KAP/IP

SEMINÁRNÍ PRÁCE

VZTAHY ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY A SDRUŽENÍ STÁTŮ

JIHOVÝCHODNÍ ASIE V KONTEXTU VYTVOŘENÍ ZÓNY VOLNÉHO

OBCHODU MEZI OBĚMA ENTITAMI.

IMPLIKACE PRO ČÍNU A TAIWAN.

Jakub Chabr

chabrik@students.zcu.cz

KAP, FF ZČU

2012/2013

1

Obsah

1. Úvod..................................................................................................................3

2. Širší kontext vztahu Číny a ASEAN..............................................................5

3. Vztah mezi Čínou a ASEAN...........................................................................8

3.1 Vztah neoficiální..........................................................................................8

3.2 Vztah oficiální..............................................................................................9

4. CAFTA...........................................................................................................12

5. CAFTA a Čína...............................................................................................17

6. CAFTA a Taiwan..........................................................................................19

7. Závěr...............................................................................................................21

8. Seznam použité Literatury a pramenů........................................................22

2

1. Úvod

Předmětem této práce je vztah Čínské lidové republiky (dále jen Čína) a

pravděpodobně nejúspěšnějšího asijského integračního uskupení, které vzniklo

ke konci 60. let 20. století, tedy Sdružení národů jihovýchodní Asie (dále jen

ASEAN). Vztah Číny a ASEAN se v průběhu 20. století výrazně měnil a mění

se i ve století 21. Vztah na oficiální úrovni však trvá zatím pouhé dvě dekády.

Těchto dvacet let však bylo, s ohledem na zkoumaný vztah, neuvěřitelně

akčních. (Ba 2003: 622) Jako prozatímní vrchol oficiálního sbližování vidím

vytvoření zóny volného obchodu mezi oběma stranami v roce 2010. Tato

ekonomická zóna bude ústředním bodem této práce.

Na základě četby a průzkumu oficiálních dokumentů, odborných článků a

také kapitol z několika monografií bude popsán vývoj zejména vztahů mezi

Čínou a ASEAN, přičemž budu sledovat hlavně vývoj od přijetí Rámcové

smlouvy o komplexní ekonomické spolupráci mezi ASEAN a Čínou v listopadu

2002 až po přijetí tzv. Druhého protokolu s dodatkem k Rámcové smlouvě (říjen

2010).1 Vztahům Číny s ASEAN se věnuje třetí kapitola, jenž následuje po

druhé kapitole, kde zasazuji tyto vztahy do širšího kontextu.

Co ale samotná existence zóny volného obchodu znamená? Kdo z její

existence může bohatnout, kdo tratit? Tato otázka zní poměrně jednoduše,

nicméně je to otázka příliš komplexní, zahrnující Čínu a také desítku států

tvořících ASEAN. Analýza a odpověď na takto komplexní otázku není (a pro

přílišnou rozsáhlost nemůže být) cílem této práce. Proto si otázku poupravím a

budu se soustředit hlavně na implikace zóny volného obchodu (dále jen

CAFTA2) pro samotnou Čínu. Ani samotná Čína však není v takto zredukované

otázce bez problémů. Je zajímavé sledovat, že kdykoli jsou citovány statistiky

týkající se Číny, jedná se (téměř výhradně) o statistiky pouze pro pevninskou

Čínu. Ty nezahrnují Hong Kong, Macao a Taiwan. (Tiagi – Zhou 2009: 13) 1 ASEAN. ASEAN – China Free Trade Area. Dostupné zde: http://www.aseansec.org/19105.htm. Náhled ke dni: 10. 11. 2012. 2 CAFTA je zkratka (mimo jiných) pro China – ASEAN Free Trade Area a v tomto smyslu zde bude dále používána.

3

Máme zde tedy Čínu a další tři sporné entity. Můžeme je považovat za součást

CAFTA? Odpovědí na tuto otázku může být jistě více, a tak si opět pomohu

zúžením a jedním předpokladem. „Pekingu se podařilo oživit koncept

sjednocení země poté, co byla Číně v roce 1997 vrácena kontrola nad

Hongkongem a posléze v roce 1999 nad Macaem. Na cestě k ukončení tzv. „sto

let ponížení“, během kterých byla oslabená Čína ve vleku západních mocností,

stojí pouze (Taiwan), na který se roku 1949 přesunula vláda Čínské republiky

v čele s Čankajškem.“ (Sehnálková 2011: 172) Přijmeme-li tedy tezi o

postupném naplňování politiky jedné Číny, jako „poslední mohykán“ odolává

zpětnému začlenění pod křídla Pekingu pouze ostrovní Taiwan. Byť Hong Kong

ani Macao oficiální nejsou členy CAFTA, chápu je jako součásti Číny. Jak

působí CAFTA na Taiwan? Může být vnímána jako nástroj k dosažení

kompletního sjednocení Číny?

Čtvrtá kapitola bude zaměřena výhradně na cestu k vytvoření CAFTA,

přičemž páteř budou v tomto ohledu tvořit oficiálně přijaté dokumenty a

oficiální dokumenty ASEAN. V této kapitole bude zmíněn i vstup Číny do

WTO respektive existence zóny volného obchodu uvnitř ASEAN. Pátá kapitola

zkoumá vliv CAFTA na Čínu, šestá kapitola vliv CAFTA na Taiwan. Tyto dvě

kapitoly se opírají o statistická data UNCTAD, WTO, ASEAN, čínského

ministerstva obchodu a dalších. Vliv tedy bude zkoumán zejména kvantitativní

statistickou metodou.

Z výše napsaného vyplývá, že v práci se nebudu věnovat vojenské

bezpečnosti, zejména problematice Jihočínského moře, kde se střetávají zájmy

Číny a některých států ASEAN, pozornost tedy bude upřena zejména (i když ne

exkluzivně) na obchodní dimenzi vztahu. V kapitole o historickém sbližování

Číny a ASEAN se však nevyhnu ani zmínkám o konfliktech.

2. Širší kontext vztahu Číny a ASEAN

4

V této části práce bude představen širší kontext, ve kterém se vztahy mezi

Čínou a ASEAN odehrávají. V jaké pozici se současná Čína a ASEAN

nacházejí? O jakou oblast jde?

