MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE

Mezinárodní režimy

Mezinárodní režimy

Studium MR se formovalo od 70. let 20. století, je spojeno s teorií vzájemné závislosti

Klasická definice (Stephen Krasnera): Implicitní nebo explicitní principy, normy, pravidla a

rozhodovací procesy, v jejichž rámci se sbližují očekávání aktérů v určité oblasti.

Za principy považuje názory na fakta, příčiny a spravedlnost.

Za normy práva a povinnosti, které definují standardní chování členů

Za pravidla příkazy a zákazy k jednání Za rozhodovací proces směrodatná opatření

Mezinárodní režimy

Keohane a Nye definovali MR jako „soubor regulačních uspořádání, která zahrnují systém pravidel, norem a procedur, které regulují chování členů a kontrolují jeho vliv“

Existence režimu je často vázaná na existenci multilaterální dohody Např. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), Smlouva o

nešíření jaderných zbraníSoučástí režimu ale mohou být další mezinárodní

instituce, např. mezinárodní organizaceZároveň režim může fungovat na neformální báziPříklady:

bezpečnostní režimy – režimy kontroly zbrojení ekonomické režimy – GATT, zóny volného obchodu environmentální režimy – ochrana ozónové vrstvy

Mezinárodní režimy x mezinárodní organizace

V mnoha ohledech jsou si podobné = jedná se o soubory platných pravidel a norem, cílem je učinit jednání aktérů v MV předvídatelným

Odlišnosti: MR jsou méně institucionalizované Nemají byrokratickou strukturu, nemají tudíž kapacity

pro vlastní jednání Na rozdíl od MO nejsou chápány jako aktéři v MV, ale

vzájemně se doplňují Soustředí se na specifickou oblast, zatímco MO mají

širší cíle.Vztah:

MO bývají součástí určitého režimu a často plní kontrolní funkci

Režim může být proměněn v organizaci (GATT ve WTO)

Mezinárodní režimy x konvence

konvence jsou spontánní, neformální, primitivní formy spolupráce

Pravidelný vzorec chování, který se opakuje v určitých situacích

MR je organizovanější, pevnější, formálníkonvence předchází MR a MO

Vznik režimu

Proč státy vytváří MR? MR vzniká v situaci, když se státy domnívají, že

neexistence pravidel má pro ně nežádoucí důsledky. Vytvoření společných pravidel je chápáno jako

posílení vlastní bezpečnosti Jednání ostatních států v určité oblasti je předvídatelné Státy přizpůsobují své jednání limitům nastaveného rámce Omezení možností podvádění států v MV

Také dochází k redukci nákladů v určité oblasti (např. redukce nákladů na obranu u režimů kontroly zbrojení)

Snadnější přístup k informacím (režimy jako informační platformy)

Typy režimů

1. Spolupracující režimy Režim je vytvořen na základě multilaterální dohody,

umožňuje provádět kolektivní opatření, jeho součástí bývají mezinárodní organizace (dohled, sběr a šíření informací)

Např. Smlouva o nešíření jaderných zbraní, jejíž součástí je Mezinárodní agentura pro atomovou energii

2. Koordinující režimy1. Nejsou postaveny na smluvním základě. Vytvářejí pravidla

chování, která umožňují předvídat chování aktérů.

2. Př. Kontrolní režim raketových technologií1. neformální, dobrovolné ujednání zemí, které se snaží zamezit

šíření raketových technologií, zejména pro výrobu raketových nosičů ZHN

Struktura režimu

Principy: Jsou považovány za předpoklad pro samotnou existenci režimu, od

nich se odvozují normy a pravidla chování Normy:

Jsou chápány jsou všeobecně přijímané způsoby chování, stanovují práva a povinnosti členů, nemusí být navázány na právní nástroje

Pravidla: Jsou formalizovaná, jedná se o konkrétní ustanovení pro chování

aktérů, jsou přezkoumatelná Procedury:

Procesní mechanismy, umožňují flexibilitu režimu, např. procedury revizní, sankční, konzultační

Podstatou režimu jsou principy a normy. Pokud ty se změní, dochází k proměně samotného režimu.

