Číslo: 3 Ročník: 2

Listopad 2011

Škol

ní č

asop

is g

ymná

zia

Kom

ensk

ého

Haví

řov

Nejoblíbenější profesor

Exkurze - Huisman

Vídeň 2011

Strana 2 Komár

KEditorialMilí čtenáři,je půl druhé ráno a po sedmi hodinách strávených nad Komárem už bohužel nemám moc energie na to, abych byl schopen napsat nějaký krásný editorial. Takže se pro tentokrát, prosím, spokojte jen s těmito několika slovy a raději pokračujte někam dál, na některou z dvaceti stran, které jsme pro vás připravili.

Příjemné čtení vám přeje Martin Vérteši

Obsah čísla:

3678

1213

Rozhovor: Dobruše Fajkusová

Exkurze - Huisman konstrukce Sviadnov

Vídeň plná historie

Anketa: nejoblíbenější profesor

Představení Gottland

Pozdravy z Avignonu

141516181920

Co nás baví, co nás zajímá

Profesoři vzpomínají

Kam po maturitě?

Objev Komára

Povídka na pokračování

Sportovní koutek

Časopis Komár – Školní časopis gymnázia Komenského v Havířově, měsíčníkČÍSLO: 3, ročník: 2., listopad 2011. VYŠLO: 8.11.2011.

Šéfredaktor: Martin Vérteši. Redakce: Roman Kula, Jakub Svoboda, Petr Lukašík, Karolína Andraková, Veronika Fišerová. Grafika a sazba: Martin Vérteši. Redakce není zodpovědná za tiskové chyby. Náklad: 70 ks. Cena: 10 Kč. Web: www.casopiskomar.wz.cz.Email: casopiskomar@seznam.cz

Podporují nás:

Mozaika zpráv

Vendula Weissová ze sexty byla v pátek 21. říj-na 2011 oceněna na slavnostním večeru v Kul-turním domě Petra Bezruče za příkladnou re-prezentaci města v oblasti kultury.

Lukáš Folwarczný získal ocenění „Nejúspěšnější žák Moravskoslezského kraje“ ve školním roce 2010/2011, které převzal 14. října 2011 na Ja-náčkově konzervatoři v Ostravě.

Dne 25. října 2011 se na naší škole konal již 3. ročník soutěže ve hláskování Spelling Bee. Sou-těže se zúčastnili studenti našeho gymnázia a žáci ZŠ Kpt. Jasioka. Soutěžící byli rozděleni do 4. kategorií: I. prima + 6. tř ZŠ, II. sekunda + 7. tř ZŠ, III. tercie + 8. tř ZŠ a IV. kvarta + 9. tř. ZŠ. Soutěž se konala v učebně jazyků a probíhala ve 2 kolech.

Dobruše Fajkusová: Strávila jsem jeden rok v Anglii jako au - pair

Profesorka Fajkusová učí na naší škole výtvarku, angličtinu a češtinu. Jako výtvarnice se věnuje výzdobě školy, mimoto má ale i další zájmy, o kte-rých nám něco málo prozradila.

KKomár Strana 3

Kde všude jste studovala? Na Ostravské univerzitě. V době mých studií ještě na Peda-gogické fakultě při Olomoucké univerzitě, dnes už samostatné univerzitě. No a střední školu tady na gymnáziu, kam jsem se vrátila.

Zajímala jste se vždy o ty před-měty, které teď učíte?

Ano, protože můj tatínek byl akademický malíř, takže nás všechny tři – myslím tím i mé dva sourozence – táhl ke kreslení a výtvarničení a myslím si, že kaž-dému z nás toho trochu zůstalo, a dokonce jsme své nadání v životě i uplatnili. Ale až skoro do posled-ního ročníku gymnázia jsem chtě-la být veterinářka. Nakonec jsem ale zvolila učitelství.

A co čeština a angličtina? Angličtinu jsem si dodělávala, až když jsem se vrátila z Anglie. Dva roky jsem učila na základní škole, pak jsem odjela do Anglie jako au-pair, no a potom jsem do-studovala tento předmět. Protože mě angličtina vždycky bavila.

Na kterých jiných školách jste ještě učila? Na základní škole Marušky Kude-říkové.

Můžete nám říci něco více o va-šem pobytu v Anglii? V podstatě to byla první příle-žitost, jak vycestovat za hranice po roce 1989, takže jsme toho s kamarádkou využily a nelituji dobré zkušenosti. Au-pair je ten druh práce, správně by se nemě-lo říct práce, protože se jedná o druh spolupráce mezi zeměmi, kdy dívka – dneska už i kluk – po-máhá v domácnosti a zároveň vy-užívá zdarma bydlení, jídla a tak dál a dostává kapesné. No a já jsem se zároveň podívala na mís-ta v Anglii, na která jsem se chtěla podívat, což byl Stratford (rodiště W. Shakespeara) a Stonehenge. Pak samozřejmě Londýn, protože jsem bydlela v jeho severní části a vláčkem jsem do centra dojela za dvacet minut.

Máte nějaké zajímavé zážitky nebo zkušenosti? No, určitě jsem hodně věcí viděla a zažila. Bylo to zvláštní,

Strana 4 Komár

K

protože takovýmto způsobem pracovat pro rodinu, znamená vztah na hranici být členem rodi-ny a být něco jako služka. Některé rodiny si od au-pair holek drží od-stup. Žila jsem ve dvou rodinách, ta první mě skutečně brala spíše jako služku a v druhé jsem se stala součástí rodiny a to bylo bá-ječné, protože jsem s nimi sdílela jejich rodinný život, mohla jsem s nimi komunikovat a pro angličti-nu to bylo ohromné plus.

Co vás nakonec přimělo nestát se veterinářkou? Jednak mě odrazovalo okolí, že to je těžká práce a nakonec i kvůli různým jiným okolnostem. Vypa-dalo jistěji, že když už budu chtít studovat nějakou vysokou školu, tak výtvarka bude možná, proto-že moje sestra měla se studiem problémy kvůli totalitě, můj tatí-nek byl totiž komunista, kterého vyhodili. A nakonec se mi naštěstí vystudovat podařilo.

Jaké jsou vaše zájmy? Musím přiznat, že jsem dost pohodlná, takže se sportem mé zájmy moc nesouvisí. Ráda si sa-mozřejmě něco zavýtvarničím, takže sem tam nějaký obrázek, teď bohužel poslední léta neby-

lo moc času. A začala jsem cvičit tai – chi, abych se trochu hýbala. Jsou to pro mne velice příjemně strávené chvíle, odreaguji se a nemyslím na nic jiného, než jaké pohyby se dělají a ze začátku mi připadaly dost složité.

Jaká je vaše oblíbená víkendová činnost? Když je pěkně, tak jezdíme na chatu mých rodičů ve Pstru-ží a tam se samozřejmě věnuji zahradnickým pracem, těch je vždycky dost, jinak se svými dce-rami, sem tam si něco zahrajeme, podíváme se na televizi, navště-vujeme samozřejmě prarodiče,

takže takový běžný rodinný život.

