informačníservis

fandomu1-2/2006

Nominace na Ludvíka a Mloka za rok 2005Snad všeobecná apatie daná letošní mrazivou zi-mou, následovanou všeobecnou chřipkou, způsobi-la, že fandom málem zapomněl na to, že je před Jar-ní poradou třeba sestavit nominace na nejvyšší fan-domová ocenení. Naštěstí nezapomněla administrá-torka Jiřina Vorlová a díky její připomínce na SFkonferenci se spáči probudili a nakonec se nominacísešlo více než loni.

Ludvík:* SFK Pochmurná neděle (zastoupený Marvi-

nem) nominuje Nalima Lidochaze za jeho conanolo-gickou činnost, kterou dokáže spojit zdánlivě ne-spojitelné a jejíž nezaměnitelnou hudební složku lo-ni zdokumentoval na dvou CD Skurut Zlúgh: Českohledá Superistari a Conan v Nipon Koku, čímž obo-hatil šedivý život fanů a fanoušů.

* SFK Třesk (zastoupený Martinem Koutným)nominuje redakci časopisu Pevnost za vznik knižnířady Pevnosti.

* SFK Radegast (zastoupený Randalfem) nomi-nuje Davida Nykla za celosvětovou propagaci naše-ho rybníčku a češtiny ve sci-fi.

* SFK BC (zastoupený Zdeňkem Rampasem) no-minuje Stáňu Lálovou za propagaci SF a fandomupořádáním Trpaslikonu 2005, hlavně zvaním hercůa populárních osobností, které se tam dozvídají oexistenci fandomu (a lze doufat, že si to nenechajípro sebe).

Mlok:* SFK Pochmurná neděle (zastoupený Marvi-

nem) nominuje Martina Koutného za to, že dokázalnejen udržet vysokou úroveň CKČ, ale dokonce ji zasvého sekretářství ještě pozdvihl.

* SFK Atair a SF&F Workshop (zastoupený Jiři-nou Vorlovou) nominuje Pavla Mikuláštíka za jehodlouholetou práci pro fandom i Fandom i v Radě aza diplomacii, díky níž dokáže obrousit hrany tře-nic, tak aby se případné vnitřní spory neodrazily nakvalitě akcí pro řadové fany.

* SFK Radegast (zastoupený Randalfem) nomi-nuje Aleše Ptáčka (jako zástupce CSWU) za dlouho-letou aktivitu a podporu conů (pořádání SW conů asamostatných linií v rámci ostatních conů atd...),aktivní propagaci sci-fi na veřejnosti a monstrakcepři premiérách SW, o něž se zajímala i nejedna tele-vize.

* SFK BC (zastoupený Zdeňkem Rampasem) no-minuje Františku Vrbenskou za propagaci fantasti-ky (hlavně publicistiku v Ikarii a jinde) a její snahupomoci každému, kdo o to požádá.

* SFK Syndrid, Islington a Palantír (zastoupenéCellindrou) nominují Petra „Pagiho“ Holana za jehoceloživotní práci pro sci-fi všeobecně a pro českýfandom obzvláště, za dlouholeté vedení Sardenu, zapevné nervy při předsedání Radě Fandomu a zaveškerou pomoc a podporu, kterou fanům poskytu-je. Jiřina Vorlová a Zdeněk Rampas

Nominace na Ludvíka a Mloka 1Čtenářův průvodce po Interkomu 2Hvězdný bulvár 3Burns a haggis se skotskou omáčkou 6Potrefené husy 72005: Česká fantasy 9Nebula Awards 2001 12Alexander C. Irvine: Hrsti jadeitu 13Jako Sametová Rukavice 13Nehvězdný nebulvár 14SFF TOP 15 15

Dan Simmons: Ílion 16Najednou chtěli Lukjaněnka všichni 17Malcolm Reed v Praze 18Malíř a ilustrátor Zdeněk Burian 18Časem s vědou 19Místostarosta opět nepřišel k soudu 20Soudnička – pokračování příště 20Robert Sheckley: Bláznivý vesmír 21DOGMA 22Letopisy Narnie 22Z deníku BB 23

OBSAH

Krakatitnekuřácký

Jarní porada a

Akademie SFse blíží

interkom 1-2/20062

Čtenářův průvodce poInterkomu

K obsahuMám si ty recenze psát sám? Víte přece, že pochvaly mi jdou ze všeho nejhůř.

Apeloval jsem na naše vzácné čtenáře a svou výhrůžku jsem i splnil (viz strana 7),možná že někteří autoři teď litují, že mi nějakou recenzi neposlali.

Nevěděl jsem dlouho, zda podivný úvodník lednové Ikarie neignorovat, nakonecjem se rozhodl pro postup s hrubou záplatou na hrubý kabátec, třeba mé argumentynepřijmete, ale snad se alespoň pobavíte.

Pokračujeme v naší Soudničce, je trochu jednotvárná, ale zcela mimořádně neslibu-jeme, že se příště co do pestrosti polepšíme, i jeden případ je o jeden více, než by-chom vítali.

Předplatné IK a jak jej poslat na to jediné a správné místoBohužel část našich předplatitelů dosud nenašla čas uhradit předplatné, proto je i

toto číslo tenčí, než by se nám líbilo, ale je poslední, které investujeme do potenciál-ních neplatičů, a tak se snažíme minimalizovat náklady.

Je možné, že pro část našich čtenářů je zvýšené předplatné již neúnosné, to jenám nesmírně líto, ale nemůžeme s tím nic dělat, loňská cena, jež byla umožněnaštědrostí našich sponzorů, kterým tímto znovu děkujeme, se na konci roku přestoukázala nízká a celkově byl Interkom ztrátový.

Když jsem letos zajišťoval tisk a rozesílání materiálů prvního kola Akademie SF,vyšlo poštovné na víc jak polovinu nákladů. Není to tedy jen otázka Interkomu.

Pokud jste v minulém čísle přehlédli návod k zaplacení předplatného, zde je zno-vu ve stručnější formě.

Takže předplatné letos činí dvěstě padesát korun (čísly 250 Kč, respektive 330Sk). Můžete je poslat složenkou na mé jméno a adresu redakce (je v tiráži :-), nebo nakonto 1938356379/0800 u Čs. spořitelny,

IBAN CZ37 0800 0000 0019 3835 6379.Podívejte se pozorně na svou adresu na obálce tohoto IK; najdete-li tam za svým

jménem ? či !, pak vězte, že další IK nedostanete, pokud nezaplatíte 250 nebo 450Kč. Jen tak ještě můžete očekávat první Interkom roku 2006.

Zdeněk Rampas a redakce IK

Dopisy čtenářů/čtenářekNapsal mi onehdá jeden fanoušek, jehož názorů si obvykle vážím a respektuji je,

zda do IK patří reklama na knihu o bratřích Mašínech, jaký je rozdíl mezi nimi a pales-tinskými teroristy například. Náhodou jsem na adrese www.sweb.cz/stanicezoo/ narazilna strip, který ukazuje, že rozdíl je hlavně v tom, proti komu a zač kdo bojoval a boju-je. Viz obrázek dole. zr

INFORMAČNÍ SERVISČESKOSLOVENSKÉHOFANDOMUčíslo 1-2/2006 (226)

Adresa redakce:INTERKOMLetecká 6,161 00 Praha 6, ČR

tel.: pozor změna, sloučen s faxemv prac. době +420 224 239 645tel., fax: +420 233 313 093e-mail: ram@apro.czhttp://ikarie.cz/interkomhttp://interkom.scifi.cz

Šéfredaktor:Zdeněk Rampas, MCL

Redakční kruh:Richard Klíčník a Jan MacháčekS korekturami pomohla Michaela

Autoři tohoto čísla:Tereza Čapková, LibušeČermáková, Filip Gotfrid,František Houdek, Zdena HT,Richard Klíčník, Marvin, Pagi,Roman Paulík, Lukáš „Fajl“ Pecha,Richard Podaný, Jiří Popiolek,Zdeněk Rampas, Darth Zira

Sponzoři tohoto číslaPatrik Kříž, Ludmila Freiová,Jan Haberle, Petr Sládek, J. G.

Vychází nepravidelně.Uzávěrka tohoto číslabyla dne 25. 2. 2006

ISSN 1212-9089

Všechny články a recenze© INTERKOM

interkom 1-2/2006 3

fandom

Hvězdný bulvárOdposlechnutoByl jsem u rodičů, a zatímco jim vyžírám lednici, matka pod

záminkou, že vynese koš, popadla v předsíni mou oblíbenoubundu a vyhodila ji do popelnice. Ani jsem ji nešel hledat, urči-tě na ni něco nasypala, abych ji nenašel. Tak jsem si, abychnezmrznul, musel koupit novou.

Redakční dovětek: Nenechte své matky ani manželky vynášetodpadky, je to nebezpečnější, než se zdá.

Vysvětlivky: ● Praha (nepodepsané ZR), ■ Brno, ▲jinde

■ 12. prosince jsme šli do kina na Harryho Pottera a Ohnivý po-hár. Trochu mi vadila původní zápletka točící se okolo přehnaněkomplikovaného plánu, jak dostat Harryho z místa A do místa B(byť vzdáleného), který asi pětkrát málem selhal. Ale jinak to bylpůsobivý film, v strašidelných pasážích až skoro moc.■ 19. prosince jsme zhlédli velkofilm King Kong. Velikost filmubyla úměrná velikosti hlavního monstra, což vedlo mimo jinék důkladnému představení hlavních postav, které pak působilyvěrohodně i v tak fantaskním příběhu. Jedinou scénu, kteroubych při své fobii klidně obětoval, byla ta s obřím hmyzem apodobnou žouželí. Daní za důkladnost a velkorysost byla délkafilmu, takže divák dorazil do New Yorku trochu utrmácený, alefinále mu to vynahradilo. Marvin● 19. prosince schůzka RUR v redakci IK. Vedle Filipa a jehoděvčat, Wikinky a Jany Šturmové dorazili i Honzové Vaněk aMacháček. Cestu k nám našla i spolupracovnice z dřevníchdob Stáňa Kučová, od doby, kdy naposledy pomáhala s Inter-komem, se jí podařilo povít dvě děti a vystudovat pár ročníkuarcheologie. Jestli jsem si myslel, že RUR večírky jsou hlavnětlachací, podařilo se nám tentokrát překonat obvyklou míružvanivosti, i obával jsem se, zda to Stáňu neotrávilo, nicménědruhý den mi napsala:

Večírek docela šel, přece jen došlo trochu i na scifi :) Dou-fala jsem, že aspoň jednou v životě uslyším Vaňka promluvit,ale to se mi bohužel nesplnilo :) (ba jo, trochu jo). Pečení cuk-roví bohužel nerozumím :) Včera na archeologii se zase straš-ně chlastalo... a do konce týdne zrušili výuku, no hrůza.

Šťastný a veselý slunovrat!!● 21. prosince se jdu podívat za Netopejrem do Nástupiště 9¾,moc toho ale nenamluvíme, nejdřív tam má daňovou poradky-ni, pak zase musím jít já, čekám Bí, která se u mě stavuje prověci, které zapomněla v pondělí, a večer podnikový večírek,který se nečekaně protáhl do tří.● 22. prosince se opět v redakci IK schází SF kluby Islington aSyndrid. Nebylo snadné se sejít a vůbec odejít z Krakatitu, kdejsme se shromáždili, když jsme si se všemi přítomnými popřálik svátkům a vydali se na metro,

Metro nám ujelo o několik sekund, mohli jsme tak zamávatzadním světlům, totéž udělá i stodevatenáctka a další snadměla zpoždění či co, zkrátka nepamatuji, že by mi cesta z Kra-ku někdy trvala tak dlouho. Nicméně všichni, tj. Hadati, Marti-

na, Miles, Cellindra a Flad přežili doufám bez nastydnutí a paknás čekaly již jen samé příjemné věci.

Schůzka byla původně ohlašována jako pracovní s prohlíd-kou SF muzea, ale když Cellindra vytáhla z krabice úžasný dorts emblémy obou klubů a všichni ostatní vyčarovali ze svýchzavazadel po lahvičce, začal jsem tušit, že tentokrát v katalogi-zaci fanzinů moc nepokročíme. Místo toho jsme rozprávěli oškole a životě, pak matematice, odtud byl jen krok, abych vy-táhl svou sbírku hlavolamů, a program večera byl dán.

K tomu si ještě nějaké přátele (zahlédl jsem Cordyho a Ště-pána) pozvali moji synové, ale tuto společnost jsem odkázaldo sklepa, což stejně uvítali, neb šlo vesměs o přátele vodnídýmky.

Štěpán chodí o berlích, protože nejprve propad airsoftu apoté tři patra výtahem, když provozoval tuto kratochvíli v něja-ké nedostavěné továrně.

Nějaký scifistický Bezruč by mohl napsat elegii o scifistic-kém panstvu bavícím se v patře a SF (lumpen)proletariátu vesklepě. Někdy po půlnoci muselo dojít k výtrysku třídní sprave-dlnosti a spontánnímu přerozdělování hodnot, protože ráno by-la lednička prázdná jak šuplík na kokain Leonarda Cohena.● 23. prosince Medovina u Filipa, nějak jsem se opozdil, a takjsem dorazil s ¾ hodinovým zpožděním, naštěstí JVjr., jak sedalo očekávat, také, takže nečekal moc dlouho. Dokonce i Filipčekal, až se odkudsi vrátí jeho služebné děvče Marie, aby jimohl poslat pro medovinu. Mezitím dorazili i Egon Čierny a Bí,takže čekání nebylo nijak nepříjemné. Posilněni medovinou adobrým slovem jsme se pak vydali vstříc hrůzám i radostemVánoc.● 24. prosince, Vánoce jsou tady, konečně snad budu mít časdokončit poslední letošní IK a pokročit s programem na převodstarších čísel do formátu XML.■ 24. prosince jsme ctili brněnskou tradici zvanou Tekutý kap-řík a sešli jsme se dopoledne ve Whisky shopu. Místo kapříkabyla kachnička, jak byl překřtěn Mortlach z řady Flóra a fauna,a několik dalších tekutých zákusků, proložených vánočnímcukrovím.■ 31. prosince se u nás konala oslava Silvestra, tématicky na-zvaná Piráti z Karibiku: Pohoda Bílé pláže. Stylová výzdoba iúbory, kromě rumu byla na baru i whisky, namíchal jsem párkoktejlů z Jamesona a vypilo se i nějaké víno. Před půlnocíjsme v rámci tradice rozehráli Fany, fanouše a fanatiky, na pří-pitek a obhlížení ohňostrojů jsme hru přerušili, ale tentokrátjsme se vítěze nedočkali ani v novém roce. Marvin● 1. ledna jsem v mobilu objevil spoustu pozdravných SMS,alespoň touto cestou děkuji, kdybych měl všem odpovídatstejným způsobem, upadl by mi palec.● 4. ledna se Rámišovým narodila dcera Karolínka (3,43 kg a49 cm). Blahopřejeme.● 5. ledna v Krakatitu čekal, tuším, že neúspěšně Franta No-votný na Františku Vrbenskou. Alespoň nám stihl říci, že v so-botu večer běží na ČT 24 první díl jeho diskusního pořadu His-torický magazín. To jsem se ještě dopoledne v Tritonu dově-děl, že v Krausově Uvolněte se, prosím bude Eva Hauserová,čeká mě televizní víkend.

interkom 1-2/20064

bulvár

Veselou historku jsme zažili s Darth Zirou, když jsme probí-rali se zástupcem zatím nepojmenovaného klubu jejich připoje-ní k ČS fandomu. Stále se to točilo okolo výše členského pří-spěvku a dlouho trvalo, než mi došlo, že členská základna klu-bu i jejich vyslanec mají za to, že 400 Kč platí každý člen :-)).

Nahlédl jsem do Ikarie, kde se Vlado Ríša opřel do mé ne-šťastné zmínky o slabším vzdělání dnes vycházejících autorůvýčtem toho, kdo prolezl jakou vejškou.■ 7. ledna jsme nedbali námrazy a vystoupali po spirále naŠpilberk na výstavu Alois Mikulka: Letem pohádkovým svě-tem. Rozhodně nás zaujal obraz publikovaný na podzim 1997na obálce tehdejší Mateřídoušky nazvaný „Letos v létě nás naMoravě navštívilo moře“, já mohl vidět barevné originály méoblíbené dětské knihy O Pidižlovi velikém (hned na začátku jenásledující upozornění: „Již na této stránce museli dvakrátomývat předsedu komise pro udělování mezinárodní ceny az tohoto popudu byla tahle knížka zamítnuta, takže se těší jistéoblibě pouze v klubech zvrhlíků.“) a vůbec to byla hezká výsta-va. Zakončili jsme ji v čokoládovně v pasáži Alfa.■ 9. ledna byly navštíveny Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice askříň. Nějak se se mnou ten film míjel, přece jen jsem staršínež cílové publikum a nemám ani žádný nostalgický vztahk předloze. Ovšem zlá čarodějnice byla ve svém chladném pří-stupu opravdu přesvědčivá. Marvin● 9. ledna se nám RUR trochu natáhlo, Filip s Jitkou šli na KingKonga a tak bylo dost času.

Martin Češpivo mi vnutil předplatné, vezměte si z něj pří-klad, já jsem děvčata potrestal novou várkou románů ze soutě-že Trifid, zdá se, že všichni čekali na nový rok nebo to dopiso-vali o Vánocích.● 10. ledna jsem pro Akademii SF (ano, ten horor už zase začí-ná) rozeslal žádost o seznamy produkce (hlavně povídkové),kupodivu mi jako první odpověděli ti, ke kterým se občas ne-chovám nejlépe (ne že by si to nezasloužili): Vlado Ríša a On-dřej Jireš. Takže se nedivte, kdybych vám občas nějakou bezvarování fláknul, dělám to pro Akademii :-).● 11. ledna jsem se od Keplíka dověděl, že se mění termín anejspíš i místo Parconu. Vypadá to, že nakonec bude 1. – 3. zá-ří v Neratovicích.

Odpoledne v Krakatitu proběhla poslední část vyprávěníJarka Kopečka o jeho putování po Číně.● 12. ledna v Krakatitu mě Vlasta a Michell Talašovi upozornilina skvělý pořad o Honzovi Kantůrkovi, Prattchetovi a Krakati-tu, maskovaný jako lékařský magazín Diagnóza.

Richard Klíčník přivedl Zdeňku Ch. z Brna, seznámili jsmese na Fenixconu, Zdeňka se zde zúčastnila ohavného ženské-ho spiknutí proti Richardovu noži, ale zdá se, že je vše odpuště-no. Studuje v Brně jakousi antropologii a dost příjemně se s nípovídá. Po Peťovi Pavelkovi se mi podařilo poslat nejnovější IKdo Plzně, kde je Dáreček může rozdat na zítřejším Pivoconu.● 13. ledna Pivocon v Plzni, tam jsem letos bohužel nebyl.■ 13. ledna uspořádala děvčata z webu o irské whiskey Jame-session. K ochutnání byly k dispozici samé rarity: Jamesonv 12, 15 a 18 letech stáří, přičemž první zde byl ve verzi 12y.o. (nezaměňovat s verzí 1780) a Midleton reserve.