Změny pravidel a procedur jsou změnami uvnitř režimu (reakce na měnící se prostředí)

Funkce

MR vzniká za účelem regulace chování aktérů v MS Jednání je organizované a předvídatelné – účastníci ví, co

mohou od sebe očekávat, co se stane, pokud dojde k porušení dohody.

Jsou měřítkem pro chování států v MV – co je přípustné, co už ne

Pojistná funkce režimů (A. Moravscik) týká vztahu mezi mezinárodní a národní úrovní a týká se

především nově se demokratizujících zemí vyjadřuje sepětí státu s režimem, který snižuje nejistotu

budoucnosti státu stabilizace vnitropolitického status quo (proti ohrožení

změny režimu) a zvýšení mezinárodní kredibility

Mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní

hlavním cílem je zabránit šíření jaderných zbraní Aby ty státy, které nevlastní jaderné zbraně, ji

nezískaly Dnes obavy ze států jako Írán a KLDR – nestabilita v regionu,

obavy ze spirály zbrojení Aby se jaderné technologie a zbraně nedostaly do

rukou teroristických skupin

Režim je složený z několika vzájemně provázaných mezinárodních smluv

Jeho součástí je i mezinárodní organizace (MAAE)

Tvoří ho i různé neformální závazky států

Charakter režimu

Základem je Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Dále ho tvoří další smlouvy: Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek

(vesmír, atmosféra, pod vodou, ale umožňuje zkoušky v podzemí)

Smlouvy, které zřídily bezjaderné zóny (Latinská Amerika, Antarktida, Afrika, jihovýchodní Asie, Střední Asie, Mongolsko, jižní část Tichého oceánu)

Úmluvy o kontrole exportu a dodavatelů (např. Zanggerův výbor nebo Skupina jaderných dodavatelů)

Vznik režimu

Mezinárodní situace po 2. světové válce USA získaly atomovou zbraň v r. 1945, v r. 1949 ji

získal SSSR a na počátku 50. let Velká Británie

V r. 1953 americký prezident Eisenhower navrhl na půdě OSN vznik Mezinárodní agentury pro atomovou energii, Podpora rozvoje civilních jaderných programů,

zabránit zneužití jaderné energie pro válečné účely.

MAAE byla založena v r. 1957 a začala fungovat od r. 1958

Vznik režimu

Jednání mezi USA a SSSR o jaderném odzbrojení s cílem zastavit závody ve zbrojení Výsledkem byl vznik první bezjaderné zóny

v Antarktidě v r. 1959 Dalším výsledkem bylo uzavření Dohody o zákazu

zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, kosmickém prostoru a pod vodou (= Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek , PTBT) z r. 1963 Neschopnost dosáhnout dohody o všeobecném zákazu

jaderných zkoušek

Vznik režimu

Samotná jednání o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní probíhala v letech 1965-1968 pod záštitou OSN Impulsy: Francie v r. 1960 provedla jaderné zkoušky, Čína v r.

1964 Cílem bylo zabránit růstu počtu zemí, které vlastní jadernou

zbraň. Dále se vyřešit otázky testů, výroby a rozmísťování zbraní jadernými státy na území jiných států. Poskytnout záruky státům, které nevlastní jadernou zbraň, ze strany jaderných států.

Smlouva byla uzavřena v r. 1968 (NPT) a vstoupila v platnost v r. 1970 podepsalo a ratifikovala ji i bývalé ČSSR Smlouva nebyla podepsána Indií, Pákistánem a Izraelem. Všechny

tyto státy přitom získaly jadernou zbraň. V r. 2003 od Smlouvy odstoupila Severní Korea

Obsah Smlouvy

zabránit šíření jaderných zbraní: Jaderné státy nesmí předávat jiným státům jaderné zbraně

nebo jiná jaderná výbušná zařízení nejaderné státy se zavázaly nevyrábět ani jinak nezískávat

jaderné zbraně Nesmí docházet k exportu štěpných materiálů nejaderným

státům – jakékoli převody se musí uskutečnit pod dohledem MAAE

Je možné rozvíjet jaderné programy pro mírové účely

Kritika: Zakonzervování mocenského status quo. Svět je rozdělený

na státy, které vlastní jadernou zbraň, a ty, které ji nevlastní. Jaderné mocnosti nejsou nuceny k odzbrojení.