Máte nějaké domácí mazlíčky? Ano, těch máme dost. Dvě pís-komilky, dvě činčily a osmáka Fer-du.

Byla jste někdy s naší školou na zájezdu v Anglii? Byla jsem se školou v Anglii, tam mi dokonce myslím profesor-ka Kotašková umožnila, abych po letech navštívila rodinu, u které jsem žila, to bylo příjemné se-tkání. Jinak jsem hodně cestova-la se svým tatínkem, protože byl členem Klubu přátel výtvarného umění a ten pořádal různé po-znávací zájezdy, takže sice pořád v rámci východní Evropy, ale po-dívala jsem se třeba do Německa, do Polska, na Slovensko či do Itá-lie.

Sídlila jste za dobu působení na naší škole i v jiných kabinetech? Ne, nesídlila. Zato jsem tady zažila spoustu změn, třeba když odcházela profesorka Koppová, stěhovala se profesorka Dobešo-vá, teď tady mám dva kolegy.

Jaký je váš názor na současnou podobu nových maturit? Podle mě je dost špatné, že i

Paní profesorka jako holubička na výletě v Rožnově.

Tak tohle je osmák Ferda.

KKomár Strana 5

po těch letech, kdy maturita vzni-kala, se pořád něco řeší. A navíc se dějí pořád nějaké změny. Ne-myslím si, že by byl špatný nápad vytvořit zkoušky, které by srovna-ly vzdělání na středních školách, ale myslím si, že naše školy jsou natolik různorodé, že soudobá maturita na takovou situaci není dobře připravena. Přicházejí různé komplikace ohledně hodnocení, organizace, a jak se pořád něco mění, myslím si, že to není ani naše dobrá vizitka.

Máte nějaké sny do budoucna? Určitě mám, ale teď jsem se hodně soustředila na práci – mám dva maturitní ročníky, výzdoba, mám docela malé děti, i když jed-na dcera v primě, druhá ve třetím ročníku naproti na škole, už ne-jsou tak nejmenší, ale přece je-nom je to práce. Někdy bych ale chtěla mít dost času na to, abych si doma mohla rozdělat stojan, opřít si o něj plátno a zase ma-lovat. Třeba jednou týdně aspoň půlden vyšetřit.

Máte nějakou oblíbenou malíř-skou techniku? Ani ne, ráda pracuji s textilem, třeba tkaní na rámu. Teď jsem zvědavá na novou techniku, pro-tože ve výtvarné výchově bude smaltovací pec a pan profesor Mendl slíbil, že nám prozradí růz-né možnosti práce s ní.

Chtěla byste něco vzkázat našim čtenářů? Ať jsou spokojeni v životě, ať

zkusí někteří z nich docenit vzdě-lání, které si myslím, že je dnes dost důležité. Není nutné mít ze všeho jedničku, je nutné zvolit si něco, co by je zajímalo, a tomu se věnovat. Protože to by je jednou v životě mělo nejen živit, ale i ba-vit. A i zdraví je, obzvlášť tady na Ostravsku, velice důležité, takže i zdraví, hodně vědomostí a ať si užijí studentského života.

Činčiláci Oskar a Leonardo.

Ptal se Martin Vértešifoto archiv D. Fajkusové

Staňte se spoluautory knihy legend!Snem mnoha literárně či výtvarně nadaných dětí je, aby se jejich tvorba dostala do rukou veřejnosti, ale většinou není v jejich silách se prosadit. Proto se skupina mladých lidí, podpořena z programu Think Big, rozhodla dětem tento sen umožnit a vydat jim knihu, složenou z nejlepších příspěvků v soutěži “Urban legends očima dětí”, do níž mohou přispět účastníci svou povídkou, básní nebo komiksem. Tématem jsou “urban legends” - historky z novodobého městského prostředí.

Urban legends, téma všech soutěžních děl, mají nejblíže k po-hádce, pověsti či hororu, jsou však specifické svým přístupem k realitě – tváří se, jako by se opravdu staly, či stále probíhaly. Mezi všeobecně známé a proslavené urban legends patří historka o černé sanitce, kte-rá unáší náhodné kolemjdoucí za účelem prodeje lidských orgánů, o nočním vlaku, který nikdo neří-dí, či o ženě čekající na tramvajové zastávce, která se nenávratně pro-

padla do země. Mnohdy je legenda vázána na daný region a uchovává se pouze v ústní formě. Cílem dob-rovolníků, zapojených do projektu, je tedy nejen podpořit kladný vztah dětí k literatuře, vlastní tvorbě, ale také uchovat často zajímavé či vtipné legendy krajů nebo měst v písemné podobě, a to specifickým způsobem – očima dětí. Soutěž je určena všem dětem mladším šestnácti let. Svá díla - do každé kategorie nejvíce jedno - mo-

hou posílat klasickou poštou, e--mailem na urbal@urbal.cz či vklá-dat přímo na webových stránkách soutěže www.urbal.cz. Uzávěrka přijímání příspěvků je 15. ledna 2012. Třicet nejlepších příspěv-ků bude otištěno v knize, kterou v březnu 2012 obdrží všichni soutě-žící zdarma. Tři nejlépe hodnocené povídky navíc zpracují do knihy pro-fesionální kreslíři ve formě komik-su. Na všechny zúčastněné čekají kromě knihy městských pověstí i další ceny a jarní závěrečné setkání.

Strana 6 Komár

KExkurze - Huisman konstrukce Sviadnov

Exkurze se zúčastnily třídy sexta, oktáva a seminář z fyziky v doprovodu profesorů Sedlaříka, Molnárové a M. Bouchalové. Sídlo nizozemské firmy Huis-man se nachází v obci Sviadnov nedaleko železniční stanice Lís-kovec u Frýdku, kam jsme také po deváté hodině náhradní auto-busovou dopravou dorazili. Po rozdělení na dvě skupiny nafasovala ta první vesty a přilby „Huisman visitor“ a vydala se s průvodci do provozu. Jak jsme se dozvěděli, Huis-man je jednou z mála firem, kte-ré jsou v současnosti schopny se rozvíjet. Současný závod, který zaměstnává asi pět set lidí, bude rozšířen o novou výrobní halu a přijme dalších asi dvě stě za-městnanců. V režimu běžného pracovní-ho dne jsme zastihli například obsluhu laserů nebo jsme mohli pozorovat různé fáze výroby oce-lových součástek. Druhá část exkurze sestávala z

prezentace o firmě a především výrobcích, které produkuje. Spe-cialitou firmy jsou konstrukce vrtných a zvedacích plošin, nebo plošin na pokládku potrubí na mořské dno. Nizozemská poboč-ka se poté zabývá také výrobou horských drah do zábavního prů-myslu a samotná firma také zajiš-ťuje montáž kdekoliv na světě Cenu žádného z výrobků vám

bohužel nejsme schopni říci, je-likož jde o obchodní tajemství, případný zájemce například o ropnou plošinu by si ale musel připravit částku v řádu desítek milionů. Abyste mohli uvažovat o práci v této firmě, díky které se může-te klidně podívat do celého svě-ta, musíte zvládat hodně dobře angličtinu, ta je zde totiž hlav-ním komunikačním jazykem a jak nám prozradil profesor Sedlařík, i samotný pohovor je veden vý-hradně anglicky. Studenti si z exkurze odnes-li určitě hodně a hodnotili ji vesměs kladně, těžko říci, zda nebyli jen rádi, že nemuseli do školy. Firma se samozřejmě také pokusila motivovat nás k budou-cí práci ve Sviadnově, je ale málo pravděpodobné,že by tam od nás mířil zástup uchazečů.

