lubomír brož jiŽnÍ francie -...

Poznáváme Evropu

JIŽNÍ FRANCIESaint Tropez | Menton | Port Grimaud

Lubomír Brož

JIŽNÍ FRANCIE | AZUROVÉ POBŘEŽÍ

32

Vážený čtenáři, hned zpočátku tě musím varovat, nejsem zkušený spisovatel, tohle je můj první delší text od slohových prací na gymnáziu. Jsem normální chlap, který dostal bláznivý nápad napsat knihu o cestě po Azu-rovém pobřeží jižní Francie. Dalším blázni-vým nápadem byla myšlenka, že když už svůj příběh a průvodce po nádherných místech napíšu, mohl bych ho vydat. A nejšíleněj-ší myšlenka byla ta, že by si takovou knihu mohl někdo koupit. To, že tento text čteš, je důkazem toho, že sny se plní a někdy se i ty nejšílenější myšlenky podaří přivést na svět a realizovat. Měl jsem v životě obrovské štěs-tí, že jsem poznal lidi, kteří mě v plnění mých snů povzbuzovali, a i já se snažím posílat dál myšlenku, že všechno, co si dokážete předsta-vit, je možné, že stojí za to snít a o své sny bo-jovat. Před sebou máte knihu, kterou většina odborníků s kterými jsem se o cestopise radil, nebyla schopna zařadit do nějaké odborné škatulky. Je to směs osobních zážitků a pro-žitků, odboček do minulosti, takové trošku „reality travel“, a průvodce po zajímavých

místech jedné z nejkrásnějších částí Evropy. Je to příběh cesty, kterou může většina z vás prožít na vlastní kůži. Můj příběh by vás mohl inspirovat a povzbudit v poznávání krásných a zajímavých míst našeho světa. Jednou mi jedna manažerka, které si velmi vážím, řek-la: „Luboši, cestujte. Cestujte, pokud je to aspoň trošku možné, protože cestování je jedna z věcí, které stojí opravdu za to." Já se s tímhle vzkazem naprosto ztotožňuji a posí-lám jej dál, jakkoliv a kdykoliv to je možné. Poznávání nových míst, lidí, zvyků, jídel, pří-rody, historických památek i nádherných sta-veb současnosti nás neuvěřitelně obohacuje a dává nám energii i vnitřní sílu lépe se vypo-řádávat s každodenními situacemi běžného života. A nemyslím tím jen cestování do exo-tických destinací, sám jsem napsal o kousku jižní Francie, kterou máme doslova za hum-ny, ale lze poznávat třeba i v rámci naší malé země. A hlavně, nebojte se o cestování snít, nebojte se snít o čemkoliv, protože sny se plní! Víte, jaký je můj velký sen nyní? Abyste si na následujících stránkách našli alespoň jednu

stránku, jednu kapitolu, jednu fotku, jednu větu nebo jedinou myšlenku, která vám udělá radost, která se vám bude líbit, která vás bude inspirovat nebo při které se třeba jen lehce usmějete.

Jak číst tuto knihuPředevším můžete libovolně přeskakovat i vy-nechávat odstavce nebo i celé kapitoly. Tahle kniha je tady pro vás a jen vy si rozhodnete, co z ní využijete. Základem je, že celá naše cesta je rozdělena do kapitol po jednotlivých dnech a každá kapitola má dvě části. V prv-ní části popisuju opravdu reálný průběh naší cesty a míst, která jsme navštívili, naše dojmy z těch míst i naše doporučení, a ve druhé části popíšu i to, kde jsme třeba osobně nebyli, co jsem o daném místě zjistil, proč jsem jej chtěl navštívit. Ta druhá část se tváří spíše jako kla-sický průvodce. V první části kapitoly si také často užijete mé odbočky k jiným cestám, pří-běhům z dětství, živým snům nebo jen obyčej-ným zamyšlením. Kamarádka Olga, která mi pomáhala s redakční úpravou a korekturami, mi říkala, že u některých pasáží se opravdu musela smát, jiné ji ale odvedly od hlavní nitě cesty třeba ve chvíli, kdy snila o tom, že je na těch krásných místech, o kterých čte a že tyhle části pravděpodobně nebudou moc za-jímavé pro lidi, kteří mě neznají. S tím určitě souhlasím, ale zároveň jsem jí argumentoval tím, že mě třeba díky tomu moji čtenáři lépe poznají. Já osobně bych chtěl poznat každého čtenáře této knihy, chtěl bych si s ním pro-

mluvit o jeho zážitcích, o jeho starostech i ra-dostech, o zkušenostech z cest a výletů, o jeho názorech na život kolem nás, o tom jak vidí budoucnost… U většiny míst jsem se snažil napsat adresu, otevírací hodiny, cenu vstup-ného, webové stránky a další obecné informa-ce. Neberte však tato fakta je stoprocentní jis-totu, ale spíše jako orientačního pomocníka. Všechno se mění, a až se dostanete na nád-herná místa Azurového pobřeží, může být vše úplně jinak. Například slavnou četnickou sta-nici v Saint-Tropez, kterou na mé fotce uvidíte obloženou lešením, již zrekonstruovali a nyní tam funguje fantastické muzeum. Nebo mu-zeum Jeana Cocteau v Mentonu bylo ještě při naší návštěvě v romantické pobřežní pev-nosti, ale nyní již má nedaleko svou moderní budovu. Dále vás poprosím o shovívavost při hodnocení kvality fotografií. Většina fotogra-fií je autentická, bez následných úprav, a jsou buď naše, nebo od přátel, kteří daná místa rovněž navštívili. Snažil jsem se, abych v této knize ukázal, co může zažít jakýkoliv běžný turista s omezeným rozpočtem a to se týká i fotografické výbavy. Vlastní fotografie jsou foceny fotoaparátem NIKON D3100 se seto-vým objektivem 18-105 mm, případně iPho-nem 5 nebo malým kompaktem Olympus. Několik fotografií jsme dodatečně koupili ve fotobance pro lepší ilustraci. Nechtěl jsem dě-lat náročné retuše nebo kupovat úžasné sním-ky z fotobank, chtěl jsem jen vyprávět příběh o krásných a zajímavých místech, a ukázat vám je svýma očima.


54

„Nelituji žádného dne,kdy jsme byli na cestách.“

Miroslav Zikmund

Den 1.sobota

cesta, prohlídka Mentonu,ubytování a první poznávání Port Grimaud


76

Cesta začínáNakonec jsme jako místo pobytu vybrali kemp v městečku Port Grimaud. Plán cesty byl stanoven následovně – odjezd z Prahy v pátek ve večerních hodinách a první cíl pří-mořské městečko Menton, kam bychom měli přijet ráno a začít s prohlídkou francouzské Riviéry. Cesta vedla přes Mnichov, Milán a podle Google map měřila 1 155 km. Protože při samotné cestě jsem neměl nejmenší tuše-ní, že o ní budu psát reportáž, tak jsem ani neměřil přesné kilometry, neevidoval přesně poplatky za cesty apod. Pokud dojde k další reportáži někdy v budoucnu, určitě to pro mě bude poučením a zaměřím se i na více prak-tických detailů. S manželkou se za volantem můžeme střídat, takže jsem počítal, že když vyjedeme z Prahy cca v 18 hod, dorazíme do Mentonu pohodlně i s regeneračními přestáv-kami někdy kolem 8. hodiny ranní, dáme si 4 hodiny na prohlídku a kolem poledne vy-razíme na cestu do cílového místa s tím, že se ještě na dvě hodinky zastavíme v Monte Carlu. Samotná cesta Menton – Port Grimaud má sice jen 150 km, ale v sobotu odpoledne můžeme na pobřežní dálnici očekávat hustý

provoz a pomalejší jízdu danou obrovským množstvím průjezdů tunely a úseky se sníže-nou rychlostí.

První zpožděníNicméně člověk míní a člověk mění, náš od-jezd z Prahy měl několikahodinové zpoždění a vyjeli jsme až kolem 22. hodiny. Další vý-znamné zpoždění šlo na vrub mému pokusu o úsporu na nákupu rakouské dálniční znám-ky, protože cesta přes Rakousko vedla jen krátký úsek a šlo ji, dle mého úsudku, jedno-duše objet sjetím z dálnice. Bohužel jsem udělal nějakou chybu a cestu nočním městem jsem hledal poměrně dlou-ho. Jinak jsme ale svištěli s větrem o závod, jak se říká, a těsně před polednem jsme přijeli do Mentonu. Počasí bylo úžasné, modrá ob-loha, rozpálené slunce nad hlavou a nám se znenadání otevřel úchvatný pohled na moř-skou hladinu a romantické město. Sjížděli jsme pozvolnými serpentinami z hor a já jsem neodolal a zastavil, abych udělal první fotky našeho francouzského dobrodružství. Auto jsem zaparkoval podél silnice vedle žlutého domu a s manželkou jsme přeběhli silnici

směrem k moři. Pod námi se objevil Menton, písčitá pláž přecházející ve skalnaté pobřeží, hory tyčící se majestátně nad městem – tak takhle vypadá začátek Azurového pobřeží. Kdyby někoho zajímalo, proč s námi nešla i dcera, tak tady je načase prozradit, že ona má neuvěřitelnou schopnost usnout kdykoliv nastoupí do auta a je schopná prospat jakko-liv dlouhou cestu po Evropě. A tady, přestože se již blížilo poledne, měla na zadní sedačce našeho Hyundai teprve probouzecí období.

První fotky a vila snůVyndal jsem fotoaparát a začal cvakat první snímky z celkových více než třech tisíc. Fotek jsme udělali já i manželka několik, ale o jedné se musím zmínit více. Mám takovou vlastnost nebo schopnost živé obrazové představivos-ti. A přímo pod námi na skalnatém výběžku stála hranatá, lehce dooranžova zabarvená vilka. Vy tu fotografii vidíte a musíte uznat, že to místo je opravdu unikátní. A já si živě představoval, jaké by to bylo v takovém domě bydlet. Měl jsem před očima naprosto jasně, jak se ráno probudím, a první, co z okna lož-nice uvidím, je třpytící se jasně modré moře.

Protřu si oči, protáhnu tělo a pomalu sejdu na terasu, kde si pod slunečníkem dám ranní kávu a sladký croissant. A přitom mám stále před očima ten pohled, který mě nikdy neo-mrzí, lehce zvlněné moře, v kterém se odráží a třpytí sluneční svit, sem tam malá rybářská loďka nebo občas přepychová jachta, na které se možná probouzí posádka po bujaré noční party. Ale to už začínám řetězit snění a bude lepší se vrátit do reality.