Podle mnohých autorů jsme svědky globálního přesunu moci. Její těžiště

se podle nejrůznějších akademiků, novinářů, politiků přesouvá z prostoru

severního Atlantiku směrem do prostoru, jež lze nazvat například Velký Indický

oceán, Euroasijský rimland či Monsunová Asie. (Kaplan 20103: 11-13) Pokud

by žil H. J. Mackinder a rovněž v tento mocenský posun věřil, možná by jako

geografický pivot (Mackinder 1904), kterému bude patřit 21. století, označil

právě tento prostor. V pojetí Roberta Kaplana (2010: 11-13) se roregion

Velkého Indického oceánu táhne (při pohledu na konvenční mapu s Evropou ve

středu) od Rohu Afriky, přes Arabský poloostrov, Íránskou vysočinu, Indický

subkontinent, až po Indonésii a západní Pacifik. Knih, článků či blogů, jež o

„Asijském století“ hovoří, je opravdu mnoho. Všechny se opírají o množství

argumentů, jež mají globální důležitost regionu podpořit – od křížení tras,

kterými se převáží většina světové ropy a dalších klíčových surovin, přes

rostoucí počet obyvatel i jejich životní úrovně, až po vzestup dvou mocností –

Indie a Číny.4 Prohlášením, které, myslím, dobře ilustruje důležitost regionu

z hlediska globálního centra moci (ať ho nazveme jakkoli), je výrok kanadského

ministra zahraničních věcí Johna Bairda z 6. července roku 2012. „Asijsko-

pacifickým regionem víří silný obchodní vítr a Kanada, jakožto pacifický národ,

bude hlavním hráčem v tomto vzrušujícím období.“5 Byť chtěl Baird touto

3 Jedná se o epub verzi knihy, která byla převedena do verze pdf. Místo 366 stran (originální verze) má tato upravená verze stran 1090, a proto citované strany nutně nebudou souhlasit, pokud by byly hledány v originální verzi. 4 Příklady knih – Robert Kaplan (2010), Rudolf Fürst a kol. (2011). Z množství článků např. Kevin Voigt, World rich list shows emerging Asian Century (dostupné zde: http://edition.cnn.com/2012/08/17/business/world-rich-list-singapore/index.html), Fuadi Pitsuwan, ASEAN in the Asian century (dostupné zde: http://thediplomat.com/new-leaders-forum/2011/10/14/asean-in-the-asian-century/), Peter Drysdale, Asia’s Century (dostupné zde: http://www.eastasiaforum.org/2012/02/20/asias-century/). Náhledy ke všem článkům ke dni: 27. 10. 2012. 5 “Strong trade winds are swirling across the Asia-Pacific region, and Canada, as a Pacific nation, will be a major player in these exciting times.” Kurzíva v překladu je autorova. CBC News, 12. 7. 2012. What does Canada trade with China? Dostupné zde: http://www.cbc.ca/news/canada/story/2012/06/19/f-canada-china-trade.html. Náhled ke dni: 27. 10. 2012.

5

rétorikou podpořit zejména nárůst obchodu s Čínou, není takové silné tvrzení a

označení Kanady za národ spíše pacifický (než atlantický) náhodné. Obrovský

region Velkého Indického Oceánu je ohromnou entitou, která je ale logicky

velmi heterogenní. To lze konstatovat pouhých pohledem na mapu, kde

pozorujeme například obrovské rozdíly v rozloze některých států.

Proto je potřeba tuto ohromnou oblast rozdělit na menší regiony a

identifikovat klíčové hráče, kteří by mohli hrát klíčovou roli v případě, že 21.

století skutečně bude patřit zejména Asii. Rozdělení na regiony je nutně

subjektivní. „Co dělá region regionem [geografická blízkost, společná kultura,

hodnoty, společný nepřítel atd.], kdo rozhoduje o tvaru a podobě regionu a je

region tvořen více vnějšími silami [např. činností jediné supervelmocí / států

„centra“ / regionálních velmocí], nebo tvorbu regionu formují více síly region

přímo tvořící [např. rezistence regionu, který sám sebe považuje za region vůči

činnosti velmocí a jejich zájmům].“ (Acharya 2007: 629)6 „Drtivá většina prací

zabývajících se regionalismem, jež vznikla po konci studené války, tedy přijímá

základní stanovisko, že region je sociálně konstruovaná entita“. (Postel-Vinay

2010)7 Takový region je nutně dočasný, neustále podléhající změně a také

různému vymezení v závislosti na tom, kdo vymezuje. Demonstrací byla již

různá pojmenování a vymezení Asie (Velkého Indického oceánu, Asijsko-

pacifické oblasti). Nikdo neví přesně, kde Asie začíná a končí. Přesto si myslím,

že alespoň z našeho eurocentrického pohledu na mapu, lze určit některé důležité

hráče, které by mohli být ústředními aktéry regionalismu, potažmo integračních

procesů, potažmo úspěšného posunu globální moci ve prospěch Asie.

6 Amitav Acharya (2007) ve svém recenzním článku zastává stanovisko, že důležitější jsou vnitřní síly vycházející z regionu samotného. Jím recenzovaná díla, Katzenstein (2005) a Buzan – Wæver (2003), naopak obhajují tezi, že regiony jsou v podstatě výtvory nejmocnějších států (ať již jednoho hegemona či několika různých mocností). Již v otázce samotného vzniku regionů je tedy patrná nejednota přístupů. 7 Díla Postel-Vinay (2010) a Godehardt (2010) nemohu ocitovat přesně dle stránek. Cituji totiž z  pdf verzí, které poskytla Nadine Godehardt pro letní workshop předmětu KAP/ARS na téma China and India – emerging powers, konkrétně jako podklady pro její přednášku s názvem Region, Power, Regional Power: China and the Asian Region, která proběhla 3. 9. 2012. Obě pdf jsou kapitolami z knihy Regional Powers and Regional Orders (Routledge 2010), nicméně stránkování pdf souborů s originálem nesouhlasí. Proto citace bez uvedených stran.

6

Dvěma zásadními aktéry existujícími již nyní, jsou 1) uskupení ASEAN a

2) Čína, mají pro to velmi dobré předpoklady. O jejich příslušnosti k asijsko-

pacifickému regionu či východní Asii se nevedou spory. Zejména vzestup a

nárůst moci Číny je diskutován neustále. Obě tyto entity jsou poměrně jasně

vymezeny – Čína svými státními hranicemi (byť o některá území se přetahuje) a

ASEAN počtem svých členů. ASEAN bývá dáváno za příklad nejúspěšnějšího

integračního procesu/projektu v Asii. Čína disponuje obrovskou rozlohou. „Čína

stále reprezentuje jádro Asie8, je jakýmsi „státem – pojivem“ (interlocking state)

spojujícím střední, jižní i východní Asii – tedy spojujícím různé regionální

pořádky.“ (Godehardt 2010)

Pokud tedy Čína spojuje hned několik asijských regionů, mohla by dle

mého názoru hrát významnou roli v asijských integračních procesech. K tomu

musíme přičíst více než miliardu obyvatel, ohromný hospodářský růst v

posledních dekádách a další faktory, které by mohly opět mluvit ve prospěch

teze, že Čína je klíčovým aktérem pro možnou dominanci Asie v tomto století.

