Jaroslav Schön

VÁLEČNÉ LETECKÉ DNY NAD PŘEROVSKEMsrpen 1944 – květen 1945

DODATEK K SESTŘELENÝM SPOJENECKÝM LETOUNŮM

V celkovém výčtu ztracených spojeneckých letounů ve 2. světové válce si doplňte –prosím – ještě další dva sovětské letouny:

1./ Douglas Boston A-20 Glehký americký třímístný bombardovací letoun, který byl sestřelen nad Kojetínem.

2./ Polikarpov U-2 (Po-2) – „Kukuruznik“kompaktní dvouplošník pro rušivé noční lety, který byl sestřelen a havaroval v přerovskémlese „Žebračka“.

Oba letouny byly ztraceny na jaře roku 1945 – těsně před skončením 2. světové války.

Děkujeme za pochopení.

VÁLEČNÉ LETECKÉ DNY NAD PŘEROVSKEM

Vydáno odbočkou Svazu letců ČR č. 22 – gen. Janouška – Přerov,k 70. výročí leteckých válečných dnů nad Přerovskem a k zahájení výstavy Zkáza z nebe v Muzeu Komenského v Přerově

Koláž Jaroslav Schön

Publikace byla vydána ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově za finančního přispění Olomouckého kraje,statutárního města Přerova, obce Troubky, města Tovačova, městyse Dřevohostice a Ing. Jaroslava Schöna.

© odbočka Svazu letců ČR č. 22 – gen. Janouška – Přerov, 2014

ISBN 978-80-260-7116-7

PŘEROV TROUBKY TOVAČOV DŘEVOHOSTICE

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

Situace amerického letectva na evropském válečném nebi od druhé poloviny roku 1944 do května 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7Havarované spojenecké letouny a jejich osádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8Letiště Přerov v letech 1939–1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Bombardování 20. listopadu 1944 v ulicích Kozlovská, Trávník, Kosmákova,Malá Trávnická, Koliby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Osobní vzpomínky Jaroslava Schöna na tragické události v listopadu a prosinci roku 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Jmenný seznam obětí bombardování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Letecké boje 17. prosince 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25Vzpomínka amerického letce B-24 T. A. Rosse – sestřelen 17. prosince 1944 nad Troubkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25Vzpomínka amerického letce B-24 Orvila Hommerta na letecké boje 17. prosince 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25Vzpomínka pilota a velitele B-24J 2/Lt. Henryho J. Kreiensiecka, který havaroval

v Oseku nad Bečvou 22. srpna 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Vzpomínka německého stíhače Uffz. Ernsta Schrödera na 17. prosinec 1944 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Pomníčky letců USAAF padlých v prosinci 1944 nad Přerovskem a sovětského pilota

sestřeleného v Tovačově v květnu 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

Starty bez návratů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43Ztráty osádek a letounů z letiště Přerov v letech 1928–1938 a 1948–1998 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Typy havarovaných letounů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Vybudované a navštěvované pomníčky zahynulých letců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Autorem použité prameny a literatura, poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Soupis článků k dějinám letectví za 2. světové války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

OBSAH

4

Odznaky funkčního označení jednotlivých členů osádky vč. nášivekna uniformu a kovového odznaku letecké armády – označení jsou rep-liky Archiv Jaroslav Schön

Důstojnická brigadýrka sestřeleného letce McClellana z B-24, kterýhavaroval 22. 8. 1944 v Oseku nad Bečvou. Autor získal čepici daremod pana Kurfürsta z Lipníka nad Bečvou. U brigadýrky je přiložennáboj 20 mm z kanonu německé stihačky Fw-190

Archiv Jaroslav Schön

Kopie originálu hlášení amerických meteorologů na bojovou misi17. 12. 1944 Archiv Jaroslav Schön (originál v kronice 15. USAAF)

5

PŘEDMLUVA

Autor této publikace, Jaroslav Schön, je dlouholetým,aktivním členem odbočky Svazu letců – gen. Janouška –v Přerově, která působí ve Statutárním městě Přerov a svojičinnost zaměřuje zejména na region Střední Moravy a je jejívůdčí osobností v oblasti historie leteckých aktivit nejen naúzemí středomoravského regionu. Významnou měrou při-spěl k zdokumentování leteckých událostí v našem kraji.

Zejména jeho zásluhou, jsou zachyceny letecké boje2. světové války odehrávající se nad územím Moravy a májedinečný podíl na realizaci vybudování pomníků a památ-níku těm, kteří v těchto bojích položili své životy.

Publikace „Válečné letecké dny nad Přerovskem“ jebezpochyby významným příspěvkem k tématu leteckýchbojů 2. světové války nad našimi zeměmi, vhodným způ-sobem připomíná a ctí památku všech těch, kterým se

popisované události staly osudnými. Rovněž zmínkou natragické události spojené s létáním v Přerově připomíná, žedruhou světovou válkou fenomén vojenského letectví proPřerov nekončí, ale v podobě vojenského letiště provázelměsto Přerov poválečnou minulostí až do nedávné doby.

Publikace je rovněž významným počinem na poli dějinměsta Přerova, vhodně prezentuje celý region. Shromáž-děný dokumentační materiál je pro mladou generaci,a nejen pro ni, také upozorněním na válečné, mnohdy tra-gické události, jejichž současníky byli ve stejném městěautor i jejich prarodiče, a přitáhne pozornost k dalším osu-dům válečných hrdinů po dramatickém zakončení jejichmisí nad Přerovskem.

Kniha je vhodnou připomínkou 70. výročí válečných udá-lostí nad Moravou.

generálmajor v.z. Ing. Jiří Kubalapředseda odbočky Svazu letců ČR č. 22 – gen. Janouška – Přerov

6

Organizační struktura 15. AF v Itálii na konci roku 1944 Archiv Jaroslav Schön

7

Letecké operace v prostoru celé jižní a jihovýchodníEvropy – tedy i v tzv. „Protektorátě Čechy a Morava“ – pro-váděla nejen 8. letecká armáda, která vzlétala z britskýchostrovů, ale také 15. letecká armáda USAAF, dislokovaná od1. ledna do 1. prosince 1943 na leteckých základnáchv Tunisu a Libyi. Od 1. prosince 1943 operovala z jihoital-ských leteckých základen Bari, Foggia,Torreto aj., přičemžhlavní stan sídlil na Forli. K dálkovým náletům bylo použí-váno těžkých čtyřmotorových bombardérů Flying FortressB-17 „Létající pevnost“ a B-24 – „Liberator“.

Prakticky až do poloviny roku 1944 byly české a morav-ské země ušetřeny pravidelných denních návštěv počet-ných těžkých bombardovacích svazů. Výjimku tvořilynávštěvy Bomber Command RAF – britských letounů, přinichž se pokoušely o bombardování plzeňské Škodovkyv letech 1940 a 1943, vcelku neúspěšně. Při náletu Wel-lingtonů na pardubické „David Fanto“ v noci z 21. na 22.července 1944 byly ztraceny dva Vickers Wellingtony (37.a 150. bombardovací peruť Royal Air Force), které havaro-valy v moravských Stošíkovicích a Němčičkách. Do tohotovýčtu neuvádím britské letouny – dvoumotorové Whitley,později čtyřmotorové Halifaxy, které na naše území přisvých nočních návštěvách vysazovaly parašutisty.

Teprve v květnu 1944 byla zahájena ze strany USAAF –strategického letectva – generální ofenziva proti německé-mu průmyslu na výrobu pohonných hmot – tzv. „Battle offule“ – „Bitva o benzin“. Jelikož Německo nemělo žádnépřírodní zdroje nafty, bylo odkázáno na dovoz z Rumunska,ale také z protektorátu, viz rafinerie „David Fanto“ Pardu-bice, která měla svou pobočku i v Bohumíně,dále rafinerieVOC v Kolíně a také Kralupy. Dá se říci, že největším lákad-lem pro USAAF bylo Záluží u Mostu s moderním závodem– po válce známým Chemopetrolem Litvínov. Zde byl zahá-jen provoz již počátkem roku 1944.

S úspěšným nasazením dálkových stíhačů se k této bit-vě 8. letecké armády z britských ostrovů připojila ze svýchitalských základen v červnu i 15. USAAF, která ale již před-tím bombardovala na Balkáně podniky průmyslu pohon-ných hmot. Zde je nutno dle skutečných faktů uvést, že pozbytek válečných let nesla veškerou tíhu těchto denníchleteckých bojů právě 15. americká letecká armáda se svý-mi těžkými bombardéry a vynikajícími dálkovými stíhací-mi letouny „Mustang“ a „Lightning“. Mohutné svazy této15. USAAF začaly již v červenci 1944 přelétávat od jihu úze-mí Moravy s cílem ničit hornoslezské rafinerie v Blech-hammer-Nord, Blechhammer-Süd a Odertal. Snad dennějsme za charakteristického dunění motorů vídávali přelé-tající svazy stříbrných letadel ve velkých výškách, táhnou-cí za sebou bílé čáry kondenzačních par. Bylo samozřej-mostí, že tehdy velmi zkušení letci Luftwaffe, kterých alekvapem ubývalo, úporně bojovali proti tomuto narůstající-mu nebezpečí. Jejich soumrak se ale už koncem roku 1944spolu se stoupajícím počtem spojeneckých náletů nezadr-žitelně blížil – obrana Říše byla přetížená.

Jelikož Přerov, jak jsme se domnívali, neměl žádný stra-tegický význam pro 15. USAAF, a tudíž nebyl důvod bez-prostředního ohrožení, žilo naše město v poměrném klidu.Jak jsme se však těžce mýlili, to nám ukázal 20. listopad

1944, kdy opět velké svazy 15. USAAF letěly bombardovathornoslezské rafinerie. Tam však se setkaly s velmi nepříz-nivým počasím, kdy bylo zamlženo a velká oblačnost. Dvasvazy, čítající okolo 280 strojů, dostaly rozkaz bombardovatnáhradní cíle – Brno, Hodonín, Zlín, Kroměříž, Opavu, Břec-lav a… PŘEROV. To je první datum, které nám mnohým,dosud žijícím osmdesáti- a víceletým Přerovanům zůstalov paměti, a tohoto data se týká první vzpomínka, je to vlast-ně mé povídání o osobních prožitcích ve chvílích bombar-dování, viz další kapitoly této knížečky.

✳ ✳ ✳Nálety 15. USAAF na hornoslezské rafinerie a také dal-

ší průmyslové cíle neztenčenou mírou pokračovaly pocelém tehdejším protektorátě, i když odpor německé Luft-waffe byl silný a mnoho spojeneckých letců zaplatilo svý-mi mladými životy při bojových misích. Těžké boje s mno-ha ztrátami na obou stranách probíhaly v srpnu 1944 namoravsko-slezském pomezí v prostoru Slavičína. Dalšítakové střetnutí proběhlo v říjnu 1944 nad Krušnohořím.Tento boj je nazýván „Bitvou nad Kovářskou“. Rovněž v tom-to měsíci – 14. října 1944 – při přeletu bombardovacích sva-zů směr Odertal a Blechhammer se Přerov seznámil popr-vé s tzv. „hloubkaři“ – P – 38J „LIGHTNING“, kteří se sneslinad Přerov a při nízkém průletu přes nádraží zničili sedma poškodili dvě lokomotivy. Zároveň postřelovali na letištistojící německé letouny – kupodivu bez odezvy německéobrany letiště.

Přišel 17. prosinec 1944 a také největší letecká bitva nadprotektorátem mezi 15. USAAF a Luftwaffe JG 3OO „WildeSau“ a JG 301, kde létali většinou staří mazáci,odvážnía ostřílení němečtí stíhači. Tato bitva ve své urputnostia počtu sestřelů na obou stranách už nebyla až do konce2. světové války překonána. Tento den vyslalo velení 15.USAAF nad Blechhammer a Odertal okolo 529 bombardo-vacích a 300 stíhacích letadel. Američtí plánovači vzhledemk ofenzivě v Ardenách a akcím na východě nepočítalis odporem většího množství německých stíhačů, ale jejichpředpoklad nevyšel. Americké svazy zachytily německéradiolokátory již na Istrijském poloostrově a Němci spusti-li poplach. Jejich hlavní štáb vyslal okamžitě do vzduchukompletní, již výše uvedené eskadry s těžce ozbrojenýmiFw-190 A a lehčí Messerschmitty Bf 109G. I když, jak víme,bylo hustě zamračeno, pozemní řídící centrum navedlo svéstíhače přesně a v pravou chvíli na bombardovací svaz, při-čemž se jeho stíhací doprovod o malou chvíli, ale přece jenopozdil. Agresivní němečtí stíhači posílali k zemi jedenLiberator za druhým. Záhy však přiletěla přesila americ-kých stíhačů a v tvrdých bojích vyrovnávala s Němci účty.Ale ani střelci v bombardérech neprodali svou kůži lacinoa několik svých „přemožitelů“ poslali k zemi. V té chvílinikdo nemohl tušit, že tento boj skončí ztrátou 67 letounůa 22 letců na obou stranách. Mnoho bombardérů, v soubojipoškozených, havarovalo v Polsku, na Slovensku, v Maďar-sku a okupované Jugoslávii. V dalších kapitolách jsou uve-deny všechny americké letouny, které toho dne byly sestře-leny a havarovaly okolo Přerova.

Tolik jen stručně k událostem ze 17. prosince 1944, neboťpodrobně bylo již všechno popsáno v knížečce J. Schön,

SITUACE AMERICKÉHO LETECTVA NA EVROPSKÉM VÁLEČNÉMNEBI OD DRUHÉ POLOVINY ROKU 1944 DO KVĚTNA 1945

8

„Troubky, Rokytnice, Kokory … nezapomeneme“, kterábyla vydána v roce 2004 k 60. výročí bitvy, a v knížečce odautorů J. Hlavačky, D. Krpce a J. Schöna, „Váleční letci vzpo-mínají“, která byla vydána v roce 2000 u příležitosti velké-ho „setkání“ amerických a německých letců v Přerověi v anglickém a německém jazyce.

Uzavírám tuto kapitolu s tím, že 17. prosinec 1944 je dru-hé datum, kterého se týká moje druhá osobní vzpomínkajako přímého pozorovatele bojů. Na to všechno se zapo-menout nedá.

✳ ✳ ✳Dne 6. února 1945 vstoupila v platnost mezispojenecká

dohoda „No Bombing Line“, která stanovila linii leteckýchoperací mezi spojeneckým a sovětským letectvem. Liniepřetínala šikmo naše území od Štětína přes Berlín, Ruhland,Drážďany, Brno a Vídeň do Záhřebu. Tím se severozápad-ní Čechy, severní a jihovýchodní Morava dostaly do akčníčinnosti sovětského letectva. Západně od této linie patřilprostor do sféry spojeneckého letectva až do konce 2. svě-tové války, což bylo víceméně dodržováno.

Poslední sestřely 2. světové války se odehrály 8. května1945 v prostoru Horšovského Týna a Rokycan, kdy Mustan-gy v 7,15 hod. ráno a okolo 20 hod. večer sestřelily čtyřiněmecké Fw-190.

Avšak pouze den po kapitulaci Německa, dne 9. května1945, sestřelily nad Prahou sovětské stíhací „Jaky“ americ-ký průzkumný „Lightning“ od 67. TRG, který dopadl doŠáreckého údolí. Jak vtipně podotkl Jiří Rajlich ve své pub-likaci „Mustangy nad Protektorátem“, byla tato událost spí-še „prvním sestřelem studené války“!