Parkování v MentonuMěl jsem obavu, že parkování v přímořském městě, sevřeném z jedné strany mořem a z druhé pohořím nebude jednoduché, tak jako to bývá v podobných místech po celém světě. Zvolili jsme tedy taktiku sjet co nejblí-že moři a pokud možno centru a následně se na nějaké blízké parkoviště nechat navést navigací. S tím, že budeme parkoviště platit, jsem víceméně počítal, a vzhledem ke zpož-dění jsem ani na hledání parkování zdarma nepomyslel. Měli jsme štěstí a během chvilky jsme vjížděli na pěkné parkoviště pár kroků od moře i od centra. Kdyby chtěl někdo ten-to tip využít, tak se místo jmenuje „Quai de

Příjezd do Mentonu

Vila na romantickém místě


8

monleon parking Francis Sampiero“. Tady jsme se se zbytkem rodiny rozdělili a manžel-ka s dcerou vyrazily přímo do města s tím, že kouknou na nějaké obchůdky a dají si osvě-žující zmrzlinu. A mě táhlo moře a pevnost na okraji promenády. Dali jsme si rozchod na dvě hodinky s tím, že když někdo objeví něco super zajímavého, tak se svoláme telefonem.

Procházka po pobřežní promenáděVydal jsem se tedy sám na břeh moře, bylo to opravdu pár kroků od pobřežní promená-dy. Procházel jsem nádherným parčíkem se spoustou zeleně a vzrostlými palmami, až jsem se ocitl na břehu moře. Břeh tady je zpevněný a složený z větších kamenů a podél něj bylo množství laviček lákajících k poseze-ní s výhledem na moře. Tomu jsem samozřej-mě neodolal, sedl si na lavičku a kochal jsem se. Nejsem spisovatel a už vůbec ne básník, takže mé pocity a vjemy se mi těžko popisují.

Jak jsem chtěl být námořníkMiluji moře už od svého dětství, kdy jsem hltal dobrodružné knihy o velkých i malých cestovatelských výpravách a objevech, kdy jsem si před spaním se zavřenýma očima snil sny o tom, jak jsem kapitánem, který vede zcela neomylně svůj škuner rozbou-

řeným mořem za dalšími objevy dosud ne-poznaných světadílů. Tahle moje vášeň mě držela opravdu docela dost dlouho a dokon-ce jsem se reálně zajímal, jak bych se jako suchozemec z malého jihočeského městečka mohl stát námořníkem. Tenkrát to bylo mož-né a čeští námořníci studovali své řemeslo v Polsku, západní svět a jeho možnosti nám tehdy byly samozřejmě uzavřeny. Bohužel však nároky na uchazeče byly velmi nároč-né především po zdravotní a fyzické stránce a já věděl, že tímhle sítem bych opravdu ne-prošel. Takže jsem seděl na lavičce dlouhé minuty s pohledem upřeným na moře, na daleký obzor, na loďky, které na tom nádher-ně modrém moři stály nebo se pomalu po-hybovaly zleva doprava nebo zprava doleva. Určitě jsem si zase snil své sny, ale jednak na to už si opravdu nevzpomínám a také to už asi opravdu nikoho ze čtenářů nezajímá. Po-tom jsem si řekl, že je načase vrhnout se na to, kvůli čemu jsem sem přijel, a to poznávat nová, krásná, zajímavá místa.

Pobřežní pevnostVstal jsem tedy z lavičky a vydal se směrem k dominantě promenády, starobylé pevnosti s ještě nedávno hlavním muzeem Jeana Coc-teau. Pevnost jsem si obešel a zblízka prohlé-

dl i osahal, ale dovnitř do muzea jsem nešel. Potom jsem se vydal po promenádě zpět směrem k centru a k městské pláži. Na tom-to místě musím říci, že fantastické bylo, že v tuto roční dobu nebylo město narvané turis-ty, tak jako tomu je pravděpodobně v hlavní turistické sezoně. Ne, že by tam žádný nebyl, ale bylo to takové optimální množství, které se prostě po městě rozprostře a vy najdete i spoustu chvil, kdy máte opravdový pocit kli-du a intimity.

Městská plážKdyž jsem dorazil k okraji městské pláže, tak jsem se zase na nějakou dobu zastavil a shora pozoroval téměř ospalý život na pláži. Moc lidí se nekoupalo, spíš většina jen tak polehá-vala, opalovala se, nebo lidi prostě jen klábo-sili a koukali kolem. Měl jsem silné nutkání sundat šortky a tričko a jít si na pláž lehnout,

ale věděl jsem, že mě tlačí čas a z Mentonu jsem toho zatím moc neviděl. Kdyby někdo z vás chtěl na pláži na nějakou dobu zakot-vit nebo ve městě prožít třeba celý týden, tak jsou samozřejmě k dispozici sprchy a dokon-ce i malé zamykací boxy. Až tam budete, tak si nenechte ujít pohled od pobřeží na město a především hory nad ním. Je to prostě úžas-ný pohled s dominantami jako jsou věže kos-telů, budovy na pobřeží a špičky vysokých palem.

Jdu hledat výhled snůMezitím jsem dostal od manželky nadšenou SMS, že objevila krásný výhled na moře od kostela Saint Michel. Řekl jsem si tedy, že je načase opustit pobřeží a podívat se do měs-ta samotného. Popošel jsem směrem k tu-šenému centru a najednou jsem se ocitnul na rušném místě s mnoha kavárničkami

9

Doporučené parkoviště

Kamenité pobřeží u promenády

11

a restauracemi se zahrádkami pro posezení a občerstvení. Na kašně seděl kytarista, hrál chytlavé písně a do otevřeného pouzdra od kytary sbíral mince od náhodných poslucha-čů, kterým se jeho produkce líbila. Náměstí se jmenuje Place aux Herbes. Tady jsem opět zalitoval časového skluzu, protože jsem do-stal chuť sednout si na jednu ze zahrádek, dát si kávičku a pozorovat ruch kolem. Bylo mi však jasné, že cesta je před námi ještě da-leká a potřebovali jsme tam být alespoň do 18 hodin. Takže jsem se ponořil do úzkých uliček starého města a hledal dominantu města, kostel na vrcholu pahorku. Intuitivně jsem šel tam, kde uličky směrovaly vzhůru, a zanedlouho jsem opravdu dorazil ke kos-telu Saint Michel. Manželka měla naprostou pravdu, když mi v SMS popisovala krásný výhled, byla to úchvatná podívaná. Já vím, že tu fotografii s výhledem tady také vidíte, ale musíte si k tomu přimyslet rozpálené slunce nad hlavou, atmosféru turistického městečka nedaleko italských hranic, vůni rostlin, ovoce a teprve pak to teprve bude ten správný pocit. Pokud se ke kostelu budete chtít také vydat a používáte i při pěším pohybu po městě navi-gaci, zadejte si do ní Place de la Conception nebo přímo Basilique Saint Michel.

Kouzelný výhledA pokud by vás zajímal ten popisovaný vý-hled, tak stačí otočit se zády ke kostelu a on se před vámi objeví. Zpočátku jen jako po-měrně úzký průhled, ale pokud se vydáte po kamenných schodech dolů, bude se před vámi otevírat více a více. Potom jsem se už vyrazil směrem dolů k našemu parkovišti. Po cestě jsem potkával pouliční prodejce se stán-ky s obrazy a dalšími díly místních umělců. Prostě Francie taková, jak jsem si představo-val. Manželka s dcerou mezitím stihly i to, co já už obešel, jen v obráceném pořadí, takže


10

Socha na promenádě

Pobřežní pevnost

Pláž u promenády


13

jsme si po opětovném setkání u auta vyměnili informace o tom, co jsme vše viděli a jak se nám to líbilo.

Dálnice nebo pobřežní promenádaPotom jsme už sedli do auta, domluvili se, že nic víc už dnes poznat nestihneme a vyrazi-li jsme nejkratší cestou k dálnici, abychom se stihli dostat do našeho kempu v Port Gri-maud. Já jsem tedy ještě chvilku koketoval s myšlenkou vzít to po pobřežní magistrále

a ještě se alespoň po cestě kochat výhledem na moře a spoustu zajímavých míst kolem, ale pak jsem dal na rady zkušenějších ces-tovatelů, které jsem předtím načetl na netu, kteří varovali před takovou cestou, pokud nemáme spoustu volného času. A následující dny jim daly za pravdu, protože cesta autem podél pobřeží je prostě pomalá vyhlídková jízda vzhledem k neustálému silnému provo-zu a téměř nemožnému předjíždění.

12

www.codexis.cz

Váš neomylný a zkušený průvodce zákonyPrávní informační systém CODEXIS® přichází se zcela novým designem, který následuje nejnovější trendy. Nabízí také nové možnosti vyhledávání v dokumentech.

zcela nový a moderní design

společné vyhledávací pole pro hledání dle názvů dokumentů či fulltextu

jednotné vyhledávání napříč všemi datovými zdroji

zobrazení výsledků podle četnosti a významnosti nalezených výskytů

seznam oblíbených a naposledy otevřených dokumentů

přehled novinek a aktualit

NOVINKY:

Basilique Saint Michel

Pohled od pobřeží


14

PolohaKrásné, malebné, jihofrancouzské městečko usaze-né v klínu okolních hor, přímořských Alp. Je to první město francouzské Riviéry a někdy je také označová-no jako Tajná Riviéra, to právě díky své poloze, kdy je mezi horami jakoby schované. Kromě krásných sce-nérií vás zaujme i velmi příjemné podnebí, Menton je jedním z nejteplejších míst Azurového pobřeží a ani v zimě zde teplota většinou neklesá pod příjemných 10°C. Díky tomu zde tropické rostliny kvetou celý rok. Přístavní město se nachází jen pár kilometrů od italských hranic, proto tady i na ulici určitě poznáte znatelný italský přízvuk, případně přímo italštinu. Pro Italy je Menton oblíbeným výletním místem a také místem, kam jezdí mladí Italové za zábavou. V sou-časnosti zde žije trvale necelých třicet tisíc obyvatel, jejichž počty ovšem především v letních měsících rozšiřují davy turistů.

Něco z historieO dávné historii osídlení oblasti vypovídají vykopávky, které naznačují, že již před 25 tisíci lety zde existovaly stopy lidského původu. První písemné zmínky o sou-časném městě však pocházejí až ze 13. století, kdy byl Menton součástí Monaka. V roce 1848 se město od Monaka odtrhlo a stalo se svobodným městem

pod ochranou Sardinského království. Samostatnost však občanům příliš nevyhovovala, a proto v roce 1860 rozhodli v referendu pro připojení k Francii. Na krátkou dobu, mezi lety 1940 a 1943, patřil Menton Itálii. Přerod městečka na turistické a kulturní cent-rum započal v roce 1930, kdy jej objevil excentrický lord Henry Peter Brougham, skotský politik, který

se později stal i anglickým kancléřem. Bylo to ob-dobí, kdy Britové hledali místa k úniku z chladných a vlhkých anglických zim. V té době tady začínal kult francouzské Riviéry, který byl brzo překonán dalšími městy na západ od Mentonu. Stopy anglického vlivu zde najdeme i dnes v podobě soch, názvů ulic i ar-chitektury.

