Jiří Hanke

Sametová revoluce

Foto: archív autora

Vážení posluchači a členové Klubu Vltava,

největší jarní událostí bude asi pro nás přechod na nové vysílací schéma. Vím, že takové změny nej-sou pro posluchače vždy příjemné, ale věřte, že jsme vše dobře promysleli, aby z vysílání nic důležitého nez-mizelo a aby náš program lépe korespondoval s tím, co se děje kolem nás. Nový program Vltavy bude přehlednější, jednodušší, bude v něm méně specializo-vaných pořadů, ale kulturní fenomény nabídne v širších souvislostech, průnicích, konfrontacích. Program se bude i snadněji vytvářet po technické stránce, takže budeme mít víc času a prostředků na jeho obsah. Věřím, že pro novou tvář Vltavy budete mít pocho-pení. Více najdete v článku uvnitř čísla. A kromě toho tam najdete Smetanu, Dvořáka, Arbese, Hrabala, Pražské jaro, starou hudbu, novou hudbu...

Lukáš Hurník

Průvodce světem kultury 36Program stanice Český rozhlas Vltava 37Program stanice Český rozhlas Jazz 44 Klub Vltava 46Partneři Klubu Vltava 47

02

Nové schéma Vltavy

08 08

08 08

Osobnostičeské hudby

14

14 14 14

Kabaret v éteru

Osudy Karla Skalického—Ewa Lipska

06

Antonín Dvořák

Bedřich Smetana

Jakub Arbes

Karel Kryl —Koncert k 70. výročí vyhlazení tábora v Osvětimi

08

Rok české hudby

Rafał Wojaczek

Osudy Jaromíra Zeminy—Apríl s českou hudbou

09

Nové hry

Bohumil Hrabal

10

Pražské jaro

Koncert pro hospicové hnutí

26

27 28 29 30

12 14 17

18 19 20 21

22 24 25

Hra o Vítězslavě Kaprálové

Důvěrná sdělení Mýty

Den staré hudby

1431

Pořad o vaření na jazzovém rádiu

32

Dlouhé koncerty pro nespavce

34

Profil Jiří Hanke

Kieślowski o Kieślowském

2

Psal se červen roku 2002. Kde už to je… Vltava začala vysílat podle nového programového schématu. Ta změ­na byla poměrně radikální: rozvržení programu se zpře ­hlednilo, každý den se ve stejnou hodinu vysílalo totéž. Začala Čajovna pro mladé publikum, publicistické Spekt rum (dnešní odpolední Mozaika) s etnickou hud­bou, moderované hudební Matiné, přišla nová gene­race hlasatelů. Na  změnu jsme svět upozornili masívní propagační kampaní s  televizním spotem, v němž byla půvabná slečna masírována v rytmu Smetanovy Vltavy, protože Vltava „vám udělá dobře“.

Uplynulo 12 let a  svět kolem nás, zvláště ten kulturní, se změnil. Vyrostla nová generace posluchačů, která „ne ­má čas“. Přinejmenším ne na vyhledávání pořadů v Tý ­deníku rozhlas a na  internetu, na opravdu soustředěný poslech her, oper a oratorií. Jsme rádi, že se v publiku Vltavy objevili mladší lidé, vysokoškoláci v nejaktivněj­ším věku, jsme šťastni, že nás neopouštějí ani dlouhodo­bě věrní posluchači, kteří ještě čas mají, ale jejich životní rytmus se pod tlakem doby též mění. Mění se i instituce Český rozhlas, má novou strukturu, vnitřní pravidla, priority a  pracovní postupy. Navíc letos slavíme 50 let od faktického založení kulturní stanice ČRo. V roce 1964 totiž začal vysílat III. program Československého roz­hlasu profilovaný jako program pro náročného poslu­chače. Tato numerologicko­astrologicky příhodná kon­stelace nás vedla k zamyšlení, jak program Vltavy ještě lépe přizpůsobit potřebám posluchačů a  podmínkám, které panují v mediálním světě.

Od  5. 5. bude Vltava vysílat podle nového schématu. Z programu zmizí některé specializované pořady, jejich obsah se však přelije do velkoryseji koncipovaných blo­ků, vesměs živě vysílaných, takže do nich budete moci přispět i vy, posluchači. Tak například každý všední den budeme od 9.50 do 11.30 živě vysílat Telefonotéku, po­řad s hostem nebo hosty, s klasickou hudbou, s možností telefonovat ze studia i do něho, psát připomínky a  tak dále. Jaký je záměr? Dnes to funguje tak, že vyjde­li zají­mavé CD, dáme ho recenzentovi, ten napíše kritiku, při­jde do studia, přečte ji, k tomu dodáme hudbu a odvysí­láme jako pořad Rondo. V novém schématu už dopoled­

Trochu žiVější

VlTaVa

ní Rondo nebude (nových CD už ostatně nevychází tolik jako před dvanácti lety), ale osobnosti, které se na CD podíleli, pozveme do studia, vyslechneme nahrávku spo­lečně s nimi, recenzentovi zavoláme, aby řekl, co si o CD myslí, a  interpreti budou moci třeba i  oponovat. Další ohlasy přijdou mailem a telefonicky od vás, posluchačů. Jiné Telefonotéky budou monotematické, další vysílané z  regionů, další odvysíláme s  účastí publika z  nově re­konstruovaného studia 2 na  pražských Vinohradech. Titul Rondo ale nezmizí. Večerní nedělní pořad, jehož dnešní název CD­Laser už zní trochu úsměvně, překřtí­me na Rondo a budeme se v něm hloubkově věnovat váž­nohudebním nahrávkám na všech nosičích – od vinylu přes CD a Blu­ray až po internetové streamy.

Po poledních zprávách rozvineme široké plátno Hudební galerie. Díky velkorysému, téměř tříhodinovému prosto­ru tu budeme moci vysílat celé koncerty z domova i za­hraničí, stavět dramaturgické oblouky od  jednodušších skladeb k  obědu až k  symfoniím k  svačině… Od  toku hudby si uprostřed Hudební galerie odpočineme během veršované „přestávky“. Tvůrcům hudby 20. a 21. století bude i nadále svěřen čas před půlnocí, který se ale v pá­tek rozroste do skutečného „fóra“, kde budou skladatelé i jejich interpreti svou práci osobně představovat.

Nové schéma nemění poměry mezi slovem a hudbou, ani mezi hudebními žánry. Jazzofon bude už od  9.00. Pro jistotu jsme uskutečnili průzkum, jestli to pro vesměs po­nocující jazzmeny není příliš brzo, ale prý není. Jazzové budou také víkendové noci.

Nejposlouchanějším pořadem Vltavy je Četba na pokra-čování. Ta samozřejmě zůstane na  svém místě v  18.30, ale vymysleli jsme jí malou „sestřičku“. Každý všední den v 9.30 budeme vysílat dopolední četbu fejetonů, po­vídek, malých dramatických útvarů, jejichž společným znakem bude humor, lehký filozofický nadhled, který dnes všichni tolik potřebujeme. Novou podobu dostane nedělní pořad Souzvuk.

Zbývá se zmínit o publicistice. Ranní Mozaika zůstává beze změny, ale ta odpolední se posune na 16.00. Je to

přece jen lepší čas pro ty, kteří se vracejí z práce a uvažu­jí, jakým způsobem strávit večer. V Mozaice se dozvědí vše o  aktuálním kulturním dění. Sobotní Víkendovou přílohu chceme zaměřit co nejvíce na „životní styl“, jis­těže ve vltavském duchu. Budeme poznávat domácí i cizí kraje s jejich historií, módou, zvyklostmi, zajímavostmi, architekturou, ochutnávat skvosty gastronomické, vinař­ské, čajové, kávové, ba i  na  dobrý doutník se dostane. I ten může být součástí kultury.

V 17.00 se pak budeme v pořadu Slovo o… publicistic­ky věnovat každý den jednomu oboru, který dělá Vltavu Vltavou: literatuře, hudbě (včetně opery), historii, vý­tvarnému umění, filmu, divadlu a náboženství.

Mapa vltavského vysílacího schématu bude mít také jedno „bílé místo“. V neděli dopoledne po 9.00 vznikne volný čas, který budeme zaplňovat až na poslední chvíli na základě vašich přání, aktuálních událostí, ohlasu.

Drazí posluchači, dobře si uvědomujeme, že jakýkoli zá­sah do léta upevňovaných zvyklostí může někomu naru­šit denní rytmus. Za to se omlouváme. Myslíme si ale, že vysílání Vltavy bude od května pro posluchače mnohem pohodlnější. To obrovské množství obsahu, které sta­nice vysílá, budeme nabízet přehlednějším způsobem. A  navíc se tu otevře řada možností, jak propojit nejen posluchače s Vltavou, ale také mezi sebou. Živé vysílání umožní, aby milovníci umění, roztroušení po všech kou­tech naší kulturně nepříliš vzkvétající země, začali díky Vltavě tak trochu patřit k sobě.

Lukáš Hurník

Programové schéma platné od 5. 5. 2014

ponděli–pátek | 5.45–20.00

5.45–6.30 Partitury

6.30–9.00 Mozaika živě

9.00–9.30 Jazzofon

9.30–9.50 Nová četba (navrhněte název této četby)

9.50–11.30 Telefonotéka živě s hostem a převážně klasikou hudbou

11.30–12.00 Osudy

12.00–12.10 Zprávy

12.10–15.00 Hudební galerie koncert s poetickou pauzou

15.00–15.15 Psáno kurzívou

15.15–15.45 Trylek

15.45–16.00 Rok české hudby | Polský rok

16.00–17.00 Mozaika – živě

17.00–17.30 Slovo o literatuře, výtvarném umění, filmu i divadle

17.30–17.45 Zprávy

17.45–18.30 Jazzový podvečer

18.30–19.00 Četba na pokračování

19.00–20.00 Čajovna

Kompletní verzi programového schématu naleznete v příštím čísle čtvrtletníku Vltava nebo na www.vltava.rozhlas.cz.

Pozor soutěž! Navrhněte název nového dopoledního pořadu, který od 9.30 nabídne humorné fejetony, povídky a krátké rozhlasové hry. Nejlepší názvy, které by mohly nahradit provizorní označení Nová četba, oceníme rozhlasovými povídkami z vydavatelství Radioservis. Odpovědi pište do 21. 3. 2014 na klub.vltava@rozhlas.cz nebo volejte na 221 552 686.

4

anTonín dVořáK

2014

5Jubileum

Devadesátileté dědictvíRok se s rokem sešel, přesněji řečeno desetiletí s desetile­tím, a je tady opět Rok české hudby 2014, růženec hudeb­ních oslav, připomínek a  snad i  řady dramaturgických lahůdek připomínajících kulturní odkaz (především) českých hudebních skladatelů, méně již legendárních interpretů, jejichž životní dráhy byly vymezeny letopoč­ty ukončenými číslicí čtyři. Roky české hudby vzešly ze společenského a  kulturního podhoubí raných prvore­publikových let – připomínám jen smetanovské centena­rium v roce 1924, následované jubilejním dvořákovským operním cyklem pražského Národního divadla v  roce 1929 – a  cosi z  prvorepublikového nacionálního étosu si uchovaly i v letech po druhé světové válce, kdy za se­bou již měly i vzrušenou zkušenost Talichova Pražského hudebního máje a protektorátních oslav dvořákovského výročí v  roce 1941. K  nacionálnímu étosu se s  nástu­pem poúnorových poměrů připojila i kulturní ideologie komunistického státu, jednou z  jejíchž první obětí byl i dramaturgicky proskribovaný Antonín Dvořák, od je­hož úmrtí letos uplyne již 110 let. První polistopadový Rok české hudby se stal pochopitelnou obětí porevoluč­ního kvasu a občas bezhlavého odmítnutí všeho, co jen v náznacích připomínalo poměry před Listopadem 1989. Rok české hudby 2004, rok 100. výročí úmrtí Antoní­na Dvořáka v den vstupu České republiky do Evropské unie, se tak mohl poprvé stát zkouškou nových kultur­něspolečenských poměrů, lakmusovým papírkem naklá­dání s nesnadným dědictvím pravidelných oslav zástupu českých hudebních svatých a jejich košatého díla. Deset let je v lidském životě příliš mnoho, než aby se čeští dra­maturgové a kulturní manageři již v roce 2004 začali při­pravovat na letošní výročí, které – jak se občas zdá – při­šlo potichu, znenadání, aby zaskočilo nejednu nepříliš vynalézavou dramaturgickou laboratoř.

Pominu­li, že jen nemnoho domácích projektů z  roku 2004 si uchovalo trvalou hodnotu a přežilo třeba na hu­debních nosičích (Dvořákovy symfonie se Symfonic­kým orchestrem Českého rozhlasu a  Vladimírem Vál­kem, pražskojarní Svatá Ludmila v  nastudování České filharmonie a Jiřího Bělohlávka nebo skladatelův Violon-cellový koncert s  týmiž interprety a  Jiřím Bártou u  sólo­

vého nástroje), nemohu se zbavit dojmu, že se jen má­lokterý z  mozků Roků české hudby ohlédnul a  nechal inspirovat například dvořákovskými oslavami a projekty roku 2004, třeba jen v  nejbližších hudebních metropo­lích Berlíně, Vídni či Salcburku. Byla by to retrospektiva poučná, vzpomenu­li si jen na Dvořákova Dimitrije ve ví­deňském koncertním nastudování Richarda Hickoxe, nebo salcburské projekty Thomase Hampsona či Vídeň­ských filharmoniků věnované témuž autorovi. Poučné nahlédnutí přes nevysoký plot, třeba jen koutkem očka, by rázem mohlo Rok české hudby změnit z domácí výsta­vy občas antikvovaného umění v hrdou prezentaci čes­kého hudebního umění v zahraniční interpretaci (že při hostování Symfonického orchestru San Francisco s Mi­chaelem Tilson Thomasem zazní z  Dvořákova díla jen exaltovaná šestá Legenda, je jednoznačnou škodou a pro­marněnou šancí). Organizace domácích hudebních svát­ků a slavností není a nikdy nebude jen a pouze otázkou financí. O tom nás již léta přesvědčují hudební festivaly mimo domácí metropole, s omezenými rozpočty kouzlí­cí před posluchači neslyšené a dramaturgicky pikantní hudební hody, když mám na  mysli třeba jen moravské festivaly Concentus Moraviae nebo Svatováclavský hu­dební festival. Rok české hudby však již začal, sklízíme jeho první plody, a tak je především na nás, kulturní ve­řejnosti, která hudební umění a kumšt obecně potřebuje jako vodu a vzduch, abychom se zamysleli nad českostí hudebního dědictví vzešlého z českých zemí, abychom si připomněli a hrdě se přihlásili k umělcům a skladatelům z českých zemí, ale nikoliv jen českého jazyka, abychom k zástupu hudebních svatých připojili i nespočet žijících, či již zvěčnělých emigrantů a exulantů, a abychom – a to mi především leží na srdci – přehodnotili a kritickému přivření očí podrobili desetiletí panující klišé a  estetic­ké soudy o českých skladatelích, jejich tvorbě a způsobu interpretace.

Dvořák známý neznámýRok české hudby 2014 nenechal chladnými pořadatele žádného z  významných domácích hudebních festivalů, ačkoliv některé ani na  sklonku měsíce ledna nenecha­ly publiku nahlédnout pod dramaturgickou pokličku

a nechávají si program pro sebe (České sny, Dvořákova Olomouc, Janáčkův máj), což by se třeba posluchačům německy mluvících zemí nemohlo stát. České publikum se však přinejmenším může těšit na  několik lákavých operních premiér (třeba ostravskou Čertovu stěnu) a kon­certních událostí kuriózních i  lákavých. K  těm prvním může patřit pražskojarní vystoupení houslistky Julie Fis­cher, nikoliv ovšem ve Dvořákově houslovém koncertu, v němž již české publikum oslovila, ale ve skladatelově Klavírním kvintetu A  dur op. 81, a  to u  klavíru, nikoliv houslí (Pražské jaro 27. 5. 2014). O dva dny později zazní v nastudování Jakuba Hrůši a PKF–Prague Philharmo­nie Dvořákovy Svatební košile, hlavním pražskojarním lákadlem se však v  Roce české hudby může stát dvou­denní Víkend české komorní hudby 31. 5. a 1. 6., během něhož zazní klenoty české ansámblové hry, třeba v podá­ní Panochova či Wihanova kvarteta, Tria Martinů nebo manželů Ardaševových. Do  Brna, Liberce či Prahy se pak jistě vyplatí cestovat za Dvořákovou Rusalkou, když už posluchači oželí cesty do Kodaně, New Yorku, Omá­nu či Vídně, za nestárnoucími kvalitami české komorní hudby včetně té nejnovější se však vyplatí vycestovat alespoň na  moravský venkov do  měst a  městeček festi­valu Concentus moraviae (3.–28. 6. 2014), nebo o Veliko­nocích do Brna na Velikonoční festival duchovní hudby, který připomene v  dílech Stabat Mater a  Glagolská mše přátelství Dvořákovo a Janáčkovo.

Rok české hudby 2014 je nejen českou hudební veřejností netrpělivě očekáván i jako letopočet zveřejnění nové sou­borné nahrávky Dvořákových symfonií a sólových kon­certů v uměleckém ztvárnění České filharmonie a Jiřího Bělohlávka. Poslední komplet Dvořákových symfonií byl vydán právě před deseti lety domácím Supraphonem a  poskytl příležitost Vladimíru Válkovi a  Symfonické­mu orchestru Českého rozhlasu. Zatímco Bělohlávkovu českofilharmonickému projektu je věnována zasloužená pozornost, pramenící z  prožitků živých nahrávání bě­hem filharmonických sezon v  letech 2012–2014, vědo­mě, nebo nevědomky se v  českých médiích zapomíná na  hned dva současně vznikající dvořákovské projekty dirigentů Marka Bosche a José Serebriera. Z brněnských

Antonín Dvořák s holuby na Vysoké, cca. 1903 | Foto: Narodní muzeum – České muzeum hudby – Muzeum A. Dvořáka

6 Jubileum

hostování známí dirigenti v  současnosti s  orchestry v  Norimberku a  Bournemouthu zaznamenávají Dvo­řákovy symfonie, doplněné vybranými kompozicemi z  autorova bohatého orchestrálního odkazu. Zatímco z  Boschova souboru se Státní filharmonií Norimberk byly zatím zveřejněny symfonie třetí, šestá a sedmá (ov­šem premiérově v původní londýnské verzi), José Sere­brier se svým orchestrem, služebně jedním z nejstarších na  britských ostrovech, prozatím zaznamenal a  vydal snímky symfonií druhé, třetí, šesté, sedmé a deváté. Prá­vě v  souvislosti s  těmito třemi právě vznikajícími sou­bornými nahrávkami můžeme oprávněně hovořit o dvo­řákovské symfonické renesanci – vždyť jen na přelomu šedesátých a  sedmdesátých let vznikly současně hned čtyři souborné nahrávky Dvořákových symfonií pánů dirigentů Kertésze, Kubelíka, Neumanna a Rowického. Další studiová překvapení na ctitele české hudby a hud­by Dvořákovy zvláště čekají – na mysli mám vůbec první nahrávku skladatelovy operní prvotiny Alfred v produkci Českého rozhlasu, nebo již byla zveřejněna – třeba jako poslední snímky dokončovaného kompletu autorových smyčcových kvartetů v  podání Zemlinského kvarteta. K  zatím největším diskografickým překvapením Roku české hudby 2014 dozajista patří i  nejstarší zveřejněný zvukový záznam Dvořákovy opery Jakobín z  jara 1952, pořízený ve  vídeňském rozhlasovém studiu dirigentem Kurtem Tennerem: slyšet dvojzpěv Bohuše a  Julie My cizinou jsme bloudili v  německém jazyce na  nahrávce z  počátku padesátých let, temných v  zemích českých i rakouských, je jímavé, smutné i bolestné.

Český Schubert aneb Dvořák v tretráchKdyž se v srpnu 2004 ve Velkém festivalovém domě v ra­kouském Salcburku během slavnostních her uskuteč­nil tříhodinový pěvecký maraton věnovaný jednohlasé a  dvojhlasé písňové tvorbě Antonína Dvořáka, odezva českých médií včetně těch hudebních byla mizivá, podob­ně jako reakce a  recenze dvojdiskového alba, které ve společnosti s  rakouskou rozhlasovou společností ORF vydala německá nahrávací firma Orfeo d’Or. Duší ně­kolikahodinového, dramaturgicky objevného a  poslu­chačsky náročného projektu byl Thomas Hampson,

A. Dvořák s dětmi v trávě na Vysoké, cca. 1901–2

Foto (vše): Narodní muzeum – České muzeum hudby – Muzeum A. Dvořáka

7

který společně se sopranistkou Barbarou Bonney, me­zzosopranistkou Michelle Breedt a  basistou Georgem Zeppenfeldem přednesl reprezentativní průřez Dvořá­kovou písňovou tvorbou, a to ve společnosti písní skla­datelových vrstevníků a komponujících kolegů Brahmse a  Griega a  amerických autorů z  doby Dvořákova no­vosvětského pobytu. Úspěch u  odborné veřejnosti byl překvapivý, u publika nadšený. Najednou Dvořák nebyl jen autorem známých symfonií, koncertů, komorních děl a  Rusalky, ale i  mistrem náročného písňového obo­ru, a to již v raných písňových kompozicích, které byly ve festivalovém projektu zastoupeny stejně jako Biblické písně, Cigánské melodie či Písně milostné. Během koncer­tu se zpívalo česky, německy a anglicky, tedy v jazycích, v nichž byly Dvořákovy písně buď komponovány, nebo trilingvně za skladatelova života vydávány. Když jsem si před deseti lety záznam koncertu na vlnách rakouského

rozhlasu vyslechl, povzdechnul jsem si, že se podobné­ho souborného provedení Dvořákových písní v českých zemích stěží dočkám, a  pokud ano, jistě ne s  umělci Hampsonova formátu. Uplynulo osm let a v roce 2012 se v rozhlasovém éteru Českého rozhlasu Vltava po několik podzimních pátečních večerů zabydlel cyklus Antonín Dvořák v písni, který byl ohlasem salcburského progra­mu a předzvěstí společného projektu Českého rozhlasu, Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a Ná­rodního muzea v Praze, který proběhne v Divadle An­tonína Dvořáka v den skladatelova 110. výročí úmrtí 1. května 2014. Kdo by byl řekl, že to bude právě v Ostravě a v ostravském Dvořákově divadle, jediné operní scéně nesoucí Dvořákovo jméno, kde bude na  Prvního máje salcburská idea dovedena k  úplnosti, když zazní sou­borné Dvořákovo jednohlasé písňové dílo s doprovodem klavíru. A možná i v  interpretačních kvalitách Salcbur­

ského festivalu, protože vokálních partů se ujmou špič­koví reprezentanti nejmladší generace středoevropských pěvců, Jana Kurucová (mezzosoprán), Pavol Breslik (tenor), Tomáš Král (baryton) a  Jan Martiník (bas), zatímco u  klavíru zasednou Martin Kasík a  Róbert Pechanec. (Jméno sopranistčino si pořadatelé zatím ta­juplně ponechali pro sebe.) Bude to zřejmě poprvé, co v českých zemích v jediném dni zazní takřka stovka Dvo­řákových písní, osudovými Cypřiši počínaje a Biblickými písněmi konče. Kdo se do Ostravy nevypraví, neměl by si Dvořákův písňový maraton na vlnách Českého rozhlasu nechat ujít. Snad bude patřit k nejzajímavějším květům letošního Roku české hudby.

Martin Jemelka

A. Dvořák: Stabat mater, 1877 (titulní strana) A. Dvořák: Slovanské tance, op. 56, 1878 (partitura) A. Dvořák – 1891 (ateliér J. Mulač)

8

Výročí nemají být jediným dramaturgickým podnětem. Vypadá to jako příliš mechanické. V Roce české hudby se jim však vyhnout nelze. Letopočet se čtyřkou na konci se jimi každých deset let jen hemží a právě výročí dala těmto rokům jméno – počínaje Bedřichem Smetanou (který se narodil roku 1824 a zemřel 1884) a konče Rafa-elem Kubelíkem (a  jeho letošním stým jubileem) nebo Karlem Krylem (který se narodil v roce 1944 a zemřel v roce 1994).

Všechna tři zmíněná jména, ale i  desítky dalších, sta­nice Vltava ve svém vysílání nemůže pominout – a také nepomine. Jubilea mohou být příležitostí, jak se na od­kaz takových osobností podívat víc a hlavně důkladně. A tak rozhodně nejde o to, aby se dílo a život skladatelů a  interpretů, kteří se nějak potkali s  onou čtyřkou, formálně připomněly, ale aby se našel způsob, jak je prezentovat nově, novýma očima, v  novém kontextu, pře kvapivě a  současně reprezentativně, a  aby se našel způsob, jak prezentovat rovněž ty, na které se běžně ne­dostává. Rok české hudby je na  Vltavě příležitostí pro nové pořady o obecně známých klasicích i o pozapome­nutých hudebnících, pro nové otázky o nich, pro hlubší prozkoumání fonotéky. Může tak například znamenat objevení zajímavých starších tuzemských nahrávek, hle­dání českých stop v repertoáru a v diskografii význam­ných zahraničních umělců… a nebo třeba vysílání Sme­tanových nebo Janáčkových oper v němčině.