■ 14. ledna se konalo u A+A další herní odpoledne. Oficiálnímdůvodem byla čerstvě dovezená krabice s Ticket to Ride, do-šlo i na novou hru Saboteur, známé Metro a starou dobrou Dejsem mozek! K pochutinám se jako příloha podával výbornýkmínový chleba, hostitelé mají novou domácí minipekárnu. Ta-ky jsme nějaký čas jen klábosili a Amis nám ukázal další po-krok na prototypu nového klubového webu. Marvin● 15. ledna nás svou návštěvou poctila Jeho Excelence, JardaOlša jr., který se pod záminkou lékařské prohlídky na chvílivrátil z exilu v Zimbabwe, kde čeká, až volby zamíchají bahni-tým podložím na MZV ČR a někdo jej odvolá domů.

Od Vlada Ríši byl již informován o mém TV vystoupení a vy-četl mi nedostek diplomacie :-) Mluvilo se ale i o zajímavějšíchvěcech, třeba o tom, jak měl po ošklivé smrti jednoho zaměst-nance podezření na to, že šlo o ebolu. Konzultovaný odborníkdoporučil spálit budovu velvyslanectví s veškerým personá-lem včetně.● 16. ledna horor v RUR. Vypadá to, že se ztratila většina firem-ní pošty z Filipova Outlooku. Dlouho trvalo a hodně nervů od-teklo, než se zjistilo, že Outlook jen přešel do režimu Seřaď asluč konverzace (či tak nějak :-)■ 16. ledna jsme šli na Obchodníka se smrtí jen já a Miles. Ně-které scény byly pěkně sugestivní a komentář byl hodně cynic-ký a navíc to vycházelo ze skutečné reality obchodu se zbraně-mi.■ 18. ledna uspořádal Whisky shop Burnsův večer spojený sochutnávkou whisky. Kromě toho se podával haggis, skotskáto variace na jitrnici. Protože se akce konala neobvykle ve stře-du místo v pátek, bylo zde celkově o něco méně lidí, ovšemfandomové jádro bylo kompletní. Marvin● 18. ledna jsem konečně našel čas a ve správnou dobu, kdy onikoho nepečovala mimo dům, zavolal Ludmile Freiové. Vyprá-věla mi mimo jiné, jakou radost ji svými dopisy udělal Šimon(kdo by řekl, že pod drsnou dinosauří kůží tluče takové jemné ašlechetné srdce).

Ten den se také ozvali antologisté Jim a Kathy Morrowz NY, spolehlivě si ze spousty zajímavé a originální SF, kteroujsme jim poslali, vybrali Neffův akční Čtvrtý den až na věky.● 19. ledna proběhla v Krakatitu schůzka před zahájením letoš-ní Akademie SF. JWP, který přišel na oslavu vydání třetího díluJFK, navrhl zařadit do seznamu zasloužilců Vlada Ríšu.■ 21. ledna se konečně našel volný víkend na trochu opožděnýVánočcon. Tentokrát v režii Doktora a Rogera, prostory zapůj-čil Záviš. Kolektivní dary oběma oslavencům byly ve znamenívína, stůl opět málem praskl pod horou uzenin, sýrů a jinýchpochoutek, takže bylo vyhlášeno lavinové nebezpečí. Hostůbylo tolik, že nestačily židle, zábava trochu připomínala příboj,kdy vlna hovorů byla občas přerušena krátkým ztichnutím,aby další vlna navázala vzápětí. Nakonec nastal tradiční po-zvolný odliv hostů. Marvin● 22. ledna večírek svolaný na tento den ke Kadlečkovým bylpronásledovaný smůlou a mrazem. Co mohlo, to ujelo nebo ne-vyšlo, nicméně i tak jsme se v rámci možností dobře pobavili.

Jen Viktor pozdní chodič na tom vydělal. Když jsme asi potříhodinové snaze uvedli do provozu wafky, přišel již do tepla.

interkom 1-2/2006

fandom

5

● 23. ledna pomalu abych si založil živnost na převod textů po-řízených pravěkými editory a nejlépe ještě v kódování bří Ka-menických. Za největší úspěch považuji dekódování textu odG. R. R. Martina (v dosovém WordStaru), proti tomu dosovýWord Pavla Kosatíka nebo WordPerfect Lindy Kosatíkové čiobyčejná T602 Leonarda Medka celkem brnkačka.

Večer v RUR zorganizovali Filip s Jitkou oslavu mého svát-ku v RUR. Jitka donesla čokoládou obalený ananas a Filip vý-bornou mandlovou medovinu. Zastavil se i Egon Čierny a Hon-za Macháček (a všichni si složitě a navzájem předávali prácez CKČ s Honzou Vaňkem). Já jsem ostatně také dočetl mikro-povídky, brrrr, a předal je nic netušící Janě. Egon měl také dá-rek v podobě oznámení obnovy schůzek KJV. Navrhl jsem mujako otvírák Frantu Novotného a povídání o tom, jak převyprá-věl a nově interpretoval Robinsona Crusoa. Po návratu domůmi ještě telefonicky blahopřál JWP. Ocenil jsem to jako gestousmíření, trochu to mezi námi skřípalo, potom, co jsem ne dostpochválil JFK 2.● 25. ledna jsem byl pozván Jitou Splítkovou, abych její stolníspolečnosti pověděl něco o současné domácí SF. Protože tatov přísnějším slova smyslu prakticky neexistuje, neměl jsemmnoho co říci, naštěstí mě Jita, která pozvala i svou kamarád-ku Martinu (se kterou se neviděla celou věčnost), moc nepouš-těla ke slovu. (Znáte tu o dvou ženských, co spolu seděly de-set let v jedné cele, a když je pustí, loučí se slovy, večer ti zavo-lám a dopovíme si to.)

Michaela začala číst Dlouhý den Valhaly, a od prvního dílu,snad budu mít čas dodělat tento Interkom...● 26. ledna v Krakatitu mimořádný klid, dalo by se i něco udě-lat, ale zapoměl jsem podklady pro seznam Akademie v práci.● 27. ledna jsem se hodinu těšil s novou Fantázií. Pak jsem o nínapsal Martinu Šustovi, ten si ji chtěl v sobotu koupit v Jeruza-lémské. Když jsem mu prozradil, že tam sobotní prodej zrušili,umluvil mě, abych mu svou nechal v Krakatitu :-(

Také jsem ten den zabrousil na FantasyPlanet, původnějsem hledal ostře negativní recenzi na 2x Čaroděj v akci, o kte-ré se mi zmínil jeho vydavatel Jirka Vlček. Pak, když jsem hle-dal recenze Jirky Popiolka, porušil jsem své zásady a podívalse i na diskusi čtenářů (kde by mě napadlo, že i v případě Ílio-nu hrozí nebezpečí porušení zásad psychohygieny).

Jakýsi Marek Hrnčíř tam vyjadřoval hlasitý nesouhlass mou existencí, poté co ji ve svém příspěvku připomněl PetrKotrle. Netušil jsem, že jsem již před svým TV vystoupením byltak populární, pak mě napadlo, že jsem třeba někomu šlápl nanohu či plovací blánu nevědomky a zavolal na pomoc Google.Sláva, jde jen o nedbalého překladatele, kterého si v roce1999 vzal na stránkách IK na paškál Jirka Doležal. Škoda, žeMarek Hrnčíř svou obdivuhodnou paměť, kterou ještě po šestiletech prokázal, nepoužívá na anglická slovíčka :-).● Sobota 28. 1. 2006: Každoroční (už pátý) comiCZcon,letos v Roxy v Dlouhé ulici 33. Za cenu otlačených a promrz-lých zadků jsme získali představu, jak vypadá experimentálnídivadelní prostor, ale jinak bylo vše velmi milo. Za prodejnímistánky podobné tváře jako na conech, v davu komiksomilcůuž méně, za fandom přišli mj. Martin Šust, Ondřej Jireš, za inte-

lektuálno Joachym Dvořák (Labyrint) a Pavel Mandys (Tý-den), za cosi mezi tím Viktor Janiš a já. Jinak obvyklá skladbačeského lidu komiksového plus zástupci nakladatelů (BB art,CREW a spol) minus Netopejr, jenž asi zazimoval a nepřiletěl.

Projekce lehce cáklých anime, na stěnách ukázky z českékomiksové tvorby (podle všeho kvalita roste), debaty s nakla-dateli, komiksové ceny. Mé milované Pod dekou se stalo nej-lepší publikací roku, a to teda jo. V ceně za překlad je za dosa-vadních pět ročníků toto skóre: jednou Honza Kantůrek, dva-krát Janiš, dvakrát Podaný. Budou nás muset s Viktorem asitrhnout mezi dveřmi: za posledních pět let jsme přeložili půlkuseznamu nejlepších světových děl komiksu. Česká komiksováscéna, aniž to ví, zažívá zlatý věk, komiksáři jsou mladí, neo-potřebovaní, agilní, takže fandom v tomto srovnání působí ma-ličko umrle. Ale však oni taky zestárnou a zdinosauří a naros-tou jim pupky!! -rip-● 30. ledna v RUR slavila děvčata, že přečkala víkend či něcopodobně zásadního, vyšla nová Karolína Francová, Filip mělalespoň příležitost rozčílit se nad vnitřními ilustracemi, obálkajej také nenadchla, nepřišla mu dost komerční. Kdo má něcotakového prodávat.● 31. ledna mi Martin Šust poslal doplňky a návrhy pro Akade-mii, letos to snad stihneme bez nervování.● 1. února jsem se zastavil v Krakatitu na povídání o cestáchpo Podkarpatské Rusi, o kus výkladu jsem přišel, byl jsem zvě-dav na další osud Krakatitu, a tak jsem zašel k baru za Neto-pejrem a Jenny Nowak.● 2. února jsem dorazil do Krakatitu zmožen anglickou prezen-tací CorelDRAW X3 (to pro pověrčivé, rozumějte 13) následova-nou výstavou eroticko-perverzně-japonské fotografie NobujošiArakiho v Langhansu. V Krakatitu jsem odpočíval v družnémhovoru s Jolanou, Peťou Pavelkem a Klíčníkem. Lenku Wein-gartovou jsem zaúkoloval k posudkům/rozsudkům nad tvor-bou několika začínajících psavců a pak, sotva zase schopenpohybu, domů pracovat na seznamu Akademie.● 3. února jsme navštívili předpředpremiéru „Jistě pane minis-tře“ ve Vinohradském divadle. Mohu jen doporučit. Mírně aktu-alizované na dnešní stav EU a řekl bych i trochu inspirovanéKlausovskou epochou. Celý ten oblouk od nadšených nově apoprvé zvolených politiků se srdcem planoucím touhou po po-zitivních změnách až po rychlé pochopení toho, že jediné, načem záleží, je být příště zase zvolen.

O víkendu se mi ozval Matin Koutný, kvůli problémům s ješ-tě dosovým programem na hodnocení CKČ. Nějak jsem se pot-řeboval odreagovat a do finalizace prvního (tohoto :-) letošníhoIK se mi nechtělo, a tak jsem strávil víkend programováním no-vé verze pro Windows.● 5. února proběhlo u Rámišů slavnostní okukování malé Karolínky,spojené s Klímovským večírkem. Vilma přivedla svou nejmlad-ší a tak se mezi námi pohybovaly či spaly tři děti. Viktor (samo-zřejmě zase bez Haničky, ale s jejím výborným slaným peči-vem) prokázal, že jednou z něho bude výborný otec (něco jakojá:), nejen že zapomněl na formální důvod našeho setkání, alepři pohledu na plný stůl ani nepostřehl, že v místnosti vůbecnějaké děti jsou.

interkom 1-2/20066

fandom

● 6. února v RUR vyprávěla Jana děsivý příběh ze zaměstnání.Z pokoje (zřejmě samotky), kde před hodinou zemřela starážena, se na několik minut ozval zvonek a nikdo jej neuměl za-stavit. Sestřičky se tam pak bály chodit. Tedy nevím jak Jana,ta musí být z dračáku již dostatečně zocelená.● 7. února se Butorovcům narodil třetí chlapec Adrian (51 cm,3,95 kg). Blahopřejeme k rozšíření slovenského fandomu.

Krakatit je na týden zavřený a já místo užitečnější práce dě-lám program pro CKČ. Roman Paulík bude mít administrováníúplně radostné.● 10. února pořádáme druhý Klímovský večírek (v Brně jsoujarní či jaké prázdniny), tentokrát u Richarda Klíčníka, který slí-bil několik lahví mimořádného vína. Dorazil jsem první a po-mohl trochu s jednohubkami, pak mě vystřídala mladá básnice(alespoň doufám, že to je politicky korektní označení básnířky)známá na Nyxu jako Natasha. Potom přišla Vilma a světe zbořse, i Viktor s Haničkou (a jejími výbornými placičkami). Nako-nec ještě dorazili Honza Vaněk jr. a Martin Klíma (ten přijel rov-nou z práce, už nedělá počítačové hry, radí jiným, jak na to:) adošlo i na slibované víno. Bylo skutečně dobré, když jsem seráno probral, měl jsem dojem, že už jsem mrtvý, alespoň to člo-věka od jistého věku napadá, když jej nic, ale vůbec nic nebolí.

● 11. února jsem zaskočil na Pragocon vybrat od opozdilců ně-jaké to předplatné. Asi tři hodiny jsem si povídal s Tomem Štip-ským (viz Soudnička), Vaškem Fořtíkem, Pavlem Komárkem,Bety Tomash, Švachoučkovými, Martinem Böhmem, z progra-mu jsem nestihl nic, ale zaslechl jsem, že Františka Vrbenská aLeonard Medek měli úspěch.

Bohužel si mě tam asi našel i virus chřipky, a tak jsem pakbyl pár dní mimo, ale zase jsem přečetl 2005: Českou fantasy.● 14. února měla Bí narozky, ale já si toho moc neužil, ještějsem se kurýroval.● Až ve čtvrtek 16. února jsem zašel do Krakatitu, předtímjsem ale s Richardem Klíčníkem absolvoval slavnostní uvedeníTrialogu o mimozemšťanech Jiřího Grygara, Marcela Grüna aStanislavy Ramešové.

Mě tam pozval Marcel Grün, Richarda Hanička Janišová(moc jí to slušelo), pro kterou je to jedna z posledních akcív žoldu Paseky, která najela na úsporný režim.

Autoři na přeskáčku přečetli v autorském trialogu jednu ka-pitolu z knihy a následovala diskuse a podpisovka.

S Marcelem jsem dohodl, že pokřtí knihu Honzy Kovanice„Zapomeňte na Mars“, která vyhrála cenu Trifid. Richard se semnou rozdělil o chlebíčky a pak do Kraku. Zdeněk Rampas

Burns a haggis se skotskou omáčkouNejen fantastikou literární a filmovou živ je fan. Tedy aspoňv Brně. Z pátečních setkání ve Whisky shopu se stal vlastněstereotyp, který tudíž je nutno občas přerušit.

Jedno takové vybočení ze zažité rutiny se uskutečnilo vestředu 18. ledna 2006 v podvečer, kdy se v prostorách souse-dící kavárny Amélie uskutečnil na počest skotského básníkaRoberta Burnse večer s ochutnávkou jeho oblíbeného nápoje askotské národní speciality – ovčího žaludku plněného směsídrůbků, krup a koření, známé pod názvem haggis. Kromě whis-kové sekce Pochmurné neděle se akce zúčastnilo asi patnáctdalších lidí (z toho někteří ve skotských kiltech).

Robert Burns má ve Skotsku postavení našich obrozen-ských klasiků, srovnatelné asi tak s Máchou. Ovšem na rozdílod Máchy to nebyl žádný rozervaný romantik, ale oběma noha-ma na zemi stojící pragmatický sedlák, který se vlastní pílí vy-pracoval do lepších kruhů a stal se berním úředníkem. Jeho dí-lo pak tak trochu připomíná křížence mezi Erbenem a Slád-kem. Vycházel z lidové poezie a naopak mnoho jeho básní zli-dovělo, takže už jsou dnes vnímány jako národní, napříkladAuld Lang Syne nebo My heart’s in the Mountain – já ji známze svých skautských let jako Mé srdce je v horách. V dnešnídobě by byl zaručeně prohlášen za extrémního nacionalistu,ale jiná doba – jiné mravy. Takhle je z něj klasik. A jako všichniklasici, i on měl své slabosti. Učebnice jako příčinu jeho smrtiuvádějí slabé srdce jako důsledek strádání v útlém mládí, ale oSmetanovi nám taky dlouho nikdo neřekl, že měl syfilis. Burnsprý měl zase až příliš rád whisky a žen se rovněž právě neodří-kal. Takže slabé srdce.

Protože my se v oblibě whisky s Burnsem shodujeme, ikdyž z finančních důvodů jsme proti němu pouze amatéři, bylo

jasné, že dnešní večer bude věnován tomuto nápoji. Burda-sanrozhodl, že nám dovolí ochutnat vzorky pocházející z nezávisléplnírny Angus Dundee a z řady McKillop’s Choice, nazvanépodle svého tvůrce. Jedná se o řadu, do níž jsou řazeny pouzejednosladové skotské whisky, a to tak, že lahvováno je vždypouze tolik lahví, kolik se jich naplní z jednoho přísně vybrané-ho sudu. Jsou to tedy svým způsobem unikáty.

Jako první se podávala whisky z Lowlands čili ze skotskénížiny, a to Linlithgow 19yo v sudové síle 62,6%. Dále přišelna pořad Blair Athol 30yo z Highland – 43%, a poté Tomatin25yo ze Speyside. Ten byl opět v sudové síle 58,2%. Posledníochutnávaná whisky byla z Islay – Ardbeg 13yo – 43%.

Aby se nám vzorky od sebe pěkně chuťově oddělily, proklá-dali jsme je ochutnáváním skotské pochoutky haggisu. Co tohaggis je, jsem již uvedla na začátku. A chuťový dojem z první-ho ochutnání? Inu, jelito to není, jitrnice taky ne a tlačenka užvůbec. Je to něco, co se částečně podobá všem těmto zabíjač-kovým pochutinám. Odlišnost je dána jistě i tím, že pokrm ne-pochází z vepře, ale z ovce. Ale neodříkám se, kdyby mi někdohaggis ještě nabízel, neřeknu ne. Zvláště dochucení 62,6%omáčkou dodalo pokrmu nečekané chuťové nuance – ale ani43% nebo 58,2% svlažení nebylo haggisu na škodu. Snad jenten Ardbeg se k haggisu vůbec nehodí. Jenže podle mě se Ar-dbeg nehodí moc ani k pití, což je ovšem moje soukromá ne-chuť k jodové tinktuře.

Pak bylo vše dojezeno a dopito, takže nám nezbylo než sepřesunout na domácí půdu – tedy do prostor Whisky shopu, avečer uzavřít přáním všeho dobrého našemu whisky mistrovina cestě do Mekky – vlastně do Skotska.

