kodex kanonickÉho prÁva

`labu=frofp=`^klkf`f

KODEXKODEXKODEXKODEX

KAKAKAKANONICKÉNONICKÉNONICKÉNONICKÉHOHOHOHO

PRÁPRÁPRÁPRÁVAVAVAVA

KODEX KANONICKÉHO PRÁVAZ=`labu=frofp=`^klkf`f=Z

CICCICCICCIC2 / 186

C O D E X I U R I S C A N O N I C I 8

(p řeklad: Dr. František Polášek)

O B S A H 2

I. KNIHA: Všeobecné p ředpisy 324

STAŤ I. Církevní zákony 370STAŤ II. Oby čej 477STAŤ III. Generální dekrety a instrukce 507STAŤ IV. Jednotlivé administrativní úkony 552

Hlava I. Spole čné předpisy 554Hlava II. Jednotlivé dekrety a p říkazy 618Hlava III. Reskripty 681Hlava IV. Výsady 779Hlava V. Dispens 833

STAŤ V. Stanovy a organiza ční řády 882STAŤ VI. Osoby fyzické a právní 904

Hlava I. Kanonické postavení fyzických osob 906Hlava II. Právní osoby 1036

STAŤ VII. Právní úkony 1145STAŤ VIII. Vládní moc 1195STAŤ IX. Církevní ú řady 1338

Hlava I. Obsazování církevních ú řadů 1348Článek 1. Volné ud ělení 1406Článek 2. Presentace (navržení) 1412Článek 3. Volba 1451Článek 4. Postulace 1589

Hlava II. Ztráta církevního ú řadu 1633Článek 1. Vzdání se 1651Článek 2. P řeložení 1675Článek 3. Odstran ění 1694Článek 4. Odn ětí (privace, zbavení) 1732

STAŤ X. Proml čení (preskripce) 1740STAŤ XI. Po čítání času 1771

II. KNIHA: Lid Boží 1800

ČÁST I. V ěřící (v Krista) 1803STAŤ I. Povinnosti a práva v ěřících 1838STAŤ II. Povinnosti a práva laik ů 1926STAŤ III. Sv ěcení služebníci neboli klerici 2004

Hlava I. Vzd ělávání klerik ů 2006Hlava II. P řipsání neboli inkardinace klerik ů 2296Hlava III. Povinnosti a práva klerik ů 2381Hlava IV. Ztráta duchovního stavu 2536

STAŤ IV. Osobní prelatury 2563STAŤ V. Sdružení v ěřících 2590

Hlava I. Obecné p ředpisy 2592Hlava II. Ve řejná sdružení v ěřících 2692Hlava III. Soukromá sdružení v ěřících 2783Hlava IV. Zvláštní sm ěrnice o sdružení laik ů 2826

ČÁST II. Hierarchické z řízení církve 2842SEKCE I. Nejvyšší moc církve 2845

Hlava I. Římský velekn ěz a sbor biskup ů 2847Článek 1. Římský velekn ěz 2854Článek 2. Sbor biskup ů 2898

Hlava II. Biskupský synod 2945Hlava III. Kardinálové svaté římské církve 3021


CICCICCICCIC3 / 186

Hlava IV. Římská kurie 3142Hlava V. Vyslanci Římského biskupa (legáti) 3156

SEKCE II. Partikulární církve a jejich shromážd ění 3231STAŤ I. Partikulární církve a autorita v nich ustanovená 3233

Hlava I. Partikulární církve 3235Hlava II. Biskupové 3283

Článek 1. O biskupech obecn ě 3285Článek 2. Diecézní biskupové 3355Článek 3. Biskupové koadjuto ři a biskupové pomocní 3558

Hlava III. Zamezení stolce a uprázdn ění stolce 3642Článek 1. Zamezení stolce 3644Článek 2. Uprázdn ěný stolec 3677

STAŤ II. Shromážd ění partikulárních církví 3777Hlava I. Církevní provincie a církevní oblasti 3779Hlava II. Metropolité 3810Hlava III. Partikulární koncily 3854Hlava IV. Biskupské konference 3956

STAŤ III. Vnit řní uspo řádání partikulárních církví 4065Hlava I. Diecézní synod 4067Hlava II. Diecézní kurie 4143

Článek 1. Generální a biskupští viká ři 4189Článek 2. Kanclé ř, notá ři a archív 4253Článek 3. Rada pro hospodá řské záležitosti a ekonom 4344

Hlava III. Kn ěžská rada a sbor konsultor ů 4383Hlava IV. Kapituly kanovník ů 4467Hlava V. Pastora ční Rada 4535Hlava VI. Farnosti, fará ři a farní viká ři 4567Hlava VII. Venkovní viká ři 4934Hlava VIII. Rekto ři kostel ů a kaplani 4987

Článek 1. Rekto ři kostel ů 4989Článek 2. Kaplani 5039

ČÁST III. Instituty zasv ěceného života a spole čnosti apoštolského života 5084SEKCE I. Instituty zasv ěceného života 5087STAŤ I. P ředpisy spole čné všem institut ům zasvěceného života 5090STAŤ II. Řeholní instituty 5309

Hlava I. Řeholní domy, jejich z řizování a zrušení 5325Hlava II. Vedení institut ů 5393

Článek 1. P ředstavení a rady 5395Článek 2. Kapituly 5512Článek 3. Majetek a jeho správa 5543

Hlava III. P řijímání kandidát ů a výchova člen ů 5613Článek 1. P řijímání do noviciátu 5615Článek 2. Noviciát a výuka a výchova novic ů 5664Článek 3. Řeholní profese ( řeholní sliby) 5749Článek 4. Výchova a vzd ělání řeholník ů 5793

Hlava IV. Povinnosti a práva institut ů a jejich člen ů 5818Hlava V. Apoštolát institut ů 5921Hlava VI. Odlou čení člen ů od institutu 6007

Článek 1. P řestoupení do jiného institutu 6009Článek 2. Vystoupení z řehole 6042Článek 3. Propušt ění člen ů 6116

Hlava VII. Řeholníci povýšení na biskupa 6217Hlava VIII. Konference vyšších p ředstavených 6248

STAŤ III. Sekulární instituty 6262SEKCE II. Spole čnosti apoštolského života 6425

III. KNIHA: U čitelská služba církve 6529

STAŤ I. Služba Božího slova 6608Hlava I. Hlásání slova Božího 6644Hlava II. Katechetická výuka 6716

STAŤ II. Misijní činnost církve 6782STAŤ III. Katolická výchova 6874


CICCICCICCIC4 / 186

Hlava I. Školy 6899Hlava II. Katolické univerzity a jiné instituty vyššího studia 6976Hlava III. Církevní univerzity a fakulty 7023

STAŤ IV. Hromadné sd ělovací prost ředky, zvlášt ě knihy 7062STAŤ V. Vyznání víry 7172

IV. KNIHA: Posv ěcující služba církve 7208

ČÁST I. Svátosti 7276STAŤ I. K řest 7364

Hlava I. Ud ělování k řtu 7373Hlava II. Ud ělovatel k řtu 7440Hlava III. O p řijímajících k řest 7460Hlava IV. Kmot ři 7511Hlava V. D ůkaz o ud ělení k řtu a záznam 7543

STAŤ II. Svátost bi řmování 7570Hlava I. Udílení bi řmování 7579Hlava II. Ud ělovatel bi řmování 7593Hlava III. Bi řmovanci 7641Hlava IV. Kmot ři 7659Hlava V. D ůkaz o ud ělení bi řmování a jeho záznam 7672

STAŤ III. Eucharistie 7688Hlava I. Slavení eucharistie 7704

Článek 1. Vysluhovatel nejsv ět ější eucharistie 7722Článek 2. Svaté p řijímání 7786Článek 3. Ob řady a ob řadnosti (rity a ceremonie) mše svaté 7859Článek 4. Doba a místo slavení eucharistie 7894

Hlava II. Uchovávání a uctívání Nejsv ět ější svátosti 7914Hlava III. Mešní stipendia 7996

STAŤ IV. Svátost pokání 8087Hlava I. Vysluhování svátostí pokání 8096Hlava II. Ud ělovatel svátosti pokání 8145Hlava III. Kajícník 8285Hlava IV. Odpustky 8308

STAŤ V. Pomazání nemocných 8340Hlava I. Ud ělování svátosti 8348Hlava II. Ud ělovatel pomazání nemocných 8372Hlava III. Osoby, kterým má být ud ěleno pomazání nemocných 8385

STAŤ VI. Sv ěcení 8404Hlava I. Ud ělování a ud ělovatel sv ěcení 8418Hlava II. Kandidáti sv ěcení 8498

Článek 1. Požadavky na kandidáty sv ěcení 8516Článek 2. P ředchozí požadavky ke sv ěcení 8567Článek 3. Iregularity a jiné p řekážky 8610Článek 4. Požadované doklady a šet ření 8722

Hlava III. Zápis o vykonaném sv ěcení a osv ědčení 8765STAŤ VII. Manželství 8784

Hlava I. Pastora ční pé če a úkony p ředcházející uzav ření manželství 8836Hlava II. Vylu čující p řekážky obecn ě 8919Hlava III. Jednotlivé vylu čující p řekážky 9000Hlava IV. Manželský souhlas 9083Hlava V. Forma uzav ření manželství 9175Hlava VI. Smíšená manželství 9299Hlava VII. Manželství uzavírané tajn ě 9355Hlava VIII. Ú činky manželství 9376Hlava IX. Odlou čení manžel ů 9407

Článek 1. Rozlou čení svazku 9409Článek 2. Odlou čení p ři trvání manželského svazku 9488

Hlava X. Zplatn ění manželství 9527Článek 1. Prostá konvalidace 9529Článek 2. Sanatio in radice - zplatn ění v základu 9565

ČÁST II. Ostatní úkony božského kultu 9607STAŤ I. Svátostiny 9609


CICCICCICCIC5 / 186

STAŤ II. Liturgie hodin 9647STAŤ III. Církevní poh řby 9665

Hlava I. Poh řební ob řady 9679Hlava II. Koho pochovat a komu odep řít církevní poh řeb 9716

STAŤ IV. Uctívání svatých, posvátných obraz ů a ostatk ů 9746STAŤ V. Slib a p řísaha 9778

Hlava I. Slib 9780Hlava II. P řísaha 9831

ČÁST III. Posvátná místa a doby 9874STAŤ I. Posvátná místa 9876

Hlava I. Kostely 9917Hlava II. Polove řejné a soukromé kaple 9970Hlava III. Svatyn ě 10005Hlava IV. Oltá ře 10034Hlava V. H řbitovy 10072

STAŤ II. Posvátné doby 10096Hlava I. Sváte ční dny 10114Hlava II. Kající dny 10143

V. KNIHA: Časný majetek církve 10173

STAŤ I. Nabývání církevního majetku 10206STAŤ II. Správa církevního majetku 10291STAŤ III. Smlouvy a zvlášt ě odprodej 10454STAŤ IV. Zbožné odkazy obecn ě a zbožné fundace 10528

VI. KNIHA: Sankce v církvi 10655

ČÁST I. Trestné činy a tresty obecn ě 10658STAŤ I. Trestání trestných čin ů obecn ě 10660STAŤ II. Trestní zákon a trestní p říkaz 10680STAŤ III. Kdo podléhá trestním postih ům 10732STAŤ IV. Tresty a jiná potrestání 10868

Hlava I. Cenzury 10870Hlava II. Tresty od či ňující 10942Hlava III. Preventivní trestní opat ření a pokání 10985

STAŤ V. Ukládání trestu 11007STAŤ VI. Zánik trest ů 11098ČÁST II. Tresty za jednotlivé trestné činy 11199STAŤ I. Trestné činy proti náboženství a jednot ě církve 11201STAŤ II. Trestné činy proti církevní autorit ě a svobod ě církve 11233STAŤ III. Neoprávn ěné zmocnění se církevních ú řadů a trestné činy 11283

při jejich vykonávání11284STAŤ IV. Zlo čin falšování 11356STAŤ V. Trestné činy proti zvláštním povinnostem 11379STAŤ VI. Trestné činy proti životu a svobod ě člov ěka 11413STAŤ VII. Obecný p ředpis 11425

VII. KNIHA: Procesní řízení 11435

ČÁST I. O soudech obecn ě 11438STAŤ I. P říslušnost soudu 11470STAŤ II. R ůzné stupn ě a druhy soud ů 11561

Hlava I. Soud I. instance 11577Článek 1. Soudce 11579Článek 2. Vyšet řující a zpravodajové (Audito ři a reláto ři) 11686Článek 3. Strážce spravedlnosti, obhájce svazku a notá ř 11706

Hlava II. Soud II. instance 11757Hlava III. Soudy Apoštolského stolce 11793

STAŤ III. Káze ň, kterou nutno zachovávat u soudu 11845Hlava I. Služba soudc ů a soudních z řízenc ů 11847Hlava II. Po řadí nález ů 11946Hlava III. Lh ůty a odklady 11997


CICCICCICCIC6 / 186

Hlava IV. Místo soudního řízení 12017Hlava V. P řipušt ění osob do soudní sín ě 12033

Způsob sepsání a úschova akt 12035STAŤ IV. Strany v záležitosti 12078

Hlava I. Žalobce a žalovaná strana 12080Hlava II. Prokuráto ři ke spor ům a advokáti 12122

STAŤ I. Žaloby a námitky 12194Hlava I. Žaloby a námitky obecn ě 12196Hlava II. Jednotlivé žaloby a námitky 12223

ČÁST II. Sporný soud 12252SEKCE I. Řádný sporný soud 12254STAŤ I. Zahájení sporu 12256

Hlava I. Žalobní spis 12258Hlava II. Obeslání a oznámení soudních akt 12322

STAŤ II. Zahájení sporu 12380STAŤ III. Instance sporu 12408STAŤ IV. D ůkazy 12467

Hlava I. Doznání stran 12493Hlava II. D ůkaz pomocí listin 12540

Článek 1. O povaze a v ěrohodnosti listin 12546Článek 2. P ředkládání listin 12570

Hlava III. Sv ědci a sv ědecké výpov ědi 12587Článek 1. Kdo m ůže být sv ědkem 12608Článek 2. Uvád ění a vylu čování sv ědků 12629Článek 3. Výslech sv ědků 12658Článek 4. Pr ůkaznost sv ědectví 12745

Hlava IV. Znalci 12767Hlava V. Soudcovské p řistoupení a ohledání 12821Hlava VI. Domn ěnky 12831

STAŤ V. Nahodilé záležitosti 12845Hlava I. Když se strany nedostaví 12878Hlava II. Ú čast t řetí osoby v záležitosti 12920

STAŤ VI. Zve řejn ění akt, uzáv ěr v záležitosti a rozprava o ní 12939STAŤ VII. Rozsudek 13030STAŤ VIII. Napadení rozsudku 13142

Hlava I. Zmate ční stížnost proti rozsudku 13144Hlava II. Odvolání 13219

STAŤ IX. Právoplatn ě rozhodnutá v ěc a navrácení v p ředešlý stav 13317Hlava I. Právoplatn ě rozhodnutá v ěc 13319Hlava II. Navrácení v p ředešlý stav 13357

STAŤ X. Soudní náklady a bezplatná právní pomoc 13406STAŤ XI. Výkon rozsudku 13429SEKCE II. Ústní sporný soud 13486ČÁST III. N ěkterá zvláštní soudní řízení 13578STAŤ I. Manželské soudní řízení 13580

Hlava I. Soudy k prohlášení neplatnosti manželství 13582Článek 1. P říslušnost soudu 13584Článek 2. Právo žalovat manželství 13611Článek 3. Služba soudc ů 13629Článek 4. D ůkazy 13653Článek 5. Rozsudek a odvolání 13676Článek 6. Listinné soudní řízení 13715Článek 7. Obecná sm ěrnice 13739

Hlava II. Záležitosti odlou čení manžel ů 13755Hlava III. Soudní řízení k dispensi pro manželství uzav řené 13789

a nedokonané13790Hlava IV. Soudní řízení týkající se p ředpokládané smrti manžela 13866

STAŤ II. Záležitosti o prohlášení neplatnosti svatých sv ěcení 13881STAŤ III. Zp ůsoby, jak se vyvarovat soud ů 13906ČÁST IV. Trestní soudní řízení 13935

Hlava I. P ředběžné šet ření 13937Hlava II. Postup soudního řízení 13976Hlava III. Žaloba o náhradu škod 14045


CICCICCICCIC7 / 186

ČÁST V. Způsob postupování v administrativních rekursech 14073a při odstra ňování nebo p řekládání fará řů14074

SEKCE I. Rekurs proti administrativním dekret ům 14076SEKCE II. Jak postupovat p ři odstran ění nebo p řeložení fará řů 14168

Hlava I. Jak postupovat p ři odstran ění fará řů 14170Hlava II. Jak postupovat p ři p řeložení fará řů 14245


CICCICCICCIC8 / 186

I. KNIHA: VŠEOBECNÉ PŘEDPISY

Kánon 1: Kánony tohoto kodexu se vztahují jen nalatinskou církev.

Kánon 2: Kodex zpravidla nic nerozhoduje o obřa-dech, které nutno zachovávat při liturgickýchúkonech. Proto dosud platné liturgické předpisyzůstávají v platnosti, leč by některý z nich odpo-roval Kánonům kodexu.

Kánon 3: Předpisy tohoto kodexu neruší ani neo-mezují dohody uzavřené mezi Apoštolským stol-cem a národy (státy) nebo jinými politickýmispolečnostmi. Tyto dohody platí dále jako dosud,aniž jsou jim opačné předpisy na překážku.

Kánon 4: Nabytá práva a výsady až do těchto dobudělené Apoštolským stolcem, ať osobám fyzic-kým či právním, které jsou dosud v užívání a ne-byly odvolány, zůstávají nedotčeny, leč by je vý-slovně odvolávaly Kánony tohoto kodexu.

Kánon 5:� 1: Dosud platné obyčeje - jak obecné, tak parti-

kulární – které odporují ustanovením těchto Ká-nonů, jsou zcela odstraněny a nemohou být vbudoucnu znovuoživeny. Také ostatní obyčeje jetřeba považovat za zrušené, pokud kodex ne-stanoví výslovně něco jiného, anebo se nejednáo obyčeje stoleté a nepamětné, které se mohoutrpět, uzná-li ordinář, že se s ohledem na okol-nosti místa a osob nedají odstranit.

� 2: Dosud platné mimoprávní obyčeje, ať univer-zální (obecné) nebo partikulární, zůstávají nedo-tknuté.

Kánon 6:� 1: Od chvíle platnosti kodexu se ruší:

1. CIC vyhlášený r. 1917.

2. Také jiné zákony, ať obecné nebo partikulární,odporující předpisům tohoto kodexu, leč by opartikulárních zákonech bylo stanoveno něco ji-ného.

3. Všechny trestní zákony, ať obecné nebo partiku-lární, vydané Apoštolským stolcem, leč by jetento kodex převzal.

4. Také ostatní obecné kázeňské zákony, které sevztahují na látku, kterou tento kodex zcela nověuspořádává.

� 2: Pokud Kánony tohoto kodexu přejímají staréprávo, je nutno je posuzovat (vysvětlovat) vesmyslu starého práva.

STAŤ I. CÍRKEVNÍ ZÁKONY

Kánon 7: Zákon začíná vyhlášením.

Kánon 8:� 1: Obecně platné církevní zákony se vyhlašují v

úředním věstníku Acta Apostolicae Sedis, leč byve zvláštních případech byl předepsán jiný způ-sob vyhlášení. Účinnost nabývají teprve po třechměsících ode dne, jehož datem je označeno pří-slušné číslo Akt, leč by svou povahou se stávalyzávaznými ihned nebo v samém zákoně bylastanovena delší nebo kratší čekací lhůta.

� 2: Partikulární zákony jsou vyhlášeny způsobemstanoveným od zákonodárce a nabývají účin-nosti měsíc ode dne vyhlášení, není-li v samémzákoně stanoven jiný termín.

Kánon 9: Zákony se vztahují na věci budoucí, neminulé, leč by se v nich výslovně upravovaly věciminulé.

Kánon 10: Jen ty zákony je nutno považovat zazneplatňující nebo zneschopňující, které výslov-ně stanoví, že jednání je neplatné nebo osoba jeneschopná.

Kánon 11: Zákony čistě církevní jsou závazné propokřtěné v katolické církvi a pro ty, kdo byli do nípřijati a mají dostatečné užívání rozumu a, ne-stanoví-li právo výslovně něco jiného, ukončilisedmý rok svého života.

Kánon 12:� 1: Obecnými zákony jsou na celém světě vázáni

všichni, pro něž byly vydány.

� 2: Obecným zákonům, které na určitém územíneplatí, nepodléhají ti, kdo se na tomto územíprávě zdržují.


CICCICCICCIC9 / 186

� 3: Zákonům vydaným pro zvláštní území podlé-hají ti, pro něž byly vydány, mají-li na tomto úze-mí trvalé nebo přechodné bydliště a zároveň tamskutečně bydlí, bez újmy předpisu Kánon 13.

Kánon 13:� 1: O partikulárních zákonech se nepředpokládá,

že jsou osobní, ale že jsou územní, leč by bylpatrný opak.

� 2: Osoby na cestách (peregrini) nepodléhají:

1. partikulárním zákonům svého území, pokud jsouz něho vzdáleni, leč by jejich přestoupení měloškodlivé následky ve vlastním území nebo to bylyzákony osobní,

2. ani zákonům území, v němž se zdržují, s výjim-kou těch, které zajišťují veřejný pořádek, nebourčují vnější náležitosti úkonů, nebo se vztahujína nemovitosti nacházející se v tomto území,

� 3: Bezdomí jsou vázáni zákony, jak obecnými, takpartikulárními, platnými v místě, kde se zdržují.

Kánon 14: Zákony, i zneschopňující a zneplatňující,nezavazují v právní pochybnosti. Při pochybnostiskutkové může od nich dispensovat ordinář, jenkdyž jde o zákony, od nichž autorita, které je dis-pens vyhrazena, obvykle dispensuje.

Kánon 15:� 1: Neznalost nebo omyl u zneplatňujících nebo

zneschopňujících zákonů není na překážku jejichúčinkům, leč by bylo výslovně něco jiného stano-veno.

� 2: Nepředpokládá se neznalost nebo omyl, pokudjde o zákon nebo trest anebo pokud jde o vlastnínebo cizí veřejně známý (notoricky) skutek,avšak předpokládá se to, jde-li o skutek cizí, kte-rý není veřejně známý, dokud se nedokážeopak.

Kánon 16:� 1: Zákony úředně (autenticky) vykládá zákono-

dárce a ten, kterému on svěřil právo úředně jevykládat.

� 2: Úřední výklad ve formě zákona má tutéž plat-nost jako sám zákon a musí se vyhlásit. Jestliževšak jen vysvětluje slova zákona, která jsou sa-ma o sobě jasná, má zpětnou účinnost. Jestliževýklad zákon zužuje nebo rozšiřuje nebo po-

chybný zákon vysvětluje, nemá zpětnou účin-nost.

� 3: Jestliže je to výklad ve formě soudního rozsud-ku nebo ve zvláštním případě administrativnímúkonem, nemá platnosti zákona a váže jen tyosoby a týká se jen těch věcí, pro něž byl vydán.

Kánon 17: Církevním zákonům je třeba rozumětpodle vlastního významu slov, jejich znění a sou-vislosti. Zůstane-li význam pochybný a nejasný,je nutné sáhnout k případným obdobným mís-tům, k účelu zákona, jeho okolnostem a úmysluzákonodárce.

Kánon 18: Zákony, které stanoví trest nebo omezujísvobodný výkon práv nebo obsahují výjimku zezákona, podléhají přísnému výkladu.

Kánon 19: Chybí-li pro určitou věc výslovný předpiszákona, ať obecného nebo partikulárního, nebozvykové právo, nutno vzít předpis, nejde-li o zá-ležitost trestní, ze zákonů vynesených pro ob-dobné případy nebo předpis ze všeobecnýchprávních zásad s ohledem na kanonickou umír-něnost, na ducha a praxi římské kurie a na spo-lečný a ustálený názor znalců.

Kánon 20: Pozdější zákon ruší dřívější nebo jejopravuje, když je to v něm výslovně řečeno, ne-bo obsahuje-li jeho přímý opak nebo uspořádá-vá-li zcela nově látku dřívějšího zákona. Avšakobecný zákon nic neopravuje na partikulárnímnebo zvláštním právu, leč by právo výslovně sta-novilo něco jiného.

Kánon 21: V pochybnosti se nepředpokládá, že zá-kon dosud platný byl odvolán, nýbrž je nutnépozdější zákony srovnávat s dřívějšími a uvéstje, pokud je to možné, v soulad.

Kánon 22: Občanské zákony, na které církevníprávo odkazuje, ať jsou v kanonickém právu za-chovávány s týmiž účinky, pokud neodporujíbožskému právu a v kanonickém právu nenístanoveno něco jiného.

STAŤ II. OBYČEJ

Kánon 23: Moc práva má pouze obyčej schválenýzákonodárcem a zavedený společenstvím věří-cích podle předpisů Kánonů, které následují.

Kánon 24:


CICCICCICCIC10 / 186

� 1: Žádný obyčej se nemůže stát zákonem, je-liproti božskému právu.

� 2: Moci zákona nemůže nabýt ani obyčej protikanonickému právu anebo ten, který je mimokanonické právo, leč by byl zdůvodněný. Obyčej,který je v právu výslovně zavržený, není rozum-ný.

Kánon 25: Žádný obyčej nenabude moci zákona,leč by jej s úmyslem učinit jej zákonem zachová-vala komunita schopná aspoň zákon přijmout.

Kánon 26: Jestliže obyčej proti stávajícímu církev-nímu právu nebo mimo něj nebyl zvlášť schválenpříslušným zákonodárcem, nabývá moci zákona,jen když je ve shodě se zákonem zachováván podobu třiceti nepřetržitých a plných let. Obyčejproti církevnímu zákonu, který doložkou zaka-zuje vznik budoucího obyčeje, jen tehdy můžedále platit, je-li stoletý nebo odnepaměti.

Kánon 27: Obyčej je nejlepším vykladačem záko-na.

Kánon 28: Bez újmy předpisu Kánon 5 se obyčejproti nebo mimo zákon odvolává obyčejemopačným nebo opačným zákonem. Ale zákonneodvolává obyčejů stoletých nebo nepamět-ných, rovněž obecný zákon neodvolává partiku-lární obyčeje.

STAŤ III. GENERÁLNÍ DEKRETY A INSTRUK-CE

Kánon 29: Generální dekrety vydané příslušnýmzákonodárcem pro společenství schopné přijímatzákony a obsahující obecné předpisy, jsou záko-ny ve vlastním slova smyslu a řídí se předpisyKánonů o zákonech.

Kánon 30: Ten, kdo má pouze výkonnou moc, ne-může vydat generální dekret, o němž je v Kánon29, leč by mu to ve zvláštních případech výslov-ně dovolil příslušný zákonodárce. Při vydání zá-kona musí pak zachovávat podmínky stanovenév aktu udělení.

Kánon 31:� 1: Výkonné generální dekrety, jimiž se přesněji

vymezují způsoby uplatňování zákona nebo jimižse zdůrazňuje zachování zákona, mohou vyná-

šet v rámci své pravomoci ti, kdo mají výkonnoumoc.

� 2: Pokud jde o vyhlášení dekretů a doby jejichneúčinnosti, o nichž je v � 1, nechť se zachová-vají předpisy Kánon 8.

Kánon 32: Výkonným generálním dekretům podlé-hají ti, kdo podléhají zákonům, jejichž způsobyuplatnění tyto dekrety určují nebo jejichž zacho-vání zdůrazňují.

Kánon 33:� 1: I když se výkonné generální dekrety uveřejňují

v direktářích nebo jinak nazvaných dokumen-tech, neruší ani částečné zákony, a jejich předpi-sy, které jsou v rozporu se zákony, nemají žád-nou účinnost.

� 2: Tyto dekrety také ztrácejí platnost výslovnýmnebo nepřímým odvoláním učiněným příslušnouautoritou a také, když zákon, k jehož plnění bylyvydány, zanikl. Nezanikají zánikem moci toho,kdo je vydal, není-li výslovně určen opak.

Kánon 34:� 1: Pokyny, které vysvětlují předpisy zákona a je

rozvíjejí a stanoví, co je třeba zachovávat při je-jich plnění, jsou dány k použití těm, jejichž povin-ností je dbát, aby se zákony zachovávaly, a onijsou při výkonu zákonů jimi vázáni. V rámci svépravomoci je mohou právoplatně vydávat ti, kteřímají výkonnou moc.

� 2: Pokyny neomezují zákon a jestliže je nelzesloučit s předpisy zákona, jsou neplatné.

� 3: Pokyny pozbývají platnosti, nejen když je pří-slušná autorita, která je vydala, nebo autoritavyšší odvolá výslovně nebo zahrnutě, ale také,když zanikl zákon, k jehož prohlášení nebouskutečňování byly vydány.

STAŤ IV. JEDNOTLIVÉ ADMINISTRATIVNÍÚKONY

Hlava I. Společné předpisy

Kánon 35: Jednotlivý administrativní úkon, ať dekretnebo příkaz nebo reskript, může v rámci svépravomoci vydat ten, kdo má výkonnou moc, bezújmy předpisu Kánon 76 � 1.



Kánon 36:� 1: Administrativnímu úkonu je třeba rozumět

podle vlastního významu slov a podle obecněužívaného způsobu vyjadřování. V pochybnos-tech, které se týkají právní rozepře (soudníchsporů) nebo se vztahují na tresty, jež hrozí nebobudou uloženy nebo omezují práva osob nebopoškozují nabytá práva jiných nebo odporují zá-konu ve prospěch soukromých osob, je nutno jevykládat velmi úzce (striktně). Všechny ostatnívolně.

� 2: Administrativní úkon se nesmí rozšířit na jinépřípady kromě výslovně jmenovaných.

Kánon 37: Administrativní úkon týkající se veřejnéoblasti musí být písemný. Týká se to také vyko-nání tohoto úkonu, kdyby byl někdo pověřen vy-konáním.

Kánon 38: I když jde o reskript vydaný Motu pro-prio, nemá administrativní úkon účinnosti, pokudomezuje nabytá práva druhého nebo odporujezákonu nebo schválenému obyčeji, leč by pří-slušná autorita připojila výslovný pozměňující do-datek.

Kánon 39: Podmínky v administrativním úkonu jentehdy rozhodují o platnosti, jsou-li vyjádřenyspojkami "jestliže", "jestliže ne" a "jen když".

Kánon 40: Vykonavatel nějakého administrativníhoúkonu koná svou službu neplatně, dokud neob-drží dokument a neověří si jeho pravost a nepo-rušenost, leč by o dokumentu dostal již předemzprávu od toho, kdo tento úkon vydal.

Kánon 41: Vykonavatel administrativního úkonu,jemuž je svěřeno pouze vykonání, nemůže vy-konání úkonu odepřít, leč by bylo zřejmé, žeúkon je neplatný nebo z jiného vážného důvoduje právně bezúčinný nebo nebyly splněny pod-mínky připojené k samému administrativnímuúkonu. Zdá-li se však vykonání administrativníhoúkonu nevhodným s ohledem na osobní nebomístní okolnosti, ať vykonavatel přeruší vykoná-vání. V těchto případech to okamžitě oznámíautoritě, která úkon vydala.

Kánon 42: Vykonavatel administrativního úkonu mápostupovat podle předpisu prováděcího příkazu.Jestliže nesplnil podstatné podmínky v listině při-pojené a nezachoval předepsanou formu postu-pu, je jeho vykonání úkonu neplatné.

Kánon 43: Vykonavatel administrativního úkonumůže podle svého rozumného uvážení určitmísto sebe jiného, leč by vykonání skrze někohojiného bylo zakázáno nebo on sám byl k tomuvybrán pro své osobní přednosti nebo jeho ná-hradník byl přímo určen. V těchto případech jedovoleno vykonavateli svěřit někomu jinému pří-pravnou činnost.

Kánon 44: Administrativní úkon může být vykonán iod nástupce vykonavatele v úřadě, leč že by vy-konání mu bylo svěřeno pro jeho osobní před-nosti.

Kánon 45: Dopustí-li se vykonavatel při prováděníadministrativního úkonu jakéhokoliv omylu, je mudovoleno jej provést znovu.

Kánon 46: Administrativní úkon nezaniká zánikempráva toho, kdo jej vydal, leč by právo výslovněstanovilo něco jiného.

Kánon 47: Odvolání administrativního úkonu jinýmadministrativním úkonem od příslušné autoritynabývá účinku od okamžiku, kdy je řádně ozná-meno osobě, pro kterou byl vydán.

Hlava II. Jednotlivé dekrety a příkazy

Kánon 48: Jednotlivým dekretem se rozumí admi-nistrativní úkon vydaný příslušnou výkonnou au-toritou, kterým se v jednotlivém případě podlepředpisů zákona vydá rozhodnutí nebo učiníopatření, která svou povahou nepředpokládají,že by o ně někdo požádal.

Kánon 49: Jednotlivý příkaz je dekret, kterým seosobě nebo určitým osobám přímo a právoplatněukládá, aby něco učinili nebo něčeho zanechali,zvláště za účelem, aby byli důrazně vybídnuti kzachovávání zákona.

Kánon 50: Před vydáním jednotlivého dekretu aťautorita shromáždí potřebné poznatky a provedešetření a také nakolik je to možné, vyslechne ty,jejichž práva mohou být poškozena.

Kánon 51: Dekret musí být dán písemně s výslov-ným uvedením důvodů, alespoň souhrnně, jestli-že obsahuje rozhodnutí.

Kánon 52: Jednotlivý dekret má moc pouze ve vě-cech, o kterých rozhoduje, a pro osoby, pro něž



byl vydán. Je pro ně závazný všude, není-li zřej-mé něco jiného.

Kánon 53: Kdyby si dekrety navzájem odporovaly,má přednost zvláštní před všeobecným, pokudjde o jeho zvláštní část. Jde-li však o dekretystejně zvláštní nebo stejně obecné, časově poz-dější, ruší dřívější v tom, v čem mu dřívější odpo-ruje.

Kánon 54:� 1: Jednotlivý dekret, jehož uplatnění je svěřeno

vykonavateli, má účinnost od doby provedení. Ji-nak od okamžiku, ve kterém byla osoba sezná-mena s rozhodnutím toho, kdo dekret vydal.

� 2: Aby se jednotlivý dekret dal vymáhat, je nutnodoručit jej právoplatným dokumentem podlepředpisu práva.

Kánon 55: Jestliže velmi vážný důvod zabraňujedoručení dekretu v písemné formě, pak se za-chováním předpisů Kánon 37 a 51 se považujedekret za doručený, jestliže byl přečten před no-tářem nebo dvěma svědky osobě, které byl ur-čen. Vyhotovený o tom protokol musí být pode-psán všemi přítomnými.

Kánon 56: Dekret se považuje za sdělený, jestližeten, komu byl určen, byl řádně (zákonně) vyzvánk odebrání si dekretu nebo si vyslechl jeho ob-sah, ale bez oprávněného důvodu se nedostavilnebo odmítl podepsat se.

Kánon 57:� 1: Kdykoliv zákon nařizuje, aby byl vydán dekret

nebo aby ten, jehož se dekret týká, podal žádostnebo rekursem se ucházel o dekret, příslušnáautorita nechť věc vyřídí během tří měsíců odpřijetí žádosti nebo rekursu, není-li zákonem sta-novena jiná lhůta.

� 2: Nebyl-li po uplynutí této doby dekret vydán,předpokládá se záporná odpověď vzhledem kpodání dalšího rekursu.

� 3: Předpokládaná záporná odpověď nezbavujepříslušnou autoritu povinnosti vydat dekret a do-konce ani od povinnosti napravit možnou vznik-lou škodu podle předpisu Kánon 128.

Kánon 58:� 1: Singulární dekret pozbývá platnosti, když je od-

volán příslušnou autoritou, a také když zanikl zá-kon, k jehož provedení byl dekret vydán.

� 2: Singulární příkaz, který nebyl uložen právnímdokumentem, zaniká se zákonem pravomoci to-ho, kdo jej vydal.

Hlava III. Reskripty

Kánon 59:� 1: Reskriptem se rozumí administrativní úkon, vy-

daný písemně příslušnou výkonnou autoritou,který svou povahou uděluje na něčí žádost vý-sadu, dispens nebo jinou milost.

� 2: Předpisy, které platí o reskriptech, platí také proudělení ústních dovolení nebo jiných milostí, ne-ní-li zřejmé něco jiného.

Kánon 60: Všichni, jimž to není výslovně zakázáno,mohou obdržet jakýkoliv reskript.

Kánon 61: Není-li zřejmé něco jiného, lze získat re-skript i pro jinou osobu, také bez jejího souhlasua platí před jeho přijetím s výhradou opačnýchdoložek (klauzul).

Kánon 62: Reskript, v němž není uveden žádný vy-konavatel, je právně účinný od okamžiku, kdybyla listina vydána. Ostatní reskripty od chvíleprovedení.

Kánon 63:� 1: Platnosti reskriptu překáží falešná výpověď čili

zamlčení pravdy, jestliže pak už v žádosti neníuvedeno to, co ve shodě se zákonem, kanonic-kým způsobem a praxí nutno uvést k platnosti,leč by šlo o reskript udělující milost Motu proprio(z vlastního popudu).

� 2: Platnosti reskriptu je rovněž na překážku ob-repce neboli uvedení nepravdy, není-li ani jedinýuvedený rozhodující důvod pravdivý.

� 3: V reskriptech, které nemají vykonavatele, musíbýt pravdivý rozhodující důvod ve chvíli vydáníreskriptu. U ostatních v době provedení.

Kánon 64: Při zachování práva Penitenciarie proobor svědomí, milost, kterou odepřela některáposvátná kongregace nebo oficium římské kurie,nemůže být platně udělena jinou posvátnou kon-gregací nebo úřadem římské kurie nebo jiné pří-slušné autority nižší papeže, bez souhlasu po-svátné kongregace nebo oficia, s nímž nebo snimiž se začala záležitost projednávat.



Kánon 65:� 1: Bez újmy předpisů � 2 a 3 nikdo nemůže žádat

milost od jiného ordináře, kterou mu vlastní ordi-nář odmítl, bez toho, aniž by se zmínil, že mumilost byla odepřena. Když se o tom zmíní, aťmu ordinář neuděluje milost, dokud nezváží dů-vody, proč první ordinář odmítl.

� 2: Milost, kterou odepřel generální vikář nebo bis-kupský vikář, nemůže platně udělit jiný vikář té-hož biskupa, i kdyby znal důvody zamítnutí viká-ře, který milost odepřel.

� 3: Neplatná je milost, kterou odepřel generálnínebo biskupský vikář a kterou později udělil die-cézní biskup, jestliže mu nebylo oznámeno jejídřívější odmítnutí. Milost však, kterou odmítl udě-lit diecézní biskup, nemůže platně udělit generál-ní ani biskupský vikář bez souhlasu biskupa, a toani tehdy ne, když byl o odmítnutí informován.

Kánon 66: Reskript nepozbývá platnosti pro omylve jménu osoby, které nebo kterou byl udělen,ani místa, v němž osoba bydlí, anebo pro omylvěci, o niž jde, jen když podle úsudku ordinářenení pochyb o osobě samé nebo o samé věci.

Kánon 67:� 1: Stane-li se, že v téže věci se dosáhne dvou re-

skriptů navzájem si odporujících, má reskriptzvláštní přednost před obecným v jeho zvláštníčásti.

� 2: Je-li však reskript stejně zvláštní nebo stejněobecný, má reskript časově dřívější přednostpřed reskriptem časově pozdějším, leč by v poz-dějším byla výslovně zmínka o dřívějším, aneboten, kdo obdržel reskript dříve, jej podvodně ne-bo ze značné nedbalosti nepoužil.

� 3: V pochybnosti, zda reskript platí nebo ne, nut-no se znovu obrátit na toho, kdo jej vydal.

Kánon 68: Reskript Apoštolského stolce, v němžnení určen vykonavatel, musí být předložen ordi-náři žadatele jen tehdy, když je to v něm výslov-ně předepsáno anebo když jde o veřejnou zále-žitost nebo je zapotřebí schválit podmínky.

Kánon 69: Reskript, u něhož není stanovena doba,dokdy má být předložen, může být odevzdán vy-konavateli kdykoliv, jen když tu není lest nebopodvod.

Kánon 70: Jestliže se v reskriptu svěřuje udělenímilosti vykonavateli, zůstává na jeho rozumnémuvážení, zda milost udělí nebo odmítne.

Kánon 71: Nikdo nemusí použít reskriptu danéhojen v jeho prospěch, leč by k tomu byl odjinudvázán kanonickým závazkem.

Kánon 72: Reskripty udělené Svatým stolcem, kte-ré už zanikly, může diecézní biskup z oprávně-ného důvodu jednorázově prodloužit, ne všakdéle než o tři měsíce.

Kánon 73: Opačným zákonem se reskripty neod-volávají, leč by sám zákon stanovil jinak.

Kánon 74: Ačkoliv ústně udělená milost se můžepoužít pro obor svědomí, je přece povinen ten,kdo ji obdržel, dokázat to pro vnější obor, kdyko-liv se to po něm právoplatně žádá.

Kánon 75: Obsahuje-li reskript výsadu nebo dis-pens, ať jsou navíc zachovávány předpisy Káno-nů, které následují.

Hlava IV. Výsady

Kánon 76:� 1: Výsada neboli milost ve prospěch určitých

osob, ať fyzických nebo právních, udělenázvláštním aktem, může být udělena zákonodár-cem nebo výkonnou autoritou, které zákonodár-ce dal k tomu pravomoc.

� 2: Ze stoleté nebo odnepaměti držené výsadyplyne domněnka, že výsada byla udělena.

Kánon 77: Výsadu je třeba vykládat podle předpisuKánon 36 � 1, ale je třeba použít tohoto výkladutak, aby ti, kdo byli obdařeni výsadou, skutečnědosáhli nějaké milosti.

Kánon 78:� 1: Výsadu nutno považovat za trvalou, dokud se

nedokáže opak.

� 2: Osobní výsada, která jde všude s osobou, za-niká s ní.

� 3: Věcná výsada zaniká naprostým zánikem věcinebo místa, avšak místní výsada oživuje, je-limísto během 50 let obnoveno.



Kánon 79: Výsada zaniká odvoláním od příslušnéautority ve shodě s předpisem Kánon 47 a přizachování předpisu Kánon 81.

Kánon 80:� 1: Žádná výsada nezaniká zřeknutím se, pokud

zřeknutí nebylo přijato od příslušné autority.

� 2: Kterákoliv fyzická osoba se může zřeknout vý-sady, která jí byla udělena jen k jejímu prospě-chu.

� 3: Jednotlivé osoby se nemohou zříci výsadyudělené nějaké právní osobě nebo z důvoduhodnosti místa nebo věci. Ani právní osobě nenídovoleno vzdát se výsady, která jí byla poskyt-nuta, bylo-li by toto zřeknutí ke škodě církve ne-bo jiných.

Kánon 81: Výsada nezaniká zánikem práva toho,kdo výsadu udělil, leč by byla dána s doložkou:"podle naší libovůle" nebo jí rovnocennou.

Kánon 82: Nepoužíváním nebo užíváním opačnýmvýsada nezaniká, není-li břemenem pro druhé.Výsada, která je břemenem pro druhé, zaniká,dojde-li k právoplatné preskripci (promlčení).

Kánon 83:� 1: Výsada zaniká uplynutím lhůty nebo vyčerpá-

ním počtu případů, pro které byla udělena, přizachování předpisu Kánon 142 � 2.

� 2: Výsada též zaniká, změní-li se postupem dobypodle úsudku představených poměry tak, že sestala škodlivou nebo její užívání nedovoleným.

Kánon 84: Kdo zneužívá moci, která mu byla udě-lena výsadou, zasluhuje, aby byl této výsadyzbaven. Po neúčinném napomenutí ať ordinářzbaví výsady toho, komu výsadu sám udělil akdo ji těžce zneužívá. Udělil-li výsadu Apoštolskýstolec, má ordinář povinnost jej o zneužívání in-formovat.

Hlava V. Dispens

Kánon 85: Dispens neboli uvolnění z ryze církevní-ho zákona ve zvláštním případě mohou v rámcisvé příslušnosti udělit ti, kteří mají výkonnoumoc, a také ti, kterým výslovně nebo zahrnutěpřísluší pravomoc dispensovat ať z moci saméhopráva, ať z moci právoplatného pověření.

Kánon 86: Dispensi nepodléhají zákony, pokud de-finují to, co je podstatně konstitutivní pro institucea právní úkony.

Kánon 87:� 1: Diecézní biskup může dispensovat věřící - kdy-

koliv to uzná za vhodné pro jejich duchovní dob-ro - od zákonů kázeňských, jak obecných takpartikulárních, vydaných od nejvyšší církevníautority pro jeho území nebo pro jeho poddané,ne však od zákonů procesních nebo trestních aani ne od těch, u nichž je dispens vyhrazenaApoštolskému stolci nebo jiné autoritě.

� 2: Je-li obtížné obrátit se na Svatý stolec a sou-časně z prodlení hrozí nebezpečí velké škody,kterýkoliv ordinář může dispensovat od těchtozákonů, dokonce i když je dispens vyhrazenaSvatému stolci, jen když jde o dispens, kterouSvatý stolec zpravidla za těchto podmínek udě-luje při zachování předpisu Kánon 291.

Kánon 88: Ordinář místa může dispensovat od zá-konů diecézních, a také, kdykoliv uzná, že to bu-de k dobru věřících, od zákonů vydaných plenár-ním nebo provinciálním synodem nebo biskup-skou konferencí.

Kánon 89: Farář a jiní kněží nebo jáhni nemohoudispensovat ani od zákona obecného ani parti-kulárního, leč by jim tato moc byla výslovněudělena.

Kánon 90:� 1: Od církevního zákona se nemá dispensovat

bez pádného a rozumného důvodu, přičemž jenutno mít na zřeteli okolnosti případu a závaž-nost zákona, od něhož se dispensuje. Jinak jedispens nedovolená a nebyla-li dána samotnýmzákonodárcem nebo jeho představeným, je takéneplatná.

� 2: Při pochybnosti, zda je důvod postačitelný,uděluje se dispens dovoleně a platně.

Kánon 91: Kdo má moc dispensovat, může ji vyko-návat i mimo své území vůči svým poddaným anení-li stanoven výslovně opak, i vůči cizincůmve svém území a také sobě samému.

Kánon 92: Přísnému výkladu podle předpisu Kánon36 � 1 podléhá nejen dispens, ale i samo dis-pensační oprávnění udělené pro určitý případ.



Kánon 93: Dispens, jejíž účinek se projevuje opě-tovně, pomíjí týmiž způsoby jako výsada, a také ijistým a úplným zánikem rozhodujícího důvodu.

STAŤ V. STANOVY A ORGANIZAČNÍ ŘÁDY

Kánon 94:� 1: Stanovy jsou ve vlastním slova smyslu naříze-

ní, která se dávají souborům osob nebo věcí veshodě s předpisy práva. Jimi se vymezuje jejichcíl (účel), zřizování, vedení a také způsob jedná-ní.

� 2: Stanovami souboru osob jsou vázány jen oso-by, které jsou členy souboru podle předpisu prá-va. Stanovami souboru věcí jsou vázáni ti, kteřípečují o jejich správu.

� 3: Předpisy stanov, které stanovila a vyhlásila zá-konodárná moc, se řídí předpisy Kánonů o zá-konech.

Kánon 95:� 1: Organizačními řády se rozumějí pravidla nebo

předpisy, které je třeba zachovávat při shromáž-dění osob, ať už je svolala církevní autorita nebojsou svolány věřícími s dobrovolnou účasti a taképři jiných shromážděních. Jimi se vymezuje jejichstruktura, vedení a způsob jednání.

� 2: Kdo se účastní schůzí a jiných shromáždění, jepovinen zachovávat předpisy organizačního řá-du.

STAŤ VI. OSOBY FYZICKÉ A PRÁVNÍ

Hlava I. Kanonické postavení fyzic-kých osob

Kánon 96: Křtem se člověk začleňuje do Kristovycírkve a v ní se ustavuje jako osoba s povin-nostmi a právy, které jsou křesťanům s ohledemna jejich postavení vlastní, pokud jsou ve spole-čenství církve, a když jim nebrání právoplatněuložená sankce.

Kánon 97:� 1: Osoba, která dokončila 18. rok věku, je do-

spělá (maior), před dosažením tohoto věku jenedospělá (minor).

� 2: Nedospělý před dokončením 7. roku věku senazývá dítě a má se za to, že nemá užívání ro-zumu (není sebemocné). Po dokončení 7. rokuvěku se předpokládá, že má užívání rozumu.

Kánon 98:� 1: Dospělá osoba může plně vykonávat svá prá-

va.

� 2: Nedospělá osoba (minor) je ve výkonu právpodřízena rodičům nebo poručníkům s výjimkoutěch případů, kde je božské nebo církevní právovyjímá z jejich pravomoci. Pokud jde o zřízeníporučníků a jejich moci, nechť se zachovávajípředpisy občanského práva, leč by církevní prá-vo stanovilo něco jiného nebo diecézní biskup byv určitých případech a z oprávněného důvoduuznal za vhodné postarat se o jiného poručníka.

Kánon 99: Kdo nemá trvalého užívání rozumu, neníuznán za sebemocného a je postaven na roveňdítěti.

Kánon 100: Osoba se nazývá obyvatel v místě, kdemá řádné bydliště, příchozí v místě, kde má mi-mořádné bydliště, cizinec, zdržuje-li se mimořádné a mimořádné bydliště, které dosud má,bezdomý, nemá-li nikde řádné ani mimořádnébydliště.

Kánon 101:� 1: Místo původu dítěte, a také nově na víru obrá-

ceného, je tam, kde v době, kdy se dítě narodilo,měli rodiče řádné bydliště anebo neměli-li řádnébydliště, tam, kde měli mimořádné bydliště, ne-měli-li rodiče totéž řádné nebo mimořádné byd-liště, pak tam, kde je měla matka.

� 2: Jde-li o dítě bezdomých, je místem jeho půvo-du samo místo narození. Jde-li o dítě pohozené,je místem původu dítěte místo, kde bylo naleze-no.

Kánon 102:� 1: Řádné bydliště se získává takovým pobytem v

některé farnosti nebo aspoň na územní diecéze,který je spojen s úmyslem trvale tam zůstat byd-let, jestliže ho nic odtamtud neodvolá, nebo sku-tečným pobytem trvajícím 5 let.

� 2: Mimořádné bydliště se získává pobytem v ně-které farnosti nebo diecézi s úmyslem bydlet tamnejméně po dobu tří měsíců, jestliže ho nic od-tamtud neodvolá, nebo skutečným pobytem potři měsíce.



� 3: Řádné nebo mimořádné bydliště ve farnosti senazývá farní. V diecézi, ne však ve farnosti, die-cézní.

Kánon 103: Členové řeholních institutů a společ-ností apoštolského života získávají řádné bydlištěv místě, kde je dům, k němuž jsou připsáni. Mi-mořádné bydliště v domě, kde se v souhlase spředpisem Kánon 102 � 2 zdržují.

Kánon 104: Manželé ať mají společné řádné nebomimořádné bydliště. Z důvodu právoplatnéhoodloučení nebo z jiného oprávněného důvodumůže mít každý z nich vlastní řádné nebo mimo-řádné bydliště.

Kánon 105:� 1: Nedospělý (minor) má nutně řádné nebo mi-

mořádné bydliště toho, jehož moci podléhá. Kdyžnedospělý přestane být dítětem (má více než 7let), může získat také své vlastní mimořádnébydliště. Kdo je dle civilního práva prohlášen zazletilého, může mít i své vlastní řádné bydliště.

� 2: Kdo z jiného důvodu než z nedospělosti byldán právoplatně do opatrování a péče jiného, mářádné nebo mimořádné bydliště svého poručníkanebo ochránce.

Kánon 106: Řádné nebo mimořádné bydliště seztrácí odchodem z místa s úmyslem se tam ne-vrátit se zachováním předpisu Kánon 105.

Kánon 107:� 1: Řádným nebo mimořádným bydlištěm se do-

stává každému vlastního faráře a ordináře.

� 2: Pro bezdomého je příslušným farář nebo ordi-nář místa, kde se bezdomý právě zdržuje.

� 3: Těch, kdo mají jen diecézní řádné nebo mimo-řádné bydliště, je příslušným farářem farář místa,kde právě bydlí.

Kánon 108:� 1: Příbuzenství (pokrevenství) se počítá podle linií

a stupňů.

� 2: V přímé linii je tolik stupňů, kolik pokolení, nebokolik je osob po odečtení kmene.

� 3: V boční linii je tolik stupňů, kolik je osob v obouliniích po odečtení kmene.

Kánon 109:� 1: Švagrovství vzniká z platného manželství, do-

konce i nedokonaného (non consumatum), avzniká mezi mužem a příbuznými jeho ženy a ta-ké mezi ženou a příbuznými jejího muže.

� 2: Počítá se tak, že ti, kdo jsou příbuznými muže,jsou v téže linii a v témže stupni sešvagřeni seženou a naopak.

Kánon 110: Děti adoptované podle civilního právajsou považovány za děti toho nebo těch, kdo jeadoptovali.

Kánon 111:� 1: Přijetím křtu je přičleněno k latinské církvi dítě

rodičů, kteří k ní přísluší, a také, jestliže jeden zrodičů k ní nepatří, ale oba si svorně přáli, aby je-jich děti byly pokřtěny v latinské církvi. Neshod-nou-li se v tom rodiče, je dítě přičleněno k obřaduotce.

� 2: Každý, kdo má být pokřtěn a dosáhl již plných14 let věku, může se svobodně rozhodnout prokřest v latinské církvi nebo v jiné v jejím vlastnímobřadu. V tom případě také přísluší k církvi své-právného obřadu, který si zvolil.

Kánon 112:� 1: Po přijetí křtu jsou včleněni do církve jiného

svéprávného obřadu:

1. Kdo obdrželi povolení od Apoštolského stolce.

2. Jeden z manželů, který při uzavírání manželstvínebo v době jeho trvání prohlásí, že si přeje pře-stoupit k církvi svéprávného obřadu svého man-želského partnera. Po rozvázání manželství semůže svobodně vrátit k latinské církvi.

3. Děti těch, o kterých je v nn 1 a 2, před ukončením14. roku života, a dále děti katolické strany vesmíšeném manželství, jestliže katolická strana veshodě s předpisy práva přestoupila do církve ji-ného svéprávného obřadu. Po dosažení uvede-ného věku (14 let) se mohou vrátit zpět svobod-ně k latinské církvi.

� 2: Ani dlouhotrvající zvyk přijímat svátosti podleobřadů církve jiného svéprávného obřadu nene-se s sebou přičlenění k této církvi.

Hlava II. Právní osoby



Kánon 113:� 1: Katolická církev a Apoštolský stolec jsou mo-

rálními osobami již mocí božského zřízení.

� 2: V církvi jsou kromě osob fyzických i osobyprávní, které jsou jmenovitě v oboru kanonickéhopráva předmětem práv a povinností, které odpo-vídají jejich povaze.

Kánon 114:� 1: Právní osoby vznikají buď mocí předpisu sa-

mého práva nebo zvláštním dekretem příslušnéautority daného souboru osob nebo věcí zřízenéza účelem, který odpovídá poslání církve, alepřesahuje cíl jednotlivce.

� 2: Cíle, o nichž je v � 1, jsou ty, které se vztahujína díla zbožnosti, apoštolátu nebo lásky, ať du-chovní nebo časné.

� 3: Příslušná církevní autorita ať přizná povahuprávní osoby jen souborům osob nebo věcí, kte-ré uskutečňují opravdu užitečný cíl a mají, pozvážení všeho, odpovídající prostředky, kterépodle předpokladu jsou dostatečné k dosaženístanoveného cíle.

Kánon 115:� 1: Právními osobami v církvi jsou buď soubory

osob nebo věcí.

� 2: Soubor osob, který sestává nejméně ze tříosob, je kolegiální (sborový), jestliže členové ur-čují svou činnost souhlasnými hlasy členů, ať sestejným právem nebo ne, podle předpisů stanova práva. V opačném případě je nesborový (ne-kolegiální).

� 3: Soubor věcí neboli samosprávná fundace se-stává z dober neboli věcí, ať duchovních nebohmotných, a řídí ji ve shodě s ustanoveními prá-va nebo stanov jedna nebo více fyzických osobnebo sbor (kolegium).

Kánon 116:� 1: Veřejnoprávní osoby jsou soubory osob nebo

věcí, které jsou ustanoveny příslušnou církevníautoritou, aby v mezích jim určených plnily jmé-nem církve podle předpisu práva vlastní úkol jimsvěřený pro veřejné dobro. Ostatní právní osobyjsou soukromé.

� 2: Právní osoby veřejné jsou obdařeny osobnostíbuď mocí předpisu samého práva nebo zvlášt-ním dekretem od příslušné autority, ve kterém

jim tato autorita tuto povahu výslovně uděluje.Soukromé právní osobě se dostává této povahypouze zvláštním dekretem příslušné autority, vekterém jim tuto povahu výslovně uděluje.

Kánon 117: Žádný soubor osob nebo věcí usilujícízískat právní osobnost nemůže ji získat dotud,dokud jeho stanovy nejsou schváleny příslušnouautoritou.

Kánon 118: Veřejnou právní osobu reprezentují ti,kteří jednají jejím jménem a jimž to přiznáváobecné nebo partikulární právo nebo vlastní sta-novy. Soukromou právní osobu představují ti,kterým to přiznávají stanovy.

Kánon 119: Pokud jde o úkony sborových právníchosob, platí, nestanoví-li obecné právo nebo sta-novy něco jiného, toto:

1. Pokud jde o volby, má moc práva to, co za pří-tomnosti většiny těch, které bylo nutno svolat,rozhodla naprostá většina přítomných. Po dvoubezvýsledných hlasováních je třeba hlasovatmezi dvěma kandidáty, kteří obdrželi většinu hla-sů, je-li jich více, nechť se hlasuje mezi dvěmavěkově nejstaršími. Jestliže po třetím hlasovánízůstane rovnost hlasů, tu je zvolený ten, který jevěkově starší.

2. Jestliže se jedná o jiné záležitosti, tu má moc prá-va to, na čem se za přítomnosti většiny těch, kte-ré bylo nutno svolat, usnese naprostá většinapřítomných. Jestliže je po dvou hlasováních rov-nost hlasů, tehdy může předseda rozhodnoutsvým hlasem.

3. Avšak co se týká všech jako jednotlivců, to musíschválit všichni.

Kánon 120:� 1: Právní osoba je svou povahou trvalá. Zaniká

zrušením od příslušného představeného nebotéž tím, že nevyvíjí činnost více než 100 let. Sou-kromá právní osoba zaniká mimo to tím, kdyžsamo sdružení bylo podle stanov rozpuštěno ne-bo jestliže podle mínění příslušné autority zaniklave shodě se stanovami sama fundace.

� 2: Jestliže z právní osoby sborové zůstane byť ijeden člen, a soubor osob nepřestal podle stanovexistovat, přísluší tomuto členu vykonávánívšech práv souboru.



Kánon 121: Jestliže se soubory, ať osob nebo věcí,které jsou veřejnými právními osobami, tak slou-čí, že se z nich vytvoří jeden soubor a ten sám jetaké právní osobou, získává tato nová právníosoba majetek a také dědičná práva patřícípředcházejícím právním osobám a přejímá takézávazky, kterými byly tyto zatíženy. Co se týkáurčení zvláště majetku a plnění závazků, vůlefundátorů (zakladatelů) a dárců, jakož i získanápráva musí být zachována.

Kánon 122: Jestliže soubor, který má povahu ve-řejné právní osoby, se rozdělí tak, že jeho částse připojí k jiné právní osobě nebo z oddělenéčásti se vytvoří jiná veřejná právní osoba, tu cír-kevní autorita, které přísluší moc rozdělovat, semusí postarat sama nebo skrze vykonavatele přizachování jak vůle zakladatelů tak dárců tak izískaných práv a schválených stanov:

1. aby společný majetek, který se má rozdělit, ma-jetková a dědičná práva, dluhy a jiná břemenabyly rozděleny mezi právní osoby, o které tu jde,úměrně a patřičně podle práva a spravedlnosti spřihlédnutím ke všem okolnostem a potřebámkaždé z obou,

2. aby užívání a výnos společného majetku, který senedá rozdělit, připadl oběma právním osobám aaby břemena jim vlastní byla oběma jim uloženase zachováním patřičné úměrnosti vymezenéprávem a spravedlností.

Kánon 123: Po zániku veřejné právní osoby naložíse s jejím majetkem, dědičnými právy a břemenypodle předpisů práva a stanov. Jestliže ony otom nic neurčují, přechází rozhodnutí na právníosobu bezprostředně vyšší. Vždy je třeba zacho-vat vůli zakladatelů, dárců a získaná práva. Pozániku soukromé právní osoby se řídí uspořádá-ní jejího majetku a břemen vlastními stanovami.

STAŤ VII. PRÁVNÍ ÚKONY

Kánon 124:� 1: K platnosti právního úkonu se žádá, aby byl vy-

konán osobou k tomu schopnou a obsahovalvšechny konstitutivní podstatné prvky a měl takénáležitosti a splňoval požadavky žádané právemk platnosti úkonu.

� 2: Právní úkon, jehož vnější prvky jsou řádně vy-konány, se pokládá za platný.

Kánon 125:� 1: Úkon vykonaný pod vlivem vnějšího násilí, je-

muž se osoba nemohla ubránit, se pokládá zanevykonaný (za neplatný).

� 2: Úkon vykonaný pod vlivem těžkého nespra-vedlivě vyvolaného strachu nebo za pomoci pod-vodu je platný, leč by právo stanovilo něco jiné-ho. Může být však zrušen rozsudkem soudcebuď na žádost poškozené strany nebo jejích zá-konných nástupců nebo z moci úřadu.

Kánon 126: Úkon učiněný z nevědomosti nebo zomylu, týkající se podstaty úkonu nebo splněnípodmínky žádané k platnosti, je neplatný. Jinak,nestanoví-li právo něco jiného, platí, ale úkon vy-konaný z nevědomosti nebo omylu může být zá-kladem pro žalobu o zneplatnění podle předpisůpráva.

Kánon 127:� 1: Když právo stanoví, že představený potřebuje

ke své činnosti souhlas nebo radu nějakého sbo-ru nebo souboru osob, je povinen tento sbor ne-bo soubor osob svolat ve shodě s předpisy Ká-non 166, leč by - když by se jednalo pouze o ra-du - něco jiného stanovilo partikulární nebovlastní právo. K platnosti zase úkonů se žádásouhlas naprosté většiny přítomných nebo vy-slechnutí rady všech.

� 2: Stanoví-li právo, že představený potřebuje kvykonání úkonů souhlas nebo radu několika jed-notlivých osob, tehdy:

1. Žádá-li se souhlas, je úkon představeného ne-platný, jestliže si nevyžádal souhlas těchto osobnebo jednal proti jejich mínění nebo mínění ně-kterého z nich.

2. Vyžaduje-li se jen rada, je úkon představeného,který nevyslechl mínění těchto osob, neplatný, ikdyž představený není povinen přistoupit na je-jich mínění, byť bylo i jednomyslné. Přece všakbez závažného důvodu, který musí sám zhodno-tit, ať nezamítne jejich mínění, zvláště když jejednomyslné.

� 3: Všichni, jejichž souhlas nebo rada se žádá,jsou povinni říci upřímně své mínění, a žádá-li tozávažnost jednání, i pečlivě uchovat v tajnosti.Tuto povinnost může představený urgovat (dů-razně vyžadovat).



Kánon 128: Kdo způsobí neoprávněným právnímúkonem nebo jakýmkoliv jiným úkonem podvod-ně nebo zaviněně druhému škodu, je povinenzpůsobenou škodu nahradit.

STAŤ VIII. VLÁDNÍ MOC

Kánon 129: � 1: Ti, kteří přijali svěcení, jsouschopni podle předpisů práva k výkonu vládnímoci, která je v církvi z ustanovení Božího, a na-zývá se též moc jurisdikční.

� 2: Ve výkonu této moci mohou spolupracovat vě-řící laici podle předpisů práva.

Kánon 130: Vládní moc se zásadně vykonává provnější obor (pro foro externo), někdy však je proobor svědomí (pro foro interno), a to tak, že účin-ky, jaké má výkon této moci pro obor vnější, se vtéto oblasti neuznávají, leč a pokud to v určitýchpřípadech stanoví právo.

Kánon 131:� 1: Řádná vládní moc je ta, která z moci práva je

připojena k nějakému úřadu. Delegovaná moc jeta, která je propůjčena samotné osobě, ne z dů-vodu úřadu.

� 2: Řádná vládní moc může být vlastní nebo zá-stupná (vicaria).

� 3: Kdo tvrdí, že je delegován, musí svou delegacidokázat.

Kánon 132:� 1: Trvalé fakulty se řídí předpisy o delegované

moci.

� 2: Avšak není-li v jejím udělení nic výslovně sta-noveno, nebo nebyla-li udělena pro přednostosoby, fakulta udělená ordináři nezaniká se záni-kem moci ordináře, jemuž byla udělena, i když jisám začal vykonávat, ale přechází na kteréhoko-liv ordináře, který je po něm nástupcem ve vládě.

Kánon 133:� 1: Delegovaný koná neplatně, jestliže překračuje

hranice svého pověření, ať se to týká věcí neboosob.

� 2: Nepředpokládá se, že delegovaný překročilmeze svého pověření, jestliže vykonal svou de-legaci jiným způsobem než určovalo pověření,

pokud způsob vykonání nebyl předepsán jakopodmínka k platnosti od toho, kde jej delegoval.

Kánon 134:� 1: V právu se jménem ordinář rozumí kromě pa-

peže diecézní biskupové a jiní, kteří, i když jen načas, jsou představenými nějaké partikulární círk-ve nebo společenství jí rovnocennému podlepředpisů Kánon 368, a také ti, kteří v nich majígenerální řádnou výkonnou moc, totiž generálnía biskupští vikáři, a také - pro své vlastní členy –vyšší představení klerických řeholních institutůpapežského práva a klerických společností apo-štolského života papežského práva, kteří majíalespoň řádnou výkonnou moc.

� 2: Jménem místní ordináři se rozumějí všichniuvedení v � 1, kromě představených řeholníchinstitutů a společností apoštolského života.

� 3: Co je Kánony v oblasti výkonné moci přiznánovýslovně diecéznímu biskupovi, je třeba chápattak, že přísluší diecéznímu biskupovi a těm, kdojsou mu postaveni naroveň podle Kánon 381 �2, s vyloučením generálního a biskupského viká-ře, leč by obdrželi zvláštní pověření.

Kánon 135:� 1: Vládní moc se dělí na zákonodárnou, výkon-

nou a soudní.

� 2: Zákonodárná moc se vykonává způsobempředepsaným v právu, a ta, kterou má církevnízákonodárce nižší než nejvyšší autorita (papež),nemůže být platně delegována, leč by právo vý-slovně stanovilo něco jiného. Nižší zákonodárcenemůže vydat platně zákon, který by odporovalvyššímu právu.

� 3: Soudní moc, kterou mají soudcové a soudnísbory, je nutno vykonávat způsobem předepsa-ným v právu a nedá se delegovat, lečk vyhotovení přípravných aktů pro nějaký dekretnebo rozsudek.

� 4: Pokud jde o vykonávání moci výkonné, nechťse zachovávají předpisy Kánonů, které následují.

Kánon 136: Výkonnou moc může někdo vykonávatnad svými podřízenými dokonce i za pobytu mi-mo území a také i když jsou oni mimo své území,leč by z povahy věci nebo samotného práva bylozřejmé něco jiného. Také nad cizinci, kteří seprávě zdržují na jeho území, pokud jde o udělenítoho, co je prospěšné, nebo o vykonání toho, co



je přikázáno právem, ať obecným nebo partiku-lárním, kterým jsou tito vázáni podle předpisuKánon 13 � 2 n 2.

Kánon 137:� 1: Řádná výkonná moc může být delegována k

jednomu případu nebo obecně k případům, ne-stanoví-li právo něco jiného.

� 2: Výkonná moc delegovaná Apoštolským stol-cem může být subdelegována pro jednotlivýúkon nebo obecně pro případy, leč by byla dánas ohledem na osobní vlastnosti nebo subdelega-ce byla zakázána.

� 3: Delegovaná moc výkonná, kterou delegovalaautorita s řádnou mocí, byla-li dána obecně propřípady, může se subdelegovat pouze pro jed-notlivé případy. Byla-li však dána pro jeden nebourčité úkony, nemůže být subdelegována, leč jenkdyž to delegující výslovně dovolil.

� 4: Žádná subdelegovaná moc nemůže být dálesubdelegována, leč by to delegující výslovně do-volil.

Kánon 138: Řádná výkonná moc a také moc dele-govaná daná obecně pro případy musí být vy-kládána volně. Jakákoliv jiná však úzce. Komubyla udělena delegovaná moc, předpokládá se,že mu tím samým byla dána pravomoc k vyko-nání všeho, co podmiňuje užití této moci.

Kánon 139:� 1: Nestanoví-li právo něco jiného, pak obrácení

se na nějakou autoritu, dokonce vyšší, nesus-penduje výkonnou moc jiné příslušné autority, aťs mocí řádnou nebo delegovanou.

� 2: Do záležitosti předložené vyšší autoritě se ne-má vměšovat nižší autorita, leč jen z vážného analéhavého důvodu. V tom případě musí ihned otom uvědomit vyšší autoritu.

Kánon 140:� 1: Jestliže bylo k vykonání téže záležitosti delego-

váno solidárně (in solidum) několik, pak ten, kte-rý začal záležitost vyřizovat jako první, vylučujeod téhož vyřizování ostatní, leč že by pozdějinemohl nebo nechtěl dále pokračovat ve vyřizo-vání započaté záležitosti.

� 2: Je-li více delegátů určených k tomu, aby pro-jednali záležitost sborově, jsou povinni postupo-

vat podle předpisu Kánon 119, leč by z pověřeníbylo zřejmé něco jiného.

� 3: Předpokládá se, že výkonná moc delegovanávíce osobám byla delegována solidárně (in soli-dum).

Kánon 141: Je-li více postupně delegovaných, aťvyřídí záležitost ten, kdo dostal dříve příkaz, kterýnebyl odvolán.

Kánon 142:� 1: Delegovaná moc zaniká splněním příkazu ne-

bo uplynutím doby nebo vyčerpáním počtu pří-padů, pro které byla dána, nebo když přestalaexistovat příčina, pro kterou byla delegace udě-lena, nebo odvoláním učiněným od delegujícíhoa sděleným přímo delegovanému nebo takézřeknutím se, které je oznámeno a přijato oddelegujícího. Nezaniká však tím, že zanikne prá-vo delegujícího, leč by to bylo zřejmé z připoje-ných doložek.

� 2: Platný je úkon vykonaný z delegované mocipro obor svědomí, který byl vykonán z nepozor-nosti po uplynutí doby, na kterou byla delegaceudělena.

Kánon 143:� 1: Řádná moc zaniká ztrátou úřadu, se kterým je

spojena.

� 2: Řádná moc se pozastavuje (suspenduje), jest-liže bylo podáno oprávněné odvolání nebo rekursproti zbavení úřadu nebo odstranění z úřadu, lečby právo stanovilo něco jiného.

Kánon 144:� 1: V případě obecného omylu o skutku nebo prá-

vu a také při pozitivní a (důvodné) pravděpodob-né pochybnosti, ať práva nebo skutku, doplňujecírkev jak pro obor vnější tak pro obor svědomívýkonnou vládní moc.

� 2: Tentýž předpis platí i o fakultách, o nichž je vKánon 882, 883, 966 a 1111 � 1.

STAŤ IX. CÍRKEVNÍ ÚŘADY

Kánon 145:� 1: Církevní úřad je jakákoliv trvalá služba, ať

z ustanovení Božího nebo církevního, zřízená kdosažení duchovního cíle.



� 2: Povinnosti a práva vlastní jednotlivým církev-ním úřadům jsou určeny (vymezeny) buď samýmprávem, kterým je úřad ustanoven, nebo dekre-tem příslušné autority, která jej současně zřizujea uděluje.

Hlava I. Obsazování církevních úřadů

Kánon 146: Církevní úřad nelze platně obdržet bezkanonického obsazení.

Kánon 147: Obsazení církevního úřadu se děje buďvolným udělením od právoplatné církevní autoritynebo ustanovením od téže autority, jestliže před-cházela presentace, nebo potvrzením nebo při-pouštěním, jestliže předcházela volba nebo po-stulace, nebo konečně prostou volbou a přijetímvolby ze strany zvoleného, jestliže nepotřebujevolba potvrzení.

Kánon 148: Nestanoví-li právo něco jiného, pakautorita, která má právo úřady zřizovat, měnitnebo rušit, má i právo je obsazovat.

Kánon 149:� 1: Aby bylo možno někoho pověřit církevním úřa-

dem, je nutno, aby byl ve společenství církve aschopný, neboli měl vlastnosti žádané pro tentoúřad, jak právem obecným, tak právem partiku-lárním či zakládacím ustanovením.

� 2: Obsazení církevního úřadu osobou, která ne-má žádané vlastnosti, je jen tehdy neplatné, jest-liže tyto vlastnosti jsou výslovně žádány obec-ným nebo partikulárním právem nebo zakláda-cím ustanovením k platnosti obsazení. Jinak jeplatné, ale může být zrušeno dekretem příslušnéautority nebo rozsudkem správního soudu.

� 3: Obsazení úřadu svatokupecké (tj. úplatkem) jez moci samého práva neplatné.

Kánon 150: Dosud nevysvěcenému na kněze nelzeudělit platně úřad, spojený s plnou duchovnísprávou, k jejímuž vykonávání se žádá kněžskésvěcení.

Kánon 151: Obsazení úřadu, který je spojen s du-chovní správou, nechť se bez vážného důvoduneodkládá.

Kánon 152: Nesmí se nikomu udělit dva nebo víceúřadů tak neslučitelných, že je nemůže současnězastávat jedna osoba.

Kánon 153:� 1: Obsazení úřadu, který není právoplatně

uprázdněn, je bez dalšího neplatné a nestává seplatným ani pozdějším uprázdněním.

� 2: Jde-li o úřad, který se uděluje na určitou dobu,obsazení tohoto úřadu může být učiněno v době6 měsíců před vypršením této lhůty, účinnostivšak nabývá ode dne uprázdnění úřadu.

� 3: Příslib nějakého úřadu, ať jej učiní kdokoliv,nemá žádného právního účinku.

Kánon 154: Úřad právoplatně uprázdněný, avšakod někoho nezákonně držený, může být udělenjen po náležitém prohlášení, že toto držení neníprávoplatné, a když se o tom učiní zmínka vudělovacím dekretu.

Kánon 155: Kdo uděluje úřad v zastoupení druhé-ho, který to zanedbal nebo to nemohl učinit propřekážku, neobdrží tím žádné moci nad jmeno-vaným, ale právní postavení osoby zůstává tako-vé, jako kdyby se ustanovení uskutečnilo řádnoucestou.

Kánon 156: Obsazení kteréhokoliv úřadu ať se vy-hotoví písemně.

ČLÁNEK 1. Volné udělení

Kánon 157: Nestanoví-li právo výslovně něco jiné-ho, má diecézní biskup právo volným udělenímobsazovat úřady ve své partikulární církvi.

ČLÁNEK 2. Presentace (navržení)

Kánon 158:� 1: Ten, kdo má právo navrhovat na úřad, musí

navrhnout kandidáta autoritě, která má právoustanovit do úřadu, během tří měsíců od nabytívědomosti o uprázdnění se úřadu, nestanoví-liprávo něco jiného.

� 2: Náleží-li právo presentace sboru nebo souboruosob, ať navrhovaného určí způsobem, jak tožádají předpisy Kánon 165 až 179.

Kánon 159: Nikdo nemůže být presentován protisvé vůli. Proto ať se zeptají toho, koho chtějí na-vrhnout, na jeho mínění a jestliže on ve lhůtě



osmi započitatelných dnů neodmítne, může býtnavržen (presentován).

Kánon 160:� 1: Kdo má právo navrhovat, může navrhnout jed-

noho nebo více kandidátů, a to buď najednounebo postupně.

� 2: Nikdo nemůže navrhnout sám sebe. Sbor nebosoubor osob však může navrhnout kohokoliv zesvých členů.

Kánon 161:� 1: Nestanoví-li právo něco jiného, pak ten, kdo

navrhl kandidáta, který se ukázal nevhodným,může pouze ještě jednou navrhnout do jednohoměsíce jiného kandidáta.

� 2: Jestliže před udělením úřadu presentovaný sezřekl nebo umřel, může ten, kdo má právo navr-hovat, užít opět svého práva v době jednohoměsíce od obdržení zprávy o zřeknutí se nebosmrti.

Kánon 162: Kdo v započitatelné době podle předpi-sů Kánon 158 � 1 a 161 nenavrhl kandidáta ataké ten, kdo dvakrát navrhl osobu, která seukázala nevhodnou, ztrácí pro tento případ právopresentace (navržení). Autorita, která má právoúřad udělit, použije právo volného obsazeníuprázdněného úřadu, ale se souhlasem ordiná-ře, který je vlastní pro dosazeného.

Kánon 163: Autorita příslušná podle předpisů právaustanovit navrženého, ať ho právoplatně ustano-ví, když ho uzná za schopného a když on to při-jal. Je-li navržených podle předpisů práva několika jsou-li uznáni za schopné, ať ustanoví jednohoz nich.

ČLÁNEK 3. Volba

Kánon 164: Nestanoví-li právo něco jiného, nechťse kanonické volby řídí předpisy Kánonů, kterénásledují.

Kánon 165: Přísluší-li nějakému sboru nebo soubo-ru osob právo volit na uprázdněný úřad, nesmíse volba, nestanoví-li právo nebo právní stanovysboru nebo souboru něco jiného, odložit na delšídobu než jsou tři započitatelné měsíce od obdr-žení zprávy o uprázdnění úřadu. Nebyla-li tatodoba využita, obsadí volně uprázdněný úřad au-

torita, které přísluší právo potvrzovat volbu nebov další řadě obsazovací právo.

Kánon 166:� 1: Předseda sboru nebo souboru je povinen svo-

lat všechny členy sboru nebo souboru. A svolání,má-li být osobní, je platné, uskuteční-li se v místěřádného nebo mimořádného bydliště nebo vmístě skutečného pobytu.

� 2: Jestliže někdo z těch, které bylo nutno svolat,byl opominut a proto byl nepřítomný, volba siceje platná, přece však na jeho naléhání a po do-kázání opomenutí a nepřítomnosti musí ji pří-slušný představený zrušit, třeba již byla potvrze-na, jen když je právně zjištěno, že rekurs podaldo tří dnů od doručení mu zprávy o volbě.

� 3: Byla-li však opomenuta více než jedna třetinavoličů, je volba už z moci práva neplatná, leč byvšichni opomenutí byli skutečně volbě přítomni.

Kánon 167:� 1: Po právoplatném svolání přísluší volební právo

těm, kteří jsou přítomni v den a v místě označe-ném na svolávací listině. Vylučuje se možnosthlasovat dopisem nebo skrze zástupce, leč bystanovy zákonně stanovily něco jiného.

� 2: Je-li někdo z voličů přítomný v domě, kde sevolba koná, ale pro nemoc se jí nemůže zúčast-nit, nechť sčitatelé si od něho vyžádají hlas danýpísemně.

Kánon 168: I když má někdo právo hlasovat svýmjménem z více titulů, má jen jeden hlas.

Kánon 169: K platnosti volby se žádá, aby nikdo,kdo není členem sboru nebo souboru, nebyl při-puštěn k hlasování.

Kánon 170: Volba, jejíž svoboda byla jakýmkolivzpůsobem skutečně omezena, je mocí saméhopráva neplatná.

Kánon 171:� 1: Neschopnými volit jsou:

1. neschopný lidských úkonů (actus humani),

2. nemající hlasovací (volební) právo,

3. exkomunikovaný, ať soudním rozsudkem nebodekretem, kterým se trest ukládá a vyhlašuje,



4. o kom je obecně známo, že odpadl od společen-ství církve.

� 2: Jestliže byl někdo z výše jmenovaných připuš-těn k volbě, jeho hlas je neplatný, ale volba jeplatná, leč by se zjistilo, že po odečtení jeho hla-su nezískal zvolený potřebný počet hlasů.

Kánon 172:� 1: Aby hlas byl platný, musí být:

1. svobodný - proto je neplatný hlas toho, kdo byldonucen pod vlivem těžkého strachu nebo pod-vodem volit přímo nebo nepřímo určitou osobunebo více osob ve smyslu rozlučovacím

2. tajný, jistý, bezvýjimečný a určitý

� 2: Podmínky připojené k hlasu před volbou se po-kládají za nepřipojené.

Kánon 173:� 1: Před volbou nechť jsou určeni aspoň dva sči-

tatelé hlasů ze sboru nebo souboru.

� 2: Sčitatelé seberou hlasovací lístky a před očimapředsedy zjistí, zda počet hlasovacích lístků od-povídá počtu voličů, prohlédnou hlasovací lístkya oznámí, kolik jich kdo dostal.

� 3: Je-li počet hlasů vyšší než počet voličů, je volbaneplatná.

� 4: Všechny úkony voličů musí být pečlivě zapro-tokolovány zapisovatelem. Pak podepsaný pro-tokol od zapisovatele, předsedy a sčitatelů hlasůse pečlivě uloží do archívu sboru.

Kánon 174:� 1: Nestanoví-li právo nebo stanovy něco jinak,

možno volbu vykonat volební úmluvou tím, ževoliči přenesou pro tento případ volební právojednomyslným a písemným souhlasem na jednunebo více vhodných osob buď ze svého středunebo cizích osob, které pak na základě přijatéhooprávnění volí jménem všech.

� 2: Jde-li o sbor nebo soubor pouze duchovních,musí být volební úmluvou určení volitelé kněžími.Jinak je volba neplatná.

� 3: Dohodnutí volitelé musí zachovávat právnípředpisy o volbě a dbát na podmínky připojené kvolební úmluvě, pokud neodporují právu. Pod-

mínky odporující právu je třeba mít za nepřipoje-né.

Kánon 175: Volební úmluva zaniká a volební právose vrací původním voličům:

1. odvoláním od sboru nebo souboru před započe-tím záležitosti

2. nesplněním některé podmínky připojené k volebníúmluvě

3. neplatnou volbou, která se uskutečnila.

Kánon 176: Nestanoví-li právo nebo stanovy něcojiného, ať je za zvoleného uznán a ohlášen odpředsedy sboru nebo souboru ten, kdo obdrželpožadovaný počet hlasů podle předpisu Kánon119 n. 1.

Kánon 177:� 1: Volbu nutno zvolenému ihned oznámit. Zvolený

je povinen během osmi započitatelných dnů odpřijetí oznámení sdělit předsedovi sboru nebosouboru, zda volbu přijímá nebo ne. Jinak je vol-ba neplatná.

� 2: Jestliže zvolený volbu nepřijal, ztrácí všechnapráva získaná volbou a nezíská je ani dodateč-ným přijetím volby. Může být však znovu zvolen.Sbor nebo soubor musí přikročit k nové volbě dojednoho měsíce od nabytí vědomosti, že volbanebyla přijata.

Kánon 178: Přijetím volby, která nepotřebuje potvr-zení, získává zvolený ihned právoplatně úřad. Ji-nak získává jen nárok na úřad.

Kánon 179:� 1: Vyžaduje-li volba potvrzení, musí zvolený nej-

později do osmi započitatelných dnů ode dnepřijetí volby požádat osobně nebo skrze zástup-ce příslušnou autoritu o potvrzení, jinak ztrácívšechna práva, leč by prokázal, že jej od žádostio potvrzení zdržela pádná překážka.

� 2: Příslušná autorita nemůže odmítnout potvrzení,jestliže uzná zvoleného za schopného podlepředpisu Kánon 149 � 1 a jestliže byla volbaprovedena podle předpisů práva.

� 3: Potvrzení musí být dáno písemně.

� 4: Před oznámením potvrzení volby se nesmízvolený vměšovat do správy úřadu, ať ve věcech



duchovních či záležitostech časných a jím pro-vedené úkony jsou neplatné.

� 5: Oznámením potvrzení nabývá zvolený plnéhopráva na úřad, leč by právo stanovilo jinak.

ČLÁNEK 4. Postulace

Kánon 180:� 1: Jestliže volbě kandidáta, kterého voliči považují

za vhodného a jemuž dávají přednost před jiný-mi, stojí v cestě kanonická překážka, která můžebýt a obvykle bývá dispensována, mohou jej voli-či svými hlasy postulovat u příslušné autority, jenkdyž právo nestanoví něco jiného.

� 2: Dohodnutí volitelé mohou postulovat jen tehdy,když je to výslovně uvedeno ve volební úmluvě.

Kánon 181:� 1: K platnosti postulace se žádá nejméně dvě tře-

tiny hlasů.

� 2: Hlas pro postulaci se musí vyjádřit slovem "po-stuluji" anebo slovem stejného významu. For-mule "volím" nebo "postuluji" nebo formule stej-ného významu platí pro volbu, není-li tu překáž-ky, jinak pro postulaci.

Kánon 182:� 1: Předseda musí v započitatelném čase osmi

dnů zaslat postulaci příslušné autoritě, které pří-sluší právo potvrzovat volbu, a která udělí dis-pens, má-li právo dispensovat od překážky, ane-bo, jestliže tuto pravomoc nemá, žádá o dispensautoritu vyšší. Jestliže se nežádá potvrzení, pakje třeba poslat postulaci příslušné autoritě, abyudělila dispens.

� 2: Jestliže nebyla postulace zaslána v předepsa-ném čase, stává se tím neplatnou a sbor nebosoubor osob jsou tím pro tento případ zbavenipráva volit nebo postulovat, jestliže se neproká-že, že předsedovi zabránila v odeslání postulacepádná překážka nebo že se tak nestalo pro pod-vod nebo z nedbalosti.

� 3: Z postulace nezískává zvolený žádného právaa příslušná autorita není povinna ji potvrdit.

� 4: Po předložení postulace příslušné autoritě ji jižvoliči nemohou odvolat, leč by s tím tato autoritasouhlasila.

Kánon 183:� 1: Zamítne-li příslušná autorita postulaci, vrací se

volební právo sboru nebo souboru.

� 2: Byla-li postulace přijata, oznámí se to postulo-vanému, který je povinen odpovědět ve shodě spředpisem Kánon 177 � 1.

� 3: Kdo přijme potvrzenou postulaci, získává ihnedplnoprávně úřad.

Hlava II. Ztráta církevního úřadu

Kánon 184:� 1: Církevní úřad se ztrácí uplynutím stanovené

doby, dovršením věku stanoveného právem,vzdáním se, přeložením, odstraněním a odnětím.

� 2: Ztráta církevního úřadu nenastává, zanikne-lijakýmkoliv způsobem pravomoc autority, kteráúřad udělila, leč by právo stanovilo něco jiného.

� 3: Ztráta úřadu, která se stala účinnou, má být conejdříve oznámena všem, jimž přísluší nějaképrávo na obsazení úřadu.

Kánon 185: Tomu, kdo ztratil úřad dosažením věkunebo přijatým vzdáním se, může být přiznán titul"na odpočinku" (emerity).

Kánon 186: Ztráta úřadu po uplynutí vymezené do-by nebo po dovršení věku nabývá účinnosti odchvíle, kdy mu to příslušná autorita písemněoznámí.

ČLÁNEK 1. Vzdání se

Kánon 187: Každý, kdo je zodpovědný za své činy(svéprávný), může se z oprávněného důvoduvzdát církevního úřadu.

Kánon 188: Mocí samého práva je neplatné vzdáníse pod vlivem těžkého a nespravedlivě nahna-ného strachu nebo podvodu nebo podstatnéhoomylu nebo svatokupectví.

Kánon 189:� 1: Vzdání se, - ať potřebuje přijetí nebo ne - aby

platilo, musí být učiněno do rukou toho, kdo tímtoúřadem pověřuje, a to písemně nebo též ústněpřed dvěma svědky.



� 2: Autorita nepřijme vzdání se bez pádného apřiměřeného důvodu.

� 3: Vzdání se, které si žádá přijetí, pozbývá veške-ré moci, není-li přijato ve lhůtě tří měsíců. To, kte-ré nepotřebuje přijetí, nabývá účinnosti od chvíle,kdy vzdávající se ho oznámí podle předpisů prá-va.

� 4: Dokud vzdání se nenabylo účinnosti, může jevzdávající se odvolat. Když nabylo účinnosti,nemůže být odvoláno, ale ten, kdo se vzdal, mů-že obdržet úřad z jiného titulu.

ČLÁNEK 2. Přeložení

Kánon 190:� 1: Přeložení z jednoho církevního úřadu na druhý

může provést jen ten, kdo má právo obsazovatúřad, který se uprazdňuje, a současně i úřad,který se obsazuje.

� 2: Děje-li se přeložení proti vůli držitele úřadu, žá-dá se vážný důvod se zachováním práva předlo-žit protidůvody, přičemž je nutné zachovat i způ-sob postupu předepsaný právem.

� 3: Aby přeložení bylo platné, musí být dáno pí-semně.

Kánon 191:� 1: Při přeložení se první úřad uprazdňuje kano-

nickým převzetím druhého úřadu, leč by právonebo příslušná autorita stanovili něco jiného.

� 2: Přeložený pobírá důchody dřívějšího úřadu dochvíle kanonického převzetí druhého úřadu.

ČLÁNEK 3. Odstranění

Kánon 192: Z úřadu může být někdo odstraněnbuď dekretem právoplatně vydaným ve shodě spředpisy práva od příslušné autority při zachová-ní práv získaných ze smlouvy nebo je odstraněnsamotným právem podle předpisu Kánon 194.

Kánon 193:� 1: Jde-li o úřad, který je někomu udělen na neo-

mezený čas, nemůže být z úřadu odstraněn, jenz velmi vážných důvodů a při zachování postupustanoveného právem.

� 2: Totéž platí při odstranění někoho z úřadu, kterýmu byl udělen na určitou dobu, ještě před uply-nutím této doby při zachování předpisu Kánon624 � 3.

� 3: Z úřadu, který byl někomu udělen ve shodě spředpisy práva na základě moudrého uváženípříslušné autority, je možno odstranit z vážnéhodůvodu po uvážení téže autority.

� 4: Má-li dekret o odstranění nabýt účinnosti, musíbýt sdělen písemně.

Kánon 194:� 1: Mocí samého práva je odstraněn z církevního

úřadu:

1. kdo ztratil duchovní stav,

2. kdo veřejně odpadl od katolické víry nebo odspolečenství církve,

3. klerik, který se pokusil uzavřít manželství, i kdyžtoliko civilní.

� 2: Odstranění, o kterém je v nn 2 a 3, se můževymáhat jen tehdy, je-li známo, že to potvrdilapříslušná autorita.

Kánon 195: Byl-li někdo ne mocí samého práva, aledekretem příslušné autority odstraněn z úřadu,který mu zajišťoval životní existenci, tehdy je ta-táž autorita povinna postarat se odstraněnému ozajištění životní existence na určitý čas, leč by oto bylo postaráno jinak.

ČLÁNEK 4. Odnětí (privace, zbavení)

Kánon 196:� 1: Odnětí úřadu jako trest za trestný čin se usku-

tečňuje jen dle předpisu práva.

� 2: Odnětí nabývá účinnosti podle předpisů Káno-nů trestního práva.

STAŤ X. PROMLČENÍ (PRESKRIPCE)

Kánon 197: Promlčení jako způsob získání neboztráty subjektivního práva i jako způsob osvobo-zení se od povinnosti přijímá církev takové, jak jeto uzákoněno civilním zákonodárstvím příslušné-ho národa při zachování výjimek, které stanovíKánony tohoto kodexu.



Kánon 198: Promlčení je platné, jen když spočívána dobré vůli (bona fide), a to nejen na počátku,ale po celou dobu žádanou k promlčení při za-chování předpisu Kánon 1362.

Kánon 199: Promlčení nepodléhají:

1. Práva a povinnosti práva božského, ať přirozené-ho ať positivního.

2. Práva, která je možno získat jen apoštolskou vý-sadou.

3. Práva a povinnosti, které se vztahují přímo naduchovní život křesťanů.

4. Pevně stanovené a nesporné hranice církevníchobvodů.

5. Stipendia a závazky mešní.

6. Obsazování církevního úřadu, který si žádá podlepředpisů práva vyšší svěcení.

7. Vizitační právo a povinnosti poslušnosti, takže byvěřící už nemohli být vizitováni od jakékoliv cír-kevní autority a také by ani žádné autoritě ne-podléhali.

STAŤ XI. POČÍTÁNÍ ČASU

Kánon 200: Nestanoví-li právo něco jiného, počításe čas podle předpisů následujících Kánonů.

Kánon 201:� 1: Čas je nepřetržitý, jestliže nepřipouští žádné

přerušení.

� 2: Započitatelným se rozumí čas, který někomunáleží k vykonání nebo k uplatnění svého právatím způsobem, že mu neplyne, pokud o něm ne-ví nebo nemůže jednat.

