Harry Potter za Obloukem smrti

1

Kapitola první - Konec, nebo začátek?

Na Grimauldově náměstí v domě číslo 12 se konala snídaně, byli tu všichni Weasleyové až na

Charlieho, Billa a Percyho, Hermiona Grangerová, Remus Lupin, Nymfadora Tonksová, Alastor

Moody a všichni spokojeně jedli, pili a užívali si volno.

"Zítra by měl přijet Harry," oznámila mladší skupince paní Weasleyová a okamžitě měli všichni

lepší náladu.

Harryho totiž nikdo pořádně neviděl od začátku prázdnin, jen sem tam byl vidět v okně, ale jinak

nevylézal z domu, což byla tak trochu práce Dursleyů, kteří Harrymu dali domácí vězení na celé

prázdniny.

Na dopisy neodpovídal a ani je neposílal v čemž měli taky prsty Dursleyovi, protože Harrymu

výslovně zakázali posílat poštu "těm svým úchylným přátelům" a pro jistotu byla Hedvičina klec

opatřena zámkem, od kterého měl klíč strýc Vernon.

Harrymu sice ani jedna z těchhle věcí nevadila, samozřejmě až na Hedvičino "věznění", protože

držel smutek za Siriuse a nechtěl se s nikým moc bavit, ale jeho přátelé si o něj dělali starosti.

Najednou se z vedlejší místnosti ozvalo hlasité prásknutí a hned na to rozrazil dveře do kuchyně

Severus Snape.

"Rychle svolejte řád, Pán Zla má Pottera a za chvíli ho chce popravit u Oblouku smrti na

ministerstvu." Vysvětlil stručně a okamžitě se zase přemístil pryč.

Jak rychle veselí začalo, tak taky skončilo, mladí (i Fred a George) byli vykázáni do svých pokojů,

ale Hermiona s Ronem se jenom přesunuli do temného kouta kuchyně a pozorovali dění okolo.

Moody, Tonksová a Lupin se někam přemístili a pan a panÍ Weasleyovi pomocí krbu a Letaxu

informovali všechny dostupné členy řádu a okamžitě je posílali na ministerstvo.

Nakonec se přemístil i pan Weasley, když se chystala přemístit i jeho žena, přiběhli k ní Ron s

Hermionou a chytili se jí, aby se s ní mohli přemístit.

Povedlo se.

"Tady nemáte co dělat, okamžitě se vraťte," začala paní Weasleyová okamžitě jak si jich po

přemístění všimla.

"Nemáme jak," usmál se na mamku Ron.

"A není na to čas, musíme zachránit Harryho," přidala se Hermiona.

Paní Weasleyová na ně chvíli jen koukala, ale nakonec to vzdala.

"Máš pravdu Hermiono, musíme jít za Harrym, ale dávejte na sebe pozor a do ničeho se

nepouštějte," přikázala jim a vykročila ke dveřím, které vedly k místnosti s obloukem.

Na ministerstvu by si ničeho nevšimli, kdyby tam nevrazil Moody a nezačal burcovat přítomné

bystrozory.

Nakonec všichni, jak členové Řádu, tak ministerští bystrozorové jako jeden vtrhli do místnosti s

Obloukem smrti.

Lord Voldemort zrovna dokončoval svůj proslov.

"Teď a tady všichni uvidíte, že slavný Harry Potter není silnější než já," zasyčel ke všem přítomným

a pak se sklonil k Harrymu, který vypadal dost omláceně a kdyby ho Voldemort nedržel za rameno,

bezpochyby by se neudržel ani v kleče, a zasyčel mu do ucha "doufám, že si to tam užiješ Harry,

dozvěděl jsem se o tom místě docela dost zajímavé věci."

Zrovna, když do místnosti dorazil Brumbál, tak se Voldemort rozhodl ke konečnému kroku a strčil

Harryho za Oblouk smrti, všichni z řádu byli jako přimražení, dokonce ani Brumbál nebyl schopen

pohybu.

Rázem se místností s obloukem rozezněl ledový smích Lorda Voldemorta, ten hodil Brumbálovi k

nohám hůlku, Harryho hůlku a s přetrvávajícím smíchem se přemístil pryč následován svými

Smrtijedy.

Harry Potter za Obloukem smrti

2

Nikdo se je ani nepokoušel dopadnout, nebo je pronásledovat, jen stáli a pozorovali kamenný

oblouk uprostřed za doprovodu stále se ozývajícího ledového smíchu.

Všichni truchlili, někteří plakali, jiní jen mlčky. Dokonce i Snape vypadal bledší a zadumanější než

obvykle, což u něho bylo co říct.

Harry mezitím padal, to bylo to jediné, co mohl s jistotou říct, pořád jen padal a všude byla taková

tma, že si ani neviděl na ruku, kterou si kryl obličej.

Napřed všude byly hlasy, jen šeptání, které se za chvíli změnilo na řev, bolestný a volající o pomoc,

v další chvíli už bylo zase ticho, hrobové ticho.

Najednou se hrozně ochladilo, jakoby byli poblíž mozkomorové, ale za okamžik byl chlad ještě

intenzivnější, až to skoro nebylo k vydržení a v ten moment zima zmizela a místo ní nastoupilo

teplo, které taky začínalo nabírat na intenzitě.

Hrozně to bolelo, bolelo to tak, že už Harry ani nemohl křičet a žár pořád nabíral na síle, až Harry

ztratil vědomí.

Harry Potter za Obloukem smrti

3

Kapitola druhá - Nepříliš příjemné setkání

Když se Harry probral, tak byl dost překvapený. O Oblouku smrti se říká, že vede do pekla, nebo

něčeho podobného, ale tady to nevypadalo moc "Pekelně."

Vysoko na obloze svítilo slunce, a když se Harry rozhlédl, všude byly jen bažiny. Kam až dohlédl

byly jen bažiny a za ním se nacházela malá skála, spíš by se dalo říct velký kámen, který vyčníval

jinak v rovné bažinaté krajině.

Kámen byl z větší části hrubý, neopracovaný, jako opravdová skála, ale byl v něm vytesán oblouk

úplně totožný s obloukem na ministerstvu kouzel.

Harry se okamžitě natáhnul po oblouku ve snaze dostat se zpět, ale jeho ruka jen narazila na kámen.

Harry se pokusil najít, nebo nahmatat aspoň kousek plochy, která by byla průchozí, ale nepodařilo

se mu to.

Harry se po deseti minutách marného snažení vzdal a rezignovaně sjel na zem vedle vytesaného

oblouku.

"Co teď budu sakra dělat," pomyslel si zoufale a pokoušel se zahlédnout konec bažin.

Po čtvrt hodině zkoumání okolní krajiny bez výsledku se rozhodl, že půjde rovně od oblouku. Na

všechny strany bažiny vypadaly stejně a nekonečně, tak nebylo podle čeho jiného se rozhodnout.

Harry šel opatrně, našlapoval před sebou jednou nohou, aby ho nevcucla bažina. Cestoval už

přibližně asi pět hodin, když konečně v dálce zahlédl kameny, byly naskládány na sebe a tvořily

jakousi zídku, která se táhla podél celé bažiny a sem tam na zídce byly malé pyramidy z větších

kamenů. Harry byl štěstím bez sebe, už byl unavený, měl žízeň, hlad a ještě k tomu pořád do něj

pražilo slunce.

Najednou koutkem oka zahlédl několik metrů napravo pohyb, ale když se tam otočil byla bažina

klidná, jako všude okolo.

Harry tedy udělal dalších pár kroků, když v tom se zavlnila bažina, ale tentokrát nalevo od něj.

Harry tedy zrychlil, aby už byl pryč. Najednou se za ním ozvaly nelidské skřeky. Harry se tedy

opatrně otočil, ale co uviděl se mu opravdu nelíbilo.

Za ním se přes bažinu rychle plazili čtyři obrovití červi, asi čtyři metry dlouzí a dva širocí, byly bílí

a na nich seděli jezdci, kteří divoce "pokřikovali" a při tom mávali nad hlavami oštěpy. Jezdci

vypadali jako kříženci kačera, ještěrky a skřeta.

Měli oči s úzkými vodorovnými zorničkami, jejich kůže připomínala ještěrčí a byla zbarvená

dohněda. Místo pusy měli kačeří zobák, ale tak pokřikovali, bylo vidět, že za zobákem, spíše v

krku, měli plno ostrých jehličkovitých zubů. Ruce a nohy připomínaly kachní.

"A sakra," ulevil si Harry a rozeběhl se ke kamenné zdi, už nedávajíc pozor na bažinu. Občas mu

zapadla noha do prohlubně, až se divil, že si jí ani jednou nezlomil a aby to nebylo málo, kachní

lidé po něm začali vrhat oštěpy, které, jak se Harry dozvěděl, když mu jeden proletěl těsně u hlavy,

byly z nějakého kovu a měly harpunovitý bodák, který byl bezpochyby velmi ostrý.

Když už konečně přelézal přes zeď a myslel si, že je před nimi v bezpečí, jeden z oštěpů proletěl

moc blízko a škrábl Harryho do ruky.

Naštěstí jezdci přes zeď nemohli a tak se jim Harry mohl bez problémů ztratit v lese. Při úprku

rychle vytrhl z jednoho stromu oštěp, který mu zranil ruku a běžel dál do lesa.

I když byl Harry už dost hluboko v lese, stále byl slyšet nespokojený řev jezdců.

Harry si zkontroloval raněnou ruku, která pořád dost krvácela a tak si pro jistotu utrhl kousek trička

a ránu si jím ovázal.

Šel ještě kousek, dokud nenarazil na plácek, krásně zelené trávy a dokonce poblíž tekl potok.

Protože se už začalo stmívat, tak si Harry na plácek nanosil nějaké dříví z okolí a po půlhodinovém

snažení se mu dokonce podařilo zapálit oheň.

Harry si tedy spokojeně sedl k ohni a začal zkoumat své zranění, pořád stále dost krvácelo.

Harry Potter za Obloukem smrti

4

"Co teď s tím? Jak si to mám ošetřit? Kdybych tu měl aspoň hůlku." Postěžoval si Harry a pak mu

zrak spočinul na ukořistěném oštěpu, který ležel hned vedle něj.

Harry si skousl spodní ret. "Sakra, to už snad nemůže být horší," zavrčel a dal ostří oštěpu do ohně.

Když bylo dostatečně rozpálené, vyndal jej, ale trvalo mu dost dlouho než se odhodlal, několikrát se

zhluboka nadechl, vydechl a se zaťatými zuby si přiložil na ránu rozpálený oštěp.

Harry kvůli bolesti a také kvůli únavě z dlouhého pochodu ztratil vědomí a dosáhl vytouženého

odpočinku.

Harry Potter za Obloukem smrti

5

Kapitola třetí - Z problémů do problémů

Harry prospal celou noc a den, a když už se stmívalo, probudilo ho zašustění v jednom z keřů, které

ohraničovaly jeho plácek.

První, co chtěl udělat bylo podívat se tím směrem, aby zjistil, co se tam pohybuje, ale rychle si to

rozmyslel.

"Jestli je to další příšerka, tak ať si radši myslí, že pořád spím," prolétlo Harrymu hlavou.

Pomaličku, aniž by otevřel oči, začal hrozně pomalu natahovat ruku k místu, kde si předtím nechal

ukořistěnou zbraň. Sice moc nevěřil tomu, že zůstala na místě a nepřítel si jí už nevzal, ale za pokus

to stálo. Najednou se jeho ruka dotkla zbraně, pevně jí sevřel a vystartoval.

Otevřel oči a posadil se, aby se rozhlédl po okolí. V tom samém okamžiku se mu do nohy zakousla

nějaká věc. Když se podíval tím směrem, uviděl malou ještěrku, která měla své drobné, ale špičaté

zoubky zaryté do jeho nohy. Kousnutí Harryho moc nebolelo, protože ještěrka měla moc malé zuby

a tak sotva prokousla kůži.

Harry si všiml, že malé stvoření má na sobě něco jako malý obleček a připadalo mu, že na něj tvor

udiveně kouká.

"Asi si myslel, že je po mě," ušklíbl se Harry v duchu.

Kopl nohou, na které stále vysel neznámý tvoreček, až z ní odlétl, pak se rychle (aspoň co mu

ztuhlé svaly dovolily), zvedl na nohy a přikrčil se, aby byl menším cílem, pro případné nepřátele.

"Hasssé sa féeese," zasyčel Harry výhružně v hadím jazyce. Mělo to znamenat něco, jako "vylezte"

a ač tomu jeho objevitelé určitě nerozuměli opravdu vystoupili z křoví.

Nebylo jich mnoho - čtyři, ale všichni drželi v ruce nějakou zbraň.

Jeden, ten který se nacházel od Harryho nejdál držel natažený luk, kterým na něj mířil. Byl to

docela vysoký a hubený muž, který měl pronikavý, téměř orlí pohled.

Další byly dva muži, téměř na chlup stejní a oba měli dva meče, v každé ruce jeden a taky byli

přikrčení, ale vypadalo to spíš, jako by se chystali zaútočit.

Pak žena, měla na hlavě čelenku ze stříbrného kovu a působila dost vznešeně.

Nakonec se tam nacházela i tajemná postava v rudém plášti s kápí, která stála hned vedle ženy s

čelenkou, ta jí něco pošeptala a tajemná bytost pod pláštěm se k Harrymu přiblížila.

Harry se pro jistotu připravil na útok, ale ten nepřišel. Postava se zastavila asi dva metry před

Harrym a pomalu si sundala kápi.

Harry okamžitě poznal, že to není člověk. Byla to žena jiného druhu, ale překrásná. Kůži měla spíše

jako had, zbarvenou do tmavě modra, její vlasy byly temně rudé a bezesporu dlouhé, protože

pokračovaly dál pod plášť, přiléhaly jí k hlavě a působily dojmem, že jsou právě namočené. Oči

měla světle modré, celé, bez panenek jen celistvě modré. Byla to zvláštně světle modrá, skoro se

zdálo, že svítily.

"Dej mi svojí zbraň," pronesla krásným melodickým hlasem a při tom se mu upřeně dívala do očí.

Harry pocítil podobný pocit jako při kletbě Imperio, ale tento byl slabší, mnohem slabší, než kletba

od Voldemorta a tak nebyl moc veliký problém neuposlechnout.

Harry se vzdorně podíval na osobu před sebou a dravě se pousmál.