Zdena HT

................................................................................................................................................................................

interkom 1-2/2006

O čem se (snad ještě) hovoří, opět k TV

7

Potrefené husy„Kdybych měl hodnotit naše autory jako celek, tak píšou popráci, píšou, protože je to baví, ovšem málokterý z nich něcozažil, vzdělání taky moc nepobrali čili nechápu, koho baví ječíst! Když to řeknu takhle obecně. Když bych měl mluvit o kte-rémkoli zvlášť, tak asi řeknu, že ten do sebe něco má a že jemám prakticky všechny rád.“ Zdeněk Rampas

Připadám si jak Zrádce národa z Chotěboře. Tohle že jsemřekl, a takhle škobrtavě a nešikovně? Asi ano, Vlado Ríša sidal práci a jistě to zachytil přesně do posledního zakoktání.Jak ale zjistil, že jsem použil vykřičník, to mi zůstává záhadou.(Text je stažen ze Sardenu, kde jej jistě pečlivě opsali z Ikarie.)

Vlastně jsem nevědomky opět Ikarii udělal dobrou službu.Její šéfredaktor tentokrát nemusel u příležitosti nového roční-ku složitě dokazovat, že ještě jsou tady, ale mohl se opřít do ménešťastně formulované poznámky.

O co v Rozletu lednové Ikarie, krom toho, že asi pětkrátzdůrazní mou funkci ve fandomu, jde?

Když odfiltrujeme emoce, vkládá mi do úst, že popírám tituly,které řada dnes publikujících autorů získala na různých vyso-kých školách. Pro jistotu je VR dokonce vyjmenuje a nezapome-ne zařadit ani sama sebe, dokonce i Pavla Weigela, kteréhojsem do té doby považoval za překladatele a ne za autora SF.

Pak provede myšlenkový veletoč a prohlásí, že k psaní SFstejně není VŠ nutná, jako bych já kdy tvrdil opak, a dokumen-tuje to na příkladu J. W. Procházky, který má sice „jen“ středníškolu, ale psát UMÍ.

Proč mám dojem, že s Velkým Redaktorem říkáme totéž,jen jinými slovy? Ano, JWP píše stejně dobře jako jeho graduo-vanější souputníci. Svatá slova, ale nevyplývá z toho spíše, žek psaní, jak se u nás provozuje, zkrátka vzdělání není třeba?

A to jak vzdělání akademického, tak scifistického. Když napanelu s SF autory (viz též IK 12/2005) padl dotaz na jejichčeské vzory a příklady, nikdo si nevzpomněl na Jana Weisse čijiného klasika, většina jmenovala svého souseda u stolu.

A to jsem se také pokoušel říci; je samozřejmě jen mou chy-bou, že po nasvícení osmi sty watty a výzvě k hutné zkratceřeknu něco, co mě pak mrzí a za co se rád omluvím.

Stejně tak, když prohlašuji, že dotčení autoři nic moc neza-žili, vycházím spíše z toho, jak píší, a nikoli z osobní znalosti.Možná že žijí barvité životy plné vzruchu, sloužili v UNPROFOR, pěs-tují adrenalinové sporty, obepluli svět, setkali se s domorodci,kteří neviděli bělocha, přežili havárii letadla či co vás ještě na-padne. Ale na jejich psaní se to nijak neprojevuje.

Že jsem to nemohl myslet doslova, plyne i z toho, že vím ojedné společné zkušenosti, kterou prošli takřka všichni, na je-jichž obranu se Vlado Ríša tak srdnatě staví. Všichni alespoňnějaký čas žili ve společnosti, kde bylo povinné nosit masky,klanět se božstvům, ve která nikdo nevěřil, a vůbec se chovattřeba pro pozorovatele ze západní Evropy podivně, až exotic-ky. Ale ani tuto unikátní zkušenost se takřka nikdo (až snad naJ. Rečkovou a Fr. Novotného) nepokusil umělecky využít.

Dále prý opovrhuji čtenáři českých autorů. Tak tomu ale ne-ní, byla by to snad pravda, pokud by tu existovalo něco jako

fan klub Vlada Ríši (nebo jiného konzistentně špatného psav-ce), ten však samozřejmě neexistuje, a proto i čtenáři českýchautorů zasluhují mou plnou úctu, byť jim ne zcela rozumím. Os-tatně je tomu již dávno, co jsem řekl, že každý čtenář MarkaStonea či Perryho Rhodana je šlechtic ducha v porovnání s po-logramotným zbytkem populace.

Dále jsem prý prohlásil za hlupáky vydavatele české SF.Opak je pravdou, ty naopak považuji za velmi racionální. Při vy-dání domácího autora ušetří 1000$ na právech a tak 40 000Kč na překladateli. Obávám se, že vyplácený autorský honorářse obvykle neblíží ani jedné z těchto částek (on je však obvyk-le menší také náklad). Za poněkud mdlého duchem naopak po-važuji autora, který z toho, že se o něj za těchto podmínek na-kladatelé přetahují, vyvozuje, že to bude pro jeho genialitu.

V závěru svého článku se Vlado Ríša podivuje, jak se stalo,že se ze zakladatele našeho SF hnutí stal škůdce, který takošklivě hovoří o našich vypiplaných autorech.

Odpověď opět není nijak složitá, představa VR o SF a fan-domu ustrnula někdy v roce devadesát, do té doby bylo sku-tečně naší starostí pěstovat a chránit každou SF aktivitu. S pří-chodem svobody se nám dostalo tolik sci-fi, kolik jsme si bylischopni zaplatit, a začal i u nás platit Sturgeonův zákon, totižže devadesát procent produkce je šunt (to číslo je hrozivé, aleS. kladl na SF měřítka jako na uměleckou literaturu).

Fandom, přesněji řečeno jedna část jeho aktivit, se tak po-stupně změnil v něco jako organizaci na ochranu spotřebitelů.Fandom má zájem, aby dnes vycházela kvalitní a dobře zpra-covaná SF a aby tomu tak bylo i v budoucnosti. Díky kriticez řad fandomu a později i jako výsledek práce Akademie SF sepodařilo přesvědčit některé vydavatele, aby přestali využívatslužeb několika rádobypřekladatelů. Dokonce začali platit ko-rektory a někteří i redaktory. Sturgeonův zákon platí (možnás trochu jiným procentem) i pro původní českou produkci. Při-spívá k tomu hlavně trvale klesající velikost nákladů, kterouvydavatelé kompenzují vydáváním stále většího počtu titulů.Šanci tak dostávají i díla nehotová, odbytá či taková, která bynikdy neměla vyjít.

Neexistuje zde ale kritika, která by na to byla schopna po-ukázat. Je nás málo, všichni se navzájem známe, pokud do-konce nejsme přátelé, a jen málokdo je ochoten podstupovatemociální strádání spojené s tím, když máte příteli říci, že semu něco nepovedlo (věřte mi, není oč stát, zvláště, když jsteprvní, kdo se odvážil nepochválit).

Kdybych řekl, že se pohybujeme v bludném kruhu, byl by toprojev neinformovaného optimismu. Naše situace má blíže nežke kruhu, v kterém se lze za radostného poplácávání po rame-nou motat ještě dlouho, k pádu do Maelströmu, protože nákla-dy nemohou klesat do nekonečna a ani počet titulů nemůže přistále stejné čtenářské základně vzrůstat.

Dva vydavatelé se pokusili situaci řešit změnou kabátku,vydávat místo paperbacků knihy vázané a v úpravě, která byje umožnila prodávat jako zboží v supermarketu. Neznám je-jich hospodářské výsledky, ale mám za to, že takováto změnanestačí, je třeba zkvalitnit nejen balení, ale i obsah, aby se na-še SF např. stala zajímavou i pro mimofandomovou kritiku.

interkom 1-2/2006

O čem se (snad ještě) hovoří, opět k TV

8

Ahoj, Zdeňku,dočetl jsem Interkom 12/2005 a pozoruji, žes sice jakž

takž vysvětlil, jak vznikl Tvůj podivný výstup v televizi, ale ne-omluvil ses za něj ani náznakem. Zneužívám tímto svého (údaj-ného) členství v redakčním kruhu Interkomu (jakož i konferen-ce SF klubů) a žádám Tě — po vzoru všelikých kverulantů, ob-racejících se k prezidentům, otevřeným dopisem — o zveřejně-ní následujícího textu:

V Interkomu 12/2005 doživotní prezident Fandomu, Zde-něk Rampas, sice popsal, jak vznikl jeho televizní výstup, vekterém dosti příkře a naprosto nespravedlivě odsoudil českéspisovatele SF, ale ani náznakem se za toto faux pas neomlu-vil. Zneužívám tímto toho, že jsem v tiráži Interkomu uváděn ja-ko člen redakčního kruhu, a jménem redakce Interkomu sečeským spisovatelům SF omlouvám. Všem bez výjimky, včet-ně těch, které jsem kdy jednotlivě kritizoval a ještě kritizovatbudu: kategorický plošný odsudek byl naprosto nemístný.

Zároveň s politováním konstatuji, že vysvětlení ani omluvav Interkomu nemohou nahradit opravný výstup doživotníhoprezidenta v televizi — nejlépe maskovaného za obzvláště zo-havenou zombii a oznamujícího, že byl fandomem za neuváže-né jednání se sdělovacími prostředky odvolán z funkce.

Aby se zlé obrátilo v dobré, vyzývám ke kritickému soudunad českými autory.

Na veřejného žalobce se již, byť neúmyslně a přičiněním te-levizní redaktorské svévole, pasoval Zdeněk Rampas — kritic-ká oznámení posílejte k jeho rukám. Zdeněk — za trest, že sinedával před novináři větší pozor — vypracuje pro každé čísloInterkomu jednu obžalobu, a na ni bude — věcně a ve vztahuk dílu souzeného autora, nikoliv k osobě žalobce — reagovatobhájce. Čtenáři coby porota pak ve stylu soudce Dreda zvážížalobu a důkazy, rozhodnou, vynesou rozsudek a rovnou jejsvým výběrem v knihkupectvích vykonají. Doporučuji, aby ob-žaloba s obhajobou dohromady vydaly na slušný Kvark, tedyaby zabraly každá asi tak dvě stránky Interkomu, u významněj-ších případů třeba i více.

Když jsem si to vymyslel, nabízím se dobrovolně za obháj-ce ex offo, i když se obávám, že nastudovat dílo autora, které-ho mi redakce Interkomu přidělí, prostudovat si jeho obžalobuz pera Zdeňka Rampase a vypracovat obhajobu nezvládnu přisvé výkonnosti častěji než jednou do roka.

Naštěstí hned vedle mě patří k (fiktivnímu) redakčnímu kru-hu Interkomu Richard Klíčník, a ten už má, tuším, zkušenostis obhajobou Jiřího Kulhánka proti žalobci tak ubohému a nedo-vzdělanému, že bude lépe jej ani nejmenovat; jistě mu bude po-těšením polemizovat s inteligentní a věcnou žalobou, jakou ne-pochybně vypracuje Zdeněk Rampas. Další procesy bychompak mohli věnovat třeba otcům zakladatelům JFK, Zdeněkchuť vypracovat příslušné obžalovací spisy v Interkomu opa-kovaně naznačil.

Jako obhájci se, doufám, redakci Interkomu nadšeně při-hlásí i další věhlasní kritici, již si jistě rádi vyzkoušejí nezvyklouroli zastánců těch, které obvykle spíše haní.

Měj(te) se krásně. Honza M.

Ahoj Honzo,škoda, že honíš tolik zajíců najednou, i má odpověď pak

bude nutně poněkud roztříštěná:K tomu, abys měl právo publikovat v IK, nemusíš být čle-

nem redakční rady, otiskneme příspěvky každého gramotnéhofanouška a, je-li třeba, i negramotného, dá-li svolení k redakčníúpravě. Pokud jsi v posledních letech nebyl v redakci příliš ak-tivní, nevyčítali jsme Ti to a respektovali jsme Tvůj mnohaletýboj s doktorskou prací. (Něco jiného je přístup i Tebou zmiňo-vaného druhého člena redakční rady, který sice s naším škol-stvím uzavřel ozbrojené příměří, ale Interkomu se příliš nevě-nuje, neboť jako mnoho dalších podlehl vábení elektronickýchsirén a ve své mladistvé sebestřednosti se domnívá, že počí-tadlo přístupů něco říká o kvalitě daného textu a okamžitá re-akce – a ještě lépe pochvala – třebas od hlupáka je mu milejšínež naděje, že by jeho text oslovil někoho relevantního.)

Díky Ti za pronesenou omluvu, škoda, že jsi nevěnoval vícprostoru tomu, zač se vlastně omlouváš. Pokud bych to věděl,rád bych se k Tvé omluvě připojil, protože samozřejmě tuším,že má nešťastně (chceš-li hloupě) formulovaná slova způsobi-la hodně zbytečné hořkosti. Rád se omluvím za to, jak vyzněla,což, abych na to zase nezapoměl, zde tímto činím, nicméně nicmě zatím nepřesvědčilo, že by nebylo pravdou to, co mě k ono-mu vyjádření přimělo.

Mimochodem, Honzo, kdybys byl požádán, abys v hutnézkratce vyjádřil svůj osobní názor na naši spisbu jako celek, cobys řekl? (Odhlédněme od toho, že správné řešení je asi takouotázku odmítnout, co kdybys ale nemohl nebo nechtěl?)

Tvůj návrh „kritického soudu“ mi připadá jen málo provedi-telný, už jen proto, že jako prvního autora navrhuješ Jiřího Kul-hánka. Toho se jako jednoho z mála mé urážlivé výroky netýka-ly, je to totiž profesionál, nepíše po práci, dokáže se svým psa-ním uživit a to je i velká část motivace, proč píše. Dokáže napsatto, co jeho čtenáři žádají; amatérští závistivci, vláčení náhodamisvé inspirace a sázící na štěstí, že k tomu, co se jim mnohdy spí-še náhodou povede, se najdou i ochotní čtenáři, budou věc inter-pretovat jako střet (jejich) nespoutaného génia s literárním ře-meslníkem. Ale právě pro zvládnutí řemesla, a proto, že dovedenapsat to, co si dopředu naplánuje, jemu takřka jako jedinémuneupírám titul spisovatele, byť jde o trochu jiný druh, než repre-zentuje Umberto Eco či Thomas Mann, spíš je to takový o dostlepší Dan Brown. Naši psavci jsou povětšinou jen autory SF afantasy, a o nich, nikoli o spisovatelích jsem mluvil.

Ještě jednou, opět v hutné zkratce:Řemeslník dokáže rozpoznat, co čtenář chce, a umí mu to dát.Umělec, i ten rádoby, se noří do hlubin svého nitra či hlubin

své inspirace a oblažuje čtenáře tím, co tam nalezne.A mé provinění spočívá v tom, že jsem prohlásil, že ty hlubi-

ny nejsou často až tak hluboké.Snad ale již v tomto čísle sepíšu svůj názor na sbírku 2005:

Česká fantasy. Není to sice kritický soud nad jedním autorem,k něčemu takovému se ani necítím kvalifikován, ale třeba semi zde lépe podaří vyjádřiť svůj pocit z tvorby našich autorů.Zde si budeš moci vyzkoušet svou schopnost obhajovat (pod-le mě) leckdy neobhájitelné. Zdeněk Rampas

interkom 1-2/2006

vivisektor

9

2005: Česká fantasyPrvní, čeho si povšimnete při nahlédnutí do obsahu knihy, je,že všichni (nebo alespoň dle editora nejlepší) autoři české fan-tasy žijí v Praze a okolí. Vlastně v Praze žijí všichni až na MirkaHokeše, který do matky měst dojíždí od Mělníka. Takovýtopragocentrismus velmi znesnadňuje život nakladatelským pra-covníkům, protože spousta regionálních grafomanů nabývápřesvědčení, že jsou odmítání nikoli proto, že jejich výtvory ne-mají cenu papíru, na kterém jsou napsané, ale z důvodu spik-nutí Pražáků, kteří vydávají jen své kamarády.

Ale k jednotlivým povídkám; nebudu o nich referovat v po-řadí, které určil editor, ale v tom, v jakém jsem je četl. Může ta-ké být, že mě četba po čase zmohla, a co bych prvním autorůmneodpustil, nad tím jsem později jen rezignovaně mávl rukou.

Past (příliš) zdatného vypravěčeFrantiška Vrbenská nás v povídce Sequor trahentia fata

vleče hrůzami třicetileté války, o které ví tolik fascinujících po-drobností, že jsme v pokušení jí odpustit, že povídka vlastněnení fantasy a do sbírky patří jen formálně.

Násilím do války vržený Hedin se od ostatních vojáků liší(jen) tím, že je lehčími zbraněmi nezranitelný (jeho matka seobětovala Huldře, lesní víle na švédský způsob, a ta z něho uči-nila fexta). Aby přežil, velmi rychle se z něho stane zabiják a lu-pič, jimiž nejspíše jako sedlák pohrdal. K adaptaci mu napomů-že plukovní běhna českého původu Bibiana (se zlatým srdcema vždy nabitou pistolí). Jejich společnou snahou je nashromáž-dit dostatek kořisti, aby doma vykoupil statek, ale válka dává ibere a Hedin o kořist i Bibianu přijde…

Až na tu nezranitelnost, která je vlastně zbytná, vždyť i bezní pár lidí třicetiletou válku přežilo, se Hedinův příběh mohl při-hodit komukoli. A pokud jsem nepochopil nějakou zamýšlenoukatarzi spočívající v tom, že se nezranitelnosti nakonec pro Bi-bianinu následovnici vzdá, bude to tím, že Hedin o svou výji-mečnost nijak nestál ani se o ni nezasloužil. Byl jen vlečen osu-dem spolu se zbytkem Evropy.

Celkově považuji povídku za nevyužitou příležitost. Motivnezranitelnosti není v naší fantastice zcela nový, připomínámvynikající film Jiřího Weisse Zlaté kapradí (1963), ten ale vy-cházel z pohádky (a dobové ideologie, hrdina ztratil svou ne-zranitelnost spolu s prostou košilí od své milé poté, co si obléklšaty mocných, kteří jej na chvíli přijali mezi sebe). Autorkamohla využít své obdivuhodné historické vědomosti a čtyřice-tiletý posun ve vnímání historie a říci nám něco víc a jinak.

***Ve snaze, patřící spíše do pohádky, ukázat rozdíl mezi pra-

cí naplněným životem prostých lidí a nekonečným koloběhemzmaru ve válkou rozvrácené Evropě nás autorka častuje dialo-gy jako z Cimrmana:

Hedin: Z čeho v zimě uvaříme kaši?Jeho matka, vdova Bridget: Nasuším houby, vlochyni a če-

kankový kořen, nasbírám pupalku…

Selský chlapec snad ví, čím si venkované v zimě přilepšují,a jeho matka jej o tom nemusí poučovat; obávám se, že autor-ka spíš přecenila, kolik dialog unese, a přetížila jej.