HAVAROVANÉ SPOJENECKÉ LETOUNYA JEJICH OSÁDKY

SRPEN 1944 – KVĚTEN 1945

1./ Osek nad Bečvou – 22. srpen 1944 – B-24 J – 10-FO „Liberator“:

Pilot 2/Lt. Henry Kreiensieck . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatCo-pilt 2/Lt. Joseph Rosko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatNavigátor 2/Lt. Donald McClellan . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBombometčík 2/Lt. Harold Bello . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatMechanik Cpl.Ralph Miller . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatPřední střelec Cpl. Martin Zebersky . . . . . . . . . . . . zahynulHorní střelec Cpl. Robert Humprey . . . . . . . . . . . . . . . zajatSpodní střelec Cpl. Leo Fritch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatZadní střelec Cpl. Harvey Adams . . . . . . . . . . . . . . . . . zajat

2./ Troubky – 17. prosinec 1944 – B-24 J – 190-CO „Liberator“:

Pilot 2/Lt. Thomas West . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulCo-pilot Edmund Kassold . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatNavigátor 2/Lt. Thomas Qualman . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBombometčík 2/Lt. Thomas Noesges . . . . . . . . . . . . . zajatMechanik Sgt. Frederic Gaul . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulRadista Sgt. Trfrey Ross . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatPřední střelec Sgt. Roy Doe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulSpodní střelec Cpl. Frank Yesia . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulHorní střelec S/Sgt. Thomas Diebert . . . . . . . . . . . zahynulZadní střelec S/Sgr. Joseph Mergo . . . . . . . . . . . . . zahynul

3./ KOKORY – 17. prosinec 1944 – B-24J – 5-DT „Liberator“:

Pilot 2/Lt. Frederic Capallbo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatCo-pilot 2/Lt. William Rundbacken . . . . . . . . . . . . . zahynulNavigátor F/O Gordon Behling . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBombometčík 1/Lt. Jeff Hamilton . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatMechanik Cpl. Edgar Squires . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatRadista Cpl. John Villars . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulPřední střelec Cpl. Richard McGuire . . . . . . . . . . . zahynulPravý boční střelec Cpl. Frederic Hughes … skrýval se až

do osvobození u hajného Jakubčíka, posléze v bro-deckém cukrovaru a u manželů Kalabusových--Vilimcových

Spodní střelec Sgt. Accuralo Graffeo . . . . . . . . . . . . . . zajatZadní střelec Sgt. Roger Koontz . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatFotograf Cpl. Donald Robinson . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajat

4./ ROKYTNICE – Vrbovec – 17. prosinec 1944 – B-24J – 1-NT „Liberator“:

Pilot 1/Lt. James Creekmore . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatCo-pilot 2/Lt. Arthur Henkel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatNavigátor 2/Lt. Herbert Natzke . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBombometčík 1/Lt. William Hayes . . . . . . . . . . . . . zahynulMechanik T/Sgt. Daniel McMahon . . . . . . . . . . . . . . . . zajatRadista T/Sgt. Raby Ficklin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatPřední střelec S/Sgt. Paul Pease . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBoční střelec S/Sgt. Richard Aylesworth . . . . . . . . . . . zajatSpodní střelec S/Sgt. Wayne Baer . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatZadní střelec S/Sgt. Frank Dansererau . . . . . . . . . . zahynul

5./ KOZLOV – LIBAVÁ – 17. prosinec 1944 – B-24J – 200-CO „Liberator“:

Pilot 2/Lt. Max Hailey . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulCo-pilot 2/Lt. James Hendrix . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulNavigátor 2/Lt. Harbord Sugg . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulBombometčík 2/Lt. Ivyl Killian . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulMechanik Sgt. Julius Fajkus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulRadista T/Sgt. Lawrence Dixon Jr . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatPřední střelec S/Sgt. Jacob Herman III . . . . . . . . . . zahynulLevý boční střelec Sgt. Harry Spencer . . . . . . . . . . . . zajatSpodní střelec Sgt. Albert Arrots . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatZadní střelec Sgt. Palmer Arrowood . . . . . . . . . . . . . . . zajat

6./ VINARY – Přerov – 17. prosince 1944 – P-38J – 10-LO „LIGHTNING“:

Pilot 2/Lt. David R. Miles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajat

7./ OLOMOUC-NEŘEDÍN – 17. prosinec 1944 – B-24 – 15-FO „Liberator“:

Pilot 2/Lt.Gerald Smith . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatCo-pilot 2/Lt. Woodman Francisco . . . . . . . . . . . . . . . . zajatNavigátor F/O milton Klarsfeld . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBombometčík 2/Lt. Arthur Carlson . . . . . . . . . . . . . zahynulMechanik S/Sgt. Edwin Howard . . . . . . . . . . . . . . . zahynulRadista Sgt. Abrahan Abramson . . . . . . . . . . . . . . . zahynulPřední střelec Cpl. David Brewer . . . . . . . . . . . . . . zahynulHorní střelec Sgt. Morris Goldman . . . . . . . . . . . . . zahynulSpodní střelec Sgt. John Modrovsky . . . . . . . . . . . . . . zajatZadní střelec Sgt. Clifton Steward . . . . . . . . . . . . . . . . . zajat

9

8./ BYSTROVANY – 18. prosinec 1944 – Boeing B-17G „Flying Fortress“:

Pilot 2/Lt. Sherwood Ruster . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatCo-pilot 2/Lt. Robert Brown . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulNavigátor 2/Lt. Ward Randolph . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatBombometčík Sgt. Vincent Manzella . . . . . . . . . . . zahynulMechanik T/Sgt. Wilbur Messey . . . . . . . . . . . . . . . . . . zajatRadista S/Sgt. Walter Person . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynulLevý boční střelec Sgt. Roland Bergman . . . . . . . . zahynulPravý boční střelec Sgt. Edward Davis . . . . . . . . . . zahynulSpodní střelec Sgt. Byron Anton . . . . . . . . . . . . . . . zahynulZadní střelec Robert Lary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zahynul

9./ TOVAČOV – 2. května 1945 – Jakovlev Jak – 9

Pilot – gardový poručík Grigorij Jemljanovič Kucenko od 5.letecké armády a 6. gardové stíhací divize – 31. gardové-ho stíhacího pluku SSSR – Rudé armády.Byl sestřelen dne 2. května 1945 při nízkém průletu a úto-ku na ustupující německá vojska z věže tovačovského zám-ku, kde byla vybudována kulometná věž. Po zásahu začalhořet a zřítil se severovýchodně od Tovačova na břehu ryb-níčka zv. „Karlíček“. Jednomístný stíhací letoun vybuchla pilot pravděpodobně uhořel. Podrobnější podklady sepodařilo autorovi zjistit až v roce 2012 konzultací s J. Mah-rem, který v těchto letech začal zpracovávat – po svémbádání západního letectva WWII – také činnost sovětskéholetectva WWII na východní frontě.

Porovnání hodnostních označení v USAAF a čs.armádě v poválečném období.

USAAF ČSR1/Lt. First Lieutnant nadporučík2/Lt. Second Lieutnant poručíkF/O Flight Lieutnant podporučíkSgt Sergeant četařT/Sgt Technical Sergeant četař – technik

– palubní mechanikS/Sgt Staff Sergeant četař (štábní) – obvykle radistaCo – pilot druhý pilot

(funkce – nikoliv hodnost) (po pravé ruce pilota)Cpl. Caporal desátník

LETIŠTĚ PŘEROV V LETECH 1939–1945

Okupace Československa v březnu 1939 znamenalai konec čs. letectva. Skončil i provoz v aeroklubech. Dne15. března 1939 skončila také krátká existence 63. zvědnéletky 2. leteckého pluku na letišti Přerov-Henčlov. Onohoosudného 15. března 1939 od odpoledních hodin byl uve-den ze strany Němců do provozu tzv. „letecký most“ a napřerovském letišti začala přistávat letadla s hákovým křížem.

říjen 1939 – září 1941

Od října 1939 do září 1941 zde sídlila pilotní škola Luft-waffe (Sch/FAR Flieger-Ausbildungsregiment), která spada-la pod velitelství Olomouc a Vyškov. Byly zde umístěny růz-né letouny, včetně našich Aero A-304 a Avia B-534, ale užs hákovými kříži, dále pak německé Arado Ar-65 a 66, Büc-ker 131 a 181, Fw-56 a 44 Klemm Ki-35, Grunau Baby a dal-

ší. A/B Schule 24 zde měla po celou dobu také plachtařskývýcvik pod vedením mjr. Scharna a instruktora dr. Haase.

září 1941 – únor 1943

V říjnu 1941 byly všechny Sch/FAR přejmenovány na FFSA/B 24 (Flugzeugführerschule) a při tomto přejmenovánídoplnila německá Luftwaffe letiště v Přerově o letouny Ara-do Ar-68 a 96, Fw-58C“Weihe“, Heinkel He-72 „Kadett“,Junkers W-34 a další.V této době spadalo letiště Přerov spo-lu s Holicemi už jen pod velitelství Olomouc.

přelom let 1944–1945

Na přelomu let 1944/1945 byly zde s domovským prá-vem umístěny tři bitevní perutě Luftwaffe, spadající pod10. bitevní eskadru s letouny Fw – 190A. Byla to 7., 8.a 9. peruť pod velením majora Blasiga.

Heinkel He-72 „Kadett“ a Arado 68F Archiv Leo Krist a Jaroslav Schön

Focke-wulf Fw-56 „Stösser“ Archiv Leo Krist a Jaroslav Schön

Fw- „Stieglitz“ Archiv Zdeněk Fryč a Jaroslav Schön

10

Bylo však zde vídat přistávat a odlétat k odpočinku nebopřetankování jako hosty i Messerschmitty Bf-109G, patřícík prostějovské stíhací eskadře JG 77 „Herz As“ od 3. letec-ké divize majora Losigkeita a několik dvoumotorových noč-ních Junkersů Ju-88G, patřících k prostějovské NJG 100 odIX. leteckého Fliegerkorpsu. Přerovské letiště také mohlobýt nouzovým cílem mezipřistání a natankování Fw--190F z Kostelce na Hané od 4. bitevní eskadry (Stab/SG 4)– velitel major W. Dörnback v jarních měsících 1945. Poosvobození byl ještě v srpnu 1945 k vidění na letišti opuš-

těný a těžce poškozený dvoumotorový bombardovacíletoun Heinkel He-111.

S postupem východní fronty na Moravu ztráceli Němcijednu leteckou základnu za druhou. Po rychlém odletuletounů z Přerova se zbytky Luftwaffe soustředily v sever-ních a východních Čechách, kde je také zastihl kapitulač-ní rozkaz. Přerovské letiště opustili Němci v noci před pří-chodem Rudé armády a zničili některé příjezdové cestya přístavky hangárů.

Bombardér He-111 Archiv František Toth st. a Jaroslav Schön

He-72 „Kadett“ Archiv Zdeněk Fryč a Jaroslav Schön

11

Vedoucí plachtařského výcviku mjr. Scharna a dr. HaaseArchiv Zdeněk Fryč a Jaroslav Schön

Fi-156 „Storch“ Archiv Leo Krist a Jaroslav Schön

Kluzák „KRANYCH“ Archiv Zdeněk Fryč a Jaroslav Schön

Vyhláška Městské rady v Přerově z 15. března 1939

12

Německá stráž před hotelem Grand Archiv MěNV Přerov

13

OSOBNÍ VZPOMÍNKY JAROSLAVA SCHÖNANA TRAGICKÉ UDÁLOSTI V LISTOPADUA PROSINCI ROKU 1944

Narodil jsem se v roce 1932 v Přerově hodným a sta-rostlivým rodičům Jarmile a Jaroslavu Schönovým – teh-dejšímu činovníkovi přerovského Sokola. Bydleli jsme v Tyr-šové ulici a na Vsadsku č. 24 (u dědečka a babičkyMacalíkových) do září 1939, kdy se rodiče i se mnou odstě-hovali za prací do Zlína, Sokolská ul. č. 418. Tam jsem takéabsolvoval obecnou i měšťanskou školu s jednoročnímučebním kurzem a za tu dobu jsem si našel spoustu kama-rádů, se kterými jsme prožívali dobu německé okupaces příhodami méně i více zábavnými. A tak školní léta ubí-hala až do léta 1944, kdy začaly být vyhlašovány letecképoplachy a Londýn hlásíval v rádiu blížící se konec války.Školy se vyprazdňovaly po zabouchání školníkem na visí-cí kus kolejnice a my mohli sledovat stříbrná letadla vyso-ko na obloze jako tušení budoucí svobody. V souvislostis nedostatkem uhlí pak Němci pravidelně vyhlašovalik našemu potěšení tzv. „uhelné prázdniny“ od pozdníholistopadu přes celou zimu. A v tu dobu mě rodiče vždyzavezli ze Zlína do rodného Přerova, kde jsem u své babič-ky na Vsadsku č. 24 (která už byla sama), trávil volné chvil-ky a chodil na různé dobrodružné výpravy se svými kama-rády do přilehlých tajemných uliček. Netušili jsme, žejednoho dne nás potká první velké „dobrodružství“ –bohužel však pro některé naše známé a přátele dobro-družství poslední. Já jsem je prožil v okamžiku, kdy jsembyl spolu s babičkou ukryt ve sklepě. Kousek od nás pada-ly bomby a poznal jsem, co je to opravdový strach. Zdálose mi, že to peklo trvá celou věčnost – ve skutečnosti všaktrvalo jen několik minut. Vzpomínal jsem na své rodičea nevěděl jsem, že i oni při tom v tuto přibližnou chvíli pro-žívali ve Zlíně v krytech to, co já. A když jsem pak viděl tustrašnou spoušť, která v Kozlovské ulici, na Trávníku a v Koli-bách zůstala, pochopil jsem, jakého krutého osudu bylynaše domečky ušetřeny, a byl jsem moc rád, že jsme se poválce v roce 1947 mohli znovu na Vsadsko spolu s rodičipřestěhovat. Ale teď už moje dva osobní příběhy z klukov-ských let. Ten první se odehrál na podzim 20. listopadu1944 v poledních hodinách.

Byl to den jako každý jiný – chladný, oblačný a se slu-níčkem, které mezi mraky prosvítalo, ale už nehřálo. Siré-ny ohlásily poplach. Stál jsem s kamarádem Břetíkem Klí-mou nahoře na Vsadsku vedle Řičánkova obchodu a dívalijsme se na ty „stříbrné tečky“, které za hlubokého hukotutáhly za sebou dlouhé bílé čáry a letěly stále dál směremk severu. Tehdy jsme nevěděli, že letící letouny byly ve výši7000–8000 metrů, a rokovali jsme důležitě, kam asi letí. Měljsem rád ten jejich monotónní zvuk několika set silnýchmotorů. Tyto přelety začaly nad Zlínem a nad Přerovemněkdy v červenci 1944.

Skončil přelet jednoho svazu, který pomalu mizel v dál-ce, když jsme uslyšeli sílící zvuk leteckých motorů odně-kud od Kozlovic a nemocnice. To už bylo po poledníchhodinách. Stáli jsme nahoře, kde jedna část Dvořákovy uli-

ce odbočovala směrem k nemocnici a druhá (okolo býva-lého chudobince – později porodnice), směrem do městaa ke hřbitovu. Jelikož tehdy za touto křižovatkou byla samápole a louky, viděli jsme, jak letí na Přerov dosti nízko většískupina velkých letadel, tři z nich za nimi, a bylo vidět i vět-ší detaily. Zdálo se, že letí přímo na nás a my jsme zmizeliz ulice, každý domů. Hned nato jsem, schovaný ve sklepě,slyšel mohutné výbuchy a řev motorů přelétajících letadel.Pak najednou nastalo zvláštní ticho, které bylo přehlušová-no ještě několikrát blízkými i vzdálenými výbuchy a huko-tem motorů vzdalujících se letadel. Byly to těžké čtyřmo-torové bombardéry B-24 „Liberator“, se kterými jsem měltu čest seznámit se daleko později, ale to jsem ještě o svýchbudoucích setkáních s americkými letci nevěděl.

Po skončení tohoto „zemětřesení“ a odhoukání koncepoplachu jsme vyšli před dům, vč. sousedů, a viděli jsmesměrem od nemocnice, od Bečvy, od tenisu, od rybníka,nad Kozlovskou a Trávníkem sloupy černého dýmu a kou-ře. Tam dolů ale nikdo nesměl, tak jsem se alespoň šel dívatz naší hořejší podkrovní světnice, kde nám to rozbilo okna,jak nějací uniformovaní příslušníci uzavírají dolejší částVsadska směrem do Kozlovské (kde také hořelo) a na Tráv-ník. Jen jsem ještě zahlédl, jak naproti v domku pana učite-le Hrazdíry je živo, prý tam spadla „časovaná“! Jenže záhypřijela do ulice auta s SS-many a ti mávali kolem sebesamopaly, křičeli a zaháněli zvědavce do svých domovů.

Ven jsme mohli až mnohem později. To už byl ale večer,brzy se setmělo a svítili jsme svíčkami – elektrika nešla.Kachlová kamna, u kterých jsme s babičkou seděli, pří-jemně hřála a byli jsme oba moc rádi, že jsme zůstali naživu a domeček byl v pořádku.