"Na mě tohle neplatí," řekl, ale pořád trochu se syčivým přízvukem.

"Co to se mnou sakra je? Poprvé co tady na někoho promluvím, tak je to hadí řečí a teď mluvím

skoro stejně blbě jako Voldemort," zapřemýšlel Harry v duchu.

"Ale tohle na tebe platit bude," zahřměl za ním hlas, Harry se ani nestačil otočit a dostal takovou

ránu, že okamžitě ztratil vědomí.

Když se Harry pomalu dostával k sobě, okamžitě si uvědomil, že má pevně svázané ruce a nohy

pěkně tlustým provazem.

Harry jen trošičku pootevřel oči, ale jen tak, aby přes ně aspoň trochu viděl. Byl v nějakém voze,

Harry Potter za Obloukem smrti

6

bez střechy, taženým koňmi. Jeli zrovna přes nějakou louku, když Harry víc otočil hlavu, přičemž si

dával pozor, aby to vypadalo, že mu jí shodilo drcnutí vozu.

Spatřil nádherné velké bílé město, úplně zářilo. Vévodil mu obrovitý a vysoký palác uprostřed.

Palác, nebo spíš hrad, se vypínal nad všechny městské budovy a měl nesčetně mnoho věží a

věžiček. Aby tomu nebylo málo, tak bylo město obehnáno velikými hradbami, na kterých byla sem

tam strážní věž. Na každé věži a nad bránou do města byl prapor s erbem. Erb nebyl nijak složitý,

zářící hvězda na černém pozadí.

Harry Potter za Obloukem smrti

7

Kapitola čtvrtá - Nabídka

"Nemusíš předstírat, že spíš, stejně všichni víme, že to tak není," ozvalo se za Harrym, ten se tedy

otočil a uviděl, že jedno z dvojčat jede vedle vozu, na kterém byl Harry.

Harry si až teď všiml, že mají všichni křídla, teda až na hromotluka, který se sice výškově mohl

rovnat Hagridovi, ale byl o mnoho svalnatější, malou ještěrku, která si ho nedůvěřivě prohlížela z

přední části vozu a tu zahalenou ženu.

"Kdo jste?" zeptal se Harry syčivě, ale už ho to začalo štvát. "To už je vážně vrchol, budu na tom

muset zapracovat, pořád mluvit takhle, to bych asi nerozdejchal," pomyslel si Harry.

"My?" podivil se jeden z dvojčat.

"My jsme archandělská jednotka z armád království Éreas. Je dost zvláštní, že nevíš, kdo jsme,"

řekl podezíravě.

"Já...nejsem odsud," vysvětlil Harry rychle.

"To jsme si taky všimli, jsi nějaký divný," zapištěla ještěrka.

"Proč si myslíš, že jsem divný?" zeptal se Harry se zájmem.

"Zaprvé, jsi nereagoval na mé kousnutí, pak si nereagoval na Xiino kouzlo a k tomu všemu nás, jak

říkáš neznáš, takže nemáš důvod nám věřit, jsi náš vězeň, ale přesto se s námi bavíš." vysvětlila

ještěrka.

"Já nikdy netvrdil, že vám věřím, jen se s vámi bavím, protože se chci něco dozvědět a jinak bych

se tu nudil," odvětil Harry.

"Vstávej mladej, už jsi vzhůru, tak půjdeš po svých." zaduněl za vozem hlas toho obra.

"Já klidně ještě budu spát a jsem váš vězeň, takže vás vlastně ani nemusím poslouchat," odvětil

Harry klidně obrovi.

"Jsem za Obloukem smrti, teoreticky jsem mrtvý, setkal jsem se několikrát s Voldemortem a zatím

jsem to vždycky přežil, chtěl, nebo mě ještě chce zabít, tak čeho bych se tu měl bát, horší než

Cruciatus to asi nebude," zapřemýšlel Harry.

Všichni, kdo Harryho odpověď slyšeli se začali smát, až na samotného obra, ten se jen zamračil a

trhl provazy, kterými byl Harry spoután, až vypadl z vozu, takže ať chtěl nebo ne, jít musel. Jak

zjistil, tak provazy na jeho nohách byly uvázány tak, aby mohl chodit.

"Tak to je první člověk, co odporoval Berakovi přímo do očí," usmálo se druhé dvojče, které jelo za

vozem vedle Beraka.

Po chvíli dorazili do města, tam se jejich skupinka rozpadla.

Harry s jeho průvodkyní a nejspíš i vůdkyní s čelenkou a zářivě bílými křídly, zamířili dál, až

dorazili před hrad uprostřed města.

Hrad byl nádherný i zevnitř, ale Harry neměl moc času na to aby si jeho zařízení prohlédl lépe,

protože vůdkyně, která s ním dosud nepromluvila, jej táhla dál chodbami a schodišti, až došli před

dvoukřídlé dveře, před kterými byla stráž.

"Pohlídejte ho," poručila hlídačům, kteří okamžitě poslechli, převzali Harryho provazy a

probodávali ho pohledem.

Žena bez větších průtahů vpadla dovnitř a zmizela za dveřmi.

Za okamžik zas vyšla v doprovodu postaršího muže, který vypadal jako nějaký její příbuzný.

Vůbec si Harryho nevšímali a muž jen pokynul strážným, kteří se i s Harrym vydali za nimi.

Harrymu se to přestávalo líbit, protože za chvíli už ho posadili do kamenného křesla, které se až

moc podobalo vyslýchacímu křeslu na ministerstvu.

V místnosti už bylo devět lidí, kteří seděli na židlích na vyvýšených místech. K nim se posadil muž,

který přišel s Harrym a ta žena si sedla na jednu ze stoliček poblíž dveří.

"Tak můžeme začít," pronesl jeden z deseti lidí na křeslech před Harrym.

"My budeme klást otázky a ty budeš odpovídat, nic víc, nic míň." upřesnil další.

Harry Potter za Obloukem smrti

8

Harry se tedy trochu pohodlněji posadil a když se nadzvedl, aby se mu podařilo se aspoň trochu

uvelebit, tak dva strážní, kteří taky byli v místnosti pohotově sáhli po meči, který měli u pasu. Harry

se nad tím musel pousmát.

"Oni ze mě snad mají strach," prolétlo mu hlavou.

"Kdo jsi? Jestli jsi démon, nebo eresfín, tak se přeměň do své podoby," řekl další.

Harry se musel začít smát, už to prostě nevydržel.

"Tak proto se mě bojí, oni mě pokládají za Démona, to je snad fór," pomyslel si Harry.

Když se Harry uklidnil, tak odpověděl: "Já nejsem ani démon, ani eresfín, nebo jak to bylo. Jsem

Harry James Potter."

Všichni si znatelně oddychli.

"Odkud jsi Harry Jamesi Pottere?" zeptala se tentokrát jediná žena mezi deseti lidmi před ním.

"Z Anglie, jak to tak vypadá, tak úplně z jiného světa," odpověděl Harry.

"A jak ses sem dostal?" zeptal se další.

"Prohodili mě Obloukem smrti tam u nás a skončil jsem někde v bažinách." Zodpověděl další

otázku.

"Jsi nebezpečný?" zeptala se najednou žena, vedoucí skupiny, která ho zajala.

"Ne," odpověděl Harry okamžitě.

"Lžeš," řekl klidně její možná otec.

Harry se podíval za sebe, kam se dívali všichni ostatní a až teď si všiml svítící nádobky, teď byla

rozsvícená rudě.

"Svým přátelům bych nikdy nic neudělal," zkusil změnit odpověď a lahvička přestala rudě zářit a

vrátil se jí žlutooranžový nádech.

Muž, který ho před chvílí nařkl z lži jen přikývl a pak se otočil na ženu s čelenkou.

"Kapitánko Ersio, jestli budete bez povolení zasahovat do výslechu, tak budu nucen vás požádat o

opuštění vyslýchací místnosti." napomenul ji.

"Ano pane, omlouvám se," řekla kapitánka a dál seděla na židli.

"Proč jsi byl prohozen Obloukem smrti?" zeptal se jeden z Desítky, ale teď už to neznělo tak

oficiálně, spíš zvědavě.

"Ten, kdo mě obloukem prohodil, se domníval, že tady zažiju pouze věčnou bolest a utrpení, měl to

být trest. Poprava, abych byl přesnější." ušklíbl se Harry smutně. "Co když už nikdy neuvidím Rona

a Hermionu?" prolétlo mu hlavou.

"Co jste proboha udělal tak hrozného, že vám chtěli udělit takový trest? Vždyť jste ještě dítě."

zhrozila se žena v porotě.

"Řekněme, že jsem kazil plány jednomu opravdu zlému čaroději a asi ho to trochu naštvalo," usmál

se Harry, ale tentokrát měl z toho opravdu dobrý pocit.

"Aspoň něco jsem tam stihl udělat," pomyslel si.

Všech deset se naprosto uvolnilo a i kapitánka nevypadala tak napnutá.

"Tak poslední otázka. Co chcete dělat teď?" zeptal se další z Desítky.

"No, asi se pokusím najít průchod, kterým bych se dostal domů," odpověděl zamyšleně.

"Dobrá, víte, Harry Pottere, už máme z minulosti dost podobných záznamů, o návštěvnících z

jiného světa a dokonce máme i nějaké informace z vašeho světa. Jsme jedno ze dvou Kralovství,

které mají záznamy o Obloucích, jak jim říkáte. Naše království má záznamy o všech, kteří prošli

tímto městem po průchodu Obloukem a máme i pár informací o Oblouku v bažinách. Druhé

království je poměrně daleko, ale má mnohem více informací než my, protože jeden oblouk mají

přímo u nich na hradě. Mají tam opravdový Oblouk smrti, který vede, jak se říká, na druhý břeh. Je

pověst ještě o jednom Oblouku, který vede zpět do vašeho světa, ale nikdo neví, kde je a ani nejsou

žádné záznamy o jeho existenci, až na malou zmínku přímo na zbylých obloucích. Náš svět je dost

nebezpečné místo a jsme prakticky ve stále trvající válce a proto se nám hodí každá pomocná ruka.

Harry Potter za Obloukem smrti

9

Nabízíme vám tedy místo v Archandělských jednotkách, samozřejmě až po náležitém výcviku. Tím

získáte i práci, která je docela dobře placená a byl byste tak zajištěný." ukončil svůj dlouhý proslov

kapitánčin nejspíš otec.

"To mě jako chcete naverbovat?" zeptal se Harry.

"I tak se to dá říct," potvrdil.

"Dobře placená práce se tu shání docela těžko i pro místní," dodal další.

"Dobře, ale počítejte s tím, že budu hledat ten třetí Oblouk," řekl Harry.

"S tím nemusíte pospíchat Harry Pottere, tady utíká čas jinak, než u vás, tady uběhnou dva roky a u

vás to bude hodina čistého času," mávl nad tím rukou další z desítky.

"Tak dobře přijímám. Je ten výcvik s ubytováním a stravou?" zeptal se Harry s nadějí v hlase.

Harry Potter za Obloukem smrti

10

Kapitola pátá - Záznamy

Kapitánka Ersia se ukázala jako příjemná žena.

Provedla Harryho okolím hradu a při tom mu vysvětlovala jak to tu chodí, kde se dá nakupovat, kde

přespat, kde najíst a spoustu dalších potřebných informací.

Nakonec s Harrym zakotvila v hospůdce, kde byl i zbytek její skupinky. Všem vysvětlila jak to je s

Harrym a za chvíli už si všichni povídali, vyprávěli historky a smáli se.

Harry se ještě od Rady Deseti dozvěděl, že výcvikový kurz začíná až za dva dny. Do té doby bude

pod dozorem kapitánky Erisy.

Jak to tak vypadalo, dát se k archandělům nebyla zas až tak špatná volba. Kapitánka i se svými

"lidmi" zůstali celé dva dny a dosyta si toho užívali.

Den před odjezdem, Harry požádal kapitánku, aby ho zavedla k dokumentaci, která se týkala

oblouku a záznamů všech příchozích.

Kapitánka nebyla proti a hned po obědě se vydali zpět do hradu.

Vyšli do druhého patra a když došli na konec dlouhé chodby, stanuli před velikými dveřmi, které se

před nimi otevřely úplně sami, jako by odtušily, že před nimi někdo je.

"Dál jdi sám, já si musím ještě něco zařídit, někdo z knihovníků tě zavede k tomu co potřebuješ."

řekla kapitánka a odpochodovala pryč.

Harry se tedy obrátil zpět ke dveřím a vešel.

Byla to ohromná místnost, mnohonásobně větší, než Velká síň v Bradavicích.

Všechny stěny byly pokryty policemi nacpané knihami.

Byly tu celé řady, stěny, půlkruhy a vlastně celá síň byla plná fochů, knihovniček, polic, které od

shora až dolů zaplňovaly knihy.

Sem tam bylo mezi regály i posezení se stolem, nebo jen volné prostranství s velkými polštářemi na

sezení.

Harry došel až k pultu, za kterým stál starý muž s brýlemi a pozorně se rozhlížel po místnosti.

"Dobrý den, ukázal byste mi prosím, kde bych našel nějaké informace o kouzelných obloucích a

návštěvnících z nich?" zeptal se Harry.

"Ano, samozřejmě," odpověděl, otočil se k mapě na stěně za ním a chvíli si jí prohlížel, pak pro

sebe přikývl, kývl na Harryho na znamení, ať jde za ním a už mizel za jedním z regálů.

Harry poslušně knihovníka následoval, šli až na druhý konec obrovské knihovny.

Tam nikdo nebyl a ani v nejbližším okolí nebylo nikoho vidět.

"Tak jsme tady, přeji hodně štěstí." prohlásil knihovník a už mizel pryč.

Tak se na to podíváme," zamnul si Harry ruce a začal pročítat nazvy nejrůznějších svazků,

pergamenů a podobných věcí okolo něj.

Po dlouhém hledání objevil jednu tlustou knihu, kterou skoro ani neuzvedl: "Záznamy o

návštěvnících," hlásal název. A pak si ještě vzal jeden pergamen, u kterého byl štítek: "návštěvníci"

a všechno si to dotáhl až ke stolu, kde začal hledat. Nebylo to moc těžké, protože podle toho co

věděl, tak poslední, kdo obloukem propadl před ním, byl Sirius.