Stejně významnou roli by mohlo hrát i ASEAN, jehož mottem je „Jedna vize,

jedna identita, jedna komunita“ – a jež tvoří státy se souhrnnou populací kolem

půl miliardy lidí, což je o něco málo méně než počet obyvatel EU. 9 Mezi oběma

entitami, tedy mezi Čínou a ASEAN, došlo k vytvoření CAFTA, která existuje

od roku 2010. Vznikla tak v jistém smyslu nová ekonomická entita slučující

ekonomicky zhruba 1,7 miliardy lidí, entita s obrovským kombinovaným HDP

(Acharya 2007: 645). Jak k tomu došlo?

3. Vztah mezi Čínou a ASEAN

8 Ještě na počátku 19. století však pojem Asie Číňané (ani Japonci) vůbec neznali. Chápali sami sebe jako střed jimi chápaného světa. (Godehardt: 2010) Takovému pojetí světa říkáme sinocentrický řád (Fürst 2002: 7), v níž Čína reprezentuje Říši středu. Čína vše ostatní kromě sebe vnímala jako podřadné – a neznámé. Sinocentrický řád tvořily Čína a její satelity, což reflektovaly i čínské mapy, kde zbytek světa nefiguroval. Když se tedy např. na konci 16. století italský cestovatel Matteo Ricci snažil kontaktovat vrchní představitele dynastie Ming, byl odmítnut. Důvodem byl fakt, že země, odkud Ricci tvrdil, že pochází, neexistovala – alespoň ne na čínských mapách. (Postel-Vinay). Pojem Asie a eurocentrické náhled světa, se kterým souvisí i pojmy Orient, Asie, přineslo do Číny až 19. století, ve kterém proběhly Opiové války, které Čínu začaly pomalu „otevírat“ světu. (Fürst 2002: 8). V Japonsku proběhly reformy Meidži, které měly podobný následek. 9 ASEAN Beat. Dostupné zde: http://thediplomat.com/asean-beat/. Náhled ke dni: 29. 10. 2012.

7

V úvodu jsem psal, že se budu v práci zaměřovat především na

ekonomickou dimenzi vztahu ASEAN-Čína, ale nikoli výhradně. Při pohledu do

minulosti a analýze historického vývoje vztahu, které jsou obsaženy v této

kapitole, se nelze vyhnout a nezmínit také dimenzi politickou a bezpečnostní.

3.1 Vztah neoficiální

Z časového ohraničení, které symbolizují roky 1967 (vznik ASEAN) a

1991 (počátek oficiálního vztahu Čína-ASEAN), vidíme, že neoficiální vztahy

se odehrávaly v časech bipolární konfrontace. Výše již bylo napsáno, že

ASEAN vznikl hlavně z ekonomických důvodů, nicméně dalším důvodem byla

snaha zamezit socialistické expanzi – zejména z Číny. Vztah v tomto období tak

lze jen těžko hodnotit jako vztah založený na spolupráci. Až v 80. letech nastalo

jisté oteplení a sbližování obou entit. Do té doby byla povaha vztahu spíše

negativní. Mao Ce-tung vnímal okolní státy v Asii doslova jako figurky na

strategické šachovnici v souboji s USA a později i v souboji se Sovětským

svazem. Ještě před formálním vznikem ASEAN, v roce 1965 Mao podpořil

komunisty při pokusu o převrat v Indonésii. Po sovětsko-čínské roztržce byl

zase trnem v čínských očích Vietnam. Vietnam svrhl vládu Rudých Khmerů

v Kambodži, což byl režim velmi blízký Pekingu – a v roce 1979 následovala

velmi krátká válka, v níž byla čínská armáda, i přes odhodlání udělit

Vietnamcům lekci, poražena. (Lanteigne 2009: 120) Kromě toho některé státy

vstupovaly do bezpečnostních uskupení namířených proti Číně a komunismu

obecně, například do uskupení SEATO, které podporovaly USA v rámci

doktríny zadržování komunismu. Čína byla vnímána v regionu s úzkostí a

doslova paranoiu způsobovaly některé její aktivity a motivy ve státech

s početným čínským obyvatelstvem. Thajsko, Malajsie či Filipíny tak například

neměly oficiální diplomatické vztahy s Pekingem do poloviny 70. let. (Yuan

2006: 4)

Tání a zlepšení vztahů Číny se sousedy se plně Peking vyměnil

ideologický klíč za snahu založit zahraniční politiku (nejen) se svými sousedy

8

na řádných bilaterálních vztazích a s cílem ekonomického rozvoje. V roce 1989

byl navíc přijat zákon o čínském občanství, který početným čínským občanům

žijícím v zahraničí nařizoval, aby přijali občanství dané země, paranoia mohla

v tomto ohledu skončit. (Yuan 2006: 5) V 80. letech tak byly odstraněny

nejzávažnější překážky a zdálo se, že nic již nezabrání kvetoucí spolupráci.

V roce 1989 však v Číně došlo k ještě jedné události, jež mohla slibně

nasměrovaný vztah opět poškodit.

3.2 Vztah oficiální

Oficiální vztahy mezi Čínou a ASEAN nebyly etablované dříve než na

samém počátku 90. let 20. století. Prvního setkání ministrů zahraničních věcí

států ASEAN se Čína zúčastnila poprvé v roce 1991 a tato událost je vnímána

jako počátek vztahu. V roce 1996 se pak Čína stala plnohodnotným partnerem

v dialogu s ASEAN (full dialogue partner). (Wong 2007: 373). Běžně tedy

vidíme články a časově jasně ohraničené vymezení vztahu Čína-ASEAN. Po

skončení studené války dochází k velké změně tohoto vztahu. Nicméně samotný

konec studené války studené války nebyl hlavním impulsem pro tuto proměnu.

V polovině roku 1989 došlo v Číně k notoricky známému a krvavému

potlačení protivládních demonstrací na Náměstí Nebeského klidu, jež vedli

především studenti bojující za demokratizaci Číny. Zatímco se východní blok ve

středovýchodní Evropě, dnešním Rusku a střední Asii zmítal v posledních

zoufalých křečích, v Číně došlo k upevnění nedemokratického zřízení a tvrdému

potlačení protestů. To však uvrhlo Čínu do mezinárodní izolace, zejména kritika

Západu byla poměrně tvrdá. Celá věc způsobila logicky paniku také u

sousedních států, zejména pak u členů ASEAN. Naprosto legitimně si mohli

klást otázky, jestli se bude Čína chovat se stejnou agresivitou i navenek.

K žádné čínské agresi vůči okolí však nedošlo. Vláda Ťiang Ce-mina se velmi

rychle snažila Čínu zapojit do nejbližšího okolí, izolace nebyla ku prospěchu.

Byla tak započata éra zahraniční politiky, která byla ohleduplná a přátelská vůči

asijským sousedům – tzv. periferní (zhoubian) diplomacie, která se soustředila

9

výhradně na Asii – jiné světové regiony nebyly ústředním zájmem Pekingu.

V 90. letech se tak Čína angažovala ve zlepšování asijských vztahů, řešila

územní i další spory a orientovala více na spolupráci než na soupeření. Díky

pokračování ekonomického růstu byla zbytkem Asie vnímána jako „ostrov

stability“, zejména s ohledem na Asijskou finanční krizi v letech 1997-1998.