Rok české hudby, to je na Vltavě v nejbližších měsících Den s Bedřichem Smetanou, záznam závěrečného kon­certu Dvořákovy pěvecké soutěže v Karlových Varech, uvedení symfonií Jana Kapra narozeného před sto lety, záznam koncertu vítězů soutěže Nadace Bohuslava Martinů, koncert PKF­Prague Philharmonia a Jiřího Bělohlávka s díly Vítězslava Nováka a Petra Ebena, ope­ra Veselohra na mostě od Bohuslava Martinů na koncertě SOČRu, Dvořákovský písňový maratón v Ostravě, kon­cert k 25. výročí Škampova kvarteta, záznam zlínského recitálu Adama Plachetky, díla českých autorů na kon­certech Pražského jara… Jsou to také pořady Akade­mie o  skladatelích Janu Václavu Voříškovi a  Oskaru Nedbalovi nebo o varhaníku Jiřím Reinbergerovi, je to Den s Rafaelem Kubelíkem, Smetanova Prodaná nevěsta a  Dalibor v  nahrávkách Zdeňka Košlera a  Dvořákova Rusalka na snímku dirigenta Václava Neumanna, průřez všemi Smetanovými a Dvořákovými operami v pořadech CD Laser, pozornost Václavu Janu Tomáškovi a Janu Dismas Zelenkovi v  pořadech Duchovní hudba… A  bude to i  pořad o  natáčení kompletu Dvořákových symfonií Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem.

Akcí, hlavně koncertů, ale také edičních událostí, na­hrávek, soutěží či výstav bude v  Roce české hudby po republice na osm set. Vltava o nich bude referovat, ně­které bude reflektovat podrobněji, další zprostředkuje nebo natočí. Bude to dobrá příležitost systematičtěji si opět připomenout naše kulturní dědictví a  nechat víc znít tuzemskou hudbu. Kritické hlasy vytýkají tomuto

celoročnímu projektu, zaštítěnému státem, že jen sou­střeďuje tak jako tak existující aktivity, nápady a  činy a  že nepřinese nic mimořádně jedinečného. Pozitivní pohled na věc oceňuje, že pozornost české hudbě není třeba vynucovat – akcent na ni je do programů přidáván ochotně. A  to i  v  zahraničí, kde Rok české hudby zna­mená soustředěnější prezentaci české kultury jako celku. Za hranicemi už je evidováno na  tři sta programových položek, včetně festivalu České sny.

Rok české hudby 2014 je jednou z programových priorit, při nichž má nevelká centrální finanční podpora spíše jen úlohu pobídky. Zakončit ho má 17. prosince galakon­cert v pražské Aréně, na němž mají účinkovat významní sólisté a  orchestr sestavený z  hráčů různých souborů z celé republiky. Podobně jako brněnský novoroční kon­cert, který Vltava vysílala v přímém přenosu, bude i ten­to dirigovat Jakub Hrůša.

Snad v  rámci republiky ani v  rámci stanice Vltava ne­bude Rok české hudby jen splněnou čárkou, prázdnou oslavou, povinnou úlitbou. Ideální by bylo, kdyby se s naprostou samozřejmostí stal jednou z možných cest, jak upozorňovat na  některé nekomerční hodnoty, jak vytvářet protiváhu balastu, jak propagovat to, čeho není nikdy dost.

Petr Veber

VlTaVa V roce česKé hudby

Jiří Bělohlávek | Foto: Ivan Malý | Pražské jaro 2012

9Rozhlasová hra

VlTaVa V roce česKé hudbyAnonymní soutěž o  původní rozhlasovou hru, která byla vyhlášená loni k  90. výročí zahájení vysílání Čes­koslovenského rozhlasu, překvapila rekordním počtem přihlášených textů (bylo jich 133) a  jejich žánrovou pestrostí. V  březnu letošního roku postupně uvedeme inscenace, které vznikly podle tří vítězných textů.

Roman Ludva: SadNa třetím místě se umístila hra Romana Ludvy Sad. Jed­ná se o minimalistickou baladou ze Vsetínska a podtitul „hra o slivovici a lásce za hrob“ vyjadřuje její téma. Vztah mezi Dědkem a vnukem je současně obrazem zpřetrha­né tradice a snahy ji znovu vzkřísit. Přestože příběh za­bírá velkou časovou plochu v  životě obou hlavních hr­dinů, slov padne málo. Autor nepopisuje, nevysvětluje. Komunikace mezi postavami se odehrává více v  odml­kách a v tom, co si postavy nedokáží říct. O to větší pro­stor dává autor zvukové kresbě prostředí staré chalupy a sadu, kam příběh umístil. Abychom dokázali zachovat jedinečnost textu, zvolil režisér hry, Ivan Chrz, filmo­vý způsob natáčení v  autentickém prostředí. Skanzen v  Rožnově pod Radhoštěm nám vyšel velkoryse vstříc. Můžeme jenom doufat, že se tímto „experimentem“ bu­dou s námi v březnu, kdy se hra bude vysílat, bavit i po­sluchači. Inscenaci vysíláme 4. 3. ve 21.30.

Petr Pýcha: Benzína DehtovDruhé místo obsadil s  textem Benzína Dehtov Petr Pý­cha. Přestože je občanským povoláním učitel na gymná­ziu, dlouhodobě se věnuje literární tvorbě i publicistice a  ani v  rozhlase rozhodně není nováčkem. Dosud však psal v  týmu se spisovatelem Jaroslavem Rudišem, mož­ná veřejnosti známější polovičkou tohoto autorského dua, které je podepsáno například pod úspěšnými roz­hlasovými hrami Lidojedi nebo Salcburský guláš. V černé

sad, benzína dehToV a PrůTrž Premiéry Tří VíTězných her

komedii Benzína Dehtov jsou hybatelem příběhu čtyři chlapíci, kterým se v  životě nedaří právě tak, jak by si představovali. Možná i proto, že si až donedávna žádné existenční obtíže nepřipouštěli a  čas trávili vzrušující hrou – v přestrojení za členy Útvaru rychlého nasazení podnikali divoké policejní zásahy mezi nic netušící veřej­ností. Tahle adrenalinová zábava ale rázem skončí, když se na opuštěné benzínce stanou svědky skutečného pře­padení. Zmatený pachatel obrátí zbraň proti sobě – ale tím série náhlých zvratů, nečekaných setkání a šílených akcí teprve začíná… V rozhlasové realizaci se v režii Ale-še Vrzáka stali představiteli ústřední čtveřice Václav Ne-užil, Ondřej Vetchý, Hynek Čermák a Martin Myšička. Vedle nich se mohou posluchači těšit na Oldřicha Kai-sera, Pavlu Beretovou či Lukáše Hlavicu. Premiéru hry Benzína Dehtov si můžete poslechnout 11. 3. ve 22.00.

Martin Františák: PrůtržAutorem vítězné hry Průtrž je čtyřicátník Martin Fran­tišák. Pochází z Valašského Meziříčí. Do rodného kraje umísťuje děj většiny svých her. Vystudoval divadelní fa­kultu JAMU v Brně. K dnešnímu dni má na svém kon­tě přes padesát režií v českých a moravských divadlech. V  letech 2005–2007 byl uměleckým šéfem v brněnském Divadle Polárka, od  roku 2007 působil sedm let jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče. Martin Františák je také vůdčí uměleckou osobností divadelního souboru Jana Honsy v  Karolince. V  produkci ČT také režíroval cyklus Česko jedna báseň. Je autorem divadelních her Doma, Nevěsta a Karla. Posledně jmenovanou, stejně jako hru Doma, uvadlo Pražské Národní divadlo. Pro rozhlas napsal Martin Františák tři hry – Tvůj děda, Dva chlapi za město a Průtrž. Při příležitosti premiéry hry Prů­trž jsme autora poprosili o odpověď na tři otázky: Hra vychází z autentického materiálu. Tím, žes jsi si vy­bral takovou látku, trochu vybočuješ z řady svých před­chozích her. Byl to tak silný impuls a v čem?„Devadesátá léta nastavila pravidla, do kterých dodnes nevidíme. V  té době se spousta věcí okolo LTO děla téměř na  dotek. Vsetín vyhrával jeden hokejový titul za druhým, chlápci nosili do  hospody pistole, někomu zplesnivěly v garáži prachy, jiného, co bydlel za kopcem,

oddělali, jiní zmizeli… Tehdy to u  nás vypadalo jako u Alibaby a čtyřiceti loupežníků…Po  letech jsem se dozvěděl o knize Jany Lorencové Kr-vavé oleje a došlo mi, kdo bydlel tam za kopcem a s kým tehdy chodila ta holka, co jsem s ní nebezpečně tancoval, a  čí je ta veliká fabrika na  kraji města. Pochopitelně z toho šla hrůza a bezmoc. Zjištění, že ta jejich pravidla většina lidí přijala jako nutnost pro přežívání, byla horší než historky o uřezaných končetinách. A tak jsem napsal takový výkřik. Když jsem ho psal a  mluvil o  tom, tak každý zmlknul a tiše pokyvoval hlavou. Byl cítit strach. A je cítit dodnes. Příběhy nenažraných olejářů nejsou na pranýři, ale jsou reklamou pochmurného úsměvu nově vzniklých elit.“

Tvoje hry se často odehrávají na venkově. Myslíš, že je to pro drama příznivější prostředí?„Sbor má konkrétní charakter a postavy osobité mýty.“

Průtrž bude tvojí třetí hrou realizovanou v  rozhlase. V čem je pro tebe největší rozdíl v psaní pro rozhlas a pro divadlo?„Pro rozhlas se pokouším psát. Hraji si se slovy, dělám lotroviny u stolu, představuji si, jak to bude zníííít… Je to více hra. A taky si myslím, že jsem v tom amatér. U diva­dla je to jinak. Dodnes jsem napsal tři hry. Doma, Nevěstu a Karlu. V Průtrži jsem našel tři, čtyři postavy. Matku, Kněze, Syna a dítě. Postavy, které znám, myslím, důvěrně. A s nimi za­čínám psát hru z krajiny. S postavami si užívám v dobrém i  zlém. Mluvím o  nich s  kamarády, obyčejnými lidmi, otravuji manželku a sleduji svět okolo i ten v sobě. Rádio je jiné. Tolik nebolí. A taky rádio je hlas a tak jsem chtěl o těch věcech, které se tam tenkrát u nás na severu děly, promluvit. Ani více, ani méně.“

Inscenaci natáčí režisérka Natália Deáková s Martinem Stránským, Johanou Tesařovou a Martinem Hofmanem v  hlavních rolích. Premiéru vítězné hry vysílá Vltava 18. 3. ve 21.30.

Kristina Žantovská, Klára Novotná, Martin Velíšek

10 Festival

Snad stejně stará jako anglické katedrály je tradice jejich chlapeckých sborů. Průzračné dětské hlasy ve vznosném prostoru propůjčují skladbám křehkost takřka nadzem­skou. Řada předních anglických hudebníků začala svoji kariéru právě jako katedrální sboristé. Z  této průpravy plyne interpretační kvalita The Sixteen, The Hilliard Ensemble a dalších anglických souborů. Posledně jme­novaní – The Hilliard Ensemble – vystoupí k mé velké radosti na  letošním Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro (30. 5.). The Hilliard Ensemble založil před 40 lety barytonista a  dirigent Paul Hillier. I  on zpíval kdysi v chlapeckém sboru londýnské Katedrály sv. Pav­la. „Hilliardi“ se pod jeho vedením postupně vypraco­vali do světové „první ligy“. Paul Hillier s nimi sice už řadu let nezpívá, ale na podobnou úroveň dostal v pod­statě všechny soubory, které kdy vedl, např. Theatre of

PražsKé jaro 2014 na VlTaVě

The Hilliard Ensemble | Foto: Marco Borggreve

Les Arts Florissants | Foto: Pražské jaro

Paul Agnew | Foto: Pražské jaro

Accademia Bizantina | Foto: Pražské jaro

Paavo Järvi | Foto: Pražské jaro

Michael Tilson Thomas | Foto: Pražské jaro

11Festival

Voices. Pro koncert na  Pražském jaru si The Hilliard Ensemble připravil slohově kontrastní, ale přitom kon­zistentní repertoár – Bachova moteta a  skladby Arvo Pärta, estonského rodáka zdomácnělého v  Německu. Oba autoři mají společné duchovní východisko a zvole­né skladby jsou podobně křehké, i když je od sebe dělí několik století. Tentokrát si kmenová čtveřice zpěváků z The Hilliard Ensemble přizvala „výpomoci“: sopranist­ky Moniku Mauch a Claudii Reinhard, kontratenoristu Davida Goulda a  basistu  Roberta Macdonalda. Mag­netem letošního Pražského jara bude i soubor Les Arts Florissants (25. 5.). I on má štěstí na umělecké vedou­cí, ať už to jsou dirigent a cembalista William Christie nebo tenorista Paul Agnew. Světoznámý vokálně­instru­mentální soubor patří k  absolutní špičce v  oblasti tzv. autentické interpretace staré hudby. Na  Pražském jaru

představí VII. Knihu madrigalů Claudia Monteverdiho. Dalším souborem, který přiveze na  Pražské jaro „sta­rou hudbu“, je Accademia Bizantina (28. 5.) se sólistou Andreasem Schollem. Tento německý kontratenorista vystoupí v Praze po více než 10 letech. Rozsah jeho hla­su je nebývalý, přesto není ve výškách nepříjemně ostrý ani kvílivý, na rozdíl od některých jeho kolegů v tomto náročném hlasovém oboru. Pro Pražské jaro zvolili ang­lického barokního skladatele Henryho Purcella. Už ně­kolik let pořádá Pražské jaro mimořádný před­koncert: letos přijede San Francisco Symphony s dirigentem Mi-chaelem Tilson Thomasem a houslistkou Julií Fischer. Zatím počítáme s přímým přenosem (24. 3.). Z „hlavní­ho“ festivalu pak Vltava samozřejmě v přímém přenosu vysílá Mou vlast (12. 5.) – tentokrát opět s Českou filhar-monií a s jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Dále

plánujeme koncerty rozhlasových symfoniků domácích i zahraničních: Symfonického orchestru Českého roz-hlasu (15. 5.), Polského rozhlasového orchestru Ka-tovice (27. 5.), s  nímž vystoupí vítězka loňské soutěže Pražského jara, hornistka Kateřina Javůrková, a Sym-fonického orchestru Frankfurtského rozhlasu (3. 6.) s dirigentem Paavo Järvim a houslistkou Hillary Hahn. V plánu máme i dva další koncerty, ale vše nyní záleží na vyjednávání s umělci. Uvidíme…

Vladimíra Lukařová, hudební dramaturgyně,

Český rozhlas Vltava

12 Rok české hudby

Roky české hudby, které slavíme v  letech zakončených čtyřkou, se opírají o výročí slavných osobností a soubo­rů české hudby. Sahají až do roku 1924, který je v očích historiků nepřekonaný způsobem, jakým se do něj zapo­jila česká veřejnost. Tehdejší oslavy se opíraly především o stoleté výročí narození Bedřicha Smetany (1824–84). Bylo provedeno prakticky celé Smetanovo scénické i symfonické dílo za přítomnosti zahraničních delegací. České sekci Mezinárodní společnosti pro soudobou hud­bu se totiž podařilo zkoordinovat rok smetanovských oslav s  konáním druhého ročníku prestižního festiva­lu této společnosti v Praze a Brně. Festival byl zahájen 25. května Prodanou nevěstou Bedřicha Smetany a ukon­čen provedením Lucerny Vítězslava Nováka (zem. 1949) 7. června v  Národním divadle v  Brně. Novák zastával funkci předsedy Spolku pro moderní hudbu. Na  festi­valu spolupracoval také Klub moravských skladatelů,

kterému předsedal tehdy sedmdesátiletý Leoš Janáček (nar. 1854). Československá sekce Mezinárodní společ­nosti pro soudobou hudbu chápala Smetanovo dílo jako základ hudebního modernismu a  festival měl posloužit podle slov jejího tajemníka Jana Löwenbacha k prezenta­ci významných soudobých skladatelů i institucí. V tomto roce i nad rámec festivalu byla uvedena např. symfonická báseň Zrání tehdy padesátiletého Josefa Suka (nar. 1874) v  Národním divadle v  Brně spolu s  Janáčkovým Tara-sem Bulbou (21. 1. 1924), nebo např. Sukovo klavírní dílo v provedení Václava Štěpána. K významným titulům pa­třila také Symfonieta Otakara Ostrčila (nar. 1879) který byl tehdejším šéfem opery a dirigentem Národního diva­dla v Praze. S českou a moravskou soudobou tvorbou se tak osobně seznámily osobnosti jako Arthur Honneger nebo Karol Szymanowski a řada dalších, tehdy zahranič­ních hostů.

osobnosTi

roKu česKé hudby 2014

13Rok české hudby

K významným výročním osobnostem patří samozřejmě Antonín Dvořák (zem. 1904). První významné připome­nutí výročí 50 let od úmrtí se konalo v roce 1954. Zhod­nocení Dvořákova díla ve vývoji české novodobé hudby tehdy provedl především prof.  Jan Racek v  přednášce na Filozofické fakultě brněnské univerzity. O stoleté vý­ročí úmrtí tohoto skladatele, které si spontánně připo­mněl celý svět, se také opíral rok české hudby 2004 (Česká hudba 2004). Dvořákovými Svatebními košilemi za přítom­nosti všech jeho žijících potomků zahajovala 9. ledna rok 2014 Plzeňská filharmonie.

K osobnostem, jejichž výročí si v  roce 2014 připomíná­me, patří i známí autoři starších generací – například re­nesanční šlechtic, diplomat, cestovatel a hudebník Kryš-tof Harant z Polžic a Bezdružic (nar. 1564), popravený v roce 1621 na Staroměstském náměstí; vynikající barokní skladatel a varhaník, kterého muzikolog H. Kretschmar nazval „českým Bachem“, Bohuslav Matěj Černohorský (nar. 1684); pobělohorský barokní autor alegorické opery O původu Jaroměřic František Václav Míča (1694–1744), který působil jako dvorní hudebník hraběte Jana Adama Questenberka v  Jaroměřicích a  ve  Vídni, nebo Franti-šek Ignác Antonín Tůma (1704–1774), kapelník hraběte Kinského a také císařovny Alžběty, vdovy po Karlu VI. ve Vídni.

Vraťme se ale do 20. století a připomeňme nejen Bohusla-va Martinů (zem. 1959), jehož kulaté výročí reflektoval nedávný projekt Martinů Revisited 2009, ale také všestran­ného představitele avantgardy, divadelníka a skladatele, syna pěvce Emila Buriana, Emila Františka Buriana (1904–1959), který byl autorem první teoretické práce o jazzu (Jazz) a až skandálně oživil tehdy nově založenou společnost pro soudobou hudbu Přítomnost nebo soudo­bý hudební a divadelní život v Praze. Jeho inspirativní a  někdy kontroverzně vnímanou osobnost připomněla zajímavým způsobem nedávno vydaná publikace jeho syna Jana Buriana Nežádoucí návraty E.F. Buriana (2012).K  jubilantům patří také Josef Bohuslav Foerster (nar. 1859), skladatel, jehož dílo je u nás opomíjeno. Za  jeho života ovšem právem patřil k  velmi váženým osobnos­tem s všeobecným rozhledem a mezinárodními kontakty

(jeho ženou byla sopranistka Berta Lautererová a přede­vším díky ní se sblížil například s Gustavem Mahlerem). Foersterovo dílo je ceněno především v  žánru sboru. Jeho Glagolská mše vydaná v  loňském roce na  sampleru Českých mší Suk-Foerster-Fibich vydavatelstvím Arco Diva nebo pozoruhodná Stabat mater jsou v  české hudbě ne­obvyklým případem niterné spirituality. V roce 2014 při­pomene jeho dílo liberecké divadlo operou Eva (26. 9.), která vznikla na  vlastní libreto podle hry G. Preissové Gazdina roba. Hudba, stejně jako smrt, je pro Foerstera svým smyslem transcendentní, i když námět uchopil rea­listicky ještě před Janáčkovou Její pastorkyní.

Z  jiného stylového „soudku“ vzpomeňme českého skla datele, violistu a  dirigenta Oskara Nedbala (nar. 1874), který byl mimo jiné žákem Antonína Dvořáka, violistou slavného Českého kvarteta a  dirigentem nově založené České filharmonie (1896–1906). Působil také jako šéf opery Slovenského národního divadla, ředitel bratislavského rozhlasu. Komponování chápal spíše jako zábavu, a tak je autorem známých operet (například Pol-ská krev, 1913) a  pohádkových baletů (Z  pohádky do  po-hádky, 1908). Výročí úmrtí také vzpomeneme u  Karla Nedbala (zem. 1964). Oskar Nedbal byl jeho strýcem. Karel Nedbal vystudoval sice skladbu u dalších dvou ju­bilantů – Vítězslava Nováka (zem. 1949) a Josefa Bohu­slava Foerstera , ale proslavil se především jako sbormistr (Hlahol) a operní dirigent. V roce 1934 například uvedl poprvé v Bratislavském divadle opery Bedřicha Smetany.Kulaté výročí oslavíme u  dalšího světoznámého diri­genta a  skladatele, jehož jméno je spjato symbolicky s  Českou filharmonií – Rafaela Kubelíka (1914–96). Rafael Kubelík byl nejmladším synem slavného české­ho houslisty Jana Kubelíka. Jeho jméno je spjato v čes­kém prostředí především s  Koncertem díkůvzdání, který dirigoval 20. června 1945 na oslavu ukončení 2. světové války s Českou filharmonií – a Smetanovou Mou vlastí – na Staroměstském náměstí v Praze. Přispěl k navrácení budovy Rudolfina České filharmonii a založení meziná­rodního hudebního festivalu Pražské jaro. V  roce 1948 z  politických důvodů emigroval. Působil u  prestižních světových orchestrů a operních scén. Politicky se anga­žoval v odporu proti okupaci v roce 1968. V roce 1990 se

vrátil do Československa, byl jmenován doživotním čest­ným dirigentem České filharmonie a dvakrát s ní provedl Smetanovu Mou vlast, a to na zahájení Pražského jara 12. května a poté 9. června na Koncertě vzájemného porozumě-ní. Jeho pa mátce bude věnován zahajovací koncert Praž­ského jara 2014.

Stoleté jubileum připomeneme také u  klavíristy a  skla­datele Josefa Páleníčka (1914–91), jehož interpretace Janáčka a  Martinů, ze zahraničních autorů především Beethovena a  Brahmse byla chápána jako vzorová. Je také autorem klavírních koncertů, které v roce 2014 pro­vede manželka jeho syna, violoncellisty Jana Páleníčka, Jitka Čechová, mimo jiné také specialistka na  klavírní tvorbu Bedřicha Smetany, kterému se samozřejmě bude věnovat koncertně i v jeho jubilejním roce 2014.

Nemůžeme zde uvést všechny významné jubilanty roku 2014 – ze soudobé tvorby jen připomeňme například vý­ročí skladatelů Miloslava Kabeláče (zem. 1979), Petra Ebena (1929–2007), Jana Klusáka (nar. 1934), Sylvie Bodorové (nar. 1954).

Roky české hudby se nevztahují jen ke klasické hudbě, ale od  roku 2004 ke  všem druhům a  žánrům hudby. Z oblasti „nevážné“ tedy připomeňme například výročí sběratele folklóru Františka Sušila (nar. 1804), z  doby nedávné výročí všestranného Jiřího Šlitra (1924–1969), který nezaměnitelným způsobem doplňoval ve  dvoji­ci Jiřího Suchého, jazzovou zpěvačku Evu Olmerovou (1934–1993), písničkáře Karla Kryla (1944–1994), souro­zence Hanu (nar. 1949) a Petra (1944) Ulrychových, kte­ré máme spojeny především se jménem skupiny Javory.

Jmen, která bychom mohli vzpomenout, je mnohem více včetně souborů (např. Symfonického orchestru hlavní-ho města Prahy FOK, Janáčkovy filharmonie Ostrava, PKF-Prague Philharmonia, řady komorních souborů). Český rozhlas jim bude na  stanici Vltava věnovat svou celoroční pozornost. Více na www.rokceskehudby.cz

Lenka Dohnalová

14 Jubileum

Ti VePředu To mají nejTěžší

bedřich smeTana

Foto

: Nár

od

ní m

uze

um

– Č

eské

mu

zeu

m h

ud

by

15Jubileum

Bedřich Smetana, tvůrce a  zakladatel české národní hudby, člověk, jenž se stával v těžkých dobách národním symbolem, k němuž upínali oči mnozí, aby v jeho hudbě čerpali posilu. A přesto dodnes zjev, který není uspoko­jivě vysvětlen, jemuž hudební věda stále dluží mnoho, mimo jiné vydání tematického katalogu skladeb i zkom­pletování komentované korespondence.

Dvořák, Janáček, Martinů. Další velké zjevy české hud­by, jež se se Smetanou spojují do  etablovaného čtyř­hvězdí. Ta jména nebyla vždy táž a také to nebyla vždy čtveřice. Ještě v  prvých poválečných dekádách se spíše skloňovala svatá trojice Smetana, Dvořák, Fibich. Dnes se však, jistě i pod dojmem, jak naše mistry přijímá svět, ustálila tato čtveřice. Ne že by recepce Dvořáka, ale i Ja­náčka a Martinů, neprošla svým vývojem a svými peri­petiemi, ale jménem, jež je opředeno nejvíce paradoxy, je právě jméno Bedřicha Smetany.