Nalistoval tedy až na poslední záznam:

8542 našeho letopočtu - Sirius Black

Harry se podíval na své jméno v záznamech, které hned následovalo:

10894 našeho letopočtu - Harry Potter

"To je hrozný," vydechl Harry zoufale.

Harry Potter za Obloukem smrti

11

"V našem světě to bylo teprve před měsícem a něco a tady uběhne několik tisíc let, to je v háji,"

postěžoval si Harry a zavřel knihu se záznamy.

"Tady ten čas vážně letí," pomyslel si a už rozvíjel pergamen.

Pergamen ho překvapil taky a možná dokonce ještě více:

Návštěvníci

Tito "lidé" přicházejí sem do našeho světa ze světa jiného, nemáme o nich ani o jejich světě moc

informací, ale to co se nám zatím podařilo zjistit je zde.

V jejich světě čas ubíhá jinak, zatímco tady uběhnou dva roky, u nich uplyne jen jedna hodina.

Neúčinkují na ně spousty přirozených magických schopností a jsou odolní proti jedům některých

tvorů tohoto světa.

Dokonce tady vůbec nestárnou, některé teorie říkají, že stárnou podle času v jejich světě, ale jiné

říkají, že jsou jen imunní vůči stárnutí díky přechodu do tohoto světa přes oblouk.

Díky této schopnosti se dožívají až nepředstavitelného věku, ale mnoho z nich si vybere jinou cestu,

než zůstat na tomto světě. Většina Návštěvníků se po nějaké době, nebo ihned odebere k Oblouku

smrti a přestoupí do světa mrtvých.

Někteří se zde dokonce pokoušejí najít bájný Třetí oblouk, který by měl být průchodem zpět do

jejich světa.

"Tak to je síla," pronesl do ticha knihovny.

Harry dal zpět na svá místa obě věci a pomalu šel na večeři do hostince, kde zatím přespával.

Měl v plánu jít hned po večeři spát, protože zítra se má brzy ráno hlásit v hradě do archandělského

kurzu.

Harry Potter za Obloukem smrti

12

Kapitola šestá - Akademie Dyrtryn

Harry už v pět ráno byl před vchodem do velkého hradu, ve kterém se dnes konalo přihlašování - o

dvě hodiny později byl odjezd.

Harryho dost překvapilo kolik je tam lidí, fronta se táhla až ke vchodové bráně, až Harry znejistěl,

jestli je tu správně.

"Promiň, ale jsem tu správně k přihlášení k Archandělům?" zeptal se Harry kluka, který byl asi

stejně starý jako on, měl dlouhé hnědé vlasy sčesané dozadu a oříškové oči, které si Harryho

pozorně měřily.

Pak se ale chlapec usmál.

"No jasně, že seš tu správně, ty jsi tu asi novej co?" zeptal se zvědavě.

"Jo, tak by se to taky dalo říct," usmál se Harry.

"Já jsem Dereagorn Féne, ale říkej mi Dere," usmál se Der a podal Harrymu ruku.

"Těší mě Dere, já jsem Harry Potter, ale říkej mi Harry," představil se i Harry a potřásl si s ním

rukou.

"Já jsem tu vážně úpně novej, takže vůbec nevím jak to tu chodí a tak," prohodil Harry.

"Neboj, my dva dohromady zvládneme všechno na světě," zašklebil se na něj Der.

Najednou se zepředu ozval hurónský smích, Harry s Derem se vyklonili a uviděli dvě malé bytosti,

které měřily nanejvýš metr, byly celí porostlí peřím a na zádech měli složená křídla, jinak vypadali

jako lidi, až na to, že místo nehtů měli ruce a nohy zakončené drápky.

Stáli na špičkách aby je bylo na druhé straně vidět před stolem, za kterým seděl stále se smějící

muž, který zapisoval jména do seznamu přihlášených.

Bohužel byli moc daleko a tak Harry neslyšel co řekl muž, když se dosmál a zakroutil hlavou, ale

nakonec do papíru napsal jejich jména a dvě bytůstky hrdě odkráčely ke skupince již přijatých.

Harry se nechápavě podíval na Dera, který se taky usmíval.

Když si Der všiml Harryho pohledu, tak se dal do vysvětlování: "Víš, to byli Ereové, jak vypadají si

už viděl, ale většinou dělají posly nebo kurýry, prostě něco v tom oboru. Sice se najde pár jedinců,

kteří dělají něco jinýho, ale není jich moc, ale ještě jsem neslyšel o žádných, kteří se dali k

Archandělům."

O dvě hodiny později už seděli v jednom z mnoha vozů, které se kodrcali po cestě do akademie.

Vozy byly malé, pro čtyři osoby a kočího, který se staral o směr jízdy a po celou dobu nepromluvil

ani slovo.

Jen tak tak se tam vešli, Harry si všiml, že seděli na bednách s nejrůznějším obsahem, takže, celý

konvoj slouží i jako zásobovací.

S Harrym a Derem seděli i již zmínění dva Ereové, kteří se ukázali jako fajn "lidi" a brzo se všichni

čtyři skamarádili.

Jak se Harry s Derem dozvěděli Ereové jsou bratři a ještě k tomu dvojčata, jmenují se Typerius a

Topervih Viteové.

Povídali si o všem možném, ale většinou Harrymu vyprávěli, jak tady co chodí a nakonec zůstalo u

vyprávění nejrůznějších příhod, do čehož se zapojil i Harry.

Když už se stmívalo, celí konvoj zastavil u lesa, kde se na noc utábořili.

Ráno cesta pokračovala ve stejné duchu až do příjezdu k akademii Dyrtryn.

Akademie byla veliká pevnost, sice né tak veliká jako hrad ve městě, kde Harry poslední dobou

přebýval, ale dost veliká byla.

Její pozemky sahaly až kam oko dohlédlo. Kolem pevnosti se rozkládaly veliké travnaté plochy,

kilometr od pevnosti začínal les, který neměl konce, vlastně celá pevnost byla někde uprostřed

obrovitého lesa.

Akademie byla rozdělena na tři části: ubytovny, učebny a ostatní, jako například jídelna, ošetřovna,

Harry Potter za Obloukem smrti

13

která byla o mnoho větší, než ta v Bradavicích a tak podobně.

Ubytovny byly tři obrovité věže, které byly na jedné straně pevnosti. Jedna a ta největší věž patřila

chlapcům, druhá, menší patřila dívkám a poslední, nejmenší věž patřila instruktorům, učitelům a

veškerému zbývajícímu obyvatelstvu pevnosti.

Pevnost měla spoustu tajných chodeb, zákoutí a tajemných uliček a vlastně to bylo jedno velké

bludiště chodeb a místností.

Celá pevnost byla vybavena prostě a prakticky, nikde nevyselY žádné okrasné gobelíny a obrazy,

jen u učebny dějepisu se nacházelo několik obrazů, ale ty nebyli kouzelné jako v Bradavicích.

Člověk, který je rychle provedl pevností jim ukázal jen učebny, jídelnu, ošetřovnu a pak je zavedl

do věže, kde byli pokoje po čtyřech.

"Vyberte si svůj pokoj pečlivě, protože v tom pokoji budete bydlet až do konce svého studia. Pokoje

jsou začarované tak, aby se s každým rokem, co tu strávíte posunuly do dalšího patra. První patro

má první ročník, druhé patro druhý ročník a tak to jde dál," oznámil jim suše a odešel.

"Tak tomu říkám přivítání," poznamenal Harry.

"Hmm, ani nám neřekl kdy bude večeře," řekl smutně Der.

"Tak pojďte, nebo na nás nezbude žádný pokoj," ozvali se bratři Viteové.

Harry Potter za Obloukem smrti

14

Kapitola sedmá - Šest let

Čtyři roky, dlouhé čtyři roky, kdy se Harry s jeho novými přáteli dostal za pozemky Akademie jen

párkrát a to většinou byly jen různé zkoušky a menší akce.

Do "Harryho skupinky" se hned na začátku přidal další tvor. Druhý den co se nastěhovali do svých

pokojů, tak dorazil jeden Yriah, rasa, jenž se většinou přidává na stranu zla, nebo je neutrální a

proto není divu, že nebyl zrovna dvakrát oblíbený. Zprvu ho ani nechtěli vzít do Akademie, ale

jelikož se za něj zaručil jeden z Vůdců vojsk, který ho prý našel a pět měsíců se o něj staral, tak

nakonec Akademie svolila a přijali jej.

Yriahové jsou rasa, která vypadá úplně stejně jako vlkodlaci, ale nepodléhají měsíci a nikdy se

nemění do lidské podoby, celý život žijí v podobě, která v sobě má něco z člověka a něco z vlka. Je

to dost krvežíznivá rasa, která většinou přebývá ve smečkách v lesích a různých méně obydlených

územích, ale když se náhodou na jejich území dostanete, nemáte příliš velkou šanci na přežití.

Tohoto Yriaha přidělili do pokoje k Harrymu a ostatním, první týden spolu téměř vůbec

nepromluvili, zčásti kvůli tomu kým byl a zčásti protože nebyl moc ukecaný.

Skamarádili se až když Harry s přáteli šli z oběda a v jedné chodbě narazili na Yriaha obklíčeného

pěti staršími studeny, kteří ale okamžitě po tom, co si všimli, že v chodbě někdo je, zdrhli.

Po tomto incidentu ho odvedli na ošetřovnu, kde moc dlouho nepobyl a už společně došli do

pokoje. Zjistili, že Yriah se jmenoval Hir a vyklubal se z něj dobrý přítel do nepohody.

Později se jejich pětice stala jedna z nejlepších v boji z ročníku. Mimo jiné díky tomu, že neměli

moc jiných přátel a většinu volného času strávili cvičením a zdokonalováním se.

Přátelé přemluvili Harryho, aby se dal ke Speciálním jednotkám Archandělů, kam brali jen třicet

nejlepších, co dokončili studium a ti pak ještě museli zvládnout tvrdý výcvik, což byl jeden z

důvodů, proč tolik cvičili.

Ostatní studenti se jejich "skupince" stranili a dokonce jim i říkali vyvrhelové, protože tři z nich

nebyli lidi, Harry byl Návštěvník z jiného světa a Der, jak se ukázalo, byl z bohaté kupecké rodiny,

která ho ovšem vydědila a vyhnala.

Kupodivu jim to ani moc nevadilo a základní studium, které trvalo čtyři roky dokončili jako jedni z

nejlepších.

Jako doklad, že úspěšně dokončily Archandělský výcvik byli po jednom voláni do veliké kruhové

síně, kde bylo dvacet starších lidí v pláštích rozestavených v kruhu.

Každý předvolaný, který vstoupil do místnosti, šel až do středu síně, a po čtvrt hodině stálého

zaříkávání začali na zádech předvolaného růst křídla. Byl to velice bolestivý proces, ale stál za to.

Harry se ještě dva dny po rituálu nemohl vynadívat na svá zářivě bílá křídla.

Absolventi nedostali ale jen křídla, dostali i přívěšek na krk ve tvaru dvou křídel s mečem.

Bohužel né všichni dostali křídla, toto kouzlo působilo jen na lidi a tak každý z jiného druhu křídla

neměl a získal pouze přívěšek.

Následovaly dva roky výcviku do Speciálních jednotek.

Povětšinu těch dvou let cestovali. Byli posíláni od jedné zkoušky ke druhé a každá byla v jiném

prostředí. Jednou se zkouška konala v písečných bouřích a podruhé ve sněhové vánici. Ale mezi

jejich cestami a zkouškami se ještě museli učit, většinou pokračovalo učení jako v základním

výcviku, ale učitelé byli přísnější, cvičné souboje tvrdší a přibyl jeden předmět, základní magie. Za

ty dva roky se nenaučili ani zdaleka tolik kouzel jako za půl roku v Bradavicích, ale zato se tato

kouzla prováděla bez hůlky a beze slov, možná i pro to se jich moc neučili.

Za dva roky se dokonale naučili přivolávací kouzlo a několik léčivých kouzel.

Léčivá kouzla naštěstí zkoušeli jen na mrtvých zvířatech. Když se totiž učili kouzlo na rovnání

kostí, Harrymu jeho cvičné zvířátko explodovalo. Nakonec se toto kouzlo ale naučil perfektně

ovládat jako všichni.

Harry Potter za Obloukem smrti

15

Učili se i kouzlo, spíše schopnost ovládat schovávání křídel. Tuto schopnost vypilovali tak, že jim

to netrvalo ani minutu, ale bylo to hrozně nepříjemné a nepohodlné, proto radši nechávali křídla

viditelná.

Po dokončení výcviku se rozdělili na týmy.

Harry a jeho přátelé zůstali v jednom týmu a nikdo proti tomu nic nenamítal. Sice jim chtěli přidělit

ještě někoho, ale nakonec to vzdali.

Každá skupinka obdržela malou dřevěnou tabulku, na které se zobrazovaly nejrůznější zprávy, kde

někoho potřebují, kam se má jaká skupina dostavit a jiné rozkazy.

Na tuhle tabulku musel být člověk speciálně zaškolený, aby se naučil jak v ní hledat, psát zprávy a

podobně.

K tomu byl určen Hir a tak střežil tabulku jako oko v hlavě.

Harry za těch šest let vůbec nezestárl a jediné, co se na jeho zevnějšku změnilo, byli větší svaly z

tvrdého výcviku.

Harry Potter za Obloukem smrti

16

Kapitola osmá - První úkol

Hned jak Harryho skupinka dokončila výcvik, byl jim přidělen první úkol.

"Hele poslouchejte: Rudí lovci," začal Hir číst vzkaz, který se objevil na tabulce.

"Kdo vymyslel tak blbý jméno?" zeptal se Der.

"Náhodou," ohradil se Typ.

"No co, chtěli po nás název naší jednotky, tak jsme něco vymyslet museli," přidal se Top.

"Tak poslouchejte: Rudí lovci - přesun do města Teriwe, odtamtud doprovázejte karavanu

obchodníka Tyse do Mirovy," přečetl Hir zprávu.

"Hmm, tak to bude asi na čtrnáct dní, Teriwe je jen kousek odsud, ale Mirova, to je něco jinýho,"

poznamenal Der.

"Jsme speciální jednotka, né žádná ochranka, takovýdle úkoly by měli dávat normálním

archandělům," postěžoval si Top naštvaně.