Druhý den Němci uvolnili bombardovaná místa a vojáciv bílých kombinézách odklízeli trosky domů. Šlo se nás tampodívat hodně – zvláště u trosek Sadilova domu v Kozlov-ské ulici, ale také na Trávníku – u domečku pana Rozsy-pálka i u domku pana Dorazila. Starší kamarádi a také zná-mí lidé z blízkého okolí si fotografovali na památku událost,která se na našem konci přihodila. Během času, který odté doby uplynul, jsem se zajímal o možnost získání, nebozapůjčení těchto fotografií. Podařilo se mně to však až mno-hem později, kdy jsem poznal více kolegů ze skautingua dalších přátel, kterých jsem měl a mám stále dost.

Nakonec bych chtěl poznamenat, že dle pozdějšího zjiš-tění provedla toto bombardování Přerova s velkou pravdě-podobností skupina B-24J – 15. USAAF od 55. bomb. kříd-la (BW), startující ze základen v Itálii (Spinazzola, Venosa,Pantanella), kde byly umístěny 460., 464., 465. a 485. bom-bardovací skupiny. Podle historika J. Rajlicha byl ten denv plánu opět nálet na hornoslezské rafinerie, ale vzhledemk nepříznivému počasí tam odletěl pouze první svaz a svazdruhý, čítající asi 282 strojů, dostal za úkol bombardovatnáhradní cíle na Moravě a mezi jinými i Přerov, kde měl býtúdajně napaden pro Němce velice důležitý železniční uzel– přerovské nádraží, možná také seřazovací nákladové nád-raží u Lověšic, ale i Optikotechna, která vyráběla optickézaměřovače, puškoměry a další materiál. Pro zajímavost jetřeba říci, že dle informací mých pozdějších spolupracov-níků z Optikotechny (přátelé Kreml a Derka) natahovali

BOMBARDOVÁNÍ 20. LISTOPADU 1944V ULICÍCH KOZLOVSKÁ,TRÁVNÍK, KOSMÁKOVA, MALÁ TRÁVNICKÁ, KOLIBY

14

Němci (někdy i oni osobně) v době poplachů a takév osudný den náletu na střechu závodu plachtu s označe-ním Červeného kříže, čímž hrubě porušovali mezinárodnídohody, neboť naproti Optikotechny byla s tímto označe-ním přerovská nemocnice.

✳ ✳ ✳A ten můj druhý osobní zážitek? Ten jsem prožil o měsíc

později – před Vánocemi 17. prosince 1944.V listopadu a prosinci ve válečných letech jsme trávili

celé dny doma a do školy jsme si chodili pouze pro domá-cí úlohy. Sněhu a ledu tehdy bylo dost od Mikuláše do břez-na, takže o zimní radovánky nebyla nouze. A v tu dobu jájsem byl opět v Přerově.

Tak tomu bylo i v dopoledních hodinách dne 17. prosin-ce 1944. Dnes již víme, že z italských základen odstartova-lo v tento den celkem 529 bombardérů B-24 a B-17s doprovodem asi 300 stíhaček s cílem bombardovat hor-noslezské rafinerie Blechhammer Nord a Süd a také Oder-tal. Štěstí se ale k některým americkým letcům otočilo tohodne zády a mnoho z nich nedoletělo ani k vytčenému cíli,ani se nevrátilo na svá mateřská letiště v Italii.

Dá se říci, že první skupina asi 160 „létajících pevností“B-17, která měla za úkol bombardovat Blechhammer Nordpřeletěla území Moravy skoro bez problémů. Totéž se týka-lo i třetí skupiny, která byla určena pro Blechhammer Süda která také proletěla územím Moravy beze ztrát.

Velmi tragicky ale dopadla skupina druhá se 176 letou-ny B-24 „Liberator“. Uvedená stíhací ochrana bombardo-vacích svazů se v důsledku velmi špatného počasí o něko-lik minut opozdila a bombardéry B-24 zůstaly pro následnétragické momenty a chvilky zcela osamoceny. Nicméněopožděné americké P-38 a P-51 vzaly odvetu a sestřelilyasi 43 německých stíhačů, oproti šesti ztraceným strojům„Lightning“ a „Mustang“.

Byla nízká oblačnost, ale německá Luftwaffe, perfektněřízena ze země svými operátory, zcela nečekaně napadlatuto skupinu mezi Olomoucí, Prostějovem a Přerovem. Útokprovedla silná skupina německých stíhačů na strojích Fw--190 a Me-109 v počtu asi 90 letounů. Piloty byli elitníněmečtí letci z JG 300 a JG 301 od Staffel/II.SturmgruppeJagdgeschwader z letišť Jütterborg, Borkheide, Löbnitza Reinsdorf. Velením této akce byl pověřen jeden z nejús-pěšnějších německých stíhačů, nositel Rytířského kříže Staf-felkapitän 6.Staffel Oblt. Klaus Bretschneider se 36 sestřelyve svém Fw-190 „Raubholz“. Ten byl o několik dnů pozdě-ji sestřelen a zabit nad Německem v souboji s americkým„Mustangem“.

My na zemi jsme mohli pouze slyšet vysoko nad mraky(dle dopisu německého stíhače Ernsta Schrödera Ing. Hla-vačkovi probíhaly boje ve výšce 7500 m) štěkot kulometů,palbu leteckých kanonů, vytí leteckých motorů a také jsmeviděli padat z mraků kusy letadel, ale také letce, snášejícíse na padácích, pokud ovšem stačili vyskočit z hořícíchnebo vybuchujících letounů. Americká 15. USAAF zde ztra-tila během 15 minut celkem osm bombardérů B-24 „Libe-rator“. Trosky těchto B-24 dopadly do Troubek, Kokor,Rokytnice, Olomouce-Neředína, Libiny, Kozlova,Václavovaa Palačova. Další B-24, poškozené nad naším regionem,havarovaly při návratu do Italie na Slovensku, v Maďarsku,okupované Jugoslávii atd. Kromě těchto B-24 zde stíhačiUSAAF ztratili dva stroje P-38 „Lightning“. Ten první hava-roval mezi Kralicemi a Prostějovem – pilot 2/Lt. Ernst Rount-ree byl po seskoku padákem zajat podobným způsobem

jako pilot P-38 „Lightning – Coon Dog III“ – 2/Lt. DavidMiles, kterému po souboji začal hořet letoun a také vysko-čil padákem. Letoun se zřítil severně od Vinar na poleu Vinarského lesa.

Samozřejmě hned po skončení těchto bojů a po uklid-nění v terénu jsme ve vhodné době popadli svá kola a jelise podívat všude po okolí na místa dopadu těchto strojů.První den jsme jeli do Vinar, kde jsme viděli prvního „živé-ho“ amerického pilota, který se – pro nás jako hrdina –vysoko nad námi vznášel ve svém stříbrném stroji. Vedlajej po cestě z místa dopadu německá eskorta. Americkýpilot kouřil, rozdal několik čokolád a Němci kouřili jehocigarety s ním. Byl to stíhač 2/Lt. D. Miles, se kterým jsemse pak osobně několikrát v Přerově setkával při jeho návště-vách a vše znovu prožíval při jeho přetlumočeném vyprá-vění. Naposledy jsem se s tímto výborným člověkem set-kal v roce 1996. V té době jsme se už předběžnědomlouvali s mým velmi agilním kolegou J. Hlavačkou ml.,který pomáhal zajišťovat leteckou přepravu americkýcha německých letců, dále s přítomným americkým letcemz B-24J T. Qualmanem, který byl sestřelen při této bitvě nadTroubkami, posléze i s pplk. D. Krpcem, že uspořádáme,tehdy jako vůbec první v Evropě, tzv. „setkání americkýcha německých letců“, kteří proti sobě v prosinci 1944 nadPřerovem bojovali. Toto první setkání se opravdu uskuteč-nilo v roce 2000. Bohužel 8. června 1999 náš přítel D. Milesv Jacksonville na Floridě zemřel a setkání se již nedožil. Ten-to americký pilot byl posledním z těch, kteří neměliv našem regionu, v místě havárie, žádný památník. Díky usi-lovné snaze Svazu letců Přerov ve spolupráci s obcí Vina-ry a s učitelkou ZDŠ Trávník Evou Sedlákovou se toto poda-řilo napravit. Památník byl vybudován a slavnostně odhalenza velké účasti obyvatel Vinar, mnoha členů Svazu letců Pře-rov a primátora Přerova Ing. Jiřího Lajtocha na malé pro-sluněné mýtince ve Vinarském lese dne 17. června 2010.

Vracím se ve vzpomínkách ke dni 18. prosince 1944, kdyjsme se vypravili na kolech do Rokytnice na samotu „Vrbo-vec“ k paní Bartlové, kde havaroval B-24. Zde trosky letou-nu tehdy hlídal starší německý strážný, který nás nechtělk troskám pustit, tak si alespoň trosky tohoto B-24 z většídálky vyfotografoval kamarád St. Spurný. Snímek není bohu-žel zrovna moc kvalitní, ale je dokladem toho, že jsme tambyli. Hned po obědě u paní Bartlové jsme jeli do Kokor keKalábovu mlýnu, kde havaroval také jeden B-24. I tyto tros-ky jsme fotografovali, ale pan mlynář vyrobil mnohem zda-řilejší fotografii, kterou mi později věnoval učitel Ing. Koš-ťálek, kokorský kronikář.

Poslední důležité dějství okolo B-24 z Kokor je rok 1996,kdy pracovníci JZD vyorali při práci na poli vrtuli. Tato vrtu-le jednoznačně patřila uvedenému bombardéru. Okamži-tě jsme se dostavili spolu se St. Spurným na místo samé doKokor. Na vrtuli byla nejen nádherně čitelná výrobní číslaobou listů, ale k překvapení všech měla vrtule velmi zacho-valou i žlutou samolepku HAMILTON STANDARD PRO-PELLER. K našemu překvapení však někdo z JZD vydal tutovrtuli zástupcům armády v Přerově a následně byla odve-zena do Vyškova, přestože tehdejší přednosta ONVIng. Miloslav Přikryl vydal příkaz o zachování vrtule proobec Kokory nebo muzeum v Přerově.

Za posledním havarovaným letounem B-24J jsme muse-li do Troubek. Jednu jeho část jsme našli již mezi Henčlo-vem a Troubkami u asfaltové cesty u pravotočivé zatáčkysměrem k Bečvě. Dále jsme ale museli jet na kolech veliký

15

Mís

ta d

op

ad

u b

om

b

1b

řeh

řeky

Beč

vy2

sam

ota

Kol

iby

3d

ům V

avří

nový

ch4

dům

č.1

53 S

adilo

vých

5d

ům č

.151

Vop

álko

vých

6d

ům č

.133

Pří

varo

vých

7d

ům S

töck

erov

ých

8d

ům P

akro

vých

9d

ům č

.79

Dor

azilo

vých

10

dům

č.7

7 R

ozsy

pál

kový

ch11

dům

č.1

2 Li

nhar

tový

ch12

dům

č.5

2 Č

erno

škov

ých

13

dům

č.5

4 Va

lenč

íkov

ých

Asi

tak

něja

k to

vyp

adal

o v

pře

rovs

kých

ulic

ích

20.l

isto

pad

u 19

44.N

akre

slen

op

řib

ližně

bez

měř

ítka,

pro

por

ovná

nís

dne

šním

sta

vem

.Om

luvt

e p

říp

adno

une

pře

snos

t.Ja

rosl

av S

chön

16

kus cesty až za Troubky (za most přes Bečvu) a po odboč-ce doprava na Citov po chvíli odbočit doleva k lesu a pol-ními i lesními cestičkami jet a jít pěšky k hájence panaJakubčíka. Tu jsme viděli několik místních obyvatel u stro-mu, kde v jeho blízkosti na poli u „remízky“ havarovala vel-ká část letounu a kde také dopadl na padáku a zůstal nastromě Tom Qualman, se kterým jsem se po roce 1996 vel-mi spřátelil. Setkával jsem se s ním také v letech 2000, 2003i společně s dalšími letci 15. USAAF H. Johanssonem,J. Modrovskym, O. Hommertem. Na přání letců USAAFi našich byli přítomni také dva němečtí stíhači generál Luft-waffe Günther Rall a Walter.Smejkal. Byla to nádherná set-kání a v mém archivu zůstalo na památku mnoho dopisůa fotografií od většiny z nich, i když dnes už mnozí nežijí.

Chtěl bych říci pár slov těm, kteří v naší čtvrti a v okolíbydleli, ještě bydlí, anebo jejich potomkům, a hlavně těm,kterým nejsou níže uvedená jména, ulice a další detailyzcela cizí. Čtěte a zavzpomínejte se mnou.

K tomu, co už bylo napsáno, jsem nakreslil podle staré-ho náčrtku z roku 1953 nový obrázek tehdejšího stavu ulica uliček v naší čtvrti, kde se bombardování odehrálo,i s některými známějšími jmény, která si přečtete ještě nanásledujících řádcích. Jelikož jsem je spolu s vámi znal, pat-ří také do toho dějství, a proto se o nich budu zmiňovat,i když mnozí už nežijí a i když všichni uvedeni být nemo-hou. Obnovte si alespoň zhruba ta jména a místa, kde jsmeve válečné době v naší čtvrti žili, a omluvte nepřesnosti.

Mnozí z mých tehdejších kamarádů a sousedů, které jsteurčitě také znali (Klíma, Obadálek, Kadlec, Zatloukal, Hla-dil, Karola, Měsíček, Čechovi, Čechákovi a další) už bohu-žel nejsou mezi námi. Jako mlčenliví svědkové osudnéhoroku 1944 však zůstaly dodnes stát na Vsadsku rodinné vil-ky včetně naší č. 24, kde už bydlí náš syn s rodinou, dáletaké stojí jako tehdy vila pana Inderky, tak jako vila příteleSobotky s manželkou, kteří tam také ještě bydlí, a všechnydalší rodinné vilky naproti nové výškové zástavby, třeba jižs jinými majiteli. Dále jsou to rodinné domky v Kosmákovéulici a v bývalé Malé Trávnické (dnes je to jméno jiné ulič-ky). Zcela jiné a moderní jsou dnes již bývalá ulice Trávník(dnes už jen Kozlovská) a Kozlovská (dnes U Tenisu). Doleu Bečvy zmizelo prostranství s „Košovou samotou“, kde sebruslilo a bruslí dodnes, ale už nežije obětavý pan Koša,který u zaniklého prvního rybníčku (dnes centrální teniso-vé dvorce) ve své „kolibě“ vařil čaj pro zimomřivé brusla-ře a dokonce shraboval sníh a uklízel led. Od mého teh-dejšího kamaráda a jeho syna L. Koši ml., který dodnes žije,mám dobové fotografie bombardované „koliby“, které jsoupřiloženy v obrazové části. Dávno zmizela v Kozlovské uli-ci „Kelnerova mlékárna“, kam jsem chodil pro mléko, a takénaproti stojící holičství pana Lindušky. Všichni pamětníci siurčitě vzpomenou na zájezdní hostinec „U Gintrů“ (dnespřibližně v tom místě stojí pivnice „Kotelna“ naproti ZDŠ).

V bývalé ulici „Malá Trávnická“ dávno zaniklo pekařstvípana Harny se stále čerstvým pečivem (dnes je přibližněv těch místech autoopravna).

V dobrém vzpomínám na tzv. „komunu“, vlastně „Klubdopravy a spojů“ (dnes na tom místě stojí obchodní důmTESCO), kde jsem prožil, a nejen zde, jako muzikants kapelou „KRAB“ mnoho krásných roků. Na Vsadsku naho-ře také už nestojí tři vzrostlé lípy, které byly na rozcestíVsadsko – nemocnice – město a mezi kterými byl němec-ký kulometný bunkr, ze kterého ale stejně nikdo nevystře-lil. Také zmizel vedle křižovatky stojící „koloniál“ pana

Řičánka, jehož syn Tomáš je dodnes jedním z pamětníků.Vedle tehdejšího obchodu stojící vila pana Kaštovského zdestojí dodnes, zakončena malou prodejnou, včetně budovybývalého chudobince (později porodnice). Proti našemudomu už nestojí dávno zaniklá firma pana Jedličky „Tuk nakola ozubená“ a také vedle stojící kovárna pana Běhala,jehož syn Miloš je také jedním z mých kamarádů – pamět-níků, dnes bydlící nedaleko.Vedle kovárny bydleli Hrazdí-rovi se synem Jaromírem, který je dnes také pamětníkem,zrovna tak jako Zdeněk Kolda, Standa Horák, Ing. MirekHorák a Láďa Kocman (jeho otec byl správcem chudobin-ce), bydlící kousek od našeho a další. Už také neexistujedole na Vsadsku malá trafika, kde jsem chodil nakupovatnoviny, a zvláště „Rychlé šípy“. Bylo to přímo u rozcestíVsadsko–Trávník–Kozlovská, přibližně v tom místě je dnesznovu novinový stánek, jaká to náhoda.

