2015praha.vupsv.cz/fulltext/fsp_2015-02.pdffÓrum sociální politiky 2/2015 1 editorial vydává...

2

dvouměsíčník/ročník9 2015

Obsah/Contents

Editorial 1

Reviewed articles, studies, essays and analysesTen years of pension insurance in the Czech Republic as an EU member state 2Martin Holub, Milan Šlapák

Ten years of pension insurance in Slovakia as an EU member state 7Rastislav Bednárik

Children, pensions and premiums 12Jaroslav Vostatek

From the European UnionThe move away from the three-pillar pension system in central Europe 18

For and againstPension reform: facts and contexts 19

Findings from practiceConsensus conference on homelessness in the Czech Republic: preparation, course and outputs 22Organisational culture - a significant factor in the prosperity of healthcare and social organisation 26

Pieces of interest from the international pressManaging work careers in times of instability 29

Information service for readersConference on "Balancing work, family and private life: a present-day challenge" 30

Review: New international publications on homelessness 30

News in books 31

From the domestic press 32

From the international press 32

Annex Selected 2014 research results I−VIII

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rubri-kou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované částičasopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směruprovádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou,do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úplnou kontaktní adre-su včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu: [email protected]. Uveřej-něné příspěvky jsou honorovány.

Formální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy naodbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včetněmezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé, klíčová slova v češtině a kód JEL Classification.Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou. Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobílé-mu provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory. Redakce pro-vádí jazykovou úpravu textu.Více na: www.vupsv.cz

For summaries of the articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy

Deset let důchodového pojištění v ČR jako členské země EU 2Martin Holub, Milan Šlapák

Dekáda poistenia v starobe na Slovensku ako členskej krajine Európskej únie 7Rastislav Bednárik

Děti, penze a pojistné 12Jaroslav Vostatek

Z Evropské unieOdklon od třípilířového důchodového systému ve střední Evropě 18

PolemikyProblematika důchodové reformy: fakta, souvislosti 19

Poznatky z praxeKonsenzuální konference o bezdomovectví v ČR: příprava, průběh a výstupy 22

Organizační kultura – významný faktor prosperity organizací zdravotní a sociální sféry 26

Zajímavosti ze zahraničního tiskuŘízení pracovní kariéry v nestabilní době 29

Informační servis čtenářůmKonference „Sla�ování pracovního, rodinného a soukromého života: výzva současnosti 30 Recenze: Nová mezinárodní publikace o bezdomovectví 30

Novinky v knižním fondu 31

Z domácího tisku 32Ze zahraničního tisku 32

PřílohaZ výsledků výzkumu v roce 2014 I–VIII

FÓRUM sociální politiky 2/2015 1

Editorial

Vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.Karlovo nám. 1359/1 128 00 Praha 2 IČO 45773009

Šéfredaktorka: Mgr. Helena Lisákontakt: [email protected]. 211 152 723, 721 094 106

Tisk: Vydavatelství KUFR, s. r. o.Naskové 3, 150 00 Praha 5

Distribuce a předplatné:Česká pošta, s. p., odd. periodického tiskuOlšanská 38/9, 255 99 Praha 3Kontakt: e-mail [email protected]: 267 196 287tel.: 800 300 302 (bezplatná infolinka ČP)www.postabo.cz

Prodej za hotové: Knihkupectví KarolinumCeletná 18, 116 36 Praha 1

Cena jednotlivého čísla: 50 Kč

Vychází: 6krát ročně

Dáno do tisku: 8. 4. 2015

Registrace MK ČR E 17566ISSN 1802-5854 – tištěná verzeISSN 1803-7488 – elektronická verze© VÚPSV

Redakční rada: Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. (FHS UK)Prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU)Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS)Mgr. Aleš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová, CSc. (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU)Doc. JUDr. Iva Chvátalová, CSc. (MUP, o. p. s., VŠE)Doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (VŠE)

2/2015

FÓRUMsociální politikyodborný recenzovaný časopis

Vážení čtenáři, ekonomická situace se v prvním čtvrtletí vyvíjela příznivě, počty

nezaměstnaných i míra nezaměstnanosti klesly, přibyla volná pra-covní místa a inflace byla velmi nízká. Zaměstnavatelé deklarují, žese chystají přijímat nové pracovníky, takže vyhlídky na trhu práce sezlepšují.

V rubrice Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, do níž jsouzařazovány výhradně recenzované články, pokračuje dvojicí článkůo vývoji důchodového pojištění seriál mapující situaci v České re-publice a na Slovensku. Autoři příspěvku „Deset let důchodovéhopojištění v ČR jako členské země EU“ analyzují vývoj v ČR v posled-ní dekádě, věnují se zejména I. pilíři, který byl od počátku nastavenvelmi solidárně, což kladlo nároky na jeho finanční udržitelnost.Během doby byly proto postupně prováděny parametrické úpravy.Tzv. malá důchodová reforma v roce 2011, k níž došlo v souvislostis nálezem Ústavního soudu, pak přinesla mj. úpravu redukčních hra-nic s cílem zvýšit zásluhovost. K dlouhodobé udržitelnosti důchodo-vého systému měl přispět kapitálový II. pilíř. Současná vláda splnilavolební slib a II. pilíř zrušila. Odborná komise pro důchodovou refor-mu měla doporučit způsob, jak II. pilíř ukončit, zrevidovat mechanis-mus stanovení věku odchodu do důchodu a najít možnosti motivaceobyvatel ke spoření ve III. pilíři. Měla by rovněž připravit novou po-dobu valorizace důchodů a najít cestu narovnání transferů mezi ob-čanem, rodinou a státem.

Autor článku „Dekáda poistenia v starobe na Slovensku ako člen-skej krajine Európskej únie“ se zaměřuje na penzijní systém na Slo-vensku. Podrobněji potom analyzuje nastavení a změny parametrůprůběžného pilíře a kapitalizačního pilíře v období po vstupu Sloven-ska do Evropské unie v roce 2004. Právě od začátku roku 2004 vstou-pil v platnost zákon o sociálním pojištění, plně postaveném na po-jistném principu, s definovanými pojistnými sazbami a na ně nava-zujícími dávkami. Od dalšího roku pak vznikla možnost účasti v kapi-talizačním systému spoření na stáří. Účastníci kapitalizačního pilířemají úměrně svému nižšímu pojistnému do průběžného systémuz tohoto systému také nižší dávky. Při správné investiční politice sou-kromých správcovských společností může složená penze být i vyššínež jen z průběžného pilíře. Za posledních deset let při dola�ovánísystému registrujeme hodně částečných i zásadnějších změn včetněsnížení významu kapitalizačního pilíře v roce 2012.

Autor třetího příspěvku „Děti, penze a pojistné“ vychází z toho, žev řadě zemí „chybí“ děti, které by v budoucnu měly financovat ve-řejné penze svých rodičů. Proto dochází k posunům v rodinné politi-ce, zejména ve službách a dávkách pro rodiny s malými dětmi. Pře-devším v Německu byly vypracovány studie, které požadují podstat-nou reformu stávajícího průběžně financovaného sociálního důcho-dového pojištění a zavedení dětské penze jako nového penzijního pi-líře. V ČR se na půdě Odborné komise pro důchodovou reformu dis-kutují alternativní návrhy na promítnutí výchovy dětí do financováníveřejných penzí. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat dětskou penzia podobné návrhy z pohledu sociálních modelů se zaměřením na ně-mecký a český penzijní systém a jejich odchylky od těchto modelů.Analýza dosavadní „mezigenerační smlouvy“ zahrnuje i analýzuobecných koncepcí starobního důchodu včetně otázek valorizacea indexace, jakož i stabilizační mechanismy u moderního typu soci-álního důchodového pojištění.

V nerecenzované části se článek v rubrice Z Evropské unie věnujeodklonu od třípilířového důchodového systému ve střední Evropě,do rubriky Polemiky je zařazen článek reflektující některé souvislostidůchodové reformy. Rubriku Poznatky z praxe tvoří příspěvek sezna-mující s přípravou, průběhem a výstupy konsenzuální konferenceo bezdomovectví a příspěvek o významu organizační kultury jako fak-toru prosperity. V rubrice Informační servis čtenářům je zařazena in-formace o konferenci o sla�ování pracovního, rodinného a soukro-mého života, recenze mezinárodní publikace o bezdomovectví a dáleobvyklé podrubriky a aktuální informace.

Helena Lisá šéfredaktorka

2 FÓRUM sociální politiky 2/2015


Český důchodový systém vychází z tra-dic československého systému sociálníhopojištění, které se formovalo již od dob ra-kouské monarchie a první republiky a pro-šlo několika významnými body, které změ-nily jeho podobu. V době Československérepubliky bylo sociální pojištění roztříště-né a diferenciované dle profesní přísluš-nosti. V období po druhé světové válcedošlo ke sjednocení nemocenského a dů-chodového pojištění a pojištění se stalopovinným. Po roce 1948 dochází postupněk opouštění pojistného principu, vznikuStátního úřadu důchodového zabezpečenía k oddělení důchodového pojištění. Dů-chodové pojištění je spravováno státema financováno ze státního rozpočtu.

Po roce 1989 došlo k procesu transfor-mace nejen důchodového systému, alecelé oblasti sociální politiky. Základem so-ciální reformy byl dokument „Scénář soci-ální reformy“, který byl přijat vládouČSFR v roce 1990. V tomto dokumentubyly zmíněny a následně pak do praxeuvedeny některé standardní sociální insti-tuty a mechanismy jako sociální pojištění,

životní minimum, minimální mzda, valori-zace a vznikly i nové instituce - úřadypráce, Česká správa sociálního zabezpeče-ní a došlo k decentralizaci veřejné správy.

Od roku 1993 bylo zavedeno sociálnípojistné jako zvláštní platba mimo daňovýsystém, jehož součástí bylo i důchodovépojištění, které vytvořilo I. pilíř důchodo-vého systému, který byl průběžně finan-covaný. Zákon o důchodovém pojištěníč. 155/1995 Sb. byl přijat po velkých od-borných a politických diskusích v roce 1995a od roku 1996 byl zaveden zvláštní účetdůchodového pojištění jakou součást stát-ních finančních aktiv. V roce 1994 byl zá-konem č. 42/1994 Sb., o penzijním připo-jištění se státním příspěvkem, zavedenIII. pilíř důchodového systému ve forměsoukromého spoření na penzi se státnímpříspěvkem.

První pilíř českého důchodového systé-mu byl od počátku nastaven velmi soli-dárně, což kladlo nároky na jeho finančníudržitelnost. Již záhy po jeho zavedeníbyly prováděny parametrické úpravy,které přispívaly ke snížení výdajů důcho-

dového systému, případně i snižovaly so-lidaritu systému. V roce 1997 došlo ke sní-žení rozsahu, v jakém je započítávána vět-šina náhradních dob pojištění, a ke zpřís-nění podmínek pro přiznání předčasné-ho důchodu. K dalším úpravám předčas-ného a odloženého důchodu došlo pak v ro-ce 2001. V roce 2003 došlo ke zvýšení hra-nice důchodového věku na 63 let a další-mu zpřísnění podmínek nároku na před-časný důchod. S cílem zvýšit příjmy dů-chodového systému bylo v roce 2003 téžzvýšeno pojistné na důchodové pojištěníz 26 % na 28 %. S cílem přispět k lepší fi-nanční udržitelnosti základního důchodo-vého pojištění bylo v roce 2008 uzákoně-no další postupné zvyšování důchodové-ho věku až na hranici 65 let, společněs tím došlo zároveň k postupnému pro-dlužování doby pojištění potřebné provznik nároku na starobní důchod a záro-veň k dalšímu omezení zápočtu náhrad-ních dob pojištění.

K významným změnám v oblasti základní-ho důchodového systému došlo v roce 2011,kdy byla přijata opatření v důchodovémsystému označovaná jako tzv. „malá dů-chodová reforma“. Jednalo se zejménao úpravu institutu redukčních hranic,jasně definovanou základní výměru dů-chodu, postupné prodlužování rozhodné-ho období až na celoživotní příjmy a po-kračování ve zvyšování důchodovéhověku i po dosažení hranice 65 let a urych-lení sjednocení důchodového věku promuže a ženy bez ohledu na počet vycho-vaných dětí.

V roce 2011 byl do českého důchodové-ho systému také zákonem č. 426/2011 Sb.zaveden nový pilíř důchodového systému- důchodové spoření, který umožnil s účin-ností od 1. ledna 2013 účastníkům vyvázatčást prostředků z I. pilíře a spolu s vlast-ním příspěvkem je spořit v plně fondověfinancovaném II. pilíři důchodového za-

Deset let důchodového pojištění v ČR jako členské země EU

Martin Holub, Milan Šlapák

Po roce 1989 došlo v ČR k transformaci celého sociálního systému, během níž vznikaly nové instituce a byly zavedeny nové

sociální instituty. V oblasti důchodového zabezpečení bylo od roku 1993 zavedeno sociální pojistné jako zvláštní platba

mimo daňový systém, v roce 1994 byl zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, zaveden III. pi-

líř důchodového systému ve formě soukromého spoření na penzi se státním příspěvkem. První pilíř českého důchodového

systému byl uzákoněn zákonem o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. a od počátku byl nastaven velmi solidárně, což

kladlo nároky na jeho finanční udržitelnost. V průběhu let docházelo proto postupně k parametrickým úpravám, např. zvy-

šování minimální doby pojištění, změny výše pojistného, zvyšování důchodového věku, omezování rozsahu započítávaných

náhradních dob apod. Tzv. malá důchodová reforma v roce 2011, k níž došlo v souvislosti s nálezem Ústavního soudu, pak

přinesla mj. úpravu redukčních hranic s cílem zvýšit zásluhovost v důchodovém systému či prodloužení rozhodného obdo-

bí pro výpočet důchodu. S cílem zajistit větší diverzifikaci zdrojů financování, fiskální udržitelnost a rozložení finanční zátě-

že mezi více generací v rámci důchodového systému byl uzákoněn vznik kapitálového II. pilíře, který však co do počtu účast-

níků nepřevyšujících 100 000 nenaplnil očekávání. Současná vláda rozhodla o jeho ukončení a ustanovila odbornou důcho-

dovou komisi, jejímž cílem je doporučit způsob, jak II. pilíř ukončit, zrevidovat nastavení mechanismu zvyšování věku od-

chodu do důchodu a najít možnosti motivace obyvatel ke spoření v III. pilíři. Měla by rovněž připravit novou podobu valori-

zace důchodů a najít cestu narovnání transferů mezi občanem, rodinou a státem.

Tabulka č. 1: Počty vyplácených důchodů, počty důchodců a celkové výdaje na dů-

chody (v tis. Kč) k 31. 12. 2012

starobní důchody 2 341 220 1 726 523 29 514 0264

- z toho předčasné 521 090 463 048 -

důchody

invalidní důchody 438 509 425 718 45 476 012

(1. 2. a 3. stupně)

vdovské důchody 570 645 543 952 21 463 122

vdovecké důchody 97 314 97 314 2 443 082

sirotčí důchody 45 856 45 856 3 341 108

počet důchodů počet důchodců výdaje na důchody v tis. Kč

Zdroj: ČSSZ 2013 - Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2012



bezpečení, ze kterého budou vypláceny dáv-ky příspěvkově definované.

První pilíř důchodového systému v ČRje financován průběžně z příspěvků na dů-chodové pojištění placených zaměstnava-teli, zaměstnanci a OSVČ, druhý pilíř je fi-nancován fondově příspěvky zaměstnan-ců či OSVČ.

Důchod vyplácený z I. pilíře důchodové-ho systému v ČR tvoří cca 93 % všech pří-jmů důchodců v ČR a hraje tak význam-nou roli v eliminaci chudoby této skupinyobyvatel. Podíl výdajů na důchody na HDPdosáhl v roce 2012 9,9 % (MPSV, 2013). Poč-ty vyplácených důchodů, počty důchodcůa celkové výdaje na důchody k 31. 12. 2012ukazuje tabulka č. 1.

Střední stav obyvatelstva v roce 2012byl dle ČSÚ 10 509 286 osob, z čehož vyplý-vá, že podíl osob pobírajících starobní dů-chod na celkové populaci ČR činil 16,43 %.

Vývoj důchodové reformy - indi-viduální aspekt

Vývoj důchodového pojištění v první deká-dě po roce 1995, kdy byl přijat pro důcho-dový systém zásadní zákon č. 155/1995 Sb.,o důchodovém pojištění, lze charakterizo-vat jako období postupně prováděnýchparametrických úprav stávajícího systé-mu, které se snažily zlepšit dlouhodoboufinanční udržitelnost systému. V roce 1998byl pak zákonem č. 306/2008 Sb. přijatkomplexní balíček parametrických změn,jejichž účinnost nastala v roce 2010 a Mi-nisterstvem práce a sociálních věcí bylatato opatření označena jako „realizaceI. etapy důchodové reformy, která bylapřipravena se záměrem především přispětk lepší finanční udržitelnosti základníhodůchodového pojištění a k odstranění ně-kterých mikroekonomických neefektivnos-tí a zajistit tak jeho lepší dlouhodobou sta-bilitu“ (MPSV, 1996−2014).

S ohledem na individuální aspekt dů-chodového pojištění docházelo postupněke změnám parametrů důchodového sys-tému. Jedním z významných parametrů,který prošel zásadními změnami, byla mi-nimální doba pojištění potřebná pro získá-ní nároku na důchod. Podle úpravy platnédo roku 2010 měl pojištěnec nárok na sta-robní důchod, jestliže získal dobu pojiště-ní nejméně 25 let a dosáhl věku potřebné-ho pro vznik nároku na starobní důchod.Na základě zákona č. 306/2008 Sb., noveli-zujícího zákon o důchodovém pojištění,dochází od roku 2010 k postupnému pro-dlužování minimální povinné doby pojiš-tění z 25 let na cílový stav 35 let, kteréhomá být dosaženo v roce 2019. V roce 2015tak vzniká pojištěnci nárok při dosaženídůchodového věku, pokud získal 31 let po-jištění. Pojištěnci, kteří při dosažení dů-chodového věku minimální dobu pojištěnínesplnili, měli možnost získat důchodo pět let později, pokud měli aspoň 15 letpojištění. I tato podmínka se zpřísňujea minimální doba pojištění pro takové oso-by se prodlužuje z 15 let na 20 let pojištění

v roce 2015. Zároveň zákon č. 306/2008 Sb.nově stanoví, že pojištěnec, který nesplnilpodmínky uvedené výše, má nárok na dů-chod, jestliže dosáhl důchodového věkupo roce 2015 a získal aspoň 30 let dobypojištění bez náhradních dob pojištění.

Tzv. velkou důchodovou reformou bylzákonem č. 426/2011 Sb., o důchodovém spo-ření, umožněn pojištěncům od 1. 1. 2013vstup do II. pilíře důchodového systému,který je fondově financován. Vstup dodruhého pilíře vyžadoval vyvázání 3 % dů-chodového pojištění z I. pilíře důchodové-ho systému a další dodatečná 2 % placenánavíc účastníkem. Celkové pojistné na dů-chodové zabezpečení pro účastníka dru-hého pilíře tak je 30 % oproti 28 % proúčastníka pouze základního I. pilíře důcho-dového systému ČR.

Pojistná sazba na důchodové pojištění za-čínala v letech 1993−1995 na úrovni 27,2 %,od roku 1996 byla snížena na 26 % až doroku 2003 a od 1. 1. 2004 došlo k jejímuopětovnému zvýšení na současnou úro-veň 28 % (pro účastníka pouze I. pilíře dů-chodového systému). Zároveň s tímto zvý-šením důchodového pojištění byl ve stej-ném rozsahu snížen příspěvek vybíraný nastátní politiku zaměstnanosti, takže se cel-ková výše „sociálního“ pojištění nezměnila.

Změny se nevyhnuly ani způsobu sta-novení vyměřovacího základu, respektivejeho spodního a horního omezení. Tytohranice započitatelného příjmu platilyv počátcích důchodového pojištění pouzepro OSVČ. Pro ně byl stanoven minimálnívyměřovací základ nejdříve měsíčně odroku 1993 ve výši jedné poloviny minimál-ní mzdy, od roku 1995 pak jako jedna čtvr-tina základní částky plně započitatelné dovyměřovacího základu na důchod. Odroku 2004 pak začal být používán násobekjedné poloviny všeobecného vyměřovací-ho základu, který se postupně zvyšovalz hodnoty 0,4 v roce 2004 až na hodnotu0,5 platnou od roku 2006. Od roku 2007 jeminimální vyměřovací základ pro OSVČstanoven jako 25 % všeobecného vyměřo-vacího základu. Maximální vyměřovací zá-klad byl od počátku až do roku 2008 stano-ven jako absolutní částka ve výši 486 000 Kčročně.

V roce 2008 došlo v oblasti vymezení hra-nic vyměřovacího základu k významné změ-ně, kdy byl novelou zákonem č. 261/2007 Sb.,o stabilizaci veřejných rozpočtů, s účin-ností od 1. ledna 2008, do zákona o pojist-ném na sociální zabezpečení a příspěvkuna státní politiku zaměstnanosti imple-mentován institut „maximálního vyměřo-vacího základu pro pojistné na sociální za-bezpečení“, poprvé platný jak pro zaměst-nance, tak i pro osoby samostatně výdě-lečně činné. Počáteční nastavení ročníhranice maximálního vyměřovacího zákla-du bylo stanoveno na 48násobek průměr-né mzdy v ekonomice. Na kalendářní ro-ky 2010 až 2012 byl přechodně v rámciúsporných protikrizových opatření maxi-mální roční vyměřovací základ zvýšen na78násobek průměrné mzdy.

Důchod vyplácený z prvního pilíře dů-chodového pojištění v ČR je dvojsložkovýa skládá se ze základní výměry a z pro-centní výměry. Základní výměra byla odroku 1996 do roku 2011 stanovována naří-zením vlády a její výše vzrostla z původní-ho nastavení 920 Kč v roce 1996 až na2230 Kč měsíčně v roce 2011. Od konceroku 2011 je pak základní výměra důchodustanovena jako 9 % průměrné mzdy. Výšeprocentní výměry důchodu závisí na získa-né době pojištění a výši dosahovanýchpříjmů v rozhodném období, která se od-ráží v osobním vyměřovacím základu. Zakaždých 365 dní doby pojištění náleží pojiš-těnci 1,5 % výpočtového základu (1,2 % v pří-padě účasti ve druhém pilíři). Výpočtovýzáklad vychází z osobního vyměřovacího zá-kladu, ze kterého se nehodnotí celý příjem,ale příjem zredukovaný dle redukčníchhranic. Od počátku nového důchodovéhosystému stanoveného zákonem č. 155 Sb.,o důchodovém pojištění, z roku 1995 bylynastaveny dvě redukční hranice, kteréomezovaly započitatelný příjem pro účelyzjištění výše procentní výměry důchodu.Zjištěný příjem z osobního vyměřovacíhozákladu se započítával do výše první re-dukční hranice ze 100 %, z částky nadprvní redukční hranici a do výše druhé re-dukční hranice z 30 % a příjem z částkypřesahující horní hranici byl započítánz 10 %. Redukční hranice představovaly vý-znamný solidární prvek v důchodovém sys-tému. Redukční hranice byly stanovoványkaždoročně v absolutních hodnotách naří-zením vlády, počáteční nastavení v roce 1996bylo ve výši 5000 Kč pro první redukčníhranici a pro hranici druhou 10 000 Kč.Toto nastavení odpovídalo zhruba 52 % prů-měrné mzdy pro první redukční hranicia 103 % pro hranici druhou. Do roku 2011pak byla první redukční hranice kontinu-álně zvyšována až na částku 11 000 Kč,její poměr k průměrné mzdě se však sní-žil na cca 44 %. Druhá redukční hranice bylapostupně zvýšena na 28 200 Kč a její po-měr k průměrné mzdě dosáhl v roce 2011cca 112 %.

V roce 2011 došlo v rámci tzv. „malédůchodové reformy“ k úpravě redukčních hra-nic, kdy bylo nutné reagovat na nález Ústav-ního soudu, kterým byl zrušen paragrafupravující v zákoně o důchodovém pojiš-tění zjištění výpočtového základu, a to z dů-vodu příliš vysoké solidarity v důchodo-vém systému. Na přechodné období v le-tech 2011−2014 byly stanoveny 3 redukčníhranice ve výši 44 %, 116 % a 400 % prů-měrné mzdy. Výpočtový základ se počítalnadále z osobního vyměřovacího základus tím, že se měnil poměr započítávanéhopříjmu mezi jednotlivým redukčními hra-nicemi. Příjem do první redukční hranicese vždy započetl ze 100 %. Příjem spadají-cí mezi první a druhou redukční hranicibyl v roce 2011 započítáván z 29 % a po-stupně toto procento klesalo až na 26 %v roce 2014. Příjem mezi druhou a třetíhranicí byl započítáván v roce 2011 z 13 %a postupně se tento rozsah zápočtu navy-



šoval až na 22 % v roce 2014. Příjem pře-vyšující 3. redukční hranici byl zohledněnv roce 2011 z 10 % a postupně bylo jehozohlednění sníženo až na 2 % v roce 2014.

Od roku 2015 pak jsou v prvním pilířidůchodového systému v ČR pouze dvě re-dukční hranice ve výši 44 % a 400 % prů-měrné mzdy. Částka osobního vyměřova-cího základu nepřevyšující první redukčníhranici je zohledněna ze 100 %, částkamezi první a druhou redukční hranicí jezapočtena ve výši 26 % a k částce převy-šující třetí redukční hranici se již nepřihlí-ží. Tímto opatřením došlo k mírnému po-sílení principu ekvivalence pro jedincemající příjem vyšší než cca 131 % průměr-né mzdy.

Společně se změnami redukčních hra-nic bylo v roce 2011 schváleno i další pro-dloužení rozhodného období, za které sezjišují příjmy relevantní pro zjištění výšeosobního vyměřovacího základu. Rozhod-ným obdobím pro stanovení osobního vy-měřovacího základu je období, které začí-ná kalendářním rokem následujícím poroce, v němž pojištěnec dosáhl 18 letvěku. Zákonem č. 155/1995 Sb., o důcho-dovém pojištění, bylo rozhodné obdobínastaveno na dobu posledních 30 let předodchodem do důchodu s tím, že k pří-jmům dosaženým před rokem 1986 se ne-přihlíží. To bylo významné rozšíření rozhod-ného období, které do té doby činilo 5 vý-dělkově nejlepších let z posledních 10 letpřed odchodem do důchodu. Takovétoprodloužení rozhodného období přispělok upevnění vazby mezi zaplaceným pojist-ným a výslednou výší přiznaného důcho-du. S cílem dále posílit tuto vazbu se pakod roku 2011 pokračuje v postupném pro-dlužování rozhodného období z do tédoby cílového stavu 30 roků na rozhodnéobdobí zahrnující celoživotní příjmy s tím,že tak jako dosud se nebude přihlížet k pří-jmům před rokem 1986. Celoživotní pří-jmy pak budou zhodnoceny poprvé pojiš-těnci narozenému v roce 1968.

Reforma zohledňující dlouhodo-bou finanční udržitelnost systé-mu

Snaha zajistit dlouhodobou udržitelnostdůchodového systému je společným jme-novatelem většiny změn nastavení české-ho důchodového systému od poloviny de-vadesátých let 20. století. I přes to, že pro-běhla celá řada úprav parametrů systému,k principiálním zásahům do podoby výpo-čtové formule nedošlo. V souladu s pů-vodním zněním zákona č. 105/1995 Sb. zů-stává určujícím prvkem výše dávky osob-ní vyměřovací základ pojištěnce a délkadoby účasti na pojištění. Akruální sazbapřipisovaná za každý rok pojištění ve vý-ši 1,5 % zůstala rovněž od devadesátýchlet nezměněna. Parametrické reformy sle-dující udržitelnost systému tak přineslypředevším postupné omezování zápočtutzv. náhradních dob (viz níže), úpravy me-chanismu zvyšování statutární věkovéhranice pro odchod do důchodu a omezo-vání možností odchodu do důchodu předtouto věkovou hranicí. Postupné nabíháníúčinků nových pravidel se promítlo do rů-stu reálného věku odchodu do důchodu poroce 2003 a změny věkové struktury osobpobírajících starobní důchod (viz graf č. 1).Zpřísňování podmínek pro přiznání dů-chodu pokračovalo v rámci „malé důcho-dové reformy“ v roce 2008 a vedle pro-dloužení minimální doby pojištění přine-slo další zvyšování věkové hranice pro od-chod do důchodu. V roce 2011 se pomnoha letech diskusí o možnosti diverzifi-kace financování důchodového systémuodhodlala pravicová vláda k takzvané„velké důchodové reformě“ a přes odporopozice zavedla fondový prvek do základ-ního důchodového systému.

Základním opatřením sledujícím dlou-hodobou udržitelnost systému je přede-vším postupné zvyšování statutární věko-vé hranice pro odchod do důchodu. Záko-

nem o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb.byla hranice originálně stanovena na 60 letpro muže a 53 až 57 let pro bezdětné ženy(podle počtu vychovaných dětí) s tím, žese od roku 1996 statutární důchodový věkprodlužuje každoročně u mužů o 2 měsíce,u žen o 4 měsíce. Cílová hranice zvyšová-ní věkové hranice byla poprvé posunutazákonem č. 425/2003 Sb. na 63 let pro mu-že a bezdětné ženy. Důchodový věk ostat-ních žen měl i nadále zůstat diferenco-ván podle počtu vychovaných dětí. Zá-kon č. 306/2008 Sb. poté přinesl další po-kračování zvyšování věkové hranice s po-sunem cílové hranice na 65 let pro mužea ženy, které vychovaly měně než dvě děti.Diferenciace statutárního důchodovéhověku u žen podle počtu vychovaných dětíbyla zákonem č. 220/2011 Sb. výhledověodstraněna. Po roce 2018 proto dojde kezrychlení zvyšování věkové hranice proodchod do důchodu u žen a v roce 2041bude mužům i všem ženám bez ohledu napočet dětí vznikat nárok na důchod v 66 le-tech a 8 měsících. Podle aktuální zákonnéúpravy bude důchodový věk poté narůstatpro obě pohlaví o 2 měsíce ročně bezomezení cílovou hranicí.

Statutární důchodový věk od roku 1996tedy kontinuálně rostl, reálný věk odcho-du do důchodu se však za tímto růstemopož�oval, což souviselo se zvýšenýmpodílem pojištěnců využívajících relativněvýhodně nastavených možností odchodudo předčasného důchodu (MPSV, 2004).V roce 1997 byla totiž zákonem č. 134/1997 Sb.nejprve zrušena možnost odejít do důcho-du až pět let před dosažením statutárníhranice důchodového věku a nadále exis-tovala možnost odejít do důchodu nejvýšetři roky před věkovou hranicí, zároveňvšak zákon zavádí možnost odejít dva rokypřed dosažením věkové hranice do před-časného důchodu s dočasně krácenoudávkou. Institut předčasných důchodůs dočasně krácenou dávkou i s trvale krá-cenou dávkou byl na přelomu desetiletívelice hojně využíván v důsledku rostoucínezaměstnanosti a nástupu relativně sil-nějších ročníků osob narozených v pová-lečných letech do důchodového věku.V krátkodobém výhledu situace představo-vala pro důchodový systém významný pro-blém. Protože důchodový účet generujícíaž dosud každoroční přebytky propadl po ro-ce 2000 do deficitu vrcholícího v roce 2003výší 17,5 mld. Kč, vláda musela přistoupitk sérii parametrických reforem s cílem si-tuaci stabilizovat. Zákonem č. 155/2001 Sb.byla nejprve zpřísněna pojistněmatema-tická redukce při odchodu do předčasné-ho důchodu z 1 % na 1,3 % výpočtovéhozákladu u dočasně krácených dávek zakaždých 90 dní a z 0,6 % na 0,9 % výpo-čtového základu u trvale krácených dávekpředčasného důchodu za každých 90 dní.Současně se vláda pokusila motivovat ob-čany k odkladu odchodu do důchodu zvý-šením bonifikace přesluhování z 1 % na1,5 % výpočtového základu za každých 90 ka-lendářních dnů výdělečné činnosti.

Graf č. 1: Podíl žen v ČR v % pobírajících starobní důchod v jednotlivých věkových ka-

tegoriích

Zdroj dat: ČSU a ČSSZ, vlastní výpočty



Opatřeními provedenými bezprostředněpřed vstupem do EU v roce 2004 tak bylypostupně uzavřeny výhodné cesty k od-chodu do důchodu před dosažením věkovéhranice. Právní úprava institutů předčasné-ho důchodu a přesluhování tak v zásaděnevytváří pobídky k předčasnému opuštěnítrhu práce a lze ji hodnotit jako pojistně-matematicky neutrální (Bezděkova komise,2006). Pokles podílu osob odcházejících dopředčasného důchodu vedl k postupnémurůstu reálného věku odchodu do důchoduna úroveň statutární věkové hranice proodchod do důchodu. Po souběžném zvýše-ní příspěvkové sazby pojistného na důcho-dové zabezpečení o dva procentní bodydoplňující sadu opatření vláda v roce 2005považovala systém z hlediska rovnováhypříjmů a výdajů za stabilizovaný na příštích15 let (MPSV, 2006). V důsledku dalšíhozvyšování věkové hranice pro odchod dodůchodu byla v roce 2008 přijata úprava za-vádějící postupné prodloužení doby pobírá-ní předčasného důchodu ze tří až na pět let.

Významný prvek českého důchodovéhosystému tvoří institut tzv. náhradních dob,tedy dob, za které účastník nehradí pojist-né, ale přesto jsou uznávány za dobu po-jištění. Podíl těchto dob na celkové doběpojištění tvoří průměrně cca 22 % (Holub,2005). Od roku 1997, kdy byly mezi tytodoby zařazeny doby studia a doby neza-městnanosti, byl institut postupně omezo-ván. Zákonem č. 289/1997 Sb. byl nejprveomezen zápočet těchto dob na 80 % s tím,že v plné výši jsou i nadále započítáványdo doby pojištění pouze doby povinné vo-jenské služby, doby péče o dítě ve věku dočtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-lidlouhodobě těžce zdravotně postižené vy-žadující mimořádnou péči, doby osobnípéče o blízkou převážně nebo úplně bez-mocnou osobu nebo o takovou částečněbezmocnou osobu starší 80 let. Další ome-zení institutu náhradních dob přinesla„malá důchodová reforma“- doba studiazískaná po překročení 18. roku věku se odroku 2010 do doby pojištění již nezapočí-tává. Důchodová práva studujících získa-ná před účinností tohoto zákona však ne-jsou opatřením dotčena, takže k zásadní-mu snížení závazků důchodového systé-mu pro nadcházející desetiletí, kdy hrozívysoké deficity, nedošlo.

Úpravy valorizace důchodů provedenév uplynulých letech mají na dlouhodobouudržitelnost systému zanedbatelný dopad.Původní znění zákona č. 155/1995 Sb. ne-stanovilo pravidla pro změny výše základ-ní výměry a pravidla úpravy procentní vý-měry dávala vládě relativně velký manév-rovací prostor pro uvážení. Proto byla va-lorizace důchodů prováděná prostřednic-tvím vládních nařízení pod výrazným vli-vem volebního cyklu. S cílem tuto praxiukončit byla zákonem základní výměrai procentní výměra zákonem pevně svázá-na s vývojem ekonomiky (viz výše). Tentozáměr se však nezdařil, když minulá i sou-časná vládní většina do pravidel valorizacezasahuje podle aktuálních potřeb.

Poradní expertní sbor jmenovaný vlá-dou „PES“ v roce 2010 na základě aktuali-zované projekce státního důchodovéhopilíře dospěl k závěru, že i přes dosudprovedené reformy je průběžně financo-vaný důchodový systém v České republi-ce dlouhodobě neudržitelný. Proto dopo-ručil vládě změny vedoucí k větší diverzifi-kaci zdrojů financování, fiskální udržitel-nosti a rozložení finanční zátěže mezi vícegenerací. Jako cestu vedoucí k naplněnítěchto cílů navrhl poradní sbor vytvořenífondové složky základního systému. Fon-dový pilíř podle většiny členů poradníhosboru měl být povinný pro všechny osobymladší 40 let. S ohledem na schopnostČeské republiky financovat transakční ná-klady experti doporučili vyvedení 3 pro-centních bodů z pojistné sazby odváděnédo průběžně financovaného pilíře. Porad-ní sbor doporučil financovat transformač-ní náklady zvýšením DPH a konstatoval, žepředpokladem úspěšné reformy je spole-čensko-politická shoda na budoucí podo-bě systému. Tato doporučení se stala vý-chodiskem politických jednání o důchodo-vé reformě.

Pravicová vládnoucí koalice se nakonecpřiklonila k variantě fondového pilíře dů-chodového systému s nepovinným vstu-pem, i když projektovaný pozitivní dopaddo budoucí bilance důchodového systé-mu byl oproti variantě s povinným vstu-pem diskutabilní. Každý pojištěnec dostalmožnost ve lhůtě šesti měsíců po startureformy převést 3 procentní body z pojist-ného do fondu druhého pilíře s tím, že na-výší příspěvek do fondu o další 2 procentahrubé mzdy. Po uplynutí této lhůty zůstaldruhý pilíř otevřen pouze pro osoby mlad-ší 35 let. Při koncipování pravidel regulují-cích odvětví důchodových společnostíspravujících individuální konta účastníkůČeská republika vycházela ze zkušenostístátů, které k privatizaci důchodového sys-tému přikročily dříve. Relativně přísnou

cenovou regulací v kombinaci s volnousoutěží důchodových společností se po-dařilo omezit nákladovost schématu hnedpři startu odvětví. Šest důchodových spo-lečností, které se druhého pilíře v prvnímroce účastnily, představovalo pro účastní-ky dostatečnou možnost výběru, ale nedo-šlo k přílišné fragmentaci, která v někte-rých existujících zahraničních fondovýchpilířích vede k nepřehlednosti ztěžující ori-entaci účastníků. Za potenciálně proble-matickou lze hypoteticky označit naopakzejména méně přísnou regulaci náklado-vosti výplatní fáze druhého pilíře, kterábyla svěřena životním pojišovnám (Vos-tatek, 2012). Jako zcela zásadní problémse však ukázala neschopnost vlády komu-nikovat reformu s veřejností a přesvědčitobčany o smysluplnosti vstupu do druhé-ho pilíře a tedy i zvýšení příspěvků na dů-chodové zabezpečení o dva procentníbody. Významnou roli sehrál patrně i de-klarovaný záměr levicové opozice schémav případě vítězství ve volbách zrušit a ne-důvěra k finančním trhům bezprostředněpo světové finanční krizi.

Perspektivy důchodové reformy

Proces demografického stárnutí v Českérepublice se vyznačuje prodlužovánímstřední délky života a poklesem úhrnnéplodnosti. V důsledku těchto trendů lze oče-kávat výrazný nárůst podílu obyvatel vevěku 65 let a více v populaci. Střední vari-anta ČSÚ počítá s tím, že zatímco v roce 2020bude podíl těchto osob na celkové popu-laci představovat 20,1 %, v roce 2055 tobude již 32,4 % populace. Z hlediska bi-lance důchodového systému lze za nejkri-tičtější považovat období po roce 2045,kdy budou odcházet do důchodu silné ge-nerace 70. let 20. století (MPSV, 2012).Dlouhodobé projekce publikované Minis-terstvem práce a sociálních věcí ČR(MPSV, 2010) ukazují, že zavedení druhé-

Graf č. 2: Podíl mužů v ČR v % pobírajících starobní důchod v jednotlivých věkových

kategoriích

Zdroj dat: ČSU a ČSSZ, vlastní výpočty



ho pilíře s nepovinným vstupem mělovést v kritických letech 2045 až 2070 kesnížení negativního ročního salda prvníhopilíře ze 4 % na 2 % HDP. Transakční ná-klady zavedení druhého pilíře kvantifiko-vala analýza MPSV (2012) v krátkodobémčasovém horizontu jako cca 0,5 % HDPročně. Tato projekce však předpokládalazapojení cca 50 % obyvatel z těch, kteří ta-kové rozhodnutí mohou učinit. Ve skuteč-nosti se na konci čtvrtého čtvrtletí roku 2013účastnilo druhého pilíře pouze 81 962 osob(APF, 2014). To představuje pouze zlomekpočtu osob uvažovaných v projekcích do-padu „velké důchodové reformy“. Prizma-tem dlouhodobé udržitelnosti důchodové-ho systému zachování schématu s taktonízkým počtem účastníků prakticky po-strádá smysl. Z tohoto hlediska lze hodno-tit jako významnější krok minulé vlády při-jetí zákonné úpravy o pokračování ve zvy-šování důchodového věku nad věkovouhranici 65 let a reformu třetího pilíře dů-chodového zabezpečení. Vítězství Českéstrany sociálně demokratické ve volbáchkonaných v roce 2013 povede s vysokoupravděpodobností ke zrušení problema-tického druhého pilíře.

S cílem připravit další pokračování dů-chodových reforem nová koaliční vládajmenovala odbornou komisi, jejímž úko-lem je v první řadě navrhnout způsobukončení druhého pilíře v souladu s pro-gramovým prohlášením vlády. Většino-vou podporu v komisi získala variantapředpokládající ukončení možnosti odvá-dět příspěvky do druhého pilíře k počátkuroku 2016 a následné vyplacení naspoře-ných prostředků účastníkům v hotovosti čipřevedení aktiv na důchodové účty účast-níků ve třetím pilíři. Každý účastník druhé-ho pilíře by pak měl možnost dorovnat po-jistné do prvního pilíře, aby mohl získatstejná důchodová práva, jako kdyby se dru-hého pilíře vůbec neúčastnil. Následovatby mělo zrušení a likvidace důchodovýchfondů s konečným termínem 31. 12. 2016.

Východisko k posílení kapitálové složkydůchodového systému spatřuje vládní pro-gram ve využití existujících struktur třetíhopilíře a motivaci občanů ke zvýšení pří-spěvků do tohoto schématu. Odborná dů-chodová komise by proto měla navrhnoutcesty, jak posílit motivaci občanů k vyššímpříspěvkům do třetího pilíře. Dalším úko-lem komise je připravit mechanismus pra-videlného hodnocení nastavení důchodo-vého věku. Platná právní úprava navyšová-ní statutárního důchodového věku je sou-časnou vládou považována za nepřijatel-nou. Proto by mělo dojít k zastavení růstuvěkové hranice pravděpodobně na úrovni65 či 67 let. Následně by se změny věkovéhranice měly řídit podle vývoje střednídélky života. Tento úkol komise lze hodno-tit zjednodušeně spíše jako hledání přijatel-nější formulace jednoho a téhož sdělení.Aktuální nastavení tempa růstu věkovéhranice totiž v zásadě odpovídá tempurůstu střední délky života. Komise by mělarovněž připravit novou podobu valorizace

důchodů a najít cestu narovnání transferůmezi občanem, rodinou a státem.

Literatura:

ČSSZ 2013, Statistická ročenka z oblasti důchodové-ho pojištění 2012, dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/informacni-materialy/statistic-ke-rocenky.htm

ČSÚ 2014, Ukazatele populačního vývoje obyvatel-stva v Českých zemích 1785−2013, dostupné z:http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/oby_cr

MPSV (2005): Závěrečná zpráva, Bezděkova komise,2005, dostupní z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2235/ zaverecna_zprava.pdf

MPSV (2012 B): Pojistněmatematická zpráva o soci-álním pojištění 2004, ISBN 80-86878-05-8



MPSV (2010) Závěrečná zpráva PES, dostupné z:http: / /www.mpsv.cz/ f i les/c lanky/8896/2010_06_03_Zaverecna_zprava_final_cistopis.pdf

MPSV (2012 A) Český důchodový systém v kontextuEU, dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/11969/Analyza.pdf

MPSV (2012 B): Pojistněmatematická zpráva o soci-álním pojištění 2012, dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ-2012.pdf

MPSV 1996 - 2014, základní změny v důchodovémpojištění, dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/621

MPSV 2013, Základní ukazatele z oblasti práce a so-ciálního zabezpečení v České republice ve vývojo-vých řadách a grafech 2012, dostupné z:http:// www.mpsv.cz/files/ clanky/16801/final_press_zakladni_ukazatele_CZ.pdf

VOSTATEK JAROSLAV, 2012: Důchodová reforma:břímě mladých?, dostupné z: http://www.bankovni-poplatky.com/Documents/ 19403-vostatek.pdf

Zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb.Zákon o důchodovém spoření č. 426/2011 Sb.Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů č. 261/2007 Sb., Zákon č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon

č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve zněnípozdějších předpisů, a některé další zákony

Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákonč. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve zněnípozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o orga-nizaci a provádění sociálního zabezpečení, veznění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Příspěvek byl vytvořen v rámci grantuVysoké školy finanční a správní v roce2014, č. 7765 financovaného z institucio-nální podpory výzkumné organizace.

Oba autoři působí ve VÚPSV, v. v. i.

Vybrané statistické údaje z oblasti důchodového pojištění

Celková průměrná měsíční výše starobního důchodu v České republice v roce 2014 do-sáhla částky 11 075 Kč, tj. o 105 Kč více než v roce 2013. Zatímco průměrný měsíční dů-chod mužů činil 12 259 Kč, ženy pobíraly v průměru méně, a to 10 050 Kč. Starobní dů-chod byl v roce 2014 vyplácen 2 355 144 osobám. Oproti roku 2013 se zvýšil počet dů-chodců, vyplácených důchodů a vzrostly i výdaje na důchody. O 22 570 stoupl oproti ro-ku 2013 i počet vyplácených předčasných důchodů, takže ho pobírá více než 565 tisícosob. Blíže viz údaje v tabulce.

k 31. 12. 2013 k 31. 12. 2014

Starobní důchodci včetně předčasných 2 340 321 2 355 144a souběhu s pozůstalostním Invalidní důchodci včetně souběhů s pozůstalostním 433 414 428 298Pozůstalostní důchodci (vyplácené sólo) 84 121 79 768Počet důchodců v ČR celkem 2 857 856 2 863 210

Starobní důchody 2 340 321 2 355 144z toho předčasné důchody 543 356 565 926

Invalidní důchody 433 414 428 298Pozůstalostní důchody 708 502 701 815Počet důchodů vyplácených v ČR celkem 3 482 237 3 485 257

Průměrná výše starobního důchodu (v Kč) 10 970 11 075muži 12 150 12 259ženy 9 955 10 050

Počet poplatníků na 1 důchodce 1,74 1,75Počet poplatníků na jednoho starobního důchodce 2,13 2,13

Příjmy z pojistného a příslušenství 323,75 333,01na důchodové pojištění (v mld. Kč)

Výdaje na dávky důchodového pojištění včetně 373,43 376,41záloh (v mld. Kč)z toho Starobní důchody 301,51 305,69

Invalidní důchody 44,49 43,69Pozůstalostní důchody 27,44 27,03

Rozdíl příjmů a výdajů na důchodové pojištění -49,68 -43,40(v mld. Kč)

Zdroj: ČSSZ



Dekáda poistenia v starobe na Slovensku ako členskej krajineEurópskej únieRastislav BednárikAutor sa zameriava na popis zrodu, vývoja a perspektívy penzijného systému na Slovensku. Podrobnejšie potom analyzuje

nastavenie a zmeny parametrov priebežného piliera a kapitalizačného piliera v období po vstupe Slovenska do Európskej

únie v roku 2004. Práve od začiatku toho roka vstúpil do platnosti zákon č. 461/2003 Z.z. o sociálnom poistení, plne posta-

vený na poistnom princípe, s definovanými poistnými sadzbami a na ne nadväzujúcimi dávkami. Od následného roku čas�

občanov získala zákonom č. 43/2004 Z.z. o starobnom dôchodkovom sporení možnos� účasti v kapitalizačnom systéme spo-

renia do staroby. Povinné platby poistného (rozdelené u časti občanov - t.č. 1,5 mil. osôb - do priebežného a do kapitalizač-

ného piliera) sa po získaní nároku na penzijnú dávku premietajú do starobného dôchodku. Účastníci v kapitalizačnom pilie-

ri majú úmerne svojím zníženým platbám poistného do priebežného systému z neho aj nižšie dávky. V prípade dobrej in-

vestičnej politiky súkromných správcovských spoločností suma zloženej penzie môže by� aj vyššia, než keby penzia po-

chádzala len z priebežného piliera. Za posledných desa� rokov pri dola�ovaní systému registrujeme vea čiastkových i zá-

sadnejších zmien. Najvýznamnejšie - definovanie mechanizmu rastu veku odchodu do dôchodku a zníženie významu kapi-

talizačného piliera - boli uskutočnené v roku 2012.

