škody. Tam ji čekalo setkání s někdejšímochráncem a bývalým ředitelem RudolfemRichterem, který se vrátil ze sovětskéhozajetí. Nejdříve se s Tilly nechtěl setkat,ale pak jí ukazoval doklady, co vše udělalve 30. letech pro její ochranu. Opakovaněse omlouval, že nepodnikl víc, bylo tozvláštní – Richter přece neměl důvod,a přesto zřejmě stále cítil zlé svědomí –snad pro své členství ve straně?

O vztahu Tilly ke staré vlasti se zacho-valo ještě jedno svědectví z r. 1958, kdyUSA navštívila redaktorka rozhlasové sta-nice v Brémách Irmgard Bachová, abynatočila vzpomínky někdejších němec-kých občanů, kteří těsně před válkou emi-grovali. Strávila s Tilly dva dny dlouho donoci. První setkání nedopadlo dobře – Til-ly ji přijala chladně a nepustila ji vůbec keslovu. Vedla monolog přerušovaný plá-čem, obžalobu vlastního německého ná -roda, s nímž byla se svou rodinou pevněspjatá. Obžalobu evropského národa v čeles šílencem, který uvrhl celý svět na pokrajzkázy, německý národ proměnil v posluš-né stádo fanatické vražedné masy atd.Bylo zřejmé, že to vše se jí dlouho hro -madilo v mysli a konečně své myšlenkymohla vyslovit nahlas. Druhý den všakbyla jako vyměněná, na dialog se pečlivěpřipravila a popsala svou anabázi cesty donové vlasti tentokrát bez emocí.

26. květen 1967 začal jako obyčejně, posnídani si Tilly zapálila cigaretu a napsa-la dopis mladšímu kolegovi v Sencken-bergově muzeu Wolfgangu Klausewitzovi.Mezi jiným uvažovala i o tom, že se zúčast-ní oslav 150. výročí muzea v listopadu

1967: „Hraji si teď s myšlenkou, že na -vzdory mým neduhům – hluchotě, zapo-mnětlivosti atd., přece chci u toho být.Mezitím jsem však zjistila, že cestu asi prozměny v dopravě nepodniknu oblíbenýmiloděmi… Vaše Tilly.“

Dopis zalepila a vydala se do muzea, nacestě se však rozhodla pro malou odbočkuna hlavní třídu Oxford Street, kde si obvyk -le nechávala dobít baterie svého naslou-chacího přístroje. Ten den ho měla protovypnutý. Kolem půl jedenácté dopolednedospěla k hlavní třídě. Tam byla při pře-cházení sražena nákladním automobilem

a těžce zraněna, přivolaný sanitní vůz jirychle dopravil do nemocnice, kde alepříští den, 27. května 1967, svým poraně-ním především na hlavě podlehla. Podlešetření policie silně nedoslýchavá ženanezaznamenala blížící se vozidlo a vkro-čila do vozovky.

Smutná zpráva se objevila ve všech no -vinách a Harvardská univerzita svolalapočátkem června smuteční shromáždění,na kterém promluvila řada hostů, mimojiné tehdejší ředitel Muzea srovnávací zoo-logie v Cambridgi Ernst Mayr nebo AlfredS. Romer. Tilly Edingerová byla dopra -vena do Frankfurtu, kde byla v průběhuoslav výročí Senckenbergova muzea v listo-padu 1967 pohřbena vedle svých rodičů.Frankfurtské noviny zobrazily slavnostnísál s textem: „Křeslo pro čestného hostazůstalo prázdné…“

K tomuto článku významně přispěla řadamých kolegů a přátel v zahraničí: MiklósKretzoi z Budapešti, Richard Dehm z Mni-chova, Heinz Tobien z Mohuče, JohannesHürzeler z Basileje, Christian Guth z Poi-tiers, Emil Kuhn-Schnyder z Curychu,George G. Simpson z Tucsonu, Mary Daw-sonová z Pittsburghu, Clark Howell z Ber-keley, Edwin H. Colbert z Flagstaffua Claude W. Hibbard z Ann Arboru.