Harry se usmál: "Jo, kdyby bylo po vašem, šli bychom rovnou dobýt nějakou pevnost. A stejně, je

to jen první úkol. A když už jsme u toho, není v Teriwe Oblouk smrti?"

"Jo je,myslíš, že se tam něco dozvíš o tom svým kmotrovi?" zeptal se Typ.

"Nevím, ale možná tam něco bude," zamyslel se Harry.

"Tak jdeme, nebo tam nedorazíme včas," řekl Hir.

*

O den později:

"No sláva, konečně jsme tu, musíme si někde sehnat koně," řekl Harry, když v dáli spatřili město

Teriwe.

"Jo, a taky by jsme si měli pořídit něco na sebe, aby na nás lidi tak nekoukali, dyť ten chlápek, co

jsme ho potkali na cestě, byl bílej jako stěna a ty jeho oči, div mu nevypadli," zasmál se Top.

"Hlavně já si musím něco pořídit," zamrmlal Hir.

*

"Tak jste konečně tady," přivítal je tlustý chlapík v draze vyhlížejícím oblečení, když se dostavili do

hlavní budovy města, kde měli čekat na obchodníka.

"Já jsme Tys, zítra vyjedeme, koukám, že nemáte koně ani zbroj. Hmm, koně vám na cestu půjčím,

jídlo a pití taky obstarám a dnes jste mými hosty v hostinci U kopyta," oznámil jim obchodník a

přitom si podezřívavě měřil pohledem Hira a bratry Viteie.

Obchodník okamžitě po tomto sdělení odešel a nechal je tam.

"Ten je ale ukecanej, nenechal nás ani promluvit," poznamenal zaraženě Der.

"Jo a taky zjevně není moc rád, že na ochranu jeho zboží přidělily naší skupinku," přikývl Hir.

Harry šel hledat nějaké záznamy o Návštěvnících a hlavně něco o Siriusovi, zbytek jednotky se

vydal do hostince U kopyta, kde začli nabírat síly před dlouhou cestou.

Po hodinovém hledání Harry konečně našel knihu o záznamech všech, co prošli Obloukem smrti

(tím pravým), tato kniha se záznamy byla o hodně tlustší, než ta, kterou Harry už pročítal.

Harry znovu hledal od konce a asi dvacátý osmý od konce byl zápis:

8609 našeho letopočtu - Sirius Black

Harrymu poklesla ramena, sice už ani nedoufal, že by tu jeho kmotr byl, přece jen to je už několik

staletí, ale teď už to bylo jisté.

"No, byl tu 67 let, takže se určitě pokoušel najít cestu zpět, asi to potom už vzdal," řekl si sám pro

sebe Harry, zavřel všechny otevřené knihy, které před ním leželi, uklidil je na svá místa a odkráčel

ke svojí jednotce do hostince U kopyta.

V sedm hodin ráno už všichni Rudí lovci stáli připravení před hostincem a čekali na obchodníka.

Harry Potter za Obloukem smrti

17

Tys se ale nedostavil, o hodinu později k nim, ale přijel na koni nějaký mladý hubený chlapec.

"Dobré ráno, posílá mě Tys abych vás dovedl ke stájím, odtamtud prý vyrážíte," oznámil jim

chlapec otočil koně a pomalu, tak aby mu stačili jel zpět, odkud přijel.

"To je hrozný, to nám nemohl říct, že vyrážíme až tak pozdě? Jsem se mohl ještě prospat," zabručel

Der.

Když dorazili na místo, spatřili asi stometrovou řadu vozů taženými koňmi.

Koně byli krásní a silní, vozy vypadali ve slušném stavu a většina dokonce nově.

"Ten teda nešetří," poznamenal Top, když to spatřil.

"Ano, můžu si dovolit mít to nejlepší," řekl s úsměvem Tys, který k nim mezitím dojel na bílém

koni.

"Tady máte koně," řekl obchodník a ukázal na pět černých koní, které vedli sluhové k nim.

"Doufám, že vy se postaráte o bezpečí," řekl ještě Tys a odjel do čela karavany, která se okamžitě

dala do pohybu.

Harryho jednotka rychle naskočila na koně.

"Hire, ty pojedeš vzadu, Dere, ty uprostřed, já vepředu a Typ s Topem pojedou před celou

karavanou, aby nás když tak upozornili na nebezpečí. Jasné?" zeptal se Harry.

"Jasný," přisvědčili všichni a rozjeli se na svá místa.

Celou cestu se nic nedělo, žádní bandité, démoni, či jiné potíže nenastaly.

Až poslední noc, kdy byla karavana v pohybu, aby stihla včas dorazit do Mirovy se to zvrtlo.

Celá karavana byla osvětlena svítilnami, které se houpaly na vozech, takže na cestu bylo dokonale

vidět, ale les, který se táhl podél cesty byl temný.

Harry najednou uslyšel písknutí ze zadu od Dera, což byl signál, že se něco děje.

Harry si opatrně vyndal luk z pouzdra, které bylo na koni.

Asi po dvou minutách, kdy se nic nedělo přijeli dvojčata.

"Harry, máme tu asi problém, přes cestu je strom," řekl Typ.

"A na sto procent tam nespadl sám od sebe," doplnil Top.

"Dobře, nenápadně vyleťte do vzduchu a jestli na nás někdo zaútočí, tak je odstřelujte," přikázal

Harry a bratři jen kývli hlavami a zařadili se do karavany.

Harry zastavil kolonu a připravil se na boj. Okamžitě, jak se všechny vozy zastavili, tak z jednoho

vystrčil hlavu Tys.

"Co se to děje? Proč jste zastavil?" zeptal se Harryho, ale odpovědí mu byl oštěp, který přiletěl z

lesa a zabodl se do vozu těsně nad obchodníkovou hlavou.

Tys napřed zbledl a až potom urychleně zastrčil hlavu zpět a zavřel za sebou dvířka.

Hned po hozeném kopí se z lesa ozval bojový pokřik a okamžitě vyběhlo asi dvacet lidí.

Byli to normální lidé, bandité, kteří si mysleli, že takto snáze zbohatnou, nebo to dělali jen pro

zábavu, království bojovala buď mezi sebou, nebo proti démonům, kteří doráželi z jihu a tak se

stíháním banditů nikdo nezabýval a oni měli volné pole působnosti.

Byli ozbrojeni, dýkami, meči a někteří měli ještě oštěp, či palcát.

Byla to znatelná převaha, protože, Harryho jednotka měla jen zbraně, které jim dala akademie po

vystudování.

Každý měl meč, luk a toulec plný šípů, žádné brnění, ani jiné zbraně neměli, i když byli cvičeni na

boj s nejrůznějšími zbraněmi.

Každý člověk, který se dostal do světla byl zasažen šípem buď z nebe, nebo z míst, kde byl Harry,

Der a nebo Hir, ale za chvíli už byli bandité příliš blízko u vozů a tak Harry, Der a Hir vyjeli na ně s

tasenými meči, zatímco dvojčata je pořád bombardovali šípy.

I když bandité měli početní převahu, šípy jich hodně pobily a zbytek dorazili Harry a spol na

koních. Doslova je převálcovali. Bylo vidět, že na něco takového nebyli bandité vůbec připraveni a

pár se jich i pokusilo uniknout, ale neměli šanci.

Harry Potter za Obloukem smrti

18

Když bylo po všem Harry zabouchal na dveře od vozu, kde se schovával obchodník Tys.

"Už je to v pořádku, můžete vylézt," řekl Harry.

"Dere, Hire, Type, Tope, seberte jim, peníze a zbraně, zbytek zapálíme, nemáme čas je pohřbívat,"

zavolal Harry na své přátelé a ti ihned uposlechli rozkaz.

"Za to, že jste mě a moje zboží ochránili, vám daruji ty koně, i s výbavou, co jsem vám půjčil.

Stejně jich mám dost," usmál se Tys.

"Mnohokrát děkujeme, pane," uklonil se Harry.

Zbytek cesty do Mirovy proběhl v naprostém pořádku.

Harry Potter za Obloukem smrti

19

Kapitola devátá - Perydern

Když přijeli do Mirovy a rozloučili se s kupcem, vzali si svoje věci z vozu a vydali se hledat

někoho, kdo by odkoupil jejich kořist.

"Už jsem poslal zprávu, že jsme splnili úkol," informoval je Hir.

"Co se děje ve světě?" zeptal se Der Hira.

"No," řekl Hir a začal hledat na tabulce, "Stahují jednotky z Perydernu a přesouvají je do severního

Dezydornu, zůstaly tam jen tři jednotky. Něco se chystá," ohlásil Hir zamyšleně.

O dvě hodiny později konečně našli kupce na zbraně banditů, byl to jeden z místních prodejců

zbraní a zbytek koupil místní zbrojař.

"Tak, vydělali jsme si docela dost," usmál se Harry.

"To jo, ale taky toho dost hned utratíme," řekl Typ.

"Hlavně si musíme koupit něco, abychom nebyli tak nápadní, hlavně já," poznamenal Hir.

"Souhlasím," přidal se Top a Der jen pokrčil rameny a tak bylo rozhodnuto.

Nakonec se dohodli, že bude lepší si nechat udělat cestovní pláště na míru.

"Peněz máme na to dost, teda zatím a bude to pohodlnější," řekl Der a Typ s Topem přikyvovali, i

když ti by měli, tak jako tak šito namíru.

Po třech hodinách měření a dohadování o určitých detailech měli objednané pláště s kápí, které byli

rudé s černou podšívkou.

Ještě jim zbyly nějaké peníze z prodeje zbraní a tak koupily pro Typa a Topa Kuše s šipkami,

protože z luku se za letu špatně střílí.

Za peníze, které u sebe měli bandité si zaplatili pokoje, jídlo a pití v jednom hostinci ve městě.

Za pět dní měli už své pláště a Harry musel uznat, že se to vyplatilo.

O dva dny později jim na tabulku přišla zpráva.

"Hele, máme další úkol," oznámil Hir a získal si tím pozornost celé jednotky.

"Máme se přesunout do Perydernu, já říkal, že se něco chystá," podotkl Hir zamračeně.

A tak vyrazili.

Perydern byl jako Dezydorn území nikoho, stále tam probíhaly boje mezi spojenými královstvími a

říší démonů.

Chvíli měla navrch království a chvíli démoni. Obě strany se pokoušely ovládnout toto území, ale

žádné straně se to zatím nepodařilo na dlouho.

Obě tyto území jsou pokryty převážně lesy a loukami, ale mezi Perydernem a územím spojených

království se táhne přirozená hranice, ohromné pohoří Perys, přes které je přechod s armádou

nemožný.

Oproti tomu Dezydorn žádné takové zábrany nemá a proto tam probíhají neustále nějaké bitvy.

V Perydernu jsou bitvy taky na denním pořádku, ale nejsou tak velké jako v Dezydornu a ani nejsou

jejich výsledky tak důležité, jako v Dezydornu, protože když démoni dobijí Perydern stojí jim v

cestě ještě nepřekonatelné pohoří Perys a stejně budou muset jít přes Dezydorn, aby se dostali na

území spojených království.

Jsou to místa stálých válek a bojů a právě tam měla Harryho jednotka namířeno.

Když po vyčerpávající cestě konečně dorazili do pevnosti Perydes, která byla největší a hlavní

pevností spojených království na území Perydernu, tak byla okamžitě svolána porada, kde by se

měli dozvědět o co jde.

"Tak, jste tu, aby jste chránili Perydern před démony. Každá vaše akce musí být hlášena přes

tabulku abychom měli informace o tom, kde, kdy a kolik bylo nepřátel. Démonské hordy chystají

útok na Dezydorn a proto je co nejvíc jednotek přesunuto na obranu Pásu jihu," vysvětlil velitel.

Pás jihu leží na hranici spojených království a Dezydornuje to dlouhá veliká zeď, která sahá od

moře Qídis až po pohoří Perys. Není to ale jen pouhopouhá zeď, v určitých rozestupech jsou ve zdi

Harry Potter za Obloukem smrti

20

malé pevnůstky, veliké věže a vlastně to celé dohromady je jedna dlouhá pevnost, která má jen

jeden účel - bránit území spojených království před říší démonů.

Harry a jeho jednotka strávili v Perydernu tři roky, tři dlouhé roky, které je docela proslavily.

Jelikož museli podávat hlášení přes tabulku, mohl si je přečíst kdokoliv z Archandělů a démonská

strana si Rudých lovců taky nemohla nevšimnout.

Za ty tři roky Rudí lovci pobili spoustu nepřátel, bylo to zčásti pro to, že byly dohromady jen čtyři

speciální jednotky na celý velký Perydern a proto se mezi nimi vytvořil jakýsi závod, kdo pobije víc

nepřátel a zčásti to bylo taky kvůli Typovi a Topovi, kteří byli nadšení jejich úspěchy a pořád je

hnali do další a další akce.

Kdyby sbírali zbraně a zbroje všech pobitých nepřátel, tak by se do konce života nemuseli starat o

peníze, protože toho byla opravdu spousta, ale v Perydernu nebyl čas a ani chuť skladovat někde

brnění i zbraně a to ještě k tomu, když nevěděli, kdy budou z Perydernu odvoláni.

Je pravda, že si nějaké zbraně a zbroje nechali, ale to jen pro vlastní využití.

Do Perydernu přišli jen s mečem, lukem a dvěmi kušemi, ale teď měl každý zářivý kyrys (část

ochranné zbroje chrání pouze hruď nebo i záda), který si nechali vyrobit u kováře v pevnosti

Perydes za démonskou zbroj a zbraně.

Každý měl dva meče, dýku a všechny tyto věci a jiné věci získali výměnou za démonskou zbroj a

zbraně. Někdy sice museli něco přidat, ale nestěžovali si.

Harry Potter za Obloukem smrti

21

Kapitola desátá - Nový úkol

Celé tři roky, které Rudí lovci strávili v Perydernu si Harry a jeho jednotka svůj plat schovávala a

když něco potřebovali, tak si to koupili z peněz za démonské brnění a zbraně. V Perydernu bylo

dost obchodníků, kteří o démonské věci stáli, takže nikdy nebyla nouze o peníze.

První, co si Rudí lovci pořídili byli meče, které si nechali vyrobit u zbrojíře v pevnosti Perydes.

Zezačátku sebou z akcí přinášeli vše, co pobrali z démonských zbraní a zbrojí, takže si za chvíli

vydělali dost, aby si mohli pořídit nejdražší a nejlepší věci, které šly sehnat.

