Gotické písmo- Majuskulová písma nápisová /gotická majuskule, románsko-gotická

majuskule aj. kaligrafické formy/- Formální písma knižní /gotická knižní minuskule, textura, rotunda/- Běžná písma kursivní /gotická kurzíva, bastarda/

Ve 2. polovině 12. století značně vzrostl význam evropských měst a souběžně s jejich ekonomickým rozmachem se vyvíjela také městská kultura. Na těžkopádnost románského uměleckého slohu reagovali tehdejší stavitelé budováním chrámů, jež charakterizovaly vysoké štíhlé sloupy, nádherné křížo-vé klenby a lomené oblouky oken a dveří. Do prostoru staveb proudilo světlo velkými okenními otvory. Zaoblená karolínska minuskula byla lámanými tvary gotického písma postup-ně vytlačena už v 11. století. nicméně se stala základem pro písma románská a později gotická. Gotické písmo se plně rozšířilo po Evropě ve 13. a 14. století.

Gotická písma mají význam také pro českou kulturu – veškerá česká literatu-ra a ostatní písemné památky byly psány a tištěny do poč. 19. stol. gotickými písmeny.

Gotika je nejbohatší kapitolou vývoje latinky, je v tomto ob-dobí zřetelně vidět, jak písmo odráží konkrétní potřeby doby.

Všechna gotická písma mají společné znaky – ostrost tvarů, lomení oblouků, snaha o dekorativnost a vertikalitu /ostatně jako v architektuře té doby/.

Knižní majuskule

Románsko-gotická smíšená nápisová majuskule 12.-13.století

Skriptorium

Produkce klášterních skriptorií přinesla na svět mnoho bohatě zdobených kodexů. V klášterních skriptoriích bylo psáno množství knih elegantními gotickými písmy, které byly často doplňovány nákladnými iluminacemi. Vznikala poptávka po knihách, což souviselo se vznikem univerzit v té době.

Jednotlivé typy gotického písma

GOTICKÉ PÍSMO NÁPISOVÉOd 12. stol. se začíná vyvíjet románsko-gotická majuskule. Je to poměrně hru-bé kamenické písmo s rozšířenými konci tahů namísto serifů. Kromě verzál-kových tvarů zde lze nalézt i tvary unciální, nebo vyloženě minuskulové. Toto písmo se dlouho poté ještě udrželo na pečetích, mincích a zvonech.

GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MAJUSKULOVÉNejstarší gotická knižní majuskulová písma jsou spíše varianta-mi kapitály kvadrátní nebo unciály.

Románská tradice zůstala ještě dlouho živá v tvorbě iniciál v podobě z 10. – 11. stol. a v jednom rukopise se mohlo mísit i několik slohů zároveň.

Objevuje se i taková směsice, kterou lze nazvat románsko-gotic-ká smíšená majuskule knižní, kde je promíšeno množství prvků z obou slohů.

Gotická knižní majuskule kreslená z 12. stol. se jen málo liší od gotické majuskule nápisové. Později byly k hlavním tahům čas-to přidávané další tahy slabé, nebo do oblouků byly vsazovány tečky, případně některé serify protahovány do tvarů rostlinných úponků a lístků.

V pol. 13. stol. vznikla gotická knižní majuskule psaná, kterou bylo možné psát nepřerušovaně týmž perem. Její další forma je typická přidáváním čistě ozdobných čar dovnitř i vně pís-men. V kaligrafických sbornících té doby, lze najít odvážná díla zručných kaligrafů, kde schopnost vytvářet souběžné rozmanitě zakroucené čáry a složité propletené ornamenty je dovedena na samou hranici lidských možností.

GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MINUSKULOVÉGotická minuskule vznikla postupným vývojem z minuskuly karolínské. V průběhu 14. stol. její vývoj dospěl k první formě již ryze gotického písma, později zvané

TEXTURA. Textura je vertikálním písmem psaným doširoka seříznutým perem. Je spojeno především s náboženskými litur-gickými texty. Jinak také misálové písmo.

