Intermediálněinteraktivněinternacionálně

Hana Stehlíková Babyrádová a kol.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

Intermediálněinteraktivněinternacionálně

Hana Stehlíková Babyrádová a kol.

Barrister & Principal2015

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Autorský kolektivHana Stehlíková BabyrádováTimotej BlažekLucie TikalováDaniela Valachová

Recenzovali doc. PhDr. Olga Badalíková, Ph.D.PaedDr. Hana Stadlerová, Ph.D.

Kniha byla vydána za podpory IGA grantu Výzkum mezioborové didaktiky výtvarné výchovy, číslo projektu IGA_PDF_2015_006.

© Hana Stehlíková Babyrádová a kol.© Barrister & Principal, o.p.s., Brno, 2015

ISBN 978-80-7485-070-7

Intermediálněinteraktivněinternacionálně

Hana Stehlíková Babyrádová a kol.

Ediční radaprof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D.Ing. Radmila Droběnová, Ph.D.Mgr. Michaela Hanouskovádoc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D.doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D.prof. PhDr. Petr Macek, CSc.doc. Ing. Petr Pirožek, Ph.D.doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D.Mgr. David PovolnýMgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

...Otevřený prostor pro výchovu a umění 7

Relativizace definice výtvarného projevu a umění 7

Iniciace výtvarného projevu v mezioborových kontextech 14

Arteterapeutické a artefiletické tendence v kontextu současné výtvarné pedagogiky 25

Úvod 25

Teoretická východiska na hranici mezi artefiletikou a arteterapií 26

Realizované projekty 28

Médium objektu ako cesta k poznávaniu a tvorbe 45

Úvod 45

Objekt ako súčasť kultúry 46

Virtuálny život objektu 48

Objektové učenie 50

O realizovaných projektoch 51

Záver 67

Medziodborovosť výtvarnej pedagogiky v teórii a praxi 68

Fázy vývinu integrácie (umenia) 68

Integrácia ako pedagogický pojem 69

Parciálna definícia výrazu „Integrácia výtvarného umenia“ 72

Tvorivosť ako súčasť integračného procesu 79

Výtvarná kreativita 90

Skúsenosti z edukačnej praxe 94

Záver 102

O autorech 103

Anotace / Abstracts 108

Resumé / Summary 112

Literatura 115

jmenný / věcný rejstřík 121

Inspirační zdroje 125

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

Ediční poznámka

Tato kniha byla inspirována umělecko-didaktickými experi-menty provedenými v rámci seminářů předmětu Didaktika výtvarné výchovy – intermediální výukové modely (první ročník magisterského studia, letní semestr 2015). Inspiraci autoři hledali také na své studijní cestě do Londýna, jejímž cílem byl výzkum pedagogicko-antropologických aspektů výtvarného umění 20. století a současné výtvarné scény. Kniha je koncipována jako soubor esejů volně reflektujících paralely mezi uměním a výchovou. Obsahuje také refle-xe přímo ve výuce provedených umělecko-pedagogických experimentů. Texty studentů doktorského studijního pro-gramu na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (Lucie Tikalová a Timotej Blažek) jsou součástí plánovaných dizertací dvou spoluau-torů knihy. Ke spolupráci na knize byla přizvána také do-centka Daniela Valachová z Pedagogické fakulty v Bratisla-vě, která se dlouhodobě věnuje teorii výtvarné výchovy.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

6

Dokumentace návštěvy autorů knihy v londýnské Tate Modern v květnu 2015

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

7

Otevřený prostor pro výchovu a umění

Hana Stehlíková Babyrádová

Relativizace definice výtvarného projevu a umění

„Institucionální definice umění může vyznít, jako by říkala, že‚ umě-lecké dílo je to, o čem někdo řekl ‚křtím tento objekt na umělecké dílo‘. A v podstatě tomu tak i je, ačkoli to neznamená, že udílení sta-tusu je jednoduchá věc. Stejně jako se křest dítěte odehrává na pozadí církevní historie a její struktury, je pozadím pro udílení statusu umění nesmírná složitost světa umění.“ (Dickie, 2010, s. 132)