Jen stěží o jednu generaci mladší než Dvořák – a přece jsou Smetanovy cíle zásadně odlišné. Nikoli nepodob­né Haydnovým: bylo třeba nejprve něco stvořit, dát pokračovatelům vzor – s  tím rozdílem, že Haydn, jako pokorný služebník, to tak ještě neprožíval. To Smetana již ví: „Jsemť dle záslůh mých a dle mého snažení skla­datelem českým a stvořitelem českého slohu v dramatic­kém a ve symfonickém oddílu hudby – výhradně české!“ Oddaná služebnost národu byla tehdy na pořadu dne – narodil se do kvapem nastupující obrozenecké generace a bouřlivě prožíval v  rozhodných letech své kariéry pr­votní kvas bojů o národnostní sebeidentifikaci, v nichž si právě vznikající moderní český národ ujasňoval cíle a priority svého bytí. Služba národu a jeho umění, v tom je jistě Smetanova historická velikost – ale zároveň i jistá tragika jeho moderního osudu. Jeho kult, zpočátku spon­tánní, byl ve své době vystupňován až do poloh oficiální kulturněpolitické doktríny. Tvůrce Dalibora, od počátku zatracovaný, urážený, vysmívaný jedněmi – a  druhými v reakci na to glorifikovaný a petrifikovaný, ještě za živa, do  ztrnulé podoby pomníku, se přežil do  dnešní doby jako pozůstatek něčeho velkého a trapně patetického, ně­čeho, co už dávno necítíme. Náš slavný Smetana. Celé generace dětiček musely chodit na  školní představení

Krškova filmu, kde tvůrce Mé vlasti, vískaje vlásky svých dcerušek, zasněně hledí v dál, do českých luhů a hájů. Až tam, kde bory šumí. Problém je v tom, že my už dnes tak daleko nedohlédneme. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli smogu. Kromě toho – dovolíte­li suchý citát soudo­bého básníka – Nikdo neví, zda si lidi všimnou, až bory došumí, co bude s hymnou. Asi bude nutný update.

Při této činnosti ovšem hrozí, že se budeme dopouštět anachronismů. Především umění se stalo mezitím jedním velkým anachronismem. Na počátku nového tisíciletí se, pravda, stále tváříme, že je provozujeme, ale to je mož­ná náš poslední velký sebeklam. Provozujeme umění, ale spíš jako byznys než jako základní duchovní potřebu. Film byl vytlačen na periferie měst do klubových art kin, zatímco ve  znepokojivě těsném sousedství supermarke­tů vyrostla multikina, kde je možno si k  popcornu dát i film ve 3D. Hudba stále zní. Opera nezmizela ze scény – naopak slaví jakousi renesanci, ale stále více jen jako vizuální atrakce. Ale je zřejmé, že se oba svatostánky umění – úmyslně to říkám jazykem devatenáctého století – koncertní sál a prkna operních domů, postupně mění v  muzeum. V  jakousi rezervaci, kam se chodíme dívat na  umění minulosti, když už nové nevzniká. Přesněji, když to nově vznikající je nepodstatné, nesouměřitelné svým významem s  díly minulosti. Faidra opravdu není Fedora. Natož Elektra. Stačí otevřít stránky Daliboru či Hudebních listů, časopisů velmi poplatných Smetanově době a  jejím bojům, a  je očividné, k  jak masívním pře­sunům hodnot během dvacátého století – zatím nejo­třesnějšího století dějin – došlo ve vnímání umění a jeho místa v životě společnosti. Spojení mezi živým uměním, aktuálně vznikající tvorbou a  její společenskou recepcí bylo jednou provždy přerušeno. Stačí se začíst a po pár stránkách cítíte zcela jasně ten rozdíl. Společnost umě­ním žila, živě se zajímala o  to, co který skladatel právě píše a kdy to bude mít premiéru. A když přijela slavná zpěvačka, aby hostovala v  Prozatímním divadle, kde Smetana kapelničil, psalo se o  tom již týdny před tím. Mediální prostor – úmyslně řečeno slovníkem dneška – který zaujímaly rozhovory s touto primadonou, dnes do­stávají fotbalové přestupy.

Ti VePředu To mají nejTěžší

Hudba byla ve své době – a je to typické právě pro věk romantismu – uctívána jako nejvyšší umění. Ještě ve Straussově Ariadně, a to už je opravdu definitivně na od­chodnou, volá Skladatel: „Musik ist eine heilige Kunst!“ V  polovině Smetanova století byly spojovány s  hudbou velké naděje a korunu měla umělecké emancipaci Čechů nasadit opera na národním základě. Úkol hodný osob­nosti formátu Smetany, zvláště když tuto národní operu bylo nutno doslova vydupat z  ničeho – všechny dosa­vadní pokusy Škroupovy, Kittlovy, Měchurovy a dalších Fo

to: N

áro

dní

mu

zeu

m –

Čes

ké m

uze

um

hu

db

y

Foto: Národní muzeum – České muzeum hudby

16 Jubileum

byly opravdu jen pokusy. Poté, co odezněla dusná deká­da Bachova, vrací se Smetana do Čech a pouští se do prá­ce. Neslyší volání doby. Slouží českému národu. Je jako skladatel vyzbrojen velmi dobře, aby rozezněl všechny útvary hudby evropského romantismu, symfonické i ko­morní, jak se formovaly v polovině století v tvorbě Men­delssohnově, Schumannově, ale i  Berliozově, Lisztově a Wagnerově. Přestože jeho hudební studia neprobíhala nijak překotně, spíše dosti klikatě, jako celé jeho hodně roztěkané dětství a mládí, dosáhl nakonec studiem u Jo­sefa Proksche takové řemeslné průpravy, že se mohl směle pustit jak do řešení aktuálního paradigmatu sonátového cyklu, ať na půdě symfonie či sonáty, tak i rozvíjení v té době tak svůdného konceptu symfonické básně. Sme­tana to dokonce zkusil, a  nanejvýš úspěšně. Slavnostní symfonie z let 1853–54 je pokusem o zvládnutí formy, a to pokusem nepříliš úspěšným, ale hned další sonátový po­čin z následujícího roku, Klavírní trio g moll zapůsobí jako zjevení, nejen zdrcující silou privátní zpovědi, ale i  su­verénním zvládnutím formy. Plody švédského období se pak řadí k vrcholným projevům Smetanovy invence, ne snad dokonalostí formální, ale jako přesvědčivý doklad toho, jak Smetanova muzikantská duše, v Göteborgu ješ­tě svobodná, nespoutaná nacionalistickým molochem, dokázala rezonovat nejsoudobějšími evropskými trendy a avantgardními formálními výboji a zůstala přitom svá. Richard III. trpí ještě neucelenou stavbou, ale génius je již zrozen a  má se k  dílu: hned Hakon Jarl je fascinují­cím příslibem toho, co mohl Smetana dát světu. Český mistr však musel nejprve dát Čechům operu. Přilákán oživenou pražskou atmosférou navrátí se z provinčního Göteborgu přímo do centra dění. Po dvacet následujících let vydává rozhodující energii svého talentu na poli české národní opery. Ve chvíli, kdy se konečně pustí do první opery na světový námět, shakespearovské Violy, je na vše pozdě. Nezodpovězenou otázkou navždy zůstane, zda by se byl takto obětoval, kdyby byl věděl, co si ze Švéd­ska přiváží. Výsledkem je osm oper, jež odrážejí všech­ny znaky jeho hudebního génia, vroucnost melodického fondu stejně jako pečlivě promyšlenou architektoniku, to vše na půdorysu novoromantického konceptu opery jako hudebního dramatu – ale také všechny rysy průkopnické práce a realitu doby. Tvůrce a zakladatel české národní

opery neuměl, aspoň zpočátku, natolik česky, aby si byl jist správnou deklamací. Třebaže z české rodiny, veške­rá Smetanova intelektuální bytost byla formována v ně­meckém prostředí. Ale nejen Smetana, ani sama čeština nebyla ještě na ten úkol připravena, pevně fixována jako literární jazyk, schopný unést dramatické požadavky libreta. Spíše to byl souhrn kolísavých stylů, češtiny Pa­lackého, ale třeba i češtiny Wácslawa Wladiwoje Tomka. Na  tomto chatrném základu musel Smetana realizovat svou představu české opery, Hubičkou počínaje již ve sta­vu totální hluchoty. Když si postěžuje na svůj trpký osud formou unikátní lyrické konfese, kterou vtělí do  formy smyčcového kvartetu, vytvoří jedno ze svých vrcholných děl a jedno z mála, které si našly cestu do světa. Narodit se jen o dvacet let později, nemusel by se potýkat s  to­lika prvotními problémy, jako velryba v malém českém rybníku, a  jeho génius by měl mnohem více prostoru k rozvinutí. Nekomponoval by na hloupoučká Sabinova libreta, ale na přijatelnější předlohy Krásnohorské, a me­trorytmicky správně, protože by se tomu od Hostinského již naučil.

Ten, kdo jako první razí cestu, to má nejtěžší, ostatním se jde již snadněji. Smetana vzal tento úkol na sebe, ale není dosud zcela jisté, že jeho zásluhy byly beze zbytku doceněny. Ani českým národem, tím méně světem. Ten si sám objevil Janáčka, když my jsme mu v tom ani trochu nepomohli, a již dávno předtím Dvořáka. Smetana však stále čeká. Není však pozorovatelný žádný vývoj. Stejně jako před sto lety se z Mé vlasti hraje tvrdošíjně jen Vlta-va a z oper Prodaná nevěsta. Při prostoduchosti libret se celkem nelze divit. Vždyť i Dalibor, jehož hudební krásy nejsou světu neznámé, vždy nakonec dramaturgy odradí svou problematickou dramatickou stavbou. Smetana je z onoho čtyřhvězdí dnes nejméně hraným autorem. Sa­motná Rusalka se dnes hraje častěji než celé jeho dílo, oba kvartety nevyjímaje. Osud byl ke Smetanovi krutý nejen za života, ale i po smrti.

Ivan Žáček

17

Rafał Wojaczek se narodil 6. prosince 1945 ve slezském městečku Mikolów (kde je dnes Institut Rafała Woja­czka) a zemřel v noci z 10. na 11. května 1971 ve Wrati­slavi. Sprovodit ze světa se nejprve pokoušel oběšením, pak sáhl po prášcích. Nebylo mu tedy ani 26 let, přesto je dnes považován za  jednoho z nejvýznamnějších pol­ských básníků 20. století. Mladý rozervanec, potomek Villona a Rembauda, který nedokončil ani první ročník polonistiky na Jagellonské univerzitě, sám sebe označo­val za prokletého básníka. Bojoval s alkoholismem i s de­presemi. Během pobytu v psychiatrické léčebně, kde se léčil s podezřením na schizofrenii, poznává svou budoucí ženu, zdravotní sestru Hannu, ale manželství vydrželo přibližně stejně dlouho jako jeho vysokoškolské studium. První české překlady básní Rafała Wojaczka se objevily v domácím samizdatu v polovině osmdesátých let 20. sto­letí, a  to především zásluhou Jana Antonína Pitínského a Václava Buriana. Básní Vlast byl kultovní polský básník zastoupen ve druhém, rozšířeném vydání podzemní an­tologie moderní polské poezie Slovo a zeď (Praha 1988). Po listopadu 1989 se poezie Rafała Wojaczka objevovala hojněji, po editorech literárních časopisů a revue zařadil pět jeho básní ve vlastních překladech do útlého sborní­ku příznačně a taky trochu přízračně pojmenovaném Pro-

kletí na básníky Petr Motýl. Reprezentativní výbor z Wo­jaczkovy poezie vyšel ale až v roce 2012 péčí ostravského nakladatelství Protimluv. A je zřejmě jen v řádu věcí, že se na titulu Rafał Wojaczek – Který nebyl podílelo celkem třináct překladatelů a  překladatelek. V  polském literár­ním prostředí se ovšem poezie Rafała Wojaczka od chví­le, kdy v  roce 1965 debutoval sedmi básněmi na  strán­kách prvního čísla měsíčníku Poezja, těší stálému zájmu kritiky i čtenářů. Dvacetiletému tvůrci pomohla podpora modernistického básníka Tymoteusze Karpowicze: „Jeho poezie je vědomou autoterapií. Léta ohrožován úzkostnými sta-vy vymykajícími se popisu, usiluje o jejich pojmenování, jako by věřil, že pojmenované (….) bude existovat pouze jako vý-tvory jazyka a představivosti – nikoli živé a skutečné úzkosti. To svědčí o prvotní víře autora v magii slova a v ceremoniální vztah jména a objektu.“ Nastupující generace polských bás­níků je silná, ale Wojaczkova poezie je přijímána výrazně samostatně. Je považována za excesivní a kontroverzní, sledující především ohromení a  pohoršení čtenáře. Do­minující Wojaczkova témata jsou ostatně: hlad, tělesnost, nepříjemné pocity, smrt… Alkoholismus, skandály, stálý kontakt se smrtí – to je krev jeho veršů. Na otázky, kdo byl Rafał Wojaczek, jací byli jeho démoni a andělé a proč fascinace jeho tvorbou od dob Wojaczkovy tragické smr­

ti nepomíjí, se pokusí odpovědět vltavské Schůzky s lite­raturou, které připravuje Tvůrčí skupina Ostrava.

P.S.V  roce 1999 natočil režisér Lech Majewski celovečerní černobílý film Wojaczek, který je inspirován poezií, živo­tem a smrtí Rafała Wojaczka. Titulní roli v něm ztvárnil básník Krysztof Siwczyk.

Eva Lenartová

Český rozhlas Vltava: Schůzky s literaturou, 11. května 2014, od 20.00 hod.

neznámý rafaŁ WojaczeK

žiju nevidím hvězdyříkám slova nechápu ječekám a nepočítám dnyaž někdo zboří tu zeď

Obálka knihy Který nebyl Rafała Wojaczka vydané

v ostravském nakladatelství Protimluv

Schůzky s literaturou

18 Důvěrná sdělení

Každý školák v  Polsku zná citát z  poémy Juliusze Sło­wackého Beniowski, který dal název třicetidílnému cyklu věnovanému polské poezii od nejstarších dob po dnešek. Cyklus Důvěrná sdělení k  Polskému roku jsme zahájili v lednu prvními deseti částmi, v nichž se polonisté z par­dubické a brněnské Masarykovy univerzity (Michal Téra a Michaela Hashemi) zabývali nejstaršími polskými bás­nickými texty.

Jedna z  prvních písemných památek polské literatury pochází z 11. století a její autorkou je žena, kněžna Ger­truda, vzdělaná princezna rodu Piastovců, která psala modlitby za uzdravení svého syna. Smutek a žal je ostat­ně tradičním námětem poezie, o několik století později psal žalozpěvy za  svoji zemřelou dcerku kníže polské poezie Jan Kochanowski. Ovšem to už se čas posunul do

básnicky bohatého a pestrého období renesance a baro­ka, například v milostné poezii Jana Morsztyna či oslav­ných veršů Chryzostoma Paseka, napsaných po vítězství nad Turky.

Výsostnou kapitolou polské poezie je romantismus, jehož skvělé představitele uvedeme i  jako dramatické autory (Adam Mickiewicz, Julius Slowacki) v  cyklu O  polském divadle českému publiku, který připravuje teatrolog Jan Hyvnar z  FF UK ve  spolupráci s  dramaturgyní Rena-tou Venclovou. Cypriana Norwida, temného romanti­ka, zhudebnil a  jako symbol polské duchovní orientace a  kulturního sebevědomí v  době totalitního Polska 80. let 20. století zpopularizoval zpěvák Czesław Niemen – některé jeho písně jsme vysílali v předešlém roce v cyklu Ro(c)k v poezii.

Méně než o  romantismu víme v  Čechách o  polské mo­derně a literárním hnutí Mladé Polsko, jakož i o polské avantgardě, představované Krakovanem Julianem Pr­zyboszem, lodžským básníkem židovského původu Juli­anem Tuwimem, kabaretiérem a absurdistou Konstanty Ildefonsem Galczyńskim z Varšavy a dalšími, jejichž dílo je nám blízké.

I polská poezie se musela tázat „Jak básnit po holocaus­tu“, tu otázku položil filozof Theodor Adorno nejen ně­meckým básníkům. Odpověď díky velké tradici i  úctě k  básnictví v  Polsku oslovila celý svět v  díle Czeslawa Miłosze, Tadeusze Różewicze a nositelky Nobelovy ceny Wisławy Szymborské – mezi jinými, o nichž bude také řeč. V cyklu zaznějí verše v polštině i v českých překla­dech.

Místa a jménaV těchto pořadech, které se v řadě Důvěrná sdělení s po­řady o polské poezii střídají, se věnujeme místům, spoje­ným s básní či, volněji, s poetickým úkazem. Spolu s bás­níky se zúčastníme překvapivých výprav po  celé země­kouli a do všech období psané literatury.

Dlouhá tradice básní, zachycujících místo, začíná už v  antice. Především v  epických básních byl popis míst

protějškem děje a měl mu dodávat na barvitosti. Vztahy básní a míst ovšem nekončí ani nezačínají pouhým popi­sem. Lidská řeč dokáže pojmenovat konkrétní lokality, jako je Mont Blanc, Paříž nebo Václavské náměstí. Umí také označit obecnější místa, která jsou důležitá pro náš život: hora, údolí, hřbitov, ulice, ale také práh nebo les. Označení a  pojmenování je natolik významné, že beze slov bychom o některých místech nevěděli a jakoby pro nás ani neexistovala. Podle starozákonní knihy Genesis, která patří k nejdůležitějším textům naší kultury, byl svět stvořen aktem pojmenování. I v malém lidském měřítku může zaslechnuté jméno vzbudit touhu po návštěvě mís­ta, může nás upozornit na detail z našeho každodenního života, který se najednou stane významný.

Mnozí básníci začínali své cesty nad starými atlasy a slov­níky a některým z nich takový způsob cestování bohatě vystačil. Někteří z nich doslova vytvořili místa, která dří­ve neexistovala. Někteří básníci píší o místech, která pro ně představují ideální země nebo města, jiní naopak do­káží neopakovatelně evokovat genia konkrétního místa. Naši předkové označovali významná místa v krajině na­příklad tím, že na nich vystavěli kapli nebo boží muka, zasadili strom nebo vztyčili kamenný památník. Poezie dělá něco podobného: vtahuje místa do řeči a tímto způ­sobem je ukládá do  kolektivní paměti. V  básních tedy místa vystupují mnoha různými způsoby a báseň je často nezaměnitelným prostředkem k  jejich poznání. Cyklus Místa a jména si klade za cíl představit alespoň malý vzo­rek z této obsáhlé kapitoly dějin poezie.

Cyklus připravuje básník a filozof Josef Hrdlička a po­dílejí se na  něm studenti komparatistiky pražské Filo­zofické fakulty. Jiný pohled na  téma přináší spisovatel a  hudebník Jan Burian, který svá setkání s  literaturou doplňuje i  originální hudební dramaturgií, spojenou s místy.

Alena Zemančíková

Český rozhlas Vltava: Důvěrná sdělení, všední dny od 13.30 hod.

aby jazyK TVárliVý VyPoVěděl Vše, co myslí hlaVa

Nádraží Porto | Foto: Jan Burian

19Četba na pokračování

V  roce 2005 oznámil britský nakladatel Jamie Byng na frankfurtském knižním veletrhu spuštění velmi ambiciózního mezinárodního nakladatelského projektu Mýty. Autoři různých zemí se v  jeho rámci pokoušejí zn ovu uchopit či aktualizovat některé z  klasických mýtických příběhů, antických, biblických aj. Tato díla pak vycházejí v  překladech v  jazycích zúčastněných zemí. U nás se do projektu zapojilo vydavatelství Argo a  spisovatel Miloš Urban, který přispěl novelou Pole a  palisáda. Román Feri Lainščeka Nedotknutelní však vydalo nakladatelství Dauphin.

Překladatel Aleš Kozár o projektu Mýty píše: „Do  korpusu textů přispěli také dva slovinští autoři, a  to ti dnes nejuznávanější – Drago Jančar s  románem Graditelj (Stavitel) s Daidalovským tématem a Feri Lainšček s románem Nedotakljivi (Nedotknutelní). Zatímco Jančar je u nás svými prózami i esejemi velmi dobře znám, Lainšček již méně. Z je-ho poměrně bohatého díla je přeložen jediný román Halgato (Dauphin, 2004). Lainščkovi Nedotknutelní byli nominováni ve Slovinsku na cenu za román roku 2008.“

Jako výchozí mýtus svého románu si Lainšček vybral příběh o  čtvrtém hřebu Kristova kříže, jinak řečeno o stigmatu, který si pro svou údajnou vinu na Kristově smrti v  sobě nesou příslušníci cikánského etnika (takto důsledně nazývá autor své hrdiny jejich vlastními ústy). Lainšček v románu sleduje osudy tří generací cikánského rodu v  průběhu 20. století, jejich cestu Balkánem od skutečného kočování těch prvních po jejich pozvolné usazení kdesi ve  východním Slovinsku u  fiktivních obcí Veliki a Mali Panon. V průběhu času je nahlížena proměna jejich původního nomádství a  vývoj vztahu ke  gadžům od  více méně nezávislého, přes poměrům se podřizující (vstup cikána Lutviji do  komunistické strany, aby si vydobyl zavedení elektřiny), dál ke vztahu využívajícího nezákonných potřeb bílých (pašeráctví, prostituce apod.) až po  postavení lidí žijících mimo

oficiální civilizaci a  zákon. Rýsuje se tu cesta cikánů stoletím a  konfrontace s  tlakem principů i  zákonů bílé ci vilizace, jíž jsou nuceni se přizpůsobovat a  hledat si svůj způsob života (od  broušení nožů a  cirkusáctví na  začátku přes pašování džín z  kapitalistické Itálie po  střet s  mo derním mafiánským světem paralelních zákonů i  ekonomických vztahů). A  v  tom podléhání vždy něco ztrácejí – vyrovnanost, svobodu, nezávislost (existenční i drogovou). Až po nejmladšího z pokolení, po  člena „ztracené“ generace bez vzdělání, práce, budoucnosti, který si na  vlakovém nádraží na  záchodě píchá heroin.

Tam se román zastaví. Dospěl k temnému a bezútěšnému dnešku a  říká: cesta, která z  toho vede, bude dlouhá. Na  ni odvádí otec svého závislého syna, ale nejprve ho musí přivázat ke  stromu, aby mu neutekl, než zařídí potřebné, a  také musí opustit vše, co do  té doby vybudoval a  co bez jeho autority propadne zkáze. Je to dno. Odrazí se od  něj? Je vůbec možné vykoupení z  onoho mytologického cikánova provinění, kterého se dopustil, když se jako jediný uvolil ukovat hřeby pro Kristovo ukřižování? Nebo potrvá to prokletí věčně?

Lainšček napsal citlivý a  nesmírně čtivý román, který otevírá řadu nepříjemných otázek nejen o  cikánech, ale i  o  nás samých. V  pozadí historie cikánského rodu se odehrávají moderní dějiny Balkánu, někdejší Titovy Jugoslávie, války jednotlivých zemí po  jejím rozpadu, teroristického boje kosovských Albánců za  nezávislost i stoupající touhy obyvatelstva po konzumním západním luxusu. Do všech těchto dějů se cikáni zapojí a všechny jim – podobně jako všem ostatním obyvatelům země – přinesou momentální prospěch, v podstatě existence však zkázu. Na  příběhu cikánského rodu vidíme problémy, které máme i my, gádžové, a nejen kdesi v Panonii, ale i u nás, uprostřed Evropy.

Nepominutelnou kvalitou románu Feri Lainščka (nar. 1959) je vše prostupující humor a poetické vidění, prosté sentimentu, ale i jakékoli vulgarizace nebo povýšenosti. Slovinský filmař Marko Naberšnik natočil podle Ne­dotknutelných film Šanghaj.  

Alena Zemančíková

Český rozhlas Vltava: Četba na pokračování z románu současného slovinského spisovatele Feri Lainščeka (1959) Nedotknutelní

mýTus o čTVrTém hřebu KrisToVě

Feri Lainšček | Foto: Jože Suhadolnik (readcentral.org)

20

S  novým vysílacím schématem odstartuje na  Vltavě nově také rozhlasový kabaret. Poprvé se posluchačům představí 15. května od 20 hodin a v tomto čase se bude na  rozhlasové vlny vracet pravidelně vždy třetí čtvrtek v měsíci. Jeho cílem je představit kabaretní tvar v pes­trých možnostech jeho žánrového vymezení – od  ori­ginální, promyšlené práce s  mluveným slovem a  hud­bou až k  různým formám improvizace. Přes pestrost tvůrčích přístupů je cílem pořadu reflektovat aktuální společenská témata a  samozřejmě využívat specifik rozhlasového média.