Vše, o čem jsem psal, a to včetně těch „válečnýchdobrodružství“, souvisí také s mým nezapomenutelnýmhezkým mládím s parními lokomotivami (přerovské nád-raží), anebo s vrtulovými letadly (letiště v Otrokovicích, kdejsem začal s létáním).

Těm mladším jsem chtěl ukázat, jak jsme zde v mládí žili,jak ty úzké a ponuře osvětlené ulice a uličky, vydlážděnétehdy kostkami – „kočičími hlavami“, spolu s různými dom-ky a domečky zanikly, ale také třeba, jak se v těch místechv dnešní době mnoho věcí změnilo – dokonce někdy k lep-šímu. Jen se podívejte na náčrtek a porovnejte.

Měli jsme tehdy své uliční „party“, vydrželi jsme beztelevize, cigaret a jiných drog, avšak podnikali jsme různévýlety okolo Bečvy, turnaje v kopané na „Maracána“ u Beč-vy za nemocnicí a výpravy do lesa Žebračky, a to až dopozdních klukovských let. Dále to byly skautské oddíly vezlínských (později i přerovských) oddílech, nebo cvičenís dorostenci v přerovském Sokole. I když to všechno bylopo roce 1948 na dlouhá léta zakázáno a zlikvidováno, pře-sto děkuji za důkladnou, někdy tvrdší rodičovskou výcho-vu, která ale nebyla ostatně nikdy na škodu. To jsem poznalna vojně, která nám také chlapsky prospěla. Také děkuji zavšechny životní příběhy a zkušenosti a za všechny ty roky,které jsem prožil po boku svých rodičů, a prožívám dnesspolu se svou tolerantní, milovanou manželkou i s našimidětmi a jejich rodinami ve vzájemné lásce a pohodě.

Také díky členství v dobré partě kamarádů Svazu letcůČR v Přerově, kde působím již 18 let, jsem mohl poznata navázat přátelství s mnoha význačnými přerovskými let-ci, navigátory, mechaniky a přáteli, ale také s mnoha váleč-nými čs. letci z RAF (Peřina, Mrázek, Liškutín, Škarvada,Bednařík, Mikula a jiní), i s válečnými veterány USAAF. Mno-zí z nich se stali mými dobrými přáteli (Miles, Qualman,Hommert, Johansson, Modrovsky), kteří mně mimo jinéposkytovali cenné informace ze svých válečných leteckýchmisí, včetně fotografických a písemných materiálů. To všepro mě bylo a je dobrou životní školou.

Velkou odměnou za mé snažení a práci bylo ohodnoce-ní magistrátem města Přerova v říjnu 2001, kdy jsem obdr-žel Cenu města – Medaili Jana Amose Komenského, takézáslužnou medaili Svazu letců České republiky a takéskautská vyznamenání, na to vše se v dobrém vzpomíná.Co si přát ještě více, teď už jen díky za každé dobré ráno.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že tak jako já, tak i dal-ší naši spoluobčané, ať už nežijící, nebo dnešní pamětníci,psali a píší své zážitky do přerovských deníků a dalšíchperiodik. Četl jsem většinu těchto příspěvků a myslím si,

17

že každý svoji zkušenost popisoval dle skutečnosti. Samo-zřejmě vím, že další bomby spadly i u lověšického seřazo-vacího nádraží a u pekárny (i tam jsme se byli podívat),v Žebračce, atd. O tom ale tato knížečka není, jelikož popi-suji jen události z naší čtvrti, jak jsem je viděl a zažil.

Proto jsou všechny další příspěvky a články, souvisejícís tématikou válečných leteckých dnů nad Přerovskemv listopadu a prosinci roku 1944 zahrnuty v závěru této kní-

žečky v podkladech Státního okresního archivu v Přerově.Za toto zpracování děkuji PhDr. Jiřímu Lapáčkovi a paní Voh-nické.

Kopie originální německé mapy s místy dopadu bomb – značeno černými puntíky. Archiv Muzeum Komenského Přerov a Jaroslav Schön

18

Malá Trávnická č. 12 – dům Linhartových Archiv Olga Fárková

Pohřeb obětí bombardování – hřbitov Archiv Jiří Rosmus

Tak vypadaly přídělové lístky na potraviny Archiv Jaroslav Schön

Náčrtek s místy dopadu bomb podle očitých svědků – kresleno r. 1953 Archiv Jaroslav Schön

19

Malá Trávnická č. 12 – dům LinhartovýchArchiv Olga Fárková a Jaroslav Schön

Kozlovská č. 153 – dům Sadilových, vlevo dům č. 151 VopálkovýchArchiv František Toth st. a Jaroslav Schön

Kozlovská č. 133 – dům PřívarovýchArchiv František Toth ml. a Jaroslav Schön

Koliby – domečky Košových – pohled od tenisu Archiv Ladislav Koša a Jaroslav Schön

20

Kozlovská č. 77 a 79 – domy Rozsypálkových a Dorazilových Archiv Jaroslav Reška a Jaroslav Schön

Koliby – domečky Košových – pohled k Bečvě Archiv Ladislav Koša a Jaroslav Schön

21

Kozlovská č. 153 – dům Sadilových a vpravo dům paní Rychtalíkové Archiv Ivo Pavlíček a Jaroslav Schön

Ulice Vsadsko v roce 1954 – tehdejší bydliště autoraArchiv Jaroslav Schön Malá Trávnická č. 12 – dům Linhartových

Archiv Olga Fárková a Jaroslav Schön

Trávník č. 52 – dům Černoškových Archiv František Toth st. Koliby – domečky Košových – pohled k tenisu. Dnes je místo rybníč-ku centrální tenisový dvorec Archiv Ladislav Koša a Jaroslav Schön

Kosmákova ulice – dům VavřinovýchArchiv. Lubomír Sobotka a Jaroslav Schön

Kosmákova ulice – dům VavřinovýchArchiv Lubomír Sobotka a Jaroslav Schön

Kozlovská č. 153 – dům Sadilových – vzadu Kosmákova ul.Archiv Ivo Pavlíček

Kráter od bomby pod nemocnicí s kulometnými věžemiArchiv Jaroslav Reška a Jaroslav Schön

Trávník č. 52 a 54 – domečky Černoškových a ValenčíkovýchArchiv František Toth st. a Jaroslav Schön

Kozlovská č. 77 a 79 – domečky Rozsypálkových a Dorazilových vedle hostince „GINTR“ Archiv Ivo Pavlíček a Jaroslav Schön

Kozlovská č. 77 a 79, ve dveřích svého domečku stojí pan RozsypálekArchiv Jaroslav Reška a Jaroslav Schön

Vsadsko – horní křižovatka, kde stojí autor (vpravo)Archiv Jaroslav Schön

Kaplička pod nemocnicí po bombardováníArchiv František Toth a Jaroslav Schön

JMENNÝ SEZNAM OBĚTÍ BOMBARDOVÁNÍ

SPOLUOBČANÉ,KTEŘÍ ZAHYNULI 20. LISTOPADU 1944

PŘI NÁLETU SPOJENECKÝCHBOMBARDÉRŮ NA PŘEROV

Jiří Chaloupka, student u Bečvy z Brodku u Přerova při hledání úkrytu

Josef Koša, nar. 23. 8. 1943 samota Koliby

Rudolf Sadila, nar. 14. 7. 1919 Kozlovská 153

Leontina Sadilová, nar. 11. 3. 1895 Kozlovská 153

Frantisek Sadila, nar. 2. 6. 1884 Kozlovská 153

Karl Privara, nar. 16. 8. 1896 Kozlovská 133

Hildegard Privara, nar. 29. 8. 1899 Kozlovská 133

Maria Stöcker, nar. 25. 5. 1868 Kozlovská(manžel Marie Stöckerové zemřel na následky zranění při bombardování o několik dní později v přerovské nemocnici)

Alžběta Černošková, nar. 20. 10. 1881 Trávník 52

Dagmar Žákovská, nar. 18. 9. 1936 Trávník 52

Marie Valenčíková, nar. 25. 8. 1911 Trávník 54

Jiří Valenčík, nar. 3. 4. 1941 Trávník 54

25

VZPOMÍNKA BOČNÍHO STŘELCE B-24 T. A. ROSSE – SESTŘELEN 17. PROSINCE1944 NAD TROUBKAMI

... nemohu si pomoci, abych nemyslel na ty všechnypředchozí lety, flaky, všechno napětí a očekávání, kdo budeten příští a půjde dolů… třeba při zpátečním letu a připo-mínám: „Hoši, ještě jeden let a budeme vedoucí squadro-ny!“ Připomínám si hovory s těmi, co byli před námi,o odpočinkovém a rehabilitačním kempu na Capri. Jaké totam je, jaké víno, děvčata...? Smáli se a poznamenali – kdo-ví, kolik se jich dočká, než dosáhne 25 bojových misí! Kaž-dý den se totiž nějaká posádka nevrátila a nyní…

… stihl tento osud i nás a nevíme jeho konec. A jaký bylzačátek…? Zaslechl jsem v intercomu Joeho hlas: „Stíhači– jsou zde!“ (Pozn.: zadní střelec Joseph Mergo) a téměřokamžitě slyším střelbu a vibrace jeho kulometů. Podívaljsem se bočním výhledem, ale stíhače nebylo vidět, jelikožšli na nás z výšky a zezadu, Ani ne za 3 vteřiny od Joehovýkřiku se ozval zvuk, jako když prší na plechovou střechua dvacetimilimetrové střely stíhačů trhaly potah trupu, minu-ly Put-Puta (Pozn.: kamarádská přezdívka některých členůosádky) a mne o palec a explodovaly v přední části trupu.Na neštěstí explodovaly kyslíkové láhve blízko pumovni-cových dveří a oheň zaplnil vnitřek trupu. Zasáhl i mnea moje kombinéza začala hořet. Náš letoun se obratem vze-pjal a já byl sražen na podlahu a na okamžik omráčen. Pochvíli jsem byl opět ale na kolenou a díval se po svémpadáku. Nalezl jsem jej, ale nemohl zvednout, byl těžký jakoby vážil tunu. Poznal jsem, že jsme v ploché vývrtce a já bylv negativním zatížení. Konečně… podařilo se mi padák při-pnout na popruhy a pak jsem hlavou napřed vyskočil z boč-ního okna. Neměl jsem ani čas na odpojení kyslíkové mas-ky, intercomu, nebo vyhřívání kombinézy. Zahlédl jsem ještěPut-Puta, jak stál a díval se, co bude následovat. Rozhlédljsem se kolem… nikde žádný padák, žádný letoun, podemnou zataženo, krajina nebyla vidět, nade mnou silné slun-ce a nezapomenu to ticho… bylo 12,15 hod a asi7 500 m vysoko a já jsem byl omámen nedostatkem kyslí-ku. Padal jsem pod mraky, dole se blížila nějaká vesnice,viděl jsem postavy, utíkající směrem mého dopadu, kterýjsem záhy absolvoval.

První voják, který mne potkal, se divil, že nemám pisto-li, a tak mi sebral aspoň helmu a padák. Poté jsem byl odve-den k veliteli. Tam se objevili vojáci plně ozbrojení a velitelmi sdělil, že budu eskortován do města. Popřál mi všech-no nejlepší a podal mi ruku. Město bylo vzdáleno asi třimíle a podle toho, co se vykládalo o Němcích, jsem si bylzcela jistý, že mě jdou zabít. Nemluvili anglicky a já zasenemluvil německy. Ale zanedlouho se objevily první domyměsta (pozn.: to už byl Přerov) a pak jsme došli k budově,která vypadala jako škola. (pozn.: byla to jedna ze dvou školv Palackého ulici) a uvnitř byla velká místnost přeměněnana první pomoc. Po krátkém vysvětlování jsem dostal vel-kou jehlou protitetanovou injekci.

Přešel jsem do další místnosti, kde se dostavili další dvaletci, které jsem nikdy neviděl, přicházeli další a odpoled-

ne byla místnost plná (pozn.: všechno byli letci, sestřeleníten den v okolí Přerova). Moje bolest začala sílit a mé popá-lení, které jsem moc nevnímal, bylo vážnější, než jsem před-pokládal. Kolem osmé přijela ambulance a já slyšel hlasToma Noesgese, našeho bombometčíka, který ležel nalehátku se zlomeným kotníkem. Pro mne to byl hlas z ráje…byl jsem opět se svým přítelem. Pak nás naložili do vlakua poslali do nemocnice v Brně. Po dvou týdnech jsem bylschopen transportu, ale Tom zůstal ještě v nemocnici…!

Takto popisuje zánik B-24J člen osádky, sestřelené nadTroubkami – Trefrey Ross.

VZPOMÍNKA AMERICKÉHO LETCEORVILLA HOMMERTA NA LETECKÉ BOJE17. PROSINCE 1944

… mé jméno je Orville Hommert. Zůčastnil jsem se misedne 17. 12. 1944 jako zadní střelec bombardéru B-24, kte-rému velel Cpt.. Hammet. Ten den letěl jako velitel letounumajor James Lyle a nyní již zemřelý Marion Hammet jakoCo-pilot. Letěli jsme ve formaci na pozici Dog 11 a byla tomá devatenáctá mise, takže pro mne už rutina. Zúčastniljsem se celkem 35 misí, ale tato mi utkvěla v paměti vícenež kterákoliv jiná. Viděl jsem, jak se odehrál celý útokněmeckých stihačů… viděl jsem, když bleskově zaútočilina 461. BG. Varoval jsem naši osádku, že tato skupina jenapadena německými stíhači. Zařval jsem do palubníhotelefonu, že jeden B-24 z této skupiny jde dolů a dříve, nežjsem to dořekl, už povídám „padá další B-24“ a téměřihned… „a další půjde dolů“. Stalo se to velmi rychle.Pamatuji si Hammeta, jak říká do palubního telefonu: „Bože,z nich snad žádný nezůstane..“ Poté jsme byli napadeni Bfstodevítkami a já pamatuji, že jsem střílel na jednu, blížícíse přímo z 6. hodiny. Myslím, že jsem ji zasáhl, protože sepřetočila břichem nahoru a zmizela ve střemhlavém letu,zanechávajíc za sebou kouř. Naše 484. BG ztratila v tétomisi dvě letadla. První byl stroj č. 28 „Little Joe“ s pilotemCh. Himmlerem, letícím na pozici Baker 12. Druhé ztrace-né letadlo bylo číslo 38 s pilotem R. Martinem, letící na pozi-ci Easy 22. Jak německý útok pokračoval, tak jsem viděl,jak B-24 „38“ opustil svou pozici a přiblížil se k našemustroji zprava. Já byl levý zadní střelec – pokud naše forma-ce udržovala předepsaný tvar. Sotva se hořící „38“ zařadil,plameny vystupující z pumovnice začaly olizovat břichojejich letadla. Dveře pumovnice byly zavřené. Za několikdalších sekund se převrátil na pravou stranu a šel k zemi.Už jsme ho nikdy neviděli…

Nyní nejbizardnější věc, kterou si budu pamatovat dokonce svého života. Najednou vedle nás letí „stodevítka“,jako by byla s námi ve formaci. Prostě jen tak letí, aniž byse nás snažila napadnout. Nemohu uvěřit vlastním očím.V tu chvíli náš horní střelec, který ji měl na mušce, vypálil,ale po dvou ranách se mu kulomet zasekl.V tom okamžikuse na mne německý pilot podíval.Vidím ho jako dnes, jeholetecká přílba, na tváři nasazena kyslíková maska… pochvíli na mě zamával a já reflexivně odpověděl také zamá-váním. Okamžik poté se otočil přes své levé křídlo a zmi-

LETECKÉ BOJE 17. PROSINCE 1944

26

zel střemhlav pryč. Jak už jsem řekl, navždy si to budupamatovat. Jeho Messerschmitt byl stříbrně šedý s černý-mi skvrnami. Často jsem se divil, proč německý pilot udě-lal tak riskantní a hloupou věc. Proč se nás nepokusil sestře-lit… byl snad bez munice, nebo se mu zasekly zbraně?Přežil válku a žije snad ještě? Jestliže ano, jsem si jist, že sipamatuje příběh, který jsem právě vyprávěl. Rád bych znalodpovědi na tyto otázky…

Tolik popis bojů ze 17. 12.1944 střelce O. Hommerta, kte-rý byl svědkem sestřelu několika bombardérů B-24J nadPřerovskem, ale vrátil se ve zdraví na italskou základnu.

