsou palindromy verbální. Spoustu jich všichni známe. „Kobyla má malý bok“ – třeba, což se tedy pří-liš nehodí k největší události roku 2013, kterou bude první přímá volba české-ho prezidenta. S tou si hraje palindrom „I zeman ležel na mezi“ nebo „A kníže je žínka“. Jen se trochu bojím, aby to byla volba šťastná a nemuselo platit „A dál vidí lítat netopýry potentát i lid i vláda“. Nebo taky „Pijan ležel na JIP“. Nebo ne-dej bože „Je blbej“.

Hezké počtení vám přeju!

Marcela Pecháčkováredaktorka magazínumarcela.pechackova@lidovky.cz

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Jindřich Göth, Marcela Pecháčková, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová, Martina Veberová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení @lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.

„On není kanibal. Má jen slabost pro marihuanu, opakuju si.“Iva Roze Skochováv reportáži na straně 26

edItORIaL PÁTEK | LIDOVé NOVINy

4 udáLOStGlobální žraniceMarcela Pecháčková

6 PetR hOřejštak se toulám minulostíMarcela Pecháčková

12 FILIP jíchaKrálovská spojkaOndřej Suchan

20 ROK 2013O kom se bude mluvit...

26 záPadNí PaPuaKanibalismus je mrtvý. ať žije kanibalismus!Iva Roze Skochová

32 FejetONMyslivecký rokdan hrubý

34 KONečNě PáteK

50 KřížOvKa

OBSah

Foto

na

titul

u m

aFr

a –

Dav

id N

eff

26 27

reportáž PÁTEK | LIDOVé NOVINy

Západní papua

Kanibalismus je mrtvý. Ať žije

kanibalismus!

Papua je jedním z posledních míst na

světě, kde lze najít lidi nedotčené naší

civilizací. Říká se, že tu stále žijí i kanibalové.

Taky je ale možné, že jde jen o promyšlený

marketing.text a foto: Iva roze Skochová

S nevěstou a ženichem, kterým je okolo 18 a 20 let. Normálně se ale ženy vdávají mnohem dříve.

28 29

reportáž PÁTEK | LIDOVé NOVINy

Stojím uprostřed džungle, někde ve středu západní Papuy. A čekám, až se zase z lesa vynoří nějaký nahatý

domorodec, namíří na mě luk a začne cosi hulákat vysokým hysterickým hlasem. Otáčím se pořád dokola, protože nevím, odkud vyskočí tentokrát. Vím ale jedno. Je to tu jako z filmu od Stevena Spielberga. Toho s dinosaury, jen o něco málo straši-delnější.

Od posledního místa, kde byly vidět sto-py civilizace – třeba elektřina nebo silnice –, jsme ušli asi šest hodin džunglí a Kipe-nus, můj průvodce, od té doby řekl celkem pět slov. Dvě z nich byla anglicky: „Nemít strach.“ Zbytku jsem vůbec nerozumě-la. Opakuji mu, že strach nemám. Jestli je mým osudem zemřít na půdě kanibalů, stejně s tím nic neudělám. Jen doufám, že by mi prokázali tu laskavost, že by mne dřív zabili, než by mě začali jíst.

Kipenus se zasměje, zapálí si dalšího jointa a zbytek cesty už se jen usmívá. Začínám mít zvláštní pocit, že celá tahle moje spontánní expedice do doby kamen-né se zkouřeným průvodcem možná nebyl úplně nejlepší nápad.

Zase ale mám tu výhodu, že jsem žena. Nevypadám totiž nebezpečně. Ženy jsou tu podle mého průvodce vnímány jako nebezpečné bytosti pouze v období, kdy menstruují. Proto mají některé kmeny spe-ciální chatrč, kde udržují krvácející ženy v izolaci.

V průvodci Lonely Planet dokonce pí-šou, že cizinky, které se chystají do Papuy a zrovna jim to vychází na onu část měsí-ce, by to rozhodně neměly před domorod-ci zmiňovat. „Místní muži je pak vnímají jako krajně nebezpečné,“ uvádí. Četla jsem tuhle pasáž před odjezdem v Londýně ka-marádovi Andrewovi a toho to ani nepře-kvapilo: „Mají svatou pravdu. To si myslí všichni muži na světě, akorát tady v Britá-nii to nemůžeme říct nahlas, protože bys-me hned dostali facku,“ řekl tehdy.