Martin Vértešifoto M. Bouchalová

Konexe vládnou světu - naštěstí. Jedině díky známostem profesora Sedlaříka jsme mohli strávit “před-večer” podzimních prázdnin - úterý 25. října exkurzí v jedné z největších firem, zabývajících se výrobou a montáží ocelových konstrukcí - Huisman ve Sviadnově na Frýdecko-Místecku.

Huisman visitors.

Vesty a přilby se staly přiléhavými doplňky.

KKomár Strana 7

Vídeň plná historie Tento rok se zájezd do Víd-ně konal již v říjnu, přesněji 21. října, abychom se na Vídeň podívali také z jiného pohledu, než když je již celá ponořena do předvánočního shonu. Vydali jsme se po stopách Habsbur-ků. Podtitulek naší cesty zněl: „aneb co učebnice tají.“ Poté, co se skupinka cesto-vatelů shromáždila u autobusu a byla u ní provedena kontro-la cestovních dokladů, jsme se všichni usadili na svá místa a mohli se tedy vydat na cestu. Jízdu zahájila paní profesor-

ka Jandorová přivítáním všech účastníků zájezdu a nechybělo ani upozornění řidiče, že nemá-me kolem sebe nic poškozovat. Někteří studenti kvinty, tercie a septimy si také pro nás připravili několik informací o Pálavě, Mi-kulovském zámku a vodní nádr-ži Nové Mlýny. Jakmile jsme se blížili k hranicím s Rakouskem a postupně se začali probírat ze spánku, mohli jsme slyšet zají-mavosti ze života Habsburků, které si pro nás připravila paní

profesorka Kyjovská. Dostali jsme také pracovní listy, za je-jichž vyplnění a odevzdání do-stali první tři nejrychlejší z nás sladkou odměnu. Naší první zastávkou byl zá-mek Schönbrunn, letní rezi-dence Habsburků. Prohlídkový okruh– 40 nádherných místností jsme si pozorně prohlédli s vý-kladem audioguide. Naplněni historickými informacemi a zají-mavostmi jsme se vydali do za-hrady zámku, kde jsme cestou k altánku Gloriette viděli velkole-pou Neptunovu fontánu. Zasta-

vili jsme se v Labyrintu, který na-bízel spoustu zajímavých „her“ a opět jsme nasedli do autobusu a vydali se na okružní jízdu Víd-ní. Viděli jsme Stephansdom, Ringstrasse, Kärntnerstrasse, Parlament, Staatsoper, Hofburg – zimní rezidenci Habsburků, dále prohlídka pokračovala už pěšky. I při ní jsme viděli spous-tu budov, které neodmyslitelně patří k Vídni. Také jsme dostali osobní vol-no, které každý využil po svém.

Někteří navštívili muzea, ve kte-rých je ve Vídni vstup do 18-ti let zdarma a jejich návštěva je určitě zajímavým přínosem. Dal-ší se zase vydali na nákupy do

místních butiků, kaváren, vyfoti-li se s kdekým a s kdečím, či se prostě jen tak procházeli a pro-hlíželi si centrum města. Milov-níci koní obdivovali množství ko-čárů a zastavili se i u Španělské jezdecké školy. I když se nám pří-liš z města nechtělo, bylo určitě příjemné zase si sednout do au-tobusu, a tak jsme se vydali na cestu domů plní nových zážitků a poznatků.

Veronika Fišerová

Tradiční společné foto všech účastníků zájezdu do Vídně.

Strana 8 Komár

KNejoblíbenější profesorANKETA

Konečně vám přinášíme výsledky první části ankety, kterou jsme mezi vámi v nedávné době udělali. Jak už napovídá titulek, zajímali jsme se o to, kdo z profesorů nebo profesorek je mezi studenty nejoblíbenější.

Na otázku „Kdo je váš oblíbe-ný profesor/ka?“ nám prostřed-nictvím dotazníku odpovědělo 133 studentů z nejrůznějších tříd. Alespoň jeden hlas obdrželo celkem 27 profesorů a profeso-rek. Abych přešel k tomu hlavní-mu, úplně nejvíce hlasů získala profesorka Sivková a může se tak pyšnit titulem „Nejoblíbenější profesorka“. Hlas jí dalo 34 stu-dentů, tedy téměř čtvrtina všech dotázaných. V závěsu se umístil profesor

Chupáč, kterého „volilo“ hned 29 studentů a trojici uzavírá profe-sor Sedlařík, kterého považuje za nejlepšího profesora 23 studen-tů. Pomyslné volební kvórum (5%) dále ještě získali p. Petr Ši-mek, p. Kostovčíková, p. Supík, p. Štolbová a p. Smilovský. Na hlasování mělo samozřej-mě jistý vliv to, ve kterých tří-dách daný profesor učí. Je po-měrně přirozené, že profesoři nedostávali hlasy ze tříd, ve kte-rých neučí. i tak lze ale výsledky považovat za dost průkazné, tak-

že umístěným profesorům gratu-lujeme a ostatním vzkazujeme: Anketa se brzy uskuteční znovu, takže je jen na vás, zda budete u studentů více oblíbení!

Celkové pořadí:

1. p. Sivková (34 hlasů)2. p. Chupáč (29 hlasů)3. p. Sedlařík (23 hlasů)4. p. Petr Šimek (12 hlasů)5. p. Kostovčíková (11 hlasů)6. p. Supík (9 hlasů)6. p. Štolbová (9 hlasů)8. p. Smilovský (7 hlasů)

Trojice „vítězů“: Profesoři Chupáč, Sivková a Sedlařík.

S nejoblíbenějším profesorem souvisí také další otázka naší an-kety, a to nejoblíbenější vyučovací předmět.Zde jsou výsledky mno-hem více těsné a někoho možná překvapí, že zdaleka nepřevláda-ly odpovědi typu „volná hodina“ nebo „přestávka“. Absolutním vítězem se stala

občanská nauka/základy spole-čenských věd, která získala 24 hlasů. Stříbrnou pozici obsadila biologie (s 22 hlasy) a na třetím místě je dějepis. Velice oblíbenými jsou také tělocvik, angličtina, výtvarka nebo čeština.