Pozn. autora: O. Hommert dnes žije se svou manželkouKatherin v USA – Illinois. Známe se spolu 14 roků a zůstalidnes už jen: O. Hommert, H. Johansson, J. Modrovsky,Ed. Kussler, z německých letců nežije ani P. Lixfeld, aniG. Rall, Walter Smejkal, ani Ernst Schröder.

VZPOMÍNKA PILOTA A VELITELE B-24J2/LT. HENRY J. KREIENSIECKA, KTERÝHAVAROVAL V OSEKU NAD BEČVOU22. SRPNA 1944

… v to ráno 22. srpna 1944 v 8.00 hod. jsme startovalik náletu ze základny v jižní Italii nedaleko FOGGIE, avšaknaše základna byla GULIA FLD a startovací plochy bylyu CERIGNOLY. Naše bombardovací skupina měla 3 squad-rony po 10 letounech – celkem 30 letadel, ale kolik letadelletělo celkem, nevím. Letovou výšku jsme měli 24 500 stop(pozn. cca 8 033 m) a bombardovací výška byla 24 000stop (pozn. cca 7 869 m). K cíli jsme letěli rychlostí 260–300km/hod., jelikož jsme byli plně naložen pumami. Letovárychlost našeho LIBERÁTORU byla však až 460 km/hod.

Přímá vzdálenost z naší základny na cíl náletu byla 1100km, ovšem přímým letem se málokdy letělo – museli jsmese vyhýbat prostorům se silnou protileteckou obranou a nášcíl pro tento den byl Blechhammer-Jih ve Slezsku. Nyní setento závod nazývá „Blachownia Šlaska“ – Slezské ple-chárny. Tehdy však to byla rafinerie olejů a hlavně se zdevyráběl syntetický benzin. Spojenecká zpravodajská služ-ba hlásila velký počet protiletadlových děl, která chránilatento cíl.

V prostoru cíle jsme byli ve 12 hod. a střelci hlásili neur-čitý druh letadla, letícího v naší výškové hladině 7 300 m –toto letadlo hlásilo protiletadlové baterii výšku našich bom-bardovacích svazů.. Ta potom časovala granáty flaku ráže88 mm. V průletu nad cílem, když už jsme bombardovali,jsme dostali zásah, který vybuchl právě pod naším letadlemna bombě, která padala na cíl. Toto bylo příčinou silnéexploze směrem nahoru. Když jsme se zařadili zpět do for-mace, zjistili jsme, že jsme těžcí na předek, a předpokláda-li jsme, že kormidlový vyrovnávací kabel je poškozen poprůletu části granátu přes ocasní prostor oknem trupu.Spousty malých střepin se rozptýlilo po celém letadlea zapálily všechny čtyři motory. To způsobilo, že polovinalevého křídla hořela právě v době, kdy už jsme byli v pro-storu poblíž vašeho města (pozn.: Lipník – Osek nad Beč-vou). Byli jsme schopni držet formaci jen omezenou dobu.Nakonec jsme formaci opustili po neúspěšném hašení ohňůhasícími přístroji. Zadní střelec hlásil odpadnutí krytů moto-ru.Viděl jsem, jak se povrch křídla odlupuje a volal jsem naosádku, ať opustí letadlo. Domnívám se, že střepiny graná-tů proděravěly nádrže v prostorách motorů a tím způsobily

požár. Oheň se ale tak rychle nešířil z důvodu bezpečnost-ních zábran proti ohni. Byl nejvyšší čas opustit letadlo.

Dva boční střelci, zadní střelec, spodní střelec i radistavyskočili zadním otvorem, druhý pilot a letový mechanikvyskočili pumovnicí, navigátor, bombometčík otvorempředního kola. Vysvětlení, proč přední střelec Zeberskyneopustil letadlo, se již nedovíme.

Já jsem zůstal u řízení až do doby, než uhořela a odpad-la část křídla. Letadlo se dostalo do prudkého plochéhootáčení na levou stranu, křídlo odpadlo ve výšce6 000 m a dobře si pamatuji, že jsem musel vyvinoutnadlidskou sílu, abych vyskočil. Jediným možným místempro můj výskok byla pumovnice, která byla po celou dobuod bombardování otevřena.

Dopadl jsem asi 250 m od letadla na západ. První oso-ba, která přišla ke mně, byla mladá dívka s kolem a hnednato dva zemědělci. Vzápětí přijelo německé auto s vojá-ky. Mladá dívka měla v úmyslu si vzít můj padák, ale Něm-ci jí jej odebrali. V tom autu byl již Leo H. Fritch – spodnístřelec. Pod stráží jsme byli odvezeni do vězení v Lipníkun. Bečvou a byli jsme zde drženi několik hodin. Po setmě-ní jsme byli naloženi na nákladní auto, udělali jsme ještějednu zastávku, přistoupili další členové osádky a odvezlinás do Přerova do vězení.

Ráno jsem byl předveden k německému důstojníkovi,který mi ukázal opálenou identifikační známku. Byla to –bohužel – známka Martina Zeberského. Téhož dne jsmebyli převezeni vlakem do Frankfurtu nad Odrou k výslechu.Strávili jsme tři dny v samovazbě. Potom bylo mužstvo(poddůstojníci) odesláno do Německa, do tábora „StalagLuft“ Wetzlar a my – důstojníci do „Stalag Luft III“ v Saga-nu u Zhořelce (Polsko).

Ze zajetí jsme byli vysvobozeni 8. americkou armádou29. dubna 1945. Odtud jsme byli přemístěni letadly do Fran-cie a pak přes Anglii lodí domů.

Na rafinerii „Blechhammer“ bylo uskutečněno celkemjedenáct náletů. První byl 7. července 1944. Osádka naše-ho letadla byla sestavena z vojáků jedné barvy pleti. Našeosádka byla přidělena k 15. letecké armádě USAAF, 304.křídlu, 759. squadroně a 459. bomb. skupině dne 5. srpna1944. Po krátkém údobí 17 dnů jsme byli sestřeleni nadBlechhammerem 22. srpna 1944. Byla to naše šestá bojovámise…

Tolik z dopisu kapitána letounu B-24J „LIBERATOR“,Nr. 42-51692, který havaroval v Oseku nad Bečvou.

Archiv Lubomír Caletka, Osek nad Bečvou

VZPOMÍNKA NĚMECKÉHO STÍHAČE UFFZ. ERNSTA SCHRÖDERA NA 17. PROSINEC 1944

… Löbnitz u Bitterfeldu, neděle 17. prosince 1944, asi10 hod. Už asi jednu hodinu je pro všechny čtyři StaffelnII.(Sturm)JG 300 nařízena nejvyšší pohotovost. Letouny jižnarolovaly ze svých roztroušených stojánek na plochua byly seřazeny do rojů podle předletové přípravy. Pozem-ní personál pobíhal kolem nich a kontroloval upevnění pří-davných nádrží pro případ, aby se žádná z nich neuvolni-la při startu po špatné travnaté ploše našeho polního letiště..Ještě pojížděla cisterna s palivem a doplňovala nádrže. Pilo-ti stojí ve svých kožených kombinézách se žlutými plova-cími vestami vedle svých fockewulfů připraveni každým

27

Přibližné místo dopadu B-24 v Troubkách 17. 12. 1944. Kopie originálního nákresu Archiv Jaroslav Schön

Přibližné místo dopadu B-24 v Rokytnici 17. 12. 1944. Kopie originálního náčrtku Archiv Stanislav Spurný a Jaroslav Schön

28

2/Lt. Robert Brown Sgt. Vincent Manzetta Cpl. Roland Bergman

2/Lt. Robert Brown Sgt. Edward Davis 2/Lt. Ward Randolph

T/Sgt. Wilbur Massey Sgt. Robert Lary S/Sgt. Walter Person

Archiv Robert A. Brown – 99. BG, Vladař, Jan Mahr a Jaroslav Schön

Osádka B-17G sestřelena v Bystrovanech 18. prosince 1944

29

okamžikem ke startu. Během všech těchto příprav stojímna stojánce „5.“ Staffel u svého „mlýnu“ a přestože několikmechaniků horečně pracuje, tak závadu, kterou je strojpostižen, nemohou najít a odstranit. Jsem nervózní, proto-že jsem dnes určen jako velitel roje a každým okamžikemmůže přijít rozkaz ke startu.

Náhle se ozval třesk. Červená světlice vylétla nad plo-chu letiště. Signál pro piloty, aby se usadili v kabinách svýchstrojů a přivázali se. Vše probíhá velmi rychle a opět jeticho. Zimní slunce svítí skrze stromy na prázdné stojánky.Jen u mého letadla s odmontovanými kryty stojí pět mecha-niků. Stále nic! Najednou se ozývá rozhlas: „Pozor, pozor,Unteroffizír Schröder na stojánku štábu skupiny, stroj mod-

Cpl. Martin Zebersky, střelec bombardéru B--24, havarovaného 22. 8. 1944 v Oseku nadBečvou. Dle velitele letounu 2/Lt. HenryhoKriensiecka (viz jeho vyprávění) byl jejichletoun těžce zasažen nad bombardovanýmcílem – Blechhammer-Jih flakem 88 mma nakonec při zpátečním letu havarovalv Oseku nad Bečvou. Na jeho pokyn všichniopustili hořící letoun na padácích, vyjma střel-ce cpl. Martina Zeberského. Jak sám píšev dopise, vysvětlení, proč přední střelecZebersky neopustil letadlo, se již nedozví...!(pozn. autora: Zahynulý cpl. Martin Zeberskyměl dva bratry, se kterými jsem se často set-kával spolu s Lubošem Caletkou a s panemKurfürstem z Lipníka přímo u památníčkujejich zahynulého bratra, nebo v Lipníku nadBečvou v kasárnách) Archiv Jaroslav Schön

2/Lt. David R. Miles, pilot stíhacího letounu P--38J „LIGHTNING“, sestřeleného 17. 12. 1944při souboji s německými stíhači nad obcíVinary-Přerov. O tomto americkém pilotovi jezmínka v povídání Jaroslav Schöna, neboť tobyl on, se kterým se potkal ve Vinarech, kdyžjej Němci vedli do zajetí. Později se s nímněkolikrát setkal, naposled v roce 1996. Bohu-žel zemřel za tři roky po tomto setkánía vzdušném výletu nad obcí Vinary, kdy jim„paragáni“ z přerovského letiště ochotnězapůjčili An-2 i s pilotem. David R. Miles zem-řel v Jacksonville na Floridě 8. 6. 1999 a másvůj pomníček ve vinarském lese

Archiv Zdeněk Josefík a Jaroslav Schön

2/Lt. Henry KreiensieckArchiv Lubomír Caletka, Jan Mahr

2/Lt. Joseph RoskoArchiv S. Vaculík, Jan Mahr

Cpl. Martin ZeberskyArchiv S. Zebersky, Jan Mahr

Sgt. John Modrovsky, spodní střelec bombar-déru B-24, sestřeleného 17. 12. 1944 nad Olo-moucí-Neředínem. První setkání s JohnemModrovskym se uskutečnilo při „Setkání“v Přerově v roce 2000 na pozvání přípravné-ho výboru ve složení Jaroslav Schön, Jan Hla-vačka a pplk. Dušan Krpec a od této chvílebylo navázáno přátelství, které se spolu sevšemi americkými, českými a německýmiválečnými veterány náležitě potvrdilo takév „Arcibiskupské vinárně“ v Kroměříži. Byljedním z pěti šťastných, kteří přežili a bylizajati. Dalších pět jeho kolegů při soubojis německými stihači zahynulo

Archiv John Modrovsky, Jaroslav Schön

30

2/Lt. Orville Hommert – střelec bombardéruB-24, bojoval 17. 12. 1944 nad Přerovem a bylsvědkem sestřelení několika svých kolegůněmeckými stihači – viz jeho vyprávění. Bylpříslušníkem 15. USAAF, 464. BG, 827th BS.a stálým hostem v Přerově při setkáních, kdybylo také navázáno přátelství s ním a jehoženou. Do dnešního dne vede s JaroslavemSchönem a Janem Hlavačkou čilou interneto-vou korespondenci

Archiv Jaroslav Schön

2/Lt. Thomas Qualman, navigátor bombardé-ru B-24, sestřeleného 17. 12. 1944 v Troub-kách. Po seskoku padákem uprchl s kolegou2/Lt. Edmundem Kassoldem do Hostýnskýchhor a v bezvýchodné situaci se vzdali Něm-cům 23. 12. 1944 v Liptále, kde se jim dosta-lo velké péče u paní Mrnuštíkové a její rodi-ny. Tom Qualman zemřel v USA v roce 2010(Pozn. autora: Byl našim oblíbeným hostemv roce 1996, 2000, 2001 a 2003). Spolu s Tho-masem Westem byli příslušníky 15. USAAF,461. BG, 764. BS Archiv Jaroslav Schön

2/Lt. Donald McClellan, navigátor havarova-ného bombardéru B-24 v Oseku nad Bečvou22. 8. 1944. Fotografie je z alba pánů Lub.Caletky z Oseka nad Bečvou a Kurfürstaz Lipníka nad Bečvou. Tento americký letecpřed svým zajetím daroval přihlížejícímobčanům toho osudného dne svoji důstojnic-kou brigadýrku. Pan Kurfürst ji daroval Jaro-slavu Schönovi. (Pozn. autora: Pan Kurfürst byltak laskav, že mně ji daroval, a proto ji dnesmohu zapůjčit na výstavu, kterou pořádá Svazletců Přerov a Muzeum Komenského Přerovs názvem "Zkáza z nebe")

Archiv Lubomír Caletka a Jaroslav Schön

2/Lt. Thomas „Pappy“ West, pilot a oblíbený velitel B-24, sestřeleného17. 12. 1944 v Troubkách. Při souboji s německou stíhačkou a přiexplozi letounu byl se svými dalšími pěti kolegy zabit a dopadli mrt-ví na zmrzlou troubeckou zem Archiv Jaroslav Schön

Cpl. Frederic Hughes, střelec B-24, sestřeleného v Troubkách. Poseskoku padákem se skrýval u hajného Jakubčíka, následně pak v bro-deckém cukrovaru. Skrýval se také u rodiny Kalabusových (dnes Vilim-covi) jeho zranění ochotně ošetřoval přerovský lékař MUDr. FrantišekStokláska. Seznámil jsem se také později s tlumočníkem, který se vše-mi spolupracoval a kterým byl Vít Himr. Cpl. Hughes se dočkal v Brod-ku konce války Archiv Ing. Košťálek, Jan Mahr a Jaroslav Schön

31

Uffz. Ernst Schröder, stíhač Luftwaffe – JG 300– Fw-190 modrá „13“, účastník přímého boje,který zaslal své vyprávění vč. svých nákresůjako svědek sestřelení B-24 Thomase Westanad Troubkami – viz jeho příběh v textovéčásti

Archiv Jan Hlavačka st. a Jaroslav Schön

Generálporučík Luftwaffe Günther Rall, veli-tel JG 52, JG 6 a v roce 1944 commodor JG300, třetí nejúspěšnější stihač Luftwaffe s 275sestřely, náš host při setkáních s veterányUSAAF a čs. letci v letech 2000 a 2003. Zem-řel v roce 2009 Archiv Jaroslav Schön

Uffz. Paul Lixfeld, stíhač JG 300, který na svémstroji Fw-190A-7, „žlutá 8“ sestřelil 17. 12.1944 bombardér B-24 nad Troubkami. Odlé-tajícími troskami však byl jeho letoun poško-zen, sám byl zraněn a po seskoku padákemdopadl v Kokorách do usedlosti paní Zaorál-kové. Následně se léčil v olomoucké nemoc-nici. Žil a zemřel v Kolíně nad Rýnem

Archiv Jiří Rajlich a Jaroslav Schön

rá 13 je připraven ke startu!“ Popadnu svůj padák a utíkámpár set metrů k letounu Fw 190 „modrá 13“. Tento stroj pat-řil našemu bývalému veliteli Obslt. Dahlovi. V okamžiku,kdy se soukám do kokpitu, přichází povel ke startu. Ticho,které dosud leželo nad plochou, je rázem nahrazeno řevemmotorů asi 30 letounů, postupně najíždějících na start. Rych-le si připínám padák, usazuji se v kokpitu a za pomocimechanika se připoutávám. Sakra! Sedačka a pedály jsouseřízeny na postavu Obslt. Dahla, který je menší postavynež já. Jsem namačkán mezi sedačkou, knyplem a pedálya nemám čas to upravit. Už rolují tři moji kamarádi z roje nastart! Motor předtím nahřátý okamžitě naskočí. Ihned rolu-ji za nimi a jako poslední se dostávám do vzduchu.