Kánon 202:� 1: Dnem se v právu rozumí doba 24 hodin nepře-

tržitě počítaných od půlnoci, není-li výslovně sta-noveno něco jiného. Týden má 7 dní, měsíc 30dní a rok 365 dní, leč by bylo přiznáno, že měsíca rok se mají počítat podle kalendáře.

� 2: Podle kalendáře se musí počítat měsíc a rokvždy, je-li čas nepřetržitý.

Kánon 203:� 1: První den (a quo) se nezapočítává do lhůty, leč

by se jeho začátek shodoval se začátkem dnenebo když by právo stanovilo něco výslovně ji-nak.

� 2: Není-li stanoveno něco jiného, konečný den(ad quem) se započítává do lhůty, která - jestližečas pozůstává z jednoho nebo více měsíců či ro-ků, jednoho nebo více týdnů - končí ukončenímposledního dne téhož čísla anebo když měsícnemá tolik dní, pak ukončením posledního dneměsíce.



II. KNIHA: LID BOŽÍ

ČÁST I. Věřící (v Krista)ČÁST I. Věřící (v Krista)ČÁST I. Věřící (v Krista)ČÁST I. Věřící (v Krista)

Kánon 204:� 1: Věřící jsou ti, kdo křtem přivtěleni ke Kristu stali

se lidem Božím, a proto se účastní, každý svýmzpůsobem, na kněžském, prorockém a králov-ském poslání Krista a v souhlase s vlastnímipodmínkami jsou povoláni k vyplnění poslání,které svěřil Bůh církvi ve světě.

� 2: Tato církev ustanovená a uspořádaná na tomtosvětě jako společnost, trvá v katolické církvi, kte-rou řídí Petrův nástupce a biskupové, kteří jsou sním v jednotě.

Kánon 205: V plném společenství s katolickou círk-ví jsou na světě pokřtění, kteří se spojují v jejímviditelném organismu s Kristem pouty vyznávánívíry, svátostí a církevní vlády.

Kánon 206:� 1: S církví jsou zvláštním způsobem spojeni kate-

chumeni, kteří pod vlivem Ducha svatého zjev-nou vůlí žádají o přičlenění k církvi, a proto, jaktouto touhou, tak i životem víry, naděje a lásky,spojují se s církví, která již o ně pečuje jako o svévlastní.

� 2: Církev má zvláštní péči o katechumeny, když jevybízí k životu podle evangelia, uvádí je k účastina posvátných obřadech a také jim uděluje různévýsady, které jsou vlastní křesťanům.

Kánon 207:� 1: Z ustanovení Božího jsou v církvi mezi věřícími

svěcení služebníci (sacri ministri), které právonazývá též kleriky (duchovními), ostatní pak senazývají laiky.

� 2: Z obou těchto částí jsou věřící, kteří sliby (pro-fesí) nebo jinými pouty, která církev uznala apotvrdila, se zavazují k zachovávání evangelníchrad, a tak se zvláštním způsobem zasvěcují Bo-hu a také pomáhají církvi v jejím spasitelném po-slání. Jejich stav, i když nepřísluší do hierarchic-ké struktury církve, přece patří k jejímu životu asvatosti.

STAŤ I. POVINNOSTI A PRÁVA VĚŘÍCÍCH

Kánon 208: Pro své znovuzrození v Kristu jsou sivšichni věřící rovni co do své důstojnosti a čin-nosti. Z tohoto důvodu každý podle svého stavua služby spolupracuje na budování Těla Kristova.

Kánon 209:� 1: Věřící jsou povinni také i způsobem své čin-

nosti zachovávat stálé společenství s církví.

� 2: Ať s velkou pečlivostí plní své povinnosti, kterémají vůči církvi, jak obecné tak partikulární, dokteré přísluší podle předpisů práva.

Kánon 210: Všichni věřící jsou povinni podle svýchsil a podle svého stavu vést svatý život a podpo-rovat růst církve a její posvěcování.

Kánon 211: Všichni věřící mají povinnost a právousilovat o to, aby zvěst o Boží spáse se stále ví-ce a více dostávala ke všem lidem ve všech do-bách a po celém světě.

Kánon 212:� 1: Věřící, ve vědomí si své odpovědnosti, jsou po-

vinni zachovávat s křesťanskou poslušností to,co posvátní pastýři reprezentující Krista jakoučitelé víry vyhlásí nebo správcové církve usta-noví.

� 2: Věřící mají nedotknutelné právo předkládatpastýřům církve svá přání a své potřeby, zvláštěduchovní.

� 3: Věřící mají právo, ba dokonce někdy i povin-nost, přiměřeně své učenosti, kompetenci a váž-nosti, kterou požívají, sdělit posvátným pastýřůmsvůj názor na věci týkající se dobra církve, a takéoznámit tento názor i ostatním věřícím zachová-vajíc přitom neporušenost víry a mravů i úctu kpastýřům i dbajíc na společný užitek a důstojnostosob.

Kánon 213: Věřící mají právo dostávat od posvát-ných pastýřů pomoc z duchovních dober církve,zvláště z Božího slova a svátostí.



Kánon 214: Věřící mají právo uctívat Boha kultempodle předpisů vlastního obřadu, schválenéhoprávoplatnými pastýři církve, a vést duchovní ži-vot podle vlastních představ, které však musí býtve shodě s učením církve.

Kánon 215: Věřící mají nedotknutelné právo zaklá-dat a řídit sdružení s charitativními a zbožnýmizaměřeními nebo k pěstování křesťanského po-volání ve světě a také právo shromažďovat se zaúčelem společného dosažení těchto cílů.

Kánon 216: Protože všichni věřící mají účast na po-slání církve, mají právo vlastní iniciativou pomá-hat a podporovat apoštolskou činnost podle své-ho stavu a postavení. Nechť se však žádné dílonenazývá katolickým, leč by s tím souhlasila pří-slušná církevní autorita.

Kánon 217: Věřící, kteří jsou křtem sv. povoláni kživotu podle evangelia, mají právo na křesťan-skou výchovu a výuku, kterou mají být přiměřeněpřipraveni k dosažení zralosti lidské osoby asoučasně k poznání prožívání tajemství spásy.

Kánon 218: Ti, kdo se věnují posvátným vědám,požívají oprávněnou svobodu v bádání, jakož isvobodu rozumně se vyjadřovat o věcech, vekterých jsou odborníky, jen když zachovají po-slušnost Učitelskému úřadu církve.

Kánon 219: Všichni věřící mají právo zvolit si svo-bodně životní stav bez toho, že by byli ovlivňová-ni jakýmkoliv nucením.

Kánon 220: Nikomu není dovoleno nezákonně po-škozovat něčí dobrou pověst, které se těší aniporušovat práva nějaké osoby na ochranu jejíhosoukromí.

Kánon 221:� 1: Věřícím přísluší, aby práva, která v církvi mají,

si vymohli a obhájili u příslušného církevníhosoudu podle předpisů práva.

� 2: Jsou-li věřící voláni k soudu příslušnou autori-tou, mají právo být souzeni podle předpisů právaspravedlivě a mírně.

� 3: Věřící mají také právo, aby nebyli trestáni cír-kevními tresty, leč podle norem zákona.

Kánon 222:

� 1: Věřící jsou povinni přispívat na potřeby církve,aby měla, co potřebuje pro bohoslužbu, apoštol-skou a charitativní činnost a pro slušné živobytíslužebníků církve.

� 2: Jsou také povinni podporovat sociální sprave-dlnost, jakož i, pamětlivi přikázání Páně, pomá-hat z vlastních prostředků potřebným.

Kánon 223:� 1: Věřící, ať jako jednotlivci nebo shromážděni ve

sdružení, jsou povinni mít při vykonávání svýchpráv na zřeteli společné dobro církve, práva dru-hých lidí a své závazky vůči jiným lidem.

� 2: Církevní autoritě přísluší právo s ohledem naspolečné dobro usměrňovat užívání práv, kterájsou věřícím vlastní.

STAŤ II. POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ

Kánon 224: Kromě povinností a práv společnýchvšem křesťanům a také těch, které jsou určenyjinými Kánony, laici jsou vázáni povinnostmi amají práva uvedená v této stati.

Kánon 225:� 1: Laici, kteří jsou jako všichni věřící křtem a biř-

mováním povoláni k apoštolátu, mají, ať jakojednotlivci nebo shromážděni ve sdružení, povin-nost a právo přičiňovat se, aby Boží zvěst o spá-se poznali a přijali všichni lidé na celém světě.Tato povinnost na nich spočívá zvláště tehdy,jestliže jen skrze ně mohou lidé uslyšet evangeli-um a poznat Krista.

� 2: Laici mají zvláštní úkol a povinnost, každýpodle vlastních podmínek, naplňovat a zdoko-nalovat řád časných věcí duchem evangelia avydávat plněním těchto věcí a svých povinnostízvláštní svědectví o Kristu.

Kánon 226:� 1: Ti, kdo žijí v manželství, mají ve shodě se svým

vlastním povoláním zvláštní povinnost přičinit seo vybudování Božího lidu v manželství a rodině.

� 2: Rodiče, kteří dali život dětem, mají velmi zá-važnou povinnost a právo je vychovávat. Proto jetaké především povinností křesťanských rodičůpečovat o křesťanskou výchovu dětí podle učení,jak nám je podává církev.



Kánon 227: Laici mají právo, aby jim byla přiznánav občanských záležitostech svoboda, která patřívšem občanům. Při užití této svobody nechť sepřičiňují o to, aby svoji činnost pronikli duchemevangelia a drželi se učení předkládaného učitel-ským úřadem církve a chránili se ve spornýchotázkách, kdy jsou přípustná různá mínění,předkládat své stanovisko jako nauku církve.

Kánon 228:� 1: Laici, kteří jsou schopnými, jsou vhodni, aby

obdrželi od posvátných pastýřů pověření k těmcírkevním úkolům a službám, které mohou podlepředpisů práva vykonávat.

� 2: Laici, kteří prokáží potřebné znalosti, moudrosta počestnost, jsou vhodni k tomu, aby jako znalcinebo poradci pomáhali pastýřům církve i v ra-dách zřízených v souhlase s předpisy práva.

Kánon 229:� 1: Aby mohli laici žít podle křesťanského učení a

také sami je mohli hlásat a podle potřeby hájit,jakož i mít svůj podíl na apoštolátu, mají povin-nost i právo získat si znalosti této nauky, a tokaždý přiměřeně svým schopnostem a stavu.

� 2: Laici mají rovněž právo na získání si plnějšíhopoznání posvátných věd, jak jsou přednášeny nacírkevních univerzitách nebo fakultách nebo ná-boženských institutech, návštěvou přednášek adosahováním akademických titulů.

� 3: Podobně mohou přijímat od příslušné církevníautority pověření přednášet posvátné vědy přizachování předpisů o požadovaných schopnos-tech.

Kánon 230:� 1: Mužové-laici, kteří mají požadovaný věk a vlohy

žádané dekretem biskupské konference, mohoubýt přijati k trvalé službě lektora a akolyty přede-psaným liturgickým obřadem. Udělení těchto slu-žeb jim nedává právo na plat nebo odměnu odcírkve.

� 2: Laici mohou i z dočasného pověření vykonávatpři liturgických úkonech službu lektora. Takévšichni laici mohou konat službu komentátora,kantora (zpěváka) a jiné ve shodě s předpisypráva.

� 3: Kde k tomu radí potřeba církve, mohou laici přinedostatku svěcených služebníků doplňovat ně-které jejich služby, i když nejsou lektory a akolyty.

Mohou totiž konat službu slova, řídit liturgickémodlitby, udělovat křest a také podávat sv. přijí-mání ve shodě s předpisy práva.

Kánon 231:� 1: Laici, kteří jsou trvale nebo dočasně (načas)

přiděleni k zvláštní službě církvi, mají povinnostzískat si přiměřenou formaci potřebnou k náleži-tému výkonu své služby a také povinnost konattento úkol svědomitě, horlivě a pečlivě.

� 2: Při zachování předpisu Kánon 230 � 1 majíprávo na slušnou odměnu, úměrnou jejich stavu,díky které, rovněž při zachování předpisů občan-ského zákona, se mohou postarat o potřeby svéa potřeby své rodiny. Přísluší jim též právo, abybylo náležitě postaráno o jejich budoucnost, so-ciální zabezpečení a zdravotní péči.

STAŤ III. SVĚCENÍ SLUŽEBNÍCI NEBOLIKLERICI

Hlava I. Vzdělávání kleriků

Kánon 232: Církvi náleží vlastní a výlučné právo ataké povinnost vzdělávat ty, kdo si přejí věnovatse posvátným službám.

Kánon 233:� 1: Ať celé křesťanské společenství podporuje du-

chovní povolání, aby bylo dostatečně postaránoo potřeby posvátné služby v celé církvi. Zvlášt-ním způsobem spočívá tato povinnost na křes-ťanské rodině, na vychovatelích a ze zvláštníhodůvodu na kněžích, především farářích. Diecézníbiskupové, kterým nejvíce musí záležet na růstupovolání, nechť poučují sobě svěřený lid o důle-žitosti posvátné služby a o potřebě svěcenýchslužebníků v církvi, a ať zřizují a udržují zařízenípro podporu povolání, zvláště díly k tomu usta-novenými.

� 2: Kněží a zvláště diecézní biskupové jsou povinnipečovat rovněž o to, aby pomáhali slovem askutkem mužům dospělejšího věku, kteří cítí po-volání k posvátné službě, a patřičně je připravo-vali.

Kánon 234:� 1: Tam, kde existují nižší semináře nebo jiná zaří-

zení podobného druhu, ať jsou zachovány, ne-boť v nich se má rozvíjet milost povolání. Ať je vnich postaráno o to, aby spolu s humanistickým



a vědeckým vzděláním se bohoslovcům dostalozvláštní náboženské formace. Tam, kde to uznádiecézní biskup za vhodné, ať zřídí nižší seminářnebo podobný institut.

� 2: Pokud si okolnosti v určitých případech nežá-dají něco jiného, potud mladí muži mající úmyslstát se kněžími musí obdržet takové humanistic-ké a vědecké vzdělání, jaké v jejich zemi oprav-ňuje k vysokoškolským studiím.

Kánon 235: 1: Mladí muži, kteří se chtějí stát kněžími, nechť

jsou vzděláni a vhodně duchovně formováni kúkolům jim vlastním ve vyšším semináři po celoudobu formace nebo - jestliže podle mínění die-cézního biskupa si to žádají okolnosti - po dobunejméně 4 let.

� 2: Kdo oprávněně bydlí mimo seminář, nechť jsouod diecézního biskupa svěřeni zbožnému aschopnému knězi, který by bděl nad tím, aby bylipečlivě vzděláváni v duchovním životě a kázni.

Kánon 236: Kandidáti na trvalý diakonát ať jsoupodle předpisů biskupské konference poučovánio vedení duchovního života a připravovánik řádnému plnění povinností, které jsou vlastnítomuto stavu.

1. Mladí muži aspoň tříletým pobytem v domě k to-mu určeném, leč by diecézní biskup ze zvlášt-ních důvodů stanovil jinak.

2. Muži zralejšího věku, ať svobodní nebo ženatí, potři roky způsobem stanoveným touže biskupskoukonferencí.

Kánon 237:� 1: V každé diecézi, kde je to možné a potřebné,

ať je vyšší seminář. V opačném případě ať jsoubohoslovci, připravující se na posvátnou službu,svěřeni jinému semináři nebo ať je zřízen interdi-ecézní seminář.

� 2: Interdiecézní seminář nemůže být zřízen bezpředchozího schválení od Apoštolského stolce,které se týká jak zřízení semináře tak i jeho sta-nov. Žádá se schválení i od biskupské konferen-ce, má-li to být seminář pro celé její území, nebood biskupů, jichž se to týká.

Kánon 238:� 1: Semináře právoplatně zřízené mocí samého

práva jsou právní osobou.

� 2: Ve všech záležitostech jedná jménem seminá-ře rektor, leč by o určitých záležitostech něco ji-ného stanovila příslušná autorita.

Kánon 239:� 1: Každý seminář musí mít rektora, který stojí v

jeho čele, a je-li potřeba, i vicerektora a ekono-ma, a jestliže bohoslovci konají studia v samot-ném semináři, také učitele, kteří přednášejí různémezi sebou vhodně koordinované předměty.

� 2: V každém semináři ať je aspoň jeden duchovnírádce (spirituál) s výhradou, že bohoslovcům jeponechána svoboda obrátit se na jiné kněze, kte-ří jsou biskupem tímto úkolem pověřeni.

� 3: Stanovami semináře nechť jsou určeny způso-by, jak se na starostlivosti rektora mají podíletostatní představení, vyučující a také sami alumni.Jedná se zvláště o zachování kázně.

Kánon 240:� 1: Kromě řádných zpovědníků ať do semináře

docházejí pravidelně i jiní, i když bohoslovci mo-hou bez porušení seminární kázně jít ke které-mukoliv zpovědníkovi v semináři či mimo něj.

� 2: Nikdy se nesmí žádat posudek od spirituálanebo zpovědníků při rozhodování o připuštěníbohoslovců ke svěcení nebo ohledně jejich pro-puštění ze semináře.

Kánon 241:� 1: Diecézní biskup nechť přijme do vyššího semi-

náře jen ty, které považuje za schopné s ohle-dem na jejich lidské a mravní vlastnosti, duchov-ní a rozumové schopnosti, tělesné a duševnízdraví i na upřímnou vůli navždy se věnovat po-svátné službě.

� 2: Před přijetím musí předložit doklady o křtu abiřmování a jiné, které se vyžadují podle předpi-sů Řádu kněžské formace.

� 3: Jedná-li se o přijetí těch, kdo byli propuštěni zjiného semináře nebo řeholního institutu, vyža-duje se nadto dobrozdání příslušného předsta-veného, zvláště pokud jde o důvod propuštěnínebo odchodu.

Kánon 242:� 1: V každém národě nechť jest Řád kněžské for-

mace, který musí určit biskupská konference spřihlédnutím k předpisům vydaných nejvyšší cír-



kevní autoritou a který musí schválit Svatý stoleca který také za změněných okolností se musízměnám přizpůsobit a znovu dát schválit Svaté-mu stolci. "Řád" ať vyjadřuje hlavní zásady vý-chovy v semináři a obecné směrnice přizpůso-bené potřebám každé země nebo provincie.

� 2: Předpisy tohoto Řádu, o nichž je v � 1, nechťse zachovávají ve všech diecézích nebo interdie-cézních seminářích.

Kánon 243: Kromě toho má mít každý seminář svůjvlastní "Pořádek" schválený diecézním bisku-pem, když se jedná o interdiecézní seminář, ne-bo biskupy, kterých se to týká, když se jedná ointerdiecézní seminář. Tento Pořádek přizpůso-buje předpisy Řádu o kněžské formaci zvláštnímokolnostem a zvláště upřesňuje ty předpisy káz-ně, které se týkají denního života bohoslovců apořádku celého semináře.

Kánon 244: Duchovní i naukové vzdělávání boho-slovců v semináři nechť se děje v souladu anechť je zaměřeno k tomu, aby každý bohoslo-vec podle svých schopností a s patřičnou lidskouzralostí nabyl ducha evangelia a osvojil si úzkývztah ke Kristu.

Kánon 245:� 1: Ať se bohoslovci duchovním vzděláváním sta-

nou schopnými úspěšně vykonávat pastýřskouslužbu a jsou naplněni misijním duchem, kdyžpoznají, že služba konaná s živou vírou a láskouvede vždy k vlastnímu posvěcení. Ať se takésnaží osvojit si ctnosti, které jsou ve styku s lidmidůležité, a to tak, aby byli schopni dospět kvhodnému souladu mezi dobry přirozenými anadpřirozenými.

� 2: Je třeba bohoslovce tak vychovávat, aby napl-něni láskou k církvi přilnuli k římskému Velekně-zi, nástupci Petrovu, v pokojné a synovské lásce,aby lnuli i k vlastnímu biskupovi jako věrní spolu-pracovníci a s bratřími uskutečňovali společnédílo. Společným životem v semináři a úzkýmpřátelským spojením s jinými nechť se připravujína bratrskou jednotu s diecézními kněžími, najehož službě v církvi budou mít účast.

Kánon 246:� 1: Slavení eucharistie ať je středem celého semi-

nárního života tak, aby bohoslovci denně účastína lásce Kristově především z tohoto přebohaté-ho zdroje čerpali sílu ducha pro apoštolskou prá-ci a pro svůj duchovní život.

� 2: Ať jsou připravováni pro slavení liturgie hodin,kterou se Boží služebníci modlí k Bohu jménemcírkve za celý sobě svěřený lid, ano, i za celýsvět.

� 3: Nechť jsou vedeni k úctě k blahoslavené Pan-ně Marii i modlitbou růžence, k vnitřní modlitbě ajiným úkonům zbožnosti, aby jimi rostli v duchumodlitby a upevňovali své povolání.

� 4: Ať si navyknou často přistupovat k svátosti po-kání. Doporučuje se, aby každý měl svého du-chovního vůdce, kterého si svobodně zvolí a je-muž by mohl s důvěrou otevřít své svědomí.

� 5: Bohoslovci ať konají každý rok duchovní cviče-ní.

Kánon 247:� 1: Nechť jsou vhodnou výchovou připravováni

k zachovávání celibátu a považují ho za zvláštnídar Boží.

� 2: Nechť jsou patřičně poučeni o povinnostech abřemenech, jež jsou vlastní svěceným služební-kům církve a nechť jim není zamlčena žádnákněžská obtíž.

Kánon 248: Naukové vzdělání, které se má předá-vat, ať směřuje k tomu, aby bohoslovci, spolu sevšeobecným vzděláním odpovídajícím místním ačasovým potřebám, nabyli širokého a solidníhovědění posvátných věd tak, aby mohli vlastní ví-rou jimi zdůvodněnou a živenou hlásat učeníevangelia lidem své doby přiměřeně jejich chá-pavosti.

Kánon 249: V Řádu kněžské formace nechť sepamatuje na to, aby se bohoslovci naučili dů-kladně nejen mateřskému jazyku, ale byli takédobře vzděláni v jazyce latinském a přiměřeně vjiných jazycích, jejichž znalost je nutná nebo uži-tečná pro studium a k výkonu kněžské služby.

Kánon 250: Filozofická a teologická studia v semi-náři se mohou konat postupně nebo současněpodle předpisů Řádu kněžské formace. Celástudia ať trvají aspoň 6 let, a to tak, že doba ur-čená pro filozofické předměty zabírá celé dva ro-ky a teologickému studiu je vyhrazeno celé čtyř-letí.

Kánon 251: Filozofické vzdělání, které se musí opí-rat o filozofické dědictví vždy platné, a všímá si



pokroku filozofického bádání dalších staletí, ať jepodáváno tak, aby zdokonalovalo lidskou formacibohoslovců, podporovalo bystrost rozumu a lépeuschopňovalo pro teologická studia.

Kánon 252:� 1: Teologické vzdělání ať je podáváno ve světle

víry, pod vedením učitelského úřadu tak, aby bo-hoslovci poznali celou katolickou nauku zakotve-nou v Božím zjevení, poskytovali svému duchov-nímu životu stravu a dovedli tuto katolickou nau-ku řádně hlásat a hájit při výkonu své služby.

� 2: Ať se bohoslovci zvlášť pečlivě vzdělávají vPísmu svatém tak, aby získali přehled o celémPísmu svatém.

� 3: Přednášky z dogmatické teologie ať se opírajívždy o psané Boží slovo a posvátnou tradici, je-jíchž pomocí se bohoslovci učí, zejména pod ve-dením sv. Tomáše Aquinského, hlouběji pronikatdo tajemství spásy. ať se také konají přednáškyz morální a pastorální teologie, z církevního prá-va, z liturgie, z církevních dějin a jiných předmětů- pomocných i zvláštních podle předpisů Řádu okněžské formaci.

Kánon 253:� 1: Biskup nebo biskupové, jichž se to týká, nechť

vyjmenují za profesory teologických, právníchnebo filozofických věd jen ty, kteří vynikajíctnostmi a dosáhli doktorátu nebo licenciátu nauniverzitě nebo fakultě uznané Svatým stolcem.

� 2: Ať je také postaráno, aby byli jmenováni profe-soři pro jednotlivé učební obory, kteří by vyučo-vali Písmo sv., dogmatickou teologii, morální te-ologii, liturgii, filozofii, církevní právo, církevní dě-jiny a jiné předměty, které je nutno podávat vždyvlastní metodou.

� 3: Profesor, který těžce pochybí ve své službě,nechť je odstraněn autoritou, o níž je v � 1.

Kánon 254:� 1: Ať profesoři velmi starostlivě dbají o to, aby v

předmětech, které přednášejí, byla vnitřní jed-nota, aby byly v souladu s celou naukou víry, abytak bohoslovci poznávali, že se učí jedné vědě.K lepšímu dosažení tohoto ať je v semináři ně-kdo, kdo by řídil uspořádání studia.

� 2: Nechť jsou bohoslovci vedeni k tomu, aby isami byli schopni vědeckou metodou a vlastnímbádáním zkoumat otázky. Nechť se proto konají

praktická cvičení, v nichž by se bohoslovci podvedením profesorů učili vlastní samostatnou pra-cí konat některá vědecká studia.

Kánon 255: I když celé vzdělání bohoslovců v se-mináři sleduje pastorační cíl, přece ať je do něhozařazeno i samostatné studium pastorálky, vekterém by se bohoslovci učili zásadám a způso-bům, které s přihlédnutím k místním a časovýmpotřebám jsou potřebné pro výkon služby pou-čovat, posvěcovat a vést Boží lid.

Kánon 256:� 1: Bohoslovci nechť jsou pečlivě vychováváni v

tom, co zvláštním způsobem je vlastní posvátnéslužbě, v umění katecheze a homilie, v boho-službě, zvláště ve vysluhování svátostmi, ve sty-ku s lidmi, i nekatolíky nebo nevěřícími, ve sprá-vě farnosti a ostatních službách.

� 2: Bohoslovci ať jsou poučováni o potřebách celécírkve, a to tak, aby měli zájem o šíření povolání,o nejnaléhavější otázky misijní, ekumenické, so-ciální a jiné.

Kánon 257:� 1: Při vzdělávání bohoslovců ať se dbá o to, aby

měli zájem nejen o místní církev, do které budouk službě začleněni, ale také o celou církev, a abybyli ochotni dát se do služeb místních církví, kte-ré jsou ve velké tísni.

� 2: Diecézní biskup se postará, aby klerici, kteříchtějí přistoupit ze své místní církve do místnícírkve jiné země, byli vhodně připraveni pro ko-nání posvátné služby v této církvi, aby se totižnaučili jazyku země a rozuměli jejím institu-cím,podmínkám, zvykům a obyčejům.

Kánon 258: Aby se bohoslovci naučili praktickyapoštolátu, ať během studií, zvláště o prázdni-nách, jsou zasvěcováni do pastorační praxe,vždy pod vedením zkušeného kněze a aby ko-nali cvičení přizpůsobená jejich věku a místnímpodmínkám. Tato cvičení určí ordinář.

Kánon 259:� 1: Diecéznímu biskupu nebo biskupům, jichž se

to týká, jedná-li se o interdiecézní seminář, náležírozhodnutí týkající se vedení a správy semináře.

� 2: Diecézní biskup nebo biskupové, jichž se to tý-ká, jedná-li se o interdiecézní seminář, ať častoosobně navštěvují seminář, bdí nad vzděláním avýchovou bohoslovců, nad výukou, která se jim



podává ve filozofii a teologii, a ať si i zjednají vě-domí o povolání, povaze, zbožnosti a prospěchubohoslovců, obzvláště s ohledem na udělenísvěcení.

Kánon 260: Všichni mají při plnění svých úkolů po-slouchat rektora, jehož povinností je starat se odenní vedení semináře podle předpisů Řádu okněžské formaci a seminárního Pořádku.

Kánon 261:� 1: Rektor semináře a také pod jeho vedením ře-

ditel studia a profesoři jsou povinni ve vlastnímoboru bdít nad tím, aby bohoslovci svědomitězachovávali předpisy stanovené v Řádu kněžskéformace a seminárním Pořádku.

� 2: Rektor semináře a ředitel studia mají dohlížetna to, aby profesoři plnili své povinnosti ve shoděs předpisy Řádu o kněžské formaci a seminární-ho Pořádku.

Kánon 262: Seminář ať je vyňat z pravomoci farnísprávy. Rektor nebo jeho zástupce koná provšechny, kdo žijí v semináři, službu faráře,s výjimkou manželských záležitostí a bez újmyKánon 985.

Kánon 263: Diecézní biskup nebo biskupové, jichžse to týká, jedná-li se o interdiecézní seminář,musí se každý starat o to, k čemu byl po vzá-jemné dohodě určen, aby bylo zabezpečeno po-stavení a údržba semináře, obživa bohoslovců,odměny pro profesory i o ostatní potřeby seminá-ře.

Kánon 264:� 1: Aby bylo postaráno o potřeby semináře, může

biskup mimo sbírky, o nichž je v Kánon 1266,stanovit v diecézi daň.

� 2: Dani pro seminář podléhají všechny církevníprávní i soukromé osoby, které mají sídlo naúzemí diecéze, leč že by se samy živily z almu-žen (dobrovolných příspěvků) anebo byla u nichumístěna kolej žáků nebo profesorů ve prospěchspolečného dobra církve. Taková daň se musívztahovat na všechny, úměrně příjmu těch, kteříjí podléhají, a je stanovena podle potřeb seminá-ře.

Hlava II. Připsání neboli inkardinacekleriků

Kánon 265: Každý klerik musí být začleněn (inkar-dinován) buď do nějaké partikulární církve neboosobní prelatury nebo nějakého institutu zasvě-ceného života nebo společnosti, která má tako-vou výsadu. Nepřipouštějí se proto klerici, kteříby nikomu nepodléhali, neboli potulní.

Kánon 266:� 1: Přijímající jáhenství se stává klerikem a je in-

kardinován do partikulární církve nebo osobníprelatury, k jejíž službě je vysvěcen.

� 2: Člen řeholního institutu po složení věčných sli-bů nebo trvale přičleněný člen klerické společ-nosti apoštolského života je přijetím jáhenství in-kardinován jako klerik do tohoto institutu nebotéto společnosti, pokud by - jde-li o společnost -stanovy neurčily něco jiného.

� 3: Člen světského institutu je přijetím jáhenství in-kardinován do partikulární církve, k jejíž služběbyl vysvěcen, leč by z dovolení Apoštolskéhostolce byl inkardinován přímo do institutu.

Kánon 267:� 1: Aby klerik, který byl již inkardinován, byl platně

inkardinován do jiné partikulární církve, musí ob-držet od diecézního biskupa od něj podepsanýlist exkardinace a také list inkardinace podepsa-ný od diecézního biskupa partikulární církve, dokteré si přeje být inkardinován.

� 2: Takto udělená inkardinace nabývá platnostipouze tehdy, jestliže došlo k inkardinaci do jinépartikulární církve.

Kánon 268:� 1: Klerik, který se ve shodě s předpisy práva pře-

stěhoval z vlastní partikulární církve do jiné, je pouplynutí pěti let mocí samého práva inkardinovándo této partikulární církve, jestliže to jako svérozhodnutí sdělil písemně jak diecéznímu bisku-pu hostitelské církve tak vlastnímu diecéznímubiskupu a když ani jeden z nich během 4 měsícůod obdržení jeho dopisu mu písemně nesdělilsvůj nesouhlas.

� 2: Včleněním věčnými sliby nebo přičleněním na-trvalo do institutu zasvěceného života nebo spo-lečnosti apoštolského života je klerik, který je in-kardinován podle předpisu Kánon 266 � 2 dotohoto institutu nebo této společnosti, exkardino-ván z vlastní partikulární církve.



Kánon 269: Diecézní biskup inkardinuje klerika jenv těchto případech:

1. když si to žádá nutnost nebo užitek jeho partiku-lární církve a když jsou zachovány předpisy prá-va o slušném živobytí klerika;

2. když se přesvědčí z právoplatného dokumentu,že byla udělena exkardinace a mimo to obdrží odexkardinujícího diecézního biskupa, je-li nutné ipod zachováním tajemství (důvěrné), vhodnéosvědčení o životě, mravech a studiích tohotoklerika;

3. když klerik témuž diecéznímu biskupu dá písem-né prohlášení, že se chce dát do služeb novépartikulární církve podle předpisů práva.

Kánon 270: Exkardinace může být dovoleně uděle-na jen ze spravedlivé příčiny, kterou je užitekcírkve nebo dobro samotného klerika. Nemůžebýt odepřena, leč jen z vážných důvodů. Klerik,který se cítí být poškozen a nalezl jiného bisku-pa, který by jej přijal, může podat rekurs.

Kánon 271:� 1: Mimo případ skutečné potřeby vlastní diecéze,

ať diecézní biskup neodpírá dovolení k odchoduz diecéze těm duchovním, o kterých ví, že jsoupřipraveni a schopni, a žádají o to aby mohli ode-jít do krajin trpících nedostatkem duchovenstva,aby tam konali posvátnou službu. Je povinen po-starat se o to, aby písemnou dohodou s diecéz-ním biskupem místa, do kterého nastupují, bylazajištěna práva a povinnosti těchto duchovních.

� 2: Diecézní biskup může dát svým klerikům do-volení přestěhovat se na stanovenou dobu do ji-né partikulární církve, a to i vícekrát prodlouže-nou, avšak tak, že tito klerici zůstanou inkardino-váni do vlastní partikulární církve a když se pakdo ní vrátí, budou mít všechna práva, která byměli, kdyby se v ní věnovali jim přidělené posvát-né službě.

� 3: Klerik, který ve shodě s předpisy práva odešeldo jiné partikulární církve a zůstává inkardinovándo vlastní diecéze, může být vlastním diecéznímbiskupem odvolán ze spravedlivé příčiny, ovšempři zachování dohod uzavřených s druhým bis-kupem a přirozené slušnosti. Při zachování stej-ných podmínek může diecézní biskup druhé par-tikulární církve tomuto kleriku z oprávněného dů-vodu odepřít povolení k dalšímu pobytu v jehodiecézi.

Kánon 272: Exkardinaci a inkardinaci, jakož i do-volení přestěhovat se do jiné partikulární církve,nemůže dát administrátor diecéze, leč po jed-nom roce uprázdněného biskupského stolce, ato se souhlasem sboru poradců (konsultorů).

Hlava III. Povinnosti a práva kleriků

Kánon 273: Klerici mají zvláště povinnost prokazo-vat úctu a poslušnost nejvyššímu Veleknězi akaždý svému ordináři.

Kánon 274:� 1: Jen klerici mohou obdržet církevní úřady,

k jejichž vykonávání se vyžaduje kněžská mocze svěcení nebo moc církevní vlády.

� 2: Duchovní jsou povinni přijmout a svědomitěvyplnit úkol, který jim svěří biskup, neosvobozuje-li od něho právoplatná překážka.

Kánon 275:� 1: Protože všichni duchovní usilují o totéž dílo, to-

tiž budují tělo Kristovo, ať jsou mezi sebou sjed-noceni poutem bratrství a modlitby a snaží senavzájem spolupracovat ve shodě s předpisypartikulárního práva.

� 2: Duchovní ať uznávají a podporují poslání, kterév církvi a ve světě vykonávají laici, každý podlesvých možností.

Kánon 276:� 1: Duchovní jsou povinni ze zvláštního důvodu

svým životem usilovat o svatost, neboť přijetímkněžství jsou novým způsobem zasvěceni Bohua jsou rozdavateli Božích tajemství ve službě je-ho lidu.

� 2: Aby byli schopni o tuto dokonalost usilovat:

1. ať především věrně a neúnavně plní práce pas-týřské služby

2. ať posilují svůj duchovní život ze dvojího stolu:Písma sv. a Eucharistie; proto jsou horlivě vyzý-váni, aby denně slavili eucharistickou Oběť, jáhnipak, aby se na ní denně účastnili;

3. kněží i jáhni připravující se na kněžství jsou po-vinni denně se modlit liturgii hodin podle vlastnícha schválených liturgických knih. Stálí jáhni ať se z



nich modlí část, kterou určila biskupská konfe-rence;

4. také jsou povinni konat duchovní cvičení (exerci-cie) podle předpisů partikulárního práva;

5. duchovní ať jsou vybízeni, aby se pravidelně vě-novali rozjímavé modlitbě, často přistupovali kesvátosti pokání, zvláštní úctou ctili Bohorodičku,Pannu Marii a užívali i jiných prostředků k posvě-cení - obecných i zvláštních.

Kánon 277:� 1: Duchovní jsou povinni s ohledem na nebeské

království zachovávat dokonalou a trvalou čistotua proto jsou zavázáni k celibátu, který je zvlášt-ním Božím darem, protože pomáhá snadněji as nerozděleným srdcem oddat se Kristu a svo-bodněji se zasvětit službě Bohu a lidem.

� 2: Ať duchovní jednají s patřičnou moudrostí sosobami, s nimiž by častý styk mohl uvést v ne-bezpečí povinnost zachovávat čistotu nebo by semohl změnit v pohoršení věřících.

� 3: Přísluší diecéznímu biskupu stanovit o této věcipřesnější předpisy a posoudit v jednotlivých pří-padech zachovávání této povinnosti.

Kánon 278:� 1: Diecézní (světští) klerici mají právo sdružovat

se navzájem, aby společně usilovali o cíle odpo-vídající duchovnímu stavu.

� 2: Diecézní duchovní ať si váží v první řadě oněchsdružení, která na základě stanov schválenýchpříslušnou autoritou a přiměřeně a vhodně při-způsobených způsobem života i bratrskou po-mocí posilují jejich vlastní svatost při vykonáváníslužby, a která podporují jednotu duchovníchmezi sebou a vlastním biskupem.

� 3: Duchovní ať nezakládají a nejsou členy sdru-žení, jejichž cíl nebo činnost se nedají sloučit spovinnostmi, které jsou vlastní duchovnímu sta-vu, nebo které by mohly překážet v pečlivém pl-nění služby, která jim byla svěřena příslušnoucírkevní autoritou.

Kánon 279:� 1: Klerici ať i po přijetí pokračují ve studiu teologie

a drží se oné spolehlivé nauky zakotvené v Pís-mu svatém, kterou zůstavili předkové a kterouobecně přijala církev, jak ji také dále určují do-

kumenty zvláště koncilů a římských velekněží. Aťse varují pochybných novot a falešné vědy.

� 2: Kněží ať navštěvují podle předpisů partikulární-ho práva přednášky pastorálky, které se majíkonat po kněžském vysvěcení ve lhůtách stano-vených partikulárním právem a ať se účastní i ji-ných teologických přednášek, shromáždění akonferencí, které jim umožní plnější poznání po-svátné nauky a pastoračních metod.

� 3: Nechť pokračují ve studiu ostatních věd,zvláště těch, které navazují na posvátné vědy,především když prospívají pastorační službě.

Kánon 280: Duchovním se velmi doporučuje určitáforma společného života. Tam, kde už tato formaexistuje, ať je dle možnosti zachována.

Kánon 281:� 1: Protože se věnují církevní službě, zaslouží si

duchovní odměnu přiměřenou svému stavu spřihlédnutím jak k povaze úřadu, tak i podmín-kám místa i času, aby se tak mohli postarat opotřeby svého života i spravedlivou odměnu těm,jejichž služeb potřebují.

� 2: Je nutné také se postarat o jejich sociální za-bezpečení v nemoci, invaliditě a stáří.

� 3: Ženatí jáhni, kteří se zcela věnují církevní služ-bě, si zaslouží odměnu dostačující pro životnípotřeby jak jich samých, tak členů jejich rodin.Avšak ti, kteří mají příjem z civilního zaměstnání,které vykonávali nebo vykonávají, ať z tohotopříjmu si hradí potřeby vlastní i své rodiny.

Kánon 282:� 1: Duchovní mají povinnost žít prostým životem a

zdržovat se toho, co zavání marností.

� 2: Majetek, který nabyli při vykonávání církevníslužby a který jim zbývá, když se postarali oslušné živobytí a splnění všech povinností svéhostavu, nechť ochotně použijí k dobru církve a nacharitativní účely.

Kánon 283:� 1: Duchovní, i když nemají úřad spojený s povin-

ností residence, ať neopouštějí diecézi na delšídobu, než je stanoveno partikulárním právem,bez alespoň předpokládaného dovolení od vlast-ního ordináře.



� 2: Duchovní však mají právo na každoroční pat-řičnou a dostatečnou dovolenou, kterou stanovíobecné nebo partikulární právo.

Kánon 284: Ať duchovní nosí slušný církevní šatpodle předpisů vydaných biskupskou konferencía místních zákonných zvyků.

Kánon 285:� 1: Duchovní nechť se zdržují všeho, co se ne-

srovnává s jejich stavem, podle předpisů parti-kulárního práva.

� 2: Duchovní nechť se vystříhají také toho, co sicenení nepřístojné, avšak je duchovnímu stavu cizí.

� 3: Duchovním je zakázáno přijímat veřejné úřadyspojené s výkonem světské moci.

� 4: Bez dovolení svého ordináře nechť se duchov-ní nezavazují, že budou spravovat majetek patří-cí laikům. Ať také nepřijímají světské úřady, snimiž je spojena povinnost skládat účty. Duchov-ním se zakazuje převzít ručení i když vlastnímmajetkem bez porady s vlastním ordinářem. Aťse také varují podepisovat směnky, kterými byručili a přejímali povinnost vyplatit peníze bezudání zač.

Kánon 286: Bez dovolení právoplatné církevní auto-rity se zakazuje duchovním provozovat obchodnebo být podnikatelem, ať sám nebo skrze jiné,ať pro vlastní či cizí prospěch.

Kánon 287:� 1: Duchovní ať se vždy horlivě snaží o zachová-

vání pokoje a svornosti mezi lidmi na základěspravedlnosti.

� 2: Duchovní ať nemají činnou účast v politickýchstranách a ve vedení odborových svazů, leč byto podle úsudku kompetentní církevní autority sižádala obrana práv církve nebo pomoc společ-nému dobru.

Kánon 288: Stálí jáhni nejsou vázáni předpisy Ká-nonů 284, 285 � 2, 3 a 4, 286, 287 � 2, leč by tostanovilo partikulární právo.

Kánon 289:� 1: Protože vojenská služba se dobře nehodí k du-

chovnímu stavu, ať duchovní a stejně i kandidátisvatých svěcení nenastupují dobrovolně vojen-skou službu, leč s dovolením ordináře.

� 2: Nestanoví-li ordinář v jednotlivých případechněco jiného, ať duchovní využívají osvobození odvykonávání světských činností a veřejných ob-čanských úřadů, které jsou duchovnímu stavu ci-zí, jak jim to k jejich prospěchu přiznávají občan-ské zákony nebo dohody či zvyky.

Hlava IV. Ztráta duchovního stavu

Kánon 290: Svěcení jednou platně přijaté se nikdynestává neplatným. Přesto klerik ztrácí duchovnístav:

1. soudním rozhodnutím nebo administrativnímopatřením, kterým se prohlašuje neplatnost svě-cení,

2. právoplatným vynesením trestu propuštění z du-chovního stavu,

3. reskriptem Apoštolského stolce; tento reskript sedává jáhnům jen z vážných důvodů a kněžím jenz velmi vážných důvodů.

Kánon 291: Kromě případů, o nichž je v Kánon 290n. 1, ztráta klerického stavu nepřináší s seboudispens od povinnosti zachovávat celibát. Tutodispens udílí pouze papež.

Kánon 292: Duchovní, který podle předpisů právaztratil příslušnost ke stavu, pozbývá s ním i právduchovnímu stavu vlastních a také není vázánžádnými povinnostmi stavu, s výhradou předpisuv Kánon 291. Je mu zakázáno vykonávat mocze svěcení bez újmy předpisu Kánon 986. Je ta-ké zbaven všech církevních úřadů a delegovanépravomoci.

Kánon 293: Duchovní, který ztratil příslušnost k du-chovnímu stavu, může být znovu přijat do du-chovního stavu pouze reskriptem Apoštolskéhostolce.

STAŤ IV. OSOBNÍ PRELATURY

Kánon 294: K podpoře vhodnějšího rozdělení kněžíbuď pro zvláštní pastorační služby nebo misijníčinnost v různých krajinách nebo pastoraci jed-notlivých společenských skupin jsou zřizoványosobní prelatury. Tyto prelatury sestávají zesvětských duchovních, kněží a jáhnů. Zřizuje je



Apoštolský stolec po slyšení biskupské konfe-rence, jíž se to týká.

Kánon 295:� 1: Osobní prelatury se řídí stanovami vydanými

od Apoštolského stolce. V jejím čele stojí prelátjako vlastní ordinář, který má právo zřizovat ná-rodní nebo mezinárodní semináře a také inkardi-novat alumny a z titulu služby v prelatuře je ne-chat vysvětlit.

� 2: Prelát je povinen postarat se rovněž o duchov-ní formaci a hmotné zaopatření těch, které zuvedeného titulu dovolil vysvětit.

Kánon 296: Na základě smlouvy uzavřené s prela-turou mohou být laici přijati do služeb apoštolskéčinnosti osobní prelatury. Způsob této organizo-vané spolupráce a podstatná práva a povinnostis tím spojené musí být dostatečně určené stano-vami.

Kánon 297: Stanovy prelatury musí rovněž určovatvztahy mezi osobní prelaturou a místními ordinářitěch církví, ve kterých prelatura po předcházejí-cím dovolení od diecézního biskupa uskutečňujenebo míní vykonávat své pastorační nebo misijnídílo.

STAŤ V. SDRUŽENÍ VĚŘÍCÍCH

Hlava I. Obecné předpisy

Kánon 298:� 1: V církvi existují sdružení, která jsou odlišná od

institutů zasvěceného života a společností apo-štolského života, ve kterých věřící, buď duchovnínebo laici nebo duchovní a laici, společně usilujío dokonalejší život, o rozvoj veřejné bohopocty akřesťanského učení anebo podporují jiná apoš-tolátní díla, zvláště evangelizační nebo zbožnostinebo charity a také ta, která časný řád oživujíkřesťanským duchem.

� 2: Věřící nechť se připojí především k těm sdru-žením, která zřídila nebo schválila nebo doporu-čila příslušná církevní autorita.

Kánon 299:� 1: Věřící mají nezadatelné právo po soukromé

dohodě mezi sebou zakládat sdružení k dosaže-ní cílů, o nichž je v Kánon 298 � 1, bez újmypředpisů Kánon 301 � 1.

� 2: Tato sdružení, i když jsou schválena a doporu-čena církevní autoritou, se nazývají soukromásdružení.

� 3: Žádné soukromé sdružení věřících nebude vcírkvi uznáno, jestliže jeho stanovy nepotvrdí pří-slušná církevní autorita.

Kánon 300: Žádné sdružení si nemůže přivlastňo-vat právo na název "katolické" bez souhlasu pří-slušné církevní autority ve shodě s předpisy Ká-non 312.

Kánon 301:� 1: Jen příslušná církevní autorita může zřizovat

(zakládat) sdružení věřících, která mají hlásatkřesťanské učení jménem církve nebo šířit ve-řejnou bohopoctu nebo usilovat o jiné cíle, jejichžuskutečňování je svou povahou vyhrazeno tétocírkevní autoritě.

� 2: Uzná-li příslušná církevní autorita za vhodné,může zřizovat také sdružení věřících, zaměřenápřímo nebo nepřímo na jiné duchovní cíle, jejichždosažení nelze uskutečnit činností soukromýchosob.

� 3: Sdružení věřících, která zřizuje příslušná cír-kevní autorita, se nazývají veřejná sdružení.

Kánon 302: Klerická sdružení věřících jsou ta, kterájsou vedena duchovními a žádají si k vyplněníúkolů moc ze svěcení a jako taková jsou uzná-vána příslušnou církevní autoritou.

Kánon 303: Sdružení, jejichž členové žijící ve světěse podílejí na duchu některého řeholního institu-tu, a pod vyšším vedením tohoto institutu vedouapoštolský život a usilují o křesťanskou dokona-lost, nazývají se třetími řády nebo jinými vhod-nými jmény.

Kánon 304:� 1: Všechna sdružení věřících, ať soukromá nebo

veřejná, ať se nazývají jakkoliv, nechť mají svéstanovy, ve kterých je vymezen cíl sdružení nebonáplň činnosti, sídlo, vedení a požadované pod-mínky pro účast v nich, které také určují způsobyčinnosti s ohledem na místní a časové potřeby aužitek.

� 2: Sdružení nechť si zvolí název, který by bylvhodný s ohledem na místní a časové zvyky, azvláště měl vztah k cíli, o nějž sdružení usiluje.



Kánon 305:� 1: Všechna sdružení věřících podléhají dozoru

příslušné církevní autority, která se stará o to,aby se ve sdruženích zachovávala neporušenávíra a mravy, a která rovněž bdí nad tím, aby sedo církevní kázně nevloudily zlozvyky. Z tohotodůvodu má právo a povinnost dohlížet na tatosdružení ve shodě s předpisy práva a stanov.Této autoritě také podléhají sdružení podle před-pisů Kánonů, které následují.

� 2: Dozoru Apoštolského stolce podléhají všechnasdružení jakéhokoliv druhu, dozoru diecézníhobiskupa podléhají diecézní sdružení a jiná, kteráv diecézi vyvíjejí činnost.

Kánon 306: Aby někdo požíval práv, výsad, od-pustků a jiných duchovních milostí udělovanýchsdružení, je nutné a dostačuje, aby byl do něhoplatně přijat podle předpisů práva a vlastníchstanov a aby nebyl právoplatně z tohoto sdruženípropuštěn.

Kánon 307:� 1: Přijetí se děje podle předpisů práva a stanov

jednoho každého sdružení.

� 2: Táž osoba může být zapsána do více sdružení.

� 3: Členové řeholních institutů mohou příslušet dosdružení podle jejich vlastního práva a se sou-hlasem představeného.

Kánon 308: Ať nikdo právoplatně přijatý do sdruže-ní není z něho propuštěn, leč jen z oprávněnéhodůvodu a v souhlase s předpisy práv a stanov.

Kánon 309: Právoplatně zřízená sdružení mají prá-vo podle předpisů práva a stanov vydávat prosdružení zvláštní předpisy, konat volby, určovatvedoucí, funkcionáře a jiné činovníky a správcemajetku.

Kánon 310: Soukromé sdružení, které se nestaloprávní osobou, nemůže být jako takové nosite-lem práv a povinností, ale věřící v něm sdruženímohou společně převzít na sebe závazky a jakospolečníci nabývat práva a vlastnit majetek. Tatopráva a povinnosti mohou vykonávat prostřed-nictvím pověřence neboli prokurátora.

Kánon 311: Členové institutu zasvěceného života,kteří stojí v čele nebo plní funkci asistenta vsdruženích spojených nějakým způsobem

s jejich institutem, ať dbají na to, aby tato sdru-žení poskytovala pomoc apoštolským dílům v di-ecézi zvláště tím, že budou spolupracovat podvedením ordináře místa se sdruženími, kterájsou také zaměřena na apoštolskou činnost v di-ecézi.

Hlava II. Veřejná sdružení věřících

Kánon 312:� 1: Příslušnou autoritou k zřízení veřejného sdru-

žení je:

1. pro sdružení celosvětová a mezinárodní Svatýstolec,

2. pro sdružení národní svou povahou určená pročinnost v celém národě biskupská konference nasvém území,

3. pro diecézní sdružení diecézní biskup, každý vesvém území, ne však administrátor diecéze; vý-jimkou jsou sdružení, jejichž zřizování je na zá-kladě výsady udělené Apoštolským stolcem vy-hrazeno jiným.

� 2: K platnému zřízení sdružení nebo jeho sekce vdiecézi, i když se děje z moci apoštolské výsady,se žádá písemný souhlas diecézního biskupa.Písemný souhlas diecézního biskupa ke zřízenídomu řeholního institutu zahrnuje v sobě i sou-hlas zřídit v tomto domě nebo v kostele k tomutodomu připojeném sdružení, které je tomuto in-stitutu vlastní.

Kánon 313: Veřejné sdružení, také konfederace ve-řejných sdružení, se stává právní osobou týmždekretem, kterým je církevní autorita podle před-pisu Kánon 312 zřídila. Tímto dekretem také, vpřípadě potřeby, dostává poslání k cílům, ke kte-rým si jménem církve stanovilo směřovat.

Kánon 314: Stanovy každého veřejného sdružení ijejich revize nebo změna potřebují schválení odcírkevní autority, která má podle předpisu Kánon312 � 1 právo sdružení zřizovat.

Kánon 315: Veřejná sdružení mohou o své újměpřejímat díla odpovídající jejich povaze a podlepředpisu stanov, avšak pod vrchním vedenímcírkevní autority, o níž je v kán 312 � 1.

Kánon 316:



� 1: Do veřejného sdružení nemůže být platně přijatten, kdo veřejně odstoupil od katolické víry (apo-stata) nebo opustil církevní společenství (schis-matik) nebo byl nad ním vynesen trest exkomu-nikace.

� 2: Ti, kdo byli platně přijati do veřejného sdruženía upadli do případů, o nichž je v � 1, nechť jsoupo předběžném napomenutí propuštěni ze sdru-žení, při zachování ustanovení jeho stanov a správem odvolat se k církevní autoritě, o níž je vKánon 312 � 1.

Kánon 317:� 1: Nepředvídají-li stanovy něco jiného, přísluší cír-

kevní autoritě, o níž je v Kánon 312 � 1, potvrzo-vat vedoucího zvoleného veřejným sdruženímnebo navrženého ustanovit nebo vlastní mocíjmenovat. Kaplana neboli církevního asistentajmenuje táž církevní autorita, když předtím vy-slechla, kde to bylo potřebné, vyšší činovníkysdružení.

� 2: Směrnice stanovené v � 1 platí také pro sdru-žení zřízená mocí apoštolské výsady od členůřeholních institutů mimo vlastní kostely nebo do-my. Pro sdružení zřízená pro členy řeholního in-stitutu při vlastním kostele nebo domu platí, ževedoucího a kaplana jmenuje nebo potvrzujepředstavený institutu podle stanov.

� 3: Ve sdruženích, která nejsou klerická, mohoulaici zastávat úřad vedoucího. Kaplan neboli cír-kevní asistent ať není tímto úřadem pověřován,leč by stanovy říkaly něco jiného.

� 4: Ve veřejných sdruženích věřících, která jsoupřímo zaměřena na apoštolátní činnost, nechťnejsou vedoucími ti, kdo mají vedoucí úlohu vpolitických stranách.

Kánon 318:� 1: Ve zvláštních okolnostech, kde si toho žádají

vážné důvody, může církevní autorita, o které jev Kánon 312 � 1, určit zmocněnce (komisaře),aby jejím jménem dočasně řídil sdružení.

� 2: Vedoucího (ředitele) veřejného sdružení můžez oprávněné příčiny odstranit ten, kdo jej jmeno-val nebo potvrdil, avšak před tím musí vyslech-nout jak vedoucího tak vyšší činovníky sdruženípodle předpisu stanov. Kaplana může odstranitpodle předpisu Kánon 192-195 ten, kdo jej jme-noval.

Kánon 319:� 1: Není-li stanoveno něco jiného, pak veřejné

sdružení právoplatně zřízené spravuje majetek,který vlastní podle předpisů stanov pod vrchnímvedením církevní autority, o níž v Kánon 312 �1. Této autoritě musí také každoročně vydat po-čet ze své správy.

� 2: Této autoritě musí také podat věrnou zprávu opoužití darů a almužen, které se sebraly.

Kánon 320:� 1: Sdružení zřízená Svatým stolcem může opět

zrušit jen Svatý stolec.

� 2: Biskupská konference může z vážných důvodůzrušit sdružení od ní zřízená; diecézní biskup paksdružení od něho zřízená a také sdružení zříze-ná mocí apoštolského indultu členy řeholních in-stitutů se souhlasem diecézního biskupa.

� 3: Ať příslušná církevní autorita neruší veřejnésdružení, dokud nevyslechne jejího vedoucího(ředitele) a vyšší činovníky.

Hlava III. Soukromá sdružení věřících

Kánon 321: Soukromá sdružení vedou a řídí podlepředpisů stanov věřící.

Kánon 322:� 1: Soukromé sdružení věřících může nabýt pova-

hy právní osobnosti formálním dekretem přísluš-né církevní autority, o níž je v Kánon 312.

� 2: Žádné soukromé sdružení věřících nemůženabýt právní osobnosti, dokud nepotvrdila jehostanovy církevní autorita, o níž je v Kánon 312 �1. Schválení stanov ještě nic nemění na jehosoukromé povaze.

Kánon 323:� 1: I když soukromá sdružení věřících mají svou

autonomii podle předpisu Kánon 321, podléhajídozoru církevní autority podle Kánon 305, a takévedení téže autority.

� 2: Této církevní autoritě přísluší při zachováníautonomie vlastní soukromým sdružením bdít astarat se, aby se jejich síly netříštily a aby jejichapoštolát směřoval ke společnému dobru.

Kánon 324:



� 1: Soukromé sdružení věřících si svobodně podlepředpisů stanov určí vedoucího (ředitele) a vyššíčinovníky.

� 2: Soukromé sdružení věřících si může svobodnězvolit z kněží, kteří v diecézi právoplatně vykoná-vají kněžskou službu, koho chce za duchovníhorádce. Tento však potřebuje potvrzení od ordiná-ře místa.

Kánon 325:� 1: Soukromé sdružení věřících svobodně spra-

vuje podle stanov majetek, který vlastní, bezújmy práva příslušné církevní autority, dohlížejícína to, aby majetek byl použit pro účely sdružení.

� 2: Pokud jde o správu a disponování majetkem,který byl sdružení darován nebo odkázán prozbožné účely, podléhá tento majetek autoritěmístního ordináře podle předpisu Kánon 1301.

Kánon 326:� 1: Soukromé sdružení věřících zaniká podle

směrnic stanov. Může je zrušit také příslušnáautorita, je-li jeho činnost k velké škodě církevnínauky nebo kázně nebo je pohoršením pro věří-cí.

� 2: S majetkem zaniklého sdružení se naloží podlestanov při zachování získaných práv a také vůledárců.

Hlava IV. Zvláštní směrnice o sdruže-ní laiků

Kánon 327: Věřící laici nechť si velmi váží sdruženís duchovními cíli, o nichž je v Kánon 298, zvláštětěch, které mají za cíl oživit křesťanským duchemřád časných věcí.

Kánon 328: Kdo stojí v čele laických sdružení, itěch, která jsou zřízena mocí apoštolské výsady,ať se starají, aby jejich sdružení spolupracovala sjinými sdruženími tam, kde je to prospěšné, aaby ochotně napomáhala jiným křesťanským dí-lům, zvláště těm, která působí na témže území.

Kánon 329: Vedoucí (ředitelé) laických sdruženínechť pečují o to, aby členové sdružení byli pat-řičně připraveni pro apoštolátní práci, která jevlastní laikům.

ČÁST II. Hierarchické zřízeníČÁST II. Hierarchické zřízeníČÁST II. Hierarchické zřízeníČÁST II. Hierarchické zřízenícírkvecírkvecírkvecírkve

SEKCE I. Nejvyšší moc církve

Hlava I. Římský velekněz a sbor bis-kupů

Kánon 330: Tak jako podle ustanovení Pána svatýPetr a ostatní apoštolové tvořili jeden sbor, taktaké Římský velekněz, nástupce Petrův, a bis-kupové, nástupci apoštolů, jsou podobně mezisebou spojeni.

ČLÁNEK 1. Římský velekněz

Kánon 331: Biskup římské církve, v němž trvá úřadPánem svěřený jedině Petrovi, prvnímu z apoš-tolů, jemu udělený s tím, že má být předáván je-ho nástupcům, je hlavou sboru biskupů, Zástup-ce Kristův a Pastýř celé církve zde na zemi. Onmocí svého úřadu má v celé církvi nejvyšší, pl-nou, bezprostřední a univerzální řádnou moc,kterou může vždy svobodně vykonávat.

Kánon 332:� 1: Římský biskup dostává plnou a nejvyšší moc

v církvi právoplatnou a od něho přijatou volbousoučasně s biskupským svěcením. Proto tutomoc dostává zvolený k nejvyššímu velekněžstvív okamžiku přijetí volby, má-li už biskupské svě-cení. Není-li zvolený biskupem, ať je ihned nabiskupa vysvěcen.

� 2: Jestliže by se stalo, že Římský velekněz sezřekne svého úřadu, pak se k platnosti jehozřeknutí vyžaduje, aby se to stalo svobodně abylo to řádně ohlášeno. Nežádá se, aby zřeknutíse někdo přijal.

Kánon 333:� 1: Římský biskup má mocí svého úřadu moc jak

nad celou církví, tak i nad všemi partikulárnímicírkvemi, a má prvenství řádné moci na jejichshromážděních, čímž se současně utvrzuje aobhajuje vlastní, řádná a bezprostřední moc bis-kupů nad partikulárními církvemi, které jsou svě-řeny jejich péči.

� 2: Římský biskup je ve výkonu úřadu nejvyššíhoPastýře církve vždy spojen společenstvím s



ostatními biskupy i s celou církví. Jemu náležíprávo určovat podle potřeb církve způsob vyko-návání tohoto úřadu, ať osobní či sborový.

� 3: Proti rozsudku nebo dekretu Římského bisku-pa není přípustné odvolání ani rekurs.

Kánon 334: Římskému biskupu jsou při plnění jehoúkolu k ruce biskupové, kteří mu pomáhají růz-nými způsoby, mezi něž patří biskupský synod.Mimo ně mu pomáhají Otcové kardinálové a jinéosoby a také podle časových potřeb rozličné in-stituty, které jeho jménem a jeho autoritou plníjim svěřený úkol podle stanovených právních no-rem k dobru všech církví.

Kánon 335: Je-li Římský stolec uprázdněn nebo je-li mu zabráněno cokoli konat, ať se v řízení círk-ve nic nemění, ale ať se zachovávají speciálnízákony vydané pro tyto okolnosti.

ČLÁNEK 2. Sbor biskupů

Kánon 336: Sbor biskupů je rovněž nositelem nej-vyšší plné moci nad celou církví. Jeho hlavou jenejvyšší Velekněz a jeho údy jsou biskupové, ato mocí svátostného svěcení a hierarchickéhospolečenství s hlavou a údy sboru. V tomto sbo-ru nepřetržitě trvá apoštolský sbor spolu s hlavoua nikdy ne bez hlavy.

Kánon 337:� 1: Sbor biskupů vykonává svou moc nad celou

církví slavnostním způsobem na obecném(ekumenickém) sněmu.

� 2: Tuto moc vykonává také sjednocenou činnostíbiskupů rozptýlených po celém světě, kterou jakotakovou vyhlásil nebo svobodně přijal Římskýbiskup, takže se tato činnost vpravdě stává sbo-rovým úkonem.

� 3: Je v pravomoci Římského biskupa podle po-třeb církve podporovat a volit způsoby, jimiž bysbor biskupů vykonával sborově svůj úkol vzhle-dem k celé církvi.

Kánon 338:� 1: Jedině Římskému biskupovi přísluší právo

svolat obecný sněm, na kterém osobně neboskrze své zástupce předsedá. Může také sněmpřeložit na jiné místo, odložit ho nebo rozpustit, aschvaluje jeho usnesení.

� 2: Římský biskup také určuje, co bude na sněmuprojednáváno a stanoví řád, který se musí nakoncilu zachovávat. Koncilní Otcové mohou kotázkám, které předložil papež, připojit dalšíotázky schválené Římským biskupem.

Kánon 339:� 1: Všichni biskupové a jen biskupové, protože

jsou členy biskupského sboru, mají právo a po-vinnost účastnit se obecného sněmu s rozhodu-jícím hlasem (cum voce deliberativa).

� 2: Nejvyšší církevní autorita může povolat naobecný sněm i některé jiné, kteří nejsou biskupy,a jim určit jejich úlohu na sněmu.

Kánon 340: Kdyby se v době trvání obecnéhosněmu uprázdnil Apoštolský stolec, koncil se zmoci samého práva přerušuje, dokud nový pa-pež nenařídí jeho pokračování nebo rozpuštění.

Kánon 341:� 1: Dekrety obecného sněmu nabývají konečné

závaznosti teprve tehdy, když je spolu s koncil-ními Otci schválí, potvrdí a nařídí vyhlásit papež.

� 2: Totéž potvrzení a vyhlášení potřebují ke svézávaznosti dekrety, které vydá sbor biskupů,když vykonává svou sborovou činnost jiným způ-sobem, zavedeným nebo přijatým od papeže.

Hlava II. Biskupský synod

Kánon 342: Biskupský synod je shromáždění bis-kupů, kteří jsou vybráni z různých zemí světa ascházejí se ve stanovené doby, aby posilovalitěsné spojení mezi Římským biskupem a bisku-py, a také aby pomáhali papeži svými radami včinnosti týkající se neporušitelnosti víry a mravů,k udržování a posilování církevní kázně a zváže-ní otázek, které se týkají činnosti církve ve světě.

Kánon 343: Biskupskému synodu přísluší právoprojednávat předložené otázky a projevovat svámínění, ne však otázky rozhodovat a vydávatdekrety, leč by jej v určitých případech Římskýbiskup vybavil mocí rozhodovat. V tomto případěpak papeži přísluší právo rozhodnutí synoduschválit.

Kánon 344: Biskupský synod podléhá přímo pra-vomoci papeže, kterému přísluší:



1. Svolat synod, kdykoliv to uzná za vhodné, a určitmísto, kde se má shromáždění konat.

2. Schválit volbu členů, kteří ve shodě s předpisyzvláštního práva mají být zvoleni a určovat ajmenovat další členy.

3. Stanovit obsah projednávaných otázek a to vpřiměřeně dlouhém čase před konáním synodua podle předpisů zvláštního práva.

4. Určit jednací řád.

5. Předsedat synodu sám nebo skrze jiné.

6. Sám synod ukončit, přemístit, přerušit nebo roz-pustit.

Kánon 345: Biskupský synod se může sejít buď nagenerálním shromáždění, kde se projednávajízáležitosti, které se přímo týkají dobra celé círk-ve, a to buď na řádném nebo mimořádnémshromáždění, nebo na zvláštním shromáždění,na kterém se projednávají záležitosti týkající seurčitého kraje nebo určitých krajů.

Kánon 346:� 1: Biskupský synod, který se schází na řádném

generálním shromáždění, sestává z členů, znichž většina jsou biskupové zvolení pro jednotli-vá shromáždění od biskupských konferencí způ-sobem stanoveným zvláštním právem synodu.Další jsou určeni mocí téhož práva. Jiní jsoujmenováni přímo Římským biskupem. Doplňo-váni bývají některými členy řeholních klerickýchinstitutů, kteří byli zvoleni podle směrnic zvláštní-ho práva.

� 2: Biskupský synod, který se schází na mimořád-ném generálním shromáždění, aby projednalzáležitost vyžadující si pohotová rozhodnutí, se-stává z členů, z nichž většina jsou biskupové po-věření zvláštním právem synodu v důsledku úřa-du, který zastávají, jiné jmenuje přímo papež.Jsou doplňováni některými členy klerických ře-holních institutů, kteří byli zvoleni podle téhožpráva.

� 3: Biskupský synod scházející se na zvláštnímshromáždění sestává především z členů vybra-ných z těch zemí, kvůli kterým byl svolán podlesměrnic zvláštního práva, jímž se synod řídí.

Kánon 347:

� 1: Když papež ukončí shromáždění biskupskéhosynodu, končí biskupům a jiným členům na sy-nodu shromážděným jejich úkol.

� 2: Uprázdní-li se po svolání synodu nebo v dobějeho konání Apoštolský stolec, mocí saméhopráva se přerušuje jednání synodu a také se po-zastavuje úkol (pověření) svěřený členům syno-du, dokud nový papež nerozhodne buď shro-máždění rozpustit nebo v něm pokračovat.

Kánon 348:� 1: Existuje také stálý generální sekretariát biskup-

ského synodu, v jehož čele stojí generální se-kretář jmenovaný papežem. Tomu pomáhá ge-nerální rada vytvořená z biskupů, z nichž jednijsou zvoleni biskupským synodem podle zvlášt-ního práva, jiní jsou jmenováni Římským bisku-pem. Těmto všem končí jejich pověření, jakmilese sejde nové generální shromáždění.

� 2: Pro každé shromáždění biskupského synodu jeustanoven jeden nebo více zvláštních sekretářů,které jmenuje Římský biskup a kteří zůstávajív úřadě jen do skončení zasedání synodu.

Hlava III. Kardinálové svaté římskécírkve

Kánon 349: Kardinálové svaté římské církve tvořízvláštní sbor, jemuž přísluší právo zvolit Římské-ho biskupa podle ustanovení zvláštního práva.Kardinálové jsou též pomocníky papeže tím, žebuď jednají společně, když jsou svoláni, abyspolečně řešili důležité otázky, nebo aby jakojednotlivci zvláště vykonáváním různých úřadůpomáhali papeži, především v jeho každodennístarosti o celou církev.

Kánon 350:� 1: Sbor kardinálů se dělí na tři stupně: První stu-

peň je biskupský. Do něho patří kardinálové, jimžpapež přidělil titul suburbikární církve (diecézemimo Řím) a také východní patriarchové, kteříbyli povýšeni do kardinálského sboru. Druhý stu-peň je kněžský a třetí jáhenský.

� 2: Kardinálům kněžského a jáhenského stupněpřiděluje Římský biskup titul nebo diakonii vMěstě (Římě).



� 3: Východní patriarchové, přijatí do kardinálskéhosboru, mají jako titul své vlastní patriarchálnísídlo.

� 4: Kardinál děkan dostává jako titul Ostijskou die-cézi zároveň s tou, kterou už měl jako titul.

� 5: Opcí (prohlášením) učiněnou v konsistoři aschválenou papežem mohou, při zachovánípřednosti stupně a povýšení, kardinálové kněž-ského stupně postoupit na další titul a kardinálo-vé jáhenského stupně na další diakonii. A byli-lipo celých deset let na jáhenském stupni, mohoupostoupit také na kněžský stupeň.

� 6: Kardinál jáhenského stupně, který opcí po-stoupí na kněžský stupeň, má místo přede všemioněmi kardinály kněžími, kteří dosáhli hodnostiposvátného purpuru po něm.

Kánon 351:� 1: Za kardinály si vybírá papež svobodně muže,

kteří mají aspoň kněžské svěcení a vynikajívzdělaností, mravy a zbožností i rozvahou ve vy-řizování věcí. Ti, kdo dosud nejsou biskupy, musípřijmout biskupské svěcení.

� 2: Kardinály jmenuje papež dekretem, který sezveřejní ve sboru kardinálů. Od chvíle zveřejněníjsou tito vázáni povinnostmi a těší se právůmstanoveným zákonem.

� 3: Kdo je povýšen do kardinálské hodnosti, jehožjmenování papež oznámil, ale jehož jméno pa-pež nezveřejnil, ale ponechal ve svém srdci, neníprozatím vázán povinnostmi kardinála a nepoží-vá ani jeho práv. Jakmile však Římský biskupzveřejní jeho jméno, je vázán těmito povinnostmia požívá práv od chvíle zveřejnění, práva pořadípak od ponechání v srdci.

Kánon 352:� 1: V čele kardinálského sboru stojí kardinál dě-

kan. Je-li mu to znemožněno, zastupuje ho pro-děkan. Děkan nebo proděkan nemají žádné pra-vomoci nad ostatními kardinály, ale jsou prvnímezi rovnými.

� 2: Při uprázdnění úřadu děkana kardinálové sub-urbikárních církví, a jen ti, zvolí si za předsednic-tví proděkana, je-li přítomen, nebo za předsed-nictví nejstaršího z nich, jednoho ze svéhostředu, který bude děkanem kardinálského sbo-ru. Jeho jméno oznámí Římskému biskupu, je-muž přísluší právo potvrdit zvoleného.

� 3: Stejným způsobem jako v � 2 se volí za před-sednictví děkana proděkan. I jeho volbu potvr-zuje papež.

� 4: Nemá-li děkan nebo proděkan v Římě stálébydliště, ať si je tam získají.

Kánon 353:� 1: Kardinálové pomáhají nejvyššímu Pastýři círk-

ve zvláště kolegiální činností v konsistořích, vnichž se scházejí na jeho příkaz a za jeho před-sednictví. Konsistoře jsou řádné a mimořádné.

� 2: Do řádné konsistoře jsou voláni všichni kardi-nálové, nebo alespoň ti, kteří se právě zdržují vŘímě, k poradě o důležitých záležitostech, kterése častěji vyskytují, nebo aby vykonali některézvlášť slavné úkony.

� 3: Na mimořádnou konsistoř, která se koná, kdyžk tomu radí zvláštní potřeby církve, nebo na dů-ležitější jednání, jsou svoláni všichni kardinálové.

� 4: Jen řádná konsistoř, na které se konají nějakéslavnostní akty, může být veřejná, to jest: kroměkardinálů tam mohou být přítomni i preláti, vy-slanci vlád a jiní pozvaní.

Kánon 354: Kardinálové stojící v čele dikasterií či ji-ných stálých úřadů římské kurie a města Vatiká-nu jsou žádáni, aby při dosažení plných 75 let ži-vota nabídli Římskému biskupu zřeknutí se své-ho úřadu a on, když všechno zváží, rozhodne.

Kánon 355:� 1: Kardinálu děkanovi přísluší, aby zvoleného pa-

peže, není-li už biskupem, posvětil na biskupa. Vnepřítomnosti kardinála děkana přísluší toto prá-vo proděkanovi, a když tento nemůže, nejstarší-mu kardinálu-biskupovi.

� 2: Kardinál prvojáhen ohlašuje lidu jméno novězvoleného papeže. On také v zastoupení Řím-ského biskupa vkládá pallia metropolitům nebo jepředává jejich zástupcům.

Kánon 356: Kardinálové jsou vázáni povinnostíupřímně spolupracovat s Římským biskupem.Kardinálové, kteří nejsou diecézními biskupy azastávají nějaký úřad v kurii, mají povinnost byd-let v Římě. Kardinálové, kteří jako diecézní bis-kupové mají péči o nějakou diecézi, mají přijet doMěsta, kdykoliv je zavolá Římský biskup.



Kánon 357:� 1: Kardinálové, jimž byla přidělena suburbikární

diecéze nebo kostel ve Městě jako jejich titul,jakmile se ujmou jejich držení, ať podporují radoui pomocí tyto diecéze a kostely, i když nad niminemají žádnou pravomoc a také ať žádným způ-sobem nezasahují do záležitostí, které se týkajísprávy majetku, kázně nebo služby kostelů.

� 2: Kardinálové, pokud se zdržují mimo Město amimo vlastní diecézi, jsou ve věcech, týkajícíchse jejich osoby, vyňati z pravomoci sídelního bis-kupa, v jehož diecézi se zdržují.

Kánon 358: Kardinálu, jemuž Římský biskup svěříúkol, aby ho jako legát "a latere" - to znamenájako jeho druhé já ("alter ego") - zastupoval přinějaké velké slavnosti nebo shromáždění lidí, ataké tomu, jemuž je svěřen jako zvláštnímu pa-pežskému vyslanci určitý papežský úkol, příslušíjen to, co mu svěří Římský biskup.

Kánon 359: V době uprázdnění Apoštolského stol-ce má sbor kardinálů v církvi pouze tu moc, kte-rou mu přiznává zvláštní zákon.

Hlava IV. Římská kurie

Kánon 360: Římská kurie, pomocí které Římskýbiskup vyřizuje záležitosti celé církve a která jehojménem a jeho mocí plní úkoly k dobru a veslužbě církvím, je složena ze Státního neboli pa-pežského sekretariátu, Rady pro veřejné záleži-tosti církve, kongregací, soudů a jiných institucí.Jejich uspořádání a pravomoc vymezuje zvláštnízákon.

Kánon 361: Jménem Apoštolský stolec nebo Svatýstolec se označují v tomto kodexu nejen Římskýbiskup, ale také, není-li ze samé věci nebo slovnísouvislosti zřejmé něco jiného, i Státní sekretari-át, Rada pro veřejné záležitosti církve a jiné in-stituce Římské kurie.

Hlava V. Vyslanci Římského biskupa(legáti)

Kánon 362: Římský biskup má přirozené a nezá-vislé právo jmenovat své vyslance a posílat je kpartikulárním církvím v různých národech nebozemích nebo i ke státům a veřejným autoritám(vládám), také je překládat a odvolávat, ovšem

bez újmy mezinárodního práva, pokud jde o vy-slání a odvolání vyslanců ustanovených u veřej-ných vlád.

Kánon 363:� 1: Legátům Římského velekněze je svěřen úkol a

úřad trvale zastupovat papeže u partikulárníchcírkví nebo u států či veřejných autorit, k nimžbyli posláni.

� 2: Apoštolský stolec zastupují také ti, kteří byli po-sláni v papežově misi jako delegáti nebo pozoro-vatelé u mezinárodních organizací nebo nakonferencích či shromážděních.

Kánon 364: Hlavním úkolem papežského legáta jeneustále posilovat a činit účinnějšími pouta jed-noty mezi Apoštolským stolcem a partikulárnímicírkvemi. Papežskému legátu přísluší z moci je-ho pověření:

1. Zasílat Apoštolskému stolci zprávy o podmín-kách, v nichž žijí partikulární církve a o všem, cose týká života církve a dobra duší.

2. Pomáhat biskupům skutkem i radou bez újmyzcela svobodného výkonu jejich pravomoci.

3. Pěstovat časté kontakty s biskupskými konferen-cemi a poskytovat jim všestrannou pomoc.

4. Pokud jde o jmenování biskupů: Zaslat Apoštol-skému stolci jména kandidátů nebo je navrhovatči zavést i informativní řízení o těch, kteří mají býtjmenováni podle předpisů vydaných od Apoštol-ského stolce.

5. Usilovně podporovat snahy prospívající zajištěnímíru, rozvoje pokroku a jednotné spoluprácemezi národy.

6. Přičiňovat se spolu s biskupy, aby se rozvíjelyvhodné styky mezi církví katolickou a jinými círk-vemi a církevními společenstvími a dokonce i snáboženstvím nekřesťanů.

7. Společně s biskupy hájit před státními činiteli zá-ležitosti týkající se poslání církve a Apoštolskéhostolce.

8. Mimo to využívat fakult (zplnomocnění) a plnitostatní příkazy, které dostane od Apoštolskéhostolce.

Kánon 365:



� 1: Zvláštním úkolem papežského vyslance, kterýpodle předpisů mezinárodního práva vykonáváslužbu vyslance u vlády státu, je:

1. Podporovat a pěstovat dobré vztahy mezi Apoš-tolským stolcem a státní autoritou.

2. Projednávat otázky, které se týkají vztahů mezicírkví a státem, zvláště otázky uzavírání konkor-dátů a jiných podobných smluv a jejich ratifikaci(uvádění do života).

� 2: Při plnění úkolů, o nichž je v � 1, ať papežskýlegát neopomene, ve shodě s tím, co doporučujíokolnosti, seznámit se s míněním a návrhy bis-kupů dané církevní oblasti a ať je také informujeo vývoji těchto záležitostí.

Kánon 366: Vzhledem k zvláštní povaze služby le-gáta:

1. Nechť je sídlo papežského vyslanectví vyňato zpravomoci místního ordináře, leč by se jednalo ouzavírání manželství.

2. Přísluší papežskému legátu - podle možnosti popředchozím oznámení místním ordinářům - ko-nat ve všech kostelích území, pro něž má pově-ření, liturgické a pontifikální obřady.

Kánon 367: Úřad legáta nezaniká uprázdněním seApoštolského stolce, leč by papežský list stanovilněco jiného. Pomíjí však vyplněním příkazů, od-voláním jemu oznámeným a vzdáním se přijatýmod Římského biskupa.

SEKCE II. Partikulární církve a jejichshromáždění

STAŤ I. PARTIKULÁRNÍ CÍRKVE A AUTORITAV NICH USTANOVENÁ

Hlava I. Partikulární církve

Kánon 368: Partikulární církve, ze kterých a ve kte-rých existuje jedna a jediná katolická církev, jsoupředevším diecéze. Jim, není-li zřejmé něco ji-ného, jsou postaveny na roveň územní prelaturya územní opatství, apoštolské vikariáty, apoštol-ské prefektury a také apoštolské administraturytrvale zřízené.

Kánon 369: Diecéze je část Božího lidu svěřenápastýřské péči biskupa za spolupráce kněží, tak-že pod svým pastýřem a od něho shromažďova-ná v Duchu svatém vytváří evangeliem a eucha-ristií partikulární církev, ve které vpravdě je pří-tomna a činna jedna, svatá, katolická a apoštol-ská církev Kristova.

Kánon 370: Územní prelatura nebo územní opatstvíje určitá část Božího lidu, územně vymezená, je-jíž správa je pro zvláštní okolnost svěřena prelátunebo opatu, který ji řídí na způsob diecézníhobiskupa jako její vlastní pastýř.

Kánon 371:� 1: Apoštolský vikariát nebo apoštolská prefektura

je určitá část Božího lidu, která pro mimořádnépodmínky není dosud ustanovena jako diecéze akterá je svěřena pastýřské péči apoštolského vi-káře nebo apoštolského prefekta, který ji spra-vuje jménem Římského biskupa.

� 2: Apoštolská administratura je určitá část Božíholidu, která pro zvláštní a mimořádně obtížné dů-vody není dosud od papeže zřízena jako diecé-ze. Pastýřská péče o tento Boží lid je svěřenaapoštolskému administrátoru, aby ji řídil jménempapeže.

Kánon 372:� 1: Nechť je pravidlem, že část Božího lidu, která

vytváří diecézi nebo jinou partikulární církev, jevymezena hranicemi území tak, že zahrnujevšechny věřící, kteří bydlí na tomto území.

� 2: Přece však tam, kde podle úsudků nejvyššíautority církve a po vyslechnutí příslušných bis-kupských konferencí, jichž se to týká, je to uži-tečné, mohou se na témže území zřídit partiku-lární církve odlišné od sebe obřadem věřícíchnebo z jiného podobného důvodu.

Kánon 373: Jedině nejvyšší autorita může zřizovatpartikulární církve a ty, jsou-li právoplatně zříze-ny, jsou z moci samého práva právní osobou.

Kánon 374:� 1: Každá diecéze nebo jiná partikulární církev ať

se dělí na odlišné části neboli farnosti.

� 2: Aby farnosti mohly společnou činností zlepšitpastýřskou péči, mohou se sousední farnostispojit ve zvláštní sdružení, jakými jsou venkov-ské vikariáty (děkanáty).



Hlava II. Biskupové

ČLÁNEK 1. O biskupech obecně

Kánon 375:� 1: Biskupové, kteří jsou z ustanovení Božího ná-

stupci apoštolů, se stávají skrze Ducha svatého,který jim byl dán, pastýři církve, aby byli učiteli,kněžími posvátného kultu a služebníky církevnímoci.

� 2: Ze samotného vysvěcení na biskupa dostávajíbiskupové s pověřením posvěcovat také úkol učita řídit. Toto mohou vykonávat jenv hierarchickém společenství s hlavou a údy bis-kupského sboru.

Kánon 376: Biskupové se nazývají diecézní, jestližejim byla svěřena starost o nějakou diecézi.Ostatní biskupové se nazývají titulární.

Kánon 377:� 1: Biskupy svobodně jmenuje nebo právoplatně

zvolené potvrzuje papež.

� 2: Nejméně každé tři roky vyhotoví církevní pro-vincie nebo, kde je to vhodné, biskupské konfe-rence na společné poradě tajným výběrem se-znam kněží, i z členů institutů zasvěceného ži-vota, vhodnějších pro službu biskupa a zašlou jejApoštolskému stolci. Každý biskup však má prá-vo zaslat Apoštolskému stolci vlastní seznamkněží, které považuje za hodné a vhodné proslužbu biskupa.

� 3: Nestanoví-li právo něco jiného, pak, kdykolivmá být jmenován diecézní biskup nebo biskup-koadjutor, mají se předložit Apoštolskému stolcijména tří kandidátů (tzv. terno), přísluší papež-skému legátu, aby i on sám se na jednotlivé do-tazoval a oznámil Apoštolskému stolci svůj ná-zor, a mínění metropolity a sufragánů provincie,k níž náleží diecéze, o niž se jedná, anebo s nížtvoří jedno sdružení. Má sdělit i názor předsedybiskupské konference. Ať také papežský legátvyslechne některé ze sboru konsultorů a kated-rální kapituly, a je-li potřebné, ať zkoumá jednot-livě i pod zachováním tajemství mínění dalšíchosob z obojího kléru i laiků, kteří vynikají moud-rostí.

� 4: Nebyla-li právoplatně záležitost vyřízena jinak,nechť diecézní biskup, který se domnívá, že po-třebuje pomocného biskupa pro svou diecézi,

předloží Apoštolskému stolci seznam aspoň tříkněží vhodných pro tento úřad.

� 5: Do budoucna se nepovolí civilním autoritámžádná práva a výsady volby, jmenování, navrho-vání nebo označení biskupů.

Kánon 378: � 1: Aby někdo byl vhodným kandidá-tem na biskupa, žádá se:

1. Aby vynikal pevnou vírou, dobrými mravy, zbož-ností, horlivostí o duše, moudrostí, prozíravostí alidskými ctnostmi a byl nadán i jinými dary, kterého činí schopným k zastávání úřadu, o který sejedná.

2. Musí být dobré pověsti.

3. Musí mít alespoň 35 let.

4. Musí být aspoň 5 let knězem.

5. Mít hodnost doktora nebo aspoň licenciátu vPísmu sv., teologii nebo kanonickém právu, zís-kanou na institutu vyšších studií schválenémApoštolským stolcem nebo aspoň být v těchtooborech opravdu zkušeným odborníkem.

� 2: Konečné rozhodnutí o vhodnosti kandidáta pří-sluší Apoštolskému stolci.

Kánon 379: Nebrání-li mu v tom zákonná překážka,pak ten, kdo byl povýšen na biskupa, musí do tříměsíců po obdržení apoštolského listu a dřívenež se ujme svého úřadu přijmout biskupskésvěcení.

Kánon 380: Dříve než povýšený k biskupské hod-nosti se ujme svého úřadu, musí složit vyznánívíry a přísahu věrnosti Apoštolskému stolci podleformule schválené Apoštolským stolcem.

ČLÁNEK 2. Diecézní biskupové

Kánon 381:� 1: Diecéznímu biskupu přísluší ve svěřené diecézi

vlastní, řádná a bezprostřední moc, kterou potře-buje pro výkon své pastýřské služby, s výjimkoupřípadů, které z moci práva nebo dekretem nej-vyššího pastýře jsou vyhrazeny nejvyšší nebo ji-né autoritě.

� 2: Pokud z povahy věci nebo z předpisu právanení zřejmé něco jiného, pak na roveň s diecéz-



ním biskupem jsou postaveni ti, kteří stojí v čelekomunit věřících, o kterých je v Kánon 368.

Kánon 382:� 1: Kdo je povýšen na biskupa, nemůže se vmě-

šovat do řízení diecéze, dokud se kanonicky ne-ujme držení této diecéze. Může však vykonávatslužbu, kterou měl v diecézi, než byl ustanovenbiskupem, bez újmy předpisu Kánon 409 � 2.

� 2: Kdo byl povýšen na diecézního biskupa, musí,nebrání-li mu v tom oprávněná překážka, kano-nicky se uchopit diecéze do 4 měsíců od obdr-žení apoštolského listu, není-li dosud vysvěcenna biskupa; do dvou měsíců, je-li už vysvěcen nabiskupa. To od chvíle obdržení apoštolského lis-tu.

� 3: Biskup se kanonicky ujímá diecéze tím, že vtéto diecézi, buď sám nebo skrze zástupce,předloží sboru konsultorů v přítomnosti kancléřekurie apoštolský list. Kancléř kurie o tom učinízápis. V nově zřízených diecézích se ujímá drže-ní diecéze tím, že oznámí znění apoštolskéholistu kněžstvu a lidu shromážděnému v katedrál-ním chrámu. Nejstarší z přítomných kněží o tomučiní zápis.

� 4: Velmi se doporučuje, aby se kanonické ucho-pení držení uskutečnilo v katedrálním chrámu vespojení s liturgickým úkonem za přítomnosti klé-ru a lidu.

Kánon 383:� 1: Diecézní biskup ať se ukáže v plnění své pas-

týřské služby starostlivým o všechny věřící, kteříjsou mu svěřeni, ať jsou jakéhokoli věku, stavu anárodnosti, ať na jeho území bydlí trvale nebopřechodně. Nechť svou pastýřskou pozornostzaměří také na ty, kteří pro své životní postavenínemohou dostatečně využívat řádné pastýřsképéče a také na ty, kteří už nepraktikují nábožen-ství vůbec.

� 2: Má-li biskup ve své diecézi věřící různého ob-řadu, ať jim zajistí jejich duchovní potřeby buďpomocí kněze nebo farnosti tohoto obřadu nebopomocí biskupského vikáře.

� 3: Vůči bratřím, kteří nejsou v plném společenstvís katolickou církví, ať si počíná lidsky a s láskou,ať pěstuje ekumenismus, jak mu rozumí církev.

� 4: I nepokřtěné ať považuje za Pánem sobě svě-řené, aby i jim zazářila Kristova láska, o které mábiskup svědčit přede všemi lidmi.

Kánon 384: Diecézní biskup má věnovat zvláštnípéči kněžím. Má je vyslechnout jako své pomoc-níky a rádce, hájit jejich práva a starat se, abyřádně plnili povinnosti duchovního stavu a měli kdispozici prostředky a instituce potřebné k du-chovnímu i intelektuálnímu životu. Má se taképostarat o jejich slušnou obživu a sociální zabez-pečení podle předpisu práva.

Kánon 385: Diecézní biskup podporuje povolání krůzným službám v církvi a také k zasvěcenémuživotu. Zvláštní péči pak věnuje kněžským a mi-sijním povoláním.

Kánon 386:� 1: Diecézní biskup je povinen častým a osobním

kázáním osvětlovat věřícím pravdy víry, kterýmmají věřit, a pravdy mravní, podle kterých majížít. Dbá rovněž o to, aby se pečlivě zachovávalypředpisy Kánonů o službě slova, zvláště o homiliia katechezi tak, aby všichni byli seznámeni scelou křesťanskou naukou.

� 2: Za použití vhodných prostředků ať hájí neporu-šenost a jednotu víry, ale ať při tom uznáváoprávněnou svobodu pro další zkoumání pravd.

Kánon 387: Protože diecézní biskup je si vědompovinnosti dávat příklad svatého života láskou,pokorou a jednoduchostí života, proto musí sesnažit všemi prostředky rozvíjet svatost věřících,každého podle jeho stavu, a protože je takéhlavním rozdělovatelem Božích tajemství, musísoučasně usilovat o to, aby křesťané svěření je-ho péči rostli slavením svátostí v milosti. a abyznali a žili velikonočním tajemstvím.

Kánon 388:� 1: Když se biskup ujal držení diecéze, je povinen

o nedělích a zasvěcených svátcích platných najeho území obětovat mši svatou za svěřený mulid.

� 2: Tuto mši svatou, o níž je v � 1, musí biskupslavit sám a za lid. Vyskytne-li se mu oprávněnápřekážka, nechť ji tyto dny slouží skrze jinéhonebo sám v jiné dny.

� 3: Biskup, kterému jsou svěřeny mimo vlastní di-ecézi ještě jiné diecéze, i když je jen administru-



je, zadostučiní své povinnosti, když odslouží jed-nu mši svatou za všechen svěřený lid.

� 4: Biskup, který nesplnil tuto svou povinnost, o nížje v � 1-3, ať co nejdříve odslouží za lid tolik mšísvatých, kolik jich opomenul.

Kánon 389: Ať diecézní biskup často předsedá sla-vení eucharistie v katedrálním nebo jiném kos-tele své diecéze, zejména o zasvěcených svát-cích a jiných slavnostech.

Kánon 390: Diecézní biskup může v celé své die-cézi konat biskupskou bohoslužbu (užívat ponti-fikálií), ne však mimo vlastní diecézi bez výslov-ného svolení nebo alespoň rozumně předpoklá-daného souhlasu místního ordináře.

Kánon 391:� 1: Diecézní biskup má právo a povinnost řídit so-

bě svěřenou diecézi mocí zákonodárnou, výkon-nou a soudní podle předpisu práva.

� 2: Zákonodárnou moc vykonává sám biskup. Vý-konnou moc vykonává sám nebo pomocí gene-rálních nebo biskupských vikářů podle předpisůpráva. Soudní moc vykonává buď sám nebopomocí soudního vikáře a soudců podle předpisůpráva.

Kánon 392:� 1: Protože biskup je povinen pečovat o jednotu

celé církve, je také povinen dohlížet na zachová-vání kázně společné celé církvi a všech církev-ních zákonů.

� 2: Má bdít nad tím, aby se do církevní kázně ne-vloudily zlozvyky, zvláště ve službě slova, vyslu-hování svátostmi, udělování svátostin, v kultuBoha a uctívání svatých a ve správě církevníhomajetku.

Kánon 393: Diecézní biskup zastupuje diecézi vevšech právních záležitostech.