Bídná redakce pak v textu ponechala věty jako: A zase hosi vydupu! či Hedinovi se znovu snívalo o Slittriegu. V druhémpříkladu se nedovedu rozhodnout, zda jde o slovakismus, či oneobvyklé užití slovesné nedokonavosti. A slova jako opečo-vávat (dragoun svého koně, nejspíše dokud nebyl celý vymaz-lený :-) mám spojená spíše s feministických hnutím posledníchlet než s událostmi, od kterých nás dělí tři a půl století.

Pták Noh aneb Kdy to bylo?Český král Otakar posílá k vládci Kampánie Leonardu IV.

českého šlechtice Stillfreda a jeho syna Bruna, aby svou účas-tí na rytířském turnaji maskovali skutečný cíl poselstva, totižsetkání s papežem Inocencem, který v té době čelí několikavzdoropapežům.

Bruno je činorodý sedmnáctiletý mladík, který vedle uspo-kojování milostných potřeb o dva roky mladší hostitelovy dce-ry stíhá i celonoční diskuse s alchymistou Demetriosem (sic),někdy dokonce doplněné praktickými ukázkami. Mimo jinépřeměňují červený phosphorus na bílý.

Pokud jste ještě neurčili letopočet, napovíme, že v těchtoletech již bylo světoznámé a zlatem vyvažované vzácné českésklo, ve kterém se podávaly např. pomeranče, rytíři chodili tré-novat na cvičák a kovář (nikoli helméř) mohl dostat za dobroupřilbici kopu zlatých (to je šedesát, cena přibližně vesnice).

***Celá povídka oplývá nepřítomností jakéhokoli stylu a po-

divnou slovní zásobou. Po první větě: „Kde jsi strávil celounoc?“ vás může napadnout, že šlechtic, byť hněv cloumá jehomajestátem, mluví poněkud koženě, protože je to součástí je-ho přirozenosti, když pak ale pokračuje větou: „Zase ses pele-šil s tou malou poběhlicí Leonou, co?“, dojde vám, že problémnespočívá v postavě, ale v osobě autora, který ani v logickysousedících větách nedokáže udržet jednu jazykovou rovinu.

Pár příkladů: Brunova latina občas pomalu nestíhá, kdyžna něho rychle mluví italsky, často je něco mimo dosah jehochápavosti a pak má tvář samý otazník.

Naštěstí je tu Leona a on může přitisknout ústa na jednuz jejích bradavek. Ještě že nám hned na první straně autor po-psal její něžná, sotva rašící prsa, jinak bychom se mohli mylnědomýšlet o možnostech tisknout ústa na více než jednu bra-davku současně.

Ani dějově povídka za mnoho nestojí, nejdříve jsem doufal,že půjde o umnou inovaci pohádky o chytrém Honzovi (nikoliMacháčkovi, i když i ten si svého času rád zahrával se smrtel-ně jedovatými látkami v množství větším než velkém), kterýudolal draka tím, že mu podstrčil mršinu kozy nacpanou neha-šeným vápnem. Bohužel nic tak důvtipného se v povídce ne-přihodilo (a pochybuji, že se autor tohoto řešení vzdal, protožeje o pár povídek dále použije L. Medek), bílý phosphorus bylzbytečně vynalezen málem o půl tisíciletí dříve a využit tak ja-ko vše, nač v této povídce narazíte, tedy hloupě.

Málem jsem vám zatajil autora, je jím Vlado Ríša.

interkom 1-2/2006

vivisektor

10

Mystický thrillerSynovi krále Nezahualcoyotla kdosi ukradne duši a skrývá

ji na tajném místě. Velekněz Tenoch zařízne čtyři panny, abyse od bohů, hlavně pak Mixtlatecuchtla, vládce podsvětí Mix-tlanu, dověděl, že duše není mezi mrtvými, a pak se na rozkazboha Quetzalcoatla vydává do tajemného rozhraní mezi živo-tem a smrtí, kde žijí ti, kteří nechodí po zemi, kde tedy jediněmůže být duše ukryta. Když tam vstoupí, připojí se k němu bo-hy poslaný průvodce králíček Tochtli.

V tu chvíli možná začnete přemýšlet, co vlastně čtete. Králí-ci v Americe před příchodem bělochů nežili, jde tedy jen o ne-znalost Edity Dufkové (minulou povídku pro MF nazvala Smrt-níci a považovala to za svůj neologismus, i když je to český ná-zev pro brouka z čeledi potemníkovitých), nebo nám místopoctivé fantasy po historické novele editor podstrčil ještě něja-ký surrealistický úlet? Protože představa, že bůh dožadující selidských obětí s vámi na cestu do podsvětí pošle někoho s he-boučkým kožíškem a roztomilým čumáčkem, by stále vyžado-vala nějakou oporu v příběhu, i kdyby šlo třeba o asi možnéhozajíce či morče.

Bohužel nic takového jsem se nedočetl, po několika zdlou-havých soubojích kněz záhadu rozřeší, vinen je hlavní podezře-lý, jeho motivy však těžko předem odhalíte, pokud nemáte na-čtenou nějakou monografii o aztéckém panteonu (možná byvám pak bylo jasnější i Tochtliho angažmá).

***V prvním odstavci čtete: Ještě dopoledne běhal Pilly po pa-

láci a pokoušel se rozbít hračku nefritového jaguára, pokudale doufáte v imaginativní svět, kde má chlapec za společníkajaguára a rozbíjí mu hračky, budete zklamáni. Samozřejměhračkou je rozuměn nefritový jaguár. Je to jen jeden z příkladůnecitlivého a nedbalého zacházení s jazykem, žel u našich au-torů nijak ojedinělý. O pár stránek dále musí kněz překonat ži-vý koberec nebezpečného jedovatého hmyzu a dalších nechut-ných členovců. Autorka jej popíše jako pochodující brebery.Když selže magická praktika, je označena jako nefungující. Zá-věrečný boj s oživlým nefritovým jaguárem je nejspíše otravnýi pro něho, a tak z nedostatku lepší zábavy náhle na jedinéstránce změní pohlaví, nejspíše k tomu dojde tak, že se o němzačne hovořit jako o kočce a při návratu k přesnějšímu určeníje z něho již jaguářice. Dialogy jsou uvozovány tak nešťastně,že jsem na straně 174 ani z kontextu nepochopil, kdo a o čemmluví.

Slovanská fantasyNezapomeň Veroniky Válkové mě mile překvapila. Příběh

nerozhodného lemuzského proto-intelektuála Odolena (místoaby shromažďoval zásoby či oral, raději se ztrácel s guslemido lesa či snil) z dob počátků křesťanství u nás a jeho boj s ča-rodějnicí o záchranu syna je nový organickým spojením staré-ho slovanského náboženství s křesťanstvím importovaným so-luňskými bratry. Ještě zajímavější je ale pouze naznačený pří-běh „emancipované“ Vratislavy. Přestože je jí věnována mini-mální plocha (možná ale právě proto, to potřebné si můžete do-myslet na základě několika náznaků), vyvstává před námi

takřka moderní žena usilující uchovat si vládu nad svým osu-dem a myšlenkovou i faktickou nezávislost v patriarchální spo-lečnosti Lemuzů.

***Mírně odbytá mi přišla konstrukce, kdy si Odolen z očí zrád-

ného kocoura přečte čarodějčiny záměry, včetně časových ter-mínů (týdenní lhůtu a tak). Dále i zde shledávám drobné proje-vy neúcty k jazyku, či spíše jeho rovinám, mám na mysli použí-vání moderních příměrů „dělat mrtvého brouka“ v kontextuslovanské vesnice. Ale to jsou jen maličkosti v příběhu, kterýje dobře ukotven ve své vlastní realitě a nikde si neodporuje.

Zavřená cestaZdeňka Rosenbauma mě rovněž potěšila, po všech těch

smrtelně vážných, až těžkomyslných příbězích byl jeho lidskýhumor napájený z postřehů okoukaných ze skutečného života(s nímž jako by se ostatní autoři sbírky nikdy ani náznakem ne-setkali) velice osvěživý. Pravda, humor ze života Jarmila Kos-teleckého po pár stránkách zmizí, ale příběh už do vás zaseklsvůj háček a nedovolí vám přestat číst.

Ve druhém plánu si autor, po jednovětné připomínce neutě-šeného stavu české parlamentní demokracie, pohrává s našínerealizovatelnou touhou po monarchii, po vládě možná tro-chu odtažité, ale nestranné a spravedlivé.

Zato Dobrý dům na hraníod Jany Rečkové, přestože začíná rovněž svým způsobem

famózně, mě zklamal snad ve všech významech toho slova.To, co začínalo jako raný Silverberg, metamýtus světa názna-ků a nedopovězeného, se zvrhne v ledabyle poskládanou gale-rii nepříliš souvisejících motivů.

Autorka hromadí nápady: je zde rasa dlouhověkých ztráce-jící své vlastnosti křížením se Základními lidmi, škola dětskýchzabijáků, kteří se vymknou kontrole, tajný řád dinků, upíři, kou-zelné či magické stromy, spiknutí, zrádce, zakázané a ztracenétechnologie, tajemná Propadliště, osudem předurčená dědič-ka, ztracený a nalezený bratr, paralelní světy a možnost cesto-vání mezi nimi, náznaky, že se vše odehrává v nějaké postka-tastrofické budoucnosti. A tím vším během několika málo dnůprochází zpočátku naivní hrdinka, vytvářející pomyslné okohurikánu převratných změn, střed, okolo něhož se vše tak tro-chu ledabyle spojuje, většinou při rodinné snídani, a na koncivyprávění vznikne rozviklaná konstrukce, která se vše pokusízastřešit a příběh nějak uzavřít. Nejlépe tak, aby se nikomusympatickému nic zlého nepřihodilo. Zkrátka takové holčičívymejšlení.

***Celé mi to připomnělo autorčin seriál o psaní, na který jsem

narazil v Pevnosti. Říká zde zhruba to, že jelikož stejně nevíme,jak se lidé v dávných dobách chovali a nač mysleli, je poctivěj-ší vymyslet si úplně všechno. Už tehdy jsem měl dojem, že ta-kovým příběhům bude scházet napětí mezi obecně sdílenoupředstavou reality a vlastním myšlenkově-inovativním přispě-ním autora. Řekl bych, že Dům na hraní mou obavu plně potvr-dil, a doufám, že jde jen o chvilkovou autorčinu indispozici.

interkom 1-2/2006

vivisektor

11

Bradavice pro hustý drsňáky– tak by se dal nazvat Květ skály Petry Neomillnerové. Její

kouzelnická škola zvaná Skála spojuje výchovné metody ruské-ho tankového učiliště s Příběhem O. (Již v PunkFiction hrozil bru-tální řemen dopadnout na nedotčený zadeček, ten ale ve Skálenemůže zůstat nedotčený dlouho.) Kdo přežije toto cvičiště, to-mu již bude bojiště připadat jako docela bezpečné místo.

Autorka nezapře svou zběhlost v magické teorii a možná iv čarodějnické praxi. Nicméně čtenáři, který nemá její znalosti,se může zdát, že je odsouzen k tomu, aby jí buď věřil, nebo po-vídku odložil. Když znásilňovaná hrdinka během soulože získámagické síly svého trýznitele, můžete se jen dohadovat, pročse to nestalo obráceně. Při pozorném čtení ale v textu objevítevodítka, kterým sice nemusíte uvěřit, ale nemůžete už autorkunařknout z toho, že věc dostatečně nepromýšlela.

Hledání duchovního míruS pozoruhodnou jistotou se vrátil do svě-

ta fantasy volným pokračováním povídky zesbírky 2003: Česká fantasy Richard Šusta. JehoNávrat meče připomíná svou tibetskou inspi-rací starší práce Jaroslava Petra. Příběh na-děje a zrady, palácových intrik a magickézkoušky skutečně navozuje pocit zažité asij-ské jinakosti.

***Víc vám raději neprozradím, každé slovo

navíc by mohlo pokazit autorský záměr, a tobych opravdu nerad. Nedejte se odradit ne-dbalou redakcí, která přehlédla kuriózní větu„Tvůj meč má divně září“, možná to nějaksouvisí s lunárním kalendářem, jímž se určitěřídí magické zbraně :-), ani výskytem moderního slova identifi-kovat v myšlenkách středověkého mnicha a kupce.

(A to jsem se ještě dodatečně dověděl, že ve sbírce bylaomylem otištěna starší verze povídky. Když na mě takto zapů-sobil de facto polotovar, nezbývá mi než se těšit na její defini-tivní, o osm stran delší a jistě i lepší finální tvar.)

Dům HadaLeonarda Medka je klasický dobrodružný příběh málem ja-

ko od Batličky; obvyklé potíže s nosiči, kteří vědí víc než jejichpáni a nechce se jim je provázet do záhuby, deník předchozívýpravy, z níž přežil jediný muž, bohužel však jen jako blábolícítroska, nález tajemných budov a artefaktů u cíle atd.

***Střídání vyprávění a deníkových záznamů pomáhá autorovi

udržet svižný styl a čtenářovu pozornost. Líbily se mi i pokusyŠpanělů aplikovat katolickou dogmatiku na záhadu, se kterouse střetli. Z věcného hlediska jsem se nejprve pozastavil nadtím, že postavit gigantický inkubátor pro Opeřeného hada byvyžadovalo takové soustředění sil a prostředků, které by měloMontezumovi bohatě postačit k zahnání pár stovek evrop-ských trhanů do moře, pak mě ale napadlo, že mohlo jít o stav-by z dávnějších dob moci a hojnosti, snad to mohl někde na-

značit i autor, ale to je celkem maličkost, která nepokazí celko-vé vyznění práce.

Sluneční štítLucie Lukačovičové je spíše první kapitolou nějakého další-

ho eposu o boji těch hodných (elfů, kněží-bojovníků, lidí a já ne-vím koho ještě, budete to z LARPu či Dračáku znát lépe než já)a blíže neupřesněné temné strany. Příběh pána Diraethose a je-ho dvou společnic Noevy a Irien (jedna bude inspirovanáautorkou a druhá nejspíše její sestrou) je ozvláštněn nedáv-ným převratným objevem Sergeje Lukjaněnka, že totiž i nastraně Dobra bojují jen lidé, a ti jsou přístupni zlu, lži, korupci aklamu.

Povídka je nejkratší z celé sbírky, ale snad nejen proto semi u ní, jako snad u jediné, zdálo, že končí příliš brzy (a rád si

přečtu pokračování).***Jinak má samozřejmě obvyklé začátečnic-

ké nedostatky, postavy si kvůli čtenáři v po-divně znějících dialozích sdělují to, co musídávno a důkladně vědět: „Hlídku už máš zasebou…“ nebo „Něco, s čím si naši elfí spo-jenci neporadili!“

Bílý kondorje povídka Miroslava Hokeše, která mi

zbyla na konec. Oddychl jsem si, když jsemzjistil, že by mělo jít o vcelku konvenční pří-běh korzára, který si naloupil dost, aby získalprostředky na výpravu za záchranou své milé,kterou mu unesl čaroděj a vládce ostrova,kam teď míří. (Žádný příběh o komunikaci po-

mocí bolesti nebo tak něco.) Nebyl by to však MH, kdyby věczáhy nezkomplikoval na samou hranici srozumitelnosti, a jánejsem schopen určit, zda šlo o záměr či autorské selhání, ja-ko obyčejný čtenář bych ale vsadil na to druhé.

Mám se ještě pokoušet o shrnutí knihy jako celku?O malé úctě k jazyku (nebo k nedbalému zacházení s ním)

jsem se zmínil takřka u všech, ale možná jsem přecitlivělý a iri-tují mě jazykové jevy, kterých si většina čtenářů vůbec ne-všimne.

Po osekání povídek na holý syžet nenajdeme v žádné nicnového ani světoborného, ono také nejspíš už vše dávno na-psal někdo jiný, spolu se zpracováním nicméně vyniknou prá-ce Richarda Šusty, Zdeňka Rosenbauma a Veroniky Válkové.

Typografie knihy je vcelku dobrá, jen v povídkách, kde au-tor naznačuje změnu místa, času nebo jednajících postav pou-hou vynechanou řádkou, dostává se tato pravidelně na konecči začátek stránky a čtenář může tuto informaci přehlédnout aněkdy i postrádat. Zdeněk Rampas

2005: Česká fantasy, vybral a sestavil Vlado Ríša, obálka J. P.Krásný, edice Ikaros, svazek 16, Mladá fronta 2006

interkom 1-2/2006

recenze

12

Nebula Awards 2001 – uspořádala Nancy KressováV loňském roce vydal Baronet překlad útlé knihy povídek a ko-mentářů, která vyšla u příležitosti udílení cen Nebula za rok2001. Obsahuje vítězné práce a ukázky z vítězných prací v ka-tegoriích: román, povídka, novela a noveleta, předmluvy Nan-cy Kressové (ve kterých většinou vychvaluje skvělé večeře,obědy, případně setkání s autory prací) a jako bonus krátké,leckdy vtipné, charakteristiky některých žánrů SF a F od růz-ných autorů.

Jako první si můžeme přečíst vítěznou povídku Lék navšechno od Severny Parkové, která ukazuje, jak byl rok 2001chudý na dobré práce.

Děj se točí kolem ženy trpící albinismem a kolem náhodněobjeveného afrického kmene, u kterého se díky dlouhé izolacia přísnému výběru partnerů v průběhu staletí vyvinula imunitavůči mnoha nemocem, vymizely dědičné choroby a prodloužilvěk. Hlavní hrdinka díky své vrozené dispozicinemůže mít děti, pokud by se ovšem nenašelpartner s dokonalou genovou výbavou, a konecsi jistě domyslíte sami.

Nepříliš originální zápletka, předvídatelnosta celkově špatný dojem z dějové dynamiky řadípovídku do obyčejného průměru.

Druhá práce, Země, jaká bývala od veteránaSF Jacka Williamse, vítěz v kategorii novela, jena tom s kvalitou o něco lépe, ale je na ní velmipoznat věk autora, vždyť Williams se narodilv roce 1908.

V daleké budoucnosti je na Měsíci objevenaopuštěná základna, sloužící jako poslední mož-nost záchrany lidstva, pokud by se Zemi stalanějaká globální katastrofa. Obsahuje kompletnívědomosti lidstva, genetické banky a elektro-nické kopie skutečných lidí. Jeden z našich ge-neticky vylepšených budoucích potomků naklonuje několikpůvodních obyvatel základny. Když vyrostou, zjistí, že po celýživot budou omezeni jen na Měsíc a nikdy se nedostanou naplanetu, kterou kdysi měli zachránit, ani nikam jinam, protožesvět budoucnosti není pro ně. Samozřejmě že se s tím nesmíří.

Novela je ve skutečnosti součástí většího cyklu, který měovšem po přečtení této části ani neláká číst. Styl vyprávění jedětsky prostý, v podstatě neobsahuje originální nápady animyšlenky a celkově mi novela připomínala kus seriálu ve styluPerryho Rhodana, za týden si přečtěte další díl.