Celkové pořadí:1. Základy společenských věd/ON (24 hlasů)2. Biologie (22 hlasů)3. Dějepis (21 hlasů)4. Tělesná výchova (20 hlasů)5. Angličtina (18 hlasů)6. Výtvarná výchova (15 hlasů)7. Český jazyk (14 hlasů)

Připravil Martin Vérteši

POMŮC-KA: IPON

PŘEDLOŽ-KA

OKRESNÍ AGRÁRNÍ KOMORA

ZKR.

Z VELKÉ DÁLKY

ŠKOLNÍ HALA

INICIÁLY REŽISÉRA

ONDŘÍČKA

KOUŘEM KONZER-VOVAT

ODRAZ OD ZEMĚ

JEDNOTKY HMOT-NOSTI

OZNAČENÍ NAŠICH LETADEL

TEP3. DÍL

TAJENKY

STARO-ŘECKÉ

MUŽSKÉ JMÉNO

VÍKENDO-VÉ OBYDLÍ

NE V ČELEPOKYN K ZASTA-VENÍ

PURPUR

1. DÍL TAJENKY

HLAS KUKAČKY OZVĚNY

CHEM. ZN. PLUTONIA

ÚŘEDNÍ VYHLÁŠKA

DOBYTČÍ NÁPOJ

BOD V DŽUDU

SPOJOVAT LEPIDLEM

LÁKATPOPĚVEK

OMASTKY ZESPODU2. DÍL

TAJENKY

VŠECHNOINICIÁLY HERCE

TROJANA

A PO-DOBNĚ

ZKR.OMYLY

DRUH HNOJIVA

CITOSLOV-CE KŘACH-

NUTÍ

NÁZEV AUTOBA-

ZARUPULZY

ZNAČKA DECITU-

NY

TRS TRÁVY S HLÍNOU

ZÁVODNÍ SANĚ

SLONÍ ZUB

OBYVATEL INDIE

OTÁZKA NA CESTU

NADPORU-ČÍK ZKR.

DEHET STROJENÝ LOTERIE

INICIÁLY FOTBAL. POBOR-SKÉHO

TANCOVAT HOVOR.

MUSLIM-SKÝ ZACH-

RÁNCE

PŘEDPONA ŠPIČKO-VÝCH

VLASTNOSTÍ

STŘÍKAT HOVOR. VÝKVĚTY

POSTEL

NÁR. HOKEJ. LIGA ZKR.

ZNAČKA CIZÍCH

MOTOCY-KLŮ

ČÁSTI TĚL

SPAVÝ ČLOVĚK

POVEL PRO PSA

INICIÁLY HEREČKY SKOŘE-POVÉ

IN. MODER. ONDRÁČKA

ŠPAN. GALERIE PLÉD

LÉČ. DL. NEMOCNÝCH

ZÁMEZÍ VE SPORTU

NÁSILNÝ PŘEVRAT

ODVETA ZASTAR.

ZN. ZVUKO-TECHNIKY

INIC. HER. ISSOVÉ

CHEM. ZN. RHENIA

ŠLECHTICKÝ PŘÍDOMEK

4. DÍL TAJENKY

OZNÁMIT ÚŘADŮM

KONCOVKA 5MOCNÉ-HO PRVKU

HRAD NA BEROUN-

CE

VOJENSKÉ ÚTVARY

KKomár Strana 9

Něco pro volnou chvíli: KřížovkaDokážeš - li rozeznat dobrou... (tajenka)

Řešení křížovky z minulého čísla: Důležitější než fakta je to, jak je pojmenuješ.

Dne 11. listopadu 2011 se v 14,30 hod. koná na Gymnáziu Komen-ského v Havířově seminář z che-mie pro žáky základních škol a víceletých gymnázií. Tematicky bude rozdělen na dva teoretic-ko – experimentální 90 minutové

bloky se zaměřením na význam-né a zajímavé nekovy. Organizá-tory celé akce jsou Středisko vol-ného času KORUNKA v Ostravě (odloučené pracoviště Středisko přírodovědců) a Gymnázium Ko-menského v Havířově. Na tento

seminář bude navazovat další akce zaměřená na základy che-mických výpočtů a organické che-mie v Ostravě - Porubě.

V případě zájmu kontaktujte or-ganizátory (Mgr. Aleš Chupáč).

Seminář z chemie pro žáky k chemické olympiádě

5 Kč

Komár na váš email ihned v den vydání!

Více na www.casopiskomar.wz.cz/archiv/e-komar

Zde

ňka

Hav

ajov

á

Foto

: Kar

olín

a An

drak

ová

Strana 12 Komár

KGottland

Dne 11. 10. 2011 jsme měli mož-nost zhlédnout divadelní hru Gottland. Hodně z nás slyšelo o stejnojmenné knize, a tak jsme byli plní očekávání, jak bude představení vypadat. Knihu Gott-land, napsanou polským autorem M. Szczygielem, u nás zdramati-zovala hned dvě divadla. Národní

divadlo Moravskoslezské v Ost-ravě a Švandovo divadlo v Praze. My jsme měli možnost zhlédnout inscenaci Národního divadla Mo-ravskoslezského. Představení Jana Mikuláška a Marka Pivovara je poněkud od-vážnější. Použili pouze několik textů ze stejnojmenné knihy. Di-

vadelní provedení ztratilo lehkost a svěžest knižní předlohy. Pokud jsme knihu nečetli a ani toho o postavách nevíme víc, než to, co se dočteme v bulvárních plátcích, mnohdy se v příbězích ztrácí-me. Ti, co knihu četli, mohou být zase zklamaní častým opaková-ním stejných frází, které vyznívají prázdně. Po představení jsme byli spí-še zaražení a znudění, než nějak okouzlení. Řekla bych, že předsta-vení tak úplně nebylo určeno pro naši věkovou skupinu, protože neznáme detailně události před a hlavně po 2. světové válce – ob-dobí budování komunismu. Pro ty, kteří ale znali osudy slavných osobností a třeba žili v té době, to určitě bylo zábavným připomenu-tím oné doby.

Veronika Fišerová

Stále platí, aneb jen připomínáme

Paříž 2012Exkurze do Paříže se uskuteční 18. - 24. června 2012, tedy za poměrně dlouhou dobu. Již teď je ale třeba vyjádřit svůj zájem, protože na vás vů-bec nemusí zbýt místo!Cena zájezdu je 4390 Kč (doprava a 4 noclehy v hotelích F1). A jaký bude program?1. denTo se jenom odjíždí z Havířova.2. denEpernay - prohlídka vinařského závodu Eugene Mercier v kraji Champagne.

3. - 6. denHistorická a současná Paříž: Pantheon, Lucembur-ské zahrady, Sorbonna, Latinská čtvrť, katedrála Notre-Dame, Svatá Kaple, Louvre, impresionis-tické Musée d’Orsay, Eiffelova věž, Montmartre, Sacré-Coeur, Place du Tertre, Invalidovna.Moderní Paříž: mrakodrapová čtvrť Défense - ve-černí Paříž, Versailles s Velkým a Malým Triano-nem, zámecké zahrady, projížďka po Seině, pro-hlídka Monetových zahrad v Giverny.Informace a přihlášky u prof. Jandorové.