Kánon 394:� 1: Biskup podporuje a rozvíjí ve své diecézi různé

způsoby apoštolátu a také usiluje o to, aby v celéjeho diecézi nebo v jejích jednotlivých obvodechbyla všechna apoštolátní díla uspořádána podjeho vedením bez újmy vlastní povahy jednohokaždého z nich.

� 2: Musí připomínat věřícím povinnost konat apo-štolát, každý podle svých podmínek a schopnos-

tí, jakož i povzbuzovat je k účasti a podpoře růz-ných apoštolátních děl ve shodě s potřebamimísta a času.

Kánon 395:� 1: I když má diecézní biskup koadjutora nebo

pomocného biskupa, je podle práva vázán po-vinností osobně sídlit v diecézi (rezidence).

� 2: Mimo návštěvy Svatých prahů, povinné účastina koncilu nebo na biskupském synodu nebobiskupské konferenci či pro jinou mu uloženouslužbu mimo diecézi, může být biskup vzdálen zdiecéze jen na jeden měsíc v roce, ať souvislýnebo přerušovaný, pokud je ovšem za jeho ne-přítomnosti postaráno o to, že z jeho nepřítom-nosti nevznikne pro jeho diecézi škoda.

� 3: Nechť není mimo diecézi o dnech NarozeníPáně, Svatém týdnu, Zmrtvýchvstání Páně,Svatodušních svátků a svátku Těla a Krve Kris-tovy, leč jen z velmi vážných a naléhavých důvo-dů.

� 4: Je-li biskup ze své diecéze vzdálen více než 6měsíců neoprávněně, ať metropolita upozorníSvatý stolec o jeho nepřítomnosti. Je-li sám met-ropolita takto vzdálen, ať to učiní nejstarší sufra-gán.

Kánon 396:� 1: Biskup je povinen každoročně vizitovat buď

celou diecézi nebo po částech tak, aby aspoň vjednotlivých pětiletích sám osobně, nebo, je-lizde zákonitá překážka, skrze biskupa koadjutoranebo pomocného biskupa nebo skrze generální-ho či biskupského vikáře nebo i jiné kněze pře-hlédl celou diecézi.

� 2: Biskup je oprávněn přibrat si na vizitaci za prů-vodce a pomocníky duchovní, které si sám vy-bral, přičemž se zavrhuje jakákoliv opačná výsa-da nebo zvyk.

Kánon 397:� 1: Řádné biskupské vizitaci podléhají osoby, kato-

lické instituce, posvátné věci a místa nacházejícíse na území diecéze.

� 2: Členy řeholních institutů papežského práva ajejich domy může biskup vizitovat v případechvýslovně jmenovaných v právu.



Kánon 398: Ať biskup koná pastýřskou vizitaci snáležitou pečlivostí, ale ať se varuje zbytečnýmivýdaji stát se někomu obtížným břemenem.

Kánon 399:� 1: Diecézní biskup je povinen každých 5 let podat

nejvyššímu veleknězi zprávu o stavu sobě svě-řené diecéze v době a způsobem určeným Apo-štolským stolcem.

� 2: Připadne-li rok stanovený pro předložení zprá-vy zcela nebo zčásti do prvního dvouletí po jehonastoupení do diecéze, může biskup pro tento-krát upustit od vyhotovení a předložení zprávy.

Kánon 400:� 1: Nestanoví-li Apoštolský stolec něco jiného, je

biskup v tom roce, kdy má předložit zprávu, po-vinen dostavit se do Města, aby vzdal poctu hro-bům sv. apoštolů Petra a Pavla a představil seŘímskému biskupu.

� 2: Nebrání-li biskupovi oprávněná překážka, musívýše uvedené povinnosti dostát osobně. V pří-padě oprávněné překážky učiní zadost své po-vinnosti skrze koadjutora nebo pomocného bis-kupa, má-li je, nebo skrze vhodného kněze zkněží, kteří sídlí v jeho diecézi.

� 3: Apoštolský vikář může učinit zadost této povin-nosti skrze prokurátora (zástupce), který bydlí vŘímě. Apoštolský prefekt není vázán touto po-vinností.

Kánon 401:� 1: Diecézní biskup je žádán, aby po dosažení 75

let života podal nejvyššímu veleknězi zřeknutí seúřadu. On pak rozhodne s přihlédnutím ke všemokolnostem.

� 2: Důrazně se žádá, aby diecézní biskup, kterýpro nemoc nebo z jiného vážného důvodu se stalméně schopným vykonávat svůj úřad, podalzřeknutí se úřadu.

Kánon 402:� 1: Biskup, jehož zřeknutí bylo přijato, podržuje si

titul emerity své diecéze a přeje-li si, může si ipodržet bydliště v této diecézi, leč by v určitýchpřípadech pro zvláštní okolnosti jinak rozhodlApoštolský stolec.

� 2: Biskupská konference se má postarat o sluš-nou a přiměřenou obživu biskupa, který se zřekl

úřadu, ovšem s přihlédnutím k tomu, že je topředevším povinnost diecéze, které sloužil.

ČLÁNEK 3. Biskupové koadjutoři a bisku-pové pomocní

Kánon 403:� 1: Žádají-li si to pastýřské potřeby diecéze, nechť

je na žádost diecézního biskupa ustanoven je-den nebo více pomocných biskupů. Pomocnýbiskup nemá nástupnické právo.

� 2: Ve vážnějších okolnostech, i osobní povahy,může být diecéznímu biskupu přidělen pomocnýbiskup se zvláštními fakultami.

� 3: Uzná-li Apoštolský stolec za vhodnější, může zmoci svého úřadu ustanovit biskupa koadjutora,který také obdrží zvláštní fakulty. Biskup koad-jutor má nástupnické právo.

Kánon 404:� 1: Biskup koadjutor se ujímá svého úřadu tím, že

sám nebo skrze zástupce ukáže diecéznímu bis-kupu a sboru konsultorů v přítomnosti kancléřekurie jmenovací apoštolský list. Kancléř o tomučiní písemný zápis.

� 2: Pomocný biskup se ujímá svého úřadu tím, žeukáže jmenovací apoštolský list diecéznímu bis-kupu za přítomnosti kancléře kurie, který o tomsepíše protokol.

� 3: Je-li diecéznímu biskupu zcela zabraňováno včinnosti, stačí, když biskup koadjutor nebo po-mocný biskup ukáží jmenovací apoštolský listsboru konsultorů v přítomnosti kancléře kurie.

Kánon 405:� 1: Biskup-koadjutor i pomocný biskup mají povin-

nosti i práva určená předpisy Kánonů, které ná-sledují, jakož i jsou vymezeny ve jmenovacíchlistech.

� 2: Biskup-koadjutor a pomocný biskup, o kterémje v Kánon 403 � 2, jsou povinni pomáhat die-céznímu biskupovi v řízení celé diecéze a když jemimo diecézi nebo je mu znemožněno vykoná-vat svůj úřad, tu jej zastupují.

Kánon 406:� 1: Diecézní biskup je povinen ustanovit biskupa

koadjutora nebo pomocného biskupa, o kterémje v Kánon 403 � 2, generálním vikářem. Jim



též, přednostně před jinými, svěřuje to, co na zá-kladě práva si žádá zvláštní pověření.

� 2: Nestanovil-li apoštolský list něco jiného a bezújmy předpisu � 1, ať diecézní biskup ustanovípomocného biskupa nebo pomocné biskupy ge-nerálními vikáři nebo alespoň biskupskými vikářizávislými na jeho autoritě nebo na autoritě bis-kupa koadjutora nebo pomocného biskupa, oněmž je v Kánon 403 � 2.

Kánon 407:� 1: Aby se co nejvíce napomáhalo přítomnému i

budoucímu dobru diecéze, mají se diecézní bis-kup, biskup-koadjutor i pomocný biskup ve všechvýznamnějších záležitostech spolu poradit.

� 2: Diecézní biskup při uvažování o záležitostechvětšího významu, zejména věcí duchovní správy,nechť se raději poradí s pomocnými biskupy nežs jinými osobami.

� 3: Protože biskup-koadjutor a pomocný biskupjsou povoláni k účasti na starostech diecézníhobiskupa, mají své úkoly plnit tak, aby s ním svor-ně postupovali sjednoceni v činnosti i duchu.

Kánon 408:� 1: Nebrání-li biskupu-koadjutorovi nebo pomoc-

nému biskupu oprávněná překážka, jsou povinni,kdykoliv je o to diecézní biskup požádá, konatpontifikátní bohoslužby a jiné funkce, které je po-vinen konat diecézní biskup.

� 2: Biskupská práva a funkce, které mohou konatbiskup-koadjutor nebo pomocný biskup, ať die-cézní biskup trvale nesvěřuje někomu jinému.

Kánon 409:� 1: Při uprázdnění biskupského stolce se biskup-

koadjutor stává okamžitě diecézním biskupemdiecéze, pro kterou byl ustanoven, jestliže shod-ně s předpisy práva se chopil jejího držení.

� 2: Nestanovila-li příslušná autorita něco jiného,pak má pomocný biskup při uprázdnění biskup-ského stolce do doby, než se nový biskup ujmejeho držení, jen ty moci a fakulty, které předuprázdněním biskupského stolce měl jako gene-rální vikář nebo biskupský vikář. Nebyl-li zvolenza administrátora diecéze, ať vykonává tuto svoumoc udělenou mu právem pod autoritou admi-nistrátora diecéze, který stojí v čele diecéze.

Kánon 410: Biskup-koadjutor i pomocný biskup isám diecézní biskup jsou povinni sídlit v diecézi.Ať z ní neodcházejí, leč jen na krátký čas, kroměúkolů, které mají vykonat mimo diecézi, a kromědoby dovolené, která nemá trvat déle než měsíc.

Kánon 411: V otázce zřeknutí se úřadu platí probiskupa-koadjutora i pomocného biskupa před-pisy Kánon 401 a Kánon 402 � 2.

Hlava III. Zamezení stolce a uprázd-nění stolce

ČLÁNEK 1. Zamezení stolce

Kánon 412: Biskupský stolec se pokládá za zame-zený, jestliže je diecéznímu biskupu v důsledkuuvěznění, vypovězení, vyhnanství nebo ne-schopnosti zcela zabráněno vykonávat v diecézipastýřskou službu, takže nemůže s diecézányudržovat ani písemný styk.

Kánon 413:� 1: Nezařídí-li Svatý Stolec záležitost jinak, pak při

zamezeném biskupském stolci přísluší řízení di-ecéze biskupu-koadjutorovi, jestliže je; není-lianebo nemůže-li vykonávat svou službu, přejímátuto pravomoc některý z pomocných biskupůnebo generální vikář nebo biskupský vikář nebojiný kněz podle pořadí stanoveného v seznamu,který je povinen diecézní biskup vyhotovit co nej-dříve po převzetí diecéze v držení. Tento seznammá být sdělen metropolitovi a alespoň každé třiroky má být obnoven a uchován kancléřem v taj-nosti.

� 2: Není-li biskup-koadjutor anebo je mu zabráně-no v činnosti a seznam, o němž je v � 1, nestačí,je úkolem konsultorů zvolit si kněze, který by řídildiecézi.

� 3: Kdo se ujme řízení diecéze podle � 2 nebo �1, ať co nejdříve oznámí Svatému stolci o zame-zení stolce a převzetí služby.

Kánon 414: Kdo byl podle Kánonu 413 vybrán, abyprozatímně po dobu zamezení vykonával pastýř-skou službu, je v plnění diecézní pastýřské služ-by vázán povinnostmi a má moc, kterou právopřiznává administrátoru diecéze.



Kánon 415: Je-li diecéznímu biskupu církevnímtrestem znemožněno vykonávat svůj úřad, met-ropolita, a když není nebo když se jedná právě oněho, nejstarší ze sufragánů povýšením na bis-kupa se ihned obrátí na Apoštolský stolec, abyzáležitost vyřídil.

ČLÁNEK 2. Uprázdněný stolec

Kánon 416: Biskupský stolec je uprázdněn smrtídiecézního biskupa nebo jeho vzdáním se přija-tým od papeže nebo přeložením nebo odnětím,jakmile je odnětí biskupovi sděleno.

Kánon 417: Vše, co vykonal generální nebo bis-kupský vikář, dokud nedostal jistou zprávu osmrti diecézního biskupa, zůstává v platnosti.V platnosti zůstává také to, co vykonal diecézníbiskup, generální nebo biskupský vikář, dokudjim nedošla jistá zpráva o zmíněných papež-ských opatřeních.

Kánon 418:� 1: Diecézní biskup musí po obdržení jisté zprávy

o svém přeložení se odebrat do dvou měsíců dodiecéze, do níž byl přeložen a kanonicky ji pře-vzal. Od toho dne, kdy převzal novou diecézi, jediecéze, z níž byl přeložen, uprázdněna.

� 2: Od jisté zprávy o svém přeložení až do kano-nického převzetí nové diecéze má přeložený bis-kup v diecézi, z níž byl přeložen:

1. moc administrátora diecéze a je vázán jeho po-vinnostmi, přičemž však pomíjí veškerá moc ge-nerálního a biskupského vikáře bez újmy Kánon409 � 2:

2. pobírá neztenčené požitky vlastní tomuto úřadu.

Kánon 419: Při uprázdnění biskupského stolce seřízení diecéze přenáší až po ustanovení admi-nistrátora diecéze na pomocného biskupa a je-lijich více, na nejstaršího povýšením na biskupa,není-li pomocný biskup, pak na sbor konsultorů,nenařídil-li Svatý stolec něco jiného. Kdo taktopřevezme řízení diecéze, ať bez odkladu svolápříslušný sbor, aby zvolili administrátora diecéze.

Kánon 420: Při uprázdnění stolce apoštolského vi-kariátu nebo prefektury se ujme řízení místovikářnebo místoprefekt jmenovaný k tomu účelu bez-prostředně po tom, co se vikář nebo prefekt ujalúřadu, leč by Svatý stolec stanovil něco jiného.

Kánon 421:� 1: V době osmi dnů od přijetí zprávy o uprázdně-

ném biskupském stolci musí sbor konsultorůzvolit administrátora diecéze, který by prozatímřídil diecézi bez újmy Kánon 502 � 3.

� 2: Není-li ve stanoveném čase z jakékoliv příčinyzvolen administrátor diecéze, přenáší se právojej ustanovit na metropolitu nebo, je-li uprázdně-na metropolitní církev anebo současně metropo-litní i sufragánní, přenáší se moc jej ustanovit nanejstaršího svým úřadem biskupa-sufragána.

Kánon 422: Pomocný biskup, a kde není, tam sborkonsultorů, uvědomí co nejdříve Apoštolský sto-lec o smrti biskupa a také zvolený administrátordiecéze jej uvědomí o svém zvolení.

Kánon 423:� 1: Nechť je ustanoven jen jeden administrátor di-

ecéze. Opačný zvyk se zavrhuje. Jinak je volbaneplatná.

� 2: Administrátor diecéze nesmí být současněekonomem. Byl-li proto zvolen za administrátoradiecéze ekonom, ať Rada pro věci hospodářskési zvolí na čas jiného ekonoma.

Kánon 424: Administrátor diecéze ať je zvolen veshodě s předpisy Kánon 165-178.

Kánon 425:� 1: Administrátorem diecéze lze platně ustanovit

pouze kněze, který dovršil 35 let a nebyl již zvo-len, jmenován nebo navrhován na dotyčnýuprázdněný stolec.

� 2: Za administrátora diecéze nechť je zvolenkněz, který vyniká učeností a rozvahou.

� 3: Zanedbají-li se podmínky stanovené v � 1, tu,když byl zjištěn stav věcí, metropolita, nebo, je-limetropolitní stolec uprázdněn, povýšením nej-starší sufragán, ustanoví v tomto případě admi-nistrátora. Avšak úkony toho, který byl zvolenproti předpisu � 1, jsou z moci práva neplatné.

Kánon 426: Kdo řídí diecézi v době, než je ustano-ven administrátor diecéze, má moc, kterou právopřiznává generálnímu vikáři.

Kánon 427:� 1: Administrátor diecéze je vázán povinnostmi a

má moc diecézního biskupa s vyloučením těch



věcí, které svou povahou nebo mocí práva jsouvyňaty.

� 2: Administrátor diecéze dostává přijetím volbymoc a nepotřebuje od nikoho potvrzení při za-chování povinnosti, o které je v Kánon 833 n. 4.

Kánon 428:� 1: V době uprázdněného stolce se nesmí zavádět

žádné novoty.

� 2: Ti, kdo prozatímně řídí diecézi, nesmí konatnic, co by diecézi nebo právům biskupa mohlozpůsobit újmu. Zvláště se jim zakazuje, stejně ikomukoliv jinému, vzít osobně nebo skrze něko-ho jiného jakékoliv písemnosti z biskupské kurienebo je zničit nebo je ukrýt nebo v nich něcoměnit.

Kánon 429: Administrátor diecéze má rezidenčnípovinnost v diecézi a povinnost sloužit mši sva-tou za lid podle předpisu Kánon 388.

Kánon 430:� 1: Úřad administrátora diecéze končí, jakmile no-

vý biskup převezme diecézi.

� 2: Odstranit administrátora diecéze je vyhrazenoApoštolskému stolci. Vzdání se, které by snadadministrátor diecéze učinil, je nutno oznámitautentickou formou sboru, který je příslušný provykonání volby, a nevyžaduje přijetí. Když byladministrátor diecéze odstraněn, vzdal se nebozemřel, nechť je zvolen jiný podle předpisu Ká-non 421.

STAŤ II. SHROMÁŽDĚNÍ PARTIKULÁRNÍCHCÍRKVÍ

Hlava I. Církevní provincie a církevníoblasti

Kánon 431:� 1: Aby se mohla vhodněji provádět společná

pastýřská činnost sousedních diecézí s ohledemna osobní a místní okolnosti a aby se vhodnějipodporovaly i vztahy biskupů mezi sebou, nechťse sousední partikulární církve spojí v církevníprovincie v určitém ohraničeném území.

� 2: V budoucnosti ať nejsou pravidlem exemptnídiecéze. Proto jednotlivé diecéze a jiné partiku-lární církve existující na území nějaké církevníprovincie, musí náležet do této provincie.

� 3: Jedině nejvyšší autorita církve má moc zřizo-vat, rušit nebo měnit provincie, když před tím vy-slechla biskupy, jichž se to týká.

Kánon 432:� 1: V církevní provincii má moc vymezenou prá-

vem provinční koncil a metropolita.

� 2: Církevní provincie má z moci práva povahuprávní osoby.

Kánon 433:� 1: Jestliže se to ukáže jako prospěšné, zvláště u

národů s početnými partikulárními církvemi, mů-že Apoštolský stolec na návrh biskupské konfe-rence spojit církevní provincie v církevní oblasti.

� 2: Církevní oblast může být povýšena na právníosobu.

Kánon 434: Shromáždění biskupů v církevní oblastimá spolupracovat a podporovat společnou pas-týřskou činnost v oblasti. Tomuto shromážděnínepříslušejí moci, které Kánony tohoto kodexupřiznávají biskupským konferencím, leč že byněkterou z nich Svatý stolec tomuto zvlášť přidě-lil.

Hlava II. Metropolité

Kánon 435: V čele církevní provincie stojí metropo-lita, který je arcibiskupem diecéze, jíž stojí v čele.Tento úřad je spojen s biskupským stolcem, kte-rý určil nebo schválil papež.

Kánon 436:� 1: Metropolitovi přísluší v sufragánních diecézích:

1. Bdít, aby se přesně zachovávala víra a církevníkázeň a uvědomit papeže o zlořádech, pokud bynějaké byly.

2. Vykonávat kanonickou vizitaci z důvodu schvále-ného Svatým stolcem, jestliže ji zanedbal některýze sufragánů.

3. Ustanovit podle předpisů Kánonu 421 � 2 a 425� 3 administrátora diecéze.

� 2: Kde toho vyžadují okolnosti, může Svatý stolecvybavit metropolitu zvláštními mocemi a pověřitúkoly, které musí být vymezeny v partikulárnímprávu.



� 3: V sufragánních diecézích nepřísluší metropoli-tovi žádná jiná vládní moc. Ve všech kostelíchmůže však vykonávat posvátné funkce jako bis-kup ve své diecézi. Jedná-li se však o katedrálníkostel, pak po uvědomění diecézního biskupa.

Kánon 437:� 1: Metropolita je povinen do tří měsíců od přijetí

biskupského svěcení nebo, je-li už biskupem, odkanonického pověření, požádat římského velek-něze buď sám nebo prostřednictvím zástupce opallium, které je znamením moci, jakou je vyba-ven metropolita mocí práva pro svou vlastní pro-vincii, když je sjednocen s Římskou církví.

� 2: Metropolita může užívat pallia podle liturgickýchpředpisů v každém kostele provincie, které stojí včele. Nemůže je však užívat mimo provincii anise souhlasem diecézního biskupa.

� 3: Je-li metropolita přeložen na jiný metropolitnístolec, potřebuje nové pallium.

Kánon 438: Titul patriarcha a primas nepřinášíkromě čestné výsady v latinské církvi žádnoupravomoc, leč by o některých z apoštolskéhoprivilegia nebo schváleného zvyku bylo zřejméněco jiného.

Hlava III. Partikulární koncily

Kánon 439:� 1: Plenární koncil pro všechny partikulární církve

téže biskupské konference se koná se schvále-ním Apoštolského stolce vždy, kdykoliv to bis-kupská konference považuje za nutné a užiteč-né.

� 2: Předpis v � 1 platí také o provinčním koncilu,který se koná v církevní provincii, jejíž hranice seshodují s hranicemi národa.

Kánon 440:� 1: Provinční koncil pro partikulární církve téže cír-

kevní provincie se má konat vždy, kdykoliv tovětšina diecézních biskupů uzná za vhodné bezújmy Kánon 439 � 2.

� 2: Když je uprázdněn metropolitní stolec, není do-voleno svolávat provinční sněm.

Kánon 441: Biskupské konferenci přísluší:

1. Svolat plenární koncil.

2. Určit místo k jeho konání v hranicích biskupskékonference.

3. Z diecézních biskupů zvolit předsedu plenárníhokoncilu, kterého musí schválit Apoštolský stolec.

4. Stanovit jednací řád a otázky k projednávání, určitčas začátku a trvání plenárního koncilu, koncilpřeložit, prodloužit nebo ukončit.

Kánon 442:� 1: Se souhlasem většiny sufragánních biskupů

přísluší metropolitovi:

1. Svolat provinční koncil.

2. Určit místo k jeho konání na území církevní pro-vincie.

3. Stanovit jednací řád a určit otázky k projednávání,vyhlásit začátek a dobu zasedání provinčníhokoncilu, koncil přeložit, odložit nebo ukončit.

� 2: Metropolita předsedá provinčnímu koncilu.Když nemůže pro zákonnou překážku, předsedábiskup sufragán, zvolený od ostatních biskupůsufragánů.

Kánon 443:� 1: Na partikulární koncil mají být svoláni s rozho-

dujícím hlasem:

1. diecézní biskupové

2. biskupové-koadjutoři a pomocní biskupové

3. jiní titulární biskupové, kteří vykonávají na územízvláštní službu, kterou je pověřil Apoštolský sto-lec nebo biskupská konference.

� 2: Na partikulární koncil mohou být pozváni i jiníbiskupové, titulární i emeritní, kteří žijí na území.Také oni mají právo rozhodujícího hlasu.

� 3: S hlasem pouze poradním mají být na partiku-lární koncil svoláni:

1. Generální vikáři a biskupští vikáři všech partiku-lárních církví.

2. Vyšší představení řeholních institutů a společnostíapoštolského života v počtu, který - jak pro mužetak pro ženy - stanoví biskupská konference ne-



bo biskupové provincie, případně zvolení odvšech vyšších představených institutů a společ-ností, které mají sídlo na území.

3. Rektoři církevních a katolických univerzit a děkanifakult teologie a kanonického práva, kteří majísídlo na území.

4. Někteří rektoři vyšších seminářů v počtu stanove-ném jako v n. 2. Zvolení od rektorů seminářů,které mají sídlo na území.

� 4: Na partikulární koncil mohou být také svoláni shlasem pouze poradním i jiní kněží a věřící a totak, aby jejich počet nepřevýšil polovinu těch, onichž je v � 1-3.

� 5: Kromě toho nechť jsou na provinční koncilysvoláni po dvou zástupcích z kněžské rady, ka-tedrální kapituly a pastorační rady z každé parti-kulární církve, které si ony samy kolegiálně určí.Tito mají pouze poradní hlas.

� 6: Na partikulární koncil mají být pozváni jakohosté i jiní, pokud to uzná za vhodné biskupskákonference, jedná-li se o plenární koncil, nebometropolita spolu se sufragány, jedná-li se o pro-vinční koncil.

Kánon 444:� 1: Všichni, kdo jsou svoláni na partikulární koncil,

musí se ho zúčastnit, jestliže jim v tom nebránívážná překážka, o které musí uvědomit předse-du koncilu.

� 2: Jsou-li ti, kteří jsou svoláni na partikulární koncils hlasem rozhodujícím, zdrženi vážnou překáž-kou, mohou za sebe poslat zástupce. Ten všakmá pouze poradní hlas.

Kánon 445: Partikulární koncil pečuje, aby v jehoúzemí bylo postaráno o pastýřské potřeby Boží-ho lidu. Má vládní moc, zvláště zákonodárnou,proto může vždy rozhodovat bez újmy obecnéhopráva o tom, co se mu jeví jako vhodné k pro-hloubení víry, ke společné pastýřské činnosti, kutužení mravů, k zachování, zavedení či ochranějednotné církevní kázně.

Kánon 446: Předseda nechť se postará, aby poskončení partikulárního koncilu byla všechnakoncilní akta zaslána Apoštolskému stolci. Kon-cilní dekrety nesmí být vyhlášeny dříve, než jsouprozkoumány a potvrzeny Apoštolským stolcem.

Otcové koncilu ať sami určí způsob jejich vyhlá-šení a dobu, od kdy se stávají závaznými.

Hlava IV. Biskupské konference

Kánon 447: Biskupská konference je trvalá institu-ce: je to shromáždění biskupů některého národanebo území, kteří vykonávají společně některépastýřské úkoly pro věřící svého území, provhodnější šíření dobra, které poskytuje církev li-dem, zejména různými formami a způsoby apo-štolátu, vhodně přizpůsobenými okolnostemmísta a času při zachování předpisů práva.

Kánon 448:� 1: Biskupská konference zahrnuje zpravidla nej-

vyšší představené všech partikulárních církví té-hož národa podle předpisu Kánon 450.

� 2: Jestliže po vyslechnutí diecézních biskupů,jichž se to týká, se Apoštolský stolec domnívá,že si to žádají okolnosti osob a věcí, může býtzřízena biskupská konference pro území většíhonebo menšího rozsahu, takže pak zahrnuje buďbiskupy jen některých partikulárních církvíz různých národů. Apoštolskému stolci příslušítaké právo vydat pro každou z nich zvláštnípředpisy.

Kánon 449:� 1: Jedině nejvyšší autorita církve může po vy-

slechnutí biskupů, jichž se to týká, zřizovat, rušitnebo změnit biskupské konference.

� 2: Právoplatně zřízená biskupská konference máz moci práva povahu právní osoby.

Kánon 450:� 1: Z moci práva náleží k biskupské konferenci

všichni diecézní biskupové na jejím území a jimna roveň právem postavení a také koadjutoři apomocní biskupové a také ostatní titulární bisku-pové, kteří pověřeni Apoštolským stolcem nebobiskupskou konferencí konají na tomto územízvláštní službu. Mohou být pozváni i ordináři jiné-ho obřadu, avšak jen s poradním hlasem, neurčí-li stanovy biskupské konference něco jiného.

� 2: Ostatní titulární biskupové a legát římskéhovelekněze nejsou z moci práva členy biskupskékonference.

Kánon 451: Nechť každá biskupská konferencevyhotoví své stanovy, které musí prozkoumat a



schválit Apoštolský stolec. Kromě jiného v nichbudou nařízena plenární zasedání, kdy se majíkonat, a také bude v nich postaráno o stálou ra-du biskupů a generální sekretariát konference ataké jiné služby a komise, které podle úsudkukonference budou účinněji pomáhat k dosaženícíle.

Kánon 452:� 1: Každá biskupská konference nechť si zvolí

předsedu a určí také, kdo bude v případě jehooprávněného zaneprázdnění konat službu mís-topředsedy. Ať také určí generálního sekretářepodle předpisů stanov.

� 2: Předseda konference, a za jeho zaneprázdně-ní místopředseda, je v čele nejen generálnímschůzím konference biskupů, ale i stálé radě.

Kánon 453: Plenární zasedání biskupské konferen-ce nechť se konají aspoň jednou do roka a kro-mě toho, kdykoliv to vyžadují mimořádné okol-nosti podle předpisů stanov.

Kánon 454:� 1: Z moci práva náleží na plenárních zasedáních

biskupů rozhodující hlas diecézním biskupům atěm, kdo jsou jim právem postaveni na roveň ataké biskupům-koadjutorům.

� 2: Pomocní biskupové a ostatní biskupové titulár-ní, kteří náležejí do biskupské konference, majíbuď rozhodující nebo poradní hlas podle předpi-sů stanov konference. Avšak při tom zůstává ne-změnitelné, že jen těm, o nichž je v � 1, náležírozhodující hlas tehdy, kdykoliv se jedná o uzá-konění stanov nebo jejich změny.

Kánon 455:� 1: Biskupská konference může vyhlašovat gene-

rální dekrety pouze v případech, kdy to předpi-suje obecné právo nebo to určil Apoštolský sto-lec buď Motu proprio nebo na žádost samékonference.

� 2: Aby měly platnost dekrety, o nichž je v � 1,musí pro ně hlasovat na plenárním zasedání as-poň dvoutřetinová většina těch, kteří patří kekonferenci s rozhodujícím hlasem. Závaznostinabývají až po schválení od Apoštolského stolcea po právoplatném vyhlášení.

� 3: Způsob vyhlášení a dobu, od kdy nabývajíplatnosti, stanoví sama biskupská konference.

� 4: V případech, kdy ani obecné právo ani mandát(příkaz) Apoštolského stolce nedal biskupskékonferenci moc, o níž je v 1, si jednotliví diecézníbiskupové zachovávají plnou moc. A ani konfe-rence a ani její předseda nemohou jednat jmé-nem všech biskupů, leč by všichni i jednotliví bis-kupové s tím souhlasili.

Kánon 456: Po ukončení zasedání biskupské kon-ference nechť předseda konference zašle Apo-štolskému stolci zápis o jejím konání a její de-krety, jednak aby uvědomil Apoštolský stolec okonání konference, jednak aby dekrety, jsou-lijaké, mohl prozkoumat.

Kánon 457: Úkolem stálé Rady biskupů je předemstanovit otázky, které se budou projednávat nazasedání biskupské konference a dbát o to, abyrozhodnutí učiněná na plenárním zasedání sepatřičně plnila. Jí také přísluší konat i jiné práce,které jsou jí podle předpisu stanov svěřeny.

Kánon 458: Generálnímu sekretariátu přísluší:

1. Vypracovat zprávu o písemnostech a dekretechplenárního zasedání konference a také činnostistálé Rady biskupů a sdělit ji všem členům kon-ference a napsat i jiná akta, která jsou mu svěře-na předsedou konference nebo stálou Radou,aby je vyhotovil.

2. Oznámí sousedním biskupským konferencímakta a dokumenty, které jim podle rozhodnutíplenárního zasedání konference nebo stálé bis-kupské Rady se mají poslat.

Kánon 459: � 1: Nechť se rozvíjejí vztahy mezi bis-kupskými konferencemi, zejména sousedními,pro rozmnožení a ochranu většího dobra.

� 2: Kdykoliv jednání nebo opatření biskupskýchkonferencí se týká něčeho, co má mezinárodnívýznam, je nutno dorozumět se s Apoštolskýmstolcem.

STAŤ III. VNITŘNÍ USPOŘÁDÁNÍ PARTIKU-LÁRNÍCH CÍRKVÍ

Hlava I. Diecézní synod

Kánon 460: Diecézní synod je shromáždění vybra-ných kněží a vybraných laiků partikulární církve,kteří podle předpisů Kánonů, které následují, po-



skytují diecéznímu biskupu pomoc k dobru celé-ho diecézního společenství.

Kánon 461:� 1: Diecézní synod se v jednotlivých partikulárních

církvích koná, když to podle úsudku diecézníhobiskupa po vyslechnutí kněžské Rady doporučujíokolnosti.

� 2: Je-li biskupovi svěřena péče o více diecézí ne-bo o jednu se stará jako vlastní biskup a o dru-hou jako administrátor, může svolat jeden die-cézní synod ze všech sobě svěřených diecézí.

Kánon 462:� 1: Diecézní synod může svolat pouze diecézní

biskup, ne však ten, kdo stojí prozatímně v čelediecéze.

� 2: Diecéznímu synodu předsedá diecézní biskup.Může však tímto pro jednotlivá zasedání pověřitgenerálního nebo biskupského vikáře.

Kánon 463:� 1: Na diecézní synod musí být svoláni s povin-

ností se účastnit:

1. biskup-koadjutor a pomocní biskupové

2. generální, biskupští a soudní vikáři

3. kanovníci katedrálního kostela

4. členové kněžské rady

5. věřící laici a členové institutů zasvěceného života,zvolení od pastorační rady v počtu a způsobemstanoveným diecézním biskupem, nebo, není-litato rada, způsobem určeným od biskupa

6. rektor vyššího semináře

7. děkani (venkovští vikáři)

8. aspoň jeden kněz z každého děkanátu (vikariátu)zvolený všemi duchovními, kteří v něm konajíduchovní správu; je nutno zvolit ještě jiného kně-ze, který by ho zastoupil, kdyby se nemohl zú-častnit

9. někteří představení řeholních institutů a společ-ností apoštolského života, které mají své sídlo vdiecézi, zvolení v počtu a způsobem určeným oddiecézního biskupa.

� 2: Diecézní biskup může svolat na diecézní synodjako členy synodu i jiné: kleriky, členy institutůzasvěceného života i laiky.

� 3: Uzná-li diecézní biskup za vhodné, může nadiecézní synod pozvat jako pozorovatele několikduchovních nebo členů církví nebo církevníchspolečenství, kteří nejsou v plném společenství skatolickou církví.

Kánon 464: Je-li účastníku synodu znemožněnoúčastnit se zasedání, nemůže za sebe poslat zá-stupce, který by se jeho jménem účastnil, aleuvědomí o této překážce diecézního biskupa.

Kánon 465: Na synodu nechť jsou předkládányvšechny otázky členům k volné diskusi.

Kánon 466: Jediným zákonodárcem na diecéznímsynodu je diecézní biskup. Ostatní členové sy-nodu mají jen poradní hlas. Jen sám diecézníbiskup podepisuje synodální deklarace a dekre-ty, které jen jeho autoritou se mohou stát veřej-noprávními.

Kánon 467: Diecézní biskup nechť oznámí text sy-nodálních deklarací a dekretů metropolitovi a ta-ké biskupské konferenci.

Kánon 468:� 1: Diecéznímu biskupu přísluší podle svého ro-

zumného uvážení odložit nebo rozpustit diecéznísynodu.

� 2: Při uprázdněném nebo zabráněném biskup-ském stolci se diecézní synod z moci práva pře-rušuje, pokud nový diecézní biskup nerozhodne,aby se v synodu pokračovalo nebo jej prohlásí zarozpuštěný.

Hlava II. Diecézní kurie

Kánon 469: Diecézní kurie sestává z institucí aosob, které poskytují biskupovi při řízení diecézepomoc, zvláště v pastorační činnosti, v adminis-trativní správě diecéze a také při výkonu soudnímoci.

Kánon 470: Diecézní biskup jmenuje ty, kteří v die-cézní kurii vykonávají různé služby.

Kánon 471: Všichni, kdo jsou přijati do služby v die-cézní kurii, musí:



1. složit slib, že budou svědomitě vykonávat službuzpůsobem stanoveným právem nebo diecéznímbiskupem,

2. zachovávat tajemství v hranicích a způsobemstanoveným právem nebo biskupem.

Kánon 472: Pokud jde o záležitosti nebo osoby,které v kurii spadají pod výkon soudní moci,nechť dodržují předpisy VII. knihy "O procesech".V administrativních záležitostech, které se týkajídiecéze, ať se dodržují předpisy Kánonů, kterénásledují.

Kánon 473:� 1: Diecézní biskup je povinen bdít nad tím, aby

všechny práce, jež se týkají správy celé diecéze,patřičně koordinoval a zaměřil co nejvhodněji kdosažení dobra pro tu část Božího lidu, která jemu svěřena.

� 2: Jen diecéznímu biskupu přísluší uspořádatpastýřskou činnost generálních a biskupskýchvikářů. Kde je to vhodné, může být jmenovánmoderátor kurie. Musí jím být kněz, který podautoritou biskupa rozděluje administrativní prácea dbá na to, aby pracovníci kurie řádně plniliúkoly, které jim byly svěřeny.

� 3: Nechť je moderátorem kurie jmenován gene-rální vikář, nebo je-li jich více, jeden z nich, leč bymístní okolnosti podle úsudku biskupa doporu-čovaly něco jiného.

� 4: Kde biskup usoudí, že to bude vhodné pro lep-ší pomoc pastýřské činnosti, může zřídit biskup-skou Radu sestávající z generálních a biskup-ských vikářů.

Kánon 474: Akta kurie, která svou povahou majíprávní účinnost, musí podepsat ordinář, který jevydává. To se žádá k jejich platnosti. Současněje musí podepsat kancléř kurie nebo notář.Kancléř kurie je povinen uvědomit o aktech mo-derátora kurie.

ČLÁNEK 1. Generální a biskupští vikáři

Kánon 475:� 1: Diecézní biskup musí v každé diecézi ustanovit

generálního vikáře, který vybaven řádnou mocímu má pomáhat ve správě diecéze podle před-pisů Kánonů, které následují.

� 2: Nechť je pravidlem, aby byl ustanoven jen je-den generální vikář, leč by velikost diecéze, po-čet obyvatel nebo jiné pastorační důvody radilyněco jiného.

Kánon 476: Kdykoliv si to žádá řádné řízení diecé-ze, může biskup ustanovit jednoho nebo vícebiskupských vikářů, kteří mají řádnou moc v ur-čité části diecéze nebo v určitém druhu služebnebo u věřících určitého obřadu nebo v určitýchskupinách osob a to takovou, kterou z mociobecného práva mají generální vikáři, ve shodě spředpisy Kánonů, které následují.

Kánon 477:� 1: Generálního a biskupského vikáře jmenuje

svobodně diecézní biskup a on jej může volněodstranit s výhradou Kánon 406. Biskupský vi-kář, který není pomocným biskupem, nechť jejmenován jen na čas, který musí být určen v sa-motném jmenování.

� 2: Je-li generální vikář nepřítomen nebo oprávně-ně zamezen (impeditus), může diecézní biskupjmenovat jiného jako jeho zástupce. Stejný před-pis platí i o biskupském vikáři.

Kánon 478:� 1: Generální nebo biskupský vikář musí být kně-

zem ne mladším 30 let, doktorem nebo licenciá-tem teologie nebo kanonického práva, nebo ale-spoň v těchto oborech opravdu zkušeným, kte-rého také doporučuje zdravá nauka, bezúhonnýživot, prozíravost a praktická zkušenost.

� 2: Služba generálního nebo biskupského vikářenedá se spojit s úřadem kanovníka-penitenciáře,ani se nesmí svěřit pokrevním příbuzným bisku-pa až do 4. stupně.

Kánon 479:� 1: Generálnímu vikáři přísluší mocí jeho úřadu v

celé diecézi moc výkonná, kterou z moci právanáleží diecéznímu biskupu, totiž moc konatvšechny administrativní úkony s výjimkou těch,které si biskup vyhradil nebo které z moci právavyžadují zvláštní zmocnění od biskupa.

� 2: Biskupskému vikáři přísluší z moci práva tatážpravomoc, o které je v � 1, ale jen pro zcelapřesně ohraničenou část diecéze nebok určenému druhu záležitostí nebo pro věřící ur-čitého obřadu nebo pouze pro skupiny osob, prokteré byl ustanoven. Vyloučeny jsou ony záleži-tosti, které si vyhradil diecézní biskup pro sebe



nebo pro generálního vikáře nebo pro které prá-vo vyžaduje zvláštní zmocnění od biskupa.

� 3: Není-li výslovně stanoveno jinak nebo není-lidána přednost osobě diecézního biskupa, náležígenerálnímu nebo biskupskému vikáři v rámci je-jich pravomocí habituální fakulty udělené Apoš-tolským stolcem místnímu ordináři a také prová-dění reskriptů.

Kánon 480: Generální a biskupský vikář mají podá-vat diecéznímu biskupu zprávy o důležitých jed-náních, která se budou konat nebo která se ko-nala. Nikdy nesmí jednat proti vůli a záměrům di-ecézního biskupa.

Kánon 481:� 1: Moc generálního a biskupského vikáře zaniká

uplynutím doby pověření, vzdáním se a také - přizachování předpisů Kánon 406 a Kánon 409 -odvoláním od diecézního biskupa, které jim bylooznámeno, jakož i uprázdněním biskupskéhostolce.

� 2: Od chvíle pozastavení úřadu biskupa se taképozastavuje moc generálního a biskupského vi-káře, leč že by byli biskupy.

ČLÁNEK 2. Kancléř, notáři a archív

Kánon 482:� 1: V každé kurii je třeba ustanovit kancléře. Ne-

stanoví-li něco jiného partikulární právo, je jehohlavním úkolem vyřizování a odesílání kuriálníchakt a jejich střežení v archívu kurie.

� 2: V případě potřeby je možno dát kancléři po-mocníka, zvaného místokancléř.

� 3: Kancléř a místokancléř jsou tím samým i notářia sekretáři kurie.

Kánon 483:� 1: Kromě kancléře mohou být ustanoveni i jiní

notáři. Od nich sepsané nebo podepsané listinynabývají úředního charakteru. Mohou být usta-noveni k pořízení buď jakýchkoliv písemností,nebo jen soudních nebo jen určité záležitosti ne-bo určitého jednání.

� 2: Kancléř a notáři musí být bezúhonné pověstimimo jakékoliv podezření. V případech, kde bymohla být ohrožena dobrá pověst kněze, musíbýt notářem kněz.

Kánon 484: Povinností notářů je:

1. Sepisovat akta či listiny, týkající se dekretů, opat-ření, závazků a jiných náležitostí vyžadujících sijejich účast.

2. Pořídit svědomitě zápis o projednávaných záleži-tostech a podepsat jej s uvedením místa, dne,měsíce a roku.

3. Předávat oprávněnému žadateli při zachovánípříslušných předpisů akta či listiny z registrace aprohlašovat jejich opisy za souhlasné s prvopi-sem.

Kánon 485: Kancléře a notáře může z jejich úřaduodstranit svobodně diecézní biskup. Administrá-tor diecéze to může učinit pouze se souhlasemsboru konsultorů.

Kánon 486:� 1: Je nutné s největší svědomitostí střežit všechny

dokumenty týkající se diecéze nebo farnosti.

� 2: V každé diecézní kurii musí být na bezpečnémmístě zřízen diecézní archív neboli listovna, kdeřádně uspořádány a pečlivě uzamknuty se uklá-dají listiny a písemnosti, které se týkají záležitostídiecézních, jak duchovních tak časných.

� 3: Nechť je vyhotoven inventář (soupis) nebolikatalog (seznam) dokumentů nacházejících se varchívu se stručným přehledem jednotlivých pí-semností.

Kánon 487:� 1: Archív musí být uzamčen a klíč od něho ať

mají jen biskup a kancléř. Nikomu není dovolenodo něho vstoupit, leč jen s dovolením biskupanebo moderátora kurie a kancléře.

� 2: Zájemce má právo obdržet osobně nebo skrzezástupce opis nebo fotografický snímek písem-ností, které svou povahou jsou veřejné a týkajíse jeho osoby.

Kánon 488: Není dovoleno odnášet z archívu do-kumenty, leč jen na krátkou dobu s dovolenímbiskupa nebo moderátora současně s kanclé-řem.

Kánon 489:� 1: Je povinnost mít v diecézní kurii také tajný ar-

chív nebo aspoň v obyčejném archívu zcela uza-



vřenou a uzamčenou pancéřovou pokladnu, kte-rá je nepřenosná. V ní se co nejbezpečněji uložípísemnosti, které mají zůstat v tajnosti (armariumseu scrinium - pancéřová pokladna).

� 2: Každý rok je třeba zničit písemnosti o trestníchzáležitostech ve věci mravů, jestliže dotyčnéosoby zemřely nebo uplynulo deset let od vyne-sení odsuzujícího rozsudku. Zachová se všakstručný výtah skutkové podstaty se zněním ko-nečného rozsudku.

Kánon 490:� 1: Klíč od tajného archívu nechť má jen biskup.

� 2: V době uprázdněného stolce nechť se tajný ar-chív nebo tajná (pancéřová) skříň neotvírá, lečjen v případě opravdové nutnosti administráto-rem diecéze.

� 3: Z tajného archívu nebo tajné skříně se písem-nosti neodnášejí.

Kánon 491:� 1: Diecézní biskup je povinen postarat se o to,

aby se uchovávala akta a dokumenty rovněž ar-chívů kostelů katedrálních, kolegiálních, farních ijiných, které se nacházejí na jeho území, jak rov-něž o to, aby ve dvou exemplářích byly zhotove-ny inventáře (soupisy) neboli katalogy, z nichž sejeden bude uchovávat ve vlastním archívu a dru-hý pak v archívu diecézním.

� 2: Diecézní biskup nechť pečuje také o to, aby bylv diecézi i historický archív a v něm byly pečlivěuchovávány a systematicky uspořádány doku-menty historicky cenné.

� 3: K možnosti nahlédnutí nebo vynášení akt nebodokumentů, o nichž se mluví v � 1 a 2, je třebazachovat předpisy stanovené diecézním bisku-pem.

ČLÁNEK 3. Rada pro hospodářské záleži-tosti a ekonom

Kánon 492:� 1: Nechť se v jednotlivých diecézích ustanoví Ra-

da pro hospodářské záležitosti. V jejím čele stojídiecézní biskup nebo jeho delegát. Rada sestáváalespoň ze tří věřících, v hospodářských věcecha civilním právu opravdu zkušených, kteří vedoubezúhonný život. Jmenuje je biskup.

� 2: Členové Rady pro hospodářské záležitosti jsoujmenováni na 5 let. Po uplynutí této doby je můžebiskup jmenovat na dalších 5 let.

� 3: Z členství v Radě pro hospodářské záležitostijsou vyloučeni ti, které spojuje s biskupem po-krevenství nebo švagrovství až do 4. stupně.

Kánon 493: Rada pro hospodářské záležitosti mákromě úkolů jí svěřených v knize V. "O časnémmajetku církve" povinnost připravit podle pokynůdiecézního biskupa každého roku rozvrh příjmů avydání, které se předvídají pro správu celé die-céze na příští rok a také na závěr roku prozkou-mat vyúčtování příjmů a vydání.

Kánon 494:� 1: Nechť biskup po vyslechnutí sboru konsultorů

(poradců) a rady pro hospodářské záležitostijmenuje v každé diecézi ekonoma, člověka vevěcech hospodářských opravdu zkušeného avynikajícího naprostou svědomitostí.

� 2: Ekonom je jmenován na dobu pěti let. Po uply-nutí této doby může být znovu a znovu jmenovánna dalších 5 let. Po dobu trvání jeho úřadu aťnení odvolán, leč jen podle úsudku biskupa zvážného důvodu a to po vyslechnutí sboru kon-sultorů a Rady pro hospodářské záležitosti.

� 3: Úkolem ekonoma je spravovat pod autoritoubiskupa a způsobem určeným Radou pro hos-podářské záležitosti diecézní majetek a z výtěžkudiecéze platit vydání, které biskup nebo jiné odbiskupa určené osoby právoplatně nařídili zapla-tit.

� 4: Ke konci roku musí ekonom podat Radě prohospodářské záležitosti vyúčtování příjmů a vy-dání.

Hlava III. Kněžská rada a sbor konsul-torů

Kánon 495:� 1: V každé diecézi musí být zřízena kněžská Ra-

da neboli soubor kněží, který je jakoby biskupůvsenát reprezentující kněžstvo. Jejím úkolem jepomáhat biskupovi ve správě diecéze podlepředpisů práva, aby se co nejvíce podporovalopastorační dobro oné části Božího lidu, která jesvěřena péči biskupa.



� 2: V apoštolských vikariátech a prefekturáchnechť vikář nebo prefekt ustanoví Radu alespoňze tří kněží-misionářů, jejich návrhy, i písemnoucestou doručené, mají být vyslechnuty při vyřizo-vání důležitějších záležitostí.

Kánon 496: Kněžská Rada musí mít vlastní stanovyschválené diecézním biskupem s přihlédnutím kpředpisům vydaným o této věci biskupskoukonferencí.

Kánon 497: Pokud jde o určení členů kněžské Ra-dy, tu:

1. Přibližně polovina nechť je svobodně zvolenakněžími podle předpisů Kánonů, které následují,a podle stanov.

2. Někteří kněží musí být podle stanov pevně urče-ni, totiž ti, kteří svým úřadem patří k Radě.

3. Některé může svobodně jmenovat diecézní bis-kup.

Kánon 498:� 1: Aktivní a pasivní volební právo k ustavení

kněžské Rady mají:

1. Všichni světští kněží inkardinovaní do diecéze.

2. Světští kněží neinkardinovaní sice do diecéze, ja-kož i kněží řeholních institutů a společností apo-štolského života, kteří však se sdružují v diecézia k jejímu dobru konají nějakou službu.

� 2: Pokud stanovy s tím počítají, mohou obdržetvolební právo i jiní kněží, kteří mají v diecézi řád-né nebo mimořádné bydliště.

Kánon 499: Stanovy musí určit způsob, jak volitčleny kněžské Rady, a to takový, aby, pokud jeto možné, kněžská Rada představovala co mož-ná nejrůznější služby a nejrůznější kraje diecéze.

Kánon 500:� 1: Diecéznímu biskupu přísluší kněžskou Radu

svolat, jí předsedat, určovat otázky k projednánínebo od členů předložené otázky přijímat.

� 2: Kněžská Rada má pouze poradní hlas. Die-cézní biskup nechť ji vyslechne v důležitějšíchzáležitostech. Její souhlas však potřebuje jen vpřípadech, které výslovně stanoví právo.

� 3: Kněžská Rada nemůže nikdy jednat platně bezdiecézního biskupa a jen biskup má moc vyhlá-sit, co podle předpisu � 2 bylo rozhodnuto.

Kánon 501:� 1: Členové kněžské Rady jsou ustanoveni na do-

bu stanovenou stanovami, avšak tak, aby se vpěti letech obnovila celá Rada nebo alespoň jejíčást.

� 2: Při uprázdnění biskupského stolce kněžskáRada zaniká a její úkoly plní sbor konsultorů.Během jednoho roku, od chvíle, kdy se biskupujal držení biskupského stolce, má znovu zříditkněžskou Radu.

� 3: Neplní-li kněžská Rada svěřený úkol k dobrudiecéze nebo jej těžce zneužije, může ji diecézníbiskup po poradě s metropolitou, nebo je-li sámmetropolitou, pak po poradě s nejstarším odkonsekrace sufragánem, zrušit, ale během rokuji musí znovu zřídit.

Kánon 502:� 1: Z členů kněžské Rady nechť biskup svobodně

jmenuje několik kněží, nejméně 6 a ne více než12, kteří budou po pět let tvořit sbor konsultorů,jemuž přísluší konat úkoly stanovené právem.Avšak i po pěti letech pokračuje sbor v plněnítěchto úkolů až do doby, kdy bude zřízen novýsbor.

� 2: V čele sboru konsultorů je diecézní biskup.Když je biskupský stolec zamezen nebo uprázd-něn, je v čele sboru prozatímní zástupce biskupanebo, není-li dosud určen, nejstarší kněz svýmsvěcením ze sboru konsultorů.

� 3: Biskupská konference může stanovit, abyúkoly sboru konsultorů byly svěřeny katedrálníkapitule.

� 4: V apoštolském vikariátu a prefektuře plní po-vinnosti sboru konsultorů misijní Rada, o níž je vKánon 495 � 2, nestanoví-li právo něco jiného.

Hlava IV. Kapituly kanovníků

Kánon 503: Kapitula kanovníků, ať katedrální nebokolegiální, je sbor kněží ustanovený k tomu, abyv katedrálním nebo kolegiálním kostele vykoná-val slavnější liturgické funkce. Katedrální kapitulamá kromě toho plnit povinnosti, které jí ukládáprávo nebo diecézní biskup.



Kánon 504: Zřídit, změnit nebo zrušit katedrální ka-pitulu je vyhrazeno Apoštolskému stolci.

Kánon 505: Každá kapitula, ať katedrální nebo ko-legiální, má mít své stanovy, zřízené právoplat-ným kapitulním úkonem a potvrzené diecéznímbiskupem. Stanovy není dovoleno měnit neborušit bez schválení od diecézního biskupa.

Kánon 506:� 1: Při zachování fundačních zákonů nechť určí

stanovy kapituly vnitřní uspořádání kapituly a po-čet kanovníků. Ať vymezí, co musí kapitula a jejíjednotliví kanovníci vykonat v úřadě a při boho-službách. Ať stanoví doby pracovních zasedání kprojednání záležitostí kapituly a podmínky poža-dované pro platnost a dovolenost právních jed-nání bez újmy předpisů obecného práva.

� 2: Stanovami musí být vymezeny požitky, jakstálé tak příležitostné, za vykonávání služby a ta-ké, s přihlédnutím k předpisům vydaných Svatýmstolcem, určit odznaky (insignie) kanovníků.

Kánon 507:� 1: Jeden z kanovníků musí předsedat kapitule.

Shodně s předpisy stanov ať jsou ustanoveny ijiné služby s přihlédnutím k místním zvykům.

� 2: Ve shodě s předpisy stanov mohou být jinéslužby svěřeny i duchovním, kteří nepatří ke ka-pitule, aby jimi poskytovali kanovníkům pomoc.

Kánon 508:� 1: Kanovník penitenciář, jak katedrálního tak ko-

legiálního kostela, má z moci svého úřadu řád-nou pravomoc, kterou nemůže nikomu delego-vat, rozhřešovat od hříchů a zprošťovat od sa-močinných cenzur nevyhlášených (latae senten-tiae non declaratis), které nejsou vyhrazeny Apo-štolskému stolci, a to jak cizí příslušníky v diecé-zi, tak diecézní věřící i mimo území diecéze.

� 2: Kde není zřízena kapitula, tam ať ustanoví bis-kup pro tento úkol některého z kněží.

Kánon 509:� 1: Diecéznímu biskupu, ne však administrátoru

diecéze, po vyslechnutí kapituly přísluší mocudílet všechny, i jednotlivé kanonikáty, jak přikatedrálním, tak při kolegiálním kostele, a tím seodvolává jakákoliv opačná výsada. Týž biskuppotvrzuje také toho, koho si kapitula zvolila zapředsedu kapituly.

� 2: Diecézní biskup ať uděluje kanonikáty jen kně-žím, kteří vynikají učeností, bezúhonným životema kteří chvályhodně vykonávají svou službu.

Kánon 510:� 1: Kapitula kanovníků ať není již více spojována s

farností. Farnosti, které jsou k nějaké kapitulepřipojeny, ať biskup od kapituly oddělí. � 2: Vkostele, který je současně farním i kapitulním, aťje ustanoven farář vybraný z kapituly nebo mimoni. Tento je vázán povinnostmi a má práva a fa-kulty, jež jsou podle jména vlastní farářům.

� 3: Diecéznímu biskupu přísluší stanovit určitépředpisy, jimiž by se patřičně spojily pastýřsképovinnosti faráře a služba vlastní kapitule tak,aby farář nebyl na překážku kapitulním funkcím aani kapitula funkcím farním. Konflikty, pokud byse vyskytly, nechť rozřeší diecézní biskup a totak, že dbá především na to, aby bylo vhodněpostaráno o potřeby věřících.

� 4: Má se za to, že almužny, které se dávají sou-časně farnímu i kapitulnímu kostelu, jsou daro-vány pro potřeby farnosti, dokud není zřejmýopak.

Hlava V. Pastorační Rada

Kánon 511: Jestliže to doporučují pastorační okol-nosti, nechť je v jednotlivých diecézích ustano-vena pastorační Rada, jejímž úkolem je zkoumatpod autoritou biskupa pastorační činnost v die-cézi, uvažovat o ní a předkládat praktické závěry.

Kánon 512:� 1: Pastorační Rada se skládá z věřících, kteří jsou

v plném společenství s katolickou církví, jak kle-riků, tak členů institutů zasvěceného života a takzvláště i laiků, kteří jsou vybíráni způsobem sta-noveným diecézním biskupem.

� 2: Do pastorační rady je třeba vybírat věřící tak,aby skutečně reprezentovali celou část Božího li-du, který vytváří diecézi, se zřetelem na různékraje, různé sociální podmínky a zaměstnání ataké se zřetelem na účast v apoštolátu, který ko-nají jako jednotlivci nebo členové skupin.

� 3: Do pastorační Rady ať jsou navrhováni jen vě-řící, kteří vynikají pevnou vírou, dobrými mravy,moudrostí a rozvahou.



Kánon 513:� 1: Pastorační Rada se zřizuje na dobu stanove-

nou předpisy stanov vydanými od biskupa.

� 3: Při uprázdnění biskupského stolce pastoračníRada zaniká.

Kánon 514:� 1: Pastorační Rada má jen poradní hlas. Svolává

ji podle pastoračních potřeb diecézní biskup. Onjí také předsedá. Také jedině on může zveřejnit,co bylo na pastorační Radě projednáno.

� 2: Pastorační Rada nechť je svolána aspoň je-denkrát do roka.

Hlava VI. Farnosti, faráři a farní vikáři

Kánon 515:� 1: Farnost je určité společenství věřících trvale

ustavené v partikulární církvi. Pastorační péče ofarnost je svěřena faráři jako jejímu vlastnímupastýři pod autoritou diecézního biskupa.

� 2: Farnost může zřizovat, rušit nebo měnit jedinědiecézní biskup. Ten ať farnosti nezřizuje, nerušía nečiní závaznou změnu bez vyslechnutí kněž-ské Rady.

� 3: Farnost právoplatně zřízená je z moci právaprávní osobou.

Kánon 516:� 1: Nestanoví-li právo něco jiného, je farnosti na

roveň postavena quasifarnost, kterou tvoří určitéspolečenství věřících v partikulární církvi, jež jesvěřeno knězi jako jejímu vlastnímu pastýři, aledosud nebylo pro zvláštní okolnosti povýšeno nafarnost.

� 2: Tam, kde nějaké společenství věřících nemůževytvořit farnost nebo quasifarnost (dočasnou far-nost), ať se biskup postará o pastoraci jinýmzpůsobem.

Kánon 517:� 1: Kde si to žádají okolnosti, může se pastorační

péče o jednu nebo více farností současně svěřitkolektivu několika kněží, avšak tak, že jeden znich je moderátorem pastorační činnosti. Ten řídíspolečnou činnost a odpovídá za ni biskupovi.

� 2: Uzná-li diecézní biskup za vhodné pro nedo-statek kněží připustit k účasti na pastorační čin-

nosti ve farnosti jáhna nebo jinou osobu, kteránení knězem, nebo skupinu osob, ať ustanovíkněze, který by byl vybavený mocí a fakultami fa-ráře a řídil jejich pastorační činnost.

Kánon 518: Farnost ať je zpravidla územní (teritori-ální) a zahrnuje věřící určitého území. Kde všakje to užitečné, ať jsou ustaveny farnosti osobní,určované obřadem, jazykem, národností nebo ji-ným důvodem.

Kánon 519: Farář je vlastním pastýřem farnosti,která je mu svěřena. V ní vykonává pod mocí di-ecézního biskupa pastorační činnost nad svěře-ným mu společenstvím. Touto službou je povo-lán k účasti na službě Kristově, aby toto spole-čenství poučoval, posvěcoval a vedl ve spoluprá-ci s jinými kněžími, jáhny a také za pomoci laikůpodle předpisů práva.

Kánon 520:� 1: Právní osoba nechť není farářem. Avšak die-

cézní biskup, nikoliv administrátor diecéze, můžese souhlasem příslušného představeného svěřitfarnost klerickému řeholnímu institutu nebo spo-lečnosti apoštolského života, zřizujíc farnost do-konce při kostele institutu nebo společnosti, aletak, že jeden kněz bude farářem farnosti anebo,je-li pastorační péče svěřena několika kněžím ja-ko celku (solidárně), že jeden z nich bude mode-rátorem, o němž je v Kánon 517 � 1.

� 2: Svěření farnosti, o níž je v � 1, může být natr-valo nebo na přesně vymezenou dobu. V oboupřípadech se děje písemnou úmluvou mezi die-cézním biskupem a příslušnými představenýmiinstitutu nebo společnosti. V této úmluvě je mezijiným výslovně a přesně stanoveno vše, co sevztahuje na plnění úkolů, přidělení k tomu osob amateriální zabezpečení.

Kánon 521:� 1: Aby někdo mohl být platně ustanoven farářem,

musí být knězem.

� 2: Farář ať vyniká kromě toho zdravou naukou adobrými mravy, horlivostí o duše a jinými ctnost-mi, jakož i vlastnostmi, které obecné nebo parti-kulární právo žádají pro správu farnosti, o kteroujde.

� 3: Aby někomu mohl být svěřen úřad faráře, jetřeba si získat jistotu o jeho schopnostech způ-sobem určeným od diecézního biskupa. Třeba ina základě zkoušky.



Kánon 522: Farář má být ustanoven natrvalo, protomá být jmenován na neomezený čas. Na určitoudobu ho může jmenovat diecézní biskup tehdy,když mu to dovolila dekretem biskupská konfe-rence.

Kánon 523: Bez újmy předpisu Kánon 682 � 1 pří-sluší diecéznímu biskupu právo svěřit úřad farářesvým svobodným rozhodnutím, leč by měl někdoprávo presentace (navrhovat) nebo volby.

Kánon 524: Uprázdněnou farnost nechť biskupsvěří tomu, koho při uvážení všech okolností po-važuje za schopného pro pastýřskou službu vtéto farnosti bez jakéhokoliv nadržování osobám.Aby si mohl učinit úsudek o vhodnosti osoby, aťvyslechne děkana (vikáře) a provede přiměřenéšetření tím, že vyslechne, je-li to potřebné, i určitékněze a laiky.

Kánon 525: Je-li biskupský stolec uprázdněn nebozamezen, může administrátor diecéze, nebo ten,kdo ji prozatím řídí:

1. Dát ustanovení nebo potvrzení kněžím, kteří byliprávoplatně navrženi nebo zvoleni.

2. Jmenovat faráře, je-li stolec uprázdněný nebozamezený více než jeden rok.

Kánon 526:� 1: Farář má spravovat toliko jedinou farnost. Pro

nedostatek kněží nebo jiné okolnosti však semůže jednomu faráři svěřit do péče i několiksousedních farností.

� 2: V téže farnosti nechť je jen jeden farář nebomoderátor podle Kánon 517 � 1. Zamítá seopačný zvyk a je odvolána každá opačná výsa-da.

Kánon 527:� 1: Kdo byl ustanoven k pastorační službě ve far-

nosti a obdrží ji, je povinen ji vykonávat od chvíle,kdy se ujal držení farnosti.

� 2: Místní biskup nebo jím pověřený kněz uvádí fa-ráře v držení farnosti způsobem, který byl přijatpartikulárním právem nebo zvykovým právem.Biskup může z oprávněného důvodu dispenso-vat od tohoto způsobu. V tom případě dispensoznámená farnosti je převzetím farnosti.

� 3: Místní ordinář nechť stanoví lhůtu, ve které mánastoupit ve farnosti. Nenastoupí-li v této době anebyla-li zjištěna oprávněná překážka, můžeprohlásit farnost za uprázdněnou.

Kánon 528:� 1: Farář se musí starat o to, aby žijícím v jeho far-

nosti bylo hlásáno v plném rozsahu slovo Boží.Usiluje proto, aby laici byli vyučováni v pravdáchvíry, zejména homiliemi o nedělích a svátcích ataké katechetickým poučováním. Ať také dbá orozvoj děl, kterými se podporuje evangelní duch,a také o díla sociální spravedlivosti. Zvláštní péčiať věnuje katolické výchově dětí a mládeže. Aťse všemožně snaží, i za pomoci věřících o to,aby evangelní zvěst přišla také k těm, kteří pře-stali praktikovat nebo nevyznávají pravou víru.

� 2: Farář ať usiluje o to, aby eucharistie se stalastředem shromáždění farní rodiny. Napomáhá ktomu, aby se věřící posilovali zbožným slavenímsvátostí, zvláště aby často přistupovali k sv. při-jímání a k svátosti smíření. Stará se rovněž o to,aby vedl věřící k modlitbě, i rodinné, a vědomé aaktivní účasti na posvátné liturgii. Farář pod auto-ritou diecézního biskupa je ve své farnosti povi-nen liturgii řídit a bdít nad tím, aby se do ní ne-vloudily zlozvyky.

Kánon 529:� 1: Aby mohl farář věrně plnit službu faráře, nechť

se snaží poznat své farníky, kteří jsou svěřeni je-ho péči. Nechť proto navštěvuje rodiny a máúčast na starostech, úzkostech a zejména zá-rmutku (smutku) věřících, nechť je v Pánu posi-luje a jestliže v něčem pochybili, ať je moudřenapomene. S velkou láskou ať přistupuje k ne-mocným, zvláště k těm, kdo jsou blízcí smrti, tím,že je s horlivostí posiluje svátostmi a jejich dušedoporučuje Bohu. Ať věnuje zvláštní pozornostchudým, duševně trpícím, osamoceným, vyhna-ným z vlasti a také těm, kdo upadli do zvláštníchtěžkostí. Stará se také o to, aby manželům a ro-dičům nescházela pomoc při plnění jejich povin-ností, a také podporuje růst křesťanského životav rodinách.

� 2: Farář uznává a podporuje vlastní účast laiků vposlání církve, podporuje také sdružení laiků snáboženskými cíli. Nechť spolupracuje s vlast-ním biskupem a kněžími diecéze a vede věřící ktomu, aby i oni měli starost o farní společenství acítili se i členy jak diecéze tak i celé obecné círk-ve a také se zapojovali do rozvoje a podpory tétopospolitosti.



Kánon 530: Faráři jsou svěřeny zvláště tyto funkce:

1. udělování křtu,

2. udělování svátosti biřmování těm, kdo jsou v ne-bezpečí smrti podle předpisu Kánon 883 � 3.

3. udělování viatika a pomazání nemocných při za-chování předpisů Kánon 1003 � 2 a 3 a takéudělení apoštolského požehnání,

4. asistovat při sňatku a žehnat novomanželům,

5. pochovávat,

6. světit křestní vodu o velikonocích, vodit průvody(procesí) mimo kostel a konat slavné žehnánímimo kostel,

7. sloužit slavnostnějším způsobem mši svatou onedělích a svátcích.

Kánon 531: Konal-li funkci někdo jiný, nechť darypřijaté při této příležitosti od věřících přiloží dofarní pokladny (massam paroecialem), leč bybyla zřejmá opačná vůle dárce ohledně těchtodobrovolných darů. Diecéznímu biskupu příslušístanovit po vyslechnutí kněžské Rady předpisy,jimiž je určeno, jak použít těchto darů a také výšiodměny duchovnímu, který tuto službu vykonal.

Kánon 532: Při vyřizování všech právních úkonů fa-rář vystupuje jménem farnosti v souhlase s před-pisy práva. Má se rovněž postarat o to, aby ma-jetek farnosti byl spravován podle předpisů Ká-non 1281-1288.

Kánon 533:� 1: Farář má povinnost bydlet ve farním domě ne-

daleko kostela. Ve zvláštních případech všakmůže ordinář místa z oprávněného důvodu do-volit, aby bydlel jinde, zvláště ve společném do-mě pro více kněží, jen když je o farní funkce dob-ře postaráno.

� 2: Jestliže si něco jiného nežádá vážný důvod,může farář každoročně z důvodu dovolené býtnanejvýš 1 měsíc mimo farnost, a to ať souvislenebo přerušovaně. Do této doby dovolené senezapočítávají ty dny, které farář jednou do rokastráví na duchovních cvičeních. Avšak je-li farářmimo farnost déle než týden, je na to povinenupozornit ordináře místa.

� 3: Diecézní biskup je povinen vydat předpisy, kte-rými by v době nepřítomnosti faráře zajistil du-chovní správu ve farnosti prostřednictvím knězevybaveného příslušnými fakultami.

Kánon 534:� 1: Když se farář ujal držení farnosti, je povinen

každou neděli a v diecézi zasvěcený sváteksloužit mši svatou za sobě svěřený lid. Nemůže-liji sloužit pro právem uznávanou překážku, je po-vinen ji v tyto dny sloužit skrze jiného kněze nebov jiné dny sám.

� 2: Farář, kterému je svěřeno do péče více farnos-tí, je povinen sloužit ve dny, o nichž je v � 1,pouze jednu mši svatou za všechen sobě svěře-ný lid.

� 3: Farář, který opomenul splnit povinnost, o níž jev � 1 a 2, ať odslouží co nejdříve za farníky tolikmší svatých, kolik jich opomenul.

Kánon 535:� 1: V každé farnosti nechť mají farní knihy a to

jmenovitě knihu pokřtěných, oddaných a zemře-lých a také jiné podle nařízení biskupské konfe-rence nebo diecézního biskupa. Farář se postaráo to, aby byly pečlivě vedeny a uchovávány.

� 2: V knize pokřtěných nechť je poznamenáno ta-ké udělení biřmování a vše, co patří ke kanonic-kému stavu věřících z důvodů manželství se za-chováním předpisu Kánon 1133, adopce, přija-tých svěcení, věčných slibů v řeholním institutu azměny příslušnosti k obřadu. Tyto poznámky aťse vždy zapíší do křestního listu (u nás: do Po-tvrzení o křtu).

� 3: Ať každá farnost má vlastní razítko. Osvědčení,která se dávají o kanonickém stavu věřících ivšechny písemnosti, které mohou mít veřejno-právní význam, nechť podepíše farář nebo jehozástupce a potvrdí je farním razítkem.

� 4: Nechť je v každé farnosti farní archív, ve kte-rém se uchovávají farní knihy, listy biskupů a jinédoklady, které je nutné nebo užitečné uložit. Fa-rář nechť svědomitě dbá, aby všechny tyto věci,které jsou při vizitaci nebo v jinou vhodnou dobukontrolovány od biskupa či jeho delegáta, se ne-dostaly do neoprávněných rukou.

� 5: I starší farní knihy nechť jsou pečlivě uchová-vány podle předpisů partikulárního práva.



Kánon 536:� 1: Je-li podle úsudku diecézního biskupa po vy-

slechnutí kněžské Rady vhodné, ať se v každéfarnosti zřídí pastorační Rada, které předsedá fa-rář, v níž by zvolení věřící spolu s těmi, kteří zesvého úřadu mají účast na pastorační činnosti vefarnosti, pomáhali k rozvoji pastýřské péče.

� 2: Pastorační Rada má pouze poradní hlas a řídíse předpisy vydanými diecézním biskupem.

Kánon 537: V každé farnosti ať je Rada pro hospo-dářské záležitosti, která se řídí kromě předpisůobecného práva i předpisy vydanými biskupem.V ní podle těchto předpisů vybraní věřící posky-tují pomoc farářovi ve správě farního majetkubez újmy předpisu Kánon 532.

Kánon 538:� 1: Farář ztrácí svůj úřad odstraněním nebo přelo-

žením od diecézního biskupa podle předpisupráva, dále vzdáním se z vážného důvodu uči-něným farářem a přijatým od biskupa, dále pakuplynutím doby, byl-li ustanoven na určitou dobupodle předpisů partikulárního práva, o kterých jev Kánon 522.

� 2: Farář, který je členem řeholního institutu neboinkardinován do společnosti apoštolského života,se odstraňuje podle předpisu Kánon 682 � 2.

� 3: Od faráře, který dosáhl 75 let života, se očeká-vá, že podá diecéznímu biskupu zřeknutí se úřa-du. Biskup pak rozhodne s přihlédnutím k osob-ním a místním okolnostem o přijetí vzdání se ne-bo o jeho odkladu. Diecézní biskup se musí po-starat o vhodné bydlení a obživu podle předpisů,které stanovila biskupská konference, tomu, kte-rý se zřekl úřadu.

Kánon 539: Když je farnost uprázdněna, nebo kdyžfarář nemůže pro zajetí, vypovězení, vyhnanství,neschopnost, nemoc či jiný důvod zastávat služ-bu pastýře farnosti, nechť biskup co nejdříve určíadministrátora farnosti, totiž kněze, který by fará-ře zastupoval podle předpisu Kánon 540.

Kánon 540:� 1: Administrátor farnosti je vázán stejnými povin-

nostmi a má stejná práva jako farář, leč by die-cézní biskup stanovil něco jiného.

� 2: Administrátor farnosti nesmí konat nic, co bybylo na újmu právům faráře nebo mohlo být keškodě farnímu majetku.

� 3: Po splnění svého úkolu vydá administrátor far-nosti faráři počet své správy.

Kánon 541:� 1: Dokud při uprázdnění farnosti nebo když je fa-

ráři zabráněno vykonávat pastýřský úřad neníustanoven farní administrátor, zatímní řízení far-nosti převezme farní vikář a je-li jich více, nej-starší jmenováním, a nejsou-li farní vikáři, pak fa-rář určený partikulárním právem.

� 2: Kdo převzal řízení farnosti podle předpisu � 1,je povinen ihned informovat místního ordináře ouprázdnění farnosti.

Kánon 542: Kněží, jimž je svěřena pastorační péčeo některou farnost nebo o více farností současnějako kolektivu (in solidum) podle předpisu Kánon517 � 1:

1. musí mít vlastnosti, o nichž je v Kánon 521,

2. musí být jmenováni nebo ustanoveni podle před-pisu Kánon 522 a 524,

3. obdrží duchovní správu od okamžiku, kdy se ujalijejího držení: moderátor kolektivu kněží se ujímádržení podle Kánon 527 � 2; pro ostatní knězesložení vyznání víry vykonané podle požadavkůpráva zastupuje uchopení v držení.

Kánon 543:� 1: Svěří-li se kolektivu kněží, aby jako celek (in

solidum) spravovali farnost nebo několik farnostísoučasně, pak jednotliví z nich jsou povinni podlepořadí, které si sami stanovili, vykonávat služby aúkony faráře, jak to stanoví Kánon 528-530. Prá-vo asistovat manželstvím a moc dispenzovat,kterou právo přiznává faráři, mají všichni, avšakmají je vykonávat pod vedením moderátora.

� 2: Všichni kněží, kteří patří k tomuto kolektivu:

1. jsou vázáni povinností residence,

2. nechť stanoví po společné poradě pořádek (po-řadí), podle něhož vždy jeden z nich slouží mšisvatou za svěřený lid podle předpisu Kánon 534,

3. jedině moderátor vystupuje v právních záležitos-tech jménem jedné nebo několika farností svě-řených kolektivu (jako právní osoba).



Kánon 544: Když některý kněz tohoto kolektivu po-zbude svůj úřad, včetně moderátora, jak se otom mluví v Kánon517 � 1, a také když se staneněkterý z nich neschopným zastávat službu vpastoraci, tu farnost nebo farnosti svěřené kolek-tivu nejsou uprázdněné. Diecéznímu biskupupak přísluší jmenovat jiného moderátora. Dokudtento moderátor není jmenován, ať tuto službuvykonává nejstarší jmenováním z tohoto kněž-ského kolektivu.

Kánon 545:� 1: Kdykoliv je nutné nebo užitečné pro řádné vy-

konávání pastýřské služby ve farnosti, může býtfaráři přidělen jeden nebo více farních vikářů. Tise pak jako jeho spolupracovníci podílejí na jehostarostech. Společně s farářem a pod jeho auto-ritou radou i horlivostí vykonávají práci v duchov-ní správě.

� 2: Farní vikář může být ustanoven buď k vypo-máhání faráři v celé jeho pastorační činnosti, a tobuď v celé farnosti nebo jen určité její části či ur-čité skupině věřících ve farnosti nebo také, abykonal určité služby v několika farnostech.

Kánon 546: Platně může být jmenován farním viká-řem jen kněz.

Kánon 547: Farního vikáře jmenuje svobodně die-cézní biskup. Uzná-li to za vhodné, vyslechnenejdříve faráře farnosti či faráře, pro jejichž far-nosti je ustanovován, a také děkana (venkov. vi-káře) bez újmy Kánon 682 � 1.

Kánon 548:� 1: Práva a povinnosti farního vikáře jsou, kromě

Kánonů této hlavy, vymezeny diecézními stano-vami a jmenovacím dekretem diecézního bisku-pa a speciálně pak určovány příkazem faráře.

� 2: Není-li v jmenovacím dekretu diecézního bis-kupa stanoveno něco jiného, farní vikář je povi-nen ze svého úřadu pomáhat faráři v celé jehoslužbě farnosti s výjimkou aplikace mše svaté zalid a také, je-li třeba, je povinen zastupovat farářepodle předpisu práva.

� 3: Farní vikář pravidelně informuje faráře o za-mýšlených nebo vykonaných pastoračních úko-nech, tak, aby farář a vikář - po případě vikáři –mohli společnými silami vyplnit pastýřskou službuve farnosti, za kterou jsou společně odpovědni.

Kánon 549: Nenařídí-li diecézní biskup za nepří-tomnosti faráře něco jiného podle předpisu Ká-non 533 � 3 a nebyl-li ustanoven administrátorfarnosti, ať se zachovávají předpisy Kánon 541� 1. V tom případě je farní vikář vázán všemipovinnostmi faráře, kromě povinnosti sloužit mšisvatou za lid.

Kánon 550:� 1: Farní vikář má povinnost bydlet ve farnosti ne-

bo alespoň v jedné z nich, je-li ustanoven sou-časně pro více farností, avšak místní ordinář mů-že z oprávněného důvodu dovolit, aby bydlel jin-de, zvláště ve společném domě pro více kněží,jen když tím neutrpí škodu vykonávání pastýř-ských služeb.

� 2: Místní ordinář ať se postará o to, aby, kde je tomožné, farář a farní vikáři praktikovali určitouformu společného života ve farním domě.

� 3: Pokud jde o dobu dovolené, má farní vikář to-též právo jako farář.

Kánon 551: Pokud se týká darů, které věřící dávajífarnímu vikáři při příležitosti vykonávání pasto-račních funkcí, ať se dodržují předpisy Kánon531.

Kánon 552: Farního vikáře může odstranit diecézníbiskup nebo administrátor diecéze z oprávněné-ho důvodu se zachováním předpisu Kánon 682� 2.

Hlava VII. Venkovní vikáři

Kánon 553:� 1: Venkovní vikář, který se též nazývá děkan ne-

bo arcikněz nebo jinak, je kněz, který stojí v čelevenkovního vikariátu.

� 2: Nestanoví-li právo něco jiného, jmenuje děka-na diecézní biskup, když podle svého rozumné-ho uvážení vyslechl kněze, kteří v příslušnémděkanství konají duchovní službu.

Kánon 554:� 1: Biskup ať k úřadu děkana, který není spojen s

úřadem faráře určité farnosti, vybere kněze, kte-rého uzná podle okolností místa a doby za vhod-ného.

� 2: Děkan nechť je jmenován na určitou dobu sta-novenou partikulárním právem.



� 3: Diecézní biskup může odstranit děkana svo-bodně ze spravedlivého důvodu podle svéhouvážení.

Kánon 555:� 1: Kromě právoplatně udělených oprávnění parti-

kulárním právem má děkan povinnost i právo:

1. podporovat a koordinovat v děkanství společnoupastorační činnost,

2. bdít nad tím, aby duchovní jeho území vedli životodpovídající jejich stavu a svědomitě plnili svépovinnosti,

3. dbát, aby se posvátné úkony konaly podle litur-gických předpisů, bdít nad tím, aby čistota a vý-zdoba kostelů , posvátného náčiní, zvláště přislavení a uchovávání eucharistie, se dodržovala,aby se správně psaly a uchovávaly farní knihy,aby byl svědomitě spravován církevní majetek akonečně, aby se patřičně pečovalo i o farní bu-dovu.

� 2: Děkan v sobě svěřeném děkanátu nechť sesnaží o to,

1. aby se klerici účastnili ve stanovené době podlepartikulárního zákona přednášek, teologickýchshromáždění a konferencí podle předpisu Kánon279 � 2,

2. aby kněžím jeho obvodu se dostávalo dostatekduchovní pomoci a zvláště je pozorný k těm, kdožijí v těžkých podmínkách nebo jsou zkrušenirůznými problémy.

� 3: Když se děkan dozví o vážném onemocněnífaráře svého území, ať se postará o to, aby ne-postrádal duchovní a hmotnou pomoc. Když ně-kdo z nich zemře, postará se mu o důstojný po-hřeb. Pečuje rovněž o to, aby v době nemoci čiúmrtí faráře nebyly odcizeny nebo zničeny knihy,dokumenty, posvátné náčiní a jiné předměty, kte-ré jsou majetkem kostela.

� 4: Děkan je povinen vizitovat farnosti svého dě-kanátu způsobem určeným od diecézního bisku-pa.

Hlava VIII. Rektoři kostelů a kaplani

ČLÁNEK 1. Rektoři kostelů

Kánon 556: Rektoři kostelů jsou kněží, jimž je svě-řena správa některého kostela, který není anifarní ani kapitulní a ani není připojen k domu ře-holní komunity nebo společnosti apoštolskéhoživota, která by v něm konala bohoslužby.

Kánon 557:� 1: Rektora kostela jmenuje svobodně biskup se

zachováním práva volby nebo presentace, jestli-že tyto někomu právoplatně náležejí. V tomtopřípadě diecézní biskup rektora potvrdí neboustanoví.

� 2: Náleží-li kostel některému laickému řeholnímuinstitutu papežského práva, přísluší diecéznímubiskupu ustanovit rektora kostela, kterého navrhlřeholní představený.

� 3: Rektorem seminárního kostela nebo jinéhokolegiálního kostela, který spravují klerici, je rek-tor semináře nebo kolegia, jestliže diecézní bis-kup nestanoví něco jiného.

Kánon 558: Bez újmy předpisu Kánon 262 není do-voleno rektoru kostela konat farní funkce, o nichžje v Kánon 530 n. 1-6, v kostele jemu svěřeném,bez souhlasu a v případě potřeby i delegace fa-ráře.

Kánon 559: V kostele, který je svěřen rektorovi,může tento konat liturgické funkce, dokonce islavnostní, při zachování nadačních ustanovení apokud to podle úsudku místního ordináře není naújmu farním bohoslužbám.

Kánon 560: Kde to místní ordinář uzná za vhodné,může nařídit rektorovi, aby ve svém kostele ko-nal pro lid určité funkce, i farní, a také, aby bylkostel volně přístupný pro určitá shromáždění vě-řících, kteří tam chtějí konat liturgické obřady.

Kánon 561: Nikomu není dovoleno bez povolenírektora nebo jiného oprávněného představenéhov kostele sloužit mši svatou, udělovat svátosti čikonat jiné liturgické funkce. Toto dovolení se mádát nebo odřeknout v souhlase s předpisy práva.

Kánon 562: Rektor kostela musí pod autoritoumístního ordináře a se zachováním právoplat-ných stanov a získaných práv bdít nad tím, abyse v kostele konaly bohoslužebné funkce důstoj-ně podle liturgických norem a předpisů Kánonů,aby se svědomitě plnily povinnosti, aby byl řádněspravován majetek, aby byly udržovány v pořád-



ku a čistotě liturgické předměty a posvátné bu-dovy a aby se nedělo nic, co by jakýmkoliv způ-sobem odporovalo posvátnosti místa a úctě, kte-rá náleží Božímu domu.

Kánon 563: Místní ordinář místa může ze spraved-livého důvodu a po rozumném uvážení odstranitrektora kostela, i když byl tento od jiných zvolennebo presentován při zachování předpisu Kánon682 � 2.

ČLÁNEK 2. Kaplani

Kánon 564: Kaplan je kněz, kterému je trvale svě-řena pastýřská péče, alespoň částečná, o něja-kou komunitu nebo sdružení věřících, kterou mávykonávat podle obecného nebo partikulárníhopráva.

Kánon 565: Nestanoví-li právo něco jiného nebonepřísluší-li někomu jinému zvláštní právo, jme-nuje kaplana místní ordinář a jemu také příslušínavrženého ustanovit nebo zvoleného potvrdit.

Kánon 566:� 1: Kaplan má být vybaven všemi fakultami, které

si žádá výkon řádné pastorační služby. Kromětěch, kterých se mu dostává právem partikulár-ním nebo zvláštní delegací, má z moci úřaduprávo zpovídat věřící svěřené jeho péči, hlásatjim Boží slovo, udělovat viatikum a pomazánínemocných a také sv. biřmování těm, kteří senacházejí v nebezpečí smrti.

� 2: V nemocnicích, ve vězeních a na cestách pomoři mají kaplani mimo to pravomoc, kterou mo-hou vykonávat jen na těchto místech, rozhřešo-vat od samočinných, ale nevyhlášených censur(latae sententiae nec declaratis) a nevyhraze-ných někomu se zachováním předpisu Kánon976.

Kánon 567:� 1: Ať místní ordinář nejmenuje kaplana domu

laického řeholního institutu, dokud záležitost ne-prokonsultuje s představeným, který má právopo vyslechnutí komunity navrhnout některéhokněze.

� 2: Kaplanovi přísluší konat liturgické funkce neboje řídit. Nepřísluší mu však, aby se vměšoval dovnitřní správy institutu.

Kánon 568: Podle možností mají být jmenovánikaplani pro ty, kteří s ohledem na životní pod-mínky nemohou využívat řádné pastorační služ-by farářů, jako jsou emigranti, vyhnanci, utečen-ci, kočovníci či plavící se po moři.

Kánon 569: Vojenští kaplani se řídí vlastními před-pisy.

Kánon 570: Když je k sídlu komunity nebo shro-máždění připojen kostel, který není farní, ať jekaplan rektorem tohoto kostela, leč by si péče okostel nebo komunitu žádaly něco jiného.

Kánon 571: Ať kaplan při výkonu své pastýřskéslužby udržuje patřičné styky s farářem.

Kánon 572: Pokud jde o odstranění kaplana, je tře-ba zachovat předpisy Kánon 563.

ČÁST III. Instituty zasvěcenéhoČÁST III. Instituty zasvěcenéhoČÁST III. Instituty zasvěcenéhoČÁST III. Instituty zasvěcenéhoživota a společnosti apoštoživota a společnosti apoštoživota a společnosti apoštoživota a společnosti apoštollll----

ského životaského životaského životaského života

SEKCE I. Instituty zasvěceného života

STAŤ I. PŘEDPISY SPOLEČNÉ VŠEM INSTI-TUTŮM ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

Kánon 573:� 1: Život zasvěcený sliby evangelních rad je stálý

způsob života, kterým se věřící pod vlivem Du-cha svatého dokonalejším následováním Kristazcela odevzdají nejvýš milovanému Bohu, aby znového zvláštního titulu se věnovali jeho úctě abudování církve ke spáse světa a ve službě Bo-žího království dosáhli dokonalé lásky a stali se vcírkvi výrazným znamením nebeské slávy.

� 2: Tento způsob života berou na sebe v kanonic-ky zřízených církevní autoritou institutech zasvě-ceného života svobodně věřící, kteří se sliby ne-bo jinými posvátnými závazky podle zákonůvlastního institutu zavazují k zachovávání evan-gelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti a skr-ze lásku, ke které ony vedou, se spojují zvlášt-ním způsobem s církví a jejím tajemstvím.

Kánon 574:



� 1: Stav těch, kdo v těchto institutech vyznávajíevangelní rady, patří k životu a svatosti církve, aproto jej mají všichni v církvi přijímat a rozšiřovat.

� 2: Do tohoto stavu jsou někteří věřící zvláště vo-láni Bohem, aby požívali v církvi zvlášť mimořád-ného daru a podle cíle a ducha institutu pomáhalijejímu spásnému poslání.

Kánon 575: Evangelní rady mají svůj základ v nau-ce a příkladu Krista-Učitele a jsou darem Božím,který církev od Pána přijala a stále jej uchovávájeho milostí.

Kánon 576: Příslušné církevní autoritě příslušíevangelní rady vysvětlovat, jejich uskutečňovánířídit zákony a kanonickým schválením zřizovatstálé formy takového života. Tatáž autorita se mástarat i o to, aby instituty žily a vzkvétaly podleducha zakladatelů a zdravých tradic.

Kánon 577: V církvi je velmi mnoho institutů zasvě-ceného života, které mají různé dary podle mi-losti, která jim byla dána, aby dokonaleji násle-dovaly Krista buď modlícího se, nebo hlásajícíhokrálovství Boží či činícího dobře všem lidem nebostýkajícího se s nimi ve světě, ale vždy plnícíhovůli Otce.

Kánon 578: Všichni mají věrně zachovávat duchazakladatelů a stanovy schválené příslušnou cír-kevní autoritou, které vyjadřují povahu, cíl, duchaa ráz institutu. Mají také zachovávat zdravé tradi-ce, což vše tvoří dědictví každého institutu.

Kánon 579: Diecézní biskupové mohou každý nasvém území zřizovat formálním dekretem insti-tuty zasvěceného života, když se před tím dotá-zali Apoštolského stolce.

Kánon 580: Připojení jednoho institutu zasvěcené-ho života k druhému je vyhrazeno příslušné auto-ritě institutu, který připojuje, ovšem se zachová-ním kanonické samostatnosti institutu, který jepřipojován.

Kánon 581: Rozdělit institut na části jakkoliv ozna-čené, zřizovat nové, zřízené slučovat nebouskutečňovat změny jiného druhu, je vyhrazenopříslušné autoritě institutu podle předpisu kon-stitucí.

Kánon 582: Slučovat a sjednocovat instituty zasvě-ceného života je vyhrazeno jedině Apoštolskému

stolci. Jemu jsou také vyhrazeny federace akonfederace.

Kánon 583: V institutech zasvěceného života nelzezavádět změny, které se týkají věcí schválenýchApoštolským stolcem, bez jeho dovolení.

Kánon 584: Institut může zrušit pouze Apoštolskýstolec. Ten také rozhoduje o jeho majetku.

Kánon 585: Zrušit části institutu je v moci příslušnéautority tohoto institutu.

Kánon 586:� 1: Jednotlivým institutům se přiznává určitá auto-

nomie, zvláště v řízení, aby mohly podle vlastníkázně uchovávat neporušeně své dědictví.

� 2: Místní ordináři mají tuto autonomii zachovávata chránit.

Kánon 587:� 1: Aby si jednotlivé instituty mohly lépe chránit své

povolání a totožnost, má Základní zákoník nebolikonstituce každého institutu obsahovat kromětoho, co je v Kánon 578 určeno k zachovávání,také základní předpisy o vedení institutu, o káznijeho členů, o přijímání a výchově členů a před-mět závazku vlastního institutu.

� 2: Tento Základní zákoník schvaluje příslušná cír-kevní autorita a pouze s jejím souhlasem se mů-že měnit.

� 3: V tomto kodexu (Základním zákoníku) nechťjsou vhodně sloučeny prvky duchovní a právní.Avšak jeho předpisy nechť nejsou bez potřebyrozmnožovány.

� 4: Ostatní předpisy nechť příslušná církevní auto-rita stanoví a vhodně shrne do jiných kodexů,které možno podle časových a místních potřebrevidovat a patřičně přizpůsobovat.

Kánon 588:� 1: Stav zasvěceného života není ze své přiroze-

nosti ani klerický ani laický.

� 2: Institut se nazývá klerický, jestliže svým cílemnebo úmyslem zakladatele nebo na základě prá-voplatné tradice má klerické vedení, koná službuposvátného kněžství a jako takový je uznáváncírkevní autoritou.



� 3: Institut se nazývá laický, jestliže je církevní au-toritou za takový uznán či svou přirozenou pova-hou, vlastnostmi a účelem má vlastní úkol stano-vený zakladatelem a právoplatnou tradicí, a ne-obsahuje v sobě vykonávání posvátného kněž-ství.

Kánon 589: Institut zasvěceného života se také na-zývá institutem papežského práva, je-li zřízenApoštolským stolcem nebo jen dekretem formál-ně schválen. Je institutem diecézního práva,jestliže byl zřízen diecézním biskupem a neobdr-žel potvrzení papežským dekretem.

Kánon 590:� 1: Instituty zasvěceného života, protože se daly

do služeb Bohu a církvi zvláštním způsobem,podléhají ze zvláštního důvodu nejvyšší autoritěcírkve.

� 2: Jejich jednotliví členové jsou na základě po-svátného pouta poslušnosti povinni poslouchatnejvyššího velekněze jako svého nejvyššíhopředstaveného.

Kánon 591: Aby instituty mohly lépe sloužit dobru apotřebám apoštolátu, může papež na základěsvého primátu nad celou církví vyjmout je kvůliobecnému prospěchu z moci místních ordinářů apodřídit je sobě samému nebo jiné církevní auto-ritě.