Třetím autorem, pardon – autorkou, na holení je Kelly Lin-ková se svým vítězem v kategorii noveleta Luisin duch. Zatím-co předchozí dva vítězové se dají považovat za SF, toto je čistěfantasy povídka, i když mám silné pokušení nazvat ji nezdaře-ným pokusem o absurdní drama. Nevím, jak jinak klasifikovatdílko, ve kterém se vykytuje holčička celá v zeleném, bydlícív zeleném pokojíčku a která jí jen zelená jídla, případně si tanezelená nechává od maminky barvit potravinářským barvi-vem. Dále se zde vyskytuje žena jménem Luisa, která má do-ma ducha a nemůže se ho zbavit. Pak tu je její kamarádka Lui-

sa, matka zelené holčičky, která spí výhradně s hráči na cello.A celý děj, pokud se tak dá nazvat, se točí kolem této trojice.Nepovedlo se mi přijít na žádný rozumný důvod, proč byla no-veleta napsána, jedině snad že autorku bavila představa mukčtenáře, který většinu stránek přemýšlí, o které Luise ze dvouLuis právě čte.

Čtvrtým dílkem je povídka Jamese Patricka Kellyho Změ-na, která se v hodnocení Nebuly ani neumístila, přesto byla za-řazena do tohoto souboru, nejspíše proto, že už se tím nic zka-zit nemohlo. Zoufale neoriginální příběh ženy, která se dostalado daleké budoucnosti a nakonec obětovala svou minulost prolásku. Co více říct.

Další povídka, Sloni z Neptunu od Mikea Resnicka, bylaovšem velkým překvapením. Krátká povídka trošku ve stylubajky, která svou svěžestí a příběhem připomíná některé geni-

ální kusy Raye Bradburyho. Zavádí nás naNeptun, kde přistanou astronauti ze Země analeznou zde slony, se kterými hovoří o his-torii soužití lidského a sloního druhu na našíplanetě. Z historie vyplývá, že lidé se ke slo-nům vždy chovali velmi špatně... a konecnebudu prozrazovat. Divím se, že tento kou-sek nevyhrál Nebulu místo nudného Lékupro všechno.

Nakonec se dostáváme k vítězi v katego-rii román, ke Kvantové růži od CatherineAsarové. Je uveden pouze začátek románu,který končí právě v nejnapínavější části, cožje asi jediný důvod, proč bych si chtěl pře-číst i zbytek. Děj nás zavádí na neupřesně-nou planetu kdesi v budoucnosti, kde lidézapomněli na svou minulost, na vědu a po-kročilou technologii a navrátili se k systému

podobnému feudalismu. Všude se povalují pozůstatky kdysislavné minulosti – nanotechnologicky postavené domy, optic-ká vlákna a jiné propriety pokročilé civilizace. Jména lidí se od-vozují od názvosloví kvantové mechaniky a nikdo už dávno ne-ví, co tyto výrazy znamenají. Sledujeme osudy guvernérky jed-né provincie, která řeší problémy s postupně klesajícími výno-sy z polí, tuhými zimami a další potíže, které v takovém spole-čenském uspořádání vznikají. K tomu se krajem prohání tajem-ný lord, který je nejvyšším mužem v širém okolí, nikdo mu ni-kdy neviděl do tváře a navíc trpí ohromným bohatstvím.

Úryvek je čtivý, i když kompletní román je nejspíš jen varia-cí na klasické téma vyspělého pozorovatele (nejspíš je jím prá-vě tajemný lord) na planetě upadnuvší o staletí zpět. Řeklbych, že je to takový průměrný průměr žánru.

Shrnuto a sečteno – v Nebula Awards 2001 se dají najítdvě celkem dobré práce, což při počtu sedmi děl není mnoho,zvlášť když uvážíme, že se má jednat o to nejlepší, co vzniklov americké SF a F za rok 2001. Je to dobrá knížka, když sehodně nudíte cestou vlakem nebo když chcete dát dárek něko-mu, kdo nečte knihy. Lukáš „Fajl“ Pecha

interkom 1-2/2006 13

recenzeAlexander C. Irvine: Hrsti jadeituNew York první poloviny devatenáctého století. Dřevěné předměstí hoří, li-dé umírají, lovci otroků brousí chudinskými čtvrtěmi. A na vzdáleném jihučeká na okamžik, kdy bude moci povstat a krvavě ovládnout svět, starý az-técký bůh Tlaloc. Stačí málo, v pravý čas obětovat holčičku, která mu bylapři narození zasvěcena. Působivá románová prvotina amerického spisova-tele Alexandera C. Irvina Hrsti jadeitu si díky nakladatelství Polaris našlacestu i k českému čtenáři.

Motiv pohanského boha, který se vrací do světa naší reality apřevrací jej naruby, není ve fantasy nijak výjimečný. Z knih vy-šlých u nás v poslední době mě napadají Powersovy BrányAnubisovy nebo Chadbournův Věk rozvratu. Téma se dá zpra-covat různě – buď jako rozmáchlý katastrofický román sou-střeďující se v prvním plánu na kulisy a popisující ničivý výsle-dek konfrontace starého světa se současnou civilizací, nebojako komorní příběh několika lidí, jejichž osudy probouzející sestarodávná bytost nějak ovlivnila.

Alexander Irvine se vydal druhou cestou. Ústřední dějovoulinií je tak příběh neúspěšného novináře Archieho Prescotta,který při požáru newyorského předměstí přišel o ženu a domní-vá se, že i o dceru Jane. Jenže té bylo předurčeno přežít a ně-kolik let strádat v područí šarlatána a prodavače zázračnýchelixírů Rileyho Steena, který již léta na Tlalokově probuzenípracuje a za pomocí mexické porodní báby holčičku hned přinarození bohu zasvětil.

Do Tlalokova probuzení zbývá půl roku. Ve starém jeskyn-ním systému, kde spí, se jako první probouzí mumie jeho slu-žebníka – chacmoola nebo též Rudého jaguára. Steen jej pře-váží do newyorského muzea, aby ho mohl ovládnout. Sílachacmoola je však větší, než předpokládal...

Hlavními Tlalokovýmii protihráči jsou tak jeho nadpřirozenísouputníci – Starý bůh měsíce Xiuhtecuhtli, bůh ohně Omete-otl a také bůh indiánského kmene Lenni Lenapů Tamanend. Tivšichni vysílají na zem své podivné, mrtvé i živé, vyslance, abyTlalokovu probuzení zabránili.

A uprostřed všeho toho se potácí Archie Prescott, kterýhledá cestu zpět ke své po osmi letech znovunalezené, požá-rem zohyzděné dceři a ví, že jedinou možností, jak odčinit svárodičovská selhání, je zabránit pohanskému rituálu oběti a za-chránit jí tak život. Jenomže úkol je to takřka nesplnitelný, pro-tože i on sám už je označen Tlalokovým medailonem, jenž muvisí kolem krku a jehož se není schopen zbavit.

Románu dominuje podmanivá temná steampunková atmo-sféra průmyslového New Yorku. Špína, bláto, zima a strach –z otrokářů, z chudoby, ze smrti. To jsou základní Irvinovy rekvi-zity, které umí využívat velice působivě. Hrsti jadeitu jsou alezároveň velice realistickým vylíčením poměrů Ameriky doby,kdy otrokářský zemědělský jih se pomalu, ale jistě začínal vy-mezovat proti průmyslovému severu a kdy se lidský život defi-nitivně obrátil od přírody k civilizaci – postupné objevování jes-kynního komplexu, v němž Tlaloc spí, a budování hotelů kolemněj je toho nejpřímějším důkazem. Genius loci místa mizí, zů-stává jenom obchod.

Jenže Irvinův záběr je mnohem širší. Cestování na parníkupo řece připomíná romány Marka Twaina, New York zase ho-rorové povídky Edgara Allana Poea – s přiznaným motivempostavy samotného spisovatele vystupujícího jako sběratel bi-zarních příběhů.

A tím vším neochvějně prorůstají staré indiánské mýty, kterése za každou cenu snaží předem ztracený boj s civilizací zvrátita zvítězit – příroda ukáže svou stále mimořádnou, i když už po-malu skomírající moc, když pomůže vykolejit snad nejtypičtějšísymbol pokroku – vlak – tím, že nechá prorůst koleje stromy.

Základním kamenem Hrstí jadeitu ale stejně zůstává jedno-duchý příběh o hledání štěstí, vystupující v podobě dvou para-lelně vyprávěných dějů, jejichž společné vyústění je pro konecrománu klíčové. Tak jako se Archie snaží pomoct své dceři zespárů chacmoola, tak se černošský průvodce jeskyněmi Step-hen Bishop pokouší rozpoznat, zda bude příchod Tlaloca zna-menat konec otroctví pro něj i pro jeho děti, a tím i jejich šťast-nou budoucnost, nebo zda je to jenom jiná forma téhož.

Hrsti jadeitu se tak jako vlastně všechny výjimečné knihydají číst několika způsoby. Buď jako hororově laděná fantasystřihnutá steampunkem, místy morbidní, místy magická, a pře-devším mimořádně napínavá, nebo jako průzračné podoben-ství o tom, že štěstí může nalézt pouze ten, kdo se snaží žítv souladu se svým svědomím.

Ale ať už ale čtenář zvolí jakoukoli z těchto variant, jedno jejisté: výsledek stojí za to.

8/10 (psáno pro FP) Jiří Popiolek

Daniel Clowes: JakoSametová Rukaviceodlitá ze ŽelezaPoprvé od Pixyho a Kontejneru Maxe Anderssona máme mož-nost se znovu potkat s čistým zástupcem undergroundovéhokomiksu, tentokrát navíc nefalšované tvrdé americké školy.Jako Sametová Rukavice odlitá ze Železa je název filmu, kterýzhlédne hlavní hrdina, a následně se vydá hledat svou ex-přítel-kyni, která v něm vystupuje. Dobrým přirovnáním toho, co ná-sleduje, jsou filmy Davida Lynche. Surreálný děj, množství bi-zarních figurek jako z noční můry, halucinace, bezdůvodnákrutost. Příběhových střípků je mnoho, zběsile se proplétají avytváří jen těžko dešifrovatelný výsledný obraz. Stejně jako uLynche je nutno komiks číst vícekrát, protože teprve pak mátenějakou šanci pochopit. Pokud senebojíte psů bez tělních otvorůani jiných tvarových i duševníchúchylek bez sexuálního podtextu,náboženských sekt, „Boha“, ho-mosexuálních policistů, šílenstvía nemůžete se dočkat dalšíhoLynchova filmu, tady za něj získá-te zcela rovnocennou „náhradu“.

Vojtěch ČepelákAldente, Brno 2005, 142 stran.K dostání v prodejnách u Netopej-ra (Krakatit a Nástupiště).

.....................................................................................

interkom 1-2/2006

fandom

14

Nehvězdný nebulvár čili o nemyslivosti a taky o počasí,které dokonce zkomplikovalo i provoz ve Vsi vzdálených měst-ských ulicích! Na našem dvoře sníh nezkomplikoval nic, kroměmé cesty do chlíva. Na horách mělo být podle rádia sněhu asipůl metru, v nížině dvacet cm. V našem ďolíku ho napadalo še-desát čísel, ještě mám té bílé pohromy hromadu uprostředdvora. Vichřici jsem přežila a moc mě to potěšilo, protože nášdům stál tomu orkánu, nebo co to bylo, v cestě. Když jsem sevydala před dům, abych chytala lino, které ještě před řáděnímživlů ukázněně krylo dříví před deštěm, minula mě letící cihlajen o fous, takže jsem se radši stáhla do kuchyně. Ta je v prv-ním patře a kvůli vypnutému proudu byla velice setmělá. Z ka-men lítaly saze i popel, taky do kuchyně, i ulehla jsem pod de-ku, abych poslouchala zvuky, vydávané prohýbajícím se ok-nem. Americké filmy radí vyhledat úkryt ve sklepě, což bychráda udělala, jenomže na schody do sklepa jsem na podzimuskladnila krmnou řepu, takže tohle bezpečené místečko užbylo obsazeno. Vydržela jsem. O dva domy dál jen věděli, že to-ho dne víc foukalo.

Když v rádiu říkali, že bude líp, popadla jsem kolo a vyjelado Katusic. Patřím k většině, která to, jaké je počasí, nezjistípohledem z okna, my se řídíme tím, co nám sdělí hlasatel. Asije to deformace, získaná za totalitních časů. Přesvědčena, žedojdu ke sjízdnému povrchu, tlačila jsem kolo velice zasněže-ným, místy zledovatělým, místy rozbředlým terénem, abychobčasné pokusy o jízdu vzdala při ihned nastupujícím smyku.Trasu, kterou za normálních okolností absolvuju s potěšením,jsem zvládla zcela vysílená. Toho dne se na silnicích moc cyk-listů nevyskytovalo. Řidiči, kteří mě míjeli, mě nepochybně po-kládali za cvoka. Nos mi neomrznul, i když mrazivý severák sesnažil. Umíněně jsem vyhlížela úsek silnice, který bude suchýa sjízdný. Když už to v tom rádiu slíbili.

Mráz je tady taky jiný než ve městě. Letos, potom, co miKuba nainstaloval klubky, myslela jsem, že konečně přestanumrznout. Omyl. Vlastnictví velice výhřevných kamen na tuhápaliva ještě neznamená, že člověk ovládl základní dovednost,tedy umění topit! To mě naučil až Kája Kuntoš a vězte, že po-chopit, jak tento proces probíhá, se mi jevilo složitější, než na-bytí laické představy o teorii relativity. Však jsem doposud ne-probádala, jak se povedlo, že vědci znají váhu zeměkoule.S tím, kdy přiložit dříví a kdy uhlí, je to obdobné.

Musím-li za mrazu opustit dům, činím to s časovým předsti-hem. Zamrzlý zámek na dveřích do dvora je nezbytné zevnitřomlátit připravenou sekyrou, jinak se ven nedostanu. Sekyra hnedu vchodu sice nevypadá zrovna pohostinně, ale dole je stavba alze tam zhlédnout i jiné nepatřičnosti: kočičí záchod, kolo, bednus krmením, grilovací uhlí a otop, neboť skladovací prostory jsouzataraseny výkopem. V nezbytnostech, které není kam schovat,by se možná snadno ukryla i gilotina. S tou ale led neotluču.

Kočky se před mrazem ukrývají i ve Strašidelném domě.Odtamtud činí výpady hlavně Xena Bojovnice. Když ráno po je-jí vražedné akci vyjdu před dům, nacházívám přímo přededveřmi myšku bez života, nebo – potkana s ukousnutou hla-vou. Ta odpornost byla na kost zmrzlá a dlouhý ocas trčel kol-mo k obloze. Xena se hlasitě chlubila. Další svoji kořist decent-

ně odložila do kočičího záchoda. Taky potkana a taky jakohrom. Potom, co na lopatě odnesu do popelnice něco tak hnus-ného, jako je zakousnutý zmrzlý potkan, neotevřela bych SFs námětem „hlodavci“, i kdyby to bylo povinné.

Podzim a zima jsou tady u nás ve znamení levých kulhavýchnoh. Sérii započal Kuba ze Šopky. Když zajišťoval otop na zimu,zakrojil si do lýtka motorovou pilou. Kulhal vskutku peirakovskya jistá podoba se středověkým elegánem by tu byla už proto, žemá u statku maštal, v ní koně, na kterých i jezdí. Je to úžasné,když po poli cválá hnědák s urostlým jezdcem v sedle. U cizinceto může vyvolat dojem, že Angelika čeká za rohem.

Moje levá končetina se jen bránila proti opotřebení, zimě anešetrnému zacházení, ale do toulek mi taky moc nebylo. Stavmé utýrané nohy si žádal použití stahovacího obvazu, avšak ten,který jsem měla doma, jsem použila v létě, kdy jsem s ním po-spravila ohradu – ono to dobře drželo. Tak jsem spoléhala naléčbu klidem. Nikde jsem necourala, jenom do chlíva – nakrmit,nanosit vodu, donést pár kýblů řepy, pustit slepice a zavřít slepi-ce, taky jsem občas štípala dříví, no pohodička. Když už jsem ne-měla co jíst, nezbylo než vyjet do města. Zdejší obchod je sicezásoben nezbytnostmi, leč hlavní náplní jeho činnosti je výměnainformací. V IK jsem se dočetla, že zvěst o navýšení předplatné-ho bude upřesněna v dalším čísle. Když jsem se přibelhalaz města, obdržela jsem další IK s oním upřesněním. Zásoby midojdou za deset dní, dřív nikam nejedu. Vyslala bych na poštuKáju Kuntoše, ale ten kulhá na levou nohu, protože hrál fotbal.

Hasičský bál se koná 11. února, vstupné mírné, tombola bo-hatá, ale kolik nás tam bude napadat na levou nohu, to Bůh suď.

Konec roku je i myslivecké finále. Ne že bych se hlásilak ochranářům, zeleným či ke grínpísákům, ale když tak sledujusoučasné dění kolem činnosti, kterou pěstují muži a ženy v ze-lených kamizolkách, nemůžu strávit, že celý ten koníček je ozabíjení. Není to o lidském hladu a nezbytnosti krmení. Má tobýt zábava – a teče u toho krev. Kdyby se krveprolití konalokvůli přemnožení některého zvířete, měl by homo sapiens ales-poň nějakou omluvu. Zajícům přemnožení nehrozí, těch je prýmálo. Bídně se vyrovnávám s poznatkem, že bažanti se jedno-duše přemnoží uměle, v bažantnici. Tolik práce proto, aby na-konec padli za oběť lidské vášni. Aby pomateně prchali předčlověkem, který je ještě minulý den krmil. Kolem těch nebo-hých ptáků zuří peklo, flinty práskají a myslivci jdou pořád dál.Je v tom něco až hororově zrůdného. Pán všeho tvorstva zdi-vočí, neboť pro vlastní potěšení vraždí. O minulém honu došloke škodě na hrazení na Šopce a naše ovce byly střelbou tak ší-lené, že se k nim nesměl přiblížit jakýkoli dvounožec. Už to vy-padalo, že je na zimu do chlíva nikdo nedostane. Zvířata pře-skočila plot a usadila se jinde, náš bezinkový buš je děsil. Jed-nou je bezvýsledně shánělo dokonce sedm mladých a trénova-ných osob. Kamča potom dva dny nemohla na nohy. Z kočekjsem přišla o Františka, který by do lesa nešel, protože by sebál. Ten dobráček pravděpodobně ochotně ulehl na záda a če-kal, až bude zastřelen. Mentálně retardovaná Juditka zmizelarovněž. Ti dva spolu chodívali na procházky do buše. Jinak lí-hali na dříví přede dveřmi. Sledovala jsem, jak František Judit-

interkom 1-2/2006

fandom

15

ku něžně objímá tlapkou kolem krku, vypadali jako manželé.Myši sice nechytali, ale už ta vzájemná něha byla přínosempro každého, kdo se na ty kočky jenom kouknul. Zmizeli na-jednou, tak se jim alespoň nestýskalo – nebo jeden z nich vi-děl, jak ten druhý…?