Pro spolupráci tak byly osloveny soubory i  osobnosti, které do  jmenovaných tvůrčích oblastí výrazným, jedi­nečným způsobem zasahují. Jako první se v  úvodním květnovém večeru představí Divadlo VOSTO5 – alter­nativní divadelní sdružení, které se více než patnáct let

věnuje improvizaci a autorskému divadlu. A ani v rozhla­se není úplným nováčkem; má za sebou úspěšné vystou­pení v rámci Vltavského improvizačního víkendu (2010), rozhlasovou inscenaci Košičan podle vlastního autor s­kého představení (2013) a  s  velkým ohlasem se setkalo jejich neformální pojetí závěrečného večera Prix Bohe­mia 2013. Jinou podobu kabaretního žánru nabídne Ca-baret Calembour, založený absolventy pražské DAMU Milanem Šotkem, Igorem Orozovičem a Jiřím Suchým z Tábora, který si klade za  cíl rozvíjet poetiku divadla malých forem a  tradici českého literárního kabaretu. Pro jeho tvorbu je příznačná jedinečná práce se slovem, okouzlení bohatostí a možnostmi jazyka, nedílnou sou­částí je živá hudba. Pro vltavskou Čajovnu byla dosud v  nastudování Cabaretu Calembour natočena aktovka Milana Šotka Borůvčí, Český rozhlas Olomouc připravil hříčku stejného autora Těsně vedle nebe.

Paletu možností uchopení kabaretního žánru by mělo rozšířit také Rádio Ořechovka, tvořené členy kdysi kul­tovního Rádia Limonádový Joe, herec a  improvizátor Jaroslav Dušek, performeři Rádia Ivo, hudební skupi­na Jananas, Vít Vencl připravuje původní rozhlasovou revue.

Mnoho z kabaretních večerů bude předtáčeno v někte­rém z  vinohradských studií Českého rozhlasu za  pří­tomnosti diváků. O případné možnosti návštěvy těchto představení bude Vltava informovat na svých webových stránkách.

Klára Novotná 

KabareT V éTeru

VOSTO5 | Foto: Archiv Vosto5 Cabaret Calembour | Foto: Michal Hancovský

21Četba na pokračování

Před sto lety, 8. 4. 1914, zemřel v Praze spisovatel a novi­nář Jakub Arbes. Jeho dílo si připomeneme osmidílnou četbou na pokračování z romaneta Svatý Xaverius.

V  počátcích své literární tvorby psal Arbes především básně, věnoval se též překladům poezie. Pokoušel se i o drama, ale své nejvlastnější poslání nalezl v psaní pró­zy. Je autorem řady románů se sociální tematikou, jejichž hrdiny bývají nevyrovnaní jedinci, kteří touží reformo­vat společenské poměry, ale nakonec ztroskotávají.

Ve svých prózách čerpal Arbes hojně náměty ze součas­ného pražského života, do nichž prolínal autobiografic­ké zážitky. Měl rád tajemné příběhy a dílo E. A. Poea. Byl to však zároveň neobyčejně racionální člověk, kte­rý se zajímal o  techniku a o nejnovější vědecké objevy. Nejzdařilejší a dodnes nejživější jsou jeho prózy, někdy označované jako kratší romány, novely či naopak roz­sáhlejší povídky s dramatickým, tajemným dějem, avšak s  překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, pro něž se posléze nalezne reálné vysvětlení. Tento nový literární žánr pojmenoval J. Neruda romaneto.

K nejzdařilejším romanetům patřil už v době svého vzni­ku (1873) Svatý Xaverius. Svatý Xaverius je obraz od mi­stra Balka, který se nachází v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně. Vypravěč se hluboce zajímá o malířství. Jednoho dne celé odpoledne pozoruje obraz, na kterém

je znázorněn umírající světec. Rozhodne se, že v  chrá­mu přenocuje a obraz zevrubněji prozkoumá. Po skon­čení bohoslužby však zjistí, že v chrámu není sám. Spatří muže, který je velmi podobný muži na obraze, jak drží v ruce nůž. Vrhne se na něj, ale po chvíli se oba spřátelí. Zjistí, že mladý muž, který se shodou okolností jmenuje také Xaverius, nechce obraz ukrást. Xaverius mu vypráví o své babičce, která sloužila u mistra Balka a ten, když umíral, jí řekl, že obraz v sobě skrývá cestu k bohatství. Xaverius je přesvědčen, že v rysech světce lze vyčíst za­šifrovanou cestu k pokladu. Zjistil, že v některých mís­tech maloval malíř některé tahy proti směru. Namaloval si jisté body a snažil se v mapách vyčíst cestu. S mužem, kterého potkal v chrámu, se o jedné měsíční noci vypraví do rokle, kde vykopou jen plechovou schránku. Xaveri­us uteče a od té doby se po něm slehla zem. Za nějaký čas se druhý muž dostal z politických důvodů do vězení, kde se setkává s Xaveriem, který byl uvězněn za údajné vykradení chrámu. Když se toto vypravěč dovídá, zařídí Xaveriovo propuštění, neboť onu noc, kdy byl chrám vy­kraden, byli spolu v rokli. Omilostnění však přijde poz­dě, Xaverius podlehl své nemoci.

Připravila a režii má Markéta Jahodová. Účinkuje Jan Hartl.

Petr Turek

Český rozhlas Vltava: od 6. 4. 2014 | vždy v 18.30 hod.

jaKub arbes: sVaTý XaVerius

Jakub Arbes | Foto: Wikimedia Commons

Jednadvacátý březen je nejen první jarní den, ale zároveň si připomínáme narození skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Není proto náhodou, že si v minulém roce Euro­pean Early Music Network (REMA) se sídlem v Paříži zvolila toto datum pro pořádání Evropského dne staré hudby. Letošní druhý ročník se bude konat pod záštitou UNESCO. Stejně jako v roce 2013 se budou i letos v rám­ci něj odehrávat v řadě evropských zemí koncerty, kon­ference i jiné hudební akce se zaměřením na tzv. starou hudbu. Smyslem tohoto projektu je rozšiřovat povědomí o  rozmanitosti evropského hudebního dědictví. Reali­zován je ve spolupráci s Evropskou vysílací unií (EBU), která koordinuje Den staré hudby Eurorádia (Euroradio Early and Baroque Music Special Day) – celodenní vysí­lání koncertů v rozhlasové síti EBU.

Za Českou republiku se k oslavám tohoto dne připojují Letní slavnosti staré hudby, a  to pořádáním koncertu, který bude zároveň přímým přenosem vysílán na  sta­

nici Český rozhlas Vltava i  v  síti Eurorádia 21. břez-na od  20.05 hodin z  pražského kostela svatého Petra na  Poříčí. Na  slavnostním večeru vystoupí vokální an­sámbl Capella Mariana s  uměleckým vedoucím Voj-těchem Semerádem a  Český rozhlas tak naváže na úspěšnou spolupráci s tímto tělesem.

Komorní vokální soubor Capella Mariana se zaměřuje na uvádění středověkého vícehlasu, renesanční polyfonie a děl raného baroka i pozapomenutých skladeb vrcholné vokální polyfonie italské, vlámské či anglické proveni­ence. Jejich vystoupení se setkávají s nadšeným přijetím laického i odborného publika. Umělecky Capella Maria­na zaštiťuje koncertní cyklus s názvem Postní pátky, kte­rý navazuje na  tradici hudebních představení u křižov­níků u Karlova mostu. V rámci tohoto cyklu se odehraje i jejich březnový koncert v kostele svatého Petra na Po­říčí. Capella Mariana vystoupí ve  složení: Hana Bla-žíková, Barbora Sojková – soprán, Vojtěch Semerád,

Tomáš Lajtkep – tenor, Tomáš Král – baryton a Jaro-mír Nosek – bas. Členové souboru jsou mezinárodně renomovaní pěvci. Pravidelně spolupracují se souborem Collegium Marianum a vystupují na řadě prestižních ev­ropských festivalů.

Věnují se také interpretaci barokní a  předromantické hudby a  účinkují se řadou dalších souborů. V  prosinci roku 2012 vydala Capella Mariana svou profilovou na­hrávku pod názvem Sacrum et Profanum.

Umělecký vedoucí ansámblu, Vojtěch Semerád, je ab­solventem Pražské konzervatoře a  Univerzity Karlovy v Praze (obor sbormistrovství) a Conservatoire National Supérieur de Musique v Paříži (barokní housle ve třídě François Fernandéze). Je finalistou mezinárodní soutěže Telemann­Wettbewerb v Magdeburgu. Svůj zájem o gre­goriánský chorál a vokální polyfonii rozšiřuje v dokto­randském studiu na  papežském institutu Musica Sacra

den sTaré hudby eurorádia na VlTaVě

Capella Mariana | Foto: Archiv Slavomír Hořínka | Foto: Johana Kratochvílová

23Den staré hudby

v Římě a pravidelně hostuje v Choeur grégorien de Paris. Kromě Capelly Mariany je také členem souboru Colle­gium Marianum. Jako sólista a komorní hráč vystupuje na významných evropských pódiích a festivalech s reno­movanými zahraničními soubory. Podílí se na natáčení pro Deutsche Grammophon, Naďve nebo Supraphon a pravidelně též nahrává pro Českou televizi a rozhlas.

K  dramaturgii březnového koncertu uvádí Vojtěch Se­merád následující: „Poslední cesta a smrt Ježíše Krista našly bezpočet zpracová-ní ve výtvarném umění, literatuře i hudbě. Ve Svatém týdnu, který nám tuto událost připomíná, mají modlitby před úsvi-tem – temné hodinky – nezastupitelnou úlohu. Jejich nezamě-nitelná atmosféra často inspirovala hudební skladatele, kteří napříč staletími užívali texty těchto modliteb pro své hudební kompozice.Jedním z nich je anglický skladatel Thomas Tallis, jehož dílo Nářky proroka Jeremiáše rozezní zdi kostela sv. Petra na Poří-

čí v Praze. Originální hudební jazyk anglické renesanční po-lyfonie, doplněn skladbou Media vita in morte sumus dalšího velikána ostrovního království Johna Shepparda, bude toho večera v  kontrastu s  monorytmičností žalmu Miserere mei, který přímo pro tento koncert zhudebnil český současný skla-datel Slavomír Hořínka. Pětihlasé zhudebnění Lamentací proroka Jeremiáše od  Tho-mase Tallise je jedno z nejznámějších, vyznačuje se sofistikova-nou imitační technikou a expresivitou hudebního jazyka. Text je vybrán z prvních dvou lekcí matutina na Zelený Čtvrtek, avšak verše obou Lamentací na sebe textově nenavazují.Media vita in morte sumus  (Uprostřed života jsme v  smr-ti) je antifona z  hodinek za  zemřelé, mylně připisovaná  be-nediktinu  Notkerovi (asi 840–912) ze St. Gallenu, vznikla pravděpodobně v  polovině  8. století  ve  Francii. Byla brzy zhudebněna a stala se velmi známou, dokonce byla používána jako bojovná píseň, než byla zahrnuta do liturgie za zemřelé.Poněkud pochmurný text skladby se zabývá pomíjivostí lid-ského života, v  němž jedinou útěchu poskytuje víra v  Boha. Na závěr bývá obvykle připojována doxologie. Byla také pře-ložena do lidových jazyků a velice volnou a značně rozšířenou parafrázi vytvořil Martin Luther pod názvem Mytten wir ym leben synd.John Sheppard byl jedním z  nejtalentovanějších skladate-lů éry Tudorovců, jeho úspěchy byly srovnatelné snad pouze s Thomasem Tallisem. Jeho tvorba se koncentruje do dvou roz-sáhlých sbírek, hlasových knížek, které byly z větší části psány pro sbor královské kaple. Sheppard byl hlavním dvorním skla-datelem Marie I. Tudorovny a měl velký podíl na hudebním chodu královské kaple v době, kdy královna restaurovala zpět katolicismus a v Anglii byl ustanoven ritus ze Salisbury.Většinu svého díla Sheppard složil pro tento ritus, jeho pěti až šestihlasé responsoria (Media vita) mají cantus firmus v teno-ru a incipit a doxologie jsou zpívány chorálně.“

Kromě těchto anglických renesančních autorů na  kon­certě zazní i světová premiéra skladby Slavomíra Hořín-ky s názvem Miserere mei Deus pro sbor. „Je to kompozice, která proti sobě staví dvě roviny. První z nich je ansámblem latinsky zpívaný žalm č. 51, jehož tok je přerušován druhou rovinou – vstupy sólistů v češtině. V češtině zaznívají úryvky z jiných biblických knih, jakési komentáře, které dávají kající

verše žalmu do širších souvislostí. Obě roviny nakonec postup-ně spějí k  pročištění a  katarzi,“ vysvětluje Slavomír Ho­řínka, který patří k mladé generaci současných českých skladatelů. Narodil se roku 1980 a pochází z Valašského Meziříčí. Vystudoval housle na Konzervatoři Pardubice u Dalibora Hlavy a následně skladbu na Hudební fakultě AMU v Praze ve třídě Ivana Kurze. Během studia absol­voval tříměsíční stáž na Conservatorium van Amsterdam (Daan Manneke, Jorrit Taminga, Ned McGovan). V roce 2008 úspěšně zakončil doktorandské studium sklad­by pod vedením Hanuše Bartoně. Jeho skladby uvedly například Česká filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice, Orchestr Berg, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Jihočeská komorní filharmonie, Bennewitzovo kvarteto, Ensemble Moens, Puellae Cantantes aj. a získal za ně také řadu ocenění. Od roku 2006 působí pedagogicky na katedře skladby Hudební fakulty AMU v Praze.

O  spolupráci s  ansámblem Vojtěcha Semeráda říká: „S mnohými zpěváky z Capelly Mariany se znám z jiných pro-jektů, kde zpívali sólově i sborově. Například Magnificat s Or-chestrem Berg nebo Simeonova píseň či Umírám láskou. Bylo pro mne tedy velkým potěšením, když jsem dostal nabídku na-psat skladbu pro Capellu, neboť v této výjimečné sestavě jsme se ještě nikdy nesešli.“

Den staré hudby Eurorádia kromě tohoto přímého pře­nosu koncertu přinese ve vltavském vysílání ještě zázna­my dvou dalších koncertů ze sítě EBU. Prvním z  nich bude vystoupení fenomenálního katalánského gambisty Jordiho Savalla z  bruselského Palais des Beaux­Arts, kde bude účinkovat 18. března společně s  Le Concert des Nations v programu L‘Orchestre de Louis XV: Grét­ry and Rameau. Druhý koncert se odehraje ve  fran­tiškánském klášteře ve  Vídni a  se skladbami Johanna Sebastiana Bacha tu vystoupí kontratenorista Alfred Deller, varhaník Wolfgang Glüxam a ansámbl La Dol-cezza.

Lucie Hradilová

24 Páteční večer

Vltavský „Páteční večer“, který ke stému výročí narození českého spisovatele Bohumila Hrabala (28. 3. 1914) při­pravil rozhlasový redaktor Miloš Doležal a  publicista Tomáš Mazal, přináší poněkud netradiční úhel pohledu na  „stoletého“ spisovatele. Jiný, než jaký nabízejí Men­zelovy filmové adaptace nebo tradované klišé o hospod­ském vypravěči, pábiteli či mrzutém „kočičím“ spisova­teli z Kerska.

Důvod psaní – léčit se z melancholieZákladním motivem, který celým pořadem prostupuje, je vyptávání se na  základní otázku: Proč vůbec psát? Měrou textu není formální ani faktografická dokonalost spisovatele, není důležité „co“ a „jak“ psát, ale ono pri­mární „proč“ psát. V čem vlastně prvotně spočíval, jak se vyvíjel a končil, kde byl onen impuls či důvod Hrabalova psaní? V posledních letech života si Bohumil Hrabal v jednom svém textu povzdechl: „…celé to moje psaní posledních let je jako gestická malba, člověk má pocit, že psaní do stroje je rychlý pád ze skály, zážitek těsně před smr­tí utopením, které skončilo zachráněním.“ Jako by tak Hrabal navazoval na svůj dávný výrok: „Psaní je obrana nejen proti nudě, ale psaním se člověk nějak léčí z me­lancholie. Já se každý den musím dát dohromady, já se vlastně od svého dětství jen a jen dávám dohromady. Já kdybych nepsal, já kdybych si nedělal ty moje marginál­ní poznámky, tak si snad hodím mašli.“Jenže když bylo Bohumilu Hrabalovi dvacet let, když za­čal psát „pro radost z psaní, pro jistou euforii“ své první verše, vnímal počátek své tvorby jako milostnou literatu­

ru. Postupně se však z psaní veršů poezie vymanil, pře­šel k prozaickým textům, novelám, z Bohumila Hrabala se zrodil uznávaný a slavný spisovatel.

Světlo a stín dušeO Hrabalově poetice, jeho vnitřním i vnějším hovoru, se­bezáchovném aktu psaní a smyslu literárního díla v po­řadu promluví literární teoretik Milan Jankovič, autor mj. knihy Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala. Jiný úhel pohledu na Hrabalovu osobnost můžeme zaos­třit skrze jeho, od dob vysokoškolského studia, setkává­ní se s filosofií, s metafyzickými koncepcemi světových myslitelů od Platonovy ideje přes Spinozu, Leibnize až po  Kanta a  Schopenhauera, vyptáváním se na  věčnou otázku, co, respektive kdo je Bůh: „Ten Bůh je ve mně,“ odpovídal Hrabal na dotaz novináře na konci osmdesá­tých let. „Ne že by to byl Bohumil Hrabal, ale uvnitř své duše doslova cítím, že jsem spřízněn s něčím, co je vyš­ší, než jsem já, co má vyšší náboj, co je transcendentní a  směřuje to vždycky metafyzice. Čili je to jisté dobro, které vykonává tak malinký pokrok ve světě, a přeci člo­věk v ně věří. Bůh je dobro. Problém ovšem je, proč po­užívá i zla. Ovšem to je světlo a stín.“ Průvodcem tohoto vyptávání se na svět a jeho smysl nám bude filosof Josef Zumr, kterého s  Hrabalem pojilo blízké osobní přátel­ství a  také domek, který měli manželé Zumrovi v  ulici Na  hrázi v  Libni, nedaleko tehdejšího Hrabalova byd­liště. Pozoruhodný je Hrabalův pohled na ukřižovaného Kris­ta, jak jej nalézáme v Hrabalově existencionální povídce Kain z  roku 1949, která se stala předobrazem pozdější

novely Ostře sledované vlaky. A  hlas Bohumila Hrabala uslyšíme v unikátním archivním záznamu při rozpravě s farníky na faře v Libici nad Cidlinou z roku 1981. Svůj názor na církev a její představitele Hrabal však ladil ob­vykle do lehké ironie, o čemž svědčí popis „úsměvných“ výkonů pana děkana v knize Krasosmutnění.

Dosáhnout vrcholu prázdnoty Dvojdomost Hrabalova tvůrčího nadání, tedy spisovate­lovo výtvarné vidění světa a básnické vnímání výtvarné­ho, se nám pokusí ozřejmit historik umění a Hrabalův spolustolovník prof. František Dvořák. Naopak slavný italský bohemista Sergio Corduas, který se zasloužil o prvé Hrabalovy překlady a vydávání jeho knih v  Itálii, připomene jazyková úskalí při překladu spisovatelova díla. Nebude chybět ani historka – Hraba­lovo setkání se slavným italským režisérem Fredericem Fellinim v jeho atelierech v Římě v roce 1988.Stárnoucího enfant terribla české literatury, jeho nad­hled posledních let, kterého se dobral svým psaním a meditacemi, připomene Vladimír Vodička. „Když jsem začal psát, tak jen abych se naučil psát. Teď ale tělem a duší teprve vím to, co mne učil Lao­c, že nej­vyšší je Uměti neuměti. Teď jsem dosáhl vrcholu prázd­noty a  tím i podstaty,“ říkal Bohumil Hrabal v posled­ních letech života, kdy přes svůj psací stroj v Kersku (tak jako výčepní v  hostinci na  výčepní stolici, když dojde pivo nebo nastane zavírací hodina) přehodil bavlněný ručník. K psaní se už Bohumil Hrabal nikdy nevrátil.

Tomáš Mazal

hrabal: nežil jsem nadarmo! jsem Tedy zTracen!

25Osudy

Vznik vzpomínkové knihy polského režiséra Krzystofa Kieślowského iniciovala začátkem 90. let Danuta Sto­ková. Při překládání rozhovorů, které Kieślowski po­skytl anglické televizi, ji napadlo vyzpovídat polského filmaře zevrubněji a  přepis hovorů vydat knižně. „Nej-sem novinář ka ani filmový kritik. Nevyrůstala jsem v Polsku. Krzysztofa Kieślowského jsem poznala v  sedmdesátých letech, když jsem přijela do Polska poté, co jsem si vzala polského ka-meramana …“, vysvětluje Danuta Stoková v úvodu knihy, kterou v roce 1993 vydalo nakladatelství Faber and Faber pod názvem Kieślowski on Kieślowski. Od loňského roku si autobiografii velkého polského filmového tvůrce mohou přečíst také čeští čtenáři, vyšla v  nakladatelství Acade­mia v překladu Lenky Daňhelové.

„Kniha se skládá z  rozhovorů, přesněji tří cyklů rozhovorů. Strávila jsem s Krzysztofem mnoho dní, každý den několik ho-din u mikrofonu. Z  těchto našich nahrávek jsem zredigovala knížku. Takže slova jsou Krzysztofova, ne moje. A  jsou to slo-va mluvená, ne psaná. Chtěla jsem zachovat běžný a  někdy téměř intimní ráz výpovědi.“ Kieślowského vzpomínky

KieśloWsKi o KieśloWsKém Ve VlTaVsKých osudech

jsou uspořádány chronologicky od  dětství a  dospívání přes studia na filmové škole až ke kapitolám věnovaným vlastní dokumentární tvorbě a hranému filmu. Zachova­ný ráz důvěrného rozhovoru však přináší mnoho odbo­ček, v nichž se Kieślowski vyslovuje k dalším tématům. V  sousedství vzpomínek na  konkrétní životní události tak můžeme číst jeho obecnější úvahy o významu domo­va, o vztazích mezi rodiči a dětmi, o politice, literatuře, umění, Bohu a smrti. Do těchto úvah se pouští se strhu­jící upřímností a  bezprostředností, často se několikrát vrací k  jednou řečenému, aby svoje myšlenky upřesnil, čtenář má dojem, že může zblízka nahlédnout způsob Kieślowského přemýšlení a prožívání světa.

Po režisérových pamětech ovšem sáhnou především cti­telé jeho filmů. Kieślowski je přirozeně zajímá hlavně jako tvůrce filmů Amatér (1979), Náhoda (1981) nebo Bez konce (1985), jako režisér a  spoluscenárista impozantní­ho cyklu Dekalog (1987–89) vycházejícího z  biblického desatera, z něhož se do paměti zapsaly především Krátký film o zabíjení a Krátký film o lásce, jako režisér mystického

snímku Dvojí život Veroniky (1991) nebo filmové trilogie Tři barvy (1993–1994). A  je třeba říct, že nebudou zkla­maní. Kieślowského rekapitulace vlastní filmové tvorby, tvoří rozsahem největší a významem nejpodstatnější část knihy, režisér tu rekonstruuje vznik svých dokumentár­ních i hraných snímků, snaží se odhalit důvody případ­ného neúspěchu, srovnává původní myšlenku s  výsled­ným celkem. A znovu volně přechází k obecnější reflexi stavu současného filmového umění nebo k vyznáním vel­kým filmovým režisérům své epochy.

Když Danuta Stoková čerstvého padesátníka Kieslowské­ho vyzvala k práci na vzpomínkové knize, mohlo se zdát, že je to příliš brzy. Nebylo, zemřel náhle v březnu 1996. Desetidílnou četbu na pokračování v řadě Osudy vysílá Český rozhlas Vltava od 24. 3. 2014 v rámci Polského roku.

Renata Venclová

Krzysztof Kieślowski v roce 1994 | Foto: Wikimedia Commons

26

Životní příběh teologa Karla Skalického se v neklidném dvacátém století odvíjel podivnými cestami. Původně studoval pramálo duchovní obor – mechanizaci země­dělství. Jednoho jarního dne roku 1955 se však náhodou seznámil s premonstrátem Vladimírem Třebínem a pod jeho vlivem se rozhodl pro kněžskou dráhu. O rok poz­ději přešli oba ilegálně hranice a  Karel Skalický začal studovat teologii na Lateránské univerzitě.

Tenhle skoro dobrodružný příběh má ještě jeden roz­měr. Jak vyšlo později najevo, Třebín byl agentem StB, vyslaným do Říma. Aby byla jeho cesta nenápadná, měl za úkol sehnat ještě jednoho zájemce o  studium na La­teráně a spolu s ním proniknout do  tamního prostředí. Přechod hranice tedy nebyl pro oba uprchlíky ani zdale­ka tak nebezpečný, jak se to mohlo nezasvěcenému jevit. StB se tak paradoxně zasloužila o to, že se Karel Skalic­ký stal knězem. Náhoda? Boží řízení?

Život Karla Skalického se pak ubíral docela jinými cesta­mi, než kdyby se byl stal zemědělským inženýrem. Praco­val jako sekretář kardinála Berana a po jeho smrti v roce l969 začal přednášet na Lateránské univerzitě. Zároveň byl kaplanem u bratrů maristů, s nimiž se dostal do Af­riky i Latinské Ameriky. Mnoho let vedl v Římě exilový časopis Studie, kde dal po Chartě 77 prostor i aktuálním příspěvkům z československých disidentských kruhů.