(Lanteigne 2009: 109)

Asijská finanční krize ztělesňuje milník v proměně vztahu Číny k zemím

ASEAN. Pro nejvíce postižené Thajsko, z něhož se krize přelila např. do

Indonésie a způsobila tam pád Suhartova režimu (Fürst 2002: 25), Čína neváhala

vyčlenit balík finanční pomoci v hodnotě jedné miliardy amerických dolarů, tato

částka byla převedena na Mezinárodní měnový fond, který záchranu Thajska

obstarával (Yuan 2006: 21, Lanteigne 2009: 120). Dalším velmi vstřícným

krokem bylo zachování hodnoty vlastní měny i přes rostoucí ceny čínských

exportů, což Čínu v období krize znevýhodňovalo oproti většině států ASEAN.

Jinak se však zachoval Taiwan, který svou měnu nadále uměle podhodnocoval.

(Lanteigne 2009: 120)

Obnovený zájem o vlastní sousedy se však netýkal pouze zemí ASEAN,

ale i Japonska, Korejského poloostrova a celého asijsko-pacifického

makroregionu. „Peking spojil stabilitu regionu s vlastní vnitřní reformou

v naději, že se tak bude moci koncentrovat výhradně na své vlastní rozvojové

cíle“ (Lanteigne 2009: 123) – a neřešit spory s jinými státy.

Podle Jing-dong Yuana (2006: 16-17) rozdělují čínští analytici oficiální vztah do

dvou etap. První etapu symbolizuje období let 1991-2001. Rok 200110

symbolizuje přelomový návrh čínského premiréra, kterým byl v té době Ču

Žung-ťi. Přelomovým návrhem bylo samozřejmě navržení CAFTA. Druhá etapa

začíná v roce 2002 podpisem smlouvy zavazující se k vytvoření CAFTA, což je

počátkem ekonomické integrace mezi Čínou a ASEAN. Ještě jinak dělí oficiální

10 V jiných zdrojích (Wong – Chan 2003: 507) bývá uváděn rok 2000 (mohlo se jednat o návrhy premiéra na neoficiální úrovni).

10

vztahy Lai Foon Wong (2007: 401), jehož koncepci ztělesňuje následující

tabulka.

Tabulka č. 1. Oficiální vztah Čína-ASEAN. Převzato z Wong (2007: 401)roky 1990-1993 1994-1996 1997-2000 2001-2005

Vztah Čína-ASEAN

Slabé bilaterální vztahy. Neexistující multilaterální vztahy.

Velký vliv teorií o čínské hrozbě, vliv sporů v Jihočínském moři rezultující v nedostatek vzájemné důvěry. ASEAN chce čínské chování kontrolovat ve spolupráci s dalšími multilaterálními kanály.

Upevnění bilaterálních vztahů skrze institucionalizaci multilaterálních dialogů a spolupráce ve větším počtu oblastí.

Posílení vzájemné důvěry. Ekonomický a politický dialog byl doplněn o dialog a spolupráci v oblasti bezpečnosti.

Vztahy Číny a ASEAN se tedy od roku 1967 mnohokrát prudce změnily. Nyní

se nacházejí ve velmi příznivém období, které symbolizuje především vznik

CAFTA. V následující části se zaměřím na některé oficiální dokumenty a

reporty ASEAN, které vedly k jejímu vytvoření CAFTA.

4. CAFTA

11

Zóna volného obchodu bývá označována za první stadium ekonomické

integrace (Egan 2007:254). CAFTA tedy je prvním stádiem a ve hře je možnost

gradace a přechod k dalším stupňům ekonomické integrace mezi Čínou a

ASEAN. „Zóna volného je nejméně integrujícím stupněm ekonomické

integrace. Členové zóny volného obchodu odstraňují bariéry obchodu mezi

sebou navzájem, ale zároveň si udržují právo uvalovat tarify na třetí země [a

jejich výrobky].“ (Verdun 2007: 324) Po zóně volného obchodu může

následovat celní unie, jednotný trh, ekonomická a/nebo monetární unie.

V případě, že integrační proces neomezíme jen na ekonomickou dimenzi, může

ve finále dojít i k politické unii. (Verdun 2007: 324). CAFTA tedy nemusí zůstat

vrcholem vztahu Čína-ASEAN, nicméně to je otázkou budoucnosti. Ještě než se

dostanu k CAFTA, důležitým dokumentům a jejím implikacím, považuji za

nutné v krátkosti doplnit informace týkající se vstupu Číny do Světové obchodní

organizace (dále jen WTO) a vzniku zóny volného obchodu v rámci samotného

ASEAN (dále jen AFTA).

„Přijetí ČLR do WTO bylo na Západě očekáváno jako velká událost, která

přinese mimořádné ekonomické možnosti.“ (Fürst 2002: 21) Vstup Číny měl mít

velké důsledky pro globální obchodní systém. Podle reportu ASEAN z roku

2001 s názvem Forging Closer ASEAN-China Economic Relations in the

Twenty-First Century, byla Čína těsně před vstupem do WTO sedmým

největším světovým exportérem. (ASEAN 2001: 15) Vstup do WTO znamenal

ohromný příliv zboží, firem a investic směrem do Číny. Množství

protekcionistických opatření musel Peking naopak výrazně zeštíhlit a hrát více

podle liberálních pravidel. Příkladem mohou být cla na dovážené automobily.

Ta činila před vstupem do WTO 80-100 %, do roku 2006 měla být snížena na 25

% (Fürst 2002: 21) a je velmi pravděpodobné, že se snižovala i nadále. V praxi

lze, myslím, tuto redukci cel pozorovat například na velkém úspěchu

automobilky Škoda (respektive Volkswagen) na obrovském čínském trhu. Lze

dodat, že vstup Číny do WTO už se obrovsky projevil v několika

12

makroekonomických ukazatelích. Ze sedmého největšího exportéra v roce 2001,

se Čína stala největším exportérem vůbec, předstihla dříve nedostižné Německo

a dokonce i exporty celé EU.11

Obecným znakem vstupu Číny do WTO bylo tedy zvýšení konkurence.