Pořiďte si Komárovské tričko!Možná jste si už někde na chodbě všimli, že redak-toři Komára měli na sobě skvělé barevné tričko. Ano, je to pravda. Tričko s logem Komára a nápisem „Školní časopis“ mají tu čest vlastnit pouze redak-toři Komára, nyní se k nim ale můžete připojit i vy! Jedno Komárovské tričko dáváme do prodeje za

pouhých 200 Kč. Počet kusů je ale v této chví-li značně omezen! Vybírat můžete z těchto vari-ant: žluté - velikost M, zelené - velikost XL, tmavě modré - velikosti XL a XXL. V případě většího zájmu můžeme zajistit novou objednávku. Objednávky přijímá šéfredaktor Komára.

KKomár Strana 13

Pozdravy z AvignonuJiž podruhé mi bylo umožněno vás, milí čtenáři, informovat o mém životě v zahraničí. Pro tentokrát bych se rád zaměřil na mou hostitelskou rodinu, u které trávím každý víkend a prázdniny.

Hostitelská rodina je pro pobyt v zahraničí velmi důležitá. Nejen že vám dává příležitost obohatit si slovní zásobu o slovíčka z oblas-ti vybavení domu, různé domácí práce a podobně, rovněž vám však

otevírá příležitost nahlédnout do každodenního života. Hnad ze začátku je třeba říct, že jsem měl ohromné štěstí na hosti-telskou rodinu. Bydlím v poklidném městečku kousek od Avignonu. Maminka pracuje pro Conseile Gé-nérale a tatínek pracuje pro elek-trárnu. Mají malého chlapce, který má téměř 4 roky. Bydlí v rodinném domě, středně velkém, s drobnou zahrádkou a zabudovaným bazé-nem. Nutno říci, že se řadí spíše do vyšší společenské třídy. Pracovní doba ve Francii je stej-ná jako u nás. Ovšem mzdy jsou o něco málo vyšší. Není se však čemu divit, neboť ceny potravit jsou zde daleko katastrofičtější než-li u nás. Co mne však nejvíce překvapilo, to je mateřská školka ve Francii. To nejsou mateřské školky jako u nás, kde sedí nějaká paní, pije jednu

kávu za druhou a věnuje se všemu možnému, jenom ne hlídání dětí. Tady se v mateřské školce učí (od tří let!) psát, číst a počítat. Jejich výuka začíná kolem deváté hodiny a končí až kolem čtvrté!

Ke své rodině příjdu vždy v sobo-tu po obědě. To většinou Francouzi odpočívají. Jejich siesta trvá zhruba do čtyř. Zbytek dne trávíme u tele-vize nebo se procházíme po městě. V neděli po snídani téměř vždy ně-kam vyrážíme, ať už k moři, nebo za památkami a vracíme se spíše k večeru, kolem páté. Pak se večeří, povídáme si a chodí se spát zhru-ba kole desáté. Samozřejmě velice důležitou částí každého dne je jídlo. Jsem tady již druhým měsícem a ještě jsem nezažil, že bychom měli nějaké jídlo podruhé. Maminka vy-mýšlí stále nové kombinace chutí a je to hotová lahůdka. Každé ráno se chodí včasně pro bagety a čerstvé „croissants“. Tento odstavec bych zakončil tím, že vidět francouze sní-dat je nezapomenutelný zážitek. Takový zbytečný nepořádek, který kolem toho jsou schopni udělat,

jsem neviděl ani v mateřské školce. Je to neuvěřitelné! Nejen děti, ale i dospělí. Začne to tím, že si nale-jou plný hrnek kávy (až po okraj). Následně vytáhnou rohlíky, z nichž se neuvěřitelně trousí. Pak si je za-čnou máčet do té kávy, přičemž ta samozřejmě přeteče. Čtvrtina roh-líku skončí na dně hrnku. Potom kousnou a položí zbytek rohlíku na stůl, který je plný přelité kávy. Me-zitím se ještě napijou kávy, přičemž část obsahu úst skončí v kávě! Ne-vím, možná někdo doma snídá po-dobným způsobem. Mne to každo-pádně přijde trochu nechutné. Další věcí jsou četné návštěvy během některých víkendů. U mne doma to po většinu času chodí tak, že datum návštěvy je stanoveno minimálně měsíc dopředu. Tady to chodí tak, že maminka zvedne te-lefon, zeptá se, co dělají a končí to tím, že je pozváno jedenáct lidí na večeři. Takže tak to chodí u mé rodiny (až na tu snídani, ta není tak dra-matická, jak je popsáno výše). Ve zkratce bych řekl, že francouzi si umí lépe odpočinout než my (mys-lím svoji rodinu). A vůbec atmosfé-ra je zde méně hektická.

Roman Kula, zahraniční redaktor

Náš dům s bazénem v Les Angles, městečku nad Avignonem.

Část městečka Les Angles

Strana 14 Komár

KC O N Á S B AV Í , C O N Á S Z A J Í M Á

El iška ČernáVÝCVIK PSŮ

Eliška Černá (16) je studentkou sexty a její zájmy se momentálně nejvíce točí kolem sportu a zvířat, konkrétně výcviku psů. V pořadí čtvrtý pes, kterého Eliška trénuje, je její první vlastní a jmenuje se Eddie. Jak sama říká, líbí se jí hlavně pozorovat projevy jeho chování a výchovou získává poznatky, které se dají aplikovat i na lidi, konkrétně třeba na výcho-vu dětí. Jak se Eliška k tomuto koníčku dostala, to je i pro ni tak trochu záhada, protože v útlém věku měla sice ráda psy, ale maximálně ze dvou metrů. Dříve byli její lás-kou hlavně koně, ale když zjistila, že žádného asi mít nebude, tak přesedlala k pejskům. Pokud hrajete na hudební ná-stroj, obětujete tréninku třeba hodinu každý den, Eliška však od té doby, co má vlastního pejska, trénuje prakticky nepřetržitě. Po-řád mu musí dávat najevo, kdo je tady pánem. Že se jí to asi daří je patrné z

výborných výsledků na soutěžích, kterých se v poslední době začali Eliška s Eddiem zúčastňovat. Ku-

příkladu jednu z výstav pro psy bez papírů Eddie zcela vyhrál. Protože Eliška má také ráda sport, není žádným překvape-ním ,že jí rovněž baví agility. Jde o druh psího sportu, kde jsou po-staveny nejrůznější překážky po vzoru koňského parkuru a pes je musí pod vedením svého pána co nejrychleji proběhnout a udělat co nejméně chyb. K tomuto sportu není zapotře-bí vlastně nic zvláštního, kromě oněch překážek, které jsou k dis-pozici na cvičištích. Těch je v okolí hodně, například v Horní Suché nebo Ostravě. Eliška ale není ve vztahu ke své-mu pejsku jen povrchní. Zajímá se o jeho myšlení a psychiku, velice zajímavě mi například vysvětlila tzv. konejšivé signály, které každý

pes k člověku vysílá. „Například jste se psem venku, zavoláte ho k sobě a on neposlechne. Zařvete

po něm a on zničehonic začne ču-chat. Lidé si většinou myslí, že je pes naprosto ignoruje, ale prav-dou je, že si je čmucháním konej-ší, aby po něm už neřvali.“ vysvět-luje Eliška. Když se pak na jeho chování naučí správně reagovat, může mít se psem ideální vztah. Rodiče Elišky jsou na tom, co se týče vztahu k Eddiemu, dost odlišně. Zatímco maminka se toho už hodně naučila, tatínek to moc neřeší a jen se s ním mazlí. Sama Eliška říká, že by se to-muto zajímavému koníčku ráda věnovala i do budoucna, pokud si na to dokáže najít čas. Ale myslím si, že na Eddieho jen tak nezane-vře!