Když přišel Listopad 1989, bylo Karlu Skalickému pěta­padesát let. V tom věku už lidé většinou pomýšlejí na od­počinek a  na  nové aktivity jim většinou chybí energie. Karel Skalický se však rozhodl pro návrat domů a ote­vřel tak novou kapitolu svého života. V roce 1994 se stal farářem ve svém rodišti v Hluboké nad Vltavou a záro­veň začal vyučovat na Teologické fakultě Jihočeské uni­verzity. O rok později už byl děkanem fakulty, na které dodnes vyučuje.

Vzpomínky Karla Skalického si můžete poslechnout ve vltavských Osudech od 7. 4. do 11. 4. vždy v 11.30. Při příležitosti jeho 80. narozenin (20.května 1934) je natočila autorka tohoto článku.

Hana Soukupová

„Je dobře, že stále ještě existuje taková země, která je všu­de a jmenuje se Poezie,” píše ve své předposlední sbí rce s  názvem Drahá paní Schubertová Ewa Lipska, jedna z nejvýznamnějších polských básnířek. Narodila se v ro­ce 1945 v Krakově (k  jejím nejbližším přátelům patřila

mj. krakovská básnířka Wisława Szymborska, nosi­telka Nobelovy ceny za  literaturu), patří ke  generaci Nové vlny. Pro Lipskou a  její vrstevníky byl zásadním předělem rok 1968 a  začátek tzv. březnových událostí, manifestací a následných perzekucí profesorů a studen­tů všech polských univerzit a  také pronásledování pol­ské inteligence, jež vyústilo i  v  antisemitskou kampaň a  nucenou emigraci četných polských intelektuálů ži­dovského původu.

V té době se v polských univerzitních městech tvoří nové umělecké skupiny a vzniká termín Generace 68, týkající se celku existenciálně­literárních zkušeností této for­mace. S tzv. Novou vlnou v polské poezii, o jejímž pro­gramu rozhodly tehdejší politické události, byli spjati významní básníci: Adam Zagajewski, Stanisław Barań­czak, Ryszard Krynicki, Julian Kornhauser aj. Ewa Lip­ska vystudovala krakovskou Akademii krásných umění a  v  roce 1967 debutovala sbírkou s  názvem Básně. Její spontánní, dramatické a ironií přeplněné verše vyjadřo­

valy především problematiku mezilidských vztahů. I když se Ewa Lipska k formaci Nová vlna nehlásí, spo­jují ji s básnickými kolegy přátelské vazby.

Tato polská básnířka a  fejetonistka je držitelkou mno­ha literárních cen a vyznamenání. Její tvorba je překlá­dána do  mnoha jazyků, v  češtině byly vydány v  roce 1979 a 2006 výbory básní Vernisáž a Okamžik nepozornosti (básně Lipské přeložili Ludvík Štěpán a Libor Martinek).

„Drahá paní Schubertová, píšu vám polsky. Je to divný jazyk. Lepí se na patro. Stále ho musíme překládat do ci­zích jazyků,“ píše ve svém poetickém dopise hrdina její předposlední sbírky. I proto se brněnští polonisté Rena-ta Putzlacher-Buchtová a Michael Alexa, u příležitosti loňského pobytu Ewy Lipské v Brně, rozhodli, že přiblí­ží českému čtenáři nejnovější texty krakovské autorky.

(rpb)

drahá Paní schuberToVá

osudy Karla sKalicKého

Karel Skalický | Foto: Archiv Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicíc

27Schůzky s literaturou

„´Je tu jakýsi lid, roztroušený a  oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony se liší od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí.

Uzná­li král za  vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni. Odvážím do  rukou úředníků deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do  královských pokladů.́ Král sňal z  ruky svůj pečetní prsten a dal jej Hamano­vi. Potom mu řekl: ´Je ti dáno to stříbro i ten lid; nalož s  ním, jak uznáš za  dobré.́ Po  rychlých poslech byly poslány dopisy do  všech králových krajin s  příkazem vyhladit, povraždit a  zahubit všechny Židy od mláden­

Kým vlastně byl Karel Kryl? Byl tím, kdo těsně před svou emigrací vydal v Československu první album, je­hož titulní píseň Bratříčku, zavírej vrátka se stala jedním z hlavních symbolů občanské nespokojenosti po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Stejně jako většina ostatních jeho protestsongů zaryla se v Československu do paměti, a ačkoliv byly později jeho desky zakázány a z Německa

ce po  starce, děti i  ženy, v  jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíc adar; a kořist po nich si vzít jako lup. Opis spisu měl být vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby byly přichystány na ten den. Král a Haman pak zasedli k pití, zatímco v městě Šúšanu zavládl rozruch.“

Pokyn „vzít si kořist jako lup“ se od  tzv. arizace pří­liš neliší. Nacisté si státem řízenou loupež i  genocidu zdůvodnili Norimberskými zákony, Haman „zákonem královským“. Na  rozdíl od  něj však nacisté své úmysly z velké části uskutečnili. Technické i historické vzdělání přitom „zužitkovali“ beze zbytku – jedním z příkladů je

vyhlazení většiny židovských vězňů tzv. rodinného tábo­ra v Osvětimi. Do plynových komor je poslali v noci z 8. na 9. března 1944 právě o svátku Purim…

Letošní rok uplyne od této události přesně 70 let. K  je­jímu výročí se v  sobotu 8. března koná v  pražské Špa­nělské synagoze koncert, který Vltava vysílá v  přímém přenosu od 20.00. Na programu jsou skladby Zikmunda Schula, Stanislava Jelínka, Noama Sheriffa, Ervína (Er­wina) Schulhoffa a  Felixe Mendelssohna­Bartholdyho. Účinkují Dominika Weiss Hošková, Pražské dechové trio a Nostitzovo kvarteto.

Vladimíra Lukařová

KoncerT K 70. Výročí Vyhlazení česKého rodinného Tábora V osVěTimi

se šířily pouze kopírované na magnetofonových páscích, zůstal díky nim Kryl v myslích lidí i přes svou dvacetile­tou nepřítomnost v zemi. V roce 1969, ve svých pětadva­ceti letech, emigroval do NSR a vrátil se až v listopadu 1989 na pohřeb své matky.

A kým tedy byl? Byl tím, kdo cítil velkou zodpovědnost za to, kam bude země po převratu směřovat, a sledoval bystře politickou situaci. Bystřeji než mnozí jiní, ti jej ale nepustili ke  slovu. Proto pomalu zatrpkl. Václav Havel mu údajně v odpověď na jeho snahu zapojit se politicky řekl: „Jdi a zpívej“. A tak Kryl zpíval dál a své kritické názory vtěloval alespoň do politických komentářů, které vycházely mezi lety 1990 až 1993 v regionálních denících Moravskoslezský den a Znojemsko. Jejich dosah byl tedy v době vzniku nesrovnatelný s tím, kolik lidí poslouchalo jeho písně. On se však cítil zrazen, protože mnozí jeho dřívější přátelé mu odmítali naslouchat. Tento dluh vůči Krylovi se do jisté míry podařilo splatit v roce 2012, kdy Krylovy publicistické texty vyšly v nakladatelství Torst

pod názvem Země lhostejnost. Po  jejich přečtení lze říci jediné: pisatel mnoho věcí i  vzhledem k  dnešku velice správně odhadl.

A  kým tedy doopravdy byl dnes už ikonický zpěvák, básník a  skladatel Karel Kryl? Byl vším zmíněným, ale byl také dobrým analytikem nového politického rašení v Československu po listopadu 1989. Především proto, že se nenechal omámit iluzemi. Schůzky s literaturou věno­vané Karlu Krylovi, které uvede stanice Český rozhlas Vltava, tedy mimo jiné doplní tuto často zapomínanou, ovšem nedílnou součást Krylovy osobnosti. Byl přede­vším nemilosrdným pozorovatelem doby, ale jeho hlas zazníval osamoceně.

Tereza Adámková

Český rozhlas Vltava: Schůzky s literaturou, 13. 4. 2014, 20.00–21.00 hod.

jdi a zPíVej

28

Do programu, kterým se Český rozhlas Vltava připoju­je k oslavám Roku české hudby 2014, přispěje i Tvůrčí skupina literárně­dramatické tvorby. 27. března uvede premiéru rozhlasové hry Vítězslava o životě skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Její autorka Hana Roguljič (1979) je absolventkou Ateliéru rozhlasové a  televizní drama­turgie a scenáristiky JAMU, věnuje se převážně televiz­nímu dokumentu a publicistice (Sinusoida a Amen, tati, spolupráce s  pořadem Fokus ČT24). Na  svém kontě má ovšem i několik rozhlasových her realizovaných převáž­ně v  brněnském studiu: Biofil (2011), Sami máme málo, dáváme vám přece (2013). Sérií miniatur se sociální te­matikou se zapojila do projektu minutových her. První verzi původní rozhlasové hry o  skladatelce Vítězslavě Kaprálové poslala do rozhlasu zhruba před rokem a půl.

Za jakých okolností jste poprvé narazila na jméno Vítěz­slava Kaprálová? A bylo to v souvislosti s jejím osudem, nebo s její hudbou? V  souvislosti s  jejím osudem, který je však zajímavý právě díky její hudbě. Vítězslava Kaprálová pocházela z muzikantské rodiny. Otec byl brněnský skladatel Vác­lav Kaprál, matka operní zpěvačka, která se později své kariéry zcela vzdala. Předpoklady, aby se Kaprálová sta­la hudební skladatelkou a dirigentkou, tu tedy byly – ale spíš z našeho dnešního pohledu. Tenkrát, ve třicátých le­tech, bylo žen v hudbě poskrovnu. A nejednou se objevi­la dívka, která měla talent a uměla se prosadit. K tomu, aby se proslavila, jí chybělo jediné: delší život. Zemřela v pětadvaceti letech.

hra o VíTězslaVě KaPráloVé

Odkud jste čerpala informace o  jejím životě a  hudbě, kterou psala? Existuje nějaká písemná pozůstalost Vítěz­slavy Kaprálové – dopisy, poznámky, deník? Knihy, které o  ní byly napsány, mají velmi rozdílnou úroveň. Vynikající je studie Jiřího Macka z padesátých let, ta se však zabývá pouze její tvorbou a  nikoli živo­tem. Svou hodnotu mají i vzpomínky jejího manžela Ji­řího Muchy. Zároveň ale musím dodat, že byli svoji jen rok a že Jiří Mucha byl především spisovatel. Dál existují vzpomínky rodiny a přátel, a samozřejmě dopisy či Vit­čin diář. Velkou práci při propagaci Kaprálové také od­vedla společnost „The Kapralova Society“, která působí v Kanadě. Na jejich vrub jde i skvělá publikace o Kaprá­lové v angličtině.

Jak velký úsek ze života Vítězslavy Kaprálové hra obsáh­ne?Celý její dospělý život, od sedmnácti do dvaceti pěti, čili studium v Brně, Praze a v Paříži. Vitka se narodila v roce 1915 a  zemřela během okupace Francie v  květnu 1940 v Montpellier.

Kdo kromě Vítězslavy Kaprálové ve hře vystupuje?Rodiče už jsem zmínila. Důležitou roli hráli pedagogo­vé, Vítězslav Novák a Bohuslav Martinů. Ten se dá také zařadit do kategorie milenců, z nichž se ve hře objevují

jen ti nejdůležitější. Vitka nedokázala být sama a taky ni­kdy nebyla. Většinou udržovala vztah s  několika muži najednou. Byla to otázka smyslnosti, vypočítavosti, bez­radnosti, byla to jedna z forem projevu tvůrčí síly? Po­dle mě všechno najednou a v  různých vztazích různou měrou.

Do jaké míry pro vás byla důležitá věrnost historickým faktům? Snažila jste se, aby situace popisované ve vaší hře, odpovídaly líčení v  těch několika vzpomínkových knihách, které se k ní vztahují?Samozřejmě. Na druhé straně se z Vitky stala postava, která má svého autora. Nemyslím si například, že lze vy­vodit Vitčin charakter jen z dopisů. Kdo sám píše dopisy, ví, že se stylizuje podle toho, komu píše či v jaké je nála­dě. A analogicky můžeme nakládat se vzpomínkami lidí, kteří ji znali. Rozhlasová Vitka je dokumentární tam, kde to bylo možné, ale její pojetí je pojetím tvůrců – au­tora a režiséra.

Premiéru původní rozhlasové hry Vítězslava připravuje režisér Aleš Vrzák ve spolupráci se zvukovým designé­rem Janem Trojanem. Titulní roli si zahraje Magdalena Borová.

Renata Venclová

Rozhlasová hra

Vítězslav Kaprál, Vítězslava Kaprálová a Bohuslav Martinů | Foto: Wikimedia Commons

29Osudy

Téměř pokaždé, když se chystám k  návštěvě spojené s  natáčením rozhlasových vzpomínek některé z  našich vynikajících osobností, vděčně vzpomenu na Jana Hala­se, vedoucího Literární redakce, který se před lety stal „duchovním otcem“ Osudů. Je to výjimečná programová řada, jedinečný dokument, vpravdě rozhlasový. Nezkres­lený lidský hlas promlouvá k  druhému člověku, důvěr­ně, přirozeně, jeho barva, rytmus, intenzita probouzí fantazii neomezovanou obrazem, „zvukovou nápovědou situace“ atd. Hosté Osudů se s posluchači dělí o své ce­loživotní osobní zážitky a prožitky, vyprávějí o lidech, s nimiž sdíleli všední i přelomové dějinné okamžiky, uvá­dějí nás do zákulisí profesí, o nichž sice něco „tušíme“, ale vpravdě mnoho nevíme, inspirují nás svými pohledy na prožité i prožívané. Jaromír Zemina, protagonista desetidílných Osudů, je osobností fascinující. Fascinující

Silvestr už je daleko za námi a ten letošní ještě daleko před námi, ale proč se trochu nepobavit a nezasmát i bě­hem roku? A když je to Rok české hudby, tak si vezměme na pomoc právě ji – naši muziku. Není tajemstvím, že se muzikanti někdy hecují, baví a trumfují těmi nejbizarněj­šími představami. Jak by třeba vypadala a zněla předehra k opeře Tannhäuser či Messiaenova Symfonie Turangalila v úpravě pro tubu a pikolu, nebo Slovanské tance hrané na akordeon, velký buben a triangl…? První duben se zdá být dobrým dnem k pohledu do fonotéky trochu jinýma očima než obvykle. Podíváme se tam. Wagnerovu nebo Dvořákovu hudbu upravenou zmíněnými způsoby nej­spíš nenajdeme, ale třeba se objeví něco jiného, podobně veselého. Možná i něco méně vyhroceného nebo absurd­ního, ale přesto zábavného. Skladatelé, instrumentalisté

i zpěváci si někdy dovedli udělat pomocí hudby pro po­těchu svou i naši docela dobrou legraci. Ať už humornou instrumentací, nebo překvapivými gagy, nečekanými si­tuacemi, vybočením, kolizí, či pomocí textu. V Brně se tímto směrem rád pobaveně díval například soubor Brno Brass Band a jeho dirigent a aranžér Evžen Zámečník, skladatel píšící pro velké dechové orchestry, autor oper Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. V Čechách to byli o něko­lik generací dřív třeba Kocourkovští učitelé – komické, satirické, humoristické a recesistické pěvecké sdružení. Původně byli projevem amatérské studentské legrace chtějící parodovat škrobenost velkých učitelských pěvec­kých sborů, později se z nich stal osobitý poloprofesio­nální soubor. Možná najdeme něco pěkného k poslechu v tomto okruhu, možná nakonec někde jinde, vždyť také

určitě nahlédneme do zpěvoher, burlesek a jiných taška­řic a možná i do tvorby Divadla Járy Cimrmana, uvidí se. Nechte se překvapit. I kdybychom vás snad přímo nevyvedli aprílem, alespoň nějaký ten úsměv by se na­konec možná mohl objevit…?! A začneme už v předve­čer. Slyšeli jste někdy o hudebních atentátech? Ne? Ani o festivalu, který inicioval v Londýně v letech 1956, 1958 a 1961 Gerard Hoffnung, karikaturista a amatérský hráč na tubu? Také ne? V tom případě na mimořádné vydání Depozitáře Hudební galerie z 31. března hned tak neza­pomenete…

Petr Veber

nesmírnou (chtělo by se mi napsat vesmírnou) hloubkou znalostí v  oborech výtvarném, literárním, hudebním, historickém i jazykozpytném, osobností fascinující svou lidskostí, jemnou citlivostí, otevřeností. Od svých přátel slýchává, že mají jeho knihy na svém nočním stolku. Kni­hu Jiné texty Jaromíra Zeminy, dávno vyprodanou, mám sama ráda „po ruce“. Své čtenáře oblažuje vytříbeným li­terárním projevem, vlídným souzněním s krajinou a živo­tem. Nepřehlíží nedostatečnosti různého charakteru, ale nečiní z nich středobod dialogu, situace, díla.

Několik faktografických údajů: Jaromír Zemina studoval v Brně dějiny umění a klasickou archeologii, v roce 1959 byl přijat do Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, po dvou letech přešel do Národní galerie, kde působil do roku 1992, většinou ve sbírce moderního umění, kterou

v  letech 1965–70 také vedl. V následujícím desetiletí za­stával v Národní galerii rovněž funkci hlavního kurátora sbírky zahraniční malby 19. a 20. století. Na katedrách scénografie a alternativního divadla DAMU přednáší dějiny umění, je odborným poradcem státních galerií České republiky a členem Mezinárodní asociace kritiků umění AICA. Jaromír Zemina realizuje desítky výstav u nás i v  zahraničí. Mezi jeho nejvýznamnější objevy pa­tří zapomenuté dílo Aléna Diviše, Jaromír John, Václav Boštík, výstavami a svými odbornými publikacemi nás sbližuje s Adrienou Šimotovou, Otakarem Slavíkem, An­tonínem Slavíčkem…

Eva Ocisková

aPríl s česKou hudbou

osudy s jaromírem zeminou

Český rozhlas Vltava: Osudy, od 26. 5.–6. 6. 2014

30 Koncert

Synu, ujmi se svého otce v  jeho stáří, nezarmucuj ho, dokud je živ. Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Milosrdenství k otci ti nebude zapome-nuto, budeš mít záštitu proti hříchům. Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení; tvé hříchy se rozplynou jako jino-vatka pod slunečním svitem. Kniha Sírachovec (3. kapitola)

Jen díky zázraku je člověku dopřáno být se svým blíz­kým v rušné nemocnici několik dní v klidu. Pokud bych si jednou mohla vybrat, dala bych přednost osobní péči, která pomůže odejít na  věčnost v  prostředí laskavém a  přívětivém. Tu nabízejí hospice. Jejich potřeba bude stále vzrůstat, neboť bohatý Sever stárne…

Český rozhlas se k  tomuto tématu bude ve svých pořa­dech určitě pravidelně vracet. Jedním z nejbližších pří­kladů je Koncert pro hospicové hnutí, který Vltava připravuje na pátou neděli postní neboli Smrtnou. V pří­mém přenosu odvysílá koncert z kostela sv. Rodiny Do­mova sv. Karla Boromejského v Praze 17 – Řepích. Toto

zařízení představuje šanci pro nemocné seniory, kteří jsou z důvodu nemoci nebo úrazu hospitalizováni a ne­mohou se hned vrátit domů. Péče na lůžku zdravotním pomáhá stabilizovat jejich zdravotní stav a pokud mož­no obnovit jejich schopnost pečování o sebe do té míry, aby se mohli vrátit do svého prostředí. Sociální pobyty poskytují seniorům na přechodnou dobu bydlení a cel­kovou podporu v případě dočasné nepřítomnosti jejich blízkých. Denní stacionář pak nabízí v pracovních dnech celodenní pobyty pro seniory s fyzickým nebo duševním postižením a  různými typy demence. Z  těchto důvodů totiž nemohou být doma sami v době, kdy jejich rodina odchází do zaměstnání. Tolik zkrácený text z webových stránek Domova sv. Karla Boromejského. Podotýkám, že se v  tomto případě nejedná o hospic v původním slova smyslu. Svým duchovním zaměřením i  celkovou atmo­sférou však ideu milosrdné péče o  pacienty zcela jistě naplňuje.

KoncerT Pro hosPicoVé hnuTí

Program koncertu, který se bude konat v kostele sv. Ro­diny, bude odpovídat postnímu období – tvoří jej díla dvou autorů období klasicismu. Zazní Stabat Mater Lui­giho Boccheriniho a několik částí z  cyklu Josepha Ha­ydna Sedm posledních slov Vykupitelových na  kříži. Před­staví se v  nich komorní soubor dirigenta a  cembalisty Vojtěcha Spurného se sopranistkou Hanou Jonášovou. Hostem koncertu bude zakladatelka hospicového hnu­tí u nás MUDr. Marie Svatošová. V přestávce seznámí publikum v sále i posluchače u rozhlasových přijímačů s posláním a rysy hospicové péče.

Český rozhlas Vltava vysílá přímý přenos Koncertu pro hospicové hnutí v neděli 6. dubna od 14.15. Připojuji ješ­tě přesnou adresu: Kostel sv. Rodiny, Domov sv. Karla Boromejského, K  Šancím 50, 163  00 Praha 17 – Řepy. Všichni jsou srdečně zváni k návštěvě koncertu či k po­slechu přímého přenosu na stanici Vltava.

Vladimíra Lukařová

Domov a Kostel sv. Karla Boromejského | Foto: Archiv

31Jazz

Nové pořady a oživení playlistu slibuje v roce 2014 sta­nice Český rozhlas Jazz. „Posluchačům nabídneme ještě více jazzu než doposud,“ říká dramaturg rádia, které si za první rok existence získalo nezanedbatelný počet pří­znivců.

Změny přineslo především páteční vydání řady Jazz na druhou, která se zaměřuje hlavně na rozhovory s ja­zzovými hudebníky a nabízí větší zastoupení mluveného slova. Do této řady jsou zařazeny tři nové pořady – Jazz Profil, Jazzové vaření a Tak to slyším já. „Každý z těch-to formátů představuje jazzmany pod drobnohledem, který si může dovolit jen stanice jazzového zaměření,“ vysvětluje Petr Vidomus, dramaturg ČRo Jazz.

Pořad Jazz Profil představuje výrazné, především zahra­niční osobnosti současného jazzu, kterým se na ostatních rádiích nevěnuje příliš pozornosti. „Chceme se zaměřit na jazzové hvězdy střední generace, které už ve světě dostateč-ně prorazily, ale zároveň se nenechávají svazovat svou historií a stále vytvářejí něco nového, “ říká Vidomus. Premiérový Jazz Profil mapoval tvorbu americké skla datelky a aran­žérky Marie Schneider, v únorovém vy dání dojde na ne­méně vlivného pianistu Brada Mehldaua.

Pořad o Vaření na jazzoVém rádiu není VTiP

Neobvyklý formát představuje další nový pořad Jazzové vaření, který kreativním způsobem propojuje dva zdánlivě nespojitelné světy – jazzovou hudbu a vaření. Autorský tým (Tomáš Černý, Petr Vidomus) v něm na­vštěvuje kuchyně jazzových hudebníků a na pozadí pří­pravy jejich oblíbeného jídla rozmlouvá o jazzu a všem kolem něj. Jazzmanův osvědčený recept i  odehrané skladby jsou následně zveřejněny na webu. „Pořad o va-ření by od jazzového rádia asi nikdo nečekal. Už při prvním natáčení se nám ale potvrdilo, že právě v kuchyni se nám s hu-debníky daří navazovat až neobvykle blízký kontakt. Bylo to znát už při prvním díle s kytaristou Rudy Linkou.“ Jazzové vaření vysílá ČRo Jazz každý třetí pátek v  měsíci, nej­bližšími hostiteli budou Yvonne Sanchez a Dano Šoltis.

V neobvyklém světle představí jazzmany také třetí nový pořad, Tak to slyším já, který stanice rozjela od února. Jde o  rozhlasovou obdobu rubrik hudebních časopi­sů, jakými byla česká Melodie nebo je dodnes americ­ký Down Beat (tzv. blindfold test, tedy test na  slepo). „Princip je jednoduchý – do studia pozveme známého jazzma-na a na slepo mu pouštíme známé i vzácnější jazzové nahráv-ky. Jeho úkolem je uhádnout, o jaké desky jde, z čehož často vy-plynou až překvapivě zajímavé diskuse o hudbě,“ vysvětluje

Vidomus. Hostem premiérového dílu (28. 2. ve 14.00) byl pianista Emil Viklický.

Vedle nových pořadů bude Český rozhlas Jazz i letos při­nášet aktuální zpravodajství na webu či v zavedených po­řadech Jazzové novinky a Rozhovor měsíce. Novinkou je také rozšíření moderovaných hudebních bloků (večer nově až do půlnoci) a obohacení playlistu o další nové i  klasické jazzové tituly. Podrobnosti najdete na  webu jazz.rozhlas.cz.