Pro export států ASEAN to znamená více příležitostí – a tedy potenciální

výhody. Problémy však mohly nastat na vnitřních trzích těchto států, zejména

v odvětvích jako výroba textilu či elektroniky, která Čína vyrábí levněji. Dalším

klíčovým faktorem jsou pak přímé zahraniční investice (dále FDI) a investice

obecně. Čína se vstupem do WTO a liberalizací stala okamžitě obrovskou

příležitostí pro zahraniční investory a státy ASEAN se tak mohly obávat, že FDI

bude jako veliký magnet pohlcovat právě ona. (ASEAN 2001: 22-24) Čínský

vstup do WTO znamenal velkou výzvu i přes to, že uvnitř samotného ASEAN

mělo dojít (a došlo) k vytvoření AFTA, na čemž se státy ASEAN shodly již

v roce 1992 při summitu v Singapuru. (ASEAN 2001: 30) Oficiální stránky

ASEAN říkají, že AFTA již byla virtuálně založena, jelikož se podařilo naplnit

předsevzetí z minulých let. Konkrétně šlo o využívání mechanismu CEPT

(Common Effective Preferential Tariff), jehož cílem je snižování regionálních

tarifů na předem domluvený seznam výrobků (CEPT Inclusion List), samotná

činnost redukce tarifů započala v lednu 1994. (ASEAN 2001: 30) Šestice států

(Brunej, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko) již dostala tarify 99

% výrobků ze seznamu na pouhých 0-5 %. Zbývající čtyři státy nezůstávají

v plnění závazků příliš pozadu. Již 80 % výrobků ze seznamu má výrazně

snížené tarify a 66 % z těchto 80 % (z celku) se již dostalo rovněž na 0-5 %

přirážky.12 V reportu z roku 2002 se lze dočíst, že cílem ASEAN, na kterém se

všichni shodli, je naprostá eliminace všech dovozních cel – pro šestku států

v roce 2010, pro čtyřku do roku 2015. (ASEAN 2002: 4) Jak vidíme z výše

11 Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Exports. Dostupné zde: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2078rank.html. Náhled ke dni: 13. 11. 2012. 12 ASEAN. ASEAN Free Trade Area (AFTA Council). Dostupné zde: http://www.aseansec.org/19585.htm. Náhled ke dni: 14. 11. 2012.

13

uvedených čísel (99 % produktů u „šestky“ a 80 % u „čtyřky“, která má ještě 3

roky čas), předsevzetí o liberalizaci obchodu se velmi daří plnit. Cílem bylo a je

zefektivnění produkce a nastartování dlouhodobé konkurenceschopnosti na

globálním trhu, přičemž obyvatelům z toho plyne možnost většího výběru zboží

s vyšší kvalitou.

Nyní je však třeba vrátit se zpět k rokům 2001-2, kdy se začalo uvažovat o

CAFTA. Její vznik (stejně jako proliferaci dalších zón volného obchodu

v regionu) byl podnícen hned několika faktory: 1) vírou v pozitivní dopady

eliminace překážek obchodu na růst obchodu, rozvoj a příliv investic; 2)

úspěchem EU a NAFTA; 3) negativní zkušeností regionu s Asijskou finanční

krizí, která ukázala nutnost kolektivního řešení a spolupráce a 4) pomalým

tempem vyjednávání v rámci kola WTO v Doha. (Kawai – Wignaraja 2010: 2)

Čína vstoupila do WTO, ASEAN splňovalo své závazky a rychle budovalo

AFTA. Přesto existoval v zemích ASEAN strach z obrovské a levné Číny, která

bude příliš silným konkurentem. Tyto obavy bylo třeba překonat. Není tak

náhodou, že Ču Žung-ťi přišel s návrhem na vznik CAFTA právě v roce 2001.

Již citovaný report (ASEAN 2001: 30-33) se věnuje možným přínosům

CAFTA a ospravedlňuje její vznik. Vzhledem k tomu, že 90 % členů WTO jsou

zároveň členy alespoň jedné regionální ekonomické organizace a navíc dochází

k dalšímu provázání mezi různými regionálními obchodními bloky a vzniku

mnoha nových zón volného obchodu, je dle reportu vhodné prohlubovat

ekonomickou spolupráci také ve východní Asii, kde je výskyt zón volného

obchodu až velmi recentním fenoménem. Liberalizace obchodu v rámci celé

východní Asie je tedy žádoucí v tom smyslu, že je vnímána jako klíč k rozvoji –

a její absence by tedy znamenala možné zaostávání za zbytkem. Report

vyzdvihuje přijetí dokumentu Joint Statement on East Asian Cooperation státy

ASEAN, Čínou, Japonskem a J. Koreou v Manile v roce 1999, čímž byla

potvrzena jejich ekonomická spolupráce mezi formálně započatá v roce 1997.

Formalizace ekonomické spolupráce mezi těmito čtyřmi entitami je ale

14

záležitostí velmi dlouhodobou, a proto je CAFTA chápána jako možný předvoj

pro ambiciózní vizi východoasijské zóny volného obchodu mezi těmito čtyřmi

aktéry. Report tak potvrzuje, že ekonomická integrace ve východní Asii

skutečně nemusí skončit u CAFTA, ale může se i nadále rozvíjet. Kromě

ekonomických výzev a příležitostí report zmiňuje i další rozměr, jímž je

vytvoření pocitu komunity mezi Čínou a ASEAN, což mají podnítit geografická

blízkost, historické svazky, sdílená kultura. Stará nepřátelství jsou tedy (alespoň

oficiálně) definitivně zapomenuta. Komunita ztělesněná CAFTA by měla přispět

k udržení míru a stability v asijsko-pacifickém regionu. (ASEAN 2001: 32).

Úvahy o asijsko-pacifickém regionu a o důležitosti rolí Číny a ASEAN ve

druhé kapitole o širším kontextu vztahu Čína-ASEAN tedy nebyly úplně

neopodstatněné. Na dvou stranách reportu je to jasně shrnuto. CAFTA znamená

možnost stvořit východoasijskou zónu volného obchodu, ale zároveň přínos pro

celý asijsko-pacifický region.