Tím, který dnešní akci velí, je Lt. Bretschneider, jinak veli-tel 5. Staffel. Letí dlouhou zatáčku, aby se letouny mohlyzařadit a uzavřít sestavu podle rojů. Letím poněkud vzadu,ale zkracuji zatáčku a s převýšením se dostávám za posled-ní stroj. Hledám svůj roj a když jej konečně objevím, rych-le se usadím na jeho hrotu.

Mezitím jsme přeletěli Wittenberg nad Labem, v jehožprostoru označeném barevnými obláčky po detonacích fla-ku se setkáváme s doprovodem Bf 109 od ostatních skupinnaší Geschwader. Po několika manévrech je naše skupinakompletní: asi 30 Fw 190 a padesát nebo šedesát Bf 109.Letíme těsně pod hranicí oblačnosti a dostáváme z navá-děcího střediska, umístěného v Döberitz u Berlína pokynletět jihovýchodním směrem. Rádiem jsme naváděni nakurz Američanů, kteří jsou nyní nad jižním Rakouskem a letístále na sever. Dostáváme se do výšky 4 000 m a nasazu-jeme si kyslíkové masky. Lt. Bretschneider nás zručně vyve-de nad oblačnost a já mám nyní čas prohlédnout si v kliduvybavení kokpitu. Můj dnešní letoun je vybaven dvěmakanony 30 mm, dvěma 20 mm a dvěma kulomety 13 mm.Některé stroje naší skupiny jsou zbaveny kulometů nebojsou 30 mm kanony nahrazeny lehčími kanony 20 mm. Se

všemi zbraněmi a s přídavným pancéřováním je tento strojpravý „Sturmbock“, který je však se svými více než pětitunami váhy neohrabaný v souboji s americkými stíhači.Můj stroj, který nyní stojí v Löbnitz, je normální A-8 bez pří-davného pancéřování a přídavných zbraní.

Náš svaz stoupá výš a výš. Na jasném, modrém zimnímnebi za námi zůstávají ve výšce 5 500 metrů kondenzačnípásy, které však rychle mizí. Podle pozemního naváděcíhostanoviště provádíme nepatrné korekce v kurzu. Naše poci-ty jsou smíšené a pohybují se mezi obavami a doufáním,že se dnes nebude jednat o „Gammel-Einssatz“. Násled-ně přichází rádiem další hlášení! Nepřátelské jednotky senacházejí na „Hanni 80“ (ve výšce 8 000 m) a pokračují stá-le letem na sever. Hluboko pod námi leží Slezsko, nad námije modré nebe, není vidět žádné kondenzační pásy, aniodrazy slunečních paprsků od letadel, vše vyhlíží velmi přá-telsky a mírumilovně. Náhle se v několika sekundách obrazmění.! Řada krátkých povelů a změn kurzu. Rádiem dostá-váme naléhavé a netrpělivé pokyny a informace: „Mátepřed sebou tlustá auta („Stěhováky“ jsou krycí korespon-denční názvy německých stíhačů pro čtyřmotorové bom-bardéry USAAF – pozn. autora). Už byste je měli vidět!“Děláme, co můžeme, ale nic není vidět. Jedno však je jisté;máme někde před sebou bombardéry! V každém strojizapíná pilot zaměřovač a odjišťuje zbraně.

Náhle volá Lt. Bretschneider: „Viktor, Viktor (rozumím,ano), vidím stěhováky, provedeme „Pauke, Pauke (krycínázev pro „Útočím“)!“ Se čtyřmi stroji mého roje zajišťuje-me zadní krytí naší skupiny proti útoku amerických stíha-čů. Letíme na chvostu se stometrovým převýšením. Najed-nou vidím odrazy slunečních paprsků od lesklých plochamerických bombardérů, které plují v 7 500 metrech stej-ně jako my. Ve větší vzdálenosti křižují náš kurz zlevadoprava. Starostlivě pozoruji nebe nad námi a hledámnepřátelské stíhače. Vidím však jen dva-tři kondenzační

32

pruhy od stíhačů, letících ve větší výšce. Na pokyn odha-zujeme přídavné nádrže a letíme vlevo do protikurzuk bombardérům. První svazek asi o 20 Liberátorech míjí-me ve větší vzdálenosti, míjíme i druhý svazek a posouvá-me se až za třetí skupinu. Nyní točíme o 180 stupňů dopra-va a máme třetí skupinu před sebou. Můj roj otáčímponěkud později, abych se ujistil, že nám nehrozí nebez-pečí od doprovodných stíhačů. Za námi ve velké vzdále-nosti plují další svazy bombardérů, které však nás nemo-hou ohrozit. Nyní letíme v proudu společně s nepřátelskýmiletouny a rychle dostihujeme skupinu před námi. Nad námise objevují první P-38 „Lightningy“, ale neútočí. Snad čeka-jí na posily!

Nyní jde vše ráz naráz. Bombardéry zahajují divokouobrannou palbu a prostor okolo nás je prosycen trasovací-mi střelami. Kupodivu nikdo z nás není zasažen a 300 met-rů od bombardérů s dvojitými červenými směrovkamizahajuje skupina palbu z 20 mm kanonů. Smrtící oblakvysoce brizantních granátů vlétá do svazu Liberátorů.Téměř okamžitě se objevují šlehající plameny ze zasaže-ných strojů, lámou se křídla a s běžícími motory padajík zemi. Objevují se první padáky!

Přísné radiové ticho vzalo za své a na naší frekvenci je nyníslyšet překotné výkřiky: „Horrido, on hoří“, nebo „Setkánívpravo nahoře“ či „Jsem zasažen – vystupuji!“ a podobně.

V divokém reji jsem zatím jen divákem. Pohledem zasebe zjišťuji, že mě kamarádi z roje následují a americké

stíhačky nejsou v dohledu. Celá moje čtveřice se spouštík útoku. Vybírám si za cíl Liberátor, který je v mé ose.. Třista metrů za ním mačkám knoflík odpalu zbraní. K sakru –nic! Cíl se rychle přibližuje! Ideální pozice k sestřelu. Opětdrtím odpal kanonů. Zase nic! Pravou zatáčkou se odpou-távám a připravuji se k druhému útoku. Nebe přede mnouje v jednom chaotickém chumlu! Do bitvy se již přidávajíprvní P-38 „Lightningy“, kusy bombardérů se převracejía padají k zeni v ohnivých koulích.

Moje zbraně opět mlčí! K čertu s tím vším! Nemámv úmyslu podle dřívějších pokynů některý bombardér tara-novat. Odpoutávám se a letím domů. Ve 12.30 hodin při-stávám v Liegnitz, kde natankuji a ve 14.30 hodin přistávámv Löbnitz. Okamžitě sjedu mechanika, který mně pomáház kokpitu. Ten mi však ukazuje přídavný spínač zajištěnízbraní – stále v poloze „zajištěno“…

Popis leteckého boje německého stíhače Uffz.E.Sch-rödera, letícího ten den na cizím lletounu tak, jak jej popsalve svém dopise Ing. J. Hlavačkovi st.

Pozn.: Tento „přídavný spínač“ byl zamontován soukro-mě pouze v letounu bývalého velitele Obslt. Dahla a protoo něm nemohl jiný pilot vědět… nemohl tedy ani atříleta paradoxně tento „spinač“ mohl – pokud na něj pilot nepři-šel – zachránit život některé z osádek B-24.

Archiv Ing. Jan Hlavačka st.

Letecká základna v Italii. Poslední odpočinek před startem bombardéru B-24 „Liberator“ Archiv Archives USAAF a Jaroslav Schön

33

B-24 – Troubky. Původní osádka sestřelena 17. 12. 1944. Stojící zleva: 2/Lt. Thomas West, 2/Lt. Thomas Qualman, 2/Lt. Thomas Noesges,2/Lt. Edmund Kassold. Uprostřed zleva: S/Sgt. Thomas Deibert, Cpl. Trefrey Ross, S/Sgt. Joseph Mergo. Sedící zleva: Cpl. Frank Yesia, Cpl. RoyDoe, Cpl. Frederic Gaul Archiv Jaroslav Schön

34

B-24 – Olomouc-Neředín. Původní osádka sestřelena 17. 12. 1944. Stojící zleva: 2/Lt. Arthur Carlson, 2/Lt. Gerald Smith, 2/Lt. Woodman Fran-cisco, F/O Milton Klarsfekd. Dřepící zleva: S/Sgt. Edwin Howard, Cpl. David Brewer, Sgt.Abraham Abramson, Sgt. Clifton Sterward, Sgt. JohnModrovsky, Sgt. Morris Goldman Archiv John Modrovsky, Jan Mahr a Jaroslav Schön

Jan Masaryk – ministr zahraničí ČSR zavítal do Troubek na odhalenípamátníku zahynulých letců 15.USAAF. Spolu s ním byli přítomni mimojiné hosty také letci RAF pplk. Mrázek, gen, Janoušek, pplk. Lukaštíka na snímku stojící pplk.Svátek, bývalý příslušník 311. čs. bombardo-vací perutě RAF v Anglii – tehdejší velitel přerovského letiště. Snímekz února 1948 – asi 14 dnů před tragickou a málo vysvětlenou sebe-vraždou tehdy nejoblíbenějšího ministra

Archiv OÚ Troubky a Jaroslav Schön

Kormidlo sestřelené B-24 17. 12. 1944 v KokoráchArchiv Ing. Košťálek

35

B-24 – Kozlov, Libavá. Původní osádka sestřelena 17. 12. 1944. Stojící zleva: Sgt. Ekqiust, Sgt. Palmer Arrowood, Sgt.Harry Spencer, Sgt. AlbertArrota, Sgt. Julius Fajkus, Sgt. Brown. Dřepící zleva: 2/Lt. James Hendrix, 2/Lt. Harbord Sugg, 2/Lt. Ivyl Killian, 2/Lt. Max Hailey

Archiv Roane, Jan Mahr a Jaroslav Schön

B-24 – sestřelen 17. 12. 1944 – Rokytnice "Vrbovec". Původní osádka. Stojící zleva: F/O Geotge Drew, 2/Lt. Bartolomew Barry, 2/Lt. James Cre-ekmore, 2/Lt. Wiliam Hayes. Dřepící zleva: Sgt. Jake Rice, Sgt.Luigi Palmiero, Sgt. Paul Pease, Sgt. Wilbert Holland, Sgt, Frank Dansererau,T/Sgt. Charles Hastings. Z osádky na fotografii letěli ten den pouze 2/Lt. James Creekmore, 2/Lt.Wiliam Hayes, Sgt. Paul Pease a Sgt, Frank Dan-sererau, ostatní byli nahrazeni – viz Havarované spojenecké letouny a jejich osádky na str. 8 Archiv Barry, Jan Mahr a Jaroslav Schön

B-24 – Kokory. původní osádka sestřelena 17. 12. 1944. Stojící zleva: 2/Lt. Frederic Capalbo, 2/Lt.McLean, F/O Gordon Behling, 1/Lt. Jeff Hamil-ton. Dřepící zleva: Cpl. Edgar Squires, Cpl. John Villrs, Sgt. Roger Koontz, Cpl. frederic Hughes, Sgt. Accurallo Graffeo, Cpl. Richard McQuire

Archiv Sišovský, Jan Mahr a Jaroslav Schön

Nejrozšířenější a velmi účinný německý jednomístný stíhací letounMesserschmitt Bf-109 – nasazovaný od začátku druhé světové války

Archiv Internet a Jaroslav SchönJednomístný sovětský stíhací letoun – typ Jak-9, na kterém letěl a bylsestřelen gard. por. Grigorij Jemeljanič Kucenko střelbou z kulomet-né věže tovačovského zámku 2. 5. 1945 – havaroval a letoun shořeli s pilotem na břehu u nedalekého rybníka „Karlíček“

Archiv: Internet a Jaroslav Schön

Obávaný, rychlý a dokonale vyzbrojený německý jednomístný stíha-cí letoun Focke – Wulf Fw-190 A, který vynikal bojovými výkony a bylnasazen poprvé do bojů v červenci 1941 a sloužil až do května 1945

Archiv Internet a Jaroslav SchönTrosky B-24, který havaroval v Oseku nad Bečvou 22. 8. 1944

Archiv Lubomír Caletka a Jaroslav Schön

37

Jaroslav Schön s přítelem 2/Lt. Tomem Qualmanem u památníku ame-rických letců na hřbitově v Troubkách v roce 1996

Archiv Jaroslav Schön

Trosky B-24, který byl sestřelen v Rokytnici 17. 12. 1944Archiv Stanislav Spurný a Jaroslav Schön

Oblt. Klaus Bretschneider (upostřed), jeden z nejúspěšnějších stíhačůod „Wilde Sau“, Staffelkapitän 5: Staffel II. (Sturm) JG 300 a nositel Rytíř-ského kříže – onoho 17. 12. 1944 velitelem stíhací akce – sestřelil jedenB-24. Padl v boji nad Hessenskem okolo 24. 12. 1944. Na snímku sepřipravuje k akci u svého Fw-190A – červená „1“

Archiv Internet a Jaroslav Schön

Vrtule z B-24, sestřeleného 17. 12. 1944 v Kokorách, byla vyorána pra-covníky JZD Kokory Přikrylem a Němčákem z Nelešovic. (Pozn. auto-ra: Spolu se Slávkem Spurným jsme ji identifikovali jako vrtuli z ame-rického bombardéru vč. nápisu HAMILTON STANDART PROPELLER,byla velmi zachovalá i po 52 letech. O smutném osudu této vrtulevyprávím ve vzpomínkách na tragické události v listopadu a prosinci1944 na str. 14) Archiv Ing. Košťálek a Jaroslav Schön

38

Účastníci „Setkání 2000“ u pomníku v Troubkách. Na snímku zleva: editor Rob Hoskins, Orville Hommert, Jaroslav Schön. Thomas Qualman,plk. Miroslav Chalupecký, Hjalmar Johansson, John Modrovsky, Ed Kussler, Pavel Jáša (vzadu) žijící v USA po emigraci – přerovský plachtař,gen.Günther Rall, Zorka Jášová, pplk. Dušan Krpec, Jan Hlavačka. Na snímku chybí čs. stíhač gen. František Peřina se svojí manželkou Aničkou– momentální rozhovor pro ČT1 a kabelovou televizi. Organizátory „SETKÁNÍ“ – v té době úplně prvního v Evropě – byli pplk. Dušan Krpec,Jaroslav Schön, Jan Hlavačka ml. a Jan Hlavačka st. Archiv Jaroslav Schön

Setkání v roce 2000. Jaroslav Schön představuje účastníky setkání. Za ním zleva: John Modrovsky (skryt), Ed Kussler, Orville Hommert, ThomasQualman (stojící), Hjalmar Johansson a čs. stíhací eso gen. František Peřina. Na fotografii nejsou zachyceni Rob Hoskins, stíhači Luftwaffegen. Günther Rall, Walter Smejkal a bývalý přerovský plachtař – emigrant v USA – Pavel Jáša Foto Zdeněk Kolda

39

Delegace Svazu letců Přerov u pomníku sovětského stíhače – por.Kucenka – v Tovačově, sestřeleného v květnu 1945

Foto Zdeněk Kolda

Účastníci „SETKÁNÍ 2000“ na zámku v Kroměříži na pozvání pana primátora Foto městský fotograf, archiv Jaroslav Schön

Jaroslav Schön (vpravo) s přítelem 2/Lt. Hjalmarem Johanssonem, pří-slušníkem 15. USAAF, 461. BG, 767th BS, bombometčíkem B-24, kterýbyl v boji 17. 12. 1944 poškozen a havaroval v Maďarsku. Letiště Pře-rov v roce 2000 – na věži řízení letového provozu

Archiv. Jaroslav SchönJaroslav Schön s přítelem Thomasem Qualmanem na procházce v trou-beckém lese v roce 2001 Archiv Jaroslav Schön

40

POMNÍČKY LETCŮ USAAF PADLÝCH V PROSINCI 1944 NAD PŘEROVSKEM A SOVĚTSKÉHO PILOTA SESTŘELENÉHO V TOVAČOVĚ V KVĚTNU 1945

Psáno na hrobě letců 15. ASAAF R. W. Meyricka a J. Marinella v Rudicích u Slavičína. Byli sestřeleni nad Krušnohořím 29. 8. 1944

41

Pomníček stíhači USAAF D. Milesovi ve Vinarském leseFoto Jaroslav Schön

Památník letcům USAAF v Olomouci-NeředíněArchiv Svaz letců Olomouc

Pomník letcům USAAF v Troubkách Foto Jaroslav Schön

Pamětní kříž letcům USAAF v Bystrovanech Archiv Jan Mahr

Pomníček sovětskému stíhači v Tovačově Foto Jaroslav Schön

42

Památník letcům USAAF v Rokytnici – Vrbovec Foto Jaroslav Schön

Památník letci USAAF v Kokorách na návsi Archiv Jaroslav Schön

Památník letci USAAF v Oseku nad Bečvou Foto Jaroslav Schön

43

STARTY BEZ NÁVRATŮ

Navazuji tímto článkem na mnoho rozhovorů a na dota-zy mnoha občanů našeho města, zvláště těch, kteří „mno-hé pamatují“. Jde o havárie a letecké tragédie v našemměstě a blízkém okolí, a to nejen v letech „padesátých“,ale i předtím a potom.