Citrony, symbol městaExotickou atmosféru městu dodává bohatá subtro-pická flora, především palmy a citronovníky, které se staly jedním ze symbolů města. Azurové pobřeží je na severu chráněné vysokými horami, a tudíž je v zimě bez mrazu s brzkým nástupem mírného jara. Výhodná zeměpisná poloha a příznivé klima udělaly z Mento-nu příhodné místo pro pěstování citronů. Městečko je proto známé také díky svým citronovým bonbonům, citronovým karnevalům a slavnostem, které se zde každoročně pořádají. Citrony se staly jednoznačně světově známým symbolem města.Citronové slavnosti se poprvé se konaly v roce 1929 jako malá výstava citrusových květů, dnes je to ob-rovská akce, kterou navštěvují tisíce turistů z celého světa. Konají se většinou na přelomu února a března, termín se každý rok mění. V současnosti je to dva týdny trvající festival, který má každý rok jiné téma,

např. Asterix v citronové zemi nebo Alenka v říši cit-ronů. Fantasticky působí sochy, které místní obyvatelé z citrusů v rámci slavnosti vytvářejí. Posledním dnem festival vrcholí představením 120 druhů citronovníků a jejich plodů.Další ročník se bude konat 11. února – 1. března 2017Další info: www.fete-du-citron.com

Staré město – Vieille VilleKouzelné je především staré město se svými úzkými a křivolakými uličkami, obchůdky, kavárničkami, re-stauracemi, umělci prodávajícími svá díla přímo na ulici. A samozřejmě na každém rohu narazíte na vý-bornou zmrzlinu mnoha vůní a příchutí.

Bazilika svatého Michala – Basilique Saint-MichelDominantou města a jedním z jeho symbolů je kos-tel stojící na kopci nad starým městem. Dostanete se k němu několika uličkami po starých kamenných schodech. Až budete hledat na internetu, najdete k němu spoustu superlativů a jedním z nich je i tvrze-ní, že je to nejhezčí barokní kostel celého Azurového pobřeží. Z 15. století se na jeho místě dochovala stará

O Mentonu

15

17

zvonice, velká zvonice umístěná ve výšce 53 metrů byla přidána v 18. století, kdy proběhla velká celková rekonstrukce kostela po velkém zemětřesení. Město dlouho nemělo svůj vlastní hřbitov, a tak zde probí-haly kremace, především chudých lidí, jejichž rodina neměla peníze na hřbitov v sousedním městě. Kre-mace probíhaly ve sklepení kostela. V srpnu v kostele pravidelně probíhá festival komorní hudby. Interiér je vyzdoben pozlaceným mramorem a nad hlavním ol-tářem uvidíte dřevěnou sochu svatého Michala z roku 1820, který je patronem města.Adresa: Place de la Conception

Kaple bílých kajícníků - La Chapelle des Pénitents-BlancsStojí na stejném náměstíčku jako bazilika svatého Mi-chala a byla postavena na konci 17. století za hradba-mi starého města. Stala se sídlem Bratrstva bílých ka-jícníků a svědkem mnoha historickým událostí. Kaple byla kompletně rekonstruována v roce 1987 a nyní můžeme obdivovat její lehce dorůžova zbarvenou fasádu. Ve výklenku vpravo je svatý Erasmus, patron námořníků.Adresa: Place de la Conception

Budova radnice – Mairie de MentonV roce 1898 město získává budovu, kde předtím bylo kasino, renovuje ji a přestavuje na radnici. V roce 1957

zde Jean Cocteau navrhuje a zdobí svatební sál sva-tebními scénami jako například malbou svatby sběra-čky citronů s rybářem. Adresa: 17 Rue de la République

Regionální muzeum pravěku Stanislas Bonfils - Musée de Préhistoire Régionale Stanislas BonfilsJen dvě stě metrů od budovy radnice stojí muzeum pravěku v budově, kde Stanislas Bonfils založil v roce 1878 první městské muzeum v Mentonu. Je zde před-staven vývoj a život jeskynního člověka v oblasti jižní Francie, expozice tvoří pravěké nálezy různých před-mětů a pozůstatků ze života pravěkých lidí. Můžete si prohlédnout lebku člověka, který zde žil před více než třiceti tisíci lety.Otevřeno: 10-12 a 14-18 hod.Zavřeno: úterý. Vstupné: zdarma.Adresa: 14 Place du Musée Web: www.menton.fr/Musee-de-Prehistoire-Regionale

Další tipy pro staré městoTéměř vedle radnice stojí na rohu kostel Francouzské reformované církve, Eglise Réformée de France, a pokud půjdete dál po Rue de la République směrem

ke katedrále na vrcholku kopce, narazíte v prudké za-táčce na další zajímavou stavbu, kapli černých kajícní-ků, La Chapelle des Pénitents-Noirs. Doporučujeme projít romantickou a živou ulici Rue Saint-Michel, kde najdete spoustu obchůdků a kavárniček, kam se mů-žete posadit třeba na zahrádku do stínu platanů.

Pobřežní promenáda – Promenade du SoleilStrmé ulice Mentonu se svažují k nádherné pobřežní promenádě Promenade du Soleil, která se vine podél celého pobřeží. Promenáda je lemovaná vzrostlými palmami, které procházce dodají fantastickou tropic-kou atmosféru. Z promenády se nabízí nádherný vý-


16

Regionální muzeum pravěku Stanislas Bonfils


19

v pevnosti. Štědrý dárce Wunderman se stal čestným občanem města. Muzeum se nachází nedaleko pev-nosti, mezi tržnicí a mořem, a má více než 2 700 m2 výstavních a přednáškových prostor. Najdete zde ob-razy, kresby, keramiku, tapisérie, šperky, fotografie, zvukové nahrávky, filmové klipy, apod.. Výjimečnou kolekci představuje 360 děl vztahujících se ke slavné herečce Sarah Bernhardt, která byla první superstar Jeana Cocteau.Otevřeno: 10-18 hod. Zavřeno: úterý. Vstupné: 8 eur.Adresa: 2 Quai de Monleon, www.museecocteaumenton.fr

Zajímavá místa při procházce po promenáděPokud se vydáte od muzea Jeana Cocteau po prome-nádě směrem k mysu Cap-Martin, narazíte po šes-ti stech metrech na Casino Barrière, kde si můžete zahrát hazardní hry již od 10 hod dopoledne až do pozdních ranních hodin. Pokud budovu kasina obe-jdete, otevře se před vámi víc čtyři sta metrů dlouhá zahrada, Jardins Biovès (nese jméno Emila Biovese, starosty Mentonu z konce 19. století), která se vlastně rozprostírá kolmo na promenádu a je to neoplocený

parkový prostor mezi Avenue Boyer a Avenue de Ver-dun. Najdete zde spoustu krásných rostlin, stromů, kašnu a mnoho laviček k odpočinku. Kolem dokola je spousta nejrůznějších obchodů, restaurací a kaváren. Zhruba v polovině si všimnete nádherného monumen-tálního paláce Palais de l´Europe, který je ukázkou velkolepé architektury z počátku 20. století. Dříve zde bylo vyhlášené kasino Kursaal, dnes je v budo-vě umístěno divadlo, konferenční prostory, knihovna a informační centrum. V přízemí můžete navštívit galerii současného umění, Galerie d’Art Contem-porain, kam je vstup zdarma. Dále se můžete vydat ulicí Avenue Thiers zhruba v polovině zahrady a po tří stech metrech narazíte na pěkný kostel Nejsvětějšího srdce, Eglise du Sacré-Coeur. Odtud budete po dvou stech metrech zpátky na promenádě a můžete pokra-čovat v procházce.

hled na staré město, z něhož vystupují věže kostelů a na pozadí se zdvihají vrcholky hor. Můžete se projít kolem pobřeží a nádherných domů, které byly posta-veny ve třicátých letech minulého století pro bohaté návštěvníky, až k mysu Cap Martin, kde můžete ve stínu palem objevit honosné staré vily. Celá procházka od pevnosti až na výběžek mysu Cap Martin je dlouhá téměř čtyři kilometry.

Pobřežní pevnost – La BastionNa začátku promenády poblíž přístavu se nachází pevnost ze 17. století. V prostorách kamenné pevnosti bylo dříve muzeum Jeana Cocteaua. Muzeum založil sám Cocteau, francouzský básník, divadelník a filmař, který žil a tvořil v letech 1889-1963. Najdete zde jeho kresby, mozaiky a keramiku. Po otevření nového Mu-zea Cocteau, nedaleko odtud, se zde každý rok konají samostatné výstavy. Adresa: Promenade du Soleil

Muzeum Jeana Cocteau – Musée Jean Cocteau Collection Severin WundermanNové muzeum slavného občana Mentonu bylo otevře-no v roce 2011 díky daru amerického sběratele, který za svůj život nashromáždil přes tisíc osm set předmětů vztahujících se k životu a dílu Jeana Cocteau. Celou

svou sbírku věnoval městu, které se rozhodlo vybu-dovat zcela nové muzeum a původní sbírku, kterou věnoval sám Cocteau, sem rovněž přenést z muzea

18

Jean Cocteau

Palác Evropy

Jean Cocteau

Muzeum Jean Cocteau

20


Palác Carnoles a Muzeum krásných umění - Musée des Beaux-ArtsZhruba po dvou kilometrech procházky po prome-nádě od pevnosti směrem na západ najdete na ulici Avenue de la Madone, rovnoběžné s promenádou, palác Carnolès, který si nechali v 18. století posta-vit Grimaldiové podle vzoru paláce Grand Trianon ve Versailles. Zdobené stropy, zlaté dveře, štuky, luxusní podlahy, to vše připomíná dávnou noblesu a život aristokracie na jihu Francie. Je to prostředí jako stvořené pro sbírku italských a francouzských mistrů od středověku až po současné období, obra-zy, sochy, ikony, kresby. Nenechte se odradit prvním pohledem na budovu zvenku, působí bohužel velmi omšelým dojmem a historická fasáda by zcela jistě potřebovala důkladnou rekonstrukci. O to větší je po vstupu do muzea překvapení z interiérů i nádherných a vzácných sbírek.Otevřeno: 10-12 a 14-18. Zavřeno: úterý.Adresa: 3 Avenue de la Madone.Web: www.tourisme-menton.fr/Musee-des-Beaux-Arts--Palais

Zahrady paláce Carnoles - Jardin du Palais de CarnolèsOkolo paláce se rozkládá rozlehlá zahrada, kde na-jdete citrusy, pomerančovníky nebo mandarinkovníky. Sbírka představuje více než 130 druhů citrusových plodů. V zahradě je rovněž rozmístěno sedmdesát soch z 20. století.Otevřeno: 10-12 a 14-18. Zavřeno: úterý.Adresa: 3 Avenue de la Madone. Web: www.tourisme--menton.fr/Jardin-du-Palais-de-Carnoles

Ruský kostel - Eglise RusseNecelých čtyři sta metrů od paláce Carnoles směrem od moře stojí pravoslavný ruský kostel z konce 19. století, který byl postaven jako symbol ruské přítom-nosti v Mentonu. Vznikl na popud a s finančním při-spěním kněžny Anastázie a podstatnou část financí na jeho stavbu věnovaly bohaté ruské rodiny. Tento kostel nemá čistý ruský pravoslavný styl, ale je směsí západních a východních stylů. Na první pohled zaujme především věžička s modrou kupolí. Adresa: 14 Rue Paul Morillot