Kánon 592:� 1: Aby se více podpořilo spojení se Svatým stol-

cem, nechť nejvyšší představený institutu ve sta-novené době a stanoveným způsobem zašleApoštolskému stolci krátký přehled o stavu insti-tutu.

� 2: Představený každého institut je povinen šířitznalost dokumentů Svatého stolce, které se tý-kají členů institutu svěřených jeho péči a dbát najejich zachovávání.

Kánon 593: Bez újmy Kánon 586 instituty papež-ského práva, pokud jde o jejich vnitřní vedení akázeň, podléhají bezprostředně a výlučně mociApoštolského stolce.

Kánon 594: Instituty diecézního práva zůstávají bezújmy Kánon 586 pod zvláštní péčí diecézníhobiskupa.

Kánon 595:

� 1: Biskupu, v jehož diecézi se nachází hlavní dům(sídlo institutu), přísluší schvalovat konstituce apotvrzovat právoplatně zavedené změny bezújmy toho, co přikázal Svatý stolec. Jemu taképřísluší projednávat důležitější záležitosti týkajícíse celého institutu, které přesahují vnitřní pravo-moc, ovšem po poradě s ostatními biskupy, je-liinstitut rozšířen ve více diecézích.

� 2: Diecézní biskup může ve zvláštních případechdispensovat od předpisů konstitucí.

Kánon 596:� 1: Představení institutu a kapituly mají nad členy

moc, kterou dává obecné právo a konstituce.

� 2: V klerických řeholních institucích papežskéhopráva mají představení a kapituly nadto moc cír-kevního vedení pro oblast vnější a vnitřní.

� 3: Na moc, o které se jedná v � 1, se vztahujípředpisy Kánon 131, 133, 137-144.

Kánon 597:� 1: Do institutu zasvěceného života může být přijat

každý katolík, který má dobrý úmysl a vlastnostipožadované obecným a partikulárním právem anemá žádnou překážku.

� 2: Nikdo nemůže být přijat bez patřičné přípravy.

Kánon 598:� 1: Nechť každý institut stanoví ve svých konstitu-

cích podle své povahy a cílů, jakým způsobemse mají zachovávat evangelní rady čistoty, chu-doby a poslušnosti podle způsobu života, kterývedou.

� 2: Všichni členové mají věrně a úplně zachovávatnejen evangelní rady, ale také upravit svůj životpodle práva vlastního institutu a tak usilovat odokonalost svého stavu.

Kánon 599: Evangelní rada čistoty přijatá kvůli ne-beskému království, která je znamením budoucí-ho věku a pramenem hojnější plodnostiv nerozděleném srdci, nese s sebou povinnostnaprosté zdrženlivosti v celibátu.

Kánon 600: Evangelní rada chudoby vede k násle-dování Krista, který – ač bohatý - stal se pro náschudý, přináší s sebou kromě života skutečněchudého, pracovitého a střídmého i závislost aomezení v užívání majetku a nakládání s ním



podle předpisů práva vlastního jednotlivým insti-tutům.

Kánon 601: Evangelní rada poslušnosti přijatá vduchu víry a lásky k následování Krista posluš-ného až k smrti, zavazuje podřídit svou vůli prá-voplatným představeným jako zástupcům Boha,když nařizují něco ve shodě s vlastními konstitu-cemi.

Kánon 602: Bratrské spolužití, vlastní každému in-stitutu, kterým se členové sdružují jakoby vezvláštní rodinu v Kristu, nechť je vymezeno tak,aby všem pomáhalo při plnění povolání jednohokaždého. Bratrským společenstvím zakořeně-ným v lásce a na ní budovaným nechť jsou čle-nové příkladem všeobecného smíření v Kristu.

Kánon 603:� 1: Církev kromě institutů zasvěceného života

uznává také poustevnický neboli anachoretickýživot, v němž křesťané důkladnějším únikem zesvěta zasvěcují svůj život v mlčení, samotě, stálémodlitbě a pokání ke chvále Boží a ke spásesvěta.

� 2: Právně je uznávána za poustevníka osoba,která se oddala Bohu zasvěcením života tak, žeslibem nebo jinými pouty (závazky) se zavázalaveřejně před diecézním biskupem k zachovávánítří evangelních rad a k tomu, že pod jeho vede-ním bude zachovávat vlastní způsob života.

Kánon 604:� 1: K těmto formám zasvěceného života patří i řád

panen, které po vyjádření svatého předsevzetídokonaleji následovat Krista, byly diecézním bis-kupem schváleným liturgickým obřadem zasvě-ceny Bohu a zasnoubily se mysticky Kristu, Bo-žímu Synu, a daly se do služeb církve.

� 2: Aby své rozhodnutí mohly věrněji zachovávat asloužit církvi v souladu se svým stavem a lépe simohly navzájem pomáhat, mohou se pannysdružovat.

Kánon 605: Schvalovat nové formy zasvěcenéhoživota je vyhrazeno jedině Apoštolskému stolci.Avšak diecézní biskupové ať se snaží rozezná-vat nové dary zasvěceného života, které Duchsvatý svěřuje církvi, a ať také podporují a pomá-hají zakladatelům, aby své záměry vyjádřili po-kud možno co nejlépe a zajistili i vhodnými sta-novami, zvláště když použijí obecných zásad po-užitých v této části.

Kánon 606: Ustanovení o institutech zasvěcenéhoživota a o jejich členech platí stejným právem oobou pohlavích, leč by ze slovní souvislosti neboze samé věci bylo zřejmé něco jiného.

STAŤ II. ŘEHOLNÍ INSTITUTY

Kánon 607:� 1: Řeholní život jako zasvěcení se celé osoby

představuje v církvi podivuhodné zasnoubení,znamení budoucího věku, založené Bohem. Díkytomu řeholní osoba v plném odevzdání se, jako-by darování se Bohu v oběť, stává se celou svouexistencí nepřetržitou bohopoctou v lásce.

� 2: Řeholní institut je společenství, jehož členovéve shodě se svým právem skládají veřejné sliby,věčné nebo dočasné, po uplynutí platnosti obno-vované, a vedou společný život.

� 3: Veřejné svědectví, které mají řeholníci vydávatKristu a církvi, žádá si odloučení od světa, jež jevlastní povaze a cíli jednoho každého institutu.

Hlava I. Řeholní domy, jejich zřizovánía zrušení

Kánon 608: Řeholní komunita má bydlet pod auto-ritou představeného ustanoveného podle předpi-sů práva v domě právoplatně zřízeném. Jednotli-vé domy ať mají alespoň kapli, kde se slaví auchovává eucharistie, která by byla skutečnýmcentrem komunity.

Kánon 609:� 1: Domy řeholních institutů zřizují příslušné auto-

rity – podle konstitucí -, když k tomu dal předtímdiecézní biskup písemný souhlas.

� 2: Ke zřízení kláštera řeholních sester (monialum)se kromě toho žádá povolení Svatého stolce.

Kánon 610:� 1: Při zřizování domů nechť se bere zřetel na pro-

spěch církve a institutu a na to, zda jsou zabez-pečeny potřeby tak, aby řeholní osoby mohlypodle účelu a duchu institutu řádně žít.

� 2: Ať se nezřizuje dům, nedá-li se rozumně sou-dit, že bude vhodně postaráno o potřeby členů.



Kánon 611: Souhlas diecézního biskupa ke zřízenířeholního domu přináší s sebou právo:

1. Vést život podle povahy a cílů vlastních institutu.

2. Konat díla institutu vlastní podle předpisů práva ase zachováním podmínek připojených k souhla-su.

3. Mít kostel pro klerický institut se zachovánímpředpisu Kánon 1215 � 3 a vykonávat v němposvátné služby podle předpisů práva.

Kánon 612: Aby mohl být řeholní dům určen proapoštolské práce, odlišné od těch, pro které bylzřízen, k tomu je nutný souhlas biskupa diecéze.Není ho však třeba, jedná-li se o změnu, která přizachování fundačních předpisů patří jen k vnitřnísprávě a kázni.

Kánon 613:� 1: Řeholní dům řeholních kanovníků a mnichů

pod správou a péčí vlastního představeného(moderátora) je svéprávný, leč by konstituce ří-kaly něco jiného.

� 2: Představený svéprávného domu je podle právavyšší představený.

Kánon 614: Kláštery řádových řeholnic přidružené kněkterému mužskému institutu nechť mají vlastnízpůsob života a vedení podle konstitucí. Vzá-jemná práva a povinnosti nechť jsou stanovenytak, aby z toho přidružení vyrůstalo duchovnídobro.

Kánon 615: Svéprávný klášter, který nemá kroměvlastního představeného (moderátora) jinéhovyššího představeného a také není k nějakémuinstitutu přidružen tak, aby představený tohotoinstitutu měl podle konstitucí skutečnou moc nadtímto klášterem, svěřuje se podle předpisu právazvláštnímu dohledu diecézního biskupa (vigilan-tiae).

Kánon 616:� 1: Řádně zřízený řeholní dům může zrušit nejvyš-

ší představený po dohodě s diecézním bisku-pem. O majetku zrušeného domu rozhodnevlastní právo institutu při zachování vůle zakla-datelů nebo dárců a také práv spravedlivě naby-tých.

� 2: Má-li instituce jen jediný dům, jeho zrušení jevyhrazeno Svatému stolci a jemu také v tomtopřípadě je vyhrazeno rozhodnutí o jeho majetku.

� 3: Zrušit svéprávný dům, o němž je v Kánon 613,je v moci generální kapituly, leč by konstitucestanovily něco jiného.

� 4: Zrušit svéprávný klášter řádových řeholnic pří-sluší Svatému stolci se zachováním předpisůkonstitucí, pokud jde o majetek.

Hlava II. Vedení institutů

ČLÁNEK 1. Představení a rady

Kánon 617: Představení nechť vykonají svůj úřad auplatňují svou moc podle předpisů obecného avlastního práva.

Kánon 618: Představení nechť moc, kterou převzaliod Boha, skrze službu církve vykonávají v duchuslužby. Proto respektujíce vůli Boží nechť při pl-nění svého úřadu řídí své poddané jako děti Božía s úctou k lidské osobě, ať rozvíjejí jejich dobro-volnou poslušnost tím, že jim ochotně naslou-chají, ať také podporují jejich jednotu k dobru in-stitutu a církve, ovšem vždy při zachování vlastníautority s ohledem na právo rozhodovat a naři-zovat.

Kánon 619: Představení ať se svědomitě věnujísvému úřadu a spolu se členy jim svěřenými aťse snaží vybudovat bratrské společenství v Kris-tu, ve kterém se hledá a na prvním místě milujeBůh. Proto ať živí často své členy potravou Boží-ho slova a vedou je ke slavení liturgie. Nechťjsou jim také vzorem v pěstování ctností, zacho-vávání zákonů a tradic vlastních institutu. Nechťvhodně uspokojují jejich osobní potřeby, starost-livě pečují o nemocné a navštěvují je, nepokojnéať kárají, bázlivé těší a jsou ve všem trpěliví.

Kánon 620: Vyšší představení jsou ti, kteří vedoucelý institut nebo jeho provincii nebo část jí rov-nocennou nebo svéprávný řeholní dům a také je-jich zástupci. Sem patří také opat primas a před-stavení mnišské kongregace. Ti však nemajívšechnu moc, kterou obecné právo přiznávávyšším představeným.

Kánon 621: Spojení více domů, které pod vedenímjednoho představeného vytvářejí bezprostředně



část institutu a které bylo zřízeno kanonicky prá-voplatnou autoritou, se jmenuje provincie.

Kánon 622: Nejvyšší představený (supremus mo-derátor) má pravomoc nad všemi provinciemi,domy a členy institutu, kterou vykonává podlevlastního práva. Ostatní představení mají tutomoc v mezích svého úřadu.

Kánon 623: Aby členové mohli být platně zvoleninebo jmenováni za představené, vyžaduje se ur-čitá doba po věčných slibech nebo slibech defini-tivních, stanovená vlastním právem nebo jedná-lise o vyšší představené, konstitucemi.

Kánon 624:� 1: Představení nechť jsou ustanovováni na urči-

tou vhodnou dobu podle povahy a potřeb insti-tutu, leč by konstituce stanovily něco jiného pronejvyššího představeného a pro představenésvéprávného domu.

� 2: Vlastní právo nechť se postará vhodnými před-pisy, aby představení ustanovení na určitou vy-měřenou dobu nesetrvávali v úřadě bez přeru-šení po delší dobu.

� 3: Mohou však být i v době svého úřadu odstra-něni nebo přeloženi z důvodů, které stanovívlastní právo.

Kánon 625:� 1: Nejvyšší představený institutu nechť je ustano-

ven kanonickou volbou podle předpisů konstitucí.

� 2: Volbě představeného svéprávného kláštera, oněmž je v Kánon 615, a nejvyššího představe-ného institutu diecézního práva předsedá die-cézní biskup diecéze, kde je hlavní dům institutu.

� 3: Ostatní představení nechť jsou ustanovenipodle předpisů konstitucí, avšak tak, že jsou-lizvoleni, potřebují potvrzení vyššího představené-ho, jsou-li jmenováni, nechť tomu předcházívhodná porada (konsultace).

Kánon 626: Nechť představení při obsazování úřa-du jmenováním a členové společenstva při vol-bách zachovávají předpisy obecného práva ipráva vlastního a také ať se varují jakéhokolivzneužívání a nadržování osobám, majíce napaměti jedině Boha a dobro institutu. Ať jmenujía volí jen ty, které považují v Pánu za opravduvhodné a schopné. Kromě toho nechť se vystří-

hají získávat přímo nebo nepřímo hlasy jak prosebe tak pro jiné.

Kánon 627:� 1: Představení ať mají podle předpisů konstitucí

vlastní radu a ať vhodně využívají její pomoci přivykonávání svého úřadu.

� 2: Kromě případů stanovených v obecném právunechť vlastní právo určí situace, ve kterých pří-padech se k platnému jednání vyžaduje souhlasnebo rada, jejichž vyžádání se děje dle ustano-vení Kánon 127.

Kánon 628:� 1: Představení, kteří jsou určeni k této službě mo-

cí vlastního práva institutu, nechť vizitují ve sta-novené době domy a členy společenstva soběsvěřené dle předpisů vlastního práva.

� 2: Diecézní biskup má právo a povinnost vizitovat- také ve věci řeholní kázně:

1. svéprávné kláštery, o nichž je v Kánon 615,

2. jednotlivé domy institutu diecézního práva nasvém území.

� 3: Členové nechť jednají s vizitátorem v důvěře kněmu a když se oprávněně ptá, jsou povinni muodpovědět podle pravdy v lásce. Nikomu takénení dovoleno odvádět členy společenstva ja-kýmkoliv způsobem od této povinnosti anebo ji-nak mařit účel vizitace.

Kánon 629: Představení nechť se zdržují každý vesvém domě a neodcházejí z něho, leč podlepředpisů vlastního práva.

Kánon 630:� 1: Představení nechť svým členům přiznávají pat-řičnou svobodu vzhledem ke svátosti pokání a vduchovním vedení, avšak bez újmy kázně insti-tutu.

� 2: Představení ať se postarají podle předpisůvlastního práva, aby členové jejich společenstvaměli vhodné zpovědníky, u nichž by se mohličasto zpovídat.

� 3: V klášterech řádových řeholnic, ve formačníchdomech a v početnějších laických komunitáchnechť jsou určeni po poradě s komunitou řádnízpovědníci schválení místním ordinářem, ale bezpovinnosti sester se u nich zpovídat.



� 4: Představení nechť nepřijímají zpovědi svýchpodřízených, leč že by si to oni výslovně přáli.

� 5: Členové společenstva nechť s důvěrou navště-vují své představené, jimž mohou dobrovolně aochotně vyjevit smýšlení svého nitra. Představe-ným se však zakazuje nějakým způsobem jepřimět k tomu, aby jim vyjevovali své svědomí.

ČLÁNEK 2. Kapituly

Kánon 631:� 1: Generální kapitula, která má podle konstitucí

nejvyšší moc v institutech, ať je tak ustanovena,aby reprezentovala celý institut a stala se takznamením jeho jednoty v lásce. Jejím hlavnímúkolem je chránit dědictví institutu, o němž je vKánon 578, a podporovat přiměřenou obnovu vjeho duchu, volit nejvyššího představeného,projednávat důležitější úkoly a vydávat předpisy,které musí všichni poslouchat.

� 2: Konstituce ať vymezí složení a rozsah kapituly.Vlastní právo musí přesněji určit řád při konáníkapituly, zvláště při volbách, a určí i pořad pro-jednávaných záležitostí.

� 3: Shodně s předpisy stanovenými vlastním prá-vem může nejen provincie a místní komunita, alei každý člen volně zaslat generální kapitule svápřání a návrhy.

Kánon 632: Vlastní právo nechť přesně určí, co pří-sluší jiným kapitulám institutu nebo jiným podob-ným shromážděním ohledně jejich povahy, pra-vomoci, složení, způsobu jednání a doby jejichkonání.

Kánon 633:� 1: Spolurozhodující nebo poradní orgány nechť

věrně plní sobě svěřený úkol podle předpisůobecného nebo vlastního práva a tak vyjádřísvým způsobem starost a účast všech členů nadobru celého institutu nebo komunity.

� 2: Při zřizování těchto spolurozhodujících a po-radních prostředků a při jejich užití nechť se za-chovává moudrá opatrnost a způsob jejich čin-nosti nechť je shodný s povahou a účelem insti-tutu.

ČLÁNEK 3. Majetek a jeho správa

Kánon 634:� 1: Institut, provincie a řeholní domy jako právní

osoby jsou z moci práva schopny získávat, spra-vovat a odprodávat majetek, pokud není pro nětato schopnost konstitucemi vyloučena neboomezena.

� 2: Nechť se však chrání veškerého přepychu,nemírného zisku a hromadění majetku.

Kánon 635:� 1: Protože majetek řeholních institutů je církevní,řídí se předpisy V. knihy: O časných dobrechcírkve, není-li výslovně řečeno něco jiného.

� 2: Každý institut nechť stanoví vhodné předpisy oužívání a správě majetku, kterými by podpořilchudobu sobě vlastní, chránil ji a vyjadřoval.

Kánon 636:� 1: V každém institutu a v každé provincii, které řídí

vyšší představený, nechť mají ekonoma, kterýbude odlišný od vyššího představeného a budeustanoven podle předpisů vlastního práva, abyvedl pod řízením příslušného představenéhosprávu majetku. Nechť také v místních komuni-tách, pokud je to možno, ustanoví ekonoma od-lišného od místního představeného.

� 2: Ekonomové a jiní správci nechť vydávají vestanovenou dobu a způsobem stanovenýmvlastním právem příslušné autoritě vyúčtování zesvé správy.

Kánon 637: Svéprávné kláštery, o nichž je v Kánon615, mají podat místnímu ordináři jednou do rokarozklad správy svého majetku. Místnímu ordinářipřísluší kromě toho právo být informován o hos-podaření řeholního domu.

Kánon 638:� 1: Vlastnímu právu přísluší stanovit v rámci obec-

ného práva úkony, které překračují účel a způ-sob vlastní správy a stanovit také, čeho je třeba,aby úkon mimořádné správy byl platný.

� 2: Vydání a právní úkony spojené s vykonávánímřádné správy mimo představené konají platnětaké činovníci, určení k tomu vlastním právem, vrozsahu svého úřadu.

� 3: K platnému prodeji a k platnosti každého práv-ního jednání, kterým se může zhoršit majetkovýstav právnické osoby, je nutné písemné dovolení



příslušného představeného se souhlasem jehorady. Jde-li však o právní jednání, které přesa-huje částku, jak ji pro jednotlivou zemi stanovilSvatý stolec, nebo o votivní dary církvi nebo ověci umělecky vzácné či historicky cenné, vyža-duje se kromě toho povolení Svatého stolce.

� 4: U svéprávných klášterů, o nichž je v Kánon615, a v institutech diecézního práva se vyžadujekromě toho písemný souhlas místního ordináře.

Kánon 639:� 1: Učiní-li právní osoba dluhy a závazky, a to i

s dovolením představených, je za ně zodpověd-na sama.

� 2: Jestliže člen institutu učinil s dovolením před-staveného rozhodnutí o svém majetku, je zodpo-vědný on sám. Jedná-li v záležitosti institutu zpověření představeného, je odpovědný institut.

� 3: Učinil-li člen institutu závazky bez dovolenípředstaveného, je za ně zodpovědný sám a neprávní osoba.

� 4: Vždy je možno vznést žalobu proti tomu, kdose jakkoli obohatil z uzavřené smlouvy.

� 5: Ať řeholní představení nedovolují dělat dluhy,leč by bylo jisté, že z obvyklých příjmů lze zaplatitúroky dluhu a v nepříliš dlouhé době možno prá-voplatným umořováním vrátit dlužní obnos.

Kánon 640: Nechť ze všech sil instituty usilují o to,aby vydávaly podle místních podmínek kolektivnísvědectví lásky a chudoby a nechť z vlastníhomajetku přispívají něčím na potřeby církve a naobživu chudých.

Hlava III. Přijímání kandidátů a vý-chova členů

ČLÁNEK 1. Přijímání do noviciátu

Kánon 641: Právo přijímat čekatele do noviciátumají podle stanov vyšší představení.

Kánon 642: Ať představení s bdělou pečlivostí při-jímají pouze ty, kdo jsou kromě předepsanéhověku zdraví, mají vhodnou povahu a dostatečnouzralost, aby mohli žít životem, který je vlastní in-stitutu. Zdraví, povaha a zralost ať jsou v případě

potřeby prokázány i pomocí znalců, přitom zů-stává v platnosti Kánon 220.

Kánon 643:� 1: Neplatně je přijat do noviciátu:

1. Kdo dosud nedokončil sedmnáctý rok svého vě-ku.

2. Manžel nebo manželka, dokud trvá manželství.

3. Kdo je vázán posvátným poutem s nějakým in-stitutem zasvěceného života nebo včleněn dospolečnosti apoštolského života, bez újmy před-pisu Kánon 684:

4. Kdo vstupuje do institutu pod vlivem násilí, velké-ho strachu nebo podvodně a také ten, jehožpředstavený přijímá pod vlivem stejných příčin.

5. Kdo zatajil své přičlenění k nějakému institutu za-svěceného života nebo nějaké společnosti apo-štolského života.

� 2: Vlastní právo může stanovit i jiné překážky kplatnosti přijetí nebo připojit jiné podmínky.

Kánon 644: Nechť představení nepřijímají do novi-ciátu světské kleriky bez dotázání se jejich vlast-ního ordináře, a také ne zadlužené, kteří nejsouschopni dluh zaplatit.

Kánon 645:� 1: Před přijetím do noviciátu jsou povinni kandidáti

předložit potvrzení o křtu a biřmování a také otom, že jsou svobodni.

� 2: Jedná-li se o přijetí kleriků nebo těch, kdo bylipřijati do jiného institutu nebo společnosti apoš-tolského života anebo žili v semináři, požaduje semimo to osvědčení buď od ordináře místa nebovyššího představeného institutu nebo společnostinebo rektora semináře.

� 3: Vlastní právo může požadovat i jiná svědectví(osvědčení) o potřebných schopnostech kandi-dáta nebo o tom, že není u něho překážky.

� 4: Představení si mohou vyžádat i jiné informace,dokonce i pod zachováním tajemství, pokládají-lito za nutné.

ČLÁNEK 2. Noviciát a výuka a výchova no-viců



Kánon 646: Noviciát, kterým začíná život v institutu,je zaměřen k tomu, aby novicové lépe poznaliBoží volání a to, co je vlastní institutu, vyzkoušelizpůsob života v institutu a jeho duchem přetvářelimysl a srdce. Také se mají prověřit jejich před-sevzetí a schopnosti.

Kánon 647:� 1: Zřízení, přenesení a zrušení noviciátního domu

musí se stát písemným dekretem vydaným odnejvyššího představeného institutu se souhlasemjeho rady.

� 2: K platnosti noviciátu se žádá, aby se konal vdomě řádně k tomu určeném. Ve zvláštních pří-padech a výjimečně může nejvyšší představenýse souhlasem rady dovolit, aby kandidát vykonalnoviciát v jiném domě institutu pod vedením zku-šeného řeholníka, který zastupuje magistra novi-ců.

� 3: Vyšší představený může dovolit, aby komunitanoviců bydlela po určité období v jiném domě in-stitutu, který on sám určí.

Kánon 648:� 1: Aby byl noviciát platný, musí se konat po dobu

12 měsíců prožitých v noviciátní komunitě se za-chováním předpisu Kánon 647 � 3.

� 2: K výchově a výuce (ad institutionem) novicůmohou konstituce kromě doby, o níž je v � 1, ur-čit jednu nebo více dob apoštolských cvičení ko-naných mimo noviciátní komunitu.

� 3: Noviciát nechť není delší dvou let.

Kánon 649:� 1: Se zachováním předpisů Kánon 647 � 3 a Ká-

non 648 � 2 nepřítomnost v noviciátním domědelší než 3 měsíce, ať souvislá nebo přerušova-ná, činí noviciát neplatným. Nepřítomnost, kterápřesahuje 15 dní, se musí doplnit.

� 2: S dovolením příslušného vyššího představené-ho se mohou první sliby skládat dříve, ne všakvíce než o 15 dní.

Kánon 650:� 1: Účelem noviciátu je, aby novicové byli formo-

váni pod vedením magistra, podle způsobu vý-chovy určeného vlastním právem.

� 2: Vedení noviců je vyhrazeno jednomu magistrunoviců pod autoritou vyšších představených.

Kánon 651:� 1: Magistrem noviců musí být člen institutu, který

složil věčné sliby a byl k tomu právoplatně určen.

� 2: Magistrovi je možno v případě potřeby přidělitpomocníky, kteří jsou mu podřízeni pokud jde ovedení noviciátu a způsob výchovy.

� 3: Výchovou noviců nechť jsou pověřeni řeholnícipečlivě připravení, kteří jsou zbaveni jiných úřadůa břemen a mohou konat službu užitečně a stá-lým způsobem.

Kánon 652:� 1: Úkolem magistra a jeho pomocníka je rozpo-

znat a potvrdit povolání noviců a postupně je véstk životu v dokonalosti, jak je vlastní příslušnémuinstitutu.

� 2: Novicové ať jsou vedeni k pěstování lidských ikřesťanských ctností. Modlitbou a sebezáporemnechť jsou uváděni na cestu plnější dokonalosti.Nechť se jim dostane průpravy k nazírání tajem-ství spásy, k četbě a k rozjímání Písma svatého,ať jsou připravováni k uctívání Boha posvátnouliturgií, ať se učí vést způsob života zasvěcenéhoBohu a lidem v Kristu praktikováním evangelníchrad, ať jsou poučováni o povaze a duchu, cíli akázni, dějinách a životu institutu a také ať v nichsílí láska k církvi a jejím pastýřům.

� 3: Vědomi si své vlastní odpovědnosti, ať novico-vé také činně spolupracují se svým magistrem,aby věrně odpovídali na milost Božího volání.

� 4: Ať členové institutu spolupracují při výchověnoviců ze své strany dobrým příkladem a modlit-bou.

� 5: Doba noviciátu, o níž je v Kánon 648 � 1,nechť je využita k výchově v užším slova smyslu,a proto ať nejsou novicové zaměstnávání studi-em a povinnostmi, které neslouží této výchově.

Kánon 653:� 1: Novic může svobodně opustit institut. Také jej

může propustit příslušná autorita institutu.

� 2: Je-li novic po ukončení noviciátu schopným, aťje připuštěn k časným slibům, jinak ať je pro-puštěn. Je-li ještě pochybnost o jeho způsobilos-ti, může vyšší představený prodloužit dobu



zkoušky ve shodě s vlastním právem, nikdy všakne déle než o 6 měsíců.

ČLÁNEK 3. Řeholní profese (řeholní sliby)

Kánon 654: Řeholní profesí se členové zavazují ve-řejným slibem zachovávat tři evangelní rady, skr-ze službu církve se zasvěcují Bohu a začleňujíse do institutu s právy a povinnostmi vymezený-mi v právu.

Kánon 655: Časné sliby se skládají na dobu stano-venou vlastním právem, ne kratší než 3 roky ane delší než 6 let.

Kánon 656: K platnosti časných slibů se žádá:

1. aby ten, kdo je chce složit, ukončil aspoň 18. roksvého věku,

2. aby vykonal platný noviciát,

3. aby jej k slibům svobodně připustil příslušnýpředstavený se souhlasem rady podle předpisůpráva,

4. aby sliby byly jasně vyjádřeny slovy a učiněny beznásilí, velkého strachu nebo podvodu,

5. aby je přijal právoplatný představený buď osobněnebo v jeho zastoupení někdo jiný.

Kánon 657:� 1: Po uplynutí doby, na kterou byla profese uči-

něna, nechť je řeholník, který sám žádá a jeuznán za způsobilého, připuštěn k obnově čas-ných slibů nebo ke slibům věčným, jinak ať ode-jde.

� 2: Jeví-li se to vhodné, může příslušný představe-ný ve shodě s vlastním právem období profeseprodloužit, avšak jen tak, aby celá doba, kdy ječlen vázán časnými sliby, nepřekročila devět let.

� 3: Věčné sliby se mohou z oprávněných důvodůsložit dříve, ne však více než o tři měsíce.

Kánon 658: Kromě podmínek, o nichž je v Kánon656 n 3 až 5, a jiných, stanovených vlastním prá-vem, k platnosti věčných slibů se vyžaduje:

1. dokončených aspoň 21 let věku,

2. předchozí časné sliby v trvání aspoň tří let bezújmy předpisu Kánon 657 � 3.

ČLÁNEK 4. Výchova a vzdělání řeholníků

Kánon 659:� 1: V jednotlivých institutech po prvních slibech po-

kračuje formace všech členů, aby plněji uskuteč-ňovali život vlastní institutu a stále dokonaleji rea-lizovali jeho poslání.

� 2: Proto má vlastní právo vymezit program a dobutrvání tohoto vzdělávání s přihlédnutím k potře-bám církve, k podmínkám lidí a doby ve shoděs cílem a povahou institutu.

� 3: Vzdělávání členů, kteří se připravují ke svatýmsvěcením, se řídí obecným právem a vlastnímprogramem studií institutu.

Kánon 660:� 1: Vzdělávání ať je systematické, přizpůsobené

chápání členů, duchovní a apoštolské, teoretickéi praktické, a podle okolností vhodné i k udělenítitulů, jak církevních tak světských.

� 2: Po dobu tohoto vzdělávání ať se členům ne-svěřují úkoly a díla, která by tomuto vzděláváníbyla na překážku.

Kánon 661: Řeholníci nechť celý život pokračují shorlivostí ve své duchovní, naukové i praktickéformaci. Představení ať jim pak k tomu poskyt-nou prostředky a čas.

Hlava IV. Povinnosti a práva institutůa jejich členů

Kánon 662: Řeholníci ať považují za největší pravi-dlo svého života následování Krista, jak je před-kládá evangelium, a jak je to vyjádřeno v konsti-tucích vlastního institutu.

Kánon 663:� 1: První a hlavní úkol všech řeholníků je rozjímání

o věcech Božích a neustálé sjednocování se sBohem v modlitbě.

� 2: Členové jsou povinni účastnit se podle mož-nosti denně Nejsvětější oběti, přijímat Tělo Kris-tovo a adorovat před Kristem přítomným v Nej-světější svátosti.



� 3: Ať se věnují četbě Písma svatého a vnitřnímodlitbě, podle předpisů vlastního práva ať dů-stojně slaví liturgii hodin bez újmy povinnosti prokleriky, o níž je v Kánon 276 � 2 n. 3. Ať takékonají i jiná cvičení ve zbožnosti.

� 4: Zvláštní úctu ať prokazují Bohorodičce Panně,která je příkladem a záštitou každého druhu za-svěceného života. Ať ji uctívají také modlitbou rů-žence.

� 5: Ať věrně dodržují každoroční doby posvátnéhosoustředění (exercicie).

Kánon 664: Řeholníci ať usilují o obrácení mysli kBohu, denně ať zpytují svědomí a často ať při-stupují ke svátosti pokání.

Kánon 665:� 1: Řeholníci nechť bydlí ve vlastním řeholním do-

mě, žijí společným životem a neodcházejí z do-mu bez dovolení svého představeného. Jedná-lise o delší nepřítomnost, může vyšší představenýse souhlasem své rady dovolit z oprávněnéhodůvodu řeholníkovi, aby mohl žít mimo dům in-stitutu, ale ne déle než 1 rok, vyjma léčení ne-moci, konání studií a apoštolské činnosti ve jmé-nu institutu.

� 2: Řeholníka, který je nedovoleně mimo řeholnídům s úmyslem vymanit se z moci představe-ných, ať tito starostlivě přesvědčují a pomáhajímu, aby se vrátil a ve svém povolání vytrval.

Kánon 666: Při použití sdělovacích prostředků ať sezachovává potřebná opatrnost a ať se vyvarujevšeho, co škodí vlastnímu povolání a je nebez-pečné čistotě zasvěcené osoby.

Kánon 667:� 1: Ve všech domech nechť se zachovává klauzu-

ra přiměřená povaze a poslání institutu podlepředpisů vlastního práva tak, aby nějaká část ře-holního domu zůstala vždy vyhrazena jen čle-nům.

� 2: Přísnější klauzuru je třeba zachovávat v klášte-rech rozjímavého života (zaměřených na kon-templaci).

� 3: Kláštery řádových řeholnic, které se zcela od-dají rozjímavému životu, musí zachovávat pa-pežskou klauzuru, totiž podle předpisů vydanýchApoštolským stolcem. Ostatní kláštery řádových

řeholnic nechť zachovávají klauzuru přiměřenouvlastní povaze institutu a vymezenou v konstitu-cích.

� 4: Diecézní biskup má z oprávněného důvodumožnost vstoupit do klauzury klášterů řádovýchřeholnic ve své diecézi, a také může dovolit, abyz vážného důvodu a s dovolením představenémohli do klauzury vstoupit i jiní a aby řádové ře-holnice se z ní vzdálily na nezbytně nutný čas.

Kánon 668:� 1: Před prvními sliby ať členové postoupí správu

majetku někomu, koho si sami zvolí, a nestano-ví-li konstituce něco jiného, ať s výnosem tohotosvého majetku volně nakládají, ale ať aspoň předvěčnými sliby učiní závěť, která je platná i v civil-ním právu.

� 2: Členové potřebují k jakékoliv oprávněné změněsvého rozhodnutí a k jakémukoliv úkonu ohledněmajetku dovolení příslušného představenéhopodle předpisu vlastního práva.

� 3: Cokoliv nabývá řeholník vlastním přičiněnímnebo se zřetelem na institut, nabývá institut. Codostává jako penzi, podporu nebo pojištění jaké-hokoli druhu, dostává pro institut, není-li ve vlast-ním právu řečeno něco jiného.

� 4: Kdo se musí podle povahy svého institutu zřícizcela svého majetku, ať učiní ono zřeknutí sepokud možno formou, která je platná iv občanském právu před věčnými sliby s plat-ností ode dne věčných slibů. Totéž nechť učinířeholník s věčnými sliby, který se chce podlepředpisů vlastního práva zříci se souhlasem nej-vyššího představeného svého majetku zčásti ne-bo zcela.

� 5: Řeholník, který podle povahy svého institutu sezcela zřekl svého majetku, ztrácí i schopnost jejnabývat nebo vlastnit. Proto jeho úkony, kteréjsou v rozporu se slibem chudoby, jsou neplatné.Co se mu však dostane po zřeknutí se, připadnepodle předpisu vlastního práva institutu.

Kánon 669:� 1: Řeholníci ať nosí šat svého institutu zhotovený

podle předpisu vlastního práva na znamení za-svěcení a na svědectví chudoby.

� 2: Řeholníci-klerici v institutu, který nemá vlastníšat, ať nosí šat kleriků podle předpisu Kánon284.



Kánon 670: Institut musí svým členům poskytnoutvše, co podle předpisů konstitucí potřebují, abydosáhli cíle svého povolání.

Kánon 671: Řeholník ať bez dovolení právoplatné-ho představeného nepřijímá úkoly a povinnostimimo vlastní institut.

Kánon 672: Řeholníci jsou vázáni předpisy Kánon277, 285, 286, 287 a 289 a řeholníci-klerici ještěnavíc předpisy Kánon 279 � 2. V laických insti-tutech papežského práva může dát vlastní vyššípředstavený dovolení, o němž je v Kánon 285 �4.

Hlava V. Apoštolát institutů

Kánon 673: Apoštolát všech řeholníků předevšímspočívá ve svědectví jejich zasvěceného života,které mají živit modlitbou a pokáním.

Kánon 674: Instituty, které jsou zcela zaměřeny nakontemplaci, mají v mystickém Těle Kristověvždy přeslavný podíl, neboť přinášejí Bohu vyni-kající oběť chvály, ozařují Boží lid přehojnýmiplody svatosti a svým příkladem jej povzbuzují atajemnou apoštolskou plodností jej rozmnožují. Ztohoto důvodu, i když je naléhavá potřeba činné-ho apoštolátu, nemohou být členové těchto in-stitutů voláni, aby poskytovali pomoc v různýchpastoračních službách.

Kánon 675:� 1: V institutech, které se věnují činnému apošto-

látu, patří apoštolská práce k povaze těchto in-stitutů. Proto nechť je celý život členů sycen apo-štolským duchem a celá jejich apoštolská činnostnechť je formována řeholním duchem (duchemřehole).

� 2: Apoštolská činnost, vždy konaná z důvěrnéhosjednocení se s Bohem, také toto sjednoceníupevňuje a živí.

� 3: Apoštolská činnost konaná jménem a z příkazucírkve, nechť se koná ve společenství s ní.

Kánon 676: Laické instituty, jak mužské tak ženské,mají skrze díla duchovního a tělesného milosr-denství účast na pastorační činnosti církve a po-skytují lidem různé služby. Proto ať věrně vytrvajív milosti svého povolání.

Kánon 677:� 1: Představení a členové ať věrně plní poslání a

úkoly vlastní institutu. Ať je moudře přizpůsobujípotřebám místa a času také tím, že použijí i no-vých, vhodných prostředků.

� 2: Jestliže instituty mají se sebou sloučena nějakásdružení věřících, ať jim s obzvláštní péčí napo-máhají naplňovat se pravým duchem jejich ře-holní rodiny.

Kánon 678:� 1: Ve věcech pastorační činnosti, veřejné boho-

pocty a dalších apoštolárních děl jsou řeholnícipodřízeni moci biskupů, kterým jsou povinni pro-kazovat oddanou poslušnost a úctu.

� 2: Ve vykonávání vnějšího apoštolátu jsou řehol-níci podřízeni i vlastním představeným a musízůstat věrni řádové kázni. Ať i sami biskupovéneopomenou, je-li to zapotřebí, zdůrazňovat ře-holníkům tuto povinnost.

� 3: Při určování apoštolských prací řeholníkůmmají diecézní biskupové a řeholní představenípostupovat po společných poradách.

Kánon 679: Diecézní biskup může z velmi vážnépříčiny zakázat řeholníkovi pobyt v diecézi, jestli-že vyšší představený přes jeho upozornění nicneučinil, a záležitost ihned předat Apoštolskémustolci.

Kánon 680: Ať mezi různými instituty a také mezinimi a světským klérem pěstuje se spořádanáspolupráce a pod vedením diecézního biskupa ikoordinace apoštolských děl a činností při za-chování povahy a cíle jednotlivých institutů a fun-dačních zákonů.

Kánon 681:� 1: Díla, která svěří diecézní biskup řeholníkům,

spadají pod jeho pravomoc a řízení bez újmypráva řeholních představených shodně s předpi-sem Kánon 678 � 2 a 3.

� 2: V těchto případech nechť se sepíše dohodamezi diecézním biskupem a příslušným předsta-veným institutu, ve které se kromě jiného přesněa výslovně stanoví, co je nutné k uskutečněnídíla, kteří řeholníci je vykonají a jaké je materiálnízajištění díla.

Kánon 682:



� 1: Jde-li o přidělení církevního úřadu v diecézi ně-kterému řeholníkovi, jmenuje jej na návrh neboalespoň se souhlasem příslušného představené-ho diecézní biskup.

� 2: Z úřadu může být řeholník odstraněn, ať napokyn (ad nutum) příslušné autority, která hoúřadem pověřila, po oznámení toho řeholnímupředstavenému nebo na pokyn řeholního před-staveného po oznámení toho pověřujícímu (die-céz. biskupovi). V obou případech bez vyžádánísouhlasu druhého.

Kánon 683:� 1: Diecézní biskup může sám nebo skrze jiného

vizitovat v době pastorační vizitace, a v případěnutnosti i mimo ni, kostely a kaple, které navště-vují věřící a také školy a jiná náboženská, chari-tativní, duchovní i časná díla, která byla svěřenařeholníkům. Netýká se to však škol, které jsouvýlučně pro alumny institutu.

� 2: Kdyby shledal nějaký nepořádek a řeholnípředstavený o tom uvědomělý by nic nepodnikl,může sám z vlastní moci zjednat nápravu.

Hlava VI. Odloučení členů od institutu

ČLÁNEK 1. Přestoupení do jiného institutu

Kánon 684:� 1: Řeholník s věčnými sliby nemůže přestoupit

z vlastního institutu do jiného bez dovolení nej-vyšších představených obou institutů daného sesouhlasem vlastní Rady.

� 2: Řeholník může být v novém institutu připuštěnk věčným slibům po zkušební době nejméně třílet. Jestliže však odmítne řeholník složit tyto slibyanebo k nim není příslušnými představenými při-puštěn, ať se vrátí do svého prvního institutu,nedostal-li dosud povolení sekularizace.

� 3: Aby řeholník svéprávného kláštera mohl pře-stoupit do jiného kláštera téhož institutu nebo fe-derace nebo konfederace, vyžaduje se a stačísouhlas vyššího představeného obou klášterů akapituly kláštera přijímajícího se zachováním ji-ných požadavků stanovených vlastním právem.Nežádají se nové sliby.

� 4: Vlastní právo nechť stanoví dobu a způsobzkoušky, která musí předcházet před sliby řehol-níka v novém institutu.

� 5: Aby bylo možno přestoupit do světského insti-tutu nebo do společnosti apoštolského životaanebo z nich do řeholního institutu, žádá se do-volení Svatého stolce a jeho příkaz se musí spl-nit.

Kánon 685:� 1: Až do chvíle složení profese v novém institutu

trvají sliby. Práva a povinnosti, které měl řeholníkv dřívějším institutu, jsou však pozastaveny. Odchvíle, kdy začal zkušební dobu v novém institu-tu, je povinen zachovávat právo nového institutu.

� 2: Do nového institutu je řeholník zařazen profesí.Současně s tím zanikají dřívější sliby, práva apovinnosti.

ČLÁNEK 2. Vystoupení z řehole

Kánon 686:� 1: Nejvyšší představený může se souhlasem své

Rady z vážné příčiny dát řeholníku s věčnými sli-by indult exklaustrace, ne však na dobu delší třílet. Pokud jde o klerika, je nutný předchozí sou-hlas místního ordináře, na jehož území se budezdržovat. Prodloužení tohoto indultu nebo uděle-ní ho na dobu delší tří let přísluší Apoštolskémustolci, nebo když se jedná o institut diecézníhopráva diecéznímu biskupovi.

� 2: Indult exklaustrace pro řádové řeholnice můžedát jen Apoštolský stolec.

� 3: Svatý stolec může z vážných důvodů a na žá-dost nejvyššího představeného a se souhlasemjeho Rady uložit pobyt mimo klášter členu insti-tutu papežského práva. Diecézní biskup to můžeuložit členu institutu diecézního práva - při za-chování spravedlnosti a lásky - z vážných důvo-dů.

Kánon 687: Exklaustrovaný člen je zbaven povin-ností, které se nedají sloučit s jeho novými život-ními podmínkami, a zůstává však v závislosti apéči svých představených a místního ordináře,zvláště když se jedná o klerika. Může nosit ře-holní šat, leč by indult stanovil něco jiného. Jezbaven aktivního i pasivního volebního práva.

Kánon 688:



� 1: Kdo chce vystoupit z institutu po uplynutí profe-se, může ho opustit.

� 2: Kdo v době trvání časných slibů z vážného dů-vodu prosí, aby mohl opustit institut, může dostatindult k odchodu; v institutu papežského právaod nejvyššího představeného se souhlasem jehoRady, avšak v institutech diecézního práva a vklášterech, o nichž je v Kánon 615, je k platnostiindultu zapotřebí potvrzení od biskupa domu, kekterému náleží (domus assignationis).

Kánon 689:� 1: Příslušný vyšší představený po vyslechnutí své

Rady může člena, jemuž skončila časná profese,z oprávněných důvodů vyloučit z další profese.

� 2: Tělesná nebo duševní nemoc, i ta, která seprojevila po složení slibů a která podle odborníkůčiní člena, o němž je v � 1, neschopným pro ži-vot v institutu, je důvodem nepřipustit ho k obno-vě slibů nebo k věčné profesi, leč že by nemocvznikla z nedbalosti institutu nebo v důsledkupráce v institutu.

� 3: Jestliže však řeholník v době trvání časné pro-fese zešílel, i když není schopen profese, nemů-že jej institut propustit.

Kánon 690:� 1: Kdo po ukončení noviciátu nebo po profesiřádně vystoupil z institutu, může být znovu přijatdo institutu nejvyšším představeným se souhla-sem jeho Rady bez povinnosti opakovat noviciát.Tento nejvyšší představený také určí vhodnouzkušební dobu před časnými sliby a dobu čas-ných slibů před sliby věčnými podle předpisů Ká-non 655 a Kánon 657.

� 2: Tutéž pravomoc má představený svéprávnéhokláštera se souhlasem své Rady.

Kánon 691:� 1: Řeholník s věčnými sliby nechť nežádá indult

odejít z institutu, leč jen z velmi vážných důvodů,které uvážil před Bohem. Svou žádost ať podánejvyššímu představenému institutu, který ji sdobrozdáním svým a své Rady pošle dále pří-slušné autoritě.

� 2: V institutech papežského práva uděluje takovédovolení jedině Apoštolský stolec. V institutechdiecézního práva je může dát každý diecézníbiskup, v níž je dům, k němuž je řeholník při-psán.

Kánon 692: Řádně udělený a řeholníku oznámenýindult k opuštění institutu, neodmítne-li jej řehol-ník při oznámení, nese s sebou z moci saméhopráva dispens od slibů a všech závazků vyplýva-jících z profese.

Kánon 693: Je-li řeholník klerikem, ať se mu nepo-voluje tento indult, dokud nenajde biskupa, kterýjej začleněním přijme do diecéze nebo aspoň nazkoušku. V případě přijetí na zkoušku je z mocipráva po pěti letech inkardinován (začleněn) dodiecéze, leč by jej biskup odmítl.

ČLÁNEK 3. Propuštění členů

Kánon 694:� 1: Samočinně se považuje za propuštěného ře-

holník, který:

1. veřejně odpadl od katolické víry,

2. uzavřel manželství nebo se je pokoušel uzavřít,třeba jen civilní.

� 2: V těchto případech nechť vyšší představenýučiní se svou Radou prohlášení této skutečnostina základě shromážděných důkazů, aby i právněbylo jisté, že byl propuštěn.

Kánon 695:� 1: Řeholníka je nutno propustit pro trestné činy, o

nichž je v Kánon 1397, 1398 a 1395, leč by vpřípadě trestných činů, o kterých je v Kánon1395 � 2, představený usoudil, že propuštěnínení zcela nutné a že se lze jiným způsobem po-starat o nápravu člena a o obnovení spravedl-nosti a odčinění pohoršení.

� 2: V těchto případech, kdy vyšší představenýshromáždí důkazy o činu a jeho přičitatelnosti, aťoznámí členu, který má být propuštěn, žalobu idůkazy a poskytne mu především možnost sehájit. Všechna akta podepsaná vyšším předsta-veným a notářem, spolu se sepsanými odpo-věďmi člena a od něho i podepsanými, nechťjsou zaslány nejvyššímu představenému.

Kánon 696:� 1: Řeholník může být propuštěn i z jiných důvodů,

jen když jsou vážné, vnější, přičitatelné a právnědokázané. Takovými jsou: trvalé zanedbávánípovinností zasvěceného života, opětované poru-šování posvátných závazků, tvrdošíjná nepo-



slušnost oprávněných příkazů představených vevěci vážné, velká pohoršení zaviněná řeholní-kem, neústupné podporování a šíření odsouze-ných nauk Učitelským úřadem církve, veřejnélpění na ideologiích proniknutých materialismema ateismem, nezákonná nepřítomnost, o níž jeřeč v Kánon 665 � 2, trvající půl roku a jiné, stej-ně vážné příčiny, které jsou stanoveny vlastnímprávem.

� 2: K propuštění řeholníka s dočasnými sliby stačí idůvody méně závažné, stanovené vlastním prá-vem.

Kánon 697: Uzná-li vyšší představený po vyslech-nutí své Rady, že v případech, o nichž v Kánon696, je třeba začít proces o propuštění, pak:

1. Je povinen shromáždit nebo doplnit důkazy.

2. Řeholníka písemně nebo přede dvěma svědkynapomene s výslovným pohrožením, že budepropuštěn, jestliže se nepolepší. Jasně mu vy-světlí důvod propuštění a dá mu plnou možnosthájit se. Nepomohlo-li první napomenutí, ať pouplynutí alespoň 15 dní jej napomene po druhé.

3. Jestliže nepomůže ani druhé napomenutí a vyššípředstavený se svou Radou usoudí, že je zřejměnepolepšitelný a že jeho obhajoba je nedosta-tečná, tu po 15 dnech, které uplynuly bez užitkuod posledního napomenutí, pošle všechny do-klady podepsané od vyššího představeného anotáře, spolu s odpověďmi řeholníka, které sámpodepsal, nejvyššímu představenému.

Kánon 698: Ve všech těchto případech, o nichž je vKánon 696 a 697, má řeholník právo vždy ko-munikovat s nejvyšším představeným a přímojemu vyložit svou obranu.

Kánon 699:� 1: Nejvyšší představený se svou Radou, která

musí mít k platnosti alespoň 4 členy, nechť spo-lečně přistoupí k důkladnému přešetření důkazůa obrany. Jestliže pak tajným hlasováním roz-hodnou, že je nutno vydat dekret o vyloučení,musí k jeho platnosti v dekretu uvést alespoňsouhrnně zdůvodnění podle práva a skutečností(in iure et in facto).

� 2: Ve svéprávných klášterech, o nichž je v Kánon615, přísluší rozhodnutí propustit řeholníka die-céznímu biskupovi, jemuž představený doručilspisy prošetřené svou Radou.

Kánon 700: Propouštěcí dekret nemá moci, nebyl-lipotvrzen Svatým stolcem, kterému se musí za-slat dekret a všechna akta. Jestliže se jedná oinstitut diecézního práva, přísluší potvrzení de-kretu diecéznímu biskupovi, v níž je dům, k ně-muž je řeholník připsán. Avšak, aby dekret bylplatný, musí v něm být poznámka, že propuštěnýmá právo do deseti dnů ode dne, kdy mu bylopropuštění oznámeno, odvolat se k příslušnéautoritě. Odvolání má odkladný účinek.

Kánon 701: Samotným platným propuštěním pře-stávají sliby, práva i povinnosti plynoucí z profe-se. Je-li však řeholník klerikem, nemůže vykoná-vat úkony ze svěcení, dokud nenajde biskupa,který jej po patřičné zkušební době podle předpi-su Kánon 693 přijme do diecéze nebo mu ales-poň dovolí vykonávat funkce ze svěcení.

Kánon 702:� 1: Kdo právoplatně vystoupil z institutu nebo z

něho byl právoplatně propuštěn, nemůže od in-stitutu něco požadovat za práci, kterou v němkonal.

� 2: Přesto ať se institut zachová spravedlivě a sevangelní láskou ke

členu, který se od něho odlučuje.

Kánon 703: V případě velkého vnějšího veřejnéhopohoršení nebo nesmírné škody, která hrozí in-stitutu, může vyšší představený anebo - je-li ne-bezpečí z prodlení - i místní představený se sou-hlasem své Rady řeholníka vyhnat z domu. Je-litřeba, ať se vyšší představený postará, aby za-čalo propouštěcí řízení podle předpisu práva ne-bo oznámí záležitost Apoštolskému stolci.

Kánon 704: O členech, kteří byli jakýmkoliv způso-bem vyloučeni z institutu, nechť se učiní zmínkave zprávě, která se má podle Kánon 592 � 1 za-sílat Apoštolskému stolci.

Hlava VII. Řeholníci povýšení na bis-kupa

Kánon 705: Řeholník povýšený na biskupa zůstáváčlenem institutu, ale mocí slibu poslušnosti pod-léhá jedině Římskému veleknězi a není vázánpovinnostmi, které podle jeho rozumného úsud-ku se nedají sloučit s jeho stavem.



Kánon 706: Řeholník, o kterém výše:

1. Pozbyl-li profesí vlastní majetek, má právo užívat,brát požitky a spravovat majetek, jehož se mudostane. Vlastnictví majetku nabývají diecézníbiskup nebo jiní, o nichž je v Kánon 381 � 2, propartikulární církev. Ostatní jej nabývají pro institutnebo Svatý stolec podle toho, zda je institutschopný vlastnit majetek nebo ne.

2. Nepozbyl-li profesí vlastnictví majetku, nabýváznovu práva na užívání, na užitek a správu dří-vějšího majetku. To, čeho se mu později dosta-ne, nabývá úplně pro sebe.

3. V obou případech však musí s majetkem, jehožse mu dostane, nikoliv pro svou osobu, naložitpodle vůle dárců.

Kánon 707:� 1: Řeholní biskup-emerita (důchodce) si může

zvolit k bydlení i byt mimo domy svého institutu,leč by Apoštolský stolec učinil jiná opatření.

� 2: Pokud jde o přiměřené a slušné živobytí, tu,jestliže sloužil nějaké diecézi, je třeba zachovávatpředpisy Kánon 402 � 2, leč by vlastní institutmu chtěl zajistit obživu. Jinak se o něj postaráApoštolský stolec.

Hlava VIII. Konference vyšších před-stavených

Kánon 708: Vyšší představení se mohou s užitkemsdružovat v konference čili rady, aby si společ-nými silami pomáhali k plnějšímu dosažení cílejednotlivých institutů, vždy při zachování jejichautonomie, povahy a vlastního ducha, nebo kprojednání společných záležitostí nebo provhodnou koordinaci a spolupráci s biskupskýmikonferencemi a také s jednotlivými biskupy.

Kánon 709: Konference vyšších představenýchnechť mají své stanovy schválené Svatým stol-cem, který jediný je může zřizovat a učinit právníosobou a pod jeho vrchním vedením zůstávají.

STAŤ III. SEKULÁRNÍ INSTITUTY

Kánon 710: Sekulární (světský) institut je institutzasvěceného života, ve kterém věřící žijí ve světě

a usilují o dokonalou lásku a snaží se přispívat kposvěcení venkovního světa vnitřním životem.

Kánon 711: Člen sekulárního institutu nemění svýmzasvěcením vlastní kanonický stav v Božím lidu,ať laický nebo klerický, bez újmy předpisů, kterése vztahují na instituty zasvěceného života.

Kánon 712: Se zachováním předpisů Kánon 598-601 nechť určí konstituce posvátné závazky, ji-miž se v institutu přijímají evangelní rady a vy-mezí povinnosti plynoucí z těchto posvátných zá-vazků, ale vždy při zachování světského způso-bu života, který je institutu vlastní.

Kánon 713:� 1: Členové těchto institutů vyjadřují a uskutečňují

své zasvěcení v apoštolské činnosti. Nechť takéusilují proniknout všechno jako kvas duchemevangelia k upevnění a růstu Těla Kristova.

� 2: Členové-laici účastní se evangelizačního úkolucírkve - ve světě a ze světa - buď svědectvímkřesťanského života a věrností svému zasvěce-ní, buď tím, že pomáhají, aby se časné záležitostiuspořádaly podle Boha a aby silou evangeliapřetvářeli svět. Tak ve svém světském životě na-bízejí svou spolupráci jako svou službu ve pro-spěch církevního společenství.

� 3: Členové-klerici pomáhají svědectvím zasvěce-ného života, zvláště v kněžství, spolubratřímzvláštní apoštolskou láskou a svou posvátnouslužbou v lidu Božím posvěcují svět.

Kánon 714: Členové nechť žijí v obvyklých podmín-kách ve světě buď sami nebo každý ve své rodi-ně nebo ve sdružení bratrského života podle sta-nov.

Kánon 715:� 1: Členové-klerici začlenění do diecéze podléhají

diecéznímu biskupovi bez újmy toho, co se vzta-huje k zasvěcenému životu ve vlastním institutu.

� 2: Ti však, kdo podle předpisu Kánon 266 � 3jsou začleněni do institutu, jestliže jsou přidělenipro práce vlastní tomuto institutu nebo k vedenítohoto institutu, podléhají biskupovi jen v tomrozsahu jako řeholníci.

Kánon 716:� 1: Všichni členové ať se činně účastní života in-

stitutu podle vlastního práva.



� 2: Členové téhož institutu ať zachovávají mezisebou vzájemný styk a starostlivě usilují o jed-notu ducha a pravé bratrství.

Kánon 717:� 1: Konstituce ať stanoví vlastní způsob vedení,

určí dobu, po kterou mají představení zastávatsvůj úřad, a způsob, jak budou určováni.

� 2: Nechť není za nejvyššího představeného určennikdo, kdo není definitivně začleněn.

� 3: Ti, kdo jsou určeni řídit institut, nechť pečují,aby se v něm zachovával duch jednoty a rostla vněm činná účast všech členů.

Kánon 718: Správa majetku institutu, který má vy-jadřovat a rozvíjet evangelní chudobu, nechť seřídí předpisy V. knihy "O časném majetku círk-ve", jakož i vlastním právem institutu. Vlastní prá-vo institutu nechť vymezí zvláště ekonomicképovinnosti institutu vůči členům, kteří pro něj pra-cují.

Kánon 719:� 1: Aby byli členové věrni svému povolání, nechť

vyvěrá jejich apoštolská činnost ze saméhospojení s Kristem, nechť se horlivě věnují modlit-bě, vhodným způsobem četbě Písma svatého azachovávají každoroční duchovní obnovy a ko-nají i jiná duchovní cvičení podle vlastního práva.

� 2: Pokud možno, ať denní slavení eucharistie jepramenem a silou celého jejich zasvěceného ži-vota.

� 3: Ať volně přistupují k svátosti pokání a často jipřijímají.

� 4: Ať obdrží ve svobodě nutné duchovní vedenísvědomí a jestliže si to přejí, ať mají možnost vy-žadovat si rady tohoto druhu také od svých před-stavených.

Kánon 720: Právo přijímat do institutu nebo kezkoušce nebo k převzetí posvátných závazkůčasných nebo věčných nebo definitivních spadápod pravomoc vyšších představených s jejichRadou podle předpisů konstituce.

Kánon 721:� 1: K počáteční zkoušce jsou neplatně přijímáni:

1. Kdo nedosáhli věku zletilosti (18 let).

2. Kdo je vázán posvátným svazkem v některém in-stitutu zasvěceného života nebo je členem spo-lečnosti apoštolského života.

3. Manžel (manželka), pokud trvá manželství.

� 2: Konstituce mohou stanovit další překážky kplatnosti přijetí nebo připojit podmínky.

� 3: Kromě toho se k přijetí vyžaduje zralost, kteráje nutná, aby dotyčný mohl správně žít životeminstitutu vlastním.

Kánon 722:� 1: Vstupní zkouška ať je zaměřena k tomu, aby

kandidáti vhodněji poznali Boží volání a také secvičili v duchu a způsobu života institutu.

� 2: Kandidáti ať jsou řádně vedeni k životu podleevangelních rad a jsou vyučováni, aby tento životcele obrátili v apoštolát, užívajíce apoštolátníchforem, které odpovídají cíli, duchu a povaze in-stitutu.

� 3: Způsob a doba této zkoušky před posvátnýmizávazky, které mají v institutu poprvé přijmout, nekratší než dva roky, ať jsou vymezeny v konstitu-cích.

Kánon 723:� 1: Kandidát, který bude po skončení počáteční

(vstupní) zkoušky uznán za schopného, ať pře-vezme na sebe tři evangelní rady, potvrdí je po-svátným závazkem anebo ať z institutu odejde.

� 2: Toto první začlenění, ne kratší než 5 let, jepodle konstitucí dočasné.

� 3: Po uplynutí doby tohoto začlenění ať je člen,který je považován za vhodného, připuštěn kvěčnému začlenění nebo začlenění definitivnímu,a sice při stálém obnovování pout časných.

� 4: Definitivní začlenění, pokud jde o některé práv-ní důsledky, které je nutno stanovit v konstitu-cích, je rovnocenné s věčným zasvěcením.

Kánon 724:� 1: Formace (institutio) po prvním přijetí posvát-

ných závazků musí nepřetržitě pokračovat podlepředpisů konstitucí.



� 2: Členové nechť jsou stejnou měrou vzděláváni vbožských i lidských věcech. O jejich neustálouformaci ať opravdově pečují určení vedoucí.

Kánon 725: Institut si může jistým poutem stanove-ným konstitucemi přidružit i jiné křesťany, abyspěli k evangelní dokonalosti podle ducha insti-tutu a měli podíl na jeho poslání.

Kánon 726:� 1: Po uplynutí doby dočasného začlenění můžečlen institut svobodně opustit nebo jej může vyššípředstavený po vyslechnutí své Rady vyloučit zoprávněného důvodu z obnovy závazků.

� 2: Člen dočasně začleněný může od nejvyššíhopředstaveného se souhlasem Rady na vlastnížádost obdržet z vážné příčiny dovolení opustitinstitut.

Kánon 727:� 1: Trvale začleněný, chce-li opustit institut, ať věc

před Bohem dobře uváží a požádá o propuštěníprostřednictvím nejvyššího představeného Svatýstolec, je-li to institut papežského práva.V opačném případě má žádat diecézního bisku-pa ve shodě s konstitucemi.

� 2: Jedná-li se o klerika začleněného do institutu,nechť se zachová předpis Kánon 693.

Kánon 728: Po udělení řádného dovolení odejít pa-dají všechny závazky, práva i pouta plynoucí zezačlenění.

Kánon 729: Propuštění člena z institutu se dějepodle předpisu Kánon 694 a 695. Konstitucemusí určit i jiné příčiny propuštění, jen když jsouúměrně vážné, vnější, přičitatelné a právně zdů-vodněné. Způsob propuštění ať se uskutečnípodle předpisů Kánon 697-700. Na propuštěné-ho se vztahuje předpis Kánon 701.

Kánon 730: Když má člen sekulárního institutu pře-stoupit do jiného sekulárního institutu, musí sedodržet předpisy Kánon 684 � 1, 2 a 4 a Kánon685. Aby však mohl přestoupit do řeholního in-stitutu nebo do společnosti apoštolského životanebo z nich přejít do sekulárního institutu, je nut-no žádat Apoštolský stolec a jeho rozhodnutí jesměrodatné a musí se splnit.

SEKCE II. Společnosti apoštolského ži-vota

Kánon 731:� 1: K institutům zasvěceného života přistupují

společnosti apoštolského života, jejichž členovébez řeholních slibů sledují apoštolský cíl vlastnísvé společnosti a vedou společný bratrský životpodle vlastního způsobu života a zachovávánímkonstitucí spějí k dokonalé lásce.

� 2: Mezi ně patří společnosti, které nějakým zá-vazkem stanoveným konstitucemi berou na sebeevangelní rady.

Kánon 732: Co je stanoveno v Kánon 578-597 a606, platí i o společnostech apoštolského života,ovšem se zachováním povahy každé jednotlivéspolečnosti. Na společnosti, o nichž je v Kánon731 � 2, se vztahují také předpisy Kánon 598-602.

Kánon 733:� 1: Dům a místní komunitu zřizuje příslušná auto-

rita společnosti s předběžným písemným sou-hlasem diecézního biskupa, se kterým je třebase poradit také v případě zrušení domu.

� 2: Souhlas se zřízením domu nese s sebou i prá-vo mít aspoň kapli, v níž se může slavit a ucho-vávat eucharistie.

Kánon 734: Vedení společnosti určují konstituce sezachováním předpisů Kánon 617-633 ve shodě spovahou každé jednotlivé společnosti.

Kánon 735:� 1: Přijímání, zkoušení, začleňování i vzděláváníčlenů je stanoveno vlastním právem každé jednéspolečnosti.

� 2: Při přijímání do společnosti nechť se zachová-vají podmínky stanovené v Kánon 642-645.

� 3: Vlastní právo má stanovit způsob zkoušky avzdělávání přizpůsobený cíli a povaze společ-nosti, zvláště pokud jde o vzdělávání naukové,duchovní a apoštolské, takže by členové pozná-vali Boží volání a vhodně se připravovali na svéposlání a život ve společnosti.

Kánon 736:



� 1: V klerických společnostech jsou klerici začle-něni do společnosti, nestanoví-li konstituce něcojiného.

� 2: Ve věcech týkajících se studií a svatých svěce-ní nechť se dodržují předpisy pro světské klerikybez újmy � 1.

Kánon 737: Včlenění je spojeno pro člena s právy apovinnostmi stanovenými v konstitucích. Společ-nosti se pak ukládá povinnost vést členy k cílivlastního povolání podle konstitucí.

Kánon 738:� 1: Všichni členové jsou podřízeni vlastním před-

staveným podle předpisů konstitucí ve věcech,který se týkají vnitřního života a kázně společ-nosti.

� 2: Podléhají také diecéznímu biskupovi ve vě-cech, které se týkají veřejné bohopocty, péče oduše a jiných apoštolských děl se zřetelem naKánon 679-683.

� 3: Vztahy člena inkardinovaného do diecéze kvlastnímu biskupovi jsou vymezeny v konstitu-cích nebo ve zvláštních úmluvách.

Kánon 739: Členové jsou kromě povinností, kterémusí plnit jako členové podle konstitucí, vázáni iobecnými povinnostmi kleriků, leč by něco jinéhobylo zřejmé z přirozenosti věci samé nebo zeslovní souvislosti.

Kánon 740: Členové jsou povinni bydlet v doměnebo v právně řízené komunitě a mají zachová-vat společný život podle vlastního práva, kterýmse také řídí, i když jsou vzdáleni z domu nebokomunity.

Kánon 741:� 1: Nestanoví-li konstituce něco jiného, pak jsou

společnosti, jejich části a jejich domy právnímiosobami a jako takové jsou schopny nabývatmajetek, jej vlastnit, spravovat a odprodat podlepředpisů V. knihy: "O časném majetku církve",jak jsou obsaženy v Kánon 636, 638 a 639, a ta-ké podle vlastního práva.

� 2: Také členové jsou schopni podle tohoto právazískávat majetek, jej vlastnit, spravovat a o němrozhodovat, ale co dostanou s ohledem na spo-lečnost, získávají pro společnost.

Kánon 742: Odchod a propuštění člena, který neníještě definitivně začleněn, se řídí konstitucemikaždé společnosti.

Kánon 743: Indult (písemné povolení odejít zespolečnosti) působící zánik práv a povinnostíplynoucích ze začlenění bez újmy předpisů Ká-non 693 může člen definitivně začleněný obdržetod nejvyššího představeného se souhlasem jehoRady, není-li to konstitucemi vyhrazeno Apoštol-skému stolci.

Kánon 744:� 1: Nejvyššímu představenému se souhlasem je-

ho Rady je také vyhrazeno dát členu definitivnězačleněnému do společnosti dovolení k přestupudo jiné společnosti apoštolského života s pře-chodným pozastavením práv a povinností kvlastní společnosti, avšak s právem vrátit se zpětpřed definitivním začleněním do nové společnos-ti.

� 2: K přestupu do institutu zasvěceného života ne-bo z něho do společnosti apoštolského života jenutné dovolení Apoštolského stolce, jehož roz-hodnutí je třeba splnit.

Kánon 745: Nejvyšší představený může se souhla-sem své Rady dovolit definitivně začleněnémučlenu žít mimo společnost, ne však déle než 3roky, s pozastavením práv a povinností, kterénelze sloučit s jeho novým stavem. Zůstává všakv péči představených. Jedná-li se o klerika, po-žaduje se kromě toho souhlas ordináře místa,kde se bude zdržovat, pod jehož péčí a podříze-ností také zůstává.

Kánon 746: Má-li být propuštěn defitivně začleněnýčlen, musí být zachovány s přiměřenými úpra-vami předpisy Kánon 694-704.



III. KNIHA: UČITELSKÁ SLUŽBA CÍRKVE

Kánon 747:� 1: Církev, které Kristus Pán svěřil poklad víry, aby

s přispěním Ducha svatého zjevené pravdy stře-žila, hlouběji prozkoumávala, věrně hlásala a vy-kládala, má povinnost i přirozené právo hlásatevangelium všem národům, nezávisle na jakéko-liv světské moci a také za použití sobě vlastníchhromadných sdělovacích prostředků.

� 2: Církvi přísluší vždy a všude hlásat mravní zá-sady, také o sociálním řádu, a z tohoto hlediskahodnotit jakékoliv lidské záležitosti, pokud si tohožádají základní lidská práva anebo spása duší.

Kánon 748:� 1: Všichni lidé mají povinnost hledat pravdu o Bo-

hu a jeho církvi a když ji poznají, mají z moci Bo-žího zákona povinnost a právo ji přijmout a za-chovávat ji.

� 2: Nikomu není nikdy dovoleno nutit lidi, aby přijaliproti svému svědomí katolickou víru.

Kánon 749:� 1: Římský biskup je z moci svého úřadu neomyl-

ný v učitelské službě, když jako nejvyšší Pastýř aUčitel všech věřících, jemuž přísluší utvrzovatbratry ve víře, s definitivní platností prohlásí zá-vazné učení ve věcech víry a mravů.

� 2: Této neomylnosti v nauce se těší rovněž sborbiskupů, kdykoliv biskupové shromáždění naekumenickém koncilu vykonávají učitelskouslužbu jako učitelé a soudci víry a mravů, ohlašujís konečnou platnosti pro celou církev závaznounauku ve věcech víry a mravů. Jsou též neomyl-ní, když rozptýleni ve světě, ale spojeni mezi se-bou a nástupcem Petrovým poutem jednoty, seshodnou s Římským biskupem v autentickémučení o věcech víry a mravů, a když jednomyslněvyhlásí, že něco je třeba přijmout s konečnouplatností jako závazné.

� 3: Žádná nauka se nepovažuje za neomylně defi-novanou, jestliže to nebylo zjevně prohlášeno.

Kánon 750: Božskou a katolickou vírou je třeba vě-řit vše, co je obsaženo v Božím slově, psanémnebo tradovaném, totiž v tom jediném pokladuvíry svěřeném církvi, a co rovněž jako od Bohazjevené předkládá k víře Učitelský úřad církve aťslavnostním výrokem nebo řádným a obecnýmhlásáním; totiž to, co se jeví jako společně od vě-řících uznávané pod vedením Učitelského úřadu.Všichni mají povinnost varovat se každé nauky,která tomu odporuje.

Kánon 751: Heresí se nazývá tvrdošíjné odpírání,po přijetí křtu, nějaké pravdy, kterou je nutno věřitvírou božskou a katolickou anebo tvrdošíjné po-chybování o ní. Apostazie je naprosté odmítnutíkřesťanské víry. Schisma je odepření podříze-nosti nejvyššímu veleknězi nebo odmítnutí spo-lečenství s členy církve, jemu podřízenými.

Kánon 752: Když ne úkon víry, tedy při nejmenšímnáboženskou poslušnost rozumu a vůle náležíprokazovat nauce, kterou nejvyšší velekněz asbor biskupů vyhlásí o víře a mravech při vyko-návání autentické učitelské služby, i když titonemají úmysl toto učení prohlásit s konečnouplatností. Proto se věřící musí varovat všeho, cotomuto učení odporuje.

Kánon 753: I když biskupové, kteří jsou ve spojení shlavou a členy biskupského sboru, ať jednotlivcinebo shromáždění na biskupských konferencíchnebo na partikulárních koncilech, nejsou neo-mylní v učení, jsou pro věřící svěřené jejich péčiautentickými učiteli a mistry v otázkách víry. Au-tentického učení svých biskupů jsou povinni věří-cí se držet v poslušnosti ducha.

Kánon 754: Všichni věřící jsou povinni zachovávatkonstituce a dekrety, které vydá právoplatná cír-kevní autorita, aby jimi vyložila nauku nebo abyjimi odsoudila bludné názory; toto se týká zvlášt-ním způsobem toho, co je vydáno od Římskéhobiskupa nebo sboru biskupů.

Kánon 755:� 1: Je úkolem biskupského sboru a Apoštolského

stolce podporovat a řídit ekumenické hnutí mezi



katolíky. Jeho cílem je obnova jednoty všechkřesťanů, o kterou musí církev usilovat z vůleKristovy.

� 2: Také biskupové, a ve shodě s předpisy právabiskupské konference, ať podporují tuto snahu ojednotu a přiměřeně různým potřebám a vhod-nosti ať vydávají praktické směrnice s přihlédnu-tím k předpisům vydaným o této věci od nejvyššícírkevní autority.

STAŤ I. SLUŽBA BOŽÍHO SLOVA

Kánon 756:� 1: Služba hlásat evangelium celé církvi byla svě-řena především Římskému biskupovi a sborubiskupů.

� 2: Vzhledem k sobě svěřené partikulární církvivykonávají tuto službu jednotliví biskupové, kteřítaké v ní řídí celou službu slova. Někdy někteříbiskupové konají tuto službu společně v různýchcírkvích současně ve shodě s právem.

Kánon 757: K vlastním povinnostem kněží, kteříjsou spolupracovníky biskupa, náleží hlásat Božíevangelium. Tato povinnost zavazuje zvláště fa-ráře a jiné duchovní správce vzhledem k jim svě-řenému lidu. Také jáhnové mají účast na služběslova Božímu lidu ve spojení s biskupem a jehokněžími.

Kánon 758: Členové institutů zasvěceného životavydávají mocí svého zasvěcení Bohu zvláštnímzpůsobem svědectví evangeliu a tito jsou prá-vem voláni od biskupa na pomoc hlásání evan-gelia.

Kánon 759: Laici jsou mocí křtu a biřmování svědkyevangelní zvěsti slovem a příkladem křesťan-ského života. Mohou být též povoláváni za spo-lupracovníky biskupa a kněží při vykonáváníslužby slova.

Kánon 760: Ve službě slova, která se musí opírat oPísmo svaté, tradici, liturgii, Učitelský úřad a životcírkve, je třeba předkládat celé a neporušenétajemství Kristovo.

Kánon 761: K hlásání křesťanského učení je třebapoužívat různých dostupných prostředků, jmeno-vitě kázání a katechetické poučování, které bu-dou vždy zaujímat přední místo, ale i vyučovánínáboženství ve školách, v akademiích, na konfe-

rencích a shromážděních různého druhu, a takéjejím šířením veřejnými prohlášeními, které učinípříslušná autorita při příležitosti některých udá-lostí, mimo to tiskem a jinými hromadnými sdělo-vacími prostředky.

Hlava I. Hlásání slova Božího

Kánon 762: Protože Boží lid se sjednocuje přede-vším slovem živého Boha, které zcela právem sedožaduje slyšet z úst kněží, proto nechť posvátníslužebníci si velmi váží služby kázání, neboť je-jich předním úkolem je hlásání Božího evangeliavšem.

Kánon 763: Biskupové mají právo všude hlásat slo-vo Boží, nevyjímaje ani kostelů a kaplí řeholníchinstitutů papežského práva, leč by to biskupmísta v mimořádných případech výslovně zamítl.

Kánon 764: Se zachováním předpisu Kánon 765kněží a jáhnové mají pravomoc všude kázat,alespoň s předpokládaným souhlasem rektorakostela, leč by příslušný ordinář oprávnění omezilnebo odňal nebo by partikulární zákon přikazovalvyžádat si k tomu výslovné povolení.

Kánon 765: Ke kázání řeholníkům v jejich vlastníchkostelích nebo kaplích je potřebné dovolení pří-slušného představeného ve shodě s předpisykonstitucí.

Kánon 766: I laikům se může dovolit kázat v kostelenebo kapli, jestliže to v určitých okolnostech vy-žaduje potřeba nebo jestliže to ve zvláštním pří-padě doporučuje užitek ve shodě s předpisy vy-danými biskupskou konferencí a se zachovánímpředpisu Kánon 767 � 1.

Kánon 767:� 1: Mezi formami hlásání zaujímá zvláštní místo

homilie, která je součástí liturgie a je vyhrazenaknězi nebo jáhnu. V ní se během liturgického ro-ku vysvětlují z posvátných textů tajemství víry azásady, kterými se řídí křesťanský život.

� 2: Ve všech mších svatých v neděle a zasvěcenésvátky sloužených za účasti věřících je homiliepovinná a nesmí být vynechána bez vážnéhodůvodu.

� 3: Velmi se také doporučuje konat homilii i vemších svatých v týdnu, shromáždí-li se dostateč-ný počet věřících, zvláště v době adventní, post-



ní, u příležitosti nějakého svátku nebo smutnéudálosti.

� 4: Farář nebo rektor kostela se starají o to, aby setyto předpisy svědomitě zachovávaly.

Kánon 768:� 1: Nechť hlasatelé Božího slova předkládají věří-

cím především to, co je třeba věřit a činit ke slávěBoží a ke spáse lidí.

� 2: Ať také poskytují věřícím nauku, které učí Uči-telský úřad církve o důstojnosti a svobodě lidskéosoby, o jednotě a stálosti rodiny a o jejich po-vinnostech, o povinnostech lidí žijících ve společ-nosti a také i o časných záležitostech ve shodě sřádem stanoveným od Boha.

Kánon 769: Křesťanské učení je třeba vykládat při-způsobené úrovni posluchačů a potřebám doby.

Kánon 770: Faráři ve shodě s předpisy diecézníhobiskupa zařídí v určité doby kázání, která se na-zývají duchovní cvičení nebo svaté misie nebo ji-né formy kázání odpovídající místním potřebám.

Kánon 771:� 1: Duchovní pastýři, zvláště biskupové a faráři, se

mají postarat, aby Boží slovo bylo hlásáno takévěřícím, kterým životní podmínky nedovolují do-statečně využívat společné a řádné pastýřsképéče nebo ji zcela postrádají.

� 2: Mají se také postarat o to, aby se evangelnízvěst dostala i k nevěřícím, kteří žijí na jejichúzemí, neboť i je - neméně než věřící - musí za-hrnovat jejich pastorační péče.

Kánon 772:� 1: Při službě hlásání slova musí všichni zachová-

vat předpisy vydané diecézním biskupem.

� 2: Kdo má mluvit o křesťanském učení v rozhlasenebo televizi, ať se řídí předpisy biskupské kon-ference.

Hlava II. Katechetická výuka

Kánon 773: Vlastní a vážnou povinností, zvláštěduchovních správců, je péče o katechetickou vý-uku křesťanského lidu, aby se víra věřících stá-vala sdělováním nauky a zkušenosti křesťan-ského života živou a účinnou.

Kánon 774:� 1: Starost o katechetickou výuku pod vedením

příslušné církevní autority je záležitostí všechčlenů církve, každého způsobem jemu vlastním.

� 2: Rodiče na prvním místě jsou povinni slovem apříkladem vychovávat své děti ve víře a k prak-tickému křesťanskému životu. Stejnou povinnostmají ti, kteří zastupují rodiče a kmotry.

Kánon 775:� 1: Se zachováváním předpisů vydaných Apoštol-

ským stolcem přísluší diecéznímu biskupu vydá-vat směrnice o katechetické výchově a postaratse také o vhodné katechetické pomůcky, takétím, že v případě potřeby připraví katechismus aže bude podporovat a koordinovat katecheticképráce.

� 2: Biskupské konferenci přísluší, jestliže to uznáza užitečné, postarat se o vydání katechismu prosvé území po předchozím schválení od Apoštol-ského stolce.

� 3: Při biskupské konferenci může být ustavenakatechetická služba, jejímž prvořadým úkolem bybylo poskytovat jednotlivým diecézím pomoc vkatechetické výuce.

Kánon 776: Z moci svého úřadu je farář povinenpostarat se o katechetickou výuku dospělých,mládeže a dětí. K dosažení tohoto cíle musí vyu-žívat pomoci duchovních přidělených do farnosti,členů institutu zasvěceného života s přihlédnutímk povaze jednoho každého institutu, a také laiků,zvláště katechetů. Tito všichni, jestliže jim nebrá-ní zákonná překážka, bez odmítání mají ochotněpomáhat. Farář má podporovat a pečovat o ro-dinnou katechezi, kterou konají rodiče, jak je otom v Kánon 774 � 2.

Kánon 777: S přihlédnutím k předpisům vydanýmod diecézního biskupa se farář zvláště stará:

1. aby věřící byli vhodně prováděnou katechezí při-praveni k účasti na svátostech,

2. aby děti byly dostatečně dlouhým katechetickýmvyučováním řádně připraveny k prvnímu přijetísvátosti pokání a svátosti oltářní a také svátostibiřmování,

3. aby děti byly po prvním svatém přijímání dálehlouběji vzdělávány katechetickou výchovou,



4. aby se víra mládeže i dospělých upevňovala arozvíjela různými formami činnosti.

Kánon 778: Představení řeholí a společností apoš-tolského života jsou povinni usilovat, aby v jejichkostelích, školách a jiných institutech, které jsoujim svěřeny, se s horlivostí prováděla katechetic-ká výuka.

Kánon 779: Katechetická výuka se má podávatvšemi přiměřenými prostředky a pomocí učeb-ních pomůcek a hromadných sdělovacích pro-středků, které se zdají být účinné, aby věřícípodle vlastních schopností, věku a životníchpodmínek si plně osvojili katolickou nauku amohli podle ní dokonaleji žít.

Kánon 780: Místní ordináři nechť se postarají o do-statečnou přípravu katechetů pro jejich vlastníúkol, a také o to, aby jejich vzdělávání bylo stálé,aby tak poznávali nauku církve a osvojili si teore-tické i praktické zásady, které jsou vlastní peda-gogickým disciplínám.

STAŤ II. MISIJNÍ ČINNOST CÍRKVE

Kánon 781: Protože celá církev je svou povahoumisijní a protože evangelizace je základní povin-ností Božího lidu, proto si všichni věřící musí býtvědomi své odpovědnosti tím, že převezmousvůj díl v misijní činnosti.

Kánon 782:� 1: Nejvyšší řízení a koordinace podniků a činností,

které jsou spojeny s misijním dílem a spolupracís misiemi, přísluší Římskému biskupu a sborubiskupů.

� 2: Jednotliví biskupové, jakožto ručitelé obecnécírkve i všech církví, musí projevovat zvláštní sta-rostlivost o misijní dílo především tím, že podně-cují, rozvíjejí a vydržují misijní díla ve své diecézi.

Kánon 783: Protože členové institutů zasvěcenéhoživota se mocí svého zasvěcení zcela oddalislužbě církvi, mají povinnost způsobem vlastnímjejich institutu mít zvláštní účast v misijní činnosti.

Kánon 784: Za misionáře, totiž za ty, kteří jsou po-síláni příslušnou církevní autoritou k vykonávánímisijního díla, mohou být vybíráni z misijníchúzemí nebo mimo ně, z diecézních kleriků neboz členů institutů zasvěceného života či společ-nosti apoštolského života nebo i z laiků.

Kánon 785:� 1: K misijnímu dílu nechť jsou přibíráni i katecheti,

totiž věřící řádně připraveni a příkladného křes-ťanského života, kteří by se pod vedením misio-náře věnovali hlásání evangelní nauky, organizo-vání liturgického života a uskutečňování charita-tivní činnosti.

� 2: Katecheti musí být formováni ve školách k to-mu určených a tam, kde takové školy nejsou,pod vedením misionářů.

Kánon 786: Vlastní misijní činnost, kterou církevzaštěpuje do národů nebo společenství, kde do-sud není zakořeněna, uskutečňuje církev tím, žeposílá hlasatele evangelia, dokud se plně neu-staví nová církev, která by vlastními silami a do-statečnými prostředky mohla sama vykonávatdílo evangelizace.

Kánon 787:� 1: Misionáři musí svědectvím života i slova navá-

zat dialog s nevěřícími v Krista, aby jim způso-bem přizpůsobeným jejich mentalitě a jejich kul-tuře otevírali cesty, na kterých by mohli poznávatevangelní zvěst.

� 2: Mají se starat o to, aby ty, které uznají za při-pravené přijmout evangelní zvěst, vyučili prav-dám víry tak, aby, pokud o to svobodně požádají,byli připuštěni k přijetí křtu.

Kánon 788:� 1: Ti, kdo projevili ochotu přijmout víru v Krista,

nechť jsou po vykonávání prekatechumenátupřipuštěni ke katechumenátu liturgickými obřadya jejich jména nechť jsou zapsána do zvláštníknihy.

� 2: Katechumeni, formováni křesťanským životema praxí, musí být vhodně uváděni do tajemstvíspásy a do života z víry a také do liturgie, dobro-činnosti Božího lidu a apoštolátu.

� 3: Biskupské konferenci přísluší vydat stanovy,jimiž by se řídil katechumenát. Ve stanovách aťurčí, co musí katechumeni činit, a vymezí, jakése jim přiznávají výhody.

Kánon 789: Nově pokřtění nechť jsou vhodně pou-čováni (formováni), aby hlouběji poznali evan-gelní pravdu i vlastní povinnosti přijaté křtem.Mají být naplňováni upřímnou láskou ke Kristu ak jeho církvi.



Kánon 790:� 1: Diecéznímu biskupu v misijním území přísluší:

1. podporovat, řídit a koordinovat všechny misijnípodniky a díla,

2. bdít nad tím, aby byly uzavírány patřičné dohodys představenými institutů, které se věnují práci vmisiích a aby dobré vztahy s nimi přispěly k dob-ru misie.

� 2: Všichni misionáři podléhají předpisům vydanýmod diecézního biskupa. O těchto předpisech je v� 1 n. 1. Těmto předpisům podléhají i řeholníci ajejich pomocníci na tomto území.

Kánon 791: V jednotlivých diecézích pro podporumisijní spolupráce:

1. je třeba pomáhat misijním povoláním,

2. je třeba určit kněze, který by účinně podporovalmisijní podniky, zvláště Papežská misijní díla(Pontificia Opera Missionalia),

3. ať se každoročně slaví misijní den,

4. ať se každým rokem poukáže přiměřený peněžníobnos pro misie Apoštolskému stolci.

Kánon 792: Nechť biskupské konference zřizují apodporují díla, díky kterým by ti, kteří přicházejí zmisijních území (na jejich území) z důvodů stu-dijních nebo pracovních, byli bratrsky přijati a do-stalo se jim vhodné pastorační péče.

STAŤ III. KATOLICKÁ VÝCHOVA

Kánon 793:� 1: Rodiče a jejich zástupci jsou povinni a mají

právo vychovávat své děti. Katoličtí rodiče majíkromě toho povinnost a právo volit takové pro-středky a takové instituty, kterými se podle míst-ních podmínek mohou co nejlépe postarat o ka-tolickou výchovu svých dětí.

� 2: Rodiče mají též právo obdržet od státu potřeb-nou pomoc ke katolické výchově svých dětí.

Kánon 794:� 1: Ze zvláštního důvodu přísluší právo a povinnost

vychovávat církvi, protože jí bylo svěřeno božské

poslání pomáhat lidem, aby mohli dosáhnout pl-nosti křesťanského života.

� 2: Je povinnost duchovních pastýřů zařídit všech-no tak, aby všichni věřící mohli obdržet katolic-kou výchovu.

Kánon 795: Protože pravá výchova musí v sobězahrnout formaci celé lidské osoby, jak s ohle-dem na její poslední cíl tak s ohledem na obecnédobro společnosti, proto nechť jsou děti a mládežtak vychovávány, aby mohly harmonicky rozvíjetsvé fyzické, mravní a rozumové dary a nabývalydokonalejšího smyslu pro odpovědnost a správ-né užívání svobody a současně byly připravová-ny i k aktivní účasti na společenském životě.

Hlava I. Školy

Kánon 796:� 1: Mezi výchovnými prostředky nechť si věřící

velmi váží škol, které rodičům obzvláště pomá-hají při plnění výchovného úkolu.

� 2: Rodiče mají úzce spolupracovat s učiteli, kte-rým svěřili k výchově své děti. Rovněž učiteléjsou povinni při plnění svého úkolu úzce spolu-pracovat s rodiči, které jsou povinni ochotně vy-slechnout. Mají organizovat a mít ve vážnosti ro-dičovská sdružení a schůzky s rodiči.

Kánon 797: Rodiče mají mít při výběru škol oprav-dovou svobodu. Věřící proto mají usilovat o to,aby stát uznával tuto svobodu rodičů a při za-chování podílné spravedlnosti (iustitia distributi-va) také na ně přispíval.

Kánon 798: Rodiče jsou povinni svěřovat své dětiškolám, které zajišťují katolickou výchovu. Kdyžto nemohou učinit, mají povinnost postarat se oto, aby děti mimo školu obdržely náležitou kato-lickou výchovu.

Kánon 799: Věřící ať usilují o to, aby státní zákonytýkající se formace mládeže ve školách zajišťo-valy jí také ve školách náboženskou a mravnívýchovu ve shodě se svědomím rodičů.

Kánon 800:� 1: Církvi přísluší právo zakládat a řídit školy jaké-

hokoliv zaměření, druhu a stupně.



� 2: Věřící jsou povinni podporovat katolické školy apodle možnosti přispívat k jejich zakládání a vy-držování.

Kánon 801: Řeholní instituty, jimž je vlastní výchov-né poslání, ať se věrně drží tohoto poslání.Nechť se starají o katolickou výchovu rovněž i vevlastních školách založených se souhlasem die-cézního biskupa.

Kánon 802:� 1: Nejsou-li školy, ve kterých by výchova byla

prodchnuta křesťanským duchem, je věcí die-cézního biskupa, postarat se, aby takové školybyly založeny.

� 2: Kde se to ukáže vhodné, ať se diecézní biskuppostará o to, aby byly zakládány též odborné,technické a jiné školy, jak si toho vyžádají zvlášt-ní potřeby.

Kánon 803:� 1: Katolická škola je ta, kterou řídí příslušná cír-

kevní autorita nebo veřejná církevně právní oso-ba nebo kterou za takovou uznala písemnýmdokumentem církevní autorita.

� 2: Vyučování a výchova na katolické škola musíse opírat o zásady křesťanského učení. Učitelémusí vynikat zdravou naukou a bezúhonným ži-votem.

� 3: Žádná škola, i když by byla ve skutečnosti ka-tolická, ať nenese název "katolická škola", leč jense souhlasem příslušné církevní autority.

Kánon 804:� 1: Církevní autoritě podléhá katolické náboženské

vyučování a výchova podávaná v jakékoliv školenebo předávaná různými hromadnými sdělova-cími prostředky. Je věcí biskupské konferencevydat pro tuto záležitost obecné směrnice a jepovinností diecézního biskupa tuto oblast řídit abdít nad ní.

� 2: Místní ordinář ať se pečlivě stará o to, aby oso-by vyučující náboženství, také na nekatolickýchškolách, vyznačovaly se zdravou naukou, svě-dectvím křesťanského života a pedagogickýmuměním.

Kánon 805: Místní ordinář má právo ve své diecézijmenovat a schvalovat učitele náboženství a ta-ké, když si toho žádá dobro náboženství nebo

mravů, je odstraňovat nebo žádat jejich odstra-nění.

Kánon 806:� 1: Diecéznímu biskupu přísluší právo bdít a vizito-

vat katolické školy na svém území, dokonce itehdy, když byly založeny nebo jsou řízeny členyřeholních institutů. On také může vydávat před-pisy týkající se obecného pořádku katolickýchškol. Předpisy tohoto druhu jsou závazné taképro školy, které vedou řeholníci při zachováníautonomie v oblasti vnitřního řízení těchto škol.

� 2: Ředitelé (moderatores) katolických škol ať usi-lují pod dohledem místního ordináře, aby vzdělá-vání předávané v těchto školách bylo přinejmen-ším na úrovni škol tohoto druhu příslušného stá-tu.

Hlava II. Katolické univerzity a jinéinstituty vyššího studia

Kánon 807: Církev má právo zakládat a řídit univer-zity, které přispívají k vyšší kultuře lidí a k plněj-šímu rozvoji lidské osoby a také ke splnění uči-telské služby samotné církve.

Kánon 808: Žádná univerzita, i ve skutečnosti kato-lická, nesmí užívat název "katolická univerzita"bez souhlasu příslušné církevní autority.

Kánon 809: Kde je to možné a prospěšné, jsou bis-kupské konference povinny postarat se o to, abyna jejich území byly rozmístěny univerzity neboalespoň fakulty, ve kterých by se pěstovaly a vy-kládaly při zachování jejich vědecké samostat-nosti různé vědecké obory v souhlase s katolic-kým učením.

Kánon 810:� 1: Příslušná autorita ve shodě se stanovami má

povinnost postarat se o to, aby jmenovala učitelina katolických univerzitách osoby, které mimoodpovídající kvalifikaci vědeckou a pedagogickouby se vyznačovaly i neporušenou naukou a bez-úhonným životem. Pokud by nesplňovaly tytopožadavky, musí být ze své funkce odstraněnyse zachováním způsobu určeného stanovami.