Když mě Kája Kuntoš objevil ležící a s čtyřicetistupňovouhorečkou, musel z toho mít šok. Já ani ne. Moje ruka a ramenose rozhodly bolet. Člověk, žijící dál od civilizace, na reformyzdravotnictví ani nemyslí. Nás zajímá blízkost doktora a je úpl-ně fuk, co na to pojišťovna, ministerstvo a jiné moudré, ve vý-šinách společnosti se dohadující osobnosti. V případě, že sipacient neschopnou pravačkou ani chleba neukrojí, je odká-zán na pomoc příbuzných a přátel. Svěřit se zdravotnictví potom, co nám dávají vědět média, jsem neměla odvahu. Takymi vadil stav silnice i obava, že mě někde zapomenou, či ne-chají čekat předlouhé hodiny. Zvažovala jsem i jiná, nyní prýobvyklá úskalí. A tak mě horečka dovedla k poznání, že se aninemusíme chystat na jinou planetu. My si nedostupné oblasti,vhodné pro lidi s mentalitou pionýra, dobývajícího starý ame-rický středozápad, hravě vybudujeme třeba i v srdci Evropy.Na ospravedlnění nynějších zdravotnických postupů – uzdra-vila jsem se i bez toho, abych finančně zatížila systém. Modlilajsem se a uvažovala o nějakém vhodném zaříkání. Třeba je toten nejlepší směr, jakým se pacient může ubírat, zvlášť, pokudbydlí v nádherné, leč zapadlé vísce.

Letos nám zima ukázala, zač je toho loket. I kdyby se Zim-ní královna snažila sebevíc, nejděsivější horory píše přímo ži-vot a autory bývají lidé, kteří obvykle psaným slovem okázalepohrdají. Libuše Čermáková

SFF TOP 151 Žamboch Miroslav 119,72 Červenák Juraj 89,33 Rečková Jana 81,44 Medek Leonard 56,45 Šlechta Vladimír 51,26 Steklač Vojtěch 45,07 Nowak Jenny 41,38 Dvořák Otomar 40,29 Mostecký Jaroslav 37,5

10 Žemlička Zdeněk 35,811-12 Fabian Robert 33,811-12 Macek Petr 33,8

13 Procházka Jiří W. 33,614 Doseděl Svatopluk 32,815 Pavelková Alexandra 31,3

V přehledu nejpublikovanějších českých a slovenských auto-rů, počítaném jako vážený průměr za poslední čtyři roky, se po-dařilo doposud jednou zvítězit Vladimíru Šlechtovi, dvakrát Ja-ně Rečkové a díky aktuálnímu pořadí třikrát Miroslavu Žambo-chovi. Vzhledem k tomu, že loni publikoval hned dva romány atři miniknihy, není toto vítězství překvapením.

Z pátého místa na druhé se vyšvihl Juraj Červenák, v letoš-ním přehledu zdaleka nikoli jediný zástupce autorů nenáročnéčetby pro mládež.

Bronzovou příčku obhájila díky románu Píseň o Dveřníkovia pilnému publikování v Ikarii a Pevnosti Jana Rečková. Zůstá-vá tak jedinou, kdo od počátku existence žebříčku obsazuje vý-hradně medailové pozice.

V přehledu se objevují tři nová jména. Kdože se o přísunčerstvé krve postaral? Inu, nejvýše z nováčků se dostal tvůrcelegendárních Boříkových lapálií, šedesátiletý Vojtěch Steklač,jemuž loni vyšla trilogie o Golemovi. I dalšími „nováčky“ jsouzavedení autoři – Otomar Dvořák, jemuž vyšel román Císař al-chymistů, a Svatopluk Doseděl, autor hororového Bestselleru.

Další nová jména se vyskytují až ve třetí desítce – jedná seo vítěze loňského Ikara Jana Hlávku a také v Ikarii publikující-ho Vlastimila Boháče.

Rád bych poděkoval Zdeňku Rampasovi za poskytnutí úda-jů, díky nímž mohl být SFF TOP 15 sestaven. Milan Petrák

Sledujte hviezdy!Dňa 18. 3. 2006 sa na hvezdárni v Partizánskom uskutočníStarcon, pravidelné stretnutie priaznivcov vedeckej fantastikya vecí vesmíru, života a vôbec sa týkajúcich. Miloš Ferko poroz-práva zaujímavosti o Krabatovi, legendárnom hrdinovi lužicko-srbských legiend. Hlavným hosťom Starconu bude dr. VojtechRušin, CSc. Tento dlhoročný pozorovateľ zatmení slnka priblížizmienený fenomén v prednáške spojenej s projekciou.

Súčasťou akcie budú ďalšie výklady o tajomstvách vesmí-ru spojené s 3 d projekciou a vo večerných hodinách za priaz-nivého počasia možnosť sledovania vesmírnych objektov „na-živo“ voľným okom cez ďalekohľad v kupole.

Keďže ubytovacie kapacity priamo v hvezdárni sú obme-dzené, svoju prítomnosť je potrebné vopred ohlásiť na e-mailo-vej adrese Ivana Aľakšu. sefredaktor@fantazia.sk mf

Prokletí slavnýchFrantišek Cinger nás ve své knize

seznamuje s méně známými stránka-mi života B. Hrabala, W. Saroyana, F.Nepila, J. Hellera a dalších spisovate-lů. Čtenáře SF asi nejvíce zaujmou ka-pitoly věnované J. Nesvadbovi a L.Fuksovi.

Vydala Mladá fronta, 2006

Trialog o mimozemšťanechje zaznamenává rozpravu Jiřího

Grygara, Marcela Grüna a StanislavyRamešové na toto stále zajímavé aotevřené téma. Novou formou shrnuje,co o problematice návštěv mimozem-šťanů na Zemi, ať již v současnosti čiminulosti, může říci dnešní věda.

Vydala Paseka, 2006

...............................................................................................................................................................................

.....................................................................................

interkom 1-2/2006

fandom v Brně

16

Dan Simmons: ÍlionUž několikrát jsem psal o tom, že totální nezodpovědnost, badokonce bych řekl až zločinný nezájem nakladatelů o kvalitupřekladu a redakce poškodil především tři spisovatele: RogeraZelaznyho, Williama Gibsona a Dana Simmonse. Hříchy prvnína vlastní náklady a s neúměrným rizikem napravují Straky navrbě a hříchy druhé snad vymaže sám viník, popel na hlavu sisypoucí Návrat... A tak jediným postiženým zůstává Dan Sim-mons, jehož Endymion a mnohé další romány už možná navě-ky zůstanou zprzněny a zneuctěny generálem hvězdné pěcho-ty českého překladatelství – Ivem Reitmayerem. Co je však nadruhou stranu potěšující – nová Simmonsova díla snad byladefinitivně vyrvána z pařátů Persea a ujal se jich Laser. Obsáh-lý román Ílion ve skvělém překladu Petra Kotrleho budiž prvnítakovou po všech stránkách vydařenou vlaštovkou.

Dan Simmons dávkuje své dvoudílnéspace-opery zhruba v šestiletých interva-lech. Zatímco Endymion byl nepřímýmpokračováním slavného Hyperionu, Ílion– a jeho druhý díl, o dva roky později vy-daný Olympos – je zasazen do zcela no-vého univerza, od toho hyperionskéhoodlišeného, jak to jenom jde. A tak semísto vesmíru obydleného mnoha rasamipohybujeme ve známém prostředí našíSluneční soustavy a pestré, barvami hýří-cí a exotikou prostoupené kulisy nesčet-ných planet jsou nahrazeny „pouhou“ Ze-mí, Jupiterovými měsíci a terraformova-ným Marsem daleké budoucnosti...

Co zde však naopak zůstalo, je Sim-monsova novátorská snaha o propojeníslavné literární předlohy se sci-fi, kon-krétně se space-operou.

V Hyperionu Simmons smíchal dohro-mady stejnojmenné dílo romantickéhobásníka Johna Keatse s formou Chaucerových Canterbur-ských povídek, díky níž vměstnal do jednoho celku všechnymožné sub-žánry světové fantastiky, military počínaje a kyber-punkem konče.

V Ílionu pak v první řadě vycházel z Homérovy Íliady, vý-znamným dějotvorným prvkem je ale i českým čtenářům ne-známá báseň Kalibán o Setebovi anglického romantickéhobásníka Roberta Browninga. V druhém plánu je pak nedílnousoučástí románu výklad Shakespearových sonetů i dramat apředevším – což považuji za daleko největší husarský kousek– snaha zkombinovat principy kvantové fyziky s motivy neline-árně proudícího času naznačenými Marcelem Proustem v jehonekonečném Hledání ztraceného času.

Z výše uvedeného by mohlo vyplývat, že Simmonsova kni-ha je pouhá samoúčelná intelektuální exhibice, pro běžnéhočtenáře, skvosty světové literatury nepoznamenaného, zcelanestravitelná. Opak je pravdou. Kdo nechce, literární paralely

vynechá, nějaký druhý plán zcela pustí z hlavy a soustředí sena vrcholně dramatický, propracovaný, ale také akční děj.

Ten probíhá ve třech paralelních liniích. Základní, kolemkteré se vše točí, je historické dobývání Tróje Řeky, ovlivňova-né jakousi rasou nadlidí vystupující v podobě olympských bo-hů a sídlící na Marsu, na sopce Olympus Mons, spojené s histo-rickou Zemí pomocí kvantových portálů. Vypravěčem je zdeoživený historik a vykladač homérových eposů z konce 20.století Thomas Hockenberry, který v roli scholika – jakéhosivzdělaného a poučeného božského otroka – dohlíží na to, jakmoc se realita odchyluje od Homérova eposu, a na scénu jsouzde uvedeny prakticky všechny historické i mýtické postavyÍliady, zbavené však idealizujícího pohledu z propasti času.Druhá linie se odehrává na Zemi, na které v daleké budoucnos-ti po blíže nespecifikované katastrofě nazvané „konečný fax“žijí už jenom zbytky lidské populace, negramotné, starající se

jen o povrchní zábavu a s přesně ohra-ničenou délkou života. Vše je monitoro-váno vesmírnou rasou voynixů, jejichžhlavním úkolem je podle všech indiciíudržet lidi v nevědomosti. Třetí linií jesnaha na Jupiterových měsících sídlí-cích kyborgů, nazývaných „moravci“,zjistit příčinu nezvykle vysoké a pro ce-lou Sluneční soustavu nebezpečnékvantové aktivity obklopující Mars.Dvě z těchto linií se protnou už v průbě-hu prvního dílu, paralely s třetí, zem-skou, jsou zatím jen naznačeny.

Největší devizou Simmonsovýchknih je kromě už zmiňovaného druhé-ho plánu a do detailů promyšlené zá-pletky jejich čtivost. Simmons jako uči-tel angličtiny umí pracovat s jazykem,a tak je styl jeho psaní vybroušený anesmírně kultivovaný. Zároveň ale v Íli-onu nechybí ani humor, který osvěžují-cím způsobem problikává zpoza řádků.

Zcela vážná debata dvou moravců, z nichž jeden vypadá jakozhruba metr vysoký kovový trpaslík s humanoidními rysy adruhý jako obrovitý krab, o tom, co vlastně chtěl Shakespearetěmi svými sonety říct a do koho byl při tom zamilovaný, pří-padně setkání Hockenberryho s bájnou Helenou jsou pomysl-nými vrcholy uvedeného a zároveň jsou to jednoznačné důka-zy toho, že i Simmons se při psaní chtěl především královskybavit.

Ílion je kniha, na kterou lze pohlížet z mnoha úhlů. A ať se tovezme z jakékoli strany, stejně na konci rovnice vyjde výsle-dek – mimořádný zážitek. Je ale třeba konečný účet ještě ne-uzavírat, stejně jako není uzavřený ani příběh. Ílion je pouzeprvní polovina, a to, jestli Simmons dovede tuto mimořádněslibně rozehranou partii k úspěšnému závěru, ukáže až zmiňo-vaný druhý díl, v originále nazvaný Olympos.

9/10 (psáno pro FP)Jiří Popiolek

interkom 1-2/2006 17

Najednou chtěli Lukjaněn-ka všichni

Autor Noční hlídky nenápadně mířil na české pulty.Dnes tam leží trilogie mezinárodní hvězdy.

Nakladatelství Triton začalo vydáváním bratříStrugackých a Kirem Bulyčovem. Po překvapivémzájmu čtenářů začalo hledat další ruské autory – aobjevilo Sergeje Lukjaněnka.

„Zájem o ruské autory u nás po re-voluci opadl, ale pak se zase začaliprodávat,“ rekapituluje nakladatelStanislav Juhaňák. Zajímal se proto oautora, který by se alespoň z části po-dobal tomu, co psali Strugačtí. Byl mudoporučen právě autor Noční hlídky.

Všichni ho chtěli vydávat„Po přečtení knihy Hranice snů mě

tak nadchnul, že jsem se rozhodl, že vy-dám všechny jeho knihy.“ Mezitím byl ovšem nato-čen podle knihy Noční hlídka film, který ruskéhoautora vystřelil mezi hvězdy akčních sci-fi románů.S úspěchem přišel i nový agent, a když se Tritonucházel o vydání, zjistil, že se o Lukjaněnka mezičeskými nakladateli rozpoutala bitva: „Vydávat hochtěli všichni.“

Nakonec se Triton spojil s nakladatelstvím Argoa společně loni vydali všechny tři díly populární sá-gy (Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka). Nyníchystá Triton k vydání knihu od Lukjaněnkova spo-

luautora Vasiljeva, která ještě nemá jasný název,možná prý Petrohradská hlídka. Na podzim pakvyjde Lukjaněnkova kniha Poslední hlídka, kteráse právě překládá do češtiny; přes její název seovšem autor nechal slyšet, že možná není tak úplněposlední...

Úspěch už před filmemZájem o Denní hlídku se po premiéře sice mírně

zvýšil, ale prodávala se dobře už před uvedením fil-mu do kin. Nakonec měla dva dotisky, takže se doč-kala téměř 8 000 kusů, což je na sci-fi publikaci vel-

mi slušné číslo; běžný náklad se pohybuje oko-lo 1 500 – 2000 výtisků. Zbylé dva díly proto jižvycházely v odpovídajících nákladech.

„Film se mi líbil, ale stejně jako většina fa-noušků si myslím, že kniha je o třídu lepší. Kaž-dý, koho snímek aspoň trochu zaujal, si pakchtěl zpětně přečíst předlohu,“ říká k tomu na-kladatel Juhaňák. Dnes slaví v ruských kinechúspěch zfilmovaný druhý díl, Denní hlídka.

Noční hlídka Lukjaněnkovi (1968) sice při-nesla mezinárodní slávu, ale rozhodně nepatří

k jeho prvotinám. Autor, který původně vystudo-val medicínu a živil se jako psychiatr, napsal něko-lik desítek povídek i románů; za svoje dílo získal do-konce cenu Aelity, která je v Rusku nejprestižněj-ším oceněním literatury tohoto žánru.

Co se chystáNakladatelství Triton chystá i další autorovy tri-

logie, např. Lord z planety Země či Dneska, mami;českého vydání se dočká i kniha, která Lukjaněnkaproslavila na internetu – pro ruské čtenáře dnes užkultovní Bludiště odrazů.

Vydavatel Sta-nislav Juhaňák setaké chystá na-vštívit Eurocon06, letošní evrop-ský sraz fanouškůa autorů fantasti-ky v ukrajinskémKyjevě, na kterémLukjaněnko ohlá-sil svou účast.Chce jej totiž po-zvat do Čech najednu z podob-ných místních ak-cí. Richard Klíčník

1/2006

interkom 1-2/2006

pozvánky – kráceno

18

Dominic Keating alias Malcolm Reed v PrazeČeský Star Trek fan klub CZ Kontinuum vás srdečně zve nasetkání s Dominicem Keatingem, představitelem postavy poru-číka Malcolma Reeda ze seriálu Star Trek: Enterprise. Toto uni-kátní setkání proběhne v neděli 2. 4. 2006 mezi 14:00 a18:00 hod. v prostorách hotelu Regina v Konojedské ulici č.38, v Praze 10. Veškeré informace o tomto setkání naleznetena internetových stránkách http://www.kontinuum.cz ahttp://www.fkm-events.cz.

Dominic KeatingDominic Keating se narodil 1. července 1962 v Leicesteru

v Anglii. Ochotnickému a studentskému divadlu se věnoval odmládí, vystudoval však historii na University College v Londý-ně, kterou absolvoval s vyznamenáním a získal titul bakalářesvobodných umění. I po dobu studií se jako herec podílel naněkolika univerzitních inscenacích a po studiích se rozhodl vě-novat se divadlu profesionálně. ...

S televizí učinil první zkušenosti v Anglii v úspěšném kome-diálním seriálu Desmond‘s, který se točil šest sezón od roku1989. Dominic v něm pět sezón hrál roli Tonyho. Kromě tohohostoval v několika seriálech, anglických i amerických, napří-klad v Nesmrtelném (v titulní roli Lorenzo Lamas), kde vytvořilroli Mallose v několika epizodách, nebo v seriálech InspektorMorse, Special Unit 2, Buffy, přemožitelka upírů a Poltergeist:The Legacy. Roku 2001 pak byl obsazen do role poručíka Ree-da v nejnovějším Star Trek seriálu Star Trek: Enterprise.

V současné době žije Dominic v Los Angeles a mezi jehozáliby patří golf, plavání, hudba, boogie boarding (jízda ve vl-nách na krátkém prkně), čtení a cestování.

(podle www.dominickeating.com a www.imdb.com)

Malcolm ReedTaktický a zbraňový důstojník NX-01 Enterprise poručík

Malcolm Reed se narodil na Zemi 2. září někdy ve 20. letech22. století v anglické rodině s dlouhou tradicí v Královském ná-mořnictvu. On sám však trpí chorobným strachem z vody autonutí, proto tuto tradici porušil a dal se k jinému typu armády– k Hvězdné flotile. Jeho otec Stuart mu to nikdy docela neod-pustil. ...

Reed je odborník na zbraně a taktiku. Kromě průběžné pé-če o zbraňové systémy, tréninku posádky ve střelbě, obsluhytaktického a zbraňového panelu na můstku a účasti na mnohazáchranných operacích má v záznamech zejména tři výjimeč-né akce: řídil dozbrojení Enterprise v hlubokém vesmíru, kdyžbyla při své první misi nucena předčasně opustit dok, vyvinulakustický a světelný signál zvaný taktický poplach, který kapi-tán Archer shledal tak užitečným, že ho spolu s doprovodnýmiprotokoly doporučil Hvězdné flotile k instalování na všech je-jích vesmírných lodích, a vyřešil stabilitu elektromagnetickébariéry známé také jako silové pole. ...

Poručík Reed se ve svém volném čase nejraději věnuje čet-bě, případně sledování filmů. Čím více explozí v nich je, tím lépe.