Exotická botanická zahrada – Jardin Val RahmehBotanickou zahradu založil v roce 1906 sir Percy Rad-cliffe, bývalý guvernér Malty. Roste zde velké množství tropických i subtropických rostlin z celého světa, cel-kem jich v této magické zahradě je více než sedm set. Otevřeno: od 10 do 17 nebo 18,30 hod (dle sezony) s polední přestávkou. Vstupné: 6,5 eur.Adresa: Avenue Saint-Jacques Web: www.mnhn.fr/fr/visitez/lieux/jardin-botanique-exo-tique-menton

Zahrada Růžové fontány – Jardin Fontana RosaZa bránou s těžkými kovovými vraty, nad kterými jsou portréty Balzaca, Dickense a Servantese, leží asi nejo-riginálnější zahrada v Mentonu. Vicente Blasco Ibanez, proslulý španělský dramatik a romanopisec se v roce 1921 rozhodl usadit v Mentonu, kde si pořídil 1700 m2 pozemků, na kterých jsou dva domy a sad s po-merančovníky a citronovníky. Uvidíte zde kašnu s nád-hernými lekníny a všude vás bude provázet vůně růží. V zahradě také umístil busty významných spisovate-lů, kterých si cenil, a také lavičky, které mají sloužit k posezení a čtení. Bylo to místo, kde chodili se svými přáteli a diskutovali o životě a literatuře. Tahle zahrada je vlastně vybudována jako pocta světové literatuře. „Když jsem unavený, jdu ven a po schodech do horní zahrady, tam přemýšlím o rozlehlosti Středozemního moře i masivu Alp. Potom se vrátím zpátky do knihov-ny a pokračuji v psaní,“ řekl Ibanez o své zahradě. Otevřeno: neděle a pondělí 10.00 – 11.30 hod.Adresa: 6 Avenue Blasco IbanezWeb: www.menton.fr/Jardin-Fontana-Rosa

Turistická informační kancelářTuristické informace najdete v Office de tourisme de Menton na 8 Avenue Boyer a jejich webovou stránku na www.tourisme-menton.fr

Silnice mezi Mentonem a Nice Pokud budete pokračovat autem od Mentonu směrem na západ do Monaka nebo Nice, máte na výběr ze čtyř možností. Můžete využít dálnici A8 nebo jednu ze tří pobřežních silnic, tak zvané corniche.

Dálnice A8Dálnice má výhodu v tom, že umožňuje poměrně rychlý přesun podél celého pobřeží Azurové riviéry, ale mezi její nevýhody patří to, že je placená a také nevede většinou v dohledu pobřeží, takže z hlediska sledování

krajiny je její přínos nulový. Přitom tato oblast nabízí opravdu pozoruhodné pobřeží s velkými vápencovými útesy zdvihajícími se vysoko nad pobřeží.

Kolik stojí dálnice ve FranciiV celé Francii je průjezd dálničních úseků zpoplatněn pomocí mýtných bran, nemusíte tedy kupovat dálniční známku, ale platíte za ujeté kilometry. Rovněž se sa-mostatně platí za projetí některých tunelů nebo přejetí vybraných mostů. Na začátku placeného úseku obdr-žíte z automatu lístek, který na další mýtnici nebo na

výjezdu z dálnice zaplatíte hotově nebo kreditní kartou Visa nebo MasterCard, ne kartou typu Maestro apod. Pozor na vjetí do bran, které jsou označeny „t“, jedná se o abonentní systém, který se jmenuje Liber-t. Fran-couzská dálniční síť je provozována různými společ-nostmi, systém placení je ale stejný. Cena za 100 km bývá na normálních úsecích cca 6 eur, na náročnějších dálnicích to bývá dvojnásobek a více. Dobré informace o cestě nejen do Francie najdete na webu www.ces-kedalnice.cz nebo www.uamk.cz.

21

Palác Carnoles


2322

Silnice skrz a přes útesyNejlepším způsobem, jak si užít kouzelné výhledy na útesy, modré moře a extravagantní vily obklopené palmami, je vyjížďka po takzvané „corniche“ (silnice vedoucí podél útesu). Tyto silnice byly postupně vy-tesány do útesů jedna nad druhou. Na výběr máte tři takovéto cesty.

Base Corniche M6098Někdy bývá také nazývána Corniche Inferieure a byla vybudována v šedesátých letech 19. století, aby lépe propojila místa na pobřeží a zlepšila možnost cesty do nově budovaného hráčského ráje v Monaku. Tato silnice vede přímo po pobřeží, a je často vysekaná v útesech s několika tunely a propojuje pobřežní města a městečka: Menton – Monaco – Èze – Beau-lieu-sur-Mer – Villefranche-sur-Mer – Nice. Je to cesta s krásnými pohledy na moře, pláže, pobřežní vily i hotely, ale v sezoně zde musíte počítat s do-statečnou časovou rezervou, protože tudy pojedete pravděpodobně velmi pomalu v řadě dalších auto-mobilů.

Moyenne Corniche D6007Tahle legendární silnice vedoucí přes útesy, a díky tunelům i skrz útesy, ve výšce přes tři sta metrů nad pobřežím nabízí úžasné výhledy, které velmi často používají i filmaři. Tato silnice vás přivede přímo do „orlího hnízda“, vesničky Èze. Zajímavostí je, že ves-

nice Èze leží jak vysoko nad mořem, tak dole přímo u pobřeží a díky komplikovanosti terénu je cesta od pobřeží do hlavní, staré turistické části dlouhá téměř deset kilometrů.

Grande Corniche D2564Pravděpodobně nejokázalejší ze tří pobřežních silnic se vine v průměrné výšce pět set metrů nad pobře-žím mezi Nice a Mentonem a nabízí úžasná panora-mata. Ve filmu Alfreda Hitchcocka „Chyťte zloděje“ můžete vidět Cary Granta s Grace Kelly v prostředí luxusních hotelů Azurového pobřeží a spolu s nimi se můžete projet touto slavnou silnicí. Stejně tak byla silnice použita ve filmu Zlaté oko, kde se po ní pro-jížděl Pierce Brosnan se svým Aston Martinem jako filmový James Bond.

1. Bazilika svatého Michala 2. Kaple bílých kajícníků 3. Budova radnice 4. Regionální muzeum pravěku Stanislas Bonfils 5. Kaple černých kajícníků 6. Pobřežní pevnost 7. Muzeum Jeana Cocteau 8. Náměstí Place aux Herbes 9. Zahrada Jardins Biovès 10. Palác Evropy 11. kostel Nejsvětějšího srdce

Záliv u Eze

Menton


2524

Cesta do Port GrimaudHodil jsem do navigace Port Grimaud s ad-resou kempu a vyrazili jsme hledat dálnici A8. Dálnice nevede přímo po pobřeží, objíždí velká města a je placená. Volba byla celkem jasná, projížďku po některé z pobřežních cor-niche jsem nechal na jindy vzhledem k po-měrně dlouhému přesunu.

Příjezd do kempu Cesta do kempu Les Prairies de la Mer – Ri-viera Villages, kde jsme měli rezervovaný mobilhome, měřila cca 140 km, ale ujeli jsme ji za nějaké 2 hodiny, protože jsme se občas zdrželi u mýtných bran a také jsme si uděla-li zastávku u čerpací stanice. Z dálnice jsme sjeli na výjezdu 36 a pokračovali směrem na Saint-Maxime (značený směr byl samozřejmě také na Saint Tropez), což je pobřežní turis-tické letovisko, které stojí na počátku pod-kovy, kterou vytváří záliv Saint Tropez. Od městečka Saint-Maxime jsme se napojili na pobřežní silnici D559 a mohli jsme si nece-lých 10 km užívat pohledů na moře, písčité pláže i skalnaté pobřeží. Do kempu jsme vjeli chvilku před osmnáctou hodinou a šli se uby-tovat. Pokud zvolíte tento kemp, tak mějte na paměti, že se vlastně nejedná o kemp jeden, ale o několik kempů pod jednou „střechou“. Pravděpodobně to funguje tak, že si různí provozovatelé pronajmou určité prostory, kde provozují svůj vlastní kemp, který pak má

i své vlastní webové stránky, recepci, servis apod. Cesty po kempu jsou poměrně slušně značeny, ale stejně jsme se nevyhnuli menší-mu bloudění ve spleti uliček mezi mobilhomy a různými bungalovy. Nakonec jsme tu svou recepci našli a šli se ohlásit.

Milá slovenská recepčníMěli jsme štěstí, to jsme věděli již při mailové rezervaci, že na recepci zde pracovala sympa-tická Slovenka, která nám vyšla maximálně vstříc a dokonce nám za původní cenu dala lepší a větší mobilhome, protože jí ten den od-řekli rezervaci jiní zájemci a ona už věděla, že jej takhle na konci sezony neprodá. Doufám, že tuhle pasáž nebude číst její zaměstnavatel a nebude z toho mít problémy. Naštěstí pro mě s ní jednala moje manželka, takže jsem byl mimo podezření, že by nám větší ubyto-vání dala proto, že jsem se na ni nějak usmí-val. V podobném podezření jsem občas od té doby, kdy jsem asi dvakrát přinesl z KFC kři-

délko navíc. Vysvětlení, že se příslušná pro-davačka zřejmě spletla po dlouhé celodenní směně, moji manželku příliš neuspokojilo a spíše byla ochotná věřit tomu, že jsem se na slečnu díval s „okouzlujícím úsměvem“ a možná jsem prohodil nějaký neodolatelný vtípek. Musím přiznat, že to pomyšlení, že by jakákoliv mladá slečna udělala cokoliv kvůli mému úsměvu, mi opravdu lichotí a zase moc vehementně jej doma nevyvracím.

Náš mobilhomeJeště nikdy jsem v mobilhomu ani karavanu nebydlel a byl jsem docela nadšen prostorem, výbavou i čistotou našeho dočasného příbyt-ku. Tři schůdky mě dovedly na zastřešenou terasu s podélným plastovým stolem a čtyřmi klasickými plastovými křesílky. A nesmím zapomenout, že ještě před terasou byl pěk-ný a robustní plynový gril k našemu využití, ani jednou jsme jej však nepoužili, a dvě roz-kládací plastová lehátka, jedno z nich jsem

si já osobně v nadcházejících dnech bohatě užil při lenošení s knihou v ruce. Na terase byl rovněž skládací sušák na prádlo, což manželka ocenila, ale mě jako chlapa právě tohle zařízení moc nevzrušovalo. Hned za vstupními dveřmi byl obývací pokoj s ku-chyňským koutem, samozřejmě vše poměrně malé, ale neuvěřitelně účelně zorganizované. První dveře vlevo vedly do malé koupelničky s uzavřeným WC. Druhé dveře vlevo ukrýva-ly ložnici s manželským dvoulůžkem, kterou jsem zabral já s manželkou. Dcera se zabyd-lela v menší ložnici v pravé části obytného prostoru a další ložnici s dveřmi hned proti jejímu pokojíku jsem v podstatě obsadil já se svým kufrem a v průběhu dalších dnů se stala nekontrolovatelným odkládacím prosto-rem. Manželka nijak neprotestovala, protože odměnou jí byly veškeré odkládací prostory v naší ložnici. Kufry byly vyložené, celá ro-dina osprchovaná a převlečená po zhruba 20 hodinách cesty. Vyšel jsem ven na terasu, po-sadil se na křeslo, dal nohu přes nohu a roz-hlížel jsem se kolem. Teď jsem si uvědomil, že z nás spadla taková ta cestovní horečka a pře-mýšlení, jestli jedeme dobře, jestli dojedeme včas a jestli máme opravdu platnou rezerva-ci, že prostě právě nyní začíná ta opravdová dovolená. Jestli se na mě někdo v té chvíli díval, musel si myslet, že jsem nějaký tichý blázen, protože jsem si zkřížil ruce za hlavou, pohupoval se v křesílku a široce jsem se spo-kojeně usmíval.