Václav Vraný

Český rozhlas Jazz – nové pořady v roce 2014

jazz Profil | 2. pátek v měsíci 14.00 a 22.00 hod. | např. 14. 2. – Brad Mehldau

jazzové vaření | 3. pátek v měsíci 14.00 a 22.00 hod. | např. 21. 2. – Yvonne Sanchez

Tak to slyším já | 4. pátek v měsíci 14.00 a 22.00 hod. | premiéra 28. 2. – Emil Viklický

32 Jazz – World music

dlouhé KoncerTy Pro nesPaVce a další noVinKy

Patříte­li k obětavcům, jejichž zaměstnání se často ode­hrává v noci, nebo k posluchačům, kteří rádi ponocují se zapnutým rádiem, pak jste si již jistě všimli, že noční vysílání Českého rozhlasu Vltava se zjednodušilo a zpře­hlednilo. O  všedních nocích zní na  vlnách Vltavy kla­sická hudba sesterské digitální stanice Český rozhlas D-dur a o tmách sobotních a nedělních pak přepínáme na brilantně připravený program bratrské digitální sta­nice Český rozhlas Jazz. Nikoliv však hned o půlnoci. Chtěli jsme zachovat některé oblíbené původní noční programové řady alespoň o víkendu, přepínáme na Jazz až od čtyř hodin v noci a tzv. Jazzová noc zahrne i ně­které další původní pořady s hudbou jiného typu nebo reprízu pořadu slovesného.

V  sobotu (rozumějme po  půlnoci z  pátku na  sobotu) začínáme Jazzovou noc zbrusu novou koncertní řadou Jazz & World Live. Ta nám umožní každý týden prezen­tovat dlouhé koncerty, ať již z  oblasti naší prvovýroby (z nahrávek Českého rozhlasu, pořízených na festivalech nebo samostatných koncertech) nebo z mezinárodní vý­měny prostřednictvím Evropské vysílací unie. A  to je vskutku studnice velkých hudebních skvostů. Mezi jed­nou a třetí hodinou noční vás tak každý týden vtáhneme do  koncertní atmosféry i  velmi vzdálených míst světa. Ano, dá se říci, že světa, protože vedle evropských ve­řejnoprávních rozhlasových stanic se výměny zúčastňují i kolegové ze zemí, které se hlásí do Britského společen­ství národů, například z Kanady a Austrálie. Řada fes­tivalů, i evropských, prezentuje často soubory z pro nás exotických zemí, a  tak nabídka opravdu nezná hranic. A nemusíme již díky dvouhodinové stopáži vystoupení zkracovat, vypouštět s  těžkým srdcem zajímavé pasáže koncertů, abychom nepřekročili stopáž podvečerní tři­čtvrtěhodinky nebo hodinové Čajovny.

Jak napovídá název řady – Jazz & World Live – drama­turgie koncertů nebude vždy striktně jazzová. První a  případnou pátou sobotu v  měsíci bude koncert napl­něn aktuální hudbou typu world music. Africká, keltská, romská hudba, jak je libo. Občas se stane, že charak­ter koncertu vyústí do  přesahů mezi etnickou hudbou Eric Vloimans | Foto: Maurits Giesen

33Jazz – World music

a  jazzem. Jazzové koncerty připravuje náš dlouholetý spolupracovník, dříve autor Nočních vln jazzu, Vladimír Truc, a dle potřeby také jazzový redaktor Václav Vraný. Koncerty s náplní world music vybírá zkušený spolupra­covník Čajovny a dalších rozhlasových pořadů Petr Do­růžka a dle potřeby autor tohoto článku.

Z  oblasti jazzu jsme zatím mohli vychutnat atmosféru vynikajícího koncertu švýcarské formace Nik Bärtsch‘s Ronin, která oživuje staré tajemné šamanské rituály pro­střednictvím jazzové improvizace. Dále zazněla třeba nahrávka koncertu jazzového kvarteta hráče na orientál­ní loutnu oud Dafera Youssefa. Oba koncerty se usku­tečnily v  Hamburku. V  Německu, ovšem o  sto kilome­trů jižněji, zůstaneme i nadále. V Brémách každoročně probíhá jeden z největších festivalů objevujících aktuální jazzové trendy Jazzahead! Z něj vybereme celou řadu za­jímavých vystoupení. Právě Jazzahead! je totiž výjimeč­ným místem, kde se každoročně schází a inspiruje mož­ná největší počet jazzových hudebníků, organizátorů, vydavatelů a novinářů z celého světa.

V oblasti world music jsme odehráli kompletní záznam z galakoncertu českého festivalu romské hudby Khamo­ro, záznamy ze švýcarského Paleo festivalu a  v  blízké době zazní v  této řadě například koncerty z  veletrhu WOMEX, který proběhl vloni v říjnu ve velšském městě Cardiff. Zpracováváme německé vystoupení alžírské zpě­vačky a tanečnice Karimy Nayt a z domácích pódií čeka­jí na  zařazení koncerty souborů Bezobratři a  Korjen. Po  skončení tohoto dlouhého koncertu následuje mezi třetí a čtvrtou hodinou noční (nebo ranní – jak to kdo pojme) starý dobrý pořad Mezi drakem a hadem s pře­važující etnickou hudbou. Ten zůstává zachován i  pro neděli. Autory jsou Ivana Radechovská a Jiří Mazánek. Až nyní, tedy v čase – 4.00–5.45, ukončí víkendovou Ja­zzovou noc citlivě programovaný moderní mainstream Českého rozhlasu Jazz.

Podobnou, jen v  detailech odlišnou strukturu má noc nedělní (tedy míněno kalendářně, čili noc ze soboty na  neděli): Pět minut po  půlnoci začne Jazzový klub,

tak jak jsou posluchači zvyklí. K  půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda. Od 1.30 do 2.30 ná­sleduje střídavě příspěvek z  Českého rozhlasu Brno a Českého rozhlasu Ostrava pod známým názvem Noč ní vlna jazzu s  pořady oblíbených autorů, jako jsou Max Wittmann mladší, Zdeněk Tofel a Zlata Holušová. Pak přerušíme jazzový proud povídkou Noční bibliotéky a  ve  tři hodiny v  noci, jak je zmíněno výše, následuje hodinka Mezi drakem a hadem a za ní opět ranní jazzové spočinutí na  vlnách moderního mainstreamu Českého rozhlasu Jazz.

A  na  závěr ještě drobnička: od  dubna 2014 zavádíme kratší ochutnávky nových hudebních alb z oblasti world music, alternativní i  elektronické hudby. Album týdne bude znít dvacet minut před jedenáctou hodinou večerní každé pondělí a třicet minut každý pátek od dvaadvaceti do půl jedenácté.

Aleš Opekar

Georgia Ruth | Foto (vše): Aleš Opekar We Banjo 3 Kaisa Siirala (saxofon), Timo Tuppurainen (kontrabas)

34 Profil

„Já si myslím, že je dobré fotografovat lidi, které člověk zná. I když někdy je možné použít i prvního dojmu a taky vytvoříte skvělé snímky, ale já tenhle styl moc nedělám. Jsou fotografové, kteří odjedou na týden do ciziny a nafotí tam kdeco, já raději fotím na místě, které dobře znám, a jdu do větší hloubky. Třeba v Podprůhonu jsem fotografoval přes deset let. Pro mě vnitřně, když už ne pro diváka, je podstatné, že vím, co na  snímcích je a proč jsem se rozhodl je zachytit. A  taky, když spadne ba-riéra mezi strachem lidí z toho, že se v jejich blízkosti nachází fotoaparát, začnou povídat a dělat normální, běžné věci. Pře-stanou mě pak vnímat a  stylizovat se. Pak můžou vzniknout úplně výjimečné věci. Ale lidé musí vědět a vycítit, že je nechci zneužít, že to myslím dobře, že to nedělám pro nějakou senzaci, že je nechci karikovat a předvádět jako nějaké figurky.“

Jiří Hanke

Posluchači naší stanice fotografa Jiřího Hankeho znají. Jeho rozhlasový portrét připravil Karel Oujezdský, před­loni natočil autor těchto řádků dokument o  kulturním festivalu, který se každoročně koná na dvorcích kladen­ské hornické čtvrti Podprůhon postavené v originálním architektonickém stylu, který vytvořili místní obyvatelé chaotickým přidáváním ne úplně sourodých prvků, a spi­sovatel František Stavinoha ho nazval „od výplaty k vý­platě“. U zrodu festivalu Kladenské dvorky Hanke stál.

Od big-beatu k fotografiiHanke chtěl studovat přírodovědeckou fakultu, přija­li ho na Vysoké škole zemědělské, jenže po  roce studia nechal, oženil se s výtvarnicí, fotografkou  a  básnířkou Jiřinou, od  té doby Hankeovou. Dělal diskžokeje, hrál v  big­beatové kapele, pak se dal na  skládání a  zpívání protestsongů, v tom čase se přátelil s Jaroslavem Hutkou. O svém rodném městě v sedmdesátých letech zpíval:

A kolem město horníků,  tančí si v rytmu valčíku nad tím vším září noční tmouhvězda co padá oblohou. Je město hezké na pohled není mu ale pomocijá viděl hovno, hovno, ho – vno-ci.

Dělal také koláže, což je překvapivě umělecký obor pa­třící spolu s  rudou září ke  geniu loci Hankeho města. V Kladně totiž dlouhá léta žil Jiří Kolář, básník Skupiny 42, jeden z nejproslulejších kolážistů moderního umění. Koláže coby surrealistického instrumentu hojně použí­val ve svých textech v čase svého působení v kladenské Poldovce také Bohumil Hrabal, považovaný za prozaika Skupiny 42. Jiří Hanke vytvářel své koláže bez znalosti

těchto montážních výtvorů jmenovaných umělců, nicmé­ně k odkazu Skupiny 42 se hlásil a hlásí. Po období stří­hání a  lepení konečně takříkajíc na plný úvazek začíná fotografovat. Příležitostně fotil už od dětství. Nesmíme ovšem zapomenout na „kafkovskou“ zápletku v Hankeho CV. Dlouhých jedenačtyřicet let, tedy až do důchodu, fo­tograf pracoval v oddělení vymáhání nesplácených úvěrů kladenské spořitelny. Ale nezdá se, že by Hanke podobně

„černobílá foTKa je VlasTně absTraKce, ProTože černobílý sVěT neeXisTuje.“

Jiří Hanke | Foto: Michal Tuma

Staré Kladno

35Profil

jako autor Proměny a Procesu pociťoval úředničení nějak úkorně, že by v něm vyvolávalo existenciální tíseň. Uměl si úřední prostor „osvojit“: V roce 1977 založil a do sou­časnosti vede Malou galerii České spořitelny v Kladně. Uspořádal tam například výstavu Františka Grosse, čle­na Skupiny 42. Ale především se soustředí na české foto­grafy. Jeho „bankovní“ galerie v  českém fotografickém světě má svůj zvuk. Ještě k  Hankeho zacházení s  úřa­dem: asi jeho nejznámější cyklus fotografií, Pohledy z okna mého bytu, třiadvacet let vznikal u okna služebního bytu České spořitelny, kde bydlel až do  roku 2003. Vznikal u  otevřeného okna s  výhledem na  náměstí a  Hankemu se podařilo párkrát „přistihnout dějiny při činu“. Cyklus Pohledy z okna mého bytu nedávno vyšel jako kniha. Básník periferieHanke vytvořil několik dalších fotografických projektů: Stop time (portréty  rockových a  jazzových muzikantů); sociálnědokumentární soubor Lidé z  Podprůhonu, kon­ceptuálně zaměřené portrétní cykly Otisky generace, Pod-nikatelé  a  TV Image  nebo dokumentárně­krajinářské podniky Ozvěny  a Periferie. Jeho fotografie kladenského Listopadu 89 patří do  portfolia českých podob revolu­cí a  převratů. Historikové fotografie zařadili a  popsali Hankeho tvorbu:

„Ačkoli patří do  stejné generace jako Jindřich Štreit, Josef Koudelka, Bohdan Holomíček či Viktor Kolář a podobně jako výše jmenované ho lze považovat za do­kumentaristu, těžiště jeho tvorby leží v místě, kde se fo­tografický  dokument  střetává s  výtvarnou, portrétní či konceptuální tvorbou.“

Hanke je fotografem městské periferie, její nostalgie, je­jího klopýtavého času, její osobité poezie s přerývanými linkami krásy rozpadajících se továren a domů, zapome­nutých transparentů a slávy, vyvanutého patosu a navra­cející se přírody, nemilosrdně zahrnující minulé industri­ální časy do zapomnění. Diagnostikuje periferie i na mís­tech, kde jiní spatřují pupek světa. Má smysl pro humor a zcizování všech druhů patosů, zejména těch vysloveně českého původu. Nejspíš podvědomě své Kladno našel i  na  svých fotografických výpravách do  Paříže, Ameri­

ky a Basileje. Roman Hájek napsal, že se Hanke dostal Kladnu pod kůži, já bych řekl, že až na duši.

Co má a nemá fotograf rád„Dokumentární fotografie je v podstatě odjakživa svým způsobem humanistická, vždy by, aspoň podle mě, měla cítit s lidmi, o kterých vypráví,“ uvádí Hanke v jednom rozhovoru. „V první řadě by neměla být urážlivá. Je po­třeba, aby fotografův záznam vystihl určité momenty, které jsou pro tu určitou situaci, kterou chci fotografovat důležité, které obsahují podstatné sdělení. Já osobně na­víc při své práci preferuji kontakt s lidmi, které fotogra­fuji, o nichž něco zpracovávám. Nerad kradu nějaké mo­mentky, nepoužívám teleobjektivy, nefotím tajně na dál­ku. Potřebuju lidi poznat, pokud je mám fotografovat, pokud o  nich mám podat pravdivou výpověď. Nemám rád takové to figurkaření, kdy fotografie vznikne jenom proto, že je někdo v  nějaké bizarní situaci nebo nějak blbě vypadá.“

Hanke stále pracuje s analogovou technologií. Pořád si všechno dělá sám, exponuje filmy, vyvolává ve  vývojce a ustaluje. Ale přiznává, že ze všeho nejraději má vlast­

ní focení, akt fotografování. Líbí se mu černobílá fotka, protože podle něj víc vybízí diváka k tomu, aby se sou­středil na to, co na fotce je, proč vznikla. „Jsou fotky, kde je důležitá barva, kde by bez barvy určité věci zanikly,“ prohlásil Hanke. Podle něj se u černobílé fotky lépe uká­že to podstatné, neboť barva neodvede pozornost. „Čer­nobílá fotka je vlastně abstrakce, protože černobílý svět neexistuje. Je to určitý výsek skutečnosti.“

Zakladatel dynastie fotografůLetos v dubnu Jiří Hanke, kladenský solitér české foto­grafie s rockersky dlouhými vlasy sepnutými do culíku, který na periferii – nejen té městské, ale i v hraničních pásmech lidských příběhů – objevil svoji zemi zaslíbe­nou, oslaví sedmdesátiny. Při osobním setkání s fotogra­fem si velmi rychle uvědomíte charisma jeho osobnosti, která se projevuje nejen smyslem pro jemný humor, ale také jistou tvrdohlavostí, s jakou hájí své názory. Navíc se stal zakladatelem dynastie fotografů: fotí jeho dcera i syn a oba jeho vnuci. Syn Michael svému tátovi v esemesce napsal: „Nechápu, jak jsem se do čtyřiceti let mohl nevěnovat fotografii.“

Jiří Kamen

Sametová revoluce

36 Průvodce

PrůVodce sVěTem KulTurySledujte také aktuální nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství )

bardzo fajný Večer 3. 4. 2014

Večer svěžího polského filmu a kultury, který se uskuteční již podruhé v kině Bio Oko v Praze. Bardzo fajný večer obohacuje zážitek z filmu o další rozměr – součástí programu je vždy "něco navíc" – živé umění, polské delikatesy, tradice apod. Akci organizuje spolek Popular o. s. www.biooko.net

jeden sVěT3.–1. 3. 2014

16. ročník festivalu Jeden svět se uskuteční 3.–1. března 2014 v Praze a následně v dalších 40 městech České republiky. Promítané dokumenty budou tradičně doprovázeny debatami s tvůrci a odborníky, připraveny budou i panelo-vé debaty s mezinárodní účastí. Jeden z dokumentů získá také Cenu Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku. www.jedensvet.cz

jazzfesTbrno 20146. 3.–2. 5. 2014

Jeden z nejvýznamnějších jazzových svátků se v ČR koná v roce 2014 již po třinácté. Výjimeční zahraniční hosté i špičky domácí scény se od  března do května 2014 sjedou do Brna.

Vrcholy zavedeného mezinárodního festivalu JAZZFESTBRNO 2014 budou koncerty nejžádanějšího současného jazzového vokalisty Gregoryho Portera 25. kvě tna v nově otevřeném hudebním klubu Sonocentrum a vzácné triové vystoupení nejvlivnějšího jazzového pianisty střední generace Brada Mehl-daua 6. března v Janáčkově divadle.www.jazzfestbrno.cz

VýsTaVa foTografií ladislaVa siTensKého14. 3.–2. 4. 2014

Čas zoufalství a nadějí je název výstavy k 75. výročí německé okupace. V krás-ných prostorách ambitu Strahovského kláštera budou vystaveny unikátní fo-tografie Ladislava Sitenského pořízené 15. března 1939, které na pozadí staré Prahy zahalené do sněhových vloček zachycují dobovou atmosféru i lidskou beznaděj. Expozice bude pokračovat Si-tenského fotografiemi z dalších let války z Francie a zejména z čs. perutí v Británii.www.strahovskyklaster.cz

Tim burTon a jeho sVěT28. 3.–3. 8. 2014

Beetlejuice, Střihoruký Edward, Karlík a továrna na čokoládu, Alenka v říši divů nebo Batman. Všechny tyto kultovní fil-my spojuje jedno velké jméno – Tim Bur-ton. Americký režisér, grafik, designér a snad největší surrealistický fantasta současnosti v březnu navštíví Prahu, aby zde osobně zahájil nově koncipovanou výstavu své výtvarné tvorby. Výstava Tim Burton a jeho svět, která proběhne

v Domě U Kamenného zvonu, nabídne několik set kreseb, maleb, fotografií, skic a sochařských instalací. www.citygalleryprague.cz

15 leT ePoque quarTeT22. 4. 2014

Nadžánrový Epoque Quartet se u příležitosti 15 let své existence potkává na prknech divadla Hybernia s těmi nejlepšími, se kterými měl tu radost v minulosti spolupracovat. Tak se v průběhu večera na pódiu vystřídají osobnosti, jako jsou Dan Bárta, Matěj Ruppert, Robert Balzar, Tonya Graves, ale i špičky hudby klasické Radek Ba-borák, Irvin Venyš či soubor Clarinet Fac-tory. Skutečně speciálním hostem bude Petr Čtvrtníček, jenž přispěje charakteru večera i po stránce režijní. Jedinečná příležitost slyšet a vidět hvězdy české hudby v komorních smyčcových aranžmá známých i zcela nových písní.www.epoquequartet.com

čro na sVěTě Knihy Praha 201415.–1. 5. 2014

Už 20. ročník největšího knižního veletrhu v ČR s doprovodným literárním festivalem. Veletrh se bude věnovat vývoji literatury v postkomunistických zemích, tématu fantasy a sci-fi, ale také nejrůznějším podobám knih – ke  zhlédnutí bude např. retrospektiva knih oceněných cenou Nejkrásnější kniha ČR za posledních 10 let. Čestným hostem veletrhu bude Maďarsko. Vlastní program nabídne přímo na místě také Český rozhlas. www.svetknihy.cz

Týden umělecKého VzděláVání a amaTérsKé TVorby17.–2. 5. 2014

Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby je týden občanské angažovanosti v regionech a místech ČR. Během Týdne se nejrůznější kulturní a vzdělávací instituce – divadla, muzea, ZUŠ, kulturní domy, koncertní sály, záj-mové kroužky, neziskové organizace, a další občanské iniciativy – představují již podruhé široké veřejnosti. V celé ČR se uskuteční řada akcí a projektů, které jejich pořadatelé přihlásí na webových stránkách www.amaterskatvorba.cz. Vznikne tak unikátní mapa Týdne, kde si každý může ve svém okolí najít vhodnou aktivitu.

PolsKý insTiTuT

V březnu a dubnu dorazí do Prahy reportér Paweł smoleński, autor knihy Izrael už se nevznáší (13. 3.), nebo světoznámý tenor Piotr beczała (22. 4.). Španělskou synagogu rozezní tóny tradičních židovských písni v podání oly bilińské (23. 4.). Galerie Polského institutu nabídne výstavu grafika janusze Kapusty K-dron: mezi uměním a matematikou. A na Febiofestu se představí horké filmové novinky z Pols-ka, především nový film andrzeje Wajdy Wałęsa. Muž naděje, a také sní-mek Ida – vítězné dílo loňského festivalu v Londýně. www.polskyinstitut.cz

37ProgramP

ro

gr

am

Změna programu vyhrazena

Vážná hudbaVedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber (petr.veber@rozhlas.cz)

Pořady symfonicKé, oPerní, Ko-morní a duchoVní hudby

sPeciální ProjeKTy

2. 3. | den s bedřichem smetanou Programy k výročí narození českého klasi-ka (2. 3. 1824). Od 14.15 přímý přenos koncertu studentů ze sálu Pražské konzervatoře

21. 3. | den staré hudby eurorádia Společně sdílené vysílání tematických koncertních programů členských rozhlasů EBU. Od 13.30 Jordi Savall a Le Concert des Nations (Gretry, Rameau) od 16.35 soubor La Dolcezza a Alfred Deller, historický záznam hlasu (Bach) od 20.05 Cappella Mariana a sólisté (Ta-llis, Sheppard, S. Hořínka). Od 21.30 Bach Consort Leipzig (C. Ph. E. Bach, G. Ph. Tele-mann, J. S. Bach) 1. 4. | apríl s českou hudbou Programy nacházející i v tzv. vážné hudbě humor. Od 20.00 Divadlo Járy Cimrmana v říši hudby

13. 4. | Velikonoční den eurorádia Společně sdílené vysílání tematických koncertních programů členských rozhlasů EBU. Od 16.00 Cipriano de Rore: Janovy pašije. Od 17.00 Sao Paulo (Garcia, Guarnieri, Grau, Ginastera, Prado, Escobar)

Koncertní provedení rozhlasové opery Dirigent: T. Brauner. Sólista: M. Muzikář

10. 5. | 16. 00 | záznam z 5. 5.bernstein: Candide. Předehra. – strauss: Růžový kavalír. Suita z operyDirigent: O. Lenárd

KoncerTní sezona Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů

3. 3. | 20. 00 | záznam z 22. 11. 2013Koncert laureátů Dvořákovy pěvecké soutěže v Karlových Varech

14. 4. | 20. 00 | záznam ze 14. 3. duruflé: Requiem. – smolka: Agnus DeiOrchestr a Sbor Bavorského rozhlasu, Bavorský zemský orchestr mladých, dirigenti R. Ticciati a P. Dijkstra. Z Herkulova sálu v Mnichově

14. 4. | 21. 00 | záznam ze 13. 4. Koncert duchovní hudby (T. Kenins, G. Grigorjeva, J. Karlsons, T. Kenins, R. Dubra), G. Davidcuka-Gelgote (soprán), A. Simanis (saxofon) a K. Adamaite (var-hany). Z kostela sv. Jana v Rize

8. 3. | 20. 00 | Přímý přenos ze Španělské synagogy v PrazeVzpomínkový koncert k 70. výročí vyhla-zení českého rodinného tábora v Osvě-timi. schul: Chasidské tance. – jelínek: Variace na hebrejskou píseň. – sheriff: Viduj. – schulhoff: Divertimento. – mendelssohn-bartholdy: Smyčcový kvartet č. 3. Hrají P. Bernášek, D. Hoš-ková, Pražské dechové trio, D. Hošková a Nostitzovo kvarteto

10. 3. | 20. 00 | záznam ze 4. 2. 2002Kapr: Symfonie č. 8 Pražské zvony. Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dirigent: Z. Mácal. Z pražského Rudolfina

14. 3. | 22. 00 | záznam ze 6. 2. Klusák: Žalm 57. – barazzoni: An die Nacht. – božičevič: Spring passes. Praž-ský filharmonický sbor, L. Vasilek. Z kos-tela sv. Šimona a Judy v Praze

16. 3. | 14. 15 | záznam z 19. 11. 2013schumann: Kusy v lidovém tónu. – šostakovič: Sonáta pro violoncello a klavír. – martinů: Variace na Rossiniho téma. – franck: Sonáta pro violoncello a klavír. – čajkovskij: Pezzo capriccioso. M. Fukačová, R. Ardaševová. Z Besedního domu v Brně, festival Moravský podzim

18. 3. | 20. 00 | záznam z 5. 3. Koncert vítězů soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2012 v oboru violon-cello. Ze Sukovy síně Rudolfina

24. 3. | 20. 00 | Přímý přenos z Obecního domu. dvořák: Legenda č. 6. – Prokofjev: Houslový koncert č. 1. – berlioz: Fantastická symfonie. San Francisco Symphony, Michael Tilson Thomas. Sólistka J. Fischer. V rámci Pražského jara.