(podle materiálů na www.startrek.com) MB

Malíř a ilustrátor Zdeněk Burian11. února uplynulo 101 let od narození a 1. července uplynerovné čtvrtstoletí od úmrtí vpravdě geniální osobnosti, na kte-rou bychom zejména my, fanoušci žánru fantastiky, rozhodněneměli zapomínat.

Řeč je o jednom z nejpilnějších českých malířů minuléhostoletí Zdeňku Burianovi, vynikajícím ilustrátorovi a zakladateližánru vědecké rekonstrukce pravěké flóry a fauny. Díky tomu-to mimořádnému umělci si dnes každý z nás umí plastickypředstavit, jak vypadala silurská a devonská moře, rozkládajícíse na dnešním území naší republiky, karbonské močály, druho-horní veleještěři, vymřelí třetihorní ptáci a savci i naši přímípředkové. Názorné pomůcky z našich kabinetů na toto téma,které se dědí z generace na generaci, Zdeněk Burian buď pří-mo namaloval, nebo velmi ochotně svolil, aby byly k těmtoúčelům použity rekonstrukce jeho ilustrací, zejména knih vý-znamného paleontologa profesora Augusty. S ním spolupraco-val od roku 1935 a jejich první společnou knihou byl Zavátý ži-vot z roku 1941, o rok později Divy prasvěta.

Do 26. března máte možnost navštívit v brněnském Palácišlechtičen výstavu „Zdeněk Burian – mistr palety neznámých světů“,která je jednou z poct umělci ke stému výročí jeho narození.(Další byla např. loňská výstava v Jízdárně Pražského hradu.)

Protože většina vystavených exponátů pochází z depozitářůMoravského muzea v Brně, je věnována právě malířovým vě-deckým rekonstrukcím. Celá je tak rozčleněna podle geologic-kých etap vývoje Země a její poslední sál se týká nedávno zanik-lých nebo stále žijících přírodních národů – i Indiánů, afrických apolynéských domorodců, australských aborigenů, v tundře žijí-cích kmenů atd., které Zdeněk Burian rovněž maloval.

Ovšem my jako fanové malíři Burianovi vděčíme za mno-hem více. Např. za to, že díky jeho spolupráci s profesorem Jo-sefem Augustou a režisérem Karlem Zemanem vznikl vynikají-cí film Cesta do pravěku, který dle názorů mnohých nepřeko-nal ani Jurský park. Ostatně kdo ví, jestli Steven Spielberg kdy-si dávno někde nezahlédl ukázky z něj, aniž by tušil, o co sejedná. Některé scény s pravěkými zvířaty z tohoto díla, přede-vším pak ty, v nichž se objevují nesmírně realisticky ztvárněnídinosauři, jsou dodnes součástí paleontologických expozicv nejednom světovém muzeu nebo jsou na mnohých školách,americké nevyjímaje, promítány jako výukové programy v ho-dinách přírodopisu.

Dále mu musíme děkovat za ilustrace všech významnýchdobrodružných knih, které od dob první republiky u nás vyšly.Už naši dědečkové a pradědečkové si představovali Mauglího,Robinsona Crusoea, Londonovy zlatokopy a lovce, Štorchovypravěké lidi, Ransomovy a Foglarovy dětské hrdiny i Vinetouaa Old Shatterhanda přesně podle jeho kreseb, kvašů a olejů.Do své smrti stihl knižních a časopiseckých ilustrací i knižníchobálek a obálek časopisů vytvořit přes 15 000.

Právě milovníkům Londona, Maye, Foglara a vůbec roman-tiky v tomto stylu je letos věnována další výstava „Zdeněk Buriana jeho svět – stezkou odvahy a dobrodružství“, která probíhá v MuzeuZdeňka Buriana ve Štramberku do 4. června. DZ

interkom 1-2/2006

chronoskop

19

Časem s vědou – listopad: z událostí, které změnily náš svět, a kosmicko-kosmonautický ledenPondělí před vánocemi 1910 vstoupil Ernest Rutherford

do pracovny stážisty Geigera: „Už vím, jak vypadáatom!“

Na počátku minulého století byl atom považován za jakousikouličku se spojitě rozprostřeným kladným nábojem, elektro-ny (objevené koncem 19. st.) pak byly uvnitř rozmístěny tak,aby atom zůstal navenek neutrální. Potom však začal ErnstRutherford se svými pomocníky na manchesterské univerzitěstudovat průchod paprsků alfa tenkou zlatou fólií. Shledal, žedrtivá většina helionů podle očekávání bez problémů proletí,nicméně asi jedna osmitisícina se odchýlí až odrazí zpátky.„Bylo to neuvěřitelné skoro tak, jako kdyby někdo vystřelil pat-náctipalcový granát proti listu hedvábného papíru a ten granátse vrátil a zasáhl jeho samého,“ napsal později Rutherford. Tr-valo skoro půldruhého roku, než kápl na vysvětlení: Atom musíobsahovat rozměrově nepatrné, zato velmi hmotné, „neprů-chodné“ jádro, zatímco lehounké elektrony obíhají v prostupné„prázdnotě“ kolem něj.

Tento dnes již překonaný planetární model atomu vyprovo-koval napřed Bohra a pak další k vytvoření velkolepé „kuchař-ky mikrosvěta“ – kvantové mechaniky.

Roku 1934 Fermi začal prvky poprvé bombardovat neu-trony a, aniž to tušil, připravil transurany. Avšak teprve

po zprovoznění prvního velkého cyklotronu (1939 v Berkeley)MacMillan a Abelson připravují (ozařováním uranu deuterony)neptunium, v prosinci 1940 pak jejich kolega Seaborg izoluje zpřeměněného neptunia další, pro budoucnost mnohem důleži-tější transuran – plutonium. Prvky byly nazvány podle slunečnísoustavy, kde „za“ Uranem obíhají Neptun a Pluto.

Dopis ze 4. prosince 1930 začínal takto: „Vážené radioak-tivní dámy a radioaktivní pánové!“.

Napsal ho fyzikální enfant terrible Wolfgang Pauli účastní-kům konference o radioaktivitě v Tübingenu. Kromě omluvysvé nepřítomnosti (nechtěl přijít o oblíbený ples v Curychu) vněm autor též zachraňuje fyziku.

Zjistilo se totiž, že při přeměně beta vznikající elektrony ma-jí energii většinou nižší, než činí rozdíl energií mateřského adceřiného jádra, což cloumalo jedním z pilířů fyziky – zachová-ním energie... Pauli přichází s „jednoduchým“ vysvětlením: přibeta rozpadu vzniká ještě jedna částice, která chybějící energiiodnáší.

Neutrina (jak je posléze nazval Fermi) byla dokázána v po-lovině 50. let.

Elektřina nejen kope, nýbrž též inspiruje. Jednou napodzim 1833 se mladý kovář Thomas Davenport

z amerického Vermontu vydal na trh nakoupit materiál. Tampoprvé v životě uviděl elektromagnet. Koupil ho tedy namístoželeza a na různé způsoby ho pokoušel. Výsledek předvedl 14.prosince 1835: Vozíček s elektromotorem velikosti dětskéhračky, objíždějíci na táhle centrální sloupek s baterií.

Při pokusech uplatnit vynález v praxi však měl Davenportsmůlu – tu vyhořel patentový úřad, jindy ho okradl společník –,až se vynálezce nervově zhroutil.

Lumierové se onoho roku 1895 zviditelnili už v únoru, kdydostali patent na kinematograf, a v březnu, kdy uspořá-

dali první neveřejné promítání „oživlých fotografií“. Za zaruče-ně pravý okamžik zrodu filmu je všal považován 28. prosinec,kdy v Indickém salónku Grand Café na pařížském Bulváru ka-pucínů poprvé promítají pro veřejnost. 35 zvědavců, ochot-ných zaplatit vstupné jednoho franku, nestačí žasnout či křičethrůzou (to když přijíždívlak do stanice). Přitom to vypadá takprostě: promítač točí klikou, úzký pás ne delší než 17 m padádo volně podstavené bedýnky...

V Moskvě 14. ledna 1966 umírá Sergej Korojlov (narozen1907). Jako venkovský kluk si vyrobil křídla, kterými

chtěl přeletět z dědovy střechy na sousedovu. Naštěstí se tovčas provalilo. Vyučil se zedníkem, ale když přišel se svýmiplány letadel na právě otevřenou katedru leteckého inženýr-ství v Kyjevě, byl okamžitě přijat (při studiích si mj. přivydělávájako jeden z prvních kaskadérů na světě). Po absolutoriu se se-známil s pracemi Ciolkovského – a bylo rozhodnuto. Splněnísvého snu ovšem (rád) zaplatil absolutním utajením své oso-by. Až v okamžiku Koroljovovy smrti se svět dozvídá odpověďna otázku, kterou si kladl už od startu prvního sputniku: Kdovlastně je hlavním konstruktérem sovětských raket, družic akosmických lodí?

Odpověď byla docela aktuální, neboť už 31. ledna 1966z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu startuje son-

da Luna 9. Po třídenním letu dosahuje Měsíce a jako vůbecprvní lidskou rukou vytvořené těleso na něm měkce přistává.Dopadá rychlostí pouze několika m/s (navíc chráněno nafouk-nutým obalem), takže je ve stavu snímkovat své okolí s rozliše-ním jeden milimetr. Hlavním poznatkem celé mise bylo zjištění,že povrch Měsíce není hluboce prašný (pane Clarke!), ale pev-ný natolik, aby pouzdro udržel.

Bylo to o chlup. 17. ledna 1991 objevil astronom DavidRabinowitz z arizonské observatoře Kitt Peak v sou-

hvězdí Raka novou planetku. Spolu s kolegy bleskově vypočí-tal její dráhu a shledal, že už 18. ledna míjí naši planetu v do-sud rekordní blízkosti (pouhých 170 000 km, ani ne polovinavzdálenosti Země – Měsíc). Právě díky takovému přiblíženípak padl i druhý astronomický rekord – šlo o dosud nejmenšípozorovanou planetku (odhadovaný průměr pouhých desetmetrů).

Dodejme, že rekord v přiblížení už padl – před necelýmidvěma roky nás třicetimetrový astroid minul o 49 000 km.(Přiblížení na 6500 km pár týdnů poté nemám ověřeno, ostat-ně kdy objekt přestává být planetkou a stává se balvánkem?)

interkom 1-2/200620

recenze

Vladimír Kostiha

Únos Mildred Hawkinsovéje výbor z autorovy povídkové tvorby a obsahuje ccačtrnáct (knize chybí obsah:-) jeho SF prací s ekolo-gickou, humoristickou a erotickou tématikou, včet-ně povídky Trpaslík, která dala základ dnes již pen-talogii o dobrodružstvích Benjamina Woodsleye

Chichestera Kinga.

Nevím, zda je mimo Ostravuv nějaké distribuci, nejbez-pečnější bude obrátit se pří-mo na vydavatele na adresu:alisa.publishers@tiscali.cz

(To platí hlavně pro Tebe,Jiřino, ať nám zase nerozčílíšFilipa, kdo to má potom po-slouchat.)

Další autorovy knihy:Hvizd birnyKřik ďorkaZpěv ušněŘev metřida***v tisku:Žár graka

Kodaňská astronomická ústředna hlásí 21. ledna 1936objev supernovy v souhvězdí Panny. Zasloužil se o to

především americký astronom Fritz Zwicky, který na ni narazilpři dlouholetém systematickém fotografování oblohy. Spektro-grafický výzkum této supernovy potvrdil, že to je vlastně gi-gantická kosmická exploze (byla naměřena expanze rychlostí6400 km/s!). Dnes víme, že supernovy (které vznikají výbu-chem zestárlých hvězd s hmotností větší než 8 Sluncí) taktopouze odvrhují svůj obal, zatímco vnitřek hvězdy sezhroutí v mimořádně hustou neutronovou hvězdu.

„Moje společnost odmítá převzít odpo-vědnost za bezpečnost letu!“ 28. led-

na 1986, dvě hodiny po prohlášení viceprezidentafirmy Rockwell, která je hlavním dodavatelem pro-jektu, je vydán povel k zahájení předstartovních pří-prav...

To odpoledne se u televizorů shromáždilo ještěvíc diváků než jindy. Vždyť dnes poprvé se raketo-plánem sveze i civil, „jeden z nás“ – mladá dějepi-sářka, která má vyučovat děti přímo z paluby... Půlvteřiny po zapálení startovních motorů – to už senedá nic stopnout – se u těsnění palivové nádržeobjevuje tmavý obláček. V 73. vteřině svět vidí –pochopit ještě nestačí – jen ohnivý gejzír. HavárieChallengeru, stejně jako za čtvrt roku Černobyl,nám možná ještě včas ukázala místo odpovídajícínaší momentální úrovni. Jsme lidé, ne bozi.

František Houdek

Místostarosta opět nepřišel k souduPRAHA – Místostarosta Prahy 4 Václav Soukup (ODS) se opětnedostavil k hlavnímu líčení Obvodního soudu pro Prahu 4,kde je obžalován z porušení autorského práva. Soud už byl jed-nou odročen kvůli Soukupově nepřítomnosti, kterou vysvětliljeho advokát Martin Korbař problémy se zády.

„Můj klient je od neděle hospitalizován v nemocnici na Mal-vazinkách na ortopedii pro akutní bolesti,“ uvedl včera Korbař.Soudce Ivo Skou-pý k jeho vysvětle-ní poznamenal, že v případě další omluvy ze zdravotních důvo-dů bude přizván znalec z oboru zdravotnictví. Líčení přeložil nakonec ledna.

„Nemám slov,“ okomentoval místostarostovu nepřítom-nost svědek Egon Čierny, podle něhož Soukup zpronevěřil tis-kové podklady série knih Královská krev od Raymonda Feistaa knihy Vládci strachu od známého českého autora Jiřího Kul-hánka.

Jiří Kulhánek konstatoval, že ho zajímá, co si Soukup vy-myslí příště. „Myslím si, že už to nebudou zdravotní důvody,“řekl.

Místostarosta Soukup, kterého Právo kontaktovalo v ne-mocnici, nechtěl celou záležitost komentovat.

Tereza Čapková/Právo

Na nedávném Pragoconu se mě, s taktem, který postrádám i ulidí za diplomatické chování placených, zeptal Tom Štipský,zda je v pořádku, že si ze všech kauz, které hýbou temnějšímihlubinami fandomu, vybíráme pravidelně tu s panem místosta-rostou a o jiných veřejných tajemstvích, problémech Laseru,špatné finanční situaci knihkupectví Krakatit nebo dávnějšíchkauzách jako zánik nakladatelství AF 167 či případ Mustangu

a jeho distribuce či opotížích IŽ a jeho dis-

tribuce, se prakticky nepíše. Zda by nebylo spravedlivější mě-řit všem stejně.

Máš pravdu Tome, o kamarádech se píše obtížněji než o ne-příjemném loupežníkovi někde z Nuslí, ale není to jenom v tom.Všechny příklady másla na scifistických hlavách, na které jsmepřipadli, nesou známky smůly, nešikovnosti, amatérského účet-nictví, neschopnosti obecně a neschopnosti pohybovat se v trž-ním hospodářství zvláště. Většina zúčastněných z nich vyšlachudší, než do nich vstupovala. Mám ale dojem, že i naše klopot-ná a pomalá justice v tomto případě potvrzuje, že zde byl (mož-ná od počátku) úmysl poškodit společníky.

Dalším důvodem k upozorňování na tento případ je angaž-má VS v politice, byť regionální. Hodně fanoušků by napříkladrádo volilo ODS, kdyby ji nereptezenzovali právě takoví. zr

Soudnička – pokračování příště

................................................................................................................................................................................

:interkom 1-2/2006

recenze

21

Robert Sheckley: Bláznivý vesmírNápadité! Vtipné! Překvapivé! To všechno jsou pří-vlastky, které by se daly použít pro povídky nedávnozesnulého amerického spisovatele Roberta Sheckle-yho. Čtrnáct z nich vydalo ve sbírce Bláznivý vesmírnakladatelství Albatros v edici Karavana. A je točtení, které by si milovníci klasické sci-fi rozhodněneměli nechat ujít.

Robert Sheckley napsal povídek více než dvě stě,přesto je jeho styl jednoduše rozpoznatelný po prv-ních několika větách. Lehce nastíněné kulisy, uve-dení hlavní postavy do děje, základní problém, kte-rý hrdina má, a jde se na věc. Vše je podáváno s nad-hledem a ironií, bez nějakého filozofování nebo sá-hodlouhých charakteristik, a tovčetně situací, kdy jde doslova oživot.

Od Sheckleyho povídek samo-zřejmě nelze očekávat žádnou su-per modernu, a experiment užvůbec ne. Tématicky je většinapevně usazena v době, kdy vzni-kaly, v padesátých, šedesátýchletech, kdy kralovali velikáni ja-ko Isaac Asimov, Arthur C. Clar-ke nebo Robert A. Heinlein. Animísto, kde se povídky odehráva-jí, proto nikterak nepřekvapí –kosmická loď, hostinná či nehos-tinná planeta ať už v Slunečnísoustavě, nebo ve vzdáleném ves-míru, s neznámou ekologií a mi-mozemšťany, ale třeba také Ze-mě daleké či blízké budoucnosti.

Někdy kupodivu zcela chybífantastický motiv, jako v úvodnípovídce Noční strach, kde sehlavní hrdince každou noc zdá, že má kolem sebev posteli samé hady a v hada že se mění i její man-žel… jenže překvapivé řešení je zcela prozaické anikterak nadpřirozené…

Oblíbeným Sheckleyho tématem je do absurdnadovedená reality show, tedy téma, jež později s obli-bou rozpracovávali také Philip K. Dick nebo Step-hen King – Jim Raeder z povídky Cena za riziko bě-ží podobně jako Running Man o život, aby na konci,pokud ovšem přežije, získal směšnou finanční část-ku. Přehnanou agresi si lidé vybíjejí v povídceSedmá oběť pro změnu střídavou hrou na vraha aoběť.

Sheckley se, jak již bylo řečeno, nevyhýbal anitěm nejprovařenějším zápletkám sci-fi, jen to dělals humorem a po svém. Hrdinové u něj často bojují

s neznámými typy mimozemšťanů, jako ve Vůnimyšlenky, kde obyvatelé nekolonizované planety3-M-22 vnímají okolí pomocí myšlenek, takže po-kud si člověk sám sebe představuje jako veverku,vnímají ho tak i oni. Ekonomické invazi pozemšťa-nů zabrání v povídce Popovídáme si? neustále pro-měnlivý a pro člověka proto zcela nepochopitelnýjazyk domorodců.

Sheckleyho humor se naplno projevuje ve vytvá-ření paradoxů, kdy lidský faktor ničivým způsobemzasáhne do supermoderní techniky, a dochází takke značně absurdním situacím. Jim Radell z povíd-ky Země, vzduch, oheň a voda má sice takřka doko-nalý skafandr, ale proti mrazu a závějím na Venuši

mu nakonec pomůže zcela jinýmzpůsobem, než se původně čekalo.V povídce Bláznův mat zase protisobě stojí dvě vesmírné flotily vy-bavené těmi nejdokonalejšími po-čítači, které výsledek bitvy propo-četly už dopředu. Ani jeden z nichvšak netušil, že do jejich propočtůzasáhne svým iracionálním cho-váním obyčejný blázen.