Ostře lomené a z dnešního pohledu obtížně čitelné. Písmo se stalo krásnou dekorací, písmo samo ale ztrácí, znaky jsou si podobné a klesá silně čitelnost. Problematické bylo například písmeno malé i, které do té doby nemělo tečku. Tečka se přidala k zvýraznění této litery, která se například mezi m a n ztrácela.

Italská varianta TEXTURY byla ROTUNDA, měla umírněnější lomení oblouků, široké proporce, dvojbříškové a, dříky ukonče-né rovně nebo prostým zahnutím.

Latinská Bible 1407

TEXTURA OBLÁforma ve které není ještě ukončen proces zalamování. Horní oblouky jsou již zalomené, ale spodní jsou stále tvořeny oblým tahem pera.

TEXTURA LOMENÁje už vrcholným gotickým písmem. Veškeré oblé části písmen jsou nahraze-ny lomeným obloukem, písmo působí svou pravidelností a vertikálností. Jen pro přirovnání, k psaní karolínské minuskule je potřeba dvou tahů, při psaní textury lomené je zapotřebí tahů šesti a pokaždé je potřeba změnit ještě polohu ruky. To vše jen pro oslavu Boha a jeho slov. Co to muselo opisovačům knih dát práce…

vývoj textury se formoval do čtyř typů:

TEXTURA SEŘÍZNUTÁ u tohoto typu písma končí dříky v účaří bez zahnutí nebo lomení, ale jen vodorovným seříznutím.

TEXTURA ČTVERCOVÁ ve 14. stol. se jí dovršuje vývoj gotických knižních písem. Je dekorativně zdob-né písmo pomocí samostatných tahů v podobě šikmo posazených čtverců.

GOTICKÁ KURZÍVA / BASTARDA

Vedle gotické minuskuly vzniká také potřeba po dalším typu písma, které by lépe vyhovovalo daným společenským potřebám rychlého psaní, vytváří se tedy gotické písmo kurzívní užívané mimo církevní kruhy (což ovlivnily jak univerzity, tak i levnější náhrada pergamenu – papír).

Taktéž odvozuje svůj původ z karolinské minuskuly.

Lze rozlišit následné typy kurzívy:– bastardní písmo (prosazující se od 14. století)– kaligrafická polokurzíva– běžná polokurzíva

Písmo je silně nakloněné, využívá různých ligatur, spojování písmen smyčkami a tahy.

Bastarda okrouhlá 14. - 15.stol.

Bastarda hrotitá 15. - 16. stol.

Bastarda lomená

Trojánská kronika - Nejrozsáhlejšídílo staročeská beletrie

písmo z kanceláří Karla IV

Českou bastardou je psána většina staročeských literárních památek 15. století; byla jí vysázena krátce po roce 1468 první nejstarší česky tištěná kniha, Trojánská kronika;

z české bastardy vychází pozdně gotická bastarda (fraktura), na několik následujících století německé národní písmo...

Česká Bastarda lomená

Knihtisk

Při nástupu knihtisku sloužily bastardy jako předlohy pro první tisková písma, těšily se oblibě v mnoha zemích, dokonce v Německu se staly národními pís-my. Např. ve Francii se ve 14. stol. objevuje raná francouzská bastarda, kterou píší francouzské královské kanceláře.

Kolem roku 1440 Johann Gutenberg odlil první tiskové litery v evropě. Tato technologie byla založena na třech vynálezech:

1. tisku z výšky (princip, který už byl známý delší dobu)

2. použití dřevěného lisu (podobného vinařskému) pro tisk (dosud se tisklo postupným tlakem ručními nástroji)

3. vyvinutí rozebíratelné sazby textu (dosud se pro tisk krátké texty ryly spolu s obrázkem do desek, jinak se knihy psaly rozmnožovaly ručně)

4. Inkoust, který tolik nepropíjel a bylo tím pádem možné ekonomičtěji tisk-nout voboustranně.

Vynález knihtisku je bezesporu možno považovat za 2. komunikační revolu-ci, která opět dosud nevídaným zpùsobem umožnila rozšiřování vědomostí a informací.