Slovensko vstupovalo do Európskej únie1. 5. 2004 s novým legislatívne upravenýmpenzijným systémom, od ktorého si politicisubovali vyriešenie problému financova-nia životných nákladov udí na starobnomdôchodku. Boli presvedčení, že zásluhovýprincíp v priebežnom prvom pilieri v spoje-ní so sporiacim druhým pilierom postupnezvýšia sumy starobných dôchodkov a pri-blížia tak životnú úroveň starších udí vočipracujúcej populácii. Zároveň predpoklada-li, že vtedajšie zvýšenie veku odchodu dodôchodku (na 62 rokov veku) bude dosta-točne rieši približujúci sa demografickýproblém rastu podielu starších v spoloč-nosti. Prax však ukázala, že v priebehu uply-nulých 10 rokov nestačilo korigova pôvod-né parametrické nastavenie a že demogra-fické starnutie je treba lepšie reflektova dopenzijného systému.

Zabezpečenie v starobe má individuálnyrozmer, zároveň však ide o výsostne spolo-čenskú otázku. Slovenský penzijný systémkorení v minulom československom systé-me, kedy fungoval priebežný (pay-as-you-go)systém. Zmeni zabehaný systém vytvorenýv 20-tych rokoch a dotvorený ešte v 80-tychrokoch minulého storočia nebolo jednodu-ché a obdobie 1989−2003 sa vyznačovalo po-kusmi o inkorporáciu modelu fungujúcehovo vyspelých európskych ekonomikách.

Predovšetkým francúzske skúsenosti s vy-užitím medzigeneračnej solidarity (ekonomic-ky aktívni poistenci prispievajú na starobnédôchodky penzistov) viedli najprv k vytvore-niu finančnej bázy nového systému. Od 1. ja-nuára 1995 na Slovensku nadobudol účin-nos zákon č. 274/1994 Z.z. o Sociálnej pois-ovni, nadväzujúci na právnu úpravu eštezo začiatku roku 1993 - zákon č. 7/1993 Z.z.o zriadení Národnej poisovne a financova-ní zdravotného poistenia, nemocenskéhopoistenia a dôchodkového poistenia a zá-kon č. 8/1993 Z.z. o Fonde nemocenskéhopoistenia a Fonde dôchodkového poisteniaa ich hospodárení. Tieto zákony zaviedlisystém poistenia do staroby a príspevkypoistencov do fondov starobného poisteniaboli základom pre vyplácanie starobných dô-

chodkov. Priama väzba medzi odvodmi a dáv-kami však zatia nefungovala. Až do konca ro-ku 2003 sa výpočet sumy dávky starobnéhodôchodku riadil zákonom č. 100/1988 Zb.o sociálnom zabezpečení, kde suma dávkystarobného dôchodku závisela od príjmovv posledných 5 rokoch práce a najmä tesnepred vstupom Slovenska do Európskej úniebola výrazne limitovaná pomerne nízko sta-noveným stropom (oproti zárobku).

Posilnenie poistného princípu - teda dopl-nenie princípu medzigeneračnej solidarityo princíp zásluhovosti, kedy štedros dávkyzávisí od sumy poistného - prináša právnaúprava zákona č. 461/2003 Z.z. o sociálnompoistení s účinnosou od 1. januára 2004.Táto právna úprava už čerpá zo skúsenostínemeckého systému najmä pri výpočtesumy dávok starobných dôchodkov. Trebadoda, že pôvodne (zákon č. 413/2002 Z.z.o sociálnom poistení, ktorý nikdy nenado-budol účinnos) malo ís len o dokončenieprestavby priebežného systému poistenia.To, že slovenský parlament napokon presa-dil popri priebežnom aj fondový (kapitali-začný) systém, znamenalo prepracovazákon z roku 2002 a vytvori predpolie prezavedenie druhého (fondového) piliera pois-tenia v starobe.

Pravidlá pre financovanie a výplatu sta-robných dôchodkov z druhého piliera for-muluje zákonodarca v zákone č. 43/2004 Z.z.o starobnom dôchodkovom sporení, ktorýbol prijatý v parlamente 20. 1. 2004 s účin-nosou od 1. 1. 2005. Prvý a druhý pilier súúzko prepojené spôsobom ich financovania,ke�že suma poistných odvodov je jednaa až po odvedení do Sociálnej poisovne sapríspevky rozdeujú - čas ide do fondov pr-vého piliera (spravovaných Sociálnou pois-ovňou) a čas do fondov druhého piliera(spravovaných komerčnými dôchodkovýmisprávcovskými spoločnosami).

Treba konštatova, že finančná schémasociálneho zabezpečenia do staroby bolana Slovensku narysovaná a inštitucionálnevybudovaná ešte pred vstupom do Európ-skej únie, teda pred 1. májom 2004. Okremdvojpilierového povinného systému poiste-

nia do staroby fungoval aj systém doplnko-vého dôchodkového poistenia (neskôr spo-renia) - postavený zákonom č. 123/1996 Z.z.o doplnkovom dôchodkovom poistení za-mestnancov, ktorý bol zmenený zákonomč. 650/2004 Z.z. o doplnkovom dôchodko-vom sporení platnom doteraz. Záujemcoviao finančné zabezpečenie do staroby tak malik dispozícii aj spoločensky garantované mi-nimum (prvý priebežný systém), kde sa užčiastočne využívali výhody princípu záslu-hovosti, aj možnos prilepšenia cez pôsobe-nie finančného trhu (druhý fondový pilier)a aj možnos dodatkového individuálnehopripoistenia (v doplnkovom dôchodkovompoistení či v komerčnom životnom poistení)zaručujúceho vyšší dôchodok v starobe.Poznámka - postavené systémy zatia neko-operujú s �alšími možnosami finančnéhozabezpečenia v starobe - využívania súkrom-ných úspor a kapitálu starších občanov.

Spoločenský rozmer penzijného sloven-ského systému deklaruje váha starobnýchdôchodcov v spoločnosti a váha ich penziív ekonomike verejných financií. Poda úda-jov Sociálnej poisovne, k 31. 12. 2013 bolivyplácané nasledovné počty dôchodkov (ta-buka č. 1.)

Poda údajov Štatistického úradu Slo-venskej republiky, ku koncu r. 2013 žilo na

Tabu�ka č. 1: Počty vyplácaných dôchod-

kov Sociálnou pois�ovňou

k 31. 12. 2013

Typ dôchodku Počet poberateov

- starobný 988 277

- predčasný starobný 21 935

- invalidný 231 547

- vdovský 295 894

- vdovecký 39 918

- sirotský (detí) 25 758

- invalidný z mladosti 9 060

- manželky 826

- sociálny 2 152

Zdroj: Sociálna pois�ovňa



Slovensku 5,416 mil. obyvateov, čo tedaznamená, že podiel poberateov starobnýchdôchodkov činil vyše 18,2 % populácie.

Hodnota vyplácaných dôchodkov v roku2013 bola nasledovná - vi� tabuka č. 2.

Poda údajov Štatistického úradu Sloven-skej republiky bola v r. 2013 hodnota HDP72 134 100 tis. Eur, čo znamená, že podiel vy-platených súm starobných dôchodkov v po-mere k HDP činil 6,1 %. Ke� k tomu pripočí-tame �alšie dôchodky vyplácané Sociálnoupoisovňou, dôjdeme k podielu 8,2 % z HDP.

Vývoj dôchodkovej reformy - indi-viduálny aspekt

Obdobie po roku 2003 môžeme charakte-rizova ako „dola�ovanie“ - to v prvých 5 až8 rokoch, ke� neskôr išlo o prijatie zásad-nejších zmien.

Úprava a nastavenie prvého i druhéhopiliera v uplynulom období podliehali zá-konným zmenám. Pôvodne stanovená mi-nimálna doba platenia príspevkov opráv-ňujúca pobera dávku bola stanovená na 10 ro-kov tak v prvom, ako aj v druhom pilieri;v súčasnosti však sa táto doba pre prvý pi-lier zvýšila na 15 rokov. Pôvodné podmien-ky pre oprávnenie poberania predčasnéhostarobného dôchodku boli rozšírené o pod-mienku maximálne 2 chýbajúcich rokov doveku odchodu do dôchodku a o absenciuzárobkovej činnosti.

V krátkom čase po zahájení reformy odroku 2005 bol osobám mladším ako 47 ro-kov umožnený vstup do novovytvorenéhodruhého fondového piliera dôchodkovéhostarobného sporenia. Pôvodné nastavenieplatieb poistného 9 % do prvého (priebež-ného) a 9 % do druhého (fondového) pilie-ra signalizovalo pre mladšie vekové ročníkyrozdelenie vyplácania dávky na 2 časti -čas budú dostáva z prvého piliera (zo So-ciálnej poisovne) a čas z druhého piliera(od dôchodcovských správcovských spo-ločností). Pôvodne povinný systém vstupudo druhého piliera je dnes nahradený dob-rovoným rozhodnutím sa poistenca vo vekudo 35 rokov.

V sadzbách financovania poistenia nastarobu osobitne odvádza poistenie za-mestnanec do prvého piliera (4 % z vymeria-vacieho základu) a osobitne odvádza poist-né (za svojich zamestnancov) zamestnáva-te, ktorý u vekého počtu poistencov roz-delí odvod čiastočne do Sociálnej poisov-ne (1. pilier) a čiastočne do dôchodkovejsprávcovskej spoločnosti (2. pilier). Pôvod-

ne odvody zamestnávatea u poistencovúčastných aj na 2. pilieri v objeme 5 % išlido Sociálnej poisovne a v objeme 9 % išlido správcovskej spoločnosti; od 1. 9. 2012ide do 1. piliera z odvodu zamestnávatea 10 %a do 2. piliera idú 4 %. Ke�že v r. 2004 zamest-návatelia odvádzali spolu nie 14 % ale 16 %,zvyšné 2 % teraz idú do posilneného Re-zervného fondu v Sociálnej poisovni; to istéplatí aj pre SZČO, ktorí odvádzali v roku 2004do Sociálnej poisovne 20 % z vymeriava-cieho základu (ktorým vtedy bolo 50 % zdane-ného príjmu, kým v súčasnosti viac - 52,6 %)a v súčasnosti odvádzajú 18 % na starobnépoistenie (s možnosou 4% odvodu do správ-covskej spoločnosti - predtým to bolo 9 %).

Postupne sa zmenili ohraničenia vymeria-vacích základov pre odvody do poistnýchsystémov. Cieom bolo zvýši výber. Miestominimálnej mzdy ako referenčnej hodnotypre najnižší vymeriavací základ bol zavede-ný limit najprv na úrovni 44,2 % priemernejmesačnej mzdy v národnom hospodárstvea v súčasnosti na úrovni 50 % priemernejmesačnej mzdy. Pre odvody do poisteniav starobe bol v r. 2004 maximálny vymeria-vací základ na úrovni 3-násobku priemernejmesačnej mzdy v národnom hospodárstve,neskôr sa to zvýšilo na 4-násobok a teraz jeto 5-násobok takejto mzdy.

Výpočet sumy dávky starobného dôchod-ku v čase vstupu do EÚ zohadňoval a zo-hadňuje tri parametre. Mesačná sumadávky sa vypočítala a vypočítava ako náso-bok počtu rokov platenia poistných prís-pevkov (obdobie dôchodkového poistenia),priemerného osobného mzdového bodua aktuálnej dôchodkovej hodnoty. Priemer-ný osobný mzdový bod sa určil ako podielsúčtu osobných mzdových bodov dosiah-nutých v jednotlivých kalendárnych rokochrozhodujúceho obdobia a obdobia dôchod-kového poistenia v tomto období. Osobnýmzdový bod sa určoval a určuje ako podielročného hrubého príjmu poistenca a prie-mernej ročnej mzdy v hospodárstve SR. Ak-tuálna dôchodková hodnota bola pôvodnestanovená ako 1,25 % priemernej mesačnejmzdy poistenca v hospodárstve SR, so zá-merom dosiahnu 50% návratnos príjmuv sume dávky starobného dôchodku. Narok 2014 bola dôchodková hodnota stano-vená Opatrením MPSVR SR č. 469/2013 Z.z.na úroveň 10,2524 Eura.

Osobitne boli dola�ované parametre vý-počtu dávky. Pôvodne sa do výpočtu sumydávky starobného dôchodku započítavalidoby platenia poistného od roku 1994, v sú-časnosti je to od roku 1984. Pôvodne zapo-čítavaná hodnota osobného mzdovéhobodu nebola obmedzená, dnes je obmedze-ná na hodnotu 3 body (čo je 3-násobok prie-mernej mzdy v národnom hospodárstvev príslušnom roku). Pôvodne sa počítalos postupným uvoňovaním obmedzeniapriemerného osobného mzdového bodu,v súčasnosti je však stanovený opačný po-stup s postupným sprísňovaním obmedze-nia maximálnej hodnoty priemerného osob-ného mzdového bodu. Raz ročne (k 1. ja-nuáru) sa vykonáva úprava dôchodkovej

hodnoty poda rastu hrubých zárobkov (po-diel priemernej mzdy zistenej za 3. štvrrokpredchádzajúceho kalendárneho roka a prie-mernej mzdy zistenej za 3. štvrrok kalen-dárneho roka spred dvoch rokov). Takistosa zmenil dátum pravidelnej ročnej valori-zácie dávky z 1. júla na 1. január (kde sa po-stupuje najmä poda rastu spotrebiteskýchcien). V súčasnosti po dosiahnutí veku od-chodu do dôchodku sa na starobný dôcho-dok preklasifikuje (prepočíta) tiež invalidnýdôchodok (s tým, že poberate dostane túsumu, ktorá je vyššia).

Treba poznamena, že od roku 2006 bolizavedené Vianočné príspevky pre dôchod-cov (tak starobných, ale aj invalidných, vdo-vy a siroty). Je to jednorazová dávka, ktoránapr. na Vianoce 2013 dosiahla maximálnusumu 75 Eur pre tých s najnižšími penziami.

Reforma zoh�adňujúca udržate�-nos� finančných zdrojov

Reforma mala za účel nielen zásadnezvýši štedros dávok, ale aj túto štedrosudrža v rámci možností, ktoré poskytovalinapĺňajúce sa fondy starobného poistenianajprv v Sociálnej poisovni (prvý pilier)a potom aj v správcovských spoločnostiachdôchodkového sporenia (druhý pilier). Vý-počet dávky starobného dôchodku z prvéhopiliera ešte vea rokov bude určujúci pre ku-mulovanú penziu, a preto výrazne záleží naúprave tohto výpočtu. Každý z parametrov -teda obdobie poistenia, priemerný osobnýmzdový bod i aktuálna dôchodková hodno-ta - podliehal a podlieha novým a novýmúpravám, väčšinou v zmysle zníži štedrosdávky. Obdobie poistenia sa obmedzilo zru-šením či znížením tzv. náhradných období,ke� pre nových poistencov (tí, ktorí začaliplati poistné na starobné poistenie poúčinnosti zákona, teda po 1. 1. 2004) sa užnezapočítava obdobie vzdelávania, a prevšetkých sa už nezapočítava obdobie neza-mestnanosti. Priemerný osobný mzdovýbod bol pôvodne obmedzený na hodnotu 3,avšak v prechodnom období táto hodnota bo-la znížená, aby sa neskôr pristúpilo nie k jejrastu, ale naopak znižovaniu (v roku 2018 satento pokles má zastavi na úrovni hodno-ty 2,3). Tretí parameter - aktuálna dôchod-ková hodnota - zostáva zatia bez zmeny,ke� jeho úprava závisí od miery rastu prie-mernej mzdy v národnom hospodárstve.

Výpočet dávky starobného dôchodkuz prvého piliera v jednej časti má tiež zabu-dovaný mechanizmus zvýšenia sumy dávkypre osoby s nízko vypočítaným priemernýmosobným bodom - ktorého hodnota je podúrovňou 1 bodu. Vtedy sa tento bod miernenavyšuje a tým je celková suma dávky mier-ne vyššia. Toto je však jediný praktický pre-jav solidarity nastaveného systému, tedaprincíp zásluhovosti tu podlieha pozitívnejdiskriminácii u nízkopríjmových skupín. Ak-tuálne sa však vedie diskusia o tom, že niekaždý občan s vypočítaným nízkym starob-ným dôchodkom by automaticky mal dostaviac, zohadňova by sa malo aj celkové ob-dobie platenia príspevkov.

Tabu�ka č. 2: Hodnota vyplácaných dôchod-

kov v roku 2013 v tis. Eur

Typ dôchodku Suma výdavkov

- starobný 4 391 172

- predčasný starobný 117 644

- invalidný 743 595

- vdovský a vdovecký 598 879

- sirotský (detí) 42 533

Zdroj: Sociálna pois�ovňa



Výpočet dávky z druhého piliera je riade-ný aktuárskymi princípmi, kde sa naspore-ná suma proporcionálne prepočíta na pred-pokladané obdobie vyplácania dávky.Poda zákona „príslušná dôchodková správ-covská spoločnos prevedie z dôchodkové-ho fondu, ktorého dôchodkové jednotkyboli v deň požiadania o vyplácanie starob-ného dôchodku alebo predčasného starob-ného dôchodku evidované na osobnomdôchodkovom účte sporitea, príslušnej po-isovni, s ktorou sporite uzatvoril zmluvuo budúcej zmluve o vyplácaní doživotnéhostarobného dôchodku alebo doživotnéhopredčasného starobného dôchodku, peňažnéprostriedky alebo po dohode s poisovňouiné aktíva v hodnote potrebnej na vyplácaniedoživotného starobného dôchodku alebo navyplácanie doživotného predčasného starob-ného dôchodku“ (Zákon č. 43/2004 Z.z.). Ob-čan tesne pred odchodom do dôchodku siteda musí zvoli jednu z poisovní oprávne-ných vypláca tieto dôchodky a zakúpi siu nej doživotný starobný dôchodok alebo do-životný predčasný starobný dôchodok, ktorýmu bude následne vyplácaný.

Osobitnú pozornos venovali celé tímyreformátorov celkovej udržatenosti penzij-ného systému, ke� už na začiatku zdvihlivek odchodu do dôchodku pre všetkých naúroveň 62 rokov. Išlo o dos razantný krok - premužov sa tento vek zdvihol zo 60 na 62 rokovveku v priebehu dvoch rokov - do roku 2006.Rast veku odchodu do dôchodku u žien bolrozložený na 10-ročné obdobie, ke�že pred-chádzajúca úprava umožňovala ženám,ktoré vychovali viac detí, skorší odchod dodôchodku než mužom. Toto opatrenie malovýrazný dopad najmä na zníženie počtu no-vých žiadateov o starobný dôchodok, čovo svojom dôsledku znamená nižšie nárokyna sumy vyplácaných dávok starobnýchdôchodkov. Takto reálne sa za 10 rokov po-sunul skutočný vek odchodu do dôchodku,čo vypovedajú aj údaje v grafoch č. 1. a č. 2.

U žien sa vek odchodu do dôchodku reál-ne postupne za 10 rokov zvýšil o 5 rokov[ke� napr. 60%-ný podiel žien poberajúcichstarobný (alebo plný invalidný) dôchodoksa z veku 55 rokov zvýšil na vek 60 rokov].

U mužov sa reálne zvýšil vek odchodu dodôchodku za 10 rokov o 2 roky (ke� napr.vyše 60%-ný podiel mužov poberajúcichstarobný dôchodok sa z veku 60 rokov zvý-šil na vek 62 rokov).

V záujme stimulácie pre neskorší odchoddo dôchodku, osobitnému režimu podlie-hajú odchýlky v dátume odchodu do dô-chodku. V rámci režimu skoršieho odchodudo dôchodku sa suma vypočítaného sta-robného dôchodku znižuje a naopak pri ne-skoršom odchode do starobného dôchodkusa suma starobného dôchodku navyšuje.Suma predčasného dôchodku sa tak zakaždý mesiac pred termínom začatia pobe-rania dávky znižuje o 0,5 percenta a sumaodloženého dôchodku sa naopak navyšujeo 0,5 percenta za každý mesiac neskoršiehozačiatku poberania dávky.

K štedrosti dávky starobného dôchodkumá čo poveda aj systém valorizácie už vy-

plácaných dôchodkov a nielen obmedzeniapri stanovovaní nových starobných dôchod-kov. Zatia sa v tejto oblasti šetrenie preja-vilo v znižovaní váhy miezd a vo zvyšovaníváhy spotrebiteských cien vo vzorci výpo-čtu miery valorizácie už vyplácaných dô-chodkov (ke�že mzdy predbiehajú ceny).Aby na to nedoplatili dôchodcovia s ex-trémne nízkymi starobnými dôchodkami,od roku 2013 sa dôchodky zvyšujú o pevnúsumu a nie o percento.

Udržatenos systému je aj v nastavení pa-rametrov pre výber poistného. Od roku 2004sa viackrát zmenili podmienky výberu, vždyso zámerom ho zvýši. Už sme spomínalizmeny v ohraničení vymeriavacích zákla-dov (aj minimálny, aj maximálny sa zvyšo-vali). U samostatne zárobkovo činnýchosôb dokonca aktuálne sa ročne bude zvy-šova aj vymeriavací základ, ke�že tam je

priestor na toto zvyšovanie (u SZČO sa od-vody neodvíjajú od celkových ziskov, alelen od časti ich ziskov). Sadzby odvodovpoistného sa celkovo nezdvihli, ke�že bola je silný tlak zamestnávateov na zníženiea nie zvýšenie poistného. Teda teoretickácesta k udržatenosti systému formou rastusadzieb poistného je zatia nepriechodná.Zavádzajú sa však �alšie formy. Jednak od-vodom na starobné poistenie začali od ro-ku 2013 podlieha aj príjmy z mimopracov-ných pomerov (z dohôd o vykonaní práce,z dohôd o pracovnej činnosti, at�.). V legis-latíve sa �alej viac rozpracovali možnostisplácania nezaplateného poistného - tedapohadávok voči Sociálnej poisovni, v sna-he zvýši mieru výberu poistného. Boavýmmiestom výberu poistného však na Sloven-sku v dôsledku vysokej miery nezamestna-nosti zostáva absencia výberu od neza-

Graf č. 1: Podiel žien v SR v % poberajúcich starobný dôchodok v jednotlivých veko-

vých kategóriách

Zdroj: Štatistický úrad SR a Sociálna pois�ovňa, vlastný prepočet Poznámka: v roku 2003 čas� dôchodkýň miesto starobného poberala plný invalidný dôchodok

Graf č. 2: Podiel mužov v SR v % poberajúcich starobný dôchodok v jednotlivých ve-

kových kategóriách

Zdroj: Štatistický úrad SR a Sociálna pois�ovňa, vlastný prepočet Poznámka: v roku 2003 čas� dôchodkýň miesto starobného poberala plný invalidný dôchodok



mestnaných. Miera nezamestnanosti, dlho-dobo oscilujúca okolo 13 %, je výraznouprekážkou rastu výberu poistného a teda ajlimitom pre štedros dávok.

Výrazným krokom k udržatenosti aktuál-neho penzijného systému je zavedenie dru-hého fondového piliera. Do budúcna satým znižujú požiadavky voči štedrosti prie-bežného piliera a otvára sa cesta na finanč-nú participáciu občanov na chode správ-covských spoločností spravujúcich fondyv druhom pilieri. V krátkodobom a stredne-dobom horizonte síce zavedenie druhéhopiliera odčerpáva príjmy poistného, čím saznižujú fondy vybratého poistného slúžiacena výplatu dávok starobných dôchodkovz priebežného piliera, avšak v dlhodobomvýhade čas penzie bude vyplácaná z dru-hého piliera, čím sa zvýši potencia pre rastštedrosti dávok z prvého priebežného pilie-ra. Viacero opatrení vykonaných v zákoneo starobnom dôchodkovom sporení, najmäako reakcia na finančnú krízu a straty vofondoch druhého piliera, smerovalo k zúže-niu rozhodovania správcovských dôchod-kových spoločností o alokácii finančnýchprostriedkov na finančných trhoch a k po-silneniu vplyvu vkladateov na smerovaniepôžičiek a investícií vykonávaných bankamispravujúcimi penzijné súkromné fondy (na-príklad v súčasnosti je výrazne najviac pe-ňazí alokovaných v dlhopisových fondoch).

Sila druhého piliera je daná 2 skutočnos-ami. Jednak počtom osôb, ktoré si sporiana dôchodok (a teda sú zo zamestnávate-skej kvóty posielané ako čas vybratého po-istného do druhého piliera) a jednak sadz-bou poistného. Čo sa týka počtu poistencovv druhom pilieri, tých je takmer 1,5 mil. osôb,a čo sa týka čistej hodnoty majetkuv dôchodkových fondoch, poda Asociáciedôchodcovských správcovských spoločnostík 25. 4. 2014 to činilo spolu 5,95 mld. Eur(najviac v dlhopisových fondoch - spolu5,33 mld. Eur). Zo začiatku bol zámer vybu-dova silný druhý fondový pilier, dokoncaboli úvahy zruši prvý priebežný pilier a pre-budova penzijný systém na fondovom prin-cípe. Napokon od roku 2005 sa odvádzalo dodruhého piliera 9 % z vymeriavacieho zákla-du, aby od septembra 2012 sa táto sadzbaznížila na 4 %. Aktuálne znenie zákona hovo-rí, že od roku 2017 sa má táto sadzba začapostupne dvíha, až v roku 2024 má dosiah-nu hodnotu 6 %. Stále zároveň platí, že spo-rite v druhom pilieri môže plati aj dobrovo-né príspevky navyše povinných príspevkov,čím si rozširuje možnosti komerčného pois-tenia. Ke� spočítame pomer sadzieb povin-ného poistenia do staroby do prvého piliera(10 % + 4 %) a do druhého piliera (4 %), vy-chádza to na 14 : 4, hoci ešte v roku 2011 tobolo 9 : 9. Váha druhého piliera v penzijnomsystéme na Slovensku sa tak znížila.

Perspektíva penzijnej reformy

Súčasné diskusie naznačujú, že sa stáleuvažuje o zlepšovaní pozície udržatenostipenzijného systému na Slovensku. Demo-grafické prognózy hovoria o starnutí popu-

lácie a o zvyšovaní zaaženia produktívnejpopulácie starobnými dôchodcami. V dl-hodobejšej prognóze sa uvažuje o podiele17 % starších obyvateov vo veku 65 a viacrokov na populácii v roku 2020, ktorý naras-tie do roku 2050 na podiel 30 %. V absolút-nych číslach dávkami starobného poisteniav roku 2020 treba zabezpeči 936,5 tis. osôbstarších ako 65 rokov, kým v roku 2050 tobude už 1641,5 tis. osôb starších ako 65 ro-kov (Bleha, Šprocha, Vaňo, 2013). Obavyz udržatenosti sa tak týkajú najmä obdobiapo roku 2020, a to v súvislosti s rastom cel-kového zaaženia. V štúdii spomínaných au-torov sa píše: „Kým v roku 2011 pripadalona 100 obyvateov v produktívnom veku(20−64 rokov) 52 neproduktívnych obyvate-ov (vo veku do 19 rokov alebo vo veku nad64 rokov), v roku 2060 by už malo ži na Slo-vensku viac obyvateov v neproduktívnomveku ako v produktívnom (na 100 obyvate-ov v produktívnom veku by malo pripad-nú 101,2 v neproduktívnom veku).“ V sú-vislosti s prognózovaným predlžovanímveku dožitia a teda aj predlžovaním obdo-bia poberania dávky starobného dôchodkusa pre účely zachovania udržatenosti aktu-álneho systému zavádza rast veku odchodudo dôchodku. V makropohade to znamenáudrža celkový počet poberateov dávokstarobného poistenia na približne rovnakejúrovni a to tak, že budúci žiadatelia o sta-robný dôchodok budú svoje žiadosti písavo vyššom veku než tí súčasní žiadatelia.Novela zákona č. 461/2003 Z.z. o sociálnompoistení z roku 2012 už počíta s takoutomožnosou, ke� od roku 2017 sa zavádzanadviazanie veku odchodu do dôchodku navek dožitia. Konkrétne - ak sa zvýši vek do-žitia, zvýši sa aj vek odchodu do dôchodku.Zákon dokonca stanovuje určitý automatic-ký mechanizmus tohto rastu.

Sociálno-demokratická koncepcia repre-zentovaná politickou stranou SMER (Pro-gramové zameranie SMER, 2011) zdôrazňu-je, že dôchodkový systém by mal by posta-vený na rovnakom dôchodkovom nárokupre všetkých (aby zabezpečoval minimálnedôchodkové príjmy) a na vyváženej mieresolidarity a zásluhovosti. V tejto súvislosti jezámer zákonne zavies kategóriu minimálne-ho dôchodku, obnovi význam doplnkovéhodôchodkového sporenia (a to najmä prostred-níctvom zvyšovania jeho atraktivity prevšetkých, ktorí naň prispievajú), a to všetkopri zachovaní finančnej udržatenosti priebež-ne financovaného dôchodkového systému.

Liberálna koncepcia penzijnej reformy savšak neuspokojuje s parametrickými vylep-šeniami. Ďurana (2012) píše, že najlepším rie-šením je prenecha zodpovednos za úsporydo staroby na verejnos, druhým najlepšímriešením je povinné sporenie (teda prejs nafondový systém) a až tretím najlepším rieše-ním je zachova (a znovu zvýši váhu) druhé-ho fondového piliera, ktorý obnovuje osobnúzodpovednos za dôchodkové zabezpečenie,pričom však treba zníži vysoké daňovo-od-vodové zaaženie práce (t. č. až 50 %).

Konzervatívna koncepcia penzijnej refor-my prezentovaná politickou stranou Kres-

anskodemokratické hnutie (Volebný pro-gram KDH, 2012) počíta s parametrickýmizmenami, kde by sa mala posilni solidaritav prvom priebežnom pilieri na úkor záslu-hovosti (napr. stanovi maximálnu výškudôchodku) a posilni prepojenie na rodinnúpolitiku - zvýhodni odchod do dôchodkuv závislosti od počtu detí, rozšíri možnosdaňovej asignácie pre zamestnané deti (po-skytnutie časti dane z príjmu rodičom, ktorísú poberatemi starobných dôchodkov),at�. KDH z času na čas podáva návrhyv parlamente na návrat k zrušenému systé-mu odpočítania sadzby poistného na sta-robné poistenie za každé nezaopatrenédiea o 0,5 %.

Stále sa však málo diskutuje o možnos-tiach zvýšenia výdatnosti príjmov občanovpo ukončení pracovnej aktivity. Zatia sa lenupozorňuje na potrebu �alších zdrojovmimo dávok starobných dôchodkov (ktorésú pre väčšinu obyvatestva zatia málo vý-datné) a objavujú sa názory, že udia eštehlboko pred odchodom do dôchodku by simali vytvára kapitálové rezervy (Baláž,2012). Uvažuje sa s modelom takej štruktú-ry príjmov občana v starobe, kde dávka sta-robného dôchodku bude tvori 65 % zdro-jov na zabezpečenie potrieb a jeho naspo-rené kapitálové zdroje budú tvori 35 % vý-davkov na uspokojovanie potrieb. Takétomodely sú však aplikovatené na situáciu dobudúcna, aktuálne je potrebné sa vysporia-da s nízkou úrovňou dôchodkov, ktoré v prie-mere dosahujú dnes úroveň cca 400 Eur, čoje hlboko pod úrovňou dôchodkov v ekono-micky vyspelejšej časti Európy.

Čiastočne sa týmto otázkam venuje Ná-rodný program aktívneho starnutia na ob-dobie rokov 2014−2020, prijatý vládou Slo-venskej republiky v decembri 2013. V tomtoobdobí by sa mal ustanovi minimálny sta-robný dôchodok v závislosti od počtu od-pracovaných rokov, pripravi konštrukciačiastočného starobného dôchodku, zvážimožnos postupného odchodu do dôchod-ku a pripravi legislatíva umožňujúca trans-formáciu dlhodobých aktív občana na dlho-dobý pravidelný príjem v starobe.

Na záver možno zhrnú, že dekáda skúse-ností s budovaním konzistentného penzij-ného systému na Slovensku upozorňuje napreviazanos verejných so súkromnými fi-nančnými zdrojmi pre starobné penzie, ichprepojenie na finančné trhy a odtia prame-niace vplyvy na deficit verejných financií.Vytvorenie druhého fondového piliera jezložitou predovšetkým finančnou operáci-ou, s ktorou sa musia vysporiada verejnéfinancie. Ďalším poznatkom je, že jednora-zové „malé“ zvýšenie veku odchodu dodôchodku pri akcelerácii veku dožitia nie jedostatočným riešením, a pravdepodobneani naviazanie rastu veku odchodu dodôchodku nebude konečným riešením.Ukázalo sa tiež, že pre vekú čas staršíchudí ani posilnenie zásluhovosti (v prvompilieri) či sporiaci efekt (v druhom pilieri)nezabezpečí sumu výsledného starobnéhodôchodku postačujúcu na život v starobe.Stále platí, že starobný dôchodok je len jed-



ným z prostriedkov finančného zabezpeče-nia sa starších udí, a preto od penzijnéhosystému nemožno očakáva vyriešenie sta-rostlivosti o starších spoluobčanov.

Literatúra:

BALÁŽ, V. (2012): Pociovaná a skutočná finančná gra-motnos. In: Ekonomický časopis, Vol. 60, No. 7(2012), s. 659-680.

BEDNÁRIK, R. (2014): Stav sociálnej ochrany na Slo-vensku (Situácia k 1.1.2014). IVPR, Bratislava, ISBN978-80-7138-139-6

BEDNÁRIK, R. (2012): Slovenská sociálna politika povstupe SR do Európskej únie, Slovenská politologic-ká revue, Vol .12, 2012, No. 4, (s. 275-309), ISSN1338-3140.

BEDNÁRIK, R., ŠKORPÍK, J. (2007): Transition fromwork to retirement in the Czech Republic and Slova-kia, Policy Brief November 2007, ECSWPR, Viedeň.

BEDNÁRIK, R. (2007): Vplyv dôchodkovej reformy nastarších udí, Rodina práca 7/2007, IVPR, Bratislava,s. 3-33.

(Ed.) BENGTSSON, T. (2010): Population Ageing - A threatto the welfare state? The case of Sweden. Springer,ISBN 978-3-642-12611-6.

BLEHA, B., ŠPROCHA, B., VAŇO, B. (2013): Prognózapopulačného vývoja Slovenskej republiky do roku2060, Infostat, Bratislava, ISBN 978-80-89398-23-2.

DOMONKOŠ, T., JURČOVÁ, D., RADVANSKÝ, M.,ŠPROCHA, B. (2013): Sociálno-ekonomická analýzademografického vývoja v SR s osobitným zreteom

na vekovú skupinu 55−64 ročných. Centrum vzdelá-vania MPSVR SR, Bratislava.

ĎURANA, R. (2012): Penzijný systém, kam SMERuješ?,INESS Policy Note 3/2012.

HOLZMAN, R., PALMER, E. (2006): Pension reform, Is-sues and prospects for nonfinancial defined contri-bution (NDC) schemes, The World Bank, Washing-ton, 2006, ISBN 0-8213-6038-8.

KDH (2012): Volebný program.Národný program aktívneho starnutia, Vláda Sloven-

skej republiky, 2013.SMER (2011): Programové zameranie strany SMER -

sociálna demokracia na roky 2012−2016.(Ed.) SZÉMAN, Z. (2013): Challenges of ageing societi-

es in the Visegrad countries: Hungary, Czech Repub-lic, Poland, Slovakia. Institute for sociology and Hun-garian Charity service of the Order of Malta, Buda-pest, 2013, ISBN 978-963-89445-4-2.

ZAIDI, A. (2007): Challenges in guaranteeing adequatepension incomes for women, ECSWPR, Viedeň, Poli-cy Brief March 2007.

Databázy Štatistického úradu Slovenskej republiky,Bratislava.

Databázy Sociálnej poisovne, Bratislava.Databázy Európskej komisie.Zákon č. 461/2003 Z.z. o sociálnom poistení.Zákon č. 43/2004 Z.z. o starobnom dôchodkovom spo-

rení.Zákon č. 650/2004 Z.z. o doplnkovom dôchodkovom

sporení.

Autor pôsobí na Inštitúte pre výskumpráce a rodiny.

Jsou na tom dnes pracující ženy lépe než před 20 lety?

Dvě desetiletí po přijetí Pekingské deklarace o právech žen jsou na tom ženy podle ILOjen nepatrně lépe než v době jejího přijetí, pokud se týká rovnosti v práci, a dosažený po-krok v této oblasti je stále nedostatečný. Kromě obecných rozdílů ve výši mezd žen a mužůexistují ještě další rozdíly ve mzdách bezdětných žen a žen, které mají děti, v závislosti natom, kde žijí a kolik dětí mají.

Co se týče politiky, legislativy a ratifikace mezinárodních standardů práce, nastal vidi-telný pokrok. Přesto ženy nadále zažívají diskriminaci a nerovnost na pracovišti. Na řaděmíst světa ženy pracují na nízkoplacených pracovních místech, postrádají přístup ke vzdě-lávání, výcviku, mají omezenou vyjednávací a rozhodovací sílu a stále přitom na svýchbedrech nesou odpovědnost za většinu neplacené pečovatelské práce.

Z celosvětového hlediska se rozdíl v míře participace mužů a žen na trhu práce od roku1995 změnil jen minimálně. V současné době pracuje 50 % žen a 77 % mužů, zatímcov roce 1995 jich pracovalo 52 %, respektive 80 %. Podle odhadů by snížení rozdílu v mířejejich participace znamenalo v zemích G20 do roku 2025 příchod více než 100 milionů ženna trh práce.

Také ochrana během mateřství se zlepšila, i když mnohých žen se stále netýká. Zatím-co se podíl zemí nabízejících mateřskou dovolenou v délce 14 a více týdnů zvýšil z 38 %na 51 %, přesto odpovídající ochranu v případě mateřství celosvětově nemá více než 800 mi-lionů pracujících žen, což představuje 41 % všech žen.

V dnešní době ženy vlastní nebo řídí více než 30 % všech podniků, především mikro-podniků a malých podniků. Celosvětově ženy tvoří 19 % členů podnikových rad, ale jen 5 %či méně z nich působí v nejvyšší řídicí pozici.

Zatímco muži začínají přebírat více pečovatelské odpovědnosti, ženy nadále na svýchbedrech nesou odpovědnost za rodinnou péči, která často zcela znemožňuje jejich přístupk placené práci, nebo je odsuzuje k práci na částečný úvazek, která není tak dobře place-ná. V EU ženy průměrně stráví pečováním a domácími pracemi 26 hodin týdně, zatímcomuži jen 9 hodin.

Významným přetrvávajícím faktorem podrývajícím důstojnost žen a jejich přístup k dů-stojné práci je násilí. Zhruba 35 % žen je obětí fyzického nebo sexuálního násilí, kteréovlivňuje jejich docházku do práce.

Přetrvává rozdíl ve mzdách mužů a žen, a to jak bezdětných, tak s dětmi. Ženy obecněvydělávají v průměru 77 % výdělku mužů, přičemž nejvíce se tento rozdíl zvětšuje u vícevydělávajících žen. Pokud se na tento problém nezaměříme, nebude při současném tempudosaženo rovnosti mezi muži a ženami před rokem 2086, tj. od nynějška za 71 let.

Kromě toho se podle ILO zdá, že se neopodstatněný rozdíl u mezd matek projevuje vícev rozvíjejících se než v rozvinutých zemích. Celosvětově se zvyšuje s počtem dětí, kteréžena má. V mnoha evropských zemích má jedno dítě jen malý negativní vliv na výši mzdy,ale ženy se dvěma a především se třemi dětmi to pociují mnohem více. V rozvojových ze-mích má na rozdíl ve mzdě vliv i pohlaví dítěte, protože dcery spíše pomáhají s domác-ností a péčí, což méně ovlivňuje možnosti jejich matek na trhu práce. Zdroj: ILO

Regionální trendy vývoje zaměstnanosti v roce 2015

V Evropě bude trh práce zvýšenouměrou negativně ovlivněn politickýma ekonomickým vývojem, který ve velkýchevropských zemích zpomaluje. Ekonomic-ké zotavení zůstává nejisté a slabé. Budesložité dostat nezaměstnanost zpět napředkrizovou úroveň.

V Latinské Americe růst výrazně oslabila ovlivnil i trh práce. Pro roky 2014 a 2015se předpokládá propad HDP poprvé odroku 2002 pod úroveň rozvinutých ekono-mik. Trend vývoje nezaměstnanosti zůsta-ne vzestupný pro region jako celek, míranezaměstnanosti mužů zůstává výrazněnižší než u žen, i když se rozdíl mezi nimiod roku 2000 významně snížil.

Snížení růstu v Číně ovlivňuje perspekti-vu růstu ve Východní Asii. Pokles ekono-mického růstu zde vedl k pomalému, alestabilnímu růstu míry nezaměstnanosti(z 4,2 % v roce 2010 na 4,7 % v roce 2014),která více postihla mladé lidi.

V Jižní Asii pokračuje růst bez vznikupracovních míst, s vysokou mírou nefor-málního zaměstnávání a tzv. pracovní chu-dobou. Mezi lety 2010 a 2014 celková za-městnanost rostla o 1,8 % ročně. Jihový-chodní Asie byla postižena vývojem v In-donésii, největší ekonomice regionu, jejížexport zůstal od počátku roku 2013 veliceslabý.

Složité sociálně-politické přesuny naStředním Východě a v Severní Africe na-dále ovlivňují perspektivy zaměstnanostiv této oblasti. Růst HDP podle předpokla-dů zůstane v roce 2014 na úrovni 2,6 %,mírně nad úrovní roku 2013 (2,3 %), za-tímco v roce 2015 by mohl dosáhnout 3,8 %.Tento růst ale nebude dostatečný na to,aby se snížila vysoká míra nezaměstna-nosti. V zemích dovážejících ropu, u nichžse odhaduje růst na rok 2014 o 3 % a v ro-ce 2015 o 4 %, potáhne růst ekonomiky do-mácí spotřeba. Nižší než průměrný růst jev roce 2014 očekáván v Egyptě a Libano-nu, zatímco v Maroku a Tunisku by mělrůst o 3,5 %, respektive o 2,8 %.

V Subsaharské Africe pokračuje silnýrůst, bez ohledu na infrastrukturní nedo-statky a institucionální výzvy. Tato oblastmá nejvyšší míru participace pracovní sílyze všech regionů, která je za rok 2014 od-hadována na 70,9 %, zatímco celosvětovýprůměr dosahuje míry 63,5 %. Míra neza-městnanosti pod hranicí 8 % podle odha-dů zůstane na stejné úrovni až do roku2016 včetně. Také poměr zaměstnanosti mla-dých a dospělých dosahuje hodnoty 1,9,nejnižší ze všech světových regionů. Sou-časně má tento region vysokou míru„pracující chudoby“ a nejistého zaměstná-ní ze všech regionů. Důsledky šíření viruEbola byly výrazné v nejvíce zasaženýchzemích západní Afriky, tj. v Guineji, Libériia Sierra Leone. Ekonomické důsledky v Li-bérii činí v roce 2014 podle odhadů ekvi-valent poklesu HDP o 3,4 %. Zdroj: ILO



Děti, penze a pojistnéJaroslav Vostatek

V řadě zemí vznikla situace, že „chybí“ děti, které by v budoucnu měly financovat veřejné penze svých rodičů. Proto dochází

k posunům v rodinné politice, zejména ve službách a dávkách pro rodiny s malými dětmi. Především v Německu byly vypra-

covány studie, které požadují podstatnou reformu stávajícího průběžně financovaného sociálního důchodového pojištění a za-

vedení dětské penze jako nového penzijního pilíře. U nás se na půdě Odborné komise pro důchodovou reformu diskutují al-

ternativní návrhy na promítnutí výchovy dětí do financování veřejných penzí. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat dětskou

penzi a podobné návrhy z pohledu sociálních modelů se zaměřením na německý a český penzijní systém a jejich odchylky od

těchto modelů. Analýza dosavadní „mezigenerační smlouvy“ zahrnuje i analýzu obecných koncepcí starobního důchodu včet-

ně otázek valorizace a indexace, jakož i stabilizační mechanismy u moderního typu sociálního důchodového pojištění.

Dětská penze

Pojem dětská penze (Kinderrente, childpension) může být klamný: nejde o penzipro děti, ale „za děti“. Dětskou penzí se ro-zumí sociálně-politický projekt poskytovánístarobního důchodu rodičům se třemia více dětmi, který již dlouho doporučujípředevším Sinn a Werding. Dětská penze jekoncipována jako univerzální dávka, nezá-vislá na příjmech. Rodiče s jedním dítětempodle této koncepce mají nárok na třetino-vou dětskou penzi, rodičům se dvěmadětmi náleží dvě třetiny této penze. Bezdět-ní starci nedostanou nic, protože neinvesto-vali do pořízení a výchovy dětí. Dětskápenze je centrálním stavebním kamenempříslušné důchodové reformy, která má od-stranit znevýhodnění rodin a dětí ve stáva-jících průběžně financovaných systémechsociálního důchodového pojištění (Wer-ding, 2014).

Zastánci konceptu dětské penze usilujío plnou či maximálně možnou úhradu rodi-čovských nákladů na výchovu dětí (investicdo lidského kapitálu) z důchodového systé-mu. Jako důvod se uvádí, že průběžně fi-nancované sociální důchodové pojištění jed-nostranně přerozděluje peníze od mladýchgenerací ke starým generacím. Projevuje seto tak, že dnešní mladí do tohoto systémuzaplatí na pojistném podstatně více, nežkolik z něho dostanou v podobě budoucíchpenzí. Podle propočtů ifo Institutu činí tento„fiskální přínos“ Němce, narozeného v ro-ce 2000, do systému důchodového pojištění77 600 EUR (Sinn, 2013). Příčinou je poklesfertility, prudký pokles počtu rodících se dětív Německu a v řadě dalších zemí.