� 2: Biskupské konference a diecézní biskupové,jichž se to týká, mají právo a povinnost bdít nadtím, aby na katolických univerzitách se věrnědbalo zásad křesťanského učení.



Kánon 811:� 1: Příslušná církevní autorita musí usilovat o to,

aby na katolických univerzitách byla zřízena fa-kulta nebo institut nebo aspoň katedra teologie,kde by se konaly přednášky také pro studujícílaiky.

� 2: Na každé katolické univerzitě se musí konatpřednášky, v nichž by se projednávaly předevšímteologické otázky, které souvisejí s předmětypřednášenými na jeho fakultách.

Kánon 812: Na všech vyšších institutech musí mítpřednášející předměty z teologie pověření odpříslušné církevní autority.

Kánon 813: Diecézní biskup je povinen věnovatmimořádnou pastorační péči studentům dokoncei tím, že pro ně zřídí farnost nebo přinejmenšímpověří trvale k této službě kněze. Je povinenrovněž postarat se o to, aby při univerzitách, takéi nekatolických, vznikla katolická univerzitní cent-ra, poskytující studentům pomoc, zvláště du-chovní.

Kánon 814: Předpisy stanovené pro univerzity setýkají obdobně i jiných institutů vyššího studia.

Hlava III. Církevní univerzity a fakulty

Kánon 815: Církvi mocí jejího úřadu přísluší hlásatzjevenou pravdu a z tohoto důvodu má i právona vlastní církevní univerzity a fakulty, aby v nichse poskytovalo vzdělávání v posvátných vědácha vědách s nimi spojených a aby v nich byli stu-denti vzděláváni vědeckým způsobem.

Kánon 816:� 1: Církevní univerzity a fakulty zřizuje Apoštolský

stolec nebo je potvrzuje. Jemu přísluší nejvyššířízení těchto institucí.

� 2: Jednotlivé církevní univerzity a fakulty mají mítsvé vlastní stanovy a studijní řád schválený Apo-štolským stolcem.

Kánon 817: Akademické hodnosti, které by mělykanonické účinky v církvi, může udělovat pouzeuniverzita nebo fakulta, která byla zřízena nebopotvrzena Apoštolským stolcem.

Kánon 818: Předpisy o katolických univerzitách ob-sažené v Kánon 810, 812 a 813 platí také o cír-kevních univerzitách a fakultách.

Kánon 819: Žádá-li si to dobro diecéze nebo řehol-ního institutu nebo dokonce celé církve, musí di-ecézní biskupové nebo představení příslušnýchinstitutů posílat na církevní univerzity a fakultymladé muže, kleriky a řeholníky, kteří jsou cha-rakterní, ctnostní a nadaní.

Kánon 820: Nechť ředitelé a profesoři církevníchuniverzit a fakult dbají, aby jednotlivé fakulty téžeuniverzity si vycházely vstříc, pokud to přednáše-né předměty dovolují a aby mezi jejich univerzi-tou nebo fakultou a jinými univerzitami a fakulta-mi, dokonce i necírkevními, byla vzájemná spo-lupráce, aby tak společným úsilím, schůzemi,vědeckým bádáním a jinými vzájemně na sebenavazujícími prostředky si pomáhaly k většímuvědeckému pokroku.

Kánon 821: Biskupské konference a diecézní bis-kup se mají postarat o to, aby tam, kde je tomožné, byly zakládány vyšší instituty nábožen-ských věd, v nichž by se podávaly teologicképředměty a jiné, které patří ke křesťanské kultu-ře.

STAŤ IV. HROMADNÉ SDĚLOVACÍ PRO-STŘEDKY, ZVLÁŠTĚ KNIHY

Kánon 822:� 1: Pastýři církve nechť při plnění svého úkolu vyu-

žívají práva vlastního církvi a používají hromad-ných sdělovacích prostředků.

� 2: Tito pastýři musí poučovat věřící o jejich povin-nosti spolupráce zaměřené k tomu, aby užitíhromadných sdělovacích prostředků bylo pronik-nuto duchem pravého lidství a křesťanství.

� 3: Všichni věřící, zvláště však ti, kteří mají jakým-koliv způsobem účast na organizování nebo uží-vání těchto prostředků, jsou povinni pastoračníčinnosti pomáhat tak, aby církev mohla účinnějivykonávat svůj úkol za pomoci těchto prostředků.

Kánon 823:� 1: Pastýři církve mají právo a povinnost bdít nad

neporušeností pravd víry a mravů, aby tisk ahromadné sdělovací prostředky nepoškozovalyvíru a mravy věřících. Mají také právo a povin-



nost vyžadovat, aby tisk vydávaný věřícími vevěcech dotýkajících se víry a mravů podléhalúsudku církve. Mají také právo a povinnost za-mítnout tisk, který by škodil pravé víře a dobrýmmravům.

� 2: Povinnost a právo, o nichž je v � 1, příslušíbiskupům, jak jednotlivým, tak shromážděnýmna partikulárních koncilech nebo biskupskýchkonferencích, vůči věřícím svěřeným jejich péči.Toto přísluší nejvyšší církevní autoritě, jestliže sejedná o celý Boží lid.

Kánon 824:� 1: Není-li něco jiného stanoveno, pak místním or-

dinářem, od něhož je třeba žádat dovolení neboschválení k vydání knih podle Kánonů této stati,je místní ordinář autora nebo místní ordinář mís-ta, kde budou knihy vydány.

� 2: Co je stanoveno v Kánonech této stati o kni-hách, platí, není-li zřejmé něco jiného, o tiskovi-nách všeho druhu určených k veřejnému rozši-řování.

Kánon 825:� 1: Není dovoleno vydávat knihy Písma svatého

bez schválení od Apoštolského stolce nebo bis-kupské konference. Rovněž vydávání překladůPísma svatého do mateřského jazyka žádá sischválení téže autority a zároveň opatření těchtopřekladů nutnými a dostatečnými vysvětlivkami.

� 2: Překlady Písma svatého opatřené příslušnýmivysvětlivkami mohou s dovolením biskupskékonference připravovat a vydávat katolíci vespolupráci s odloučenými bratry.

Kánon 826:� 1: Pokud jde o liturgické knihy, nechť jsou dodr-

žovány předpisy Kánon 838.

� 2: K novému vydání liturgických knih nebo k jejichpřekladu do mateřského jazyka, také jejich částí,je nutné potvrzení o shodě se schváleným vydá-ním od místního ordináře místa vydání.

� 3: Modlitební knihy pro veřejné nebo soukroméužívání věřícími mohou být vydány pouze sesouhlasem místního ordináře.

Kánon 827:� 1: Katechismy a jiné tiskoviny sloužící ke kate-

chezi nebo jejich překlady žádají si schválení

místního ordináře se zachováním předpisu Ká-non 775 � 2.

� 2: Pouze ty knihy z oboru Písma svatého, teolo-gie, církevního práva, církevních dějin a jinýchodvětví náboženských nebo morálních věd, kterébyly vydány se schválením příslušné církevníautority nebo alespoň byly od ní později potvrze-ny, se mohou užívat jako učebnice ve školáchzákladních, středních a vyšších.

� 3: Doporučuje se, aby knihy, které probírají látku,o níž je v � 2, i když se nepoužívají jako učebni-ce, a také tiskoviny, v nichž je obsaženo něco, cose týká náboženství a mravů, byly podrobenyúsudku místního ordináře.

� 4: V kostelích nebo kaplích není možno vystavo-vat, prodávat nebo rozdávat knihy nebo jiné tis-koviny pojednávající o náboženských nebomravních otázkách, nebyly-li vydány s dovolenímpříslušné církevní autority nebo nebyly-li od nípozději schváleny.

Kánon 828: Sbírky dekretů nebo akt vydané odnějaké církevní autority, mohou být znovu vydá-ny pouze po získání souhlasu téže autority a sezachováním podmínek od ní předepsaných.

Kánon 829: Schválení nějakého díla nebo dovoleníje vydat tiskem platí pro originál textu. Neplatí projeho nová vydání nebo pro jeho překlady.

Kánon 830:� 1: Bez újmy práva každého jednotlivého místního

ordináře svěřit úsudek o knihách osobám dle svévolby může biskupská konference vyhotovit se-znam cenzorů z lidí vynikajících vědou, zdravounaukou a rozvahou, kteří budou k dispozici die-cézním kuriím nebo ustanovit komisi cenzorů, sekterou by se mohli poradit místní ordináři.

� 2: Bez jakéhokoliv ohledu na osobu musí mítcenzor při vykonávání svého úřadu před očimajen nauku církve o víře a mravech, jak ji předklá-dá Učitelský úřad církve.

� 3: Cenzor musí podat své mínění písemně. Bude-li kladné, nechť ordinář podle svého moudréhouvážení vydá dovolení k vydání s výslovnýmudáním času a místa a se svým podpisem. Ne-dá-li ordinář dovolení k vydání, nechť sdělí auto-rovi díla důvody svého zamítnutí.

Kánon 831:



� 1: Věřící nechť nepíší nic do novin, časopisů abrožur, které obvykle zjevně napadají katolickénáboženství nebo dobré mravy, leč jen z velmivážného důvodu. Klerici a řeholníci jen s dovole-ním místního ordináře.

� 2: Biskupským konferencím přísluší stanovitpředpisy určující podmínky, které musí být spl-něny, aby duchovní a řeholníci směli se účastnitotázek, projednávaných v rozhlase nebo televizi,které se dotýkají katolické nauky a mravů.

Kánon 832: Aby řeholníci mohli vydávat knihy o ná-boženství a mravech, potřebují k tomu také sou-hlas vyššího představeného ve shodě s konstitu-cemi.

STAŤ V. VYZNÁNÍ VÍRY

Kánon 833: Osobně složit vyznání víry podle for-mule schválené Apoštolským stolcem jsou po-vinni:

1. Před předsedou nebo jeho delegátem všichni,kdo se účastní ekumenického nebo partikulární-ho koncilu, biskupského nebo diecézního syno-du, ať už s hlasem rozhodujícím nebo poradním.Předseda pak před sněmem nebo synodem.

2. Podle stanov posvátného kolegia ti, kdo jsou po-výšeni ke kardinálské hodnosti.

3. Před delegátem Apoštolského stolce všichni, kteříbyli povýšeni k biskupské důstojnosti a také ti,kdo jsou postaveni na roveň diecéznímu bisku-povi.

4. Před sborem konsultorů administrátor diecéze.

5. Před diecézním biskupem nebo jeho delegátemgenerální vikáři a biskupští vikáři a také soudnívikáři.

6. Před místním ordinářem nebo jeho delegátem fa-ráři, rektor, profesoři teologie a filosofie na začát-ku svého úřadu a také ti, kdo mají přijmout já-henské svěcení.

7. Před Velkým kancléřem (Magno cancellario) anení-li, před místním ordinářem nebo jeho dele-gátem, rektor církevní nebo katolické univerzityna počátku svého úřadu. Před rektorem, je-liknězem, nebo před místním ordinářem nebo je-jich delegátem přednášející předměty týkající sevíry a mravů, ať už je přednášejí na jakýchkolivuniverzitách, na začátku svého úřadu.

8. Představení řeholních institutů a klerických spo-lečností apoštolského života ve shodě s předpisykonstitucí.



IV. KNIHA: POSV CUJÍCÍ SLUŽBA CÍRKVE

Kánon 834:� 1: Posvěcující službu církev koná zvláštním způ-

sobem prostřednictvím posvátné liturgie, která jechápána jako vykonávání kněžské služby JežíšeKrista. V níž se smysly poznatelnými znameníminaznačuje a uskutečňuje posvěcování lidí způ-sobem vlastním každému znamení a také se vy-konává veškerá veřejná bohopocta od mystické-ho těla Ježíše Krista, totiž od Hlavy a údů.

� 2: Tato bohopocta se uskutečňuje tehdy, když li-turgii konají jménem církve právoplatně pověře-né osoby a to úkony schválenými církevní auto-ritou.

Kánon 835:� 1: Službu posvěcování konají především biskupo-

vé, kteří jako velekněží jsou hlavními rozdavateliBožích tajemství a také řídí celý liturgický život vcírkvi sobě svěřené, jej podporují a chrání.

� 2: Tuto službu konají také kněží, neboť mají téžúčast na kněžství Kristově a jsou jako služebníciKrista pod autoritou biskupa vysvěceni k tomu,aby konali veřejnou bohopoctu a posvěcovali lid.

� 3: Jáhni mají účast na slavení bohopocty podlepředpisů práva.

� 4: Účast na posvěcující službě mají svým způso-bem i ostatní věřící účastní-li se na liturgickémslavení, aktivně především na eucharistickém.Zvláštním způsobem mají účast na této služběrodiče, když v křesťanském duchu žijí manželskýživot a křesťansky vychovávají děti.

Kánon 836: Protože křesťanská bohopocta, ve kte-ré se vykonává obecné kněžství věřících, je dílo,které má vycházet z víry a o víru se má opírat,proto nechť se svěcení služebníci horlivě snažívíru vzbuzovat a osvětlovat, především službouslova, kterou se víra rodí a živí.

Kánon 837:� 1: Liturgické úkony nejsou úkony soukromými, ale

slavením samotné církve, která je "svátostí jed-noty", totiž je lidem Božím sjednoceným a orga-nizovaným pod vedením biskupů. Proto ony patří

celému tělu církve, kterou navenek manifestují avytvářejí. Jeho jednotlivých údů se však týkajírozličným způsobem v závislosti od přijatýchsvěcení, svěřených služeb a aktivní činnosti.

� 2: Liturgické úkony, nakolik si ony svou povahoužádají společné slavení, nechť se slaví podlemožnosti za přítomnosti a aktivní účasti věřících.

Kánon 838:� 1: Rozhodování o liturgii přísluší jedině církevní

autoritě, kterou je Apoštolský stolec a ve shodě správem diecézní biskup.

� 2: Apoštolský stolec rozhoduje o liturgii celé círk-ve, vydává liturgické knihy, schvaluje jejich pře-klady do mateřského jazyka a bdí, aby se litur-gická nařízení všude věrně zachovávala.

� 3: Biskupským konferencím přísluší, aby připravilypřeklady liturgických knih do národních jazyků atyto vhodně přizpůsobené v mezích stanovenýchsamými liturgickými knihami po předchozímschválení od Apoštolského stolce také vydaly.

� 4: Diecéznímu biskupu přísluší v církvi, která jemu svěřena, v rámci své kompetence vydávatpředpisy o liturgii, které zavazují všechny.

Kánon 839:� 1: Církev vykonává posvěcující službu i jinými

prostředky, buď modlitbami, kterými prosí Boha,aby věřící byli posvěceni v pravdě, anebo dílypokání a milosrdné lásky, které velmi pomáhají kzakořenění se a k upevnění Kristova království vduších a ke spáse světa.

� 2: Místní ordináři ať se starají, aby modlitby, jakoži zbožná a posvátná cvičení křesťanského lidu seplně shodovaly s předpisy církve.

ČÁST I. SvátostiČÁST I. SvátostiČÁST I. SvátostiČÁST I. Svátosti

Kánon 840: Svátosti Nového zákona, ustanovenéod Krista Pána a svěřené církvi, jsou jako úkonyKrista a církve znameními a prostředky, kterýmise víra vyjadřuje a upevňuje, jimi se vzdává Bohu



pocta a uskutečňuje se posvěcení lidu. Tak svr-chovaně přispívají k utváření, upevnění a proje-vování se společenství církve. Proto je musí, jaksvěcení služebníci tak ostatní věřící slavit s nej-větší úctou a příslušnou pečlivostí.

Kánon 841: Protože svátosti jsou tytéž pro celoucírkev a patří do božského pokladu, může jediněnejvyšší autorita církve schvalovat a blíže určovatto, co se žádá k jejich platnosti. Také jí nebo jinékompetentní autoritě přísluší podle předpisu Ká-non 838 � 3 a 4 určovat vše, co se týká jejichslavení, dovoleného vysluhování a přijímání a ta-ké obřadu, který se má zachovat při jejich slave-ní.

Kánon 842:� 1: Kdo nepřijal křest, nemůže být platně připuštěn

k ostatním svátostem.

� 2: Svátosti křtu, biřmování a Nejsvětější eucharis-tie tak mezi sebou jsou spojeny, že se žádají kplnému uvedení do křesťanského života (inicia-ci).

Kánon 843:� 1: Svěcení služebníci nemohou odepřít svátosti

těm, kdo o ně vhodně žádají, jsou řádně připra-veni a právo jim nebrání je přijmout.

� 2: Duchovní pastýři a jiní věřící v rámci své cír-kevní služby mají povinnost starat se, aby ti, kteřížádají o svátosti, byli k jejich přijetí připraveniřádnou evangelizací a katechetickým poučová-ním podle předpisů, které vydala příslušná auto-rita.

Kánon 844:� 1: Katoličtí přisluhovatelé svátostí udělují dovole-

ně svátosti jen věřícím katolíkům, kteří je takédovoleně přijímají jen od katolických přisluhova-telů se zachováním předpisů � 2-4 tohoto Káno-nu, jakož i Kánon 861 � 2.

� 2: Kdykoliv to vyžaduje nutnost nebo k tomu radískutečný duchovní užitek a je při tom vyloučenonebezpečí omylu nebo lhostejnosti, je dovolenověřícím, jimž je fyzicky nebo morálně nemožnopřistoupit ke katolickému přisluhovateli, přijmoutsvátost pokání, eucharistie a pomazání nemoc-ných od nekatolických služebníků, v jejichž církvijsou tyto svátosti platné.

� 3: Katoličtí udělovatelé dovoleně udělují svátostpokání, eucharistie a pomazání nemocným čle-

nům východních církví, které nemají plné spole-čenství s katolickou církví, když o to sami žádajía jsou řádně připraveni. To také platí o členechjiných církví, které podle úsudku Apoštolskéhostolce, pokud jde o svátosti, jsou v téže situacijako již vzpomenuté církve východní.

� 4: V nebezpečí smrti anebo když podle úsudkudiecézního biskupa nebo biskupské konferencenaléhá jiná, velmi vážná nutnost, mohou katoličtíslužebníci udělovat dovoleně tyto svátosti i jinýmkřesťanům, kteří nemají plné společenství s ka-tolickou vírou a nemohou přistoupit ke služební-ku svého společenství a když sami o ně požádajía pokud se týká těchto svátostí, projevují katolic-kou víru a jsou řádně připraveni.

� 5: Diecézní biskup nebo biskupská konferencenechť pro případy, o nichž je v � 2-4, nevydávajíobecné předpisy, leč jen po poradě s příslušnouautoritou, při nejmenším místní církve nebo ne-katolické komunity, jichž se to týká.

Kánon 845:� 1: Svátost křtu, biřmování a kněžství není možno

opakovat, neboť vtiskují nezrušitelné znamení.

� 2: Jestliže po pečlivém prozkoumání zůstává ro-zumná pochybnost, zda svátosti, o nichž je v �1, byly vůbec nebo platně uděleny, nechť seudělí podmíněně.

Kánon 846:� 1: Při vysluhování svátostmi náleží věrně zacho-

vávat liturgické knihy schválené příslušnou auto-ritou. Proto nikdo nechť do nich o své újmě nicnepřidává, z nich nic neubírá a v nich nic nemě-ní.

� 2: Udělovatel svátostí ať vysluhuje svátostmipodle vlastního ritu (obřadu).

Kánon 847:� 1: Při vysluhování svátostmi, při nichž se používají

posvěcené oleje, je povinen vysluhovatel užítoleje olivové nebo jiné rostlinné oleje posvěcenénebo požehnané od biskupa nedlouho před vy-sluhováním při zachování předpisu Kánon 999n.2. Starší oleje je možno použít jen v případěnutnosti.

� 2: Farář je povinen vyžádat si svaté oleje odvlastního biskupa a uchovávat je pečlivě navhodném místě.



Kánon 848: Mimo almužnu (ofěru) stanovenou pří-slušnou církevní autoritou ať udělovatel svátostinežádá nic za udělení svátosti a varuje se navíctoho, aby chudí nebyli zbaveni svátostné pomocipro svou chudobu.

STAŤ I. KŘEST

Kánon 849: Křest, brána svátosti, jehož přijetí,skutečné nebo aspoň touhou, je nutný ke spáse.Jím jsou lidé zbavováni hříchu a znovuzrozeniv děti Boží. Jím jsou nezrušitelným znamenímpřipodobněni Kristu a včleněni do církve. Křestse platně udílí jedině omytím přirozenou vodou apronesením nutné slovní formule.

Hlava I. Udělování křtu

Kánon 850: Křest se uděluje podle předepsanéhoobřadu ve schválených liturgických knihách s vý-jimkou naléhavé nutnosti, kdy stačí zachovat jento, co se žádá k platnosti křtu.

Kánon 851:� 1: Udělení křtu je třeba řádně připravit, proto:

1. Dospělý, který chce přijmout křest, nechť je přijatdo katechumenátu a podle možnosti ať je uvá-děn do svátostného života po stupních podle"Uvedení do křesťanského života" (iniciace)upraveného biskupskou konferencí a podlezvláštních předpisů vydaných od téže biskupskékonference.

2. Rodiče a také kmotři dítěte, které má přijmoutkřest, nechť jsou řádně poučeni o významu tétosvátosti a o povinnostech, které s tím souvisejí.Farář buď sám nebo skrze jiné ať se postará,aby pastoračními napomenutími, ano, i společ-nou modlitbou, byli rodiče patřičně poučeni, nej-lépe když se shromáždí více rodin. Kde je tomožné, nechť je i navštíví.

Kánon 852:� 1: Co je v Kánonech předepsáno pro křest do-

spělého, použije se pro všechny, kteří ukončilidětství a dosáhli užívání rozumu.

� 2: Dítěti, pokud jde o křest, je postaven na roveňten, kdo není svéprávný.

Kánon 853: Mimo případ nutnosti se užívá vodaposvěcená podle předpisů liturgických knih.

Kánon 854: Křest nechť se uděluje buď ponořenímnebo litím vody podle předpisů biskupské konfe-rence.

Kánon 855: Rodiče, kmotři a farář mají dbát o to,aby nebylo dáváno jméno cizí křesťanskému cí-tění.

Kánon 856: Ačkoliv se křest může udílet každý den,přece se doporučuje, aby se udílel obvykle v ne-děli nebo, je-li to možné, o Velikonoční vigilii (naBílou sobotu).

Kánon 857:� 1: Kromě případu nutnosti je vlastním místem křtu

kostel nebo kaple.

� 2: Bývá pravidlem, že dospělý je křtěn ve vlastnímfarním kostele, dítě pak ve vlastním farním kos-tele rodičů, neradí-li oprávněný důvod něco jiné-ho.

Kánon 858:� 1: Každý farní kostel má mít křtitelnici se zacho-

váním souběžného práva nabytého jinými kos-tely.

� 2: Místní ordinář může po vyslechnutí místního fa-ráře pro zvýhodnění věřících dovolit nebo nařídit,aby křtitelnice byla také v jiném kostele nebokapli na území farnosti.

Kánon 859: Jestliže kandidát křtu nemůže pro vel-kou vzdálenost nebo jiné okolnosti přijít nebo býtpřinesen bez velkých obtíží do farního kostela čijiného kostela nebo kaple, o níž je v Kánon 858� 2, může mu být křest udělen a také mu má býtudělen v jiném bližším kostele nebo veřejné kapliči na jiném vhodném místě.

Kánon 860:� 1: Kromě případu nutnosti nechť se křest neudě-

luje v soukromých domech, leč že by to dovolil zvážného důvodu místní ordinář.

� 2: Nestanoví-li biskup diecéze něco jiného, nechťse křest neuděluje v nemocnicích, leč jen v pří-padech nutnosti nebo z jiného naléhavého pasto-račního důvodu.

Hlava II. Udělovatel křtu



Kánon 861:� 1: Řádným udělovatelem křtu je biskup, kněz a

jáhen se zachováním předpisu Kánon 530 n.1.

� 2: Není-li řádného udělovatele nebo je-li tomutoudělovateli překážkou zabraňováno křtít, udělujedovoleně křest katecheta nebo jiná osoba pově-řená touto funkcí místním ordinářem. V případěnutnosti může křtít každý člověk, který másprávný úmysl. Duchovní pastýři, zvláště farář,mají se postarat o to, aby věřící byli poučeni osprávném způsobu udělení křtu.

Kánon 862: Kromě případu nutnosti není nikomudovoleno křtít v cizím území bez příslušného do-volení a to ani své podřízené.

Kánon 863: O křtu dospělých, alespoň těch, kteřídosáhli 14 let, ať je informován diecézní biskup,aby, jestliže to uzná za vhodné, mohl sám křestudělit.

Hlava III. O přijímajících křest

Kánon 864: Pokřtěn může být každý dosud nepo-křtěný člověk a jen člověk.

Kánon 865:� 1: Aby mohl být pokřtěn dospělý, musí projevit vůli

přijmout křest, být dostatečně poučen opravdách víry a křesťanských povinnostech a vdobě katechumenátu se prakticky osvědčit vkřesťanském životě. Ať je mu také připomenuto,aby litoval svých hříchů.

� 2: Dospělý, který se nachází v nebezpečí smrti,může být pokřtěn, když má alespoň nějaké po-znání o hlavních pravdách víry a jakýmkoliv způ-sobem projeví svůj úmysl přijmout křest a slíbí,že bude zachovávat přikázání křesťanského ná-boženství.

Kánon 866: Nebrání-li tomu nějaká vážná překáž-ka, ať je ihned po křtu dospělý biřmován a zú-častní se slavení eucharistie a přijme sv. přijímá-ní.

Kánon 867:� 1: Rodiče jsou povinni postarat se o to, aby jejich

děti byly pokřtěny během prvních týdnů; pokudmožno co nejdříve po narození, ba dokonce jižpřed jeho narozením, jsou povinni navštívit fará-

ře, aby požádali o svátost pro dítě a patřičně sena ně připravili.

� 2: Jestliže se dítě nachází v nebezpečí smrti, ať jepokřtěno ihned.

Kánon 868:� 1: K dovolenému udělení křtu dítěte se žádá:

1. souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich čisouhlas těch, kdo rodiče před zákonem zastupu-jí,

2. odůvodněná naděje, že dítě bude vychováváno vkatolickém náboženství; není-li tu naprosto tako-vé naděje, nechť se křest odloží ve shodě spředpisy partikulárního práva a rodičům se sdělídůvod odkladu.

� 2: Dítě katolických i nekatolických rodičů lze v ne-bezpečí smrti dovoleně pokřtít i proti vůli rodičů.

Kánon 869:� 1: V pochybnosti, zda někdo byl vůbec pokřtěn

nebo zda byl pokřtěn platně, která zůstane i povážném zkoumání, ať se křest udělí pod pod-mínkou.

� 2: Pokřtění v nekatolické církevní společnosti ne-mají být křtěni pod podmínkou, leč by zde bylapo zjištění použité látky a slov při křtu a úmysludospělého pokřtěného a udělovatele křtu zůstalavážná pochybnost o platnosti křtu.

Kánon 870: Odložené nebo nalezené dítě, není-lipo pečlivém zkoumání prokázán jeho křest,nechť je pokřtěno.

Kánon 871: Nedonošené plody, žijí-li, ať jsou téžpokřtěny, je-li to možné.

Hlava IV. Kmotři

Kánon 872: Pokud je to možno, má mít kandidátkřtu kmotra. Ten má pomáhat dospělému křtěnciv uvedení do křesťanského života. Dítě, které mábýt pokřtěno, nese ke křtu spolu s rodiči kmotr,který se bude snažit o to, aby pokřtěný vedl křes-ťanský život odpovídající přijaté svátosti a plnil sivěrně s přijetím křtu spojené povinnosti.

Kánon 873: Za kmotra je třeba vybrat buď jednohomuže nebo jednu ženu nebo také dvojici - mužea ženu.



Kánon 874:� 1: Za kmotra může být připuštěn ten, kdo:

1. je označen křtěncem nebo jeho rodiči či zástupcirodičů, nebo když tito nejsou, je označen farářemnebo udělovatelem křtu; splňuje požadavky sta-novené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastá-vat,

2. dovršil-li 16 let věku, jestliže nestanovil diecézníbiskup jinou věkovou hranici či farář nebo udělo-vatel křtu jsou mínění, že se ze spravedlivé příči-ny má učinit výjimka,

3. je katolíkem, biřmovaným, přijal již Nejsvětějšíeucharistii a také vede život v souladu s vírou aslužbou, kterou přijímá,

4. není postižen žádným uloženým nebo vyhláše-ným kanonickým trestem,

5. není otcem ani matkou křtěného.

� 2: Pokřtěný, který patří k nekatolické církevníspolečnosti, ať je přijat jen společně s katolickýmkmotrem, a to jenom jako svědek křtu.

Hlava V. Důkaz o udělení křtu a zá-znam

Kánon 875: Udělovatel křtu se musí postarat v pří-padě, že není kmotr, aby při křtu byl svědek, kte-rý by mohl dokázat udělení křtu.

Kánon 876: Není-li to někomu ke škodě, stačí jakodůkaz o udělení křtu svědectví jednoho věrohod-ného svědka nebo přísaha pokřtěného, přijal-likřest v dospělém věku.

Kánon 877:� 1: Farář místa udělení křtu je povinen neodkladně

a pečlivě zapsat do knihy pokřtěných jméno po-křtěného s poznámkou o udělovateli křtu, rodi-čích a kmotrech, po případě svědcích, jestli byličinni, dále o datu a místu křtu a také datu a místunarození křtěného.

� 2: Jedná-li se o dítě svobodné matky, je nutnozapsat jméno matky, je-li veřejně známo, že jeskutečně matkou, nebo o to sama písemně nebopřed dvěma svědky požádá. Má se zapsat takéjméno otce, jestliže je jeho otcovství potvrzeno

nějakým veřejným dokumentem nebo jehovlastním prohlášením učiněným před farářem advěma svědky. V ostatních případech se zapi-suje jméno pokřtěného bez poznámky o otci ne-bo rodičích.

Kánon 878: Nebyl-li křest udělen farářem a ani zajeho přítomnosti, pak udělovatel křtu, ať je jímkdokoliv, uvědomí o udělení křtu faráře farnosti,ve které byl křest udělen, aby mohl zapsat tentokřest ve shodě s Kánon 877 � 1.

STAŤ II. SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ

Kánon 879: Svátost biřmování, která vtiskuje ne-zrušitelné znamení a kterou jsou pokřtění dáleuváděni do křesťanského života, jsou obohacenidarem Ducha svatého a dokonaleji spojeni scírkví, posiluje pokřtěné a přísněji zavazuje, abyslovem i skutkem vydávali svědectví Kristu a šířilia hájili víru.

Hlava I. Udílení biřmování

Kánon 880:� 1: Svátost biřmování se udílí mazáním křižmem

na čele, což se děje vkládáním ruky a slovy, kte-rá jsou předepsána ve schválených liturgickýchknihách.

� 2: Křižmo, jehož se používá při svátosti biřmování,musí být posvěceno biskupem, i když tuto svá-tost udílí kněz.

Kánon 881: Je vhodné, aby svátost biřmování bylaudílena v kostele a to během mše svaté. Zoprávněného a rozumného důvodu se můžeudílet i mimo mši svatou na kterémkoliv vhod-ném místě.

Hlava II. Udělovatel biřmování

Kánon 882: Řádným udělovatelem biřmování jebiskup. Platně udílí tuto svátost i kněz, který mátuto moc na základě všeobecného práva neboze zvláštního pověření příslušnou autoritou.

Kánon 883: Z moci samého práva uděluje biřmo-vání:



1. v hranicích svého území ten, kdo je postaven naroveň diecéznímu biskupovi,

2. s ohledem na osobu, o kterou jde, kněz, který zmoci svého úřadu nebo z pověření diecézníhobiskupa křtí toho, kdo už překročil dětský věkanebo přijímá již pokřtěného do plného spole-čenství s katolickou církví,

3. farář i každý kněz těm, kteří jsou v nebezpečísmrti.

Kánon 884:� 1: Diecézní biskup je povinen udělovat biřmování

osobně nebo se postarat o to, aby je udílel jinýbiskup. Vyžaduje-li to nutnost, může jednomunebo několika určeným kněžím udělit oprávněníbiřmovat.

� 2: Z vážného důvodu mohou biskup nebo kněz,který obdržel oprávnění biřmovat, ať z moci prá-va nebo pověřením od příslušné autority, přibratsi v jednotlivých případech kněze, aby i oni spolus ním udíleli svátost biřmování.

Kánon 885:� 1: Diecézní biskup je povinen se postarat, aby se

svátost biřmování udílela podřízeným, když o nirozumně a řádně žádají.

� 2: Kněz, který má toto oprávnění, je povinen houžívat vzhledem k těm, k jejichž prospěchu mubylo uděleno.

Kánon 886:� 1: Biskup ve své diecézi udílí oprávněně biřmová-

ní i těm, kdo nejsou jeho podřízení, není-li tu vý-slovný zákaz jejich vlastního ordináře.

� 2: Aby mohl biskup v cizí diecézi dovoleně udíletbiřmování, potřebuje, nejedná-li se o jeho podří-zené, alespoň rozumně předpokládané dovolenídiecézního biskupa.

Kánon 887: Kněz mající oprávnění biřmovat naúzemí, které je mu určeno, tuto svátost můžedovoleně udílet i cizincům, pokud tu není zákazjejich vlastního ordináře. Nemůže však platněbiřmovat na cizím území při zachování předpisuKánon 883. n.3.

Kánon 888: Udělovatelé biřmování mohou na úze-mí, na kterém mohou biřmovat, udílet tuto svá-tost i na exemptních místech.

Hlava III. Biřmovanci

Kánon 889:� 1: Svátost biřmování je schopen přijmout každý

pokřtěný a pouze pokřtěný dosud nebiřmovaný.

� 2: Mimo případ nebezpečí smrti se žádá k dovo-lenému přijetí biřmování, aby ten, kdo má užívánírozumu, byl vhodně poučen, řádně připraven aschopen obnovit křestní sliby.

Kánon 890: Věřící jsou povinni včas přijmout tutosvátost. Rodiče, duchovní a zvláště faráři ať sepostarají, aby věřící byli řádně poučeni k přijetítéto svátosti a ve vhodnou chvíli ji přijali.

Kánon 891: Svátost biřmování nechť se udílí věří-cím kolem věku rozlišování, nestanoví-li biskup-ská konference jiný věk anebo když je tu nebez-pečí smrti nebo podle mínění udělovatele svá-tosti radí vážný důvod něco jiného.

Hlava IV. Kmotři

Kánon 892: Biřmovanci podle možnosti ať stojí poboku kmotr, jehož úkolem je starat se, aby sibiřmovanec vedl jako pravý svědek Kristův avěrně plnil povinnosti vyplývající z této svátosti.

Kánon 893:� 1: Aby někdo mohl být kmotrem, musí splnit

podmínky, o nichž je v předpisu Kánon 874.

� 2: Je vhodné, aby jako kmotr byl přijat ten, kterýtuto funkci vzal na sebe již při křtu.

Hlava V. Důkaz o udělení biřmování ajeho záznam

Kánon 894: Pro důkaz o udělení biřmování nechťse zachovávají předpisy Kánon 876.

Kánon 895: Jména biřmovanců se zmínkou o udě-lovateli biřmování, rodičích, kmotrech, místu adnu udělení nechť se zapíší do knihy biřmovancůdiecézní kurie nebo, kde to tak předepsala bis-kupská konference nebo diecézní biskup, doknihy uchovávané ve farním archívu. Farář musíinformovat o uděleném biřmování faráře místakřtu, aby tento mohl učinit záznam v knize po-křtěných dle Kánon 535 � 2.



Kánon 896: Nebyl-li přítomen místní farář, je udělo-vatel povinen buď sám anebo skrze jiného conejdříve uvědomit faráře o udělení biřmování.

STAŤ III. EUCHARISTIE

Kánon 897: Nejvznešenější svátostí je svátost eu-charistie. V ní je Kristus sám přítomen, obětována přijímán, jí stále žije a roste církev. Eucharistic-ká oběť, památka smrti a zmrtvýchvstání Páně, vníž oběť kříže trvá na věky, je vrcholem a pra-menem bohopocty a křesťanského života, kterouse také naznačuje a uskutečňuje jednota Božíholidu a dovršuje budování Těla Kristova. Ostatnísvátosti a všechna díla apoštolátu církve totižsouvisejí s nejsvětější eucharistií a k ní směřují.

Kánon 898: Věřící ať mají eucharistii v největší úctětím, že se aktivně účastní na slavení nejvzneše-nější oběti, že ji zbožně a často přijímají a s vel-kou úctou se jí klanějí, ať pastýři duší objasňujíučení o této svátosti a horlivě poučují věřící otomto závazku.

Hlava I. Slavení eucharistie

Kánon 899:� 1: Slavení eucharistie (mše svatá) je činnost sa-

mého Krista a církve. V ní Kristus Pán skrzeslužbu kněze obětuje sám sebe podstatně pří-tomného pod způsobami chleba a vína Bohu Ot-ci a věřícím zapojeným do jeho oběti se dávásám za duchovní pokrm.

� 2: V eucharistickém shromáždění se shromaž-ďuje Boží lid v jednotě za předsednictví biskupanebo kněze stojícího pod jeho autoritou jednají-cího v osobě Krista a všichni přítomní věřící, aťklerici nebo laici, sjednocují se v účasti tak, žekaždý svým vlastním způsobem, odpovídajícímsvěcení a liturgickým službám spolupracuje.

� 3: Celebrování mše svaté ať je tak uspořádáno,aby všichni účastníci měli z ní co největší užitek,pro který Kristus Pán eucharistickou oběť usta-novil.

ČLÁNEK 1. Vysluhovatel nejsvětější eucha-ristie

Kánon 900:� 1: Vysluhovatel, který v osobě Kristově má moc

konat svátost eucharistie, je pouze platně vysvě-cený kněz.

� 2: Dovoleně slouží mši svatou kněz, kterému tonezabraňuje kanonická překážka při zachovánínásledujících předpisů.

Kánon 901: Knězi je ponecháno na vůli sloužit mšisvatou za kterékoliv osoby jak živé tak zemřelé.

Kánon 902: Jestliže prospěch věřících si nežádánebo neradí něco jiného, mohou kněží konceleb-rovat mši svatou, při čemž má každý plnou svo-bodu slavit mši svatou sám, ne však v době, kdyv témže kostele nebo kapli se celebruje.

Kánon 903: Knězi ať je dovoleno slavit mši svatou, ikdyž není znám správci kostela, buď když mupředloží doporučující list vlastního ordináře nebopředstaveného ne starší než jeden rok, nebokdyž se dá rozumně domnívat, že je oprávněnsloužit mši svatou.

Kánon 904: Kněží, majíce na paměti, že v tajemstvíeucharistické oběti se neustále koná dílo vykou-pení, ať často slaví mši svatou, dokonce se velmidoporučuje denní slavení, neboť ono i bez účastivěřících je úkon Kristův a církve, v jehož konáníkněží naplňují svůj hlavní úkol.

Kánon 905:� 1: Kněžím není dovoleno slavit více než jednu mši

svatou denně s výjimkou případů, kdy je jim do-voleno předpisy práva slavit více mší svatýchnebo koncelebrovat.

� 2: Při nedostatku kněží může ordinář dovolit zespravedlivé příčiny binaci, ba dokonce, žádá-li sito pastorační nutnost, trinaci o nedělích a zasvě-cených svátcích.

Kánon 906: Bez oprávněné a rozumné příčiny aťkněz neslouží mši svatou bez účasti alespoňnějakého věřícího.

Kánon 907: Při slavení mše svaté není dovolenojáhnům nebo laikům přednášet modlitby, zvláštěmodlitbu eucharistickou, nebo konat úkony, kterépřísluší konat jen celebrujícímu knězi.

Kánon 908: Katolickým kněžím je zakázáno sloužitmši svatou s kněžími nebo církevnímu služební-



ky církví nebo církevních společností, které ne-mají plné společenství s katolickou církví.

Kánon 909: Ať kněz neopomene se řádně připravitmodlitbou na slavení mše svaté a po skončenímše svaté ať koná díkučinění.

Kánon 910:� 1: Řádným vysluhovatelem svatého přijímání je

biskup, kněz a jáhen.

� 2: Mimořádným vysluhovatelem svatého přijímáníje akolyta nebo jiný věřící pověřený podle předpi-su Kánon 230 � 3.

Kánon 911:� 1: Povinnost a právo donášet nejsvětější svátost

nemocným na způsob viatika má farář, dále farnívikáři, kaplani a také představení klerických ře-holních institutů nebo společností apoštolskéhoživota, a to všem, kdo přebývají v domě.

� 2: V případě nutnosti nebo alespoň s předpoklá-daným souhlasem faráře, kaplana nebo předsta-veného, které je třeba o tom později uvědomit, jepovinen tak učinit každý kněz nebo jiný vysluho-vatel svatého přijímání.

ČLÁNEK 2. Svaté přijímání

Kánon 912: Každý pokřtěný, kterému v tom neza-braňuje právo, může a má být připuštěn k sva-tému přijímání.

Kánon 913:� 1: Děti mohou pouze tehdy přistupovat ke svaté-

mu přijímání, mají-li dostatečné poznávání ajsou-li důkladně připraveny, takže podle svýchmožností chápou tajemství Krista a mohou s ví-rou a zbožností přijmou Tělo Kristovo.

� 2: Avšak dětem v nebezpečí smrti se může podatsvaté přijímání, když dovedou odlišit Tělo Kristo-vo od obyčejného chleba a mohou s úctou při-jmout svaté přijímání.

Kánon 914: Je především povinností rodičů a těch,kdo je zastupují, jakož i faráře, postarat se, abyděti po dosažení užívání rozumu byly řádně při-praveny a co nejdříve se posilnily tímto božskýmpokrmem po vykonání předchozí svátostné zpo-vědi. Farář dbá o to, aby ke stolu Páně nepřipus-til děti, které nedosáhly užívání rozumu nebonejsou podle jeho mínění dostatečně připravené.

Kánon 915: K svatému přijímání nechť nejsou při-puštěni exkomunikovaní a stižení interdiktem povynesení rozsudku nebo vyhlášení trestu, a takéjiní, kteří zatvrzele setrvávají zjevně v těžkém hří-chu.

Kánon 916: Kdo si je vědom těžkého hříchu, ať ne-slaví mši svatou bez předchozí svaté zpovědi ataké ať nemá účast na Tělu Páně, leč by existo-val vážný důvod a nebyla tu možnost se vyzpo-vídat. V tom případě ať je si vědom, že je povi-nen vzbudit úkon dokonalé lítosti, který v soběobsahuje předsevzetí co nejdříve se vyzpovídat.

Kánon 917: Kdo již přijal Nejsvětější svátost, můžeji téhož dne přijmout podruhé jen při slavení eu-charistické oběti, na které má účast bez újmypředpisu Kánon 921 � 2.

Kánon 918: Velmi se doporučuje, aby věřící přistu-povali k svatému přijímání ve mši svaté. Prosícímvšak o svaté přijímání ze spravedlivé příčiny jetřeba je podat i mimo mši svatou při zachováníliturgických obřadů.

Kánon 919:� 1: Kdo chce přijmout svátost Oltářní, ať se zdrží

alespoň jednu hodinu před svatým přijímáním ja-kéhokoliv pokrmu s výjimkou čisté vody a léků.

� 2: Kněz, který slouží téhož dne dvě nebo tři mšesvaté, může něco málo sníst před druhou nebotřetí mší svatou, i když mezi nimi neuplyne celáhodina.

� 3: Věkem pokročilí a trpící nějakou nemocí, jakoži ti, kdo je ošetřují, mohou přijmout svaté přijímá-ní, i když v předchozí hodině něco pojedli.

Kánon 920:� 1: Po prvním svatém přijímání je každý věřící po-

vinen přijmout svaté přijímání alespoň jedenkrátdo roka.

� 2: Toto přikázání se má splnit v době velikonoční,leč by se ze spravedlivé příčiny splnilo v jinouroční dobu.

Kánon 921:� 1: Věřící nacházející se z jakékoliv příčiny v ne-

bezpečí smrti nechť jsou posilněni svatým přijí-máním na způsob viatika.



� 2: Velmi se doporučuje, aby ti, kdo upadli do ne-bezpečí smrti, přijali svaté přijímání, i když tohodne již jednou u sv. přijímání byli.

� 3: Doporučuje se, aby v případě, že nebezpečísmrti trvá delší dobu, bylo svaté přijímání uděle-no vícekrát, ovšem v různé dny.

Kánon 922: Viatikum ať se nemocným příliš neod-kládá. Duchovní správci ať svědomitě pečují o to,aby nemocní byli viatikem posilněni při plnémvědomí.

Kánon 923: Věřící se mohou účastnit nejsvětějšíoběti a přijmout svaté přijímání v kterémkoliv ka-tolickém obřadu při zachování předpisu Kánon844.

ČLÁNEK 3. Obřady a obřadnosti (rity a ce-remonie) mše svaté

Kánon 924:� 1: Nejsvětější eucharistická oběť se musí slavit

s použitím chleba a vína, do kterého je třeba přilítnepatrně vody.

� 2: Chléb musí být čistě pšeničný a čerstvě upe-čený, aby nebylo žádné nebezpečí zkažení.

� 3: Víno musí být přírodní z vinné révy a nezkaže-né.

Kánon 925: Svaté přijímání se podává jen pod způ-sobou chleba nebo podle liturgických předpisůpod obojími způsobami. Jen pod způsobou vínase podává v případě nutnosti.

Kánon 926: Při celebraci mše svaté je povinen knězpodle starého podání

latinské církve používat nekvašeného chleba, aťcelebruje kdekoliv.

Kánon 927: Je nepřípustné i v krajní nutnosti pro-měnit jednu způsobu bez druhé nebo také obojíbez celebrace mše svaté.

Kánon 928: Slavení mše svaté ať se koná v latin-ském jazyku nebo v jiném jazyku, jen když jsouliturgické texty zákonně schváleny.

Kánon 929: Při slavení mše svaté a podávání sva-tého přijímání nechť kněží a jáhnové jsou oděnido posvátných rouch podle liturgických předpisů.

Kánon 930:� 1: Nemocný nebo věkem pokročilý kněz, nemů-

že-li stát, může slavit mši svatou vsedě, ovšempři zachování liturgických předpisů, ale bez účastilidu, leč by k tomu dal dovolení místní ordinář.

� 2: Slepý nebo jiným neduhem trpící kněz slavídovoleně mši svatou, když používá jakéhokolivschváleného textu, a je-li třeba, s pomocí jinéhokněze nebo jáhna nebo i laika řádně poučeného,který mu pomáhá.

ČLÁNEK 4. Doba a místo slavení eucharis-tie

Kánon 931: Slavit mši svatou a podávat svaté přijí-mání je možno kteréhokoliv dne a v kteroukolivhodinu, s výjimkou těch, které to podle liturgic-kých předpisů vylučují.

Kánon 932:� 1: Mše svatá ať se slaví na posvátném místě, leč

by ve výjimečném případě si nutnost žádala ně-co jiného. V tom případě se musí konat na čest-ném místě.

� 2: Mše svatá se má slavit na konsekrovaném ne-bo benedikovaném oltáři. Mimo posvátný prostorje možno použít vhodný stůl pokrytý oltářnímplátnem a s použitím korporálu.

Kánon 933: Z vážného důvodu a s výslovným do-volením místního ordináře je dovoleno knězi sla-vit mši svatou v chrámě některé církve nebo cír-kevní společnosti, které nemají plné společenstvís katolickou církví, ovšem s vyloučením pohor-šení.

Hlava II. Uchovávání a uctívání Nej-světější svátosti

Kánon 934:� 1: Nejsvětější svátost:

1. se musí uchovávat v katedrálním chrámu nebojemu na roveň postaveném, v každém farnímkostele a také v kostele nebo v kapli řeholníhoinstitutu nebo společnosti apoštolského života,

2. se může uchovávat v kapli biskupa a se svolenímmístního ordináře i v jiných kostelích, modliteb-nách nebo kaplích.



� 2: Na posvátných místech, kde se uchovává Nej-světější svátost, musí být vždy někdo, kdo se o nistará a pokud možno, kde se aspoň dvakrát doměsíce slouží mše svatá.

Kánon 935: Nikomu není dovoleno uchovávat usebe Nejsvětější svátost nebo ji nosit s sebou nacestách, leč z naléhavé pastorační potřeby sezachováním předpisů diecézního biskupa.

Kánon 936: V domě řeholního institutu nebo jinémzbožném ústavu (domě) nechť se Nejsvětějšísvátost uchovává jen v kostele nebo hlavní kaplipřipojené k domu. Z oprávněného důvodu můžeordinář dovolit, aby byla uchovávána i v jiné kaplitéhož domu.

Kánon 937: Nebrání-li tomu vážný důvod, nechť jekostel, v němž se uchovává Nejsvětější svátost,otevřen denně několik hodin pro věřící, aby semohli modlit před Nejsvětější svátostí.

Kánon 938:� 1: Nejsvětější svátost nechť se trvale uchovává

jen v jednom svatostánku kostela nebo kaple.

� 2: Svatostánek, ve kterém se uchovává Nejsvě-tější svátost, nechť je umístěn v nějaké význač-né, dobře viditelné části kostela, důstojně vyzdo-bené a vhodné k modlitbě.

� 3: Svatostánek, ve kterém se trvale uchováváNejsvětější svátost, nechť je neodstranitelný, zpevného a neprůhledného materiálu a tak uza-mknutý, aby se co nejvíce předešlo zneuctění(profanaci).

� 4: Z vážného důvodu je dovoleno Nejsvětějšísvátost, zvláště v noci, uchovávat na jiném bez-pečném a čestném místě.

� 5: Ten, kdo se stará o kostel nebo kapli, ať dbá oto, aby klíč od svatostánku, kde se uchováváNejsvětější svátost, byl co nejpečlivěji ukryt.

Kánon 939: Konsekrované Hostie ať jsou v dosta-tečném množství uchovávány pro potřeby věří-cích v pyxidě nebo v ciboriu a častěji ať jsou ob-novovány, když se staré řádně spotřebují.

Kánon 940: Před svatostánkem, v němž se ucho-vává Nejsvětější svátost, ať stále svítí zvláštnílampa, která označuje přítomnost Kristovu a zářímu na počest.

Kánon 941:� 1: V kostelích nebo kaplích, kde se může ucho-

vávat Nejsvětější svátost, mohou se konat výsta-vy buď ciboriem nebo monstrancí při zachovánípředpisů stanovených liturgickými knihami.

� 2: Po dobu mše svaté není dovoleno v témžeprostoru kostela nebo kaple konat výstav Nej-světější svátosti.

Kánon 942: Doporučuje se, aby v těchto kostelíchnebo kaplích se konal každoročně slavný výstavNejsvětější svátosti po vhodně dlouhou dobu,třeba i s přerušeními, aby místní společenstvímohlo hlouběji uvažovat o tajemství eucharistie ají se klanět. Avšak takový výstav ať se koná teh-dy, když se dá předvídat účast dostatečného po-čtu věřících, při zachování ustanovených předpi-sů.

Kánon 943: Vystavovat Nejsvětější svátost a konateucharistické požehnání může konat kněz nebojáhen. Za mimořádných okolností ji může vystavita uložit bez požehnání akolyta mimořádný vyslu-hovatel svatého přijímání nebo jiný pověřenýmístním ordinářem se zachováním předpisů die-cézního biskupa.

Kánon 944:� 1: Kde se podle soudu diecézního biskupa může

konat průvod s Nejsvětější svátostí po veřejnýchcestách jako veřejné svědectví úcty k Nejsvětějšísvátosti, nechť se koná, a to zvláště o slavnostiTěla a Krve Páně.

� 2: Diecéznímu biskupu přísluší vydat o průvodechnařízení týkající se účasti na nich a jejich průbě-hu.

Hlava III. Mešní stipendia

Kánon 945:� 1: Podle osvědčeného zvyku církve může každý

kněz, který celebruje nebo koncelebruje mšisvatou, přijmout stipendium, aby obětoval mšisvatou na určitý úmysl.

� 2: Kněžím se vřele doporučuje, aby také sloužilimši svatou bez přijetí stipendia na úmysl věří-cích, zvláště chudých.

Kánon 946: Věřící dávající mešní stipendium, abyna jejich úmysl byla celebrována mše svatá, při-



spívají svým darem církvi a její péči o svěcenéslužebníky a díla církve.

Kánon 947: (Přijímání) mešního stipendia musí býtprosto třeba jen zdání obchodu nebo kupčení.

Kánon 948: Nutno odsloužit tolik mší svatých, kolikbylo dáno a přijato mešních stipendií, třeba jennepatrných.

Kánon 949: Kdo má povinnost sloužit a aplikovatmši svatou na úmysl těch, kteří dali stipendium,musí tak učinit, i když bez jeho viny přijatá mešnístipendia zanikla.

Kánon 950: Jestliže někdo dá určitý peněžní obnosna mše svaté a neuvede při tom jejich počet,tento počet se vypočte podle výše stipendia vmístě, kde se stipendista zdržuje, leč by se dalooprávněně domnívat, že měl jiný úmysl.

Kánon 951:� 1: Kněz celebrující v týž den více mší svatých

může jednotlivé mše svaté sloužit na úmyslydárce stipendií se zachováním práva, že mimoden Božího narození, ponechá si pro sebe pouzejediné stipendium, ostatní (peníze za další mšesvaté) odevzdá na účely předepsané ordinářem.Připouští se však nějaká odměna z vnějšího ti-tulu.

� 2: Kněz koncelebrující týž den druhou mši svatounesmí z žádného titulu za ni přijmout stipendium.

Kánon 952:� 1: Provinčnímu koncilu nebo shromáždění bisku-

pů provincie přísluší stanovit dekretem pro celouprovincii výši mešního stipendia a kněz se nesmídožadovat vyššího stipendia. Může však přijmoutdobrovolně darovanou vyšší částku nebo také inižší za aplikování mše svaté.

� 2: Kde není takového dekretu, nechť platí diecéz-ní zvyk.

� 3: Členové všech řeholních institutů musí zacho-vávat dekret nebo místní zvyk, o kterých je v � 1a 2.

Kánon 953: Nikomu není dovoleno přijmout kosobnímu odsloužení tolik mešních stipendií, žeby je sám nemohl odsloužit do roka. Kánon 954:Jestliže v některých kostelích nebo kaplích sežádá odsloužení více mší svatých, než je možno

tam odsloužit, lze je sloužit jinde, leč by dárcovéprojevili opačnou vůli.

Kánon 955:� 1. Kdo má v úmyslu svěřit odsloužení mešních

intencí jiným, nechť je svěří kněžím podle svévolby, a to co nejdříve, jen když je přesvědčen,že jsou prosti podezření. Musí jim předat celépřijaté mešní stipendium, leč by bylo jasné, ževyšší částka nad stanovený obnos v diecézi byladána s ohledem na jeho osobu. Je také vázánpovinností postarat se o odsloužení mší svatýchdotud, dokud nedostane potvrzení o přijetí zá-vazku, jakož i o převzetí mešního stipendia.

� 2: Doba, v níž mají být odslouženy mše svaté,začíná dnem, kdy je přijal kněz, který je má slou-žit, není-li stanoveno něco jiného.

� 3: Kdo dávají sloužit mše svaté jiným, jsou povinniihned zaznamenat v knize intencí jak mše svatépřijaté, tak také předané jiným s uvedením výšeintence.

� 4: Každý kněz je povinen pečlivě poznamenat, nakolik mší svatých přijal a kolik mší svatých od-sloužil.

Kánon 956: Všichni i jednotliví správcové zbožnýchnadací nebo kdo jsou jakýmkoliv způsobem za-vázáni postarat se o odsloužení mší svatých, aťklerici nebo laici, nechť mešní závazky, kterýmse neučinilo během roku zadost, odevzdají svýmordinářům se zachováním způsobu, který ordiná-ři určí.

Kánon 957: Právo a povinnost bdít nad tím, abybyla odsloužena mešní stipendia, přísluší v kos-telích světského kléru místnímu ordináři, v koste-lích řeholních institutů a společností apoštolské-ho života jejich představeným.

Kánon 958:� 1: Farář nebo rektor kostela nebo jiného posvát-

ného místa, kde se obvykle přijímají mešní sti-pendia, ať mají zvláštní knihu, do které se přesnězapíše počet mší svatých přijatých k odsloužení,úmysl, darovaná výše stipendia a také, kdy bylyodslouženy.

� 2: Ordinář má povinnost intenční knihy alespoňjedenkrát do roka sám nebo skrze jiného pro-zkoumat.



STAŤ IV. SVÁTOST POKÁNÍ

Kánon 959: Ve svátosti pokání věřící, když vyznalisvé hříchy právoplatnému zpovědníku a když jichlitovali a učinili předsevzetí napravit se, dostanourozhřešení od téhož zpovědníka udělením od-puštění hříchů, jichž se dopustili po křtu svatém azároveň se smíří s církví, kterou svými hříchyzranili.

Hlava I. Vysluhování svátostí pokání

Kánon 960: Individuální a úplná zpověď s rozhře-šením stanoví jediný řádný způsob, jimž věřícívědomý si těžkého hříchu, se smíří s Bohem acírkví. Od této zpovědi omlouvá jedině fyzickánebo mravní nemožnost a v tom případě se smí-ření může uskutečnit jinými způsoby.

Kánon 961:� 1: Rozhřešení více kajícníků současně bez před-

běžné individuální zpovědi se nemůže udělovathromadně, leč jen

1. v nebezpečí smrti, kdy kněz nebo kněží nemajíčas vyslechnout zpovědi jednotlivých kajícníků,

2. ve velké nouzi, jmenovitě tehdy, kdy pro velkémnožství kajícníků není dosti kněží-zpovědníků,aby mohli řádně vyslechnout zpovědi jednotlivýchkajícníků ve vhodné době, takže by museli bezvlastní viny dlouho postrádat svátostnou milostnebo svaté přijímání. Nepovažuje se za velkounouzi, když není dostatek zpovědníků jen provelké množství kajícníků, jak se může stát o ně-jaké slavnosti nebo pouti.

� 2: Vydat rozhodnutí, zda jsou podmínky požado-vané podle směrnic � 1 n. 2, přísluší diecéznímubiskupu, který vezme v úvahu kritéria, se kterýmisouhlasí ostatní členové biskupské konference, astanoví případ takové nouze.

Kánon 962:� 1: Aby věřící platně přijal svátostnou absoluci da-

nou mnohým kajícníkům žádá se nejen řádnádispozice, ale také předsevzetí v patřičném časese vyznat z těžkých hříchů, které nyní nemohlvyznat.

� 2: Podle možnosti je třeba věřící poučit, také připříležitosti hromadné absoluce, o požadavcíchuvedených v � 1. Hromadnou absoluci musí

předcházet - dokonce i v nebezpečí smrti - nako-lik to dovoluje čas, povzbuzení, aby se každýsnažil vzbudit úkon lítosti.

Kánon 963: Se zachováním povinnosti, o níž je vKánon 989, ten, komu se odpouštějí hromadnouabsolucí těžké hříchy, ať přistoupí při nejbližšívhodné příležitosti k individuální svaté zpovědi,dříve než přijme další hromadnou absoluci, lečby mu v tom zabránil vážný důvod.

Kánon 964:� 1: Vlastním místem pro slyšení zpovědi je kostel

nebo kaple.

� 2: Pokud jde o zpovědnici, nechť biskupská kon-ference stanoví předpisy s tím opatřením, abyvždy byly zpovědnice na viditelném místě opat-řené pevnou mřížkou mezi zpovědníkem a kajíc-níkem, aby je mohli věřící volně použít, pokud sito přejí.

� 3: Nechť se nezpovídá mimo zpovědnici, leč jen zoprávněného důvodu.

Hlava II. Udělovatel svátosti pokání

Kánon 965: Udělovatelem této svátosti je jediněkněz.

Kánon 966:� 1: K platnému odpuštění hříchů se žádá, aby

udělovatel - mimo moc ze svěcení - měl i (zpo-vědní jurisdikci) oprávnění ji použít pro věřící,jimž dává rozhřešení.

� 2: Toto oprávnění může kněz obdržet buď mocísamého práva nebo udělením od příslušné auto-rity podle předpisu Kánon 969.

Kánon 967:� 1: Kromě římského velekněze mají moc zpovídat

z moci práva na celém světě kardinálové. Mají jitaké biskupové, kteří ji mohou dovoleně užít všu-de, leč by ve zvláštním případě to zamítl diecézníbiskup.

� 2: Kdo mají trvalé oprávnění zpovídat, ať z mocisvého úřadu nebo udělením od místního ordiná-ře místa inkardinace nebo místa stálého bydliště,může tuto fakultu užívat všude, leč by to místníordinář odepřel ve zvláštním případě bez újmypředpisů Kánon 974 � 2 a 3.



� 3: Kdo z moci svého úřadu nebo dovolením odpříslušného představeného ve shodě s předpisyKánon 968 � 2 a 969 � 2 obdrželi oprávněnízpovídat, mají toto oprávnění všude ze saméhopráva vůči členům nebo jiným osobám bydlícímtrvale (dnem i nocí) v domě institutu nebo spo-lečnosti. Používají ho též dovoleně, pokud jim tonějaký vyšší představený ve zvláštním případěnezakáže vůči svým vlastním podřízeným.

Kánon 968:� 1: Z moci úřadu mají na svém území oprávnění

zpovídat: místní ordinář, kanovník penitenciář arovněž farář a jiní, kteří faráře zastupují.

� 2: Pravomoc zpovídat mají pro své podřízené atrvale bydlící v domě z moci svého úřadu před-stavení řeholních institutů a společností apoštol-ského života, jsou-li klerické a papežského právamající podle směrnic konstitucí výkonnou řídícímoc se zachováním předpisu Kánon 639 � 4.

Kánon 969:� 1: Pouze místní ordinář je příslušný k udělování

zpovědní jurisdikce všem kněžím pro zpovídánívšech věřících. Kněží, členové řeholních institutůať nepoužívají tohoto oprávnění bez souhlasu,přinejmenším předpokládaného, od svého před-staveného.

� 2: Představený řeholního institutu nebo společ-nosti apoštolského života, o němž je v Kánon968 � 2, je příslušný udělit zpovědní oprávněnívšem kněžím ke zpovídání vlastních podřízenýcha těch, kdo trvale (dnem i nocí) bydlí v domě.

Kánon 970: Oprávnění k zpovídání ať se nedává,leč kněžím, kteří obstáli při zkoušce anebo jejichschopnost je známa odjinud.

Kánon 971: Místní ordinář ať neuděluje habituální(trvalou) zpovědní jurisdikci knězi, i když by tentoměl na jeho území řádné nebo mimořádné byd-liště, pokud podle možnosti před tím nevyslechnemínění ordináře dotyčného kněze.

Kánon 972: Oprávnění k zpovídání může udělit pří-slušná autorita, o níž je v Kánon 969, na dobučasově omezenou nebo neomezenou.

Kánon 973: Trvalé oprávnění k zpovídání ať seuděluje písemně.

Kánon 974:

� 1: Místní ordinář a také příslušný představený aťneodvolávají trvalé oprávnění k zpovídání, leč jenz vážného důvodu.

� 2: Když oprávnění k zpovídání odvolá místní ordi-nář, který ho udělil, a o kterém je v Kánon 967 �2, ztrácí kněz toto oprávnění všude. Když všakoprávnění odvolá jiný ordinář, ztrácí kněz opráv-nění k zpovídání pouze na území odvolávajícího.

� 3: Místní ordinář, který odejme knězi oprávnění kzpovídání, nechť o tom uvědomí ordináře tohotokněze, který je jeho vlastním z hlediska inkardi-nace, nebo - jedná-li se o člena řeholního insti-tutu – jeho příslušného představeného.

� 4: Když oprávnění k zpovídání odvolá vlastní vyš-ší představený, kněz ztrácí všude oprávnění kzpovídání členů institutu. Když je odvolá jiný pří-slušný představený, ztrácí kněz toto oprávněnípouze nad jeho podřízenými.

Kánon 975: Oprávnění, o kterém je v Kánon 967 �2, se kromě odvolání pozbývá také ztrátou úřadunebo exkardinací nebo ztrátou řádného bydliště.

Kánon 976: Každý kněz, i když nemá oprávnění kzpovídání, platně a dovoleně rozhřešuje kterého-koliv kajícníka nacházejícího se v nebezpečísmrti ze všech cenzur a hříchů, dokonce i tehdy,když by byl přítomen kněz mající oprávnění.

Kánon 977: Absoluce komplice v hříchu proti 6. při-kázání Desatera je neplatná, s výjimkou případunebezpečí smrti.

Kánon 978:� 1: Ať si je kněz při slyšení zpovědi vědom, že za-

stává nejen osobu soudce, ale i lékaře, že je slu-žebníkem Boží spravedlnosti a současně i Boží-ho milosrdenství, ustanovený od Boha, aby pe-čoval o Boží čest a spásu duší.

� 2: Zpovědník, jakožto služebník církve, je povinendržet se při udělování svátosti pokání nauky Ma-gisteria a předpisů vydaných příslušnou autori-tou.

Kánon 979: Nechť kněz při kladení otázek postu-puje s rozvahou a šetrností s ohledem na stav avěk kajícníka, a ať se varuje pátrat po jménukomplice.



Kánon 980: Jestliže zpovědník nemá pochybnosti odisponovanosti kajícníka, který žádá o rozhřeše-ní, ať mu rozhřešení ani neodepře ani neodloží.

Kánon 981: Zpovědník je povinen uložit podle dru-hu a počtu hříchů spasitelné a přiměřené dostiu-činění, vždy ovšem s ohledem na situaci kajícní-ka. Kajícník je povinen sám dostiučinění vyplnit.

Kánon 982: Kdo se zpovídá, že nepravdivě obvinilnevinného zpovědníka u církevní autority z trest-ného činu navádění ke hříchu proti 6. přikázání(solicitace), nechť není rozhřešen dříve, dokudnapřed formálně (úředně) neodvolá falešné udá-ní a nevyjádří ochotu napravit škodu, jestliže ně-jakou způsobil.

Kánon 983:� 1: Zpovědní tajemství je neporušitelné, proto není

dovoleno zpovědníkovi slovy nebo jakýmkolivzpůsobem a z jakékoliv příčiny cokoliv vyzraditna kajícníka.

� 2: Povinností zachovat zpovědní tajemství je vá-zán i tlumočník, má-li účast při zpovědi, a takévšichni ostatní, kteří jakýmkoliv způsobem znajíněco o hříších ze zpovědi.

Kánon 984:� 1: Zpovědníkovi se naprosto zakazuje užít vědo-

mosti získané ve zpovědi ke škodě kajícníka, ikdyž je vyloučeno jakékoliv nebezpečí vyzrazení.

� 2: Představený nesmí nijak použít pro vnější říze-ní vědomosti, kterou získal o hříších vyznanýchkdykoliv ve svaté zpovědi.

Kánon 985: Novicmistr a jeho pomocník, rektorsemináře nebo jiného výchovného ústavu ať ne-zpovídají své bohoslovce bydlící v témže domě,leč by sami bohoslovci o to v jednotlivých přípa-dech sami žádali.

Kánon 986:� 1: Každý, jemuž je mocí úřadu svěřena péče o

duše, je povinen postarat se, aby jemu svěřenívěřící se mohli vyzpovídat, když o to rozumněžádají a také aby jim byla dána příležitost k indi-viduální svaté zpovědi ve dny a hodiny stanove-né tak, aby jim vyhovovaly.

� 2: V naléhavé nutnosti je povinen každý zpověd-ník vyslechnout zpovědi věřících a v nebezpečísmrti pak každý kněz.

Hlava III. Kajícník

Kánon 987: Aby věřící mohl přijmou spásonosnýlék svátosti pokání, je povinen disponovat se tím,že zavrhuje hříchy, jichž se dopustil, má předse-vzetí se napravit a navrátit se k Bohu.

Kánon 988:� 1: Věřící je povinen vyznat druh a počet všech

těžkých hříchů, kterých se dopustil po křtu a kte-ré dosud nebyly mocí klíčů církve odpuštěny avyznány v individuální svaté zpovědi a kterých jesi po pečlivém zpytování svědomí vědom.

� 2: Věřícím se doporučuje, aby se vyznávali takéze všedních hříchů.

Kánon 989: Každý věřící po dosažení věku rozlišo-vání je povinen alespoň jedenkrát do roka věrněse vyzpovídat z těžkých hříchů.

Kánon 990: Nikomu se nebrání, aby se vyzpovídalskrze tlumočníka, s vyloučením však zneužití apohoršení a při zachování předpisu Kánon 983 �2:

Kánon 991: Každý věřící má nezrušitelné právo vy-znat své hříchy právoplatně schválenému zpo-vědníkovi, kterého si svobodně zvolil, také jinéhoobřadu.

Hlava IV. Odpustky

Kánon 992: Odpustek je odpuštění časného trestuod Boha za hříchy, odpuštěné již co do viny. Od-puštění získává řádně disponovaný věřící po spl-nění stanovených podmínek skrze činnost círk-ve, která jako služebnice vykoupení autoritativněrozděluje a přivlastňuje z pokladu zadostiučiněníKrista a svatých.

Kánon 993: Odpustek je částečný nebo plnomocnýpodle toho, zda osvobozuje z časného trestu zčásti nebo úplně.

Kánon 994: Každý věřící může získat částečné ne-bo plnomocné odpustky buď pro sebe nebo jemůže přivlastnit na způsob přímluvy zemřelým.

Kánon 995:



� 1: Kromě nejvyšší autority církve mohou udíletodpustky ti, jimž tuto moc přiznává právo nebojim ji udělil Římský biskup.

� 2: Žádná autorita nižší Římského biskupa nemů-že jiným svěřit moc udělovat odpustky, leč by jí tobylo výslovně dovoleno Apoštolským stolcem.

Kánon 996:� 1: Jen ten je schopen získat odpustky, kdo je po-

křtěn, není vyobcován z církve a je ve stavu mi-losti, alespoň na konci vyplnění předepsanýchúkonů.

� 2: Aby však ten, kdo je schopný, je skutečně zís-kal, musí mít alespoň úmysl je získat a vykonat vpředepsaném čase a stanoveným způsobempřikázané úkony ve shodě se zněním udělení.

Kánon 997:Při udělování odpustků a jejich získávání je nadto

nutno zachovávat ještě jiné předpisy, které jsouobsaženy ve zvláštních zákonech církve.

STAŤ V. POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

Kánon 998: Pomazání nemocných, kterým církevdoporučuje trpícímu a oslavenému Kristu nebez-pečně nemocné věřící, aby jim ulehčil a je uzdra-vil, uděluje se mazáním olejem a pronášenímslov předepsaných liturgickými knihami.

Hlava I. Udělování svátosti

Kánon 999: Kromě biskupa mohou olej užívanýpomazání nemocných posvětit (benedikovat):

1. kdo jsou mocí práva postaveni na roveň diecéz-nímu biskupu,

2. v případě nutnosti každý kněz, avšak jen při udě-lování této svátosti.

Kánon 1000:� 1: Pomazání nemocných ať je konáno slovy, řá-

dem a způsobem určenými předpisy liturgickýchknih. V případě nutnosti stačí jediné pomazánína čele nebo dokonce i jiné části těla za prone-sení celé formule.

� 2: Mazání je povinen vykonat udělovatel vlastnírukou, leda že by vážný důvod doporučoval užitínástroje.

Kánon 1001: Duchovní pastýři a příbuzní nemoc-ných ať pečují, aby nemocní byli posíleni vevhodnou dobu touto svátostí.

Kánon 1002: Společné udělování svátosti nemoc-ných pro více nemocných současně, kteří jsouvhodně připraveni a řádně disponováni, může sekonat podle předpisů diecézního biskupa.

Hlava II. Udělovatel pomazání ne-mocných

Kánon 1003:� 1: Pomazání nemocných udílí platně kněz a jedi-

ně kněz.

� 2: Povinnost a právo udělovat svátost nemocnýchmají všichni kněží, kterým je svěřena péče o du-še věřících svěřených jejich pastýřské péči. Z ro-zumného důvodu může i každý jiný kněz udělo-vat svátost nemocných alespoň s předpokláda-ným souhlasem kněze, o němž je výše.

� 3: Každý kněz může s sebou nosit posvěcenýolej, aby v případě nutnosti mohl udělit pomazánínemocných.

Hlava III. Osoby, kterým má být udě-leno pomazání nemocných

Kánon 1004:� 1: Pomazání nemocných je možno udělit věřící-

mu, který dosáhl užívání rozumu a pro nemocnebo stáří začíná být v nebezpečí (smrti).

� 2: Udělení svátosti se může opakovat, jestliženemocný po uzdravení znovu těžce onemocnělnebo jestliže v době trvání téže nemoci se jehostav zhoršil.

Kánon 1005: V pochybnostech, zda nemocný do-sáhl užívání rozumu, nebo zda je vážně nemoc-ný nebo zda je již skutečně mrtev, nechť se tatosvátost udělí.

Kánon 1006: Svátost se má udělit i nemocným, kte-ří při vědomí alespoň implicite o ni požádali.

Kánon 1007: Pomazání nemocných ať se neudě-luje těm, kteří tvrdošíjně setrvávají ve zjevnémtěžkém hříchu.



STAŤ VI. SVĚCENÍ

Kánon 1008: Svátostí kněžství jsou podle Božíhoustanovení někteří z věřících označeni nezruši-telným znamením a tak ustanoveni svěcenýmislužebníky. Jsou vysvěceni a určeni k tomu, aby,každý podle svého stupně konajíc v osobě Kris-ta-Hlavy, pásli Boží lid službou vyučování, po-svěcování a vedení.

Kánon 1009:� 1: Svěcení jsou: biskupská, kněžská a jáhenská.

� 2: Udělují se vkládáním rukou a konsekračnímodlitbou, jak ji pro jednotlivé stupně předpisujíliturgické knihy.

Hlava I. Udělování a udělovatel svě-cení

Kánon 1010: Svěcení ať se uděluje ve slavné ne-dělní mši svaté nebo v zasvěcený svátek; zpastoračních důvodů však se může konat i v jinédny, nevyjímaje všední.

Kánon 1011:� 1: Svěcení ať se koná zpravidla v katedrálním

chrámě. Z pastoračních důvodů se však můžekonat i v jiném kostele nebo kapli.

� 2: Ke svěcení nechť jsou pozváni klerici a jiní vě-řící, aby se slavení zúčastnili v co největším po-čtu.

Kánon 1012: Udělovatelem svěcení je konsekrova-ný biskup.

Kánon 1013: Žádnému biskupu není dovoleno vy-světit někoho na biskupa, není-li před tím známo,že k tomu dal příkaz papež.

Kánon 1014: Jestliže Apoštolský stolec neudělildispens, nechť si biskup-hlavní světitel k biskup-skému svěcení přibere ještě další dva biskupy-spolusvětitele. Je však velmi vhodné, aby zvole-ného spolu s ním světili všichni přítomní biskupo-vé.

Kánon 1015:� 1: Na kněžství nebo jáhenství ať je každý vysvě-

cen svým vlastním biskupem nebo jiným na zá-

kladě jeho právoplatného propustného listu (litte-ris dimissoriis).

� 2: Vlastní biskup, nezabraňuje-li mu v tom vážnápřekážka, je povinen osobně světit své podříze-né. Podřízené východního obřadu nemůže do-voleně vysvětit bez apoštolského indultu.

� 3: Kdo může vystavit propustný list k přijetí svě-cení, může také sám osobně svěcení udělit, je-libiskupem.

Kánon 1016: Pokud jde o vysvěcení na jáhny ty,kteří chtějí být včleněni do diecézního kléru, je je-jich vlastním biskupem biskup diecéze, ve kterémá kandidát řádné bydliště, nebo diecéze, vekteré chce působit. Pokud jde o svěcení diecéz-ních kněží, je jejich vlastním biskupem biskup di-ecéze, do níž se kandidát inkardinoval jáhen-ským svěcením.

Kánon 1017: Mimo vlastní území může biskupudělovat svěcení pouze s dovolením diecézníhobiskupa.

Kánon 1018:� 1: Propustné listy ke svěcení může vystavit pro

diecézní kleriky:

1. vlastní biskup, o němž je v Kánon 1016,

2. apoštolský administrátor, a se souhlasem sborukonsultorů administrátor diecéze, apoštolskýprovikář a proprefekt poslední dva se souhlasemRady, o níž je v Kánon 495 � 2.

� 2: Administrátor diecéze, apoštolský provikář aproprefekt ať nedávají propustné listy osobám,které odmítl nechat vysvětit diecézní biskup neboapoštolský vikář nebo prefekt.

Kánon 1019:� 1: Vyšší představený klerického řeholního institutu

papežského práva nebo klerické společnostiapoštolského života papežského práva má právovystavit propustné listy ke svěcení na jáhny akněze svým podřízeným, kteří podle konstitucíjsou trvale nebo definitivně připsáni k institutunebo společnosti.

� 2: Svěcení všech ostatních bohoslovců kterého-koliv institutu nebo společnosti se řídí právemzávazným pro diecézní klérus. Odvolávají sevšechny opačné výsady (indulty) udělené před-stavenými.



Kánon 1020: Propustný list lze udělit jen po obsta-rání si všech osvědčení a dokladů, které právožádá ve shodě s Kánon 1050 a 1051.

Kánon 1021: Propustný list lze zaslat kterémukolivbiskupovi, který je ve společenství s Apoštolskýmstolcem, s výjimkou biskupa jiného obřadu, nežke kterému přísluší kandidát svěcení, leč by tubyl apoštolský indult.

Kánon 1022: Nechť biskup po obdržení propustné-ho listu nepřistupuje ke svěcení, dokud se zcelanepřesvědčí o autentičnosti listu.

Kánon 1023: Propustný list může sám udělovatelnebo jeho nástupce omezit nebo odvolat. Jed-nou udělený neztrácí však platnost zánikem prá-va udělujícího.

Hlava II. Kandidáti svěcení

Kánon 1024: Svěcení přijímá platně toliko pokřtěnýmuž.

Kánon 1025:� 1: K dovolenému udělení kněžského nebo jáhen-

ského svěcení se žádá, aby kandidát vykonalprávem předepsané zkoušky, měl podle míněnívlastního biskupa nebo příslušného vyššíhopředstaveného žádané vlastnosti, nebránila muirregularita nebo jiná překážka a také aby splňo-val požadavky Kánon 1033-1039. Mimo to, aťjsou zde doklady, o nichž je v Kánon 1050, abylo uskutečněno šetření stanovené Kánon1051.

� 2: Mimo to se žádá, aby podle přesvědčeníoprávněného představeného byl potřebný proslužbu v církvi.

� 3: Biskup, který světí vlastního podřízeného proslužbu v jiné diecézi, musí mít jistotu, že kandidátse bude hlásit do této diecéze.

ČLÁNEK 1. Požadavky na kandidáty svěce-ní

Kánon 1026: Vysvětit je možno pouze toho, kterýse těší náležité svobodě. Není dovoleno kohoko-liv nutit jakýmkoliv způsobem a z jakékoliv příčiny

k přijetí svěcení, a ani od nich odvracet toho, kdoje kanonicky způsobilý.

Kánon 1027: Kandidáti na jáhenství a kněžství mu-sí být formováni důkladnou přípravou podlepředpisu práva.

Kánon 1028: Diecézní biskup nebo příslušný před-stavený ať se postará, aby kandidáti svěcení,dříve než jsou k němu připuštěni, byli náležitěpoučeni o samém svěcení a povinnostech, kteréz něho plynou.

Kánon 1029: K svěcení ať jsou přijati pouze ti, kdomají podle moudrého úsudku vlastního biskupanebo příslušného vyššího představeného pozvážení všech okolností neporušenou víru, jsouvedeni čistým úmyslem, mají patřičné znalosti,těší se dobré pověsti, jsou bezúhonných mravů,osvědčeni ve ctnostech a mají i další tělesné aduševní vlastnosti vhodné pro přijetí svěcení.

Kánon 1030: Vlastní biskup nebo příslušný vyššípředstavený může svým jáhnům čekajícím nakněžské svěcení zabránit přístupu ke kněžstvíjedině z kanonické příčiny, třebas tajné. Oni všakve shodě s právem mohou podat rekurs.

Kánon 1031:� 1: Kněžství se uděluje jen těm, kteří dosáhli 25 let

věku a jsou dostatečně zralí. Je třeba zachovatalespoň šestiměsíční mezidobí mezi jáhenskýma kněžským svěcením. Ty, kteří jsou určeni kekněžství, možno připustit k jáhenství teprve podokončení 23 let věku.

� 2: Neženatý kandidát na stálé jáhenství může býtpřipuštěn k těmto svěcením teprve po dokončeníalespoň dvacátého pátého roku života, ženatýpak ne dříve než po dosažení 35. roku věku a tose souhlasem manželky.

� 3: Je v pravomoci biskupských konferencí vydatpředpisy, podle kterých by se žádal k přijetíkněžství a jáhenství vyšší věk.

� 4: Dispens o více než jeden rok od žádaného vě-ku předpisy � 1 a 2 je vyhrazen Apoštolskémustolci.

Kánon 1032:� 1: Kandidáti kněžství mohou být vysvěceni na

jáhny jen po ukončeném pátém roku filozoficko-teologického studia.



� 2: Po ukončení doby studií je povinen jáhen popřiměřenou dobu určenou biskupem nebo vyš-ším představeným vykonávat jáhenské funkce,dříve než bude připuštěn ke kněžství.

� 3: Kandidát na trvalý diakonát (stálé jáhenství)může být připuštěn k jáhenskému svěcení teprvepo ukončení doby formace.

ČLÁNEK 2. Předchozí požadavky ke svěce-ní

Kánon 1033: Dovoleně může být vysvěcen jen ten,kdo již přijal svátost biřmování.

Kánon 1034:� 1: Kandidát jáhenství nebo kněžství ať není vy-

svěcen, jestliže dříve nebyl liturgickým obřademzačleněn a zapsán mezi kandidáty svěcení odautority, o níž je v Kánon 1016 a 1019, po před-chozím předložení vlastnoručně napsané a po-depsané žádosti a také po písemném potvrzenío přijetí žádosti od téže autority.

� 2: K obdržení takového připuštění není vázán ten,kdo byl posvátnými sliby přivtělen do klerickéhoinstitutu.

Kánon 1035:� 1: Dříve než je někdo připuštěn k jáhenství, ať

stálému nebo přechodnému, žádá se, aby po ur-čitý čas přijal a vykonával službu lektora a akoly-ty.

� 2: Mezi udělením akolytátu a jáhenství náleží za-chovat alespoň šestiměsíční mezidobí.

Kánon 1036: Aby kandidát mohl být k svěcení najáhna nebo kněze připuštěn, je povinen podatvlastnímu biskupu nebo příslušnému vyššímupředstavenému vlastnoručně sepsané a pode-psané prohlášení, kterým dosvědčí, že z vlastnívůle a dobrovolně přijme svěcení a že se zava-zuje trvale vykonávat církevní službu a že záro-veň žádá o připuštění ke svěcení.

Kánon 1037: Neženatý kandidát na stálé jáhenství,jakož i kandidáti na kněžství nesmí být připuštěnik jáhenskému svěcení, dokud v předepsanémobřadu nepřevezmou veřejně před Bohem acírkví závazek celibátu anebo nesloží v řeholníminstitutu věčné sliby.

Kánon 1038: Jáhnu, který odmítne přijmout kněž-ské svěcení, se nemohou zakázat vykonávat já-henské funkce, leč by mu v tom bránila kanonic-ká překážka nebo - podle úsudku diecézníhobiskupa nebo příslušného vyššího představené-ho - jiná vážná příčina.

Kánon 1039: Všichni kandidáti jakéhokoliv svěceníjsou povinni si vykonat nejméně pětidenní exer-cicie v místě a způsobem určeným od ordináře.Dříve než je biskup vysvětí, musí mít jistotu, žekandidáti si tyto exercicie řádně vykonali.

ČLÁNEK 3. Iregularity a jiné překážky

Kánon 1040: Svěcení nemohou přijmout ti, kterýmv tom brání nějaká překážka, buď trvalá, která senazývá iregularita, nebo prostá. Zabraňují všakjedině překážky, které jsou jmenovitě v následu-jících Kánonech.

Kánon 1041: Iregulerní k přijetí svěcení je:

1. Kdo trpí nějakou formou pomatenosti mysli nebojiné duševní nemoci, pro kterou podle úsudkuznalců se považuje za neschopného řádně vy-konávat službu.

2. Kdo se dopustil trestného činu odpadu od víry,bludařství nebo rozkolu.

3. Kdo se pokusil uzavřít manželství, byť jen civilní,buď sám vázaný manželským svazkem nebosvatým svěcením nebo veřejným trvalým slibemčistoty, bránícím mu uzavřít manželství, nebo téžse ženou platně provdanou nebo vázanou tímžeslibem.

4. Kdo spáchal úmyslnou vraždu nebo přivodil vy-hnání lidského plodu s následným výsledkem, ataké všichni, kteří pozitivně na tom spolupraco-vali.

5. Kdo sebe nebo jiného těžce a úkladně zmrzačilnebo se pokusil o sebevraždu.

6. Kdo vykonal svátostný úkon vyhrazený biskupovinebo knězi, ač sám nebyl vysvěcen nebo jehovýkon mu byl zakázán kanonickým trestem vy-hlášeným nebo uloženým (declarata vel irroga-ta).

Kánon 1042: Prostou překážkou zabraňující přijetísvěcení jsou stiženi:



1. Ženatý muž, pokud není ve shodě s právem ur-čen ke stálému jáhenství.

2. Kdo zastává duchovním osobám zakázaný úřadnebo správu, o nichž v Kánon 285 a 286, z nichžse musí skládat účty, dokud není po složení úřa-du nebo správy zbaven odpovědnosti.

3. Novokřtěnec (neofyta), dokud podle úsudku ordi-náře nebyl dostatečně vyzkoušen.

Kánon 1043: Před svěceními jsou věřící povinnioznámit ordináři nebo faráři jim známé překážkysvěcení.

Kánon 1044:� 1: K vykonávání moci z přijatých svěcení jsou ire-

gulerní:

1. Kdo neoprávněně přijal svěcení, protože v doběsvěcení byl stižen iregularitou.

2. Kdo se dopustil trestného činu, o němž je v Ká-non 1041 n 2, je-li to delikt veřejný.

3. Kdo se dopustil jednoho z trestných činů, o nichžje v Kánon 1041 n. 3-6.

� 2: Prostou překážkou nedovolující vykonávatúkony ze svěcení jsou stiženi:

1. Kdo neoprávněně přijal svěcení stižen prostoupřekážkou k přijetí svěcení.

2. Kdo trpí šílenstvím nebo jinou duševní nemocí, oníž je v Kánon 1041 n. 1, dokud mu ordinář poporadě se znalcem nedovolí konat úkony zesvěcení.

Kánon 1045: Neznalost iregularit nebo překážek odnich neosvobozuje.

Kánon 1046: Iregularity a překážky se znásobují zrůznosti jejich příčin, ne však opakováním téžepříčiny, leč by šlo o iregularitu pocházející z úmy-slné vraždy nebo abortu se skutečným přeruše-ním.

Kánon 1047:� 1: Jedině Apoštolskému stolci je vyhrazeno dis-

penzovat ode všech iregularit, jestliže skutek, okterý se opírají, se dostal k soudu.

� 2: Jemu je rovněž vyhrazena dispens od následu-jících iregularit a překážek k přijetí svěcení:

1. od iregularit z veřejných trestních činů, o nichž jev Kánon 1041 n. 2 a 3.

2. od iregularity, ať z veřejného nebo tajného trest-ného činu, o němž je v Kánon 1041 n 4.

3. od překážky, o níž je v Kánon 1042 n 1.

� 3: Apoštolskému stolci je též vyhrazena dispensod iregularit k výkonu moci z přijatého svěcení, onichž je v Kánon 1041 n 3, ale jen pro veřejnépřípady a v témže Kánon n. 4 také pro případytajné.

� 4: Od iregularit a překážek nevyhrazených Apoš-tolskému stolci může dispensovat ordinář.

Kánon 1048: V naléhavých případech tajných, kdynení možno se obrátit na ordináře, anebo kdyžjde o iregularity, o nichž je v Kánon 1041 n 3 a 4,na penitenciarii a hrozí nebezpečí velké škodynebo ztráty cti, může ten, kdo je stižen iregulari-tou konat moc ze svěcení, ji dále vykonávat,ovšem s pevným závazkem se co nejdříve obrá-tit na ordináře nebo penitenciarii prostřednictvímzpovědníka a se zamlčením jména.

Kánon 1049:� 1: V žádosti o dispens od iregularity a překážek je

třeba uvést všechny jednotlivé iregularity a pře-kážky. Generální dispens však platí i pro zaml-čené v dobré víře, s výjimkou iregularit, o nichž jev Kánon 1041 n 4, nebo i jiných, které se dostalypřed soud. Neplatí však pro úmyslně zamlčené.

� 2: Jedná-li se o iregularitu z úmyslné vraždy neboz přerušení těhotenství, k platnosti dispense jenutné uvést také počet těchto trestních činů.

� 3: Generální dispens od iregularit a překážek propřijetí svěcení platí pro všechna svěcení.

ČLÁNEK 4. Požadované doklady a šetření

Kánon 1050: Pro připuštění ke svěcení se žádajínásledující doklady:

1. Osvědčení o řádně vykonaných studiích ve shoděs Kánon 1032.



2. Kandidáti kněžství potřebují osvědčení o přijatémjáhenství.

3. Kandidáti jáhenství potřebují osvědčení o křtu,biřmování a o přijatých službách, o kterých je vKánon 1035, a dále osvědčení o daném prohlá-šení, o kterém je v Kánon 1036. Jestliže má že-natý přijmout stálé jáhenství, potřebuje potvrzenío uzavřeném manželství a souhlas manželky.

Kánon 1051: Pokud se jedná o prošetření vyžado-vaných vlastností od kandidáta svěcení, je třebazachovávat následující předpisy:

1. Ať se předloží osvědčení od rektora seminářenebo formačního domu o požadovaných vlast-nostech ke svěcení, jmenovitě o neporušenénauce kandidáta, opravdové zbožnosti, dobrýchmravech i schopnosti ke konání služby. Mimo to,po provedeném šetření, osvědčení o fysickém apsychickém zdravotním stavu kandidáta.

2. K náležitému provedení šetření mohou diecézníbiskup nebo vyšší představený použít i jiné pro-středky, které uznají podle okolností místa a ča-su za užitečné. Takovými mohou být: osvědčenío kvalifikaci, ohlášky a jiné.

Kánon 1052:� 1: Aby mohl biskup, udělující svěcení na základě

svého práva, je udělit, je povinen se nejprve pře-svědčit, že jsou k dispozici doklady, o nichž je vKánon 1050, a že v provedeném šetření podlepráva byla potvrzena pozitivními důkazy schop-nost kandidáta.

� 2: Aby biskup mohl vysvětlit cizího kandidáta, sta-čí, že v propustném listě je uvedeno, že žádanédoklady jsou shromážděny, že šetření byloshodně s předpisy práva provedeno a schopnostkandidáta zjištěna. Jestliže je kandidát členemřeholního institutu, musí propustný list dosvědčit,že kandidát byl definitivně začleněn do institutunebo společnosti a že je podřízeným představe-ného, který vystavil propustný list.

� 3: Jestliže přes to všechno biskup má pochyb-nosti o schopnostech kandidáta k přijetí svěceníz určitých důvodů, nechť mu svěcení neuděluje.

Hlava III. Zápis o vykonaném svěcenía osvědčení

Kánon 1053:� 1: Po udělení svěcení je třeba do zvláštní knihy

pečlivě uschované v kurii místa svěcení zapsatjména jednotlivých vysvěcených, jméno udělo-vatele a také místo a datum svěcení. Mimoto jetřeba pečlivě uchovávat všechny doklady týkajícíse jednotlivých svěcení.

� 2: Biskup udělující svěcení je povinen každémuvysvěcenému vydat úřední osvědčení o přijatémsvěcení. Ti, kteří byli vysvěceni od cizího biskupana základě propustného listu, jsou povinni před-ložit ono osvědčení vlastnímu ordináři, aby udě-lené svěcení bylo zaznamenáno ve zvláštní knizeuchovávané v archívu.

Kánon 1054: Místní ordinář, jedná-li se o diecézníkleriky, nebo příslušný vyšší představený, jedná-lise o jeho podřízené, zašle o každém vykonanémsvěcení zprávu faráři místa křtu, který je povinenučinit o tom poznámku v knize pokřtěných podlepředpisu Kánon 535 � 2.

STAŤ VII. MANŽELSTVÍ

Kánon 1055:� 1: Manželskou smlouvu, kterou muž a žena vy-

tvářejí mezi sebou celoživotní společenství, za-měřenou ze své přirozenosti k dobru manželů,plození dětí a jejich výchově, povýšil Kristus Pánmezi pokřtěnými na svátost.

� 2: Proto mezi pokřtěnými nemůže být platnámanželská dohoda, která by nebyla tím samýmsvátostí.