Guttenbergův lis

Hlavní rozměry písmové kuželky:

1. stupeň písma - velikost kuželky2. světlá výška písma3. střední výška písma

Ligatura - slitek

42 řádková Guttenbergovabible vytištěná v Mohuči

Guttenbergova bible se považuje za počátek oboru typografie. Přestože Textura nemá oblé tvary, vypadá sazba velice vyrovnaně a pravidelně zabar-veně.

Iniciály jsou doma-lovávány ručně.

Je sázená Texturou čtvercovou.

Jedno z prvních dochovaných vyobrazení tiskařské dílny.

1499 Velký tanec kostlivců. Prvotisk Mathiase Husze

Německá dílna v 17.století

V pol. 15. stol. s nástupem knihtisku se textura stává předlohou pro první tisková písma. V 16. stol. pomalu mizí a jako knižní písmo se udržuje už jen jako písmo psané. Kromě textury se z gotické knižní minuskule ve 14. stol. vyvinula ještě jedna vrcholná podoba knižní-ho písma

tzv. ROTUNDA.Ta byla velmi dekorativní, oblejší, psaná do šířky s tučnou kresbou a krátkými dotahy. Používala se v jižní Evropě. Rotunda je důležitá i pro písmařství v Čechách, kam přišla přímo z Itálie a setkáváme se s ní v prvních prvotiscích z 15. – 16. stol.

SCHWABACHER, ŠVABACH

Nejrozšířenější bastarda v 16. století, nazývaná poněkud posměšně „písmo renesančního měšťáka“.

Švabachem potištěná stránka působila jasně a čitelně. Písmo má širší, oblejší duktus, jednobříškové a, ostře sbíhající dříky f a ostrého s.

Verzálky jsou méně zdobné a celkově čitelnější než u písem předcházejících období

Ubylo také ligatur a zkratek.

Pro Čechy má švabach jistě význam jako písmo tisků Jiřího Melantricha a ze-jména Kralické bible (v šesti dílech 1579–1594).

Zatímco v Německu sláva švabachu rychle povadla a od 17. století se použí-val spíš jen jako písmo pomocné, vyznačovací, v českých tiscích byl oblíbený do 18. století, v knížkách lidového čtení a laciných kramářských tiscích až do počátku století dvacátého.

FRAKTURA

Vývojově poslední, zato zejména pro Němce důležitá tisková bastarda (nazýva-ná někdy prostě deutsch).

Švabach se v sazbě často jevil jako široký, neúsporný; fraktura naopak byla úzká, úsporná, světlejší.

Typickými znaky fraktury jsou ostré hroty o, vidlicovité zakončení b, h, k, l, čtvercové zakončení dříků malých liter (ne nepodobné textuře) a kaligrafické křivky („sloní choboty“ české bastardy).

Vyznačování ve frakturním textu bylo prováděno nejčastěji švabachem (u latinských citátů antikvou)

Právě málo kontrastní vyznačování z písem gotického typu a jejich omezená použitelnost v moderní typografii vedly od poloviny 18. století k stále častější-mu volání po jejich opuštění. Fraktura však byla až příliš vnímána jako hod-nota nacionální tradice, takže nakonec přežila dlouho do 20. století a byla v Německu zrušena teprve 1. září 1941 výnosem říšského ministerstva výchovy (coby „Schwabacher Judenletter“).

GOTICKÉ PÍSMO LISTINNÉ

KURENTKA,tou se psalo do národního obrození i později. Ještě ve 20. stol. se jí vy-učovalo jako krasopisnému písmu na základních školách v Německu a Čechách.

Typografické pojmy:

Přechody mezi silným a slabým tahem

Typografické pojmy:

Duktus / Dřík

Části písmového znaku

Renesance14. - 16. stol.

Pojem znovuzrození (rinascenza) byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy v Itálii na konci 13.století

Vývoj kultury souvisí s objevením vykopávek v pompejích a inspirací antickými vzory.

AntropomorfismusKlade se důraz na člověka, na lidský rozum a poznání a pozemský život.

IndividualismusČlověk se stává všestranně rozvinutou osobností. Vznikají životopisy, vlastní podo-bizny malířů, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla.