Vstoupí-li nepoučený divák do jedné ze světově nejproslulejších galerií, Tate Modern v Londýně1, může se buď podivovat, co vše lze za umění ještě pova-žovat, a následně vysloví kritiku toho, jak lehce umělci tvoří, anebo se může naopak svým údivem poučit, může se na svět začít dívat jinak než jako na běh všedních událostí. Na základě návštěvy galerie pak začne i v profánním světě událostí a předmětů objevovat novou poezii, která obohatí jeho vnímání i du-ševní život. Pokud se tedy pohybujeme v současných prezentacích výtvarného umění bez předsudků, uvědomíme si, že umění zde není veřejnosti předsta-vováno v systematicky, například chronologicky, seřazených celcích, nýbrž že zde jsou vedle sebe umístěna díla, jejichž významy na sebe skrytě navazují, a že právě tento způsob prezentace děl diváka podněcuje k přemýšlení a hle-dání významů spjatých s jeho vnitřním osobním světem. Z těchto důvodů také divákovi není ani v doprovodných programech přímo poskytnuta určitá definice umění, v níž by se pravilo, co umění je a není. Do londýnské sbír-ky moderního a postmoderního umění jsme vstoupili (v květnu 2015) ovšem jako poučení návštěvníci, kteří jsou svou profesí s výtvarným uměním bezpro-středně spjatí (jako výtvarní tvůrci a pedagogové). Nebyli jsme však tentokrát naladěni na studium, chtěli jsme spíše načerpat inspiraci a zároveň si také

1 http://www.tate.org.uk/

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

8

ověřit, že naše výzkumné experimenty konané před návštěvou galerie jdou správným směrem. V tomto smyslu se náš pohyb v muzeu podobal akci, jež byla právě v muzeu avizována – „Tanči skrze muzeum“ (Dance takes over the museum)2 a která představovala řetězec akčních setkání s významnými sou-časnými tanečníky a choreografy. V galerii tak byla nabízena celá řada udá-lostí sestávajících z performance, krátkých prezentací a historických odkazů k námětům jako pohyb, gesto, tělová improvizace apod. To vše bylo pro nás velmi inspirativní, ačkoliv v případě naší návštěvy galerie šlo spíše o pohyb mysli než o pohyb těla.

2 Dance takes over the museum, Friday 15 – Saturday 16 May, Tate modern, London. http://www.theguardian.com/artanddesign/2015/feb/10/tate-modern-museum-of--dance-takeover

Anthony Caro: Malovaný ocelový objekt, 1977, Tate Modern, London 2015 (foto archiv autorky)

Dokumentace umělecko- -pedagogických experimentů na Katedře výtvarné výchovy PdF UP Olomouc provedených v JS 2015 (foto archiv autorky)

Nam June Paik: Bez názvu (televize, plátno v rámu, dřevěný panel, textil, pastel, olej, televizní anténa), 1974

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

9

Bezhraničnost umění a výchovy

„Umění a jeho nazírání nám umožňují získat na chvilku dispens od utrpe-ní tohoto světa a od našich bolestí.“ (Liessmann, 2000, s. 67)

V souvislosti s výše uvedenými myšlenkami o otevřeném způsobu prezentace umění v Tate Modern nás napadne jednoduchá otázka: Kde jsou tedy hranice sféry, v níž je situováno umění? A vezmeme-li v potaz výše uvedený citát, na-padá nás, zda není tedy tvoření a vnímání umění pouze příležitostí úniku z rea- lity. Pokusme se na tyto otázky odpovědět příkladem. Sedíte v sále, v němž jsou pověšena na třech stěnách Rothkova velkoplošná plátna. Ačkoliv mohou působit zcela samostatně, stále více ve vás vzbuzují pocit prostupnosti. Místy se vám zdá, že Rothkovými obrazy procházíte. Malby se sestávají z jednodu-chých obdélníků umístěných na světelně odstupňovaném pozadí. V jednoduš-ším provedení bez rafinovaného zacházení se světelností vyjádřenou kvalitou barvy bychom našli podobné obrazy v raných projevech dětského malířství. Děti v raném věku kreslí a malují podobná díla, která jsou založena na prin-cipu intelektuálního „realismu“ – obrazy, na nichž sotva rozpoznáte podobu skutečných věcí. V těchto obrazech se ale můžete zabydlet prostřednictvím své imaginace a mysli. Přemýšlíte, co by ta či ona linie mohla znamenat, a ve svých představách prostupujete barevnými plochami, souvisejícími s vizuální podobou tohoto světa pouze zdánlivě. Podobnou paralelu by bylo možné na-jít mezi předměty a instalacemi vznikajícími jaksi mimoděk – v dětské hře – a mezi objekty Maria Merze.