Poznávání kempuVybalili jsme, osprchovali se, něco snědli a vy-razili jsme na obhlídku okolí kempu a přísta-vu Port Grimaud. Bylo zhruba půl sedmé ve-čer a nějak nám nedošlo, že v tuto roční dobu se už bude poměrně rychle a brzo stmívat. Jako první jsme v kempu objevili prodejnu potravin a různých dalších potřebných věcí. Nebyl to žádný hypermarket, ale bylo tam k mání vše, co člověk při vlastním vaření po-třebuje – základní potraviny, uzeniny, chléb a pečivo, ovoce a zelenina, nápoje, mléčné vý-robky. A pokud jste si doma zapomněli třeba kartáček na zuby nebo mýdlo, tak i takovéto základní hygienické a drogistické zboží zde pořídíte. Stejně jako nějaké podložky na pláž, potápěcí brýle apod. Prodejna byla součástí

kempu, od našeho mobilhomu cca 300 met-rů vzdálená a stála na pokraji takové menší zábavní zóny, kam jsme se ještě po procházce vrátili a napíšu o ní něco za chvilku.

Seznámení s Port GrimaudVyšli jsme jednou z bočních bran kempu do uličky Rue du Septentrion a dali se směrem doprava, to byla trošku chyba, ale samozřej-mě ne fatální. Netušili jsme, že kdybychom udělali pár kroků doleva, dostali bychom se přímo k bráně do přístavu a do hlavní turis-tické zóny se spoustou restaurací, kavárniček a malých krámků nebo stánků s různými upo-

mínkovými předměty. My jsme však po cca 500 metrech dorazili na kruhový objezd, kte-rý již byl napojen na hlavní pobřežní komu-nikaci. Při této procházce jsme vlastně měli přístav po levé ruce, ale to jsme ještě ani ne-tušili, protože nás od něho oddělovaly domy a zeď. Přiznávám, že jsme prostě nebyli nijak připraveni a nevěděli jsme, kam jdeme, pros-tě jsme věřili tomu, že tak jako tak objevíme nějaká zajímavá místa. Z kruhového objezdu jsme se vydali třetím výjezdem, jak by řekla navigace, srozumitelněji by vám mohlo znít, že jsme odbočili doleva. To už jsme byli na Rue de l‘ Amarrage a začínali jsme netrpělivě vyhlížet nějaký vchod do přístavu. Bohužel to trvalo ještě dalších 800 metrů, poměrně nudnou ulicí, než jsme narazili na bránu do přístavu a vešli na Place François Spoerry. Ostatně celou naši večerní trasu vidíte na ob-rázku. Náměstí nese jméno zakladatele Port Grimaud, architekta Francoise Spoeryho, kte-rý v roce 1962 koupil obrovskou bažinu a zre-alizoval na jejím místě svůj sen. Prošli jsme se po této menší části přístavu, koukli na luxusní jachty, nakoukli do pár pohodových restaurací a kavárniček, ale už

26

Česká receptura,káva, která nám chutná

telefon: +420 602 366 026www.kava-nova.cz

28


jsme byli unavení a kolem osmé hodiny jsme se vydali zpátky do kempu. Museli jsme se vrátit úplně stejnou nudnou cestou, protože jak je vám jasné z obrázku, tak přístav není uvnitř celý průchozí.

Zábavní zóna kempuV kempu jsme byli zhruba za půlhodiny a ješ-tě jsme se zastavili v zábavní zóně, kde byly bary, dětské atrakce, kavárna, kolotoč a snad

i nějaká diskotéka. Od poklidné části přístavu a téměř prázdné ulice, kterou jsme se vrace-li, bylo to místo zcela odlišné, živé, rušné, se spoustou lidí mladších i starších, s rodinami s malými dětmi, všude spoustu smíchu a hlu-ku. Tady jel noční život naplno. Prošli jsme se, zkusil jsem udělat pár nočních fotek, z kte-rých ale vyšel jen krásně a jasně nasvícený kolotoč. Po dlouhé cestě jsme už ale opravdu sotva drželi víčka a brzo jsme se vrátili do našeho dočasného příbytku. Myslím, že jsem padl do postele právě 24 hodin po našem od-jezdu z domova.

Sny se plníPort Grimaud je naprosto unikátní městečko a oprav-du mě překvapil příběh jeho vzniku a také to, jak je to vlastně město mladé, vzniklo v letech 1962-1966. Město je uskutečněným snem námořního architekta Francoise Spoeryho. V roce 1962 bylo Spoerymu již 50 let a dozvěděl se, že je na prodej velká bažinatá plocha v zálivu Saint Tropez. Váhal jen nepatrný čas a vzápětí pozemek pořídil. Koupil sice rozsáhlý ba-žinatý pozemek, ale ve své hlavě už viděl romantické francouzské městečko s barevnými domy, rozkvet-lými zahrádkami a především nádherným přístavem plným lodí z celého světa. Těžko říci, jak dlouho měl takový obrázek v hlavě, jak dlouho o něčem tako-vém snil, ale je to další z vynikajících příkladů, že sny se opravdu plní. Písečné dno zálivu bylo použito jako základy pro budoucí stavby, byť se této struk-tury dna Spoery přirozeně velmi obával, a poté se začalo s kopáním kanálů, které měla zaplnit voda z řeky Giscle. Příroda však jakoby staviteli fandila,

protože řeka kanály sama zalila, nebylo potřeba ani vodu přečerpávat, a celkově vzala nové městečko za své a nekladla mu do cesty žádné překážky. Naopak, když se uličkami městečka a kolem kanálů prochá-zíte, cítíte, jak jste přírodě blízko. Možná tomu napo-máhá i to, že Spoery využil při stavbě v maximální míře zkušenosti provensálských řemeslníků i kvalit-ní přírodní materiály. V roce 1967 začíná městečko ožívat, prodávají se první domy, stojí kostel, na ná-městíčkách se konají trhy, prostě sem začínají při-cházet lidé a žít své každodenní životy. Francois Spo-ery zemřel v roce 1999 a mohl se tedy ještě poměrně

Port Grimaud

29


3130

dlouho těšit ze svého splněného snu. Mohl vidět, jak si v jeho městečku pořizují domy významné osob-nosti, jak se přístav plní luxusními jachtami. Mohl vidět, jak město získalo přezdívku francouzské Be-nátky. Hrobku zakladatele najdete, v případě zájmu, v místním kostele. Ideální pro poznání Port Grimaud je pronajmout si loďku a udělat si prohlídku z mořské hladiny. Procházku pochopitelně můžete uskutečnit i pěšky a projít se kolem luxusních lodí, přejít kanály po romantických mostech, posedět v jedné z kavár-niček nebo restaurací.

Město v současnostiDnes má Port Grimaud zhruba 2 400 bytů a domů, 2 000 kotvicích míst, 7 km kanálů, 12 km mol a každý rok ho navštíví více než 500 tisíc turistů. Každý dům má svůj osobitý styl a barva fasády i oken každého domu je zapsána, aby zůstala zachována i po případné rekonstrukci. Slavnou obyvatelkou je i Joan Collins a k jejímu domu se můžete rovněž po-dívat, ovšem jen z vody, pokud si objednáte projížďku s průvodcem, tak vás na tento dům určitě upozorní a ukáží vám jej. Dále zde můžete navštívit kostel sva-tého Františka z Assisi. Kostel stojí na samostatném ostrůvku, ke kterému dojdete pěšky a z ochozů kos-tela je nádherný výhled na město. Každý čtvrtek a ne-děli se na náměstí konají pestrobarevné provensálské trhy, které určitě stojí za návštěvu.


3332

Jakmile se nakazíte cestováním, neexistuje žádný známý lék. A já vím, že budu šťastně nakažen až do konce svého života.

Michael Palin, britský komik

Den 4.Saint Tropez, Cavalaire sur Mer, Gassin

úterý


3534

Zážitky z cest v mládí V úterý ráno jsem se vzbudil někdy před osmou hodinou a tradičně jsem vyrazil na nákup čerstvých bagetek, ovoce a zeleniny do místního obchodu. Musím přiznat, že v takovém kempu s mobilhomy jsem ještě nebyl a velmi příjemně mě překvapil pocit soukromí, který jsem zde měl. Jsem kluk z jižních Čech, v době vydání knihy čerstvý padesátník, takže kdo je na tom věkově tak nějak podobně, tak si určitě dovede předsta-vit, že kempy jako takové mě v předchozím životě neminuly. S rodiči jsme několikrát vyrazili naší Škodou 100L na tehdy dobro-družnou třídenní cestu do Bulharska, kde jsme bydleli v kempu v našem stanu, který měl předsíňku bez podlážky a jednu ložnici, kde jsme spali já, ségra a mamka, zatímco táta jako správný chlap nocoval buď zkrou-cený v autě nebo, v případě pěkného počasí, na lehátku vedle stanu. Vrcholem přepychu byl rozkládací stolek s dvěma rozkládacími křesílky a plynový vařič i s náhradní bom-bou. Jo, i tenkrát se dala po cestě zažít různá dobrodružství.

Hororové probuzení v RumunskuNikdy nezapomenu, jak jsme nocovali v Ru-munsku někde na odpočívadle v polích, ta cesta vyžadovala dvě přespání mezi domo-vem a cílovým kempem, a já, abych byl také jako velký chlap, jsem šel spát s tátou ven ve-dle auta na lehátko. Někdy hodně časně ráno, snad někde kolem páté hodiny, se mnou otec divoce lomcoval a křičel, ať skočím okamži-tě do auta. Já se tak v polospánku rozhlížel

a koutkem oka jsem zachytil nějakou neurči-tou hordu snědých lidí, zřejmě rumunských místních vesničanů, která se k nám hnala se zlobným hřmotem, někteří měli dokonce v rukou vidle! Ano, ty vidle si pamatuji na-prosto jasně. Při tom pohledu se ve mně pro-budil instinkt bojovníka, neváhal jsem proto již ani vteřinu a se spacákem a nafouknu-tou matrací se rychlostí blesku přesunul do auta, které se již otec pokoušel nastartovat. Naštěstí nás naše škodověnka, s kterou jsme toho najezdili docela dost, nezklamala, a já tak neměl nikdy šanci poznat, oč v tu chvíli rozběsněné skupině vlastně šlo. Možná si nás s někým spletli, možná nás prostě jen chtěli okrást, možná jsme jim zvalchovali trávu, to se už nikdy nedozvím. A přiznávám se, že mě to nijak netrápí.