HumanismusHnutí, které se rozšířilo po Evropě do 16tého století. Rodí se v Itálii a jako opěrný používá návrat k antickým tradicím. Dochází k popularizaci všeho vědění.Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě:

• život není jen příprava na věčnost, ale má vlastní cenu;• aby jej mohl odpovědně vést, potřebuje člověk svobodu;• k ceně života podstatně přispívá krása, kterou lze vidět a slyšet;• člověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat;• krása je také v jazyce, kterým mluvíme, zejména v poezii;• člověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců.

Tisková písma – Dynamická renesanční antikva

pod těmito vlivy tu záhy vznikají první renesanční tisková písma antikvy, vycházející z monumentální antické římské kapitály a psané karolínské minuskuly.

Blok souvislého textu působí oproti lomeným písmům světle a lehce.

Od gotiky jsme opustili dvojsloupcovou vazbu a preferuje se jednosloupcová.

Významně se řeší sazba, zrcadlo sazby, rozvržení doku-mentu, krásné široké okraje knih.

V Benátkách italská renesanční antikva (benátská)V Paříži a Antverpách francouzská renesanční antikva

Adobe Jenson PRO

Tisková písma – Dynamická renesanční antikva

Charakteristické znaky:• Diferencovaná šířková proporce (ad. násl. strana)• Stínované písmo. Šikmá osa stínů oblých tahů

tzv. dynamická (nakloněná doleva)• Ukončení tahů patkami• střední výška menší => dotahy větší • rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších - tahů

nejsou výrazné • serify mají prohnutý nebo klínovitý náběh• příčka u e je u Italské varianty šikmá

stínování písma

Šířková proporce diferencovaná

Šířková proporce nediverencovaná

RENESANČNÍ PÍSMO NÁPISOVÉ

RENESANČNÍ PÍSMO KNIŽNÍ MAJUSKULOVÉ I MINUSKULOVÉMajuskule je zde poprvé v dějinách jednotnou složkou abecedy složená z mínusek a verzálek. Vzorem pro humanistickou majuskuli byla předgotická písařská kapitála z rukopisů 9. stol., pro knižní minuskuli se stala předlohou karolínská minuskule 9. stol.. Humanistická minuskule je oblé, vzdušné pís-mo, psané šikmo drženým perem.

V době kdy dávno již existoval knihtisk, bylo množství knih opisováno pro zálibu sběratelů, kteří chtěli takové knihy vlastnit. Až teprve v 16.stol. bylo definitivně vytlačeno tiskovými písmy.

Významné osobnosti dynamické antikvy Italské

Od té doby spojujeme s jednotlivými typy písmen jména jejích tvůrců, písmařů, rytců.

Nicolas Jenson (1420 – 1480)Vyučený v Gutenbergově dílně. Byl rytcem v Paříži, Tours a nako-nec v Benátkách. Vytvořil r. 1470 první dokonalou antikvu vynika-jící kvality. R. 1929 ji pod názvem Centaur zrekonstruoval Bruce Rogers. Před svou smrtí roku 1481 vlastní čtrnáct tiskáren.

Aldus Manutius (1447 – 1516) „největší tiskař renesance“, podle jeho písem (nazývaných „aldinky“) byly ve 20. stol odlity písma Bembo 1495 a Poliphilus 1499. Založil nový formát knihy tzv. pro „běhavce“ - moderní kapesní formáty. Jeho záměrem bylo publiko-vat populární a levnou klasickou literaturu. K ještě většímu ušetření a zekonomičtění vydávání knih pověři 1499 Francesca Griffa k vytvoření Italiky(1501). Písmo bylo menší, úspornější než humani-stní antikva inspirovaná principy kurzívy.

Francesco Griffo, rytec Manutia

Antikva benátského typu. N. Jenson, 1470.

Griffo italic

Nicolas Jenson 1475

Významné osobnosti dynamické antikvy Italské

Claude GaramondJeden z královských typografů, který jako jeden z prvních začal tiskár-nám prodávat svá písma. Tedy poté co je navrhne - rozkreslí, vyřeže a odlyje.

Roku 1541 vyryje Grecs du roi - elegantní a stylová písma, která jsou později označována jako královská. Tedy písma, která spadají do krá-lovské kanceláře určená k oficiálnímu projevu.