A proto si všichni nechali své meče udělat z nejdražšího, velmi vzácného, ale také nejkvalitnějšího

známého kovu Disixionu. Slitiny z démonského, lidského i elfského kovu a k tomu ještě byl

posilněn nejrůznějšími kouzly a proto není divu, že se tento kov dělal jen na zakázku a byl nesmírně

drahý.

Půl roku trvalo jen než přivezli materiál, dalšího půl roku trvalo vytvoření slitiny a dva mesíce

trvala výroba oněch mečů.

Každý si nechal udělat dva meče, které byly na chlup stejné, jen na jinou ruku, a každý měl jiné

požadavky, doplňky a představy o tom, jak mají jejich meče vypadat a byli vyrobeny tak, aby jim

dokonale padly do rukou.

Z Disixionu se moc nevyrábělo, protože to byl zaprvé drahý kov a většina lidí ho považovala za

zbytečný. Většinou se dělaly zbroje nebo zbraně z lidských slitin, nanejvýš ti movitější, nebo výše

postavení si nechávali dělat své věci z Elfské oceli, což byl hned po Disixionu nejlepší materiál.

Ze stejného kovu si nechali udělat i ostatní své věci, jako například dýky, kyrysy a nejrůznější

věcičky, všechno speciálně na ně, podle jejich požadavků a někdy dokonce i zbraně, které si oni

sami navrhli, což byla spíše Derova parketa.

"Zpráva," zahlásil Hir jednoho rána po další už z mnoha nocí strávených pod širým nebem někde v

Perydernu, do pevnosti se totiž už vraceli jen, když museli, nebo potřebovali něco, co v divokém

Perydernu neseženou.

"Co je tam?" zeptal se Harry.

"Rudí lovci a Tyrvanská letko, dostavte se co nejrychleji do Pásu jihu," přečetl Hir.

Tyrvanská letka byla jednotka, která soupeřila s Rudými lovci o post nejaktivnější a nejúspěšnější

jednotky. Rudí lovci tento post hájili docela obstojně.

"Hmm, tak to jsem zvědavej, co to bude tentokrát, sice je tady v Perydernu hezky a všechno, ale

ocenil bych, kdybychom měli i nějaké jiné úkoly," usmál se Der.

"Jo, ale už bychom měli vyrazit, abychom tam byli dřív než Letci, jsou strašně rychlí a kdyby tam

byli dřív, tak by si nás kvůli tomu dobírali," řekl Typ.

"Souhlasím, jsme nejlepší," řekl a vypnul hruď, "tak to taky musíme dát najevo," dořekl Top.

Harry se tomu musel pousmát bratři Typ a Top popoháněli jejich jednotku pořád k lepším a lepším

výkonům.

Za jeden a půl dne dorazili k Pásu jihu, o dvě hodiny později přiletěla i Tyrvanská letka.

"Zase druzí, jako vždycky," neodpustil si rýpanec Der, když šli s Letci do sálu, kde se měli dozvědět

co se děje.

"Neboj, jednou se to obrátí," ušklíbnul se kapitán Letky Sertryk.

"Tak co, máte už nějaké informace o co jde?" zeptal se Harry Sertryka.

"Ne, nevíme nic víc, než to, že jsme sem měli dorazit, zrovna jsme byli na stopě jedné démonské

skupiny, když nám přišla zpráva," přiznal Sertryk posmutněle.

"No, my jsme si zrovna chtěli dát snídani, to taky dost naštve," poznamenal Top se stejně smutným

výrazem.

Teryl, člověk Letky, který se staral o tabulku jen zakroutil hlavou.

"Nechápu, jak můžete být lepší než my, my jsme nejedli už dva dny," řekl Teryl.

Harry Potter za Obloukem smrti

22

"Vidíš, možná to bude tím, s plným žaludkem jde všechno líp," zašklebil se na něj Typ.

To už dorazili před dvoukřídlé dveře, kam je poslali. Zaklepali a aniž by čekali na vyzvání,

vstoupila každá jednotka jedním křídlem dveří v čele se svým vůdcem.

Harryho jednotka Rudí lovci dostáli svému jménu a přišli v rudém (už ani jinou barvu oblečení

nenosili, ani oblečení jiné barvy neměli) a Tyrvanská letka byla zase v zářivě bílých uniformách.

"Dobrý den pánové," přivítal je muž, který stál za velkým stolem uprostřed místnosti na němž byla

rozprostřena mapa.

"Máme problém," pokračoval muž.

"Jinak by to ani nešlo," prohodil Der.

"Jak jistě víte, tak na Pás jihu útočily démonské hordy skoro dva roky a proto jste také bránili území

Perydernu. Nedávno jsme se ale dozvěděli, že zatímco všechny síly byly soustředěny na obranu

Pásu jihu, tak démoni vyslali lodě s armádou, které se vylodily minulý týden a teď pochodují na

město Trevoá. Měli by tam dorazit za měsíc, vy, když vyrazíte teď, byste tam mohli dorazit do

dvaceti dnů," dokončil muž a přitom ukazoval na mapě, která ležela na stole, město Trevoá a

nejkratší cestu k němu.

"A proč tam posíláte zrovna nás, proč tam radši nepošlete nějakou z armád, nebo speciálních

jednotek co bránily Pás jihu, dyť ty by tam odsud dorazili dřív ne?" zeptal se Harry.

"To ano, odsud by tam dorazili rychleji, ale všechny armády a speciální jednotky, které bránili Pás

jihu jsme poslali zpět do svých království hned jak byli démoni rozdrceni, teď jste nejblíž vy a ještě

jedna speciální skupina a tak vás posíláme na pomoc do Trevoá, kde by už měla být armáda z

Trevoá. Ostatní armády pomalu dorazí do okolních měst, takže jestli město Trevoá neodolá, tak

démony zastavíme. Chtěli jsme sice do Trevoá poslat armády z okolních měst i armádu z

Perydernu, ale armády se přesouvají pomaleji než speciální jednotky a nedorazili by tam včas,"

vysvětlil muž.

"A co jako budou platné tři speciální jednotky proti armádě démonů?" zeptal se Sertryk.

"Speciální jednotky mají lepší výcvik než normální vojáci, kteří slouží v armádě a mimoto jste dvě

nejlepší jednotky a ta třetí je taky hodně dobrá. Popravdě chceme, pokud Trevoá padne, aby

démonská armáda měla co největší ztráty. Hodně štěstí," řekl muž a zmizel ve dveřích.

"To si snad dělá srandu ne?" zeptal se Der.

"Vypadá to, že ne," řekl Teryl.

"Takže se ani nepředpokládá, že uspějeme?" zeptal se trochu šokovaně Typ.

"No tak jim to ukážeme, co je to jedna armáda ne?" vložil se do toho Top.

"No..," začal Hir.

"Je to rozkaz, nemůžeme s tím nic udělat a lidi v Trevoá očekávají pomoc, takže je v tom

nemůžeme nechat," řekl Sertryk.

"Ano, máš pravdu a jsme přece nejlepší, tak je možná porazíme a jestli ne, tak jich aspoň spousty

vezmeme s sebou," přidal se Harry.

O hodinu později společně vyrazili na cestu, dokonce i Tyrvanská letka jela na koních, což bylo

hodně neobvyklé, protože většinou jen lítali pomocí svých křídel. Harry a jeho jednotka taky křídla

používali, ale na přesuny radši používali koně, aby se moc neunavili před bojem.

Harry Potter za Obloukem smrti

23

Kapitola jedenáctá - Bitva o Trevoá

Město Trevoá bylo postaveno s velikými hradbami okolo, jako to měla všechna větší města ve

spojených královstvích. Ale oproti městům jako jsou Teriwe, či Mirova bylo Trevoá malé, žilo v

něm přibližně tři tisíce lidí.

"Docela by mě zajímalo, jak tohle dopadne," poznamenal Der k Harrymu, když se pomalu na svých

koních blížili k bráně do Trevoá.

Archandělé s lidmi z města zrovna do nově vykopaného příkopu kolem Trevoá upevňovali špičaté

kůly (špičkou ven).

"Tak jedeme dovnitř, docela rád bych poznal ty sebevrahy, co přijali tenhle úkol jako my," řekl

Sertryk a popohnal koně k bráně.

Když konečně dorazili do hlavní budovy města, tak podkonímu přenechali koně, ohlásili se, že

přijeli, u stráže a vydali se najít nějakou hospůdku, kde by se najedli.

Najít takové místo nebyl až zas takový problém, poblíž hlavní budovy stály hned tři hospody.

Asi půl hodiny po jídle, když už jen odpočívali, tak dovnitř vešla kapitánka Erisia, Harryho to

zezačátku trochu zaskočilo, ale hned si vzpomněl, že království Éreas je poměrně blízko Trevoá.

"Dobrý den kapitánko," upozornil na sebe Harry.

Kapitánka jen chvíli koukala na Harryho, pak pohledem přejela všechny ostatní u stolu, což byli jak

Rudí lovci, tak Tyrvanská letka a pak se k nim pomalu vydala.

"Tak to jste vy, ti sebevrazi z Perydernu?" zeptala se, když si sedla vedle Harryho na volnou židli,

kterou jí pozorně přisunul Der, možná to bylo i z důvodu, že kapitánka teď seděla i vedle něho.

"My a sebevrazi?" podivil se Harry, "my jsme jen přijeli zkrotit pár démonů, o sebevraždě nepadlo

ani slovo," usmál se Harry na kapitánku.

"Prej pár démonů. Je to celá armáda, něco kolem deseti tisíc, jak tohle chcete zkrotit?" zeptala se

Erisia.

"Přes deset tisíc, asi nám nedali dost informací, i když nám říkali, že nepředpokládají náš úspěch,

tak v takovéhle situaci bych ho asi taky nepředpokládal," řekl Hir přemýšlivým tónem.

"Ano, kapitánko, omlouvám se. Toto je kapitánka Erisia z archandělské jednotky z armád království

Éreas, kapitánko, tohle jsou Der, Hir, Typ, Top……. a takhle představil každého u stolu, říkat kdo

do jaké jednotky patří nebylo nutné, protože o tom vypovídalo bílé a rudé oblečení.

"Slyšela jsem o vašich úspěších v Perydernu, ale stejně je tohle moc," řekla kapitánka po

představování.

"My to zvládneme," ujistil jí Der.

"Tak dobře, jestli to teda zvládnete, tak vás všechny jak tu sedíte zvu na svou svatbu," řekla Erisia

už s úsměvem.

"A proč jste teda proboha vzala tenhle úkol, když máte před svatbou?" zeptal se Sertryk rychleji,

než to stihl kdokoliv jiný.

"Nikdo z naší rodiny nikdy jakýkoli úkol neodmítl," řekla Erisia hrdě.

Čas jim utekl hodně rychle, ani se nenadáli a už troubil roh z jedné hlídkové věže, který oznamoval,

že už jsou démoni na dohled.

Většina z Trevoáských Archandělů byli specializovaní lučištníci, takže téměř celé armáda byla na

hradbách města a čekala na vhodný okamžik pro palbu, ti, co zbyli byli připravení dole u brány na

obrněných koních a v těžkém brnění. Dohromady Archandělská armáda města Trevoá měla dva

tisíce lidí, což v poměru s démony bylo hodně mizivé číslo.

Tyrvanská letka už čekala na nejvyšší věži, aby zaútočila a Rudí jezdci se také připravovali,

jednotka kapitánky Erisii byla už u těžké jízdy před bránou.

Každý z rudých jezdců připevnil svému koni kryt na hlavu, šíji a hruď, nasedli a taky se přidali k

těžké jízdě.

Harry Potter za Obloukem smrti

24

Der si zrovna připravoval jednu ze svých hračiček, byl to jeden z jeho vrhačů, tento vypadal jako

větší lžíce na polívku a do něj umístil ostnatou kouli, která tam přesně pasovala.

"Co to je?" zeptal se zvědavě jeden z Archandělů.

"To je jedna z těch jeho hračiček, pořád vymejšlí nějaký takový kravinky," odpověděl mu Top dřív

něž stačil něco říct Der, který byl zabrán do upravování svého vrhače.

To už bylo slyšet z hradeb drnčení tětiv, jak lučištníci vypálili první salvu na démony, což

znamenalo, že už nejsou moc daleko a byl to taky povel pro ně, aby jeli do útoku.

Brána se otevřela a první vyjela těžká jízda, pak Erisiina jednotka a nakonec Rudí lovci.

Rudí lovci se po celou bitvu drželi při sobě a děkovali bohu, že Trevoá má dobré lučištníky, protože

ti nepřestávali démony krmit šípy i když mezi nimi byli jejich vlastní lidé.

Rudí lovci se sto metrů před démony sešikovali a v pevně semknuté řadě jeli na ně, když narazili do

prvních řad démonské armády a koně démony dál drtili, tak hned vyskočili ze sedel a rozlétli se dál

do středu démonských hord. Hirovy pomohli a nesli ho, s čímž zezačátku nesouhlasil, že je to příliš

potupné, ale jiná možnost nebyla.

Der celou cestu vrhal své ostnaté koule mezi démony a ty hned po dopady všechny své ostny

vystřelily do nejrůznějších stran a tak se mezi démony, kteří byli moc blízko u sebe vytvářeli kruhy

prošpikovaných těl, které za okamžik mizeli pod návalem dalších démonů, kteří se hrnuli stále dál.

Než Harry seskočil z koně, tak si vzal ze sedlového vaku dvě hračičky, které mu Der nechal udělat.

Sice to nebylo nic moc originální, byl to malý řemdih (kovová koule s ostny připevněna řetězem k

dřevěné tyči), na délku mohl mít něco kolem padesáti pěti centimetrů.

Teprve když po další ostnaté kouli vržené Derem vznikl prostor, kam mohli společně přistát, tak se

snesli k zemi a pak začala ta pravá bitva.

Díky několikaletým zkušenostem v Perydernu a na škole si Rudí lovci vybrousili svůj styl boje, bez

jediného zastavení se točili, pootáčeli, přecházeli na všechny strany, bylo to spíš jako tanec, než boj.

Ani jeden z Rudých lovců se ani na okamžik nezastavil, všichni se stále pohybovali a s každým

pohybem padl nejméně jeden démon, ale stále to nestačilo, bylo jich příliš mnoho a co bylo horší,

do boje se přidal i silnější druh démonů s křídly, z nichž někteří někteří uměli i kouzlit.