Hrozba protržené přehradyNebo jednou v Bulharsku, byli jsme tam celkem třikrát, tuším, byla obrovská průtrž mračen, záplavové lijáky a záplavy. Nebylo to samozřejmě moc příjemné, museli jsme být zalezlí v malém stanu nebo autě, ale pro malého kluka to bylo celkem dobrodružství. Naší výhodou bylo také to, že jsme měli stan postavený na trošku vyvýšené části kempu, takže se nás osobně pod námi plovoucí auta příliš nedotýkala. Už to vypadalo, že se poča-sí umoudří, že druhý den budeme moci sušit zvlhlé věci, ale pravé dobrodružství teprve přišlo. Uprostřed noci nás probudily poli-cejní sirény a křik z policejních amplionů. I bez znalosti jazyka jsme rychle pochopili, že kemp je okamžitě evakuován, protože pár desítek kilometrů od nás hrozí protržení pře-hrady. To bylo fakt něco! Lidé, kteří měli uto-pená auta, se řítili k bráně, kde byly přistave-né autobusy, my, kteří jsme mohli nastartovat a jet, jsme do aut naskákali tak, jak jsme byli, snad jen doklady a peníze naši stačili vzít s sebou. Matně si pamatuji, že evakuace byla docela slušně řízená a my s proudem dalších aut a autobusů vyjeli na pár kilometrů vzdá-lený kopec, který prý byl tak vysoko a stra-nou, že by ho povodňová vlna z přehrady nezasáhla. Přehrada se nakonec neprotrhla, odborníci poplach zrušili a my se mohli vrá-tit do vodou a hromadným úprkem zdevasto-vaného kempu.

Zamyšlení nad kempyTo jsem zase trošku odbočil od té myšlenky o kempech… Takže zpět. Mými dalšími zku-šenostmi byly prázdninové výjezdy s partou z Milevska do kempu Trhovky, který ležel na břehu Orlické přehrady. Tam jsme pochopi-telně spali ve stanech a upřímně řečeno jsme toho moc vlastně nenaspali, ale to by bylo na dlouhé, a hlavně úplně jiné povídání. Všech-ny ty kempy, které jsem v mládí poznal, měly jedno společné. Stany byly těsně vedle sebe, hlava na hlavě, prostě mraveniště přeplněné lidmi. A to je to, proč to říkám… tady, v kem-pu v Port Grimaud, to bylo něco úplně jiného. Mobilhomy srovnané v dostatečně širokých uličkách, sestavené tak, že když jsme ráno snídali na terase, tak jsme neviděli do talíře žádnému ze sousedů. Když jsem se přes den vyvalil na venkovní lehátko, tak mě nevidě-li ani lidé, kteří šli ulicí kolem nás. Jak jsem tedy tak po ránu procházel kempem, bylo to úplně stejné, jako kdybych procházel něja-kou chatovou osadou a občas zahlédl útržek života dalších obyvatel. Někde si venku hrály děti, jinde zase seděla rodinka u snídaně, ve-

dle si zase hověl pán s knírem v plastové židli a vychutnával si dýmku. Byla to taková pravi-delná ranní idylická procházka, kdy jsem ni-kam nespěchal a užíval si pomalu vycházející slunce. V obchodě už bylo docela živo, přece jen byly pouze dva na takový velký kemp. Nakoupil jsem tedy, co jsme potřebovali na snídani a také nějakou svačinu do auta, aby-chom nemuseli zbytečně zastavovat.

Výlet do města slavného četníkaDnes jsem se těšil na výlet, protože jsme měli naplánované legendární Saint Tropez. Legen-dární tedy myslím pro nás, kteří jsme hltali filmy s četníkem, kterého tak skvěle ztvárnil Louis de Funes. Také jsem věděl, že míst-ní přístav je domovem pro opravdu luxusní jachty z celého světa, a já jachty prostě miluji. Manželka se zase těšila na vyhlášené úter-ní trhy se spoustou místních specialit, vůní a pochutin. Po snídani a trošce relaxace jsme tedy vyjeli. A opět nás zradila doprava, silni-ce do Saint Tropez byla neuvěřitelně ucpaná a jeli jsme krokem, doslova a do písmene. V Saint Tropez to bylo úplně stejné, úzké ulič-

1. Vjezd do parkoviště Parc des Lices 2. Východ z parkoviště směrem k tržišti 3. Vyhlášené venkovní trhy

v úterý a sobotu dopoledne 4. Nejslavnější četnická stanice

5. Muzeum Zvěstování 6. Starý přístav 7. Věž Guillaume 8. Pobřežní obranná věž Portalet 9. Maják na konci mola

10. Pobřežní obranná věž Vieille 11. Citadela na pahorku

nad městem 12. Motýlí dům 13. Vila Chanel

Saint-Tropez


3736

ky ucpané auty hledajícími parkování nebo jen prostě někam jedoucími, a to už bylo po hlavní sezoně. Ani my jsme nebyli na parko-vání připraveni a docela jsme se v kolonách trápili. A jedna věc nás tady zradila velmi silně a dodnes si nad ní trošku lámu hlavu. Jedná se o název náměstí, kde se pravidelné trhy konají. Všude na internetu najdete jako adresu místa Place des Lices, ale takové ná-městí Google nezná. Pokud tedy připravujete také cestu na mapách Google, tak si zadejte Traverse des Lices a jste tam. Pro vás, kteří opravdu potřebujete mít vše pod kontrolou, přikládám mapku s vjezdem do parkoviště a místo, kudy z něho vystoupíte, hned vedle trhu. My jsme se na tohle parkoviště dostali víceméně náhodou, když jsem zadal do navi-gace nejbližší parkoviště ve chvíli, kdy jsme se k náměstí s trhem blížili. Nakonec jsme byli spokojeni s jeho polohou, vnitřními prostory i cenou. Parc des Lices se jmenuje podzemní parking a přesná adresa vjezdu je 41 Avenue Paul Roussel, je to na rohu mezi Avenue Paul Roussel a Avenue Augustin Grangeon. Hodi-na stání vás tady přijde na 3 eura, kdybyste se chtěli jen otočit, tak 30 minut je zdarma. Nedaleko najdete také venkovní parkoviště Parking du 15e Corps, ale to je v době konání úterních a sobotních trhů uzavřeno a místo aut se na něm nacházejí stánky trhovců.

Vyhlášený provensálský trhNáměstí je plné vzrostlých platanů, které vytvářejí jakýsi deštník nad celým prosto-rem a v úterý a v sobotu dělají stinné kulisy desítkám stánků s nabídkou nejrůznějších produktů. Najdete zde květiny, sýry, masné produkty, ovoce, zeleninu, víno, lihoviny, oblečení, turistické suvenýry, rychlé občers-tvení, umělecké předměty a mnoho dalšího. Mezi stánky jsou poměrně úzké uličky plné lidí, ale přesto jsou prodejci velmi milí, ochot-ní a usměvaví. Procházel jsem se mezi stánky, ale víc než prodávané zboží jsem se díval po lidech okolo a představoval si, odkud jsou, co dělají, jaké prožívají životy, co je přivedlo sem na prosluněné Azurové pobřeží. To je taková moje zábava, kterou provozuji i při cestách pražským metrem a je zajímavé, že když se na lidi usmíváte, velmi často se i oni usmějí na vás. Doporučuji každému přijít se na tako-

vý trh při vaší návštěvě podívat. Má opravdu skutečné kouzlo a fantastickou atmosféru, není to místo jako velká obchodní centra, kte-rá mi energii vysávají, ale je to místo, které mi energii dodává. Procházel jsem se tedy mezi stánky a posléze vyrazil na místo setkání se zbytkem rodiny.

Hledání četnické stanice a zklamáníSpolečně jsme potom vyrazili na další pozná-ní romantického města, nakukovali jsme do postranních uliček, výloh luxusních obcho-dů i otevřených kavárniček. Jedním z našich hlavních cílů byla místní četnická stanice proslavená z filmů s Louisem de Funesem, to jsme si prostě nemohli nechat ujít, protože jsem tyhle bláznivé komedie v mládí napros-to hltal a potrhlého četníka jsem zbožňoval.

Narazili jsme však na to, že nebylo úplně jednoduché správné místo najít, i když jsme zvolili strategii dotazů místních lidí. Možná za to mohla naše jazyková bariéra, nebo mož-ná prodavači v obchodech, kde jsme se ptali, nebyli úplně místní. Nakonec nám však jedna paní poradila a poslala nás na náměstí po-blíž místa, odkud jsme vycházeli. Ke svému žalu jsem zjistil, že dům s četnickou stanicí se právě opravuje a je schovaný za stavebním plotem. Vy už však máte štěstí, protože v červ-nu 2016 byla četnická stanice otevřena a v ní najdete zajímavé muzeum. Nedalo mi to však, vylezl jsem na nějaký podstavec a udělal as-poň nějaké fotky pro vzpomínku. Jedním z míst, nad kterým zase jásala manželka, byla nádherná vila Chanel.

Současný stav

Vila Chanel

Četnická stanice v rekonstrukci


3938

Přístav plný luxusních lodíPo prohlídce centra města jsme se vydali na procházku do zdejšího vyhlášeného přísta-vu. A opravdu nezklamal, mohl jsem si zde prohlédnout množství nejrůznějších, více, či méně luxusních jachet a člunů všech mož-ných velikostí. Okolo pobřeží vede promená-da plná kaváren a restaurací, všechny mají samozřejmě zahrádky s výhledem na přístav a lidi procházející kolem. Na samém okraji přístavu z dálky uvidíte maják, ke kterému vede vysoké molo, a vy tak můžete dojít až k němu. Tuhle procházku doporučuji každé-mu, z jedné strany budete mít otevřené moře a z druhé poklidný a bezpečný přístav. Tady se mi také stala zajímavá příhoda.