Sinn (2004) uvádí, že průběžně financo-vaný penzijní systém je pojištěním fertilitya nástrojem pro nevděčné děti, které ne-chtějí platit penzi svým rodičům, což byloBismarckovým historickým motivem prozavedení tohoto systému. Průběžně finan-covaný systém tak sám o sobě snižuje in-vestice do lidského kapitálu, podle Sinnaho však lze zredukovat na dostatečně malýrozsah. Proto také dává přednost důchodo-vé reformě před (dalším) zvyšováním stát-ních výdajů ve prospěch rodin s dětmi.Současně si tímto způsobem „usnadňuje“jím navrhovanou důchodovou reformu: ně-mecký bodový systém sociálního důchodo-vého pojištění může existovat dál, „jen“ se

zmrazí sazba pojistného a státní dotace nadnešní úrovni, což při pokračujícím stárnutíněmecké populace povede k podstatnémusnížení starobních důchodů - za 30 let budejejich relativní reálná výše (náhradovýpoměr) poloviční. U rodičů má být tentopokles náhradového poměru eliminovándětskou penzí.

Bezdětní občané se mají podle zastáncůkonceptu dětské penze zajistit na stáří po-vinným soukromým pojištěním - nemá topro ně být problém, protože - ve srovnánís rodiči vychovávajícími děti - nemají výda-je na výchovu dětí v nejširším možném po-jetí - tedy případně i včetně nákladů ušlépříležitosti v důsledku omezených výděleč-ných možností. Sinn (2013) předpokládá zá-kladní pojistné - pro bezdětné zaměstnan-ce - na úrovni 6−8 % ze mzdy. „Normou“v koncepci toho povinného soukroméhopojištění je výchova tří dětí - rodiče tří dětínebudou pojistné platit. Při narození první-ho dítěte se podle tohoto konceptu snížísazba pojistného o třetinu a kromě toho seklientovi vyplatí jedna třetina dosavadníchúspor. Výplata (třetiny) úspor tak může býtpoužita k financování narozeného dítěte.Analogicky se má postupovat při narozenídruhého a třetího dítěte. Povinné soukroméstarobní pojištění pro osoby s méně nežtřemi dětmi je třetím penzijním pilířemv německém projektu dětské penze.

Sinn opatrně nadhazuje úspěšnost fran-couzské populační politiky - využívání jeslí,školek a celodenních škol a francouzskoukonstrukci daně z příjmů rodin (quotient fa-milial), kdy se využívá přepočtu příjmů na„hlavu“, přičemž je výrazně podpořena vý-chova třetího dítěte tím, že toto a jen totodítě se započítává stejně jako dospělý, kdež-to ostatní děti jen polovinou. Podle taktopřepočteného příjmu na hlavu se stanovísazba (progresívní) daně z příjmů, které sepodrobí celý příjem. Naproti tomu v Němec-ku se u daně z příjmů používá daňového od-počtu na dítě (nezdanitelná část základudaně), v roce 2015 ve výši 7008 EUR ročně,s opcí přídavku na dítě (2208 EUR ročně naprvní a druhé dítě), je-li to pro rodinu výhod-nější.

Propočty ifo Institutu ukázaly, že státnídaňová podpora na první dítě je v Němec-ku výhodnější než ve Francii, naproti tomuu druhého a třetího dítěte je tato podporavýrazně vyšší ve Francii. Ještě více to platí

u rodin s nadprůměrnými příjmy, což jepodle Sinna (2014) pozitivum - je žádoucímotivovat střední vrstvy, které poskytnousvým dětem lepší vzdělání. Jistá opatrnostve využití francouzských zkušeností jepodle Sinna dána tím, že se jedná částečněo opatření, založená na myšlence dvojí in-tervence státu, a proto mohou mít také ne-žádoucí vedlejší účinky. Mnoho mluví proto, aby se stát v socializaci penzijních pří-spěvků, placených dětmi jejich rodičům,držel zkrátka (Sinn, 2014).

Werding (2014) vychází ze stejného kon-ceptu dětské penze, je však v argumentacipodrobnější; uvedeme zde jen významnějšíodlišnosti: Reformy mají odstranit dnešníchybnou motivaci proti založení rodiny,autor přitom analyzuje dvě reformní opce:zavedení dětské penze a z hlediska rodinspravedlivou konstrukci pojistného na soci-ální důchodové pojištění. Werding se kon-centruje na argumentaci ve prospěch dět-ské penze, u druhé opce jednoduše předpo-kládá převzetí konstrukce státní daňovépodpory dětí, používané u daně z příjmů.Zavedení daňových odpočtů do konstrukcepojistného na důchodové pojištění je podleWerdinga okamžitým odbřemeněním rodins vyživovanými dětmi, nicméně se týkápouze klientů sociálního pojištění, vynucujesi zvýšení sazby pojistného a neřeší základ-ní konstrukční chybu v průběžném penzij-ním systému. Místo daňových odpočtů bytak bylo možno uvažovat o univerzálníchrodinných přídavcích. Obdobně přicházív úvahu rozšíření služeb pro rodiny - v den-ních zařízeních všeho druhu včetně celo-denních škol. Werding se těmito variantamidále nezabývá - s odůvodněním, že se jimineodstraní konstrukční chyby v sociálnímdůchodovém pojištění.

V povinném soukromém důchodovém po-jištění předpokládá Werding plnou sazbu po-jistného ve výši 9 % (při dvou dětech 6 %,s jedním vyživovaným dítětem 3 %). Dále po-čítá se zvýšením reálných investičních výno-sů na „dřívější“ úroveň 3 % ročně, od ro-ku 2015. Dosavadní sociální starobní pojiště-ní by podle Werdinga mělo být transformo-váno na základní penzi, což by mohlo zname-nat i přechod na koncept amerického „sociál-ního zabezpečení“ (se zásadním důrazem napřerozdělování ve prospěch nízkopříjmovýchklientů), nebo i uplatnění koncepce univerzál-ního (rovného) důchodu (Werding, 2014).



Cigno (2009) uvádí, že jsou důvody proexistenci veřejného penzijního systému,a klade si otázku, zda máme argumenty proprůběžný (pay-as-you-go, PAYG) penzijnísystém. A odpovídá si, že důvody nejsou,protože v takovém systému narození dítětepřináší výhody všem aktuálně ekonomickyaktivním lidem, protože zde bude jednaosoba navíc, která bude platit příspěvky, ažoni budou v důchodu. Takto generovanáexternalita by byla menší, kdyby byl (veřej-ný) systém plně kapitalizovaný (fully fun-ded, FF). Cigno dodává, že to není dobrýmdůvodem pro přechod od PAYG k FF, proto-že náklady na financování penzí tranzitivnígenerace, jejíž příspěvky sloužily k úhraděpenzí předchozí generace, by jim nikdy ne-byly uhrazeny. Konvenční penzijní systémymají prý konstrukční vadu, která způsobujejejich finanční neudržitelnost a je zdrojemneefektivnosti hospodářství jako celku.Cigno (2009) koncipuje „druhou nejlepší“politiku, s veřejným penzijním systémem sedvěma paralelními pilíři:� Konvenční Bismarckovský systém, umož-

ňující jednotlivcům získat penzi prací a pla-cením pojistného obvyklým způsobem, a

� Nekonvenční systém, umožňující lidemzískat penzi tím, že budou mít děti a budouinvestovat čas a peníze do jejich lidskéhokapitálu.

Podle Cigna (2009) by jednotlivci mělimít svobodu volby mezi těmito dvěmasystémy, jak budou chtít. Tato svobodavolby by dvojice a jednotlivce měla pobíd-nout ke specializaci bu� na výchovu dětí,nebo spoření podle osobních komparativ-ních výhod. Podle Cigna malé prvky jehonávrhu již existují v některých penzijníchsystémech. Konkrétně má na mysli „dotacefertility založené v penzích ve Francii, Švéd-sku a Německu - doby výchovy dětí (ná-hradní doby pojištění) pro matky či otce,kteří se stáhli z trhu práce, aby mohli pečo-vat o dítě s fiktivním příspěvkem na penzi.

V Česku byl v roce 2004 publikovánnávrh skupiny expertů ING Group na zave-dení dětské penze. Ti navrhují stávajícíčeský pilíř veřejných penzí postupně nahra-dit dvěma novými pilíři zhruba stejného vý-znamu: dětskou penzí a povinnou soukro-mou penzí (Hyzl a kol., 2004): � Dětská penze je PAYG systém, všichni

ekonomicky aktivní platí příspěvky napenze svých rodičů, plnou výši dětsképenze (asi 50 % průměrného celostátní-ho výdělku) obdrží ti, kteří vychovaliaspoň 3 děti. Rodiče s jedním a dvěmadětmi obdrží krácený důchod.

� Povinný soukromý důchodový pilíř je FF,příspěvkově definovaný (DC). Plné pří-spěvky platí klienti, kteří nevyživujížádné dítě, např. 12 % ze mzdy. Klientis jedním vyživovaným dítětem by mohliplatit např. 9 %, se dvěma těmito dětmi6 % a se třemi a více dětmi 3 % ze mzdy.Alternativně by podle autorů rodiče setřemi vyživovanými dětmi nemuseli pla-tit žádné příspěvky.

Hyzl a kol. (2004) neuvádějí žádnou biblio-grafii (kromě názvu článku v anglickém tý-

deníku Economist), ze způsobu argumenta-ce je však zřejmá znalost starších prací Sinnači jiných protagonistů dětské penze. Termíndětská penze přitom nepoužívají; jejichpráce má podtitulek „inovativní přístup“.

Fenge a Weizsäcker (2006), na rozdíl např.od Hyzla a kol., docházejí k závěru, že dětskápenze by nikdy neměla zcela nahradit Bis-marckovský penzijní systém v nejvíce rele-vantním případě, když děti jsou komple-mentární k volnému času než ke spotřebnímstatkům. Mix obou penzijních systémů byvybalancoval distorze nabídky práce a ferti-lity a vyprodukoval druhé nejlepší optimum.Vedle toho docházejí tito autoři i k závěru, žealternativní opatření rodinné politiky v rám-ci penzijního systému - jako odpočet nákla-dů výchovy od penzijních příspěvků - nebo mi-mo penzijní systém - jako přídavky na děti -jsou ekvivalentními nástroji stimulace ferti-lity. Velký význam přikládám rovněž závě-rečným poznámkám těchto autorů: „Dětsképenze vytvářejí finanční motivaci relativněpozdě v životním cyklu jednotlivce. Jsou takrovnocenné jiným nástrojům rodinné politi-ky, které pomáhají rodinám dříve v životě,jen pokud jsou kapitálové trhy perfektní. … Za-vedení dětské penze je příslibem pomoci ro-dinám v daleké budoucnosti po 30 letech a po-dobně. Je to dlouhý časový horizont, v němžbudoucí vlády tuto politiku mohou revoko-vat. Jiná finanční pomoc s okamžitou reali-zací je spolehlivější a tudíž může účinnějiovlivnit fertilitu“ (Fenge, Weizsäcker, 2006).

V Česku bylo či je zastánců dětské penzejen velmi málo, kromě již výše zmíněnéhotýmu ING, kde hlavním předmětem zájmumohlo být zavedení povinného soukroméhopenzijního spoření. V roce 2011 byl prezen-tován (alternativní) návrh reformy thinktanku CESTA, v němž se doporučuje modifi-kace současného PAYG systému na „dětskýa příspěvkový“ (Child & Contribution) PAYGsystém. Dosavadní pojistné na důchodovépojištění, které je příjmem státního rozpočtu(nikoliv sociální penzijní pojišovny), bez ja-kéhokoliv účelového určení na penze, bypodle tohoto návrhu mělo být diferencová-no podle počtu vyživovaných dětí, např.takto: základní sazba - pojistné na starobní po-jištění pro bezdětné - by byla 18 % ze mzdy,snížená sazba pro rodiče jednoho vyživova-ného dítěte 13 %, při dvou dětech 9 %, přitřech dětech 6 %, při čtyřech a více dětech4 % ze mzdy. Současně byla navržena dife-renciace sazby procentní výměry starobníhodůchodu za každý rok pojištění (dnes 1,5 %)podle počtu vychovaných dětí (Rusý a kol.,2011). Fakticky se tak jedná o integraci kon-ceptu dětské penze do stávajícího PAYG sys-tému. Hampl (2013) doporučuje vyjít ze spo-lečenského ocenění nákladů na děti a „na-rovnat“ přirozené ekonomické vztahy mezigeneracemi. Tohoto cíle se má dosáhnout dvě-ma cestami: odpočtem „investic do lidskéhokapitálu“ (spotřeby dětí odhadnuté podílemze spotřeby rodiny) od základu daně z příjmůa pojistných veřejných pojištění a navýše-ním základu pro výpočet důchodu rodičůnapř. o 30 % za každé dítě. V obecné roviněse jedná o analogii návrhu týmu CESTA.

V modifikované podobě se v Česku lzes dětskou penzí setkat dodnes, v intenzivnípodobě na jednáních Odborné komise prodůchodovou reformu, ustavené v roce 2014při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tatokomise v prosinci 2014 odmítla Hamplemnavrženou diferenciaci sazeb pojistného nadůchodové pojištění (bezdětní: + 2 %, rodičese dvěma dětmi - 2 %, se třemi a více dětmi- 4 % ze mzdy). Koncepce dětského důcho-du tak zde byla redukována na diferenciacipojistného podle počtu vyživovaných dětí.Při jednáních přitom Hampl mj. vyzdvihovalfrancouzskou konstrukci daně z příjmů.

Slovensko je jedinou zemí, v níž došlok diferenciaci pojistného na starobní důcho-dové pojištění podle počtu vyživovanýchdětí. Sleva za každé dítě - jen u jednoho z ro-dičů - byla 0,5 % ze mzdy (maximálně 4 % zavšechny děti), v letech 2004 a 2005. Slevabyla zavedena na základě poslaneckého ná-vrhu, přes odpor Ministerstva práce, sociál-ních věcí a rodiny; mj. se netýkala OSVČ. Podvou letech byla zrušena se souběžnýmzvýšením daňového zvýhodnění na vyživo-vané dítě. Diferenciace pojistného podlepočtu dětí tak skončila jako zbytečná a ne-spravedlivá komplikace systému podporyrodin s vyživovanými dětmi (Holub, Šlapák,2010). Můžeme z toho vyvodit či potvrditpoučení, že nahodile vznikající návrhy nanové formy podpory rodin s dětmi přinášejívíce škody než užitku. Celý koncept dětsképenze i jeho „zkrácené“ varianty je vždytřeba analyzovat v kontextu celého systémusociální a rodinné politiky.

Sociální modely a dětská penze

Ve světě se vytvořila celá řada různýchpenzijních systémů, které jsou výsledkemhistorického vývoje sociální politiky v pří-slušných zemích. Je možno mezi nimi vysle-dovat několik charakteristických systémů,které lze považovat za aplikaci základních so-ciálních modelů (welfare regimes), jak je vy-mezil Esping-Andersen (1990). Ten rozlišujeliberální, konzervativní a sociálně-demokra-tický sociální model; k tomu přidáme ještěneoliberální model, který vznikl klonovánímliberálního penzijního modelu podle chilské-ho vzoru. Vycházíme z toho, že volba mezitěmito sociálními modely je veřejnou volbouve smyslu moderní veřejné politiky. Obsahtéto veřejné volby lze schematicky vyjádřitjako volbu mezi povinností a dobrovolnostía současně i jako volbu mezi univerzalitoua selektivitou sociálního systému - viz obrá-zek č. 1. Ideálně by tak každý penzijní systémměl vycházet z jednoho z uvedených sociál-ních modelů. To je zvláš významné např. v Čes-ku, kde penzijní systém po roce 1990 doznalrůzných transformací, bez snahy o „zavede-ní“ jakéhokoliv srozumitelného paradigmatu- především v základním penzijním pilíři.

Liberální sociální model je nejjednodušší- v jeho klasické podobě totiž neexistuježádná veřejná penze, každý se měl i na stářípostarat o sebe sám. Pokud to výjimečně„nevyšlo“, tak zde byla rodina, charitativníinstituce a sociální pomoc obcí v podobě



starobinců a jiné sociální pomoci. Moderníliberální model zahrnuje univerzální (rovný)nebo testovaný důchod, bez placení příspěv-ků a financovaný z daní. Z tohoto modelu vevyspělých zemích zůstal solidární penzijnípilíř s uvedenými alternativními produkty, je-jichž výhradním účelem je částečné či plnéodstranění chudoby starých osob (Vostatek,2014). Ve všech příslušných zemích přibyl -v různých časových obdobích - nový pod-statný pilíř soukromého penzijního spoření -povinný, nebo s robustní státní podporou(„soft compulsion“ = „měkká povinnost“),což je v rozporu s moderním liberálním soci-álním modelem a naopak v souladu s neoli-berálním modelem.

Typickým rysem konzervativních penzij-ních modelů je segmentace podle sociálníchči jiných skupin obyvatelstva. Jedním zesegmentů může být systém pro státní za-městnance, s penzemi až do výše jejich po-sledního platu. Ostatní sociální skupiny majízpravidla průběžně financované systémy so-ciálního pojištění, nebo plně kapitalizovanékvazipovinné systémy podnikových penzí.První systém sociálního důchodového pojiš-tění (pro dělnictvo) vznikl v Německu odroku 1891, jeho koncepce a konstrukce bylaale dosti jiná, než v dnešním Německu čitřeba Rakousku. Původní, skutečná bismarc-kovská koncepce financování dělnickéhostarobního pojištění byla fondově financo-vaná (FF), s významnou univerzální základnívýměrou, se státním univerzálním přídav-kem a zvláště starobní důchody byly velminízké. Také platilo, že důchod starobní jestdůchod invalidní, jen není třeba invalidituzkoumat - ještě dlouho poté, v Českosloven-sku od roku 1926.

Dnešní Německo má i nadále segmento-vané penzijní systémy, včetně penzí prostátní úředníky, financovaných z daní; dvahlavní systémy sociálního důchodovéhopojištění (dělnický a úřednický - v soukro-mém sektoru) jsou ale již sloučené do jed-noho systému. Zásadní odklon od fondové-ho financování byl v západním Německuučiněn počínaje rokem 1957 (Adenauerovareforma); zdůrazňuji to proto, že některéstudie uvádějí, že průběžný systém financo-vání fungoval od dob Bismarcka. A taképlatí, že základní pilíř konzervativního soci-álního modelu by mohl fungovat i dnesjako fondový systém. Přechod k průběžné-mu financování byl věcí ekonomické racio-nality v tehdejších podmínkách, samozřej-mě podmíněné i podstatným nárůstemúlohy státu v zemích s konzervativním mo-delem, jenž se projevil i vznikem koncepce„generační smlouvy“. K celkovému penzij-nímu systému ještě dodejme, že „druhým“

penzijním pilířem v těchto zemích jsou pod-nikové penze; v Německu ponejvíce pouzes „účetními rezervami“, nikoliv tedy plněkapitalizované ve smyslu soukromého po-jištění. A i v Německu mají solidární penzij-ní pilíř, nazývaný základním zabezpečením(Grundsicherung) - jde o speciální systémsociální pomoci pro seniory.

Sociálně demokratický penzijní modelobsahuje dnes univerzální sociální pojiště-ní, doplněné významným solidárním pilí-řem. V praxi konzervativní a sociálně de-mokratické systémy konvergují k univerzál-nímu sociálnímu pojištění, doplněnémupodnikovými penzemi a solidárním pilířem.

Neoliberální penzijní model byl původnědefinován jako kombinace pilíře povinnéhosoukromého spoření a solidárního pilíře.V praxi bylo vyvinuto několik metod „měk-kého“ (místo na „tvrdo“) povinného spoře-ní: opt-out (opce vstupu bez možnosti ná-vratu), auto-enrolment (automatické zahr-nutí do systému s omezenou možností vý-slovného odmítnutí), matching contributi-ons (příspěvek zaměstnavatele či státuk příspěvku účastníka). Základním problé-mem neoliberálních systémů je jejich režie,jednoduchým benchmarkem k těmto systé-mům je plně kapitalizovaný univerzálnísystém sociálního pojištění, ne průběžně fi-nancovaný systém veřejných penzí. Penzij-ní reformy ve více zemích vedly k plné čičástečné privatizaci veřejných penzí, s vel-kými fiskálními důsledky.

Koncept dětské penze nezapadá do žád-ného z uvedených základních sociálníchmodelů. Zamýšleli jsme se nad tím, zda bydětská penze nemohla být složkou jakéhosineomerkantilistického modelu, došli jsmeale k závěru, že je to nepatřičné již z toho dů-vodu, že nikde žádná dětská penze neexistu-je. Ani jako systém, ani jako pilíř. Čistě ideo-logicky vzato by dětská penze mohla zapa-dat do konzervativního sociálního modelu -protože právě tento model se výrazně odvo-lává na úlohu rodiny v sociálním zabezpeče-ní; v dávkových systémech se to ale zasetolik neprojevuje. To bychom mohli dětskoupenzi dát stejně dobře i do sociálně-demo-kratického sociálního modelu. Nezbýváproto nic jiného, než analyzovat argumenta-ci autorů projektu dětské penze, předevšímv Německu, bez ohledu na sociální modely.

Mezigenerační smlouva a dětskápenze

Nějaká sociální mezigenerační „smlou-va“ je obsažena ve všech sociálních mode-lech. V evropských sociálních státech (wel-fare states) je sociální smlouva primárně

smlouvou o veřejných penzích mezi věko-vými kohortami (Walker a kol., 1996). Redi-stribuce bohatství mezi generacemi je úče-lem mezigenerační smlouvy (Kreuter a kol.,2014).

Pojem mezigenerační smlouva bývázjednodušeně interpretován jako charakte-ristika průběžného systému, zavedenéhonapř. v západním Německu od roku 1957.Naproti tomu fondový systém bývá častocharakterizován tak, že důchody závisejí vý-hradně na příspěvcích klienta, přitom mezifondovými systémy jsou v praxi velké roz-díly v mezigenerační redistribuci. Nelze ig-norovat ani vliv válek, krizí a jiných (z po-hledu penzijních systémů) nahodilých udá-lostí. To nevylučuje jistou účelnost vznikupojmu generační či mezigenerační smlouvav souvislosti se západoněmeckou důchodo-vou reformou od roku 1957. Mohla to býtvýstižná, transparentní politická či ideolo-gická charakteristika této reformy. Zásadníotázkou ale dnes je, zda takto „vzniklá“ me-zigenerační smlouva je v dnešním Němec-ku zásadním problémem, který by měl býtřešen např. zavedením dětské penze.

Bez zajímavosti není to, že významnýmpodkladem pro Adenauerovu reformu byl„Schreiberův plán“, který zahrnoval pře-chod k průběžnému systému a podstatnézvýšení starobních důchodů zejména v děl-nickém důchodovém pojištění. Adenauerale neakceptoval např. Schreiberův návrhna přechod na univerzální sociální důcho-dové pojištění (i pro státní úředníky!); sjed-notily se „pouze“ podmínky v dělnickéma úřednickém systému sociálního pojištění.A neakceptoval také Schreiberův plán na za-vedení dětské penze, což měly být přídavkyna děti (do věku 20 let) stanovené procen-tem z příjmu živitele, financované příspěvkyosob starších 35 let - se sazbami z pracov-ních příjmů, diferencovanými podle rodin-ného stavu a počtu vyživovaných dětí (mužse 6 a více dětmi: sazba 0 %); vše zakompo-nováno do sociálního důchodového pojiště-ní (nikoliv tedy jako samostatné rodinné po-jištění). Schreiber pojímal svůj reformnínávrh jako třígenerační smlouvu, s „plný-mi“ důchody (po celoživotním zaměstnání) naúrovni 50 % hrubé mzdy (Schreiber, 1955),Adenauer prosadil dvougenerační smlouvus plnými důchody ve výši 70 % hrubé mzdy.

Sociální důchodové pojištění před Ade-nauerovou reformou bylo dávkově defino-vaným (DB) systémem, po ní také. Hlavnímrozdílem pro klienty bylo podstatné zvýšenídosavadních i nově přiznávaných důchodů,což úzce souviselo s tehdejším hospodář-ským zázrakem v západním Německu. I v ji-ných západních zemích se tehdy podstatněměnila celá hospodářská a sociální politika.

Různé produkty sociálního i soukroméhostarobního pojištění vedou k odlišné mezi-generační redistribuci. Pomineme-li mimo-řádné události, tak bychom mohli rámcověříci, že fondová příspěvkově definovaná(DC) penze bez daňových výhod nepřeroz-děluje napříč generacemi. „To je ale samoo sobě distribuční volbou. Podstatné je to,že rozhodnutí, že systém má být spíše fon-

Obrázek č. 1: Typologie základních sociálních modelů

Pramen: vlastní zpracování

Liberální model Neoliberální model

Konzervativní model Sociálně-demokratický model

Dobrovolnost

Povinnost

Selektivita

Univeralita



dový než průběžný, je nutně také rozhodnu-tím o mezigeneračním rozdělení příjmů.Někteří lidé z toho nevyhnutelně vyjdoulépe, jiní hůře“ (Barr, Diamond, 2008).

Modelově vzato byly původní systémy so-ciálního důchodového pojištění typu DB, bezindexace penzí, v podmínkách celkové stabi-lity cen. Nové systémy byly také typu DB, alejiž s indexací důchodů, v podmínkách systé-mového růstu spotřebitelských cen (např.„plíživá“ inflace). Starobní důchody se pod-statně zvýšily a začaly se vyplácet stále déle.Přitom výpočet důchodu v DB systému sev typickém případě odvíjel od („finálních“)výdělků v posledních letech před odchodemdo důchodu - to dříve řekněme příliš „neva-dilo“, kdežto v nových podmínkách rychlej-šího růstu reálných mezd to samo o soběvedlo k významnému růstu důchodů. Po ně-kolika desetiletích se v těchto směrech vý-razně změnila situace i v rozsahu redistribu-ce v rámci mezigenerační smlouvy. A k tomuvšemu ještě došlo k poklesu porodnosti.A začalo se znovu diskutovat o produktechsociálního starobního pojištění a o jejich pa-rametrech. Přispěla k tomu i globalizace eko-nomiky, rozmach soukromého penzijníhospoření v jeho různých podobách a takév různých penzijních pilířích.

V sociálním starobním pojištění došlov posledních dvou desetiletích k posílení po-jistných prvků, zejména vazby na výdělky čizaplacené pojistné. (Základní výměra důcho-du, např. v české podobě, je z tohoto pohle-du vysloveně archaická konstrukce.) Od „fi-nálních“ výdělků se přešlo k průměrnémuceloživotnímu výdělku - jde o základ, z něhožse vypočítává důchod v DB systému. A za to-hoto stavu je zásadní otázkou, jak koncipo-vat valorizaci důchodových nároků a inde-xaci již přiznaných důchodů. Právě v proble-matice valorizace a indexace se do značnémíry může skrývat problematika případnéaktualizace mezigenerační smlouvy. V těch-to souvislostech došlo i ke vzniku novýchproduktů veřejného penzijního pojištění:jsou jimi tzv. bodový systém a nefinanční(nocionální) příspěvkově definovaný (NDC)systém. V úvahu též přichází - minimálněmodelově - i návrat či přechod k fondovémusystému, a již typu FDB či FDC (F = finanční,fondový).

Německo má bodový systém od roku1992; jeho základním principem je to, že výšestarobního důchodu pojištěnce v danémroce (vždy od července) je dána součinemdvou hodnot: � počtu bodů, které pojištěnec „nasbíral“

v době pojištění, přitom 1 bod získá, kdyžjeho výdělek (z něhož platí pojistné) v da-ném roce je ve výši 100 % celostátníhoprůměrného výdělku (PM); pokud tedynapř. v roce 2014 měl mzdu ve výši 92 % PM,tak za tento rok dostane 0,92 bodu;

� hodnoty penzijního bodu, která je stano-vena zákonem (modelově podle vzorce).

Modelovou výhodou bodového systémuje integrace valorizace výdělků a indexacepřiznaných důchodů a i vysoká transparent-nost. Ve většině zemí OECD s DB systémemse dělá stoprocentní valorizace výdělků po-

jištěnců pro účely výpočtu důchodu a kom-binovaná indexace vyplácených důchodůpodle vývoje spotřebitelských cen a prů-měrných celostátních výdělků, což nenísystémově logické. Valorizace a indexacepodle vývoje PM - ve vztahu ke generačnísmlouvě - znamená, že ekonomicky aktivnígenerace se „dělí“ o růst životní úrovněs generací důchodců. Plátci pojistného by setakto „dělit“ nemuseli - mohli by razit tezi,že důchody by měly odpovídat mzdovéúrovni v době placení pojistného: valorizacei indexace by se mohla provádět pouzepodle vývoje spotřebitelských cen (popř.podle vývoje životních nákladů důchodců).Obecně řečeno, rozhodnutí je věcí veřejnévolby.

V ideálním bodovém systému sociálníhodůchodového pojištění by valorizace i inde-xace měla být prováděna podle vývoje no-minálního průměrného celostátního výděl-ku. Pro důchodce je to nejštědřejší varianta -z tohoto pohledu by šlo o ideální a transpa-rentní DB systém. Takový systém si ovšem(ani) Německo nemůže dovolit - již s ohle-dem na demografický vývoj. Průběžný sys-tém je navíc velmi citlivý na ekonomickývývoj, který se bezprostředně promítá v jehopříjmech a z tohoto pohledu je nutné mít re-zervní fond průběžného systému, popř.obecnější státní fond (jako např. v Norsku).

Německo modifikovalo bodový systémzavedením korekčních koeficientů, postup-ně snižujících úroveň důchodu oproti úrov-ni mezd. Obecně by stačil jeden korekčníkoeficient, Německo zavedlo postupně dvakorekční koeficienty - lze to vysvětlit jendílčí neoliberální tendencí, zavedením tzv.Riesterovy penze s příspěvkem klienta vevýši 4 % ze mzdy („měkká“ povinnost - ro-bustní státní dotace na klienta a v Německui na jeho děti). Politické reprezentace stano-vily strop pro budoucí růst sazeb pojistné-ho na sociální důchodové pojištění a taképro budoucí růst státních dotací tohotosystému. (Částečným odůvodněním těchtodotací je státní financování nepojistnýchprvků tohoto systému - např. náhradníchdob za dobu péče o malé dítě; za tuto péčise přidělují body.) To ovšem znamená, žekorekční koeficient, používaný při odvozeníhodnoty penzijního bodu v nastávajícímroce z hodnoty bodu ve stávajícím roce,v zásadě plně respektuje demografický a eko-nomický vývoj. To fakticky podstatně modi-fikuje německý bodový systém - do té míry, ženěmečtí vědci po reformě z roku 2001 změ-nili klasifikaci německého sociálního dů-chodového pojištění ze systému DB - na sys-tém DC (Schmähl, 2002).

Z analýzy penzijních sociálních modelůvíme, že obecně vzato může být dnešní veřej-ný pilíř s plnou vazbou penzí na výdělky finan-cován nejen průběžně, ale i fondově a takéjako průběžný systém s rezervním fondem(tj. kombinace průběžného a fondového finan-cování). Dlouhodobý výzkum této proble-matiky pod vedením expertů Světové bankydospěl mj. k doporučení, aby základním pen-zijním pilířem byl systém NDC s těmito dal-šími hlavními závěry (Holzmann a kol., 2012):

� Zřídit rezervní fond s cílem zaručit likvi-ditu.

� Přijmout explicitní stabilizační mecha-nismus s cílem garantovat solventnost.

� Vytvořit explicitní mechanismus pro sdí-lení systémového rizika dlouhověkosti.

Systémy NDC jsou nyní v období svéhodospívání, koncept byl zaveden do praxev řadě zemí, počínaje polovinou 90. let a klí-čové součásti systému NDC byly nedávnozavedeny v dalších zemích. Tento inovativníkoncept nefondových osobních účtů vzbu-dil velké naděje v době, kdy se svět zdál býtv patové situaci mezi drobnými reformamiskomírajících tradičních dávkově definova-ných systémů a zaváděním systémů fondo-vých osobních účtů (Holzmann a kol., 2012).

V obecné rovině by tedy neměly být zá-sadní problémy s aplikací NDC - moderníhosystému sociálního starobního pojištění:„jen“ je třeba patřičně nastavit uvedenémechanismy. Totéž by mělo platit i proNěmecko, s jeho bodovým systémem, kterýje velmi blízký systému NDC. Výše jsmeuvedli, že podle propočtů ifo Institutu „fis-kální přínos“ průměrného Němce, naroze-ného v roce 2000, do systému důchodové-ho pojištění činí 77 600 EUR. Tak tomuv modelu NDC být nemůže. A je otázkou,kde je chyba. Sinn (2013) uvádí, že jdeo diskontovanou hodnotu, s diskontní saz-bou 3,5 % ročně reálně. To samo o soběmůže být zásadní problém, protože z pohle-du seniorů je nepodkročitelnou mezí mítdůchod ze sociálního pojištění odvozenýz reálné mzdy, z níž platili pojistné. Tomu byodpovídala diskontní sazba 0 % ročně reál-ně. Pak je také otázkou, zda se obdobnýproblém neskrývá v extrapolaci dnešníhoněmeckého bodového systému s jeho ko-rekčními koeficienty, které byly faktickydosti měněny i z roku na rok. To neumímposoudit, v každém případě by ovšem mělstát zajistit, aby tyto penze minimálně od-povídaly reálné hodnotě zaplaceného po-jistného.

Schneider (2011) došel k závěru, že v Čes-ku máme vysokou míru mezigeneračníhopřerozdělování, na kterou doplácí mladé ge-nerace. Např. muži narození v roce 2008podle něho mohou očekávat, že do systémuodvedou trojnásobek (297 %) toho, co jimbude vyplaceno na důchodech; pro ženyplatí dvojnásobek (203 %). Schneider neuvá-dí metodiku výpočtu, takže nevíme, jak přišelk závěru o diskriminaci mladých v řádu troj-násobku a dvojnásobku; pouze z názvu jed-noho grafu vyplývá, že se používá diskonto-vání (výpočet čisté současné hodnoty pří-spěvků a penzí). MPSV se proti výpočtůmSchneidera tvrdě ohradilo. Kvalitu studieoznačilo za nízkou a značně zavádějící. Mi-nisterstvo uvádí relaci mezi zaplaceným po-jistným a starobními důchody formou vnitř-ního výnosového procenta, které je vyšší nežmodelově předpokládaná inflace (2 %), z če-hož plyne, že placení pojistného do stávající-ho průběžného systému je výnosnou „in-vesticí“ (MPSV, 2011). Demografická situacei prognóza v Česku je přitom jen o málo lepšínež v Německu. Soudím proto, že i německý



systém sociálního důchodového pojištění jedlouhodobě udržitelný a není třeba ho aničástečně nahrazovat soukromým penzijnímspořením - a již by toto spoření bylo povin-né „natvrdo“ či „naměkko“.

Mezigenerační smlouva, jako symbolickévyjádření obsahu průběžného systému, do-znala parametrických změn v důsledku de-mografického a ekonomického vývoje v mi-nulých letech a tyto změny lze očekávat i dobudoucna. Novým podmínkám daleko vícevyhovuje systém NDC jako moderní systémsociálního starobního pojištění, s mecha-nismy zajišujícími jeho stabilitu. Díky ex-pertům Světové banky je k dispozici i know-how přechodu k NDC. Není třeba se snažitkoncipovat třígenerační smlouvu, která byzahrnovala i dětskou penzi jako nový pen-zijní pilíř. Stejně tak není třeba zřizovat neo-liberální penzijní pilíř, postavený na princi-pu tvrdé či měkké povinnosti.

Ocenění péče o děti a rodinnápolitika

Součástí systémů sociálního důchodové-ho pojištění je standardně náhradní dobapojištění za dobu péče o (malé) děti: jedinouotázkou zde je, jak má být tato náhradnídoba konstruována a jak má být štědrá.A zde je samozřejmě i prostor pro sociálnípolitiku, nikoliv nutně však pro populačnípolitiku - i když se to špatně odděluje. Od-mítnout náhradní doby pojištění za péčio dítě nelze - v rámci konzervativního i soci-álně-demokratického sociálního modelu,protože oba tyto modely „pracují“ se sociál-ním pojištěním. Jediným „problémem“ zdemůže být to, že konzervativní model poten-ciálně zahrnuje nejen např. separátní zabez-pečení státních úředníků, ale i různé systé-my samotného sociálního pojištění, takžesystémů náhradních dob a podobných insti-tutů by mohlo či mělo být více. Moderní„konzervativci“ více či méně tíhnou k sociál-demokratismu, protože stále hůře mohouvysvětlovat, proč systém veřejného starob-ního zabezpečení nemá být univerzální.

Náhradní doba pojištění za péči o malédítě by mohla být omezena až na minimumcca 6 týdnů, pokud by kritériem byla „pra-covní neschopnost“ matky po porodu, danázdravotními hledisky. Modelově totiž rodič-ka-pojištěnka může nastoupit do zaměstnánířekněme po šestinedělí, jedině je třeba nějakzajistit možnost kojení po této době (pře-stávky na kojení jsou součástí legislativy).Tato extrémní, mezní varianta by ani nemu-sela vyžadovat existenci náhradní doby po-jištění za péči o novorozeně, pokud by sez nemocenské dávky platilo pojistné na dů-chodové pojištění. V zemích s placenou ma-teřskou dovolenou je dnes počet týdnů do-volené vyšší než 6, což je dáno i tím, že pra-covní neschopnost uvedeného typu modelo-vě zahrnuje i několik (např. 6) týdnů předočekávaným datem porodu. Evropská uniesměřuje k výplatě mateřské dávky ve výšiplné mzdy po dobu 18−20 týdnů. I to samoo sobě umožňuje obejít se bez náhradní

doby za péči o malé děti - ostatně konstrukč-ně jde spíše o dobu pracovní neschopnostimatky, než o péči o dítě. Praktické řešení podobu až 20 týdnů bude vždy brát zřetel nakonkrétní podobu sociálního důchodovéhoi nemocenského pojištění v dané zemi.

Nezbytně nutná (naléhavě potřebná) dobaindividuální péče o malé dítě v rodině trvádo věku 1−2 roky. Při troše velkorysosti tutodobu můžeme rovnou zaokrouhlit na 2 roky,což je v podstatě „norma“ EU. Z tohoto po-hledu se tak dostaneme k náhradní době po-jištění za dobu péče o dítě v délce 2 roky.A také k otázce, zda by neměla být honoro-vána péče o malé dítě do věku 2 let i těmmatkám či (anebo) otcům (popř. oběma na-jednou), kteří nejsou účastníky systému so-ciálního pojištění. A hned k tomu můžemedodat, že z převažujícího hlediska rodinné čipopulační politiky jsou daleko významnějšídávky pro rodiny s malými dětmi, než ná-hradní doba v důchodovém pojištění. Obec-něji můžeme konstatovat: „pro každou úro-veň rozpočtové podpory péče o děti je obec-nou otázkou pro tvůrce politiky, zda takovápodpora má mít formu příjmu v době po-skytování péče (což je často doba, kdy rodin-né zdroje jsou napjaté) nebo budoucího pří-jmu ve formě penze“ (Barr, Diamond, 2008).

V Německu má náhradní doba pojištěníza péči jednoduchou podobu, s přispěnímbodového systému sociálního starobníhopojištění: jeden rodič (zpravidla matka) mánárok na 3 body (2 body u dětí narozenýchpřed rokem 1992) navíc za každé dítě. V Čes-ku a ve Švédsku se započítávají za jednodítě až 4 roky náhradní doby pojištění. VeŠvédsku si žena se třemi dětmi může vzítplně placenou rodičovskou dovolenou podobu 4 let a navíc se jí do penze započtouimputované výdělky za 12 let (Marin, 2013).Ve Švédsku stát platí příspěvky za péčio malé děti v době této péče, částky se při-píší na konto rodiče v systému NDC a pení-ze se uloží do rezervního fondu NDC. U násse nic nepřevádí, ani neúčtuje. V Německujsou tyto výdaje sociálního důchodovéhopojištění uhrazovány ze státního rozpočtuv době výplaty důchodu. Jak vidíme, v růz-ných zemích se používají různé metody,s dosti různými dopady nejen na rodiče, alei na veřejné finance.

Koncepce projektu dětské penze jakozvláštní části dávky, vyplácené rodičům zavýchovu dětí, může být bez problému za-komponována do jakéhokoliv systému soci-álního starobního pojištění. Kvůli této dílčí„penzi“ se nemusí zřizovat nový penzijnípilíř. Co tedy vedlo Sinna či Werdinga k ná-vrhu na ustavení nového penzijního pilíře?Důvodem mohlo být to, že německé sociál-ní důchodové pojištění není univerzálnímpenzijním systémem, vedle toho zde existu-jí i další systémy konzervativního typu. Dět-ská penze totiž podle jejich návrhů má býtuniverzální dávkou; to ovšem nemusí zapa-dat do konzervativního penzijního modelu.Souvisejícím, obecnějším problémem jei to, že při jakémkoliv návrhu na paradigma-tickou penzijní reformu by měl být analyzo-ván celý stávající systém daného státu.

Německo má nemálo koncepčních pro-blémů ve stávajícím penzijním systému:mělo by si především ujasnit, zda chce i na-dále konzervativní sociální model (asi mů-žeme předpokládat, že ano). Jedním z vel-kých problémů jsou tamní podnikové pen-ze: souběžně totiž funguje pět institucio-nálních typů, aniž by se vědělo, k čemu je todobré (zřejmě se jen ví, proč a jak to vznik-lo). Z příspěvků do těchto systémů se ne-platí pojistné na sociální pojištění - mělo toskončit v roce 2008 (ale neskončilo), což jei na úkor sociálního důchodového pojištění.Německo má jedny z nejvyšších státníchsubvencí soukromého penzijního spořenína světě! Problémem - nejen z hlediskastátních subvencí - je i Riesterova penze,s níž Sinn i Werding počítají jako se zásad-ním penzijním pilířem pro bezdětné a málo-dětné rezidenty. Riesterova penze máv praxi nízké výnosy pro klienty a vysokénáklady započtené v produktech; zřejměi proto byla od roku 2014 zrušena povinnostkonverze naspořených peněz na doživotnídůchod. Mělo by se také vysvětlit německéspecifikum: paralelní existence podporydětí v rámci Riesterovy penze (typ měkképovinnosti) a v rámci povinného důchodo-vého pojištění, zvláště nyní po zavedení„mateřské penze“ od července 2014; ma-teřská penze (Mütterrente) je běžně použí-vané označení pro zvýšení ocenění péčeo děti z jednoho bodu na dva body u rodičedítěte, narozeného před rokem 1992.

Zásadní racionalizaci či reformu vyžadujei český penzijní systém. U veřejných penzíby reforma mohla být jednoduchá - popředchozí „malé“ důchodové reformě seod roku 2015 zjednodušily redukční hranicea odpovídající redukční koeficienty, takže jepoměrně snadno možný přechod na uni-verzální (rovný) důchod a moderní sociálnístarobní pojištění (NDC).

Ze zkušeností např. Francie a Švédska jezřejmé, že na porodnost a populaci má vlivrodinná politika jako celek. I zde můžemeanalogicky rozlišit čtyři sociální modely,omezíme se ale jen na několik základních in-formací. Německo se významně posunulood konzervativního modelu rodinné politikysměrem k sociálně demokratickému mode-lu. Morgan (2013) uvádí, že politiky na úsekupráce a rodin byly v posledních letech pře-kvapivě dynamické a expanzivní. Německo(a mj. i Nizozemsko a Velká Británie) inves-tovalo do péče o děti a přijalo další opatření,aby pomohlo rodičům dostat do rovnováhyplacenou práci a rodinu. Mezitím došlo ještěk dalším posunům uvedeným směrem - od1. 8. 2013 má rodič v Německu právo namísto v jeslích pro dítě od jednoho rokuvěku. I v Česku dochází ke změně politiky:mateřské školky, které byly ve velkém ruše-ny v 90. letech, se te� začínají obnovovata znovu stavět; od roku 2014 byla zavedenasleva na dani z příjmů pro „školkovné“.

Problematika ocenění péče o děti v penzij-ních systémech může být diskutována v sou-vislosti s rodinnou politikou té které země.Spíše však jde o problém genderové politiky,než o problém rodinné politiky. Ocenění péče

FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA I

Příloha

Přehledové, teoreticko-metodolo-gické a komparativní studieo sociálních politikách v zemíchEU, popř. OECD

V roce 2014 probíhala analýza způsobu zabezpečení osob, které sez důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu existujícího jižpřed 18. rokem věku nemohly soustavně připravovat k pracovnímuuplatnění a nemohou zajistit příjmy ekonomickou aktivitou.

V rámci analýzy se ukázalo, že existuje specifická skupina osob, kterénemohou být nikdy ekonomicky aktivní, což je může vyloučit z účasti nainvalidním pojištění, protože nesplní minimální dobu pojištění. Důležitéje, jak jim jsou zaručena jejich ústavou daná práva na přiměřené hmotnézabezpečení. V případě, že nárok na invalidní důchod mají, záleží na tom,v jaké výši. Nemají žádnou příjmovou historii, proto je otázkou, jakou výšizabezpečení lze v tomto ohledu považovat za přiměřenou. Výzkum protosrovnává právní rámec a způsob jejich zabezpečení v 18 vybranýchzemích EEA a současně i to, jak se stanovuje výše zabezpečení v případějejich migrace z dané země do jiné země EEA.

V devíti z těchto zemí mají osoby bez výdělečné činnosti, jejichž invali-dita vznikla před jejich 18. rokem, nárok na invalidní důchod, většinoujsou pro ně zmírněny podmínky nároku na důchod, je jim odpuštěnaminimální doba pojištění. Při určení výše invalidního důchodu se ve 4 ze-mích vychází z hodnoty minimálního důchodu, ve 2 je stanovena vládou,ve 2 se pak počítá standardně z příjmů ve výši průměrné mzdy, v 1 zemije jeho výše rovna průměrné mzdě. V ostatních zemích pak mají nárok nasociální dávky, jejichž výše je ve 3 případech odvozena od životního mini-ma, v 1 případě od průměrné mzdy, ve 3 případech stanovena paušálněa ve 2 se odvíjí od invalidního důchodu.