Role MAAE

Mezinárodní agentura pro atomovou energii plní funkci dohledu Signatáři Smlouvy uzavírají s MAAE bilaterální

dohody Tyto jí umožňují, aby MAAE prováděla inspekce v

deklarovaných jaderných zařízení v zemích nevlastnících jaderné zbraně a nevojenských zařízeních v zemích, které jaderné zbraně vlastní

Další dohody

Dohoda o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Test-Ban Treaty, CTBT) Podepsána v r. 1996 182 států, ratifikovalo ji 157, i

přes to smlouva nevstoupila v platnost Nutnost ratifikace státy, které jsou uvedeny v příloze 2

k smluvnímu článku 14. Jedná se o země: Indie, KLDR, Pákistán (nepodepsaly) a

Čínu, Egypt, Írán, Izrael a USA (neratifikovaly) Absolutní zákaz zkoušek jaderných zbraní. Po vstupu v platnost nahradí Smlouvu o částečném

zákazu jaderných zkoušek (PTBP z r. 1963)

Zóny volného obchodu

Principy, normy a pravidla, kterými se řídí mezinárodní obchod v určité oblasti.

Cílem je odstranit překážky vzájemného obchodu (tarifní, netarifní)

Př. CEFTA, NAFTA

CEFTA

Středoevropská zóna volného obchodu Impulsem pro vznik zóny byl rozpad RVHP (Rady

vzájemné hospodářské pomoci) Byla založena Dohodou o středoevropské zóně

volného obchodu (1992), kterou podepsalo nejprve Polsko, Maďarsko, ČR a SR Později se připojily Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko,

Chorvatsko, Makedonie, Albánie, BaH, Černá Hora, Srbsko, Kosovo, Moldávie

CEFTA

Cíl: zlepšit obchodní výměnu (podařilo se u

průmyslového zboží, nepodařilo u zemědělských produktů)

podpora ekonomické transformace členských států Koordinace v hospodářských politik Společný postup členských zemí při vyjednávání

vstupu do EU

Zároveň sloužila i jako platforma pro řešení jiných než ekonomických otázek a sporů mezi členskými státy

CEFTA

Nedošlo k založení organizace Členské státy nechtěly spolupráci hlouběji

institucionalizovat Nepodporovaly vznik politické organizace,

k čemuž přispívaly negativní zkušenosti s řízením RVHP

Vnímaly existenci organizace jako brzdu při vstupu jednotlivých států do EU

CEFTA

Hodnocení: Stanovení norem a pravidel vzájemného obchodu platforma pro výměnu informací podpora členství v EU

Po vstupu do EU CEFTU opustily ty státy, které do Unie vstoupily (ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko)

NAFTA

Počátek v Dohodě o volném obchodu mezi Kanadou a USA z r. 1987 (vstoupila v platnost v r. 1989)

Později se připojilo Mexiko, které bylo ze strany USA vnímáno jako potenciální trh. USA chtěly přispět ke stabilizaci země, a tím i svých jižních hranic.

V r. 1992 podpsána NAFTA zástupci USA, Kanady a Mexika Vstoupila v platnost v r. 1994

NAFTA

Obsahem dohody bylo: Odstranění překážek obchodu, Podpora konkurenceschopnosti Rozšíření investičních příležitostí Zajištění ochrany duševního vlastnictví

Kromě volného pohybu zboží (průmyslového, postupně i zemědělských produktů) se vztahuje i na volný pohyb kapitálu a služeb

součástí jsou i dohody týkající se životního prostředí a pracovních standardů

NAFTA

Hodnocení: Z ekonomického hlediska vzrostl regionální obchod

a zahraniční investice Ovšem nepopularita NAFTY ve všech zemích

V USA – obavy ze ztráty pracovních míst Kanada – obavy z narušení svého sociálního

modelu Mexiko – negativní dopady na zemědělství,

postiženy chudší vrstvy a domorodé komunity – nezaměstnanost, migrace do USA