Každý si pod pojmem démon představí něco podobného duchu, zahaleno v temnotě. Okřídlení

démoni kolem sebe tuto temnotu, či mlhu doopravdy umí vytvořit, ale moc to nepoužívají, protože

je to prakticky na nic, jen efekt vytvářející dojem moci, tajemnosti a zla. Doopravdy démoni jsou

příšery s téměř lidskou postavou, s drápy na rukou a nohou, velikými tesáky a očima jedné celistvé

barvy.

Harry dal pokyn a všichni rudí lovci až na Hira, který pokračoval v tanci smrti se svými dvěma

meči dole.

Harry vrazil každý řemdih do jednoho démona a vzlétl nahoru ke zbytku své jednotky, při tom tasil

své dva meče, každý měl teď své dva meče v rukou, dokonce i Der, kterému došli ostnaté koule a

potom i ostré ozubené kotouče.

Všichni čtyři se rozletěli rovnou proti démonům, kteří na ně taky letěli, náraz při střetu byl opravdu

hodně tvrdý a pak začal boj ve vzduchu, démoni měli každý v jedné ruce zakřivený meč a druhou

jako by nic sesílali kouzla, naštěstí jich bylo jenom osm, ostatní totiž sestřelili lučištníci, kteří

věděli, že tito démoni jsou mnohem nebezpečnější a nebudou mít problém se zdoláním hradeb

města.

Démon zrovna sekl Harrymu po hlavě, Harry bleskově uhnul, usekl démonovy ruku s mečem a

druhý meč mu zabořil přímo do chřtánu.

V takovémto duchu bojovali ještě asi deset minut, než se zbavili všech létajících démonů, pak se ale

stalo něco zvláštního. Meče všech Rudých lovců začali bíle zářit, zářili čím dál víc a nějaká síla

každému oba meče přibližovala k sobě. Když se dotkly, záře jakoby explodovala a na chvíli nikdo,

ani démoni, ani lidi nic neviděli kvůli bílému světlu. V tom okamžiku Harry a každý z jeho

Harry Potter za Obloukem smrti

25

jednotky ucítil, jako by se jeho meč proměnil ve vodu a nakonec zase zpátky a pak záře přestala.

Hned jak Rudí lovci zase něco viděli, podívali na své bývalé dva meče, které se slily v jeden. Snesli

se k Hirovy, který vypadal stejně překvapeně jako všichni, ale démoni se okamžitě, jakmile opět

viděli, dali znovu do boje.

Všichni teď stáli na zemi vedle Hira a znovu začali svůj tanec smrti a snažili se pořád nemyslet na

to, co se před chvílí stalo, Harrymu se v duchu najednou ozval hlas, byl příjemný, jemný, ale přitom

pevný a silný, Harry to nedokázal popsat, ale i když tomu, co hlas říkal nerozuměl, tak přesně věděl

co po něm chce. Chvíli uvažoval nad tím, jestli ho má poslechnout, ale když se podíval okolo sebe a

všude viděl jen démonské mordy, zbraně a drápy, tak se rozhodl, že nemá co ztratit.

Zvedl svůj meč vysoko nad hlavu a pronesl slova: "Herishé deurusnuf héstefenes dereonus rea," i

Harryho překvapilo, že ač všude zuřila bitva a byl obrovitý hluk, jeho hlas byl slyšet všude kolem.

Hned, jak dořekl poslední slovo, zabořil meč do země před sebou co nejvíc to šlo. Od meče vyběhla

po suché zemi prasklinka a mířila stále dál, doprostřed démonského vojska. Přesně uprostřed se

zastavila, rozdvojila se a vyrazila na dvě opačné strany, po čtyřiceti metrech od bodu rozdělení se

prasklinka znovu zastavila a začal z ní růst strom, mohutněl a sílil ohromnou rychlostí a za okamžik

to byl dospělý, asi padesát metrů vysoký strom podobný dubu, až na rudé listí, které na něm rostlo.

Celé to trvalo ani ne půl minuty.

Démoni okolo stromů se na ně podezřívavě dívali a jeden z nich se jednoho ze stromů dotknul, pak

se otočil ke svým druhům a pokrčil rameny, vtom jedna ze spodních větví udělala rychlý švih a

odpálkovala démona, který se nezmohl ani na hlásku, jako nějakou hračku daleko od stromu.

V tom to začalo, jako by se stromy probudili, začali mlátit větvemi na všechny strany a přitom drtit,

odhazovat a rozmačkávat démony, kteří byli v dosahu. Většina se pokusila utéct z jejich dosahu, ale

duby byly rychlejší a všechny prchající démony do jednoho pobily.

Harry se otočil a viděl jak Hir trochu váhavě zvedá svůj meč nad hlavu a taky pronáší nějaké slova,

ale on meč nesklopil a když dořekl poslední slovo, tak z jeho meče vyrazil plamen až do nebe, to

najednou celé zčernalo a začalo vířit. Najednou to všude kolem zadunělo a z oblohy dopadl mezi

největší skupinku démonů obrovité ohnivé tornádo, které se táhlo vysoko až k temnému nebi.

Démoni se s křikem snažili uniknout hrozbě, ale tornádo, jako by je honilo, se vydalo se za největší

skupinkou, která, přestože prchala vysokou rychlostí, neměla nejmenší šanci.

Typ a Top už taky měli meče nad hlavami a pronášeli zaklínadlo, za okamžik se k nim přidal i Der.

Hned jak Typ a Top dořekli své zaklínadlo, které bylo stejné, zabořili naráz meče do země, jako

předtím Harry. Tentokrát ale nevyběhla žádná prasklinka, Harry si začínal myslet, že jim to kouzlo

nevyšlo, když najednou zaskučel jeden z démonů. Harry se podíval jeho směrem, ale to už mizel

nejbližší démon v zemi. Jako by se to šířilo od Typova a Topova meče, se zem začala měnit na něco

podobného tekutému písku a démoni začali utíkat před další hrozbou, už se ani nepokoušeli útočit

na město, či na jeho obránce, jen se pokoušeli dostat pryč od těch nebezpečných míst, kterých

přibývalo.

Typovo a Topovo kouzlo přestalo účinkovat až za dvěma duby, vyhnulo se místům, kde byli nějací

obránci města a pohltilo hodně démonů, pak se jen země jakoby zavlnila a ustálila se jako předtím,

dalo se po ní chodit a nebyly žádné známky po tom, že by to někdy bylo smrtonosné místo. V tom

okamžiku Der dokončil své kouzlo, které bylo taky mířeno proti obloze, z jeho meče vyšel blesk a

ztratil se někde ve stále temné obloze. Hirovo kouzlo už také zmizelo. Obloha jakoby zajiskřila a

pak začala salva blesků, které přesně trefovali přeživší démony, vypadalo to spíše jako déšť z

blesků, protože démonů ještě pořád dost zbylo, o pět minut později se ozvala obrovitá rána

posledního blesku a nebe se najednou vyjasnilo.

Harry Potter za Obloukem smrti

26

Kapitola dvanáctá - Svatba

"Co to sakra bylo?" zeptal se Der a nespouštěl svůj pohled ze svého meče.

"To nemám tušení. Slyšeli jste taky ten hlas?" zeptal se Harry.

"Ano, podle mě to byli hlasy těch mečů. Zní to praštěně, ale jinak to vysvětlit nejde," pokrčil Hir

rameny.

"Ale stejně to byla síla co?" dostal ze sebe Top nadšeně.

"Jo, jak ti démoni zdrhali, to bylo nejlepší," přidal se i Typ se širokým úsměvem.

Pomalu se vydali k ostatním, kteří stáli všichni na jednom místě, kde bojovali společně proti

démonům, Harry si všiml, že chybí asi čtvrtina Archandělských jezdců a téměř každý ze speciálních

jednotek má nějaké zranění. Harryho jednotka taky měla dost zranění a Harry sám měl sečnou ránu

na zádech, protože se nějakému démonovi podařilo zarýt meč přesně mezi kyrys, ale jejich zranění

byla určitě menší, než ostatních.

Kapitánka Erisia měla sečnou ránu na stehně, dokonce i veliký Berak měl několik ran.

"Jak jste to dokázali?" zeptal se trochu vykolejeně Teryl.

"Nemáme ponětí, ale bylo to fakt super," řekl Der.

"Zkusíme se zeptat zbrojíře, jestli neví, co způsobilo změnu našich mečů," řekl Harry.

"Každopádně to přišlo vhod, už jsme tu tak trochu nestíhali," řekl Sertryk, který měl naseknuté

jedno křídlo.

"Ano, kdybyste neudělali...to co jste udělali, tak by bylo už po nás a možná už by byli démoni v

Trevoá," ozvala se kapitánka Erisia.

"Měli bychom zajít za ošetřovateli," řekl Harry.

"A všichni," dodal, když viděl v obličejích Hira, Erisii a dalších, že chtějí něco namítnout.

"Tak co si myslíte, že to způsobilo?" zeptal se Harry, když po ošetření zranění dorazili ke zbrojíři.

"Nevím to jistě, ale jestli se nepletu, tak jsou vyrobeny z Disixionu že?" zeptal se zbrojíř.

"Ano, to jsou," řekl pyšně Der.

"Disixion se skoro vůbec nepoužívá, takže nikdo neví, jaké má přesně vlastnosti, ale řekl bych, že ta

kouzla, která jsou na jeho výrobu použita, nějak udělala tohle, nejsem si tím jistý, ale určitě je to

kvůli tomu, že jsou z Disixionu," uzavřel to zbrojíř.

Večer byla obrovitá oslava, slavilo snad celé město a slavilo se opravdu hodně. Harry ani nevěděl

jak na to přišli, ale začali mu říkat Rudý Lord.

To jeho nové "jméno," se rozneslo až nečekaně rychle a druhý den mu už nikdo neřekl jinak než

Rudý Lord.

Obyvatelé města Trevoá jsou moc ukecaní lidé a proto začali vyprávět příběhy o Bitvě o Trevoá,

které se později roznesli široko daleko.

Když se Harry druhý den probudil, tak dokonale viděl. Zezačátku se domníval, že si včera jen

zapoměl sundat brýle, ale když se kouknul na svůj noční stolek, tak tam své brýle našel. Harrymu to

chvíli vrtalo hlavou, ale nakonec usoudil, že to bude nejspíš vedlejší účinek té přeměny jeho meče,

přesto si ale pro jistotu brýle uschoval bezpečně do svého vaku, ve kterém měl všechny ostatní své

věci. Harry se ze zlepšení svého zraku radoval, protože měl s brýlemi opravdu problémy, v jeho

světe to ještě šlo, ale tady neměl při létání žádné ochranné brýle, a při boji si musel dávat pozor, aby

mu brýle nespadly, což bylo dosti složité.

O pět dní později už byl Harry s celou jeho jednotkou i Tyrvanskou letkou na svatbě. Erisia sice

měla zraněnou nohu, ale podařilo se jí to zamaskovat, takže při chůzi pokulhávala jen nepatrně.

Svatba byla opravdu velkolepá, obřad byl v obrovském sále s vysokým stropem, všude byly bílé

květiny a lidí se tu sešlo opravdu hodně, celý sál byl plný. Protože oba, jak nevěsta, tak ženich měli

křídla, vypadala svatba nadpozemsky.

Erisia si brala Lorda Wedara, který sloužil jako Archandělský vůdce armády království Éreas.

Harry Potter za Obloukem smrti

27

Spojily se tím dva významné rody, ale vypadalo to, že Wedar i Erisia jsou opravdu šťastní, takže to

nebyla žádná svatba z donucení, jak by se mohlo zdát.

Hostina, která se po svatbě konala, byla na zahradě hned za velkým sálem a až do noci se slavilo.

Harry a jeho jednotka si pro tuto příležitost nechali ušít i nové obleky, každý podle svého, ale

převládala na nich rudá barva.

Harry měl oblek se střihem podobným uniformě se zlatými knoflíky, knoflíčky a lemováním.

Dokonce i Typ, Top a Hir měli obleky, což bylo hodně neobvyklé, protože oni nosili jen volnější

oblečení.

O dva dny později jim přišla další zpráva na tabulku.

"Rudí jezdci, zjistili jsme, že se pár oddílů démonů odpojilo od armády, která táhla na Trevoá hned

po vylodění a teď jsou někde v nekonečných lesích. Najděte a zneškodněte je," přečetl vzkaz Hir.

"To si snad dělají srandu, nemáme ani chvilku klidu, člověk by si myslel, že po pobití celé armády

nám dají aspoň chvíli pokoj," postěžoval si Der.

Harry Potter za Obloukem smrti

28

Kapitola třináctá - Nekonečný les

Už druhým dnem byli v Nekonečných lesích, jejichŽ jméno bylo dosti výstižné, protože lesy jako

by nemělY konce. Za celou dobu nenarazili na žádné důkazy, že tu někdy nějací démoni byli. Byla

zrovna nádherná noc a přes koruny stromů byla vidět obloha posetá nespočtem hvězd.

Utábořili se na malém paloučku a po celodenním pátrání hned usnuli.

Najednou se ozvalo křupnutí, jak se pod něčím zlomila větvička. Všichni se okamžitě vzbudili, ale

ani jeden to nedal najevo, všichni poslouchali, co se bude dít dál. O chvíli později bylo slyšet

zakrákání vrány, po kterém se ozvalo menší šustění všude kolem, které oznamovalo, že se někdo

přibližuje. Všichni rudí jezdci jako na povel rychle sáhli za sebe, kde si před spaním uložili své

meče, ale nic tam nebylo, podívali se ke koním, kde měli ostatní zbraně, ale koně i s jejich věcmi

záhadně zmizeli. Kdyby všude pořád nebylo slyšet šustění listí, tak by nepoznali, že se něco děje.

"Jsme v pěkný kaši, co budeme dělat Lorde?" nadhodil Der k Harrymu, všichni teď stáli zády k

sobě a opatrně se koukali do zeleně všude kolem.

"Zatím počkáme, když jich bude moc tak odletíme, ale zatím se mi zdrhat nechce. Type, Tope, víte

co máte dělat?" zeptal se Harry.

"Jasně Lorde," řekli oba a naráz vyletěli nahoru.