Výsledky projektu Souběh pracovních příjmů a výdělečné činnosti vevybraných světových zemích potvrdily, že plynulý odchod z ekonomickéaktivity zvyšuje ekonomickou nezávislost seniorů, přispívá k předávánízkušeností a dovedností mezi generacemi a delší ekonomická aktivitavede ke zvýšení příjmů veřejných rozpočtů. Vyšší účast osob v důchodo-vém věku na trhu práce přispívá i k dlouhodobé finanční udržitelnostidůchodového systému v ČR. Kombinace důchodu a výdělečné činnostiumožňuje plynulý přechod z ekonomické aktivity do neaktivity, někteříodborníci ji však považují za neoprávněnou výhodu, což se přechodněprojevilo i v daňových předpisech. Kritici tvrdili, že v zahraničí souběhběžný není. Situace v členských zemích EU a Rady Evropy je zpracovánav rámci databáze MISSOC, výzkum se proto zaměřil na úpravu v USA,v Latinské Americe, Japonsku a v jihovýchodní Asii.

V zemích, kde je základní důchodové zabezpečení poskytováno z pří-spěvkově definovaného schématu, je souběh výdělečné činnosti a pobí-rání starobního důchodu zcela uvolněn, a to i u předčasného důchodu.V řadě z nich se po přiznání důchodu již nehradí příspěvky na důchodo-vé zabezpečení. Tam, kde existují dávkově definovaná schémata (jakov ČR), existuje jak neomezený souběh důchodu a výdělečné činnosti, takjeho omezení nejrůznějšími podmínkami, přičemž regulace se navzájemliší a u jejich uplatnění nelze nalézt vazbu na další charakteristiky důcho-dového zabezpečení. Plná výplata důchodové dávky je nejčastěji podmí-něna určitou výší příjmu z výdělečné činnosti. Někde je pro získání náro-ku na důchod třeba ekonomickou činnost ukončit, ale po přiznání důcho-du již souběh není regulován. Jinde bývá možnost výdělku při pobíránídůchodu uvolňována s rostoucím věkem (Korea). Pobírání předčasnýchdůchodů v řadě zemí výdělečnou činnost zcela vylučuje (Argentina,Indie) nebo omezuje (USA), po překročení statutárního důchodovéhověku souběh s důchodem již omezen není. V zemích s omezením výdě-lečné činnosti při pobírání důchodu často pro předčasný důchod platípřísnější omezení (Japonsko). I v zemích s dávkově definovaným základ-ním důchodovým schématem však existují případy neomezeného sou-

běhu výdělečné činnosti s předčasným důchodem (Brazílie, Vietnam,Thajsko).

V několika zemích platí pro některé skupiny obyvatel odlišný režim,nejčastěji pro zaměstnance ve veřejném sektoru, centrálních státníchorgánech a tehdy, jsou-li zabezpečeni zvláštním schématem. Speciálníschémata většinou souběh nedovolují, např. v Uruguayi jim lze důchodvyplácet jen v některých odvětvích soukromého sektoru. OSVČ v zásaděpodléhají stejným pravidlům jako zaměstnanci v soukromé sféře.

Výzkum ukázal, že současná legislativní úprava souběhu výdělečnéčinnosti a výplaty starobního důchodu v ČR nijak nevybočuje.

Přehledové studie o společnýchsociálních agendách v zemích EU

Výzkum se zaměřil na analýzu věcného a právního vymezení statusuosoby se zdravotním postižením, osoby zdravotně znevýhodněné a způ-sobu zvýšené ochrany těchto osob na trhu práce v systému zaměstna-nosti v některých zemích EU a na monitoring změn v zahraničníchdůchodových systémech.

Analýza vymezení statusu osoby se zdravotním postižením, osobyzdravotně znevýhodněné a způsobu zvýšené ochrany těchto osob na trhupráce v systému zaměstnanosti v některých zemích EU měla popsat, jakjsou pro účely zaměstnanosti ve vybraných evropských zemích věcněa právně vymezeny okruhy osob se zdravotním postižením (OZP), kterýmje na trhu práce poskytována zvýšená pomoc a ochrana. Cílem bylo zjis-tit, kdo je pro účely politiky zaměstnanosti a zaměstnávání považován zaOZP, na základě jakých kritérií je OZP uznána, který orgán to posuzujea kdo o tom rozhoduje. Zkoumalo se, zda je zahraniční pojetí OZP v oblas-ti zaměstnanosti svébytná nebo zda se vychází z uznání za OZP v jinémsystému a zda existuje obdoba české kategorie osoby zdravotně znevý-hodněné. Součástí výstupů byl i přehled opatření a nástrojů na podporuzaměstnanosti OZP v daných zemích.

Systémy v daných zemích odrážejí různorodé přístupy. Zdravotnípostižení (ZP) pro účely pracovní integrace je pojímáno jako omezenímožností nebo schopností vykonávat pracovní či výdělečnou činnost,účastnit se pracovního života, participovat na životě ve společnosti, popř.zvládat záležitosti každodenního života v důsledku zhoršení zdravotníhostavu. Definice ZP, popř. OZP v oblasti zaměstnanosti někde vycházejí zespecifické legislativy týkající se OZP, jinde jsou součástí obecných práv-ních předpisů v oblasti zaměstnanosti nebo antidiskriminační legislativy.Někdy je ZP vázáno na přiznání invalidity, v Dánsku a Nizozemsku naopakformální definice ZP neexistuje. Obdoba kategorie osoby zdravotně zne-výhodněné, jak je pojímána v ČR, ve sledovaných zemích podle zjištěníneexistuje.

V procesech posuzování a hodnocení ZP pro účely politiky zaměstna-nosti existuje řada rozdílů. Bývají posuzovány dopady ZP na schopnostvykonávat pracovní nebo výdělečnou činnost nebo na možnost pracovníintegrace postižené osoby, popř. se hodnotí šířeji pojaté dopady na kaž-dodenní život. Někde se berou v úvahu čistě medicínské aspekty, jinde sedopady hodnotí i podle vzdělání, druhu vykonávané práce, rehabilitač-ních možností, možnosti získat nebo udržet si zaměstnání apod. Přihlíží sei k názorům, plánům a přáním postižené osoby. V některých systémechprovádějí posuzování a hodnocení pouze lékaři, v jiných multidisciplinár-ní týmy. Součástí hodnocení někde bývá i stanovení další profesní orien-tace a možného vývoje postižené osoby z hlediska pracovní integrace,popř. návrh opatření ke kompenzaci postižení.

Na podporu zaměstnávání OZP jsou zavedena různá opatření a nástro-je s cílem jednak umožňovat nebo usnadňovat postiženým osobám účastna pracovním životě a pomáhat jim získat nebo udržet si práci, jednakmotivovat zaměstnavatele k jejich zaměstnávání. Velký důraz bývá kladenna pracovní rehabilitaci.

Monitoring změn v zahraničních důchodových systémech průběžněhodnotil úpravy a reformní opatření v důchodových systémech různých,

Z výsledků výzkumu v roce 2014Vědecko-výzkumná činnost VÚPSV, v. v. i., v roce 2014 navazovala na předchozí výzkumné aktivity a v souladu se schvá-

leným materiálem „Dlouhodobý koncepční rozvoj VÚPSV, v. v. i., v letech 2011−2017“ probíhala v rámci projektů sou-

hrnného charakteru. S tematickým zaměřením výzkumu i získanými poznatky seznamuje následující text.

zejména členských zemích EU a OECD, a to včetně významných či zají-mavých aktivit mezinárodních institucí a organizací, z čehož čtvrtletněvznikaly informace o aktuálním dění. Soustředil se hlavně na vývoj a tren-dy v základním pilíři důchodových systémů a v druhém pilíři, v němž lec-kde došlo k významným změnám. Cílem zpracovaných informací byloposkytnout především základní přehled o aktuálním dění, případě dopl-něný o kontext.

Stárnutí populace i ekonomické problémy silně dopadají na důchodo-vé systémy, zejména z hlediska jejich finanční stability, dlouhodobé udr-žitelnosti i dostatečné úrovně zabezpečení ve stáří. Informace protozachycovaly přístupy sledovaných zemí a popisovaly různé typy prová-děných a navrhovaných opatření. Ta se týkají zvyšování důchodovéhověku, popř. jeho navázání na střední délku života, prodlužování dobypojištění, omezování možností předčasného odchodu do důchodu, pod-pory pracovní činnosti starších pracovníků včetně důchodců apod. Zvy-šují se příspěvkové sazby, mění se způsoby výpočtu dávek nebo valori-zací. Někde reformovali i pozůstalostní důchody a omezili či změnili jejichposkytování. Je snaha o předcházení chudobě v stáří. Úpravy se týkajíi osob s dlouhou dobou pojištění a osob vykonávajících namáhavá povo-lání, u nichž jde o možnost předčasného nebo dřívějšího odchodu dodůchodu, ale i o možnost prodloužení pracovní kariéry po období výkonunamáhavého povolání.

Protichůdné přístupy lze sledovat k druhému pilíři. Někde je příjmůmz druhého pilíře ve stáří přikládán velký význam, proto je podporován a jesnaha o zvýšení míry pokrytí tímto pilířem. Jinde je oslabován, i výrazně,např. přeměnou z povinného na nepovinný, možností z něj vystoupit,omezováním příspěvků apod.

Dlouhodobé sledování a hodnoce-ní procesu utváření ceny práce

Výzkum se zaměřil na uplatnění certifikované metodiky soustavnéhosledování nákladů práce v ČR v mezinárodním srovnání a monitoringnákladů práce v ČR, zemích EU a USA.

Uplatnění jednotné certifikované metodiky sledování nákladů prácea práce jako výrobního faktoru vycházelo ze smlouvy MPSV a VÚPSV, v. v. i.,z r. 2013 a z plánu její implementace. Návrh jednotné metodiky zpracovalVÚPSV v roce 2013 za finanční podpory TA ČR a následně ji MPSV certi-fikovalo. Metodika se opírá o sjednocení datových zdrojů ceny, množstvía efektivnosti vynakládané práce v ČR a v zahraničí a stanovuje algoritmyjejich zpracování. Cílem bylo vytvořit soubor klíčových dat a metod jejichzpracování jako základu pro jednotnou a vzájemně respektovanou inter-pretaci pro sociální dialog, hospodářskou a sociální politiku či podnika-telskou praxi.

Pro sledování nákladů v ČR se opírá o informace z pravidelných roč-ních šetření úplných nákladů práce ČSÚ. Mezinárodní komparace čerpáz čtyřletých zjišování nákladů práce (Labour costs) Eurostatu a z ročníchodhadů. Analýzy zdanění práce vycházejí z dat OECD, statistické řady„Taxing Wages“. Nevýhodou je, že ne všechny země EU jsou v OECD.Systém národních účtů (System of National Accounts) je východiskempro mezinárodní srovnání práce jako výrobního faktoru. Zejménav rámci zemí EU lze z dat Eurostatu získat podrobné, věcně i metodickysrovnatelné údaje. Z nich lze sestavit ukazatele podílu práce na nákla-dech a jednotkových nákladů práce v národní cenové hladině a v paritěkupní síly.

Protože procesy měnové a cenové konvergence k tradičním tržnímekonomikám nejsou v ČR dokončené a ukazatele podílu práce na nákla-dech a jednotkových nákladů práce nepostihují izolovaně peněžní ohod-nocení vykonané práce (promítají se i kurs národní měny, inflace a inflač-ní diferenciál, pohyb cenové hladiny, hospodářský cyklus), je využit úrov-ňový typ ukazatelů umožňující analyzovat skutečné relace a vliv jednotli-vých faktorů.

Certifikovaná metodika byla využita při zpracování monitoringu nákla-dů práce a její efektivnosti. Shrnula roztříštěná data za státy EU a za USAv oblastech nákladů práce a postavení práce v reprodukčním procesua zpracovala a) úroveň a pohyb nákladů práce z dat ČSÚ a Eurostatu,b) vývoj zdanění práce na straně zaměstnavatele a zaměstnance na zákla-dě kombinace údajů ČSÚ, Eurostatu a OECD, c) úroveň a pohyb podílupráce na nákladech v ČR a EU z dat národních účtů zveřejňovanýchEurostatem, d) pohyb jednotkových nákladů práce v národní a evropskécenové hladině podle standardu kupní síly (PPS) z údajů Eurostatua U. S. Department of commerce a e) analýzu vývoje jednotkových nákla-dů práce v ČR v národní a evropské cenové hladině.

Soustavné monitorování pohybu nákladů práce a postavení práce jakovýrobního faktoru provádí VÚPSV od r. 2005, přičemž od r. 2013 certifi-kovanou metodikou sběru dat a jejich zpracování. Zdánlivá neaktuálnostúdajů vyplývá ze zpoždění ČSÚ a Eurostatu.

Hodnocené období let 2007−2012 se v ČR dělí do dvou období:a) r. 2007, poslední rok konjunktury, b) r. 2008−2012 období hospodářskékrize.

Krize se v EU projevila většinou až ve II. pololetí 2008, v ČR byl rok 2008přechodným. Konjunkturu v ČR provázelo zvyšování zaměstnanosti,v letech 2007−2008 vzrostla o zhruba 1,6 % s nárůstem počtu zaměstnan-ců o 1,7 %. V r. 2007 byl nárůst zaměstnanosti o 1,9 %, vyšší než přírůs-tek produktivity práce. Uvolňování zaměstnanců začalo až v r. 2009.V letech 2009−2012 zaměstnanost klesla oproti r. 2008 o více než 3 %(pokles počtu zaměstnanců o 5 %, přírůstek OSVČ o 12 %). Klesla i v dal-ších zemích EU s výjimkou Belgie, Německa, Malty a Švédska a kromě ČRa Slovenska se týkala zaměstnanců a sebezaměstnaných. V ČR sev r. 2009 dostavil nejhlubší ekonomický propad (propad HDP v cenách 2005o 4,5 %), koncem roku se ukázaly známky oživení, které nastalo v r. 2010.Vývoj v r. 2011 se vrátil k deceleračnímu trendu, který skončil v roce 2012poklesem HDP o 1 %.

Situaci v EU komplikovaly začínající rozpočtová a bankovní krize. Roz-kolísanost hospodářského cyklu se se zhruba ročním odstupem promíta-la do nákladů práce a pozice práce v reprodukčním procesu (podíl nákla-dů práce a jednotkových nákladů práce). Rozkolísanost ukazatelů prácejako výrobního faktoru odrážela měnově kursové pohyby v zemích mimoEurozónu.

Vysoké tempo růstu nákladů práce v ČR během konjunktury kryla dor. 2006 vyšší dynamika produktivity práce, v r. 2007 náklady prácea zaměstnanost dosahovaly vyšší dynamiky než souhrnná produktivita.V krizových letech růst produktivity práce nekryl ani nižší přírůstky prů-měrných nákladů. Pohyb úplných nákladů práce v korunovém vyjádřenív té době odrážel strukturální změny v zaměstnanosti (propouštění méněkvalifikované a levnější pracovní síly a zachování zapracované, kvalifiko-vané, ovšem dražší), což se odrazilo v růstu průměrných nákladů prácena zaměstnance. Kolísání kursu národních měn mimo Eurozónu vč. Kčběhem krize se v ČR projevilo poklesem nákladů práce po přepočtu na EURv letech 2009 a 2012. Otázkou je však vliv změkčení kursu Kč na koncir. 2013, které ČNB hodlá udržet i v r. 2015 a částečně v r. 2016. Obdobínásledného zpevnění, resp. zreálnění české měny, zatím nelze odhad-nout.

V období ekonomické krize úplné náklady práce v ČR změnily svoji tradič-ní strukturu, v r. 2008 se podíl přímých nákladů zvýšil o 1 p. b., ze 70,5 %na 71,5 % s trendem mírného růstu v dalších letech (72,2 % v roce 2012).Česká definice mzdy jako odměny za práci se liší od obvyklého pojetí(mimo SR) jako ceny za udržení a rozvoj momentální a budoucí pracovnísíly, kdy mzda zohledňuje i sociální situaci zaměstnance a jeho rodiny, kte-ré v ČR řeší veřejné rozpočty, což umožňuje její o zhruba 5 % nižší úroveň.V krizových letech na strukturu nákladů práce působily protichůdné pro-cesy, snížení sazby pojistného pro případ nemoci a invalidity (-1 % mzdy)a náhrada mzdy při pracovní neschopnosti, jejíž výplata však v roce 2012nedosahovala ani 0,5 % vyplacených mezd. Tlak na zvyšování mezd odroku 2009 oslabily strach o zaměstnání a nižší zdanění práce zaměstnan-ců. Zaměstnavatelé v ČR na krizové signály ve II. pololetí 2008 reagovaliomezením sociálních požitků a ostatních sociálních výdajů, což platí i propersonální náklady, současně jim však vzrostly výdaje na propouštění.

Přibližování české cenové a výdělkové hladiny ke standardním propor-cím vnitřního jednotného evropského trhu bude dlouhodobé a podnikymají dostatek času eliminovat jeho nepříznivé dopady zvyšováním pro-duktivity práce.

Podíl sociálního a zdravotního pojištění placeného zaměstnavateli naúplných nákladech práce klesl z 25 % v r. 2007 na 24,7 % v r. 2012. Podílsociálního pojištění kompenzuje na straně zaměstnance nízká váha daněz příjmu, v průměru se pohybující mezi 11 % prům. výdělku v r. 2007 až12 % po r. 2011. V krizi se projevila nerovnováha mezi příjmy sociálníhoa zdravotního pojištění a zákonným plněním a vysoká citlivost obousystémů na cyklický vývoj ekonomiky, zvláště při poklesu zaměstnanostia vyšší četnosti odchodů do důchodu. V letech 2008−2012 vzrostl objemvyplacených mezd a platů o pouhých 2,5 %, ale inkaso sociálního pojiš-tění kleslo o 3,6 % při růstu výdajů o 20 %, výdaje zdravotního zabezpe-čení vzrostly o 15,3 % při prakticky polovičním přírůstku příjmů o 8,7 %.

Podíl práce na nákladech v přepočtu na pracovníka v ČR se v době kon-junktury snižoval na zhruba 21 % v r. 2007, v krizových letech rostl,v r. 2009 na úroveň 23,3 %, a po propouštění klesl na cca 22 % a je tak seSR nejnižší v rámci EU (zavedené tržní ekonomiky 33 % a více). Sníženízdanění práce má proto pro české podniky minimální dopad, ale zvýší

II FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA

Příloha

deficity veřejných rozpočtů. Nižší podíl práce na nákladech umožňujecenovou konkurenci nebo vyšší zisk a motivuje příliv zahraničního kapi-tálu. Nízká cena práce však může vést ke ztrátě kvalifikace pracovních sila konkurenceschopnosti.

České jednotkové náklady práce v národní cenové hladině se v obdobíkonjunktury i v prvních letech krize stabilizovaly kolem 50 %, tj. zhruba8 p. b. pod průměrem EU. V r. 2010 však začal jejich pomalý nárůst a rozdílse snížil na 7 p. b. České podniky tak mohou využívat podhodnocenéhoměnového kursu a nízké cenové hladiny v ČR. Dlouhodobě však docházík přibližování jednotkových nákladů práce v cenové hladině EU k jejich úrov-ni v cenové hladině ČR. V roce 2008 však jednotkové náklady práce v paritěkupní síly razantně vzrostly o 6 p. b. na 36,8 %, v důsledku souběhu vysokémíry inflace a pokračujícího zreálňování koruny. Paritní české jednotkovénáklady práce se od roku 2008 pohybují kolem 2/3 evropského průměru.

České jednotkové náklady práce po přepočtu na standard kupní síly EU(PPS) budou dále růst, čemuž se podniky mohou bránit produkcí sofisti-kovaného zboží a služeb s využitím kvalifikované práce. Nízká cena prácei politika levné Kč je však k náhradě práce kapitálem nestimuluje.

Pokles ekonomického výkonu se vzhledem k rigiditě pracovněprávníchvztahů a mezd odrazil v růstu jednotkových nákladů práce v celé EU,zatímco v USA si udržely v národní cenové hladině trend mírné decelera-ce. Pokles kursu EUR a posílení USD po r. 2008 přinesly růst cenové hla-diny USA ve srovnání s EU s relativním zdražováním americké práce.

České jednotkové náklady práce v evropské cenové hladině trvale patřímezi nejnižší v rámci EU, během konjunktury se v paritě kupní síly pohy-bovaly mírně nad polovinou průměrné úrovně EU, během krize díky jed-norázovému zvýšení české cenové hladiny v roce 2008 v důsledku fiskál-ní politiky vlády a apreciaci koruny vystoupily na zhruba 2/3 evropskéhoprůměru.

Ekonomická konvergence, nyní zbrzděná změkčením Kč ze strany ČNB,přinese českým podnikatelským subjektům nárůst paritních jednotkovýchnákladů a budou muset harmonizovat pohyby produktivity a ceny práce.Sociální partneři by při mzdových vyjednáváních měli přihlížet i k pohy-bu ceny práce a jejího využití v konkurenčních ekonomikách a k vývojicenové hladiny.

Dlouhodobé monitorování proble-matiky sociální diferenciace a mar-ginalizace, sociálního vyloučenía chudoby, stejně jako i vybranýchopatření, která napomáhají jejichpředcházení a omezení

V r. 2014 se výzkum zaměřil na chudobu, deprivaci a sociální vylouče-ní v ČR s důrazem na děti a domácnosti vychovávající děti, na subjektiv-ní a objektivní pohledy na příjmovou chudobu a materiální deprivaciseniorů a na vybrané aspekty péče o seniory z hlediska sociálního začle-ňování.

Výzkum Chudoba, deprivace a sociální vyloučení v ČR s důrazem naděti a domácnosti vychovávající děti ukázal jak pozitivní trendy, tak vznika prohlubování určitých specifických problémů. V ČR byla v r. 2014 mírarizika chudoby v evropském srovnání nejnižší (8,6 %, o 8 p. b. pod prů-měrem EU-28) a od r. 2011 znatelně poklesla. Míra rizika chudoby dětív roce 2011 byla také pod průměrem EU (11,3 %, o 9 p. b. nižší než prů-měr EU-28). Pokles rizika chudoby mezi lety 2008 až 2013 nastal u osobv domácnostech, které jím byly a nadále jsou ohroženější než ostatní(s nízkou pracovní intenzitou, nízkým vzděláním, nezaměstnaných).

Riziko chudoby je dáno souhrou více faktorů, zejména pozicí na trhupráce (vliv vzdělání, věku, zdravotního stavu, počtu dětí, úplnosti domác-nosti). V případě chudoby dětí je klíčové postavení jejich rodičů na trhupráce (a dále úroveň vzdělání domácnosti, neúplnost domácnosti a věknejmladšího dítěte). Proto je riziko chudoby koncentrované do méněpočetných kategorií populace, kde je však vysoké (domácnosti nezaměst-nané, neúplné s dětmi, se 4 a více dětmi a s nízkým vzděláním).

Roste problém tzv. „tvrdé chudoby“ (pokles příjmu domácností podúroveň životního minima po úhradě nákladů na bydlení), která postihujev ČR 11,5 % dětí, jejichž podíl narostl v posledních 3 letech o 3 p. b., nadprůměr zemí EU-28.

Efektivita transferů při eliminaci chudoby v populaci celkem je v ČRvýrazně nad průměrem zemí EU-28, ve srovnání s r. 2008 však poklesla

o 6 p. b, v důsledku omezení v oblasti sociálních dávek v období 2008−2012.Podíl osob v riziku chudoby nebo sociálního vyloučení poklesl od ro-ku 2008 do roku 2013 jen velice mírně - o 0,4 p. b. na 14,6 %, stejně jakomíra silné materiální deprivace (deprivace v 4 a více položkách z testova-ných 9 položek) z 6,8 % na 6,6 %.

Sonda do subjektivního vnímání chudoby a materiální deprivace rodi-nami vychovávajícími dítě ukázala, že tyto domácnosti sice vyvíjejís pomocí širší rodiny či přátel celou řadu inovativních strategií, umožňu-jících zajistit základní potřeby domácností, ale ne už náklady na vzdělánídětí, včetně dopravy do školy, účasti na volnočasových aktivitách, kteréděti rozvíjejí.

Projekt Příjmová chudoba a materiální deprivace seniorů: subjektivnía objektivní pohledy (Aneb je chudoba definičním znakem stáří?) zkou-mal příjmovou chudobu a materiální deprivaci ve vyšším věku. Výslednámonografie nejprve využívá dat výběrového šetření „Životní podmínky“- SILC za období 2008−2012 k představení „objektivní“ situace staršíchosob v ČR. Senioři a jejich domácnosti sice nepatří k nejvíce ohroženýmrizikem příjmové chudoby a materiální deprivace, existují však rizikovéfaktory, které přispívají k výraznému ohrožení určitých jedinců a skupinseniorů. Jde o průvodní znaky stárnutí, zejména o vyšší věk, osamělost,feminizaci. Výsledky zohledňují vývoj před, během a po globální ekono-mické krizi. Pozornost je věnována materiální deprivaci v přístupu ke kva-litnímu bydlení a rizika chudoby jsou hodnocena z pohledu tzv. reziduál-ního příjmu po odečtení nákladů na bydlení. V druhé části sekundárníanalýza dat z výběrového šetření „Spotřebitelé“ umožnila jejich rozborz pohledu subjektivní chudoby a materiální deprivace s důrazem na sou-vislosti mezi „stárnutím“ a „subjektivní chudobou“ jako determinantemkvality života. Subjektivní chudoba je lepším indikátorem materiálnídeprivace ve vyšším věku, ovlivňuje obecnou životní spokojenost měře-nou různými indikátory a negativně ovlivňuje vnímání aktuální životníetapy.

Třetí část je zaměřena na nástroje ke zvýšení finanční, resp. příjmovéjistoty ve vyšším věku, zejména v období přechodu do starobního důcho-du. Výsledky analýzy předdůchodů z hlediska délky pobírání a výšeměsíční úložky ukázaly, že systém je citlivý jak na přístup zaměstnavate-lů, tak na míru zhodnocení penzijních aktiv. Analýza doplňkového penzij-ního připojištění potvrdila, že se jedná o málo využívaný nástroj podporyživotní úrovně ve stáří s převahou spořících s méně rizikovými příjmy,který by byl v současné době využitelný pro ochranu před chudoboua materiální derivací u těch nejohroženějších skupin.

Při řešení projektu Vybrané aspekty péče o seniory z hlediska sociální-ho začleňování přinesly rešerše odborné literatury a programovýchdokumentů zaměřených na prevenci sociálního vyloučení několik stěžej-ních poznatků: � služby obecného zájmu včetně sociálních služeb je možné organizovat

ve spolupráci se soukromým sektorem nebo pověřit jejich poskytová-ním soukromé či veřejné podniky; stanovení povinností a cílů těchtoveřejných služeb včetně dohledu nad jejich plněním je úkolem veřej-ných orgánů na příslušné úrovni,

� sociální služby obecného zájmu jsou obecně poskytovány individuali-zovaným způsobem tak, aby mohly řešit potřeby ohrožených uživate-lů; řídí se zásadou solidarity a rovného přístupu; mohou být hospo-dářské či nehospodářské povahy, což je odvislé od způsobu jejichposkytování, organizace a financování jejich činnosti, nikoli od právní-ho statusu,

� v letech 2008−2013 klesl podíl osob starších 65 let ohrožených příjmo-vou chudobou (vyjádřenou hranicí 60 % mediánu ekvivalizovanéhodisponibilního příjmu) ze 7,4 % na 5,8 %,

� analýzy potvrdily kumulativní znevýhodnění, kdy vyšší věk zhoršujesituaci žen, jednočlenných domácností, osob s nižšími příjmy, v nájem-ním bydlení, s nižší možností akumulace volných prostředků, nižšímírou participace na trhu práce a osob v horším zdravotním stavu.Dosud nikdy neprovedený rozbor vybavenosti jednotlivých správních

obvodů obcí s rozšířenou působností (dále jen SO ORP) vybranými typyslužeb sociální péče zmapoval jejich dostupnost v těchto regionech. Roz-díly v jejich dostupnosti jsou výrazně vyšší než na území jednotlivýchokresů a krajů. Např. v 21 SO ORP (v 9,5 %) není k dispozici žádné místov domovech pro seniory, v 87 SO ORP (necelých 40 %) není k dispozicižádné místo v domovech se zvláštním režimem, v 93 SO ORP (více než 40 %)není k dispozici žádné místo v domovech pro osoby se zdravotním posti-žením, ve 3 SO ORP není žádnému občanovi poskytována pečovatelskáslužba a ambulantními službami je vybaven nejmenší počet SO ORP.Limitujícím prvkem rozvoje sociálních služeb v jednotlivých obcích je stá-vající dikce § 35, odst. 2 věty druhé zákona č. 128/2000 Sb., o obcích(obecní zřízení), v platném znění. Ani při realizaci střednědobých plánů

FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA III

Příloha

nebyly tyto rozdíly odstraněny. Jednotliví poskytovatelé závislí na nená-rokových dotacích z veřejných zdrojů totiž nerozšiřují nabídku svých slu-žeb. Přenesení poskytování dotací na kraje zřejmě nepřispěje k odstraně-ní těchto problémů, což lze posoudit a porovnat až po cca 3−5 letech.

Dlouhodobé sledování a hodnoce-ní faktorů, které způsobují nerov-nováhy na trhu práce a hodnoceníopatření, která tyto nerovnováhyodstraňují

Výzkum se v roce 2014 soustředil na reformu veřejných služeb zaměst-nanosti v ČR, odhad rozsahu nelegální práce v ČR a její dopady na veřejnérozpočty, analýzu kvalifikačních potřeb zaměstnavatelů Moravskoslezské-ho kraje pro účely cílení rekvalifikačních kursů a na analýzu dopadů dílčíchopatření v oblasti zaměstnanosti a jejich dopad na trh práce v ČR.

Cílem projektu Reforma veřejných služeb zaměstnanosti v ČR je vytvo-řit metodický nástroj „Metodika postupů ve veřejných službách zaměst-nanosti“ k zajištění jejich efektivního výkonu. Po analýze odborné litera-tury a zahraničních zkušeností byla s cílem získat poznatky pracovníků ÚPČR využita primární data z šetření „Metodika individuální a komplexnípráce s klienty ÚP ČR“ provedeného GŘ ÚP ČR v letech 2013−2015. Res-pondenti zodpovídali otázky přes webové rozhraní, zjištění pak byla dis-kutována a verifikována s odbornými pracovníky ÚP ČR. Současně pro-bíhal sběr poznatků o fungování a příčinách nefungování veřejných slu-žeb zaměstnanosti v ČR, dopadech jejich reformy a hodnocení průběhu,efektů a dosažení jejích cílů formou hloubkových rozhovorů s vybranýmiexperty, zástupci veřejné správy, sociálních partnerů a také formou fokus-ních skupin s vybranými pracovníky ÚP a odborníky ze všech 14 krajů.Hlavním cílem fokusních skupin bylo diskutovat s nimi jejich názory napotřebné úpravy současného a nastavení budoucího stavu. Využity bylyi poznatky z konference „Úloha ministerstev práce a veřejných služebzaměstnanosti: výzvy a reformy v České republice a v zahraničí“ organi-zované VÚPSV., v. v. i., za podpory ILO, na níž experti z ILO, Rakouskaa Německa představili praktické zkušenosti s nastavením a fungovánímtěchto služeb.

Zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změněsouvisejících zákonů, byl k 1. dubnu 2011 zřízen ÚP ČR jako samostatnáorganizační složka státu s celostátní působností, v čele s generálním ředi-telem, organizačně členěná na generální ředitelství a krajské pobočkys kontaktními pracovišti. Reforma přinesla řadu problémů ve fungovánísystému a nepřinesla plánované zvýšení jeho efektivity. Její podoba, způ-sob provedení a dopady jsou celkově hodnoceny výrazně negativně, a tojak ze strany expertů, tak pracovníků ÚP. V jejím důsledku došlo ke ztíže-ní podmínek pro výkon a poskytování služeb zaměstnanosti. Po přenese-ní agendy výplaty nepojistných sociálních dávek na ÚP ČR v r. 2012 se ÚPstaly především výplatními místy na úkor činností, pro něž byly ÚPpůvodně zřízeny, a pomoc nezaměstnaným v návratu na trh práce sedostala do pozadí. K hlavním negativům reformy tak patří nekoncep-čnost, rozpor mezi deklarovanými cíli a skutečným stavem, rozpad fun-gujícího systému, chybné zaměření, nedostatečné personální, materiálnía prostorové zabezpečení organizačních změn, ztráta základního posláníveřejných služeb zaměstnanosti, ztráta akceschopnosti aktivní politikyzaměstnanosti (APZ), vytěsnění agendy zaměstnanosti agendou nepo-jistných dávek.

Vzniklý stav podle expertů vyžaduje změnu. MPSV by mělo mít kon-cepční, strategickou a legislativní roli. Pozice GŘ ÚP ČR se musí upevnit,jeho zodpovědností musí být dosažení vymezených cílů. Řízení a odmě-ňování by mělo probíhat na základě jejich plnění. Ztracenou akceschop-nost ÚP je nutné obnovit, aby poskytovaly služby pro nezaměstnané,pomáhaly jim v návratu na trh práce a poskytovaly servis trhu práce.Alespoň částečně by měla být zpět na obce převedena agenda nepojist-ných sociálních dávek (rozhodovací a kontrolní funkce). Kvůli operativ-nosti je třeba vrátit rozhodování o APZ na regionální úroveň, ÚP takémusí spolupracovat v sítích s ostatními partnery na trhu práce.

Nelegální práce, resp. nehlášená práce je významným prvkem národníekonomiky a součástí tržních vztahů. Sice vytváří hodnoty, přispívá k růstunárodního bohatství, narušuje však přerozdělovací procesy a národní fis-kální politiku. Jako nekalá konkurence deformuje cenovou strukturu. Jejíprovozovatelé bezplatně využívají společenskou infrastrukturu, což zvyšujedaňové zatížení legálně působících subjektů a prohlubuje sociální napětí.

Nelegální zaměstnávání je vzhledem k jeho komplikovanosti a složité-mu pojmovému uchopení nejen v ČR málo zmapované. V rámci projektubyly shrnuty výsledky dřívějších prací a nadnárodních metodik, formulo-váno ekonomické a právní vymezení nelegální práce, odhadnut rozsahnelegální práce a její negativní dopady na veřejné rozpočty. K odhadurozsahu nelegální práce byly využity: výstupy šetření daňových únikůprovedených CERGE v letech 2000, 2002 a 2004 a navazující analýzya prognózy práce na černo, odhady neevidované, resp. nehlášené prácev rámci soustavy národních účtů zpracované podle metodiky ESA 95,resp. ESA 2010; data statistiky práce, konkrétně rozdíl mezi výběrovýmšetřením pracovních sil a podnikovou statistikou zaměstnanosti; odhadynelegálního výkonu práce imigranty; výstupy dílčího šetření Generálníhofinančního ředitelství o daních z příjmu fyzických osob odváděných podle§ 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů; názory expertů regionálníchpoboček ÚP ČR; případy nelegální práce zjištěné SÚIP.

Odhad nelegální práce převzal data o počtu pracovníků v neohláše-ných pracovních aktivitách a provedl jejich přepočet na plnou pracovnídobu; upravil údaje o přepočtených stavech na plnou pracovní dobu napřepočtené stavy podle nehlášené práce na základě daňového šetřenínebo daňových, resp. pojistných kalkulací.

Kalkulace dopadů nelegální práce na veřejné rozpočty zohledňovala od-had přepočtených osob, průměrný měsíční hrubý výdělek ve výši 25 000 Kč,daň z příjmu dle dekompozice rozdílu průměrného hrubého a čistéhovýdělku, sazby sociálního a zdravotního pojištění (bez II. důchodovéhopilíře) a strukturu daňového zatížení konkrétních pracovních výkonů.

Rozsah nelegální práce lze odhadovat ve výši 670 tis. přepočtenýchosob po redukci na nehlášenou a tím nedaněnou práci (z toho cizinců za-městnaných na černo a sebezaměstnaných je zhruba 75 tis. přepočtenýchosob). Roční příjem veřejných rozpočtů je tak nižší o zhruba 120 mld. Kč,z toho na cizince připadá kolem 12 mld. Kč, tj. 10 %.

Z titulu nelegální práce se navíc každý rok zvyšují výdaje státního roz-počtu až o 3 mld. Kč díky neoprávněným výplatám nepojistných sociál-ních dávek a podpor v nezaměstnanosti. Z přerozdělení daňového výno-su plyne více než 2,5 mld. Kč zdravotním pojišovnám za osoby zdánlivěbez příjmu, za které platí pojištění stát.

Při analýze kvalifikačních potřeb zaměstnavatelů Moravskoslezskéhokraje pro účely cílení rekvalifikačních kursů byl využit regionální modelpro predikování vzdělanostních potřeb vyvinutý ve VÚPSV, v. v. i., jenžpopisuje pracovní trh z hlediska příslušnosti k definovaným zaměstnanec-kým a vzdělanostním skupinám a vývoj vztahů mezi těmito skupinami. Přiodhadu poměrů na trhu práce v tomto kraji a v ČR v letech 2014−2018byly použity zákonitosti hospodářského vývoje od roku 2000.

Základní byl odhad budoucí poptávky (náhradní, expanzní a substituč-ní) po práci v příštích pěti letech. Poptávka po práci se porovnávalas nabídkou práce. Modelování předpokládá ideální mobilitu na trhu práce(volná místa jsou obsazována absolventy bez ohledu na jejich bydliště,schopnosti a zájem). Využita byla data z Výběrového šetření pracovníchsil (ČSÚ), odhad počtu absolventů škol (MŠMT), makroekonomickýodhad vývoje ČR (MFČR) za období 2000−2013.

Každá skupina zaměstnání a vzdělání je charakterizována zaměstnanec-kým či vzdělanostním složením, věkovou strukturou, sektorovým slože-ním, úrovní vzdělání, mírou nezaměstnanosti, počtem nezaměstnanýchv daném klastru. Analýza se doplňuje odhadem náhradní a expanznípoptávky a počtu nových míst v období 2015−2018. Pro skupiny vzděláníje navíc uvedena informace charakterizující šanci na získání zaměstnánísloužící i jako informace o dosažitelnosti vhodně vyškoleného zaměst-nance. Šance na získání zaměstnání je popsána slovně (od nejhorší ponejlepší). Popsané charakteristiky jsou doplněny komentářem o vývojizaměstnanosti v klastru a dalšími odpovídajícími údaji.

Analýza dopadů dílčích opatření v oblasti zaměstnanosti a jejichdopad na trh práce v ČR měla popsat dopady směrnice GŘ č. 19/2012 -Postup a pokyny k realizaci politiky zahraniční zaměstnanosti, jejímžcílem byla ochrana pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání z ČRa sjednocení postupu pracoviš ÚP ČR při vydávání a prodlužování povo-lení k zaměstnání pracovním migrantům. Byla využita statistická datao zahraniční zaměstnanosti a výsledky elektronického dotazníkového šet-ření na ÚP, doplněné strukturovanými rozhovory s vybranými pracovní-ky ÚP ČR. Pro zpracování analýzy chyběla statistická data, která MPSVa ÚP ČR přestaly sbírat v roce 2012 po přechodu na nový informačnísystém, který sběr dat o cizincích neumožňoval. Za roky 2012 a 2013 bylyproto využity jen odhady vycházející z dat systémů OKpráce a AIS a z hlá-šení ÚP ČR předávaných MPSV. Směrnice sama kritéria pro vyhodnocenídopadu na trh práce ČR neobsahovala. Její zavedení bylo složkami ÚP ČRvnímáno jako spíše opodstatněné, vedené snahou o snížení nezaměstna-nosti.

IV FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA

Příloha

Pro administraci a evidenci jednotlivých opatření GŘ č. 19/2012 nebylyrelevantní nástroje, příprava složek ÚP ČR ani dostatek interních kapacit.Nejčastěji byla pociována personální poddimenzovanost a nedostatečnámožnost proškolení pracovníků. Hlavní cíl směrnice byl dle analýzy čás-tečně naplněn, i když ochranu pracovních míst pro uchazeče o zaměstná-ní zajišovala pracoviště ÚP již předtím. Spíše odradila některé zaměst-navatele od zaměstnávání cizinců z třetích zemí, místo nich zaměstnávaliobčany EU/EHP. Cizinci proto začali více žádat o trvalý pobyt nebo měnilisvůj status na živnostníky, družstevníky nebo společníky.

Dopad směrnice na trh práce byl nevýznamný. Podle statistik již odkonce r. 2008 klesal počet zaměstnávaných cizinců s povolením k zaměst-nání. Cizincům se zhoršily podmínky pro získání povolení k zaměstnání,což je od hledání práce v ČR neodradilo. Směrnice mohla mít negativnídopad na zaměstnavatele ve zpracovatelském průmyslu, stavebnictvía zemědělství, jimž přinesla i zvýšenou administrativu a nepružný systémzískávání cizinců na sezonní práce.

Monitorování procesů migracea politik integrace cizinců na trhupráce a ve společnosti

V r. 2014 se výzkum koncentroval na indikátory integrace cizinců z tře-tích zemí v ČR a začlenění ruské komunity do většinové společnosti,monitoring kvantitativních a kvalitativních indikátorů integrace cizincůz třetích zemí v ČR s důrazem na problematiku slučování rodin a čerpá-ní sociálních dávek, na služby center pro integraci cizinců z třetích zemí,průzkum veřejného mínění cizinců z třetích zemí o otázkách integracea jejich náhledů na majoritní společnost a život v ní a na ekonomický pří-nos pracovních imigrantů.

Cílem projektu Indikátory integrace cizinců z třetích zemí v ČR a začle-nění ruské komunity do většinové společnosti je monitorovat, aktualizo-vat a zpřesňovat zvolené indikátory integrace cizinců z třetích zemí v ČR.Půlroční aktualizace kvantitativních ukazatelů zahrnuje základní, analytic-ké a srovnávací ukazatele v oblastech: pobytové a demografické charak-teristiky, zaměstnanost a trh práce, vzdělávání vč. jazykové přípravya sociální začlenění; roční aktualizace kvalitativních indikátorů zejménanázory a postoje české veřejnosti k cizincům žijícím na českém území.Jako zdroje slouží údaje státní sféry a dotazníková empirická šetření. Sle-duje se i integrace ruské komunity do české společnosti na základě ana-lýzy dostupných dat, dotazníkových šetření a vlastních šetření s odborní-ky i příslušníky ruské komunity. V r. 2014 vznikly tyto výstupy: a) aktuali-zovaná, zpřesněná a doplněná „Soustava kvantitativních ukazatelů moni-torující integraci cizinců z třetích zemí“ s údaji do 30. 6. 2014, b) policypaper pro zadavatele projektu s analýzou vývoje hlavních integračníchukazatelů v daném období, c) dílčí výstupy ke studii o ruské subpopulaciv ČR, zejména analýza statistických údajů o ruské komunitě v porovnánís údaji za cizince celkem (CTZ), ukrajinskou a vietnamskou populaci. Ana-lyzovány byly: pobytové charakteristiky, získání českého občanství, účelypobytu, výdělečná a podnikatelská činnost, sociálně demografické údaje,teritoriální rozmístění na území ČR, vzdělávání v českých vzdělávacíchinstitucích a pobírání sociálních dávek v systému SSP. K analýze patříi podrobnější data o podnikatelských aktivitách ruské minority v ČR, roz-bor vybraných sociologických šetření a stručná informace o poznatcícho ruské komunitě v médiích.

Z vývoje indikátorů vyplynulo, že a) nadále se snižuje celkový početcizinců z třetích zemí legálně pobývajících v ČR, i když méně než v uply-nulých letech, k červnu 2014 jich bylo 266 400, cca o 1000 méně než kon-cem r. 2013, b) pokles je diferencovaný podle země původu, o více než3 % se naopak zvýšila imigrace z Ruské federace, c) výrazně rostou trva-lé pobyty, k 30. 6. 2014 mělo status trvalého imigranta v ČR 170 636 osobz třetích zemí, d) ze tří v ČR nejzastoupenějších komunit má trvalý pobyttéměř 80 % Vietnamců (45 241 osob), téměř 70 % (71 781 osob) Ukrajin-ců a více než polovina Rusů (18 223 osob), e) cizinci stále více uvádějí jakodůvod svého pobytu v ČR jiné než výdělečně-ekonomické důvody, zejmé-na sloučení rodiny, studium, humanitární důvody.

Monitoring kvantitativních a kvalitativních indikátorů integrace cizin-ců z třetích zemí v ČR s důrazem na problematiku slučování rodin a čer-pání sociálních dávek se soustředil na půlroční aktualizaci ukazatelů, ježzahrnovala analytické a srovnávací ukazatele i vybrané charakteristikyekonomiky, pomocí empirických šetření byly aktualizovány názorya postoje cizinců z třetích zemí na společnost a život v ČR a také postojemajoritní společnosti k zde žijícím cizincům. Sledováno bylo slučování

rodin a čerpání dávek SSP cizinci z třetích zemí, a to analýzou dostupnýchstatistických dat, sondážním šetřením a formou workshopu pro odbor-nou veřejnost. Vznikly výstupy a) aktualizovaná, zpřesněná a doplněná„Soustava kvantitativních ukazatelů monitorující integraci cizinců z tře-tích zemí“ (data od 31. 12. 2004 do 31. 12. 2013), b) policy paper pro zada-vatele projektu s analýzou vývoje hlavních integračních procesů, c) inter-ní monografie „Slučování rodin cizinců z třetích zemí na českém územía čerpání sociálních dávek“, d) průběžná závěrečná monitorovací zprávao průběhu řešení projektu.

Ukázalo se, že a) počet cizinců z třetích zemí žijících v ČR klesá, na koncir. 2013 267 404 osob, cca o 3 % méně než koncem r. 2012 a o 8 % méněnež koncem r. 2008, b) téměř dvě pětiny tvoří občané Ukrajiny, více nežpětinu Vietnamu a 15 % občané Ruska, dále následují lidé z bývalýchpostsovětských republik a z Asie (Čína), c) nejvíce poklesl počet Ukrajin-ců (15 % za 3 roky), u Vietnamců kolísá kolem stejné úrovně, u Rusů je odr. 2011 patrný pozvolný nárůst, d) stoupá počet těch, kteří v ČR získa-li trvalý pobyt (ke konci r. 170 636 osob), z Vietnamců 76,4 %, Ukrajinců65,2 % a Rusů 51,5 %, e) v posledních 5 letech se výrazně změnily dekla-rované účely pobytu cizinců ze třetích zemí v ČR (zaměstnání z 85 %v r. 2008 na 53 % v r. 2013 a víc než dvojnásobný nárůst rodinných důvo-dů), f) rostou výdaje na dávky SSP pobírané cizinci ze třetích zemí (zejmé-na na příspěvek na bydlení) a současně i počet jejich příjemců.