Kánon 1056: Podstatnými vlastnostmi manželstvíjsou jednota a nerozlučnost, které v křesťan-ském manželství nabývají zvláštní stálostiz důvodu svátosti.

Kánon 1057:� 1: Manželství se uskutečňuje souhlasem stran

mezi osobami podle práva k tomu schopnými.Souhlas musí být projeven zákonitou formou anemůže být nahrazen žádnou lidskou mocí.

� 2: Manželský souhlas je úkon vůle, kterým semuž a žena neodvolatelnou smlouvou sobě na-vzájem dávají a přijímají za účelem vytvořenímanželství.

Kánon 1058: Manželství mohou uzavřít všichni, kte-rým to právo nezabraňuje.



Kánon 1059: Katolické manželství, i když je jen jed-na strana katolická, se řídí nejen božským, ale ikanonickým právem se zachováním kompetencestátní autority, pokud jde o čistě občanské účinkytohoto manželství.

Kánon 1060: Manželství se těší přízni práva, proto vpochybnosti je třeba trvat na platnosti manželství,dokud není prokázán opak.

Kánon 1061:� 1: Platné manželství mezi pokřtěnými se nazývá

pouze uznané (ratum), není-li dokonané. Uznanéa dokonané (ratum et consumatum) je, jestližemezi manželi došlo lidsky důstojným způsobemk manželskému styku, který je sám ze sebevhodný k početí potomka. K tomuto úkonu man-želství ze své přirozenosti směřuje a jím se man-želé stávají jedním tělem.

� 2: Jestliže manželé po uzavření manželství spolubydleli, předpokládá se dokonání manželství, do-kud se nedokáže opak.

� 3: Neplatné manželství se nazývá domnělé (puta-tivum), jestliže alespoň jedna strana je uzavřela vdobré víře, dokud obě dvě strany si nezískají jis-totu o jeho neplatnosti.

Kánon 1062:� 1: Příslib manželství nazývaný zasnoubení, ať

jednostranný nebo oboustranný, se řídí partiku-lárním právem stanoveným biskupskou konfe-rencí s přihlédnutím ke zvykům a občanskýmzákonům, jsou-li jaké.

� 2: Příslib manželství není důvodem žaloby doža-dující se uzavření manželství. Připouští se všakžaloba o náhradu škody, jestliže nějaká vznikla.

Hlava I. Pastorační péče a úkonypředcházející uzavření manželství

Kánon 1063: Duchovní pastýři mají povinnost po-starat se o to, aby vlastní církevní společenstvíposkytlo pomoc věřícím, díky které si manželskýstav uchová křesťanského ducha a bude sezdokonalovat. Tuto pomoc je třeba prokazovatpředevším:

1. Kázáním, katechezí přiměřeně přizpůsobenoupro děti, mládež i starší, také i s pomocí hromad-

ných sdělovacích prostředků, čímž věřící obdržípoučení o významu křesťanského manželství,jakož i o povinnostech manželů a křesťanskýchrodičů.

2. Osobní předmanželskou přípravou, kterou by sesnoubenci připravili na posvátnost svého novéhostavu a na jeho povinnosti.

3. Plodným vysluhováním liturgie manželství, ve kte-rém by vyniklo, že manželé jsou znamením asoučasně účastníky tajemství jednoty plodnélásky mezi Kristem a církví.

4. Poskytnutím pomoci manželům, aby sami věrnězachovávali a chránili manželský svazek a smě-řovali den ze dne k světějšímu a dokonalejšímuživotu v rodině.

Kánon 1064: Je věcí místního ordináře postarat seo řádné organizování této pomoci po vyslechnutí,je-li to vhodné, mužů a žen osvědčených zkuše-ností a znalostí.

Kánon 1065:� 1: Katolíci, kteří dosud nepřijali svátost biřmování,

ať ji přijmou před uzavřením manželství, jestližeje to možné bez velkých nesnází.

� 2: Aby snoubenci přijali s užitkem svátost man-želství, vřele se jim doporučuje přijmout svátostpokání a svátost oltářní.

Kánon 1066: Před uzavřením manželství musí býtjisté, že nic nepřekáží jeho platnému a dovole-nému uzavření.

Kánon 1067: Biskupská konference je povinna sta-novit předpisy týkající se zkoušky snoubenců,manželských ohlášek a jiných vhodných pro-středků k vykonání šetření, které je nutné předuzavřením manželství, aby farář po pečlivém za-chovávání těchto předpisů mohl asistovat přisňatku.

Kánon 1068: Jestliže v nebezpečí smrti není možnozajistit si jiné důkazy, stačí - nenaznačuje-li něcoopak - tvrzení snoubenců, po případě přísežnéprohlášení, že jsou pokřtěni a že jim nestojí vcestě žádná překážka.

Kánon 1069: Všichni věřící jsou povinni před uza-vřením manželství oznámit faráři nebo místnímuordináři překážky, o nichž vědí.



Kánon 1070: Když šetření provedl jiný než farář,který bude asistovat při sňatku, má povinnostuvědomit co nejdříve tohoto faráře o výsledkušetření úředním dokladem.

Kánon 1071:� 1: Mimo případ nutnosti se nesmí bez dovolení

místního ordináře asistovat

1. při manželství bezdomovců (vagorum),

2. při manželství, které nemůže být uznáno nebouzavřeno podle občanských zákonů,

3. při manželství toho, kdo je vázán přirozenými po-vinnostmi k jiné straně nebo dětem pocházejícímz předcházejícího svazku,

4. při manželství toho, kdo zjevně odhodil katolickouvíru,

5. při manželství toho, který je stižen církevnímtrestem,

6. při manželství nezletilého syna nebo dcery bezvědomí rodičů nebo rozumně odůvodněnémuodporu,

7. při manželství, které má být uzavřeno skrze zá-stupce, o němž je v Kánon 1105 � 2.

� 2: Ať místní ordinář nedá dovolení asistovat přisňatku osoby, která veřejně odstoupila od kato-lické víry, leč se zachováním předpisu Kánon1125 za použití přiměřených modifikací (úprav -congrua congruis).

Kánon 1072: Duchovní pastýři jsou povinni odrazo-vat od uzavření manželství mládež před dosaže-ním věku, ve kterém podle přijatých zvyků dotyč-ného kraje se obvykle manželství uzavírá.

Hlava II. Vylučující překážky obecně

Kánon 1073: Vylučující překážka činí osobu ne-schopnou uzavřít platné manželství.

Kánon 1074: Překážka je veřejná, když ji možnodokázat v oboru vnějším (in foro externo), jinak jetajná.

Kánon 1075:

� 1: Jedině nejvyšší církevní autorita může závazněprohlašovat, kdy božské právo zakazuje manžel-ství a kdy je vylučuje.

� 2: Této nejvyšší církevní autoritě rovněž příslušívýlučné právo stanovit i další překážky pro po-křtěné.

Kánon 1076: Zavrhuje se zvyk zavádět novou pře-kážku nebo odporující existujícím překážkám.

Kánon 1077:� 1: Místní ordinář může v jednotlivém případě za-

kázat manželství svým podřízeným, kdekoliv sezdržují, a také všem, kteří se právě zdržují na je-ho území, ale jen na určitý čas a z vážného dů-vodu, pokud trvá.

� 2: Jedině nejvyšší autoritě přísluší právo připojitk zákazu zneplatňující doložku.

Kánon 1078:� 1: Místní ordinář může dispensovat své podříze-

né, ať se zdržují kdekoliv, a všechny, kteří sezdržují na jeho území, ode všech překážek cír-kevního práva s vyloučením těch, jejichž dispensje vyhrazena Apoštolskému stolci.

� 2: Apoštolskému stolci jsou vyhrazeny dispense:

1. od překážky ze svěcení nebo z věčného veřejné-ho slibu ustavičné čistoty v řeholním institutu pa-pežského práva,

2. od překážky zločinu, o kterém je v Kánon 1090.

� 3: Nikdy se nedává dispens od překážky pokre-venství v přímé linii nebo v druhém stupni po-bočné linie (collateralis).

Kánon 1079:� 1: V naléhavém nebezpečí smrti může místní or-

dinář své podřízené dispensovat kdekoliv se zdr-žují a všechny ostatní zdržující se na jeho územízároveň jak od závazné formy při uzavírání man-želství, tak od všech jednotlivých překážek cír-kevního práva, ať veřejných nebo tajných, s vy-loučením překážky vzniklé z kněžského svěcení.

� 2: Za týchž okolností, o nichž je v � 1, ale jen vpřípadech když není možno obrátit se na místní-ho ordináře, má totéž právo dispensovat farář,řádně delegovaný kněz a také kněz nebo jáhenasistující při uzavírání manželství ve shodě s Ká-non 1116 � 2.



� 3: V nebezpečí smrti je oprávněn i zpovědník dis-pensovat od překážek tajných pro obor svědomí(pro foro interno) - ať ve svaté zpovědi nebo mi-mo ni.

� 4: Nemožností obrátit se na místního ordináře vpřípadě, o kterém je v � 2, se rozumí situace,kdy by to bylo možno učinit jen pomocí telefonunebo telegrafu.

Kánon 1080:� 1: Když se objeví překážka v době, kdy už je

všechno připraveno ke sňatku a sňatek nelzebez pravděpodobného nebezpečí velké škodyodložit do doby získání dispense od příslušnéhopředstaveného, mají pravomoc dispensovat odevšech překážek s výjimkou těch, o kterých je vKánon 1078 � 2 n. 1: místní ordinář a - je-li pří-pad tajný - všichni, o nichž je v Kánon 1079 � 2a 3 při zachování podmínek tam předepsaných.

� 2: Toto oprávnění se vztahuje také na zplatněnímanželství, jestliže hrozí totéž nebezpečí z pro-dlení a není čas se obrátit na Apoštolský stolec,popřípadě na místního ordináře, jestliže se to tý-ká překážek, od kterých on může platně dispen-sovat.

Kánon 1081: Farář, kněz nebo jáhen, o nichž je vKánon 1079 � 2, nechť ihned uvědomí místníhoordináře, že dal dispens pro vnější obor. To setéž zapíše do matriky sezdaných.

Kánon 1082: Nestanovil-li reskript Penitenciarie ně-co jiného, dispens od tajné překážky pro vnitřníobor mimo zpověď musí být zaznamenána doknihy uchovávané v tajném archívu kurie a nenínutná žádná jiná dispens pro obor vnější, jestližese později tajná překážka stala veřejnou.

Hlava III. Jednotlivé vylučující pře-kážky

Kánon 1083:� 1: Nemůže uzavřít platné manželství muž před

ukončeným šestnáctým rokem a žena předukončením čtrnáctého roku.

� 2: Biskupské konferenci přísluší právo stanovitvyšší věk pro dovolené uzavření manželství.

Kánon 1084:

� 1: Předchozí a trvalá neschopnost spojit se man-želským úkonem (impotentia coeundi), ať zestrany muže nebo ženy, vylučuje už z přirozené-ho práva manželství, ať se jedná o neschopnostabsolutní nebo relativní.

� 2: Je-li překážka neschopnosti pochybná, nesmíse zabraňovat sňatku, ať už se jedná o pochyb-nost právní nebo skutkovou, ani prohlásit man-želství za neplatné, pokud pochybnost trvá.

� 3: Neplodnost (sterilita) ani nezabraňuje uzavřenímanželství ani neruší jeho platnost se zachová-ním předpisu Kánon 1098.

Kánon 1085:� 1: Neplatně se pokouší uzavřít manželství ten,

kdo je vázán poutem dřívějšího manželství, do-konce i nedokonaného.

� 2: I když dřívější manželství je z jakéhokoliv dů-vodu neplatné nebo bylo rozloučeno z jakékolivpříčiny, není dovoleno uzavřít nové manželství,dokud se právoplatně a bezpečně nepotvrdí jehoneplatnost nebo rozloučení dřívějšího manžel-ství.

Kánon 1086:� 1: Neplatné je manželství mezi dvěma osobami, z

nichž jedna je pokřtěna v katolické církvi nebobyla do ní přijata a formálním úkonem od ní ne-odpadla, a druhá je nepokřtěná.

� 2: Od této překážky může být dána dispens jenpo splnění podmínek, o nichž je v Kánon 1125 a1126.

� 3: Byla-li druhá strana v době uzavírání manžel-ství považována všeobecně za pokřtěnou anebojejí křest byl pochybný, předpokládá se ve shoděs předpisem Kánon 1060, že manželství je plat-né, dokud se bezpečně nedokáže, že jednastrana byla pokřtěna a druhá nepokřtěna.

Kánon 1087: Neplatně se pokoušejí uzavřít man-želství ti, kdo přijali svěcení.

Kánon 1088: Neplatně se pokoušejí uzavřít man-želství ti, kdo jsou vázáni veřejným věčným sli-bem čistoty v řeholním institutu.

Kánon 1089: Nemůže být platně uzavřeno manžel-ství mezi mužem-únoscem a unesenou ženounebo ženou zadržovanou za účelem uzavřenímanželství s ní, leč že žena, když později svo-



bodna od moci únosce a nacházející se na bez-pečném a svobodném místě, se sama o své vůlinerozhodne za něho se provdat.

Kánon 1090:� 1: Kdo v úmyslu dosáhnout manželství s určitou

osobou způsobil smrt manželu nebo manželcetéto osoby nebo vlastnímu manželskému partne-ru, ten se neplatně pokouší uzavřít toto manžel-ství.

� 2: Neplatně se rovněž usilují uzavřít manželství ti,kdo vzájemnou pomocí, fysickou nebo mravní,způsobili smrt manžela nebo manželky.

Kánon 1091:� 1: V přímé linii příbuzenství je neplatné manželství

mezi všemi, kteří jsou mezi sebou v linii vzestup-né i sestupné z lože manželského.

� 2: V pobočné linii je manželství neplatné až dočtvrtého stupně.

� 3: Překážka příbuzenství se nenásobí.

� 4: Nikdy se nedovoluje uzavřít manželství, jestližeexistuje pochybnost, zda strany nejsou spřízněnyv jakémkoliv stupni přímé linie nebo druhémstupni pobočné linie.

Kánon 1092: Švagrovství v přímé linii vylučujemanželství ve všech stupních.

Kánon 1093: Překážka veřejné mravopočestnostivzniká z neplatného manželství po započetíspolečného života nebo notoricky známého a ve-řejného konkubinátu. Vylučuje se manželství vprvním stupni přímé linie mezi mužem a příbuz-nými ženy a naopak.

Kánon 1094: Nemohou platně uzavřít mezi seboumanželství ti, kdo jsou spojeni zákonným příbu-zenstvím vzešlým z osvojení (z adopce) v přímélinii nebo až do druhého stupně pobočné linievčetně.

Hlava IV. Manželský souhlas

Kánon 1095: Neschopni k uzavření manželství jsouti, kteří:

1. nemají dostatečné užívání rozumu,

2. trpí velkým nedostatkem rozlišování v úsudku,pokud jde o podstatná práva a povinnosti man-želské, která si mají vzájemně dávat a přijímat,

3. z příčin psychické povahy nejsou schopni převzítpodstatné manželské povinnosti.

Kánon 1096:� 1: Ke vzniku manželského souhlasu je nutné, aby

strany přinejmenším věděly, že manželství je tr-valým svazkem mezi mužem a ženou, zaměře-ným k početí dětí skrze jakousi sexuální spolu-práci.

� 2: Tato neznalost se po pubertě nepředpokládá.

Kánon 1097:� 1: Omyl v osobě činí manželství neplatným.

� 2: Omyl co do vlastnosti osoby, i když tato vlast-nost byla důvodem uzavření manželství, nepů-sobí neplatnost manželství, leč jen tehdy, kdyžse manželský souhlas přímo a hlavně zaměřil natuto vlastnost.

Kánon 1098: Kdo uzavírá manželství oklamán pod-vodem učiněným za účelem dosažení manžel-ského souhlasu a týkajícím se nějaké vlastnostidruhé strany, která ze své přirozenosti můževážně narušovat společenství manželského ži-vota, uzavírá je neplatně.

Kánon 1099: Omyl týkající se jednoty a nerozluč-nosti manželství nebo jeho svátostné důstojnostineruší manželský souhlas, pokud nedeterminujevůli.

Kánon 1100: Vědomí nebo domněnka o neplatnostimanželství nevylučuje nutně manželský souhlas.

Kánon 1101:� 1: Předpokládá se, že vnitřní souhlas odpovídá

slovům a znamením užitým při uzavírání man-želství.

� 2: Vylučuje-li jedna nebo obě strany pozitivnímprojevem vůle samotné manželství nebo nějakýjeho podstatný prvek nebo nějakou podstatnouvlastnost, uzavírají manželství neplatně.

Kánon 1102:� 1: Nemůže se platně uzavřít manželství pod

podmínkou týkající se budoucna.



� 2: Manželství uzavřené pod podmínkou týkající seminulosti nebo přítomnosti je platné nebo neplat-né podle toho, zda existuje nebo neexistuje to,co je předmětem podmínky.

� 3: Podmínka, o níž je v � 2, nemůže být dovoleněpřipojena, leč jen s písemným dovolením místní-ho ordináře.

Kánon 1103: Je neplatné manželství uzavřené podvlivem násilí nebo vážného strachu zvenčí, třebaneúmyslně způsobeného, pro který, aby se ně-kdo od něj osvobodil, je nucen uzavřít manžel-ství.

Kánon 1104:� 1: K platnému uzavření manželství je nutné, aby

snoubenci byli současně přítomni buď samiosobně nebo skrze zplnomocněného zástupce.

� 2: Snoubenci jsou povinni vyjádřit svůj manželskýsouhlas slovy, když nemohou mluvit, pak rovno-cennými znameními.

Kánon 1105:� 1: K platnému uzavření manželství skrze zplno-

mocněného zástupce se žádá:

1. aby tu bylo zvláštní zmocnění k uzavření sňatku surčitou osobou,

2. aby zplnomocněný byl určen samotným zmocňu-jícím a ten aby svůj úkol osobně konal.

� 2: Aby zplnomocnění platilo, musí být podepsánozmocňujícím a také farářem nebo místním ordi-nářem, na jehož území dochází ke zmocnění,nebo knězem od jednoho z nich delegovanýmnebo aspoň před dvěma svědky nebo je nutnovyhotovit úřední listinu ve shodě s předpisy civil-ního práva.

� 3: Neumí-li zmocnitel psát, poznamená se to vsamotném zmocnění a přibere se další svědek,který též podepíše svým jménem listinu. V opač-ném případě je zmocnění neplatné.

� 4: Odvolá-li zmocňující své zmocnění dříve nežjeho zplnomocněný zástupce uzavře jeho jmé-nem manželství nebo upadne-li zmocňující donepříčetnosti, je manželství neplatné, i když by otom zmocněný a druhá strana nevěděli.

Kánon 1106: Manželství je možno uzavřít skrzetlumočníka. Takovému manželství nesmí farář

asistovat, dokud se nepřesvědčí o věrohodnostitlumočníka.

Kánon 1107: I když se manželství uzavře neplatněpro nějakou překážku nebo vadu ve formě,předpokládá se, že manželský souhlas trvá dál,dokud se nezjistí, že byl odvolán.

Hlava V. Forma uzavření manželství

Kánon 1108:� 1: Platná jsou pouze ta manželství, která se uza-

vírají před místním ordinářem nebo farářem ane-bo před knězem či jáhnem delegovaným od jed-noho z nich, a také před dvěma svědky podlepředpisů následujících Kánonů a při zachovánívýjimek, o nichž je v Kánon 144, 1112 � 1, 1116a 1127 � 2 a 3.

� 2: Asistujícím při sňatku se rozumí ten, kdo jepřítomen a ptá se snoubenců, zda si dávají man-želský souhlas a tento souhlas přijímá jménemcírkve.

Kánon 1109: Místní ordinář a farář, nejsou-li roz-sudkem nebo dekretem postiženi exkomunikací,interdiktem nebo suspensí, pak z moci svéhoúřadu na svém území platně asistují při uzavíránímanželství nejen svých podřízených, ale i cizích,jen když alespoň jeden z nich přísluší k latinské-mu obřadu.

Kánon 1110: Osobní ordinář a osobní farář mocísvého úřadu platně asistují při uzavírání manžel-ství jedině těch, z nich alespoň jeden je jim pod-řízen v hranicích jejich obvodu.

Kánon 1111:� 1: Dokud platně zastávají svůj úřad, mohou ordi-

nář a farář dát kněžím a jáhnům i obecné opráv-nění asistovat při uzavírání manželství v hrani-cích svého území.

� 2: Aby delegace opravňující k asistování při uzaví-rání sňatku byla platná, žádá se, aby byla dánaurčitým osobám výslovně jmenovaným. Zvláštnídelegace musí být dána pro určitý sňatek, dele-gace obecná musí být dána písemně.

Kánon 1112:� 1: Kde je nedostatek kněží a jáhnů, může diecéz-

ní biskup s předběžným doporučením biskupskékonference a po obdržení dovolení od Svatého



stolce delegovat laiky, aby asistovali při uzavíránímanželství.

� 2: Třeba je vybrat vhodného laika, který by dovedlsnoubence poučit a byl schopen řádně vykonatobřad uzavírání manželství.

Kánon 1113: Dříve než je někomu udělena zvláštnídelegace, nechť je postaráno o všechno, copředpisuje právo k prokázání svobodného stavu.

Kánon 1114: Asistující při uzavírání manželství ko-ná nedovoleně, jestliže se sám nepřesvědčil osvobodném stavu snoubenců podle předpisůpráva, a také se nepřesvědčil, nakolik je to mož-né, o udělení licence od faráře, kdykoliv asistujena základě obecného zmocnění.

Kánon 1115: Manželství ať jsou uzavírána ve far-nosti, ve které má přinejmenším jeden ze snou-benců trvalé nebo přechodné bydliště nebo ales-poň měsíc tam bydlí. Jedná-li se o bezdomé, aťuzavřou manželství ve farnosti, kde se právězdržují. S dovolením vlastního ordináře nebovlastního faráře je dovoleno manželství uzavřítkdekoliv.

Kánon 1116:� 1: Jestliže osoba, která ve shodě s předpisy práva

je příslušná (kompetentní) k asistování, je nedo-sažitelná nebo není možno se na ni obrátit bezvelké obtíže, pak ti, kdo chtějí uzavřít manželství,mohou je platně a dovoleně uzavřít před samot-nými svědky:

1. v nebezpečí smrti,

2. mimo nebezpečí smrti jedině tehdy, jestliže se ro-zumně předvídá, že tyto okolnosti budou trvatnejméně jeden měsíc.

� 2: V obou případech, jestliže by byl dosažitelný ji-ný kněz nebo jáhen, který by mohl být přítomen,musí být přizván a být přítomen spolu se svědkypři uzavírání manželství, se zachováním zásadyo platnosti manželství před samotnými svědky.

Kánon 1117: Výše předepsanou formu je nutno za-chovávat, jestliže je přinejmenším jedna stranapokřtěna v katolické církvi nebo byla do ní přijataa nevystoupila z ní formálním úkonem, se za-chováním předpisu Kánon 1127 � 2.

Kánon 1118:

� 1: Manželství mezi katolíkem a nekatolíkem, alepokřtěným, ať se uzavírá ve farním kostele. V ji-ném kostele nebo kapli může být uzavřeno s do-volením místního ordináře nebo faráře.

� 2: Místní ordinář může dovolit uzavřít manželství ina jiném vhodném místě.

� 3: Manželství mezi stranou katolickou a stranounepokřtěnou se může uzavřít v kostele nebo najiném vhodném místě.

Kánon 1119: Mimo případ nutnosti náleží při uzaví-rání manželství zachovat obřady předepsané vliturgických knihách schválených od církve nebopřijatých právoplatnými zvyky.

Kánon 1120: Biskupská konference může vypraco-vat vlastní obřad uzavírání manželství, který sižádá schválení od Svatého stolce, odpovídajícízvykům místa a lidí, přizpůsobený křesťanskémuduchu, avšak vždy se zachováním zákona, takaby asistující při uzavírání manželství vždy žádalod smluvních stran projevení souhlasu a tentosouhlas přijal.

Kánon 1121:� 1: Po uzavření manželství zapíše farář místa

sňatku nebo jeho zástupce - i když při sňatku anijeden z nich neasistoval - co nejdříve do knihysezdaných jména manželů, asistujícího a svěd-ků, místo a den uzavření manželství způsobemstanoveným biskupskou konferencí nebo die-cézním biskupem.

� 2: Kdykoliv je manželství uzavřeno podle předpisuKánon 1116, kněz nebo jáhen, jestliže byl příto-men, jinak svědkové společně s těmi, kdo taktouzavřeli manželství, jsou povinni co nejdříveoznámit faráři nebo místnímu ordináři uzavřenímanželství.

� 3: Jde-li o manželství uzavřené s dispensí od ka-nonické formy, je povinen místní ordinář, kterýudělil dispens, postarat se o to, aby dispens iuzavření manželství byly zapsány v knize odda-ných jak v kurii tak ve farnosti vlastní katolickéstraně, jejíž farář provedl šetření o svobodnémstavu. O uzavření manželství je povinen co nej-dříve uvědomit katolický manžel ordináře a farářea označit místo uzavření manželství a způsob ve-řejné formy uzavření.

Kánon 1122:



� 1: O uzavřeném manželství se musí učinit po-známka v křestních matrikách, ve kterých je za-psán také křest manželů.

� 2: Když někdo uzavřel manželství mimo farnost,ve které byl pokřtěn, farář místa uzavření man-želství má povinnost co nejdříve poslat farářimísta křtu oznámení o uzavřeném manželství.

Kánon 1123: Kdykoliv je manželství buď konvalido-váno pro obor vnější nebo prohlášeno za neplat-né nebo ve shodě s právem bylo rozloučenomimo případ smrti, je třeba oznámit faráři uza-vření manželství, aby o tom učinil poznámku vmatrikách sezdaných a pokřtěných.

Hlava VI. Smíšená manželství

Kánon 1124: Bez výslovného dovolení příslušnéautority je zakázáno uzavírání manželství mezidvěma pokřtěnými osobami, z nichž jedna bylapokřtěna v katolické církvi nebo do ní přijata pokřtu a od ní se formálním způsobem neodloučila,a druhá pak je připsána k církvi nebo církevnímuspolečenství, které nemají plné společenství skatolickou církví.

Kánon 1125: Takové dovolení dává místní ordinář,je-li zde oprávněný a rozumný důvod a jsou spl-něny tyto podmínky:

1. když katolická strana prohlásí, že je ochotna od-stranit nebezpečí odpadu od víry a upřímně slíbí,že podle svých sil učiní všechno, aby všechnyděti byly pokřtěny a vychovány v katolické církvi,

2. když druhá strana je zavčas uvědoměna o těchtopříslibech strany katolické tak, aby bylo zajištěno,že si je opravdu vědoma obsahu slibu a povin-ností strany katolické,

3. když jsou obě strany poučeny o cílech a podstat-ných vlastnostech manželství, které nesmí vy-loučit žádná z obou stran.

Kánon 1126: Biskupská konference je povinna rov-něž určit způsob složení těchto prohlášení a sli-bů, které se vždy žádají, a také určit, jak budoupro vnější obor prokazatelné a jak má být o nichuvědoměna nekatolická strana.

Kánon 1127:� 1: Pokud se týká formy, je třeba při smíšených

manželstvích zachovat předpisy Kánon 1108.

Když však katolická strana uzavírá manželství sestranou nekatolickou východního obřadu, žádáse kanonická forma uzavření pouze k dovole-nosti, k platnosti zase je nutná účast svěcenéhopřisluhovatele se zachováním ostatního, co jetřeba zachovat podle práva.

� 2: Jestliže vážné těžkosti nedovolují zachováníkanonické formy, místní ordinář katolické stranymá právo od ní dispensovat v jednotlivých přípa-dech po poradě s místním ordinářem místa uza-vírání manželství se zachováním - a to k platnosti- nějaké veřejné formy uzavření. Biskupskékonferenci přísluší stanovit normy, podle kterýchby se udělovaly dispense jednotným způsobem.

� 3: Zakazuje se, aby před nebo po kanonicky uza-vřeném manželství podle � 1 se konala jiná ná-boženská slavnost téhož manželství za účelemobnovení nebo vyjádření manželského souhlasu.Zakázaný je rovněž takový náboženský obřaduzavírání manželství, ve kterém by současněasistovali katolický a nekatolický přisluhovatel,každý podle svého obřadu, a žádali vyjádřenímanželského souhlasu stran.

Kánon 1128: Místní ordináři a jiní duchovní pastýřijsou povinni pečovat o to, aby katolickému man-želu a dětem zrozeným ze smíšeného manžel-ství nechyběla duchovní pomoc potřebná k plně-ní jejich povinností. Mají též pomáhat oběmamanželům posilovat jednotu manželského a ro-dinného života.

Kánon 1129: Předpisy Kánon 1127 a 1128 je třebauplatňovat také při uzavírání manželství, jimžbrání překážka různosti kultu, o které je v Kánon1086 � 1.

Hlava VII. Manželství uzavírané tajně

Kánon 1130: Jenom z velmi vážného a naléhavéhodůvodu může místní ordinář dovolit tajné uzavře-ní manželství.

Kánon 1131: Dovolení k tajnému uzavření manžel-ství si žádá:

1. aby se konalo tajné šetření, které je nutno vyko-nat před sňatkem,

2. aby místní ordinář, asistující, svědci, jakož i man-želé zachovali tajemství o uzavřeném manžel-ství.



Kánon 1132: Povinnost zachovat tajemství promístního ordináře, o němž je v Kánon 1131 n. 2,přestává, jestliže ze zachování tajemství hrozítěžké pohoršení nebo velké bezpráví vůči po-svátnému manželství. Na toto je třeba upozornitstrany před uzavřením manželství.

Kánon 1133: Manželství tajně uzavřené je nutnozapsat do zvláštní knihy uchovávané v tajnémarchívu kurie.

Hlava VIII. Účinky manželství

Kánon 1134: Z platného manželství vzniká mezimanželi svazek svou povahou trvalý a výlučný.Mimo to v křesťanském manželství jsou manželézvláštní svátostí posilováni a jaksi konsekrováni kpovinnostem a důstojnosti svého stavu.

Kánon 1135: Oba manželé mají stejné povinnosti astejná práva v tom, co se týká společenství man-želského života.

Kánon 1136: Rodiče mají velmi vážnou povinnost apřednostní právo starat se podle svých sil o vý-chovu dětí, jak tělesnou, sociální a kulturní, taktaké o mravní a náboženskou.

Kánon 1137: Děti počaté a narozené z platnéhomanželství nebo manželství domnělého jsou le-gitimní.

Kánon 1138:� 1: Otcem je ten, koho označuje právoplatný sňa-

tek, leč by zřejmými důkazy bylo prokázáno něcojiného.

� 2: Za legitimní jsou považovány děti, které se na-rodily přinejmenším po 180 dnech od uzavřenímanželství nebo do 300 dnů ode dne rozvázánímanželského života.

Kánon 1139: Nelegitimní děti jsou legitimoványpozdějším manželstvím rodičů, ať platným nebodomnělým, nebo reskriptem Svatého stolce.

Kánon 1140: Legitimované děti, pokud jde o kano-nické účinky, jsou ve všem rovny dětem legitim-ním, leč by právo výslovně stanovilo něco jiného.

Hlava IX. Odloučení manželů

ČLÁNEK 1. Rozloučení svazku

Kánon 1141: Manželství uznané a dokonané (ra-tum et censumatum) nemůže rozloučit žádná lid-ská moc a z žádného důvodu kromě smrti.

Kánon 1142: Nedokonané manželství mezi pokřtě-nými nebo stranou pokřtěnou a nepokřtěnoumůže být rozloučeno z oprávněného důvoduŘímským biskupem na žádost obou stran nebotolika jedné, byť i proti vůli druhého.

Kánon 1143:� 1: Manželství uzavřené mezi dvěma nepokřtěný-

mi se rozlučuje Pavlovou výsadou (privilegiumpaulinum) ve prospěch víry strany, která přijalakřesťanství a to samotným uzavřením novéhomanželství, pokud strana nepokřtěná odešla.

� 2: Má se za to, že nepokřtěná strana odchází,jestliže nechce žít se stranou pokřtěnou nebonechce s ní žít pokojně bez urážení Stvořitele,leč že by pokřtěná strana jí dala po přijetí křtuoprávněný důvod k odchodu.

Kánon 1144:� 1: Aby mohla pokřtěná strana platně uzavřít nové

manželství, je vždy nutno dotázat se strany ne-pokřtěné:

1. zda by i ona nechtěla přijmout křest,

2. zda by alespoň nechtěla se stranou pokřtěnou žítpokojně bez urážení Stvořitele.

� 2: Toto dotazování se musí učinit po křtu. Avšakmístní ordinář může z vážného důvodu dovolit,aby tyto otázky byly položeny před křtem nebomůže od nich dokonce dispenzovat, ať předkřtem nebo po něm, jestliže se potvrdí sumárnímnebo mimosoudním způsobem, že dotazování jenemožné nebo že by bylo neužitečné.

Kánon 1145:� 1: Dotazy obvykle předkládá místní ordinář na ví-

ru obráceného manžela. Tento ordinář je povi-nen povolit druhé straně lhůtu na rozmyšlenou,jestliže ona o ni požádá. Upozorní ji však, že poneužitečném uplynutí lhůty bude její mlčení po-važováno za zápornou odpověď.

� 2: Jsou platné i soukromé dotazy osoby na víruobrácené. Jsou i dovoleny v případě, že nelzeuskutečnit výše předepsaný způsob.



� 3: V obou případech musí být právoplatně zjiště-no pro vnější obor, že tyto dotazy byly položeny ajaký byl jejich výsledek.

Kánon 1146: Pokřtěná strana má právo uzavřít no-vé manželství s katolíkem:

1. jestliže druhá strana odpověděla na dotazy zá-porně nebo dotazy byly ve shodě s právemopomenuty,

2. jestliže strana nepokřtěná, ať dotazovaná nebone, zprvu setrvává v pokojném soužití bez urážkySpasitele, později pak bez oprávněné příčinyodešla, se zachováním předpisů Kánon 1144 a1145.

Kánon 1147: Místní ordinář může z vážného důvo-du dovolit, aby pokřtěná strana, využívající Pav-lovy výsady, uzavřela manželství se stranou ne-katolickou, ať pokřtěnou nebo nepokřtěnou sezachováním předpisů o smíšených manželstvích.

Kánon 1148:� 1: Nepokřtěný, který by měl před křtem současně

více nepokřtěných manželek, po přijetí křtu vkatolické církvi, je-li mu zatěžko zůstat s první znich, může si ponechat jednu z nich a ostatnípropustí. Totéž se týká nepokřtěné ženy, kteráby měla rovněž více nepokřtěných mužů.

� 2: V případech, o nichž je v � 1, je nutné po při-jatém křtu uzavřít manželství zákonnou formou av případě potřeby i se zachováním předpisů osmíšených manželstvích či jiných předpisů žáda-ných právem.

� 3: Místní ordinář s ohledem na mravní, sociální aekonomické podmínky místa a osob je povinenpostarat se, aby byly dostatečně zabezpečenypotřeby první manželky i ostatních propuštěnýchmanželek ve shodě se spravedlností, křesťan-skou láskou a přirozenou slušností.

Kánon 1149: Nepokřtěný, který po přijatém křtu vkatolické církvi nemůže obnovit s nepokřtěnýchpartnerem z důvodů zajetí nebo pronásledováníspolečný život, může uzavřít jiné manželství, ikdyž druhá strana zatím přijala křest, se zacho-váním předpisu Kánon 1141.

Kánon 1150: V pochybnosti požívá privilegium víryprávní přízně.

ČLÁNEK 2. Odloučení při trvání manželské-ho svazku

Kánon 1151: Manželé mají povinnost a právo za-chovávat manželské spolužití, leč by je osprave-dlňovala zákonná příčina.

Kánon 1152:� 1: I když se velmi doporučuje, aby manžel z křes-ťanské lásky a ze starostlivosti o dobro rodinyneodpíral odpuštění cizoložné straně a nerušil sní manželské spolužití, tu přece, jestliže však jímlčky nebo výslovně neodpustil, má právo roz-vázat manželské spolužití, leč že by s cizolož-stvím souhlasil nebo dal k němu příčinu nebo téžsám se cizoložství dopustil.

� 2: Mlčky učiněným odpuštěním se rozumí, jestliženevinný manžel po nabytí vědomosti o cizoložstvís druhým manželem dobrovolně manželsky ob-cuje. Předpokládá se, že mlčky odpustil, jestližepo 6 měsíců zachovával manželské soužití a ne-podal u církevní nebo občanské autority žalobu.

� 3: Jestliže nevinný manžel zruší sám dobrovolněmanželské spolužití, je povinen do šesti měsícůuvést u příslušné církevní autority důvod odlou-čení. Církevní autorita s přihlédnutím ke všemokolnostem uváží, zda by nevinný manžel mohlbýt přiveden k tomu, aby odpustil vinu a nepro-dloužil odloučení na trvalo.

Kánon 1153:� 1: Jestliže by jeden z manželů stal se druhému

manželu nebo dětem zdrojem vážného nebez-pečí pro duši nebo pro tělo nebo jinak činil spo-lečný život příliš tvrdým, tím samým poskytujedruhému manželu oprávněný důvod odloučit sebuď z moci dekretu místního ordináře a jestliže jetu bezprostřední nebezpečí, rovněž z vlastníhorozhodnutí.

� 2: Pomine-li důvod odloučení, pak ve všech pří-padech náleží obnovit manželské spolužití, leč bycírkevní autorita stanovila něco jiného.

Kánon 1154: Po rozvodu manželů je třeba vždy za-jistit náležitou výchovu a výživu dětí.

Kánon 1155: Nevinný manžel může opět obnovitmanželské soužití; což je chvályhodné. V tompřípadě se zříká práva na rozvod.



Hlava X. Zplatnění manželství

ČLÁNEK 1. Prostá konvalidace

Kánon 1156:� 1: Ke zplatnění neplatného manželství pro vyluču-

jící překážku se vyžaduje, aby buď pominulapřekážka nebo aby byla dispensována a abyalespoň strana vědomá si překážky obnovilamanželský souhlas.

� 2: Tuto obnovu manželského souhlasu vyžadujecírkevní právo k platnosti zplatnění (konvalidace),i když na počátku obě strany daly souhlas a anipozději jej neodvolaly.

Kánon 1157: Obnova manželského souhlasu musíbýt novým projevem vůle k manželství, o němžstrana obnovující souhlas ví nebo alespoň sedomnívá, že bylo od počátku neplatné.

Kánon 1158:� 1: Je-li překážka veřejná, obě strany musí obnovit

souhlas k manželství kanonickou formou se za-chováním předpisu Kánon 1127 � 2.

� 2: Jestliže se nedá překážka dokázat, stačí, abybyl souhlas obnoven soukromě a tajně, a to stra-nou, která je si překážky vědoma, jen když druhástrana trvá na svém souhlasu, nebo oběma stra-nami, je-li překážka známa oběma stranám.

Kánon 1159:� 1: Manželství neplatné pro vadu souhlasu se

zplatňuje tím, že strana, která nedala souhlas, jižtento souhlas dává, jen když trvá souhlas druhéstrany.

� 2: Nedá-li se dokázat vada souhlasu, stačí sou-kromé a tajné obnovení souhlasu stranou, kterájej nevyjádřila.

� 3: Dá-li se vada souhlasu dokázat, je nutné jehoobnovení při zachování kanonické formy.

Kánon 1160: Aby manželství neplatné pro vaduformy se stalo platným, je třeba je znovu uzavřítkanonickou formou bez újmy předpisu Kánon1127 � 2.

ČLÁNEK 2. Sanatio in radice - zplatnění vzákladu

Kánon 1161:� 1: Zplatnění manželství v základu je jeho zplatně-

ní od příslušné autority bez obnovení manžel-ského souhlasu. Obsahuje v sobě dispens odpřekážky, je-li nějaká, i od kanonické formy, ne-byla-li zachována, jakož i zpětnou účinnost ka-nonických účinků s ohledem na minulost.

� 2: Zplatnění nastává od okamžiku udělení milosti.Naproti tomu zpětná účinnost nastává od chvíleuzavření manželství, leč by v udělení bylo stano-veno něco jiného.

� 3: Zplatnění v základu je možno udělit jen tehdy,když je pravděpodobné, že strany chtějí setrvat vmanželském soužití.

Kánon 1162:� 1: Chybí-li u obou stran nebo u jedné z nich man-

želský souhlas, nemůže být manželství zplatně-no v základu, bez ohledu na to, ať souhlas chy-běl od počátku nebo na začátku byl dán, alepozději byl odvolán.

� 2: Chyběl-li souhlas na začátku, ale později byldán, je možno dovolit zplatnění v základu odokamžiku daného souhlasu.

Kánon 1163:� 1: Je možno udělit zplatnění manželství v zákla-

du, jestliže je manželství neplatné pro překážkunebo pro vadu zákonné formy, jen když trvámanželský souhlas obou stran.

� 2: Manželství neplatné pro překážku přirozenéhopráva nebo práva pozitivního božského se můžezplatnit jen od chvíle zániku překážky.

Kánon 1164: Rovněž je možno udělit zplatnění vzákladu bez vědomí jedné nebo obou stran, aletoto ať se udělí jen z velmi vážného důvodu.

Kánon 1165:� 1: Sanovat (zplatnit v základu) může Apoštolský

stolec.

� 2: V jednotlivých případech může sanovat i die-cézní biskup, dokonce i tehdy, když se v témžemanželství sbíhá několik důvodů neplatnosti; usmíšeného manželství však jen po splnění pod-mínek, o nichž je v Kánon 1125. Nemůže všaksanovat, je-li tu překážka, od níž si dispens vy-hradil Apoštolský stolec podle předpisu Kánon1078 � 2, nebo překážka práva přirozeného čipozitivního božského, která již pominula.



ČÁST II. Ostatní úkony božskČÁST II. Ostatní úkony božskČÁST II. Ostatní úkony božskČÁST II. Ostatní úkony božskéééé----ho kultuho kultuho kultuho kultu

STAŤ I. SVÁTOSTINY

Kánon 1166: Svátostiny jsou posvátná znamenínapodobující svátosti, kterými se účinky, zvláštěduchovní, naznačují a na přímluvnou moc církveudělují.

Kánon 1167:� 1: Pouze Apoštolský stolec může ustanovit nové

svátostiny, závazně vysvětlovat existující, některérušit nebo měnit.

� 2: Při uskutečňování nebo udělování svátostinnáleží zachovat přesně obřady a formule schvá-lené církevní autoritou.

Kánon 1168: Přisluhovatelem svátostin je klerik vy-bavený příslušnou pravomocí. Ve shodě s litur-gickými knihami mohou některé svátostiny podleúsudku místního ordináře udělovat i laikové ma-jící vhodné vlastnosti.

Kánon 1169:� 1: Konsekrace a dedikace mohou platně konat

pouze ti, kteří mají biskupské svěcení, a kněží,jimž to dovoluje právo nebo k tomu obdrželioprávnění ve shodě s právem.

� 2: Žehnání (benedikce), s výjimkou těch, kteréjsou rezervovány papeži a biskupům, může vy-konat každý kněz.

Kánon 1170: Žehnání, která se mají udílet přede-vším katolíkům, možno udílet také katechume-nům, a dokonce, nebrání-li tomu zákaz církve, inekatolíkům.

Kánon 1171: Posvátným věcem, které posvěcením(dedikací) nebo žehnáním (benedikováním) bylyurčeny k bohopoctě, náleží prokazovat úctu anení dovoleno je užívat ke světským nebo k bo-hopoctě nesloužícím účelům ani tehdy, když jsouv majetku soukromých osob.

Kánon 1172:� 1: Nikdo nemůže pronést ve shodě s právem za-říkávání (exorcismus) nad posedlými, jestliže ne-obdržel od místního ordináře zvláštní a výslovnédovolení.

� 2: Toto dovolení nechť ordinář dá jen kněziosvědčenému zbožností, učeností, rozvahou abezúhonným životem.

STAŤ II. LITURGIE HODIN

Kánon 1173: Církev, vykonávající kněžskou službuKristovu, slaví liturgii hodin, ve které nasloucháBohu mluvícímu ke svému lidu a koná památkutajemství spásy, bez ustání chválí Boha zpěvem imodlitbou a prosí ho o spásu celého světa.

Kánon 1174:� 1: Liturgii hodin jsou povinni slavit klerici podle

předpisu Kánon 276 � 2 n. 3, dále členové insti-tutů zasvěceného života a členové apoštolskéhoživota ve shodě se svými konstitucemi.

� 2: K účasti na slavení liturgie hodin jako na čin-nosti církve mají být vybízeni podle svých mož-ností i ostatní věřící.

Kánon 1175: Při slavení liturgie hodin ať se podlemožnosti dodržuje čas vlastní pro jednotlivé "ho-dinky".

STAŤ III. CÍRKEVNÍ POHŘBY

Kánon 1176:� 1: Zemřelým věřícím se má ve shodě s předpisy

práva poskytnout církevní pohřeb.

� 2: Církevní pohřby, jimiž církev vyprošuje zemře-lým duchovní pomoc, prokazuje poctu jejich tě-lům a zároveň poskytuje útěchu naděje živým,náleží konat podle liturgických předpisů.

� 3: Církev vřele doporučuje, aby se zachovalzbožný zvyk pohřbívat těla zemřelých. Nezaka-zuje však jejich spálení, leč by ono bylo zvoleno zdůvodů, které jsou v rozporu s křesťanskýmučením.

Hlava I. Pohřební obřady

Kánon 1177:� 1: Pohřební obřady za každého věřícího mají být

zpravidla vykonány v jeho vlastním kostele.



� 2: Každý věřící nebo ti, kteří vyřizují pohřeb, mo-hou si vybrat jiný kostel se souhlasem správcetohoto kostela a s oznámením toho vlastnímu fa-ráři.

� 3: Nastala-li smrt mimo vlastní farnost a mrtvolanebyla do ní převezena a ani nebyl vybrán propohřeb jiný kostel ve shodě se zákonem, po-hřební obřady náleží vykonat v kostele farnosti,kde nastala smrt, leč by partikulární právo určo-valo jiný kostel.

Kánon 1178: Pohřební obřady za diecézního bis-kupa nechť se vždy konají v jeho katedrálnímchrámě, leč by si on sám zvolil jiný kostel.

Kánon 1179: Pohřební obřady řeholníků nebo členůspolečnosti apoštolského života se zpravidla ko-nají ve vlastním kostele nebo kapli. Je-li institutklerický nebo společnost klerická, koná obřadypředstavený, jinak kaplan.

Kánon 1180:� 1: Má-li farnost vlastní hřbitov, mají se zemřelí vě-řící pochovávat na něm, leč by si sám zemřelýnebo ti, kdo vyřizují pohřeb, vybrali ve shodě správem jiný hřbitov.

� 2: Pokud to nezakazuje právo, je každému dovo-leno vybrat si hřbitov k pohřbení.

Kánon 1181: Pokud jde o poplatky dávané z příle-žitosti pohřbu, je nutno zachovat předpisy Kánon1264 s vystříháním se však toho, abyv pohřebních obřadech nebylo uplatňovánoupřednostňování osob a aby chudí nebyli připra-veni o důstojný pohřeb.

Kánon 1182: Po pohřbu je třeba učinit zápis do kni-hy zemřelých ve shodě s předpisy partikulárníhopráva.

Hlava II. Koho pochovat a komu ode-přít církevní pohřeb

Kánon 1183:� 1: Co do pohřbu je nutno katechumeny stavět na

roveň s věřícími.

� 2: Místní ordinář může dovolit církevní pohřeb dě-tí, které rodiče chtěli dát pokřtít, ale které zemřelypřed křtem.

� 3: Pokřtěným členům nějaké nekatolické církvenebo církevní společnosti může místní ordinářpodle svého rozumného uvážení dovolit církevnípohřeb, není-li v místě jejich vlastní duchovníanebo nezjistí-li, že měli opačnou vůli.

Kánon 1184:� 1: Jestliže před smrtí neprojevili žádné známky

kajícnosti, pak jsou zbaveni práva na církevnípohřeb:

1. notoricky známí odpadlíci, bludaři a schismatici,

2. ti, kdo si zvolili kremaci z důvodů odporujícíchkřesťanské víře,

3. jiní veřejní hříšníci, jimž nelze dovolit křesťanskýpohřeb pro veřejné pohoršení věřících.

� 2: Vyskytne-li se nějaká pochybnost, je třeba ob-rátit se na místního ordináře, jehož rozhodnutímje pak nutno se řídit.

Kánon 1185: Tomu, kdo byl vyloučen z církevníhopohřbu, je nutno také odepřít jakoukoliv pohřebnímši svatou.

STAŤ IV. UCTÍVÁNÍ SVATÝCH, POSVÁTNÝCHOBRAZŮ A OSTATKŮ

Kánon 1186: Pro posílení svatosti Božího lidu dopo-ručuje církev zvláštní a synovské úctě blahosla-venou Pannu Marii, Matku Boží, kterou Kristusustanovil za Matku všech lidí a podporuje téžpravou a autentickou úctu jiných světců, jejichžpříklad vzdělává věřící a jejichž přímluva je posi-luje.

Kánon 1187: Veřejným kultem je možno uctívat jenty Boží služebníky, kteří autoritou církve byli za-neseni do seznamu svatých nebo blahoslave-ných.

Kánon 1188: Náleží zachovat praxi umísťovánísvatých obrazů v kostele, aby byly uctívány odvěřících. Jejich umístění má být však v přiměře-ném počtu a na vhodném místě, aby nevyvolá-valy údiv u věřících a nedávaly příležitost k ne-správným projevům zbožnosti.

Kánon 1189: Vzácné obrazy, to jest vynikající stá-řím, uměleckým zpracováním či prokazovanouúctou, vystavené v kostelích nebo kaplích k úctě



věřících, potřebují-li nějaké opravy, nechť nejsourestaurovány bez písemného povolení od ordiná-ře, který před udělením povolení je povinen vy-žádat si posudek od odborníků.

Kánon 1190:� 1: Není dovoleno prodávat svaté ostatky.

� 2: Význačné ostatky a ty, které jsou od lidu velmiuctívány, nemohou být žádným způsobem platněodprodány ani natrvalo přeneseny bez dovoleníApoštolského stolce.

� 3: Předpis � 2 platí i pro obrazy, které jsou v ně-kterém kostele ve velké úctě u věřících.

STAŤ V. SLIB A PŘÍSAHA

Hlava I. Slib

Kánon 1191:� 1: Slib je uvážená a dobrovolná přípověď učiněná

Bohu o možném a lepším dobru, kterou je třebasplnit z ctnosti nábožnosti.

� 2: Nebrání-li tomu právo, jsou všichni mající při-měřené užívání rozumu schopni skládat slib.

� 3: Slib učiněný pod vlivem těžkého a nespravedli-vého strachu nebo podvodu je z moci saméhopráva neplatný.

Kánon 1192:� 1: Slib je veřejný, přijímá-li jej jménem církve

k tomu oprávněný představený, jinak je soukro-mý.

� 2: Je slavný, jestliže byl církví za takový uznán, ji-nak je jednoduchý.

� 3: Je osobní, když slibující se slibem zavazuje knějaké činnosti, je věcný, když se slibuje nějakávěc, je smíšený, má-li povahu osobního i věcné-ho slibu.

Kánon 1193: Ze své přirozenosti slib zavazuje jenslibujícího.

Kánon 1194: Slib zaniká uplynutím doby vyznačenék vyplnění povinnosti, podstatnou změnou slíbe-né věci, pominutím podmínky, na níž slib závisí,nebo pominutím rozhodujícího důvodu (causa fi-nali), jakož i dispensí nebo záměnou.

Kánon 1195: Kdo má moc vzhledem k slíbenémupředmětu, může závazek vyplývající ze slibu od-ložit na tak dlouho, dokud mu splnění slibu půso-bí škodu.

Kánon 1196: Mimo Římského biskupa mohou sou-kromé sliby dispensovat z oprávněného důvodu,jestliže dispens neporušuje nabytá práva jiných:

1. místní ordinář a farář u svých podřízených ba i ci-zinců,

2. představený řeholního institutu nebo společnostiapoštolského života, jsou-li klerického papežské-ho práva, u všech členů, noviců a osob, kterédnem i nocí se zdržují v domě institutu nebospolečnosti,

3. všichni, kterým Apoštolský stolec nebo místní or-dinář udělili dispensační pravomoc.

Kánon 1197: Sám slibující může změnit předmětsoukromého slibu za větší nebo stejně velkédobro. Záměnu na menší dobro může učinit jenten, kdo má dispensační pravomoc ve shodě srozhodnutím Kánon 1196.

Kánon 1198: Sliby vykonané před složením řeholníprofese se pozastavují na dobu, po kterou slibu-jící setrvá v řeholním institutu.

Hlava II. Přísaha

Kánon 1199:� 1: Přísaha, to je vzývání jména Božího na svě-

dectví pravdy, může být skládána jen ve shodě spravdou, rozvahou a spravedlností.

� 2: Přísahu, kterou vyžadují nebo připouštějí před-pisy Kánonů, nelze platně složit skrze zástupce.

Kánon 1200:� 1: Kdo dobrovolně přísahá, že něco vykoná, je

vázán zvláštním závazkem nábožnosti splnit to,co přísahal.

� 2: Přísaha vynucená podvodem, násilím nebovelkým strachem je samým právem neplatná.

Kánon 1201:� 1: Slibující přísaha závisí od podstaty a podmínek

úkonu, ke kterému je připojena.



� 2: Jestliže je přísaha připojena k úkonu, kterýsměřuje přímo ke škodě druhých nebo ohrožujeveřejné dobro nebo věčnou spásu, úkon se ta-kovou přísahou nijak neupevňuje.

Kánon 1202: Závazek vyplývající ze složení slibujícípřísahy zaniká:

1. promine-li jej ten, v jehož prospěch byla učiněna,

2. jestliže se podstatně změní předmět přísahy nebose změnou okolností stane špatným nebo zcelaindiferentním nebo překáží většímu dobru,

3. po zaniknutí rozhodujícího důvodu anebo nespl-něním se podmínky, pod níž byla přísaha učině-na,

4. dispensí nebo záměnou podle předpisu Kánon1203.

Kánon 1203: Kdo mají pravomoc odložit, dispenso-vat nebo měnit slib, mají tutéž pravomoc na sli-bující přísahu. Kdyby však dispens od přísahyzpůsobila škodu těm, kdo se zdráhají prominoutzávazek, může od přísahy dispensovat jediněApoštolský stolec.

Kánon 1204: Přísahu nutno vykládat úzce (striktně)podle práva a podle úmyslu přísahajícího nebojedná-li přísahající podvodně, podle úmyslu toho,komu se přísaha skládá.

ČÁST III. Posvátná místa a dČÁST III. Posvátná místa a dČÁST III. Posvátná místa a dČÁST III. Posvátná místa a doooo----bybybyby

STAŤ I. POSVÁTNÁ MÍSTA

Kánon 1205: Posvátná místa jsou ta, která se po-svěcením nebo žehnáním (dedicatione vel bene-dictione) vykonaným podle předpisů liturgickýchknih určují pro bohoslužbu nebo pohřbívání věří-cích.

Kánon 1206: Posvětit nějaké místo přísluší diecéz-nímu biskupovi a těm, kdo jsou mu právem po-staveni na roveň. Tito mohou každému biskupovia ve výjimečných případech knězi dát dovolení,aby v jejich území vykonal posvěcení.

Kánon 1207: Posvátná místa žehná ordinář, avšakžehnání kostelů je rezervováno diecéznímu bis-

kupovi. Oba však mohou k vykonání tohoto úko-nu delegovat jiného kněze.

Kánon 1208: O vykonaném posvěcení nebo žeh-nání kostela stejně jako o žehnání hřbitova semusí učinit zápis, jehož jeden stejnopis se uložív diecézní kurii a druhý v archívu kostela.

Kánon 1209: Posvěcení nebo žehnání nějakéhomísta, pokud tím nevzniká někomu škoda, sedostatečně dokáže svědectvím i jen jednoho vě-rohodného svědka.

Kánon 1210: Na posvátném místě nechť je dovole-no jen to, co slouží k vykonávání a podpoře bo-hopocty, zbožnosti a náboženství, a je zakázánoto, co je cizí posvátnosti místa. Ordinář může projednotlivé případy dovolit i jiné použití, pokud ononeodporuje posvátnosti místa.

Kánon 1211: Posvátná místa se znesvěcují těžcenespravedlivou činností tam vykonanou a spoje-nou s pohoršením věřících, která podle míněnímístního ordináře - je tak závažná a odporujícíposvátnosti místa, že není dovoleno v nich konatúkony kultu, dokud nebude kajícím obřadempodle předpisů liturgických knih napraveno onobezpráví.

Kánon 1212: Posvátná místa pozbývají posvěcenía žehnání, jsou-li z větší části pobořena anebokdyž jsou dána trvale k světskému použití, buďdekretem příslušného ordináře nebo též fakticky.

Kánon 1213: Církevní autorita vykonává svobodněna posvátných místech své pravomoci a služby.

Hlava I. Kostely

Kánon 1214: Pod názvem kostel se rozumí posvát-ná budova určená pro bohoslužby. Do ní majíprávo vstupu věřící, aby v ní konali úkony kultu,zvláště veřejného.

Kánon 1215:� 1: Žádný kostel se nesmí postavit bez výslovného

písemného dovolení diecézního biskupa.

� 2: Diecézní biskup ať nedá dovolení, dokud povyslechnutí kněžské Rady a rektorů sousedníchkostelů se nepřesvědčí, že nový kostel můžesloužit dobru duší a že bude dostatek prostředkůna jeho postavení i pro konání bohoslužeb.



� 3: I řeholní instituty, třeba dostaly souhlas k zříze-ní nového domu v diecézi nebo ve městě, musípřed započetím stavby kostela v přesně urče-ném místě mít k tomu jeho dovolení.

Kánon 1216: Po poradě s odborníky je třeba za-chovat při stavbě nebo restauraci kostelů zásadya předpisy liturgie a posvátného umění.

Kánon 1217:� 1: Když je stavba kostela řádně dokončena, ať je

nový kostel co nejdříve posvěcen nebo aspoňpožehnán (dedicetur aut benedicatur) se zacho-váním předpisů posvátné liturgie.

� 2: Kostely, zvláště katedrální a farní, náleží po-světit slavným obřadem.

Kánon 1218: Každý kostel musí mít svůj titul, kterýse po posvěcení nesmí měnit.

Kánon 1219: V právoplatně posvěceném nebo be-nedikovaném (žehnaném) kostele se mohou ko-nat všechny bohoslužebné úkony se zachová-ním farních práv.

Kánon 1220:� 1: Ať všichni, jichž se to týká, dbají na udržování

takové čistoty a výzdoby kostela, jaká příslušíBožímu domu, a ať z nich odstraní vše, co senesrovnává s posvátností místa.

� 2: Ochrana posvátných a cenných věcí si žádářádnou údržbu a použití vhodných bezpečnost-ních opatření.

Kánon 1221: Vstup do kostela v době bohoslužebmusí být volný a zdarma.

Kánon 1222:� 1: Není-li možno některého kostela použít k bo-

hoslužbám a není možno jej opravit, může jej di-ecézní biskup postoupit k světským účelům, nevšak nevhodným.

� 2: Kde jiné vážné příčiny si žádají, aby určitý kos-tel již nebyl používán k bohoslužbám, tam můžediecézní biskup - pokud z toho nevzejde žádnáškoda pro duše - po vyslechnutí kněžské Rady ase souhlasem těch, kteří oprávněně uplatňují natento chrám svá práva, předat kostel ke svět-skému používání, ne však nevhodnému.

Hlava II. Poloveřejné a soukromé kap-le

Kánon 1223: Poloveřejnou kaplí (oratoriem) se ro-zumí místo určené s dovolením ordináře k boho-službám ve prospěch nějaké komunity neboskupiny věřících, kteří se v ní shromažďují a kams dovolením příslušného představeného mohoupřicházet také jiní věřící.

Kánon 1224:� 1: Ordinář nedá dovolení k zřízení poloveřejné

kaple, dokud osobně nebo skrze jiného nena-vštíví místo určené pro tuto kapli a neshledá, žemísto je přiměřeně zařízeno.

� 2: Když bylo dáno dovolení, nemůže být kaplebez souhlasu téhož ordináře předána k svět-skému užívání.

Kánon 1225: V poloveřejných kaplích právoplatnězřízených se mohou konat všechny posvátnébohoslužebné úkony kromě těch, které jsou prá-vem nebo předpisem místního ordináře vyňatynebo které nedovolují liturgické předpisy.

Kánon 1226: Soukromou kaplí (sacellum privatum)se rozumí místo určené s dovolením místníhoordináře k bohoslužbám ve prospěch jedné nebovíce fyzických osob.

Kánon 1227: Biskupové si mohou zřídit soukromoukapli, která se těší stejným právům jako kaplepoloveřejná (oratorium).

Kánon 1228: Se zachováním předpisu Kánon 1227je nutné dovolení místního ordináře ke slouženímše svaté a konání jiných bohoslužebných úko-nů v soukromé kapli.

Kánon 1229: Je vhodné benedikovat poloveřejné asoukromé kaple podle obřadu předepsaného vliturgických knihách. Tyto kaple musí být vyhra-zeny pouze pro bohoslužebné úkony a osvobo-zeny ode všeho domáckého používání.

Hlava III. Svatyně

Kánon 1230: Jménem svatyně rozumíme kostelnebo jiné místo, kam ze zvláštního důvodu zbož-nosti putují četní věřící. K tomu se žádá souhlasmístního ordináře.



Kánon 1231: Aby se svatyně mohla nazývat národ-ní, musí obdržet schválení od biskupské konfe-rence. Aby se mohla nazývat mezinárodní, jenutné schválení Apoštolského stolce.

Kánon 1232:� 1: Pro schválení stanov diecézního poutního

místa je příslušný místní ordinář, stanov národní-ho poutního místa biskupská konference a sta-nov mezinárodního poutního místa jedině Svatýstolec.

� 2: Ve stanovách ať se určí zvláště účel, pravomo-ci rektora, vlastnictví a správa jmění.

Kánon 1233: Poutním místem mohou být přiznányurčité výsady, radí-li k tomu okolnosti místa, po-čet poutníků a zvláště dobro věřících.

Kánon 1234:� 1: Na poutních místech je třeba zajistit věřícím

bohatější prostředky spásy horlivějším hlásánímslova Božího, přiměřeným oživováním liturgické-ho života, zvláště slavením eucharistie a svátostipokání, a také pěstováním osvědčených způso-bů lidové zbožnosti.

� 2: Votivní doklady lidového umění a zbožnostinechť jsou viditelně uchovávány ve svatyníchnebo přilehlých místnostech a bezpečně střeže-ny.

Hlava IV. Oltáře

Kánon 1235:� 1: Oltář neboli stůl (mensa), na kterém se slaví

eucharistická oběť, se nazývá pevný, je-li zhoto-ven tak, že je spojen s podlahou a proto se s nímnedá pohnout, nebo se nazývá přenosný, dá-lise přenést.

� 2: V každém kostele má být pevný oltář. V ostat-ních místech určených k posvátným bohoslu-žebným úkonům má být buď přenosný nebopevný oltář.

Kánon 1236:� 1: Shodně s ustáleným zvykem církve má být ol-

tářní mensa pevného oltáře kamenná, zhotovenáz jednoho přirozeného kamene. Podle úsudkubiskupské konference však může být užito i jiné-ho materiálu vhodného a trvalého. Podstavecneboli základ může být zhotoven z jakéhokolivmateriálu.

� 2: Přenosný oltář se může zhotovit z jakéhokolivpevného materiálu, který je vhodný k použití proliturgii.

Kánon 1237:� 1: Pevné oltáře ať jsou posvěceny (dedikovány),

přenosné oltáře buď posvěceny nebo žehnány(benedikovány) podle obřadů, které jsou přede-psány v liturgických knihách.

� 2: Ať se uchovává starodávná tradice ukládat dopevného oltáře ostatky mučedníků nebo jinýchsvětců podle předpisů liturgických knih.

Kánon 1238:� 1: Oltář ztrácí posvěcení nebo žehnání (dedikaci

nebo benedikování) podle předpisu Kánon 1212.

� 2: Převedením kostela nebo jiného posvátnéhomísta ke světským účelům neztrácejí oltáře, aťpevné nebo přenosné, posvěcení a žehnání.

Kánon 1239:� 1: Oltář, jak pevný tak přenosný, je vyhrazen jedi-

ně k úkonům božského kultu s naprostým vylou-čením profánního použití.

� 2: Pod oltářem není dovoleno pohřbít tělo zemře-lého, jinak není dovoleno na tomto oltáři sloužitmši svatou.

Hlava V. Hřbitovy

Kánon 1240:� 1: Tam, kde je to možné, ať má církev vlastní

hřbitovy nebo alespoň vymezené prostory na ob-čanských hřbitovech pro pochovávání zesnulýchvěřících. Tyto mají být řádně žehnány (benediko-vány).

� 2: Nelze-li toho dosáhnout, ať jsou řádně žehnány(benedicantur) jednotlivé hroby při každém ulo-žení mrtvého.

Kánon 1241:� 1: Farnosti a řeholní instituty mohou mít vlastní

hřbitov.

� 2: Rovněž i jiné právní osoby nebo rodiny mohoumít zvláštní hřbitov nebo vlastní hrobku, kterémají být podle úsudku místního ordináře žehná-ny (benedikovány).



Kánon 1242: V kostelích není dovoleno pochová-vat, leč jen Římského biskupa, kardinály nebodiecézní biskupy, rovněž emeritní, které je třebapohřbít v jejich vlastním kostele.

Kánon 1243: Partikulárním právem ať jsou stano-veny vhodné předpisy týkající se pořádku nahřbitovech zajišťující zvláště ochranu a udržováníposvátného charakteru hřbitova.

STAŤ II. POSVÁTNÉ DOBY

Kánon 1244:� 1: Jedině nejvyšší autoritě přísluší - se zachová-

ním předpisu Kánon 1246 � 2 - ustanovit, pře-kládat a rušit svátky a kající dny společné procelou církev.

� 2: Diecézní biskupové mohou pouze v jednotli-vých případech pro své diecéze nebo místa vy-hlásit zvláštní sváteční nebo kající dny.

Kánon 1245: Při zachování práva diecézních bis-kupů, o němž je v Kánon 87, může farář zespravedlivé příčiny a podle předpisů diecézníhobiskupa v jednotlivých případech udělit dispensod povinnosti zachovávat sváteční nebo kajícíden anebo dovolit záměnu této povinnosti za jinézbožné úkony. Totéž může představený řeholní-ho institutu nebo společnosti apoštolského živo-ta, jsou-li klerické a papežského práva, ve vztahuke svým podřízeným nebo těm, kteří trvale bydlív domě.

Hlava I. Sváteční dny

Kánon 1246:� 1: Neděle, kdy se slaví velikonoční tajemství,

podle apoštolského podání je den, který je třebasvětit jako prvotní zasvěcený svátek pro celoucírkev. Také je třeba světit následující zasvěcenésvátky: Narození Pána našeho Ježíše Krista,Zjevení Páně, Nanebevstoupení a NejsvětějšíhoTěla a Krve Krista, Panny Marie, Matky Boží,Neposkvrněného Početí a Nanebevzetí PannyMarie, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla,apoštolů a konečně Všech svatých.

� 2: Biskupská konference může po předchozímschválení od Apoštolského stolce některé ze za-svěcených svátků zrušit nebo přeložit na neděli.

Kánon 1247: V neděle a jiné zasvěcené svátky jsouvěřící povinni účastnit se mše svaté a zdržovatse od těch prací a činností, které brání vzdávatBohu poctu, radosti, která je vlastní prožívánídne Páně a patřičnému odpočinutí mysli i těla.

Kánon 1248:� 1: Přikázání účastnit se mše svaté splní ten, kdo

se účastní mše svaté tam, kde je sloužena kato-lickým obřadem, buď v samotný sváteční dennebo též večer předchozího dne.

� 2: Jestliže pro nedostatek kněží nebo z jiné vážnépříčiny není účast na mši svaté možná, velmi sedoporučuje, aby se věřící zúčastnili bohoslužbyslova, koná-li se taková ve farním kostele nebona jiném posvátném místě, podle předpisů die-cézního biskupa, nebo posvětili přiměřený časmodlitbou buď osobní, rodinnou nebo v shro-máždění několika rodin.

Hlava II. Kající dny

Kánon 1249: Všichni věřící křesťané jsou povinnikaždý svým způsobem konat na základě Božíhozákona pokání. Aby se však všichni spojili mezisebou v určitém společném zachovávání pokání,předpisují se kající dny, ve kterých se mají věřícízvláštním způsobem věnovat modlitbě, konatúkony zbožnosti a lásky, zapírat se a věrněji ko-nat své povinnosti a zvláště zase zachovávatpůst a zdrženlivost podle předpisů Kánonů, kterénásledují.

Kánon 1250: Kajícími dny a dobami v celé církvijsou jednotlivé pátky po celý rok a postní doba.

Kánon 1251: Zdrženlivost od masa nebo od jinéhojídla, ve shodě s rozhodnutím biskupské konfe-rence, nechť se zachovává v jednotlivé pátky pocelý rok, leč by na tento pátek připadla některáslavnost. Zdrženlivost a půst újmy nechť se za-chovává na Popeleční středu a na Velký pátek,den utrpení a smrti Pána našeho Ježíše Krista.

Kánon 1252: Zákonem o zdrženlivosti od masajsou vázáni všichni, kteří ukončili 14. rok svéhoživota. Zákonem od újmy jsou vázány všechnyosoby dospělé (od 18 let) až do započetí šede-sátého roku života. Avšak duchovní pastýři a ro-diče ať dbají o to, aby i ti, kdo nejsou z důvodunezletilosti vázáni zákonem zdrženlivosti a újmy,byli vedeni k pravému duchu pokání.



Kánon 1253: Biskupská konference může blíže ur-čit způsob zachovávání zdrženlivosti a také můžepůst zdrženlivosti a půst újmy nahradit zcela ne-

bo zčásti jinými formami kajícnosti, zvláště úkonylásky a cvičením se ve zbožnosti.



V. KNIHA: ČASNÝ MAJETEK CÍRKVE

Kánon 1254:� 1: Katolická církev má přirozené a na světské

moci nezávislé právo nabývat, držet, spravovat aodprodávat časný majetek pro dosažení cílů so-bě vlastních.

� 2: Její vlastní cíle jsou jmenovitě: organizováníBožího kultu, starost o slušné zaopatření du-chovních a jiných církevních služebníků, usku-tečňování děl apoštolátu a lásky, zvláště vůčichudým.

Kánon 1255: Obecná církev a také Apoštolský sto-lec, dále partikulární církve a jakákoliv jiná právníosoba, veřejná nebo soukromá, jsou subjektyschopné nabývat, vlastnit, spravovat a odprodá-vat časný majetek podle předpisů práva.

Kánon 1256: Vlastnictví majetku náleží pod nejvyš-ší autoritou římského velekněze té právní osobě,která tento majetek právoplatně nabyla.

Kánon 1257:� 1: Všechen časný majetek náležející obecné círk-

vi, Apoštolskému stolci nebo jiným veřejnýmprávním osobám v církvi, je církevním majetkema řídí se Kánony, které následují, a vlastními sta-novami.

� 2: Časný majetek soukromé právní osoby se řídívlastními stanovami a ne těmito Kánony, leč bybylo výslovně stanoveno jinak.

Kánon 1258: V Kánonech, které následují, se ro-zumí pod jménem církve ne pouze obecná cír-kev nebo Apoštolský stolec, ale také jakákolivveřejná právní osoba v církvi, leč by něco jinéhobylo zřejmé z kontextu nebo přirozenosti věci.

STAŤ I. NABÝVÁNÍ CÍRKEVNÍHO MAJETKU

Kánon 1259: Církev může nabývat majetek všemioprávněnými způsoby přirozeného nebo pozitiv-ního práva, kterými je to dovoleno jiným.

Kánon 1260: Církev má vrozené právo vyžadovatod věřících to, co je potřebné k dosažení cílů jívlastních.

Kánon 1261:� 1: Věřící mají právo věnovat časný majetek ve

prospěch církve.

� 2: Diecézní biskup je povinen připomenout věří-cím povinnost, o které je v Kánon 222 � 1, avhodným způsobem naléhat na její splnění.

Kánon 1262: Věřící ať přispívají církvi požadova-nými milodary ve shodě s předpisy, které vydalabiskupská konference.

Kánon 1263: Diecézní biskup po vyslechnutí Radypro hospodářské záležitosti a kněžské Rady máprávo uložit veřejným právním osobám podříze-ným jeho pravomoci mírný poplatek přiměřenýjejich příjmům na úhradu potřeb diecéze. Ostat-ním pak fyzickým a právním osobám může jen vpřípadě velké potřeby a za stejných podmínekuložit mimořádný a mírný poplatek se zachová-ním partikulárních zákonů a zvyků, které mu při-znávají větší práva.

Kánon 1264: Nestanoví-li právo něco jiného, shro-máždění biskupů provincie přísluší:

1. stanovit poplatky za různé úkony výkonné mociudělující nějakou milost nebo za provedení re-skriptů Apoštolského stolce; tyto taxy vyžadujíschválení Apoštolského stolce

2. stanovit poplatky při příležitosti udílení svátostí asvátostin.

Kánon 1265:� 1: Bez újmy práva žebravých mnichů je zakázáno

jakékoliv osobě, ať fyzické nebo právní, bez pí-semného dovolení vlastního ordináře a místníhoordináře vybírat příspěvky pro jakýkoliv zbožnýnebo církevní institut nebo účel.

� 2: Biskupská konference může vydat předpisy opoplatcích. Tyto předpisy musí zachovávat



všichni, kteří svým zřízením se nazývají a takéjsou mendikanti (žebraví).

Kánon 1266: Místní ordinář může nařídit, aby se vevšech kostelích a poloveřejných kaplích, i řehol-ních institutů, které jsou trvale otevřeny pro věří-cí, konala zvláštní sbírka pro farní, diecézní, ná-rodní nebo všeobecné účely. Výnos sbírky musíbýt pečlivě odeslán do diecézní kurie.

Kánon 1267:� 1: Není-li zřejmé něco opačného, dary složené do

rukou představených nebo správců jakékoliv cír-kevní právní osoby, dokonce i soukromé, se po-važují za darované této právní osobě.

� 2: Dary, o nichž je v � 1, se nemohou odmítnout,leč jen z oprávněné příčiny a ve věcech většídůležitosti se souhlasem ordináře, jestliže sejedná o veřejnou právní osobu. Dovolení ordiná-ře se žádá k přijetí darů zatížených nějakýmbřemenem nebo pod určitou podmínkou, se za-chováním předpisu Kánon 1295.

� 3: Dary dané od věřících na určitý účel mohou býtpoužity jen na tento účel.

Kánon 1268: Preskripce jako způsob nabytí neboosvobození se od něčeho v oboru časných do-ber přijímá církev ve shodě s Kánony 197-199.

Kánon 1269: Jsou-li posvátné věci ve vlastnictvísoukromých osob, mohou jich nabýt soukroméosoby preskripcí, ale není dovoleno je používatke světským účelům, leč by ztratily své posvěce-ní nebo žehnání. Jestliže jsou ve vlastnictví cír-kevní veřejné právní osoby, může je získat pou-ze jiná církevní veřejná právní osoba.

Kánon 1270: Nemovitý majetek, vzácný movitýmajetek, práva a pohledávky, ať osobní tak věc-né, které jsou majetkem Apoštolského stolce,preskribují po uplynutí 100 let. Majetek jiné veřej-né právní církevní osoby preskribuje po uplynutí30 let.

Kánon 1271: Biskupové, pro upevnění pouta jed-noty a lásky, podle možností své diecéze, jsoupovinni poskytovat prostředky, které Apoštolskýstolec potřebuje přiměřeně současným podmín-kám, aby mohl řádně plnit svou službu pro celoucírkev.

Kánon 1272: V zemích, kde dosud existují v pra-vém slova smyslu obročí, přísluší biskupské

konferenci řídit vhodnými předpisy schválenýmiApoštolským stolcem správu takových obročí,aby jejich výnos a pokud možno i celý obročnímajetek byl ponenáhlu převeden na instituci, okteré je v Kánon 1274 � 1.

STAŤ II. SPRÁVA CÍRKEVNÍHO MAJETKU

Kánon 1273: Římský biskup je mocí prvenství vládynejvyšším správcem a hospodářem všeho cír-kevního majetku.

Kánon 1274:� 1: V jednotlivých diecézích musí existovat zvláštní

instituce, která by soustřeďovala jmění a poplat-ky určené na zaopatření duchovních, kteří vyko-návají službu ve prospěch diecéze, shodně sustanovením Kánon 281, leč by o ně bylo jinakpostaráno.

� 2: Kde není dostatečně uspořádáno sociální za-bezpečení duchovních, tam ať se biskupskákonference postará o zřízení instituce, kterou bybylo v patřičné míře zajištěno sociální zabezpe-čení duchovních.

� 3: Pokud je třeba, náleží v jednotlivých diecézíchvytvořit společný fond, z něhož by mohli biskupo-vé odměňovat jiné osoby sloužící církvi, uhraditrůzné potřeby diecéze a z něhož by bohatší die-céze pomáhaly chudším.

� 4: Závisle od různých místních podmínek je mož-no vhodněji dosáhnout cílů, o kterých je v � 2 a3, diecézními institucemi spojenými mezi sebounebo spoluprací nebo přiměřeným sdružením,ustanoveným pro několik diecézí, ba dokonce ipro celé území podléhající biskupské konferenci.

� 5: Pokud je to možné, ať jsou tyto instituce vybu-dovány tak, aby byla uznávána jejich činnost iobčanským právem.

Kánon 1275: Majetkový fond, pocházející z různýchdiecézí, ať je spravován podle předpisů uvede-ných v soulad od biskupů, jichž se to týká.

Kánon 1276:� 1: Ordinář má pečlivě dohlížet na správu majetku,

který vlastní veřejné právní osoby tomuto ordinářipodřízené, při zachování těch zákonných nároků,které témuž ordináři přiznávají větší práva.



� 2: Ordináři nechť s ohledem na práva, oprávněnézvyky a okolnosti se postarají skrze vydánízvláštních instrukcí, v mezích obecného a parti-kulárního práva, aby celá záležitost správy cír-kevního majetku byla plně uspořádána.

Kánon 1277: Diecézní biskup je povinen před ad-ministrativními rozhodnutími, která jsou s ohle-dem na hospodářský stav diecéze závažná, vy-slechnout Radu pro hospodářské záležitosti asbor konsultorů. Potřebuje však souhlas tétoRady a sboru konsultorů, aby mohl mimo zvlášt-ní případy vyjmenované v obecném právu nebove fundační listině vykonat úkony mimořádnýchopatření. Biskupské konferenci pak přísluší vy-mezit, které úkony je nutné považovat za mimo-řádná opatření.

Kánon 1278: Mimo úkoly, o nichž je v Kánon 494 �3 a 4, může diecézní biskup svěřit ekonomoviúkoly, o nichž je v Kánon 1276 a 1279 � 2.

Kánon 1279:� 1: Správa církevního majetku přísluší tomu, kdo

bezprostředně řídí právní osobu, jíž tento maje-tek patří, leč by partikulární právo, stanovy nebooprávněný zvyk stanovily něco jiného. Bez újmyje však právo ordináře zasáhnout v případě ne-dbalosti správce majetku.

� 2: Ordinář jmenuje vhodné osoby na dobu tří letpro správu veřejné právní osoby, která nemá aniz práva ani ze zakládací (fundační) listiny ani zestanov určeného vlastního správce.

Kánon 1280: Každá právní osoba nechť má svouRadu pro hospodářské záležitosti nebo alespoňdva poradce, kteří by správci pomáhali při plněníjeho úkolu podle stanov.

Kánon 1281:� 1: Při zachování předpisů stanov konají správci

neplatně úkony, které překračují meze a způsobřádné správy, leč by k tomu obdrželi od ordinářepísemné oprávnění.

� 2: V stanovách musí být vymezeny úkony překra-čující hranice a způsob řádné správy. Jestližestanovy o této věci mlčí, přísluší diecéznímu bis-kupovi po vyslechnutí Rady pro hospodářskézáležitosti určit takové úkony pro osoby soběpodřízené.

� 3: Právní osoba není zodpovědna za neplatnéprávní úkony správců, leč jen tehdy a natolik, na-

kolik se tím obohatila. Právní osoba však je od-povědna za platná jednání správců, ale neo-právněná, se zachováním práva žalovat nebovznést rekurs proti správcům, kteří jí způsobiliškodu.

Kánon 1282: Všichni, jak duchovní tak laici, kteřímají z oprávněného důvodu účast na správě cír-kevního majetku, jsou povinni vykonávat svouslužbu ve jménu církve a ve shodě s předpisypráva.

Kánon 1283: Dříve než se správcové církevníhomajetku ujmou své funkce:

1. Musí před ordinářem nebo jeho delegátem složitpřísahu, že budou dobře a svědomitě spravovatsvěřený majetek.

2. Musí být pořízen důkladný a podrobný soupis vě-cí movitých i nemovitých, včetně věcí drahocen-ných, ať náleží ke kulturním hodnotám nebo ne,s popisem a odhadní cenou těchto věcí. Soupismusí být překontrolován.

3. Jeden stejnopis musí být uložen v archivu správy,druhý zase v archivu kurie. V obou se pak po-znamenávají jakékoliv změny, které majetek do-zná.

Kánon 1284:� 1: Všichni správcové jsou povinni plnit si svou

službu s pečlivostí dobrého hospodáře.

� 2: Proto musí:

1. Dbát o to, aby majetek svěřený jejich péči nebylzničen nebo neutrpěl škodu. V případě potřeby ztohoto důvodu jej dávají pojistit.

2. Postarat se, aby vlastnictví církevního majetkubylo zajištěno prostředky platnými v občanskémprávu.

3. Zachovávat předpisy jak práva církevního takpráva občanského a tak i předpisy vydané za-kladatelem, dárcem či oprávněnou autoritou azvláště se varovat toho, aby z nezachovávánístátních zákonů nevznikla církvi škoda.

4. Příjmy a výnosy z majetku přesně a včas vymá-hat a uchovávat je bezpečně; použít je pak podleúmyslu zakladatele anebo ve shoděs právoplatnými předpisy.



5. Platit ve stanovenou dobu úroky z hypoték a způjček a starat se o postupné splácení výpůjček.

6. Peníze, které zbývají po odečtení vydání a kterémožno se ziskem zúročit, uložit se souhlasemordináře ve prospěch právní osoby.

7. Mít řádně vedené knihy o příjmech a vydáních.

8. Ke konci každého roku vyhotovit (počet ze sprá-vy) vyučování.

9. Řádně uspořádávat a v přiměřeném a vhodnémarchívu uchovávat písemnosti a listiny, o něž seopírají majetková práva církve nebo institutu. Je-jich originály, kde je to možné bez velkých obtíží,uložit v archívu kurie.

� 2: Velmi se doporučuje, aby správcové vyhotovilirozpočet očekávaných příjmů a vydání na příštírok, ale partikulárnímu právu se přenechává totonařídit a přesněji vymezit způsob, jakým se mátento předběžný rozpočet vypracovat.

Kánon 1285: Jedině v rámci řádné správy je dovo-leno správcům dávat dary z movitého majetku,který nepatří ke stálému jmění, na zbožné účelynebo účely křesťanské charity.

Kánon 1286: Správcové majetku:

1. Jsou povinni při zadávání práce zachovávatpřesně i občanské zákony, které se týkají prácea sociálního života podle zásad zachovávaných vcírkvi.

2. Těm, kteří pracují za mzdu, ať vyplácejí spraved-livou a slušnou mzdu, aby tito se mohli vhodněpostarat o potřeby své i své rodiny.

Kánon 1287:� 1: Správcové, jak klerici tak laici, jakéhokoliv cír-

kevního majetku, který ve shodě s právem nenívyňat z pravomoci diecézního biskupa, jsou po-vinni předkládat každého roku místnímu ordinářivyúčtování. Ordinář je předá Radě pro hospo-dářské záležitosti ke kontrole. Zavrhuje se opač-ný zvyk.

� 2: Z darů, které věřící obětovali církvi, jsou povinnisprávcové podat věřícím přiměřené vyúčtovánípodle předpisů partikulárního práva.

Kánon 1288: Správcové ať nezačínají spor jménemveřejné právní osoby a ať ani nejsou svědky před

civilním soudem, dokud by k tomu nedostali pí-semný souhlas od vlastního ordináře.

Kánon 1289: I kdyby nebyly povinni konat službusprávce z titulu církevního úřadu, přece se ne-mohou svévolně vzdát převzaté služby. Vznikne-li ze svévolného opuštění služby církvi škoda,jsou povinní ji nahradit.

STAŤ III. SMLOUVY A ZVLÁŠTĚ ODPRODEJ

Kánon 1290: Co občanské právo ustanoví na da-ném území o smlouvách, ať obecně nebo zvlášť,o jejich dodržování, nechť se s týmiž účinky za-chovává i v kanonickém právu ve věcech, kterépodléhají církevní moci řízení, leč by to odporo-valo božskému právu nebo by kanonické právostanovilo něco jiného při zachování předpisu Ká-non 1547.

Kánon 1291: K platnému prodeji majetku, který nazákladě zákonné asignace vytváří stálé jmění(majetkový fond) veřejné právní osoby a jehožhodnota přesahuje částku blíže stanovenou prá-vem, vyžaduje se dovolení příslušné autoritypodle předpisů práva.

Kánon 1292:� 1: Při zachování předpisu Kánon 683 � 3, když

se hodnota majetku, který má být prodán, pohy-buje mezi nejnižší a nejvyšší částkou stanovenoubiskupskou konferencí pro své území příslušnáautorita je určována vlastními stanovami. Jedná-lise o právní osoby, které nepodléhají diecéznímubiskupovi, platí výše uvedené. Jinak je příslušnouautoritou diecézní biskup se souhlasem Radypro hospodářské záležitosti a sboru konsultorů ai těch, kterých se věc týká. Souhlas těchto potře-buje diecézní biskup při prodeji majetku diecéze.

�2: Jedná-li se však o věci, jejichž hodnota přesa-huje nejvyšší částku, nebo jde-li o věci darovanécírkvi slibem či o věci z hlediska uměleckého ne-bo historického vzácné, k platnosti prodeje sežádá povolení od Svatého stolce.

�3: Je-li věc, která má být prodána, dělitelná, pak vžádosti o povolení prodeje se musí uvést části jiždříve prodané. V opačném případě je povoleníneplatné.

�4: Ti, jejichž souhlas nebo rada jsou nutné k pro-deji, ať nedávají souhlas nebo radu, nebudou-lipřed tím přesně seznámeni s ekonomickou situ-



ací právní osoby, jejíž majetek se nabízí k prode-ji, jakož i o prodejích, které se již uskutečnily.

Kánon 1293:� 1: K prodeji věcí, jejichž hodnota přesahuje nej-

nižší stanovenou částku, se mimo to vyžaduje:

1. oprávněný důvod, jakým jsou naléhavá nutnost,zřejmý prospěch, zbožnost, charita nebo jinývážný pastorační důvod,

2. písemné ohodnocení věci, která se má prodat,učiněné znalci.

� 2: Nesmí být také opomenuty jiné vhodné zárukypředepsané příslušnou autoritou, aby se přede-šlo škodě pro církev.

Kánon 1294:� 1: Věc nesmí být obvykle prodána za nižší cenu,

než jaká je uvedena v odhadu.

� 2: Peníze utržené za prodanou věc ať se bezpeč-ně uloží ve prospěch církve nebo se rozumněvydají na účel prodeje.

Kánon 1295: Požadavky podle Kánon 1291-1294,kterým mají být přizpůsobeny i stanovy právníchosob, musí být zachovávány ne pouze při prode-ji, ale také při každém právním jednání, jimž byse mohl zhoršit majetkový stav právní osoby.

Kánon 1296: Byl-li církevní majetek prodán bez do-držení vnějších kanonických náležitostí, ale plat-ně podle občanského práva, přísluší kompetent-ní církevní autoritě rozhodnout po důkladnémuvážení všeho, zda a jakou žalobu, osobní čivěcnou, kdo a proti komu, náleží vznést na ob-hajobu práv církve.

Kánon 1297: Biskupské konferenci přísluší s při-hlédnutím k místním podmínkám stanovit před-pisy týkající se pronájmu církevního majetku,zvláště o nutnosti obdržet povolení od příslušnécírkevní autority.

Kánon 1298: Nejedná-li se o věc nepatrné ceny,nesmí se bez zvláštního písemného povolenípříslušné církevní autority prodat nebo propůjčitcírkevní majetek jeho správcům nebo jejich pří-buzným až do čtvrtého stupně pokrevenství nebošvagrovství.

STAŤ IV. ZBOŽNÉ ODKAZY OBECNĚ AZBOŽNÉ FUNDACE

Kánon 1299:� 1: Kdo může na základě přirozeného a církevního

práva svobodně rozhodovat o svém majetku,může jej také přenechat na zbožné účely, buďprávním úkonem mezi živými nebo závětí propřípad smrti.

� 2: Při odkazech pro případ smrti ve prospěchcírkve, nechť se zachovají pokud možno právnínáležitosti občanského práva. Byly-li opomenuty,je třeba dědicům připomenout, že je váže povin-nost splnit vůli odkazujícího.

Kánon 1300: Vůle věřících, kteří darují nebo odka-zují svůj majetek na zbožné účely, ať úkonemmezi žijícími nebo závětí, přijatá ve shodě s prá-vem, musí být co nejpečlivěji splněny i co dozpůsobu spravování a použití majetku, se zacho-váním předpisu Kánon 1301 � 3.

Kánon 1301:� 1: Ordinář je vykonavatelem všech zbožných od-

kazů, vykonaných jak závětí tak i úkonem meziživými.

� 2: Ordinář na základě tohoto práva může a má,také i vizitacemi, starat se o to, aby zbožné od-kazy byly vyplněny. Ostatní vykonavatelé jsoupovinni jemu po skončení své funkce vydat počet(záležitost vyúčtovat).

� 2: Dodatky, které jsou v rozporu s tímto právemordináře, připojené k závěti se pokládají za ne-připojené.

Kánon 1302:� 1: Kdo přijal odkazem majetek na zbožné účely,

ať smlouvou mezi živými nebo závětí, k opatro-vání, musí o tomto pověření uvědomit ordináře adát mu soupis majetku všeho druhu, ať movitéhonebo nemovitého, a také závazků s majetkemspojených. Kdyby to dárce výslovně zakázal, aťpověření k opatrování nepřijímá.

� 2: Ordinář musí požadovat, aby majetek svěřenýk opatrování byl bezpečně uložen a také se po-starat, aby se zbožný odkaz vykonal ve shodě sKánon 1301.

� 3: Byl-li svěřen majetek k opatrování členu řehol-ního institutu nebo členu společnosti apoštolské-ho života, a byl-li darován místu nebo diecézi či



jeho obyvatelům či na podporu jiných zbožnýchúčelů, pak ordinářem, o němž je v � 1 a 2, jemístní ordinář. Jinak je jím vyšší představený kle-rického institutu papežského práva a klerickýchspolečností apoštolského života papežskéhopráva nebo vlastní ordinář dotyčného člena ji-ných řeholních institutů.

Kánon 1303:� 1: Zbožné nadace se v právu nazývají:

1. autonomní (nezávislé) zbožné nadace, totiž sou-bory věcí určených k účelům, o nichž je řeč vKánon 114 � 2, a příslušnou církevní autoritouustavené jako právní osoby,

2. neautonomní zbožné nadace, neboli časný ma-jetek odkázaný jakýmkoliv způsobem veřejnéprávní osobě s dlouhodobým závazkem blíže ur-čeným partikulárním právem sloužit z ročníchpříjmů mše svaté nebo konat jiné liturgické funk-ce nebo plnit jiné úkoly, o nichž je v Kánon 114 �2.

� 2: Byl-li majetek neautonomní zbožné nadacesvěřen právní osobě podléhající diecéznímu bis-kupu, musí být po uplynutí stanovené lhůty pře-dán instituci, o níž je v Kánon 1274 � 1, leč byvůle zakladatele výslovně vyjádřená byla jiná. Ji-nak (majetek) připadne samotné právní osobě.

Kánon 1304:� 1: Aby právní osoba mohla platně přijmout tyto

nadace, vyžaduje se písemné dovolení od ordi-náře. Ordinář ať je nedává, dokud si ve shodě správem nezjistí, zda právní osoba je schopnavyplnit převzaté závazky a také činí zadost zá-vazkům již dříve přijatým. Zvláště dbá o to, abypříjmy plně odpovídaly převzatým závazkům, veshodě se zvyky místa nebo kraje.

� 2: Další podmínky požadované pro ustavení apřijetí nadací musí být vymezeny partikulárnímprávem.

Kánon 1305: Peníze a movitý majetek, dané jakodotace, ať jsou ihned uloženy na bezpečnémmístě schváleném od ordináře, a to za tím úče-lem, aby tyto peníze nebo hodnota movitéhomajetku byly zabezpečeny a mohly být pokudmožno co nejdříve rozumně a s prospěchempodle moudrého uvážení téhož ordináře a potom, kdy ordinář vyslechl ty, jichž se to týká aRadu pro hospodářské záležitosti, uloženy k pro-

spěchu nadace s výslovnou a podrobnou zmín-kou o břemenu.