Harryho nové jméno Rudý Lord se ve spojených královstvích rozneslo stejně rychle, jako příběhy o

bitvě o Trevoá a že to byla opravdu hodně velká rychlost. Do měsíce už o bitvě věděli všichni a

Harrymu neřekl nikdo jinak, než Rudý Lord. Jeho jednotka si na to pojmenování zvykla taky, takže

už nikdo neřekl Harrymu jinak.

Najednou bylo shora slyšet zaklení: "Sakra," o chvilku později už byli Typ a Top zpátky mezi nimi.

"Máme menší problém," poznamenal Typ.

"Jo, ale opravdu jen malinkej," přidal Top.

"Nahoře nastražili síť a bez nože se přes ní jen tak nedostaneme," dokončil Typ.

Vtom začali z křoví všude kolem nich vyskakovat zelené člověku podobné bytosti, měli zvláštní

zelenou plešatou hlavu, která neměla žádná ústa a v jedné ruce drželi nože.

"Sakra co je to zač?" zeptal se der a jedné bytosti dal takovou ránu do zelené hlavy, že se ze země

už nezvedla.

Harry taky knokautoval jednu z bytostí, ale druhá už vypadala schopnější, ohnala se po Harrym

svým nožem, až musel Harry o kousek uhnout, když se podíval na své přátelé, tak už se navzájem

nekryli a naplno bojovali se zelenými bytostmi, kterých bylo o něco víc.

V následujícím okamžiku se Harry zas musel věnovat bytosti, která proti němu stála, protože se po

něm znovu ohnala nožem, Harry kopl bytosti do ruky a jí vypadl nůž na zem.

Podivný lesní tvor si toho ale moc nevšímal a začal bojovat bez nože.

Bytost skákala, dělala přemety, salta a různé otočky a přitom vždy vykopla proti Harrymu, který se

zatím jen bránil a uhýbal útokům, ale když ho kopla do hlavy tak, že se musel až sklonit, tak ho to

naštvalo. V tu chvíli byl rád, že už nemá brýle, protože tu ránu by najisto nevydržely.

Harry se narovnal a začal postupovat proti bytosti, ta se pokusila ještě jednou Harryho kopnout, ale

ten to vykryl a strčil do bytosti, která spadla dozadu, ale hned se vyšvihla na nohy a šla zpátky na

Harryho. Pokusila se ho praštit, ale ten to znovu vykryl a začal jít tvrdě do dotěrné bytosti. Začal jí

bušit do hrudi tak rychle, že to bytost ani nestíhala vykrývat a když se ona pokusila udeřit Harryho,

tak to rychle vykryl a pokračoval v proklepávání bytosti.

Bušil do ní tak, že po každém úderu odstoupila o krok či dva, ale nevypadalo to že by jí to nějak

vadilo, či bolelo. Harry tvora domlátil až ke stromu a když zelený tvor narazil zády do stromu, dal

Harry poslední ránu a podíval se na své dílo, vyděl promačkané zelené brnění. Ono to mělo celou

dobu brnění, já se unavuju flákáním do brnění, pomyslel si Harry naštvaně, podíval se za sebe na

své společníky, ale ti leželi nehybně na zemi a Hira zrovna jedna z bytostí trefila nějakou šipkou do

Harry Potter za Obloukem smrti

29

krku a on ihned klesl na kolena a pak se svezl rovnou k zemi tisknouc svou ruku k zasaženému

místu.

To byla poslední kapka Harrymu se vytratili z obličeje a očí všechny známky citu, rysy mu ztvrdli a

on se obrátil k bytosti, která když viděla změnu jeho pohledu, který předtím byl dalo by se říct

normální a teď byl jeho pohled bezcitný až mrazivý, tak se úplně lekla, pokusila se ještě Harryho

praštit, ale ten ruku letící na jeho obličej zachytil, přitiskl bytosti k tělu a druhou rukou jí chytil za

krk, přirazil jí ještě víc ke stromu a nadzvedl asi deset centimetrů nad zem.

Harry ani nevěděl jak, ale najednou mu dýka, kterou předtím vykopl zelené bytosti vletěla do ruky.

Když se ale zrovna chystal skoncovat to s bytostí, která na něj teď hleděla se strachem v očích a

oběma rukama se držela jeho ruky, kterou jí držel nad zemí aby se neudusila, tak si všiml, že to není

její obličej, ale jakási maska.

Harry dýkou masku opatrně odkryl a naskytl se mu pohled na velice krásný obličej s modrýma

očima a blond vlasy, které odkrytí masky uvolnilo.

Harryho stisk hned povolil a spustil ženu na zem, jeho pohled taky přestal být tak tvrdý.

"Promiň, já nevěděl, že…," omlouval se Harry ženě, která se pokoušela sípavě nadechnout.

V tom Harry ucítil, že se mu do krku zabodla šipka, otočil se a uviděl dalšího bojovníka v zeleném,

jak drží foukací trubičku, který ale vypadal dost zaskočeně, že se Harry hned nesvalil na zem.

Harrymu znovu ztvrdly rysy a pomalím krokem se vydal k onomu střelci, který se pokusil utéct, ale

Harry ho chytil za límec přitáhl ho k sobě a dal mu ránu loktem rovnou do masky, bojovník to

neustál a skončil na zemi, ostatní si toho všimli a šli na Harryho.

Harry schytal salvu šipek, ale nic mu to neudělalo, až na nepříjemné bodnutí. Žena, kterou předtím

Harry držel pod krkem zachrčela: "Ne, nechte toho, zastavte," ale nikdo jí neslyšel.

Mezitím už se zelení bojovníci přiblížili k Harrymu, zaútočili všichni najednou.

Toho, který běžel přímo proti němu, tak toho Harry vyřídil jedinou ránou do obličeje, další dva na

něj útočili zboku, Harry napjal svá křídla, která měl do té doby ukryty pod svým rudým oblečením

šitým na míru a útočníky s nimi praštil.

Mocně mávl křídli až rozvířil listí okolo a malinko se vznesl nad zem, teď ho všichni zelení

bojovníci, i ta žena, která se pořád držela za krk ohromeně pozorovali.

Impozantnost mu dodávali jak křídla, tak i zářivé brnění, které se lesklo ve slunečních paprscích,

které si prorazili cestu mezi listím a větvemi.

Harry využil jejich ohromení a zaútočil na skupinku bez foukaček, byl to velmi úspěšný nálet, dva

srazil kopnutím s otočkou a dalšího ranou pěstí, posledního při letu chytil, nadzvedl nad zem a o

kousek dál ho pustil. Nešťastník ještě chvíli letěl a pak to napálil rovnou do stromu a ztratil se

někde pod ním v křoví. Když se Harry otočil a chystal se na další nálet, tak ho zasáhla další salva

šipek, Harrymu se trochu rozmazalo vidění, navzdory tomu se nevzdával a rozletěl se proti

střelcům, ale po dalších šipkách už to nezvládl a zřítil se rovnou mezi zelené střelce, které tím

povalil, ale ti si hlasitě oddychli, že už je konečně mimo.

"Co sakra blbnete? Dyť jsem vám říkala, ať toho necháte, byli to archandělé ze spojených

království," supěla žena, která konečně nabrala dost kyslíku.

"Ano madam, moc se omlouváme," řekl kajícně jeden z bojovníků.

Žena se podívala na Harryho, který ležel na zemi s jedním roztaženým křídlem.

"Jaké máme ztráty?" zeptala se žena.

"Naštěstí jsme jim sebrali zbraně, takže žádné, ale máme šestnáct vážně zraněných, většinou něco

zlomeného, přeražený nos, nebo otřes mozku," nahlásil muž.

"Šestnáct? Šestnáct? Sakra, dyť neměli zbraně, měla to být rychlá akce bez zranění," podivila se

žena.

"Ano madam, asi nám to trochu nevyšlo podle plánu," připustil muž, "ale stejně nemůžu pochopit

jak to, že tenhle, padnul až po několika, snad i desítkách zásazích," kroutil hlavou.

Harry Potter za Obloukem smrti

30

"Já myslím, že vím proč to tak je," zamumlala si žena.

*

O dvacet čtyři hodin později:

Harry se probudil a rychle se posadil, ležel na nějaké provizorní posteli v nějakém velkém stanu.

Vstal, oblékl si košili, která ležela na stolku vedle postele a vyšel ze stanu, ocitl se v nějakém

tábořišti. Všude kolem byly stany, ale co ho překvapilo bylo, že tu nebyli jen bojovníci v zeleném,

ale i děti a staří, nebo mladí lidé.

"Zdravím Lorde, tak už si se prospal?" zeptal se Der, který zrovna seděl před vedlejším stanem a

ohryzával jablko.

"Dorůžova," odpověděl Harry a usmál se na svého kamaráda.

"Kde to jsme? A kde jsou ostatní?" zeptal se Harry Dera.

"Jsme v táboře Lesních lidí, měli tu vesnici, ale démoni jim ho vypálili a ostatní budou někde

kolem," řekl Der a znovu se zakousl do jablka.

"Čau Lorde, hele co kdybychom pobili ty démony a pak jim pomohli postavit novou vesnici?"

zeptal se zrovna přicházející Hir ve svém nejlepším obleku.

"Balí tu jejich vojandu," šeptnul Der k Harrymu, když si všimnul jeho pohledu na Hirovo oblečení.

"No, nevím, mně moc přátelský nepřipadali," poznamenal Harry.

"To bylo proto, že si mysleli, že jdeme taky po nich," vysvětlil to Der.

"A nejsou na nás naštvaný, že jsme je tak zřídili?" zeptal se Harry.

"Ne, čekali jsme na tebe, ale máme pocit, že by jsme je měli uzdravit, jako na oplátku za to, že nás

tu nechávaj," řekl Hir.

"To zní férově," připustil Harry.

"Taky bych řekl Lorde," pokýval hlavou Der a namáhavě se zvedl.

"Lorde? Vy jste z nějakého urozeného rodu?" připojila se do hovoru žena, která velela zeleným

bojovníkům.

"Ne, to nejsem, jen mi tak říkají," řekl Harry a prohlédl si ženu. Bez brnění vypadala o hodně líp,

proletělo Harrymu hlavou.

"Dovolte mi abych vás představil," ujal se slova Hir, "Tohle je Harry James Potter, vůdce Rudých

lovců, kterému všichni říkají Rudý Lord a toto je vůdkyně zdejších bojovníků Lali z rodu Tédeo,"

představil je Hir.

Harry si s Lali potřásl rukou a přitom si všiml, že má na krku otlačeniny, nejspíš po jejich minulém

setkání.

"Moc se omlouvám za ten krk," řekl Harry.

"To je v pořádku," usmála se Lali.

Harry pomalu natáhl ruku k jejímu krku a ona trochu ucukla.

"Nebojte, jen to vyléčím," usmál se na ní Harry a opatrně přiložil ruku na její krk, vyslovil

zaklínadlo a jeho ruka začala vydávat nádherně modré světlo, které se vsáklo do jejího krku.

Pak odtáhl ruku a její krk byl jako nový, bez jediného zranění.

"Sežeňte Typa a Topa, pak se vydáme vyléčit ty lidi," rozhodl Harry.

"Rozkaz šéfe," zasalutoval Der a okamžitě z místa vzlétl do výšky a následně se ztratil někde v

oblacích.

"Vy jste opravdu zvláštní skupinka," poznamenala Lali.

"Ano, to jsme," připustil Harry s úsměvem.

"Vlastně Der je jediný člověk v naší jednotce," pronesl Hir zamyšleně a Harry se nad jeho úvahou

pousmál, už několikrát se spolu bavili o neobvyklém složení jejich jednotky.

"Jak to? Vy nejste člověk?" zeptala se Harryho Lali překvapeně.

"Jsem, ale ne z tohohle světa a i tam u nás se nemůžu pokládat za normálního," řekl Harry.

"Takže vy jste Návštěvník?" zeptala se Lali zvědavě.

Harry Potter za Obloukem smrti

31

"Ano, to jsem," odpověděl Harry zaraženě, "nevíte náhodou něco o obloucích?" zeptal se s nadějí v

hlase Harry.

Harry se ptal v každém městě, jestli někdo neví něco o obloucích, konkrétně o třetím, a prohledal v

oněch městech knihovny, ale nikde žádná zmínka o tom, kde by mohl být třetí oblouk, dokonce i v

pevnosti Perydes a v Pásu jihu se Harry pokoušel něco zjistit, ale všechno to bylo bezvýsledné.

"Náhodou vím, náš národ si už po tisíciletí předává pověst o třech obloucích," řekla hrdě Lali.

Harrymu poklesla ramena, pověsti o třech obloucích se totiž vyprávěli i ve spojených královstvích,

ale o místě, kde se nachází třetí oblouk tam nic nebylo.

"Takže kde se nachází třetí oblouk nevíte," zkonstatoval Harry.

"Vím, dyť jsem říkala, že si vyprávíme pověsti o třech obloucích. Jsou tři oblouky, jeden je průchod

sem, z jiného světa a nachází se v nekonečných bažinách, další je Oblouk smrti, který je ve velkém

městě Teriwe a poslední je oblouk, který je průchod do jiného světa a ten se nachází v pohoří Perys,

pět kilometrů jižně od města Gerova," dořekla Lali.

Harry byl štěstím bez sebe, konečně se dostanu domů, k Ronovi, Hermioně a ostatním, proletělo

Harrymu hlavou, oči mu zajiskřili popadl Lali do náruče a políbil jí na tvář jakou měl radost, pak

objal i Hira a nějakého kolemjdoucího, který se Harryho skoro až lekl.

"Pojedu domů," vykřikl Harry šťastně.

Hir s ním jeho radost sdílel, věděl, jak Harrymu scházel jeho svět, ale bylo mu i líto, že přijde o

jednoho ze svých přátel.

Harry Potter za Obloukem smrti

32

Kapitola čtrnáctá - Třetí oblouk

Démoni sídlili ve ruinách vesnice lesních lidí, takže je najít nebylo moc těžké, Rudí lovci i nějací

lesní bojovníci pozorovali z křoví provizorní démonský tábor, mohlo tam být nanejvýš sto démonů,

z toho deset s křídly.

Zatímco vyčkávali, tak meče Rudých lovců už se předháněly v nabízení nejrůznějších kouzel, která

by démony vyhladili, nakonec vybrali Typův meč, který měl nejrychlejší a nejpřesnější řešení.