2. 4. | 19. 30 | Přímý přenos z Obecního domu. beethoven: Missa solemnis. Sólisté, Český filharmonický sbor Brno, Symfonický orchestr FOK. Dirigent: H. Rilling

1. 5. | dvořákovský maratónSérie přímých přenosů z Ostravy – souborné provedení písňového díla pro jeden hlas s doprovodem klavíru od Antonína Dvořáka

26. 5. | 20.00 | b. smetana: Prodaná nevěsta (v původní verzi)

87. KoncerTní sezona symfonicKého orchesTru česKého rozhlasuVysílání přímých přenosů a záznamů vystoupení v abonentním cyklu ve Dvořákově síni Rudolfina

17. 3. | 19. 30 | Přímý přenos schumann: Symfonie č. 1 Jarní. – stravinskij: Svěcení jaraDirigent R. Zollman

31. 3. | 19. 30 | Přímý přenosdukas: Čarodějův učeň. – martinů: Koncert pro housle č. 2. – nielsen: Pan a Syrinx. – roussel: Bacchus a AriadnaDirigent: R. Zollman. Sólista: V. Kobyle

7. 4. | 19. 30 | Přímý přenososcher: Předehra. – grieg: Koncert pro klavír. – šostakovič: Symfonie č. 5 Dirigent: Ch. Vásquez. Sólista: M. Lapšanský

22. 4. | 20. 00 | záznam z 15. 4. Koncert laureátů rozhlasových soutěžíDirigent: P. Vronský

28. 4. | 20. 05 | Přímý přenosPavlorek: Koncert pro fagot (premiéra). – Kalabis: Symfonické variace. – martinů: Veselohra na mostě.

38 Program

6. 4. | 14. 15 | Přímý přenos z kláštera v Praze-Řepích. Pergolesi: Stabat mater. Dirigent V. Spurný. Koncert pro hospico-vé hnutí

8. 4. | 20. 00 | záznam ze 6. 7. 2013 schnittke: Koncert pro sbor. Pražští pěvci. Z kláštera v Želivi

9. 4. | 19. 00 | Přímý přenos ze Španěl-ského sálu Pražského hradu. novák: Slovácká suita. – novák: Koncert pro ho-boj a orchestr. – eben: Pražské noktur-no. – strauss: Měšťák šlechticem. PKF, sólista A. Mayer. Dirigent J. Bělohlávek

27. 4. | 19. 30 | Přímý přenos ze Španělského sálu Pražského hraduYo-Yo Ma (violoncello), Kathryn Stott (klavír). Donátorský galavečer pro Struny podzimu

29. 4. | 20. 00 | záznam ze 21. 3. mozart: La clemenza di Tito. Předehra. – Koželuh: Sinfonia concertante. – mozart: Symfonie D dur Pražská. Sólisté, Orchestra della Svizzera Italiana, dirigent Damian Iorio. Z Lugana

30. 4. | 19. 30 | Přímý přenos z Rudolfina. haydn: Stvoření. Sólisté, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie, dirigent J. Bělohlávek

5. 5. | 20. 00 | Přímý přenos ze Studia S1 ČRo. Studio live. Koncert k 25. výročí Škampova kvarteta

12. 5. | 20. 00 | Přímý přenos z Obecního domu. Zahajovací koncert Pražského jara. smetana: Má vlast. Česká filharmonie, dirigent J. Bělohlávek

13. 5. | 16. 00 a 20. 00 | Přímý přenos z Rudolfina. Finále soutěže Pražského jara – hoboj (mozart, martinů, strauss). Pražský komorní orchestr, dirigent P. Louženský

14. 5. | 16. 00 a 20. 00 | Přímý přenos z Rudolfina. Finále soutěže Pražského jara – fagot (hummel, rejcha). Komorní filharmonie Pardubice, dirigent M. Iva-nović

15. 5. | 20. 00 | Přímý přenos z Obecního domu. janáček: Příhody lišky Bystrouš-ky. – Šumařovo dítě. – skoumal: Hous-lový koncert (premiéra). – janáček: Otče náš. – dvořák: Te Deum. SOČR, sólisté, Kühnův smíšený sbor, dirigent P. Altrichter. Pražské jaro.

19. 5. | 20. 00 | záznam z 24. 4. Pěvecký recitál Adama Plachetky (dvořák: Biblické písně, smetana: árie z oper). Hraje Filharmonie B. Martinů. Z Kongresového centra ve Zlíně

25. 5. | 20. 00. | Přímý přenos z Rudolfi-na. monteverdi: Madrigaly. Soubor Les Arts Florissants. Pražské jaro

28. 5. | 20. 00 | Přímý přenos z Rudolfi-na. Andreas Scholl – kontratenor, Acca-demia Bizantina. Pražské jaro

30. 5. | 20. 00 | Přímý přenos z Rudol-fina. Hilliard Ensemble (bach, Pärt) Pražské jaro

oPerní Večersobota

1. 3. | 20.00 | smetana: Prodaná nevěs-ta. Nahrávka Z. Košlera15. 3. | 20.00 | Puccini: Děvče ze zlatého Západu. EBU, Vídeň 22. 3. | 20.00 | händel: Amadigi di Gaula. Nahrávka M. Minkowského29. 3. | 19.00 | Přímý přenosbellini: Náměsíčná, Metropolitní opera5. 4. | 20.00 | Verdi: Dva FoscariovéEBU, Theater an der Wien 12. 4. | 19.00 | Přímý přenosgiordano: Andrea Chénier, Metropolitní opera19. 4. | 19.00 | Wagner: Parsifal Nahrávka R. Kubelíka26. 4. | 20.00 | dvořák: Rusalka Nahrávka V. Neumanna3. 5. | 19.00 | Přímý přenosbellini: Puritáni, Metropolitní opera10. 5. | 20.00 | smetana: DaliborNahrávka Z. Košlera17. 5. | 19.00 | strauss: Žena beze stínuEBU, Covent Garden24. 5. | 20.00 | Verdi: Rigoletto Nahrávka R. Kubelíka1. 5. | 19.00 | meyerbeer: AfričankaEBU, Benátky

aKademie & sTudio liVestředa | 20. 00–21. 45

5. 3. Smetanovy smyčcové kvartety v proměnách času 12. 3. Max Kellerhals. Kněz, který byl nablízku B. Martinů 19. 3. J. H. V. Voříšek 26. 3. „Slyšte jen, jak sladce zní…“ Život a dílo O. Nedbala

16. 4. Varhaník Jiří Reinberger očima J. Hory 7. 5. Festival české hudby 1904 21. 5. Skladatel a pedagog František Kovaříček

hudební fÓrum s… do 2. 5. pondělí až pátek | 23.15–24.00Sondy do tvorby 20. a 21. století připra-vují redaktor a skladatel Josef Třeštík, skladatel Jiří Teml, publicistky Wanda Dobrovská a Renáta Spisarová a další.

17.–21. 3. | hudební fórum s Michaelou Vyoralovou věnované 100. výročí narození Jana Kapra (1914–1988)hudební fórum od 5. 5. pondělí až čtvrtek | 23.15–24.00 Koncert ze soudobé hudbyhudební fórum speciál od 5. 5. | pátek, 23.15–00.55Pořad o soudobé hudbě

rondo do 2. 5. | pondělí–pátek | 9.00–9. 30Kritické sondy do světa kompaktních dis-ků. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby.

4. 3. Konečně Böhmův Beethoven na CD! 6. 3. Pěvecké umění J. Novotné 11. 3. Nový český Brahms (členové Smetanova tria natáčejí koncerty) 13. 3. Dirigent Michael Tilson Thomas představuje americké autory 18. 3. Novinka českého vydavatelství 20. 3. Piotr Beczala zpívá Verdiho 25. 3. Velký fibichovský projekt pokračuje

39Program

1. 4. Exhibice dvou klavíristů – Argerich a Kovacevich 15. 4. Elisabet Hainen hraje harfové koncerty 22. 4. Solti a Wagner z Chicaga

rondo od 5. 5. | neděle 21.00–23.00Pořad pro zájemce o nahrávky klasické hudby

maTiné s… do 2. 5. | úterý až pátek | 10.15–11.30Dopolední hudební pořad naplněný zná-mými a posluchačsky přístupnými sklad-bami, který se snaží být především pří-jemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů budou hudební redaktoři Českého rozhlasu Vlta-va i některé známé hudební osobnosti.

cd laser do 2. 5. | neděle | 21.00–23.00Reprezentativní přehlídka špičkových hudebních výkonů z celého světa, jak byly zachyceny na stříbrných kotoučích

smetanův operní odkazCyklus, v němž postupně nahlédneme do všech oper našeho národního skla-datele. Uvádíme k letošnímu Roku čes-ké hudby. V legendárních nahrávkách předcházejících desetiletí účinkují přední sólisté, sbor a orchestr Národního diva-dla v Praze, řídí Jan Hus Tichý, Zdeněk Chalabala, Jaroslav Krombholc a Zdeněk Košler. Připravil a uvádí Bohuslav Vítek 2. 3. Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta 9. 3. Dalibor, Libuše 16. 3. Dvě vdovy, Hubička 23. 3. Tajemství, Čertova stěna

Velikonoční duchovní hudbaPřipravil a uvádí Petr Veber 13. 4. frank martin: Golgotha. 20. 4. heinrich schütz: Janovy pašije. – Sedm slov Ježíše Krista na kříži. – Historie zmrtvých- vstání Ježíše Krista.

liTurgicKý roK neděle | 7.00–7.35Liturgický rok na českých a moravských kůrech v 17. a 18. století – cyklus pořadů k Roku české hudby

duchoVní hudba neděle | 8.00–9. 00

2. 3. Liturgická hudba po II. vatikánském koncilu 23. 3. J. D. Zelenka: Sepolcra Attendite et videte a Deus dux fortissime 30. 3. a 6. 4. | J. D. Zelenka: Ježíš na Kalvárii 13. 4. Slunce a kometa: V. J. Tomášek 4. 5. Ze severních Čech do služeb církevních velmožů: H. I. F. Biber 11. 5. Cestou k umělecké svobodě: J. K. Vaňhal 18. 5. Zlomená křídla: J. V. H. Voříšek 25. 5. O varhanní improvizaci

musica anTiqua čtvrtek| 21.20–22.45

Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středově-ku, renesance, baroka a klasicismu.

6. 3. | 300. výročí narození Carla Philippa Emanuela Bacha (1714–1788)

hudební PublicisTiKa

sloVo o hudbě do 2. 5. | pondělí | 17.00–17.30 repríza v sobotu | 0.35–1.05. Půlhodinky věnované varhanám, varhan-ní hudbě a jejím interpretům připravuje Radek Rejšek

do 2. 5. | úterý | 17.00–17. 30 repríza ve středu | 00.35–01.05V tomto čase se střídá vysílání, které patří jednak pořadům Posluchárna, které připravuje mj. Ivan Štraus, jednak oblíbe-nému pořadu Lukáše Hurníka Da Capo, v němž rekapituluje to, co jsme všichni věděli o hudbě a třeba dávno zapomněli. do 2. 5. | středa | 17.00–17.30Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života, přiblíží například festival Pražské jaro a jeho mezinárodní interpretační soutěž, nebo připomeneme výročí skladatele Jana Kapra. Chybět nebude pravidelný Operní magazín.

do 2. 5. | čtvrtek 17.00–17.30V tomto vysílacím čase se střídají pořady věnované skladbám, k nimž mají ti, kteří je uvádějí, sami blízko.

do 2. 5. | pátek | 17.00–17.30 repríza v úterý | 0.35–1.05Hudebně-publicistická půlhodina, která patří mladým a nadaným umělcům. Zveme vítěze mezinárodních soutěží, absolventy zajímavých zahraničních kurzů nebo prestižních škol. Prostor vě-nujeme i festivalům mladých hudebníků.

od 5. 5. | úterý | 17.00–17.30Hudebně-publicistická půlhodinka

euPhonia sobota | 13.00–14.00Komponovaný pořad o klasice. V této programové řadě se zaměříme přede-vším na Rok české hudby a na některá významná výročí, která s sebou při-náší. V prvé řadě to bude nový cyklus o B. Sme tanovi, který připravuje ředitel-ka Muzea Bedřicha Smetany Olga Mojží-šová (1. 3.–29. 3.), dále si připomeneme v cyklu Jitky Slavíkové život a dílo Anto-nína Dvořáka (5. 4.–10. 5.) a pak v květnu nás obdobně se Zdeňkem Fibichem se-známí Marek Štilec, který se jeho hudbě věnuje nejen jako badatel, ale také jako dirigent souborné nahrávky Fibichova orchestrálního díla.

TelefonoTéKa do 2. 5. | neděle | 16.30–17.45Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů po-sluchačů na hosty ve studiu – osobnosti z hudební, literární, výtvarné, divadelní či filmové oblasti. Pozvání přijali např. varhaník Aleš Bárta a kytarista Lubomír Brabec, pořad 2. března bude věnován Bedřichu Smetanovi, který se ten den před 190 lety narodil.

Telefonotéka od 5. 5. | pondělí až pátek | 9.50–11.27 Živě vysílaný hudební pořad, dopolední koncert s moderátorem a případně i hosty ve studiu a s dalšími na telefonu

40 Program

další hudební Pořady

•TryleK do 2. 5. pondělí–pátek | 13.00–13.30 od 5. 5. pondělí–pátek | 15.20–15.50

•hudební galerie do 2. 5. pondělí–pátek | 13.40–15.00 od 5. 5. pondělí–pátek | 12.10–15.00 Koncert s poetickou pauzou sobota a neděle | 12.10–13.00 Polední koncert

•PasTiccio do 2. 5. pondělí–sobota | 12.10–12.50

•Pauza do 2. 5. pondělí–čtvrtek |16.30–17.00

•Pauza s concerTinem Praga do 2. 5. | pátek | 16.30–17.00

•soudobá hudba do 2. 5. pondělí–pátek | 01.05–2.00•ParTiTury

pondělí–pátek | 5.45–6.30 sobota a neděle | 6.05–6.55 repríza druhý den 4.00–4.45

•sVěTem Vážné hudby pondělí–pátek | 4.45–5.35

•dePoziTář hudební galerie do 2. 5. | pondělí | 22.00–22.45

•Komorní hudba do 2. 5. | pátek | 22.00–22.45

•hlasy a hlásKy do 2. 5. | sobota | 6.55–7.15

•sÓlo Pro… do 2. 5. | sobota, 7.15–8.00

•ranní KoncerT od 5. 5. | sobota | 7.00–7.55

•Promenádní KoncerT do 2. 5. | sobota | 11.00–11.30

•odPolední KoncerT do 2. 5. | sobota | 16.30–17.45

•concerTo & concerTino od 5. 5. | sobota | cca 15.25–15.45

Nahrávky z rozhlasových soutěží pro mladé hudebníky

•forTissimo od 5. 5. | sobota | 16.00–17.00 Odpolední koncert z nejznámějších hudebních děl z archivu SOČR

•zVony neděle | 12.00–12.05 repríza v pondělí | 0.00–0.05

•KoncerT symfonicKého orchesTru česKého rozhlasu do 2. 5. | neděle | 12.10–12.50

•Krásné hlasy neděle | 13.05–14.00

•Výročí Týdne do 2. 5. neděle | 15.15–15.30 | 15.45–16.00

•Výročí Týdne od 5. 5. | sobota | 17.30–17.45

•Varhany neděle | 10.00–10.30

•Komorní KoncerT do 2. 5. | neděle | 14.15–15.45

•nedělní KoncerT od 5. 5. | neděle | 14.00–16.00 Odpolední koncert z komorní a další tvorby

jazz, alTernaTiVa, eTno, World music, folK, rocK

jazzoVá hudba

jazzofon všední dny | 9.30–10.00

pondělí | Projížďka v rytmu s Antonínem Matzneremúterý | střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou

středa | střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravyčtvrtek | střídavě Jazzisimo s Petrem Zvoníčkem a Planeta jazzem posetá s Eliškou Svobodovou.pátek | klasický jazz uvádí Luboš Zajíček

jazzoVý PodVečer všední dny | 17.45–18.30

pondělí | střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Up-date s Davidem Bradouúterý – střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Velké jablko s Petrem Markem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčemstředa | Zapomenutí hrdinové synkopy s Ondřejem Havelkou a Pavlem Klikarem, Jazz Forum Jiřího Starého a Jazz Café s Alešem Bendoučtvrtek | Jazz notes – týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Otakar Svoboda, Jiří Starý, Marian Friedl a Václav Vranýpátek | střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Trucsobota | Sladké je žít ( jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz).neděle | Jazzové lelkování s Alešem Bendou.

euroradio jazz season pátek | 22.30–24.00Satelitní přenosy jazzových koncertů:

28. 3. | záznam jazzového koncertu souboru Concept Art Orchestra – šest mladých českých jazzových skladatelů

združených v projektu Prague Six před-staví novou tvorbu. Vysíláme v rámci Evropské vysílací unie z České republiky 25. 4. | záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z Estonska 30. 5. | záznam jazzového koncertu Evropské vysílací unie z Norska

jazzoVý Klub noc ze soboty na neděli | 0.05–1.30K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda.

noční Vlna jazzu neděle | 1.30–2.30 (střídavě Brno, Ostrava)

jazz & World liVe sobota | 00.55–03.00 jazzová a etnická hudba z koncertních pódií

osTaTní hudební žánry

čajoVna denně | 19.00–20.00Hudba a styl nové generace

hudební fÓrum víkend | 23.15–24.00

sobota | střídavě svět jiné hudby. Alternativní hudební smě-ry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabýetnohrátky. Tematické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská neděle | oáza s Jiřím Mazánkem a první neděli v měsíci Ambient s Josefem Sedlo-něm. Hudba pro meditaci a rozjímání

41Program

mezi draKem a hadem víkend | 3.00–4.00 Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují Ivana Rade-chovská a Jiří Mazánek.

odPolední mozaiKa pondělí–pátek | 15.00–16.00Kulturní servis doplňuje jazzová a etnic-ká hudba i world music, kterou vybírá kolektiv externích spolupracovníků: Ivana Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Dorůžka, Kateřina Andršová, Eliška Svo-bodová.

liTeraTura a rozhl asoVá hraVedoucí Tvůrčí skupiny literárně- -dramatické tvorby Hynek Pekárek (hynek.pekárek@rozhlas.cz)

čeTba na PoKračoVánídenně | 18.30–19.00

1. 3.–9. 3. | Vladimíra Klimecká: Druhý život Marýny G. (10 částí )10. 3.–11. 3. | františek langer: Z Malířských povídek (2 části)12. 3.–21. 3. | mikolaj lozinski: Reisefieber (10 částí )22. 3.–27. 3. | georges rodenbach: Mrtvé Bruggy (6 částí )28. 3.–5. 4. | bohumil hrabal: Bambini di Praga 1947 (9 částí )6.4.–13.4. | jakub arbes: Svatý Xaverius (8 částí )14. 4.–18. 4. | clara janés: Oféliin hlas (5 částí )19. 4.–3. 5. | rudolf sloboda: Krev (15 částí )4. 5.–16. 5. | bedřich golombek:

Co nebude v dějepise (13 částí )17. 5.–24. 5. | honoré de balzac: Petřička (8 částí )25. 5.–7. 6. | Wieslaw mysliwski: Traktát o louskání fazolí (14 částí )

osudyvšední dny | 11.30–12.00 repríza následující všední den 0.05–0.35Rozhlasové memoáry.

3. 3.–14. 3. | Pavla jazairiová (10 částí )17. 3.–21. 3. | otmar oliva (5 částí )24. 3.–4. 4. | danuta stoková: Kieslowski o Kieslowském (10 částí )7. 4.–11. 4. | Karel skalický (5 částí )14. 4.– 25. 4. | Wojciech bonowicz: Józef Tischner (10 částí )28. 4.–2. 5. | jiří Kejř (5 částí )5. 5.– 9. 5. | Věnceslava hrdličková (5 částí)12. 5.–16. 5. | graham melville mason (5 částí)19. 5.–23. 5. | Pavel Weigel (5 částí )26. 5.–6. 6. | jaromír zemina (10 částí )

moderní PoVídKačtvrtek | 16.00–16. 30 od 5. 5. | pondělí | 22.00

6. 3. Petr Pazdera Payne: Cestou Empedoklovou 13. 3. mirja unge: Čtyři sta korun 20. 3. henryk grynberg: Útěk z Boryslavi 27. 3. stanislav mareš: Králové v dešti 3. 4. bohumil hrabal: Zamilovaná 10. 4. julia fedorczuk: Mariino ráno 17. 4. miloš doležal: Příběh Žida 24. 4. milena štráfeldová: Agáta 1. 5. judith hermannová: Alice 5. 5. lubomír martínek: povídka k výročí nar.

12. 5. alek Popov: Zelný cyklus 19. 5. Pawel huelle: Stěhování 26. 5. Karel Kuna: Žalm čtyřicátý druhý

PoVídKaneděle | 11. 30–12. 00od 5. 5. sobota | 11.30–12.00

2. 3. oskar baum: Milenec 9. 3. jaroslav Vejvoda: Expres do Vídně 16. 3. nathaniel hawthorne: Černý závoj 23. 3. jens Peter jacobsen: Paní Fonsová 30. 3. charles nodier: Úval mrtvého muže 6. 4. cora sandelová: Sestřenice Tea 13. 4. ladislav dvořák: Hra na havrany 20. 4. anton Pavlovič čechov: Zloději 27. 4. Karel Klostermann: Bílý samum 4. 5. jerzy Pilch: Alberta Hají 11. 5. jens Peter jacobsen: Výstřel v mlze 18. 5. italo svevo: Smrtonosný pohled 25. 5. alfred de Vigny: Příběh o červené pečeti 31. 5. františek Kožík: Nahé, zelenkavé světlo

noční biblioTéKa neděle | 2. 30–3. 00

2. 3. jaroslav Putík: Přítel; Experimentum crucis 9. 3. gustavo adolfo bécquer: Hora Duchů 16. 3. emil Vachek: Počítací stroj 23. 3. alphonse daudet: Na Camargue 30. 3. fráňa šrámek: Oklamal

6. 4. fiona macleodová: Rybář lidí 13. 4. Věroslav mertl: Muka povídkáře 20. 4. alexandre dumas: Kocour, komorník a kostlivec 27. 4. Václav chochola: A proč se nemůžu smát? 4. 5. stendhal: Vévodkyně z Palliana 11. 5. eduard bass: Martička 18. 5. Villiers de l´isle-adam: Katalina 25. 5. gertruda gruberová- -goepfertová: Holoubě

schůzKy s liTeraTurou neděle | 20.00– 21. 00

2. 3. jiří černohlávek: Převleky barbarského krále 9. 3. Krev není podmáslí 16. 3. stanislaw baranczak: Pokus o portrét 23. 3. Alexis Jenni a jeho Francouzské umění válečné 30. 3. milan Kundera: Nechovejte se tu jako doma, příteli 6. 4. Vlastimil artur Polák 13. 4. Karel Kryl 20. 4. jakub arbes 27. 4. Na své kočovníky nedám dopustit (Alois Musil) 4. 5. jerome david salinger 11. 5. rafael Wojaczek 18. 5. Viktor fischl: Dopisy Pánubohu 25. 5. max brod: Vznešené neštěstí 31. 5. marcin Kurek: Oleander

souzVuKneděle | 9. 00–10.00od 5. 5. | 16.00–17.00

2. 3. Karel Kryl: Vrátka se zavřela 9. 3. czeslaw milosz: Sytils mne pelyňkem a medem

42 Program

16. 3. jan Kameník: Strom mi září 23. 3. Paul Verlaine: Žena příčina všeho 30. 3. bohumil hrabal: Pak již nebude ani Bohumil, ani Hrabal 6. 4. Karel šiktanc: Čistec 13. 4. adam mickiewicz: Zpíval jsem o lásce 20. 4. heřman Tyl: Listy z noci 27. 4. bohumila grögerová: Rukopis 4. 5. Čekání na portrét (Fellini – Balthus) 11. 5. Václav boštík: Kruh a střed 18. 5. Mám magnetofon (Bořivoj Kopic) 25. 5. jang lien: Básně

sVěT Poeziesobota | 22. 45–23.00

1. 3. Karol miliszewski: Ódy 8. 3. ondřej hanus: Výjevy 15. 3. Petr borkovec: Milostné básně 22. 3. Pavel zajíc: Ona místa 29. 3. Karel marysko: Curriculum vitae 5. 4. Tomasz rózycki: Básně 12. 4. Vít slíva: Návrší 19. 4. Wojciech Wencel: Epitafy 26. 4. milan ohnisko: Spasiž myši! 3. 5. jiří staněk: Stašská slova 10. 5. jörg bernig: V zaniklých říších 17. 5. bohdan jelínek: Věnec písní 24. 5. justyna bargielska: Píšeš báseň? 31. 5. jonáš hájek: Kde jsem byl, když propukl kaštan?

nedělní Verše neděle | 12. 05–12.10

2. 3. francois mauriac: Marsyas čili milost 9. 3. ivan diviš: Ovšemže není... 16. 3. Karel Toman: Březen 23. 3. czeslaw milosz: Nebeské 30. 3. bohumil hrabal: Díkuvzdání vynálezci 6. 4. Tadeusz rózewicz: Pavučina 13. 4. jiřina hauková: Byli moji přátelé 20. 4. jaromír zelenka: Svaté věci v nejbližším okolí 27. 4. jan zahradníček: Skřivan v oblacích 4. 5. bella achmadulinová: Sad 11. 5. františek gellner: Radosti života 18. 5. Kim si-sup: Nenucená slova 25. 5. irma geisslová: Nevzdat se tmám 31. 5. czeslaw milosz: Lískové houštiny

snyneděle | 0.00–0.05Slova ze sna a do snů.