Martin Vérteši

KKomár Strana 15

Profesoři vzpomínajíJana Molnárová: Hrála jsem si na indiány

Díl první

Přinášíme vám další z řady rozhovorů s našimi drahými profesory, tentokrát však v nové rubrice „Profe-soři vzpomínají“, ve které se podíváme na jejich první krůčky, středoškolská léta či dlouho vysněné rifle. Jako první jsme si vzali na paškál paní profesorku Molnárovou, která nám o sobě mnohé prozradila a poskytla také několik exkluzivních fotografií … však posuďte sami.

Kde jste vyrůstala? Máte nějaké sourozence? Vyrůstala jsem v Říčanech v Če-chách, kousek od Prahy na malém městě. Sourozence nemám.Jaká byla v dětství Vaše oblíbená hračka? Spíše jsem si vždycky hrála s klukama, takže jsme pobývali hodně venku a hráli jsme si na in-diány, no ale a z těch hraček asi stavebnice Merkur.Pamatujete si svůj první školní den? Tak to si nepamatuji, možná, že mě do školy doprovázeli rodiče, ale nevzpomenu si.Měla jste nějaké zájmy, chodila

jste někam do kroužku? Měla jsem strašně moc zájmů, počínaje muzikou a sportem, tak-že kroužků bylo opravdu hodně.Chtěla jste někdy něco strašně moc a rodiče vám to nechtěli do-volit? Chtěla jsem v jisté době strašně moc rifle, protože tehdy to byla vzácnost a rodiče mi je nechtěli koupit. Takže to dopadlo tak, že jsem si na ně sama vydělala bri-gádou, a potom jsem si je koupila za svoje. Rodiče sice nadávali, že v tom chodím, ale bránit mi ne-mohli.Trempovala jste sama nebo s ro-diči?

Trempovala jsem s kamarády, asi od svých 15 let.Na jaký dárek z dětství vzpomí-náte nejraději? Z dětství asi na kolo.Chodila jste do tanečních? Nechodila, byla jsem tam asi dvakrát a to mě tam máma mu-sela vyloženě dokopat. Pak jsem prohlásila, že tohleto opravdu není nic pro mne. Kdy jste se osamostatnila od ro-dičů? Velice brzy, asi v 19 letech.

Připravily Karolína Andraková a Veronika Fišerová

Foto: Archiv J. Molnárové

Vánoce 1968

Tatry 1978, výstup na RysyBez komentáře

Strana 16 Komár

KKam po maturitě?

Masarykova univerzita, BrnoMasarykova univerzita vznikla v roce 1919 a v současnosti sestává z devíti fakult s více než 200 kate-drami, ústavy a klinikami. Je také významným sociálním a kultur-ním aktérem v jihomoravském re-

gionu. Nabízí 1300 studij-ních oborů.

FakultyUniverzita nabízí studium na těchto fakultách: právnická, lékař-ská, přírodovědecká, filozofická, pedagogická, ekonomicko - správ-ní, informatiky, sociálních studií a sportovních studií.

ZahraničíUniverzita se intenzivně zapojuje do mobilitních aktivit a výzkum-ných programů Evropské unie a dalších zemí, díky nimž mohou studenti po bakalářském a ma-

gisterském studiu na jiné vysoké škole navazovat magisterským nebo doktorským studiem na Masarykově univerzitě. Stejně tak studenti Masarykovy univerzity mají možnost studovat v zahra-ničí, a poté se opět vrátit na svoji domovskou univerzitu.

Věda a výzkumJednu ze základních priorit na Masarykově univerzitě tvoří věda a výzkum. V soutěžích o podporu výzkumných projektů se univerzi-ta v posledních letech umísťuje na předních místech, investuje mi-mořádné prostředky do rozvoje výzkumných a výukových kapacit v novém univerzitním kampusu, rozvíjí aktivity v oblasti transferu vědění a podpory inovací a vědy.

Studium

MU nabízí kvalitní vzdělávání ne-jen ve vybraném oboru, ale také možnost studovat předměty, kte-ré nejsou předepsány v doporu-čeném studijním plánu studova-ného oboru. Fakulty MU nabízejí velké množství předmětů, které jsou určeny nejen studentům tzv. „kmenových“ oborů, ale také

ostatním studentům MU. Studen-ti si tak mohou zvolit předměty ostatních kateder studované fa-kulty či jiných fakult s ohledem na své zájmy nebo souvislost se stu-dovaným oborem.

KolejeUbytování na brněnské koleji vás vyjde na 1500 - 3000 Kč/měsíc, podle kvality. Univerzita nabízí po splnění podmínek také ubytovací stipendium.

Nový kampus Masarykovy univerzity v Brně - Bohunicích. Vlevo nahoře její logo.

Jak dlouho působíte na univerzitě? V roli pedagoga působím na Ma-sarykově univerzitě od konce devade-sátých let. Do Brna jsem přišel z Prahy už v osmnácti letech v roce 1982 stu-dovat na Filozofickou fakultu Univer-zity Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Masarykovu univerzitu, protože můj obor se tenkrát otevíral v Praze jen ob rok a v Brně jednou za pět let. Právě ten rok to vyšlo na Brno. Po studiích jsem postupně učil na třech českých univerzitách v Praze, Olomouci a Brně, také jsem měl možnost předná-šet ve Velké Británii.Můžete vypíchnout nějaký nejdůle-žitější cíl, který si ve své funkci mo-mentálně kladete? Mým největším úkolem bude úspěšně dotáhnout realizaci projektu na vybudování centra excelentní vědy Středoevropský technologický insti-tut CEITEC za 5,2 mld korun. Nesmím opomenout ani dokončení dalších projektů ze struk-turálních fondů EU, jako jsou renovace a dostavby pavilonů na filozofické a přírodovědecké fakultě nebo na fakultě informatiky. V oblasti vzdělávání se chci zaměřit hlavně na kvalitu.Čím je podle Vás Vaše univerzita ojedinělá? Proč by studenti měli jít studovat právě k Vám? Nabízíme široké spektrum studijních oborů a velmi dobré podmínky pro studium. Máme jednot-

ný informační systém, který umožňuje administrati-vu a část studijních povinností vyřídit z domova bez zbytečné byrokracie. Obrovskou výhodou je nově postavený moderní kampus pro pět tisíc studentů. Lákadlem jsou i připravovaná centra vědecké exce-lence, která umožní studentům zapojit se do špič-kového výzkumu. Brno je navíc příjemné město s velkou koncentrací vysokých škol a tím pádem i stu-dentů.