Pohled do kolekce Rothkových prací (olejové, akrylové a temperové malby prezentované Americkou federací pro umění v roce 1969, jejíž kurátorkou byla Helen Sainsbury), dokumentace ze studijního pobytu autorů knihy v Tate Modern, záběr z Rothkova sálu, květen 2015

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

10

Otevřený prostor pro aktivní vnímání

„Zaměření na percepční objekty vede estetiku k vyzdvihování a zkou-mání ‚uměleckého díla‘ a odvrací tak pozornost od nepřeberného množ-ství jiných aspektů komplexního kulturního fenoménu, který nazýváme ‚uměním‘.“ (Binkley, 2010, s. 290)

Hranice mezi uměním a životem jsou tedy rozvolněny. Od počátků modernismu existuje celá řada uměleckých děl, která vyžadují zvláštní schopnost vnímání. A téma vnímání se stává i stěžejním bodem diskuse současné výtvarné pedago-giky. Zatímco tradiční definice vnímání jsou zaměřeny na zkoumání smyslové percepce, souvisejí s výzkumem povahy percepčních orgánů a procesů ovlivňu-jících jejich funkci, je současný stav výzkumu vnímání zaměřen na jeho kom-plexnost, jež je dána provázaností percepce s kognitivními vztahy. Komplexnost vnímání jako psychofyziologického procesu se tedy v oblastech umění a peda-gogiky rozprostírá do dalších sfér, jako jsou antropologie, sociologie a zejmé-na složitá problematika poznávacích procesů nazíraná mezioborově (z pohledu neurověd, psychologie, filozofie atd.). V souvislosti s propojením vnímání (per-cepce) a poznávání (kognice) se nabízí další pojem „aktivní vnímání“ – tj. tako-vé vnímání, při němž zapojuji celý potenciál své osobnosti. Zatímco současná, vizualitou přesycená doba nabízí zejména optické vjemy, tak například v mimo-evropských kulturách jsou preferovány i jiné způsoby vnímání. Na obraze dvou záhadných bytostí znázorněných australským domorodcem (viz výše) jsou sice oči namalovány jako velké černé kruhy, ale nelze si nepovšimnout ještě dalšího – třetího kruhu v hrudi. Tento způsob vyobrazení postavy si lze vyložit i tak, že svět přijímáme nejenom v jeho vizuální podobě, ale také srdcem.

Fotodokumentace výtvarné práce domorodých umělců – malby přírodními pigmenty pochází z výstavy The British Museum Indigenous Australia enduring civilisation1, 2015 (foto archiv autorky)

1 Dostupné z: https://www.britishmuseum.org/whats_on/exhi-bitions/indigenous_australia.aspx

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

11

Interaktivní pole hry mezi tvůrcem a světem

„Vědění a umění bývají samy o sobě tak uspokojující, že snadno můžeme zapomínat na to, že jim možná předcházelo silně neuspokojivé nevědění a neumění. Nevědění a neumění představuje trapnou fázi, kdy zblízka hledíme na hranice vlastních schopností.“ (Kokolia, 2012, s. 63)

Další otázkou, kterou vyvolává zpravidla návštěva každé galerie prezentující modernu a postmodernu, je tázání se po „vážnosti“ a zároveň po „hravosti“ umění. V londýnské Tate Modern si návštěvník užije více toho druhého princi-pu. To však neznamená, že umění nemá vážný smysl. V jednom tmavém kou-tě určeném pro promítání prezentace zde najdeme například dílo polského konceptuálního umělce Artura Żmijewskiho, jenž inicioval malbu u osob se ztrátou zraku. Na videu lze sledovat malíře s vadami zraku při práci a slyšet zároveň i rozhovory s nimi – zpovědi vypovídající o jejich „ponoření se“ do imaginace vztahující se ke zrakem vnímanému světu. V tomto případě jde právě o „vážnou hru“ – hru umožňující nemožné – bytí ve vysněném fiktivním světě vlastního uměleckého díla. Umělec-iniciátor malířské tvorby slepých působí však v tomto případě pouze jako prostředník dění-procesu hry inicio-vané existenciálními otázkami života druhých.