Kánon 1306:� 1: Nadace, i ústně učiněné, musí být zazname-

nány písemně.

� 2: Jeden stejnopis příslušné listiny má být bez-pečně uchováván v archívu kurie, druhý zase varchívu právní osoby, jíž patří nadace.

Kánon 1307:� 1: Bez újmy předpisů Kánon 1300-1302 a 1287

náleží pořídit seznam závazků, kterými jsou zatí-ženy zbožné nadace. Tento seznam se umístína viditelném místě, aby se nezapomnělo na pl-nění závazků.

� 2: Kromě knihy, o které je v Kánon 958 � 1 (in-tenční knihy), ať je vedena a uchovávána u fará-ře nebo rektora druhá kniha, do které se zazna-menávají jednotlivé závazky a jejich plnění i dary.

Kánon 1308:� 1: Snížení břemen mši svatých, které lze učinit jen

z oprávněných a nutných důvodů, je rezervovánoApoštolskému stolci při zachování předpisů, kte-ré následují.

� 2: Je-li to v nadační listině výslovně poznamená-no, může ordinář snížit břemena mší svatých prozmenšené příjmy.

� 3: Počet intencí podložených odkazy nebo jinýmzpůsobem, jsou-li samostatné, může diecézníbiskup snížit pro zmenšenou hodnotu, na dobu,po kterou trvá příčina zmenšení, a to podle výšestipendia závazného v diecézi, za podmínky, ženení nikdo, kdo by byl povinen hodnotu doplatit amohl být k tomu účinně přinucen.

� 4: Jemu také přísluší moc snížit závazky neboodkazy mší svatých, zatěžující církevní institut,jestliže se příjmy staly nedostatečnými pro vhod-né dosažení vlastního účelu tohoto institutu.

� 5: Stejnými pravomocemi, o nichž je v � 3 a 4, jevybaven rovněž nejvyšší představený klerickéhořeholního institutu papežského práva.

Kánon 1309: Autoritám, o nichž je v Kánon 1308,přísluší mimo to pravomoc přenášet z oprávně-ného důvodu břemena mší svatých na dny,kostely a oltáře odlišné od těch, které jsou stano-veny ve fundační listině.



Kánon 1310:� 1: Snížení, jiné uspořádání, záměny odkazů věří-

cích pro zbožné účely může ordinář uskutečnitjen z oprávněného a naléhavého důvodu, jenkdyž mu dal zakladatel k tomu oprávnění.

� 2: Stane-li se plnění uložených břemen pro sní-žené příjmy nebo z jiného důvodu nemožné bez

zavinění správců, může ordinář po vyslechnutítěch, kterých se to týká, a Rady pro hospodářskézáležitosti a pokud možno s uchováním co nejlé-pe vůle zakladatele tato břemena zmenšit,s výjimkou snížení počtu mší svatých, která seřídí Kánon 1308.

� 3: V ostatních případech je nutné obrátit se naApoštolský stolec.



VI. KNIHA: SANKCE V CÍRKVI

ČÁST I. Trestné činy a trestyČÁST I. Trestné činy a trestyČÁST I. Trestné činy a trestyČÁST I. Trestné činy a trestyobecněobecněobecněobecně

STAŤ I. TRESTÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ OBEC-NĚ

Kánon 1311: Církev má přirozené a vlastní právoprovinilé věřící trestat trestními postihy.

Kánon 1312:� 1: Trestní sankce (postihy) v církvi jsou:

1. léčebné (nápravné) tresty neboli cenzury, kteréjsou v Kánon 1331-1333.

2. odčiňující tresty, o kterých je v Kánon 1336.

� 2: Zákon může stanovit i jiné odčiňující tresty, kte-ré zbavují věřícího nějakého duchovního nebočasného dobra a které odpovídají nadpřiroze-nému cíli církve.

� 3: Mimo to se používají preventivní léčebné pro-středky a pokání, první hlavně aby ochránily předtrestnými činy, druhé zase spíše aby tresty na-hradily anebo je zvýšily.

STAŤ II. TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ

Kánon 1313:� 1: Změní-li se po trestném činu zákon, je třeba

použít proti provinilému zákona mírnějšího.

� 2: Ruší-li pozdější zákon dřívější trestní zákonnebo přinejmenším trest, pak trest ihned přestá-vá.

Kánon 1314: Trest je nejčastěji zákročný (ferendaesententiae), proto viníka nezavazuje, dokud nenívynesen. Trest je samočinný (latae sententiae),to znamená, že trest nastává ve chvíli dopuštěníse trestného činu, jestliže to zákon nebo příkazvýslovně stanoví.

Kánon 1315:� 1: Kdo má zákonodárnou moc, může také vydá-

vat trestní zákony. Svými zákony může takéchránit přiměřeným trestem božský nebo církev-ní zákon vydaný vyšší autoritou, avšak při za-chování mezí své příslušnosti vzhledem k územínebo osobám.

� 2: Zákon může sám stanovit trest nebo ponechatjeho určení soudci podle soudcova rozumnéhouvážení.

� 3: Partikulární zákon může také k trestům stano-veným obecným právem za nějaký trestný činpřipojit další tresty, ale může tak učinit jen z velminaléhavé nutnosti. Jestliže však obecný zákonhrozí neurčitým nebo fakultativním trestem, mů-že partikulární zákon v tomto případě stanovit ur-čitý a závazný trest.

Kánon 1316: Diecézní biskupové jsou povinni sepostarat o to, pokud je to možné, aby v témžestátě nebo téže zemi byly vydány stejné trestnízákony, mají-li být nějaké vydány.

Kánon 1317: Tresty mají být ustanoveny jen potud,pokud jsou skutečně nutné k lepšímu zachová-vání církevní kázně. Trest propuštění z duchov-ního stavu nemůže být ustanoven partikulárnímzákonem.

Kánon 1318: Nechť zákonodárce nehrozí samočin-nými tresty, leč jen za nějaké úmyslné jednotlivépodvodné trestné činy, které mohou být příčinouvětších pohoršení nebo nemohou být účinnětrestány zákročnými tresty (vyměřenými soudnímvýrokem). Avšak cenzury, zvláště exkomunika-ce, ať se stanoví pouze za těžké trestné činy a sco největší umírněností.

Kánon 1319:� 1: Pokud někdo může ze své moci řídit, dávat pří-

kazy pro vnější obor, může také příkazem hroziturčitými tresty s výjimkou trvalých odčiňujícíchtrestů.



� 2: Nechť se trestní příkaz nevynáší, leč po zraléúvaze a při zachování toho, co je v Kánon 1317a 1318 stanoveno o partikulárních zákonech.

Kánon 1320: Řeholníci mohou být stíháni trestymístním ordinářem ve všem, v čem jsou mu pod-řízeni.

STAŤ III. KDO PODLÉHÁ TRESTNÍM POSTI-HŮM

Kánon 1321:� 1: Není možno nikoho trestat, jestliže vykonané

od něho vnější porušení zákona nebo příkazunení těžce přičitatelné pro úmysl nebo pro zavi-nění.

� 2: Kdo úmyslně porušil zákon nebo příkaz, podlé-há trestu stanovenému zákonem nebo příkazem.Kdo však tak učinil z opomenutí patřičné péče,není trestán, leč by zákon nebo příkaz stanovilněco jiného.

� 3: Při vnějším porušení zákona se předpokládápřičitatelnost, leč by byl zjevný opak.

Kánon 1322: Trvale postrádající užívání rozumujsou nezpůsobilí dopustit se trestného činu, ikdyž by se zdáli být zdravými ve chvíli překročenízákona nebo příkazu.

Kánon 1323: Žádnému trestu nepodléhá ten, kdo vdobě, kdy porušil zákon nebo příkaz:

1. neukončil ještě 16 let života,

2. porušil zákon nebo příkaz z nezaviněné nevědo-mosti - co je řečeno o nevědomosti, platí i pronepozornost a omyl,

3. kdo jednal pod vlivem fyzického násilí nebo učinilněco zcela náhodně, že buď nemohl předvídatnebo předvídanému následku nemohl zabránit,

4. kdo jednal pod vlivem velikého strachu, třebasrelativně velkého, nebo z nutnosti nebo z vážnéobtíže, leč by sám čin byl vnitřně špatný nebo keškodě duší,

5. kdo jednal v oprávněné obraně proti nespravedli-vému útočníku, který napadl jeho samého nebodruhého, zachovávaje přitom patřičnou umírně-nost,

6. kdo neměl užívání rozumu, při dodržení předpisůKánon 1324 1 n. 2 a 1325,

7. kdo se nezaviněně domníval, že je zde jedna zokolností, o kterých je v n. 4 a 5.

Kánon 1324:� 1: Původce porušení není vyňat z trestu, ale trest

stanovený zákonem nebo příkazem je nutnozmírnit nebo místo něho použít pokání, stal-li setrestný čin:

1. od toho, kdo má jen nedokonalé užívání rozumu,

2. od toho, kdo neměl užívání rozumu pro opilostnebo jinou poruchu mysli, kterou si zavinil,

3. v návalu velké vášně, která však přece nepřed-cházela a neznemožnila všechnu rozumovouúvahu a svobodný souhlas vůle; jen když samavášeň nebyla dobrovolně vyvolána a živena,

4. od nezletilého staršího 16 let,

5. od jednajícího z velkého strachu, třebas jen rela-tivně velkého, nebo z přinucení či vážné nezbyt-nosti nebo z jiné vážné příčiny, je-li čin vnitřněšpatný nebo se obrací ke škodě duší,

6. od toho, kdo jednal v sebeobraně proti nespra-vedlivému útočníkovi útočícímu proti němu nebodruhému, ale nezachoval při tom patřičnou umír-něnost,

7. proti těžce a nespravedlivě provokujícímu,

8. od toho, kdo se mylně ale zaviněně domníval, žese jedná o jednu z okolností, o nichž je v Kánon1323 n. 4 nebo 5,

9. od toho, kdo jedna s nezaviněnou nevědomostí otrestu připojeném k zákonu nebo příkazu,

10. od toho, kdo jednal bez plné přičitatelnosti, na-kolik tato zůstala velká.

� 2. Totéž může učinit soudce, jestliže existuje jináokolnost zmenšující tíži trestného činu.

� 3: V okolnostech, o nichž je v � 1, není viník sti-žen samočinným trestem.

Kánon 1325: Hrubá neboli těžce zaviněná nebozatvrzelá nebo úmyslná neznalost se nikdy ne-může použít při uplatňování předpisů Kánon



1323 a 1324. Také ne opilství nebo jiná poruchamysli, jestliže jsou úmyslně vyvolány pro spá-chání trestného činu nebo na jeho omluvu a takéne vášeň dobrovolně buzená a živená.

Kánon 1326:� 1: Soudce může přísněji potrestat než stanoví zá-

kon nebo příkaz:

1. toho, kdo po odsouzení nebo vyhlášení trestu po-kračuje v trestné činnosti tak, že z okolností sedá rozumně usoudit, že je zatvrzelý ve zlé vůli,

2. toho, kdo má vyšší hodnost nebo zneužil svéautority či úřadu k vykonání trestnému činu,

3. viníka, který, když je stanovený trest na zaviněnýtrestný čin, předvídal výsledek a neučinil žádnáprotiopatření, která by učinil každý řádný člověk.

� 2: Je-li v případech, o nichž je v � 1, předpoklá-dán samočinný trest, může se k němu připojit ji-ný trest nebo pokání.

Kánon 1327: Partikulární zákon může, mimo přípa-dy vyjmenované v Kánon 1323-1326, stanovittaké jiné vyjímající, polehčující nebo přitěžujícíokolnosti, ať obecným předpisem nebo předpi-sem pro jednotlivý trestný čin. Také v příkazumohou být stanoveny okolnosti, které vyjímají odustanoveného trestu za přestoupení nebo trestumenšující nebo zvětšující.

Kánon 1328:� 1: Kdo něco učinil nebo něco opomenul v úmyslu

dopustit se trestného činu, avšak trestný čin ne-mohl bez vlastní vůle dokonat, nepodléhá trestuza dokonaný trestný čin, leč by zákon nebo pří-kaz stanovily něco jiného.

� 2: Jestliže činnost nebo její opomenutí vedousvou povahou k vykonání trestného činu, jejichpůvodce může být potrestán pokáním nebotrestním opatřením, pokud dobrovolně neustoupilod započatého trestného činu. Kdyby všakvzniklo pohoršení nebo vážná škoda či nebezpe-čí, může být původce, i když již sám upustil odsvé činnosti, spravedlivě potrestán, ovšem men-ším trestem než jaký je stanoven na dokonanýtrestný čin.

Kánon 1329:� 1: Jsou-li na hlavního původce stanoveny odčiňu-

jící tresty, pak podléhají týmž trestům nebo jiným,stejně či méně těžkým, také ti, kteří po společné

dohodě spolupůsobili při vykonání trestného či-nu, i když nejsou v zákoně nebo příkaze vzpo-menuti.

� 2: Do samočinného trestu připojeného k trestné-mu činu upadají všichni spoluúčastníci, i kdyžnejsou jmenováni v zákonu nebo příkazu, jestližeby bez jejich přičinění k trestnému činu nedošlo atrest je takové povahy, že může postihnout i je.Jinak mohou být potrestáni zákročným trestem.

Kánon 1330: Trestný čin, který spočívá v prohlášenínebo jiném vyjádření vůle nebo učení nebo vě-dění, je nutno považovat za neuskutečněný, jest-liže nikdo nevnímal jeho vyjádření nebo projeve-ní.

STAŤ IV. TRESTY A JINÁ POTRESTÁNÍ

Hlava I. Cenzury

Kánon 1331:� 1: Exkomunikovanému se zakazuje:

1. mít jakoukoliv služební účast (ministerialem) naslavení eucharistie a jakýchkoliv jiných bohoslu-žebných obřadech,

2. vysluhovat svátostmi a svátostinami a přijímatsvátosti,

3. zastávat církevní úřady a vykonávat služby neboplnit jiné úkoly nebo konat úkony vládní moci.

� 2: Je-li exkomunikace uložena nebo vyhlášena,viník:

1. kdyby chtěl jednat proti předpisu � 1 n. 1, je třebajej odstranit nebo ukončit liturgickou činnost, ne-překáží-li tomu vážný důvod,

2. neplatně koná úkoly vládní moci (řízení), kterépodle � 1 n. 3 jsou nedovolené,

3. má zakázáno používat výsad dříve mu uděle-ných,

4. nemůže platně obdržet v církvi hodnost, úřad ne-bo jiný úkol,

5. nemůže si platně přivlastňovat příjmy z titulu hod-nosti, úřadu nebo jakékoliv služby či pense (platuv důchodu), které v církvi obdržel.



Kánon 1332: Potrestaný interdiktem je vázán záka-zy, o nichž je v Kánon 1331 � 1 n. 1 a 2. Jestližebyl na něho interdikt uvalen nebo nad ním vyhlá-šen, musí být zachován předpis Kánon 1331 � 2n. 1.

Kánon 1333:� 1: Suspense, která může postihnout jedině kleri-

ky, zakazuje:

1. buď všechny nebo některé úkony moci ze svěce-ní,

2. buď všechny nebo některé úkony moci řízení,

3. vykonávání všech nebo některých oprávnění ne-bo úkolů spojených s úřadem.

� 2: Zákon nebo příkaz mohou stanovit, že sus-pendovaný po odsuzujícím nebo vyhlašujícímrozsudku může platně vykonávat úkony řízení.

� 3: Zákaz nikdy nepostihuje:

1. úřady nebo vládní moc (moc řízení), které nespa-dají pod moc představeného stanovícího trest,

2. právo bydlení, které má viník z důvodu úřadu,

3. právo spravovat majetek, který eventuálně náležíúřadu suspendovaného, jedná-li se o samočinnýtrest.

� 4: Suspenze, která zakazuje pobírat plat, stipen-dia, penze a jiné podobné příjmy, nese s seboupovinnost vrátit všechno, co bylo neoprávněněpřijato, dokonce i to, co bylo přijato v dobré vůli.

Kánon 1334:� 1: Rozsah suspenze v mezích ustálených před-

cházejícím Kánonem vymezuje sám zákon nebopříkaz nebo soudní výrok nebo dekret ukládajícítrest.

� 2: Zákon, ne však příkaz, může stanovit okamži-tou suspenzi z moci samého práva bez dalšíhourčení nebo vymezení. Tento druh trestu mávšechny účinky uváděné v Kánon 1333 � 1.

Kánon 1335: Zakazuje-li cenzura udělovat svátostinebo svátostiny nebo konat úkony řízení, zákazse pozastavuje, kdykoliv je nutné postarat se ověřící, kteří se nacházejí v nebezpečí smrti. Jest-liže samočinná cenzura nebyla vyhlášená, zákazse pozastavuje, kdykoliv věřící žádá o svátost

nebo o svátostinu nebo o úkon řízení (jurisdičníúkon). O toto je dovoleno žádat z jakékoliv spra-vedlivé příčiny.

Hlava II. Tresty odčiňující

Kánon 1336:� 1: Odčiňující tresty, které mohou provinilého po-

stihnout natrvalo nebo na určitou nebo neurčitoudobu, jsou kromě jiných, které snad stanoví tentozákon, tyto:

1. zákaz nebo příkaz zdržovat se na určitém místěnebo území,

2. odnětí moci, úřadu, služby, práva, výsady, opráv-nění, milosti, titulu, odznaků, dokonce i čistěčestných,

3. zákaz vykonávat všechno, co je uvedeno pod n. 2nebo zákaz vykonávat to na určitém místě nebomimo určité místo; zákazy tohoto druhu nikdynejsou pod trestem neplatnosti úkonu,

4. přeložení z trestu na jiný úřad,

5. propuštění z duchovního stavu.

� 2: Samočinně odčiňující tresty mohou být uloženyjen ty, které jsou uvedeny v � 1 n. 3.

Kánon 1337:� 1: Zákaz zdržovat se na určitém místě nebo

území může postihnout jak kleriky tak řeholníky.Avšak příkaz zdržovat se na určitém místě neboúzemí může postihnout diecézní kleriky nebo ře-holníky v mezích jejich konstitucí.

� 2: K vydání příkazu zdržovat se na určitém místěnebo území se žádá souhlas ordináře onohomísta, leč by se jednalo o dům určený rovněž promimodiecézní kleriky, kteří si v něm konají poká-ní nebo se napravují.

Kánon 1338:� 1: Odnětí a zákazy, uvedené v Kánon 1336 � 1

n. 2 a 3, nikdy nepostihují moci, úřady, služby,práva, výsady, oprávnění, milosti, tituly a odzna-ky těch, kteří nepodléhají moci představenéhostanovícího trest.

� 2: Nikdo nemůže zbavit někoho moci ze svěcení,ale jen zakázat její vykonávání nebo vykonávání



některých úkonů moci ze svěcení. Rovněž nenímožno zbavit někoho akademických titulů.

� 3: O zákazech jmenovaných v Kánon 1336 � 1 n.3 ať je zachován předpis, který platí o censuráchuvedených v Kánon 1335.

Hlava III. Preventivní trestní opatřenía pokání

Kánon 1339:� 1: Ordinář může osobně nebo skrze jiného na-

pomenout toho, kdo se ocitá ve velmi blízké pří-ležitosti dopuštění se trestného činu nebo je poprovedeném šetření vážně podezřelý, že setrestného činu dopustil.

� 2: Toho pak, z jehož jednání vzniká pohoršenínebo vážné narušení veřejného pořádku, můžepokárat způsobem přiměřeným zvláštním okol-nostem osoby a skutku.

� 3: Alespoň z nějakého zápisu uloženého v tajnémarchívu kurie musí se dát zjistit, že byl někdo na-pomenut nebo pokárán.

Kánon 1340:� 1: Pokání, které je možno uložit pro vnější obor, je

povinnost vykonat nějaký skutek nábožnosti,zbožnosti nebo charitativní.

� 2: Nikdy se nesmí uložit veřejné pokání za tajnýpřestupek.

� 3: Podle svého moudrého uvážení může ordinářpřipojit k trestnému opatření napomenutí nebopokárání i pokání.

STAŤ V. UKLÁDÁNÍ TRESTU

Kánon 1341: Ordinář teprve tehdy je povinen při-stoupit k zavedení soudního nebo administrativ-ního řízení za účelem vyměření nebo vyhlášenítrestu, když poznal, že ani bratrským napomenu-tím, ani pokáráním a ani jinými prostředky pas-týřské péče není možno dostatečným způsobemnapravit pohoršení, obnovit porušenou spravedl-nost a napravit viníka.

Kánon 1342:� 1: Jsou-li oprávněné (spravedlivé) důvody neza-

vádět soudní řízení, může být trest vyměřen ne-

bo vyhlášen mimosoudním dekretem. Trestnáopatření a pokání mohou být v každém případěuložena dekretem.

� 2: Dekretem nelze vyměřit nebo vyhlásit trvalétresty a ani tresty, které zakazuje dekretem uklá-dat zákon nebo příkaz, který je ustanovuje.

� 3: Co je v zákoně nebo příkazu řečeno o soudci,ohledně uložení a vyhlášení trestu na soudu,platí také o představeném, který mimosoudnědekretem uloží nebo vyhlásí trest, leč by bylozřejmé něco jiného a pokud by nešlo o předpisy,které se týkají jen způsobu procesního řízení.

Kánon 1343: Dává-li zákon nebo příkaz soudci pra-vomoc uložit nebo neuložit trest, může soudce veshodě se svým svědomím a moudrostí také trestzmírnit nebo místo něho uložit pokání.

Kánon 1344: I když zákon užívá rozkazujícího způ-sobu ve slovech, může soudce podle svého svě-domí a moudrosti:

1. odložit uložení trestu na vhodnější dobu, dá-li sepředvídat, že z ukvapeného potrestání viníkavzejde větší zlo,

2. zdržet se od uložení trestu nebo uložit mírnějšítrest nebo použít pokání, jestliže se viník polepšila napravil pohoršení, nebo jestliže byl již , nebojak se dá předvídat, ještě bude potrestán dosta-tečně civilní autoritou,

3. jestliže viník v jinak chvályhodném životě se popr-vé dopustil trestného činu, a není zde naléhavánutnost napravit pohoršení, může povinnost po-užít odčiňujícího trestu odložit s tím, že dopustí-lise viník v době stanovené soudcem znovu trest-ného činu, bude pykat za oba trestné činy, leč byzatím uplynula doba promlčení k podání žalobypro první trestný čin.

Kánon 1345: Měl-li viník jen nedokonalé užívání ro-zumu nebo se trestného činu dopustil pod vlivemstrachu nebo z nouze nebo v žáru vášně nebo vopilství nebo jiné podobné poruše mysli, může sesoudce zdržet od uložení trestu, jestliže se do-mnívá, že se dá jiným způsobem dosáhnout jehonápravy.

Kánon 1346: Kdykoliv se viník dopustil více trest-ných činů a souhrn trestů za ně by byl příliš vel-ký, je ponecháno moudrému úsudku soudce,aby zmírnil tresty ve spravedlivých mezích.



Kánon 1347:� 1: Cenzuru nelze platně uložit, nebyl-li viník ales-

poň jedenkrát před tím napomenut, aby zanechalzatvrzelosti s určením mu patřičné doby k nápra-vě.

� 2: Považuje se za ustoupení od zatvrzelosti, kdyžviník opravdu litoval trestného činu a mimo to dalpřiměřenou náhradu škody a pohoršení aneboalespoň vážně slíbil, že to učiní.

Kánon 1348: Je-li viník zproštěn žaloby nebo munení uložen žádný trest, může ordinář vhodnýmnapomenutím a jinými prostředky pastýřské pé-če, nebo dokonce, když je to vhodné, se postarattrestnými opatřeními o jeho prospěch a veřejnédobro.

Kánon 1349: Je-li trest neurčitý a nestanoví-li zákonnic jiného, nechť soudce neukládá přísnějšítresty, zvláště ne cenzury, leč by to žádala váž-nost případu. Trvalé tresty však nemůže uložitvůbec.

Kánon 1350:� 1: Při ukládání trestů klerikům je třeba vždy dbát,

aby nebyli zbaveni potřebných prostředků k sluš-né obživě, leč by se jednalo o jejich propuštění zduchovního stavu.

� 2: Propuštěnému z duchovního stavu, který by setrestem ocitl skutečně v nouzi, je ordinář povinenpomoci jak to jen lze.

Kánon 1351: Trest sleduje viníka všude, také tehdy,kdy zanikla pravomoc toho, kdo trest uložil neboustanovil, leč by bylo něco jiného výslovně sta-noveno.

Kánon 1352:� 1: Zakazuje-li trest přijímat svátosti nebo svátosti-

ny, zákaz se pozastavuje na dobu, ve které seviník nachází v nebezpečí smrti.

� 2: Povinnost zachovat samočinný trest, který ne-byl vyhlášen a také není v místě bydliště obecněznámý, natolik se pozastavuje zcela nebo zčásti,nakolik ho viník nemůže zachovávat bez nebez-pečí vážného pohoršení nebo ztráty dobré po-věsti.

Kánon 1353: Odvolání nebo rekurs od soudních vý-roků nebo dekretů, které ukládají nebo vyhlašujíjakýkoliv trest, má odkladný účinek.

STAŤ VI. ZÁNIK TRESTŮ

Kánon 1354:� 1: Kromě vyjmenovaných v Kánon 1355-1356

mohou prominout trest všichni, kteří mohou dis-pensovat od zákona, který má být ochráněntrestem, nebo od příkazu, který trestem hrozí.

� 2: Mimo to zákon nebo příkaz stanovící trest mů-že sám dát rovněž jiným osobám pravomocpromíjet trest.

� 3: Jestliže si Apoštolský stolec vyhradil promíjenítrestu sobě nebo jiným, je třeba tuto výhradupřesně (striktně) vykládat.

Kánon 1355:� 1: Je-li trest stanovený zákonem již uložen nebo

vyhlášen a není rezervován Apoštolskému stolci,mohou jej prominout:

1. ordinář, který pověřil soud k uložení nebo vyhlá-šení trestu nebo jej dekretem uložil nebo vyhlásilsám či prostřednictvím jiného,

2. místní ordinář, kde se viník zdržuje, ovšem po po-radě s ordinářem, o kterém je v n. 1, leč by tobylo pro mimořádné okolnosti nemožné.

� 2: Samočinný trest ustanovený zákonem, kterýdosud není vyhlášen a není vyhrazen Apoštol-skému stolci, může prominout ordinář svým pod-řízeným a těm, kteří se zdržují na jeho území,nebo těm, kteří se dopustili trestného činu na je-ho území, a také každý biskup, ale jen ve svatézpovědi.

Kánon 1356:� 1: Zákročný nebo samočinný trest ustanovený

příkazem, který nebyl vydán Apoštolským stol-cem, mohou prominout:

1. ordinář místa, kde se provinilec zdržuje,

2. je-li trest uložen nebo vyhlášen, také ordinář, kte-rý pověřil soud k uložení nebo vyhlášení trestunebo jej sám či skrze jiného dekretem uložil nebovyhlásil.

� 2: Dříve než se udělí prominutí trestu, je třeba do-rozumět se s tím, který vydal příkaz, leč by totobylo nemožné pro mimořádné okolnosti.



Kánon 1357:� 1: Se zachováním předpisů v Kánon 508 a 976

může samočinnou cenzuru exkomunikace nebointerdiktu, dosud nevyhlášeného, prominout zpo-vědník pro obor svátostný vnitřní (svědomí), je-lipro kajícníka příliš obtížné setrvávat ve stavutěžkého hříchu po dobu nutnou k tomu, než pří-slušný představený učiní opatření.

� 2: Když udělí prominutí zpovědník, je povinen ulo-žit kajícníkovi jako povinnost pod trestem znovu-upadnutí do cenzury obrátit se do měsíce na pří-slušného představeného nebo na kněze mající-ho příslušné oprávnění a řídit se jeho příkazem.Zatím nechť mu zpovědník uloží vhodné pokánía když je to naléhavé, i nápravu pohoršení aškody. Rekurs se může učinit i prostřednictvímzpovědníka.

� 3: Stejnou povinností rekursu jsou vázáni, když seuzdraví, i ti, jimž ve shodě s Kánon 976 bylaprominuta cenzura, ať uložená nebo vyhlášená,či vyhrazená Apoštolskému stolci.

Kánon 1358:� 1: Prominutí cenzury nemůže být uděleno, jestliže

viník neustoupil od zatvrzelosti, ve shodě s Ká-non 1347 � 2; tomu pak, kdo ustoupil od zatvr-zelosti, nelze prominutí odmítnout.

� 2: Kdo promíjí cenzuru, může učinit opatřenípodle Kánon 1348 nebo také uložit pokání.

Kánon 1359: Je-li někdo postižen více tresty, pro-minutí platí jen pro ty tresty, které jsou výslovnějmenovány, avšak generální prominutí promíjívšechny tresty s výjimkou těch, které viník ve svéžádosti úmyslně zamlčel.

Kánon 1360: Prominutí trestů vynucené velkýmstrachem je neplatné.

Kánon 1361:� 1: Prominutí trestu se může udělit i nepřítomnému

nebo pod podmínkou.

� 2: Odpuštění (Prominutí) pro obor vnější ať se dápísemně, pokud závažná příčina nedoporučujeněco jiného.

� 3: Je třeba se vystříhat toho, aby žádost o promi-nutí nebo prominutí samo nebylo rozšiřovánomezi lidmi, leč a pokud by to bylo užitečné proochranu dobré pověsti viníka nebo nutné k ná-pravě pohoršení.

Kánon 1362:� 1: Trestní stíhání se promlčuje po třech letech, leč

by se jednalo:

1. o trestné činy vyhrazené Kongregaci pro naukuvíry,

2. o žalobu pro trestné činy, o nichž je v Kánon1394, 1397 a 1398, které se promlčují po pětiletech,

3. o trestné činy, které nejsou trestány obecnýmprávem a partikulární právo stanoví jinou dobupromlčení.

� 2: Promlčení se počítá ode dne, kdy byl trestnýčin spáchán nebo, jedná-li se o trestný čin trvalýnebo habituální, ode dne, kdy ustal.

Kánon 1363:� 1: Jestliže ve lhůtách uvedených v Kánon 1362,

počítaných ode dne, ve kterém odsuzující rozsu-dek (výrok soudu) nabyl moci práva, nebyl viní-kovi oznámen prováděcí soudní dekret, o němž vKánon 1651, žaloba na výkon trestu se proml-čuje.

� 2: Obdobně platí totéž, je-li trest vynesen mimo-soudním dekretem, při zachování toho, co mábýt zachováno.

ČÁST II. Tresty za jednotlivéČÁST II. Tresty za jednotlivéČÁST II. Tresty za jednotlivéČÁST II. Tresty za jednotlivétrestné činytrestné činytrestné činytrestné činy

STAŤ I. TRESTNÉ ČINY PROTI NÁBOŽEN-STVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE

Kánon 1364:� 1: Odpadlík od víry, bludař a schismatik upadá

bez dalšího do samočinné exkomunikace se za-chováním předpisu Kánon 194 � 1 n. 2. Klerikmůže být mimo to potrestán tresty, o nichž je vKánon 1336 � 1 n. 1, 2 a 3.

� 2: Žádá-li si to dlouhotrvající vzdor nebo velké po-horšení, mohou být přidány i jiné tresty, dokoncei propuštění z duchovního stavu.

Kánon 1365: Provinilý účastí na zakázaném spole-čenství v bohoslužebných úkonech ať je potres-tán spravedlivým trestem.



Kánon 1366: Rodiče nebo jejich zástupci, kteří dajípokřtít nebo vychovávat děti v nekatolickém ná-boženství, ať jsou potrestáni cenzurou nebo ji-ným spravedlivým trestem.

Kánon 1367: Kdo konsekrované způsoby pohodínebo je se svatokrádežným úmyslem odnese čipřechovává, upadá do samočinné exkomunika-ce vyhrazené Apoštolskému stolci. Klerik můžepak být potrestán ještě jiným trestem, dokonce ivyloučením z duchovního stavu.

Kánon 1368: Dopustí-li se někdo svým tvrzenímnebo slibem před církevní autoritou křivé přísahy,ať je potrestán spravedlivým trestem.

Kánon 1369: Kdo na veřejné tribuně v projevu nebov kázání nebo v rozšiřované tiskovině či ve sdě-lovacích prostředcích pronese rouhání nebo těž-ce uráží dobré mravy nebo vysloví urážky protináboženství nebo církvi nebo budí vůči církvi ne-návist a pohrdání, ať je potrestán spravedlivýmtrestem.

STAŤ II. TRESTNÉ ČINY PROTI CÍRKEVNÍAUTORITĚ A SVOBODĚ CÍRKVE

Kánon 1370:� 1: Kdo se dopustí fyzického násilí proti Římskému

biskupovi, upadá do samočinné exkomunikacevyhrazené Apoštolskému stolci. Jestli je to osobaduchovní, může být připojen podle tíže trestnéhočinu také jiný trest včetně propuštění z duchovní-ho stavu.

� 2: Kdo to učiní posvěcenému na biskupa, upadásamočinně do interdiktu, a je-li klerikem, i do sa-močinné suspense.

� 3: Kdo se dopustí fyzického násilí vůči klerikovinebo řeholníkovi na znamení pohrdání vírou,církví, církevní autoritou nebo službou, ať je po-trestán spravedlivým trestem.

Kánon 1371: Spravedlivým trestem ať je potrestán:

1. kdo kromě případu, o němž je v Kánon 1364 � 1,učí nauce odsouzené Římským biskupem neboekumenickým koncilem, nebo tvrdošíjně zavr-huje nauku, o níž je v Kánon 752, a toto neod-volá ani po napomenutí Apoštolským stolcemnebo ordinářem,

2. kdo jiným způsobem odmítá poslušnost Apoštol-skému stolci, ordináři nebo představenému, kteříve shodě s právem mu něco přikazují nebo za-kazují, a i po napomenutí setrvá v neposlušnosti.

Kánon 1372: Kdo se proti rozhodnutí Římskéhobiskupa odvolává k ekumenickému koncilu nebosboru biskupů, ať je potrestán cenzurou.

Kánon 1373: Kdo veřejně budí nepřátelství nebonenávist vůči Apoštolskému stolci nebo ordinářipro nějaký úkon církevní moci nebo služby, ane-bo podřízené podněcuje k neposlušnosti vůčinim, ať je potrestán interdiktem nebo jinými spra-vedlivými tresty.

Kánon 1374: Kdo se stane členem sdružení, vyvíje-jícím jakýmkoliv způsobem činnost proti církvi, aťje potrestán spravedlivým trestem. Kdo takovésdružení podporuje nebo řídí, ať je potrestán in-terdiktem.

Kánon 1375: Ti, kteří zabraňují svobodnému výko-nu služby nebo volbě nebo výkonu církevní vládynebo oprávněnému užívání posvátného majetkunebo jiného církevního majetku nebo zastrašujevoliče či zvoleného, nebo toho, kdo vykonal úkoncírkevní vlády nebo služby, mohou být potrestánispravedlivým trestem.

Kánon 1376: Kdo znesvěcuje posvátnou věc, aťmovitou nebo nemovitou, ať je potrestán spra-vedlivým trestem.

Kánon 1377: Kdo prodá církevní majetek bez prá-vem předepsaného dovolení, nechť je potrestánspravedlivým trestem.

STAŤ III. NEOPRÁVNĚNÉ ZMOCNĚNÍ SECÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ A TRESTNÉ ČINY

PŘI JEJICH VYKONÁVÁNÍ

Kánon 1378:� 1: Kněz, který jedná proti předpisům Kánon 977,

upadá do samočinné exkomunikace vyhrazenéApoštolskému stolci.

� 2: Upadá do samočinného trestu interdiktu, neboje-li klerikem, do trestu suspense:

1. kdo bez vysvěcení na kněze se pokusí o liturgic-ké slavení eucharistické oběti,



2. kdo kromě případu, o němž je v � 1, se pokoušíudělit svátostnou absoluci, kterou nemůže platněudělit, nebo když slyší svátostnou zpověď.

� 3: V případech, o nichž je v � 2, je možno podlevelikosti trestného činu připojit i další tresty, včet-ně exkomunikace.

Kánon 1379: Kdo kromě případů, o nichž je v Ká-non 1378, předstírá udělení svátosti, ať je po-trestán spravedlivým trestem.

Kánon 1380: Kdo za použití svatokupectví přislu-huje svátosti nebo ji přijímá, ať je potrestán inter-diktem nebo suspensí.

Kánon 1381:� 1: Kdokoliv se neoprávněně zmocní církevního

úřadu, ať je potrestán spravedlivým trestem.

� 2: Neoprávněnému zmocnění se církevního úřa-du na roveň je postaveno neoprávněné podrženísi úřadu po zbavení úřadu nebo jeho uplynutí.

Kánon 1382: Biskup, který bez papežského man-dátu vysvětí někoho na biskupa, a také ten, kdood něho konsekraci přijme, upadají do samočin-né exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stol-ci.

Kánon 1383: Biskup, který proti předpisu Kánon1015 vysvětil cizího podřízeného bez oprávně-ného propustného listu (dimisorií), má zakázánopo dobu jednoho roku udělovat kněžské svěcení.Kdo od něho kněžské svěcení přijal, je samočin-ně suspendován od chvíle, kdy přijal svěcení.

Kánon 1384: Kdo kromě případů, o nichž je v Ká-non 1378 a 1383, vykonává kněžský úřad nebojinou posvátnou službu neoprávněně, může býtpotrestán spravedlivým trestem.

Kánon 1385: Kdo se protiprávně z přijatých intencína mše svaté obohacuje, ať je potrestán cenzu-rou nebo jiným spravedlivým trestem.

Kánon 1386: Kdo cokoliv daruje nebo slíbí proto,aby někdo vykonávající úřad v církvi něco neo-právněně udělal nebo opomenul, má být potres-tán spravedlivým trestem. Také má být potrestánten, kdo dary nebo sliby přijímá.

Kánon 1387: Kněz, který ve zpovědi nebo při příle-žitosti zpovědi nebo pod záminkou zpovědi svádí

kajícníka ke hříchu proti 6. přikázání Desatera, aťje podle tíže trestného činu potrestán suspenzí,zákazy nebo zbaveními, v těžkých případech aťje propuštěn z duchovního stavu.

Kánon 1388:� 1: Zpovědník, který přímo poruší zpovědní tajem-

ství, upadá do samočinné exkomunikace vyhra-zené Apoštolskému stolci. Kdo toto tajemství po-ruší nepřímo, ať je potrestán podle tíže trestnéhočinu.

� 2: Tlumočník a jiní, o nichž je v Kánon 983 � 2,kteří poruší zpovědní tajemství, ať jsou potrestánispravedlivým trestem, nevylučuje se ani exko-munikace.

Kánon 1389:� 1: Kdo zneužívá církevní moci nebo úřadu, ať je

potrestán přiměřeně velikosti trestného činu ne-bo zanedbání, včetně zbavení úřadu, leč by bylna toto zneužití již stanoven trest zákonem nebopříkazem.

� 2: Kdo však ze zaviněné nedbalosti vykoná neboopomene úkon církevní pravomoci nebo úřadunebo služby ke škodě druhého, nechť je potres-tán spravedlivým trestem.

STAŤ IV. ZLOČIN FALŠOVÁNÍ

Kánon 1390:� 1: Kdo u církevního představeného nepravdivě

obviní zpovědníka z trestného činu, o němž je vKánon 1387, upadá samočinně do interdiktu aje-li klerikem, také do suspense.

� 2: Kdo poskytne církevnímu představenému jinépomlouvačné obvinění z trestného činu nebo ji-ným způsobem poškozuje něčí dobrou pověst,ať je potrestán spravedlivým trestem nevyjímajeani cenzuru.

� 3: Pomlouvač může být přinucen dát přiměřenézadostiučinění.

Kánon 1391: Spravedlivým trestem podle tíže trest-ného činu může být potrestán:

1. kdo vyhotovil falešný veřejný církevní dokumentnebo pravý změnil, zničil, ukrýval nebo použil fa-lešného nebo změněného dokumentu,



2. kdo použije v církevní záležitosti jiný falešný nebozměněný dokument,

3. kdo veřejným církevním dokumentem potvrzujelež.

STAŤ V. TRESTNÉ ČINY PROTI ZVLÁŠTNÍMPOVINNOSTEM

Kánon 1392: Klerici nebo řeholníci, kteří provozujíproti předpisům Kánonů kupčení nebo obchodo-vání, ať jsou potrestáni podle velikosti trestnéhočinu.

Kánon 1393: Kdo porušuje závazky uložené mu ja-ko trest, může být potrestán spravedlivým tres-tem.

Kánon 1394:� 1: Se zachováním předpisu Kánon 194 � 1 n. 3

klerik usilující uzavřít manželství, třeba jen civilní,upadá do samočinné suspenze. Jestliže napo-menut se nenapraví a dále dává pohoršení, mů-že být postupně potrestán zbavováním a dokon-ce i propuštěním z duchovního stavu.

� 2: Řeholník s věčnými sliby, který není klerikem,pokouší-li se uzavřít manželství, byť i jen civilní,upadá do samočinného interdiktu se zachovánímpředpisu Kánon 694.

Kánon 1395:� 1: Klerik žijící v konkubinátě, mimo případ, o kte-

rém je v Kánon 1394, a klerik setrvávající v jinémveřejném hříchu proti 6. přikázání Desatera vy-volávajícím pohoršení, nechť jsou potrestánisuspenzí, ke které, jestliže po napomenutí setr-vají v trestném činu, mohou být postupně připo-

jeny další tresty až i propuštění z duchovníhostavu.

� 2: Klerik, který se jiným způsobem provinil proti 6.přikázání Desatera, že totiž spáchal čin buď spoužitím násilí nebo hrozeb nebo veřejně nebo sosobou mladší šestnácti let, nechť je potrestánspravedlivými tresty, třeba i propuštěním z du-chovního stavu.

Kánon 1396: Kdo vážně porušuje povinnost rezi-dence, k níž je vázán církevním úřadem, ať jepotrestán spravedlivým trestem, nevylučujíc ponapomenutí ani zbavení úřadu.

STAŤ VI. TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTU ASVOBODĚ ČLOVĚKA

Kánon 1397: Kdo se dopouští vraždy nebo násilímči podvodem unese člověka nebo ho zadrží neboho zmrzačí nebo ho těžce zraní, ať je potrestánpřiměřeně velikosti trestného činu zbavením ne-bo zákazy, o nichž je v Kánon 1336. Vraždaosob, o kterých je v Kánon 1370, je trestána tamustanovenými tresty.

Kánon 1398: Kdo se dopouští přerušení těhoten-ství, ten, dostaví-li se účinek, upadá do samočin-né exkomunikace.

STAŤ VII. OBECNÝ PŘEDPIS

Kánon 1399: Kromě případů stanovených v tomtonebo v jiných zákonech se smí potrestat spra-vedlivým trestem vnější porušení zákona bož-ského nebo církevního jen tehdy, když to vyža-duje zvláštní závažnost porušení a naléhavá nut-nost předejít pohoršení nebo dosáhnout nápravy.



VII. KNIHA: PROCESNÍ ŘÍZENÍ

ČÁST I. O soudech obecněČÁST I. O soudech obecněČÁST I. O soudech obecněČÁST I. O soudech obecně

Kánon 1400:� 1: Předmětem soudu jsou:

1. Domáhání se nebo obhajoba práv fyzických neboprávních osob nebo prohlašování právních sku-tečností.

2. Trestné činy, pokud se týká uložení nebo vyhlá-šení trestu.

� 2: Ale spory vzniklé pro úkon administrativní mocimohou být vzneseny pouze na představenéhonebo u administrativního soudu.

Kánon 1401: Mocí vlastního a výlučného práva cír-kev zkoumá (zjišťuje šetřením):

1. záležitosti, které se týkají věcí duchovních nebo sduchovními věcmi souvisejících,

2. porušení církevních zákonů a všechny věci, kterémají vztah ke hříchu, pokud jde o zjištění viny auložení církevních trestů.

Kánon 1402: Všechny církevní soudy se řídí záko-ny, které následují, při zachování předpisů soudůApoštolského stolce.

Kánon 1403:� 1: Kanonizační záležitosti služebníků Božích seřídí zvláštním papežským zákonem.

� 2: I v těchto záležitostech se kromě toho uplatňujíi předpisy tohoto kodexu, a to vždy, kdykoli pa-pežský zákon odkazuje na obecné právo anebose jedná o předpisy, které z povahy věci se týkajítaké těchto záležitostí.

STAŤ I. PŘÍSLUŠNOST SOUDU

Kánon 1404: První (Petrův) stolec nemůže být ni-kým souzen.

Kánon 1405:� 1: Jedině Římský biskup má právo soudit v zále-

žitostech, o nichž je v Kánonu 1401:

1. ty, kteří zastávají nejvyšší úřad ve státě,

2. kardinály,

3. legáty Apoštolského stolce, a v trestních záleži-tostech biskupy,

4. další záležitosti, které Apoštolský stolec vztáhneke svému soudu.

� 2: Soudce nemůže zkoumat rozhodnutí a důkazy,které Římský biskup zvláštní formou potvrdil, lečby od něho dostal k tomu oprávnění.

� 3: Římské Rotě je vyhrazeno soudit:

1. biskupy ve sporných záležitostech se zachovánímpředpisu Kánon 1419 � 1,

2. opata-primase nebo opata-představeného mniš-ské kongregace a nejvyššího představeného ře-holních institutů papežského práva,

3. diecéze a jiné církevní osoby, ať fyzické neboprávní, které nemají jiného představeného nežŘímského biskupa.

Kánon 1406:� 1: Je-li porušen předpis Kánon 1404, akta a roz-

hodnutí jsou neplatná.

� 2: V záležitostech, o nichž je v Kánon 1405, jepříslušnost jiných soudců naprosto vyloučena.

Kánon 1407:� 1: Nikdo nemůže být v první instanci předvolán,

leč jen před církevního soudce, který je příslušnýna základě jednoho z titulů uvedených v Kánon1408-1414.

� 2: Nepříslušnost soudce, pro něhož nesvědčížádný z těchto titulů, se nazývá poměrná (rela-tivní).



� 3: Žalobce (actor) sleduje soud žalované strany.Má-li pak žalovaná strana více soudů, pak mážalobce právo zvolit si soud.

Kánon 1408: Každý může být předvolán před soudřádného nebo mimořádného bydliště.

Kánon 1409:� 1: Bezdomý má soud v místě, kde se právě zdr-

žuje.

� 2: Ten, jehož místo řádného a mimořádného byd-liště a ani místo pobytu nejsou známy, může býtpředvolán před soud žalobce, není-li ve shodě spředpisy práva pro něj příslušný jiný soud.

Kánon 1410: Kdykoliv je žaloba zaměřena na věc,může být strana předvolána před soud místa,kde se sporná věc nalézá.

Kánon 1411:� 1: Když se jedná o smlouvu, může být strana

předvolána před soudce místa, kde byla smlouvauzavřena nebo kde má být splněna, leč by sistrany svorně zvolily jiný soud.

� 2: V záležitostech, které se týkají povinností ply-noucích z jiného titulu, může být strana předvo-lána před soud místa, kde povinnost vznikla ne-bo kde se má splnit.

Kánon 1412: V trestních záležitostech obžalovaný, ikdyž je nepřítomný, může být předvolán předsoud místa, kde byl trestný čin spáchán.

Kánon 1413: Strana může být předvolána:

1. v záležitostech, které se týkají správy, před soudmísta, kde byla správa vykonávána,

2. v záležitostech týkajících se dědictví nebo zbož-ných odkazů před soud posledního řádného ne-bo mimořádného místa bydliště nebo pobytu sezachováním předpisu Kánon 1408-1409 toho, ojehož dědictví nebo zbožný odkaz se jedná, lečby šlo o prosté vykonání odkazu, které náležírozhodnout podle řádných předpisů o příslušnos-ti.

Kánon 1414: Z důvodů souvislosti náleží jednomu atémuž soudu v tomtéž soudním řízení zkoumatzáležitosti mezi sebou sepjaté, leč by tomu odpo-roval předpis zákona.

Kánon 1415: Z důvodu předstižení, jsou-li dva nebovíce soudů stejně příslušné, má právo zkoumatzáležitost ten soud, který dříve právoplatně před-volal žalovanou stranu obesláním.

Kánon 1416: Spory o příslušnost soudu mezi soudypodléhajícímu témuž odvolacímu soudu, řešítento soud. Jestliže nepodléhají témuž odvolací-mu soudu, řeší je Apoštolská Signatura.

STAŤ II. RŮZNÉ STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ

Kánon 1417:� 1: Z důvodu primátu Římského biskupa je dovo-

leno každému věřícímu vznést svoji záležitost, aťspornou nebo trestní, od tribunálu v kterémkolivstupni a v každém stadiu soudního řízeník Apoštolskému stolci nebo ji u něho zahájit.

� 2: Avšak obrácením se na Apoštolský stolec senepozastavuje výkon pravomoci soudce, který jižzačal zkoumat záležitost, vyjma případ odvolání.Soudce proto může pokračovat v soudním řízeníaž do konečného rozsudku, leč by Apoštolskýstolec soudci oznámil, že případ vyhradil sobě.

Kánon 1418: Každý soud má právo požádat o po-moc jiný soud, ať už k provedení šetření nebo kesdělení soudních akt.

Hlava I. Soud I. instance

ČLÁNEK 1. Soudce

Kánon 1419:� 1: V každé diecézi a pro všechny záležitosti, které

nejsou právem výslovně vyňaté, je soudcemprvní instance diecézní biskup, který může vyko-návat soudcovskou moc sám osobně nebo skrzejiného podle Kánonů, které následují.

� 2: Jde-li však o práva a časné statky právní osobyreprezentované biskupem, soudí záležitost vprvní záležitosti odvolací soud.

Kánon 1420:� 1: Každý diecézní biskup je povinen ustanovit

soudního vikáře neboli oficiála s řádnou soudnípravomocí odlišného od generálního vikáře, lečby nepatrnost diecéze a malý počet případů ra-dily něco jiného.



� 2: Soudní vikář tvoří s biskupem jeden soud, alenemůže soudit záležitosti, které si vyhradil biskuppro sebe.

� 3: Soudní vikář může mít pomocníky, kteří se na-zývají "pomocníci soudního vikáře" nebo "viceofi-ciálové".

� 4: Soudní vikář a viceoficiálové musí být kněžímibezúhonné pověsti, doktory kanonického právanebo aspoň licenciáty ne mladšími než 30 let.

� 5: Tito při uprázdnění biskupského stolce neztrá-cejí svůj úřad a administrátor diecéze je nemůžeodstranit. Avšak po nastoupení nového biskupapotřebují potvrzení.

Kánon 1421:� 1: Biskup je povinen ustanovit v diecézi diecézní

soudce, kteří musí být kleriky.

� 2: Biskupská konference může dovolit, aby i laicibyli ustanoveni za soudce, z nichž jeden v přípa-dě nutnosti může být přibrán k vytvoření sboro-vého soudu.

� 3: Soudcové ať jsou bezúhonné pověsti a doktorynebo alespoň licenciáty kanonického práva.

Kánon 1422: Soudní vikář, viceoficiálové a soudco-vé jsou jmenováni na určitý čas se zachovánímpředpisu Kánon 1420 � 5. Nemohou být odstra-něni, leč jen z oprávněné a vážné příčiny.

Kánon 1423:� 1: Více diecézních biskupů může se schválením

Apoštolského stolce ustanovit místo jednotlivýchdiecézních soudů, o nichž je v Kánon 1419 -1421, pro své diecéze jediný soud první instan-ce. V tom případě přísluší souboru těchto bisku-pů nebo biskupu od nich zvolenému všechnypravomoci, které má diecézní biskup na svémsoudu.

� 2: Soudy, o nichž je v � 1, mohou být zřízeny buďpro všechny záležitosti nebo pro určitý druh zále-žitostí.

Kánon 1424: Samosoudce si může v každé zále-žitosti přibrat ještě dva přísedící (asesory) z kleri-ků nebo laiků osvědčeného života jako poradce.

Kánon 1425:� 1: Sborovému soudu tří soudců jsou vyhrazeny

při zavrhnutí opačného zvyku:

1. sporné záležitosti

a) o svazku svatých svěcení

b) o manželském svazku se zachováním předpisůKánon 1686 a 1688,

2. trestní záležitosti

a) o trestných činech, které mohou být potrestány ipropuštěním z duchovního stavu,

b) uložení a prohlášení exkomunikace.

� 2: Biskup může těžší nebo závažnější případysvěřit soudu složenému ze tří nebo pěti soudců.

� 3: Soudní vikář nechť při vyšetřování jednotlivýchzáležitostí pověřuje soudce po pořádku v pravi-delném střídání, leč by biskup stanovil v jednotli-vých případech jinak.

� 4: Nedá-li se v soudu první instance ustanovitsbor soudců, může biskupská konference - po-kud nemožnost trvá - dovolit, aby biskup svěřilzáležitost samosoudci-klerikovi, který, kde je tomožné, si přibere přísedícího (asesora) a vyšet-řujícího (auditora).

� 5: Ať soudní vikář soudce již jednou jmenovanénevyměňuje za jiné, leč jen z velmi vážného dů-vodu, který musí být uveden v dekretu.

Kánon 1426:� 1: Sborový soud musí postupovat sborově a vy-

nášet rozsudky většinou hlasů.

� 2: Musí mu předsedat - pokud možno - soudní vi-kář nebo pomocník soudního vikáře (viceoficiál).

Kánon 1427:� 1: Je-li spor mezi řeholníky nebo mezi domy té-

hož klerického řeholního institutu papežskéhopráva, je soudcem v první instanci provinciálnípředstavený, leč by instituce učinily jiné opatření,anebo, jde-li o svéprávný klášter, místní opat.

� 2: Při zachování odlišného ustanovení konstitucí,jde-li o spor mezi dvěma provinciemi, soudí nej-vyšší představený sám nebo skrze svého zmoc-něnce. Jde-li o spornou věc mezi dvěma kláštery- opat, představený mnišské kongregace.



� 3: Vznikne-li konečně spor mezi řeholními fyzic-kými nebo právními osobami různých řeholníchinstitutů anebo dokonce téhož institutu klerickéhodiecézního práva nebo práva laického, nebo me-zi řeholní osobou a diecézním klerikem nebo lai-kem nebo právní neřeholní osobou, soudí zále-žitost v první instanci diecézní soud.

ČLÁNEK 2. Vyšetřující a zpravodajové (Au-ditoři a relátoři)

Kánon 1428:� 1: Soudce nebo předseda sborového soudu mo-

hou určit auditora, jehož úkolem je provádět šet-ření. Vybere jej buď ze soudců nebo z osob, kte-ré k této službě schválil biskup.

� 2: Biskup může ke službě auditora schválit klerikynebo laiky, kteří vynikají dobrými mravy, moud-rostí a učeností.

� 3: Úkolem auditora je shromažďovat důkazy veshodě s pověřením od soudce a tyto pak předlo-žit soudci. Může však, není-li tomu na překážkupříkaz soudce, prozatímně rozhodnout, které dů-kazy a jakým způsobem se mají shromažďovat,jestliže o této věci vznikne spor v době jeho vý-konu funkce.

Kánon 1429: Předseda sborového soudu musí jed-noho ze soudců určit za zpravodaje (ponenta)neboli relátora, který referuje ve shromážděnísoudců o záležitostech a spisuje rozsudky. Ten-týž předseda může jej z oprávněného důvodunahradit jiným.

ČLÁNEK 3. Strážce spravedlnosti, obhájcesvazku a notář

Kánon 1430: Pro sporné záležitosti, při nichž můžebýt ohroženo veřejné dobro, a pro trestné zále-žitosti ať je ustanoven v diecézi strážce sprave-dlnosti (promotor iustitiae), jehož povinností jepečovat o veřejné dobro.

Kánon 1431:� 1: Ve sporných záležitostech přísluší diecéznímu

biskupovi posoudit, zda může být ohroženo ve-řejné dobro nebo ne, leč by zákon přikazovalúčast strážce spravedlnosti anebo jeho účastbyla zřejmě nutná pro povahu záležitosti.

� 2: Zasahoval-li strážce spravedlnosti v předchá-zející instanci, pokládá se jeho účast v dalšímstupni za nutnou.

Kánon 1432: V záležitostech, ve kterých se projed-nává neplatnost svatých svěcení nebo neplat-nost či rozloučení manželství, nechť je v diecéziustanoven obhájce svazku (defensor vinculi),který má povinnost předložit nebo vyložit všech-no, co se dá rozumně uvést proti neplatnosti ne-bo rozluce.

Kánon 1433: V záležitostech, ve kterých se vyža-duje přítomnost strážce spravedlnosti nebo ob-hájce svazku, nebyli-li obesláni, jsou jednání ne-platná, leč by byli, ač neobesláni, skutečně pří-tomni, anebo alespoň nahlédnutím do akt předrozsudkem mohli splnit své poslání.

Kánon 1434: Jestliže se výslovně nestanoví něcojiného, pak:

1. kdykoliv zákon nařizuje, aby soudce vyslechlstrany nebo jednu z nich, je třeba vyslechnout istrážce spravedlnosti a obhájce svazku, jsou-liúčastni soudního řízení,

2. kdykoliv se vyžaduje žádost strany, aby soudcemohl něco rozhodnout, žádost strážce spravedl-nosti a obhájce svazku, jsou-li účastni soudu, mástejnou účinnost.

Kánon 1435: Biskupovi přísluší jmenovat strážcespravedlnosti a obhájce svazku. Tito ať jsou kle-riky nebo laiky bezúhonné pověsti, doktoři neboalespoň licenciáti kanonického práva a osvědče-ní rozumností a horlivostí pro spravedlnost.

Kánon 1436:� 1: Tatáž osoba, ale ne v téže záležitosti, může

zastávat službu strážce spravedlnosti i obhájcesvazku.

� 2: Strážce i obhájce mohou být ustanoveni buďpro všechny případy nebo pro jednotlivé. Mohoubýt biskupem z oprávněného důvodu odvoláni.

Kánon 1437:� 1: Písemnosti, které vyhotovují notáři, mají veřej-

nou věrohodnost.

Hlava II. Soud II. instance



Kánon 1438: Se zachováním předpisu Kánon 1444� 1 n. 1:

1. od soudu sufragánního biskupa je odvolání ksoudu metropolity se zachováním předpisu Ká-non 1439,

2. případy, kterými se zabýval v první instanci soudmetropolity, je odvolání k soudu, který on sámnatrvalo určil se souhlasem Apoštolského stolce.

3. pro případy projednávané před provinciálnímpředstaveným je soudem II. instance nejvyššípředstavený. Pro případy projednávané předmístním opatem je soud II. instance před vyššímopatem mnišské kongregace.

Kánon 1439:� 1: Je-li jeden soud I. instance pro více diecézí

ustanovený ve shodě s předpisem Kánon 1423,je biskupská konference povinna ustanovit souddruhé instance se souhlasem Apoštolského stol-ce, leč by všechny diecéze byly sufragánními té-že arcidiecéze.

� 2: Biskupská konference může se souhlasemApoštolského stolce zřídit jeden nebo více soudůII. instance i mimo případy, o nichž je v � 1.

� 3: Pokud jde o soudy druhé instance, o kterých jev � 1 a 2, biskupská konference nebo od nízvolený biskup mají všechnu moc, která náležídiecéznímu biskupovi vzhledem k jeho soudu.

Kánon 1440: Jestliže není zachována příslušnost sohledem na instanci podle předpisů Kánon 1438a 1439, je nepříslušnost soudu absolutní.

Kánon 1441: Soud druhé instance má být ustano-ven stejným způsobem jako soud první instance.Jestliže však u soudu první instance, dle předpi-su Kánon 1425 � 4, vynesl rozsudek samo-soudce, nechť soud druhé instance pokračujesborově.

Hlava III. Soudy Apoštolského stolce

Kánon 1442: Římský biskup je pro celý katolickýsvět nejvyšším soudcem, který soudí buď sámnebo pomocí řádných soudů Apoštolského stol-ce nebo skrze soudce jím pověřené.

Kánon 1443: Římská Rota je řádným soudemustanoveným od Římského biskupa pro přijímáníodvolání.

Kánon 1444:� 1: Římská Rota soudí:

1. v druhé instanci záležitosti, které byly v prvnímstupni rozsouzeny řádnými soudy a jsou právo-platným odvoláním vzneseny na Svatý stolec,

2. v třetí instanci nebo další záležitosti rozsouzenéjiž samotnou Římskou Rotou a jakýmikoliv jinýmisoudy, které nevešly v právoplatně rozhodnutouvěc.

� 2: Tento soud soudí také v první instanci záleži-tosti, o nichž je v Kánon 1405 � 3 nebo jiné, kte-ré Římský biskup buď z vlastního popudu nebona žádost stran přidělí před svůj soud a pověříjím Římskou Rotu. Není-li v pověřovacím re-skriptu učiněno jiné opatření, sama Rota soudív druhé i další instanci.

Kánon 1445:� 1: Nejvyšší soud Apoštolské Signatury soudí:

1. stížnosti na neplatnost, žádosti o navrácení vpředešlý stav a jiné rekursy proti rozsudku Roty,

2. rekursy v záležitostech týkající se stavu osob, kte-ré Římská Rota odmítla znovu vyšetřovat,

3. námitky, podezření a jiné stížnosti proti auditorůmŘímské Roty pro nesprávnosti ve výkonu jejichfunkce,

4. spory o příslušnost, o nichž je v Kánon 1416.

� 2: Tento soud projednává spory jemu oprávněněpředložené vzniklé z výkonu administrativní moci;dále jiné administrativní spory, které mu byly svě-řeny Římským biskupem nebo dikasteriemi řím-ské kurie a spory o příslušnost mezi týmiž dika-steriemi.

� 3: Mimo to je úkolem tohoto nejvyššího soudu:

1. bdít nad správným vykonáváním spravedlnosti azakročit, je-li nutné, proti advokátům a prokuráto-rům,

2. prodloužit příslušnost soudů,



3. podporovat a schvalovat zřizování soudů, o nichžje v Kánon 1423 a 1439.

STAŤ III. KÁZEŇ, KTEROU NUTNO ZACHO-VÁVAT U SOUDU

Hlava I. Služba soudců a soudních zří-zenců

Kánon 1446:� 1: Všichni věřící, zvláště biskupové, ať upřímně

usilují, aby v Božím lidu bez újmy spravedlnostise sporům pokud možno předcházelo a aby semírumilovně co nejdříve urovnávaly.

� 2: Soudce nechť neopomene na začátku sporu ataké v kterékoliv jiné době, kdykoliv se domnívá,že je naděje na dobrý výsledek, povzbuzovatstrany a pomáhat jim, aby společnou snahouusilovaly o spravedlivé vyřešení sporu a ukážejim cesty, kterými toho možno dosáhnout, třeba is použitím rozvážných osob jako zprostředko-vatelů.

� 3: Jestliže se spor týká soukromého dobra stran,ať soudce uváží, zda by spor nemohl dospět kdobrému konci zprostředkováním nebo posud-kem znalců ve shodě s předpisy Kánon 1713-1716.

Kánon 1447: Kdo vystupoval v záležitosti jakosoudce, strážce spravedlnosti, obhájce svazku,prokurátor, advokát, svědek nebo odborný po-radce, nemůže v další instanci tento případ roz-hodovat jako soudce nebo přísedící.

Kánon 1448:� 1: Soudce nechť nepřijímá šetření záležitosti, na

které má nějaký zájem z důvodů příbuzenstvínebo švagrovství v kterémkoliv stupni přímé liniea až do 4. stupně pobočné linie, nebo z důvoduporučnictví nebo opatrovnictví nebo kvůli ziskunebo na zabránění ztráty.

� 2: Za těchto okolností jsou povinni zdržet se vý-konu funkce i strážce spravedlnosti, obhájcesvazku, přísedící i auditor.

Kánon 1449:� 1: Jestliže v případech, o nichž je v Kánon 1448,

se soudce sám nezřekne, strana ho může od-mítnout.

� 2: Odmítnutí nechť rozhodne soudní vikář a je-lion sám odmítnut, ať rozhodne biskup, který sou-du předsedá.

� 3: Je-li biskup soudcem a je-li proti němu uplatňo-vána námitka zaujatosti, ať se zdrží souzení.

� 4: Je-li námitka zaujatosti uplatňována proti stráž-ci spravedlnosti, obhájci svazku nebo jinýmsoudním zřízencům, ať rozhodne o této námitcepředseda sborového soudu nebo samosoudce.

Kánon 1450: Je-li námitka přijata, je třeba vyměnitosoby, ne však stupeň soudu.

Kánon 1451:� 1: Námitku zaujatosti je třeba co nejdříve rozhod-

nout, po vyslechnutí stran, strážce spravedlnostinebo obhájce svazku, jsou-li zúčastněni na jed-nání a nejsou-li sami dotčeni zaujatostí.

� 2: Úkony, které vykonal soudce, než byl obviněnze zaujatosti, jsou platné; ty, které vykonal popředložené námitce ze zaujatosti, nutno zrušit,jestliže strana o to požádá během deseti dnů odpřijetí námitky.

Kánon 1452:� 1: V jednání, na němž mají zájem toliko soukro-

mé osoby, může soudce postupovat pouze nažádost strany. Když však soudní záležitost jeprávoplatně uvedena, může a má soudce pokra-čovat i z úřední moci v záležitostech trestních ajiných, které se týkají veřejného dobra církve aspásy duší.

� 2: Mimo to může soudce doplnit nedbalost stranpři uvádění důkazů nebo předkládání námitek,kdykoliv to považuje za nutné, aby předešel těž-ce nespravedlivému rozsudku se zachovánímpředpisů Kánon 1600.

Kánon 1453: Soudcové a soudy nechť usilují, abyvšechny soudní případy byly bez újmy spravedl-nosti co nejdříve ukončeny a aby se u souduprvní instance neprotahovaly déle než jeden rok,u soudu druhé instance pak ne déle než šestměsíců.

Kánon 1454: Všichni, kdo tvoří soud nebo mu po-skytují pomoc, musí složit přísahu, že budouslužbu řádně a věrně plnit.

Kánon 1455:



� 1: V trestním řízení jsou soudcové a soudní po-mocníci vázáni vždy úředním tajemstvím, vesporném tehdy, jestliže by ze zveřejnění někte-rého procesního úkonu mohla stranám vzejítškoda.

� 2: Jsou také vázáni zachovávat tajemství o pora-dě, která se koná u sborového soudu před vyne-sením rozsudku, jakož i o různosti hlasů a míně-ní tam pronesených se zachováním předpisuKánon 1609 � 4.

� 3: Kdykoliv povaha případu nebo důkazů je tako-vá, že by zveřejněním akt nebo důkazů bylaohrožena pověst jiných osob anebo by z tohovzešlo velké pohoršení nebo jiná podobná ško-da, může soudce dokonce přísahou zavázatsvědky, znalce, strany, jejich obhájce nebo pro-kurátory k zachovávání tajemství.

Kánon 1456: Soudce a všichni soudní zřízenci majízakázáno přijímat u příležitosti soudního řízeníjakékoliv dary.

Kánon 1457:� 1: Soudci, kteří odpírají konat spravedlnost, ačko-

liv jsou jasně a určitě příslušni, nebo kteří se pro-hlašují za příslušné bez jakékoliv opory v předpi-su práva a vyšetřují záležitosti a rozhodují je, ne-bo kteří porušují zákon o tajemství nebo podvo-dem či zaviněnou hrubou nedbalostí způsobísporným stranám jinou škodu, mohou být pří-slušnou autoritou potrestáni přiměřenými trestyvčetně zbavení úřadu.

� 2: Týmž trestním ustanovením podléhají soudníúředníci a pomocníci, zanedbají-li výše zmíněnouúřední povinnost. Je všechny může potrestat ta-ké soudce.

Hlava II. Pořadí nálezů

Kánon 1458: Záležitosti je nutno projednávat v tompořadí, v jakém byly předloženy a zapsány vprotokolu, leč by některá z nich vyžadovalarychlejšího vyřízení než ostatní, což se musí sta-novit zvláštním dekretem opírajícím se o důvody.

Kánon 1459:� 1: V jakémkoliv stadiu nebo v jakémkoliv stupni

soudního řízení se mohou vytknout vady, prokteré by rozsudek mohl být neplatný. Také soud-ce je může z moci úřadu vyhlásit.

� 2: Kromě případů, o nichž je v � 1, je nutnopředložit odkladné námitky, zvláště ty, které setýkají osob a způsobu soudního řízení, před za-hájením sporu, leč by se objevily až po zahájenísporu. O nich je nutné co nejdříve rozhodnout.

Kánon 1460:� 1: Jedná-li se o námitku proti příslušnosti soudce,

musí ji sám soudce rozhodnout.

� 2: Při námitce o poměrné nepříslušnosti, prohlásí-li se soudce za příslušného, jeho rozhodnutí ne-připouští odvolání, avšak nezakazuje se stížnostna neplatnost a navrácení v předešlý stav.

� 3: Prohlásí-li se soudce za nepříslušného, strana,která se považuje za poškozenou, se může bě-hem patnácti užitečných dnů odvolatk odvolacímu soudu.

Kánon 1461: Soudce, který v kterémkoliv stadiuzáležitosti shledá o sobě, že je naprosto nepří-slušný, musí svou nepříslušnost prohlásit.

Kánon 1462:� 1: Námitky právoplatně rozhodnuté věci, smíru a

jiné námitky, jimž se říká: "skončeného sporu"musí být zkoumány před zahájením sporu. Kdoje uplatňuje později, nesmí být odmítnut, ale jetřeba ho odsoudit k zaplacení výloh, leč by doká-zal, že uplatňování námitky neodkládal ze zlo-myslnosti.

� 2: Jiné zahlazující námitky náleží předložit při za-hájení sporu a nutno je projednat v příslušnoudobu podle pravidel o nahodilých otázkách.

Kánon 1463:� 1: Rekonvenční žaloby (Protižaloby, proti návrhy)

není možno platně vznést, leč do 30 dnů od za-hájení sporu.

� 2: Mají být projednávány současně s původní(hlavní) žalobou, to je na stejném stupni s ní, lečby bylo nutné je projednávat odděleně nebo byoddělené projednávání považoval soudce zavhodnější.

Kánon 1464: Otázky o poskytnutí zálohy za soudníútraty nebo o přiznání bezplatné právní pomoci,které byly žádány hned na začátku, jako i jinépodobné otázky, je nutno zpravidla rozhodnoutpřed zahájením sporu



Hlava III. Lhůty a odklady

Kánon 1465:� 1: Tak zvané fatalie zákona, to je lhůty stanovené

zákonem pro zánik práv, nelze prodloužit a takéne platně zkrátit, leč na žádost stran.

� 2: Avšak soudcovské lhůty nebo smluvené lhůtypřed jejich uplynutím může soudce ze spravedli-vé příčiny a po vyslechnutí stran nebo na jejichžádost prodloužit, nikdy však bez souhlasu stranzkrátit.

� 3: Soudce musí dbát o to, aby se spor následkemprodlužování lhůt příliš neprotahoval.

Kánon 1466: Kde zákon nestanoví lhůtu k vykonáníúkonů soudního řízení, je soudce povinen je ur-čit. Vezme při tom v úvahu povahu každéhoúkonu.

Kánon 1467: Je-li den označený pro soudní úkondnem pracovního klidu, kdy soud nezasedá, sta-novená lhůta se považuje za odročenou na prvnínásledující pracovní den.

Hlava IV. Místo soudního řízení

Kánon 1468: Každý soud, pokud je to možné, mámít stálé sídlo a být dostupný ve stanovené hodi-ny.

Kánon 1469:� 1: Soudce násilím vyhnaný ze svého území nebo

ten, jemuž je zabraňováno v něm vykonávatsvou pravomoc, může vykonávat svou pravomoca vynést rozsudek mimo své území, ale musí otom uvědomit diecézního biskupa.

� 2: Kromě případu, o němž je v � 1, může sesoudce za účelem shromáždění důkazů odebratpo vyslechnutí stran a z oprávněných důvodůmimo své území, přece však se souhlasem die-cézního biskupa onoho území a tam, kde mutento biskup určí.

Hlava V. Připuštění osob do soudní sí-ně

Způsob sepsání a úschova akt

Kánon 1470:

� 1: Nestanoví-li partikulární zákon něco jiného, pakdo dobu projednávání záležitosti před soudemmohou být přítomni v soudní síni jen ti, které zá-kon nebo soudce uznají za potřebné k uskuteč-nění řízení.

� 2: Soudce může přiměřenými tresty přimět k po-řádku všechny, kdo jsou přítomni soudnímu jed-nání a kdo vážně porušují úctu a poslušnost ná-ležející soudu. Mimo to může advokáty (obhájce)a prokurátory i zbavit práva vykonávat službu ucírkevních soudů.

Kánon 1471: Jestliže dotazovaná osoba mluví jazy-kem soudci nebo stranám neznámým, je třebapřibrat přísežného tlumočníka určeného soud-cem. Odpovědi však musí být zapsány v původ-ním jazyku s připojeným překladem. Služeb tlu-močníka je třeba také použít, má-li být vyslýchá-na osoba hluchá nebo němá, leč by soudce dalpřednost písemným odpovědím na své otázky.

Kánon 1472:� 1: Soudní akta, ať týkající se podstaty věci neboli

akta o záležitosti, tak týkající se způsobu soudní-ho řízení neboli akta řízení, je nutno zhotovit pí-semně.

� 2: Jednotlivé listy akt ať jsou očíslovány a opatře-ny úředním ověřením.

Kánon 1473: Kdykoliv je u soudních akt žádánpodpis stran nebo svědků, není-li schopna nebonechce-li se strana nebo svědek podepsat, ať jeto poznamenáno do samotných akt, a soudce anotář jsou povinni dosvědčit, že tento akt bylstraně nebo svědkovi doslovně přečten, a žestrana nebo svědek nemohli nebo nechtěli sepodepsat.

Kánon 1474:� 1: V případě odvolání náleží odeslat vyššímu

soudu autentický stejnopis akt, jejich autentičnostověřil notář.

� 2: Byla-li akta vyhotovena v jazyku vyššímu souduneznámém, ať jsou přeložena do jazyka, který jeznámý vyššímu soudu, se zabezpečením jistotyo věrnosti překladu.

Kánon 1475:� 1: Po ukončení soudního řízení doklady, které

patří soukromým osobám, se jim musí vrátit, ales ponecháním opisů v soudních aktech.



� 2: Bez soudcova příkazu není dovoleno notářinebo kancléři vydat opisy soudních akt a doku-mentů, které byly shromážděny po dobu soudní-ho řízení.

STAŤ IV. STRANY V ZÁLEŽITOSTI

Hlava I. Žalobce a žalovaná strana

Kánon 1476: Každý, pokřtěný i nepokřtěný, může usoudu žalovat. Oprávněně žalovaná strana jepovinna odpovědět.

Kánon 1477: I když žalobce nebo žalovaný si usta-noví prokurátora nebo advokáta, musí být, žádá-li to předpis práva nebo soudce, při soudním ří-zení osobně přítomni.

Kánon 1478:� 1: Za nezletilé a ty, kdo nemají užívání rozumu,

mohou stát před soudem jen jejich rodiče neboporučník či opatrovník, se zachováním předpisu� 3.

� 2: Jestliže soudce uzná, že práva nezletilých jsouv rozporu s právy rodičů nebo poručníků či opat-rovníků, anebo že oni nemohou dostatečně hájitjejich práva, tu ať je zastává před soudem po-ručník nebo opatrovník, kterého určí soudce.

� 3: Nezletilí, kteří mají užívání rozumu a dosáhlivěku plných čtrnácti let, mohou v záležitostechduchovních a s duchovními souvisejících samiosobně bez souhlasu rodičů nebo poručníka ža-lovat a zodpovídat se před soudem; jinak skrzeopatrovníka ustanoveného soudem.

� 4: Zbavení svéprávnosti a slabomyslní mohou vy-stupovat před soudem toliko, aby se zodpovídaliz vlastních trestných činů nebo na příkaz soudce.V ostatních věcech musí žalovat a zodpovídat seskrze své opatrovníky.

Kánon 1479: Kdykoliv civilní autorita ustanoví ně-koho za poručníka nebo opatrovníka na soudu,tehdy jej může připustit i církevní soudce, pokudmožno po vyslechnutí diecézní biskupa toho, je-muž byl dán poručník. Není-li ustanoven poruč-ník nebo se zdá být tak nevhodným, aby mohlbýt připuštěn, tehdy soudce sám ustanoví protuto kauzu poručníka nebo opatrovníka.

Kánon 1480:

� 1: Právní osoby vystupují před soudem skrze svéprávoplatně ustanovené představitele.

� 2: V případě, že takového představitele není nebože na to nedbá, může vystupovat před soudemosobně nebo skrze jiného ordinář jménem práv-ních osob, které jsou mu podřízeny.

Hlava II. Prokurátoři ke sporům a ad-vokáti

Kánon 1481:� 1: Strana si může svobodně určit advokáta a pro-

kurátora. Avšak s výjimkou případů stanovenýchv � 2 a 3, může také sama žalovat a zodpovídatse, leč by soudce uznal službu prokurátora neboadvokáta za nutnou.

� 2: V trestním soudním řízení musí mít žalovanývždy advokáta, kterého si buď sám zvolí nebokterého mu přidělí soudce.

� 3: Také ve sporném soudním řízení, jde-li o ne-zletilé nebo o soudní řízení týkající se veřejnéhodobra, s výjimkou manželských záležitostí, nechťsoudce ustanoví z moci úřadu advokáta straně,která ho nemá.

Kánon 1482:� 1: Každý si může ustanovit toliko jediného proku-

rátora, který se může dát zastoupit jiným jen teh-dy, když k tomu obdržel výslovné dovolení.

� 2: Ustanoví-li jich více z vážného důvodu, ať jsoutak určeni, že mezi nimi rozhoduje předstižení.

� 3: Advokátů však může být ustanoveno více na-jednou.

Kánon 1483: Prokurátor a advokát musí být věkemzletilí a dobré pověsti. Kromě toho musí být ad-vokát katolíkem, leč by diecézní biskup dovolilněco jiného, doktorem kanonického práva nebojinak velmi zkušený a schválený od téhož bisku-pa.

Kánon 1484:� 1: Dříve než advokát nebo prokurátor nastoupí

službu, musí předložit soudu hodnověrné zmoc-nění.



� 2: Aby se zabránilo zániku práva, může soudcepřipustit i prokurátora bez pověřovacího zmoc-nění, po složení přiměřené záruky, je-li to po-třebné. Avšak jeho úkon pozbývá jakékoliv moci,jestliže prokurátor v zahlazující době stanovenésoudcem nepředloží řádné pověření.

Kánon 1485: Prokurátor bez zvláštního pověření senemůže platně vzdát žaloby, instance nebosoudních úkonů, ani provádět transakce, při-stoupit na smír, dohodu nebo úmluvu o rozhod-čích a obecně konat něco, k čemu právo žádázvláštní pověření.

Kánon 1486:� 1: Aby odstranění prokurátora nebo advokáta na-

bylo právní moci, je nutno jim je oznámit a jestližedošlo k zahájení sporu, musí být též soudce adruhá strana uvědoměni o jejich odstranění.

� 2: Po vynesení rozsudku zůstává prokurátoroviprávo a povinnost se odvolat, neodporuje-li tomumandant.

Kánon 1487: Soudce může dekretem odvolat jakprokurátora tak advokáta, buď z moci úřadu ne-bo na žádost strany, ale jen z vážného důvodu.

Kánon 1488:� 1: Zakazuje se oběma odkoupit spornou věc ne-

bo si vymínit nadměrnou odměnu nebo částsporné věci. Učiní-li to, je tato úmluva neplatná asoudce je může potrestat peněžitou pokutou.Advokáta může nadto suspendovat z úřadu a ta-ké, jestliže se to ho dopustí znovu, může jej bis-kup předsedající soudu škrtnout ze seznamu ad-vokátů.

� 2: Týmž způsobem mohou být potrestáni proku-rátoři a advokáti, kteří stáhnou záležitosti od pří-slušných soudů na újmu zákona, aby je soudilyjiné soudy, příznivěji.

Kánon 1489: Advokáti a prokurátoři, kteří se zpro-nevěří svému úřadu pro dary a sliby nebo z jaké-hokoliv jiného důvodu, nechť jsou zbaveni vyko-návání obhajoby a postiženi pokutou a jinýmipatřičnými tresty.

Kánon 1490: Nechť jsou pokud možno u každéhosoudního dvora určeni stálí obhájci, kteří dostá-vají plat od soudu a kteří vykonávají úkol advo-káta nebo prokurátora v manželských záležitos-tech pro strany, které si je vyvolí.

STAŤ I. ŽALOBY A NÁMITKY

Hlava I. Žaloby a námitky obecně

Kánon 1491: Každé právo je chráněno nejen žalo-bou, ale není-li učiněno jiné opatření, i námitkou.

Kánon 1492:� 1: Každá žaloba zaniká promlčením ve shodě s

předpisem práva nebo jiným oprávněným způ-sobem, s výjimkou žalob týkajících se stavuosob, jež nezanikají nikdy.

� 2: Námitka je se zachováním předpisu Kánon1462 vždy přípustná a je svou povahou trvalá.

Kánon 1493: Žalobce může na někoho podat vícežalob, pokud si navzájem neodporují, jak v téževěci tak v různých, nepřekračují-li příslušnostdotyčného soudu.

Kánon 1494:� 1: Žalovaná strana může před týmž soudcem v

témže soudním řízení vznést protižalobu protižalobci buď pro spojitost s hlavní žalobou neboaby žalobce vzal žalobu zpět nebo umenšil svůjpožadavek.

� 2: Nepřipouští se protižaloba na protižalobu (re-konvence na rekonvenci).

Kánon 1495: Protižaloba se musí předložit soudci,před nímž byla vznesena hlavní žaloba, třebadelegovanému jen k jedné soudní záležitostianebo z jiného titulu relativně nepříslušnému.

Hlava II. Jednotlivé žaloby a námitky

Kánon 1496:� 1: Kdo dokáže alespoň pravděpodobnými důka-

zy, že má právo na nějakou věc, kterou má vmoci někdo jiný, a že mu hrozí škoda, nebude-litato věc dána do opatrování, má právo vymoci sina soudci zabavení věci (sekvestraci).

� 2: Za podobných okolností a podmínek může vy-moci, aby bylo někomu zabráněno ve výkonupráva.

Kánon 1497:



� 1: Sekvestrace věci se připouští také k zajištěnípohledávek, jen když je dostatečně zjištěno prá-vo věřitele.

� 2: Sekvestrace se může vztahovat také na dluž-níkovy věci, které se z jakékoliv příčiny nacházejíu jiných osob, i na dlužníkovy pohledávky.

Kánon 1498: V žádném případě není dovoleno na-řídit sekvestraci věci a zastavení výkonu práva,jestliže hrozící škoda může být napravena jinak anabízí-li se zabezpečující záruka náhrady.

Kánon 1499: Soudce může tomu, jemuž dovolujesekvestraci věci nebo zastavení výkonu práva,uložit složení předběžné záruky jako opatření nanáhradu škod, jestliže neprokáže své právo.

Kánon 1500: Pokud jde o povahu a účinnost pose-sorní (držební) žaloby, nechť se zachovávajípředpisy občanského práva místa, kde se na-chází věc, o jejíž držení se jedná.

ČÁST II. Sporný soudČÁST II. Sporný soudČÁST II. Sporný soudČÁST II. Sporný soud

SEKCE I. Řádný sporný soud

STAŤ I. ZAHÁJENÍ SPORU

Hlava I. Žalobní spis

Kánon 1501: Soudce nemůže vyšetřovat žádnouzáležitost, dokud ten, jehož se to týká, nebostrážce spravedlnosti nepředloží žalobu podlepředpisů Kánonů.

Kánon 1502: Kdo chce někoho pohnat před soud,musí předložit příslušnému soudci žalobní spis,ve kterém předloží předmět sporu a vyžádá sisoudcovu službu.

Kánon 1503:� 1: Soudce může přijmout ústní žádost, kdykoliv je

žalobci bráněno podat žalobní spis nebo záleži-tost je snadná k prošetření a menší důležitosti.

� 2: V obou případech soudce přikáže notáři pí-semně sestavit akt, který se přečte žalobci a mu-sí jim být schválen. Tento akt má pak všechnyprávní účinky žalobního listu sepsaného žalob-cem.

Kánon 1504: Žalobní spis, který uvádí spor, musí

1. uvést, před kterým soudem se záležitost zahajujea od koho se co požaduje,

2. naznačit, o jaké právo se žalobce opírá, alespoňvšeobecně, jakými skutečnostmi a důkazy do-kládá to, co je tvrzeno,

3. být podepsán žalobcem nebo jeho prokurátorems uvedením dne, měsíce, roku a míst, a kde ža-lobce nebo jeho prokurátor bydlí anebo se budoupodle jejich sdělení zdržovat, aby tam přijímaliakta,

4. označit řádné nebo mimořádné bydliště žalovanéstrany.

Kánon 1505:� 1: Jakmile samosoudce nebo předseda sborové-

ho soudu zjistí, že záležitost náleží do jejich pří-slušnosti a že žalobce je osoba způsobilá vystu-povat před soudem, musí dekretem co nejdřívespis buď přijmout nebo jej odmítnout.

� 2: Žalobní spis může odmítnou pouze:

1. když jsou soudce nebo soud nepříslušní,

2. když je nade vší pochybnost jasné, že žalobcenení oprávněnou osobou, která by mohla státpřed soudem,

3. když nebyly zachovány předpisy Kánon 1504 n.1-3,

4. když je ze žalobního spisu jasné, že nemá pod-klad a že se nedá očekávat, že by nějaký pod-klad vyplynul ze samotného soudního řízení.

� 3: Jestliže žalobní spis byl zamítnut pro vady, kte-ré možno opravit, žalobce může nový, řádně vy-hotovený žalobní spis znovu předložit témužsoudci.

� 4: Proti odmítnutí žalobního spisu má strana vždynedotknutelné právo podat do deseti započitatel-ných dnů rekurs buď k odvolacímu soudu nebosboru, byl-li spis odmítnut předsedou. Odmítnutímusí být co nejrychleji rozhodnuto.

Kánon 1506: Nevydá-li soudce do jednoho měsíceod podání žalobního spisu dekret, kterým se ža-lobní spis podle Kánon 1505 buď přijímá neboodmítá, může strana, která má na tom zájem,naléhat, aby soudce konal svou službu. Jestliže



přesto soudce mlčí, nechť se žalobní spis po ne-užitečném uplynutí deseti dnů od učiněného na-léhání považuje za přijatý.

Hlava II. Obeslání a oznámení soud-ních akt

Kánon 1507:� 1: V dekretu, kterým se přijímá žalobní spis, musí

soudce nebo předseda soudu předvolat neboliobeslat (pohnat) před soud ostatní strany, abyspor byl zahájen a stanoví zda mají odpovědětpísemně nebo se dostavit osobně, aby se od-stranily pochybnosti. Jestliže z písemných odpo-vědí shledá, že je nutné svolat strany, může takučinit novým dekretem.

� 2: Je-li žalobní spis považován za přijatý podlepředpisu Kánon 1506, musí se obsílka k souduposlat během dvaceti dnů od podání žalobníhospisu, o němž je řeč v tomtéž Kánonu.

� 3: Dostaví-li se sporné strany z vlastního popudupřed soudce k zahájení sporu, není třeba obsílky,ale notář ať to poznamená do akt, že se stranydostavily k soudu.

Kánon 1508:� 1: Obsílka k soudu musí být ihned oznámena ža-

lované straně a zároveň i ostatním, kteří se majídostavit.

� 2: K obsílce ať je připojen žalobní spis sporu, lečby soudce měl zato, že se žalobní spis z velmivážných důvodů nemá oznámit žalované straně,dokud se tato nedostaví k soudu.

� 3: Jestliže je spor proti tomu, kdo nemůže svo-bodně vykonávat svá práva nebo nemůže svo-bodně spravovat svůj majetek, o němž se rokujena soudu, nutno obeslání oznámit poručníkovi,opatrovníkovi, zvláštnímu prokurátorovi, nebolitomu, jak toho případ vyžaduje, kdo je povinenjednat v jeho záležitosti podle předpisu práva.

Kánon 1509:� 1: Obsílku, dekrety, soudní rozhodnutí a jiná akta

je nutno zasílat poštou nebo jiným, co nejbez-pečnějším způsobem, se zachováním předpisůstanovených partikulárním zákonem.

� 2: O doručení oznámení a jeho způsobu musíprůkazně svědčit akta.

Kánon 1510: Žalovaný, který odmítne přijmout ob-sílku nebo zabrání, aby mu byla doručena, jepřed zákonem považován za obeslaného.

Kánon 1511: Nebylo-li obeslání právoplatně prove-deno, akta soudního řízení jsou neplatná se za-chováním předpisu Kánon 1507 � 3.

Kánon 1512: Jakmile byla obsílka právoplatněoznámena nebo strany se samy dostavily předsoudce k projednávání záležitosti:

1. přestává být věc nedotčena,

2. záležitost patří před toho soudce nebo ten soud,před kterým byla žaloba vznesena a kteří jsou znějakého důvodu příslušní,

3. pravomoc delegovaného soudce se tak upevňu-je, že nepomíjí ani se zánikem práva delegující-ho,

4. preskripce (promlčení) se přerušuje, leč by bylostanoveno něco jiného,

5. začíná spor a proto ihned platí zásada: "po za-hájení sporu ať se nezavádí nic nového".

STAŤ II. ZAHÁJENÍ SPORU

Kánon 1513:� 1: Když soudcovým dekretem opírajícím se o ža-

lobní list a odpovědi stran je blíže vymezenpředmět sporu, je spor zahájen.

� 2: Žalobní list a odpovědi stran mohou být vyjád-řeny ne pouze v základní žalobě, kterou se uvádíspor, ale také buď v odpovědi na obeslání nebov ústních vyhlášeních učiněných před soudcem.V obtížnějších záležitostech je soudce povinenobeslat strany, aby se srovnaly jedna nebo vícepochybností, na které je třeba soudním rozhod-nutím odpovědět.

� 3: Dekret soudce je třeba oznámit stranám, které,pokud již nevyjádřily dříve souhlas, se mohou dodeseti dnů odvolat k samotnému soudci, aby de-kret změnil. Tato záležitost musí být dekretemtéhož soudce co nejdříve rozhodnuta.

Kánon 1514: Jednou již stanovený předmět sporunení možno platně změnit, leč jen novým dekre-tem z vážného důvodu, na žádost strany a po



vyslechnutí ostatních stran a zvážení jejich důvo-dů.

Kánon 1515: Po zahájení sporu přestává být držitelcizích věcí držitelem v dobré vůli a proto, je-li od-souzen, aby věc vrátil, musí vrátit také užitek odedne zahájení sporu a nahradit škodu.

Kánon 1516: Po zahájení sporu nechť soudce po-skytne stranám dostatečný čas k předložení adoplnění důkazů.

STAŤ III. INSTANCE SPORU

Kánon 1517: Instance začíná obsílkou, avšak jejíukončení není toliko vyhlášením konečného roz-sudku, ale i jinými způsoby, určenými právem.

Kánon 1518: Zemře-li sporná strana nebo změní-listav nebo odstoupí z úřadu, v jehož zájmu jedná:

1. nedošlo-li dosud k uzávěru v záležitostech, přeru-šuje se instance, dokud dědic zemřelého nebojeho nástupce nebo ten, v jehož zájmu se jedná,neobnoví spor,

2. po uzávěru v záležitosti musí soudce přikročit kdalšímu jednání až po obeslání prokurátora (zá-stupce), je-li účasten, jinak dědice zemřeléhonebo jeho nástupce.

Kánon 1519:� 1: Když poručník, opatrovník nebo prokurátor,

který je dle předpisu Kánon 1481 � 1 a 3 nutný,přestane vykonávat službu, instance se zatímpřerušuje.

� 2: Soudce je povinen co nejdříve ustanovit nové-ho poručníka nebo opatrovníka. Prokurátora kesporům pak může ustanovit, když to zanedbalastrana v krátké lhůtě stanovené týmž soudcem.

Kánon 1520: Jestliže strany, ač jim v tom nebránípřekážka, nevykonají v době šesti měsíců žádnýprocesní akt, instance se zahlazuje. Partikulárnízákon může stanovit jiné lhůty k zahlazení.

Kánon 1521: Zahlazení nastává z moci práva amusí být též úředně vyhlášeno. Platí pro všech-ny, též pro neplnoleté a jim na roveň postavenés výjimkou práva vymáhat škodu od poručníkůnebo opatrovníků nebo administrátorů či proku-rátorů, když nedokáží, že nenesou vinu.

Kánon 1522: Zahlazením ztrácejí platnost akta o ří-zení, nikoliv však akta záležitosti. Tato mohoumít dokonce účinnost i v další instanci, když onavzejde mezi týmiž osobami a o téže věci. Jde-livšak o cizí osoby, mají ony jen průkaznost do-kladů.

Kánon 1523: Náklady zahlazeného soudního řízení,jež si každá ze sporných stran způsobila, nechťnese strana sama.