Pozvání na soukromou jachtuJak jsem se tak procházel kolem přístaviš-tě a obdivoval zakotvené lodi, s manželkou jsme zase měli na hodinku rozchod, protože jí moje courání a civění na lodi moc nebere, najednou se z jedné opravdu velké a luxusní jachty vyklonil přes zábradlí člověk a začal na mě mluvit. Abych trošku upřesnil vý-znam této chvíle, tak známý pražský parník Blaník by vedle této lodě vypadal jako Fabia vedle kamionu. Chlapík na sobě měl sněho-

bílé tričko, vypadal jak ze žurnálu o miliar-dářích a ptal se mě, jestli se mi loď líbí. Řekl jsem, že je nádherná a on na to ať jdu naho-ru, že mě zve na prohlídku, drink na palubě a pokec. Omluvil jsem se, že už musím spě-chat na setkání s manželkou, ale že děkuji za pozvání a přeji mu hezký den. Žertovně mi zasalutoval, usmál se a popřál mi také hezký den. U majáku jsem se potkal s manželkou, udělali jsme několik fotek a vraceli se na dal-ší setkání, tentokrát s dcerou, která si s námi dala rozchod již mnohem dříve. Vraceli jsme se pomalu k našemu autu, snažili jsme se jít zase jinou cestou, než jsme přicházeli a ne-stačili jsme se divit a rozplývat se nad kou-zelnou atmosférou Saint Tropez. Když jsme přišli na náměstí, kde byl předtím trh, nesta-čili jsme se divit, po stáncích ani památky, polovina náměstí už byla plná aut. Trh totiž končil ve 13 hodin a během pár minut musel být prostor vyklizen a uveden do původního stavu tak, že byste prostě nepoznali, že se tady před třemi hodinami něco dělo. Vzhle-dem k našemu zpoždění jsme udělali rych-lou poradu nad našimi dalšími dnešními objevitelskými plány, sedli do auta a zadali do navigace přímořské letovisko Cavalaire sur Mer. Fakta a historie

Saint Tropez je město na jihu Francie v departementu Var. V roce 31 př. n. l. se v oblasti dnešního Saint Tropez usadili Římané, kteří zde postavili několik rozlehlých vil. První známý název vesnice byl Heraclea. Současný název města se odvozuje od svatého Tropeze, který byl podle legendy z 9. století popraven za vlády císaře Ne-rona v Pise. Jeho tělo bylo položeno do malé loďky se psem a kohoutem a ta loďka se přes moře dostala na místo dnešního letoviska Saint Tropez. Na konci 9. sto-letí sem po pádu Římské říše přijelo mnoho pirátů, kteří oblast obývali po dalších sto let. V následujícím století se město stalo součástí arabsko-muslimské ko-lonie, v roce 980 jej dobyl William I., provensálský kní-že a postavil zde strážnou věž. V letech 1470 až 1672 bylo Saint Tropez samostatnou a nezávislou republi-kou, jejíž správu měli na starosti představitelé volení občany města. Pro celou oblast platila tehdy výjimka placení daní, což změnil v roce 1672 francouzský král Ludvík XIV., který zrušil její samostatnost a zařadil ji pod správu Francie.Od našich hranic je vzdálené zhruba 1 200 kilometrů, podle toho jaký hraniční přechod použijete. Původně bylo malou rybářskou osadou s vojenskou pevnos-

tí. Po druhé světové válce sem přijížděli francouzští umělci a městečko se postupně stávalo vyhledávaným přímořským letoviskem. V současnosti zde žije trvale necelých šest tisíc obyvatel.

Objevitel a průkopník (foto 10_Láká na projížďku – ilustrační foto)V roce 1892 proplouvá okolo malého rybářského přístavu věhlasný malíř Paul Signac se svou jachtou Olympia a zcela okouzlen zde kupuje vilu La Hune, která je ukrytá za pahorkem se středověkou Citadelou a buduje zde svůj ateliér. Zve sem své umělecké přá-tele a vila se tak stává útočištěm umělců jako je Henri Matiss, Pierre Bonnard, Andre Derain, Albert Marguet a mnoha dalších. Díky tomu zde vznikala významná díla postimpresionismu a fauvismu. V díle samotného Signaca se výrazně promítá jeho láska k provensál-skému pobřeží, moři a přístavům s nádhernými pla-chetnicemi. Vilu La Hune najdete, když se z nábřeží Quai Suffren vydáte směrem k citadele stojící na kopci a poté podél parku po Avenue Paul Signac. Minete slavný hotel Byblos a budete pokračovat asi 200 me-trů směrem k pláži Graniers. Je to neoznačená vila, která po pravé straně lemuje ulici, poznáte ji podle malé branky lemované zelenými kachlíky a vedle ní ve výklenku skutečný malý zvonek. Vila je v soukromém vlastnictví a dovnitř veřejnost nemá vstup povolen.

Saint Tropez

V pozadí věž Tour Portalet


4140

Filmové legendy a hledající dívkyMěsto se proslavilo i tím, že se zde v letech 1964 – 1982 točila série filmů o četníkovi s Louisem de Fune-sem v nezapomenutelné hlavní roli. Dnes je četnická stanice nejfotografovanějším místem, i když vlastně jako četnická stanice nikdy nesloužila. Nedávno bu-dova prošla reknstrukcí, která byla dokončena v roce 2016 a současně zde bylo vybudováno muzeum. Čet-nická stanice stojí mimo centrum na rohu Traverse de la Gendarmerie a platany porostlého Place Croix de Fer. Dalším významným filmem, který se zde na-točil ještě dříve, v roce 1956, byl A bůh stvořil ženu s tehdy ještě mladičkou vycházející hvězdou Brigitte Bardot. V tehdejší době zaujala zejména scéna, kde se koupe úplně nahá. To, že si město oblíbili umělci a různí světáci, kteří si v ulicích starého město užívali klid, pohodu i noční divoké mejdany, zanechalo v Saint Tropez jedinečnou atmosféru, kterou cítíte doslova a do písmene na každém kroku. Bývaly doby, kdy sem jezdily krásné dívky z celé Evropy a doufaly, že je na pláži, v přístavní kavárně nebo bujaré diskotéce osloví majetný atraktivní jachtař. A často se jim to opravdu povedlo a možná, že ještě povede i v dnešních dobách. Někdy z toho byl jednorázový flirt, pomíjivá letní láska, ale někdy, spíše výjimečně, se tady zrodil pevný dlou-holetý vztah.

Legendární pláže evropské smetánkyNejvětší pýchou Saint Tropez je jeho téměř nekonečně dlouhá pláž s bílým pískem. Určitě se tady nebudete

nudit a nemusíte se jen celý den opalovat, pořádají se zde, přímo na pláži, nejrůznější kulturní akce. Přímo zde najdete množství barů a diskoték. Na pláži v Saint Tropez, nebo spíš v jeho těsné blízkosti, si pak může-te užít i některé pravidelné párty, které se vždy nesou v typickém letním rytmu a pokud jste milovník zábavy, tak takové plážové party se jen tak něco nevyrovná. V padesátých letech na plážích v okolí dováděla slavná a krásná Brigitte Bardot, sexy symbol několika genera-cí filmových diváků. V současnosti zde můžete potkat rapové hvězdy i další příslušníky mezinárodní smetán-ky a celebrity. Většina oblíbených písčitých pláží leží jihozápadně od města na Baie de Pampelonne. Najde-te zde však i několik veřejných pláží pro rodiny, kde je slunce, písek a moře úplně stejné.

Město nakupováníSaint Tropez je opravdu městem nákupů, najdete zde všudypřítomné malé i větší obchůdky, butiky a galerie. Jakmile do některého vstoupíte, vstřícní a usměvaví prodavači se vám budou ochotně věnovat a například v obchodech s oděvy si vše můžete donekonečna zkoušet. Tyto obchody s oblečením jsou samozřejmě nejčastější a je jich ve městě opravdu neuvěřitelné množství, najdete je většinou na hlavním dlouhém nábřeží nebo přímo v centru města. Časté jsou zde také obchody se šperky, které připomínají luxusní at-mosféru města. Pokud jste milovníky umění, tak určitě nebudete strádat a můžete navštívit některou z mnoha prodejních galerií.

Restaurace a barySamotné nábřeží je obsazené především bary a ka-várnami a za restauracemi musíme spíše do centra nebo na přilehlý poloostrov. Město je desítky let cent-rem zábavy a určitě se nemusíte bát, že byste se zde nudili v dlouhých letních nocích. Typickým nápojem, který určitě ochutnejte, je takzvané Ice Tropez, silně aromatický a osvěžující alkoholický nápoj – dostanete ho ve všech podnicích.

Muzeum četnictva a filmu Saint Tropez Musée de la gendarmerie et du cinéma de Saint TropezV roce 2016 se v budově slavné četnické stanice ote-vřelo muzeum, které obsahuje tři hlavní části – historii budovy a četnictva ve městě, vše o slavných filmech s četníkem a historii i současnost kinematografie ve městě a okolí. Najdete zde místnosti, ve kterých se Louis de Funes a jeho kolegové pohybovali při natá-čení všech filmů. Uvidíte zde nejrůznější předměty, dokumenty, fotografie související s natáčením světově slavných komedií. Otevřeno: 10-18 hod. Vstupné 4 eura.Adresa: 2 Place Blanqui. Web: www.saint-tropez.fr

Muzeum ZvěstováníLe musée de l’AnnonciadePokud vás zajímá malířství, tak máte možnost navštívit Le musée de l’Annonciade, založené již v roce 1922 a umístěné v kapli z roku 1510. Na poměrně malém prostoru je propojena mistrovská historie francouz-ského malířství s jeho moderní tváří. Otevřeno: 10-13 a 14-18 hod. Zavřeno: úterý a celý listopad. Vstupné: 6 eur Adresa: 2 Rue de l‘Annonciade. Web: www.saint-tropez.fr

Starý přístav, nábřeží a moloPři návštěvě Saint Tropez si určitě nenecháte ujít pro-cházku kolem starého přístavu, kde můžete obdivovat luxusní jachty ukotvené přímo u nábřeží Quai Jean

Jaurès. Jednu stranu přístavu lemuje velké molo, na jehož začátku je věž Tour Portalet a na jeho konci ro-mantický maják.

Věž Guillaume – Tour GuillaumeNejstarší památkou je věž Tour Guillaume, zvaná také La Tour Suffren, pocházející z roku 972. Stačí odbočit zhruba dvě stě metrů při procházce po nábřeží.Adresa: Place de Ĺ Hôtel de ville

Městské obranné věžeSaint Tropez se bránilo útokům vybudováním opevně-ní a jeho součástí byly čtyři věže, dvě pobřežní a dvě uvnitř města, pocházející z 15. století - Portalet, Vieille, Jarlier a Suffren. Věž Portalet stojí na počátku velkého pobřežního mola a věž Vieille asi tři sta metrů od ní směrem na východ.Adresa: Rue du Portalet

42

Citadela nad městem a námořní muzeumNavštívit můžete také například pobřežní opevnění ze 17. století, La Citadelle de Saint Tropez, kde se na-chází Námořní muzeum, Musée d‘Histoire Maritime, v němž se pořádají velmi často různé tematické výsta-vy. Platon kdysi řekl, že existují tři druhy lidí: živí, mrtví a námořníci. Této myšlence je zasvěcen odkaz muzea. Opevnění tvořilo po několik staletí hlavní obranu města a určitě stojí za návštěvu.Otevřeno: 10-17.30 hod. Vstupné: 3 eura. Adresa: Citadelle de Saint Tropez. Web: www.saint-tropez.fr

Motýlí dům - La Maison des papillons - Musée Dany LartigueToto muzeum je originálním dílem vášnivé milovnice motýlů, malířky Dany Lartique. Shromáždila kolekci více než třiceti pěti tisíc motýlů z celého světa. Nachá-zejí se zde i exempláře velmi vzácné, chráněné nebo i málo známé. Aby se mohlo muzeum i nadále rozvíjet, darovala jej Dana Lartique městu. Otevřeno: 11-12.30 a 14-17 hod Zavřeno: neděle (červenec + srpen otevřeno každý den) Vstupné: 2 euraAdresa: 17 Rue Etienne Berny. Web: www.saint-tropez.fr