Artur Żmijewski, Energy and Process, videozáznam performance, Tate Modern, květen 2015 (foto archiv autorky)

Bloomberg Connects, interaktivní instalace v Tate Modern v Londýně, 2015 (foto archiv autorky)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7

12

Prostupování umění s životem

„Sociální vztahy a procesy si tedy každý z nás osvojuje pouze prostřednic-tvím forem, jež nám je reprezentují. Tyto formy nejsou, jak jsme viděli, v žádném případě průhledné. Jsou obestřeny ‚obecným rozumem‘, který je zároveň ospravedlňuje a mystifikuje. Právě takové ‚vnímané a přijíma-né a trpěné kulturní předměty‘ se sémiotikové vydávají prozkoumávat.“ (Hebdige, 2012, s. 39)

Teze spočívající v tvrzení, že umění je něco vznešeného a že je vzdálené všed-nímu životu, je už dávno překonána. Stejně tak do galerie dnes nevstupujeme jako do nedotknutelného chrámu – naopak nacházíme v ní často místa k se-tkání nejenom s uměním, ale i s přáteli, kouty nabízející podněty pro vlastní tvorbu. V květnu 2015 probíhala interaktivní instalace pod názvem Bloomberg connects3. Na rozlehlé stěně průchozích prostor galerie byly nainstalovány po-čítačové obrazovky – screeny – ve spodní řadě byly napojeny na počítače, a tak mohly být ovládané návštěvníky a v dalších vzestupných řadách prezentovat výtvory návštěvníků přímo nakreslené pomocí tabletu.

3 http://www.google.cz/webhp?nord=1&gws_rd=cr&ei=U3pXVfqeJMmysQHjuYHQ-DA#nord=1&q=bloomberg+connects+tate+modern

Nová socializace díla – sdílení významů a jejich prostupnost

„Umění, jemuž dnes ještě jde o jeho kulturní smysl, se zpravidla ubírá dvěma cestami: buď se vzdálí svému okolnímu světu, který sestává už jen z prchavé přítomnosti, a stáhne se zpět do svých vlastních dějin a ke svým vlastním mýtům. Anebo signatury masové kultury přemění v motivy protestu, případně poetické metamorfózy.“ (Belting, 2000, s. 89)

V současnosti velmi oblíbený, avšak zároveň často nadužívaný pojem „interak-tivita“ úzce souvisí se socializací. Interaktivita i socializace nejsou pojmy dů-ležité pouze pro umění a výchovu, týkají se každodenního života a osudů nás samotných. Stalo se jaksi už samozřejmostí, že si nevystačíme sami se sebou, že stále něco s někým sdílíme. „Sdílení“ je tedy i principem vytváření sou-časných uměleckých děl. Ani ona neexistují sama o sobě, jejich existence je přímo závislá na tom, zda jsou už v procesu svého vzniku socializována. Jejich

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

13

významy pak nejsou jednoznačné, proměňují se v závislosti na divácích, jimiž jsou vnímána a sdílena. Při zkoumání odlišnosti způsobů vnímání uměleckých děl je nutné také zkoumat samotné kořeny veškeré kultury.

Základy kultury jsou společné, ale zároveň se rozvíjí i multikulturní jazyk, který čerpá určité fragmenty z rozdílných kultur. Umělecké předměty se pro-měňují v čase – v tom současném stavu času jsou vnímány internacionálně. Stává se, že právě odkrytí lokálních kořenů vzniku děl vede k poznání jejich nadnárodního významu – významu všeobecně humánního. Zatímco vytváření umění minulých epoch bylo v zajetí cílů a účelu jedince či společenských skupin, nyní je tvář umění nastavena něčemu jinému – je poznamenána mul-timodalitou. Moderní a současná díla se dotýkají klíčových otázek lidství, jsou v nich řešeny reziduální stavy lidského bytí jako například genderové otázky. Jdou napříč kontinenty.

Fotodokumentace děl vystavených v červenci 2015 ve vnitřním i vnějším prostoru Royal Academy of Arts London. Na jedné straně jde o materiálově i technicky složitou sochu a na druhé straně jde o obrazy podobající se spontánním projevům graffiti (foto Marie Bajnarová)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 2 2 1 0 7