Ovládla jsem se a facku mu nedala. Místo toho jsem mu raději přečetla pasáž o tom, že papuánské ženy taky dva roky po po-rodu nemohou mít sex. Ženské tělo by prý během tohoto období mělo být k dispozi-ci dítěti a ne muži. To už mu tak moudré nepřipadalo, zvlášť když se dozvěděl, že tu ženy rodí zhruba každé tři roky.

To také vysvětluje, proč je v Papui tak rozšířená polygamie. Mezi pěti manželka-mi je větší šance, že se najde nějaká, která zrovna nemenstruuje, nerodí, nekojí nebo není jinak sexuálně handicapovaná.

Teoreticky mám tedy ty místní vztahy zmáknuté. Otázkou ale je, jestli je výhod-nější vypadat jako neškodná žena, nebo nebezpečná žena. U kanibalů nikdy ne-víte.

tatarák z mozku a penisová polévkaPoslední zdokumentované případy kani-balismu v těchto končinách jsou spojené s misionáři. Paradoxně tedy právě těmi, kteří sem přišli proto, aby domorodé oby-vatelstvo naučili, co má být naším přiroze-ným instinktem – že lidi nejedí lidi.

Papua je vůbec místo, které dokáže na-prosto zbořit veškeré mýty o tom, co je při-rozený lidský instinkt a co je naučené. Tře-ba opatrovatelský mateřský instinkt nebo žárlivost. Všechno je tu jinak.

Zůstává jen pud přežití. A to mě přivádí zpět k pojídání lidí. Poslední ověřené zprá-vy o kanibalismu spadají do sedmdesátých let. Na Vánoce 1974 tu prý domorodci zabili a snědli čtyři rodiny z Nizozemí. O dva roky později podobným osudem skončil jeden kněz a dvanáct jeho kolegů z výpravy.

Toť vše. Od té doby neexistuje žádná ověřená zpráva, že by si místní pochutnali na cizinci. Co se však děje mezi domorodci v té nejhlubší džungli, je věc jiná a značně neprobádaná. Nikdo ani pořádně neví, ko-lik lidí tu vlastně žije, natož kolik jich umí-rá. A hlavně – jak.

Existují však určité indicie, že rituál-ní kanibalismus stále existuje. Na druhé půlce ostrova, v Papui – Nové Guineji, na-příklad v létě 2012 zatkli 29 lidí, kteří byli podle místní policie členy početné sekty

kanibalů. Měli zabít nejméně sedm lidí, sníst za syrova jejich mozky a z jejich peni-sů si uvařit polévku.

Sektu prý utvořili proto, aby z ostrova vymýtili čarodějnictví, které je sice už ně-kolik desítek let nelegální, ale stále se těší velké popularitě.

To je jedna z věcí, na kterou by světlí tu-risté neměli při treku zapomínat. Papuánci věří, že zlí duchové žijí v lesích a jsou bledí. Jeden místní mi proto při cestě sem řekl, že jako bělošku mě lidi budou vnímat buď jako bohyni, nebo jako ducha. A hned pak poznamenal: „Rozhodně bude lepší, když tě budou brát jako bohyni.“

Význam zlých duchů nelze podceňovat. Ačkoli misionáři tu již udělali velký kus práce, stále se jim nějak nedaří přesvědčit domorodce, že nemoci, katastrofy a úmrtí se dějí následkem normálních přírodních jevů a ne právě kvůli duchům. V Papui se vůbec vyvinul dost podivný druh křes-ťanství. Celé je postavené hlavně na Ježíši Kristovi, zlém duchu, čarodějích a kroko-dýlech.

Snad i proto se tady, v oblasti Baliem Valley v západní Papui, spekuluje, že ze-jména kmeny Korowai, Kombai a Asmat stále rituální kanibalismus v ojedinělých případech praktikují. Buď ve válce mezi kmeny, nebo když je někdo prohlášen za čaroděje.

Nejprve prý sní mozek, a to když je ještě teplý. Věří totiž, že člověk, který sní mozek jiného člověka, tím získá jeho sílu. Ale taky dost jiných věcí. Například velkou šanci na-kazit se nemocí kuru, takzvanou laughing disease. Řadí se mezi prionové choroby

Svatební tanec domorodců.

Úmrtnost dětí je vysoká.

ty, co přežijí, však mají svobodu, o které se

našim dětem může jen

zdát.

Bojovné představení kmene Daniů pro turisty.

tělo ženy je dva roky po porodu plně k dispozici dítěti. Sex je po tuhle dobu tabu.

PLNÁ VERZE

V TRAFICE

Chcete si to dočíst?

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v:

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577.Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.

Chcete si přečíst víc?PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ

LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