Je znám především navržením a vyrytím nové antikvy pojmenované jeho jménem Garamond, který je ceněný především jako nejčitelnější font a lehce se rozšíří po celé evropě.

viz.. http://g14pool.wordpress.com/2013/02/10/510/

Garamondova písma a jejich variace byla považována za standard mezi typografy a tiskaři po čtyři staletí; téměř každý tiskař či písmo-lijna vytvořili během posledních osmdesáti let minimálně jednu verzi Garamondova písma. Známé jsou zejména verze firem Stempel (1924), Linotype (Morris Fuller Benton a Thomas Maitland Cleland, 1936), Si-moncini (Francesco Simoncini, 1958-1961), Berthold (Günter Gerhard Lange, 1972) a ITC (Tony Stan, 1976-77). Jednou z posledních variant na Garamond je Jannon českého typografa Františka Štorma, postavený na kopii Garamondova písma od Jeana Jannona ze 17. století.

Caslon

V 17. a 18. století se vývoj antikvy přenesl přes Nizozemí do Anglie, odkud dodnes září jména William Caslon a John Baskerville. Litery antikvy se stále více oprošťují od dynamiky dané psaním plochým perem tj. kaligrafismem a nabývají ryteckého charakteru s detaily umožněnými díky jemné technice rytí do kovu.

Wiliam CaslonRytec písma písmolijec v LondýněVytvořil anglické antikvy, dobře čitelné, důstojné nástupkyně písma Garamondova. Jeho písmo bylo užito k tisku první verze anglické deklarace nezávislosti.

John BaskervilleJeden z největších knižních umělců nejen své doby.Zdokonalil mechanismus lisu, poté se věnoval otázce papíru který inovovalZa svůj život vytiskl 50 významných titulů mezi nimi i Vergilia kvartového formátu.Jeho knihy esteticky působí velmi prostými prostředky, klasicky jednoduchou sazbou, dokonalou barvou, kterou zlepšil i kvalitou papíru na které vždy trval.Byl přesvědčen, že k dokonalosti knihy zcela dostačuje písmo, sazba a tisk.Jeho nejznámnějším dílem je foliová bible z roku 1763 vytisklá v licenci Cambridgeské univerzity.Jeho majetek později přešel do rukou Didotů francouzské rodiny typografů.

Piere FourniereNejslavnější z rodiny pařížškých typografů, tvůrce řady písem a vzorníku Manuel Typographic 1764. Tvořil mnoho znaků a vignět. Vydal Vzorník znaků a Typografickou příručku, která se zaobírala problematikou minimálního rozestupu liter na hranici čitelnosti. Stal se prvním velkým teoretikem typografie. Jeho písma se jmenují Fournier a Narcissus.

Přechodová antikva - Období Barokaanglická a francouzská větev vývoje knihtisku

Baskerville

Nakreslil a jako první vvyryl znaky pracující s kontrastem mezi plnou a vlasovou čárou. Vzniká dojem jakoby Didot, Baskerville, Bodoni pracovali na témže díle. Jeho znaky se postupně rozšířili po celé Evropě.

Pozn: Jeho bratr František - Ambroise Didot zavedl ve Francii velínový papír (před tím zdokonalený Baskervillem v Angli)

Roku 1775 stál za vznikem měrné typografické soustavy, zdokonalil lys a samotnou rychlost tisku(viz. klasicismus a klasicistní antikva)

O generaci později vynikl Petr Didot (syn Františka Ambroise) když roku 1800 vy-tiskl pomocí znaků, kterou vytiskl jeho bratr Firmin, ústavu první republiky.

Firmin Didot

Firmin Didot

V 17. a 18. století se vývoj antikvy přenesl do Anglie, odkud dodnes září jména William Caslon a John Baskerville. Litery antikvy se stále více oprošťují od dynamiky dané psaním plochým perem tj. kaligrafismem a nabývají ryteckého charakteru s detaily umožněnými díky jemné technice rytí do kovu.