Cílem projektu Jak slouží centra pro integraci cizinců z třetích zemí?bylo zjistit poptávku po asistenčních službách pro cizince z třetích zemí zestrany Ukrajinců, Vietnamců a Rusů a současně jejich nabídku neziskový-mi a nevládními organizacemi působícími na území hl. města Prahy.Výsledky empirického dotazníkového šetření postojů a názorů cizinců by-ly obohaceny o výpovědi klientů Integračního centra Praha o. p. s. (ICP).K výstupům projektu patří i návrh vhodných opatření ke zkvalitnění těch-to služeb. K definici asistenčních služeb pro tuto skupinu byla využitadefinice asistenčních služeb z projektu „Kontinuální sledování bariér inte-grace cizinců z třetích zemí se zřetelem na činnost asistenčních služeb“.Rozhovorů se anonymně účastnili klienti ICP, při nichž byly zkoumányjejich zkušenosti s organizacemi poskytujícími bezplatnou pomoc cizin-cům, a důvody a bariéry, proč je nevyužívají. Hledaly se příčiny jejichneinformovanosti o nabízených službách a příčiny nedůvěry k nim, zkou-mány byly i formy poskytování odborné pomoci a poradenství či důvěracizinců ve streetwork. Zájem byl i o jejich starosti či obtíže či orientaci vevybraných oblastech života v ČR. Zkoumal se i přístup cizinců k interne-tu, znalost češtiny a přístup ke kursům českého jazyka, účast na zdravot-ním pojištění a využívání zdravotní péče a prevence.

Cizinci měli velmi nízké povědomí o existenci pro ně určených bez-platných služeb a o tom, kde je poskytují. Využilo je celkem 12 % respon-dentů, nejčastěji při hledání práce a zaměstnání. O službách se nejčastě-ji dozvídali ze svých sociálních sítí. Pokud je využili, většina se o zkuše-nosti podělila s dalšími. Nepotvrdilo se, že by k řešení stejného problémuvyužívali služeb více organizací. Hlavním důvodem nevyužívání služebbyla neinformovanost jak o službách, tak o je poskytujících organizacích.Cizinci preferují spíše neoficiální cesty, což ovlivňuje i jejich integraci.Pozitivní vliv tak může mít dobrá zkušenost s nabízenými službami, šíře-ní informací prostřednictvím streetwork a důvěra cizinců v tuto formupomoci.

Cizinci se o pomoc obracejí kvůli jazykovým znalostem, práci a poby-tovému statusu. I přes snížení role neoficiálních zprostředkovatelů nelzeočekávat, že by jejich negativní vliv na proces integrace cizinců s jazyko-vou bariérou či zaměstnance pracovních agentur izolovaných od infor-mací zcela ustal. Jako rizikový faktor jejich integrace se jeví i stávající kon-strukce komerčního zdravotního pojištění s omezeným nárokem na čer-pání prostředků z pojistky v případě pojistné události pro určité pojištěn-ce. Rizikem je i to, že mnoho z nich nenavštěvuje lékaře.

Průzkum veřejného mínění cizinců z třetích zemí o otázkách integracea jejich náhledů na majoritní společnost a život v ní měl zjistit jejich názo-ry a postoje k integraci do české majoritní společnosti na základě analýzysubjektivního vnímání a hodnocení vztahu k majoritní společnosti a defi-novat ty interakce, které ovlivňují postoje a názory na majoritu a ochotuse integrovat. Analýza výsledků kvantitativního výzkumného šetřeníumožní poznat vztahy, názory a postoje vybraných skupin cizinců k majo-ritní společnosti, jejímu charakteru a specifikům, a to, co kladně či nega-tivně ovlivňuje motivaci k integraci. Zjištění možní formulovat doporuče-ní a opatření k zvýšení sociální koheze a zaměření, nastavení a vhodnémetodiky integračních aktivit v rámci integrační politiky i regionálníchkoncepcí.

Nejprve byly pro zacílení výzkumu zmapovány dostupné materiályk problematice vývoje koncepce integrace cizinců v ČR a pohyby sledo-vaných skupin (Ukrajina, Vietnam, Rusko), co se týče imigrace do ČR

FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA V

Příloha

a sociodemografického rozložení v ČR, což posloužilo k specifikaci kvót-ního výběru zkoumaného vzorku dotazníkového šetření. Analýza dostup-ných zdrojů o zkoumání vztahů majoritních společností s minoritami imi-grantů včetně průzkumů veřejného mínění pomohla při upřesnění zacíle-ní dotazníkového šetření, kdy byly určeny indikátory a vytvořen dotazníkpro sběr dat. Terénní šetření proběhne v 6 velkých městech ČR na zkou-maném souboru 720 respondentů v 1. čtvrtletí r. 2015.

Cílem monografie Ekonomický přínos pracovních imigrantů bylo zjis-tit, zda je možné řešit problémy aktuálního a budoucího demografickéhovývoje v ČR prostřednictvím pracovní imigrace. Demografický vývojv letech 1991−2011 zaznamenal pokles porodnosti i úmrtnosti, což pove-de k růstu průměrného věku populace. V ČR bude do r. 2100 podle pro-gnózy ČSÚ díky nízké míře plodnosti trvat s krátkým plusovým výkyvemdlouhé období populačního úbytku, během 21. století cca o 2,8 mil. osob.Změnu struktury společnosti, růst indexu ekonomického zatížení a popu-lační pokles je možné ovlivnit migrační politikou.

Analýza ekonomických aktivit cizinců v ČR podle dat VŠPS ukázala, žese strategie a způsoby participace jednotlivých cizinců na trhu práce liší,i v závislosti na zemi původu. Vyšší tendence k podnikání je patrnáu cizinců pocházejících z Ruska a Ukrajiny. Participace imigrantů na trhupráce má výrazné prvky etnického a rodinného byznysu, většinu tvořípodnikatelé bez zaměstnanců s pomáhajícími rodinnými příslušníky (20 %).Podle statistického šetření CZ-SILC zachycujícího zejména imigranty vyu-žívají domácnosti cizinců sociální systém v nižší míře než průměrné českédomácnosti, zejména díky nižšímu věku, převažující věkové kategorii18−45 let, většímu zastoupení bezdětných domácností a většímu spojenístatusu imigranta s ekonomickou aktivitou než u českých domácností.Tato statistika bohužel nedává příliš informací o četnosti a charakteristicedruhé a dalších generacích imigrantů.

Zkoumání migrace jako způsobu náhrady úbytku populace a specifickypodílu osob v produktivním věku ukázalo, že jí lze do jisté míry kompen-zovat celkový úbytek obyvatelstva, ale ne rostoucí podíl seniorské složkypopulace. Monografie ukazuje makroekonomické modely pracující s fak-torem pracovní migrace, popisuje jejich konstrukci, předpoklady jejichfungování apod. Závěrem je uveden příklad aplikace politiky pracovnímigrace do důchodového systému s využitím simulačního modelu.

Hodnocení politiky sociálních slu-žeb v širší perspektivě

V r. 2014 se výzkum věnoval vyhodnocení existujících domácíchvýzkumů a dat v oblasti bezdomovectví a návrhu realizace výzkumuzaměřeného na získání chybějících klíčových dat o bezdomovectví v ČR,nezbytných pro vytváření politik zaměřených na tuto cílovou skupinu,využívání poznatků sociálního šetření v sociální práci se žadateli o pří-spěvek na péči, metodice a prevenci ztráty bydlení a nákladům na posky-tování ošetřovatelské a rehabilitační péče v pobytových zařízeních soci-álních služeb.

Vyhodnocení existujících domácích výzkumů a dat v oblasti bezdo-movectví mělo shromáždit a posoudit existující domácí zdroje dat včetněmožnosti jejich rozšíření a zkvalitnění a výzkumy problematiky bezdomo-vectví v širokém pojetí. Cílem bylo zjistit počty zjevných, skrytýcha potenciálních bezdomovců podle evropské typologie bezdomovstvía vyloučení z bydlení ETHOS. Práce volně navázala na „Souhrnný mate-riál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do ro-ku 2020“ z roku 2012 a jejím výsledkem je komentovaný přehled zdrojůdat o různých kategoriích osob, které se staly bezdomovci nebo jsou bez-domovectvím aktuálně ohroženy. K vytvoření jeho konkrétního, spolehli-vého a uceleného obrazu je třeba zahrnout všechny jeho formy a proje-vy. O některých ale nejsou k dispozici relevantní statistická data nebo jennedostatečná. Nebylo proto možno souhrnně odhadnout počet bezdo-movců v různých podobách bezdomovectví, ale podařilo se získat data kekaždé sledované kategorii zvláš. Proto jsou výstupy v monografii členě-ny podle kategorií „bez střechy“, „bez bytu“, „nejisté bydlení“ a „nevy-hovující bydlení“. Závěry kapitol tvoří vyhodnocení dat a návrhy, jak jerozšířit nebo rozvinout, popř. zda je potřebné určitý typ dat sbírat v sou-časné podobě.

Projekt Využívání poznatků sociálního šetření v sociální práci se žada-teli o příspěvek na péči je zaměřen na řešení metodické podpory sociál-ních pracovníků ÚP ČR při provádění sociálního šetření pro účely řízenío přiznání příspěvku na péči, jehož výsledky jsou jedním z podkladů proposouzení stupně závislosti žadatele posudkovým lékařem. Zatím senedaří docílit jednotné kvality výsledků šetření a jejich předvídatelnéhovyužívání posudkovými lékaři. Poznatky získané při tomto šetření by

mohly být využívány při spolupráci sociálních pracovníků ÚP ČR a obcípři poskytování komplexní pomoci žadateli o tuto dávku, příp. jeho rodin-ným pečovatelům. V prvním roce dvouletého projektu bylo cílem poro-zumět aktuálnímu pojetí sociálního šetření, tj. jak a v jakých podmínkáchje realizováno sociálními pracovníky ÚP ČR a jaký význam jeho výsled-kům připisují jednotliví aktéři, k čemuž posloužily dvě vlny kvalitativníchterénních šetření - extenzivní dotazování sociálních pracovníků ÚP ČRa 6 případových studií zahrnujících zástupce všech relevantních subjektů(celkem 68 tematických rozhovorů).

V roce 2014 se analýzy týkaly pracovních podmínek, v nichž sociálnípracovníci agendu příspěvku na péči zajišují na kontaktních pracovištíchÚP ČR. Zejména sociální pracovníci ztotožnění s představou komplexnía dlouhodobé pomoci klientovi a vnitřně inklinující spíše k situačnímu pří-stupu ke klientům vnímali jako hlavní překážku jeho uplatňování a) vyso-kou pracovní zátěž - od jednotlivých sociálních pracovníků se očekávalozpracovávání vysokého počtu žádostí o příspěvek na péči (u kumulovanéagendy až 1600 spisů), b) využívání externistů na sociální šetření v rámciřízení o příspěvek na péči, což považovali za degradaci své role a omeze-ní možnosti sociální práce s klientem, c) metodické vedení, zaměřenézejména na administrativní záležitosti a s častými změnami pokynů, d) chy-bějící pravidla spolupráce těchto sociálních pracovníků s jinými subjekty(zejména posudkovými lékaři LPS a sociálními pracovníky obcí).

Metodika prevence ztráty bydlení má přispět k doplnění dosud chybě-jící a veřejnou politikou podceňované relevantní empirické evidence jevů,souvisejících se ztrátou bydlení. Cílem první fáze projektu v r. 2014 bylov co největší šíři zmapovat téma ztráty bydlení a jeho prevence podletěchto kritérií a) jak je pojednáno v odborné literatuře, zahraničnía tuzemské, b) do jaké míry a v rámci jakých přístupů je přítomno v poli-tické agendě v českém národním kontextu, c) jaký diskurs kolem něj pro-bíhá na úrovni klíčových aktérů (místní samosprávy, sociální službya občanský sektor obecně), d) jaké strategie při prevenci ztráty bydlenítito aktéři volí, e) uvažované cílové skupiny ohrožené ztrátou bydlenía jejich identifikovatelnost na základě dostupných statistických dat, f) jaképreventivní mechanismy či nástroje jsou vytvořeny a používány, jaké jsoujejich potenciály, slabé stránky, případně jaké rozpory tyto nástroje obsa-hují a na co narážejí, g) jaké překážky lze v jejich systematické aplikaciidentifikovat.

Podle průběžných zjištění byla otázka prevence ztráty bydlení politicky,společensky i empiricky dlouhodobě podceněna. Ucelená koncepce,standardizovaným způsobem nabízející řešení jak zvýšení dostupnostia udržitelnosti bydlení, tak mechanismy prevence ztráty bydlení a šířejiprevenci bezdomovectví, chybí. Místní samosprávy a neziskové organi-zace se snaží s její absencí vyrovnat a z vlastních zdrojů a vlastními sila-mi realizují dílčí opatření, často však izolovaná a vzájemně se negující.Jde o opatření nápravná či restriktivní, která nacházejí výraz v nárůstupočtu tzv. ubytovacích zařízení, obsazovaných lidmi vyloučenými ze stan-dardního bydlení. Nahrazují sociální bydlení, chápané jako bydlení proskupiny osob neúspěšné na otevřeném trhu s bydlením pro příjmovounedostatečnost či rizikové charakteristiky. Dochází k jejich koncentraciv těchto zařízeních, vzniku lokálního sociálního problému, eskalaci kon-fliktů, prohlubování sociálního vyloučení těchto osob a blokaci konstruk-tivního řešení. Systematická, provázaná a promyšlená snaha udržet tytoosoby ve standardním bydlení či rychle je do něj vrátit však chybí, stejnětak monitoring počtu a struktury osob ohrožených ztrátou bydlení čiv situaci reálného bezdomovectví a tím i konkrétní představa o rozsahuproblému.

V první fázi projektu Náklady na poskytování ošetřovatelské a rehabi-litační péče v pobytových zařízeních sociálních služeb byly rešeršemiodborné literatury získány poznatky o systému financování zdravotnípéče v pobytových zařízeních sociálních služeb v Německu, Rakousku,Nizozemsku, Dánsku a V. Británii s důrazem na financování ošetřovatel-ské a rehabilitační péče. Vláda SRN chce nahradit dosavadní systém třístupňů závislosti pěti stupni s cílem lépe zohlednit individuální potřebupomoci, v Nizozemsku se od r. 2013 zvýšily kompetence obcí při posky-tování domácí péče s cílem snížit rozsah péče poskytované v pobytovýchzařízeních zejména pro osoby s nižší mírou závislosti, ve V. Británii senavrhuje výrazně zvýšit hranici finančních příjmů a majetku klienta, nadníž se klienti již musejí podílet na financování nákladů poskytované péče,s cílem zabránit nutnosti prodat své domovy kvůli úhradě dlouhodobépéče. V druhé fázi bylo vybráno celkem 10 zařízení, ve kterých pak bylorealizováno šetření pomocí aktualizovaného dotazníku s cílem zjistit roz-sah indikované a skutečně poskytované ošetřovatelské a rehabilitačnípéče. V rámci pilotního šetření k ověření vhodnosti dotazníku byl sledo-ván rozsah poskytované ošetřovatelské péče v zařízení s registrací naposkytování tří sociálních služeb - domova pro seniory, domova se

VI FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA

Příloha

zvláštním režimem i domova pro osoby se zdravotním postižením s cel-kovou kapacitou 168 klientů.

V rámci šetření byly sledovány zdravotnické úkony pro odbornost 913(tj. všeobecná sestra v sociálních službách) a bylo uvažováno bodovéhodnocení převzaté z číselníku VZP verze 1015 a pro zjednodušení hod-nota jednoho bodu odpovídající 0,90 Kč. V domově pro seniory nemá vícnež polovina klientů vůbec přiznán příspěvek na péči nebo jen v prvnímstupni závislosti. Klientů se stupněm závislosti 2 je necelá čtvrtina, zby-lých zhruba 20 % tvoří osoby se stupněm závislosti 3 a 4. Naproti tomuv domově se zvláštním režimem mají všichni klienti přiznán příspěvek napéči, více než 35 % klientů má přiznán příspěvek ve 2. stupni závislosti,klienti s nejvyššími stupni závislosti tvoří více než 40 %. S rostoucí mírouzávislosti se zvyšují i průměrné měsíční náklady poskytované ošetřova-telské péče. Obdobný vývoj je zaznamenán i v domovech pro seniory,naopak v domově se zvláštním režimem jsou průměrné náklady u pří-jemců příspěvku na péči ve třetím stupni závislosti nižší než náklady u pří-jemců této sociální dávky ve druhém stupni závislosti. U klientů v domo-vech se zvláštním režimem jsou nejčastěji diagnostikovány nemoci ner-vové soustavy a duševní poruchy, tyto dvě diagnózy zde tvoří 87 %,zatímco v domově pro seniory zaujímají tyto dvě diagnózy pouze 44 %,dále jsou zde často zastoupeny nemoci oběhové soustavy a nemociendokrinní. Po provedení dílčích úprav ve struktuře dotazníku bylo ve4. čtvrtletí r. 2014 realizováno terénní šetření o rozsahu indikované a sku-tečně poskytované ošetřovatelské a rehabilitační péče v 10 vybranýchpobytových zařízeních sociálních služeb. Do šetření byli zapojeni všichniklienti těchto zařízení (více než 1500 osob). Získané dotazníky budouv r. 2015 v souladu s dílčími cíli jednotlivých období vyhodnocovány.

Hodnocení trendů demografickéhovývoje a možností rodinné politikyv návaznosti na další veřejné poli-tiky čelit jeho sociálním dopadům

V r. 2014 byl výzkum zaměřen na nové formy denní péče o děti v ČR,zálohové výživné a na sociodemografickou a příjmovou analýzu rodins dětmi v ČR.

Projekt Nové formy denní péče o děti v České republice měl systema-ticky popsat současný český systém služeb péče o předškolní děti, zhod-notit ho a navrhnout změny k jeho zlepšení. Výstupem jsou metodiky proposkytovatele a uživatele služeb denní péče o děti v ČR, jak kolektivní, takindividuální. Matky v ČR se nejčastěji vracejí na trh práce, když jsou dítě-ti tři roky, využívají tedy rodičovskou dovolenou v plné délce, část matekse však vrací dříve. Kvůli deficitu míst v mateřských školách a zařízeníchpro děti mladší tří let byl v září 2014 přijat zákon o poskytování službypéče o dítě v dětské skupině s cílem umožnit rodinám jim vyhovující stra-tegii rodinného chování. ČR se tak snaží přiblížit modelu orientovanémuna rodičovskou volbu ve Francii. V ČR již existují příklady zařízení se služ-bami zohledňujícími specifické potřeby zdejších rodin, zatím však potře-bují výraznou finanční podporu. Je tedy třeba vytvořit obecněji platnépodmínky pro provoz neškolských zařízení kolektivní péče, s flexibilitoua variabilitou forem péče a jasnými povinnými parametry. Právní úpravapodmínek pro poskytování služeb chův v ČR je nepřehledná, nejedno-značná a její nastavení neodpovídá reálným potřebám rodin ani chův.Z těchto důvodů a kvůli finanční náročnosti jsou služby chův zatím v ČRmálo využívány. Výzkum Péče 2013 ukázal, že polovina dotázaných matekby služby chův za jistých okolností využila, k příležitostnému hlídáníi v době, kdy je matka v práci. Podle expertů je pro dítě mladší tří letvhodnější individuální péče. Je třeba zajistit její profesionalizaci a odbor-nou způsobilost chův, opravňující k poskytování služeb péče o děti. Jerovněž nutné zavést její státní finanční podporu. Obecně by mělo být prio-ritou zaručení kvality péče a její kontroly. Při splnění kritérií kvality paknárok na finanční podporu. Další prioritou je založení registru služeb péčeo děti dostupného pro širokou veřejnost.

Výzkum zálohovaného výživného se soustředil na zahraniční praxia zkušenosti v oblasti náhradního a zálohovaného výživného. Zaměřil sena evropské země, v nichž již tyto instituty v nějaké formě fungují (Belgie,Dánsko, Francie, Ma�arsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Švéd-sko a Švýcarsko) a V. Británii, kde je neuhrazené výživné pouze vymáhá-no a sankcionováno, ale neexistuje zde jeho náhrada či zálohování. K zís-kání informací byly využity právní předpisy a veřejně dostupné údajeúřadů státní správy, které byly při obtížné dohledatelnosti údajů cíleně

dotázány. Cílem bylo zjistit tyto údaje a) vymezení institutu náhradníhonebo zálohovaného výživného v národních legislativách, b) rozlišenítoho, zda je náhradní/zálohované výživné dávkou sociálního zabezpečenídané země (a popř. zda je vypláceno z pojištění nebo z nepříspěvkovéhosystému) nebo je jeho neplacení ze strany povinné osoby řešeno v sou-kromoprávní rovině, c) identifikace orgánu, který rozhoduje o nároku nadávku, d) role příjmové situace rodiny oprávněné osoby pro stanovenínároku na dávku, e) délky trvání doby neplacení výživného ze stranypovinné osoby a dalších podmínek nároku na dávku, f) její výše, frekven-ce přehodnocování nároku a délky jeho trvání, g) způsob vymáhání neza-placeného výživného po povinné osobě a jeho úspěšnost, popř. důvodynevymáhání výživného.

Mezi zkoumanými zeměmi existují rozdíly. Ve většině je dávka konci-pována jako zálohované výživné, kromě Norska a Švédska, které ji posky-tují jako formu náhradního výživného. Liší se rovněž orgány rozhodujícío nároku na dávku - někde soudy (Belgie, Francie, Ma�arsko, Rakousko,Švýcarsko), jinde národní orgán působný v sociálním zabezpečení (Dán-sko, Německo, Norsko, Polsko, Švédsko). Liší se i délka doby neplacenívýživného pro nárok na dávku, výše příjmů a další podmínky. Neplacenévýživné je vymáháno ve všech zkoumaných státech, ale úspěšnost vymo-žení je sledována pouze v Belgii, Dánsku, Francii a Švédsku.

Projekt Rodiny s dětmi v ČR - Sociodemografická a příjmová analýzamá uceleným způsobem analyzovat rodiny s dětmi z hlediska jejich struk-tury a typů, a to i v regionálním členění, a dále sociálně ekonomickousituaci rodin při zohlednění různých druhů jejich příjmů a výdajů, sezvláštním zřetelem na náklady spojené přímo s péčí a výchovou dětí.Výstupy by měly sloužit jako podkladový materiál pro novou zprávuo rodině. Záměrem bylo zjistit, jak rodiny s nezaopatřenými dětmi zvlá-dají po ekonomické stránce měnící se potřeby dětí/rodičů dané rodinnýmcyklem nebo sociálně ekonomickými podmínkami. Analýza finanční situ-ace rodin z pohledu jejich příjmů a výdajů má zohlednit rozdíly dle úpl-nosti rodiny, počtu a věku dětí, počtu ekonomicky aktivních členů, vyčís-lit míru závislosti vybraných typů rodin s dětmi na sociálních dávkáchapod.

Cílem první fáze projektu bylo zhodnotit dostupnost statistických dat,jejich kvalitu a relevantnost z oblastí demografie, složení rodin s dětmia příjmů a výdajů rodin. Monografie se zaměřila na vybraná data publi-kovaná ČSÚ (SLDB, Pohyb obyvatelstva, VŠPS, SILC, SRÚ, NVVD) a kri-ticky zhodnotila jejich přednosti a nedostatky. Pro analýzu struktury rodinjsou nejvhodnější data SLDB, která jsou svou povahou vyčerpávající, alene ve vhodném třídění. Z hlediska příjmové situace vyhovují data SILC(Příjmy a životní podmínky domácností), výdajů domácností data SRÚ(Statistiky rodinných účtů), i u nich však existují určitá omezení (nemož-nost dostatečného propojení příjmů s výdaji daných typů rodin, zahrnutíurčitých položek do šířeji definovaných kategorií, nemožnost rozlišení pří-mých výdajů na dítě/rodiče). Po dalších úpravách bude žádoucí opakovatšetření Náklady na výchovu a výživu dětí z roku 2003, které alespoňněkteré ze zmiňovaných nedostatků potlačilo.

V roce 2015 se práce zaměří na přípravu podkladů pro užší spolupráciMPSV s ČSÚ s cílem zmírnit či odstranit tyto nedostatky ve zdrojích data na přípravu samostatného šetření zaměřeného na příjmy a výdajevybraných typů rodin s dětmi.

Hodnocení trendů v rozvoji kapa-city veřejné správy a vládnutí vevztahu k sociální politice

V r. 2014 se výzkum soustředil na roli lokálních vlád při řešení problé-mů sociálního začleňování a na dlouhodobou strategii rozvoje sociálníchslužeb na území města Písku jako obce s rozšířenou působností dor. 2030.

Monografie Role lokálních vlád při řešení problémů sociálního začle-ňování zkoumá přístupy lokálních vlád ke strategiím sociálního začleňo-vání, zejména k rolím, které při něm hrají obecní úřady, městské úřadya magistráty. Koncept sociálního vyloučení na lokálních úrovních se mezivybranými zástupci obcí příliš neliší. S menšími odchylkami je vnímánojako vyloučení jednotlivce nebo skupiny lidí z běžného života většinovépopulace, zapříčiněné kombinací několika rizikových faktorů, zejménaztrátou zaměstnání, bydlení, chudobou, odlišnou etnicitou. Roli hrajei prostorový aspekt sociálního vyloučení. Jako osoby ohrožené sociálnímvyloučením jsou uváděni lidé bez domova, obyvatelé ubytoven, Romové,osoby s antisociálním chováním, příjemci dávek hmotné nouze, neza-

FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA VII

Příloha

městnaní, samoživitelé a vícečetné rodiny. Přibývá i mladých lidí opou-štějících ústavní zařízení a osob opouštějících nápravná zařízení a nověi lidí s psychiatrickými diagnózami a tzv. „pracujících chudých“.

Realizace opatření na podporu sociálního začleňování je výsledkemsamosprávních rozhodovacích procesů ovlivněných politickou reprezen-tací obce, která je však často vnímá jako nepopulární. Ačkoliv zastupitelédvou třetin středně velkých obcí řadí problematiku sociálního vyloučenímezi priority, jsou pracovníci sociálních odborů často přesvědčeni, žebariérou aktivit na podporu sociálního začleňování je právě lokální poli-tická reprezentace. Chápání významu sociálního začleňování je patrnév rozšiřování a prohlubování spolupráce s dalšími aktéry, spolupráci soci-álního a bytového odboru. Vzájemná komunikace však často probíhá jenformálně. Chybějící koncepce bydlení ovlivňuje přípravu lokálních strate-gií v oblasti prevence ztráty bydlení. Pozitivně je hodnocena spolupráces neziskovými organizacemi a se školami, jako celkově dobrá je pak vní-mána také spolupráce s policií a s probační a mediační službou. Za špat-né je považováno zapojení zástupců skupin ohrožených sociálním vylou-čením a především úřadů práce. Spolupráce mezi obecními úřadya úřady práce je považována za poměrně nekoncepční a nesystémovou,za negativní pak oddělení skutečného výkonu sociální práce od finanční-ho zabezpečení prostřednictvím dávek v hmotné nouzi. Značnou bariérouefektivního přístupu k řešení problémů spojených se sociálním vylouče-ním je omezenost finančních zdrojů na výkon sociální práce a podporusociálních služeb.

Sociální začleňování na lokální úrovni je doposud spojováno přede-vším s činností sociálních odborů a neziskových organizací, postupně sevšak i díky komunitnímu plánování a vytváření strategických plánů naobecní a krajské úrovni začínají více zapojovat další aktéři. Zapojení lokál-ních vlád do procesu sociálního začleňování se ale nejeví jako dostatečné.

Cílem projektu Dlouhodobá strategie rozvoje sociálních služeb naúzemí města Písku jako obce s rozšířenou působností do r. 2030 v r. 2014bylo studium literatury a právních norem, příprava a realizace terénníhošetření mezi poskytovateli a zřizovateli sociálních služeb a zpracováníprojekce vývoje obyvatelstva na správním území Písku jako obce s rozší-řenou působností. Z dokumentů o vývoji sociálních služeb na Písecku,vývojové tendence v poskytování a financování sociálních služebv evropských zemích a trendů ve vývoji obyvatelstva v jednotlivých regi-onech ČR vyplývá, že a) sociální služby patří k odvětvím s potenciálemrůstu nových pracovních příležitostí zejména pro ženy a starší pracovní-ky, b) na financování sociálních služeb se podílejí nejvíce veřejné finanč-ní prostředky, přičemž přibývá věcných dávek na úkor dávek peněžitých,c) rostou ekonomické problémy se zajišováním tradičních forem péčeo staré a zdravotně handicapované, narůstá podíl tzv. neformální péčea důraz na postavení uživatele těchto služeb se zvyšuje, d) okres Písekzaujímá druhé místo mezi okresy ČR při porovnání průměrného věkuobyvatel ČR (v r. 2013 42,64 let).

Na základě zpracované projekce vývoje obyvatelstva ve SO ORP Písekdo r. 2050 byly definovány jeho možné dopady na potřebu služeb sociál-ní péče do r. 2030. Pro zpracování projekce byla použita komponentnímetoda bez migrace s tím, že pro výpočet plodnosti byly použity speci-fické míry plodnosti v Jihočeském kraji v r. 2012 a vycházelo se z před-pokladu, že se do r. 2050 bude ukazatel úhrnné plodnosti vyvíjet dledemografické projekce ČSÚ do r. 2100. Po celé sledované období budepočet obyvatel ve SO ORP Písek klesat (v r. 2013 cca 52 tis. osob, dor. 2030 pokles o cca 2 tis. na cca 49,9 tis. a do r. 2050 o dalších cca 5 tis.na ca 45 tis. osob). Změní se struktura obyvatelstva, počet obyvatelv předproduktivním věku klesne o cca 2,2 tis. osob (z cca 7,7 tis. v r. 2023na cca 5,6 tis. osob v r. 2050), počet obyvatel v produktivním věku o vícenež 10 tis. osob (z 34,9 tis. osob v r. 2013 na 24,2 tis. osob v r. 2050), početosob v poproduktivním věku vzroste o cca 5,9 tis. (z 9,4 tis. osob na 15,3 tis.osob v r. 2050). Bude proto nutno zajistit kapacity celého spektra služebsociální péče. Regresní analýzou byl zpracován odhad vývoje počtu pří-jemců příspěvku na péči u osob starších 65 let do r. 2030 jak v SO ORPPísek, tak i odděleně v Písku. Míra spolehlivosti tohoto odhadu je velmivysoká, u nejvyšších věkových skupin a vyšších stupňů závislosti přesa-huje 95 %. Počet příjemců příspěvku na péči u osob starších 65 let poros-te po celé období do r. 2030 jak v Písku (o 746 osob z 947 v r. 2013 na 1693osob v r. 2030), tak i v SO ORP Písek (o 583 osob z 681 v r. 2013 na 1264osob v r. 2030); celkem na celém území vzroste počet příjemců příspěvkuna péči o 1329 osob (z 1628 osob v r. 2013 na 2957 osob v r. 2030); nej-výraznější nárůst lze očekávat u příjemců příspěvku na péči ve III. a IV. stup-ni závislosti jak v Písku, tak i v SO ORP Písek. Stávající kapacity těchto slu-žeb bude nutno výrazným způsobem posílit. Kvůli definování jednotli-

vých rozvojových priorit a porovnání s SO ORP Písek byl analyzován roz-sah poskytovaných služeb sociální péče ve všech SO ORP v Jihočeskémkraji. Vybavenost SO ORP Písek těmito službami je vyšší, než jsou hod-noty srovnatelných ukazatelů za ČR a Jihočeský kraj.

Monitorování vývoje sociálníhodialogu a pracovních podmínek

V r. 2014 se VÚPSV, v. v. i., podílel na řešení výzkumném projektu Aty-pické formy zaměstnávání v sektoru letecké dopravy a byl zapojen doEurWORK (European Observatory of Working Life) a EMCC (EuropeanMonitoring Centre on Change), které jsou součástí celoevropské sítěobservatoří vytvořených Evropskou nadací pro zlepšení životních a pra-covních podmínek.

Projekt Atypické formy zaměstnávání v sektoru letecké dopravy (zprá-va za ČR v rámci projektu Atypical forms of aircrew employment in theEuropean aviation industry with a focus on bogus self-employment) seopírá o rozbor dostupných dat a publikací a o provedené rozhovorys představiteli sociálních partnerů v sektoru na straně zaměstnancůi zaměstnavatelů a s odborníky na danou tematiku. Zadavatelem projek-tu byli evropští sociální partneři v letecké dopravě - European CockpitAssociation (ECA), Association of European Airlines (AEA) a EuropeanTransport Workers Federation (ETF) a realizátorem projektu byla GhentUniversity. Výzkum atypických forem zaměstnávání se týkal pilotůa palubního personálu, kteří jsou ve zvýšené míře zaměstnáváni formouatypických forem, zejména smluv na dobu určitou, částečných úvazkůatp. Cílem studie bylo zjistit, zda se vyskytují i u českých leteckých pře-pravců. Pozornost byla věnována zejména Českým aeroliniím a TravelService, jejich největším zaměstnavatelům. Atypické formy zaměstnává-ní jsou využívány i v ČR, u pilotů zaměstnavatel preferuje smlouvy nadobu neurčitou (atypické formy jsou spíše okrajové a piloti je kvůli většíčasové flexibilitě vítají), palubní personál je naopak nucen uzavíratsmlouvy na dobu určitou a smlouvy na dobu neurčitou jsou u něj vzác-né.

V r. 2014 pokračovalo zapojení VÚPSV, v. v. i., do EurWORK (EuropeanObservatory of Working Life) a EMCC (European Monitoring Centre onChange), které jsou součástí celoevropské sítě observatoří vytvořenýchEvropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek s cílemshromaž�ovat, analyzovat a šířit informace o industriálních vztazích, pra-covních podmínkách a změnách na trhu práce. Výstupy jsou určeny hlav-ně organizacím sociálních partnerů, vládním organizacím, institucím EUa široké odborné veřejnosti.

EurWORK shromaž�uje informace o industriálních vztazích týkající sesociálních partnerů, kolektivního vyjednávání a pracovních podmínekv nejširším slova smyslu. V roce 2014 byly zpracovávány následující stu-die: Migrační politika, trh práce a efektivní integrace cizinců ze třetíchzemí; Vývoj pracovní doby v 21. století; Zlepšování podmínek práceu profesí s kumulovaným znevýhodněním pracovních podmínek; Vývojkolektivního vyjednávání a sociálního dialogu v 21. století; Nové nástrojea přístupy sociálních partnerů; Regulace zprostředkovatelů na trhu prácea role sociálních partnerů při prevenci obchodování s lidmi za účelemnucené práce; Národní profil pracovního života; Role sociálních partnerův národních reformních programech a v Evropském semestru; Uplatněnídirektivy 92/85/EEC týkající se mateřské dovolené v ČR; Zaměstnaneckébenefity v českých podnicích; Shoda nároku zaměstnavatelů s osvojený-mi kompetencemi absolventů škol; Čtvrtletní monitoring pracovních vzta-hů, trhu práce a pracovních podmínek v ČR; Roční přehled pracovní dobya mezd; Reprezentativní studie sociálních partnerů ve vybraných odvět-vích - námořní doprava, agenturní zaměstnávání, přístavy, polygrafickýprůmysl, textilní a oděvní průmysl, výroba nábytku, zemědělství.

EMCC I je zaměřeno na monitoring trhu práce, tedy na zaměstnanosta nezaměstnanost a na monitorování změn na trhu práce v důsledkurestrukturalizace ekonomiky. Tato činnost spočívá v průběžném monito-rování informací v českém denním tisku a jiných dostupných informač-ních médiích s cílem shromaž�ovat a vyhodnocovat informace o změ-nách na trhu práce v ČR. V rámci observatoře byly zpracovány následují-cí studie: Podpora zakládání podniků mladými lidmi; Monitoring vznikua rušení pracovních míst v českých podnicích; Vytváření pracovních místv malých a středních podnicích; Přehled legislativních opatření regulují-cích dopady restrukturalizace na trh práce; Přehled legislativních a nele-gislativních opatření zmírňujících dopady restrukturalizace.

VIII FÓRUM sociální politiky 2/2015 PŘÍLOHA

Příloha



o děti v sociálním důchodovém pojištěnínemá, jako všechny nástroje sociální politiky,nějaké jediné správné konstrukční a parame-trické řešení. Dětská penze (jako extrémníverze ocenění péče o děti) není a nemůže býtpodstatným řešením demografického pro-blému německého sociálního důchodovéhopojištění, nebo českého veřejného „důcho-dového pojištění“. Je třeba se jaksi „rozhléd-nout“ po světě a vybrat si či upravit nejlépecelý sociální systém, nebo aspoň ucelenýkoncept penzijního sociálního modelu.

Výše zmíněné návrhy na zavedení diferen-ciace pojistného důchodového pojištěnípodle počtu dětí či na zavedení slev při vymě-řování tohoto pojistného podle vzoru daně z pří-jmů lze chápat jen jako snahu o snížení po-jistného pro rodiny s dětmi za každou cenu -bez ohledu na jakýkoliv penzijní systém a takébez zřetele na daň z příjmů, v níž se výživaa výchova dětí ve větším či menším měřítkupromítá. Máme-li dnes v Česku daňové zvý-hodnění na vyživované dítě v dani z příjmů,tak by bylo zcela nesmyslné totéž zvýhodně-ní zavádět u pojistného na důchodové či jinépojištění - když stávající slevu na dani z pří-jmů můžeme - k dosažení téhož cíle - např. zdvoj-násobit. Jestliže někteří (osobně na tomto ře-šení zainteresovaní) členové Odborné komi-se pro důchodovou reformu navrhli zavede-ní diferenciace sazby pojistného na důcho-dové pojištění podle počtu vyživovanýchdětí, tak je zřejmé, že nejsou spokojeni nejens výší daňového zvýhodnění na vyživovanédítě, ale i s jeho konstrukcí - s univerzální ab-solutní výší slevy (diferencovaně na první,druhé a třetí dítě od roku 2015) - a faktickypožadují vyšší a na příjmech závislé odpočtyod základu daně. Lze to jistě obhajovat kon-zervativní ideologií, dávat (při jiné příležitos-ti) za příklad zacházení s dětmi v německémči francouzském systému daně z příjmů. Jeale zcela nesystémové deformovat pojistnépodle jakéhokoliv modelu daně z příjmů.

Závěr

Projekty dětské penze jsou lákavým řeše-ním demografického problému v rámci pen-zijního systému v některých zemích. Toto řeše-ní je však více než problematické již vzhledemk existujícímu mixu penzijních sociálníchmodelů např. v Německu a v Česku. Systé-mový přístup k volbě penzijních pilířů vyža-duje se primárně věnovat analýze celéhopenzijního systému v dané zemi. Německoby si mělo ujasnit, zda do budoucna chceaplikovat konzervativní model včetně toho,jaký cílový náhradový poměr má být v pen-zijním systému státních zaměstnanců a v zá-kladním systému sociálního důchodovéhopojištění v soukromém sektoru. Ujasnit si,jakou podobu a strukturu mají mít podniko-vé penze. A co udělat s Riesterovou penzí,která nesplnila očekávání a patří do neolibe-rálního modelu. Až návazně má smysl uva-žovat o případném zásadním rozvinutí Ries-terovy penze jako zvláštního penzijního pilí-ře pro bezdětné a rodiče méně než tří dětí.

NDC je moderním produktem sociálníhostarobního pojištění, doporučovaným ex-

perty Světové banky, a součástí jeho plno-hodnotné verze je i automatický stabilizačnímechanismus, který reaguje jak na demo-grafické tendence a výkyvy, tak i na ekono-mický vývoj v dané zemi. V krajním případěse tak valorizace účtu ekonomicky aktivníhoklienta i indexace již vyplácených penzí (vy-počtených podle projekcí dožití jednotlivýchgenerací a kohort) může dostat i do zápor-ných hodnot; v reálu lze předpokládat vyso-ký stupeň konkurenceschopnosti ve vztahuk povinnému soukromému penzijnímu po-jištění. K plnohodnotné verzi systému NDCpatří i příspěvky na péči o děti, financovanéz daní, připisované na účet rodiče a ukláda-né do rezervního fondu NDC. Stávající českýsystém veřejného „důchodového pojištění“lze velmi snadno transformovat na dva pen-zijní pilíře: solidární pilíř (univerzální dů-chod) a pojistný pilíř (NDC).

Pro pozitivní populační vývoj má zásadnívýznam státní rodinná politika, celý systémpráv, služeb a dávek pro rodiny s dětmi. Zdedošlo v Německu, Česku i v dalších zemíchv posledních letech k mnoha zlepšením ně-kterých jednotlivých dávek i celého systé-mu. I zde je důležitá volba odpovídajícíhosociálního modelu, což se promítá i do kon-strukce daně z příjmů. Konstrukce pojistné-ho na sociální důchodové pojištění je dánakoncepcí tohoto pojištění, nemůže být de-formována populačními hledisky. Návrhyna diferenciaci pojistného podle počtu vy-chovávaných dětí a návrhy na zavedení zvý-hodnění na vyživované děti při vyměřovánípojistného lze v plném rozsahu realizovatv rámci daně z příjmů. Důchodové pojištěnínení nástrojem rodinné politiky, může všakpřispět k realizaci genderové politiky - pro-střednictvím příspěvků za péči o děti, zvyšu-jících důchody rodičů a financovanýchz obecných daní (nikoliv tedy z pojistného).

Literatura:

Barr, N., Diamond, P. Reforming Pensions. Principles andPolicy Choices. Oxford: Oxford University Press, 2008.

Börsch-Supan, A., Wilke, Ch. The German Public PensionSystem: How It Will Become an NDC System Look-Alike.In: Holzmann, R., Palmer, E.: Pension Reform. Issues andProspects for Non-financial Defined Contribution (NDC)Schemes. Washington: The World Bank, 2006.

Cigno, A. How to Avoid a Pension Crisis: A Question ofIntelligent System Design. IZA Policy Paper No. 4. In-stitute for the Study of Labour, 2009. [cit. 2015-1-21]Dostupné z: http://ftp.iza.org/pp4.pdf

Esping-Andersen, G. The Three Worlds of Welfare Ca-pitalism. Cambridge: Polity Press & Princeton: Prin-ceton University Press, 1990.

Fenge, R., Weizsäcker, J. von. Mixing Bismarck andChild Pension Systems: An Optimum Taxation Ap-proach. CESifo Working Paper No. 1751, 2006. [cit.2015-1-21] Dostupné z: http://econpapers.repec.org/paper/cesceswps/_5f1751.htm

Hampl, O. Společenské ocenění nákladů na děti a od-stranění disproporce na trhu práce.

Narovnání přirozených ekonomických vztahů mezi ge-neracemi a v rámci celé společnosti. Sborník ze se-mináře KaP Velehrad, 2013. [cit. 2015-1-21] Dostup-né z: http://hkap.cz/prilohy/velehrad_2013/html/2_so_03_hampl.html

Holzmann, R., Palmer, E., Robalino, D., eds. Nonfinan-cial Defined Contribution Pension Schemes ina Changing Pension World. Volume I: Progress, Les-sons, and Implementations. Washington: The WorldBank, 2012.

Holub, M., Šlapák, M. Alternativní formy podpory rodinsdětmi vsociálním pojištění. Praha: VÚPSV, 2010. [cit. 2015-1-21] Dostupné z: http://praha. vupsv.cz/Fulltext/vz_317.pdf

Hyzl, J., Rusnok, J., Řezníček, T., Kulhavý, M. Penzijníreforma pro Českou republiku. (Inovativní přístup).ING Česká a Slovenská republika, 2004. [cit. 2015-1-21] Dostupné z: http://www.skvara.cz/__cw_files/d%C5%AFchodov%C3%A1%20reforma/ing_navrh_penzijni_reformy/.69/.66/.742c52d81bf40ba8e83d9c38d1aefaa81121206669/INGnavrhpenzijnireformy.pdf

Kreuter, V., Slupina, M., Klingholz, R. Die Zukunft desGenerationvertrags. Wie sich die Lasten des demo-graphischen Wandels gerechter verteilen lassen.Discussion Paper 14. Berlin: Berlin-Institut für Bevöl-kerung und Entwicklung, 2014. [cit. 2015-1-21] Do-stupné z: http://www.berlin-institut.org/fileadmin/user_upload/Zukunft_des_Generationenvertrags/Zu-kunft_des_Generationenvertrags_Online.pdf

Marin, B. Welfare in an Idle Society? Reinventing Reti-rement, Work, Wealth, Health, and Welfare. A Primeron Re-Designing Social Security to Cope with GlobalAgeing and 21st Century Pension Future: Austria asa Case in Point. Farnham: Ashgate Publishing, 2013.

Morgan, K. J. Path Shifting of the Welfare State. ElectoralCompetition and the Expansion of Work-Family Policiesin Western Europe. World Politics, 2013, Vol. 65, No. 1.

MPSV. Reakce na studii myšlenkového centra IDEA„Penzijní dluh: Břímě mladých“. Praha: Ministerstvopráce a sociálních věcí České republiky, 2011. [cit.2015-1-21] Dostupné z: http://socialniporadce.mpsv.cz/files/clanky/278/reakce.pdf

OECD. Pensions at a Glance 2013. OECD and G20 In-dicators. Paris: OECD Publishing, 2013.

Rusý, P., Zborník, P., Fiala, T. Návrh penzijní reformy(verze se zohledněním výchovy dětí v průběžnémsystému). Praha: CESTA Centrum pro sociálně-tržníekonomiku a otevřenou demokracii, 2011.

Schmähl, W. Alterssicherungspolitik in einer alterndenBevölkerung. Anmerkungen zur Situation in Deutsch-land. Politische Studien, 2002, Vol. 53, No. 2.

Schneider, O. Penzijní dluh: Břímě mladých. StudieIDEA. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2011.[cit. 2015-1-21] Dostupné z: http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_02_Penze.pdf

Schreiber, W. Existenzsicherheit in der industriellenGesellschaft. Unveränderter Nachdruck des „Schrei-ber-Planes“ zur dynamischen Rente aus dem Jahr1955. Köln: Bund Katholischer Unternehmer, 2004.[cit. 2015-1-21] Dostupné z: http://flegel-g.de/PDF/disk28schreiber.pdf

Sinn, H.-W. The pay-as-you-go pension system as fer-tility insurance and an enforcement device. Journalof Public Economics, 2004, Vol. 88.

Sinn, H.-W. Das demographische Defizit - die Fakten,die Folgen, die Ursachen und die Politikimplikatio-nen. Ifo Schnelldienst, 2013, Vol. 66, No. 21.

Sinn, H.-W. Land ohne Kinder - die Fakten, die Folgen,die Ursachen und die Politikimplikationen. Vortragvor der nordrheinwestfalischen Akademie der Wis-senschaften. Düsseldorf, 2014. [cit. 2015-1-21] Do-stupné z: https://www.cesifo-group.de/ifoHome/events/individual-events/Archive/2014/vortrag-sinn-lmu-20141215/main/05/text_files/file/document/Vort-rag-Sinn-2014-Land-ohne-Kinder.pdf

Vostatek, J. Liberální penzijní model a sociální penze.FÓRUM sociální politiky, 2014, No. 2.

Walker, A. a kol. The New Generational Contract. In-tergenerational Relations, Old-Age and Welfare.London: UCL Press, 1996.

Werding, M. Familien in der gesetzlichen Rentenversi-cherung: Das Umlageverfahren auf dem Prüfstand.Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2014. [cit. 2015-1-21]Dostupné z: http://www.bertelsmann-stiftung.de/cps/rde/xbcr/SID-3C3F7D36-1F449E9A/bst/xcms_bst_dms_39223_39224_2.pdf

Příspěvek byl vytvořen v rámci grantuVŠFS v roce 2014, č. 7765 financovanéhoz institucionální podpory výzkumné organi-zace.