Turistické informační středisko- Office de Tourisme de Saint TropezAdresa: 8 Quai Jean Jaurès (u starého přístavu)Web: www.sainttropeztourisme.com

Stáňa Šlosserová se podílí na vytváření image mnoha veřejně známých osobností ze světa businessu a showbusinessu u nás i v zahraničí. Školí jednotlivce i skupiny v oboru image making a etikety a navrhuje šatníky na míru. Za více než dvacet let své praxe spolupracovala na mnoha zahraničních filmech a projektech, kde jejich služeb využívalo a využívá mnoho světoznámých filmových hvězd. Ve svém přístupu je velmi kreativní a empatická a svými návrhy a doporučeními vždy vyzdvihuje osobnost svého klienta. Ke každému přistupuje s nejvyšší péčí

a zapálením.

www.dress-film.cz

Kamarádi v Sait-Tropez rok po mně


4544

Kouzelná proluka s výhledemDalší plán naší cesty byl přímořské letovisko Cavalaire sur Mer, které jsme chtěli spíš jen tak projet, pláž Bonporteau a jedna z nejkrás-nějších francouzských vesnic, Gassin. Doce-la dlouho nám trvalo vyjet ze Saint Tropez vzhledem k permanentně ucpaným silnicím, ale pak už nás navigace s jistotou navedla přes poloostrov k letovisku. Tady jsme ne-měli žádný významný cíl, jen jsme se chtěli podívat kolem moře a trošku vstřebat atmo-

sféru. Podle mapy jsem mířil směrem ke špič-ce poloostrova, a když jsem tušil, že už jsme kousek od moře, zaparkovali jsme někde za polovinou ulice Avenue Pierre et Marie Cu-rie v místě, kde ještě šlo nechat auto podél

silnice. Stejnou ulicí jsme pokračovali asi tři sta metrů směrem k moři pěšky a dá se říci, že tentokráte zcela nečekaně jsme objevili kouzelné místo. Vedle hotelu Hotel de la Ca-lanque (20 Avenue de la Calanque), zhruba dvacet metrů nad mořem na skalách, se ote-vřela malá proluka s dvěma lavičkami a nád-herným výhledem na moře a útesy okolo ma-lého zálivu se schovanými luxusními vilkami. Sedli jsme si na půl hodiny, udělali si malý piknik, kochali se výhledem a já zkoušel špl-hat po skalnatém srázu dolů k moři. Byla to parádní chvilka.

Hledání krásné plážePotom jsme se vydali hledat údajně nádher-nou pláž Bonporteau. V mapě jsme ji neměli přímo značenou, byl tam jen kemp stejného jména, ale ten byl dost daleko od moře, nad silnicí, která vedla kolem vody. No, nebudu to natahovat, pláž jsem nedokázal najít, pro-jeli jsme to několikrát kolem, ale už jsem na hledání neměl nervy. Slíbil jsem manželce, že tuhle pláž si vychutnáme příště a vyrazil jsem směrem k vesničce Gassin.

Cavalaire sur MerInformace o letovisku Pobřežní městečko a leto-visko Cavalaire sur Mer se nachází na jihozápadě Francie, 18 km od Saint Tropez a má zhruba sedm tisíc obyvatel. Útulné turistické středisko leží přímo u moře a svou písečnou pláží v délce čtyř kilometrů láká především k rodinné dovolené. Pláž je mírně se svažující do moře a proto vhodná i pro děti. Letovisko poskytuje přímo ve městě nebo v okolí řadu sportov-ních i kulturních možností. Zájemci zde najdou spor-tovní přístav, kde se mohou věnovat vodním lyžím, plachtění nebo potápění. Milovníci noční zábavy ur-čitě ocení některý z místních podniků, kde se mohou bavit a seznamovat do ranních hodin.

Cavalairesur Mer

Hvězda ze seznamunejkrásnějších vesnicPodle navigace jsme vyrazili do městečka Gassin, o kterém jsme věděli jen jednu jedi-nou informaci, a to, že se v něm nachází nej-užší ulička v Evropě, kterou se protáhne stě-ží jeden člověk. A to jsme si prostě nemohli nechat ujít. Gassin leží vysoko nad krajinou a cestou k němu projedete velkou část polo-ostrova, pojedete úzkými silnicemi mezi vi-nicemi a rozsáhlými poli. Hned u obce nás cedule nasměrovala na místní parkoviště, kde jsme zaparkovali auto a vydali se na obhlíd-ku směrem vpravo kolem hradeb. Na tomhle místě jakoby se zastavil čas a i nádherné vý-hledy do okolí vám dodají klidu a pohody. A možná se mi to jen zdálo, možná to bylo tím, že jsme sem přijeli z jednoho z nejruš-nějších míst Azurového pobřeží, z letoviska Saint Tropez a ten kontrast mezi ruchem po-břežního letoviska a majestátním městečkem na kopci tím mohl naplno vyniknout.

Kočky v oknechManželka miluje kočky a tady se jí naskytla báječná podívaná na několik koček, volně se

Gassin

Nejužší ulička v Evropě ...prý


4746

Fakta a historieGassin je obec v departementu Var v regionu Proven-ce-Alpes-Côte d‘Azur v jihovýchodní Francii, nachází se v těsné blízkosti rekreační oblasti Saint Tropez, uprostřed stejnojmenného poloostrova. Je postave-ný vysoko na skále zhruba 4 kilometry od moře. Je považovaný za jednu z nejstarších obcí v jižní Fran-cii a první písemná zmínka o Gassinu má letopočet 1234. Celému regionu přinesla významnou prosperi-tu římská okupace, a to především díky rozvoji země-dělství. Původně stál na vrcholku kopce templářský hrad a zbytky jeho opevnění můžeme dodnes obdi-vovat, tvoří obvod obce. V 19. století se zde rozvinulo jako hlavní průmyslové odvětví těžba a zpracování korku.

Gassin si zachoval svůj středověký ráz s křivolakými uličkami a starobylými domy. Úžasné jsou především výhledy od hradeb, kdy můžete vidět mořskou hladi-nu, okolní vinice a lesy až přes pohoří Maures po za-sněžené vrcholky Alp. V obci žijí trvale téměř tři tisíce obyvatel, jejichž počet však výrazně narůstá v letní sezóně, kdy si sem přijíždějí turisté užít slavný životní styl Azurového pobřeží.

Místní zajímavostiNajdete zde kousek nad parkovištěm galerii Dei Barri, která byla založena v roce 1969 a specializuje se na současné evropské a americké figurativní umění. Jsou

zde vystavená díla mezinárodně uznávaných umělců stejně jako díla začínajících talentů.

Gassin má krásný starý kostel postavený v roce 1558 s názvem Eglise Notre Dame de l’Assomption, kos-tel Nanebevzetí Panny Marie, na náměstí Place de l´Église. Kamenná deska v kostele, na které je kresba lodi, vypovídá o římských archeologických nálezech z 1. století. Ještě staršího data je Chapelle Notre--Dame de la Consolation, kaple Útěchy Panny Marie, která je nedaleko obce v lese. Jednou z místních rarit je ulička l´Androuno, o které zdejší obyvatelé prohlašují, že je nejužší v Evropě.

Pro milovníky golfu nabízí Gassin 18 jamkové golfové hřiště Gassin Golf and Country Club.

Milovníci vína jistě ocení nabídku deseti vinařských Domaines v okolí, kde mohou ochutnat a zakoupit vy-nikající místní vína.

Chcete-li se ubytovat přímo v Gassin, je zde nabídka několika luxusních vil nebo bytů k pronájmu. Nejvyhle-dávanějším a v celé oblasti jedním z nejslavnějších je však pětihvězdičkový luxusní Hotel Le Mas de Chas-telas, umístěný v zámku z 18. století s rozlehlou pře-krásnou zahradou s bazénem vzdálený od centra obce asi čtyři kilometry. Součástí je samozřejmě vynikající restaurace s tradiční francouzskou kuchyní.

motajících po ulici a dokonce na dvě kočky, které si zabraly každá svoje okno a líně ze svého výsostného postavení sledovaly po-hyb v ulici. Po chvilce jsme narazili na, podle místních obyvatel, nejužší uličku v Evropě, Ľ Androuno. Je opravdu velmi úzká, ale man-želku to neodradilo a protáhla se jí na druhou stranu, já s dcerou jsme se dobře bavili, ale uličku jsme nepokořili, protože jsme nechtěli riskovat zašpinění oblečení od omítky. Potom jsme se ještě procházeli labyrintem maleb-ných středověkých uliček s krásnými zdobný-mi branami prorostlými popínavými rostlina-mi. Přitom jsme vlastně obcházeli Gassin celý dokola a kochali se výhledy do krajiny, ať už na vzdálené zalesněné kopce, zvlněnou kraji-nu s vinicemi, vesničkami i osamělými used-lostmi nebo mořskou hladinu zálivu Golfe de Saint Tropez. U těch nekrásnějších výhledů je velká terasa s několika restauracemi. Ale to už jsme se pomalu blížili k autu a operativně plánovali další cíl naší cesty. Tím nebylo nic jiného, než návrat do kempu ještě okořeněný pomalou jízdou skrz poloostrov okolo vinic a rozlehlých sadů.

NAPSALI O JIŽNÍ FRANCII(úryvky z textů v knize)

… Opakované cesty mě přiváděly do turisticky prošlapaného Saint Tropez. Když si na něj vzpomenu, cítím vůni,

která se v sobě zhmotňuje celou Provence. Trh na platanovém náměstí uprostřed slavného přístavu, kde se

hrává pétanque a odkud si člověk odnese bílý prach na botách ...Zuzana Kopečková

… Můžete kdekoliv zastavit a najít něco zajímavého. Miluji francouzskou kuchyni a tato cesta je plná krásných restaurací

všech cenových kategorií …Marek Dvořák

… pro mě i pro moji ženu to byl nádherný zážitek. Třemi slovy - Francie je krásná!...

Roman Maršík

… Přístav s luxusními jachtami, drahé módní obchody na promenádě, malebné uličky s restauracemi s ústřicemi

a pastisem, petanque na náměstí a nepřekonatelná vyhlídka od Citadely Saint Tropez. A co teprve ty bílé nekonečné pláže...

JE SALUE FRANCE …Ivan Vodička

… Desítkami i stovkami dalších obratů, více či méně básnických, lze popsat tento kout Evropy. A všechny budou pravdivé. Avšak těžko si zamilovat zemi, kterou jste nikdy neviděli.

Proto neváhejte! Vyrazte, objevujte, všemi smysly. Provence se Vám odmění ...

Ilona Rubáčková

JIŽNÍ FRANCIE – AZUROVÉ POBŘEŽÍLubomír Brož

www.poznavameevropu.cz

lubomír brož jiŽnÍ francie -...

Documents