2. 3. josef uher 9. 3. antonio Tabucchi ii 16. 3. bella achmadulinová 23. 3. josef Kostohryz 30. 3. Victor hugo 6. 4. jiří Vondráček 13. 4. ernesto sábato 20. 4. fragment ze středověké legendy o sv. Kateřině 27. 4. hugo von hofmannsthal 4. 5. antonín sova 11. 5. alfred Kubin 18. 5. emily bednářová 25. 5. poezie staré Koreje 31. 5. cyprian Kamil norwid

eTicKá KnihoVnasobota | 0.35–0.55, od 5.5. neděle | 6.35–6.55

1. 3. Themistios: Jak získat a udržet přátelství 8. 3. Plútarchos: Rady manželské 15. 3. jan ámos Komenský: Listy chudých 22. 3. Karmajóga aneb O blaženém životě 29. 3. gustav adolf lindner: O záhadě štěstí 5. 4. Xenofon: Rady hospodářům 12. 4. isokratés: Pravidla chování 19. 4. Plútarchos: O lásce 26. 4. Poselství Upanišad 3. 5. Dhammapadam čili Cesta pravdy 11. 5. Konfucius: O cestě urozeného člověka 18. 5. aurobindo ghóš: Život a ideál 25. 5. fjodor michajlovič dostojevskij: O dětské slze

Psáno KurzíVou všední dny | 10.00–10.15 od 5.5. v 15.05–15.20Úvahy a fejetony.

sladKé je žíTsobota | 17.45–18.30 Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz.

důVěrná sdělenívšední dny | 13.30–13.40 místa a jména – cyklus básnických puto-vání. aby jazyk tvárlivý vypověděl vše, co myslí hlava – setkání s polskou poezií (31. 3.–11. 4.)

sTránKy na dobrou nocdenně | 23.00–23.15 Krátké prózy a výňatky z próz.

PoVídKa od  5. 5. | pondělí–čtvrtek | 9.30–9.50 Krátké prózy a výňatky z próz.

Klub rozhlasoVé hry úterý | 21. 30

4. 3. roman ludva: Sad 11. 3. Petr Pýcha: Benzína Dehtov 18. 3. martin františák: Průtrž 25. 3. jiří Kratochvil: Nahoru a dolů + Učitel jazyků 1. 4. sergi belbel: Mobil 8. 4. Přemysl rut: Polygonné 15. 4. elfriede jelineková: Když slunce zapadá… 22. 4. lucie Trmíková – William shakespeare: Kabaret Shakespeare 29. 4. Petr Kolečko: Učitel malby 6. 5. Kateřina rudčenková: Niekur 13. 5. Werner fritsch: Nico 20. 5. Petter s. rosenlund: Nemožnej kluk 27. 5. mateusz Pakula: Miki mister DJ

hra Pro TenTo Večer čtvrtek | 20.00

6. 3. francois mauriac: Fernandovo blaho 13. 3. federico fellini: Lavička v parku 20. 3. arkadij a boris strugačtí: Otázka volby 27. 3. hana roguljič: Vítězslava 3. 4. Věra eliášková: Případ Karolina Testová 10. 4. lenka Procházková: Čtyři ženy Alexandra Makedonského 17. 4. jerzy Krzystoň: Alibi čili Rodinka se baví

43Program

24. 4. františek Vinant: Přes řeku 1. 5. j. synková-j. schmid: Karel Hynek Mácha 8. 5. stanislaw grochowiak: Partita pro dřevěný nástroj 15. 5. VosTo5: Kabaret v éteru 22. 5. milena štrafeldová: Osamělé večery Dory N. 29. 5. gilbert K. chesterton: Boží trest + Modrý kříž

hra – 20 minuTpátek | 9.30

9. 5. Petr hudský: Genesis ve 20 minutách 13. 5. jiří just: Malý kabinetní rozhovor 20. 5. n. V. gogol: Úředníkovo ráno 27. 5. ephraim Kishon: Ofsajd

rozhlasoVé jeVišTěsobota | 14.00

8. 3. William shakespeare: Troilus a Kressida 15. 3. Viktor dyk: Posel 22. 3. janusz glowacki: Čtvrtá sestra 29. 3. eugène ionesco: Improvizace Almy 5. 4. anton Pavlovič čechov: Racek 12. 4. Václav havel: Vernisáž – verze RFE 19. 4. maurice maeterlinck: (Velice) Modrý pták 26. 4. William shakespeare: Julius Caesar 3. 5. Karel hynek mácha: Kat 10. 5. josef Kainar: Širín 17. 5. luigi Pirandello: Nahé odívati 24. 5. ivan Klíma: Ministr a anděl

31. 5. edvard radzinskij: Lunin aneb Smrt Žaka…

rozhlasoVé seriályneděle | 10.30 9. 3.–30. 3. | Viktorie hradská: Rytíř světlého rozumu (1.-4. část) 6. 4.–1. 6. | boleslaw Prus: Faraon (1.–9.část)

čajoVnaposlední neděle v měsíciHry a dokumenty nové generace.

zPraVoda jsT Ví a PublicisTiK a, doKumenT yVedoucí Redakce volné tvorby Jiří Kamen ( jiri.kamen@rozhlas.cz)

zPraVodajsTVí VlTaVyvšední dny v 6.30 | 7.00 | 7.30 | 8.00 12.00 | 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15 | 13.30 | 16.30 a 19.00

mozaiKapondělí–pátek | 6.30–9.00 od 5. 5. | 16.00–17.00Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.

VíKendoVá Příloha sTanice VlTaVa sobota | 8.00–11.00 Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů,

dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Jiří Kamen a Tomáš Černý.

KriTicKý Klubdo 5. 5. | pondělí | 16.00–16.30 repríza čtvrtek | 0.35–1.05 Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři.

hisToricKý Klubdo 5. 5. středa | 16.00–16.30 Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Eliška Závodná.

VlTaVsKý PoledníKsobota | 11.30–12.00 Magazín o životním stylu.

řeč Věcí ProsTor – archiTeKTura – designdo 5. 5. | každá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30 Zajímavosti ze světa architektury a designu.

radiodoKumenTstředa | 21. 40

5. 3. m. lázňovský: Francois Villon Karla Kryla 12.3. d. Vaughan: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem 19. 3. b. jensen: Indiáni v Kodani 26. 3. m. doležal: Cesta do Saganu 2. 4. j. sedmidubský: Pavel Tigrid: Velím si sám 9. 4. a. zemančíková, a. Wagnerová: A zapomenuti vejdeme do dějin

16. 4. T. e sigurdardóttir: Still swimming 23. 4. radka lokajová: Spoutaná duše 30. 4. e. nachmilnerová: Najponkovo tvrdohlavé blues 7. 5. b. jensen: Anatomie jedné moravské vesnice 14. 5. j. slavičínský: Na kraji světa 21. 5. e. blechová: V Trinksaifen jsme byly doma

radioaTeliér sobota | 00. 05

1. 3. a 8. 3. Art’s Birthday 15. 3. a 22. 3. EBU Ars Acustica před dvaceti lety 29. 3. P. novotný: Proměření 5. 4. ferdinand Kriwet: Radio 12. 4. m. rüsenberg: Essen Momente 19. 4. j. Walter, e. hall: Improvizační set v chrámu Věčné Matky Boží v NY. 26. 4. F. Jakš 3. 5. K. stockhausen: Mikrophonie 10. 5. e. griswold: Time Crystals 17. 5. r. fox: Transducer 24. 5. Ensemble Decibel živě: Tura New Music Festival 31. 5. a. hagelüken: Kuchyňská trilogie

Každý den

00.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–4.00 Experimental 4.00–6.00 Modern Mainstream

Pondělí

6.00–7.00 Fokus. New York Sound 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Francie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.45 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 14.45–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. New York Sound 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.45 Jazz na druhou. Vybíráme z Vltavy 22.45–00.00 Mostly Bop

ÚTerý

6.00–7.00 Fokus. Český jazz 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Velká Británie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Jazz na druhou. Grundfunk

16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Český jazz 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–00.00 Jazz na druhou. GrundfunksTředa

6.00–7.00 Fokus. Free Jazz 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba12.00–12.30 Evropská vlna. Skandinávie 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.30 Jazz na druhou. Swing Session 14.30–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Free Jazz 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.30 Jazz na druhou. Swing Session 22.30–00.00 Mostly Bop

čTVrTeK

6.00–7.00 Fokus. Future Shock 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–10.00 Modern Mainstream 10.00–10.30 Bigband Panoráma 10.30–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Polsko 12.30–13.00 Modern Mainstream

13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–14.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 14.20–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Future Shock 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–22.20 Jazz na druhou. Jazzové novinky 22.20–00.00 Mostly Bop

PáTeK

6.00–7.00 Fokus. 'Round Bop 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–10.00 Modern Mainstream 10.00–10.30 Jazzofon 10.30–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Německo 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce 15.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. 'Round Bop 19.00–19.15 Album týdne 19.15–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Jazz na druhou. Rozhovor měsíce 23.00–00.00 Mostly Bop

denní ProgramsTanice česKý rozhlas jazz

Nová stanice Českého rozhlasu vysílající pouze jazz v širokém žánrovém rozpětí od jeho počátků po aktuální fúze. Program akcentuje současnou evropskou a českou produkci. Od 1. března 2013 nahrazuje internetové rádio Euro Jazz.

Na celém území ČR naladíte tento program digitálně (set-top-box, satelit, kabelové TV, IPTV, DAB) a přes internet.

web: jazz.rozhlas.cze-mail: jazz@rozhlas.cz

45Program ČRo Jazz

soboTa

6.00–7.00 Fokus. Jazzrock a funk 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Rakousko 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Jazzrock a funk 19.00–19.15 Album týdne 19.15–20.00 Modern Mainstream 20.00–21.00 Jazz Club 21.00–23.00 Modern Mainstream 23.00–00.00 Mostly Bop

neděle 6.00–7.00 Fokus. Pop Jazz Hour 7.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–11.00 Modern Mainstream 11.00–11.15 Album týdne 11.15–12.00 Nová alba 12.00–12.30 Evropská vlna. Slovensko 12.30–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Fokus. Pop Jazz Hour 19.00–19.15 Album týdne 19.15–23.00 Modern Mainstream 23.00–00.00 Mostly Bop

modern mainsTream Napříč jazzovou současností i minulostí. Občasné výlety k jazzrocku, world music i aktuálním fúzím.

modern and eXPerimenTal Většinou současný jazz okořeněný špetkou free jazzu a experimentální hudby.

eXPerimenTal Třetí proud, free jazz a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě náročnější posluchače.

mosTly boP Nejen bopovou klasikou je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead.

eVroPsKá Vlna Žasněte nad rozmanitostí evropského jazzu. Každý den z jiné země v pravé poledne.

album Týdne Redaktoři Českého rozhlasu Jazz vybírají zásadní jazzovou nahrávku týdne.

noVá alba Nová alba sledujeme za vás. Poslouchejte výběr z nejnovějších jazzových nahrávek.

bigband Panoráma Přehled nahrávek více i méně známých jazzových orchestrů a big bandů současnosti (Reprízy z Vltavy).

jazzofon Luboš Zajíček vybírá archivní jazzové nahrávky, které byly natočeny v období do dvacátých a raných třicátých let minulého století anebo představuje novější záznamy, které se k tomuto období vztahují (Reprízy z Vltavy).

jazz club – Jazzové koncerty z klubů i prestižních festivalů.

foKus

neW yorK sound – Souhrn toho nejlepšího z Mekky jazzu za poslední dekádu. Každé pondělí od šesti do sedmi.

česKý jazz – Minulost i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.

free jazz – Pouze free jazz a související žánry každou středu od šesti.

fuTure shocK – Nu-jazz, e-jazz, acid-jazz, či electro-swing? Říkejte tomu, jak chce, ale s tímto blokem nahlédnete do budoucnosti.

'round boP – Pouze bop a hard-bop. Pro ty, kteří stále nemají dost.

jazzrocK a funK – Jazzrocková fúze, groove a funk. Tuhle výbušnou směs si nenechte ujít.

PoPjazz hour – Nedělní podvečer (nejen) s jazzovými vokalisty.

jazz na druhou:

jazz Profil | 2. pátek v měsíci | Zaostřeno na výrazné osobnosti současné jazzové scény.

jazzoVé Vaření | 3. pátek v měsíci |Navštěvujeme kuchyně jazzových hudebníků a bavíme se nejen o jídle, ale také o všem kolem jazzu.

TaK To slyším já | 4. pátek v měsíci |Uhádnou přizvaní hudebníci autory známých jazzových nahrávek?

grundfunK – zásadní funkový pořad českého éteru rozjíždějí Viktor Mašát a DJ Maceo (Reprízy z Radia Wave).

sWing session – Just swing! Ta pravá hudba pro středeční odpoledne. Uvádí Kamil Hála (Reprízy z Vltavy).

jazzoVé noVinKy – Co se děje, kam zajít? Zjistíte v aktuálním jazzovém zpravodajství.

rozhoVor měsíce – Profilová interview s jazzmany, kteří mají co říct.

46 Klub Vltava

Zveme Vás na pravidelné klubové večery s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry a jejich hosty.

Setkání se konají vždy 1. čtvrtek v měsíci od 19 hodin ve Studiu 2 Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2.

na dVojKu do áčKa

nalaĎTe si...česKý rozhlas VlTaVa V celé rePublice na VKV (fm)BRNO-MĚSTO — 90,4 | OLOMOUC — 107,2 | BŘECLAV — 96,3 | SLAVÍČ — 107,9 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 |

HODONÍN — 100,4 | CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 |

KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 |

PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 |

TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 89,9 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 |

ZLÍN — 94,8 | ZNOJMO — 99,2 | nebo na — VlTaVa.rozhlas.cz

Vysílače V sysTému dVb-T PRAHA-MAHLEROVY SADY — Kanál 53 | PRAHA-CUKRÁK — Kanál 53 | VOTICE-MEZIVRATA — Kanál 53 |

ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — Kanál 49 | SUŠICE-SVATOBOR — Kanál 49 | VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — Kanál 49 |

PLZEŇ-KRAŠOV — Kanál 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ VRCH — Kanál 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — Kanál 36 |

JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — Kanál 36 | ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — Kanál 33 |

CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — Kanál 33 | LIBEREC-JEŠTĚD — Kanál 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — Kanál 40 |

PARDUBICE-KRÁSNÉ — Kanál 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — Kanál 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — Kanál 54 |

OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — Kanál 54 | BRNO-KOJÁL — Kanál 29 | BRNO-MĚSTO — Kanál 29 |

BRNO-HÁDY — Kanál 29 | MIKULOV-DĚVÍN — Kanál 29 | FRÝDEK-LYSÁ HORA — Kanál 54 |

ZLÍN-TLUSTÁ HORA — Kanál 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY — Kanál 33 | JESENÍK-PRADĚD — Kanál 36 |

Klub VlTaVa Český rozhlas VltavaVinohradská 12 120 99 Praha 2

informační linka Klubu Vltavatel.: 221 552 686, 221 552 677e-mail: klub.vltava@rozhlas.czvltava.rozhlas.cz/klubvltava

Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Český rozhlas Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program.

Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí.

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti.

Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnější kontakt s aktuálním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje.

aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www stránkách Klubu.

osobní členství: roční členský příspěvek činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky).

Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

Vážení a milí Posluchači, členoVé Klubu VlTaVa, Magazín Vltava je čtvrtletníkem, který vám pravidelně představuje to nejzajímavější z programu stanice Vltava. Pokud chcete být o programových tipech a dalších novinkách z vysílání informováni v týdenních intervalech, rádi vám budeme zasílat náš e-mailový newsletter. Pro odběr novinek se zaregistrujte zde: vltava.rozhlas.cz/newsletter. Budeme rádi, pokud registraci doporučíte také svým přátelům.

PřiPojiT se K nám můžeTe TaKé na facebooKu:www.facebook.com/vltava3www.facebook.com/vltava.mozaikawww.facebook.com/cajovnarozhlas

Podělte se s námi o své názory. reflektor@rozhlas.cz

Klub VlTaVa REFLEKTOR

47P

ar

Tn

eř

iPartneři

ParTneři Klubu VlTaVa

Aktuální nabídku partnerů, u kterých mohou členové Klubu Vltava uplatnit slevy, sledujte také na vltava.rozhlas.cz v sekci Klub Vltava.

člensKé Výhody

Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, předložte při nákupu členský průkaz s platným kuponem pro daný kalendářní rok. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolupráce vyhrazena.

hudba

česKá filharmonie15% sleva na abonentní koncerty České filharmonieRudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1Tel.: 227 059 227info@cfmail.cz, www.ceskafilharmonie.cz

symfonicKý orchesTr česKého rozhlasu30% sleva na dopolední veřejné generální zkouškyVinohradská 12, 120 99 Praha 2tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413socr@rozhlas.cz, www.socr.rozhlas.cz

symfonicKý orchesTr hl. m. Prahy foK10% sleva na všechny koncerty pořádané FOKNám. Republiky 5, 110 00, Praha 1tel.: 222 002 336pokladna@fok.cz, www.fok.cz

orchesTr bergSleva 20% na abonentní koncerty.INFO: tel. 604 205 937, www.berg.czčesKá KulTura, o.s.Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavnostíNad Stráněmi 343, 251 66 Senohrabypalenicek@ceskakultura-os.cz, www.ceskakultura-os.cz

collegium 1704 o.s.Pořadatel cyklu Hvězdy barokní opery 10% sleva z ceny vstupnéhoMánesova 813/4, 120 00 Praha 2tel.: 246 052 456info@collegium1704.com, www.collegium1704.com

collegium marianumPořadatel 14. MHF Letní slavnosti staré hudby | 10% sleva z ceny vstupnéhoPokladna: Maďarské kulturní středisko, Rytířská 27, Praha 1, tel.: 224 229 462, 731 448 346, vstupenky@letnislavnosti.cz www.letnislavnosti.cz

diVadla

národní diVadlo

opera národního divadlaDenní pokladny jsou otevřeny každý den od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6).

činohra národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou na vybrané tituly.: 20. 3. 2014 | 19.00Stavovské divadlo l. Prebble: enron6. 4. 2014 | 19.00Národní divadlo j. K. Tyl: strakonický dudák13. 4. 2014 | 19.00Nová scéna NDs. beckett: čekání na godota5. 5. 2014 | 19.00Stavovské divadloa. P. čechov: racek Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený.Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1tel.: 224 901 419j.tycova@narodni-divadlo.cz, www.narodni-divadlo.cz

národní diVadlo brno10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlemDvořákova 11, 657 70 Brnotel.: 542 158 111info@ndbrno.cz, www.ndbrno.cz

diVadlo Violaaž 50% sleva z ceny vstupného na vy-braná představení pořádaná divadlem vč. dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevištiNárodní třída 7, 110 00 Praha 1tel./fax: 224 220 844www.divadloviola.cz

diVadlo Ponec30% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem (netýká se hostů a festivalů) Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h)office@tanecpraha.cz, www.divadloponec.cz

moraVsKé diVadlo olomoucaž 50% sleva z ceny vstupnéhoTřída Svobody 33, 779 00 Olomouctel.: 585 500 500 (předprodej vstupenek)pokladna@mdol.cz, www.moravskedivadlo.cz

eXPerimenTální ProsTor nod10% sleva na divadelní představení s výjimkou festivalů a zahraničních produkcí. Dlouhá 33, 110 00 Praha 1tel.: 723 706 249. prnod@roxy.cz. www.nod.roxy.cz

48 Partneři

magazín Klubu VlTaVa

Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas Vltava

XIX. ročník | číslo 1 | březen–květen 2014 | Vychází 4× ročně

použité foto: A. Dvořák | Národní muzeum Praha –

České muzeum hudby – Muzeum A. Dvořáka

Evidenční číslo MK ČR E 14038

Šéfredaktor: Luboš Stehlík

VýTVarné umění

galerie rudolfinumAlšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1tel.: 227 059 309 (pokladna)galerie@rudolfinum.org, www.galerierudolfinum.cz

galerie hlaVního měsTa Prahy20% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavyVýstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově.Mariánské nám. 1, Praha 1tel.: 222 310 489, 222 313 357www.citygalleryprague.cz

ToPičůV salon50% sleva z ceny vstupnéhoNárodní 9, 110 00 Praha 1 tel.: 224 232 500 topicuvsalon@volny.cz, www.topicuvsalon.cz

ars ViVa cesTy za uměnímSpecializovaná cestovní kancelář.Muchova 9, č. p. 223 (1. patro)160 00 Praha 6tel.: 233 324 099arsviva@arsviva.cz, www.arsviva.cz

Knihy, časoPisy, cd

sPolečnosT franze KafKy30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelstvíŠiroká 14, 110 00 Praha 1tel.: 224 227 452mail@franzkafka-soc.cz, www.franzkafka-soc.cz

radioserVis, a. s.Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog

Objednávky: Olšanská 5, 130 00 Praha 3 tel.: 272 096 310 eshop@rozhlas.cz10% sleva na celý sortiment ve firemní prodejně Vinohradská 12, Praha 2 tel.: 221 551 350

sanquis on-lineČasopis o všech podobách uměnía o zdravém životním stylu –pouze v elektronické verzi.30% sleva na roční předplatnépredplatne@sanquis.cz, www.sanquis.cz

oPera Plusinternetový portál o opeře, hudbě a tanci info@operaplus.cz, www.operaplus.cz

jiří joseK – naKladaTelsTVí romeo30% sleva z ceny knihPod Bání 21, 180 00 Praha 8tel.: 283 840 193, 605 960 211jiri.josek@seznam.cz, www.jirijosek.com

naKladaTelsTVí liKa Klubaž 25% sleva na všechny publikacePočernická 76, 108 00 Praha 10tel.: 222 541 166likaklub@volny.cz, www.likaklub.cz

naKladaTelsTVí carPe diemEdice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD20% sleva na veškeré titulyCarpe diem, 691 11 Brumovice 175tel.: 519 423 378carpe@carpe.cz, www.carpe.cz

libri, sPol. s. r. o.20% sleva z ceny knihNeklanova 27, 128 00 Praha 2tel.: 252 541 632, fax: 251 611 013libri@libri.cz, www.libri.cz

žaKeT – kartografické vydavatelství30% sleva z ceny všech map při přímém odběruSlánská 381/10, 163 00 Praha 6tel.: 210 083 570info@zaket.cz, www.zaket.cz

naKladaTelsTVí aTlanTis, spol. s r. o.20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovnéPS 374, Česká 15, 602 00 Brnotel./fax: 542 213 221atlantis-brno@volny.cz, www.atlantis-brno.cz

naKladaTelsTVí baseTaž 15% sleva na vybrané publikaceredakce: Vinohradská 134, 130 00 Praha 3, tel.: 244 402 705expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706uhlir@baset.cz, www.baset.cz

naKladaTelsTVí labyrinTaž 20% sleva na vybrané publikaceredakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 | tel. a fax: 224 922 422labyrint@labyrint.net, www.labyrint.net

naKladaTelsTVí TiTanic 20% sleva na všechny knihyPlzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: 257 211 257 titanic.n@gmail.com, www.titanic.n.cz

Redakce: Lenka Pitronová, Marcela Hájková

Grafická úprava a sazba: Český rozhlas, Adéla Knajzlová

Tisk: Litera Brno | Distribuce: SEND, předplatné s. r. o.

Český rozhlas Vltava | šéfredaktor stanice Lukáš Hurník

Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

tel.: 221 552 677 | vltava.rozhlas.cz | e-mail: vltava@rozhlas.cz

Navštivte s Vltavou Polsko!

16. 3. | 20.00 hodin Stanisław Barańczak – pokus o portrét

od 24. 3 | 11.30 hodin Danuta Stoková: Kieslowski o Kieslowském

od 24. 3. | 12.50 hodin Drama s dramatem – nejvýznamnější současní polští dramatikové a dramatičky

od 25. 5. | 18.30 hodin Wiesław Myśliwski: Traktát o louskání fazolí

30. 5. | 20.00 hodin Polská emigrace jako literární téma

24. 3. | 20.00 hodin Mimořádný koncertSan Francisco SymphonyMichael Tilson Thomas – dirigent Julia Fischer – housle

12. 5. | 20.00 hodinZahajovací koncertČeská filharmonieJiří Bělohlávek – dirigent

Pražské jaro 2014Přímé přenosy na stanici Vltava

15. 5. | 20.00 hodinSymfonický orchestr Českého rozhlasuPetr Altrichter – dirigent Roman Patočka – housle

25. 5. | 20.00 hodinLes Arts FlorissantsPaul Agnew – dirigent

28. 5. | 20.00 hodinAccademia BizantinaAndreas Scholl – kontratenor

30. 5. | 20.00 hodin The Hilliard Ensemble

3. 6. | 20.00 hodinZávěrečný koncertFrankfurt Radio Symphony OrchestraPaavo Järvi – dirigentHilary Hahn – housle

Změna programu přenosů vyhrazena. Více na www.vltava.rozhlas.cz.