Autor působí na VŠFS.


Z Evropské unie

Polská demontážOd roku 1999 fungoval v Polsku třípilí-

řový důchodový systém podle doporučeníSvětové banky. První pilíř tvoří průběžnýdůchodový systém s příspěvkovou saz-bou 19,52 %, dělenou mezi zaměstnancea zaměstnavatele. Věk pro odchod do dů-chodu se zvyšuje až na 65 let pro mužea 60 let pro ženy. Druhým pilířem bylo po-vinné spoření do penzijních fondů se saz-bou 7,3 %, třetím pilířem doplňkové pen-ze. Unikátní bylo, že reformy byly prosa-zeny dvěma po sobě následujícími „různo-barevnými“ vládami.

Polská důchodová reforma byla ambicióz-ní. Podle původního vládního scénáře mělnový systém již v roce 2011 vytvářet pře-bytky, míra úspor měla do roku 2020vzrůst o 5 % HDP. Snížení příspěvků doprvního pilíře mělo být možné bez novýchdeficitů, protože se počítalo se sníženímúrovně dávek ze státního pilíře. Pozdějšíprognózy byly méně optimistické, jak defi-cit ve státních financích narůstal.

Přechod k fondovému systému dopro-vázelo prudké zhoršení finanční situacestátu. Záměr zákona z roku 1997 využítpříjmy z privatizace na podporu prvníhopilíře zůstal pouze na papíře, k financová-ní transakčních nákladů nebyla využitažádná aktiva. Většina úspor v průběžnémsystému nebyla vzhledem k dřívějším od-chodům do důchodu a vyšší než plánova-né valorizaci realizována. Přechod tak bylfinancován dluhem a jeho náklady převý-šily 1 % HDP ročně.

Finanční krize měla omezený dopad napolskou ekonomiku, ale zničující na pol-ský penzijní systém. Zatímco polská eko-nomika zůstala jednou z nejvýkonnějšíchv Evropě, penzijním fondům byla zasaze-na těžká rána. Prvním zásahem vlády libe-rální Občanské platformy proti soukro-mým provozovatelům druhého pilíře bylosnížení příspěvků do povinných penzijníchfondů. A došlo i na radikálnější kroky.

Nejdříve vláda snížila příspěvky občanůdo soukromých penzijních fondů ze 7,3 % na2,3 % ze mzdy. Zbývajících pět procent zemzdy opět putovalo do státního rozpočtu.Ve státním důchodovém systému díkytomu zůstalo více peněz, což vládě pomoh-lo snižovat rozpočtové schodky a bránit vý-raznějšímu růstu státního dluhu. Úsporyv penzijních fondech činily v roce 2013v Polsku 300 miliard zlotých.

V září 2013 pak polská vláda oznámila,že provede zásadní změnu hospodařenípenzijních fondů a od soukromých penzij-ních fondů převezme státní dluhopisy

v hodnotě asi 37 miliard dolarů a násled-ně tyto obligace zruší (bez náhrady). VládaDonalda Tuska si od toho slibovala sníže-ní veřejného dluhu o 8 % HDP. Fondům byzůstala jen akciová portfolia. Příspěvky dosoukromých penzijních fondů navíc nověnebudou povinné a jejich výše má býtdobrovolná.

Současně polská vláda nařídila, že otev-řené penzijní fondy musí převést do stát-ního důchodového systému (ZUS) penízestřadatelů, kteří mají deset let před dů-chodem, a sociální pojišovna je pak budevyplácet. Penzijní fondy musejí do systé-mu ZUS převést státní obligace, které na-příště nemohou držet. Zbydou jim jen in-vestice do akcií, a ty se navíc mají do kon-ce roku 2017 postupně snížit ze 75 % port-folia v roce 2014 na 15 %.

Polská vláda si představovala, že penzij-ní fondy pošlou do státního systému akti-va za více než 160 miliard zlotých. Mezi1. dubnem 2014 a 31. červencem 2014 semuseli Poláci rozhodnout, zda budou chtítzůstat v otevřených penzijních fondech(kam od roku 2011 mohou posílat jen 2,9 %místo původních 7,3 % ze mzdy), nebo zdazůstanou plně ve státním systému. Kdoúřadům nic neoznámí, automaticky budeve státním systému.

Odhaduje se, že ve druhém pilíři zůsta-ne jen zlomek Poláků, možná 2−3 % pů-vodních účastníků. Penzijní fondy pravdě-podobně přijdou o naprostou většinusvého majetku. Polská „důchodová kontra-revoluce“ omráčila varšavskou burzu, pro-tože otevřené penzijní fondy patřily k nej-větším investorům a koncem května 2014držely polské akcie za 122 miliard zlotých,což je pětina tržní kapitalizace celé varšav-ské burzy.

Maarské znárodněníMa�arsko rovněž zavedlo třípilířový

systém. Čtyři zákony o důchodovéma zdravotním pojištění vstoupily v plat-nost v lednu 1998. Nejvýznamnější změ-nou bylo zavedení druhého pilíře, doněhož mělo plynout nejdříve 6 %, později8 % ze mzdy. Soukromé spoření do fondůbylo povinné pro všechny Ma�ary, kteřívstoupili na pracovní trh po červnu 1998.Věk pro odchod do důchodu byl srovnánna 62 let pro muže a ženy, důchody se vy-počítávají z průměrných celoživotních pří-jmů a jsou plně valorizovány podle mezd.

Politici využili systémové reformy k pod-kopání legitimity průběžného systému.Slogany jako „průběžný systém odcházído důchodu“ byly sporné, protože tři čtvr-

tiny průběžného systému zůstaly. Snahousocialisticko-liberální vlády bylo posílit in-dividuální odpovědnost v protikladu k so-lidarismu, který vede k závislosti. Díkypropagandě jak ze strany vlády, tak pen-zijních fondů do druhého pilíře vstoupilytři miliony Ma�arů.

Navzdory slibům, že nový důchodovýsystém bude efektivnější, se stal fiskálněneudržitelným. Poté, co se vláda ViktoraOrbána dostala k moci, během několikaměsíců důchodový systém totálně předě-lala. Prostředky z druhého pilíře využilak snížení rozpočtového deficitu a provedlaprvní de facto znárodnění soukromých dů-chodů v Evropě. Ma�arská „důchodovákontrarevoluce“ byla ve střední Evropěnejradikálnější.

Ma�arská vláda postavila své občanypřed kruté dilema: kdo si bude nadále spo-řit v penzijních fondech, přijde o státní dů-chod. Občany převedla do státního systé-mu, a kdo chtěl zůstat v penzijním fondu,musel požádat o výjimku. Fondy přišlyo tři miliony klientů, zůstalo jen sto tisíc„statečných“. Ma�arům se stalo totéž coobyvatelům Argentiny, kde stát sebrallidem jejich úspory při finanční krizi v ro-ce 2008. V obou případech z podobnýchpohnutek - státu docházely peníze.

Za necelé tři roky vláda dokázala faktic-ky zestátněný druhý pilíř prakticky zlikvi-dovat. Z původních patnácti miliard dola-rů v aktivech penzijních fondů zůstalosoučasných 390 000 dolarů. Zatímco v ro-ce 2010 držely penzijní fondy aktiva zabezmála 15 % HDP, předloni to bylo už jen3,3 % HDP. Ze systému, v němž si spořilyna důchod tři miliony Ma�arů, se stal ex-kluzivní produkt pro horních deset tisíc.

Ma�arská vláda si stěžovala na nedosta-tek finančních prostředků v prvním pilířivzniklý v důsledku vyvádění osmi procentz hrubé mzdy do druhého pilíře, který dosá-hl 900 miliard forintů (čtyři miliardy dolarů).Také jí vadilo, že dodatečné náklady vzniklév prvním pilíři EU odmítla vyjmout při vý-počtu vládního dluhu. Nicméně díky „dů-chodové kontrarevoluci“ se jí podařilo sní-žit rozpočtový schodek až na předloňských2,2 % HDP, což mnozí v Evropě obdivovali.

Slovenský útlumSlovensko rovněž vytvořilo systém tří

pilířů financování důchodů. Prvním pilí-řem je průběžný státní pilíř, který předsta-vuje sociální pojišovna, do níž odvádí za-městnavatel za pracovníky odvody ze mzdy(na starobní důchod je určeno 18 % hrubémzdy). Druhý pilíř vznikl v roce 2005

Odklon od třípilířového důchodového systému ve střední Evropě

Marek LoužekKdyž Polsko, Ma�arsko a Slovensko zavedly před několika lety třípilířový důchodový systém podle doporučení Svě-

tové banky, prošla střední Evropa důchodovou revolucí. ČR se zpožděním druhý pilíř také zavedla (by� jen jako dob-

rovolný). To, k čemu dochází ve střední Evropě dnes, je „důchodová kontrarevoluce“. Všechny země druhý pilíř likvi-

dují a vrací se k průběžnému systému. Jaké poučení z toho plyne?


Z Evropské unie

a představuje spoření u důchodovýchsprávcovských společností. Třetím, dobro-volným pilířem jsou doplňková důchodo-vá schémata.

Po nástupu k moci provedla vláda pre-miéra Roberta Fica v důchodovém systé-mu zásadní změny. Před nimi šlo do dru-hého pilíře 9 % hrubé mzdy, po nich nasoukromých účtech končí jen 3−4 % zemzdy, zbytek putuje opět do sociální pojiš-ovny.

Finanční krize přinutila snížit odvody dodruhého pilíře rovněž vlády v Estonsku(z 6 % na 2 %), v Lotyšsku (z 8 % na 2 %) a v Lit-vě (z 5,5 % na 3 %).

Poučení pro ČRSledovat „důchodovou kontrarevoluci“

u našich sousedů je mimořádně poučné.Nečasova vláda se pokusila o důchodovoureformu, při níž zavedla dobrovolný druhýpilíř. Následující Sobotkova koaliční vládave svém programovém prohlášení z úno-ra 2014 potvrdila, že hodlá druhý pilíř zru-šit. Potůčkova důchodová komise již na-vrhla varianty, jak by k tomu mohlo dojít.

Platby do druhého pilíře chce vláda za-stavit k 1. lednu 2016. Účastníci fondovéhodůchodového pojištění si do konce září 2015budou moci vybrat, zda si nechají naspo-řené peníze poslat zpět na své soukroméúčty či poštovní poukázkou, nebo zda si jepřesunou do nepovinného třetího pilíředůchodového systému. Peníze by měli do-stat nejpozději do konce roku 2016. Pří-padných arbitráží se vláda nebojí.

Nečasova důchodová reforma skončilave slepé uličce. Zahajovat razantní velkoudůchodovou reformou ve chvíli, kdy Ma-�aři, Poláci a Slováci své před dekádouodstartované reformy demontují, nebylopříliš šastné. Konzervativní vláda prosa-dila důchodovou reformu proti vůli opozi-

ce i veřejnosti a za situace, kdy se sociálnídemokracie netajila tím, že v případě ví-tězství v příštích volbách opt-out výrazněomezí. Do poloviny roku 2014 vstoupilodo druhého pilíře 83 tisíc lidí, což je výraz-ně méně než půl milionu původně odha-dovaného vládou a penzijními společnost-mi. Reforma penzijního systému tak utr-pěla fiasko. Lidé se nenechali přesvědčitreklamní kampaní a spočítali si, že se jimvstup do druhého pilíře nevyplatí.

Není-li průběžný důchodový systémdlouhodobě stabilní, není řešením vyvá-dět určitá procenta důchodového pojiště-ní mimo něj, nebo odklon části pojistné-ho na soukromé účty dále oslabí příjmy jižnyní hluboce schodkového systému.

Způsoby zrušení druhého pilíře mohoubýt různé. Slovenská vláda Roberta Ficalidem opakovaně nabídla možnost návra-tu do prvního pilíře, přičemž je důrazněupozornila, že zůstanou-li u pojistnýchfondů, výrazně se jim sníží důchody z prv-ního pilíře.

Protože v ČR se do druhého pilíře při-hlásilo jen málo lidí, transakční nákladyspojené se zrušením druhého pilíře jsoumenší. Nejjednodušším řešením by bylodruhý pilíř zrušit a naspořené prostředkypřevést do pilíře třetího. Návrh Potůčkovykomise se zatím jeví být vůči účastníkůmdruhého pilíře poměrně velkorysý, všech-ny naspořené prostředky, tj. jak 3 % vyve-dená z průběžného systému, tak 2 % při-dávaná ze svého včetně jejich zhodnocení,navrhuje účastníkům vrátit. To je ve stře-doevropském kontextu skutečně unikátní.

Současná vláda vychází z toho, že vytvo-ření II. pilíře bylo naprosto zbytečné, nebojiž existuje penzijní připojištění. Důchodo-vý experiment, kterým si prošla střední Ev-ropa, má u nás bezkonkurenčně nejnižšínáklady jak pro poplatníky, tak pro stát.

Představa, že se lidé vůbec nepřipravu-jí na stáří, neodpovídá pravdě. Lidé sispoří v podobě investic do cenných papí-rů, nemovitostí, výchovy dětí či jinými for-mami a během svého života racionálněřídí své výdaje podle svých příjmů. Jeotázkou, proč si lidé nemohou na důchodběhem svého produktivního života spořitsami a proč u toho musí asistovat stát, aleto je zřejmě věčná filozofická otázka.

Většina lidí si bude muset na stáří vytvá-řet úspory, podle svých preferencí a po-třeb. Někdo dává přednost vyšší spotřeběběhem produktivního života a nižší ve stáří,jiný naopak. Někdo si nedovede představit,že by i v důchodovém věku nepracovala vytváří si jen minimální úspory pro pří-pad nemoci. To odpovídá svobodě volby.Svoboda s sebou nese i odpovědnosta špatné rozhodnutí mívá negativní dů-sledky.

Mladí lidé by měli vědět, že se nemo-hou na důchod, který jednou dostanou odstátu, spoléhat. Mají ale dost času a mož-ností, jak se na to připravit. Největšímomylem by bylo očekávat, že nový důcho-dový systém jim zajistí bezstarostnoupenzi. Doufat mohou nanejvýš v příspě-vek na stáří. O skutečně zajištěný důchodse bude muset každý postarat sám běhemsvé kariéry, a to mimo rámec současnéhodůchodového systému.

Literatura:

Diamond, P. - Barr, N.: Pension Reform. A Short Guide:New York - Oxford, Oxford University Press 2010.

Guardiancich, I.: Pension Reforms in Central Easternand Southeastern Europe: London - New York,Routledge 2013.

Loužek, M.: Důchodová reforma: Praha, Karolinum2014.

Autor přednáší na VŠE a FF UK, působív Institutu Václava Klause.

Problematika důchodové reformy: fakta, souvislostiAntonín Janýška

Lze předpokládat, že pokud bude důchodová reforma provedena zodpovědně a kvalitně, může na mnoho desítek let po-

zitivně ovlivnit život většiny občanů České republiky. Jde o úkol po všech stránkách nesmírně náročný. Protože důcho-

dový systém musí fungovat v době ekonomického růstu, ale i v období ekonomického poklesu. Navíc musí vycházet

z potřeb všech společenských vrstev obyvatel a zabezpečit, aby důchody, které jsou jediným příjmem většiny starých

občanů, vždy pokryly svým příjemcům alespoň základní životní a společenské potřeby. Hovoříme-li o potřebě kvalitně

a zodpovědně provést důchodovou reformu, nemůžeme mít na mysli pouze reformu způsobu výpočtu starobních dů-

chodů. V rámci reformy základních parametrů důchodového systému je nezbytné věnovat pozornost i dalším typům dů-

chodů, zejména invalidním důchodům. Protože invalidní důchodce lze velmi často zahrnout do skupiny občanů ohrože-

ných sociálním vyloučením. Za skupinu občanů hodných zvláštního zřetele je nutné považovat příjemce tzv. invalidního

důchodu z mládí. Příjemci invalidního důchodu z mládí jsou lidé, kteří z objektivních důvodů, způsobených zejména so-

matickým, smyslovým nebo mentálním handicapem, nemohli nikdy pracovat a odvádět ze svého příjmu zákonem sta-

novené sociální pojistné. Stanovení výše tohoto typu důchodu je velmi problematické. Kromě ekonomických východi-

sek musí respektovat i východiska právní, společenská a politická.

Polemiky

Starobní důchodV důsledku nedostatečné informovanosti

vnímá veřejnost jako nejpravděpodobnějšía jediný možný způsob reformy důchodo-

vého systému zvýšení věkové hranice roz-hodné pro odchod do starobního důchodu.Věková hranice, která byla dlouhá létapevně stanovena, se začala postupně zvy-

šovat a měla by se i dále zvyšovat přiměře-ně ke zvyšování průměrného věku dožití. Jeto zcela jasná závislost: čím vyššího prů-měrného věku se lidé dožívají, tím déle jsou


Polemiky

příjemci starobního důchodu. Proto si člo-věk v produktivním věku za všechna povin-ně odpracovaná léta nenaspoří dost penězna to, aby z nich mohl v prodlužujícím sepostproduktivním věku čerpat dostatečněvysokou částku formou starobního důcho-du. V důchodovém systému se tedy rozšiřu-je onen pomyslný deficit, způsobený nízkýmvýběrem pojistného „na důchod“ a dlou-hou dobou čerpání starobního důchodu.

Prapůvodním cílem starobního důchodubylo nahradit příjem člověka z výdělečnéčinnosti finanční částkou nutnou k zabezpe-čení životních potřeb v životním období,kdy už s ohledem na svůj věk - stáří nebylschopen pravidelné výdělečné činnosti.Proces stárnutí probíhá u každého člověkanaprosto individuálním tempem a je dopro-vázen naprosto individuálními projevy.Zpravidla se však může projevovat úbyt-kem fyzických sil, zpomalováním myšlenko-vých procesů, častějším výskytem zdravot-ních problémů, snižováním schopností ob-jektivního hodnocení životních situací nebosouhrnů informací. Věk, který bychommohli nazvat věkem rozhodným pro začá-tek stárnutí, nelze objektivně stanovit, a toani s ohledem na druh vykonávané prácenebo s ohledem na způsob života. Známepřípady, kdy člověk těžce pracuje celý života ve svých 70 letech je výkonnější, než jinýčlověk ve svých 50 letech. Jeho vrozenédispozice zkrátka proces stárnutí a jeho pro-jevy zpomalí. Ale jsou také lidé, kteří vesvých 60 letech nejsou schopni plnit povin-nosti související s pravidelnou výdělečnoučinností. Nemohou tedy chodit do zaměst-nání, i když by chtěli, i když se snaží. Pro za-městnavatele se stávají „přítěží“, protožeproduktivita jejich práce klesá. Zaměstna-vatel zaměstnávající pracovníky s nízkouproduktivitou práce se stává nekonkurence-schopným. Jedna z podmínek nezbytnýchk dosažení vysoké produktivity práce je vy-soké pracovní tempo zaměstnanců.

Ten, kdo nestačí, neplní stanovené pra-covní úkoly a ztrácí zaměstnání… Je obecněznámo, že lidé starší 50 let jsou obtížněuplatnitelní na trhu práce. Stávají se příjem-ci sociálních dávek, nebo jsou zaměstnatel-ní pouze v méně náročných profesích s níz-kými příjmy, jejichž výše bývá často limito-vána zákonnou hranicí minimální mzdy.Z nízké mzdy jsou nízké odvody. Může tedydocházet k paradoxnímu vývoji. Čím vyššíbude rozhodný věk pro odchod do starobní-ho důchodu, tím nižších výdělků budou pra-covníci nad 50 let věku dosahovat. A tímnižší starobní důchod jim bude vyměřen.Čím vyšší je věková hranice pro odchod dostarobního důchodu, tím více lidé ve věkunad 50 let zatěžují systém sociálních dávek.Dlužno podotknout, že oni to nedělajíschválně. Nároky pracovního trhu je odsu-nuly do pozadí a oni se stali „nekonkuren-ceschopnými“. Jejich výkonnost se nemůžesrovnávat s lidmi ve věku mezi 30 až 40 lety.

V prvních letech pobírání starobního dů-chodu řada důchodců také pracuje v řád-ném pracovněprávním vztahu, založenémpracovní smlouvou na dobu určitou nebo

neurčitou. Tím se stane, že jejich měsíčnípříjmy mají dva zdroje: příjem ze starobní-ho důchodu a příjem z výdělečné činnosti.Součet obou příjmů pak zpravidla tvoří část-ku, která může výrazně převyšovat dvojnáso-bek minimální mzdy. Pokud použijeme jakopříklad manželskou dvojici, pak příjmemmanželské (partnerské) dvojice do jedné do-mácnosti může být ve výši přesahující čtyř-násobek minimální mzdy. Znamená to také,že příjemce starobního důchodu nemusí dů-razně trvat na tom, aby jeho příjem z výdě-lečné činnosti dosahoval vyšších částek.Navíc může být pracující důchodce „daňovězvýhodněn“. Takže jeho příjem z výdělečnéčinnosti může být vyšší než příjem spolupra-covníka vykonávajícího stejnou práci, kterýnení příjemcem starobního důchodu.

Velká část lidí v produktivním věku, kteřímají výdělečnou činnost jako jediný zdrojsvých příjmů, využívá vydělané penízek vlastní obživě a k zabezpečení životníchpotřeb své rodiny: získání bydlení a placenínákladů spojených s bydlením, péče o dětia financování jejich potřeb, a to včetně vy-tváření podmínek k jejich výchově, vzdělá-vání a k dalšímu rozvoji. Totéž se nedá tvr-dit o příjemcích starobního důchodu, kteřínavíc vykonávají pravidelnou výdělečnoučinnost. Srovnávání daňového zatíženía daňových úlev pro rodiny s dětmi a propracující důchodce je naprosto zavádějící.Protože daňová úleva na vyživované dítězdaleka není srovnatelná s výdaji potřebný-mi na zabezpečení života dítěte. Paradoxněse tak může stát, že člověk v produktivnímvěku, živitel rodiny, má vyšší celkovou da-ňovou zátěž než pracující důchodce.

Můžeme vyjmenovat všechny klady,které přináší zvyšování věkové hranice proodchod do starobního důchodu? Můžemetyto klady porovnat se zápory, které souvisíse zvyšováním hranice důchodového věkupro odchod do starobního důchodu? To jeurčitě téma na minimálně jednu dizertačnípráci. Z pohledu běžného pracujícího člově-ka je zřetelný jediný přínos, a to přínos proúspory ve státním rozpočtu: počet let, pokterý se vyplácí starobní důchod jednotliv-ci, se do budoucna bude snižovat. Tentoklad pro státní rozpočet je však naprostonesouměřitelný se zcela zásadním osobníma společensky vnímaným záporem: „… zasenám - mně ten stát ublížil, protože nám -mně nařídil pracovat více let…“

Deformovaný systém ceny práceCena práce je dnes doslovně regulovaná

trhem, který určuje, za jakou cenu chtějía mohou lidé vykonávat určitý druh práce.Např. strážní služba v nenáročném prostře-dí může být placena minimální mzdou. Kdomůže v dnešní době pracovat za minimálnímzdu, přitom bydlet v nájemním bytěa živit dvě nezaopatřené děti? Je to bu� kli-ent systému sociálních dávek (systém másvé náklady), nebo zdravotně způsobilý sta-robní důchodce. Protože příjem ze starobní-ho důchodu nepokryje životní náklady dů-chodce, musí si přivydělat. Kdyby příjemcistarobního důchodu byli vyloučeni z trhu

práce, cena práce strážného by určitěvzrostla, protože za minimální mzdu jeochotno v této pozici pracovat jen málo lidív produktivním věku.

Předčasný starobní důchodČlověk, který se z jakýchkoliv důvodů roz-

hodne odejít do starobního důchodu předdosažením věku rozhodného pro přiznánístarobního důchodu, může požádat přísluš-né orgány o tzv. předčasný starobní dů-chod. Zákonem je stanoveno, o kolik let„dřív“ člověk může tento krok učinit a za ja-kých podmínek. Povinně odpracovaná léta,co všechno se do odpracovaných let zapo-čítává, které profese mají nárok na dřívějšízahájení čerpání starobního důchodu bezsankcí, „krácení“ vypočteného důchodu, tovšechno a mnohé další je obsaženo v plat-ném zákoně. Zákony se mění podle politic-ké situace a podle ekonomických možnostístátu. Současný zákon však v sobě neobsa-huje velký prostor pro svobodné rozhodo-vání člověka s ohledem na vlastní potřebya na vlastní zdravotní schopnosti. Dále pakdikce zákona vychází ještě z totalitního způ-sobu řízení společnosti a zákon říká: kdyžsplníš - dostaneš. Když nesplníš - dostaneštaké, ale k tomu budeš mít sankci. Takžev případě odchodu do předčasného starob-ního důchodu bude „výše vypočteného dů-chodu“ krácena. Takže ten, kdo už nechcepracovat proto, že už je prostě unavený,bude sankcionován za to, že „nevydrželdéle“. A tady už bych nesrovnával profesefyzicky nebo duševně náročné. Obecněplatí, že ten, kdo fyzicky či duševně hodněpracuje, může být dříve unaven, a proto užnedosahuje takových výsledků, jaké vyža-duje jeho pracovní zařazení.

Věk rozhodný pro odchod do starobníhodůchodu

Kdysi dávno, před desítkami let, jsemviděl v nemocnici umírat horníka, který byldržitelem několika ražebních rekordů. Ve42 letech umíral na zaprášení plic a celkovéopotřebování organismu. Stejně tak jsemv nemocnici viděl vědeckého pracovníka,který měl 40 let. Neznal řádnou pracovnídobu, pracovní týden pro něj měl minimál-ně 100 hodin. Měl desítky zlepšovacích ná-vrhů, byl uznávaným, oceňovaným a vy-znamenaným. Mozková příhoda jej dovedlazpět do dětských let. Učil se jíst pravourukou a slabikoval jednoduchá slova. Dneš-ní hospodářství vyžaduje vysokou produkti-vitu práce. Vysoká produktivita práce zpra-vidla vyžaduje vyšší fyzické a psychické na-sazení. To přináší větší opotřebování orga-nismu člověka. U některých vybraných pro-fesí je už dnes možný dřívější odchod dostarobního důchodu. Jak to bude v případě,že se zvýší věková hranice rozhodná proodchod do starobního důchodu?

Jak budou vypadat starobní důchodci, ažbudou odcházet do starobního důchoduv 65 či 67 letech? Jaké bude jejich zdraví?Jaké budou jejich fyzické a duševní schop-nosti? Jak se bude vyvíjet číslo, kterým sevyjádří počet dní pracovních neschopností,


Polemiky

hospitalizací a délka pobytu v nemocniciu pracujících zaměstnaných lidí starších še-desáti let? Jaké budou výdaje na potřebnouzdravotní péči? Bude stačit současná výšezdravotního pojištění, nebo se bude musetzvýšit? Můžeme říci, že se zvyšuje průměr-ný věk dožití. Můžeme však také říci, že sezvyšuje kvalita života starého člověka? Po-ložme si otázku ještě jinak: Jaký má vliv vy-soké pracovní zatížení v produktivním věkuna kvalitu života člověka v postproduktiv-ním věku? Jak se projeví vysoké pracovní za-tížení člověka do 65−70 let věku v kvalitěa době trvání jeho postproduktivního života?

Nabízí se tedy otázka, jestli pro odchoddo starobního důchodu není potřeba defi-novat nová pravidla. Např. volitelný nejniž-ší a nejvyšší věk. Výše starobního důchoduby pak měla být dána podílem z částky na-spořené v produktivním věku a předpoklá-danou dobou pobírání starobního důchodupodle průměrného věku dožití.

Pokud je starobní důchod nárokovou ná-hradou za pravidelný příjem z výdělečnéčinnosti v produktivním věku, a starobní dů-chodce přitom pracuje, je třeba zvážit, jestlije účelné výši starobních důchodů pracují-cích důchodů dotovat ze státního rozpočtu.

Invalidní důchod z mládíPříjemci tzv. invalidního důchodu z mládí

jsou lidé, kteří v důsledku svého smyslové-ho, somatického nebo mentálního handica-pu nikdy nemohli pracovat, tj. vykonávat ja-koukoliv výdělečnou činnost nutnou pro za-bezpečení vlastního života. Invalidní dů-chod z mládí je jim přiznán ve věku rozhod-ném pro dosažení zletilosti, tj. v 18 letech.V současné době je tento druh důchodu při-znáván ve výši cca 8200 Kč/měs. Důchod jevalorizován v rámci běžných prováděnýchvalorizací důchodů, takže jeho výše můžedosáhnout až cca 9500 Kč/měs.

Invalidní důchod z mládí má sloužit k za-bezpečení všech běžných životních potřebpříjemce. Tím máme na mysli bydlení, stra-vování, oblečení, přiměřený společen-ský život. Položme si otázku: je ta částka8200 Kč/měs. dostačující? Ano, pokud člo-věk s handicapem žije ve společné domác-nosti s dalšími výdělečnými osobami, tačástka může být dostačující. Pokud nemůžežít ve společné domácnosti s dalšími výdě-lečně činnými osobami, ta částka je nedo-stačující. Proto může být v zákonem defino-vaných situacích doplňována jinými druhysociálních dávek.

Příspěvek na péčiDle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních

službách, ve znění platných právních předpi-sů, má senior nebo člověk s handicapem ná-rok na výplatu tzv. příspěvku na péči dle ur-čeného stupně závislosti. Příspěvek na péči jeurčen ke krytí nákladů spojených se zajiště-ním potřebné pomoci. Na základě zkušenostíz praxe lze tvrdit, že příspěvek na péči proosoby s I., případně II. stupněm závislosti, tj.800 Kč/měs., resp. 4000 Kč/měs., může být zaurčitých podmínek dostačující. Avšak výšepříspěvku na péči pro osoby se III. a IV. stup-

něm závislosti, tj. 8000, resp. 12 000 Kč/měs.,není dostačující. A to zvláště v tom případě,pokud konkrétní osoba se III. a zejména seIV. stupněm závislosti musí využívat celoden-ně sociálních služeb, a již terénních, ambu-lantních nebo pobytových.

Dotace na poskytování sociální službyPokud konkrétní senior nebo osoba

s handicapem využívá celoročně pobytové,ambulantní či terénní sociální služby u re-gistrovaného poskytovatele sociálních slu-žeb, může poskytovatel požádat o státní do-taci a touto dotací doplní vlastní příjmyz úhrad za poskytnuté služby. Protože pří-spěvek na péči, zejména u služeb fungují-cích déle než 8 hodin denně 365 dní v roce,nemůže pokrýt všechny provozní a mzdovénáklady spojené s poskytováním takto ná-ročné služby.

Právo svobodné volby člověka s handica-pem

Jaké možnosti svobodné volby místaa způsobu života mají lidé-příjemci invalid-ního důchodu z mládí se III. a zejména seIV. stupněm závislosti? No přece vůbecžádné.

Nemohou žít v samostatné domácnosti,protože za cca 8200 Kč důchodu nezaplatínájem, stravu, oblečení a k tomu např.splátku úvěru - pokud by si chtěli byt kou-pit. Za 8000, resp. 12 000 Kč/měs. příspěvkuna péči si nemohou koupit takovou službu,která by jim umožnila žít relativně samo-statným životem - přiměřeně ke stupni zá-vislosti. A už vůbec takový člověk nemůžepočítat s tím, že by si byl schopen sám vy-bavit domácnost, případně žít partnerskývztah nebo mít vlastní děti a uživit je bezdalších a dalších sociálních dávek. Podotý-kám ještě jednou, že příjemce invalidníhodůchodu z mládí je člověk, který nikdy ne-mohl pracovat z důvodu somatického, smy-slového, mentálního handicapu, případněvícenásobného handicapu. Tento stav si ne-způsobil vlastní vinou. Pokud tomuto člově-ku není poskytnuta zcela zásadní a účinnápodpora společnosti, může dojít k jeho úpl-nému sociálnímu vyloučení.

Efektivita podpory společnostiNa tomto místě je vhodné zamyslet se

nad pojmem podpora společnosti. Na za-čátku 90. let minulého století začalo Fede-rální ministerstvo práce a sociálních věcíČSFR budovat tři pilíře sociální politiky:podpora, pojištění, pomoc. Nejrychleji do-stala zákonnou podobu státní sociální pod-pora. V zákoně byly definovány sociální si-tuace, ve kterých měl občan nárok na pod-poru státu, a to zejména podporu finanční.Zákon o sociálním pojištění nikdy nespatřilsvětlo světa a v důsledku tohoto stavu senapříklad ještě dnes nejsme schopni shod-nout na tom, jak má vlastně vypadat „dů-chodové pojištění“. Zákon o sociální pomocibyl před třetím čtením stažen z projednává-ní v Parlamentu ČR. Místo toho v roce 2006spatřil světlo světa zákon č. 108/2006 Sb.,o sociálních službách, který nabyl účinnosti

dnem 1. ledna 2007. Zákon byl několikrátnovelizován. Je paradoxní, že nikdy nebylnovelizován jeden ze základních principůzákona. A tím je de facto tržní princip. Kaž-dý, kdo potřebuje sociální službu, si ji můžekoupit, pokud splní zákonem stanovenépodmínky. Protože sociální služba má svoucenu, kterou je možné vyjádřit penězi.

Tržní princip nákupu sociálních služeb jeve své podstatě správný. Pokud ovšem mákupující dostatek finančních zdrojů, aby simohl koupit na základě své svobodné volbyto, co potřebuje. Ponechme te� stranouskutečnost, že sociální služby jsou nedostat-kovým zbožím. Zamysleme se nad starob-ním nebo invalidním důchodcem z mládía jeho koupěschopností. Bydlení, stravovánía ošacení by si měl koupit za svůj důchod,ale starobní nebo invalidní důchod z mládítyto náklady nepokryje. Sociální službu by siměl koupit za příspěvek na péči, ale tatočástka na nákup nestačí. Systém přiznávánía výplaty důchodů má své náklady. Systémpřiznání a výplaty příspěvku na péči má takésvé náklady. Součtem nákladových položekobou systémů dojdeme k závěru, že i přesvynaložené náklady se člověk s handica-pem, starobní nebo invalidní důchodcez mládí nedočká potřebné podpory společ-nosti. Je mu přiznáno a vyplaceno takovémnožství peněz, které nestačí na pokrytí zá-kladních životních potřeb a vytvoření pod-mínek k začlenění do běžné společnosti. Jetedy zřejmé, ale také prokazatelné, že efekti-vita podpory společnosti pro seniory nebopro osoby se smyslovým, somatickým,mentálním nebo vícenásobným postižením,poskytovaná v souladu s platnými právnímipředpisy, je nedostatečná, a proto v mnohapřípadech neúčinná. V očích a v mysli eko-noma jsou tedy náklady na takto strukturo-vanou podporu společnosti vynaloženy ne-účinně.

Jak by měla vypadat efektivní podporaspolečnosti

Zákonem o sociálních službách byl dopodpory společnosti lidem s handicapemlegislativně včleněn tržní princip. Člověks handicapem si může koupit to, co potře-buje k začlenění do běžné společnosti. Zá-kladní životní potřeby si koupí za svůj inva-lidní důchod z mládí nebo za svůj starobnídůchod, sociální služby si koupí za příspě-vek na péči. Výše invalidního důchoduz mládí je srovnatelná s minimální mzdou,příspěvek na péči na nákup potřebných so-ciálních služeb nestačí. Člověk s handica-pem má stejná práva jako člověk bez han-dicapu. Součet jeho příjmů by mu tedy mělzabezpečit životní podmínky srovnatelnés životními podmínkami průměrného čes-kého člověka.

Průměrná mzda v ČR osciluje někde nahranici 24 000−25 000 Kč/měs. Průměrnoumzdu však nepobírá každý průměrný člověkpracující v ČR. Pro příklad můžeme použíttezi, že většina pracujících lidí v ČR má mě-síční mzdu ve výši cca 70 % průměrnémzdy. To je cca 17 000 Kč/měs. Koupěschop-nost invalidního důchodce z mládí by se


Polemiky

zdvojnásobila, pokud by jeho důchod byldán částkou 70 % průměrné mzdy. Snížilaby se jeho závislost na systému finančníchsociálních dávek. Bylo by možné zrušit pří-spěvek na péči pro závislost stanovenoustupněm I. a II. To by bezpochyby zname-nalo snížení nákladů na výplatu sociálníchdávek a příspěvku na péči.

Poj�me však v plánech na efektivní pod-poru společnosti pro lidi s handicapemještě dál. Zdvojnásobením invalidního dů-chodu z mládí jsme jeho příjemce finančnězrovnoprávnili s průměrným českým pracu-jícím. Jeho životní úroveň se dostane naúroveň průměrné české populace. Jehospotřeba se tak může pohybovat na srovna-telné úrovni se spotřebou kteréhokoliv čes-kého pracujícího. Jeho daňové zatížení tedymůže být stejné, jako u kteréhokoliv jinéhočlověka. Prostřednictvím odvedených danítakový člověk de facto přispívá do státníhorozpočtu a tím i na svůj invalidní důchodz mládí.

Úprava systému stupeň závislosti - příspě-vek na péči

Dle zákona č. 108/2006 Sb. znamenajíčtyři stupně závislosti čtyři výše příspěvkuna péči: 800, 4000, 8000, 12 000 Kč/měs.

u dospělé osoby. Objektivně vzato, příspě-vek na péči ve výši 800 Kč/měs. je částkavelmi nízká a je otázkou, zda náklady na vý-platu částky odpovídající cca 3,5 % průměr-ného platu v ČR odpovídají dosaženémuefektu. Je třeba ptát se, jak potřebná a jakkvalitní je sociální služba, která stojí pouze800 Kč/měs.

Pokud by stupeň závislosti I. a příspěvek napéči 800 Kč/měs. neexistoval, došlo by k ús-poře velkého objemu finančních prostředků,které by bylo možné využít na zvýšení pří-spěvku na péči ve stupni závislosti III. a IV.

Daňové zatížení příspěvku na péčiČlověk s handicapem-příjemce invalidní-

ho důchodu z mládí, stejně jako senior-pří-jemce starobního důchodu se stanovenýmstupněm závislosti, který žije ve společnédomácnosti s jinými osobami a nekupuje sižádnou sociální službu, spotřebovává svůjpříspěvek na péči v rámci „rodinného roz-počtu“. Člověk s handicapem, který si ku-puje např. pobytovou sociální službu, spo-třebovává svůj příspěvek na péči formouúhrady poskytovateli za nakoupenou soci-ální službu. Rodinný rozpočet má výraznějiné a menší daňové zatížení, než rozpočetregistrovaného poskytovatele sociálních

služeb. Z toho lze dovodit, že pokud si člo-věk s handicapem koupí sociální službuu registrovaného poskytovatele sociálníchslužeb, odevzdá formou daní do státníhorozpočtu větší část příspěvku na péči, nežkdyž příspěvek na péči spotřebovává v do-mácím prostředí.

Poloviční závěrCílem tohoto článku nebylo navrhnout

systém a postup důchodové reformy. Možná by bylo dobré znovu definovat, co

je to vlastně starobní důchod a za jakýchpodmínek se rozhoduje o přiznání a výši ji-ných druhů důchodů.

V současné době by bylo vhodné znovuzcela konkrétně informovat veřejnost o tom,jaké finanční zdroje jsou používány na vý-platu starobních důchodů i jiných druhůdůchodů.

Deformované financování sociálních slu-žeb pro seniory i pro osoby s handicapemje mj. způsobeno nízkou koupěschopnostístarobních a ostatních důchodců.

Jednou z příčin deformací ceny práce jemožnost pravidelné výdělečné činnostiv souběhu s pobíráním starobního důchodu.

Autor je ředitelem p. o. Marianum.

Poznatky z praxe

V roce 2013 vláda České republiky schvá-lila Koncepci prevence a řešení problemati-ky bezdomovectví v ČR do roku 20201. Stalose tak po řadě let přešlapování kolem tétoproblematiky, po několika pokusech řešitbezdomovectví ad hoc, zejména pro zimníobdobí, a to zejména na lokální úrovni.V průběhu roku 2012 zpracovala pro MPSVexterní skupina nezávislých odborníkůdlouhodobě působících v oblasti bezdomo-vectví souhrnný dokument obsahující ana-lytickou a návrhovou část jako podklad protvorbu zpracování koncepce2.

Koncepce vychází z faktu, že bezdomo-vectvím není pouze jeho viditelná forma,pobývání lidí ve veřejném prostoru, ale celářada životních situací, které propadu na dnospolečnosti mohou předcházet. Základempojetí bezdomovectví a ohrožení bezdomo-vectvím v koncepci je evropská typologieETHOS3, kterou zpracoval mezinárodní tým

výzkumníků evropské profesní organizaceFEANTSA4. Typologii ETHOS doporučila po-rota Evropské konsenzuální konferencev roce 2010: „Přijetí této definice coby obec-né rámcové definice by pomohlo členskýmstátům EU zapojit se do boje proti bezdo-movectví, a to formalizací a vytvořenímspolečného jazyka i referenčního rámce naúrovni EU.“5

Co je konsenzuální konference6

Konsenzuální konference se formou vý-razně liší od obvyklé podoby, kdy několikřečníků přednáší své příspěvky, po nichžnásleduje diskuse pléna s řečníkem neboposluchačů navzájem. Na konsenzuálníkonferenci jsou přítomny tři strany, z nichždvě jsou aktivní. Nejdůležitější je porota(jury), která naslouchá argumentům druhéstrany, expertů. Třetím aktérem je (odbor-ná) veřejnost v auditoriu, která má jen ome-

zenou možnost položit otázky expertům.Polemika nebo diskuse posluchačů se ne-připouští. Lze ji popsat jako veřejný prů-zkum, jehož cílem je najít konsenzuální od-pově� na společensky kontroverzní téma.Experti, odborníci zabývající se přímo pro-jednávanou problematikou, předkládají po-rotě důkazy pro svá tvrzení. Kromě veřejnéprezentace na místě předávají porotě ještěpřed konferencí podrobnější argumentyv písemné formě.

Porota může klást expertům doplňujícíotázky a vyžadovat na ně odpově�. Násled-ně v soukromí posuzuje veškeré zjištěnédůkazy. Kromě důkazů předložených odbor-níky porota může při formulaci závěrů vy-cházet z dalších relevantních výzkumů, vý-stupů a zkušeností. Ve stanoveném termínupak vydá své výsledné stanovisko.

Cílem konsenzuální konference je vyvolatmezi odborníky a dalšími zainteresovanými

Konsenzuální konference o bezdomovectví v ČR: příprava, průběha výstupy

Ve dnech 26.−27. listopadu 2014 se v Praze uskutečnila vůbec první konsenzuální konference o bezdomovectví, téma-

tu, o němž v české společnosti panuje mnoho kontroverzních názorů. Konsenzuální konferenci lze popsat jako veřej-

ný průzkum, jehož cílem je najít konsenzuální odpově� na společensky kontroverzní téma. Nejdůležitější roli hraje po-

rota, jež naslouchá argumentům odborníků, zabývajících se přímo projednávanou problematikou, kteří jí předkládají

důkazy pro svá tvrzení. Může jim klást doplňující otázky a vyžadovat na ně odpově�. Následně v soukromí posuzuje

veškeré zjištěné důkazy a ve stanoveném termínu vydá své výsledné stanovisko, přičemž při formulaci závěrů může

kromě důkazů předložených odborníky vycházet i z dalších relevantních zdrojů. Tentokrát se hledaly odpovědi na pět

zásadních otázek z oblasti bezdomovectví, které by měly přispět k řešení tohoto společensky palčivého problému.

Ilja Hradecký, Tomáš Sirovátka


Poznatky z praxe

skupinami debatu na dané téma, a přispěttak k posouzení tématu pro další rozhodo-vání. Konsenzuální konference obsahujev sobě prvky tří modelů: � projednávání kazuistik s porotou (forma

anglosaského soudního procesu), � vědecké setkání kolegů (symposium), � zasedání městské rady s účastí veřejnosti.

Konsenzuální konference se poprvéuskutečnily v sedmdesátých letech 20. sto-letí v souvislosti s lékařskými technologic-kými postupy v USA. Metodologie byla ná-sledně převzata a využita v různých jinýchsouvislostech. Teprve nedávno byl tentomodel aplikován v sociální politice, kon-krétně v otázkách bezdomovectví.7

Evropská konsenzuální konference o bez-domovectví v prosinci 2010 v Bruselu bylaprvní takovou konferencí v sociální oblastina evropské úrovni. Jako významný příkladposloužila francouzská konsenzuální konfe-rence o bezdomovectví na národní úrovni„Sortir de la Rue“ (Opustit ulici), která sekonala v Paříži v listopadu 2007.8

Uspořádání konsenzuální konferenceo bezdomovectví se dostalo do výše zmíně-né koncepce jako jedno z jejích opatření9.Jejím cílem bylo dojít k celospolečenskémukonsenzu a výstupy z ní se mají stát důleži-tým argumentem pro další směřování soci-ální politiky ČR. Při přípravě a realizaci kon-ference o bezdomovectví v ČR bylo využitozkušeností z francouzské i evropské kon-senzuální konference. Výstupy by měly po-skytnout základní rámec, od kterého lze od-víjet efektivní ucelenou strategii České re-publiky. Z důvodu mnoha různých perspek-tiv, realit a chápání bezdomovectví a absen-ce regionálních a lokálních strategií se stra-tegie a koordinace na národní úrovni stáváopravdovou výzvou. Je proto třeba stanovitspolečný základ, ze kterého by bylo možnévycházet.

Fáze přípravyPro úspěch konsenzuální konference je stě-

žejní důkladná příprava, která trvá obvykle8−12 měsíců. Prvním krokem je ustavení pří-pravného výboru odpovědného za fázi pláno-vání. Tvoří ho okolo dvaceti různých osob pů-sobících v oblasti bezdomovectví - z nevlád-ních organizací, z veřejné správy, z akademic-ké sféry, lidé se zkušeností života bez domovaa také zástupci příbuzných oblastí, jako jenapř. problematika bydlení či zdraví. Přípravnývýbor má být geograficky vyvážený a k jehohlavním úkolům v časovém sledu patří: � formulovat klíčové otázky, kterými se

konference bude zabývat; � vybrat odborníky, kteří poskytnou důka-

zy ke klíčovým otázkám,� vybrat členy poroty, kteří ponesou odpo-

vědnost za dosažení konsenzu; � připravit časový plán přípravy, vlastní

konference a zveřejnění výstupů,� dohodnout, jak aktivně zapojit lidi bez

domova,� definovat okruh lidí, kteří budou pozváni

k účasti do auditoria,� připravit základní informace určené pro

porotu,

� umožnit porotě využití hlavních výzkum-ných zjištění o bezdomovectví,

� organizačně zajistit průběh vlastní kon-senzuální konference,

� rozhodnout, jak uplatnit šíření výstupůa jejich uplatnění v politice a praxi.