KKomár Strana 17

Každoroční den otevřených dveří na Masarykově univerzitě.

Studium zubního lékařství.

Univerzita pořádá výstavy a literární večery.

doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.Na několik otázek jsem se zeptal nej-vyššího představitele univerzity, její-ho rektora.

StravaKaždý student má k dispozici vlastní ISIC kartu, přes kterou se může vý-hodně stravovat ve třech univerzit-ních menzách nebo osmi bufetech.KnihovnaMasarykova univerzita nemá žád-nou centrální knihovnu; její knihovní struktura je tvořena 9 ústředními fa-kultními knihovnami a 113 oborový-mi knihovnami po celém Brně.

Připravil Martin Vérteši

Strana 18 Komár

KOBJEV

KOMÁRAJak to bude vypadat?

Protože nás nikdo nezažaloval za to, že jsme v minulém čísle zve-řejnili tajné informace, hodláme v tom pokračovat. Nyní jsme pro vás připravili speciální rozho-vor s Dańkou Postřelenou, která byla ředitelkou v základní škole ve Šluknovském výběžku, kde její předchůdce také ubytoval celo-nočně sociálně slabé. Paní Dańka byla také kandidátkou na starost-ku své obce. Paní Postřelenou jsme našli na jednotce intenzivní péče, kde se zotavovala ze zranění, které ji přivodil její neúspěšný student a volič střelnou zbraní. Dveře k ní nám dlouho blokovala zdravotní sestra, ale odešla na kafe a my jsme se k ní připlížili.

Dobrý den, chtěli bychom se vás zeptat jak se vám oplatilo umís-tění sociálně nepřizpůsobivých na vaší školu? Celkem mi to trhlo osm set tisíc a ještě nějaký majetek přepsaný na manžela, jako úplatek. (Kucká)

Jak to ovlivnilo chod vaší školy? Nějak podstatně ne, do ško-ly začali chodit také ti, kteří tam již léta nebyli, výuka probíhala s dvěstěprocentní účastí, ale větši-na studentů nechtěla opustit své proleželé matrace. Krátce po na-stěhování jsme museli přijmout také asi dvacet lidí, jako budiče, zvoniče, protikonfliktní tým a také jednu rotu sklenářů, kteří praco-vali prakticky nonstop. (Kašle)

Protikonfliktní a budiče si dove-du představit, ale co měl za úkol takový zvonič, vaše škola nemá zvonky? Samozřejmě měla, ale mědě-

né dráty ukradl gang měděného Rockefellera. Zvonič musel vždy ve stanovený čas bušit do želez-né kolejnice, bohužel se staly dvě smutné věci, zvonič se dal na pití a tak vyučování začínalo nejdříve v deset hodin a měděného Roc-kefellera postihla finanční krize. Stal se z něj Rockefeller měděný. (Chrchlá)

Co by ještě mohlo zajímat naše čtenáře? Stalo se například něco, s čím jste nepočítali? Kromě toho, že jsme nemohli vyhodit naše bydlící ze školy po uplynutí půl roku, kdy se měl ná-jem snížit na pouhé dvě stokoru-ny za noc na osobu (zatrhl jim to úřad NNÚŘPRaZPD – národní nej-vyšší úřad řešící problémy rychle a zásadně pozitivní diskriminací), také jsme přišli o školní jídelnu.(Vydává zvuk podobný rdoušení) Díky stálému počtu nezaměstna-ných si jídelna mohla dovolit malý bar, byli jsme první jídelna, která ho měla, pak postupně byly vytla-čovány „normální jídla“ drinky a destiláty. Díky tíživé situaci sociál-

ně slabých a některých studentů z naší školy začala jídelna půjčovat na alkohol. Po dvou týdnech se zmohli i na svou „tvrdou partu“, která vymáhala dluhy silou (Lapá po dechu). Po dalším měsíci do-konce i na „měkkou partu“, která vymáhala peníze také, ale nikdo neví jak. Další úspěchy naší jídel-nu katapultovaly na místo jedné z nejlepších vymahačských jídelen

v celé historii. Na lopatky ji polo-žilo až vlastnictví dluhopisů Řec-ka, které se jim vymoci nepodaři-lo. Nikdo je neposlouchal a hleděl si svého ouza.

A prosím Vás jak to, že Vás ně-kdo postřelil? To máte taak.. pííp… pííííííp… píííííííííííííííííííííííp.

Otravné pípání se ozývalo ješ-tě pět minut, než přišla sestra a odvezla postřelenou paní Postře-lenou na místo, kde by se jí lépe spalo, pokračování rozhovoru snad příště, redakce přeje brzké uzdravení.

Článek navazuje na Objev Komára z minulého čísla.

KKomár Strana 19

Povídka na pokračování Záchranná výprava Část III.

Vlak už zaskřípěl a zastavil ve sta-nici Ostravice. Kluci za pološera vyskočili z vlaku a rozhlédli se ko-lem. Nebylo tam toho moc k vidě-ní, jen malá železniční zastávka, v dálce několik domů a koleje. Ale ne, ještě něco přeci – hory. Před sebou viděli jako na dlani jejich hory – Beskydy. Kdo neviděl, ne-pochopí. Ta nekonečná mračna zelených stromů, táhnoucích se v nepřehledných pásech od severu k jihu, ty romantické vyhlídky a dlouhé cesty, které vždy vedou do cíle. To nejsou jen hory, to je kus domova. Honza zasněně vykročil a Da-vid jej následoval. Procházeli ma-lou vesničkou a sledovali krásný západ slunce: „Chodíš někdy do hor?“ prohodil Honza k Davidovi.„No, tedy, moc ne. Já nemám vů-bec orientaci ani nic podobného a nikdy se mi moc nenaskytla pří-ležitost,“ odpověděl David s uzar-děním. „No, já jen, víš, doma mě na-padlo, jestli ti to moc nevadí, že jsem tě sem vytáhl. Vím, že jsi ne-měl chuť, a já tě přemluvil. Jde ale o to, že tyhle hory, které máme skoro hned za barákem, skrýva-jí plno úžasných míst a tohle je skvělá příležitost, jak alespoň ně-která poznat. A taky jsou tohle asi poslední léta, kdy spolu máme na něco takového čas.“ Honza se odmlčel a David se zmohl jen na: „Jasně.“ Za šera došli na konec vesnice a odtud již vedla značená stez-ka do hor. Vydali se po červené a měli v plánu ujít asi ještě čtyři kilometry a potom si na chvíli leh-nout. Tma však už byla neskuteč-ně hustá a stezka se jim ztrácela. Po půli třetího kilometru si našli pohodlné místečko na okraji malé mýtinky a vytáhli si spacáky: „My-