Je to vlastně malý dluh Svazu letců přerovským obča-nům, kteří by měli vědět, že v letech 1950–1990 nepadalyjenom západoněmecké a „kapitalisticko-imperialistické“letouny západních mocností, což bylo tehdejším tiskemzdůrazňováno, ale že i služba československých pilotů, kte-ří byli na tehdejší dobu vybaveni velmi dokonalými stroji,nebyla procházka růžovým sadem, ale že se také platilo tímnejcennějším, co člověk má – svým mladým životem. O tomse ale nepsalo.

Snažil jsem se tedy z různých pramenů a za odbornékonzultace se svými kolegy z přerovského Svazu letců(a nejen s nimi) sestavit přehled pro všechny ty, kteří seo tuto tematiku zajímají. V některých místech v okolí Pře-rova byly v minulosti vybudovány pomníčky se jményzahynulých pilotů.

ZTRÁTY OSÁDEK A LETOUNŮ Z LETIŠTĚPŘEROV V LETECH 1928–1938A 1948–1998

24. fiíjna 1928pomníãek na hfibitovû v PfierovûToho dne v 15.40 hod. odstartoval z prostějovského letec-kého učiliště Přerovák, jedenadvacetiletý svobodník AlbertAndrášek na letounu A-11 k orientačnímu letu Prostě-jov–Hranice a zpět. Nařízenou výšku měl 1 000 a 1 300 m.Pilot při svém letu odbočil na Přerov, snížil výšku asi na100 m, obletěl zámek a v prostoru nad Velkou Dlážkouzačal provádět akrobatické obraty, což v této malé výšcebylo značně nebezpečné. Při jedné zatáčce s velkým náklo-nem došlo k pádu po křídle a letoun se zřítil do zahrádekrodinných domků pana Inderky a Konupčíka v Lázeňskéulici. Letoun byl pádem a následným požárem zcela zničena pilot uhořel. Na hřbitově je pomník se siluetou dvouploš-níku. Příčinou byla – bohužel – pilotova hrubá nekázeň.

22. záfií 1929PfierovLetecká katastrofa se odehrála po leteckém dnu ve Výmy-slově. Bylo to v neděli, kdy jeden z vojenských letounů, kte-ré vystupovaly na závěr leteckého dne, musel pro poruchupřistát nouzově na cvičišti u kasáren (za dnešním podjez-dem u KAZETA směrem na Henčlov hned po pravé straně).Když byla v pondělí závada odstraněna, letoun odstartovala odletěl směrem na Olomouc. Po malé chvíli se však pilotvrátil a asi ve výšce 150 m, před očima přihlížejících vojá-ků a své milé, začal v této nebezpečně nízké výšce prová-dět výkrut, který nezvládl, a letoun se roztříštil o zem. Těž-ce zraněný pilot Jaroslav Bednář, původem z Chrudimi, bylsice z trosek vyproštěn, ale zemřel v sanitním voze při pře-

vozu do nemocnice. Opět i zde se jednalo zřejmě o neká-zeň pilota.

14. záfií 1930Pfierov – zabití civilistyPři dalším leteckém dnu opět ve Výmyslově došlo k polito-váníhodné tragédii, kdy byl přistávajícím letounem zabitchovanec ústavu pro hluchoněmé. Zde to byla nekázeňodborného ústavního dohledu, pilot nemohl této tragédiizabránit.

24. ãervence 1938PfierovToho dne se pokusil u Grymova nouzově přistát pilotR. Hübner s letounem ZLÍN Z-XII firmy ROLNÝ Prostějov, kte-rému při letu vysadil motor. Při pokusu o přistání zavadilkřídlem o dráty elektrického vedení, dosedl na zem, alezačal hořet. Pilot stačil na zemi z letounu vyskočit, zatímcodvacetiletá cestující M. Odehnalová, i když byla obětavěvyproštěna z hořícího letounu, v nemocnici na těžké popá-leniny zemřela. Příčinou zde byla technická závada letounu.

25. listopadu 1948PfierovPři běžném cvičném letu s letounem C-104 od 43. letec-kého pluku začal pilotovi Jozefu Kováčikovi hořet motor vevýšce asi 1000 m. Tento hořící letoun se zřítil nedalekoželezniční trati poblíž Dluhonic a pilotovi se podařilo z hoří-cího letounu seskočit na padáku i za cenu popálenin. Dopa-dl mezi domky na Velké Dlážce. Opětnou příčinou bylatechnická závada letounu.

1. fiíjna 1949PfierovV tento den rozhazovali nad městem Přerovem propagač-ní letáky na letounu PIPER Cub K-68 z 11. letecké základ-ny předválečný pilot škpt. Jindřich Štípák a pozorovatel škpt.Kazimír Štos. Znenadání jim však vysadil motor, pilot vyna-ložil veškeré své umění na to, aby klouzavým letem bez-pečně přistál na jediném neobydleném místě. Tím bylobývalé škvárové fotbalové hřiště Viktorie Přerov na Komen-ského ulici, později také v zimě hokejové kluziště, kde seodehrávaly hokejové zápasy přerovského mužstva (takéjsem měl tu čest hrát) a jinak celé dny a večery sloužilo klu-ziště k hudebním produkcím pro veřejnost – samozřejměs přírodním ledem, protože v té době v zimě nikdy nebylanouze o mráz a také sníh. Dnes je zde náměstí Přerovské-ho povstání, kino Hvězda a poliklinika.

2. srpna 1952MiG-15 – PSVLProtokol o nehodě uvádí jako příčinu chybu pilotáže,následnou ztrátu rychlosti a pád do vývrtky. Mohlo takédojít k prasknutí hydrauliky a vniknutí výparů do pilotovykabiny. Na rozkaz ke katapultáži pilot nereagoval. Letounbyl zničen a pilot-svobodník Jan Přichystal zahynul.

44

6. února 1957IL-28 U – 24. BoLPZa letu po „velkém okruhu“ v mracích zachytil letouno vrcholky stromů na Fidlově kopci a zřítil se. Osádka nedo-držela stanovený čas letu po vzletu, tím se dostala do kop-covitého terénu mimo předpokládanou dráhu letu po vel-kém okruhu. Zahynuli všichni členové osádky, a to sovětskýpilot-instruktor plk. Ivan Pavlovič Vlasov, pilot mjr. VáclavKoutenka a radista kpt. Ladislav Dom.

19. listopadu 1957IL-28 B – 24. BoLP – pomníãek v místû nehody v leseKrátce po vzletu se letoun asi 10 km od dráhy zřítil střem-hlav do lesa za obcí Bezuchov. Příčina nebyla zjištěna. Zahy-nuli pilot por. Miloslav Matějka, navigátor npor. FrantišekSpurný a radista strš. Bohumil Utínek.

26. srpna 1958IL-28 – 24. BoLP – pamûtní deska v PoliãnéZa letu v noci se v prostoru Valašského Meziříčí dostalletoun do bouřkového mraku se silnými vzestupnýmia sestupnými proudy a přešel do střemhlavého letu o vyso-ké rychlosti. Při jeho vybírání došlo k destrukci konstruk-ce letounu a k pádu na okraj vesnice Poličná. Palubní radi-sta-střelec kpt. Josef Hájek byl z kabiny vymrštěn (bylpatrně v bezvědomí) a díky automatickému otevření padá-ku se zachránil, i když se zlomenýma nohama. Pilot kpt. Sta-nislav Havlíček a navigátor kpt. Oldřich Losert zahynuli připádu letounu.

30. ãervna 1959IL-28 – 24. BoLPPři letu nad územím Polska u Lisowa ve výšce 10 000 m zji-stila osádka, že letoun není patrně řízen a přechází do kle-sání. Na dotazy ostatních členů osádky pilot neodpovídal.Jak navigátor zjistil, byl patrně v bezvědomí. Jako prvníopustil letoun na padáku navigátor, ale radistovi se toz neznámých příčin nepodařilo. V troskách letounu zahy-nuli pilot kpt. Ludvík Vlach a radista strš. Josef Škácha. Navi-gátor npor. Jiří Topinka byl převezen do nemocnice ve Var-šavě a po vyléčení se vrátil k létání.

31. bfiezna 1960IL-14T – 46. RtLtPři letu na průzkum počasí vlétl letoun do hustých nízkýchmraků a zachytil o stromy nejvyššího kopce Litenčicképahorkatiny. Příčinou bylo chybné rozhodnutí pilota. Zahy-nulo všech sedm členů osádky: piloti kpt. Milan Blažíčeka npor. Jindřich Konečný, navigátor kpt. Lubomír Retter, radi-sta npor. František Mareček, palubní technik por. ZdeněkBartoš, operátor npor. Miloslav Šolc a jediný příslušník od46. BoLP – důstojník průzkumového oddělení divize, kpt.Ludvík Prokop.

12. února 1961IL-28 – 25. BoLPPři přistávání za krajně nepříznivých povětrnostních pod-mínek, kdy byly silné dešťové přeháňky (podmínky přistá-ní byly horší, než připouštějí směrnice), zachytil letoun svouocasní konstrukcí o objekt blízké přívodné radiostanice,

a to 1000 m od prahu dráhy, a přistál na břiše před toutodráhou. Při dešti na IL-28 pilot takřka neviděl, protože semu na předním štítku z vody vytvořila clona. Dráhu uvidělaž na poslední chvíli, zareagoval razantněji, letoun se pro-padl a zachytil o uvedený objekt. Pilot kpt.Vlastimil Sadílekvyvázl bez zranění, navigátor kpt. Jan Hučín byl zraněn leh-ce, avšak palubní radista-střelec nrtm. Alois Richtr zahynul.

2. srpna 1961MiG-15 – 51. zahr. v˘cviková letkaPři letu ve dvojici Indonézan Soetrismo tento let nezvládl,dostal se do víru plynu od vedoucího letounu a pád nevy-bral. Zřítil se u Robous u Jičína, pilot zahynul.

16. bfiezna 1963MiG-15 – 4. L·PZahynul Indonézan Arfah, když při nácviku vyšší technikypilotáže měl kolizi s letounem mjr. Otakara Šimka. Jeholetoun dopadl asi 6 km východně od Lipníka nad Bečvou.Major Šimek přistál bez podvozku – letoun shořel.

7. fiíjna 1964L-29 Delfín – 4. L·PPožár krátce po startu – výška 40 m, nucené přistání – zad-ní část letounu shořela. Piloti – instruktor kpt. Josef Mihulea žák syrský kadet Ibraim el Badr – nezraněni.

19. ledna 1965IL-28 B – 25. BoLPNouzové přistání po technické závadě, osádka kpt. JaroslavMašek, kpt. Vladimír Humpolíček, nrtm. Otakar Vaněk.

13. srpna 1966MiG-15 – 6. SBoLPLetadlo shořelo při přerušeném vzletu, kpt.Vladimír Urbá-šek nouzově přistál.

11. záfií 1970MiG-21 F – VSLPilot pplk. František Leinweber provedl s hořícím letounemtvrdé přistání.

12. ãervna 1970SU-7 U – VSLPosluchač kadet Abdul Muniam Hassan při nácviku vyššítechniky pilotáže omylem vysunul při rychlosti 1 000km/h a při letu na zádech přistávací klapky, které se utrhly.Tím byla porušena aerodynamika letounu a ztíženo řízení.Navíc vysadil motor letounu. Jen díky vysoké profesionali-tě pilota-instruktora kpt. Radomíra Spratka se podařilos letounem bezpečně přistát, ale i přes snahu o opravu bylletoun zrušen.

2. záfií 1970SU-7 BM – VSLPosluchač kadet Abdul Muniam Hassan při samostatnémletu spadl do vývrtky, a to opět při cvičení vyšší technikypilotáže. Nad Chřiby se z letounu katapultoval a přistál bezúrazu v lese, avšak letoun byl zničen.

45

21. února 1974MiG-15 UTI – 6. SBoLP – pomníãek v lese BaÏantnicePři osudném omylu pilota zahynuli v letounu MiG-15UTImjr. František Novák a kpt. Pavol Šútor těsně před přistánímu Troubek – les Bažantnice.

23. záfií 1974MiG-21 F – 1. L·P Při navigačním letu v malé výšce narazil se svým letounemzkušený pilot mjr. Karel Doležel do vrcholu kopce „Kozel“u Žiliny. Letoun byl zničen a pilot zahynul. Příčinou bylopočasí, které bylo nevyhovující pro daný úkol, tj. nízkáoblačnost, ale také chybné rozhodnutí pilota.

19. listopadu 1975MiG 21 F – 1. L·PPříčinou havárie zadření ložisek motoru, pilot mjr. Pecinase katapultoval ve výšce 300 m jv od Prostějova – nezraněn.

17. ledna 1979MiG-21 MF – 6. SBoLPPo pádu do nezvyklé polohy za letu v noci a v mracích sez letounu katapultoval mjr. Jiří Ovísek u obce Dolní Němčí.Pilot zraněn – zlomená páteř, letoun zničen.

8. ãervna 1979MiG-21 F – 1. L·PDošlo ke srážce dvou letounů za letu ve dvojici.Vedený pilotzřejmě chybně vyhodnotil rychlost sbližování a vrazil dovedoucího letounu. Protože oba letouny byly zcela neovla-datelné, opustili je oba piloti – npor. Jiří Pohnán a ppor. posl.Zdenko Bielik katapultáží. Oba letouny dopadly do lesapoblíž Halenkova.

31. kvûtna 1982MiG-21 – 1. L·P (v˘cvik pilotÛ pro Lybii)Pro závadu na ovládání motoru nebylo možno stáhnoutotáčky na 75 %, předepsaných pro rychlost na přistání. Řídí-cí létání nařídil pilotu-kadetovi Tahari Abdalu Baddimu pro-vést katapultáž v prostoru Chřibů. Pilot přistál na padákuve stejném prostoru jako před 12 lety kadet Hassan a nale-zl jej tentýž hajný.

21. kvûtna 1983MiG-21 – 1. L·PPři této letecké události porušil kadet Salem Ohram Abug-hrara některé zásady pro let nadzvukovou rychlostí, dostalse patrně do stresové situace, kterou chtěl vyřešit přistánímna letišti v Olomouci. Při tomto pokusu zahynul.

14. fiíjna 1988MiG-21 U – 1. L·PAsi 12 minut po vzletu na předletový průzkum počasí došloke katastrofě. Letoun narazil západně od Prostějova dovýchodního svahu vrchu „Skalka“. Oba piloti – mjr. AttilaSzabó a pplk. Jiří Pohnán – zahynuli. Příčinu se nepodařilojednoznačně objasnit.

23. listopadu 1989MiG – 21 MF – 6. SBoLPZa nočního letu po okruhu vysadil na letounu motor. Pilot –pplk. Ing. Jaroslav Matušů stačil nasměrovat neovladatelnýletoun do neobydleného prostoru a ve výšce pouhých 300m se ještě stačil katapultovat.

1. fiíjna 1991MiG 21MF – 1. L·P (v˘cvik AlÏífianÛ)Pilotu kadetovi Mohamedu Bouchirebovi vysadil při samo-statném letu motor. Po neúspěšném pokusu o znovunaho-zení motoru nasměroval letoun podle pokynů do neobyd-leného prostoru a úspěšně se katapultoval. Letoun bylzničen.

4. února 1992MiG-21MF – 1. L·PPři přistávání havaroval alžírský pilot Mohamed Ziaria poškodil letoun tak, že musel být zrušen – pilot nezraněn.

30. ãervna 1993L-39 – 1. L·PPři cvičení vyšší techniky pilotáže vysadil pilotu-instrukto-rovi kpt. Jiřímu Kleinerovi z Pardubic na letounu motor. Pro-tože se mu přes veškerou snahu nepodařilo motor znovunahodit, nasměroval letoun do neobydleného prostoru a vevýšce 500 m nad zemí se katapultoval. Pilot nezraněn,letoun zničen.