Rudí lovci vystoupili z keřů a postavili se do řady, ostatní zůstali v křoví, přece jen byli pozváni jen

jako diváci.

Vypadalo to dost zajímavě, pět lidí v řadě, neohroženě stojících na okraji démonského tábora.

Netrvalo dlouho a démoni si jich začali všímat, první, který je spatřil, zatroubil na roh a tím vyvolal

poplach.

Když ostatní spatřili, proč byl poplach vyvolán, tak se někteří začali smát, jiní byli naštvaní za

vyrušení a další se vrátili k předešlé činnosti.

Pět démonů s křídly tasili své veliké meče a rozlétli se proti Rudým lovcům, v té chvíli Harry kývl

na Typa.

Typ nadzvedl meč nad hlavu řekl dvě slova zaklínadla a vrazil meč do země. Okamžitě, jak se

špička meče dotkla země, tak listí z nejbližších stromů, keřů a květin naráz kleslo k zemi. Nesnášelo

se pomalu, jako když listí unáší vítr, ale spadlo rovnou k zemi, jako kus kamene.

To démony trochu zarazilo, před několika okamžiky bylo okolí zelené a plné života, který vyzařoval

ze všeho kolem, teď tu zbyli jen holé stromy a keře.

Lesní lid, který byl schován za keři taky přišel o své krytí a proto se přestal krčit a všichni se

narovnali.

Najednou se všechno spadlé listí zalesklo, bylo to, jako by se přes listí přehnala nějaká světelná

vlna, která vycházela od meče na všechny strany.

Hned potom se všechno listí naráz zvedlo do různých výšek, od centimetru do pěti metrů, chvíli se

jen vznášelo ve vzduchu a pak se rozlétlo jako zelené hejno na démony.

Listí už nebylo měkké, jak stačili zjistit někteří démoni, před svou smrtí. Všechno listí se proměnilo

v tenké, ale pevné zelené ostří, a letělo neústupně rovně ve své výšce, skrz holé stromy, démonské

stany, brnění, zbraně, nejrůznější předměty a i démony samotné.

Bylo to, jako jedna ostrá zelená vlna, která provrtala každého, kdo jí stál v cestě, jen lesní lid s

Rudými lovci byli uchráněni, před zkázonosným listím, listí mělo takovou sílu, že dokonce porazilo

i pár vzrostlých stromů. Hned, jak padl poslední démon, tak listí znovu kleslo k zemi jako kameny a

už se nepohnulo.

Kdo by kdy řekl, že listí dokáže napáchat takovouhle spoušť, celá bývalá vesnice lesního národa

teď byla plná těl démonů a nejrůznějších rozsekaných věcí.

Lesní lid, který se přišel podívat na boj mezi démony a Rudými lovci teď stál ohromeně za nimi

neschopen jediného slova.

Ten okamžik si Harry vybral pro kývnutí na druhou stranu k Topovi, ten do lehkého vánku řekl pár

magických slov a následně přiložil svůj meč k zemi.

Ta se zavlnila a jako předtím u Trevoá začala pohlcovat démony, ale i věci, zbraně, zbroje, lahve,

talíře, vázy, dózy, přeživší zbytky budov, padlé stromy, spadlé listí až nakonec nezůstalo nic, nebylo

žádné památky po démonech, či vesnici, dokonce ani po stromech, květinách a keřích, které tu

rostly.

Země se znovu zavlnila a ustálila, po chvíli z holé země začala růst tráva, místy stromy, keře a

rostliny a během minuty tu byla jen další část lesa, která se ničím neodlišovala od ostatních míst v

lese a nedávala na sobě nijak znát, že před necelými deseti minutami tu sídlila stovka démonských

válečníků ve zříceninách starobylé vesnice lesního národa.

Harry Potter za Obloukem smrti

33

"To bylo...to bylo," dostal ze sebe jeden z lesních bojovníků.

Der si jen posměšně odfrkl.

"Jsem zvědavý co předvedeš ty," odpálkoval ho Typ.

"Taky že uvidíš, to nebudou jen lístečky poletující vzduchem, to bude umění, já budu tvořit, psát

dějiny, až se za několik generací někdo zeptá, kdo ulistoval pár démonů, tak se řekne: To byl Top

listnatý, nebo Top opelichaný strom, ale když se někdo zeptá, kdo postavil tu nádhernou vesnici,

řekne se: To byl Der Veliký, nebo Der Vznešený, nebo třeba Der Tvořitel," říkal Der zasněně, při

cestě zpět do tábora.

Slíbili totiž, že než odejdou, tak pomůžou lesnímu lidu zbavit se démonů a postavit jim nový

domov, Dera nápad, že vytvoří novou vesnici hodně nadchl a od té doby pořád přemýšlel, jak to

bude vypadat.

Když dorazili do bývalého tábora lesních lidí, tak už byli všichni připravení na dlouhou cestu, Der

sám vybral místo, kde bude stát nová vesnice, výběrem strávil půl dne, celý půl den lítal všude

možně po Nekonečných lesích a hledal nejlepší místo a našel ho.

Sice Derovi dostat se na to místo trvalo jedu čtvrtinu dne, ale jim s jídlem, pitím a nejrůznějšími

věcmi a celím lesním národem to trvalo dva dny, než se dostali na Derovo místo.

Místo to bylo opravdu nádherné. Bylo to hloub v Nekonečných lesích a proto tu byli větší stromy,

byli nejméně pětkrát vyšší než stromy v jejich minulé vesnici a měli obrovité kmeny.

Byla tu menší skála, asi šest metrů vysoká, která nesahala obrovitým stromům ani do třetiny, možná

ani do čtvrtiny jejich délky. Ze skály tekl průzračný potok, který tekl dál do lesa.

Der se pro sebe usmál, promnul si ruce, povytáhl si rukávy u své košile, jako nějaký maestro a vzal

do rukou svůj meč.

Der asi minutu říkal kouzelná slova a až pak zabořil meč hluboko do země, ta se začala třást a okolí

se začalo měnit.

Ze země, jakoby vyklíčily kamenné kvádry, ze kterých se začaly stavět domy, ale žádný dům nebyl

z kamene celý, většinou byla kamenná jen polovina domu a zbytek byl ze dřeva, dřevěná část domu

obstaraly stromy, které obrostly kolem kamenné části domu a dohromady tvořily zvláštní přírodní

celek.

Takhle vypadaly domy v celé vesnici, ale přesto nebyly žádné dva domy stejné. Z části kamenné a z

části dřevěné stavby byly do půlkruhu na obě strany od pomyslné stezky široké čtyři metry, které

vedla od Dera až k oné skále s potokem.

Domy u sebe nebyly blízko a žádný se nedotýkal jiného, byly od sebe různě daleko, ale nikdy příliš

blízko.

Když se dostavěl poslední dům, tak už si všichni mysleli, že je dílo dokonáno, ale to se mýlili.

Na velikých stromech jakoby začali růst další domy, které byli z větví, které kouzlem rostli ploché.

Domy v korunách stromů rostly všude nad vesnicí, která už byla postavena dole na zemi a v

různých výškách rostly různě velké domy.

Každý dům měl svůj strom, z kterého začaly růst schody, které se obtáčely okolo mohutného stromu

až k domu i se zábradlím.

Všechno to bylo přírodní a vypadalo to, jako by to do lesa prostě patřilo, ani domy na stromech

nijak nevyčnívaly, nebyly to žádné hranaté boudy, ale kulaté, šišaté či jinak upravené domy, které

nijak nenarušovaly přírodní vzhled celé vesnice, teď spíše města.

Uprostřed domů, které byly postaveny na zemi bylo něco, jako náměstí. Celá kruhová plocha

náměstí se najednou začala jemně hýbat a ze země začala růst krátká, hustá tráva a za chvíli jí bylo

porostlé celé náměstí.

Když už se všechno dostavilo, tak Der vytáhl meč ze země, otočil se k ohromenému lesnímu lidu a

uklonil se, přišel k ostatním Rudým lovcům, stoupl si vedle Typa a drcnul do něj: "To čumíš co?"

prohodil a kochal se pohledem na své dílo.

Harry Potter za Obloukem smrti

34

"Jo, tohle se ti opravdu povedlo," pokýval Typ uznale hlavou.

Hir se zamračil: "Ještě tomu chybí malá drobnost," poznamenal a tasil svůj meč, řekl pár slov a

dotkl se jím země.

Proud vody ze skály se na chvíli zastavil a skála samotná se nepatrně změnila a když voda znovu

začala téct, tak tekla z obou stran kolem celého města, za chvíli byl potok dva metry široký a dál se

nerozšiřoval. Napravo od nich a nalevo od skály vedle města se vytvořilo jezero dvacet metrů široké

a třicet dlouhé, do něhož se vlévaly oba potoky, které pramenily ze skály a z jezera tekla řeka tím

směrem, jako před změnou tekl potok.

"Hmm, máš pravdu, takhle je to ještě lepší," přikývl Der, když se k nim Hir vrátil.

Harrymu jeho meč něco našeptal a Harry pro sebe přikývl.

"Aby se neřeklo, že tu nic nedělám, tak taky přidám jednu maličkost," řekl Harry a přešel celé

město až ke skále. U ní tasil meč, zabořil ho do skály a až potom řekl pár kouzelných slov.

Chvíli se nic nedělo, ale pak se ve skále objevil průchod.

Když se Harry vrátil zpět ke svým přátelům, kteří na něj tázavě koukali, tak jen řekl, "Nebojte,

dozvíte se, o co jde," a usmál se na ně, pak přešel k vůdci lesního lidu.

"Váš lid se už může nastěhovat do svých domovů. Vy a Lali prosím pojďte se mnou," řekl a vydal

se zpět ke skále, ve které už nebylo ani památky po vchodu následován jeho jednotkou i vůdcem

lesních lidí a Lali.

Když všichni dorazili ke skále, tak začal Harry vysvětlovat.

"Tohle by vám mělo usnadnit pár věcí," oznámil, přiložil na skálu ruku a řekl, "Otevři se," a ve

skále se znovu objevil průchod.

Harry vešel dovnitř a všichni za ním, sešli po třech širokých schodech, když sestoupili dolů, tak se

za nimi vchod znovu zavřel, ale v ten samý okamžik se rozhořeli modrým plamenem pochodně na

stěnách. Ocitli se v nevelké místnosti, ve které naproti nim sedělo v půlkruhu pět soch na pěti

nádherně vyřezávaných židlích, téměř trůnech, v životní velikosti.

"To jsme přece my," ozval se překvapeně Hir.

"Ano, protože odcházím z tohohle světa, tak jsem chtěl zanechat něco, co by tu po mně zůstalo.

Každý se dotkněte své sochy, tím jí probudíte a ona bude živá vždy, když sem někdo přijde, nebo se

bude dít s vesnicí něco špatného. Ty sochy jsme my, takže myslí a mluví jako my, dokonce mají

naše vzpomínky a budou s námi naše vzpomínky sdílet až do doby, než zemřeme v mém případě,

než odejdu do svého světa." Po tomhle se jich pět dotklo svých soch, které otevřely své kamenné

oči.

Chvíli na sebe všichni navzájem koukali, pak se najednou začali všichni smát a když se uklidnili,

tak Harry pokračoval ve vysvětlování: "Ukaž mapu vesnice," řekl svému druhému já, socha jen

ležérně mávla rukou před sebe a na zemi se najednou objevil trojrozměrný model vesnice, který

jakoby vyrostl z písku na zemi.

"Až budete chtít postavit další dům, nebo něčím jiným rozšířit vesnici, tak přijďte sem a my to za

vás uděláme kouzlem, když bude vesnice napadena, tak se o to taky postaráme, teda naše druhá já,"

usmál se Harry, "Ale za hranicí vesnice už žádnou moc nemají," upozornil Harry.

Do večera už byli všichni zabydlení a jak to tak vypadalo, tak Der postavil domy přesně na rodiny,

takže ani jeden nebyl prázdný.

Na rozloučenou s Rudými jezdci uspořádali obrovskou hostinu a slavilo se až dlouho do noci.

"Tady je krásně," řekl Hir, "Už jsem se rozhodl, doprovodím tě k Třetímu oblouku, hned potom

odejdu od Archandělů a nastěhuju se sem. Tady mě lidi neodsuzujou za to, že jsem Yriah a jsou

hrozně milí, tady si bude žít jako v bavlnce," zasnil se Hir.

"Ano, je tu krásně, tohle se Derovi opravdu hodně povedlo a ta řeka byl taky dobrý nápad Hire,"

usmál se Harry.

Měsíc a půl jim trvala cesta do Gerovy a dva dny jim trvalo překonat pět kilometrů po pohoří Perys

Harry Potter za Obloukem smrti

35

než se dostali až k cíli.

Oblouk nebyl nijak zvlášť vystrojen, jako ostatní dva oblouky. Byl to jen obyčejný oblouk, víc se

podobal oblouku v nekonečných bažinách, než Oblouku smrti. Byl také vytesán do skály, až na to,

že zde v pohoří Perys byly skály o hodně větší.

Temný závoj se v poryvech studeného horského větru míhal na všechny strany, ale nikdy neodkryl

ani kousek místa, kde by bylo možné vidět, co je na druhé straně.

"Opravdu chceš jít do tý hnusný díry?" zeptal se Der Harryho.

"Jo a taky tam mám ještě nějakou práci," řekl Harry.

"Neboj, ty mu nakopeš prdel, kolik už jsme zvládli démonů? Celé armády před námi prchaly, takže

jeden pohublej, plešatej starej hadí dědek nebude žádnej problém," usmál se na něj Der.

Harry se musel taky pousmát, Der uměl vždycky povzbudit.

"Hlavně na nás nezapomeň," řekl Top.

"Neboj, to se nedá," usmál se Harry.

"Jsme se rozhodli, že se všichni přestěhujeme do vesnice lesního národa, tam si s tebou můžeme i

pokecat," usmál se Typ.

"Tak se měj Rudý Lorde," rozloučili se všichni.

Harry ještě všechny naposledy objal, přehodil si přes záda ranec, kde si nesl své věci, jako je brnění,

meč, oblečení a i brýle, které zase bude muset nosit.

Rozhodl se, že nikomu neřekne ani o svých křídlech, protože se nebyl jistý, jak by to přijali a

hlavně, jak by se k němu potom chovali.

Stejně se to jednou provalí, pomyslel si.

Naposledy zamával svým přátelům a vkročil do oblouku.