Kánon 1524:� 1: Žalobce může vzít žalobu zpět v kterémkoli

stadiu či stupni soudního řízení. Také žalobcenebo žalovaná strana se mohou vzdát všech ne-bo některých procesních akt.

� 2: Aby poručníci nebo představitelé právních osobse mohli vzdát instancí, potřebují nutně buď radunebo souhlas těch, jejichž součinnost se žádá kvykonávání úkonů, které překračují hranice ob-vyklé administrativy.

� 3: Aby bylo vzdání platné, je nutno je vyhotovit pí-semně a musí být podepsáno stranou nebo jejímprokurátorem, avšak pověřeným k tomu zvlášt-ním příkazem. Musí být oznámeno druhé straněa od ní přijato nebo alespoň nenapadeno a při-jato soudcem.

Kánon 1525: Vzdání, které soudce přijal, působí,pokud jde o akta, jichž se vzdání týká, tytéž účin-ky jako zahlazení instance a také zavazuje, abyvzdávající se zaplatil náklady za akta, jichž sevzdal.

STAŤ IV. DŮKAZY

Kánon 1526:� 1: Povinnost dokazovat má ten, kdo něco tvrdí.

� 2: Důkazu nepotřebují:

1. skutečnosti, které předpokládá sám zákon,

2. skutečnosti tvrzené jednou ze stran a druhou při-jaté, leč by právo nebo soudce i přesto požado-vali důkaz.

Kánon 1527:� 1: Mohou být uvedeny důkazy jakéhokoliv druhu,

které se jeví být užitečné k poznání záležitosti ajsou dovolené.



� 2: Naléhá-li strana, aby byl přijat důkaz zamítnutýsoudem, nechť soudce sám co nejpohotovějirozhodne.

Kánon 1528: Odmítnou-li strana nebo svědci do-stavit se před soudce, aby vypovídali, je možnoje vyslechnout i prostřednictvím laika, kterého ur-čí soudce, anebo je možno žádat, aby učinili svéprohlášení před veřejným notářem nebo jakým-koliv oprávněným způsobem.

Kánon 1529: Soudce nechť nepřistupuje k shro-máždění důkazů před zahájením sporu leč jen zvážného důvodu.

Hlava I. Doznání stran

Kánon 1530: K lepšímu ověření si pravdy můžesoudce vždy vyslechnout strany; ba dokonce jepovinen je vyslechnout, když o to žádají nebokdyž si toho žádá dokázání skutečnosti, u které,s ohledem na veřejný zájem, je nutno odstranitpochybnost.

Kánon 1531:� 1: Strana, dotazovaná ve shodě s předpisy práva,

je povinna odpovídat a sdělit celou pravdu.

� 2: Odmítne-li odpovídat, přísluší soudci posoudit,co se z toho dá vyvodit pro dokazování faktů.

Kánon 1532: V případech, kde se jedná o veřejnédobro, soudce je povinen žádat od stran přísahu,že budou mluvit pravdu nebo alespoň, že jepravdou, co již řekli, leč by vážný důvod si žádalněco jiného. V ostatních případech může jednatpodle svého rozumného uvážení.

Kánon 1533: Strany, strážce spravedlnosti a obháj-ce svazku mohou předložit soudci dotazy, kterémá strana zodpovědět při výslechu.

Kánon 1534: Co do výslechu stran je třeba zacho-vat obdobně to, co je stanoveno v Kánon 1548 �2 n. 1, 1522 a 1558-1565 o svědcích.

Kánon 1535: Soudním doznáním se nazývá tvrzenínějaké skutečnosti ve věci, která je předmětemsoudu, učiněné písemně nebo ústně před právo-platným soudcem některou stranou, ať z vlastní-ho popudu nebo na dotaz soudce v její vlastníneprospěch.

Kánon 1536:

� 1: Soudní doznání jedné strany ve věci soukro-mé, netýká-li se tato veřejného dobra, zprošťujeostatní strany povinnosti věc dokazovat.

� 2: Avšak v záležitostech, které se týkají veřejnéhodobra, soudní doznání a prohlášení stran, kterénení doznáním, mohou mít průkaznou moc, kte-rou musí soudce posoudit spolu s ostatnímiokolnostmi záležitosti, ale nemůže jim přiznatprůkaznost plného důkazu, jestliže k nim nepři-stoupí další prvky, které je zcela potvrdí.

Kánon 1537: Pokud jde o mimosoudní doznáníuplatňované u soudu, přísluší soudci, aby jezhodnotil s ohledem na všechny okolnosti, jakoumají průkaznost.

Kánon 1538: Doznání nebo jakékoliv svědectvínemá žádnou průkaznost, ukáže-li se, že byloučiněno mylně z neznalosti skutečnosti nebo žebylo vynuceno velkým strachem nebo násilím.

Hlava II. Důkaz pomocí listin

Kánon 1539: U každého druhu soudního řízení sepřipouští důkaz pomocí listin, jak veřejných, taksoukromých.

ČLÁNEK 1. O povaze a věrohodnosti listin

Kánon 1540:� 1: Církevní veřejné dokumenty jsou ty, které vy-

hotovila veřejná osoba při výkonu své služby vcírkvi při zachování všech náležitostí předepsa-ných právem.

� 2: Občanské veřejné listiny jsou ty, které právopodle zákonů jednotlivých míst za takové pova-žuje.

� 3: Ostatní listiny jsou soukromé.

Kánon 1541: Pokud není zřejmými důkazy proká-zán opak, veřejné listiny jsou průkazné ve všem,co se v nich přímo a hlavně tvrdí.

Kánon 1542: Průkaznou moc jako mimosoudní do-znání má vůči autorovi nebo tomu, kdo ji pode-psal a těm, na které přešla od předchozích zále-žitost, soukromá listina, ať uznaná stranou nebopřipuštěná soudcem. Proti cizím osobám mástejnou průkaznost jako i vyhlášení stran, které



nejsou doznáním podle předpisu Kánon 1536 �2.

Kánon 1543: Objeví-li se v listinách výmazy, opra-vy, vsuvky nebo jiné závady, přísluší soudci po-soudit, zda a jak se mají hodnotit takové listiny.

ČLÁNEK 2. Předkládání listin

Kánon 1544: Listiny nemají u soudu průkazní moc,leč že jsou původní anebo byly předloženy vúředním opisu a uloženy v soudní kanceláři, abyje soudce a protistrana mohli zkoumat.

Kánon 1545: Soudce může nařídit, aby listina obě-ma stranám společná byla předložena v soud-ním řízení.

Kánon 1546:� 1: Nikdo není povinen předložit listiny, i když spo-

lečné, které nelze sdělit bez nebezpečí škodypodle Kánon 1548 � 2 n. 2 nebo bez nebezpečíporušení tajemství, které je třeba zachovat.

� 2: Je-li možno vypsat alespoň část listiny a před-ložit ji v stejnopise bez zmíněných nevýhod,soudce může nařídit, aby tato část byla předlo-žena.

Hlava III. Svědci a svědecké výpovědi

Kánon 1547: V každé soudní záležitosti se připouštídůkaz pomocí svědků, ale jen pod vedenímsoudce.

Kánon 1548:� 1: Svědkové oprávněně dotazovaní soudcem

jsou povinni sdělit pravdu.

� 2: Při zachování předpisu Kánon 1550 � 2 n. 2jsou z povinnosti vypovídat vyňati:

1. klerici o tom, co jim bylo sděleno s ohledem na je-jich posvátný úřad; světští úředníci, lékaři, porod-ní asistentky, advokáti, notáři a jiní vázaní zacho-váváním úředního tajemství, také tehdy, když sejedná o udělení rady ve věcech podléhajícíchtomuto tajemství,

2. kdo se obává, že z jejich výpovědi vzejde mu ne-bo manželskému partneru nebo nejbližším pří-buzným či sešvagřeným hanba, nebezpečnéútrapy nebo jiná vážná zla.

ČLÁNEK 1. Kdo může být svědkem

Kánon 1549: Svědkem může být každý, kteréhonevylučuje právo, buď naprosto nebo částečně.

Kánon 1550:� 1: Nechť nejsou ke svědectví připuštěni nezletilí

mladší čtrnácti let a slabomyslní, avšak mohoubýt vyslechnuti, když soudce dekretem prohlásíjejich výslech za potřebný.

� 2: Za neschopné jsou považováni:

1. kdo jsou stranami v záležitosti anebo vystupujíjménem stran, soudce a jeho asistenti, advokát ajiní, kteří pomáhají nebo pomáhali stranám v tétozáležitosti,

2. kněží ve všem, co je jim známo ze svátostnézpovědi, i když kajícník požádal o vyjevení těchtověcí, a dokonce i to, co bylo od kohokoliv a ja-kýmkoliv způsobem vyslechnuto při příležitostizpovědi, nemůže být u soudu přijato ani jako ná-znak pravdy.

ČLÁNEK 2. Uvádění a vylučování svědků

Kánon 1551: Strana, která uvedla svědka, může sevzdát jeho vyslechnutí, ale odpůrce může se do-žadovat, aby svědek byl přesto vyslechnut.

Kánon 1552:� 1: Požaduje-li se důkaz pomocí svědků, musí se

soudu oznámit jejich jména a trvalé bydliště(řádné bydliště).

� 2: Ve lhůtě stanovené soudcem je třeba předložitdůkazní články (otázky pro svědky), podle kte-rých mají být svědkové vyslechnuti. Jinak se po-važuje tento požadavek za opuštěný.

Kánon 1553: Soudce má právo omezit počet příliš-ného množství svědků.

Kánon 1554: Dříve než je zahájen výslech svědků,nechť jsou jejich jména oznámena stranám; ajestliže, podle moudrého uvážení soudcova, ne-dalo by se to uskutečnit bez velké obtíže, ať jsoujejich jména oznámena stranám alespoň předzveřejněním svědectví.

Kánon 1555: Při zachování předpisu Kánon 1550může strana žádat, aby byl vyloučen svědek



před jeho výslechem, je-li prokázán pádný důvodk jeho vyloučení.

Kánon 1556: Obeslání svědka se děje dekretemsoudce svědku řádně oznámeným.

Kánon 1557: Svědek řádně obeslaný je povinen sedostavit anebo oznámit soudci příčinu své ne-přítomnosti.

ČLÁNEK 3. Výslech svědků

Kánon 1558:� 1: Svědky náleží vyslechnout v sídle soudu, leč by

soudce usoudil jinak.

� 2: Kardinálové, patriarchové, biskupové a ti, kdopodle práva svého státu se těší podobné výsadě,jsou vyslechnuti na místě, které si sami zvolí.

� 3: Nechť soudce rozhodne, kde mají být vyslech-nuti svědkové, kteří pro velkou vzdálenost, ne-moc nebo jinou překážku se nemohou vůbecnebo jen s velkými obtížemi dostavit do sídlasoudu, při zachování předpisu Kánon 1418 a1469 � 2.

Kánon 1559: Strany nemohou být přítomny výsle-chu svědků, leč by soudce, zvláště jedná-li se osoukromé dobro, uznal za vhodné je připustit.Mohou však být přítomni jejich advokáti neboprokurátoři, leč by soudce pro okolnosti věci ne-bo osob uznal za vhodné, že je třeba postupovats vyloučením veřejnosti.

Kánon 1560:� 1: Svědkové ať jsou vyslechnutí odděleně a jed-

notlivě.

� 2: Jestliže výpovědi svědků mezi sebou nebo sestranou si ve vážné věci odporují, může soudceodporující si shromáždit a mezi sebou je kon-frontovat, ale tak, aby nedošlo, pokud je to mož-né, k hádce a pohoršení.

Kánon 1561: Výslech svědka koná soudce nebojeho zmocněnec nebo auditor (vyšetřující soud-ce). Výslechu musí být přítomen notář. Protostrany nebo strážce spravedlnosti nebo obhájcesvazku nebo advokáti přítomní výslechu, jestližechtějí položit svědku další otázky, nemohou jepoložit přímo svědku, ale soudci nebo jeho zá-stupci, aby on sám je položil, leč by partikulárníprávo stanovilo něco jiného.

Kánon 1562:� 1: Soudce je povinen připomenout svědkovi, že

má vážnou povinnost mluvit celou pravdu a pou-ze pravdu.

� 2: Soudce ať žádá od svědka složení přísahypodle Kánon 1532. Když svědek ji odmítne složit,ať je vyslýchán bez složení přísahy.

Kánon 1563: Soudce je povinen si nejprve ověřitsvědkovu totožnost. Pak se zeptá na jeho vztahke stranám. Když se táže na věci týkající se zá-ležitosti, má zjišťovat i odkud svědek čerpal svéznalosti a kdy se přesně dověděl o tom, o čemvypovídá.

Kánon 1564: Otázky mají být stručné, přizpůsobe-né inteligenci tázaného, nemají v sobě obsaho-vat současně více věcí, nemají být úskočné nebolstivé, nesmí vsugerovávat (napovídat) odpověď,musí být vzdáleny urážení kohokoliv a musí setýkat záležitosti, která se projednává.

Kánon 1565:� 1: Otázky nesmí být svědkům předem sděleny.

� 2: Jestliže to, co má být dosvědčeno, již takupadlo do zapomenutí, že není možno s jistotousi na to vzpomenout bez předchozího připome-nutí, může soudce připomenout něco svědkovi,jestliže je přesvědčený, že je to možné bez ne-bezpečí.

Kánon 1566: Svědkové jsou povinni podávat svě-dectví ústně a nečíst napsané, leč by šlo o čísel-né údaje nebo vyúčtování. V tom případě mohoupoužít záznamů, které si s sebou přinesli.

Kánon 1567:� 1: Odpověď musí být ihned zapsána notářem a

aspoň v tom, co se týká přímo předmětu soudu,musí doslovně obsahovat vydané svědectví.

� 2: Může se připustit užívání magnetofonu, jenkdyž později odpovědi budou zapsány a pode-psány, nakolik je to možné, od svědků, kteří vy-povídali.

Kánon 1568: Ať notář v aktech poznamená, zdapřísaha byla složena, prominuta nebo odmítnuta,zda byly přítomny strany nebo jiné osoby, zdabyly z úřední moci připojeny otázky a vůbec vše,co stojí za připomenutí nebo případně se stalo vdobě výslechu svědků.



Kánon 1569:� 1: Ke konci výslechu se musí svědku přečíst, co

notář z jeho svědectví zapsal nebo jej nechat vy-slechnout magnetofonový záznam jeho svědec-tví a dát mu možnost svědectví doplnit, něco zněj vynechat, opravit a změnit.

� 2: Nakonec musí akta podepsat soudce, svědeka notář.

Kánon 1570: I když už byli svědkové jednou vy-slechnuti, mohou být před zveřejněním akt nebosvědectví znovu zavoláni k výslechu na žádoststrany nebo z úřední moci, když to uzná za nutnénebo užitečné soudce, avšak jen tehdy, když tunení nebezpečí tajného dorozumění nebo úplat-ku.

Kánon 1571: Svědkům náleží podle spravedlivéhoohodnocení soudce nahradit jak vydání, kteréměli, tak i ztrátu zisku, kterou utrpěli z důvoduvydání svědectví.

ČLÁNEK 4. Průkaznost svědectví

Kánon 1572: Při hodnocení svědectví nechť soud-ce, je-li to nutné, i po vyžádaných si písemnýchosvědčení, uváží:

1. jaké je postavení osoby a jaká je její vážnost,

2. zda učinila svědectví na základě vlastního pozná-ní, zvláště z vlastního vidění a slyšení, nebo se tojen domnívá, nebo se opírá o to, co se vypráví, čisama to slyšela od druhých,

3. zda je svědek stálý a pevně setrvává na svýchvýpovědích, nebo je vrtkavý, kolísavý a nejistý,

4. zda má spolusvědky nebo je jeho svědectví po-tvrzeno jinými průkaznými prostředky nebo niko-liv.

Kánon 1573: Výpověď jednoho svědka nemůže býtplně průkazná, leč když jde o kvalifikovanéhosvědka, který vypovídá o věcech vykonanýchz úřední povinnosti nebo když okolnosti věci ne-bo osob zcela pro to svědčí.

Hlava IV. Znalci

Kánon 1574: Pomoci znalců je třeba užít vždy, kdy-koliv žádá předpis práva nebo soudce jejich vy-slechnutí a jejich posudek opírající se o zákonytechniky nebo vědy k dokázání nějaké skuteč-nosti nebo k poznání pravé povahy věci.

Kánon 1575: Je úkolem soudce jmenovat po vy-slechnutí nebo návrhu stran znalce, nebo je-li tozáhodno, přijmout od jiných znalců již hotové po-sudky.

Kánon 1576: I znalci mohou, ze stejných důvodůjako svědkové, být vyloučeni nebo odmítnuti.

Kánon 1577:� 1: Soudce je povinen stanovit dekretem s ohle-

dem na případné připomínky stran jednotlivé bo-dy, jimiž se má zabývat posudek znalce.

� 2: Znalci je třeba předat akta záležitosti a jiné listi-ny a pomůcky, které může potřebovat k řádnémua věrnému vyplnění svého úkolu.

� 3: Soudce po vyslechnutí samotného znalce sta-noví lhůtu, během které je nutno provést zkou-mání a předložit posudek.

Kánon 1578:� 1: Každý ze znalců ať vyhotoví vlastní zprávu ne-

závisle na druhých, leč by sám soudce nařídilvyhotovit jednu zprávu s podpisy jednotlivýchznalců; stane-li se tak, pak je třeba pečlivě po-znamenat rozdílné názory (odchylky nálezů), po-kud by byly.

� 2: Znalci musí jasně uvést na základě jakých listinnebo vhodných prostředků si ověřili totožnostosob, věcí nebo míst, dále jak postupovali při vy-konávání jim svěřené služby a o které hlavní dů-kazy se opírají jejich závěry.

� 3: Soudce může znovu povolat znalce, aby podaldalší vysvětlení, která se zdají být nutnými.

Kánon 1579:� 1: Soudce je povinen ne pouze zvážit posudky

znalců, i když by mezi sebou souhlasily, ale takézbylé okolnosti záležitosti.

� 2: Při odůvodnění rozsudku musí soudce uvést,jaké důvody ho vedly k přijetí nebo odmítnutí po-sudku znalců.

Kánon 1580: Znalcům je třeba zaplatit vydání aodměnu, kterou je povinen stanovit soudce podle



dobra a spravedlnosti se zachováním partikulár-ního práva.

Kánon 1581:� 1: Strany mohou označit soukromé znalce, které

však přísluší soudci schvalovat.

� 2: Tito, jestliže to dovolí soudce, mohou nahléd-nout do akt záležitosti, pokud je to potřebné, amohou být účastni znaleckého šetření a podattaké vždy svůj posudek.

Hlava V. Soudcovské přistoupení aohledání

Kánon 1582: Uzná-li soudce pro zjištění záležitostiza užitečné odebrat se na nějaké místo neboshlédnout nějakou věc, ať to stanoví dekretem,ve kterém po vyslechnutí stran stručně napíše,co se má při přistoupení vykonat.

Kánon 1583: Náleží sepsat zápis o vykonanémohledání.

Hlava VI. Domněnky

Kánon 1584: Domněnka (presumpce) je dohad, ženejistá věc je pravděpodobná. Je jednak právní,kterou stanoví přímo zákon, je lidská, kterou sedomnívá soudce.

Kánon 1585: Pro koho svědčí právní domněnka, jezbaven povinnosti dokazovat. Tuto povinnost mápak protistrana.

Kánon 1586: Domněnky, které nestanoví právo, aťnenanáší soudce, leč jen na základě jisté a určitéskutečnosti, která přímo souvisí s tou, o níž je ro-zepře.

STAŤ V. NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI

Kánon 1587: Nahodilá záležitost je tu, kdykoliv pozahájení soudního řízení obesláním je vznesenaotázka, která není přímo obsažena v žalobnímspisu, ale tak souvisí se záležitostí, že musízpravidla být rozhodnuta před hlavní otázkou.

Kánon 1588: Nahodilá záležitost se vznáší buď pí-semně nebo ústně s uvedením souvislosti, jež je

mezi ní a hlavní záležitostí, na soudce, který jepříslušný k rozhodnutí hlavní záležitosti.

Kánon 1589:� 1: Soudce po přijetí žádosti a vyslechnutí stran je

povinen co nejdříve rozhodnout, zda předloženánahodilá záležitost má podklad záležitosti a sou-vislost s hlavní záležitostí, anebo zda je ji třebazamítnout. Když ji připustí, zda je tak důležitá, žeje nutno ji rozhodnout mezitímním rozsudkemsoudním řízením nebo jen dekretem.

� 2: Jestliže usoudí, že nahodilou záležitost nenínutno rozhodnout před konečným rozsudkem, jepovinen stanovit, zda je třeba brát na ni zřetel přirozhodování o hlavní záležitosti.

Kánon 1590:� 1: Má-li se nahodilá záležitost rozhodnout rozsud-

kem, je třeba zachovat předpisy o ústním spor-ném soudním řízení, leč by soudce vzhledem kzávažnosti věci stanovil jinak.

� 2: Má-li se rozhodnout dekretem, může soud věcsvěřit auditorovi nebo předsedovi.

Kánon 1591: Dříve než se skončí hlavní záležitost,může soudce nebo soud dekret nebo mezitímnírozsudek odvolat nebo opravit buď na žádoststrany nebo z moci úřadu ze spravedlivé příčinypo vyslechnutí stran.

Hlava I. Když se strany nedostaví

Kánon 1592:� 1: Jestliže žalovaná strana se na obeslání nedo-

staví a ani neuvede patřičnou omluvu své nepří-tomnosti anebo neodpoví ve shodě s předpisemKánon 1507 � 1, ať ji soudce prohlásí za nepří-tomnou na soudu a rozhodne, že záležitost budepokračovat se zachováním toho, co je třeba za-chovat až do konečného rozsudku a jeho prove-dení.

� 2: Dříve než vydá dekret, o němž je v � 1, nechťse znovu přesvědčí, třeba i v případě potřeby no-vým obesláním, že obsílka zaslaná ve shodě spředpisy práva byla doručena v započitatelnémčase žalované straně.

Kánon 1593:� 1: Dostaví-li se pak žalovaná strana k soudu nebo

dá odpověď před ukončením záležitosti, můžepředložit závěry a důkazy se zachováním předpi-



su Kánon 1600. Avšak soudce musí bdít nadtím, aby tím soudní řízení zlomyslně neprodlužo-valo záležitost do dlouhých a zbytečných průta-hů.

� 2: Jestliže se ani nedostaví ani nedá odpověďpřed vynesením rozsudku, přesto může použítopravných prostředků proti rozsudku. Jestliževšak dokáže, že byla zdržena oprávněnou pře-kážkou, kterou nemohla dříve bez viny ohlásit,může použít stížnosti na neplatnost rozsudku.

Kánon 1594: Nedostaví-li se žalobce v den a hodi-nu zahájení sporu a neuvede žádné přiměřenéospravedlnění:

1. soudce je povinen jej znovu obeslat,

2. jestliže se žalobce nedostaví na nové obeslání,předpokládá se, že se zřekl instance podle před-pisů Kánon 1524-1525,

3. chce-li se však později účastnit soudního řízení, jetřeba zachovat Kánon 1593.

Kánon 1595:� 1: Strana nepřítomná na soudu, ať žalobce nebo

žalovaná, která neprokáže oprávněnou překáž-ku, je povinna zaplatit jak náklady sporu způso-bené její nepřítomností, tak také, je-li třeba, na-hradit odškodnění druhé straně.

� 2: Jestliže jak žalobce tak strana žalovaná jsounepřítomni na soudu, jsou povinni uhradit nákla-dy sporu společnou a nerozdílnou rukou.

Hlava II. Účast třetí osoby v záležitos-ti

Kánon 1596:� 1: Toho, koho se to nějak týká, je možno připustit

k účasti na záležitosti v kterékoliv instanci sporu,ať už jako stranu, která hájí své právo nebo jendodatečně, aby pomáhala některé ze spornýchstran.

� 2: Aby však mohl být připuštěn, musí před uza-vřením záležitosti předložit soudci žalobní spis,ve kterém ve stručnosti vyloží své právo na účastv záležitosti.

� 3: Kdo intervenuje ve sporu, toho nutno připustit kúčasti v tom stadiu záležitosti, v níž se tato na-

chází, přičemž se mu přizná krátká a zahlazujícílhůta k předložení důkazů, dospěla-li záležitostk důkaznému řízení.

Kánon 1597: Soudce po vyslechnutí stran je povi-nen předvolat před soud třetí osobu, jejíž účastse jeví být nutná.

STAŤ VI. ZVEŘEJNĚNÍ AKT, UZÁVĚR V ZÁ-LEŽITOSTI A ROZPRAVA O NÍ

Kánon 1598:� 1: Po shromáždění důkazů musí soudce pod

trestem neplatnosti dovolit dekretem stranám ajejich advokátům nahlédnout v kanceláři soududo soudních akt, dosud jim neznámých. Advo-kátům může být dokonce na požádání dán opisakt. V záležitostech však týkajících se veřejnéhodobra, soudce k předejití vážným nebezpečímmůže rozhodnout, že některá akta není dovolenonikomu ukázat, ovšem vždy se zárukou, že tímprávo obhajoby zůstane neporušené.

� 2: K doplnění průkazního řízení mohou stranypředložit soudci i jiné důkazy. Jestliže to soudceuzná za nutné, může po jejich shromáždění opětvydat dekret, o němž je v � 1.

Kánon 1599:� 1: Po vyplnění všeho, co se vztahuje na shro-

máždění důkazů, přikročí se k uzávěru záležitos-ti.

� 2: K uzávěru dochází, jakmile strany po dotázánísoudcem prohlásí, že nemají, co by dodaly, nebojakmile uplynula užitečná lhůta stanovená soud-cem pro předložení důkazů, nebo jakmile soudceprohlásí, že považuje záležitost za dostatečněobjasněnou.

� 3: O uzávěru v záležitosti musí soudce vydat de-kret, ať už nastal jakýmkoliv způsobem.

Kánon 1600:� 1: Po uzávěru v záležitosti může soudce ještě

znovu předvolat tytéž svědky nebo jiné nebouvést jiné důkazy, které před tím nebyly žádány,toliko:

1. v záležitostech, v nichž se jedná pouze o sou-kromé dobro stran, jestliže souhlasí všechnystrany,



2. v ostatních případech po vyslechnutí stran, jenkdyž je k tomu vážný důvod a je vyloučeno jaké-koliv nebezpečí podvodu nebo ovlivnění,

3. ve všech záležitostech, kdykoliv je pravděpodob-né, že nebude-li připuštěno nové důkazní řízení,bude vydán nespravedlivý rozsudek pro důvody,o nichž je v Kánon 1645 � 2 n. 1-3.

� 2: Soudce může také připustit nebo nařídit před-ložení dokumentu, který před tím bez viny toho,koho se týká, nemohl být předložen.

� 3: Nové důkazy nechť jsou zveřejněny se zacho-váním předpisu Kánon 1598 � 1.

Kánon 1601: Po uzávěru v záležitosti je soudce po-vinen určit patřičný čas k předložení obhajob apřipomínek.

Kánon 1602:� 1: Obhajoby a připomínky se předkládají písem-

ně, leč by soudce považoval za dostačující roz-pravu před zasedajícím soudem se souhlasemstran.

� 2: Aby obhajoba s hlavními doklady mohla být vy-dána tiskem, k tomu je nutný předchozí souhlassoudce při povinnosti zachovat tajemství, jestliženějaké je.

� 3: Pokud jde o rozsah obhajob, počet stejnopisů ajiné podobné okolnosti, je třeba zachovávat roz-hodnutí soudu.

Kánon 1603:� 1: Jakmile si strany vymění obhajoby a připomín-

ky k nim, je oběma stranám dovoleno předložit vkrátké době určené soudcem své odpovědi.

� 2: Toto právo přísluší stranám jen jednou, leč bysoudce z vážných důvodů uznal, že je nutno jepřiznat i po druhé. V tom případě se poskytnutíučiněné jedné straně uznává za povolení uděle-né i druhé straně.

� 3: Strážce spravedlnosti a obhájce svazku majíprávo odpovídat i po druhé na odpovědi stran.

Kánon 1604:� 1: Zcela se zakazuje stranám, advokátům a také

jiným ovlivňovat soudce pomocí informací, kterése nenacházejí zapsány v aktech záležitosti.(Poznámka překladatele: CIC z r. 1917 Kánon1866 � 1 říká: Jsou zapovězeny tak zvané "ústní

informace", jimiž se advokáti snaží poučovatsoudce o právních a skutkových okolnostech, tý-kajících se záležitosti.)

� 2: Jestliže se rozprava o záležitosti udála písem-ně, může soudce rozhodnout, aby se před zase-dajícím soudem konalo krátké ústní pojednání kobjasnění některých otázek.

Kánon 1605: Při ústní rozpravě, o níž je v Kánon1602 � 1 a 1604 � 2, musí být přítomen notář,aby buď na příkaz soudce nebo žádost strany sesouhlasem soudce mohl písemně zaznamenatto, co se projednávalo, a závěry.

Kánon 1606: Zanedbají-li strany v započitatelnédobě připravit si obhajobu nebo svěří-li se péči asvědomí soudce, bude moci soudce ihned vy-hlásit rozsudek, jestliže z akt a důkazů uzná zá-ležitost za plně objasněnou, když si před tím vy-žádal připomínky strážce spravedlnosti a obhájcesvazku, jestliže vystupovali v záležitosti.

STAŤ VII. ROZSUDEK

Kánon 1607: Když je záležitost soudně projednána,rozhoduje soudce hlavní záležitost konečnýmrozsudkem, nahodilou záležitost pak rozhodujemezitímním rozsudkem se zachováním předpisuKánon 1589 � 1.

Kánon 1608:� 1: K vyhlášení jakéhokoliv rozsudku se žádá, aby

měl soudce mravní jistotu o věci, která má býtrozsudkem rozhodnuta.

� 2: Tuto jistotu musí soudce získat z akt a důkazů.

� 3: Důkazy musí zase soudce hodnotit podle své-ho svědomí při zachování předpisů zákona oúčinnosti některých důkazů.

� 4: Soudce, který si nemohl zjednat tuto jistotu,nechť prohlásí, že není zjištěno právo žalobce anechť propustí žalovaného, leč by se jednalo ozáležitost, která požívá přízně práva a v tom pří-padě se musí vyslovit v její prospěch.

Kánon 1609:� 1: U sborového soudu určí předseda den a hodi-

nu, kdy se mají soudcové sejít k poradě. Poradaať se koná přímo v sídle soudu, leč by zvláštnídůvod radil něco jiného.



� 2: V den určený k poradě si jednotliví soudcovédonesou své písemné úsudky o podstatě zále-žitosti a důvody, jak právní tak věcné, na jejichžzákladě došli ke svým závěrům. Tyto závěry sepřipojí k aktům záležitosti a uchovají se v tajnosti.

� 3: Když po vzývání jména Božího jednotliví soud-cové podle pořadí přednesou své úsudky o pod-statě záležitosti, ale tak, že vždy zahájí ponensneboli relátor záležitosti, nechť se koná pod ve-dením předsedy soudu rozprava zejména za tímúčelem, aby bylo určeno, co má být stanoveno vnařizující části rozsudku.

� 4: Při rozpravě může každý soudce ustoupit odsvého původního závěru. Soudce pak, který senechce připojit k rozhodnutí druhých, může po-žadovat, aby při odvolání byly jeho závěry poslá-ny vyššímu soudu.

� 5: Jestliže soudcové při první rozpravě nemohounebo nechtějí dospět k rozsudku, může být roz-hodnutí odloženo na další schůzi, ne však délenež za týden, leč by bylo nutno podle předpisuKánon 1600 šetření v záležitosti doplnit.

Kánon 1610:� 1: Samosoudce vyhotoví rozsudek sám.

� 2: U sborového soudu přísluší ponentu (mluvčí-mu) neboli relátoru vypracovat rozsudek na zá-kladě pohnutek uvedených jednotlivými soudci vrozpravě, leč by se dala přednost pohnutkám,které většina soudců předem stanovila. Rozsu-dek pak musí být podroben schválení jednotli-vých soudců.

� 3: Rozsudek má být vyhlášen ne později než doměsíce ode dne, kdy soudní záležitost byla roz-hodnuta, leč by ve sborovém soudu soudciz vážného důvodu určili delší dobu.

Kánon 1611: Rozsudek musí:

1. rozhodnout spor projednaný před soudem tím, žedá patřičnou odpověď na jednotlivé pochybnosti,

2. vymezit povinnosti stran vzniklé ze soudu a jakýmzpůsobem mají být tyto povinnosti splněny,

3. vyložit důvody neboli pohnutky, jak skutkové takprávní, o něž se opírá nařizující část rozsudku,

4. rozhodnout o nákladech soudního řízení.

Kánon 1612:� 1: Po vzývání jména Božího musí rozsudek uvést

po pořádku, kdo je soudce nebo soud, jménožalobce, žalované strany, prokurátora, jejich řád-né bydliště, jméno strážce spravedlnosti a obháj-ce svazku, byli-li soudu účastni.

� 2: Nato musí být v něm krátce vylíčena skutkovápodstata se závěry stran a znění pochybnosti.

� 3: Pak, po předeslání důvodů, o něž se opírá roz-sudek, následuje nařizující část rozsudku.

� 4: Rozsudek ať se zakončí uvedením dne a mís-ta, kde byl vynesen, a podpisem soudce nebovšech soudců, jedná-li se o sborový soud, a no-táře.

Kánon 1613: Výše uvedená pravidla o konečnémrozsudku se musí přiměřeně zachovat i při mezi-tímním rozsudku.

Kánon 1614: Rozsudek budiž co nejdříve vyhlášens uvedením způsobu, jak je možno jej napad-nout. Před svým zveřejněním nemá žádné moci ikdyž jeho nařizující část byla stranám s dovole-ním soudce oznámena.

Kánon 1615: Vyhlášení neboli intimaci rozsudku jemožno provést tak, že jeden opis rozsudku se dástranám nebo jejich prokurátorům nebo se jimzašle podle předpisu Kánon 1509.

Kánon 1616:� 1: Vloudí-li se do rozsudku omyl ve výpočtech

nebo materiální omyl, který se stal při opisovánínařizující části rozsudku, buď při vylíčení skutko-vých okolností nebo žalobných žádostí stran, ne-bo bylo vynecháno to, co žádá Kánon 1612 � 4,musí rozsudek opravit nebo doplnit sám soud,který ho vynesl, buď na žádost strany nebo zmoci úřadu, vždy však po vyslechnutí stran a de-kretem umístěným na konci rozsudku.

� 2: Odporuje-li tomu některá strana, ať se tato na-hodilá otázka rozhodne dekretem.

Kánon 1617: Ostatní prohlášení soudce, mimo roz-sudek, jsou dekrety, které, nejsou-li pořádkové,nemají moci, leč jen tehdy, když alespoň úhrnněvyjadřují pohnutky nebo odkazy na důvody vyjád-řené v jiném soudním aktu.

Kánon 1618: Mezitímní rozsudek nebo dekret majímoc konečného rozsudku, jestliže znemožňují



soudní řízení buď samému soudu nebo nějaké-mu jeho stupni určují konec, pokud jde o někte-rou ze stran v záležitosti zúčastněných.

STAŤ VIII. NAPADENÍ ROZSUDKU

Hlava I. Zmateční stížnost proti roz-sudku

Kánon 1619: Při zachování platnosti Kánon 1622 a1623 neplatnost úkonů stanovená pozitivnímprávem, jež nebyla soudci ohlášena před roz-sudkem, ale byla známa straně, která stížnostpředkládá, je napravena samotným rozsudkem,kdykoliv se jedná o záležitost týkající se dobrasoukromých osob.

Kánon 1620: Rozsudek byl stižen vadou nezhojitel-né zmatečnosti, jestliže

1. byl vynesen soudcem naprosto nepříslušným,

2. byl vynesen tím, kdo nemá právo soudit na sou-du, který záležitost rozhodl,

3. jej vynesl soudce pod vlivem násilí nebo velkéhostrachu,

4. soudní řízení bylo vedeno bez žalobního spisu, oněmž je v Kánon 1501, nebo nebyl ustanovensoud proti určité žalované straně,

5. byl vynesen mezi stranami, z nichž aspoň jednanení způsobilá vystupovat před soudem,

6. někdo jednal jménem druhého bez právoplatnéhozmocnění,

7. bylo některé straně odepřeno právo se hájit,

8. nebyl spor ani zčásti rozhodnut.

Kánon 1621: Zmateční stížnost (žalobu o neplat-nost), o níž je v Kánon 1620, možno vznést nazpůsob námitky kdykoliv, nicméně cestou žalobypřed soudcem, který vynesl rozsudek, do desetilet od vyhlášení rozsudku.

Kánon 1622: Rozsudek je stižen vadou zhojitelnézmatečnosti tehdy, jestliže

1. byl vynesen počtem soudců odporujícím zákonuproti předpisu Kánon 1425 � 1,

2. postrádá pohnutky neboli rozhodující důvody,

3. nemá právem předepsané podpisy,

4. neuvádí rok, měsíc, den a místo, kde byl vyne-sen,

5. opírá se o soudní úkon, jehož zmatečnost nebylanapravena dle předpisů Kánon 1619,

6. byl vynesen proti straně nepřítomné ve shodě spředpisy práva podle Kánon 1593 � 2.

Kánon 1623: Zmateční stížnost možno v případech,o nichž je v Kánon 1622, vznést do tří měsícůode dne, kdy se stěžovatel dověděl o vyhlášenírozsudku.

Kánon 1624: Zmateční stížnost posoudí sám soud-ce, který vynesl rozsudek. Obává-li se strana, žesoudce napadený zmateční stížností má před-pojaté mínění a pokládá-li ho za zaujatého, můžežádat, aby na jeho místo byl podle předpisu Ká-non 1450 dosazen jiný soudce.

Kánon 1625: Zmateční stížnost je možno vznéstsoučasně s odvoláním v době stanovené pro od-volání.

Kánon 1626:� 1: Zmateční stížnost mohou podat nejenom stra-

ny, které se považují za poškozené, ale takéstrážce spravedlnosti a obhájce svazku, kdykolivjim právo dovoluje zasáhnout.

� 2: I sám soudce může ze své úřední moci vzítnebo opravit od něj vydaný zmateční rozsudekve lhůtě stanovené k jednání Kánon 1623, leč žeby mezitím bylo vzneseno odvolání spolu sezmateční stížností nebo se neplatnost napravilauplynutím lhůty, o níž je v Kánon 1623.

Kánon 1627: Záležitosti o zmateční stížnosti semohou projednávat podle předpisů pro ústnísoudní sporné řízení.

Hlava II. Odvolání

Kánon 1628: Strana, která se cítí poškozena něja-kým rozsudkem, a také strážce spravedlnosti aobhájce svazku v záležitostech, ve kterých sežádá jejich přítomnost, mají právo odvolat se z



rozsudku k vyššímu soudu bez újmy předpisuKánon 1629.

Kánon 1629: Odvolání je nepřípustné

1. proti rozsudku papeže nebo Apoštolské Signatu-ry,

2. proti neplatnému rozsudku, leč by bylo podáno sezmateční stížností podle předpisu Kánon 1625,

3. proti rozsudku, který přešel ve stav právoplatněrozhodnuté věci,

4. proti dekretu soudce nebo mezitímnímu rozsud-ku, který nemá účinnost konečného rozsudku,leč jen ve spojení s odvoláním se proti koneč-nému rozsudku,

5. proti rozsudku nebo dekretu v záležitosti, kterámá být dle práva co nejrychleji vyřízena.

Kánon 1630:� 1: Odvolání nutno podat u soudce, který vynesl

rozsudek, v zahlazující lhůtě 15 započitatelnýchdní od nabytí vědomostí o vyhlášení rozsudku.

� 2: Je-li odvolání ústní, nechť je notář zapíše vpřítomnosti toho, kdo se odvolává.

Kánon 1631: Jestliže vznikne otázka o právu seodvolat, je povinen ji rozhodnout co nejdříve od-volací soud podle předpisů sporného ústníhosoudního řízení.

Kánon 1632:� 1: Jestliže není v odvolání uvedeno, před jakým

soudem je vzneseno, předpokládá se, že je ur-čeno soudu, o němž je v Kánon 1438 a 1439.

� 2: Kdyby se druhá strana odvolala k jinému od-volacímu soudu, záležitost rozhodne soud vyšší-ho stupně s výhradou předpisu Kánon 1415.

Kánon 1633: Odvolání je nutno vést u odvolacíhosoudce "ad quem" do jednoho měsíce od podáníodvolání, leč by soudce "a quo", který vyneslrozsudek, stanovil straně delší lhůtu k jejímu pro-vedení.

Kánon 1634:� 1: K provedení odvolání se vyžaduje a stačí, aby

se strana dovolávala služby vyššího soudce kezměně napadeného rozsudku, připojila jeho opisa uvedla důvody odvolání.

� 2: Nemůže-li strana obdržet od soudu "a quo",který vynesl rozsudek, v započitatelné době stej-nopis tohoto rozsudku, lhůty jí zatím neplynou astrana je povinna informovat o překážce odvola-cího soudce, který pak příkazem uloží soudci "aquo", který vynesl rozsudek, aby splnil co nejdří-ve svou povinnost.

� 3: Mezitím je povinen soudce "a quo", který vyne-sl rozsudek, poslat akta odvolacímu soudci podlepředpisů Kánon 1474.

Kánon 1635: Po neužitečném uplynutí odvolacíchlhůt buď před soudcem "a quo", který vynesl roz-sudek, nebo před odvolacím soudcem "adquem" se předpokládá, že od odvolání byloustoupeno.

Kánon 1636:� 1: Odvolávající se může zříci odvolání s účinky, o

nichž je v Kánon 1525.

� 2: Je-li odvolání učiněno obhájcem svazku nebostrážcem spravedlnosti, mohou se ho zřeknout,nestanoví-li zákon něco jiného, obhájce svazkunebo strážce spravedlnosti odvolacího soudu.

Kánon 1637:� 1: Odvolání učiněné žalobcem prospívá také ža-

lovanému a naopak.

� 2: Je-li více žalovaných než žalobců a rozsudek jenapaden jen jedním z nich nebo proti jednomu znich, má se zato, že napadli všichni proti všem,kdykoliv napadená věc je nedělitelná nebo záva-zek je společný všem.

� 3: Podá-li některá strana odvolání z některé částirozsudku, může se druhá strana odvolat dokon-ce po uplynutí zahlazovacích lhůt nahodile z ji-ných částí v době zahlazujících 15 dnů ode dne,kdy se dozvěděla o hlavním odvolání.

� 4: Není-li zřejmé něco jiného, má se zato, že od-volání bylo vzneseno proti všem částem rozsud-ku.

Kánon 1638: Odvolání odkládá výkon rozsudku.

Kánon 1639:� 1: Se zachováním předpisu Kánon 1683 nelze v

odvolacím stupni připustit nový důvod žaloby,dokonce ani ne formou užitečného připojení.Proto zahájený spor se může týkat jen toho, zda



dřívější rozsudek má být potvrzen nebo zamítnut,a to buď zcela nebo zčásti.

� 2: Nové důkazy se připouštějí pouze podle před-pisu Kánon 1600.

Kánon 1640: V odvolacím stupni je třeba postupo-vat s vhodným přizpůsobením jako v první in-stanci a pokud není třeba doplnit důkazy podlepředpisu Kánon 1513 � 1 a Kánon 1638 � 1, aťse hned po zahájení sporu stran přistoupí k dis-kusi o záležitosti a k rozsudku.

STAŤ IX. PRÁVOPLATNĚ ROZHODNUTÁ VĚCA NAVRÁCENÍ V PŘEDEŠLÝ STAV

Hlava I. Právoplatně rozhodnutá věc

Kánon 1641: Při zachování předpisu Kánon 1643se považuje věc za právoplatně rozhodnutou:

1. po dvojím shodném rozsudku mezi týmiž strana-mi o téže žalované věci a z téhož důvodu žaloby,

2. nebylo-li odvolání proti rozsudku vzneseno v uži-tečné lhůtě,

3. jestliže v odvolacím stupni instance zanikla nebose jí zřekli,

4. byl-li vynesen konečný rozsudek, od kterého neníodvolání podle předpisu Kánon 1629.

Kánon 1642:� 1: Právoplatně rozhodnutá věc se těší pevnosti

práva a nelze ji přímo napadnout, leč ve shodě spředpisem Kánon 1645 � 1.

� 2: Ona zjednává mezi stranami právo. Opravňujek žalobě na vykonání rozsudku a k námitce prá-voplatně rozhodnuté věci, kterou může vyhlásitsoudce z moci svého úřadu, aby se zabránilonovému projednávání téže záležitosti.

Kánon 1643: Nikdy nevejdou ve stav právoplatněrozhodnuté věci záležitosti o osobním stavu,včetně záležitostí o odloučení manželů.

Kánon 1644:� 1: Byl-li vynesen dvojí shodný rozsudek

v záležitosti o osobním stavu, je možno kdykolivse odvolat k odvolacímu soudu s předloženímnových a vážných důkazů nebo dokladů v zahla-

zující lhůtě 30 dnů od vznesení napadení. Od-volací soud musí v lhůtě 1 měsíce od předloženínových důkazů a dokladů dekretem rozhodnout,zda se má nové předložení záležitostí připustit čine.

� 2: Odvolání se k vyššímu soudu, aby se dosáhlonového vznesení žaloby, neodkládá výkon roz-sudku, leč by zákon stanovil něco jiného aneboodvolací soud nařídil odklad podle předpisu Ká-non 1650 � 3.

Hlava II. Navrácení v předešlý stav

Kánon 1645:� 1: Proti rozsudku, který přešel ve stav právoplatně

rozhodnuté věci, je možné navrácení v předešlýstav jen tehdy, když je zřejmé, že rozsudek jenespravedlivý.

� 2: Nespravedlnost se považuje za bezpečně zjiš-těnou jen tehdy:

1. opírá-li se rozsudek o důkazy, které se pozdějiukázaly být nepravdivými tak, že bez nich nařizu-jící část rozsudku nemůže obstát,

2. objeví-li se později listiny, které dokazují novéskutečnosti a nepochybně vyžadují opačné roz-hodnutí,

3. byl-li rozsudek vynesen v důsledku podvodu jed-né strany ke škodě strany druhé,

4. byl-li zřejmě porušen předpis zákona, netýkajícíse pouze samotného procesního řízení,

5. jestliže rozsudek odporuje dřívějšímu rozhodnutí,které vešlo ve stav právoplatně rozhodnuté věci.

Kánon 1646:� 1: O navrácení v předešlý stav pro pohnutky, o

nichž je v Kánon 1645 � 2 n. 1-3, náleží žádatsoudce, který vynesl rozsudek, do tří měsíců po-čítaných ode dne poznání těchto důvodů.

� 2: O navrácení v předešlý stav pro důvody, onichž je v Kánon 1645 � 2 n. 4 a 5, je třeba žá-dat odvolací soud do tří měsíců ode dne obdrže-ní zprávy o vyhlášení rozsudku. Jestliže se jednáo případ, který uvádí Kánon 1645 � 2 n. 5 (oprávoplatně rozhodnuté věci) a dotyčný se opředcházejícím rozsudku dověděl později, plynelhůta ode dne, kdy se o rozsudku dověděl.



� 3: Výše zmíněné lhůty neplynou, pokud ten, je-muž je ublíženo, je nezletilý.

Kánon 1647:� 1: Žádost o navrácení v předešlý stav odkládá vý-

kon rozsudku, do té doby nezahájený.

� 2: Je-li v důsledku pravděpodobných náznakůpodezření, že žádost byla vznesena ke zdrženívýkonu rozsudku, soudce může nařídit, aby roz-sudek byl vykonán. Musí však tomu, kdo žádá onavrácení v předešlý stav, dát záruku, že nebudepoškozen, dojde-li k navrácení v předešlý stav.

Kánon 1648: Po přiznání navrácení v předešlý stavje soudce povinen zdůvodnit své rozhodnutí (vy-světlit podstatu problému).

STAŤ X. SOUDNÍ NÁKLADY A BEZPLATNÁPRÁVNÍ POMOC

Kánon 1649:� 1: Biskup, jemuž přísluší řídit soud, je povinen

stanovit předpisy:

1. o placení a úhradě soudních výloh spornými stra-nami,

2. o odměnách prokurátorů, advokátů, znalců a tlu-močníků a také o odškodnění svědků,

3. o přiznání bezplatné právní pomoci nebo sníženípoplatků,

4. o náhradě škod, které je povinen uhradit ten, kdopři prohrál a také ten, kdo se začal soudit ze své-vole,

5. o složení částky peněz nebo kauce (záruky), a topředem k úhradě vydání a náhrady škod.

� 2: Od rozsudku ohledně výloh, odměn a náhradyškod není samostatné odvolání, ale strana můžeběhem 15 dnů podat rekurs proti tomu u téhožsoudce, který bude moci výměr opravit.

STAŤ XI. VÝKON ROZSUDKU

Kánon 1650:

� 1: Rozsudek, který vešel ve stav právoplatně roz-hodnuté věci, může být z příkazu vykonán se za-chováním předpisu Kánon 1647.

� 2: Soudce, který vynesl rozsudek, v případě od-volání také odvolací soudce, mohou ze své mocinebo na žádost strany nařídit prozatímní výkonrozsudku, který ještě nevešel ve stav právoplatněrozhodnuté věci, po složení, v případě potřeby,přiměřených záruk, jde-li o placení nebo posky-tování příspěvků určených k nutné obživě nebonaléhá-li jiný oprávněný důvod.

� 3: Je-li rozsudek, o němž je v � 2, napaden,soudce je povinen rozhodnout o napadení; po-znává-li, že ono napadení je pravděpodobně dů-vodné (odůvodněné) a že z výkonu rozsudku bymohla vzniknout nenapravitelná škoda, můžebuď odložit výkon rozsudku nebo jej zabezpečitzárukou.

Kánon 1651: Výkon rozsudku nelze připustit dříve,dokud tu není soudcův vykonávací dekret, jímžse vyslovuje, že dotyčný rozsudek má být vyko-nán. Tento dekret nechť se podle různé povahybuď zahrne přímo do znění rozsudku nebo sevydá zvlášť.

Kánon 1652: Vyžaduje-li výkon rozsudku předběž-né vyúčtování, je tu nahodilá záležitost, kteroumusí rozhodnout týž soudce, který vynesl rozsu-dek, který má být vykonán.

Kánon 1653:� 1: Nestanoví-li partikulární zákon něco jiného,

musí výkon rozsudku nařídit sám nebo skrze ji-ného biskup diecéze, v níž byl vynesen rozsudekprvního stupně.

� 2: Odmítne-li to nebo opomene, přísluší vydat totonařízení na žádost strany, jíž se to týká, nebo zmoci úřadu autoritě, které podle předpisu Kánon1439 � 3 podléhá odvolací soud.

� 3: U řeholníků přísluší výkon rozsudku představe-nému, který vynesl vykonatelný rozsudek nebodelegoval soudce.

Kánon 1654:� 1: Vykonavatel musí dotyčný rozsudek vykonat

podle přirozeného smyslu slov, není-li v samémrozsudku ponecháno něco k jeho volné úvaze.

� 2: Je mu dovoleno rozhodnout námitky týkající sezpůsobu a rozsahu výkonu, nikoliv však o pod-



statě záležitosti. Zjedná-li si odněkud jistotu, žerozsudek je neplatný nebo zřejmě nespravedlivýpodle předpisů Kánon 1620, 1622 a 1645, je po-vinen upustit od výkonu a předat záležitost sou-du, který vynesl rozsudek, když o tom uvědomilstrany.

Kánon 1655:� 1: Pokud se týká žaloby o věc, pak byla-li ve věc-

né žalobě přiřčena žalobci nějaká věc, nutno jižalobci ihned odevzdat, jakmile vešla ve stavprávoplatně rozhodnuté věci.

� 2: U osobních žalob v případě, že žalovaný bylodsouzen k vydání movité věci nebo zaplaceníurčité částky peněz nebo k tomu, aby dal neboučinil něco jiného, ať stanoví buď sám soudce vsamotném znění rozsudku nebo vykonavatelpodle svého uvážení a moudrosti lhůtu pro vypl-nění této povinnosti. Lhůta nesmí být kratší 15dní a nesmí překročit dobu 6 měsíců.

SEKCE II. Ústní sporný soud

Kánon 1656:� 1: Ústním sporným soudem, o němž je v této

sekci, mohou být projednávány všechny záleži-tosti právem nevyloučené, nežádá-li strana řádnýsporný soud.

� 2: Jestliže se ústním sporným soudem projedná-vá něco mimo případy dovolené právem, jsousoudní akta neplatná.

Kánon 1657: Ústní sporný soud se projednává vprvním stupni před samosoudcem podle předpi-su Kánon 1424.

Kánon 1658:� 1: Žalobní spis, jímž se začíná spor, musí kromě

toho, co je uvedeno v Kánon 1504:

1. vyložit krátce, souhrnně a jasně skutečnosti, okteré se žaloba opírá,

2. předložit důkazy, jimiž tyto skutečnosti chce do-kázat, a ty důkazy, které nemůže současně do-ložit, ať naznačí tak, aby si je soudce mohl ihnedshromáždit.

� 2: K žalobnímu spisu je nutno přiložit, alespoň vúředním opise, listiny, o které se žádost opírá.

Kánon 1659:

� 1: Byl-li pokus o smír podle Kánon 1446 � 2 bez-výsledný, soudce, jestliže považuje žalobu zaopodstatněnou, nařídí do tří dnů dekretem při-pojeným na konci žalobního spisu, aby opis ža-loby byl oznámen žalované straně s poskytnutímmožnosti poslat do 15 dní na soudní kancelář pí-semnou odpověď.

� 2: Toto oznámení má účinek soudního obeslání,o němž je v Kánon 1512.

Kánon 1660: Vyžadují-li to námitky žalované strany,je soudce povinen žalobci určit lhůtu k odpověditak, aby na základě prvotních poznatků sděle-ných oběma stranami sám soudce poznal před-mět sporu.

Kánon 1661:� 1: Po uplynutí lhůt, o nichž je v Kánon 1659 a

1660, a po seznámení se s akty je soudce povi-nen stanovit znění pochybnosti. Pak do 30 dnůobešle ke slyšení všechny, kteří se musí účastnitřízení. V obsílce uvede znění pochybnosti.

� 2: V obsílce nechť je stranám oznámeno, že nej-později tři dny před slyšením mohou podat soudukrátký písemný rozklad k podepření svých tvrze-ní.

Kánon 1662: Při slyšení nechť jsou nejdříve projed-nány otázky, o nichž je v Kánon 1459-1464.

Kánon 1663:� 1: Při slyšení je třeba shromáždit důkazy se za-

chováním předpisu Kánon 1418.

� 2: Strana a její advokát mohou být přítomni výsle-chu druhých stran, svědků a znalců.

Kánon 1664: Odpovědi stran, svědků a znalců, ža-loba i námitky advokátů musí být notářem se-psány, ale jen souhrnně a jen v tom, co se týkápodstaty sporné záležitosti, a podepsány odtěch, kteří vypovídali.

Kánon 1665: Důkazy, které nebyly uvedeny nebovyžádány ani v žalobě ani v odpovědích, můžesoudce připustit jen podle předpisu Kánon 1452.Je-li slyšen alespoň jeden svědek, může soudcerozhodnout o předložení nových důkazů jenpodle předpisu Kánon 1600.

Kánon 1666: Nelze-li v jednom slyšení provéstvšechny důkazy, nechť je stanoveno další slyše-ní.



Kánon 1667: Když byly shromážděny všechny dů-kazy, koná se v témž slyšení ústní rozprava.

Kánon 1668:� 1: Neshledá-li se v rozpravě potřeba něco doplnit

v instrukci záležitosti nebo něco jiného, co bypřekáželo vynést řádný rozsudek, nechť soudceihned po ukončení slyšení sám vynese rozsudek.Nařizující část rozsudku nechť je přítomnýmstranám hned přečtena.

� 2: Ovšem soud může pro nějakou vážnou obtížnebo z jiného oprávněného důvodu rozhodnutíodložit až do pátého započitatelného dne.

� 3: Plný text rozsudku obsahující odůvodnění (po-hnutky) musí být stranám oznámen co nejdříve,obvykle ne později než během patnácti dní.

Kánon 1669: Pozná-li odvolací soud, že na nižšímstupni byla záležitost projednávána ústním spor-ným řízením v případech, které právo vylučuje, jepovinen prohlásit rozsudek za neplatný a vrátitzáležitost soudu, který vyhlásil rozsudek.

Kánon 1670: V ostatních záležitostech, které se tý-kají způsobu soudního řízení, náleží zachovatpředpisy Kánonů o řádném sporném soudním ří-zení. Soud však může svým dekretem, ve kte-rém jsou uvedeny pohnutky, omezit předpisysoudního řízení, které nejsou předepsány k plat-nosti, aby tak urychlil soudní řízení se zachová-ním spravedlnosti.

ČÁST III. Některá zvláštníČÁST III. Některá zvláštníČÁST III. Některá zvláštníČÁST III. Některá zvláštnísoudní řízenísoudní řízenísoudní řízenísoudní řízení

STAŤ I. MANŽELSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Hlava I. Soudy k prohlášení neplat-nosti manželství

ČLÁNEK 1. Příslušnost soudu

Kánon 1671: Manželské soudní záležitosti pokřtě-ných přísluší na základě vlastního práva před cír-kevního soudce.

Kánon 1672: Záležitosti týkající se čistě občan-ských účinků manželství náleží do pravomocístátních úřadu. Jestliže však tyto záležitosti jsou

projednávány nahodile a dodatečně, mohou býtna základě předpisů partikulárního práva zkou-mány a rozhodovány církevním soudem.

Kánon 1673: Pro záležitosti o neplatnosti manžel-ství, pokud nejsou vyhrazeny Apoštolskému stol-ci, jsou příslušní:

1. soud místa, kde bylo manželství uzavřeno,

2. soud místa, kde má žalovaná strana řádné nebomimořádné bydliště,

3. soud místa, kde má žalující strana řádné bydliště,pokud obě strany žijí na území téže biskupskékonference a soudní vikář řádného bydliště žalo-vané strany po jejím slyšení s tím souhlasí,

4. soud místa, kde ve skutečnosti je třeba shromáž-dit většinu důkazů, souhlasí-li s tím soudní vikářřádného bydliště žalované strany; tento soudnívikář se nejdříve však dotáže žalované strany,zda proti tomu něco nenamítá.

ČLÁNEK 2. Právo žalovat manželství

Kánon 1674: Manželství mohou žalovat:

1. manželé,

2. strážce spravedlnosti, když neplatnost manželstvíje rozhlášena a manželství nelze konvalidovatnebo je to nevhodné.

Kánon 1675:� 1: Manželství, které ze života obou manželů ne-

bylo žalováno, nelze žalovat po smrti jednoho zmanželů, leč by otázka platnosti manželství mělaprávní povahu pro předsoudní řízení k vyřešeníjiné sporné záležitosti, ať v oblasti církevní nebocivilní.

� 2: Zemře-li jeden z manželů během projednávánízáležitosti, náleží zachovat Kánon 1518.

ČLÁNEK 3. Služba soudců

Kánon 1676: Soudce dříve než začne projednávatzáležitost a kdykoliv shledá, že se lze nadít dob-rého výsledku, je povinen použít všech pastorač-ních prostředků, aby manželé byli přivedeni kekonvalidaci (k zplatnění) manželství a k obnovenímanželského soužití.



Kánon 1677:� 1: Po přijetí žalobního spisu je povinen předseda

soudu nebo ponens (vyšetřující soudce) uvědo-mit strany obsílkou o dekretu podle předpisu Ká-non 1508.

� 2: Nevyžádá-li si žádná z obou stran zasedání zaúčelem zahájení sporu, pak po uplynutí 15 dní oduvědomění stanoví předseda nebo vyšetřujícísoudce svým dekretem ve lhůtě 10 dní znění po-chybnosti a oznámí to stranám.

� 3: Znění pochybnosti nemůže se toliko ptát, zdamanželství v daném případě je neplatné, ale mu-sí také stanovit, z jakého důvodu nebo z jakýchdůvodů se žaluje platnost manželství.

� 4: Po deseti dnech od oznámení dekretu, jestližestrany nic nenamítají, předseda nebo vyšetřujícísoudce nechť nařídí dalším dekretem pokračo-vání v záležitosti.

ČLÁNEK 4. Důkazy

Kánon 1678:� 1: Obhájce svazku, zástupci stran a také strážce

spravedlnosti, jestliže vystupuje v soudním řízení,mají právo:

1. účastnit se výslechu stran, svědků a znalců sezachováním předpisu Kánon 1559,

2. nahlédnout do soudních akt, i dosud nezveřejně-ných, a prozkoumat doklady předložené strana-mi.

� 2: Strany nemohou být přítomny výslechům, onichž je v � 1 n. 1.

Kánon 1679: Nemá-li soudce k dispozici plné důka-zy odjinud, nechť k hodnocení výpovědi stranpodle předpisu Kánon 1536 použije, je-li to mož-né, svědků o věrohodnosti stran, kromě jinýchnáznaků a pomůcek.

Kánon 1680: V záležitostech týkajících se impoten-ce (nemohoucnosti) nebo vady souhlasu pro du-ševní chorobu nechť soudce použije jednohonebo více znalců, leč by z okolnosti bylo zřejmé,že je to neužitečné. V ostatních záležitostechnechť se zachová předpis Kánon 1574.

ČLÁNEK 5. Rozsudek a odvolání

Kánon 1681: Kdykoliv vyvstane při zpracovánísoudní záležitosti manželství velmi pravděpo-dobná pochybnost, týkající se nedokonanéhomanželství, může soud se souhlasem stran zále-žitost neplatného manželství pro vadu souhlasupozastavit a doplnit instrukci pro dispens "superrato" a poslat akta Apoštolskému stolci se žá-dostí od jednoho nebo obou manželů o dispenss dobrozdáním soudu a biskupa.

Kánon 1682:� 1: Rozsudek, vyhlašující neplatnost manželství

poprvé, společně s odvoláními, jsou-li, a ostatní-mi soudními akty, musí být odeslány běhemdvaceti dnů od vyhlášení rozsudku odvolacímusoudu.

� 2: Byl-li rozsudek prohlašující neplatnost manžel-ství vynesen v prvním stupni (1. instanci), odvo-lací soud po uvážení připomínek obhájce svazkua i stran, jestliže tyto mají nějaké připomínky,svým dekretem buď bez prodlení rozsudek po-tvrdí nebo záležitost přijme k řádnému prošetřenív novém stupni.

Kánon 1683: Jestliže u odvolacího soudu byl uve-den nový důkaz neplatnosti manželství, soud jejmůže připustit a posoudit jako prvá instance.

Kánon 1684:� 1: Byl-li v odvolacím stupni potvrzen rozsudek

soudu, který poprvé prohlásil neplatnost manžel-ství dekretem nebo jiným rozsudkem, pak ti, je-jichž manželství bylo prohlášeno za neplatné,mohou ihned uzavřít sňatek, jakmile jsou se-známeni s dekretem nebo rozsudkem, leč by jimto bylo zakázáno zákazem připojeným k rozsud-ku nebo dekretu nebo od místního ordináře.

� 2: Předpisy Kánon 1644 je nutno zachovávat ikdyž rozsudek, který prohlásil manželství za ne-platné, nebyl potvrzen druhým rozsudkem, aledekretem.

Kánon 1685: Jakmile se rozsudek stal vykonatel-ným, oznámí to soudní vikář ordináři místa, kdebylo manželství uzavřeno. Tento ordinář se po-stará o brzké zaznamenání v knihách (matri-kách) sezdaných a pokřtěných, že manželství jeneplatné a eventuálně že bylo něco zakázáno.

ČLÁNEK 6. Listinné soudní řízení



Kánon 1686: Po přijetí žaloby podané ve shodě spředpisem Kánon 1677 soudní vikář nebo odněho určený soudce s opomenutím náležitostířádného soudního řízení, ale s obesláním stran,může za účasti obhájce svazku prohlásit neplat-nost manželství rozsudkem, jestliže z důkazu,proti němuž není odporu ani námitek, jasně vy-plývá, že je zde rušící překážka nebo nedostatekprávní formy, když se stejnou jistotou je známo,že nebyla dána dispens nebo že zplnomocněnýneobdržel platné pověření.

Kánon 1687:� 1: Jestliže se rozumně domnívá, že vady, o kte-

rých je v Kánon 1686, nebo neudělení dispensenejsou jisté, musí se obhájce svazku odvolat ksoudci druhé instance, kterému se pak pošlouakta s upozorněním, že se jedná o soudní řízenílistinné.

� 2: Straně, která se cítí poškozena, je plně zacho-váno právo podat odvolání.

Kánon 1688: Soudce druhé instance nechť zaúčasti obhájce svazku a po vyslechnutí stranrozhodne stejným způsobem, o kterém je v Ká-non 1686, zda má být rozsudek potvrzen neboraději v záležitosti postupovat řádnou cestou prá-va. V tom případě pošle záležitost zpět soudu 1.instance.

ČLÁNEK 7. Obecná směrnice

Kánon 1689: V rozsudku náleží připomenout stra-nám jejich mravní a občanské povinnosti, jimiževentuálně budou vázány jedna k druhé a vůčidětem co do zajištění jejich obživy a výchovy.

Kánon 1690: Záležitost prohlášení neplatnostimanželství se nemůže projednávat ústním spor-ným soudem.

Kánon 1691: V ostatních otázkách týkajících sezpůsobu postupu, neodporuje-li tomu povahavěci, náleží postupovat podle Kánonů o soudechobecně a o řádném sporném soudním řízení přizachování zvláštních předpisů ohledně záležitostio stavu osob a záležitostí týkajících se veřejnéhodobra.

Hlava II. Záležitosti odloučení manže-lů

Kánon 1692:� 1: Osobní odloučení pokřtěných manželů, není-li

o ně jinak postaráno partikulárním zákonemvzhledem k jednotlivým místům, může dekretemrozhodnout diecézní biskup nebo rozsudkemsoudce podle předpisů Kánonů, které následují.

� 2: Tam, kde církevní rozhodnutí nemá občanskéúčinky a dá se předvídat, že civilní rozsudek ne-bude odporovat právu božskému, může biskupdiecéze pobytu manželů po zvážení zvláštníchokolností dát manželům dovolení, aby se obrátilina občanský soud.

� 3: Týká-li se záležitost čistě občanských účinkůmanželství, nechť soudce usiluje, aby při zacho-vání předpisu � 2 byla záležitost již od počátkuvznesena před občanským soudem.

Kánon 1693:� 1: Nežádá-li některá ze stran nebo strážce spra-

vedlnosti řádné sporné soudní řízení, ať se pou-žije ústního sporného soudního řízení.

� 2: Byli-li použito řádného sporného soudního ří-zení a bylo-li podáno odvolání, je povinen souddruhého stupně postupovat podle předpisu Ká-non 1682 � 2 se zachováním toho, co je třebazachovat.

Kánon 1694: Ohledně příslušnosti soudu nechť sezachovávají předpisy Kánon 1673.

Kánon 1695: Domnívá-li se soudce, že je naděje naúspěch, nechť před přijetím záležitosti použijepastoračních prostředků k tomu, aby manželesmířil a přiměl je k obnovení manželského souži-tí.

Kánon 1696: Záležitost odloučení manželů se týkátaké veřejného dobra. Proto má vždy v ní mítúčast strážce spravedlnosti podle předpisu Ká-non 1433.

Hlava III. Soudní řízení k dispensi promanželství uzavřené a nedokonané

Kánon 1697: Jedině manželé nebo alespoň jeden znich, třeba proti vůli druhého, mají právo žádat o



milost dispense pro manželství uzavřené, alenedokonané.

Kánon 1698:� 1: Jedině Apoštolský stolec hodnotí záležitost ne-

dokonaného manželství a existenci spravedlivé-ho důvodu k udělení dispense.

� 2: Dispens uděluje v tomto případě jedině Římskýbiskup.

Kánon 1699: Příslušným pro přijetí žalobního spisu,ve kterém se žádá o udělení dispense, je biskupdiecéze, ve které má žadatel řádné nebo mimo-řádné bydliště. Když tento biskup si potvrdí, žežádost má skutečný podklad, musí nařídit soudnířízení.

� 2: Jestliže však má předložená záležitost zvláštnípotíže povahy právní nebo mravní, je povinen di-ecézní biskup požádat o radu Apoštolský stolec.

� 3: Proti dekretu, kterým biskup zamítl žalobníspis, je možno podat rekurs k Apoštolskémustolci.

Kánon 1700:� 1: Při zachování předpisu Kánon 1681 nechť tato

soudní řízení svěří biskup, buď nastálo nebo projednotlivé případy, soudu své nebo cizí diecézenebo schopnému knězi.

� 2: Když však byla podána soudní žaloba k pro-hlášení neplatnosti téhož manželství, nechť sesoudní řízení svěří témuž soudu.

Kánon 1701:� 1: V těchto soudních řízeních musí mít vždy účast

obhájce svazku.

� 2: Patron (zástupce) se nepřipouští, avšak biskupmůže dovolit kvůli obtížnosti případu, aby žadatelnebo žalovaná strana použili služeb znalce prá-va.

Kánon 1702: V soudním šetření nechť jsou slyšenioba manželé a nechť jsou zachovány pokudmožno předpisy o shromažďování důkazů řád-ného sporného soudního řízení v záležitostech oneplatnosti manželství, pokud se dají sloučit spovahou těchto procesů.

Kánon 1703:� 1: Soudní akta nechť se nezpřístupňují. Když

však soudce shledá, že z důvodů uvedených dů-

kazů hrozí velká překážka žádosti prosící stranynebo námitce žalované strany, nechť to opatrnědotyčné straně oznámí.

� 2: Straně, která o to žádá, může soudce ukázatpředloženou listinu nebo složené svědectví a ur-čit jí dobu k vyvození důsledků.

Kánon 1704:� 1: Po provedeném šetření předá instruktor (soud-

ce) všechny spisy s připojením vhodné zprávybiskupovi. Biskup pak dá pravdivé dobrozdání oskutečnosti nedokonání s uvedením oprávněné-ho důvodu k udělení dispense a vhodnosti milos-ti.

� 2: Bylo-li soudní řízení dle Kánon 1700 svěřeno ji-nému soudu, připomínky v prospěch manželstvívyhotoví tento soud. Dobrozdání, o němž je v �1, přísluší pověřujícímu biskupovi, kterému in-struktor předá vhodnou zprávu společně se spi-sy.

Kánon 1705:� 1: Biskup nechť pošle všechny písemnosti (akta)

se svým posudkem a připomínkami obhájcepouta Apoštolskému stolci.

� 2: Jestliže bude podle úsudku Apoštolského stol-ce nutné doplnění instrukce, bude to biskupovioznámeno s naznačením prvků, ve kterých mábýt instrukce doplněna.

� 3: Odpoví-li Svatý stolec, že z uvedeného nenídokázáno nedokonané manželství, tu můžeznalec práva, o němž je v Kánon 1701 � 2, na-hlédnout v sídle soudu do akt soudního řízení,ale ne do posudku biskupova, aby uvážil, zdamůže být uvedeno něco závažného k novémupředložení žádosti.

Kánon 1706: Reskript dispense posílá Apoštolskýstolec biskupovi. On o dispensi informuje stranya co nejdříve přikáže faráři místa, kde bylo man-želství uzavřeno, a faráři, kde přijali křest, aby domatrik sezdaných a pokřtěných učinili poznámkuo udělené dispensi.

Hlava IV. Soudní řízení týkající sepředpokládané smrti manžela

Kánon 1707:



� 1: Nelze-li smrt manžela dokázat úředním církev-ním nebo občanským dokladem, druhý manželje vázán manželským svazkem, leč by diecézníbiskup vydal vyhlášení o předpokládané smrti.

� 2: Vyhlášení, o němž je v � 1, může diecézní bis-kup učinit jen tehdy, když po provedení přiměře-ných šetření, ze svědeckých výpovědí,z veřejného mínění a náznaků (indicií) si získámravní jistotu o smrti manžela. Sama nepřítom-nost manžela, i sebedelší, nestačí.

� 3: V nejistých a spletitých případech nechť se bis-kup obrátí o radu k Apoštolskému stolci.

STAŤ II. ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NE-PLATNOSTI SVATÝCH SVĚCENÍ

Kánon 1708: Právo žalovat neplatnost svěcení mábuď sám klerik nebo ordinář, kterému on podlé-há, nebo ordinář, v jehož diecézi obdržel svěce-ní.

Kánon 1709:� 1: Žalobní spis se musí poslat na příslušnou kon-

gregaci, která rozhodne, zda se má záležitostprojednávat samou kongregací římské kurie ne-bo soudem od ní určeným.

� 2: Duchovní má po odeslání žalobního spisu zmoci samého práva zakázáno vykonávat úkonymoci ze svěcení.

Kánon 1710: Jestliže kongregace postoupila zále-žitost soudu, musí být zachovány Kánony osoudním řízení obecně a o řádném spornémsoudním řízení se zachováním předpisů této sta-ti, leč by povaha těchto věcí tomu odporovala.

Kánon 1711: V těchto záležitostech se těší obhájcesvazku týmž právům a má tytéž povinnosti jakoobhájce manželského svazku.

Kánon 1712: Po druhém rozsudku, který potvrdíneplatnost svěcení, ztrácí klerik všechna práva,která jsou vlastní duchovnímu stavu, a je osvo-bozen ode všech jeho povinností.

STAŤ III. ZPŮSOBY, JAK SE VYVAROVATSOUDŮ

Kánon 1713: K vyvarování se soudních sporů lze sužitkem použít smíru neboli usmíření anebo svě-řit rozepři k posouzení jednomu nebo více smír-čím soudcům.

Kánon 1714: Při smíru, kompromisu nebo smírčímsoudu náleží zachovat předpisy dohodnuté stra-nami nebo, není-li takové dohody, pak se řídí zá-konem vydaným biskupskou konferencí, je-linějaká, nebo civilními zákony místa, kde se do-hoda uskutečňuje.

Kánon 1715:� 1: Smír nebo dohoda se nemohou platně usku-

tečnit o tom, co se týká obecného dobra, nebo otom, nad čím nemají svobodné dispoziční právo.

� 2: Jedná-li se o časný církevní majetek, nakolik sito vyžaduje sama záležitost, náleží zachovat ná-ležitosti stanovené právem pro prodej církevníchvěcí.

Kánon 1716:� 1: Neuznává-li civilní zákon rozhodnutí smírčího

rozsudku, leč by byl tento potvrzen soudcem,smírčí rozsudek v církevní rozepři, aby měl mocv církevní oblasti (in foro canonico), vyžadujepotvrzení církevního soudce místa, kde byl vyne-sen.

� 2: Jestliže civilní zákon dovoluje napadení smírčí-ho rozsudku před civilním soudem, může se i voblasti církevní předložit toto napadení církevní-mu soudci, který je příslušný v první instanci prosouzení takového sporu.

ČÁST IV. Trestní soudní řízeníČÁST IV. Trestní soudní řízeníČÁST IV. Trestní soudní řízeníČÁST IV. Trestní soudní řízení

Hlava I. Předběžné šetření

Kánon 1717:� 1: Kdykoliv ordinář obdrží alespoň pravděpodob-

nou vědomost o trestném činu, je povinen sámnebo skrze jinou vhodnou osobu obezřele zkou-mat skutečnosti a okolnosti a také přičitatelnost,leč by se takové zkoumání jevilo zcela zbyteč-ným.

� 2: Je nutno se vyvarovat, aby se při tomto šetřeníohrozilo dobré jméno kohokoliv.

� 3: Kdo koná toto šetření, má tytéž pravomoci apovinnosti jako vyšetřující soudce v soudním ří-



zení. Nemůže v něm být soudcem, když pozdějidojde k soudnímu řízení.

Kánon 1718:� 1: Když je zřejmé, že je shromážděno dost důka-

zů, je povinen ordinář rozhodnout:

1. zda se má začít soudní řízení za účelem uloženínebo vyhlášení trestu,

2. zda je to vhodné s ohledem na Kánon 1341,

3. zda náleží užít soudního řízení, nebo zda - jestližeto nezakazuje zákon - se má užít mimosoudníhodekretu.

� 2: Ordinář je povinen odvolat nebo změnit dekret,o kterém je v � 1, kdykoliv na základě novýchprvků uzná za potřebné rozhodnout jinak.

� 3: Při vydání dekretů, o nichž je v � 1 a 2, ordinář,jestliže to uzná za vhodné, vyslechne dva soud-ce nebo jiné právní znalce.

� 4: Dříve než ordinář rozhodne podle � 1, ať uváží,zda není vhodné pro vyvarování se neužitečnýchsoudů, aby se souhlasem stran buď on sám ne-bo vyšetřovatel rozhodl otázku o náhradě škodyv dobrotě a přiměřeně.

Kánon 1719: Akta vyšetřování a dekrety ordináře,kterými se vyšetřování začíná nebo jimiž se uza-vírá, i všechno, co předchází šetření, není-li tonutné pro trestní soudní řízení, náleží uchovat vtajném archívu kurie.

Hlava II. Postup soudního řízení

Kánon 1720: Jestliže ordinář uzná, že je třeba po-stupovat dekretem mimosoudně:

1. je povinen oznámit obžalovanému znění žaloby adůkazy; dává mu možnost se hájit, leč by obža-lovaný po řádném obeslání neodmítl se dostavit,

2. je povinen důkladně zvážit spolu se dvěma příse-dícími všechny důkazy a doklady,

3. je-li trestný čin s jistotou potvrzen a trestná čin-nost neustává, je povinen vydat dekret podlepředpisu Kánon 1342-1350. Připojí aspoň krátképrávní a skutkové zdůvodnění.

Kánon 1721:

� 1: Jestliže ordinář rozhodl, že je nutno zahájittrestní soudní řízení, ať předá akta z vyšetřovánístrážci spravedlnosti, který je povinen podat předsoudem žalobu podle předpisu Kánon 1502 a1504.

� 2: U vyššího soudu vystupuje jako žalobce stráž-ce spravedlnosti ustanovený pro tento soud.

Kánon 1722: Aby se předešlo pohoršení, chránilasvoboda svědků a zajistil se výměr spravedlnosti,může ordinář po vyslechnutí strážce spravedl-nosti a po obeslání žalovaného v jakémkoliv sta-diu soudního řízení zabránit obžalovanému vy-konávat posvátné služby, úřad nebo církevníúkol nebo mu přikázat nebo zakázat veřejnouúčast na Nejsvětější eucharistii. To vše je nutnoodvolat, když pominul důvod. Mocí samého prá-va končí tato opatření, když skončil soudní pro-ces.

Kánon 1723:� 1: Když soudce obesílá žalovaného, musí ho vy-

zvat, aby si určil ve shodě s předpisem Kánon1481 advokáta ve lhůtě stanovené samotnýmsoudcem.

� 2: Jestliže si žalovaný advokáta nezajistí, jmenujejej sám soudce před zahájením sporu. Tento ad-vokát bude tak dlouho vykonávat svou službu,dokud si obžalovaný sám neurčí advokáta.

Kánon 1724:� 1: Strážce spravedlnosti může v kterémkoliv

stupni soudního řízení z příkazu nebo se souhla-sem ordináře, z jehož rozhodnutí byl soudní pro-ces zahájen, zřeknout se instance.

� 2: Aby zřeknutí platilo, musí je přijmout obviněný,leč by byl sám soudcem prohlášen za nepřítom-ného.

Kánon 1725: V rozpravě, ať ústní nebo písemné,má obviněný vždy právo, aby on sám nebo jehoadvokát nebo prokurátor mluvil nebo psal jakoposlední.

Kánon 1726: Ukáže-li se v kterémkoliv stupni a vkterémkoliv stadiu trestního řízení evidentním, žese obviněný nedopustil trestného činu, musí tosoudce rozsudkem vyhlásit a osvobodit obvině-ného, i když by se současně potvrdilo, že je pro-mlčena soudní žaloba.

Kánon 1727:



� 1: Obviněný může vznést odvolání, i tehdy jestližerozsudek jen proto ho osvobodil, že trest byl fa-kultativní, anebo proto, že soudce použil moci, oníž je v Kánon 1344 a 1345.

� 2: Strážce spravedlnosti se může odvolat vždy,kdykoliv se domnívá, že nebylo dostatečně na-praveno pohoršení anebo zadost učiněno spra-vedlnosti.

Kánon 1728:� 1: Při zachování předpisů Kánonů této stati náleží

v trestním řízení použít - neodporuje-li tomu po-vaha věci - Kánonů o soudech obecně a ozvláštním soudním řízení za použití zvláštníchnorem o záležitostech týkajících se veřejnéhodobra.

� 2: Obžalovaný není povinen doznat trestný čin ataké nesmí být od něho vyžadováno složení pří-sahy.

Hlava III. Žaloba o náhradu škod

Kánon 1729:� 1: Strana, která utrpěla škodu, může na samém

trestním procesu vznést podle předpisu Kánon1596 spornou žalobu o náhradu škod způsobe-ných jí trestným činem.

� 2: Intervence poškozené strany, o níž je v � 1, senepřipouští později, jestliže nebyla učiněna již vprvním stupni trestního procesu.

� 3: Odvolání v záležitosti náhrady škody se dějepodle předpisů Kánon 1628-1640, i když odvolá-ní nemohlo být vzneseno na trestním soudu. Po-dají-li se obojí odvolání, i když od různých stran,vede se jen jedno odvolací řízení při zachovánípředpisu Kánon 1730.

Kánon 1730:� 1: Aby se zabránilo přílišným průtahům trestního

soudního řízení, může soudce proces o náhraděškod odložit až do doby, kdy vynese konečnýrozsudek v trestním řízení.

� 2: Soudce, který bude takto postupovat, je povi-nen po vynesení rozsudku v trestním řízení roz-hodnout o škodách, i když trestní řízení propředložené odvolání není dosud uzavřeno nebokdyž obviněný byl osvobozen z důvodů, kterénezbavují povinnosti nahradit škodu.

Kánon 1731: Rozsudek vynesený trestním sou-dem, i když vešel ve stav právoplatně rozhod-nuté věci, není právoplatným rozhodnutím propoškozenou stranu, pokud sama nežalovalapodle předpisu Kánon 1729.

ČÁST V. Způsob postupování vČÁST V. Způsob postupování vČÁST V. Způsob postupování vČÁST V. Způsob postupování vadministrativních rekursech aadministrativních rekursech aadministrativních rekursech aadministrativních rekursech apři odstraňování nebo překlpři odstraňování nebo překlpři odstraňování nebo překlpři odstraňování nebo překláááá----

dání fdání fdání fdání faaaarářůrářůrářůrářů

SEKCE I. Rekurs proti administrativnímdekretům

Kánon 1732: Co je stanoveno v tomto oddíle o de-kretech, platí také o všech jednotlivých adminis-trativních úkonech vydaných mimosoudně provnější obor s výjimkou těch, které vydal samotnýŘímský biskup nebo ekumenický koncil.

Kánon 1733:� 1: Kdykoliv se považuje někdo za poškozeného

dekretem, je žádoucí, aby nedošlo mezi ním apůvodcem dekretu ke sporu a aby společnýmúsilím se hledalo spravedlivé řešení s případnýmpoužitím vážených osob ke zprostředkování aobjasnění tak, aby se vhodnou cestou předešlosporu nebo se dospělo k vyřešení věci.

� 2: Biskupská konference může stanovit, aby vkaždé diecézi byla ustanovena jakási stálá služ-ba nebo rada, která by měla za úkol podle před-pisů vydaných samotnou biskupskou konferencíhledat a nabízet spravedlivé řešení. Jestliže by tonenařídila biskupská konference, může takovouslužbu nebo radu ustanovit sám biskup.

� 3: Služba nebo rada, o nichž je v � 2, je povinnazvláště tehdy jednat, když se žádá odvolání de-kretu podle předpisu Kánon 1734 a lhůta k po-dání rekursu dosud neuplynula. Byl-li proti de-kretu podán rekurs, nechť představený, který re-kurs vyšetřuje, vybídne podávajícího rekurs iautora dekretu k hledání tohoto druhu řešení,pokud je naděje na úspěch.

Kánon 1734:� 1: Dříve než někdo podá rekurs, je povinen pí-

semně požádat původce dekretu o jeho odvolánínebo opravení. Rozumí se, že když je podánatato žádost, že se také žádá o odklad výkonu.



� 2: Žádost musí být podána v zahlazující lhůtě 10započitatelných dnů ode dne, kdy ve shodě spředpisy práva byl dekret dotyčnému oznámen.

� 3: Předpisy � 1 a 2 neplatí:

1. o rekursu, který nutno podat u biskupa proti de-kretům vydaným autoritami jemu podřízenými,

2. o rekursu, který se nutno vznést proti dekretu,kterým je rozhodnuto o rekursu k vyšší instanci,leč že by toto rozhodnutí dal biskup,

3. o rekursech podávaných podle předpisů Kánon57 a 1735.

Kánon 1735: Jestliže do 30 dnů od doby, kdy žá-dost, o níž je v Kánon 1734, byla doručena pů-vodci dekretu, tento oznámí vydání nového de-kretu, ve kterém první dekret buď opraví nebokterým žádost zamítne, lhůta pro rekurs běží odoznámení nového dekretu. Jestliže však ve lhůtě30 dnů nevydá žádné rozhodnutí, běží lhůta odtřicátého dne.

Kánon 1736:� 1: Ve věcech, v nichž rekurs k vyšší instanci od-

kládá výkon dekretu, totéž působí žádost, o nížje v Kánon 1734.

� 2: V ostatních případech, jestliže původce dekretudo deseti dnů ode dne obdržení žádosti, o níž jev Kánon 1734, nerozhodne, že se výkon dekretupozastavuje, může se znovu žádat o odklad ujeho hierarchického představeného, který můžeodklad dovolit jen z vážných důvodů a vždy s po-staráním se, aby neutrpěla škodu spása duší.

� 3: Je-li odloženo provedení dekretu podle předpi-su � 2 a později se podá rekurs proti dekretu,pak ten, kdo má rozhodnout o rekurse podlepředpisu Kánon 1737 � 3, je povinen rozhod-nout, zda se má odložení potvrdit nebo odvolat.

� 4: Nepodá-li se ve stanovené lhůtě žádný rekursproti dekretu, tím samým padá odložení jehoprovádění, prozatímně ustanovené, podle před-pisu � 1 nebo � 2.

Kánon 1737: � 1: Kdo se domnívá, že je dekretempoškozený, může podat rekurs k hierarchickyvyššímu představenému toho, který dekret vydal,z jakéhokoliv oprávněného důvodu. Rekurs mů-že podat i samému původci dekretu, který jej

musí ihned zaslat vlastnímu hierarchickémupředstavenému.

� 2: Rekurs nutno předložit v zahlazující lhůtě pat-nácti započitatelných dnů, které v případech, onichž je v Kánon 1734 3, běží ode dne, kdy byldekret oznámen, v ostatních případech běžípodle předpisu Kánon 1735.

� 3: I v případech, kdy rekurs neodkládá mocí sa-mého práva provádění dekretu a ani odloženínebylo přikázáno podle předpisu Kánon 1736 �2, může přesto představený nařídit odložení pro-vedení, ale tak, aby tím neutrpěla spása duší.

Kánon 1738: Kdo rekurs podává, má právo použítvždy advokáta nebo prokurátora, dbá však abybylo zabráněno neužitečným průtahům. Ano, aťje dokonce ustanoven patron "ex officio", jestližepodávající rekurs patrona nemá, a představenýto považuje za nutné. Představený však můžepřikázat, aby podávající rekurs se sám osobnědostavil, aby mohl být dotazován.

Kánon 1739: Představený, který vyšetřuje rekurs,může, je-li to vhodné, dekret nejen potvrdit nebojej prohlásit za neplatný, ale také ho zrušit, od-volat, nebo považuje-li to představený za vhod-nější, opravit, nahradit jej jiným nebo částečně jejzrušit.

SEKCE II. Jak postupovat při odstraně-ní nebo přeložení farářů

Hlava I. Jak postupovat při odstraněnífarářů

Kánon 1740: Jestliže se stane služba některého fa-ráře z nějakého důvodu, i mimo jeho velké zavi-nění, škodlivou nebo neúčinnou, může jej die-cézní biskup z farnosti odstranit.

Kánon 1741: Důvody, pro které může být farář veshodě s právem odstraněn z farnosti:

1. způsob jednání, který přináší církevnímu spole-čenství velkou škodu nebo zmatek,

2. nezkušenost nebo stálá duševní či tělesná ne-moc, která zneschopňuje faráře k užitečnémuplnění jeho úkolů,



3. ztráta dobré pověsti u poctivých a vážných farníkůnebo odpor vůči faráři, které, jak se předvídá, vkrátké době nepominou,

4. velké zanedbávání nebo porušování farářskýchpovinností, které trvá i po napomenutí,

5. špatná správa majetku k velké škodě církve, ne-lze-li proti tomuto zlu použít jiného prostředku.

Kánon 1742:� 1: Jestliže provedeným šetřením se zjistí, že je

zde důvod, o němž je v Kánon 1740, prodisku-tuje biskup záležitost se dvěma faráři vybranýmize sboru, který byl k tomuto účelu ustanoven na-trvalo na návrh biskupa kněžskou Radou. Jestli-že biskup i potom dojde k závěru, že je třeba při-stoupit k odstranění, oznámí - pod platností - pří-činy a důvody a poradí faráři jako otec, aby dopatnácti dnů se vzdal úřadu.

� 2: Jde-li o faráře, kteří jsou členy řeholního insti-tutu nebo společnosti apoštolského života, náležízachovat předpis Kánon 682 � 2.

Kánon 1743: Farář se může zřeknout nejen prostěa jednoduše, ale i pod podmínkou, jen když jimůže biskup oprávněně přijmout a skutečně jipřijme.

Kánon 1744:� 1: Neodpoví-li farář ve stanovené době, nechť

biskup opětuje svou výzvu s prodloužením zapo-čitatelného času pro odpověď.

� 2: Když se biskup ujistí, že farář obdržel jeho dru-hou výzvu a neodpověděl, ačkoliv mu v tom ne-bránila žádná překážka, anebo jestliže farář seodmítne zříci úřadu bez uvedení důvodu, biskupje povinen vydat dekret o jeho odstranění.

Kánon 1745: Jestliže však farář uvedenou příčinu ajejí důvody napadne a uvede pohnutky, které sejeví biskupovi jako nedostatečné, tehdy se kplatnému jednání žádá:

1. pozvat faráře, aby nahlédl do spisů. sepsal svénámitky a protidůkazy, má-li nějaké;

2. biskup pak po doplnění instrukce, je-li to potřeb-né, ať záležitost zváží s těmi faráři, o kterých je vKánon 1742 � 1, pokud tito nemohou, nutno vy-brat jiné;

3. nakonec ať biskup rozhodne, zda faráře odstranitnebo ne, a brzy o záležitosti vydá dekret.

Kánon 1746: Biskup je povinen se postarat, abyodstraněnému faráři přidělil jiný úřad, jestliže jepro něj vhodný, nebo jej dát do důchodu, podletoho, jak to případ vyžaduje a okolnosti dovolují.

Kánon 1747:� 1: Odstraněný farář musí zanechat vykonávání

služby faráře, co nejdříve uvolnit faru a vše, copatří farnosti, předat tomu, komu biskup farnostsvěřil.

� 2: Jedná-li se však o nemocného, který nemůžebýt bez těžkostí přemístěn z fary jinam, nechť mubiskup ponechá užívání fary, i výlučné, pokud tobude nutné.

� 3: Zatímco běží rekurs proti dekretu odstranění,nemůže biskup jmenovat nového faráře, ale po-stará se o prozatímního farního administrátora.

Hlava II. Jak postupovat při přeloženífarářů

Kánon 1748: Žádá-li to dobro duší a potřeba neboužitek církve, aby farář byl ze své farnosti, kterous užitkem vedl, přeložen do jiné farnosti nebo kjiné službě, nechť mu biskup písemně navrhnepřeložení a poradí, aby z lásky k Bohu a dušímsouhlasil.

Kánon 1749: Nemá-li farář v úmyslu poslechnoutnávrhy a výzvy biskupa, ať mu písemně sdělí svédůvody.

Kánon 1750: Jestliže biskup i přes uvedené důvodyusoudí, že nemůže ustoupit od svého záměru, jepovinen se dvěma faráři, vybranými podle před-pisu Kánon 1742 � 1, zvážit důvody, které jsoupro a proti přeložení. Jestliže i potom usoudí, žeje na místě přistoupit k přeložení, je povinen zno-vu otcovsky faráře vyzvat.

Kánon 1751:� 1: Když to všechno vykoná a farář se nadále vzpí-

rá, ale biskup pokládá přeložení za potřebné,nechť vydá dekret o přeložení faráře s ustanove-ním, že po uplynutí určené doby bude farnostuvolněna.



� 2: Uplyne-li tato doba neužitečně, prohlásí farnostza uprázdněnou.

Kánon 1752: V záležitostech překládání náleží za-chovat předpisy Kánon 1747 se zachováním ka-

nonické spravedlnosti a majíce před očima spá-su duší, která vždy musí být v církvi nejvyššímzákonem.

kodex kanonickÉho prÁva

Documents