slím, že dneska pršet nebude, ne-budeme natahovat celtu. Stejně musíme vstávat brzo,“ řekl Honza a zavřel ve spacáku oči. Ráno se probudil o půl šesté a ihned se chystal probudit Davida. Ten ale ve spacáku nebyl a Honza se rozhlédl. Na mýtině se skláněl David u malého ohníčku a očivid-ně jej rozfoukával. Honza rychle vstal a vydal se k němu: „Á, už jsi vzhůru“, zavýskal radostně David, „jen jsem nám uvařil čaj. Tady ne-daleko je pěkná studánka.“ Honza žasl, ale nabízený šálek čaje neodmítl. Jakmile ho dopili a něco pojedli, vydali se opět na cestu. Dalších pět kilometrů jen šla-pali a ani na sebe nepromluvili. První místo, na které měli dora-zit a kde se měli po slovenských studentech poptávat, byla horská chata Smrk. Na posledním rozces-tí před chatou David navrhl, aby se rozdělili a prošli okolí. Sice ne-počítali, že by se „ztracení“ dostali až sem, ale raději nechtěli nic po-nechat náhodě. Po dvaceti minu-tách došel Honza jako první k hor-ské chatě a vyzvídal. Samozřejmě nic nezjistil, takže se rozhodl před chatou počkat na Davida a co nej-rychleji pokračovat v cestě. David se ale stále neobjevoval, a když uběhlo drahocenných dvacet mi-nut, musel mu Honza zavolat, aby zjistil, že se David ztratil, a navedl jej na správnou cestu. Opět spolu pokračovali v ces-tě. Nyní už nebyla tak náročná, přesto ale pořád stoupali. U rozcestníku s krásným vý-hledem na beskydské hřebeny narazili na dva o něco starší mla-díky. Když kolem nich prošli, je-den z nich na ně zvolal: „Jdete na Kladnatku?“ David se otočil a přikývl, že

ano. „Tak až vyjdete tohle krátký prudký stoupání, dejte se nale-vo. Značka sice vede napravo, ale jsou tam popadaný stromy a nedá se tam projít. Dojdete tam tak či tak.“ „Aha, dobře, tak díky,“ řekl Honza a začal stoupat po vycho-zené pěšince mezi malými strom-ky. Když dorazili na rovnou cestu, značka skutečně dále pokračova-la napravo, ale nalevo byla také cesta. Vydali se tedy tam, podle pokynů jednoho z mladíků. Cesta však byla čím dál užší a pomalu se ztrácela. Když už se prodírali něja-kou dobu jen hustým lesem, Da-vid narazil na skálu: „Sakra, jde-me blbě. Kdo ví, co nám ti hejsci napovídali. Pojď, vrátíme se.“ „No, počkej, když už jsme si takhle zašli, alespoň to tady tro-chu prozkoumáme,“ řekl horečně Honza a ihned si sundal batoh a vyběhl ke skalám. David ho napo-dobil a za chvíli už oba rozjařeně šplhali po skále. Když se dostali na její odlehlou stranu, zjistili, že je to vlastně jen maličká skalka.

Martin Vérteši■

Strana 20 Komár

KSPORT

Fotbalový skandál: Divizní Havířov na utkání do Prostějova nedorazil

V sobotu 29.října se funkcioná-ři v Prostějově chystali k dalšímu zápasu Moravskoslezské divize (čtvrtá nejvyšší soutěž v České republice). Vzhledem k tomu, že očekávali příjezd havířovských „Baníkovců“, kteří jsou nechvalně známí kvůli svým excesům nejen na fotbalových, ale i hokejových stadionech, dokonce posílili pořa-datelskou službu na dvojnásobek. Jenže 45 minut před úředním za-čátkem hosté na místě stále neby-li, a proto vedení prostějovského klubu volali do Havířova, kde jsou. Avšak dočkali se šokující odpově-di: „Hraje se až zítra, ne?“ Věc nevídaná dokonce v okres-ních soutěžích, natož v divizi. Havířované byli přesvědčeni, že utkání je na programu až v neděli. Argumentují původním rozpisem a rozlosováním soutěže. Jenže k tomu prostějovští dodávají: „Hlá-šenku jsme Vám posílali před více než měsícem.“ Havířovští se však nevzdávají:

„Na předepsaném tiskopisu jsme žádnou změnu nahlášenou ne-dostali.“ Na což Prostějov využívá poslední argument: „Na svazovém webu byl uveden termín: sobota 14:00.“ „Sledovat webový stránky sva-zu není naše povinnost,“ našli si hosté odpověď i na tuto argumen-taci. Jak celá věc dopadne a kde je pravda, to by měla rozhodnout

příslušná komise fotbalového sva-zu. Jisté je jedno… V sobotu byli na místě přítomni všichni aktéři, krom hostů, tedy i trojice rozhod-čích s delegátem. Pokud bude rozhodnuto, že vina je na straně havířovského klubu, můžou oče-kávat tučnou pokutu a budou mu-set zaplatit pořádajícímu oddílu náklady na přípravu utkání, což i kvůli zdvojnásobené pořadatelské službě také nebude nízká částka.

Hokejisté AZetu Havířov zvítězili v Prostějově v poměru 3:2. Vrátili

jim tak domácí a zároveň jedinou porážku v soutěži. Navíc šlo o je-denáctou výhru v řadě a Havířov si tak upevnil první místo v tabul-ce druhé ligy, ve které má náskok

šesti bodů na druhou Opavu. V předešlých zápasech v měsíci říj-nu dokázali porazit doma Vsetín 4:3, z Přerova přivezli tři body za výhru 2:0, na domácím kluzišti zvítězili nad Valašským Meziří-čím 5:1, v Uherském Hradišti si otevřeli střelnici a vyhráli 2:7. V domácím derby se sousední Po-rubou, která zatím zůstává za očekáváním na chvostu tabulky vyhráli 5:3, hned v následujícím domácím zápase pokořili další nedaleký celek Frýdek – Místek v poměru 5:2. V Novém Jíčíně, kde proběhlo extempore s havířov-

skými fanoušky, kvůli dýmovnicím a slznému plynu použitém domá-cími pořadateli bylo utkání na ho-dinu a čtvrt přerušeno, stadion vyklizen a utkání bylo nakonec dohráno bez diváků, vyhrál Haví-řov rovněž 5:2. A ve středu 27.10. v derby s největším rivalem Kar-vinou zvítězil AZ před takřka čtyř-mi tisícovkami diváků 4:3. Měsíc říjen tak lze označit za nadměrně úspěšný a v tomto ročníku si za-tím havířovští hokejisté počínají dosti suverénně.

Petr Lukašík

AZ vyhrál v Prostějově po jedenácté v řadě