Komunikace zvířat - savciKomunikace zvířat - savci

Pří_076_Rozmanitost přírody_Komunikace zvířat - savci

Autor: Mgr. Marie Boučková

Škola: Základní škola Slušovice, okres Zlín, příspěvková organizace

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/02.0025Název projektu: Modernizace výuky na ZŠ Slušovice, Fryšták, Kašava a Velehrad

Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Anotace: Digitální učební materiál je určen pro práci za pomoci počítače s interaktivní tabulí. Je součástí tématického okruhu „Rozmanitost přírody.“ Materiál je v souladu s osnovami vyučovacího předmětu přírodověda a ŠVP pro základní vzdělávání ZŠ Slušovice. Je určený k vyvozování nového učiva, opakování a procvičování učiva. V prezentaci jsou stručným způsobem uvedeny zajímavosti o komunikaci savců. Tento materiál vznikl ze zápisů autora jako doplňující materiál k učebnici: MATYÁŠEK, Jiří, Věra ŠTIKOVÁ a Josef TRNA. Přírodověda 5: Člověk a jeho svět. Bratislavská 23d, 602 00 Brno: NOVÁ ŠKOLA s.r.o., 2011. ISBN 978-807289-301-0. Je určen pro předmět přírodověda 5. ročník.

1.

• Zvířata sice neumějí mluvit, ale rozhodně dokážou komunikovat.• Ve skutečnosti si členové jednoho druhu, a stejně

tak i různé druhy vzájemně, neustále předávají informace.• Jsou schopní upozornit jiná zvířata na potravu nebo přivábit partnera. • Dokážou najít svoje mládě ve velkém stádě nebo

varovat v případě přítomnosti predátorů. • Umějí si vyznačit své území, aby odradili vetřelce.• Používají k tomu různé metody, od řevu lvů po pachové „vizitky“ jelenů.• Ať je způsob jakýkoliv, dobrá komunikace je nevyhnutelná - závisí na přežití savců.

• Komunikace dotyky je pro některé druhy velice důležitá.• Je pohodlná, a může tak velmi dobře naznačit dominantní postavení nebo udržovat vazby.• Opice upevňují sociální vztahy v rámci své skupiny vzájemným vískáním, kterým si zároveň odstraňují parazity a odumřelou kůži.• Samice opic často berou svá mláďata do náruče, utěšují je a mazlí se s nimi.• Medvíďata se perou, aby ukázala dominanci, zároveň se tak cvičí v boji. • Mořské vydry se zase často navzájem třou tvářemi a dotýkají se nosem - udržují tak sociální vazby

a zanechávají pachové značky.

2.

4.

3.

• Díky chemickým látkám, nazývané feromony, vylučovaným v moči nebo pomocí pachových žláz, dokážou savci rozpoznat ostatní členy svého druhu, označit si teritorium, najít kořist nebo potencionálního partnera.• Madagaskarský lemur kata si např. tře pachové žlázy na zápěstích a hrudi o vegetaci a zanechává výraznou stopu, která vyznačuje jeho teritorium. • Spoustu druhů včetně koní, nosorožců a slonů feromony signalizuje, kdy je samice připravená k páření.• Lev např. větří v blízkosti lvic, zda některé z nich nejsou připraveny k páření.

5.

6.

• Některé zvířata (např. slon) využívají ke komunikaci vibrace. • K poslouchání nevyužívá slon pouze své velké uši, ale i nohy. Ty jsou tak citlivé, že jimi rozpozná nízkofrekvenční zvuky šířící se zemí, které vytvořili svým dupáním jiní sloni a to až na vzdálenost 30 km.• Vzdálené signály pomáhají slonům také při hledání partnerky. • Nohama jsou schopní rozlišit i hřmění a najít ve svém okolí vodu.

7.

• Všichni savci vydávají zvuky, od myšího pískání po bručení medvědů, a všechny zvuky mají svůj význam. • Delfíni používají komplexní škálu zvuků a vědci zkoumají, zda nejde o skutečný jazyk. Každý delfín vydává svoje vlastní, unikátní pískání. • Aby delfíni našli potravu, vydávají rovněž pomocí tuku na čele vysokofrekvenční zvuk podobný cvakání (forma echolokace). • Nejhlasitější zvuk ze všech suchozemských tvorů vydává jihoamerický vřešťan, když si křikem vyznačuje území. • Může to být slyšet až do vzdálenosti 16 km.

8.

9.

10.

• Mnoho savců má dobrý zrak, takže vizuální signály jsou rozhodující. • Některé jsou dočasné, například když se vlk naježí, nápadně tak ukazuje agresi, nebo se přikrčí a stáhne uši jako projev podřízenosti. • Jiná vizuální znamení se objevují v určitém období, jako třeba zčervenání zadku šimpanzích samic, když jsou připravené se pářit. • Existují také trvalé znaky, jako bílé pruhy na zádech skunka, podle nichž se predátor naučí, že si ho nemá všímat, jinak ho skunk postříká páchnoucí tekutinou.

11. 12.

13.

Keporkak používá složité písně, které se nesou stovky kilometrů, aby ostatním sdělil svou polohu a další informace, Skladby neustále obměňuje novými nebo už existujícími melodiemi. Dominantní samec gorily horské naznačuje jinému samci, že tu velí, vzpřímeným postojem, bušením do hrudi a hlasitými skřeky. Pokud není tato zpráva dostatečně pochopena, bouchá do země a trhá okolní rostliny. Psouni prérioví vydávají různé varovné zvuky, takže ostatní vědí, zda je blížící se predátor např. sokol, had nebo kojot.

Samice gorily nížinné Koko, narozená roku 1971 s sanfranciské zoologické zahradě, se naučila 1 000 slov ve znakové řeči a rozumí asi 2 000 slovům v angličtině. Má dokonce svou e-mailovou adresu - Kokomail@aol.com. Oribi, malá africká antilopa, má na kopytech, kolenou, tváři, slabinách a pod očima pachové žlázy. Používá je mimo značkování území - po cestě zanechává pachovou stopu, aby ji ostatní ze stáda mohli následovat.

Šimpanzi mají po lidech nejinteligentnější vzájemnou komunikaci v živočišné říši. „Mluví“ spolu pomocí celé škály zvuků, gest, držení těla a grimas. Šimpanzi jsou velice

společenská zvířata a tato komunikace každému z nich pomáhá přesně určit svou roli ve skupině a odhadnout záměry ostatních - rozpoznat, kdo je dominantní, kdo má špatnou náladu, a je proto lepší se mu vyhnout, a kdo je naopak naladěn přátelsky.