Důvody pro vznik CAFTA tedy byly nastíněny. Nyní pouze stručně

doplním výčet nejdůležitějších oficiálně přijatých dokumentů s předsevzetími,

jejichž plnění vedlo k CAFTA. Dne 4. 11. roku 2002 je v Phnom Penh přijata a

zástupci Číny a ASEAN podepsána smlouva Framework Agreement on

Comprehensive Economic Co-Operation Between ASEAN and the People's

Republic of China (Rámcová smlouva). Cíle jsou samozřejmě obecné a již

předeslané: 1) posílení a rozšíření ekonomické, obchodní a investiční

spolupráce; 2) progresivní liberalizace a podpora obchodu se zbožím i službami

a také vytvoření transparentního liberálního investičního režimu; 3) průzkum

dalších oblastí možné spolupráce a další rozvoj patřičných nástrojů bližší

ekonomické spolupráce a 4) usnadnění efektivnější ekonomické integrace

mladším členům ASEAN (Vietnam, Laos, Barma, Kambodža), s čímž souvisí

překonávání rozdílů v rozvinutosti všech participujících států. Ve smlouvě jsou

dále jmenovány prostředky, jak těchto cílů dosáhnout, přičemž CAFTA má

vzniknout do 10 let („The Parties agree to negotiate expeditiously in order to

15

establish an ASEAN-China FTA within 10 years“), tedy nejpozději v roce

2012.13

V období od přijetí Rámcové smlouvy z roku 2002 až do roku 2010 je

přijato několik dalších dokumentů, které korespondují s postupnou liberalizací

celého obchodního bloku. Jedná se vždy o různé protokoly a dodatky

k Rámcové smlouvě. V roce 2004 je přijat dokument řešící liberalizaci obchodu

se zbožím, dokument z roku 2007 symbolizuje liberalizaci a plánování dalšího

postupu v oblasti obchodu se službami. Dodatky k rámcové smlouvě jsou přijaty

roku 2003 a 2010. Výčet všech nejdůležitějších dokumentů lze nalézt na

oficiálních internetových stránkách ASEAN.14

Celý proces tvorby CAFTA byl dokončen15 v lednu roku 2010, tedy

s dvouletým předstihem, CAFTA se stala největší světovou zónou volného

obchodu, co se týče počtu obyvatel, jež zahrnuje, a třetí největší zónou obchodu

v oblasti kombinovaného HDP, jehož velikost se odhaduje na šest bilionů

amerických dolarů (lepší je jen EU a NAFTA). Zhruba sedm tisíc

obchodovaných výrobků/položek již nemá žádné clo. Průměrný tarif u zboží,

jenž je vyrobeno v zemích ASEAN a míří do Číny (čili tarif uvalený Čínou), je

0, 1 % (hodnoty zboží), tarif na zboží z Číny uvalený „šestkou“ států ASEAN je

v průměru 0, 6 %. Do roku 2015 je očekáváno úplné odstranění tarifů u 90 %

zboží také mezi Čínou a zbývající „čtyřkou“ ASEAN. V budoucnu se očekává,

že CAFTA bude dále prohlubovat obchod mezi Čínou a ASEAN a také

vnitroasijský obchod, přičemž celá oblast se stává stále více integrovanou.16

13 ASEAN. Framework Agreement on Comprehensive Economic Co-Operation Between ASEAN and the People's Republic of China. Dostupné zde: http://www.aseansec.org/13196.htm. Náhled ke dni: 14. 11. 2011. 14 ASEAN. ASEAN-China Free Trade Area. Dostupné zde: http://www.aseansec.org/19105.htm. Náhled ke dni: 14. 11. 2012. 15 Zde je nutné doplnit a ujasnit, že CAFTA je opravdu vnímána jako uskupení svazující desítku členů ASEAN a Čínu, nicméně v rámci ASEAN je malý rozdíl v implementaci a realizaci snižování všech obchodních bariér mezi již zmíněnou „šestkou“ států (Brunej, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajskou) a „čtyřkou“ (Laos, Kambodža, Vietnam, Barma) států, které přistoupily k ASEAN později, jsou méně rozvinuté, a tudíž jim je solidárně ponecháno delší období na dohodnutou liberalizaci a likvidaci obchodních bariér. 16 Hong Kong Trade Development Council. Economist’s Pick, 8. 3. 2010. China-ASEAN Free Trade Area (CAFTA) – Implications for Hong Kong’s Merchandise Exports. Dostupné zde: http://economists-pick-research.hktdc.com/business-news/article/Economic-Forum/China-ASEAN-Free-Trade-Area-CAFTA-Implications-for-Hong-Kong-s-Merchandise-Exports/ef/en/1/1X000000/1X06OJ4B.htm. Náhled ke dni: 14. 11. 2012.

16

5. CAFTA a Čína

Otázka, kdo na CAFTA tratí a kdo naopak vydělává, je dost složitá.

V úvodu jsem naznačil, že se budu zabývat především vlivem CAFTA na Čínu a

Taiwan jakožto poslední pevnost odolávající pekingskému tlaku a touze ostrov

připojit zpět k pevnině. Protože je ve středu zájmu právě CAFTA, budu sledovat

podíl čínských exportů, do zemí ASEAN (teoreticky by se měly zvyšovat) na

celkovém exportu Číny. Dalším ukazatelem pak bude příliv FDI do Číny,

zvyšuje se jejich objem (pokud ekonomika roste, měla by FDI přitahovat, pokud

stagnuje, naopak [Wong – Chan 2003: 509-510]? Podobné ukazatele budu

sledovat i u Taiwanu v kapitole následující.

Tabulka č. 2. Objem obchodu Čína-ASEAN

Rokobjem obchodu v miliardách amerických

dolarů nárůst/pokles v % oproti roku2003 $78

2008 $2312009 $212 - 8 % oproti roku 20092011 $292 + 37, 5 % oproti r. 2010

Zdroje17: Hong Kong Trade Development Council. China-ASEAN Free Trade Area (CAFTA) – Implications for Hong Kong’s Merchandise Exports. The Wharton School of the University of Pennsylvania. The China-ASEAN Free Trade Agreement: Who's Happy, Who's Not. ASEAN-China Centre. China-ASEAN 2011 bilateral trade to hit record high.

Z tabulky č. 2 vyplývá kontinuální nárůst objemu obchodu mezi ASEAN

a Čínou, který občas meziročně klesal, například rok 2008 byl silnější oproti

roku 2009. Po založení CAFTA roku 2010 je však patrný okamžitý a turbulentní

nárůst. Rok 2011 byl oproti roku 2010 lepší téměř o 40 %.

Objem obchodu v sobě zahrnuje import i export. Dále se zaměřím na

čínský export (jakožto tvůrce zisku) a podíl čínského exportu do ASEAN na

celkovém exportu Číny. K tomu jsem využil statistik dostupných na

internetových stránkách ASEAN-Japan Centre, jež nabízejí zajímavý přehled

sledovaných údajů v období 40 let.

17 Všechny jsou citovány i s příslušnými hyperlinkovými odkazy v seznamu pramenů.

17

Tabulka č. 3. Export Číny do ASEAN jako podíl na jejím celkovém exportu 1980 1990 2000 2010 2011

celková hodnota čínského exportu

(100 %)18, 139 62, 876 249, 195 1, 580, 397 1, 904, 000

z toho export do ASEAN (v %)

1, 196 (6, 6 %) 4, 150 (6, 6 %) 17, 339 (7 %)138, 236 (8, 7 %)

9 %

Pozn. čísla vyjadřující hodnotu exportů je potřeba vynásobit sto milióny amerických dolarů. Zdroje18: ASEAN-Japan Centre. Data on External Trade of Japan, ASEAN and China. Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparisons: Exports. UNCTAD. CAFTA Forum: Maximizing China-ASEAN Free Trade Area Effect to Enhance Trade Cooperation.

Tabulka č. 3 ukazuje velký nárůst čínských exportů. Před vstupem do

WTO byla Čína sedmým největším exportérem, během dekády se stala číslem

jedna. Mezi roky 2000 a 2010 vzrostl podíl čínských exportů do ASEAN o 1, 7

%, zatímco za pouhý rok (2010-2011) vzrostl tento podíl o 0, 3 % celkového

exportu Číny. Posledním sledovaným ukazatelem je příliv FDI do Číny.