Charakteristika písma:- rytecký charakter písma- stínované písmo- ukončení písmového tahu patkami- patky ploché s masivnějšími obloukovými

náběhy na dřík, hlavy ještě mírně skloněné- kontrast slabého a silného tahu střední- menší dynamika daná šikmou osou stínů, kte-

rá se vertikalizuje, zůstává mírně nakloněná jen u některých znakù

- proporce písma písmo užší, střední výška se zvětšuje, dotahy zkracují

- tendence: další zjemňování patek, zvětšování rozdílu síly tahů, napřimování osy stínu kol-mo k účaří, zužování obrazu písmene, zvyšo-vání střední výšky

Přechodová antikva - Období Baroka

Adobe Caslon PROABCDE abcdefghBaskervilleABCDE abcdefgh

Barokní antikva 17.stol

Příklad užití a vyznění pisma Caslon

Caslon Antique

Srovnání Antikvy z jejího historického vývoje

Přechodová antikva – Cancelaresca

Meditrytecký charakter Iniciály

Prvky vlivu mědirytu jsou patrné především na duktě cursív na různých modifikacích italského kancelářského písma zvaného Cancelaresca

http://www.fonts2u.com/1610-cancellaresca-lim-normal.font

Přechodová antikva - Období Baroka

Ligatura

Období klasicismu

Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy. Tato první fáze klasicismu se někdy také nazývá barokní klasicismus, protože se zde barokní prvky mísí s prvky klasicist-ními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Následující rokoko se od klasicismu do značné míry odvrací. Nový nástup klasicismu (také louis-sei-ze či sloh Ludvíka XVI.) přinesl osvícenský absolutismus (josefinismus), kdy se klasicismus stal slohem osvícenských panovnických dvorů, a Velká francouzská revoluce, kdy se klasicismus stal také slohem bohatých měšťanů. Pro další vlnu klasicismu, kterou přinesl Napoleon Bonaparte a Napoleonské války, se užívá označení empír (z franc. empire, císařství).

Klasicistní - statická Antikva

Klasicismus pøelomu 18. a 19.století pøinesl vrchol antikvového písma v dílech F. A. Didota, Giambattisty Bodoniho, J. E. Walbauma a Piera Didota. Jejich anti-kva má konstruovaný statický charakter.

Charakteristika písma:- jemný rytecký až konstruovaný charakter písma- stínované písmo- ukonèení písmového tahu patkami- patky i hlavy horizontální, vlasové bez přechodu nebo s dekorativními oblou-kovými přechody na dřík- kontrast slabého (vlasového) a silného tahu je maximální- písmo je konstruováno na svislé osy stínù, pùsobí staticky- proporce písma písmo úzké, støední výška vìtší, dotahy kratší - tendence: poslední vývojový stupeň antikvy

Osobnosti statické antikvy:Francoise Didot (17301804), PařížFirmin A.Didot (1764-1836), PařížGiambattista Bodoni (17401813), Parma (Itálie)Justus Erich Walbaum (17631839), Goslar a Výmar (Nìm.) Pierre Didot (17941871), Paříž

Klasicistní - statická Antikva

Giambattista BodoniItalský rytec, nakladatel, tiskař a typograf velkého formátu. Tvůrce rozšířeného písma Bodoni. Dosáhl velkého technického zvládnutí řemesla a technologie. To mu umožnilo sebevědomě vytvářet znaky s velmi tenkou vlasovou linií s velmi velkým kontrastem mezi hlavním a vedlejším tahem. Jeho tisk odráží esteticky obyčejný, nevyzdobený styl, v kombinaci s čistotou materiálů.

Krása podle BodonihoDominuje mu technická zručnost a cit pro patřičnosti. Hledal charakter každé-ho díla, snažil se dojít k výstižnému a dominanntní základu díla. Vždy existuje nějaký klíč jen je těžké jej odhalit. Tiskař musí svůj výběr založit na kultivova-nosti a citlivosti. Pokud klíč najde, znaky jsou krásné.

Bodoniho kompozice je vždy jednoduchá, lehká. Tituly jsou vyvážené. Formát a stránkování jsou zásadními otázkami. Text je vždu umístěn tak aby mohl tzv. "dýchat". Jako další tak povíšil typografii do oblasti uměleckých činností hleda-jící harmonii, řád a vnitřní podstatu věcí.