10. listopadu1998MI-24 – pomníãek v místû havárie – SlatiniceZávěrem bych se chtěl zmínit o jedné z posledních letec-kých katastrof, která se týká již ale tehdejší 33. základnyvrtulníkového letectva v Přerově. Po velkém úspěchu se vra-cela čtyřčlenná posádka vrtulníku z velké letecké „show“z Irska na svou přerovskou základnu. Posádku tvořili pilotmjr. Vladimír Chromý, pilot mjr. Pavel Hurčík, pilot npor.Marek Józsa a palubní technik nrtm. Petr Cihlář. Při tech-nické závadě, která vznikla v jediném a nenávratném oka-mžiku, narazil v hustých mracích vrtulník do kopcovitéhoterénu u Slatinic. Vrtulník byl zničen a celá posádka zahy-nula. Vrtulník pilotoval velmi zkušený pilot mjr. VladimírChromý, který v žádném případě tragedii již nemohl zabrá-nit.V místě tragedie je pomníček, ke kterému v den výročíjezdí delegace přerovských vrtulníkářů a Svazu letců, abyse poklonili památce svých kolegů a kamarádů spolus občany Slatinic.

Vysvětlivky

BoLP Bombadovací letecký plukLŠP Letecký školní plukPVSL Proudové výcvikové středisko letectvaRtLt Radiotechnická letkaSBoLP Stíhací bombardovací letecký plukVSL Výcvikové středisko letectva

46

IL-28 Iljušin – dvoumotorový, proudový, celokovový středoplošník s tří-kolovým zatahovacím podvozkem

Archiv Svaz letců Přerov, Jaroslav Schön

AERO L-29 Delfín – čs. dvousedadlový celokovový cvičný středoploš-ník – konstrukční kancelář inženýrů Rubliče, Tomáše a Vlčka

MiG-15 UTI, cvičný jednomotorový proudový dvousedadlový celoko-vový středoplošník

Piper Club, sportovní hornoplošník

Zlín Z-XII, jednomotorový dvoumístný celodřevěný dolnoplošník zeZlínské letecké akciové společnosti, v provozu od roku 1935

MiG-15, jednomotorový jednomístný proudový celokovový středo-plošník

Aero A-11, jednomotorový dvousedadlový dvouplošník. V roce 1926provedl propagační let Evropou, Afrikou a Malou Asií

C-104, jednomotorový dvousedadlový dvouplošník německého půvo-du vychází z Bückera Bü-131 (za války vyráběn v Aero – Vysočany)

TYPY HAVAROVANÝCH LETOUNŮ

47

Mi-24, bojový vrtulník

Mikojan-Gurevič – MiG-21 MF, jednomotorový vynikající proudový středoplošník – rychlost 2 125 km/hod.

Suchoj Su-7, jednomotorový proudový celokovový středoplošník – stíhací bombardér s hermetizovanou kabinou a katapultovacím zařízením

Aero L-39 Albatros, dvousedadlový celokovový dolnoplošník z kon-strukční kanceláře Aero Vodochody – Ing. Vlček

Archiv Svaz letců Přerov, Jaroslav Schön

48

VYBUDOVANÉ A NAVŠTĚVOVANÉ POMNÍČKY ZAHYNULÝCH LETCŮ

Pomníček v Troubkách – les Bažantnice v místě havárie MiG-15 UTI.Foto Jaroslav Schön

Pomníček A. Andráška, hřbitov v Přerově Foto Jaroslav Schön

Pomník za Slatinicemi v místě havárie Mi-24 Foto Zdeněk KoldaPamětní deska v Poličné v místě havárie IL-28 Foto Zdeněk Kolda

49

Pomníček v Dřevohostickém lese v místě havárie IL-28 Foto Zdeněk Kolda

Pohled pilota před přistáním na letiště Přerov od Záříčí Foto Jaroslav Schön

50

AUTOREM POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA, PODĚKOVÁNÍ

PRAMENY A LITERATURA

Kronika 15. USAAF – kopie originálu u autora.

Odborná konzultace „Starty bez návratů“ – Augustin Vla-dovič, Jiří Ovísek a Jaroslav Šmíd – SL Přerov.

Články J. Schöna a Ing. Mir. Irry ve Zpravodaji Svazu letců.

Almanach k 60. výročí katastrofy amerického bombardéruu obce Bystrovany. Bystrovany 2005.

Kokoška S.: Luftwaffe v Čechách a na Moravě v závěrečnémobdobí druhé světové války.

Mahr, J.: Vzpomínky na neznámé letce. 2012.

Rajlich J.: Mustangy nad Protektorátem – operace britské-ho a amerického letectva nad českými zeměmi a němec-ká obrana

Schön J.: Troubky – Rokytnice – Kokory – nezapomeneme.2004.

Voltr J.: Historie létání v Přerově. Přerov 1998.

Voltr J.: Kapitoly z letecké historie Přerova. In: Sborník Stát-ního okresního archivu Přerov. Přerov 2003, s. 135–173.

Zpravodaj Svazu letců. Přerov 2004 a 2005, č. 36 a 37.

PODĚKOVÁNÍ

Poděkování se týká v první řadě vedení Muzea Komen-ského v Přerově, které přišlo s nápadem uskutečnění výsta-vy „Zkáza z nebe“, a také za jejich velký zájem na spolu-práci se Svazem letců Přerov prostřednictvím kurátoravýstavy – Mgr. Aleše Drechslera, která se velmi úspěšněrealizovala od listopadu 2013 a po celou dobu příprav i veformě náročné přepravy zajištěných leteckých exponátů zevzdálenějších míst do Přerova.

Další poděkování bych chtěl vyjádřit řediteli SOkA Pře-rov PhDr. Jiřímu Lapáčkovi za jeho užitečnou konzultaci tex-tové části, další jeho podnětné návrhy a konečnou korek-turu publikace.

Ve stati o bombardování města Přerova děkuji za daro-vané i zapůjčené historické fotografie Ing. L. Sobotkovi zeVsadska, Olze Fárkové z Malé Trávnické, I. Pavlíčkovi,L. Košovi z tehdejších „KOLIB“, zesnulým Fr. Tothovi st. a Jar.Reškovi z Kozlovic. Dále pak všem těm, kteří mně zaslalisvé fotografie poštou bez zpáteční adresy a jejichž jménamně zůstala neznáma. Z internetového fotoalba přerovské-ho historika Jiřího Rosmuse jsem si dovolil převzít fotogra-fii z pohřbu obětí bombardování na přerovském hřbitově.Originál nákresu bombardovaných domů provedli v srpnuroku 1953 (dříve jsme se neviděli) – tehdejší dvacetiletímladíci Jar. Schön, Fr. Obadálek, Bř. Klíma a Lad. Kelner nazákladě svých pochůzek okolo těchto objektů v osudné dny21. a 22. listopadu 1944.

Ve stati s fotografiemi německých letounů na letišti Pře-rov patří taktéž mé díky zesnulým Fr. Tothovi st. i ml. a LeoKristovi ze Vsadska a dále členovi SL – pamětníkovi Zd.Fryčovi. Některé fotografie ve stati o leteckém boji 17. pro-since 1944 jsou převzaty z jedinečné a velmi pravdivé kni-hy Jana Mahra „Vzpomínky na neznámé letce“. Jsou tosnímky některých osádek (které jsem neměl k dispozici)a také některých letounů. Já jsem tyto záležitosti s již zesnu-lým historikem Janem Mahrem minulého roku konzultovala nyní s písemným souhlasem jeho syna Jiřího Mahra mohutyto snímky s díky použít.

Také chci poděkovat svému synovi Ing. JaroslavuSchönovi za materiální pomoc a za jeho finanční injekci –sponzorský dar. Předsedovi gen. Kubalovi a svým kolegůmz výboru SL Přerov pak za nezištnou finanční pomoc přitvoření celé této knížečky.

V neposlední řadě je třeba poděkovat těm dalším, kteříse zasloužili o to, že výstava „Zkáza z nebe“ se vůbecmohla uskutečnit – např. Leteckému muzeu v Suchdole –pan Bartošík, soukromým sběratelům panu Černoškovia panu Prokešovi a SL Olomouc – Jiří Macura, Luk. Svobo-dovi z Prostějova, L. Caletkovi z Oseku nad Bečvou, plasti-kovým modelářům v Tovačově – Zd. Macháček a kol.,Ing. Košťálkovi z Kokor, dále pánům Josefíkovi, Hrubanovi,Koldovi a Smětalovi ze SL Přerov, kteří se hlavně zasloužilio instalaci oddělení přerovského SL jako součásti celévýstavy, a v neposlední řadě laskavým sponzorům.

51

SOUPIS ČLÁNKŮ K DĚJINÁM LETECTVÍ ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

1 Schön J. – Hlavačka J....17.12.1944.... „Váleční letci vzpo-mínají“. Přerov 2000. 107 s.

2 Havárie amerického letadla v srpnu 1944.: [vzpomínkyH. J. Kreienseicka]. In: Lipenské listy, 9, 2007, č. 7–8, s. 10.

3 Přerovsko na dobových fotografiích. In: Nové Přerovsko,7. 1. 2011, č. 1, s. 8 (1 fot.).

4 Zemřel Thomas W. Qualman.: [poslední z přeživšíchúčastníků letecké bitvy nad Hanou]. In: Troubecký zpra-vodaj, 2010, č. 4, s. 11 (portrét, fot.).

5 Bartošek, Petr: Vloni na podzim vydalo letadlo svátajemství.: V sobotu 24. října 2009 byly objeveny pozů-statky setřeleného válečného letadla na poli u Bělotínaz 5. května 1945. [sovětský bitevník IL-2 zvaný Šturmo-vik, sestřelený 5. 5. 1945 u Bělotína, pilot: N. J. Motorin,střelec: V. A. Gukosjan]. In: Hranický týden, 30. 4. 2010,č. 17, s. 17 (3 fot.).

6 Buček, Zdeněk: Vzpomínky na největší leteckou bitvunad územím Moravy. In: Nové Přerovsko, 10. 12. 2004,(č. 50), s. 22; 17. 12. 2004, (č. 51), s. 22.

7 Dočkal, Rostislav: Bombardování Přerova (20. listopadu1944). In: Dočkal, Rostislav: Dva vruby na holi poutníka,aneb, Tvář dvou tisíciletí. Přerov [2000], s. 115–117.

8 Dočkal, Rostislav: Měli jsme smrt před očima anebbomby v Přerově II. In: Nové Přerovsko, 3. 6. 2011, č. 22,s. 12 (1 fot.); 10. 6. 2011, č. 23, s. 12 (1 fot.); 24. 6. 2011,č. 25, s. 12; 1. 7. 2011, č. 26, s. 12; 8. 7. 2011, č. 27, s. ;15. 7. 2011, č. 28, s. 6 (1 fot.); 22. 7. 2011, č. 29, s. 10;29. 7. 2011, č. 30, s. 10 (1 fot.); 5. 8. 2011, č. 31, s. 6(1 fot.); 12. 8. 2011, č. 32, s. 8; 19. 8. 2011, č. 33, s. 13;26. 8. 2011, č. 34, s. 12 (4 fot.).

9 Dočkal, Rostislav: Měli jsme smrt před očima anebbomby v Přerově.: Vzpomínky na tragické událostiv listopadu 1944, kdy okupovaný Přerov bombardova-lo spojenecké letectvo. In: Nové Přerovsko, 7. 1. 2011,č. 1, s. 8 (1 fot., 1 mapa); 14. 1. 2011, č. 2, s. 12 (1 fot.);21. 1. 2011, č. 3, s. 8 (1 plán)

10 Helcl, Roman:Všechno bychom dělali jinak, říkají býva-lí nepřátelé z války [setkání účastníků letecké bitvy nadMoravou v Troubkách]. In: Mladá fronta Dnes, č. 253,29. 10. 2003, příl. Střední Morava, s. 1, 3.

11 Jandová, Naďa: Tajemná a bizarní místa. Račte vstoupita objevit neznámé.: Kolem podivných staveb a jinýchzvláštních míst chodí denně tisíce lidí. Jiří Doupal chceodhalit tajemství každého z nich. [Kyžlířov – pozůstatkybývalé rozhledny; vláček v Michalově; tunel k řece Beč-vě k přepravě ledu; elektrorozvodna Na Marku; střešnípozorovatelna na Jižní čtvrti; podzemní chodby, kryty,krátery po bombardování Přerova v roce 1944]. In:Sedmička Přerov a Hranice, 13. 1. 2011, č. 2, s. 2–3 (fot.)

12 Klobouk, Zdeněk – Indrák, Petr: Ještě k přeletům spoje-neckých letadel aneb rok čtyřicátý čtvrtý... In: Tovačov-ský kamelot, 2005, č. 3, s. 4–6.

13 Kopečný, Petr: Zahájení letecké války na Moravě26. června až 7. července 1944. In: Vlastivědný věstníkmoravský, 52, 2000, č. 3, s. 221–227.

14 Kš: Pan Ladislav Zapletal.: [vzpomínky L. Zapletala,kalábského mlynáře]. In: Kokorské noviny, 7, 2005, č. 6,s. 3.

15 Máhr, Jan: Krvavé drama nad Moravou.: [17. 12. 1944 –letecký souboj nad Hanou]. In: Olomoucký den, 14. 12.2002, příl. Víkend, s. 5.

16 Musilová, J.: Havárie amerického bombardéru u NovýchDvorů. In: Lipenské listy, 2013, č. 7–8, s. 10.

17 Sehnálek, Petr: Zmizelý Přerov ve fotografiích. [uliceTrávník po bombardování v listopadu 1944; m.j. hosti-nec U Gintrů]. In: Nové Přerovsko, 23. 11. 2012, č. 47,s. 12 (1 fot.).

18 Schön, Jaroslav: Je jméno na památníku správné?: Oko-lo sestřeleného bombardéru v Kokorách jsou stále spe-kulace. In: Nové Přerovsko, 4. 6. 2010, č. 22, s. 16.

19 Schön, Jaroslav: Letecká bitva nad Přerovem 19 byla nej-větší v protektorátě. In: Nové Přerovsko, 7. 5. 1998, s. 4.

20 Schön, Jaroslav:Vzpomínka na 17. prosinec roku 1944.:Po 65 letech na tragické události prosince roku 1944v Přerově vzpomíná (tehdy ještě malý chlapec) historikSvazu letců. In: Nové Přerovsko, 18. 12. 2009, č. 51, s. 14(4 fot.).

21 Schön, Jaroslav: Vzpomínka na největší leteckou bitvu.In: Nové Přerovsko, 19. 12. 2008, č. 51, Příloha ke kávě,aneb, Jak se žije na Přerovsku, s. 27 (1 fot.).

22 Schön, Jaroslav: Vzpomínka na tragický listopad roku1944.:V úterý si připomněli pamětníci smutné 65. výro-čí od leteckého útoku na Přerov. Událost popsaná oči-ma malého chlapce. In: Nové Přerovsko, 27. 11. 2009,č. 48, s. 12 (4 fot., 1 faksim.].

23 Spurný, Stanislav: Před 50 lety.: [Bombardování v r.1944.]. In: Přerovské echo, 1994, listopad, s. 13; 1994,prosinec, s. 8.

24 Uvírová-Poláková, Petra: Pilot odklonil stíhačku, abyochránil vesnici.: Hrdinský čin amerického stíhače Davi-da Milese, který zabránil pádu letounu do osídlenéoblasti připomíná památník v lesíku ve Vinarech. In: Pře-rovský deník, 18. 6. 2010, č. 141, s. 3 (2 fot.).

25 Zaoralová, Marie:Vzpomínky z války už nezmizí.: [osob-ní vzpomínky autorky na rok 1944 v Přerově]. In: NovéPřerovsko, 8. 1. 2010, č. 1, s. 20.

26 (žah): Pomníček v lese jako vzpomínka na pilota ame-rického letadla. In: Týdeník Přerovska, 21. 6. 2010, s. 4(1 fot.).

Sestavila Jarmila Vohnická, Státní okresní archiv Přerov

Vydala odbočka Svazu letců ČR č. 22 – gen. Janouška – PřerovGrafická příprava: Miloslav FlašarTisk: ELAN spol. s r.o. Přerov Náklad: 300 ksPřerov 2014

ISBN 978-80-260-7116-7

JAROSLAV SCHÖN

VÁLEČNÉ LETECKÉ DNY NAD PŘEROVSKEM

ISBN 978-80-260-7116-7