V roce 2010 činil příliv FDI do celé východní Asie 188 miliard

amerických dolarů. Z toho 32 % do Hong Kongu a 11 % do Číny. Jen pro

doplnění, příliv FDI do ASEAN ve stejném roce činil 79 miliard amerických

dolarů (překonán rekord z roku 2007). (UNCTAD 2011: 45-46) V úvodu jsem

vymezil, že Hong Kong budu vnímat jako součást Číny – z celé východní Asie

tedy Čína „posbírala“ 43 % všech FDI. Příliv FDI ze zemí ASEAN do Číny není

příliš významný, ale rovněž se navyšuje. V roce 2002 činil 3, 3 milionu, v roce

2008 5, 5 milionu amerických dolarů.19 Meziregionální cirkulace FDI se zvyšuje

hlavně díky integračním procesům, jako je např. CAFTA, což povede k ještě

příznivějšímu klimatu pro meziregionální FDI. (UNCTAD 2011: 45)

6. CAFTA a Taiwan

Proliferace zón volného obchodu (FTA) ve východní Asii trvá už více než

deset let. V roce 2004 „nebyl den, kdy by nebyla ve zprávách zmínka o FTA (v 18 Všechny jsou citovány i s příslušnými hyperlinkovými odkazy v seznamu pramenů. 19 UNCTAD. CAFTA Forum: Maximizing China-ASEAN Free Trade Area Effect to Enhance Trade Cooperation. Dostupné zde: http://unctad.org/en/Pages/SGStatementDetails.aspx?OriginalVersionID=30. Náhled ke dni: 16. 11. 2012.

18

Asii).“20 FTA v Asii chtěl a mohl vyjednávat téměř každý, s výjimkou Taiwanu.

Ten má sice tisíce nejrůznějších ekonomických smluv s množstvím států,

nicméně každá taková smlouva je příliš partikulární, řešící velmi úzké téma – je

příliš omezená. FTA může tisíc smluv spojit v jeden balík. „Přesto, že Taiwan

obchoduje po celém světě, je členem jediné FTA – s Panamou.“21 Stav v roce

2012 není z pohledu Taiwanu o moc lepší. Kromě Panamy se mu podařilo

vyjednat FTA také s Guatemalou, Hondurasem a Nikaraguou, což ale

samozřejmě nejsou žádní ekonomičtí giganti.22 Již dlouho se pak vyjednává o

ECFA, což je FTA mezi Čínou (pevninou) a Taiwanem (provincií, ostrovem).

Oproti tomu Čína je členem 11 FTA, např. Asijsko-pacifické FTA,

CAFTA, FTA s Chile, Novým Zélandem či Singapurem. Vyjednává se o FTA se

Švýcarskem, Norskem a Austrálií (o poznání důležitější aktéři).23 Uvažuje se o

dílčí FTA s Indií, Jižní Koreou a Japonskem.24 Tento obrovský rozdíl má kořeny

v diplomatickém nátlaku Pekingu, který před jakoukoli spoluprací s Taiwanem

varuje a naopak významně motivuje k opačnému chování – jednání s Pekingem

na úkor Taipeie. Ve smyslu proliferace FTA, jejichž členem je Čína – a Taiwanu

je členství zapovězeno – mluví David Huang (2011: 101) o „kompetitivní

liberalizaci“.

Export z Taiwanu do zemí ASEAN činil 3, 19 miliard amerických dolarů

v lednu 2010, leden 2011 znamenal export ve výši 4, 23 miliard a v lednu 2012

činila hodnota stejné položky 3, 8 miliardy amerických dolarů.25 Oproti zhruba

150 miliardám dolarů (hodnota exportů z Číny) vypadají údaje o Taiwanu jako

zanedbatelné. Trend vystavující Taiwan dalšímu tlaku je pozorovatelný i

20 Mac William Bishop. Taiwan’s free trade troubles. Asi Times Online, 14. 7. 2004. Dostupné zde: http://www.atimes.com/atimes/China/FG14Ad05.html. Náhled ke dni: 16. 11. 2012. 21 Tamtéž. 22 WTO. RTA Database. Chinese Taipei. Dostupné zde: http://rtais.wto.org/UI/PublicSearchByMemberResult.aspx?MemberCode=158&lang=1&redirect=1. Náhled ke dni 16. 11. 2012. 23 WTO. RTA Database. China. Dostupné zde: http://rtais.wto.org/UI/PublicSearchByMemberResult.aspx?MemberCode=156&lang=1&redirect=1. Náhled ke dni: 16. 11. 2012. 24 Ministry of Commerce of the People’s Republic of China. China FTA Network. Dostupné zde: http://fta.mofcom.gov.cn/english/index.shtml. Náhled ke dni: 16. 11. 2012. 25 Taiwan ASEAN Studies Center. Taiwan-ASEAN Trade Statistics. Dostupné zde: http://www.aseancenter.org.tw/en/TAstatistics.aspx. Náhled ke dni: 16. 11. 2012.

19

v oblasti FDI. V roce 2010 se příliv FDI do 10 států ASEAN více než

zdvojnásobil, Čína (a Hong Kong) zaznamenaly dokonce dvouciferný nárůst

FDI, zatímco příliv FDI do Taiwanu poklesl (o 11 %). (UNCTAD 2011: 46).

Tyto statistiky za rok 2010 jsou samozřejmě srovnáním s rokem 2009. Vliv

CAFTA je tu opět evidentní.

7. Závěr

Zóna volného obchodu mezi Čínou a ASEAN může výrazně napomoci při

řešení sporů v regionu východní Asie. Oproti stále poměrně vážnému stavu

v Jihočínském moři, kde se zájmy Číny a několika aktérů ASEAN střetávají, se

CAFTA jeví jako ostrov prosperity a nástroj, kterým byla dosažena jistá míra

20

ekonomické interdependence výrazně snižující možnost zásadního konfliktu

mezi zúčastněnými státy. Z tohoto pohledu se entita CAFTA může ucházet o

titul klíčového hráče celé asijsko-pacifické oblasti, zvláště pokud se podaří

integraci dále prohloubit a vytvořit východoasijskou zónu volného obchodu za

účasti Japonska a Jižní Korey. Toto je světlá stránka CAFTA, kterou takto

chápeme v pozitivním světle, jako nástroj ekonomické spolupráce s kladnými

efekty pro velkou část Asie – a zejména pro Čínu.

CAFTA však lze vnímat i v negativním světle, jako zbraň a páka v rukách

Číny s možnými zápornými efekty pro diplomaticky a ekonomicky z regionu

vyloučený Taiwan. Jestliže platí, že zapojení Japonska a demokratické části

Korejského poloostrova do široké ekonomické integrace by přineslo ještě více

stability, znamená to s největší pravděpodobností také další „kompetitivní

liberalizaci“ a tlak na Taiwan.