XXX živa 1/2018

15

15 Hrob na hřbitově ve Frankfurtu nad Mohanem, kde je po boku rodičů Ludwiga a Anny pochována Tilly Edingerová. Snímky z archivu autora

Společnost Česká hlava spolu s Úřademvlády České republiky každoročně vyhla-šuje stejnojmenné ceny – nejprestižnějšíocenění za vědu a výzkum, kterého lzev naší zemi dosáhnout. Ceny za r. 2017 bylyuděleny 3. prosince 2017 na Vysoké školeekonomické v Praze v rámci 16. ročníkusoutěže pro nejlepší české vědce.

Mgr. Karel Škubník z Masarykovy uni-verzity v Brně získal ocenění Doctorandusv oboru přírodní vědy, a to za výzkum virudeformovaných křídel. Ten se významněpodílí na tzv. syndromu hroucení včelstev,tedy poklesu populací včely medonosné(Apis mellifera). Popsal strukturu tohotoviru, objevil, jak vstupuje do včelích bu -něk, a tím otevřel možnost vytvoření pro-tivirové látky. Během svého výzkumuzkombinoval dvě metody – kryo-elektro-novou mikroskopii a rentgenovou krysta-lografii, což je v naší zemi ojedinělý po -stup a ve světě ho využívá jen malý početlaboratoří.

Cenu Doctorandus – technické vědyobdržel RNDr. Vít Saidl z Matematicko--fyzikální fakulty Univerzity Karlovy zastudium magnetických látek. Zkoumá tzv.antiferomagnety, které by se v budoucnu

mohly více využívat ve výpočetní tech -nice. Jejich výhodou je, že se k sobě dajípřiblížit.

Prof. Mgr. Jiří Damborský, Dr., z Ma -sarykovy univerzity získal cenu Invence.Věnuje se inženýrství proteinů, resp. vývojisoftwarů, které umožňují úpravy protei-nů – analýzu proteinových struktur, po -chopení jejich fungování v buňkách a ná -sledně navrhování modifikací zlepšujícíchužitné vlastnosti, jako je biologická aktivi-ta nebo selektivita proteinu. Tyto progra-my nacházejí široké uplatnění v medicíně,farmaceutickém, potravinářském a che-mickém průmyslu i v ochraně životníhoprostředí. Technologie vyvinutá týmemlaureáta je využívána ve více než 120 ze -mích světa, např. k návrhu proteinů proléčbu cukrovky, vývoji vakcín proti žlou-tence, tetanu a dětské obrně, k přípravěpotravinových a nutričních doplňků, bio-katalyzátorů pro urychlování chemickýchreakcí nebo vývoji biosenzorů pro detekciškodlivých chemických látek v životnímprostředí a jejich likvidaci.

Cenu Industrie, udělovanou Minister-stvem průmyslu a obchodu, dostala společ-nost SHM, s. r. o. Vyvíjí technologie, které

umožňují nanášet na průmyslové nástro-je povlaky výrazně zlepšující vlastnostivýrobku.

Národní cenu Vlády České republiky zar. 2017 získal ředitel Centra medievistic-kých studií Akademie věd České repub -liky a Univerzity Karlovy a pracovníkArcheologického ústavu AV ČR v Prazeprof. PhDr. Petr Sommer, CSc., DSc. Jakoodborník na církevní archeologii a středo-věkou duchovní kulturu dokázal skloubitvýsledky, kterých dosáhl při rozsáhlýchvýzkumech klíčových středověkých kláš-terů, s historickým, uměleckohistorickýma církevněhistorickým výzkumem pramenůk počátkům českého státu a christianiza-ce jeho společnosti. Podílel se na výzku-mech nejstarších českých klášterů, sám jevedl především v Sázavě, dále na Ostrověu Davle a v Praze pak na Břevnově neboStrahově.

Více na www.ceskahlava.cz

Prestižní ocenění za vědu a výzkum 2017

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2018. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.