Formulace otázekPrvořadým úkolem přípravného výboru je

vybrat témata, která jsou ve společnosti kon-troverzní, témata, na něž jsou rozporné ná-zory, které dlouhodobě brání politickémupokroku jak na národní úrovni, tak lokálně.Z několika desítek dílčích témat vybral pří-pravný výbor pět takových, u nichž je ve spo-lečnosti nedostatek konsenzu, ale je o nichdostatek dostupných vědomostí a odbor-ných znalostí. Požadavkem na témata byl vý-znam pro sociální politiky na národní i lokál-ní úrovni. Každé téma bylo následně zpraco-váno do formy otázky, na kterou se očekáváod poroty odpově�. Tato konference se za-bývala 5 klíčovými otázkami:

1. Co znamená pro společnost bezdomo-vectví? Otázka byla zaměřena na domov a ab-

senci domova, na poznání potřeb lidí bezdomova, experti měli ukázat různorodostfaktorů a spouštěcích mechanismů vedou-cích ke ztrátě domova. Odpově� je třebahledat mezi názory, podle nichž je bezdo-movectví následkem lenosti, nezájmu a de-viací, a jinými, podle kterých se může týkattéměř kohokoliv. Typologie ETHOS popisu-je různé situace života bez domova a ohro-žení ztrátou domova.

2. Jaká by měla být míra solidarity veřej-nosti s lidmi bez domova?Česká společnost vyjadřuje rozpačitost

nad mírou solidarity s lidmi bez domova,převládá jejich odmítání a negativní posu-zování. Přetrvávají stereotypy stigmatizacea názory, že jsou sami vinni svou situací.Poskytovatelé služeb se setkávají s projevydiskriminace, kdy se s lidmi bez domovanejedná jako s plnoprávnými občany. Na-proti tomu služby, zejména poskytovanénevládními organizacemi, vznikly díkyosobní angažovanosti některých jednotliv-ců a společenství.

3. Jestliže platí, že prevence je efektivnějšía levnější než následné řešení vzniklé si-tuace, proč v české společnosti prevencebezdomovství absentuje? Jaké by mělybýt priority prevence?Mezi lidmi bez domova je vysoký podíl

osob propuštěných z institucí, z výkonu tres-tu nebo z léčeben, ale zejména z dětskýchdomovů po dovršení dospělosti. Význam-ným faktorem vedoucím ke ztrátě bydlenídomácností je jejich zadluženost včetnědluhů spojených s bydlením. Absence sys-tematické prevence souvisí se vznikem slu-žeb pro lidi bez domova. Ty první vznikalyzejména z iniciativy občanů, kdy se otázkouprevence nikdo nezabýval. Zahraniční mo-dely naopak potvrzují efektivitu prevence,zejména předcházením ztráty bydlení.

4. Jak uskutečňovat komplexní služby lidembez domova?Služby lidem bez domova se zaměřují na

zjevnou formu bezdomovectví, zákon o so-ciálních službách taxativně stanoví druhyslužeb a základní činnosti v těchto službáchbez dalších návazností. Vedle prevencechybí návazné bydlení, zejména bydlenís podporou. Zákon nebere v úvahu vícená-sobné diagnózy, které jsou u lidí bez domo-va časté. Obtížně dostupné jsou běžné zdra-votnické služby. Jakákoliv forma bydlení jepro lidi bez domova včetně rodin s dětmitéměř nedostupná. Model nejprve bydlení(housing first) se v ČR neuplatňuje.

5. Jakou roli by měli hrát různí aktéři (ve-řejná správa na všech úrovních, poskyto-vatelé služeb, volení představitelé, sdě-lovací prostředky, sami lidé bez domova)k dosažení synergie?Současná sí služeb je nerovnoměrná,

protože vznikala spontánně, bez předběžné-ho plánování. Úkoly jednotlivých aktérů ne-jsou určeny ani zákonem, ani konvencí,subsidiární rozdělení rolí nebývá respekto-váno. Mediální obraz lidí bez domova jepřevážně negativní. Přístupu veřejné sprá-vy k této problematice chybí standardya ochota ke spolupráci. Není ani ujasněnarole samotných lidí bez domova na řešeníjejich životní situace.

ExpertiPo formulaci klíčových otázek je třeba

najít ke každé z nich nejméně tři odborníky,kteří mohou prezentovat svou zkušenost,svůj názor a podložit je argumenty. Je důle-žité najít takové experty, jejichž názorya zkušenosti jsou odlišné a mohou projed-návaný problém osvětlit. Snahou je poskyt-nout porotě pohled z různých perspektiv,s odborností různého typu a současně ob-sáhnout i nesourodé názory na klíčovéotázky. Pro konsenzuální konferenci o bez-domovectví přípravný výbor přizval celkem19 expertů, z nich byli tři lidé se zkušenostíživota bez domova.

Porota Při hledání a nalezení konsenzu má nej-

důležitější roli porota. Pro přípravný výborto znamená vyhledat takové osobnosti, vesvém oboru uznávané odborníky, aby vý-stup poroty byl přijatelný pro významnépolitické subjekty. Mají to být lidé, kteří ne-nesou žádnou odpovědnost v oblasti bez-domovectví nebo v související oblasti, lidé,kteří mají velký morální kredit, jsou respek-tovanými osobnostmi. Jejich profesní pů-sobnost by měla pokrýt oblast sociální, so-ciologickou, zdravotní, ekonomickou, publi-cistickou apod. Nezbytná je přítomnost kaž-dého člena poroty po celou dobu konferen-ce, tj. po oba dva dny v sále.

Úkolem poroty je nalézt shodu v odpově-di na klíčové otázky a formulovat společnýnázor. Porota nese odpovědnost za dosaže-ní konsenzu v klíčových otázkách, kterýbude publikován formou zprávy. Abymohla porota dospět k závěru, jednání je-

Poznatky z praxe


jích členů probíhá v soukromí po skončeníkonference. Výsledná zpráva představujezáklad pro další rozvoj politiky bezdomo-vectví na národní úrovni s dopadem na re-gionální a komunální úroveň.

Přípravný výbor vybral šest členů poroty.Porota pak vybrala ze svého středu předse-du, který je koordinátorem a mluvčím, alesoučasně jen jedním z rovných v rozhodo-vání. Porotu Konsenzuální konference o bez-domovectví v České republice tvořili titoodborníci:Mgr. Anna Šabatová, PhD. (veřejná ochrán-kyně práv), MUDr. Martin Hollý (lékař, psychiatr),Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (ekonom),Mgr. Miloš Rejchrt (evangelický farář),Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (sociolog) PhDr. Vladimír Špidla (český politik).

Porotci vybrali jako předsedu porotyMgr. Miloše Rejchrta.

Stanovisko porotyPo vyslechnutí příspěvků na Konsenzuál-

ní konferenci a důkladném zvážení všechinformací, které měli k dispozici, dospěliporotci u pěti klíčových otázek k následují-cím závěrům:

1. Co znamená pro společnost bezdomo-vectví?Lidé bez domova netvoří uniformní skupi-

nu - jak to také vyjadřuje typologie ETHOS.Bydlení v nestandardních podmínkách čiztráta jakéhokoli domova byly obvykle způ-sobeny souběhem více faktorů. Příčiny ma-teriální a institucionální se zde často kombi-nují s příčinami vztahovými, osobnostnímia nemocemi či duševními poruchami. Nej-silnějším rizikovým faktorem pro vznik bez-domovectví je dlouhodobý sociální a eko-nomický vývoj, oceňující úzce vymezenouindividuální úspěšnost a přinášející obec-nou nejistotu na trhu práce, zvláště však proznevýhodněné kategorie pracovníků, v dů-sledku neočekávaných recesí a kontinuál-ních strukturálních změn. Svůj podíl na bez-domovectví má podnikání s půjčovánímpeněz a vymáháním dluhů a v neposlednířadě též rozbujelé podnikání v oblasti ha-zardních her. Negativní dopad má nestabili-ta rodinných a partnerských vztahů, neo-chota obcí převzít odpovědnost za všechnylidi, kteří v nich žijí, stejně jako nepřiprave-nost tradičních nástrojů veřejné politikytento problém řešit.

Usnesení vlády ČR č. 666 z 28. 8. 2013 vý-stižně konstatuje, že „bezdomovectví je sy-nonymem pro extrémní sociální vyloučení,jehož je chudoba nejen příčinou, ale i dů-sledkem … představuje kontinuální spole-čenský fenomén, jehož účinné řešení si vy-žaduje komplexní přístup“. Lidé bez domo-va jsou trvale nezajištěni v uspokojování zá-kladních životních potřeb. Jejich materiálnístrádání je patrné. Méně zřejmé a společ-ností málo reflektované je to, že trpí též de-privací vztahovou, nárůstem osobních pro-blémů, oslabením sebeúcty a ztrátou schop-nosti řešit svou situaci vlastními silami.Jsou zatlačování do přežívání v samotě

nebo v nahodile vzniklých skupinách po-dobně strádajících a ze společnosti jsou fak-ticky vyřazeni.

Ztráta produktivní síly a schopností lidíbez domova znamená stále narůstající eko-nomickou ztrátu. Největší ztrátou je všakztráta společenská: bezdomovectví společ-nost obtěžuje, oslabuje její soudržnosta také důvěru v instituce zastupitelské de-mokracie. Bezradnost vůči fenoménu bez-domovectví se stává živnou půdou pro bu-jení různých typů extremismu a dehumani-zovaných politických koncepcí.

2. Jaká by měla být míra solidarity veřej-nosti s lidmi bez domova?Zkušenosti odborníků, stejně jako zkuše-

nosti lidí bez domova potvrzují, že příčinybezdomovectví jsou komplexní. Lze dokonceříci, že v důsledku širokého spektra společněpůsobících faktorů, které ve svém důsledkuvedou k různým formám bezdomovectví, sebezdomovcem může stát každý člen společ-nosti a rozmanitá ohrožení mohou při určitésouhře okolností zasáhnout každého z nás.

A už je prvotní příčina jakákoliv, životbez domova devastuje lidský potenciál, po-nižuje lidskou důstojnost, má trvalé nega-tivní dopady na lidskou psychiku a osobníintegritu. To vše zásadně podlamuje schop-nost lidí bez domova řešit jejich obtížnou si-tuaci vlastními silami. Bez pomoci zvenčí senedokážou navrátit do normálního životaa získat znovu bydlení, nehledě na jejich re-álné materiální možnosti si bydlení zajistita udržet. Mnohdy také neprojevují účinnousnahu řešit svou situaci; ze své perspektivymožnost změny svého údělu většinou nevi-dí a víru v takovou možnost už ztratili.

Bydlení představuje základní a naléha-vou lidskou potřebu, spojenou s potřeboubezpečí. Absence bydlení devastuje lidskouosobnost a znemožňuje uspokojení dalšíchnaléhavých lidských potřeb. Z toho důvodurevidovaná Evropská sociální charta zakot-vuje právo na bydlení (část I, článek 31:„Každý má právo na bydlení“) a stanovíokruhy opatření, jež mají toto právo prosa-dit. Český právní řád toto právo v obecnérovině rovněž zahrnuje, i když zatím nesta-noví konkrétní odpovědnosti, způsoby a for-my jeho prosazení.

Nemá za těchto okolností smysl solidari-tu s lidmi bez domova podmiňovat detail-ním odhalením příčin, za nichž k dané situ-aci došlo, a to jednak s ohledem na jejichsložitost a provázanost, jednak s ohledemna nemožnost určit prvotní příčinu. Nemáani smysl podmiňovat pomoc ze stranyspolečnosti zkoumáním míry osobního se-lhání lidí bez domova, míry zavinění této si-tuace či projevené snahy tuto situaci řešit.

Pomoc musí být úměrná naléhavosti po-třeby, vzít v úvahu zájem o tuto pomoc,i možnosti podílet se na uspokojení potřebybydlení. Dokonce i lidem, kteří bydlí, či majíurčité možnosti bydlení získat nebo zlepšit,poskytuje společnost přiměřenou pomocrůznými formami. Lidé bez domova jsouskupinou občanů, jejichž potřeba je nejvícenaléhavá a možnosti řešení nejvíce omezené.

3. Jestliže platí, že prevence je efektivnějšía levnější než následné řešení vzniklé si-tuace, proč v české společnosti prevencebezdomovství absentuje? Jaké by mělybýt priority prevence?Přestože v českém sociálním systému

existují jak nahodilé, tak i systémové prvkypředcházení bezdomovectví, v posledníchletech výrazně stoupá počet lidí, kteří přišlio bydlení, žijí v nevyhovujících podmínkáchnebo jsou ztrátou bydlení ohroženi. Podlerealistických odhadů bylo v roce 2011v České republice přes 27 000 bezdomovcůzjevných a skrytých. Přibližně 100 000 lidíbylo bezdomovci potenciálními, kterým hro-zilo vystěhování z bytu, bydleli na komerč-ních ubytovnách, nebo byli před propuště-ním z vězení či zdravotní nebo výchovné in-stituce, zejména dětského domova.

Dosavadní analýzy ukazují, že problema-tika bezdomovectví není legislativně, insti-tucionálně a kompetenčně zajištěna naúrovni, která je potřebná k její prevenci a ře-šení. Prevence bezdomovství vyžaduje při-jetí zákona o sociálním (dostupném) bydle-ní a o jeho uvedení do denní praxe, včetnězákonného vymezení práva na bydlení,i povinnosti obcí, krajů a státu při reálnémprosazování tohoto práva. Stejně tak muse-jí být zákonem stanoveny povinnosti státuvůči obcím, aby obce mohly svoji roli plnit.Znamená to zejména tuto oblast finančnězajistit, a to mandatorními výdaji státu; spo-léhání na dotační tituly z evropských či do-mácích fondů nebo na soukromou dobro-činnost není dlouhodobě udržitelné.

Nezbytná je přísnější regulace hazardua postih praktik lichvářství. Zákon musí sta-novit postupy umožňující oddlužení i v pří-padě nízkopříjmových domácností. Je třebaomezit exekuce ze strany orgánů veřejnésprávy prostřednictvím exekutora, pokudv konkrétním případě mohou vést exekucisamy (daňové exekuce).

Dluhy samy o sobě by neměly být barié-rou v přístupu k bydlení. Doporučujemeřídit se zásadou „nejdříve bydlení“ (hou-sing first) a podporovat sociální prací oso-by, které takto získají bydlení, aby se po-stupně dokázaly vypořádat s dluhy.

Je třeba systematicky pracovat s mladý-mi lidmi opouštějícími institucionální péčipři řešení otázek bydlení a zaměstnánía dalšího získávání životních dovedností,podobně i zvýšit systematické resocializač-ní úsilí vůči osobám navracejícím se z vý-konu trestu.

4. Jak uskutečňovat komplexní sociální,zdravotní a další služby lidem bez domo-va?Ucelený přístup k řešení problematiky lidí

v situaci bezdomoví zahrnuje vedle aktivitpreventivních i intervence pomáhající a lé-čebné. Jde o soubor zdravotních a sociál-ních služeb přizpůsobených individuálnímpotřebám, a to: doplnění sítě zdravotnícha sociálních služeb, posílení kapacit již exis-tujících aktérů zabývajících se problémy lidíbez domova, vytvoření nových služeb, kterédosud neexistují či jsou zcela výjimečné


Poznatky z praxe

a provozované nesystémově, vzájemnoupropojenost v systému všech služeb.

Stávající systém zdravotní péče se siceopírá o principy univerzálního přístupu,avšak lidé bez domova jsou fakticky v pří-stupu znevýhodněni. Chybí nástroje a kapa-city pro výkon akutní nízkoprahové lůžkovépéče a navazující zdravotní péče pro lidi bezdomova. Podobná situace je v oblasti slu-žeb sociálních, zejména poradenství, níz-koprahového chráněného bydlení atp. Něk-teré druhy potřebných služeb pro tuto sku-pinu dokonce prakticky chybí. Je to napří-klad ambulantní zdravotní péče, lůžkovázdravotní péče, terénní psychiatrická péčea návazná péče.

Významným problémem je také dostup-nost i těch nejběžnějších zdravotních po-můcek, které obvykle vyžadují finanční par-ticipaci (brýle, naslouchátka…). Samostat-nou pozornost si zasluhuje péče o duševnístav lidí bez domova, který je často hlavnípříčinou jejich situace. V této specifické ob-lasti je vhodné zapojení plánovaných Cen-ter duševního zdraví, jak s nimi počítá Stra-tegie reformy psychiatrické péče.

V neposlední řadě jde o služby poskytují-cí přístup k zaměstnání. Dosavadní postupyzejména neziskových organizací prokázaly,že existují reálné možnosti, jak lidem bezdomova poskytovat také pracovní uplatně-ní. Důležitou roli v tomto procesu tvoří služ-ba individuálního umísování na pracovnítrh (IPS).

5. Jakou roli by měli hrát různí aktéři (ze-jména veřejná správa na všech úrovních,poskytovatelé služeb, volení představi-telé, sdělovací prostředky, lidé bez do-mova) k dosažení synergie?Prevence a řešení problému bezdomovec-

tví vyžaduje zvýšenou míru koordinace čin-ností zúčastněných aktérů a vylepšení hori-zontální a vertikální spolupráce mezi státem,kraji, obcemi, odbornou veřejností, nezisko-vými organizacemi a lidmi bez domova.

Klíčovou roli v této věci má stát, který od-povídá nejen za vytvoření strategie a ná-strojů pro realizaci sociální politiky včetně

dostatečného vyčlenění finančních pro-středků (v rámci vícezdrojového financová-ní, které se při pomoci lidem bez domovapředpokládá), ale i za dostupnost služeb nacelém území. Přitom vyvstává i nutnostujednocovat standardy kvality a zajišovatpředpoklady dostupnosti. Úlohou státu je,mimo jiné, i ustavení a zajištění užšího part-nerství mezi sektory (veřejný, neziskový, alei privátní sektor), stejně jako optimalizacespolupráce mezi sektory státní správy (ze-jména MPSV, MMR, MZ a MŠMT).

Nepostradatelná je v této oblasti trvaláspolupráce krajů a obcí, úřadů práce, poby-tových zařízení, sociálních a zdravotníchslužeb. Základní předpoklady úspěšnéhořešení problematiky bezdomovectví v místěleží v kvalitním systému spolupráce krajea participujících obcí.

Důležitou roli při tvorbě obrazu lidí bez do-mova hrají také sdělovací prostředky. Lidébez domova jsou v médiích často vykreslo-váni jako vyvrženci ze společnosti, kteří sisvoji izolaci zasloužili vlastní pasivitou či ne-přijatelným chováním, případně o bydlenípřišli kvůli špatným rodinným či partner-ským vztahům. Systémové příčiny bezdo-movectví jsou zpravidla zcela opomíjeny.

Závěr Bezdomovectví začalo v české společ-

nosti vyvstávat jako závažný a narůstajícíproblém počátkem devadesátých let minu-lého století. Zejména nevládní organizace,vzniklé díky nezměrnému úsilí obětavýchjednotlivců a společenství, začaly na rozsaha dynamiku bezdomovectví upozorňovat.Především ale předvedly, že lidem bez do-mova je nutné i možné poskytovat účinnéslužby a pomáhat jim tak, aby si alespoňz části dokázali pomoci sami. Ukázalo sevšak, že podmínky a spouštěcí mechanismyvedoucí k bezdomovectví jsou komplexnía nelze je řešit bez koordinovaného zapoje-ní obcí, krajů a státu, které zatím schází.

Konference ukázala, že bezdomovectvípředstavuje stále naléhavější problém,zatím málo řešený na politické úrovni, aleznámý řadě odborníků, kteří se na předpo-

kladech jeho řešení dokážou shodnout.Svou úlohu a odpovědnost v této věci siuvědomují i mnozí pracovníci státní správy.Také je povzbudivé, že část společnostivčetně mladých lidí je s lidmi bez domovasolidární a je ochotna jim pomáhat.

Pořadatelé i účastníci konference se jed-noznačně shodli, že lidská důstojnost lidíbez domova musí být trvalým zřetelem so-ciální politiky České republiky.

1 Usnesení vlády ČR ze dne 28. srpna 2013 č. 666,Koncepce prevence a řešení problematiky bezdo-movectví v ČR do roku 2020 je dostupná nahttp://www.mpsv.cz/cs/16156.

2 Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bez-domovci v ČR na období do roku 2020 je ke staženízde: http://www.esfcr.cz/file/8471/.

3 European Typology on Homelessness and HousingExclusion, Evropská typologie bezdomovectví a vy-loučení z bydlení je dostupná zde: http://www.fe-antsa.org/spip.php?article120&lang=en.

4 FEANTSA, Fédération Européenne des Associati-ons Nationales Travaillant avec les Sans-Abri, vizwww.feantsa.org.

5 Celé doporučení poroty (European Consensus Con-ference on Homelessness: Policy Recommendati-ons of the Jury) je dostupné zde: http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=6489&langId=en nebozde: http://www.feantsa.org/spip.php?article327&lang=en

6 S použitím materiálů Evropské konsenzuální konfe-rence o bezdomovectví, konané ve dnech 9. − 10. pro-since 2010 v Bruselu a francouzské konsenzuálníkonference „Sortir de la Rue“, uskutečněné vednech 29. − 30. 11. 2007 v Paříži.

7 Viz European Consensus Conference on Homeless-ness: Policy Recommendations of the Jury, str. 4.Viz http://sans-abri.typepad.fr/

8 Opatření 5.4.2c: Uspořádání první národní konsen-zuální konference o bezdomovectví za účelem nale-zení shody a všeobecné podpory pro další směřo-vání politiky v oblasti řešení bezdomovectví. Gestor:MPSV ve spolupráci s Meziresortní skupinou prořešení problematiky bezdomovectví. Termín: 2014.Viz Koncepci prevence a řešení problematiky bez-domovectví v ČR do roku 2020, str. 47.

Ilja Hradecký působí v charitativní organi-zaci NADĚJE.

Tomáš Sirovátka působí na Fakultě sociál-ních studií Masarykovy univerzity.

Koncepci dostupného bydlení, na jejímž vzniku se podíleli odborníci ze státní sféry, or-ganizací zastupujících obce i neziskový sektor a jež se stane podkladem pro tvorbu záko-na o dostupném sociálním bydlení, který by měl vstoupit v účinnost od roku 2017, před-stavilo MPSV na lednové konferenci v Senátu. Cílem je odstranit překážky bránící lidemzískat nebo si udržet odpovídající, kvalitní bydlení. Cílovou skupinu, do níž spadá půl mi-lionu občanů, jsou hlavně senioři, osoby se zdravotním postižením, samoživitelky, mla-diství, kteří vyšli z dětských domovů, lidé nucení žít na ubytovnách, v sociálně vylouče-ných lokalitách nebo úplně bez domova. Ti, kteří budou chtít vstoupit do systému do-stupného bydlení, projdou majetkovým a příjmovým testem, bude se individuálně zjiš-ovat jejich skutečná situace a poté získají osvědčení (certifikát). Systém dostupnéhobydlení bude mít tři formy, první představuje „Krizové bydlení“, určené pro osoby v mi-mořádně tíživé situaci nebo bez domova, v němž by neměly strávit víc než 6 měsíců, dru-hou pak „Sociální byt“. U obou těchto forem je nutné využívat sociální práci a dodržovatstanovené podmínky. Třetí forma, „Dostupný byt“, se zvýhodněným nájemným, je již ur-čena k trvalému bydlení. Senioři a lidé se zdravotním postižením budou moci tohoto byd-lení využívat trvale, pokud se jejich příjem výrazně nezmění.

Obce budou k tomuto účelu moci využívat stávající bytový fond, vybudovat nebo zre-konstruovat nové byty, využít služeb neziskových organizací a církví nebo si najmout bytyod soukromých vlastníků. Financování dostupného bydlení bude vícezdrojové, ze státní-ho rozpočtu i z fondů EU. Zdroj: MPSV

Předsedkyně tří organizací sdružujícíchsociální pracovníky, Společnosti sociál-ních pracovníků ČR, Profesní komory soci-álních pracovníků a Profesního svazu so-ciálních pracovníků v sociálních službáchAPSSČR, počátkem března v tiskovém pro-hlášení vyjádřily názor svých organizací,že pro další rozvoj sociální práce a posíle-ní jejího profesního ukotvení v ČR je ne-zbytné prosazovat vznik zákona, který byměl ukotvit a upravit profesi sociálníchpracovníků a ustanovit profesní komorujako odborný a nezávislý samosprávný or-gán s výkonnými kompetencemi. Sociálnípráce je podle nich nenahraditelnou od-bornou činností pro ochranu základních so-ciálních práv jedinců v obtížných životníchsituacích garantovaných Listinou základ-ních práv a svobod, a proto vyžaduje le-gislativní ukotvení. Zdroj: www.apsscr.cz

Poznatky z praxe


Organizační kultura - významný faktor prosperity organizací zdra-votní a sociální sféryJan Molek

Firemní kultura ovlivňuje veškeré činnosti v organizaci. Působí na chování, jednání, komunikaci, výkonnost a motivaci pra-

covníků, napomáhá eliminovat negativní a podporovat pozitivní vlivy, jejichž působení je organizace vystavena. Klíčovou

roli zcela logicky sehrává také v organizacích zdravotní a sociální sféry. Je proto potřeba, aby byla jejím managementem pě-

stována.

Organizační kultura patří v současnédobě mezi nejvýznamnější prvky měkképrosperity. Má výrazný a dlouhodobý vlivna celkovou efektivitu organizace. Aby plni-la svůj účel, musí být nejen dostatečněsilná a jednotná, ale i korespondovat sestrategií organizace a mít v sobě zakompo-nován motivační systém, který organizacipohání k dosažení vytčených cílů.

Některé organizace si stěžují, že jejich za-městnanci jsou demotivovaní, nejsou do-statečně loajální, jejich přístup k práci neníaktivní a produktivní. Profesor Jeffrey Pfef-fer ze Stanforské univerzity tvrdí, že takovéorganizace mají přesně to, co si samy za-slouží. Pokud totiž mají lidé vytvořené ne-funkční pracovní prostředí, lze od nich oče-kávat i podobně nefunkční chování.

Cíl a metodikaCílem článku je pochopit podstatu orga-

nizační kultury a uvědomit si její významv životě organizace. Organizační kultura jekomplexní záležitost. Představuje specific-ké způsoby jednání a chování členů organi-zace, jejich postoje, používanou hantýrku,styl oblékání, gesta, tabu, tradice, rituálya metody, jakými se realizují cíle. Nelze jijednoduše vytvořit, změnit nebo přenéstodjinud. Organizační kultura více či méněovlivňuje veškeré činnosti a procesy v or-ganizaci. Managementem může být bu�pěstována, nebo se v případě jeho nezá-jmu vyvíjí živelně. Organizační kulturamůže být nejen tmelem, který drží organi-zaci pohromadě (zejména v krizových situ-acích), ale i klínem, který ji rozděluje. Ze-jména v organizacích zdravotní a sociálnísféry sehrává, s ohledem na jejich činnost,založenou na humánních principech, klíčo-vou roli. Proto jsou aktuální informace o nívelice důležité.

Význam zdravé organizační kultury prorozvoj a budoucnost organizací si manažeřičím dál více uvědomují. Bez vyspělé orga-nizační kultury lze jen obtížně implemento-vat program kontinuálního zvyšování kvali-ty, realizovat transformační proces či zlepšitproduktivitu a ekonomiku. Dokládá to roz-sáhlá studie provedená v USA, na níž se po-dílelo osm set sester v manažerském posta-vení a jejímž cílem bylo zjistit, které faktorymají rozhodující vliv na úspěch zdravotnic-kého zařízení. Jednoznačně byly identifiko-vány následující faktory: � hodnoty a vize ředitele zdravotnického

zařízení,� jasný směr (poslání, vize, strategie zdra-

votnického zařízení),

� zdravé finanční zázemí,� zdravá organizační kultura.

Východiskem pro hodnocení vlivu organi-zační kultury na úspěšnost organizace jsouzejména poznatky autora získané v průběhujeho dlouholeté manažerské praxe a poznat-ky z analýz publikovaných zahraničních prů-zkumů a studií, zabývajících se vztahemmezi prosperitou firmy a organizační kultu-rou.

Výsledky a diskuseOdborná literatura nabízí bohatou škálu

nejrůznějších definic a pojetí organizačníkultury. Mezi nejvýstižnější patří: „Organi-zační kultura je vzorec základních a rozho-dujících představ, které určitá skupina na-lezla či vytvořila, odkryla a rozvinula,v rámci nichž se naučila zvládat problémyvnější adaptace a vnitřní integrace a kterése tak osvědčily, že jsou chápány jako všeo-becně platné. Noví členové organizace jemají pokud možno zvládat, ztotožnit ses nimi a jednat podle nich“ (Schein,1987).

Organizační kultura a její soudobé pojetíFiremní kultura odráží základní hodnoty

a přesvědčení organizace, tak jak jsou pre-zentovány vrcholovým managementema kopírovány (nebo také ne) ostatními pra-covníky. Je založena na vzorci chování ma-nagementu a na způsobu, jak je toto chová-ní vnímáno a interpretováno zaměstnanci.V soudobé praxi existují dva mezní přístupyk pojetí organizační kultury (Nový, 1996).

� Organizační kultura je nástrojem v ru-kou managementu, který má v určitémslova smyslu i materializovanou podobu

Podstatou je pragmatický přístup k pro-blému, spočívající v institucionalizaci orga-nizační kultury, opírající se o standardizacia písemné vyjádření ve formě právních, or-ganizačních, ekonomických i sociálníchnorem a předpisů. Umožňuje relativněsnadné a rychlé změny a neklade žádné mi-mořádné nároky na osobnost manažerůa jejich schopnost bezprostředně ovlivňo-vat své spolupracovníky. Posilování ječasto redukováno na tvorbu vnitřních směr-nic a pokynů, které jsou podporovány vý-raznou symbolikou (hesla, loga, firemníbarvy). Negativní stránkou je nízká úroveňskutečné identifikace řady pracovníků s or-ganizací (v některých případech dokoncedochází i k určitým formám opozice vůči ní).

Tento přístup bývá nezřídka základempro nové dominantní kultury nebo změnyv rozložení moci uvnitř organizace.

� Organizační kultura je ideální systém,nevyžadující žádnou formu materiali-zované opory

Východiskem je premisa, že organizačníkultura je u pracovníků natolik silně zakoře-něna a zažita, že opora v předpisech, nor-mách a instrukcích není potřebná. Klade vy-soké nároky na osobnost manažerů a jejichstyl řízení. Manažeři vytvářejí organizační kul-turu především svou osobní přesvědčivostí,vlastním příkladem, silou argumentů a pří-stupem (zejména psychologickým) k jednot-livým pracovníkům. V organizaci každý pra-covník ví, co se od něho očekává, nebo zá-kladní hodnoty jsou jasné a všem srozumi-telné. Silnou stránkou je vysoká osobní iden-tifikace většiny pracovníků s existující organi-zační kulturou a jejich loajalita k organizacijako celku. Organizace je vnitřně integrovánaa převládá v ní příznivé klima. Nezbytnoudaní za to vše bývá relativně velmi dlouháa komplikovaná cesta ke změně existující or-ganizační kultury a riziko určitého „přepsy-chologizování“ dění uvnitř organizace.

Oba přístupy představují krajní možnosti,které se v „čisté podobě“ v praxi nevyskytu-jí. V reálném životě se vždy jedná o určitýkompromis s větší či menší převahou tohonebo onoho přístupu.

Silná a slabá organizační strukturaV globálním světě, kde jsou kvalita a pro-

pracované marketingové strategie samozřej-mostí, se konkurenční střet přenáší zejménado oblasti vnitřního uspořádání organizace.Organizační kultura se tak stává účinným ná-strojem, který podporuje konkurenční výho-du organizace. Nejenom výzkumy (Kottera Heskett, 1992), ale i praxe prokázala souvis-lost mezi organizační kulturou a ekonomický-mi výsledky organizací. Otázkou tudíž je, jakpoznat silnou a slabou organizační kulturu.

Silná organizační kultura se zpravidla vy-značuje následujícími symptomy:� zprostředkovává a usnadňuje pohled na

hodnoty a normy organizace, které činí pře-hledné a relativně snadno pochopitelné,

� vytváří předpoklady pro přímou, jedno-značnou a otevřenou komunikaci,

� umožňuje rychlé rozhodování a urychlu-je plynulou implementaci,

� snižuje nároky na kontrolu spolupracovníků,� zvyšuje motivaci a týmový duch,� zajišuje stabilitu sociálního systému.

Silná organizační kultura však má i svánegativa, mezi která patří: � tendence k uzavřenosti organizace,� důraz na tradice a relativní nedostatek

flexibility,

Poznatky z praxe


� blokace nových strategií a vynucováníkonformity za každou cenu,

� složitá a komplikovaná adaptace novýchspolupracovníků.

Slabá (difúzní) organizační kultura sezpravidla projevuje: � vnitřní nekonzistencí názorů, � špatnou komunikací, a to nejen mezi vede-

ním a níže postavenými subjekty, ale takév rámci jednotlivých subjektů (důsledkemje obtížná motivace pracovníků a nesrov-natelně větší nároky na kontrolu).

Jednou z hlavních příčin slabé organizačníkultury jsou nedostatky v komunikaci s pra-covníky. Člověk chce být součástí organizace,v níž pracuje, a chce vědět, co se okolo nějděje a proč. Pokud tyto informace nemá,nejen že se nemůže ztotožnit s problémy or-ganizace, ale naopak cítí se být ukřivděn a ne-ní ochoten vydat ze sebe vše v její prospěch.

Poměrně častým zdrojem slabé organi-zační kultury je vlastní management orga-nizace, který sám neví, co chce.

Organizační kultura a etikaStanovení klíčových etických hodnot

v rámci organizační kultury, vymezujícíchmravní charakter aktivit organizace, je jed-ním z fundamentů organizační kultury orga-nizací zdravotní a sociální sféry. Organizačníkultura, opírající se o pevné morální zásady,je základním předpokladem pozitivního kli-matu uvnitř organizace. V jeho rámci dochá-zí ke kultivaci mezilidských vztahů, utuženípracovní morálky, zefektivnění komunikacea řídící práce.

Pozitivní rozvoj etického chování a tími organizační kultury je negativně ovlivňo-ván řadou faktorů. Mezi hlavní příčiny nee-tického chování patří: � neznalost etických norem či podceňová-

ní jejich důležitosti,� silné situační tlaky na neetické chování

jednotlivců,� nízká výkonnost a nekompetentnost pří-

mých nadřízených,� neetické chování nadřízených a spolu-

pracovníků,� přehlížení neetického chování a jednání

ze strany managementu,� prioritní orientace pracovníků na osobní

prospěch.Existence zásadních etických hodnot

v organizační kultuře je přednost, kterámůže organizaci podstatným způsobem na-pomoci k dobré image a tím i významnémupostavení v podvědomí veřejnosti i na trhu.

Zdravá organizační kultura přitahuje schop-né lidi

Každá organizace usiluje o získání co nej-schopnějších a nejvýkonnějších pracovníků.Tato snaha je logická a organizace v honběza kvalitním personálem využívají nejrůzněj-ších prostředků. Nezřídka si však neuvědo-mují, že právě úroveň organizační kulturymůže být jedním z rozhodujících faktorů,který schopné a výkonné pracovníky přita-huje nebo naopak odrazuje. Je více než zřej-mé, že kvalitní pracovník bude jen velmitěžko ochoten dlouhodobě pracovat v orga-

nizaci (a zachovávat jí loajalitu), pro niž jsouvíce či méně typické následující symptomy:� absence jasné představy o tom, co je ús-

pěch a jak jej dosáhnout,� odkládání klíčových rozhodnutí,� nevyužívání příležitostí,� ztráta naděje a směru,� nízká výkonnost a nekompetentnost ma-

nagementu, � nezájem managementu o problémy pracov-

níků (zájem managementu je orientován vý-hradně na ekonomické problémy a pracov-ník je pouze „nákladovou položkou“),

� komunikační problémy s managementem,� nápady a pokusy pracovníků něco změ-

nit jsou ignorovány,� podstatné není, jak kdo pracuje, nýbrž

jaký dokáže udělat dojem,� podceňování důležitosti etických norem, � neetické chování managementu i pracov-

níků,� ignorování nebo neřešení etických pro-

hřešků managementem organizace (at-mosféra „tichého souhlasu“),

� enormní orientace jednotlivců výhradněna osobní prospěch,

� o reformě vztahů k zákazníkům (klien-tům) se více mluví, než prakticky činí.

Jak poznat zdravou organizační kulturuOrganizační kultura každé organizace je

unikátní. Pro zdravou organizační kulturujsou charakteristické následující symptomy: � přirozená identifikace pracovníků s orga-

nizací, � včasná a úplná informovanost pracovníků, � otevřená komunikace, � demokratický styl řízení, � motivační systém odrážející zájmy orga-

nizace i očekávání pracovníků, � pracovní podmínky usnadňující činnosti ne-

zbytné k dosažení požadovaných výkonů, � dominantní nositel úspěchu je tým, � podpora inovativnosti a tolerance zdra-

vého rizika, � tolerance k nekonformním názorům

a zdravému konfliktu,� příznivé celkové klima v organizaci

a spokojení pracovníci.Spokojenost pracovníků podstatným způ-

sobem ovlivňuje pracovní skupina. Působe-ní pracovní skupiny vymezuje soubor soci-álních norem a zájmů, které uznává a jejichžporušení ze strany některého člena je vní-máno negativně (dochází k oslabovánívazeb jedince se skupinou). Spokojenosta výkonnost pracovníka je tak přímo závislána pracovní skupině. Výrazem pracovní spo-kojenosti je vztah člověka k práci. Pokud ječlověk plně identifikován se svou pracía pracovním zařazením, stává se pro nějpráce jedním z hlavních faktorů motivacea životního uspokojení. Manažer může svýmjednáním navodit v organizaci atmosférudůvěry a spolupráce stejně jako atmosféruapatie a nesnášenlivosti. Záleží pouze naosobnosti manažera a jeho schopnostech.

Jak diagnostikovat organizační kulturuObdobně jako všechny abstraktní projek-

ty ani organizační kultura není snadno měři-

telná. Cílem její diagnostiky je v maximálnímíře objektivně popsat vžitou organizačníkulturu (by zjištěné poznání může být víceči méně bolestné), její prvky a souvislosti.

Východiskem pro vlastní diagnostiku byměly být tyto poznatky:� Jakou podstatu má identifikace pracov-

níků s organizacíIdentifikace pracovníka s organizací zna-

mená, že jedinec staví cíle organizace výšenež své vlastní. Za bazické typy identifikacelze považovat identifikaci přirozenou (hod-noty a zájmy pracovníka plně korespondujís cíli a hodnotami organizace), selektivní(některé hodnoty a cíle organizace pracov-ník odmítá) a vykalkulovanou (pracovník sepodřídí cílům a hodnotám organizace, anižje přijme za své). Vnějším projevem identi-fikace je loajalita pracovníka k organizaci(to zaručuje, že jedinec bude jednat v sou-ladu s cíli a zájmy organizace).� Jaká je informovanost pracovníků orga-

nizaceÚplná a včasná informovanost pracovní-

ků je důležitá nejenom pro jejich správnouorientaci, ale je i významným motivačnímfaktorem, který může podstatným způsobempozitivně ovlivnit potenciál pracovníků, je-jich inovativnost a výkonnost. Nezastupitel-nou roli sehrává i při eliminaci nejistoty pra-covníků z budoucnosti v důsledku změn. Pra-covník potřebuje, chce a má právo být infor-mován o všem, co se týká organizace, jejímžčlenem je, a zejména o tom, co se týká jehosamého (na dokonalé informovanosti jsounapříklad založeny japonské kroužky kvality).� Jaký způsob myšlení v organizaci pře-

važujeZ hlediska vyznávaných hodnot existují

dva základní (mezní) způsoby myšlení. Muž-ský, akcentující zejména takové hodnoty, jakojsou výkon, konkurence, úspěch, kariéra,a ženský, upřednostňující hodnoty typu po-chopení, tolerance, dobré mezilidské vztahy.� Jaké pracovní podmínky jsou v organi-

zaci vytvořenyNejedná se pouze o hledisko bezpečnosti

práce, nýbrž o vytváření takového prostředía takových podmínek, které v maximálnímíře usnadňují a napomáhají nejen dosaho-vat požadované výkony, ale také co nejvíceusnadňují vykonávané pracovní činnosti.� Jak probíhá v organizaci komunikace

Způsob a formy komunikace podstatnýmzpůsobem ovlivňují informovanost pracov-níků v organizaci. Praxe nesčetněkrát potvr-dila, že nejúčinnější komunikační kanál jeústní (rozhovor dvou partnerů tváří v tvář,skupinové porady, prezentace, telefon), bypísemné (dopisy, oběžníky, elektronickápošta) i obrazové (plakáty, kresba, grafy,nástěnky) kanály jsou taktéž důležité. Málo-kdo pochybuje o klíčové roli oboustrannýchkomunikačních (informačních) toků mezimanagementem a pracovníky i nezbytnostitoků horizontálních a diagonálních (úspěš-né organizace jsou charakteristické pestros-tí komunikačních toků). Zásadním způso-bem roste význam neformální komunikace(ve vyspělých organizacích dominuje nadformální).

Statistiky a analýzy


� Jaký styl řízení je pro organizaci charak-teristický

Styl řízení uplatňovaný v organizaci ovliv-ňuje její klima a vytváří příznivou nebo ne-příznivou pracovní atmosféru. Veškeré jed-nání a chování řídícího pracovníka působívědomě i nevědomě jako vzor pro ostatnípracovníky organizace, kteří mají tendenciho více či méně napodobovat. Každá organi-zace, jednotlivými pracovišti počínaje a or-ganizací jako celkem konče, vyžaduje svůjoptimální styl řízení. Pro týmy složené z vy-soce kvalifikovaných pracovníků je typickýa efektivní participativní (demokratický) styl,při řízení manuálních pracovníků s nízkoukvalifikací je nezřídka uplatňován participa-tivní styl s relativně vysokým podílem prvkůstylu autokratického (v některých případechi styl vyloženě autokratický). Rozhodující rolivšak sehrává styl řízení vrcholového mana-gementu, který je přirozeným vzorem i bari-érou pro manažery na nižších úrovních říze-ní (autokratický top manager bude a vědo-mě či podvědomě stejný styl řízení očekávati od manažerů na nižší úrovni řízení).� Jak jsou pracovníci organizace motivo-

vániOrganizační kultura nejen ovlivňuje pra-

covní spokojenost v pasivním slova smys-lu, ale má i stimulační funkci. Každá organi-zace by měla hledat takové formy motiva-ce, které v maximální míře odráží očekává-ní pracovníků a zároveň korespondují s cíliorganizace. Některé organizace dosuduplatňují výhradně či převážně motivaci fi-nanční, jiné si uvědomují nezastupitelný vý-znam takových motivačních faktorů, jakýmijsou nepeněžní odměny (povýšení, formál-ní uznání) a zaměstnanecké výhody (pří-spěvky na penzijní či životní pojištění, stra-vování, vzdělávání hrazené organizací). Dů-ležitým motivačním faktorem se stává péčeorganizace o využití mimopracovního časupracovníků. Řada organizací preferuje jisto-tu dlouhodobého zaměstnání, perspektivníkariéru a zvyšování kvalifikace.� Jaký nositel úspěchu je v organizaci do-

minantníPodstatou je problém individualismu

a kolektivismu. Individualismus znamená, žejednotlivec (pracovník) je prostředkem i cí-lem řízení a pracovní skupina (tým) tvoříjen jeden z parametrů pracovních podmínek.V případě kolektivismu jsou řídící aktivityorientovány na tým a teprve prostřednictvímněho je ovlivňován jednotlivý pracovníka jeho výkon. Vyspělé a úspěšné organizacese vesměs opírají o týmy a týmovou spolu-práci.� Jak organizace podporuje inovativnost

a toleruje rizikaInovace jsou hybnou silou pokroku. Inova-

tivnost organizace nespočívá pouze v tom, žepodporuje kreativitu, nové nápady a myšlen-ky, ale také v tom, že vytváří prostředí, pod-porující pracovníky ke spontánnosti a ochotěpodporovat změny. Inovativnost neznamenájen nové výrobky a služby, ale i pružné rea-gování organizace na nové podněty jejíhookolí (taková organizace má naději být ús-pěšná v konkurenčním prostředí).

� Jak tolerantní je organizace k nekon-formním názorům

Tolerantnost organizace k nekonformnímnázorům a kritice je významným předpokla-dem jejího rozvoje. Navenek se projevujeotevřenou komunikací, aktivním a konstruk-tivním přístupem pracovníků k řešení pro-blémů organizace (hrozí-li pracovníkovi zajeho nekonformní názor „nemilost“ šéfa,lze od něho očekávat, že se bude řešeníproblémů organizace vyhýbat).� Jaké je celkové klima v organizaci a jak

jsou spokojeni pracovníciSpokojenost pracovníků ovlivňuje pod-

statným způsobem pracovní skupina. Její pů-sobení reguluje soubor sociálních norem, je-jichž porušení ze strany některého člena jevnímáno negativně a vede k oslabování va-zeb jedince se skupinou. Výkonnost a spoko-jenost pracovníka je tak přímo závislá na pra-covní skupině. Ta se utváří, posiluje a oslabujev konfrontaci s normami a zájmy, které sku-pina uznává. Výrazem pracovní spokojenos-ti je vztah člověka k práci. Pokud je plně identi-fikován se svou prací a pracovním zařazením,stává se pro něj práce jedním z hlavních fakto-rů motivace aživotního uspokojení. Manažer mů-že svým jednáním navodit v organizaci atmo-sféru důvěry a spolupráce stejně jako atmo-sféru apatie a nesnášenlivosti. Záleží pouzena osobnosti manažera a jeho schopnostech.

Při diagnostice organizační kultury jsou vý-znamné průzkumy a šetření, prováděná mezipracovníky organizace a jejími zákazníky.

ZávěrVliv organizační kultury na úspěšnost or-

ganizace je nesporný. Její tvorba a imple-mentace v praxi však nejsou optimální. Jeproto nezbytné, aby si management uvědo-mil její současný stav, poznal zákonitostia možnosti, jak ovlivňovat vývoj organizač-ní kultury, případně jak naplánovat jejízměny. Manažeři mnohdy nevěnují formo-vání odpovídající organizační kultury patřič-nou pozornost. Setrvávají-li na mocenskékultuře, může to vést k chování pracovníků,které je v rozporu se zájmy organizace.

Mezi teoretiky a odborníky z praxe exis-tuje všeobecný konsenzus o vlivu organizač-ní kultury nejenom na procesy probíhajícív organizaci, ale i na její přínos při realizaci mi-se a strategie organizace. Organizační kul-tura může působit i kontraproduktivně, jestli-že její obsah a forma nejsou vytvářeny s ohle-dem na konkrétní cíle a strategii organizace.

Organizační kultura odráží způsob, jakýmse v ní pracuje, je vnímáním toho, jak se or-ganizace chová k lidem a jak si lidé před-stavují chování k sobě navzájem. Organiza-ce je „živý“ systém se svými vlastními po-třebami a životními cykly, který běhemsvého růstu a rozvoje prožívá změny i kon-flikty. Někdy, obdobně jako u lidí, přijdenemoc a je zapotřebí léčby a rehabilitace.Zdravá organizační kultura neznamenápouze nepřítomnost nemoci v podobě kon-fliktů, zloby, nenávisti, neochoty, pomluv,frustrace či cynismu, ale zejména maximál-ní rozvoj potenciálu pracovníků a jejichuspokojení z práce. Zdraví organizační kul-tury se projeví loajalitou pracovníků, jejichvysokou produktivitou, kreativitou, angažo-vaností a aktivním přístupem k práci vůbec.