CAFTA tak musí být vnímána nejen jako výdobytek liberalismu

v mezinárodních vztazích, ale zároveň jako nástroj velmi realistické politiky

Číny, jejíž snahou je další oslabování Taiwanu a jeho konečné začlenění zpět ke

kontinentální části.

8. Seznam použité Literatury a pramenů

Literatura

Monografie a sborníky

21

Buzan, Barry – Wæver, Ole (2003). Regions and Powers: The Structure of International Security. Cambridge: Cambridge University Press.

Egan, Michelle (2007). The Single Market, in: Cini, Michelle. European Union Politics. Oxford: Oxford University Press, s. 253-270

Fürst, Rudolf a kol. (2011). Vzestup Indie a Číny: přichází asijské století? Praha: Ústav mezinárodních vztahů.

Godehardt, Nadine (2010). China and the definition of the Asian region, in: Godehardt, Nadine – Nabers, Dirk. Regional Powers and Regional Orders. New York: Routledge, s. 114-136.

Huang, David (2011). Lobbying for a “U.S.-Taiwan FTA” in the U.S. Congress: Which “Fast Track”? What Target?, in: Lin, Cheng-yi – Roy, Denny. The Future of United States, China, and Taiwan Relations. New York: Palgrave Macmillan, s. 101-120.

Kaplan, Robert (2010). Monsoon. The Indian Ocean and the Future of American Power. New York: Random House.

Katzenstein, Peter (2005). A World of Regions: Asia and Europe in the American Imperium. Ithaca: Cornell University Press

Lanteigne, Marc (2009). Chinese Foreign Policy. An Introduction. New York: Routledge.

Postel-Vinay, Karoline (2010). Creating international regions: the spatial expression of power, in: Godehardt, Nadine – Nabers, Dirk. Regional Powers and Regional Orders. New York: Routledge, s. 21-32.

Sehnálková, Jana (2011). Vzpurný Tchaj-wan a nespolehlivý Washington: Tchajvansko-americké vztahy během administrativy prezidenta Bushe, in: Fürst,Rudolf a kol. Vzestup Indie a Číny: přichází asijské století? Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s. 172-197.

Tiagi, Raaj – Zhou, Lu (2009). Canada’s Economic Relations with China. Fraser Institute Canada. Online verze dostupná zde: http://www.fraserinstitute.org/research-news/display.aspx?id=12861.

Verdun, Amy (2007). Economic and Monetary Union, in: Cini, Michelle. European Union Politics. Oxford: Oxford University Press, s. 321-339.

22

Yuan, Jing-dong (2006). China-ASEAN Relations: Perspectives, Prospects and Implications for U.S. Interests. Carlisle: Strategic Studies Institute.

Odborné časopisyAcharya, Amitav (2007). The Emerging Regional Architecture of World Politics. World Politics, Vol. 59, No. 4, s. 629-652.

Ba, Alice D. (2003). China and ASEAN. Renavigating Relations for 21st-Century Asia. Asian Survey, Vol. 43, No. 4, s. 622-647.

Fürst, Rudolf (2002). Čína na cestě od izolacionismu k plíživé globalizaci. Mezinárodní vztahy, Vol. 37, No. 2, s. 5-28.

Mackinder, Halford John (1904). The Geographical Pivot of History. The Geographical Journal. Vol. 23, No. 4, s. 421-437.

Wong, John – Chan, Sarah (2003). China-ASEAN Free Trade Agreement: Shaping Future Economic Relations. Asian Survey. Vol. 43, No. 3, s. 507-526.

Wong, Lai Foon (2007). China-ASEAN and Japan-ASEAN Relations during the Post-Cold War Era. Chinese Journal of International Politics. Vol. 1, No. 3, s. 373-404.

Internetové zdrojeBishop, William Mac (2004). Taiwan’s free trade troubles. Asia Times Online, 14. 7. 2004. Dostupné zde: http://www.atimes.com/.

Drysdale, Peter (2012). Asia’s Century. East Asia Forum, 20. 2. 2012. Dostupné zde: http://www.eastasiaforum.org/.

Kawai, Masahiro – Wignaraja, Ganeshan (2010). Free Trade Agreementsin East Asia: A Way toward Trade Liberalization? Asian Development Bank. Online verze dostupná zde: http://www.adb.org/.

Pitsuwan, Fuadi (2011). ASEAN in the Asian Century. The Diplomat, 14. 10. 2011. Dostupné zde: http://thediplomat.com/.

Voigt, Kevin (2012). World rich list shows emerging Asian Century. CNN Business, 17. 8. 2012. Dostupné zde: http://edition.cnn.com/.

PramenyASEAN (2001). Forging Closer ASEAN-China Economic Relations in the Twenty-First Century. A Report Submitted by the ASEAN-China Expert Group

23

on Economic Cooperation. Online verze dostupná zde: http://www.aseansec.org/.

ASEAN (2002). Southeast Asia. A Free Trade Area. Online verze dostupná zde: http://www.aseansec.org/.

ASEAN. ASEAN – China Free Trade Area. Dostupné zde: http://www.aseansec.org/.

ASEAN. ASEAN Free Trade Area (AFTA Council). Dostupné zde: http://www.aseansec.org/.

ASEAN-China Centre. Trade. China-ASEAN 2011 bilateral trade to hit record high. Dostupné zde. http://www.asean-china-center.org/english/.

ASEAN. Framework Agreement on Comprehensive Economic Co-Operation Between ASEAN and the People's Republic of China. Dostupné zde: http://www.aseansec.org/.

ASEAN-Japan Centre. Data on External Trade of Japan, ASEAN and China. Dostupné zde: https://www.asean.or.jp/en/.

CBC News, 12. 7. 2012. What does Canada trade with China? Dostupné zde: http://www.cbc.ca/news/.

Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Exports. Dostupné zde: https://www.cia.gov/.

Hong Kong Trade Development Council. Economist’s Pick, 8. 3. 2010. China-ASEAN Free Trade Area (CAFTA) – Implications for Hong Kong’s Merchandise Exports. Dostupné zde: http://economists-pick-research.hktdc.com/.

Ministry of Commerce of the People’s Republic of China. China FTA Network. Dostupné zde: http://fta.mofcom.gov.cn/.

Taiwan ASEAN Studies Center. Taiwan-ASEAN Trade Statistics. Dostupné zde: http://www.aseancenter.org.tw/.

The Wharton School of the University of Pennsylvania. The China-ASEAN Free Trade Agreement: Who's Happy, Who's Not. Dostupné zde: http://www.knowledgeatwharton.com.cn/.

24

UNCTAD. CAFTA Forum: Maximizing China-ASEAN Free Trade Area Effect to Enhance Trade Cooperation. Dostupné zde: http://unctad.org/en/Pages/Home.aspx.

UNCTAD (2011). World Investment Report 2011. Dostupné zde: www.unctad-docs.org/.

WTO. RTA Database. Dostupné zde: http://rtais.wto.org/UI/PublicMaintainRTAHome.aspx.

25