Všechno je psáno vtipně, maxi-málně jednoduše a text tak bezoklik směřuje rovnou k překvapi-vé pointě. Tu k méně vydařené, tuk více, sem tam se Sheckleyho po-vídka vypne až k nečekanémumyšlenkovému přesahu, jako tře-ba v Rybářské sezóně, vystavěnéna srovnávání amerického malo-města se zatuchlým rybníkem,nebo i v proslulém Obchodu se svě-ty, ponuré vizi zdevastované Ze-mě budoucnosti, kde lidé mohou

šťastný život prožít akorát ve snu.Nedá se říct, že by Bláznivý vesmír jako celek

přinášel čtenáři nějaký nadpozemský, nezapome-nutelný zážitek. Spíš jenom takový příjemný pocitspojený s nostalgií za časy, kdy do letů do vesmírunezasahovala žádná virtuální realita nebo čipyv mozcích hlavních hrdinů.

Loni vydal Sheckleyho sbírku povídek nazvanouLístek na Tranai Polaris. Letos se přidal Albatros,nebylo by na škodu, kdyby v takovéto bohulibé čin-nosti pokračovala nakladatelství i nadále. V Shec-kleyho pozůstalosti se podobných vybroušenýchkrátkých klenotů jako v obou jmenovaných sbír-kách nachází ještě více než dost.

7/10 (psáno pro FP) Jiří Popiolek

interkom 1-2/2006

SF film

22

DOGMADogma čísla nebude. Místo toho nastoluji otázku: Proč choditdo kina? O tom dumám již delší dobu a odpovědi nenacházím anenacházím… Nejde o hyper super trháky typu King Konga ne-bo Star Wars, ty prostě nevidět na velkém plátně znamená ne-vidět vůbec, ale v případě všech ostatních filmů mi v posled-ních měsících značně ubylo motivace. Ceny DVD jdou dolů, ce-ny vstupenek pomalu, ale jistě nahoru, a pak ta hrozná věc: li-di. Už tu byla řeč o té žeroucí, srkající a žvanící sebrance, alevzato okrouhle kolem a kolem: vezměte slečnu do kina, pak naskleničku – a jste cenově na úrovni DVD, které si pustíte v kli-du obýváku třeba stokrát. Díky mnoha časopisům vycházíDVDéčko bratru za stovku, u většiny ostatních se do pětikilavejdete v pohodě (v knihkupectví v Čáslavské určitě), a přitomvám nikdo nesype popcorn za krk. Jak stojí v úvodu, nikomutento názor nepodsouvám, spíše mi šlo o společné zamyšlení.Třeba si časem v (polo)prázdných sálech podobně sednou idistributoři a zamyslí se nad poměrem ceny lístku na jedinépředstavení vůči placce, kterou máte na několik pokolení. (Ni-jak by mne ovšem nepřekvapilo, kdyby výsledkem podobnéhosezení bylo rapidní zdražení DVDéček – koneckonců, mámetržní ekonomiku.)

CESTA KOLEM SVĚTA ZA OSMDESÁT DNÍ – Opravdu tak strašné zpra-cování Verna, jak se podle obsazení a ohlasů zdá. Tipuji napomstu za to, jaké idioty z Američanů Verne ve svém románu

udělal. – Pardon, neudělal, podle tohoto filmu takoví skutečnějsou.DOC HOLLYWOOD – Platí pro něj to, co pro Mimic: s novým podí-váním možná objevíte další jeho kvality. Alespoň mně se to po-vedlo.ĎÁBELSKÝ SANTA – Výborný nápad se skvělým zahájením, kterývšak bohužel s přibývajícími minutami ztrácí čím dál víc dech.HARRY POTTER A OHNIVÝ POHÁR – Víc a víc knižní ilustrace, kterásama o sobě funguje jen s velkými obtížemi, respektive možnávůbec. Také mne překvapilo, jak podivný vkus na ženské máHagrid.KING KONG – Bez první a poslední půlhodiny výborný film. Tak-hle jen nekontrolovaně rozplizlé řemeslo, které hororovéhofandu potěší množstvím přerostlých hmyzáků.LVÍ DOUPĚ – pomalá, ale příjemná kriminálka, zajímavá svýmmaďarským dějištěm a s roztomile hořkým polonahým vtíp-kem na konci.MIMIC – Pokud jej považujete za lepší průměr od doby, kdy jsteho viděli v kině, podívejte se na něj znovu. Připraveni na špat-ný konec jej možná oceníte o trochu víc.POBUDA – Kupodivu nevtipná, hořkosladká francouzská záleži-tost. Na rozdíl od Američanů (O Schmidtovi) ale galští kohoutinaštěstí alespoň zastávají názor, že svléknout se má na plátněta mladší a hezčí herečka.VEGAS BABY – Další netušená hlubina filmů prcičkové kategorie.Vedle eklhaftózních protagonistů (staré štětky, tlustí teplouši)se na konci dočkáte dokonce moralizování na téma přátelství!

Filip Gotfrid

Letopisy Narnie – Lev, čarodějnice a skříňMnohé toto dílo svádí ke srovnávání s Pánem prste-nů. Prosím, nedělejte to. Ač jsou předlohami oboufilmů knihy vzniklé v jedné přátelské komunitě spi-sovatelů – jazykovědců, už tyto předlohy nemělytak úplně stejného adresáta. A u filmů je patrně zá-měrně tento rozdíl cílovýchskupin ještě zdůrazněn.

Letopisy Narnie jsou to-tiž zcela jednoznačně určenydětem. Dětští hrdinové vy-stavení neobvyklému stresurozdělení rodiny způsobené-mu válkou a následnou eva-kuací dětí z bombardované-ho Londýna řeší nejprvenormální problémy souroze-neckého soužití či přizpůso-bení se novým podmínkám. Teprve při hře náhod-ně objevený průchod skříní je zavede do zázračnéhosvěta Narnie. A tady ke svému údivu zjistí, že jsoupovažováni za její předurčené zachránce a vládce.K problému přistupují rozdílně podle svého věku,povahy a postavení v rodinné hierarchii, tedy odvysloveně dětsky naivního nadšení Lucinky přesublíženě sobecký postoj Edmunda až po pubertálně

zodpovědné chování Zuzany a Petra. S výjimkouEdmunda jsou předem dány i charaktery nejen sou-rozenců Pevensieových, ale všech postav. Zkrátkakdo je zlý, je zlý pořád a ti dobří také dobrými zůstá-vají. Přímočarost Edmundova prozření je tak jasně

směrována předevšímk mladším dětem.

Přímá linka děje předlo-hy dovolila převést knihudo filmové podoby bez nut-nosti podstatného krácení,vynechávek a změn, bylo nato ovšem potřeba práce čtyřscénáristů. Už v předloze mivadila názornost a prvoplá-nově předkládaný výchov-ný cíl, jako by záměr dodat

čtenářům – a teď i divákům – jednoznačné a zřetel-né morální ponaučení byl nadřazen všemu. Ať se namě kdo chce zlobí jak chce, ale z každé scény na měhrozí výstražně vztyčený ukazováček: „Nesmíš býtsobecký!“ „Nesmíš být neposlušný!“ „Ne abys ostat-ním ubližoval!“ a hlavně „Neztrácej víru!“

Tím ovšem nechci říct, že jsou Letopisy Narniešpatným filmem, jenom já nejsem ten správný di-

...............................................................................................................................................................................

interkom 1-2/2006

SF film

23

vák, který s pootevřenou pusou a očima dokořán hl-tá výtvarně povedené představení. Protože po tétostránce opravdu není téměř co vytknout. Volbapředstavitelů byla přesná: blonďatý modrooký Wil-liam Moseley jako Petr je typově i chováním taktrochu Mirek Dušín, Edmund Skandara Keynese jejeho barevným negativem, Lucinka Georgie Henle-yové má správnou dávku dětské roztomilosti a Zu-zana ztvárněná Annou Popplewellovou předvádípřesně namíchanou směs mateřsky ochranitelské-ho chování a rozhodnosti, ale přesto neztrácí dět-skou naivitu. Zdaleka nejlepší volbou byla TildaSwintonová. Její Bílá čarodějnice přesně ví, co chce,a neváhá k dosažení svého cíle použít jakýchkoliprostředků, podlost a zradu nevyjímaje. To, jak do-káže mlčky stisknout rty a zapíchnout do protivní-ka pohled, vyzní mnohem děsivěji než scéna plnánásilí a krve.

Z kouzelných tvorů vzniklých kombinací herce aanimace, jako kentauři, minotauři, faunové, mi po-vedenější vycházejí ti dvounozí. Celkově prý je mno-hem složitější animovat čtyřnohé tvory, natož tedytvory se šesti končetinami. Kentauři se mi možnáprávě proto zdají nevyvážení v proporcích mezikoňskou a lidskou částí. Čarodějčin trpaslík zřejměvznikl mechanickým zmenšením dospělého herce,což je vidět ve scénách, kdy se pohybuje mezi ne-zmenšenými postavami – jeho tenké nožičky v těch-to chvílích působí legračně. Animovaná zvířata, aťuž skutečná, (bobři, lišky, vlci) nebo bájná (gryfové,fénixové a jiné bytosti), působí věrohodně, jen ne-chápu, proč bobři – i když mluvící – nepoužívalik běhu všechny své končetiny, ale brodili se sněhempo dvou.

A ještě dvě věci, které jasně směrují tento filmpředevším k působení na menší děti:

Scéna Aslanova sebeobětování na mě působila ja-ko stylizovaný výjev z mateřské školy, kde se partaspratků vysmívá svému lepšímu spolužákovi a paníučitelka je k tomu ještě podněcuje. Aslan je potu-pen, spoután a zabit, ale nevydá přitom ani vzdecha ze smrtící rány neteče krev.

Stejně tak celá vrcholná bitevní scéna je nesmír-ně dramatická, emotivní a dokonale vystihující tvr-dost boje, a přitom se rovněž obejde bez jediné kap-ky krve, pokud nepočítám rozražený Edmundův ret– ale ten měl už před bitvou.

Záměrně se vyhýbám posuzování filozofickéhovyznění a jeho výkladům. I když nejsem věřící, křes-ťanský kulturní základ mi nikdo neodpáře. Ale prá-vě protože nejsem věřící, nemám přílišné pochope-ní pro zcela nepokrytou propagaci jakéhokoliv ná-boženství, ať už se jedná o křesťanství, islám, budd-hismus, animismus či nějaké jiné. Nechám tedy totohodnocení na jiných.

Celkově však můžu říct, že Letopisy Narnie jakofilm se povedly, a pokud je posuzujete z hlediskaskupiny, které jsou určeny, pak je úspěch nemůžeminout. To se také od začátku jejich promítání po-tvrzuje. Zdena HT

Z deníku BB(část první)

(BB = Blbá Blondýna = mimikry, které jsem objevila ve střed-ním věku a které úspěšně zabírají zejména v pražském do-pravním provozu, při komunikaci s muži apod).

Během mých každodenních jízd vlakem z Plzně do Prahya zpět jsem objevila sbírku úspěšných SF prací NebulaAwards 2001, kterou sestavila Nancy Kress a v loňském roceji vydal Baronet. Objektivní recenzi nejspíš najdete na jinémmístě tohoto Interkomu, kdo by však měl zájem o infantilní re-akci Blbé Blondýny, určenou zejména pro ženy středního vě-ku, se dvěma dětmi, psem, zahradou a příslušným počtemmanželů a milenců, zde je:

Nancy Kress vybrala sedm nejlepších povídek SF a fanta-sy za rok 2001 a k jednotlivým autorům připojila vždy pár věto tom, jak je zná z osobního kontaktu.

Povídka Lék autorky píšící pod pseudonymem SevernaPark je o jinakosti a hledání partnera, který by ji přijal nebo (aještě lépe) byl stejně jiný. Země, jaká bývala Jacka William-sona vypráví o skupině lidských klonů, kteří se přes zákaz vy-pravili na Zemi, aby zjistili, že na ní pro ně není místo, jsouvšak nadějí pro záchranu dalších světů. Kelly Link napsalavelmi zvláštní povídku Louisin duch celou v přítomném časea velmi žensky pochopitelnou. Změna od Jamese PatrickaKellyho je mj. o závislé inteligenci (ZI), která reaguje jako hys-terická ženská, ale dokáže i skákat do minulosti a tím měnitpřítomnost. Sloni z Neptunu autora Mika Resnicka je humor-ná kritika lidstva ničícího životní prostředí i jednoho živočichaza druhým, tentokrát zprostředkovaná sloní pamětí. A nako-nec můj favorit – Kvantová růže (Quantum Rose) autorkyCatherine Astro. Nejde o povídku, ale o úvodní pasáž románuze série nazvané Skolianské impérium (Skolian Empire). Pří-běh o Kamoj, guvernérce provincie Argali, se odehráváv posttechnické budoucnosti feudálního typu, kde ještě částtechnických vymožeností (solární panely, žárovky apod.) fun-gují, ale lidstvo už zapomnělo, na jakém principu. Úvodní pa-sáž rozvíjí příběh guvernérky, která se provdá za neznámého,leč bohatého cizince, aby spojením ochránila vlastní zemi.Příběh i styl vyprávění mě nadchl a zatoužila jsem po pokra-čování. Bohužel Baronet (David Petrů) přeložil pouze onuúvodní část, nikoli celý román. Takže se táži: najde se někdenějaké nakladatelství, které získalo práva a přeložilo zbytek(!) románu, abych si jej mohla přečíst? Třeba by se kroměmě našel ještě jiný zájemce. Předem díky.

Vaše BB10. února 2006 Daniela Kovářová

.....................................................................................

Sci-fi & Fantasy klubvyhlašuje devátý ročník literární soutěže

Zlatá zebratentokrát na téma

Jede traktor, je to Zetoraneb

zemědělské technologie v jiných vesmírech

Práce splňující následující kriteria:■ v textu bude alespoň jednou použito slovo ZEBRA■ bude zpracována formou scifi povídky o rozsahu do 50 nor-mostran■ nebyla dosud publikována v oficiálním tisku (tolerujemeotištění ve fanzinu)■ ilustrace (nejlépe pérovka) může zvýšit Vaši šanci (takzva-ný povolený lobbing)zasílejte do 1. 6. 2006 na zlata.zebra@arbez.czPřípadně: sfk Zebra, Pavel Štarha, Stružinec 16, 582 63 Ždírec n.D.■ vyhodnocení bude provedeno anonymně■ vyhlášení výsledků (a předání cen přítomným autorům) pro-běhne na Parconu’06 v úrodném Polabí■ vítěz obdrží pamětní plastiku Zlaté zebry ’06, sborník zdar-ma a překvapení■ věcné ceny včetně sborníku zdarma obdrží i přispěvateléumístění na 2. a 3. místě■ každý účastník soutěže má nárok na jeden sborník za polo-viční cenu■ ve sborníku budou otištěny minimálně první tři povídky, ná-sledující pak do celkového rozsahu 50 stran

SFk Zebra si vyhrazuje právo na publikaci příspěvků v klu-bových tiskovinách. Doktor.....................................................................................

Kdo je kdoSpolu s uvolněním Interkomu číslo 7–8/2005 pro web(http://www.ikarie.cz/interkom/interkom.htm) bylo aktualizováno i fa-nouškovské Kdo je kdo v české a slovenské SF na http://www.ika-rie.cz/interkom/who/index.html, svá hesla můžete aktualizovat ne-bo vytvořit na http://kdojekdo.apro.cz/.

POZOR: heslo na webu se neobjeví hned po vyplnění formu-láře. Nejprve musí být ověřeno a redakčně zpracováno. A pak,nejčastěji s dalším Interkomem, je web Kdo je kdo obnoven ja-ko celek, se všemi v tu chvíli platnými aktualizacemi.

SF kalendářJarní porada SF klubů v Březové21.-23. 4. 2006 Březová nad Svitavou

Vartacon 2006 - porada slovenských SF klubů19.-21. 5. 2006 Hvězdárna v Banské Bystrici

Parcon 20061.-3. 9. 2006 Neratovice

Zasláním příspěvku do soutěže autor souhlasí s jeho bez-platnou publikací na našich stránkách – http://sith.mysteria.cza případným otištěním ve sborníku soutěže.

Soutěžní příspěvky posílejte pouze elektronicky, virů pros-té v nějakém běžném formátu (nejlépe doc nebo rtf – a pokudnám budete chtít udělat radost, tak druhou kopii každého díla iv html) a za použití jednoho z nejběžnějších fontů písma (Arial,Courier, Times New Roman) na mailovou adresu. S eventuální-mi dotazy se obracejte tamtéž.

Upozorňujeme, že součástí hodnocení bude nejen nápad, po-inta, humor a celková veršotepecká zručnost, ale též stav pravo-pisu a základní povědomost o reáliích ve světě Star Wars.

Uzávěrka soutěže je na sithský Silvestr – 30. 4. 2006 občanské-ho kalendáře.

Slavnostní vyhlášení výsledků spojené s předáním cen těmnejúspěšnějším autorům proběhne na Festivalu fantazie 2006.

Další podrobnosti se dozvíte a případnou inspiraci můžetenačerpat na uvedených webových stránkách. Darth Zira

NON FICTION

Meč a křížRytířské bitvy a osudy I.

1066–1214První část čtyřdílného cyklu orytířství raného středověku hi-storika a autora literatury fak-tu Jiřího Kovaříka (známéhohlavně díky pracem o napole-onských válkách). V edici ar-ma & musae vydala Mladáfronta – www.mf.cz

.....................................................................................

„Darth Erben“ –VYHLÁŠENÍ 2. ročníku

Do nové sezóny dřeváren, železných bitev, LARPů a podob-ných akcí je ještě daleko, takže je nejvhodnější čas usednoutk počítači a tvořit. Proto Academia Sithia et Res Publica Sithiavyhlašují právě teď druhý ročník literární soutěže ve Star Warsfan-fiction parodické poesii „Darth Erben“.

Účastnit se ho mohou všechny původní česky nebo sloven-sky psané a dosud nikde nepublikované básně humornýmzpůsobem parafrázující Karla Jaromíra Erbena či jiného všemnotoricky známého čelného českého či slovenského básníka(K. H. Máchu, J. Nerudu, J. Vrchlického, V. Nezvala, F. Hrubí-na, J. V. Sládka, J. Kollára atp.). Podmínkou ale je, že dotyčnábáseň bude mít svým námětem, místy či postavami jasnou (!!!)spojitost s onou Georgem Lucasem vymyšlenou předalekougalaxií.

Rozsahem by příspěvek neměl překročit délku nejdelší Er-benovy balady (epos o rozměrech Homérovy Illiady opravdučíst nehodláme).

.....................................................................................

.....................................................................................