Manažeři by měli mít na paměti, že jaké-koli rozpory mezi jejich slovy a činy mají zanásledek vytváření kultury, která je prostou-pena cynismem, nedůvěrou a nečinností.

Literatura:

Kotter, J. P., Heskett, J. L. Corporate Culture & Perfor-mance. Free Press 1992.

Molek, J. Řízení organizací sociálních služeb - vybranéproblémy. Praha, Výzkumný ústav práce a sociálníchvěcí, v. v. i., 2011.

Nový, I. Podniková kultura a identita. VŠE Praha, 1993.Nový, I. Intelektuální management: Lidé, kultura a ma-

nagement. Grada Publishing, Praha 1996.Putnová, A., Seknička, P. Etické řízení ve firmě. Grada

Publishing, Praha 2006.Schein, E. H. Organizational culture and leadership.

Jossey-Bass, San Francisco 1987.Škrla, P., Škrlová, M. Kreativní ošetřovatelský manage-

ment. Advent-Orion s.r.o., Praha 2003.Souček, Z., Burian, J.: Strategické řízení zdravotnic-

kých zařízení. Professional Publishing, Praha 2007.

Autor působí na ZSF JČU.

Ratolest Brno a její dobrovolnické centrum realizují projekt „Spouštíme lavinu dobrovol-nictví“ s cílem podpořit prostřednictvím dobrovolnictví zaměstnanců brněnských firemspolupráci mezi nimi a organizacemi poskytujícími sociální služby. Organizátor projektu,Ratolest Brno, dobrovolníkům poskytuje odpovídající servis, předem je seznámí s organi-zací, kde bude pomoc vykonávána, s cílovou skupinou konkrétní sociální služby, proškolí jea snaží se o navození příjemné a přirozené atmosféry. Příkladem takovéto spolupráce je vý-pomoc brněnské firmy JOBS.EU při přípravě a realizaci plesu pořádaného sdružením Veleta,poskytujícím dvě sociální služby, denní stacionář a domov pro osoby se zdravotním postiže-ním, pro své klienty a příznivce. Díky zpětným vazbám z obou stran mají organizátoři infor-mace o spokojenosti s takto poskytnutou pomocí i dobrovolnickou činností a možnostformy spolupráce případně modifikovat. Firmy se do projektu mohou zapojit i jinou formou,například expertním dobrovolnictvím. Zde může být příkladem školení zaměstnanců orga-nizací poskytujících sociální služby pracovníky firmy Ogilvy&Mather Morava v PR a marke-tingu, při němž jim poskytli návody, jak efektivně komunikovat a využívat potenciálu soci-álních sítí, co zařadit do komunikačních strategií a jak účinně informovat o své činnosti ši-rokou veřejnost. Pro organizace, poskytující sociální služby, umožňuje dobrovolnictví vý-měnu pracovních zkušeností, profesionalizaci služeb, případně vzdělávání klientů a krátko-době větší rozsah pracovní síly. Firmy pak mají možnost spolupodílet se na životě společ-nosti ve svém okolí, jejich zaměstnanci získat nové zkušenosti, které by možná jinak nezís-kali, a zároveň případně upevnit svoji loajalitu k zaměstnavateli. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz. Zdroj: Dobrovolnické centrum Ratolest Brno


Zajímavosti ze zahraničního tisku

Celoživotní řízení pracovní kariéry v po-slední době nabylo na významu. Důsledkyekonomické krize budou ještě dlouho cítit,ovlivnila podnikání, zvýšila sociální rizikaa destabilizovala pracovní perspektivu, zvláš-tě pro mladé lidi, jejichž nezaměstnanost do-sahuje nejvyšší míry. Přitom však v řadě zemíchybí pracovníci v určitých oborech. Evrop-ská pracovní síla také stárne. Na tento vývojzemě EU reagovaly opatřeními v oblastivzdělávání a výcviku a na trhu práce. Vý-znamnou roli v nich hraje poradenství a říze-ní pracovní kariéry, zejména vzhledem ke svéúčinnosti při získávání a rozvíjení dovednostía přístupů potřebných pro úspěšnou pracov-ní kariéru. I když se soustředí na jednotlivce,je prospěšné i pro podniky a dosahování eko-nomických a sociálních cílů vlád. Díky své fle-xibilitě pomáhá jednotlivcům realizovat je-jich aspirace, umožňuje jim lépe pochopit je-jich kariérní perspektivy a vzdělávací potřeby.Řízení profesní kariéry a poradenství zkrátkapomáhá lidem a organizacím přizpůsobit sea být produktivními za nových a atypickýchekonomických a sociálních podmínek.

Evropská komise doporučila v roce 2008členským státům EU zajistit přístup všechobčanů k celoživotní pomoci při rozvíjeníznalostí a dovedností potřebných k řízenípracovní kariéry a adaptaci na změnyběhem ní. Patří sem i dovednost pracovníkůužívat klíčové kompetence k učení, při práci,jejím řízení, komunikaci a identifikaci pro-blémů a jejich efektivnímu a autonomnímuřešení. Umožní rovněž lidem činit strukturo-vanější a informovanější rozhodnutí o svékariéře. Přehled OECD o dovednostech do-spělých ukazuje, že ti pracovníci, kteří častovyužívají klíčové dovednosti při práci, nejen-že mají lepší pracovní kariéru, ale také selépe integrují do podniků a jsou produktiv-nější. Profesní poradenství a řízení pracovníkariéry tak pomáhá zlepšovat ekonomickévýstupy podniků a kariéru jednotlivců.

Podniky si musí zajistit náhradu za pra-covníky odcházející do důchodu a přechodjejich znalostí a dovedností na mladé pra-covníky. Přínos starších pracovníků můžebýt maximalizován přizpůsobením se jejichfunkčnosti nebo poskytnutím výcviku v do-vednostech, které potřebují, například v ob-lasti IT, což zvyšuje jejich motivaci a pro-duktivitu a podporuje delší pracovní karié-ru. Zkušenější pracovníci také mohou půso-bit jako mentoři nebo tutoři pro nové pra-covníky, i migranty, což umožní rychlezvednout jejich produktivitu. Řízení pracov-ní kariéry umožňuje rozvoj dovedností pra-covníků v celoživotní perspektivě, kterámůže být pečlivě plánována, aby kombino-vala potřeby jednotlivce a podniku. Zavede-ní tohoto principu do řízení lidských zdrojůmůže omezit nesoulad požadovaných a exis-tujících dovedností v podnicích a zvýšit pro-duktivitu a uspokojení z práce.

Ekonomická krize zvýšila sociální rizikazejména pro mladé lidi a pracovníky vezvláště postižených sektorech. Někteří vy-soce kvalifikovaní mladí lidé mají sice na tr-hu práce lepší pozici, mnoho mladých lidívšak předčasně končí své vzdělávání. Podíltěch, kteří se ani nevzdělávají, ani nejsouzaměstnáni, se ve třetině států EU blíží 20 %.Jsou více ohroženi dlouhodobou nezaměst-naností, neregulérním zaměstnáváním, chu-dobou a sociálním vyloučením. Ekonomic-ká neaktivita v mládí může mít hluboké a tr-valé důsledky, které negativně ovlivňujípracovní kariéru a identitu. Řízení pracovníkariéry se proto přisuzuje velký význam,pohlíží se na ně jako na nástroj prevencepředčasného odchodu ze školy a reintegra-ce zpět na trh práce a přechodu z výcvikudo práce. Poradenství a řízení pracovní ka-riéry může pomoci ochránit mladé lidi předvýše zmíněnými riziky, případně je zapojitzpět na trhu práce. Rizikoví mladí lidémohou být identifikováni, kontaktováni

a znovuzapojeni prostřednictvím výcviku zapomoci rodiny či komunity, zvláště účinnýse ukazuje mentoring osob s úspěšnou ka-riérou. Jinou možností je poskytnutí vyčer-pávající informace o všech možnostechkvalifikace a zaměstnáních, které systémnabízí. Řízení kariéry a poradenství můžeukázat flexibilní cesty ke kvalifikaci včetněuznání neformálního vzdělání, které jsouzvláště důležité pro mladé lidi, kteří jsou jiždelší dobu mimo proces vzdělávání.

Častá období nezaměstnanosti a neregu-lérní pracovní kariéra se v Evropě šíří, protoCedefop v roce 2014 ve studii „Navigatingdifficult water“ analyzovala kariéry a příbě-hy osob ve středním věku. Nejlepších vý-sledků je obvykle dosahováno na míru vy-pracovanými přístupy, při nichž jsou hod-noceny znalosti, přístupy a preference lidí.Trvalý pozitivní efekt na jejich pracovní ka-riéru je podmíněn důkladným prvotnímzhodnocením, na které naváže strukturova-ná diskuse o dalších krocích při vzdělávánía hledání práce. Pozitivem tohoto přístupuje adaptabilita a příznivý dlouhodobý po-měr nákladů a zisků, nebo lidé, jimž se do-stalo takové podpory, se s menší pravděpo-dobností vrátí do závislosti na sociálníchdávkách. Důležité je individuální poskytová-ní služeb podle individuálních potřeb pod-ložené dostatečně detailní prvotní profilacíklientů. Poradce musí poskytnout spolehli-vé informace o trhu práce, vzdělávání, vý-cviku a uznávání kvalifikace a adaptovat jepodle profilu klienta.

Celoživotní řízení pracovní kariéry a po-radenství patří mezi nejefektivnější službytrhu práce zajišující dlouhodobou kariéru.Dobře koordinovaný systém jejího celoži-votního řízení vytváří vzájemně provázanoupodporu vzdělávání, výcviku a zaměstna-nosti, a co je nejdůležitější, ujasňuje obča-nům dostupné možnosti.

Zdroj: Cedefop

Řízení pracovní kariéry v nestabilní době

„Dej nám šanci“ pracovat

Apropo Jičín, o. p .s., je největší neziskovou organizací na Jičínsku a poskytuje služby klientůms mentálním, tělesným a kombinovaným postižením. Jejím cílem je zajistit, aby lidé s postiženíma jejich rodiny mohli žít plnohodnotný život dle své vlastní volby. Toto je jeden z hlavních důvodů,proč se Apropo stalo spolutvůrcem projektu „Dej nám šanci“.

Projekt „Dej nám šanci“ překračuje hranice, protože na něm v rámci Operačního programupřeshraniční spolupráce Česká republika - Polská republika 2007−2013 společně působí lidéz Apropa a z Polska, kde se projektu účastní organizace Stowarzyszeni Siedlisko. Obě partnerskéorganizace společně pracují na inovativní strategii, která má pomoci rozvoji profesních kompe-tencí lidí s handicapem. Projekt je zaměřen na zapojení lidí s handicapem do pracovního prostře-dí, nebo jsou z něj velmi často vyloučeni. Kvůli pracovní pasivitě jsou osoby se zdravotním po-stižením často odsouzeny k závislosti na jiných. Profesní vyloučení vede k psychofyzické degra-daci a často k nečestným praktikám v podobě práce bez odměny a příslušných smluv, což se re-alizátoři projektu pokouší změnit. Hlavním cílem projektu je zlepšení profesních kompetencí36 osob s mentálním postižením v česko-polském příhraničí prostřednictvím zavádění inovativní-ho modelu zvyšování kvalifikací a schopností a vytvoření 13 pracovních míst, což umožní umístitklienty na pracovní trh.

Projekt je financován z prostředků Evropské unie v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Tématem letošního Světového dne soci-ální práce, mezinárodně slaveného třetíúterý v březnu s cílem informovat veřejnosto společenském významu sociální prácea představit ji jako plnohodnotnou profesi,je „Podpora důstojnosti člověka a hodnotalidství“. V ČR se k němu MPSV letos popr-vé připojilo 17. března seminářem s ná-zvem „5 pohledů na lidskou důstojnost“,na němž se 5 sociálních pracovníků vesvých vystoupeních zaměřilo na ochranu lid-ské důstojnosti klientů. Na konkrétních pří-kladech upozornili na rizikové situace a rolisociálních pracovníků při jejich řešení a se-známili účastníky s řadou příkladů dobré pra-xe. Úlohou státu je ochrana klientů před níz-kou úrovní sociální práce, mj. stanovenímminimálních standardů pro sociální pra-covníky a pracovníky v sociálních službáchv novele zákona o sociálních službách. Kva-litní výkon této profese patří mezi klíčovéfaktory ovlivňující celkovou kvalitu posky-tovaných sociálních služeb. Zdroj: MPSV


Informační servis čtenářům

Nová mezinárodní publikace o bezdomovectvíLars Benjaminsen, Volker Busch-Geertsema, Maša Filipovič Hrast, Nicholas Pleace: Extent and Profile of Homelessness in

European Member States. A Statistical Update.

Brusel, European Observatory on Homelessness, FEANTSA 2014. 117 s. ISBN: 978-90-75529-73-9.

V prosinci 2014 vyšla již čtvrtá studiev řadě mezinárodně srovnávacích publikacíEvropské observatoře bezdomovectví (EOH),která je výzkumnou odnoží Evropské federa-ce národních sdružení pracujících s bezdo-movci (FEANTSA). Publikace s názvem „Ex-tent and Profile of Homelessness in Europe-an Member States: A Statistical Update“1

poskytuje ucelený přehled dostupných ná-rodních dat o velikosti a struktuře populacíosob bez domova a bezdomovectvím ohro-žených členěný podle kategorií zjednoduše-né verze Evropské typologie bezdomovství

a vyloučení z bydlení2, tzv. ETHOS Light. Kni-ha zároveň navazuje na publikaci FEANTSAz roku 2009 „European Review of Statisticson Homelessness.“

Typologie ETHOS, zveřejněná organizacíFEANTSA v roce 2005, byla v jednotlivýchčlenských státech EU již různou měrouadaptována a aplikována jako součást poli-tických opatření i výzkumných aktivit. Novápublikace usiluje o to postavit vedle sebeco nejspolehlivější aktuální údaje o počtecha charakteristikách osob spadajících do je-jích jednotlivých kategorií v patnácti člen-

ských státech3, a tak mj. ukázat, nakolik jetypologie v jednotlivých zemích využívánav praxi.

Jádro publikace sestává ze šesti kapitol,které se zabývají definicemi bezdomovec-tví, jeho měřením, rozsahem, strukturoubezdomoveckých populací a vývojem v po-sledních letech. Následuje diskuse, kterápřipomíná klíčové dílčí závěry a staví je dovzájemného vztahu. Obdobně jako v přípa-dě dříve publikovaných výzkumných zprávEOH knihu otevírá shrnutí, v němž je obsahcelé publikace kondenzován na sedm stran,

Konference „Slaování pracovního, rodinného a soukromého živo-ta: výzva současnosti“Jana BarvíkováKonferenci „Sla�ování pracovního, rodinného a soukromého života: výzva současnosti“ uspořádala Českomoravská konfe-

derace odborových svazů (ČMKOS) společně s Friedrich-Ebert-Stiftung, e.V., zastoupení v ČR (FES) 3. února 2015 v Praze.

Konferenci zahájil předseda ČMKOS,Josef Středula, který posluchače seznámils programovými prioritami odborů v oblas-ti sla�ování pro roky 2014−2018. V prvnímpanelu vystoupily Claudia Menne z Evrop-ské odborové konfederace, Jana Paloncyo-vá z Výzkumného ústavu práce a sociálníchvěcí, v. v. i., a Christina Stockfischz předsednictva Německého odborovéhosvazu. Claudia Menne se ve svém příspěvkuvěnovala základním východiskům sla�ová-ní osobního a pracovního života na evrop-ské úrovni - standardní pracovník je ten, kdo(také) pečuje v různé míře po celý životní cy-klus, pracovní kariéry jsou flexibilní, v jejichprůběhu se střídají období vysoké a nižšípracovní intenzity. Je ve veřejném zájmu in-vestovat do prostředí, které podporujea usnadňuje privátní volbu mít děti a kom-binovat placenou práci s péčí o děti a dalšíčleny rodiny. Jana Paloncyová a ChristinaStockfisch se zabývaly mateřskou a rodičov-skou dovolenou a souvisejícími dávkamiv České republice, Francii a Německu.

Ve druhém panelu byly diskutoványpodmínky návratu rodičů na trh práce,služby péče o děti předškolního věku a zne-užívání flexibilních forem práce zaměstna-vateli. Náměstkyně ministryně práce a so-ciálních věcí Zuzana Jentschke Stöcklovápředstavila některé stávající záměry minis-terstva v oblasti rodinné politiky (podporazřizování jeslí, otcovská dovolená, další po-sílení možnosti výběru rodičů při čerpánírodičovského příspěvku, stimulace otcůk péči o dítě na rodičovské dovolené, pečo-vatelská dovolená při péči o seniora). LadaWichterlová z Gender Studies, o. p. s., ho-

vořila o praktických aspektech sla�ováníz perspektivy zaměstnavatelů. Jak zmínila,jednou z příčin nevyužívání flexibilníchforem práce je nízké právní povědomí ve-řejnosti o nároku na flexibilní formy práce.Manažeři a vedoucí pracovníci mají se za-městnáváním osob na flexibilní formymalé zkušenosti a mají vůči němu ve svýchmyslích řadu bariér, což souvisí v zásaděs tím, že flexibilní formy zaměstnávání po-važují za nevýhodné pro zaměstnavatelea výhodné pro zaměstnance. Předseda zá-kladní odborové organizace z Odborovéhosvazu pracovníků obchodu Petr Fáberamluvil o firemní kultuře a masivním zneu-žívání některých nástrojů sla�ování ně-meckými obchodními řetězci postihujícímpředevším nekvalifikované ženy (zneužívá-ní úvazků a brigádnických smluv, prácenad rámec smluvního částečného úvazkuaž do výše plného úvazku bez příplatku zapráci přesčas).

Ve třetím, závěrečném panelu vystoupiliLucia Zachariášová, vedoucí oddělení rov-nosti žen a mužů Úřadu vlády České re-publiky, s příspěvkem věnovaným krokůmsoučasné vlády ČR v oblasti sla�ování pra-covního, soukromého a rodinného života,Radka Dudová ze Sociologického ústavuAkademie věd se závěry výzkumu pečují-cích dcer se zaměřením na kombinacipráce a péče o stárnoucí rodiče a RolfSchmucker, vedoucí Institutu Index dobrépráce při předsednictvu Německého odbo-rového svazu, s příspěvkem k rizikům flexi-bilizace pracovních podmínek.

V diskusi účastníků byla vznesena připo-mínka, že jedním ze základních předpokla-

dů sla�ování je rozvoj služeb péče o dětimladší 3 let. Zazněla výtka, že se málo zdů-razňuje povinnost obcí zajistit služby před-školní péče a umožňovat provoz jejich růz-ných variant (např. investicí obecních pro-středků do rekonstrukce budovy zařízenía zajištěním jeho provozu neziskovým sub-jektem typu rodinného centra). Byla sdíle-na obava, jak bude po roce 2020 zajištěnofinancování služeb péče o děti, které jsounyní financovány z evropských prostředků.Připomínky z publika naznačily, že kolemdětské skupiny, která je novým typem slu-žeb péče o děti, v rámci laické veřejnostistále panují nejasnosti a předsudky - častáje obava, že obce budou dávat přednostdětským skupinám před zavedenými ma-teřskými školami a dojde k degradacisystému předškolního vzdělávání. Pokudjde o zamezení zneužívání flexibilních fo-rem práce a prosazování žádoucích opatře-ní na podporu sla�ování, právě na tomtopoli přítomní zástupci odborů spatřují pro-stor pro vyjednávání odborů v rámci tripar-tity z pozice největší občanské organizace,jíž odbory v ČR jsou, a za další důležitý ná-stroj považují uzavírání kolektivních smluvdle zákona o kolektivním vyjednávání.

Další informace o průběhu konferencea její výstupy (včetně prezentací ke stažení)lze nalézt na adrese:http://www.cmkos.cz/uvodni-strana/aktua-lity/3938-3/konference-cmkos-a-fes-na-tema-sladovani-pracovniho-rodinneho-a-soukromeho-zivota-vyzva-soucasnosti.

Autorka působí ve Výzkumném ústavupráce a sociálních věcí, v. v. i.



což velmi napomáhá získání prvotní před-stavy o obsahu a snadné orientaci v textu.Přílohy shrnují národní definice bezdomo-vectví, zdroje dat a jejich přednosti i nedo-statky.

Kvalita publikace se odvíjí především oddůsledně komparativního a kontextuálníhopřístupu ke zpracování hlavního výzkumné-ho záměru, jímž bylo prozkoumat současnýstav vědění o rozsahu a charakteru bezdo-movectví v členských státech EU. Napříkladčást o kvalitě a využitelnosti administrativ-ních dat a periodických výzkumů bezdomo-vectví nejen poskytuje přehled zdrojů dat,ale tvůrcům národních sociálně politickýchopatření může posloužit i jako vzorník za-hraničních praxí. Ačkoli tedy napříkladčeský Registr poskytovatelů sociálních slu-žeb v kapitole rozebírán není, nabízí se zdehned několik příkladů, jak jeho využitelnostzvýšit rozšířením o položky umožňující po-drobnější monitoring struktury uživatelů čidokonce individualizovanými údaji o klien-tech.

Z hlediska kontextuality odvedli autořirovněž dobrou práci. Byla vyvrácena hypo-téza, že výskyt bezdomovectví a rozsah zna-lostí o něm v jednotlivých státech souvisís místně dominantním typem sociálníhostátu a že mezi relativním bohatstvím státua kvalitou národních dat o bezdomovectvíplatí pozitivní vztah. Příkladem může býtnedávný státem podpořený nárůst kvalit-ních dat o výskytu bezdomovectví v Ma�ar-sku a Portugalsku navzdory zhoršené eko-nomické situaci a politikám šetření (i v ob-lasti sociálního státu), a naopak velmi zlom-kovitá znalost tohoto fenoménu ve výrazněbohatší Velké Británii (s liberálním, ale ex-tenzivním sociálním státem). Analyticky jecenná kapitola o trendech, která srovnávápříčiny změn v rozsahu bezdomovectví vezkoumaných státech. Zdůrazněny jsou fak-tory jako ubývání dostupného bydlení,škrty v sociálních dávkách a službách, narů-stající bezdomovectví mládeže a migrantů,které jsou mj. chápány jako důsledky světo-vé ekonomické krize a rozevírání nůžek pří-jmové nerovnosti v rámci států i globálně.

Metodologicky přínosná je studie tím, žekromě hodnocení kvality různých typů datposkytuje řadu praktických doporučení - na-značuje silné a slabé stránky průřezovýchšetření oproti studiím toku bezdomovectví(ačkoli v tomto případě opomíjí problémvzniku duplicit při využití neindividualizova-ných databází), nastiňuje a kvalitativněsrovnává různé přístupy k zařazení sčítáníbezdomovců do národních censů.

Kniha podtrhuje zjištění, že fenomén bez-domovectví je napříč zeměmi chápán velmiodlišně - a už mluvíme o široké škále defi-nic a pojetí použitých při národních a lokál-ních sčítáních a výzkumech, o rozdílné po-době administrativních dat nebo o odlišnéstruktuře bezdomoveckých populací z hle-diska etnicity, délky bezdomovectví nebopodílu osob přežívajících venku - a k jeho

sledování je rovněž přistupováno rozdílně.To nicméně odráží i odlišnosti systémů so-ciální ochrany.

V této souvislosti vyvstává hlavní nedo-statek publikace: typologie ETHOS je zdecoby hlavní východisko a strukturující kon-ceptuální systém nekriticky přijímána zadanou, ačkoli ve světle dílčích komparací seukazuje jako ne zcela účelný nástroj katego-rizace právě při snahách o kvantifikaci bez-domovců. Text je důkazem toho, že některékategorie ETHOS jsou nejednoznačně vy-mezené (např. „osoby žijící v institucích“),jiné jsou ve většině států téměř nepostiži-telné (osoby „žijící přechodně v konvenč-ním ubytování u příbuzných nebo přátelz důvodu absence bydlení“), zatímco jinékategorie (potenciálního) bezdomovectvítypologie ignoruje (např. nezaměstnaní,ohrožení chudobou, zadlužené nízkopříjmo-vé domácnosti nebo problémoví uživatelédrog), popř. není konzistentně vyřešeno je-jich pokrytí plnou i zjednodušenou verzí ty-pologie (např. u osob před opuštěním dět-ské instituce nebo seniorů dlouhodobě žijí-cích v ubytování pro bezdomovce). Tatozjištění však autoři nenazírají jako možnýdůvod k revizi typologie; místo toho apelujína potřebu celoevropsky sjednotit definice(a pokud možno i přístupy ke sčítání) bez-domovectví za účelem větší srovnatelnostia efektivnějšího řešení tohoto problému.Ačkoli tento závěr je logický - některým stá-tům zjevně chybí znalosti o rozsahu bezdo-movectví klíčové pro zavádění účinnýchopatření - příklady Finska a Dánska ukazují,že ani velmi komplexní systém monitoringunení zárukou snižování výskytu problému.Naopak málo zdůrazněn je jiný jev vyplýva-jící z komparací, a tedy že pokud konkrétnízpůsob sběru dat a jejich obsažnost přispí-vá v daném státě nebo kraji k účinnému na-kládání s problémem, není nezbytné, abymístně používaná definice a kategorizacedotčené skupiny obyvatel byla identickás definicí a kategorizací používanou v dal-ších státech nebo krajích (to se týká např.některých oblastí Británie).

Za další nedostatek studie lze považovatskutečnost, že je nevyhnutelně odkázána nareprodukci nepřesností z textů národních ko-respondentů. V českém případě by se to tý-kalo opomenutí Registru poskytovatelů soci-álních služeb jako zdroje administrativníchdat nebo uvedení velmi diskutabilního čísla30 000 bezdomovců, vycházejícího z odhaduprezentovaného v „Souhrnném materiálu protvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČRna období do roku 2020“ (Hradecký a kol.,2012), jako stěžejního údaje o celkovém ob-jemu bezdomovectví v ČR. Přínos publikacepro uživatele a ostatní vědce by zvýšilo uve-dení institucionální afiliace a pracovní poziceu národních expertů.

Celkově je nicméně kniha „Extent andProfile of Homelessness in European Mem-ber States“ významným a z vědeckého hle-diska vysoce kvalitním příspěvkem do dis-

kuse o zkoumání, kvantifikaci, prevencia řešení bezdomovectví v Evropě, která na-bývá v posledních letech na aktuálnosti ne-jen v souvislosti s ekonomickou krizí a zvý-šenou mírou imigrace ze třetích zemí. Jakostudijní materiál, inspirace i metodologickápříručka poslouží tvůrcům evropských a ná-rodních politik, vědcům i studentům zabý-vajícím se problematikou bezdomovectví.

1 „Rozsah a profil bezdomovectví v členských stá-tech EU: Statistická aktualizace“

2 European Typology on Homelessness and HousingExclusion

3 Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie,Ma�arsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugal-sko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie

Literatura:

Hradecký, I., Plachý, A., Prudký, L., Růžička, J., Slaví-ček, A., Šmídová, M., Šos, L., Riadová, B. (2012).Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bez-domovci v ČR na období do roku 2020. Praha.

Kristýna Peychlová, VÚPSV, v. v. i.

Novinky v knižním fonduMatcching economic migration with labourmarket needs.Paris: OECD, 2014. - 379 s. - ISBN 978-92-64-21637-2.International migration outlook 2014.Paris: OECD, 2014. - 425 s. - ISBN 978-92-64-21118-6.OECD employment outlook 2014.Paris: OECD, 2014. - 289 s. - ISBN 978-92-64-21092-9.OECD pensions outlook 2014.Paris: OECD, 2014. - 201 s. - ISBN 978-92-64-22090-4.Cizinci v České republice.Praha: ČSÚ, 2014. - 192 s. - ISBN 978-80-250-2582-6.Podpora rozvoje komunitního systému inte-grovaných služeb. / KALVACH, Zdeněk a kol.Praha: Diakonie ČCE, 2014. - 95 s. - ISBN 978-80-87953-07-5.Evropské právo. / Tichý, Luboš a kol.Praha: C. H. Beck, 2014. - xlii, 756 s. - ISBN 978-80-7400-546-6.Pracovní právo. / Bělina, Miroslav a kol.Praha: C. H. Beck, 2014. - 464 s. - ISBN 978-80-7400-283-0.Trh práce v Evropské unii. Historický vývoj,aktuální trendy a perspektivy. /Palíšková, Mar-celaPraha: C. H. Beck, 2014. - 203 s. - ISBN 978-80-7400-270-0.Stáří ve městě, město v životě seniorů. / Vi-dovićová, Lucie - Galčanová, Lucie - PetrováKafková, Marcela - Sýkorová, DanaPraha: Sociologické nakladatelství (SLON),2013. Brno: Masarykova univerzita, 2013. -371 s. - ISBN 078-80-7419-141-1.Život cizinců v ČR.Praha: Český statistický úřad, 2014. - 18 s. -ISBN 978-80-250-2606-9.Historie české sociální práce v letech 1918−1948./ Kodymová, PavlaPraha: Karolinum, 2013. - 132 s. - ISBN 978-80-246-2256-9.



Z domácího tiskuDopady reformy přímých daní k roku 2015:Vyhodnocení pomocí modelu TAXABEN. / DU-ŠEK, Libor - KALÍŠKOVÁ, Klára - MÜNICH, DanielIn: Politická ekonomie. - Roč. 62, č. 6 (2014),s. 749 - 768.:obr.,tab.,-lit.Vyhodnocení dopadů daňových reforem v ČRzaložené na mikrodatech. Analýza dopadů naskutečné poplatníky a rozdělení dopadů v po-pulaci, nikoli pouze dopadů na „typizované“poplatníky. Koordinace sociálního zabezpečení v rámciEU/EHP a Švýcarska. / LICHNOVSKÝ, Jakub -KRÖMER, JanIn: Práce a mzda. - Roč. 62, č. 12 (2014), s. 25-28.Problematika koordinace sociálního zabezpečenív případě souběhu pracovních poměrů zaměst-nanců vykonávajících závislou práci ve více člen-ských zemích EU/ EHP nebo ve Švýcarsku.Základní kámen systému sociálního pojištění./ KAHOUN, VilémIn: Národní pojištění. - Roč. 45, č. 10 (2014),s. 3-4.:obr.Připomenutí zákona o pojištění zaměstnancůpro případ nemoci, invalidity a stáří, který bylpřijat v říjnu 1924.Přehled změn v sociálním pojištění v roce2015. / PŘIB, JanIn: Práce a mzda. - Roč. 63, č. 1 (2015), s. 52-54.Změny v oblasti nemocenského a důchodové-ho pojištění. Změny v pojistném na sociální po-jištění. Změny v souvislosti se státní službou.Nová smlouva mezi Českou republikou a Rus-kou federací. / PUOBIŠ, JurajIn: Národní pojištění. - Roč. 45, č. 11 (2014),s. 11-17.: -lit.Informace o smlouvě o sociálním zabezpečenímezi Českou republikou a Ruskou federací,která vstoupí v platnost 1. 11. 2014. Vývoj odvodů na důchodové, sociální a zdra-votní pojištění a daně z příjmů ze závislé čin-nosti u zaměstnanců v České republice. /KABOURKOVÁ, Kristina - VANÍČKOVÁ, RadkaIn: Scientia et Societas. - Roč. 10, č. 4 (2014),s. 128-133.: -lit.Vývoj odvodů na důchodové, sociální a zdra-votní pojištění a daně z příjmů ze závislé čin-nosti u zaměstnanců v ČR.

Integrační cíle sociálních podniků - možnostisociální práce. / GOJOVÁ, VendulaIn: Aktuální otázky sociální politiky - teoriea praxe. - Roč. 8, č. 1 (2014), s. 6-19.:tab., -lit.Cílem článku je identifikovat možnosti sociálnípráce v oblasti sociálního podnikání se zamě-řením na způsoby naplňování jeho integrač-ních cílů. Tematizace sociálního podnikánía konceptu integrace včetně diskuse výsledkukvalitativní fáze výzkumu „Sociální prácev kontextu sociálního podnikání“.

Ze zahraničního tiskuDemocracy and welfare in hard times: The so-cial policy of the Orbán Government in Hunga-ry between 2010 and 2014. [Demokracie a bla-hobyt v těžkých dobách: Sociální politika Orbá-novy vlády v Ma�arsku v letech 2010−2014.] /SZIKRA, DorottyaIn: Journal of European Social Policy. - Roč. 56,č. 4 (2014), s. 486-500.: -lit.Overview of Recent Cases before the Court ofJustice of the European Union (January-Sep-tember 2014). [Přehled nedávných případů pro-jednávaných před Soudním dvorem EU (leden-září 2014).] / VAN DER MEI, Anne PieterIn: European Journal of Social Security. - Roč. 16,č. 4 (2014), s. 371-384.: -lit.Případy se vztahují ke koordinaci rodinnýchdávek, postavení těhotných žen v zaměstnání

a rovnému zacházení v případě úrazového po-jištění pracovníků.Dynamic Social Security: A necessary conditionfor inclusive societies and economic develop-ment. [Dynamické sociální zabezpečení: Nutnýpředpoklad pro inkluzivní společnosti a ekono-mický rozvoj.] / MATIJASCIC, Milko - McKIN-NON, RoddyIn: International Social Security Review. - Roč. 67,č. 3-4 (2014), s. 3-15.: -lit.Revising ISSA´s Dynamic Social Security:2007−2014, and beyond. [Revize modelu dyna-mického sociálního zabezpečení ISSA za obdo-bí 2007−2014 a v dalších letech.] /McKINNON,Roddy - BRIMBLECOMBE, Simon - McCLANAHAN,Shea - ORTON, IanIn: International Social Security Review. - Roč. 67,č. 3-4 (2014), s. 17-36.: -lit.Das neue Pensionskonto - alles neu? [Nové dů-chodové konto - všechno nové?] / NEUBER, Hel-mut - WOCHNER, ChristianIn: Soziale Sicherheit. - Roč. 67, č. 11 (2014),s. 500-507.:obr., tab.Článek ze série příspěvků zabývajících se dů-chodovým kontem v rakouském důchodovémsystému a jeho aplikací v praxi. Dynamic Social Security after the crisis: To-wards a new welfare state? [Dynamika sociál-ního zabezpečení po krizi: Směrem k novémusociálnímu státu?] / DIAMOND, Patrick - LOD-GE, GuyIn: International Social Security Review. - Roč. 67,č. 3-4 (2014), s. 37-59.:obr.,tab.,-lit.Otázky stanovení krátkodobých a dlouhodo-bých cílů v rámci strukturální reformy sociálníhostátu s důrazem na potřebu přijetí dynamičtější-ho modelu sociálního zabezpečení.Interpreting the marketization of employmentservices in Great Britain and Denmark. [Inter-pretace marketizace služeb zaměstnanosti veVelké Británii a Dánsku.] / LARSEN, Flemming -WRIGHT, SharonIn: Journal of European Social Policy. - Roč. 56,č. 4 (2014), s. 455-469.: -lit.The Great Recession and the changing distri-bution of economic vulnerability by social class:The Irish case. [Velká recese a měnící se rozlo-žení ekonomické zranitelnosti podle sociálnítřídy: Případ Irska.] / WHELAN, Christopher T. -MAîTRE, BertrandIn: Journal of European Social Policy. - Roč. 56,č. 4 (2014), s. 470-485.:tab., -lit.

Odborný měsíčník Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

SOCIÁLNÍ SLUŽBY

www.socialnisluzby.eu

Z obsahu březnového čísla:

� Mgr. Magda Dohnalová, Mgr. Petra Kulveitová: Program švýcarsko-české spolupráce:Studijní cesta do Švýcarska

� Ing. Renata Kainráthová, Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA: Vyjádření veřejné ochránkyněpráv k inspekci

� RNDr. Hana Bubeníčková: Průvodcovské a předčitatelské služby� Bc. Pavel Kosorin: Evropská typologie bezdomovectví� Mgr. Juliana Hanzová: APSS SR: Podmienky kvality v sociálnych službách SR� H. Janečková, H. Čížková, R. Nentvichová Novotná: Reminiscence v konceptech péče

o starého člověka� Ing. Miroslav Michálek: Velká znevýhodnění a malé výhody jednoho zdravotního po-

stižení, 2. část� Mgr. Petra Štarková: Burnout syndrom aneb Jak pomáhat a nevyhořet� Mgr. Jakub Žákavec, MBA: Hodnocení zaměstnanců, 3. část� Mgr. Ladislav Tomeček: VOP: Úhrady a vratky

Aliance proti dluhům je odborná platforma, která se zabývá problematikou předluženosti.Sdružuje odborníky a experty ze státních institucí a nevládních neziskových organizací, jež se jiaktivně snaží řešit. Její vznik iniciovaly Probační a mediační služba ČR, RUBIKON Centruma Odbor prevence kriminality MV. Již několik let usiluje o vznik účtů, které budou chráněny předexekucí a se kterými budou osoby v exekuci moci volně disponovat. Nyní se dlužníci kvůli exe-kuci účtu a srážkám ze mzdy velmi často ocitají bez prostředků, propadají do dluhové pasti a svousituaci často řeší odchodem z bankovního systému, případně i opuštěním legálního zaměstnání,čímž se zvyšuje i riziko trestné činnosti. Dostanou-li se do podobné dluhové pasti, je většinou ja-kákoli snaha o jejich resocializaci marná. Klienti s kriminální minulostí obvykle nemají funkční ro-diny, které by jim pomohly dluhy řešit, a mají v dané situaci větší tendenci odejít do „šedézóny“nelegální práce a častěji recidivují. Jedním z témat únorového jednání členů aliance bylai diskuse nad návrhem zákonné úpravy chráněného účtu. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, žečasto bezvýchodnou situaci dlužníků v exekuci lze spravedlivě a rozumně řešit. Napříkladv Německu má dlužník v exekuci možnost změnit si svůj účet na speciální P-konto, kde je jasněvymezena nezabavitelná částka, s níž dlužník může volně disponovat. Aliance usiluje o přijetíspravedlivého a rozumného řešení, které v konečném důsledku pomůže nejen dlužníkům a jejichrodinám, ale i jejich věřitelům, a celé společnosti.

Více na: http://www.rubikoncentrum.cz/aliance-proti-dluhum.phpnebo na http://www.roz-vojprogramu.cz/aliance-proti-dluhum

Summaries of selected articles

Ten years of pension insurance in the Czech Republic as an EU memberstate - p. 2After the overthrow of communist rule in 1989, the entire social systemunderwent a transformation, giving rise to new institutions and new socialconcepts and mechanisms. In the field of pension security, social insurancepremiums were introduced as a special payment outside the taxation systemin 1993; in 1994 Act No. 42/1994, on supplemental pension insurance witha state contribution, launched the 3rd pillar of the pension system in the formof private saving for retirement with a state contribution. The 1st pillar of theCzech pension system was established by Act No. 155/1995, on pensioninsurance. Right from the start the system was designed with a high degreeof solidarity, which placed demands on its financial sustainability. Parametricadjustments were therefore rolled out gradually over the years: e.g.increasing the minimum insured period, changing the level of premiums,increasing the retirement age, limiting the extent of included substituteperiods etc. The so-called minor pension reform in 2011, undertaken inconnection with a ruling of the Constitutional Court, brought an adjustmentof the reduction limits with a view to strengthening the merit factor in thepension system and extending the reference period for calculating pensions.In order to ensure greater diversity in sources of funding, fiscal sustainabilityand the spreading of the financial burden across more generations withinthe pension system, the establishment of the 2nd pillar, the capital-fundedpillar, was enacted, but with fewer than 100,000 participants it fell short ofexpectations. The current government decided to abolish the 2nd pillar. It setup an expert pension commission tasked with recommending how toabolish the 2nd pillar, revising the mechanism for increasing the retirementage and finding ways to motivate the population to save in the 3rd pillar. Itshould also draw up a new form of pension valorisation and find a way toeven out transfers between citizens, families and the state. Keywords: pension insurance system, Czech Republic, development, long-term financial sustainability, changes

Ten years of pension insurance in Slovakia as an EU member state - p. 7The author describes the inception, development and prospects of thepension system in Slovakia. It goes on to analyse in greater detail the designand changes to the parameters of the pay-as-you-go pillar and capital-funded pillar in the period following Slovakia's accession to the EU in 2004.It was in that year that Act No. 461/2003, on social insurance, took effect. Thisact was fully based on the insurance premiums principle, with definedinsurance premium tariffs and the related benefits. From the following yearonwards, Act No. 43/2004, on old-age pension saving, gave part of thepopulation the chance to participate in the capital-funded system of savingfor retirement. After the entitlement to pension benefits is established,mandatory payments of insurance premiums (in a portion of the population- i.e. 1.5 million people - divided into the pay-as-you-go and capital-fundedpillars) are factored into old-age pensions. Participants in the capital-fundedpillar have lower benefits from the pay-as-you-go pillar proportionate to thereduced payments of premiums into this pillar. If private managementcompanies pursue a good investment policy, the amount of the pension maybe higher than if the pension was derived solely from the pay-as-you-gopillar. Fine-tuning of the system over the past ten years has brought a lot ofchanges, both minor and more fundamental. The most significant changes -the definition of the mechanism for increasing the retirement age and thereduction of the importance of the capital-funded pillar - were effected in 2012. Keywords: pension reform, pension, pay-as-you-go retirement insurancesystem, capital-funded system of saving for retirement

Children, pensions and premiums - p. 12A situation has arisen in a number of countries whereby there is a shortageof children to fund their parents' public pensions in the future. Consequently,there have been shifts in family policy, most notably in services and benefitsfor families with small children. Studies conducted in Germany demandeda fundamental overhaul of the existing pay-as-you-go social pensioninsurance system and the introduction of a child's supplement as a newpillar of the system. In the Czech Republic, the Expert Commission forPension Reform has discussed alternative proposals for factoring the raisingof children into the financing of public pensions. The aim of this paper is toanalyse the child's supplement and similar proposals from the perspectiveof social models, focusing on the German and Czech pension systems andhow they deviate from these models. The analysis of the hitherto existing"intergenerational contract" includes an analysis of the general concepts ofold-age pensions, including questions of valorisation or indexation, as wellas stabilisation mechanisms in the modern type of social pension insurance. Keywords: child's supplement, social model, pension reform, income tax,substitute insurance period, NDC

The move away from the three-pillar pension system in central Europe - p. 18A few years ago, when Poland, Hungary and Slovakia launched three-pillarpension systems in line with the recommendation of the World Bank,central Europe experienced a pension-system revolution. Lagging behindthe other countries, the Czech Republic also introduced the second pillar(albeit on a voluntary basis). What we are seeing today in central Europe isa "pension system counter-revolution". All these countries are discontinuingthe second pillar and reverting to a pay-as-you-go system. What lessonscan be learnt from this?Keywords: pension insurance, 2nd pillar, development, Hungary, Poland, Slovakia

Pension reform: facts and contexts - p. 19It is a reasonable assumption that if pension reform is conducted res-ponsibly and properly it can have a positive influence on the lives of themajority of Czech citizens for many decades to come. This is a task that isexceptionally demanding in all regards, because the pension system hasto function in times of economic growth but also in times of contraction.What is more, it has to be based on the requirements of all social strata ofthe population and ensure that pensions, which are the sole income ofmost old people, always cover at least the basic life and social needs oftheir beneficiaries. If we speak about the need for sound and responsiblepension reform, we cannot mean merely reform of the way old-agepensions are calculated. When reforming the fundamental parameters ofthe pension system, attention must be paid to other types of pensions aswell, primarily invalid pensions, because invalid pensioners can often beranked among the group of the population at risk of social exclusion. Thebeneficiaries of young persons' invalid pensions should be viewed asa population group worth special attention. Young invalid pensioners arepeople who, for objective reasons caused mainly by somatic, sensory ormental disabilities, have never been able to work and pay the definedsocial insurance premiums out of their incomes. Defining the level of thistype of pension is highly problematic. Besides economic viewpoints, itmust respect legal, social and political considerations.Keywords: pension insurance, Czech Republic, reform, invalid pensions,young persons' invalid pensions

Consensus conference on homelessness in the Czech Republic: preparation,course and outputs - p. 22The first-ever consensus conference on homelessness took place in Pragueon 26−27 November 2014. Homelessness is an issue that arouses manycontroversial opinions in Czech society. A consensus conference can bedescribed as a public survey intended to deliver a consensual answer ona socially controversial topic. The key role is played by the jury, which listensto the arguments of experts in the topic at hand and the evidence theypresent for their claims. The jury can ask them additional questions anddemand answers to these questions. Subsequently, the jury assesses incamera all the presented evidence and issues its resulting opinion by a fixeddeadline. When formulating its conclusions it can refer to other relevantsources as well as the evidence presented by the experts. This time, answerswere sought to five fundamental homelessness issues that could help finda solution to this socially pressing problem. Keywords: homelessness, consensus conference, Czech Republic,conclusions

Organisational culture - a significant factor in the prosperity of healthcareand social organisations - p. 26Organisational culture influences all activities in an organisation. It has animpact on employees' behaviour, communication, performance andmotivation; it helps eliminate negative influences the organisation isexposed to, while promoting positive ones. It plays a key role in healthcarefacilities. Consequently, this culture should be nurtured by the facilities'management.Keywords: organisational culture, organisations, management, symptom,ethics, work

Work career management in times of instability - p. 29The importance of managing work careers for individuals and theiremployees, and its impact on the ability to find work and companies'competitiveness. It can be seen as a tool for preventing early school-leavingand reintegration into the labour market, unemployment or early re-tirement.Keywords: work career, management, consultancy

Conference on "Balancing work, family and private life: a present-daychallenge" - p. 30The conference entitled "Balancing work, family and private life: a present-day challenge" was organised jointly by the Czech-Moravian Confederationof Trade Unions (CMKOS) and the Czech Republic branch of Friedrich-Ebert-Stiftung, e.V. (FES). It took place in Prague on 3 February 2015. The maintopics were the basic foundations for balancing personal and working life atEuropean level; the conditions for parents to return to the labour market; pre-school children care services and the abuse of flexible forms of work byemployers in the Czech Republic; the steps being taken by the current Czechgovernment to help balance work, family and private life; and the risks of theflexibilisation of working conditions from the point of view of German tradeunions.Keywords: work, family and private life, balancing

Annex: Selected 2014 research results - p. I-VIIIThe research work of the Research Institute for Labour and Social Affairs(RILSA) in 2014 followed up previous research work and, in line with theapproved "Long-term Conceptual Development of RILSA in the Years2011−2017", took place in the context of comprehensive projects. Thefollowing text explains the thematic focus of the research and presents thefindings made. Keywords: Research Institute for Labour and Social Affairs (RILSA), researchresults, 2014

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajišuje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

Kontakt

Karlovo nám. 1359/1, 128 00 Praha 2, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz