ROČNÍK XXXIII CENA 49 KčMezinárodní politika

3/2009

Dokonalá bouře:NATO žije?

Severoatlantická aliancea Evropská unie:

dva kohouti na jednomsmetišti?

Česká republika po desetiletech v NATO:transatlantickésouvislosti

O významu Severoatlantickéaliance s náměstkem generálníhotajemníka NATO Jiřím Šedivým

O významu Severoatlantickéaliance s náměstkem generálníhotajemníka NATO Jiřím Šedivým

Šedesát letSeveroatlantické aliance

Severoatlantická aliancea Evropská unie:

dva kohouti na jednomsmetišti?

Česká republika po desetiletech v NATO:transatlantickésouvislosti Šedesát let

Severoatlantické aliance

Obsah čísla 3/2009

Ročník XXXIII • Vydává: Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i. • Šéfredaktor: Robert Schuster • Úvodníky, ko-mentáře: Zdeněk Zbořil • Odpovědná redaktorka: Milena Strejčková • Sekretářka redakce: Irena Krejčová • Gra-fický návrh: Jakub Tayari • Distribuce: Dagmar Červinková • Redakční rada: Veronika Bílková (předsedkyně),Vojtěch Belling, Miloš Calda, Martin Ehl, Jiří Fárek, Václav Hubinger, Kai-Olaf Lang, Kristina Larischová, PavelMáša, Jaroslav Olša jr., Miloš Pojar, Pavel Pšeja, Michael Romancov, Jiří Schneider, Jiří Štěpanovský, Filip Tesař,Tomáš Veselý, Zdeněk Zbořil • Jednotlivé příspěvky vyjadřují názory autorů, nikoli vydavatele. Nevyžádané ruko-pisy redakce nevrací.All rights reserved. Copyright under the International Copyright Convention. No part of this publication may be repro-duced, stored in retrieval systems or transmitted in any form or by any means without the prior permission of the In-ternational Politics editorial office. Reprints are available upon request. Reprints and permissions: Write to Internatio-nal Politics, Nerudova 3, 118 50 Praha 1.Redakce a administrace: Nerudova 3, 118 50 Praha 1 • telefon 251 108 107 • fax 251 108 222 • e-mailová adre-sa umvedo@iir.cz • Objednávky a předplatné přijímá administrace redakce. Vychází měsíčně. Cena výtisku 49 Kč.Předplatné na rok činí 490 Kč, ve Slovenské republice 29,28 €. Registrováno MK ČR E 5210.Tiskne Petr Dvořák – Tiskárna, Jeřábová 1302, 263 01 Dobříš. Rozšiřuje redakce a další distributoři v drobnémprodeji. Ve Slovenské republice rozšiřuje L.K. Permanent, s.r.o. P.P.4., 834 14 Bratislava 34 • telefon +421 244 453711 • fax +421 244 373 311 • e-mailová adresa Herslova@lkpermanent.sk • www.predplatne.cz. Informace o MPa ediční činnosti ÚMV na www.iir.cz • Podávanie tlačoviny povolené SsRP Banská Bystrica č.j. Opč-3215/B-96 zodňa 12. 9. 1996. ISSN 0543-7962 • INDEX 46911

Světozor • 1

North Atlantic Treaty Organization šedesátiletá | -zz- • 3

ŠEDESÁT LET NATO

Jan Závěšický | Dokonalá bouře: NATO žije? • 4

Tomáš Weiss | NATO a Evropská unie: dva kohoutina jednom smetišti? • 6

Břetislav Dančák | Česká republika po deseti letechv NATO: transatlantické souvislosti • 10

Jan Eichler | NATO z pohledu zadržování • 12

Jiří Šedivý | „Díky NATO zůstala studená válka pouze studenou“ • 15

DVA POHLEDY

Lukáš Jelínek, Petr Suchý | Šedesát let Severoatlantické aliance • 19

EKONOMICKÝ OBZOR

Jaroslav Foltýn | Globální problémy na počátku milénia: nečekanékomplikace • 20

ZEMĚMI SVĚTA

Jaroslav Šimov | Bělorusko: opatrné kroky západním směrem • 23

Pavel Sitek | Francouzská krajně pravicová Národní frontaa imigrační otázky v kontextu „krize“ • 25

Martin Weiser | Dočká se Kambodža po třiceti letech spravedlnosti? • 28

VZTAHY A PROBLÉMY

Pavlína Springerová | Perný rok 2009 v Latinské Americe • 31

Michal Thim | Davos 2009 a budoucnost turecko-izraelských vztahů • 34

Daniel Šmihula | Fenomén násilia v medzinárodných vzťahoch • 36

RECENZE

Zdeněk Veselý | Mezinárodní politika I, II • 38

Petr Drulák | Teorie evropské integrace • 38

POSLEDNÍ STRANA

Tiráž

Únor 2009Světozor

1. KLDR varovala, že vzhledem k horším vzta-hům s Jižní Koreou se Korejský poloostrovocitl na pokraji války.

1. Skončily volby do čtrnácti provinčních radv Iráku. Zúčastnili se jich i sunnité, kteří mi-nulé volby bojkotovali. Blok premiéra (šíity)Núriho Málikího zvítězil v osmi z devíti jihoi-ráckých provincií včetně Bagdádu.

2. Novým předsedou Africké unie byl zvolen li-byjský vůdce Muammar Kaddáfí.

3. Írán vypustil na oběžnou dráhu první satelitvlastní výroby určený k vědeckým účelůma pro komunikaci.

6. V Mnichově byla zahájena bezpečnostní kon-ference. Ruský vicepremiér Sergej Ivanov od-razoval USA od výstavby protiraketových zá-kladen v Polsku a v Česku. Americký vicepre-zident Joe Biden sdělil, že USA budou pokra-čovat ve vývoji protiraketové obrany. Nová ad-ministrativa však chce nejprve prozkoumatúčinnost protiraketového deštníku a celkovénáklady na něj. Nová vláda si jako jedenz hlavních úkolů vytyčila zlepšení vztahůs Ruskem.

6. Muammar Kaddáfí se jako předseda Africkéunie zastal somálských pirátů. Jejich činnostje prý obranou proti chamtivosti západníchstátů.

6. Delegace EU v Rusku požadovala po Moskvěvíce věrohodnosti a spolehlivosti při vystupo-vání na mezinárodní scéně. Rusko požádaloEvropskou komisi, aby mezinárodní pozorova-telé kontrolovali přepravu ruského plynu přesUkrajinu nejméně do konce března.

8. Afghánský prezident Karzáí prohlásil, že tičlenové Tálibánu, kteří neměli styky s organi-zací al-Káida, by měli mít možnost vrátit se doAfghánistánu.

8. Přes 60 procent Švýcarů se v referendu vyslo-vilo pro pokračování a rozšíření smlouvy s EUo volném pohybu osob.

9. Čína na zasedání Rady OSN pro lidská právaodmítla tvrzení, že vězní a mučí odpůrce ko-munistického režimu.

10. Americký prezident Barack Obama nařídilmeziresortní přezkoumání politiky USAv Afghánistánu a Pákistánu před dubnovýmsummitem NATO.

10. Íránský prezident Ahmádínežád prohlásil, žeÍrán je připraven k přímému jednání s USA.

10. V Izraeli se konaly parlamentní volby. S rozdí-lem jednoho mandátu zvítězila centristickáKadima (Vpřed) Cipi Livniové nad pravico-vým Likudem Benjamina Netanjahua. S 15mandáty se jako třetí umístila radikálně pravi-

Světozor

1Mezinárodní politika 32009

Foto na titulní straně

Zdroj: François Lenor, Globe Media/Reuters

cová strana Izrael je náš domov Avigdora Lie-bermana.

10. Gazprom oznámil, že letos sníží cenu plynupro evropské odběratele o 32 procent.

11. Zimbabwským premiérem se stal opozičníkMorgan Tswangirai.

11. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tis-kové konferenci prohlásil, že Rusko umístí ra-kety Iskander v Kaliningradské oblasti jen teh-dy, když ve střední Evropě vznikne americkýprotiraketový štít. Uvítal výroky nové americ-ké vlády o přímém jednání s Íránem.

13. Sněmovna reprezentantů Kongresu USAschválila stimulační plán ve výši 787 mld. do-larů. Má mj. vytvořit čtyři miliony pracovníchmíst.

13. Bundestag schválil druhý balíček opatření napodporu německého hospodářství ve výši 50mld. eur.

15. Americká ministryně zahraničí Hillary Clinto-nová se vydala do Asie na svou první cestu vefunkci. Navštívila Japonsko, Indonésii, JižníKoreu a Čínu.

15. Američtí vědci prohlásili, že globální oteplo-vání pokračuje rychleji, než se očekávalo.

15. Izrael potvrdil návštěvu papeže BenediktaXVI. v květnu.

15. Venezuelané se v referendu vyslovili pro časo-vě neomezené setrvání Huga Cháveze v prezi-dentské funkci. Pro změnu ústavy hlasovalo54,36 voličů.

17. KLDR pohrozila novým testem rakety dlou-hého doletu Tepondong-2, která je údajněschopna doletět na území USA.

17. Americký prezident Barack Obama telefonic-ky hovořil s afghánským prezidentem Kar-záím. Slíbil poslat do jeho země posily o 17000 mužích. Karzáí se pak vyjádřil, že napětímezi Afghánistánem a USA skončilo.

17. Íránská agentura Fars oznámila, že Írán pos-tavil vlastní bezpilotní špionážní letadloschopné dosáhnout území Izraele.

17. Súdánská vláda a nejsilnější povstalecká sku-pina v provincii Dárfúr podepsaly rámcovoudohodu o uspořádání mírových jednání.

19. KLDR vydala prohlášení, že její jaderný pro-gram a transkontinentální rakety nikoho ne-ohrožují.

19. Kyrgyzský parlament schválil zrušení základ-ny USA.

20. Izraelský prezident Šimon Peres pověřil sesta-vením nové vlády předsedu pravicového Liku-du Benjamina Netanjahua. Netanjahu by sipřál vládu národní jednoty s účastí centristic-ké strany Kadima Cipi Livniové a levicovéStrany práce Ehuda Baraka. Livniová pozdějistáhla svůj původní slib na účast ve vládě.

20. Evropská komise zveřejnila zprávu, která bi-lancuje vývoj za pět let od rozšíření Unie o de-

set zemí. Konstatuje, že rozšíření zvýšilo sílua konkurenceschopnost Unie.

20. Americká ministryně zahraničí Hillary Clinto-nová v Soulu zdůraznila, že vztahy USAa KLDR se nezlepší, pokud Pchjongjang ne-zahájí dialog se Soulem, nepřestane ho urážeta nepotlačí své jaderné ambice.

21. Tálibán vyslovil souhlas s příměřím v údolíSvát.

21. Americká ministryně zahraničí Hillary Clinto-nová při návštěvě Číny vyzvala Peking k užšíspolupráci s USA. Den nato přijala čínské ak-tivistky za lidská práva.

22. V Bruselu se konal summit k hospodářské kri-zi. Podpořil návrh na dozor nad všemi finanč-ními trhy a institucemi včetně tzv. Hedgeo-vých fondů. Vyzval k sankcím proti daňovýmrájům a strukturálním reformám zaměřenýmna veřejné výdaje. Opatrně odmítl protekcio-nismus.

23. V bílé knize Ministerstva obrany KLDR seuvádí, že Severní Korea rozmístila rakety, kte-ré mohou zasáhnout značnou část Asie, a zvý-šila početní stavy bojových jednotek na 1,15milionu mužů.

24. Premiéři Slovinska a Chorvatska Borut Pahora Ivo Sanader neúspěšně jednali o hraničnímsporu, který se vede od roku 1991.

24. Francie a Itálie vyzvaly NATO k vytvoření„společného prostoru“ s Ruskem v zájmu ev-ropské bezpečnosti. Oba státy podepsaly do-hodu o jaderné energetice.

25. Prezident Barack Obama ve svém projevuv Kongresu USA ujistil, že jeho úsilí o záchra-nu ekonomiky neovlivní jeho dlouhodobé cílev oblasti zdravotní péče, zlepšení školstvía rozvoje alternativních energií. Slíbil, že pře-dloží nový plán na řešení situace v Iráku a žese zasadí o likvidaci al-Káida.

25. Írán dokončil výstavbu prvního reaktoru ja-derné elektrárny v Búšehru. Budoval ho za po-moci Ruska.

26. Mezinárodní soudní tribunál pro zločiny v bý-valé Jugoslávii v Haagu zprostil viny srbskéhoexprezidenta Milana Milutinoviče obžalované-ho z odpovědnosti za zločiny spáchané za vál-ky v Kosovu v letech 1998 až 1999. Pět spo-luobžalovaných bylo odsouzeno k trestům 15až 22 let vězení.

27. Americký prezident Barack Obama vyhlásilodchod amerických vojáků z Iráku k 31. 8.2010. Zůstane tam však ještě 50 000 vojáků napůldruhého roku, kteří budou pomáhat při vý-cviku policie a při protiteroristických akcích.

27. USA zaznamenaly nejprudší propad své eko-nomiky za posledních 27 let. HDP ve4. čtvrtletí propadl o 6,2 procenta.

28. Čína a USA se dohodly, že obnoví vojenskýdialog na vysoké úrovni.

Světozor

Mezinárodní politika 3 20092

Česko a svět4. Poslanecká sněmovna schválila vojenské mise

do zahraničí.5. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy vyslo-

vil přání přesunout výrobu automobilů fran-couzských značek z Česka do Francie. Vzbu-dil nevoli mezi českými politiky a dočasnéochlazení vztahů.

10. Americká ministryně zahraničí při rozhovorus Karlem Schwarzenbergem ve Washingtonuřekla, že USA navrhují přezkoumání plánů tý-kajících se protiraketové obrany ve střední Ev-ropě. Nevyloučila, že plán může být pozasta-ven.

11. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg jednalza EU v Moskvě s ministrem zahraničí Serge-jem Lavrovem. Lavrov opět odmítl americkýprotiraketový deštník v Evropě. PřipomnělSchwarzenbergovi, že Česko a Polsko jsouv OSN zahrnuty do regionální skupiny vý-chodní Evropa, z čehož je třeba při plánech naprotiraketové základny vycházet.

11. České předsednictví EU svolalo kvůli hospo-dářské krizi dva mimořádné summity. Jedenna březen do Bruselu, druhý na květen do Pra-hy.

12. Premiér Mirek Topolánek jednal za EU v Ka-zachstánu o možných přímých dodávkáchplynu do Evropy. Premiér Karim Masinov tonepřímo odmítl.

17. Poslanecká sněmovna schválila Lisabonskousmlouvu. Prezident Václav Klaus to prohlásilza tragický omyl.

17. Evropská komise pochválila vládní balíček ČRna podporu ekonomiky.

19. Prezident Václav Klaus ve svém projevu v Ev-ropském parlamentu zdůraznil, že vstup doEU neměl a nemá alternativu. Řekl, že meto-dy a formy evropské integrace mají řadu mo-žných a legitimních variant. EU je podle Klau-se revoluční experiment, který má vést k lepší-mu rozhodování tím, že se významná část roz-hodnutí přesune z národních států do evrop-ských institucí. Dále uvedl, že dnešní ekono-mický systém EU je systémem potlačovánítrhu a posilování centrálního řízení ekonomi-ky. Část poslanců při Klausově projevu buče-la, část odešla, část tleskala.

22. Palestinský prezident Mahmúd Abbás jednalv Praze o politické a finanční pomoci Palesti-ně.

23. Ministři zahraničí Francie a Česka BernardKouchner a Karel Schwarzenberg se dohodli,že budou nejméně dvakrát týdně jednat spo-lečně. Kouchner české předsednictví EU vý-razně pochválil. Řekl také, že české předsed-nictví EU nebude mít námitky, aby se do de-bat v rámci unijního projektu Východníhopartnerství zapojily Rusko a Turecko.

North Atlantic Treaty Organization šedesátiletá

Šedesát let je dost dlouhá doba nato, aby se mohlo uvažovat i o tom,zda by NATO nemohlo odejít na

odpočinek a zda jako politicko-vojenskáorganizace není trochu mimo aktuální na-léhavost. Avšak z hlediska velké historienení pohled do přehledné minulosti NA-TO pesimistický.

Vše začalo tím, že se vítězné mocnostidruhé světové války rozhodly neodejítz dobytých území a nedohodly se na tom,jak dlouho tam budou. Protože se nejennedohodly, ale dokonce i znesvářily, zača-ly se vzájemně podezírat z nekalýchúmyslů a postavily mezi sebe železnouoponu, což byl eufemismus, který dlouhozakrýval různé podoby podezírání, nepřá-telství a konfrontace až k hranici válečné-ho konfliktu. Myslíme-li si dnes, že tov Evropě nebylo tak vážné jako v jinýchregionech, připomeňme si alespoň Berlín1953, Budapešť 1956, Prahu 1968 a různékrize v Polsku, při kterých sice nestályproti sobě tuny železa a nehledaly se sou-řadnice letů strategického letectva, ale zestrategických pokojů nejméně dvou vel-mocí se ozývaly hněvivé hrozby.

Také trojici Trumanova doktrína,Marshallův plán a vznik NATO nelze odsebe oddělovat. V roce 1947 chtěl americ-ký prezident Harry S. Truman zadržovatkomunismus a na to se ve válkou zdevas-tované Evropě musely najít peníze. Po-mohla americká dotace, ale bylo třeba ješ-tě vytvořit vojenskou organizaci, možná,že lepší slovo je struktura, která by kon-cepci meče a štítu v případě potřeby doká-zala uskutečnit.

Po druhé světové válce byly obavy ze-jména o osud Řecka a Turecka. Po desetiletech existence upozornilo zapípání so-větského sputniku, že pozemní armádynemohou být účinnou obranou proti ma-sivnímu uskladňování mezikontinentál-ních střel v severních částech severníhoAtlantiku. Jako štít a meč se ale tehdyosvědčil nukleární deterent hned několi-krát, ačkoli nebezpečí, že vojska NATOa Varšavské smlouvy se proti sobě začnoupohybovat na evropském území, nebylazapomenuta. Geopolitický význam Turec-

ka byl doplněn rostoucí strategickou důle-žitostí Islandu, Grónska, respektive Dán-ska a soutěž ve zbrojení se dotkla námoř-nictva, kterému také byly svěřeny nukleár-ní zbraně.

Třetí období existence NATO je cha-rakteristické vstupem elektronické indu-strie, kterou lze označit jako novou vojen-skou civilizaci s důsledky a dopady celo-světovými. Vývoj, výzkum a přemýšlenío nových technologiích se stal přechodemk elektronické kultuře, kterou dnes už ne-můžeme vnímat jako vojenskou species.

Koncepce vzájemně propojených pak-tů – NATO, CENTO a SEATO – se zdábýt v takové situaci nejen až komicky ob-solentní, navíc když některé země, zejmé-na ty, které měly původně být oporou to-hoto bezpečnostního systému, se staly ze-měmi darebnými, nebo měly čas od časuproblémy samy se sebou. Až do konceosmdesátých let 20. století i na stále vícevirtuálních bojištích podobný vztah obouvelmocí, jako v celé mezinárodní politice.Multilaterálním vztahům se věnovala mi-mořádná pozornost, která přerůstalav mediálně vděčné kampaně boje za mírnebo obrany před komunistickým nebezpe-čím, ale SSSR i USA je příliš nerespekto-valy, a to někdy i na úkor svých strategic-kých partnerů. A naopak, bilaterální vy-jednávání, a z nich vznikající smlouvy, by-ly často uzavírány za minimální pozor-nosti veřejnosti, ale o to úzkostlivěji jeobě strany dodržovaly.

Jestliže se vztah Spojených států a So-větského svazu za prvních čtyřicet let pří-liš nezměnil, v posledních dvou desetile-tích doznal změny zásadní. Na počátkutéto změny je samozřejmě chemické roz-puštění SSSR díky jakémusi dosud nedos-tatečně poznanému činiteli nebo samo-pohybu, který si jen z nedostatku jinýchnápadů vysvětlujeme jen jako zbytečněpopulární uzbrojení. Ve skutečnosti šloo technologický impakt (a na mysli má-me technologie informační), že došloi k fundamentální změně strategickéhomyšlení a k pokusům o tvorbu nové kon-cepce mezinárodních vztahů. Aniž by-chom zde chtěli analyzovat tyto pokusy,

stačí jen připomenout, že od let 1989–2009 všichni američtí prezidenti, od Bus-he st. po Baracka Obamu, získávali svoudočasnou popularitu tím, že chtěli vytvo-řit novou strategickou koncepci obranySpojených států a jejich spojenců, a takénový světový pořádek.

V Československu se na počátku deva-desátých let uvažovalo i na nejvyšší poli-tické úrovni, aniž tuto skutečnost přece-ňujeme, o paralelním rozpuštění NATOa Varšavské smlouvy, pronášely se projevyo euro-americkém nebo severoatlantic-kém partnerství, ale pokud šlo o peníze,Evropa je spíše šetřila, než nabízela hlav-nímu sponzorovi své bezpečnosti. Plánz šedesátých let na vytvoření evropskéhosta divizí byl dávno zapomenut a jadernýarzenál jako by vypadl z agendy hlav ev-ropských států.

Oživením čl. 5 Washingtonské smlou-vy překročil Severoatlantický pakt nejas-né evropské hranice, účastnil se kampaněna Balkáně a americký suverén této orga-nizace vtáhl své spojence do války v Irá-ku a Afghánistánu. Zaujetím společnéhopostoje v boji proti terorismu končí veš-kerá spolupráce tam, kde je zapotřebí vy-měňovat si nejcitlivější informace o siceatraktivním fenoménu, ale jevu, jehož vel-ká část je spíše neviditelná než srozumi-telná.

Okolo šedesátého výročí asi ještě pad-ne mnoho velkých slov, ale měli bychomsi všimnout také toho, zda se bude disku-tovat program infrastruktury, což je kódo-vé slovní spojení pro reformu celé organi-zace i její strategie. Navíc, ani NATO senemůže ubránit čekání na Obamu a na to,jak se změní americká zahraniční politikav době, o které se domníváme, že jejímnejcharakterističtějším rysem je hospo-dářská krize, v době vydání tohoto číslaMezinárodní politiky snad již i recese.A také na to, zda nebude nutné čelit no-vým výzvám, jak se dnes bezobsažně pa-pouškuje, když zvyšování výdajových po-ložek vojenských rozpočtu přestává býtpopulární.

-zz-

Úvodník

3Mezinárodní politika 32009

4 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

Putinovo varováníNa světovém ekonomickém fóru v Davo-su koncem ledna 2009 se opět sešli před-ní světoví státníci. Dominantním téma-tem byla zejména ekonomická globálníkrize, některými v té době stále označova-ná jen za krizi finanční. Jak lze nahlížetpříspěvek ruského premiéra Putina, kterýsoučasnou situaci připodobnil k dokonalébouři? Pojem dokonalé bouře znamená,že dojde k souhře několika hybných mo-mentů, k souběhu více než jednoho víceči méně zásadního pohybu – nutno dodat– neblahého. Synergický efekt má pak zanásledek mnohem větší dopady zmíně-ných pohybů, jež jsou vzájemně umocňo-vány. Putin jedním dechem dodává, žev tomto okamžiku je potřeba zabránit ná-rodnímu protekcionismu a udržet meziná-rodní spolupráci a otevřenost. Bezpeč-nostní spolupráce je přitom nedílnou sou-částí, podmínkou a současně důsledkem,

což platí i o transatlantické vazbě. Totomezinárodní spojenectví má dvě nejpod-statnější části – ekonomickou a vojen-skou.

Kořeny, historické liniea přešlapyK poodhalení možného stavu a dalšíhovývoje NATO je potřeba stanovit si jasnýrámec uvažování. Nyní vezměme za obec-ně platnou souvislost mezi hospodářstvíma bezpečností. Na společně sdílené hod-noty, kulturu a obdobné pojmy zde místonení. Nelze pak považovat za náhodu, žeprávě nejsilnější hospodářské vazbě bylacíleně dána také nejsilnější vazba bezpeč-nostní, tomu i historicky prokazatelně ne-bylo naopak. Transatlantické bezpečnost-ní, vojenské a politické spojenectví má te-dy silný základ v hospodářské linii.

Severoatlantická aliance byla vždy ob-ranou proti společnému nepříteli. Z hle-

diska ochrany životně důležité ekonomic-ké výměny je to logické. S koncem stude-né války odešel i jasně chápaný, vnější,jednoduše popsatelný nepřítel. Sovětskýsvaz, respektive integrující faktor mnohdyke spolupráci neochotných spojenců, bylodsunut na vedlejší kolej. Po několika má-lo měsících došlo svobodné Evropě, kon-zumentům americké bezpečnosti, kolikenergie a všech možných prostředků lzesměřovat do jiných oblastí, než je obranaa bezpečnost. Pro Alianci to znamenalomnohem více: jako první dokonalá bouře– vzájemná souhra tří faktorů:• Klesla ochota evropských spojenců in-vestovat nadále do obrany, politicky došlok rozštěpení dosud alespoň relativní jed-noty, kromě NATO byla posílena bezpeč-nostní dimenze evropské integrace bezpředem daných limitů.• Jednoznačně došlo k růstu hospodář-ské výměny vzájemně mezi regiony navšech stranách Pacifiku, a tedy k relativ-nímu poklesu významu ekonomické vaz-by Evropa–Severní Amerika. Cesta k tran-spacifické (nikoli transatlantické) domi-nantní světové oblasti byla dávno otevře-na.• Odešel společný nepřítel a jeho rolemusela být znovu obsazena. NATO a jejíčlenské státy se pustily do hledání nového

Dokonalábouře:

NATO žije?Jan Závěšický

Existuje řada scénářů budoucího vývoje, stejně jako řada vysvětlení součas-nosti a minulosti. Budoucí svět přitom jednoznačně neskýtá bezpečné a po-klidné útočiště. Bude v něm více hrozících konfliktů, méně surovin a zdrojů,větší populace, jiná distribuce bohatství a také jiní hráči a významné organiza-ce. NATO chce v tomto světě obstát, avšak již dnes je patrné, že „něco shni-lého“ je ve společenství transatlantickém.

2009 Mezinárodní politika 3 5

Šedesát let NATO

smyslu existence, jejich konání však odpočátku připomínalo rčení o jízdě namrtvém koni.

Ve stínu relativně klesající hospodář-ské výkonnosti, nepříznivého demografic-kého vývoje a populačního kolapsu v Ev-ropě, ve stínu politické neochoty ke spo-lupráci a pozvolna s ohledem na reálněexistující konkurenci v podobě Evropskéunie (byť tisíckrát proklamované „do-plňkovosti“) musela Aliance najít sjedno-cující sílu. Po nepovedených evropskýchangažmá na Balkáně si Evropané uvědo-mili své neschopnosti.

Následné balkánské obnovovací a udr-žovací úsilí má prozatím alespoň mini-mální úspěch. Novým nepřítelem se mělstát terorismus, snad až příliš účelově. Ko-sovská UÇK se rázem stala osvoboditel-ským hnutím a ve jménu Havlovy „pravdya lásky“ bombardovalo demokratickéa mírové transatlantické společenstvíSrbsko. Skutečnost, že tento národ po sta-letí bránil Evropu před tatarskými a tu-reckými nájezdníky, nebyla brána v potaz.Jen o dva a půl roku později byl už novýspolečný nepřítel veřejně personifikovánpostavou Usámy bin Ládina a s menšímúspěchem následně i Saddáma Husajna.Spojenci se zdráhavě po boku USA zapo-jili do boje s Tálibánem a obsazení Afghá-nistánu. Po sedmi letech je situacena tomto teritoriu stále neuspokojivá. Ře-šení nebylo dosud nalezeno. Dalším nařadě se stal Irák, o společném úsilí spo-jenců už nemohla být řeč. Po pěti letechse situace relativně stabilizuje, ale i zdebyla pověstná Pandořina skříňka otevřenasilou a zvenčí, a teprve budoucnost ukáže,jak se intervence ve jménu svobody, de-mokracie a boje s terorismem vyplatí.

Zkušenost ukázala, že společný teroris-tický nepřítel není tak silný sjednotitel ja-ko rudá říše zla. Žádný ze tří výše zmíně-ných faktorů dokonalé bouře se nijak zá-sadně k lepšímu nemění, spíše naopak.Aliance zažila mnoho sporů a hádek, je tomezinárodní fórum a nemůže být homo-genní. Míra jednoty ale stále klesá, dlužnododat, že úměrně relativnímu poklesu vý-znamu hospodářské vazby. Jakmile tentoaxiom převáží, dojde k vnitřnímu rozpaduNATO, jehož vnější dopady budou mocičlenské státy vidět až na poslední chvíli,

bohužel zřejmě bude příliš pozdě ke změ-ně. Neviditelná a dokonalá bouře, popsa-ná výše, stále neutichá, spíše bouří ros-toucí silou. Ničivé následky pro trans-atlantickou vazbu se mohou zdát být ne-tušené a neustále opakované deklaraceo jejím významu a neotřesitelnosti nejsouzárukou ničeho.

„Příčina a důsledek“ platíi pro AlianciZpravidla mezinárodní organizace a spo-lupráce vzniká tak, že existuje příčinaa problém – tedy důvod– a následně se hledáforma organizace a spo-lupráce, která onen dů-vod zabezpečí a ošetří.Dnes je tomu přesněnaopak. Existuje orga-nizace a spoluprácea k ní se hledá její dů-vod a smysl, cokoliv,co by ona organizaceměla zabezpečovat. Se-veroatlantická aliancevznikla jako obrannývojensko-politický paktproti Sovětskému svazua zemím východníhobloku. Důvod existenceNATO pominul. Důvody k obranné spo-lupráci v obecné rovině dosud přetrvávají.Současné „reformní“ úsilí má jen mlhavé do-pady na straně členských států.

Současné mezinárodní prostředí skýtápřekážky udržení a rozvoji silné spojenec-ké vazby přes Atlantik. Vytváří se zdekonkurence ve vojensky neschopné Ev-ropské unii, která si však do vínku nedávážádná omezení a s Lisabonskou smlouvouje realita obranné unie formálně již na do-sah, bez faktického ohledu na NATO. Ev-ropské státy nechtějí přispívat společné-mu vojenskému úsilí vlastními ozbrojený-mi silami, jak bez ohledu na správnostvolby dokazuje Afghánistán a ISAF.

Dalším významným prvkem je demo-grafický vývoj. Evropané si vědomě přivo-dili vlastní populační kolaps, pokračujeproces stárnutí obyvatelstva Evropy a anizde nebylo nalezeno uspokojivé a prove-ditelné východisko. Nedaří-li se trans-atlantickému partnerství ani v hospodář-

ské rovině a skýtá-li budoucí svět mno-hem perspektivnější a reálná partnerstvív dlouhodobém výhledu, jaké jsou důvodyexistence transatlantického paktu, kteréby jeho trvání mohly podpořit?

Pasivita a pacifismusstranou!Hlavním argumentem, ze kterého je třebavyjít, je dějinná zkušenost, že žádné hod-noty, žádná víra, ba ani žádná božstva či mo-rální principy nedokážou samy o sobě pev-ně k sobě připoutat různorodé partnery.

Samy o sobě nikdy,a jejich zneužívání do-konce vede k prudkédevalvaci těchto hod-not, k bludnému kru-hu populismu a ná-sledně totality. Ne-nastane-li nějaký ohro-mující zvrat, dějinnáudálost globálníhorozměru, nebo ne-ukáže-li se nový jasnýnepřítel, co může Ali-anci udržet na nohou– ve skutečnosti, a ni-koli na papíře?

Zaprvé je nezbytnéekonomicky restarto-

vat a otevřít Evropu, otevřít USA a roz-proudit globální ekonomiku. Protekcionis-tická opatření, která právě ze strany ev-ropských států v Davosu zaznívala nejčas-těji a kterým sekundovaly návrhy novéhoamerického prezidenta ve stylu „Buy Ame-rican“, této cestě příliš nadějí nedávají. „Kdese obchoduje, tam se neválčí,“ to jsoui myšlenky zakladatelů evropského sjed-nocování, proč se však na ně neustále re-zignuje, zůstává záhadou. Bez reálné eko-nomické základny a partnerství není nadějena funkční a schopné společenství bez-pečnostní.

Zadruhé je potřeba Evropu postavit ko-nečně do role plnohodnotného partneraSpojených států, kterým se nikdy nestala.Namísto vojenského předpolí, zajímavéhopartnerského trhu a hodnotového podpo-rovatele, se z evropských států musejí státbratři ve zbrani. Nesejde na tom, proti ko-mu, sejde na tom, kdy, jak a s kým. Mají-liEvropané zůstat ve hře, respektive mít ale-

Právě nejsilnějšíhospodářské vazběbyla cíleně dána takénejsilnější vazbabezpečnostní.Transatlantickébezpečnostní,vojenské a politickéspojenectví má tedysilný základv hospodářské linii.

6 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

spoň částečný vliv na budoucí svě-tový řád, měli by také převzít vlast-ní díl odpovědnosti. Nabízí se na-příklad Afrika, odkud budou na Ev-ropu narážet stále silněji a častějivlny migrantů a kde se nacházejíobrovská množství surovin. Hrozbymezinárodnímu obchodu a bezpeč-nosti dodávek a obchodních trasjsou přetrvávající výzvou. Evropaby měla alespoň v tomto teritoriujasně, rozhodně a s nasazenímvšech dostupných prostředků pro-sadit svůj vliv, po boku USA pakasistovat v řadě dalších oblastí, Blíz-ký a Střední východ nevyjímaje.

Zatřetí, v souvislosti s předcho-zím bodem, Evropané musejí vy-lepšit své ozbrojené síly, zásadněnavýšit investice do obranného vý-zkumu a vývoje, realizovat efektiv-ně a s maximálním zapojenímmezinárodní zbrojní programy.Musí být dosaženo absolutní kom-plementarity evropských ozbroje-ných sil a rovněž jejich komple-mentarity ke Spojeným státům.I kdyby se totiž vyvinula politickájednota a společné úsilí, bez reál-ných schopností a možnosti roz-hodné společné operace nebudeEvropa kýženým partnerem.

Začtvrté, je třeba aktivně při-způsobovat mezinárodní vztahy,partnerství a spolupráci realitě sou-časného světa. Nesmí se zde apli-kovat model hledání smyslu pro ně-co vyčpělého, ale přesně opačnýa přirozený postup – tentýž, kterýpřivedl na svět NATO. Musí se zá-sadně změnit formální uspořádánímezinárodních vztahů staré přesšest desítek let a vyplývající z prů-běhu a výsledků druhé světové vál-ky. U společného stolu a na všechúrovních (nejen světové OSN) mu-sí co nejdříve sedět také Indie, Čí-na, Rusko, Japonsko a Brazíliea případně další státy a organizace.

Zapáté, ve vztahu k jednotlivcia společnosti a bez ohledu na ome-zený význam hodnot a principův mezinárodních vztazích je nezbyt-ně nutné připravovat, vzdělávat

a vychovávat vlastní obyvatelea občany směrem k samostatnosti,uvážlivosti a vlastenectví. Bez kva-litního lidského potenciálu nepod-léhajícího laciným řešením a nála-dám nelze nastolit žádné fungujícíspojenectví.

NATO bez jasnébudoucnostiDojde-li k naplňování alespoň výšeuvedených pěti bodů, mohla by seSeveroatlantická aliance dočkatdalšího trvání. V každém případěprojde NATO zásadními změna-mi, dříve nebo později rozhodně.Pokud však má Aliance smyslupl-ně fungovat, je nezbytné realizovatony potřebné změny. Netýká se toani tolik změn formálních, alepředevším změn přístupu, princi-pu a jisté korekce chování. Dosa-vadní trendy transatlantické spolu-práce se jako by odpoutaly od rea-lity, hlavně na evropské straně sepohybují v nesmyslné „postmoder-nitě“, a zejména Evropané jsounejvětší komplikací celého vztahu.Aliance nelze budovat tam, kde ne-mají místo a kde nejsou potřeba.Naopak tam, kde si jich situace žá-dá, vznikají rychle a fungují kvalit-ně. Pokud si členské státy nepři-pustí skutečný stav věcí a pokudneprokážou vůli ke změně a dostá-ní závazků, čeká Alianci neslavnýkonec. Pokud se však hlavní aktéřivývoje zachovají rozumně, odpo-vědně a rozhodně, mohou zůstatnadále vůdci vlastních zájmů a dátAlianci druhý dech. Jedinou jisto-tou je přitom skutečnost, že v řaděohledů drží všichni členové Alian-ce její osud plně ve vlastních ru-kou.

Jan Závěšický se zabýváevropskou integracía bezpečnostní a obrannoupolitikou v Mezinárodnímpolitologickém ústavuMasarykovy univerzity.

zavesicky@iips.cz

Období studené válkyAčkoli by se mohlo zdát, že se ev-ropská integrace rozšířila o oblastbezpečnosti až v devadesátých le-tech minulého století, ve skutečnos-

NATOa Evropská unie:

dva kohoutina jednom

smetišti?Tomáš Weiss

Severoatlantická aliance letos slaví60 let od svého založení. Příští rok za-se uplyne 60 let od vyhlášení Schu-manova plánu, který zahájil procesevropské integrace. Aliance a unie,respektive společenství, tak vedle se-be působily na evropském kontinentuv podstatě po celou dobu své exis-tence. Členská základna obou orga-nizací se navíc do značné míry pře-krývá, i když do evropské integracebyl vždy až na období 1955–1973zapojen alespoň jeden stát, který ne-byl členem NATO, a řada členů NATOse pochopitelně nepodílí na evropskéintegraci. Na první pohled by se tedyzdálo, že Evropská unie a NATO byměly mít dostatek zkušeností k obou-stranně prospěšné, bezproblémovékoexistenci. Cílem tohoto článku jestručně ukázat, jakým způsobem sevzájemné postavení NATO a EU vyví-jelo během posledních šedesáti let,ale zejména nastínit, jakým problé-mům musejí obě organizace ve svýchvztazích čelit.

2009 Mezinárodní politika 3 7

Šedesát let NATO

ti měla bezpečnostní podtext od saméhopočátku. Celá myšlenka Evropského spo-lečenství uhlí a oceli byla koneckonců vesvé podstatě bezpečnostní a měla bránitozbrojenému konfliktu mezi členskýmistáty. Šest zakládajících států ale jen ně-kolik měsíců po Schumanově plánu zača-lo jednat i o společenství výslovně obran-ném. Evropské obranné společenství(EOS), navržené francouzským premié-rem René Plevenem, mělo umožnit zno-vuvyzbrojení Spolkové republiky Němec-ko a využití jejích sil při obraně Západubez toho, aby zároveň představovalo po-tenciální hrozbu pro ostatní západoevrop-ské státy.

Po obtížných vyjednáváních podepsa-ná smlouva zřizovala společnou evrop-skou armádu, v níž měly být jednotkyčlenských států v Evropě integrované naúrovni divizí. Předpokládala také společ-né nákupy vybavení, stejnou uniformua jednotné velení. Kvůli měnící se geopo-litické a vnitropolitické situaci ale fran-couzské Národní shromáždění odmítlosmlouvu v roce 1954 ratifikovat, a ta taknikdy nevstoupila v platnost.

Ačkoli mělo EOS sdružovat pouze stá-ty původní Šestky, od samého počátku by-la zřejmá jeho provázanost se Severo-atlantickou aliancí. Společné evropskéjednotky dokonce měly být v případě vál-ky podřízeny vrchnímu veliteli aliančníchsil. Bylo proto přirozené, že se po ne-úspěchu EOS našel přijatelný způsob zno-vuvyzbrojení Německa právě v rámci NA-TO, kam Spolková republika v roce 1955

vstoupila. Důsledkem neúspěchu Evrop-ského obranného společenství ovšem by-lo, že po zbytek studené války rezignovalyevropské státy na jakékoli snahy o inte-graci v oblasti bezpečnostní politiky a pře-nechaly ji k výhradní zodpovědnosti Alian-ci. Podobně se NATO dobrovolně podří-dila i Západoevropská unie (ZEU), kteránavíc v dalších letech svou činnost po-stupně utlumovala.

Devadesátá léta a vytvořeníEBOPTeprve po konci studené války se evrop-ská integrace rozšířila i do oblasti bezpeč-nostní politiky. Druhý pilíř Evropskéunie, Společná zahraniční a bezpečnostnípolitika, měl podle Maastrichtské smlou-vy zahrnovat „všechny otázky, které se tý-kají bezpečnosti Evropské unie, včetně bu-doucího vymezení rámce společné obrannépolitiky, která by časem mohla vést ke spo-lečné obraně“ (čl. J.4). Ve skutečnosti seovšem Evropská unie těmto otázkám pří-liš intenzivně nevěnovala, a to zejménakvůli odporu některých členských států.Vývoj v devadesátých letech ale ukázal, žeačkoli se NATO dokázalo poměrně úspěš-ně adaptovat na nové bezpečnostní pro-středí, nepředstavovalo nejlepší nástrojpro řešení některých problémů. Zatímcototiž evropští spojenci potřebovali reago-vat na krize v blízkých regionech, jakojsou Balkán nebo Afrika, Spojené státy byrády přesunuly svou pozornost na problé-my s globálním dopadem. NeschopnostEvropanů vyřídit si své „malé“ problémy

v sousedství ale znovu a znovu vyžadova-la angažmá USA. V roce 1998 se protonová britská vláda rozhodla pro radikálnízměnu stanoviska a podpořila budováníautonomních evropských kapacit pro ře-šení krizí.

Evropská bezpečnostní a obranná poli-tika (EBOP) je výsledkem změny britské-ho stanoviska a rámcem, v němž Evrop-ská unie realizuje své ambice bezpečno-stního aktéra. Vznik EBOP ovšem nezna-mená, že evropské státy zcela odvrhly ali-anční platformu. Od samého počátku(společné britsko-francouzské rezoluce zeSaint-Malo) se EBOP odkazuje na Seve-roatlantickou alianci několika způsoby.V první řadě stanoví, že budou Evropanéjednat „v souladu se svými závazky v NA-TO, [...] které je základem kolektivní bez-pečnosti svých členů“. Evropská bezpeč-nostní a obranná politika tak víceméně re-zignovala na to, co už předpokládá Maa-strichtská smlouva, tedy společnou obra-nu. Omezuje se na operace ve třetích ze-mích, mimo území členských států. Lisa-bonská smlouva sice tento rámec překra-čuje a zahrnuje do primárního evropské-ho práva klauzuli kolektivní bezpečnosti,ta ovšem obsahuje výjimku pro tzv. neza-pojené členské státy (nečleny NATO)a jasně vymezuje, že fórem pro imple-mentaci tohoto závazku zůstává pro svéčleny Aliance (čl. 42(7) SEU).

Dále deklarace ze Saint-Malo stanoví,že se Evropská unie bude angažovatpouze tam, kde není zapojeno NATO. Ta-to poměrně vágní formulace nijak nespe-

8 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

cifikuje, jak přesně se rozhodnutí Evrop-ské unie váže na rozhodnutí NATO,a v Dárfúru se skutečně angažovaly oběorganizace. To je ale nutno považovat spí-še za výjimku, protože jinak se dělba re-gionů a práce daří bez větších komplikací.

Posledním a pro vztahy mezi Evrop-skou unií a NATO značně důležitým po-žadavkem deklarace je vytváření auto-nomních schopností Unie „bez nepotřeb-ných duplikací“ se schopnostmi Aliance.Tento koncept předpokládá, že Evropskáunie a NATO budou úzce spolupracovatpři provádění svých misí, a bylo by protozbytečné vytvářet dvě paralelní struktury,když by stačila pouze jedna, již by obě or-ganizace sdílely. Vzhledem ke klesajícímvýdajům na obranu v rozpočtech řady ev-ropských spojenců měla tato spoluprácesnížit náklady a ušetřit peníze na kritickéoblasti přímo související s akceschopnos-tí armád členských států, jako jsou náku-py nové výzbroje a výstroje a zahraničníoperace.

Americká ministryně zahraničí Made-leine Albrightová navíc po Evropanechpožadovala, aby při vytváření Evropskébezpečnostní a obranné politiky zabránilidiskriminaci členských států NATO, kte-ré nejsou členy Evropské unie.

Dohoda na podmínkáchspolupráceOd samého počátku bylo zřejmé, ževzhledem k vymezením rozsahu Evropskébezpečnostní a obranné politiky a jejíhovztahu se Severoatlantickou aliancí budepro reálné spuštění autonomní evropskéoperace klíčová jasná dohoda mezi EUa NATO na podmínkách spolupráce.Ihned se ale ukázalo, že dosažení takovédohody nebude jednoduché. Ačkoli wa-shingtonský summit NATO v roce 1999vyjádřil svou připravenost o dohodě jed-nat a Evropská unie s ní počítala ve svýchdokumentech, implementace se zdrželaaž do konce roku 2002. Důvodem byly ně-které technické problémy, jako napříkladzajištění bezpečnosti informací, k nimžměly získat přístup i nealianční členskéstáty Evropské unie, jež ovšem nesplňova-ly standardy NATO, ale zejména problé-my politické mezi Tureckem a Řeckem.Až závěry kodaňské Evropské rady, kterézvýšily šanci Turecka na zahájení přístu-pových rozhovorů, umožnily formálníuzavření dohody, tzv. Berlín Plus (názevodkazuje na podobnou dohodu uzavře-nou mezi NATO a ZEU v roce 1996v Berlíně). Evropská unie tak získala pří-stup ke kapacitám Aliance. V průběhu ro-

ku 2003 pak spustila své první zahraničnímise.

Berlín Plus zajišťuje Evropské unii za-ručený přístup k operačnímu plánováníNATO, jeho vybavení, pokud je k dispo-zici, možnost využít strukturu Severo-atlantické aliance a zástupce vrchníhovelitele sil NATO v Evropě (který je vždyEvropan) k velení operacím Evropskéunie, a konečně zavazuje NATO k refor-mě svého obranného plánování, aby po-čítalo s možným využitím jednotek člen-ských států na evropské mise. Byly zříze-ny také pravidelné konzultace mezi obě-ma organizacemi na různých úrovníchřízení: ministři zahraničních věcí se se-tkávají jednou za půl roku, velvyslancičlenských zemí (v Severoatlantické raděa v Politickém a bezpečnostním výboruEU) třikrát častěji. Dvakrát za pololetíse setkávají vojenské výbory NATO a Ev-ropské unie a výměna informací by mělafungovat i na úrovni výborů a štábů. Takalespoň vypadá vzájemná komunikacena papíře. Realita je ale bohužel jináa spolupráce mezi Unií a NATO dosti sil-ně skřípe.

Problémy současnéhouspořádáníNejpalčivějším problémem vztahů meziNATO a Evropskou unií jsou nevyřešenéspory mezi Tureckem a Kyprem. Turecko,jeden z důležitých členských států Alian-ce, není členem Evropské unie a vyjedná-vá o členství. Kypr členem EU je, ale chy-bí v NATO. Jejich vzájemný spor o bu-doucnost severního Kypru sice s Unií aniAliancí přímo nesouvisí, každá ze stransporu ale využívá členství jako zbraň pro-ti svému protivníkovi. Turecko odmítáuznat kyperskými Řeky ovládanou Kyper-skou republiku a nevpouští do svých pří-stavů a na letiště lodě a letadla pod ky-perskou vlajkou. Kypr zase dlouhodoběblokuje přístupová jednání mezi Evrop-skou unií a Tureckem a také přidruženéčlenství Turecka v Evropské obrannéagentuře. Turecko, které v jednáních taháza kratší konec (Kypr má daleko většímožnosti ovlivnit výsledek z pozice členaEU), využívá jednu z mála karet, kterédrží v ruce: své členství v NATO. Odmítá,aby se Kypr účastnil jednání Evropská

2009 Mezinárodní politika 3 9

Šedesát let NATO

unie–NATO, protože není členem alianč-ního programu Partnerství pro mír, jednéz podmínek dohod Berlín Plus. Z tohotodůvodu například téměř nefungují společ-ná zasedání ministrů zahraničí států EUa NATO a zablokovaná jsou také jednánío rozšíření spolupráce nad rámec BerlínPlus. To by přitom obě organizace potře-bovaly, protože v současnosti je jedinouoperací vedenou v tomto nastavení evrop-ská mise Althea v Bosně a Hercegoviněa společná jednání nemohou na oficiálníúrovni překročit rámec této mise. Proefektivnost spolupráce by Evropská uniea NATO měly jednat o celé řadě témat,včetně terorismu, proliferaci zbraní hro-madného ničení nebo strategických vý-hledech.

Ve světle kypersko-tureckých sporů seostatní problémy současných vztahů EUa NATO mohou zdátnedůležité, předsta-vovaly však také pře-kážky účinnější spo-lupráci. V posled-ních letech se někte-ré členské státy na-vzájem podezíralyz podkopávání pozicAliance, respektiveUnie. Nejviditelnějšíbyly nedůvěra USAvůči Evropské bez-pečnostní a obrannépolitice a pochybnos-ti o pohnutkách Fran-cie. Spojené státy se od počátku EBOPstavěly k evropské aktivitě poměrně re-zervovaně. Madeleine Albrightová sta-novila jasné mantinely, které evropštíspojenci neměli překročit, aby nepodko-pávali důvěryhodnost Aliance. Spojenéstáty se zejména bály, že EBOP rozdrobíuž tak nízké výdaje evropských států naobranu a že se evropské státy budou vy-dávat na špatně připravené mise,o nichž Spojené státy nebudou spolu-rozhodovat, ale z nichž potom své spo-jence budou muset zachraňovat. V po-sledních letech je ale patrný zásadní po-sun ve vnímání Evropské bezpečnostnía obranné politiky ve Washingtonu.Američané zjistili, že operace EBOPjsou dostatečně inkluzivní, aby nediskri-

minovaly ostatní státy NATO, a že se vě-nují tématům a regionům, v nichž seUSA, respektive NATO, neangažovalynebo angažovat nechtěly. Zejména civil-ní operace EBOP představují nástroj,který Aliance zatím nemá k dispozici(a v takovém rozsahu pravděpodobněmít nikdy nebude), který je ale v součas-ném světě velmi užitečný.

Od svého vystoupení z vojenskýchstruktur NATO v roce 1966 je Francie za-se považovaná za velmi rezervovanéhočlena Aliance. Některé hlasy dokonce ce-lý projekt Evropské bezpečnostní a ob-ranné politiky od začátku považovaly zapokus Francie o snížení vlivu Spojenýchstátů a NATO v Evropě. Ačkoli Francie jeurčitě klíčovým hybatelem za evropskoubezpečnostní politikou, v posledních le-tech se stále více angažuje i v Alianci. Ne-

jenže se účastnívšech aliančníchmisí, ale je takéjedním z největ-ších přispěvatelůdo sil rychlé reak-ce NATO. U příle-žitosti 60. výročípodpisu Washing-tonské smlouvy senavíc očekává, žese Francie oficiál-ně vrátí do vojen-ských struktur Ali-ance. Její návrat si-ce probíhá už delší

dobu a kvantitativně nebude jeho oficiál-ní oznámení znamenat žádnou velkouzměnu, podle některých pozorovatelů byale tento krok mohl mít velký symbolickývýznam a dát vztahům EU a NATO novýimpuls.

Poslední z důležitých oblastí, v nichžspolupráce Evropské unie a NATO ne-splňuje očekávání, je vytváření nových ka-pacit. Obě organizace mají své vlastní pro-cesy plánování nových operačních schop-ností, jež se snaží vzájemně koordinovat.Hlavním problémem v tomto případěovšem nejsou neshody mezi organizace-mi, ale neschopnost samotných členskýchstátů účinněji utrácet peníze. Jde o pro-blém evropských členů NATO a člen-ských států Evropské unie, kteří valnou

většinou nedodržují stanovené závazky naminimální investice do obrany, a navíc in-vestují neefektivně. Optimalizace výdajůevropských států je pro obě organizacevelkou výzvou do budoucna. Nejenže sebudou muset členské státy shodnout naúčinném systému spolupráce, který byumožnil úspory z rozsahu a větší inter-operabilitu armád, ale zároveň by mělytento systém buď postavit přímo pro EUi NATO společně, nebo zajistit jejich úz-kou provázanost. Vzhledem ke kypersko-tureckým sporům je ale takový společnýsystém v nedohlednu. Neschopnostzkoordinovat procesy v Evropské uniia v NATO by ovšem pravděpodobně jaký-koli nový systém vytváření kapacit pře-dem odsoudila k neúspěchu nebo jehoúčinnost významně omezila.

Výhled do budoucnaZávěrem lze konstatovat, že vztahy Ev-ropské unie a Severoatlantické aliance si-ce nejsou zcela nefunkční, mají ale k do-konalosti stále daleko. Větší otevřenostSpojených států a reintegrace Francie dovojenských struktur NATO představujípotenciál k dalšímu rozvoji a prohloube-ní vztahů. I spolupráce na taktické a ope-rační úrovni v oblastech, kde spolu Ev-ropská unie a NATO musejí koordinovatsvé akce, jako jsou Afghánistán nebo Ko-sovo, funguje poměrně úspěšně a ukazu-jí, že obě organizace jsou schopné pra-covat společně. Na politické a strategic-ké úrovni jsou ovšem vzájemné vztahyzmraženy kyperským konfliktem. Beznalezení dlouhodobého a oboustranněpřijatelného řešení pro rozdělený Kyprnelze očekávat, že by Evropská uniea NATO dokázaly víc, než jen přešlapo-vat na místě. Bez fungující koordinacea jasně vymezené spolupráce je přitomúspěch obou organizací při zvládání kri-zí ve světě v budoucnu jen těžko předsta-vitelný.

Tomáš Weiss je výzkumnýmpracovníkem Institutu pro evropskoupolitiku EUROPEUM, přednášío evropské bezpečnostní politicea transatlantických vztazích na FSV UK.

tweiss@europeum.cz

Evropská uniea NATO budou úzcespolupracovat připrovádění svých misí,a bylo by protozbytečné vytvářet dvěparalelní struktury,když by stačila pouzejedna, již by oběorganizace sdílely.

10 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

Na pozadí změn v uspořádánímezinárodního systému po kon-ci studené války byly v rámci

vztahů mezi Amerikou a Evropou aktivo-vány dva souběžné procesy. Za prvé to by-la adaptace NATO jako hlavního bezpeč-nostního pojítka v transatlantických vzta-zích na změněné prostředí. Za druhé tobyla snaha o vytvoření nové formy spolu-práce, která bude více akcentovat politic-ké a ekonomické aspekty transatlantic-kých vztahů.

Z hlediska zájmů České republiky bylovelmi podstatné, že se řada navrhovanýchiniciativ transatlantického partnerství doznačné míry vztahovala k dalšímu vývojiEvropy jako celku a středoevropskému re-gionu zvláště. Bylo to dáno jednak dyna-mikou 90. let, kdy události na kontinentěpoutaly pozornost nejen Bruselu, ale rov-něž Washingtonu. Jednotný, nebo ale-spoň vzájemně koordinovaný, postup Ev-ropské unie a USA vůči regionu střednía východní Evropy se nejzřetelněji proje-vil během procesů rozšiřování NATOa EU, kdy podle názoru J. Petersonaa M. A. Pollacka vytvořil „americký tlak

na rozšíření NATO v roce 1999 politickýprecedent pro východní rozšíření EU v ro-ce 2004“.

Expanze NATOPro agendu rozšíření NATO byl velmi dů-ležitý postoj administrativy Billa Clinto-na. Počátek široce pojaté změny v mezi-národních vztazích je patrný z projevuClintonova poradce pro národní bezpeč-nost Anthonyho Lakea, který 21. září1993 veřejně vystoupil na půdě George-townské univerzity ve Washingtonua představil Strategy of Enlargement nebo-li Strategii rozšiřování. Lake kladl důrazna vytvoření jádra demokratických zemí,ze kterého bude vycházet impuls k rozši-řování demokracie a tržního hospodář-ství.

Americká administrativa pohlížela nabudoucnost transatlantických vztahův širším kontextu, přičemž Aliance hrálaklíčovou roli nejen jako bezpečnostní or-ganizace, ale rovněž jako faktor ovlivňují-cí demokratizační procesy ve střední a vý-chodní Evropě. Pro ministra zahranič-ních věcí Warrena Christophera mělo roz-

šíření NATO o rodící se demokraciestřední a východní Evropy vést k podpořeevropské integrace a sjednocení, neboť to„může usměrnit jejich energii směremk produktivním cílům jako posílení demo-kratických a právních institucí, zabezpe-čení civilního řízení ozbrojených sil a do-držování lidských práv“.

Tyto intence byly rovněž v souladus prioritou evropských spojenců, kteroubylo udržení stability v rychle se transfor-mujícím středo- a východoevropském re-gionu. Viděno z perspektivy České repu-bliky bylo velmi důležité, že podle názorunapříklad Jamese Gowa potřeboval „Wa-shington NATO jako životně důležitý ka-nál udržení vlivu v Evropě, v nejdůležitěj-ším regionu světa pro strategické a eko-nomické zájmy USA. Naopak pro Evro-pany představovala americká přítomnostživotně důležitý stabilizační faktor vestruktuře kontinentální bezpečnosti.“

S těmito záměry byla od podzimu 1993připravována i první Clintonova návštěvav Evropě. Nejdůležitější částí připravova-ných jednání s evropskými spojenci v NA-TO a středoevropskými státy Visegrádské

Česká republikapo deseti letech v NATO:

transatlantické souvislosti

Břetislav Dančák

První desetiletí členství České republiky v Severoatlantické alianci skýtá vhodnou příležitost k sumarizaci dosaže-ných výsledků a ke zvážení možné perspektivy do budoucna. Vstupem České republiky do NATO v březnu 1999došlo k naplnění jednoho ze základních cílů české zahraniční politiky po roce 1989. V této souvislosti se jeví jakopodstatné zamyslet se také nad důvody proatlantické pozice ČR a pokusit se blíže osvětlit kontext bilaterálních vzta-hů České republiky a Spojených států amerických v jejich transatlantické dimenzi.

2009 Mezinárodní politika 3 11

Šedesát let NATO

skupiny byl program Partnerství pro mír(PfP). Prezident Clinton považoval PfP zapředstupeň plného členství v Severo-atlantické alianci. Dá se předpokládat, žetak učinil z několika důvodů, přičemžz hlediska transatlantických vztahů a za-hraniční politiky České republiky se jevíjako nejpodstatnější dva. Za prvé přisoudilNATO, stejně jako řada jeho předchůdců,roli hlavního pojítka mezi Amerikoua Evropou. Jinými slovy preferoval zacho-vání politiky „NATOfirst“. Za druhé skýta-lo rozšiřování Aliancepříležitost, jak kon-krétním způsobemnaplnit novou zahra-ničněpolitickou kon-cepci – Strategii rozši-řování.

Pro Českou repu-bliku byla důležitáschůzka Billa Clinto-na s Václavem Hav-lem 20. dubna 1993.Podle českého prezi-denta bylo nezbytnéodstranit bezpečnostní vakuum, v němžse nachází střední Evropa. Nejlepší způ-sob, jak toho dosáhnout, bylo přijetí těch-to zemí do Aliance. Vedle bezpečnostníchdůvodů však Havel uvedl také hodnotovýfaktor, hovořící pro akceptaci středo-evropských států, a to když zmínil souná-ležitost středoevropských společnostís hodnotami a myšlením Západu. Zajiště-ním demokracie ve střední Evropě mohlpodle Havla Západ získat velmi dobrýprecedent pro rozšiřování demokraciea stability dále na východ. Podle prezi-denta Havla byl „vstup středoevropskýchzemí do NATO klíčový pro rozšiřovánídemokracie, a to nikoliv pouze do středníEvropy, ale rovněž do prostoru nově ne-závislých států“.

Zřetelně formulovaný závazek Spoje-ných států vůči podpoře potenciálníchkandidátů na vstup do NATO zazněl12. ledna v Praze, když v souvislostis Partnerstvím pro mír Clinton řekl, že„již nadále není otázkou, zda NATO při-jme nové členy, ale kdy a jak“. Předloženíprogramu PfP a silná politická podporaze strany USA zvyšovaly reálné šance na

vstup České republiky do Aliance. Part-nerství pro mír znamenalo podle D. J. Al-lena také velmi podstatný posun v ame-rické politice vůči Rusku. Oproti před-chozímu období „byl v podstatě návrhPfP posledním vzdechem Clintonovystrategie ‘Russia first‘ a brzy otevřel cestuk americkému obratu v rozšíření NATO“.

V druhém Clintonově funkčním obdo-bí byl klíčovou událostí madridský sum-mit NATO v roce 1997. Po několikaletém

úsilí získala Česká re-publika a další dvě ze-mě bývalé Varšavskésmlouvy pozvánku kevstupu do Aliance.Od momentu podpi-su přístupových pro-tokolů v prosinci1997 se rozběhla in-tenzivní příprava rati-fikačního procesu vevšech členských stá-tech Aliance a rovněžv kandidátských ze-mích. Z hlediska vý-znamu, jaké zaujímají

Spojené státy ve struktuře NATO, byl klí-čovým místem a indikátorem dalšího vý-voje v Alianci výsledek hlasování v Sená-tu Kongresu USA.

Česká republika usilovala o co možnánejlepší poměr hlasování v Kongresu a vy-užívala k tomu různé příležitosti. Prezi-dent Havel například během svého vy-stoupení při obdržení Fulbrightovy ceny3. října 1997 ve Washingtonu nabádalk tomu, aby bylo přijetí nových členů doNATO vnímáno jako levnější varianta za-jištění bezpečnosti v regionu, který se staldějištěm dvou světových válek. Za zvlášťdůležitý zmínil kontext války v Bosněa Hercegovině.

V přizvaných státech probíhala ratifi-kace přistoupení k NATO různým tem-pem. V České republice podpořila processchvalování návštěva generálního tajem-níka NATO Javiera Solany v březnu 1998v Praze, který vyjádřil naději, že ratifikacenebude trvat příliš dlouho. V kontextumaďarské zkušenosti s referendem bylozvažováno vypsání plebiscitu také v Čes-ké republice. Všelidové hlasování však ne-bylo vnímáno jako alternativa k obvyklé

proceduře ratifikace mezinárodníchsmluv parlamentem. Vláda měla v úmysluvyslat do zahraničí jasný signál eminent-ního zájmu o členství v NATO a nehodla-la strategicky důležitý krok ke zvýšeníbezpečnosti země vystavovat riziku vni-tropolitických půtek v souvislosti s blížící-mi se předčasnými parlamentními volba-mi v červnu 1998. Obavy z možných prů-tahů plynuly z postoje krajně pravicovýchrepublikánů a levicových stran, předevšímod komunistů a části sociálních demokra-tů, kteří signalizovali záměr odložit ratifi-kaci až na období po volbách. Tomu sechtěl ministr zahraničních věcí JaroslavŠedivý vyhnout, proto byla smlouvao přistoupení České republiky k NATObez odkladů předložena Parlamentu ČR,který ji 15. dubna 1998 schválil.

Po předání ratifikačních dokumentůministrem zahraničních věcí Janem Kava-nem do rukou ministryně zahraničí Ma-deleine Albrightové 12. března 1999 ve

Lze konstatovat, žev dohledné doběnelze očekávatnahrazení NATOnějakou jinouformální strukturou,která by bylav bezpečnostníoblasti srovnatelněfunkční a efektivní. Zdroje

• Peterson, J. – Pollack, M. A.(2003): Introduction. Europe, America,Bush. In: Peterson, J. – Pollack, M. A.(Eds.): Europe, America, Bush. Trans-atlantic Relations in the Twenty-firstCentury. London: Routledge• Christopher, W. (2001): Chances ofa Lifetime. New York: Simon andSchuster• Gow, J. (2002): The Future of NATOand the Euro–Atlantic Community: Pro-ductive Partnerships and ConstructiveEnds? In: Ramet, S. P. – Ingebritsen,Ch. (Eds.): Coming in from the ColdWar. Changes in U.S –European Inter-actions since 1980. Lanham: Rowmanand Littlefield Publishers• Allen, D. J. (2002): A CompetitiveRelationship: The Maturing of the EU–U.S. Relationship, 1980–2000. In:Ramet, S. P. – Ingebritsen, Ch. (Eds.):Coming in from the Cold War. Chan-ges in U.S–European Interactions sin-ce 1980. Lanham: Rowman and Little-field Publishers• Havel, V. (2002): NATO, Europe,and the Security of Democracy. Selec-ted speeches, articles, and interviews1990–2002. Pardubice: Theo Publi-shing

12 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

městě Independence ve státě Mis-souri se naplnil poslední formálníkrok na cestě České republiky doAliance. Při dubnových oslavách50. výročí založení NATO veWashingtonu tak byla Česká re-publika již plnoprávným členemAliance.

Atlantický spojenecPo nepříliš jednoznačném postojičeské politické reprezentace bě-hem kosovské krize v roce 1999se v následujícím období projevo-vala spíše proatlantická orientaceČeské republiky. Pravděpodobněnejvýrazněji k tomu došlo běhemirácké krize na přelomu2002/2003, kdy se Praha přiklo-nila na stranu Washingtonu, a topřesto, že se tím dostávala do po-litického střetu s hlavními tahou-ny evropské integrace Franciía Německem. Rozpory se navícčasově shodovaly s obdobím fina-lizace vstupu České republiky doEvropské unie. Ke zmírnění pnutív transatlantických vztazích ne-došlo ani během summitu Severo-atlantické aliance v Praze v listo-padu 2002. Jistým vyvrcholenímse stalo vyjádření amerického mi-nistra obrany Donalda Rumsfeldao rozdílech mezi „starou“ a „no-vou“ Evropou, po němž následo-val „dopis osmi“ z konce ledna2003, kterým vyjadřovalo osm ev-ropských státníků, mezi nimii prezident Havel, podporu postu-pu Spojených států v Iráku.

Velmi dobře čitelnou je českáproatlantická pozice v bezpeč-nostních otázkách spojených sezáměrem posílení protiraketovéobrany o prvky umístěné v Evro-pě. Česká vláda reagovala na ame-rickou nabídku z ledna 2007 klad-ně a během následujících dvou letintenzivních jednání podepsalas USA smlouvy o podmínkách in-stalace radaru v České republiky.

U proatlantické orientace Čes-ka leží důvody vyplývající z histo-rické zkušenosti, zvláště z období

po druhé světové válce. Spojenéstáty, jako svého druhu také ev-ropská mocnost, přispěly svým dí-lem k podobě obnovy poválečnéEvropy. V tomto smyslu jsou v ur-čité míře stále přítomny ve vnitro-evropské debatě o způsobu uspo-řádání vzájemných vztahů mezijednotlivými zeměmi starého kon-tinentu. Spojené státy jako bez-pečnostní záruka celého západní-ho světa vytvořily prostor pro pro-jekt evropské integrace takový, ja-ký jej dnes známe. Interpretacevyjádření Rumsfelda k „nové“a „staré“ Evropě jako pokus o roz-dělení Evropy, a tím i narušení ev-ropského integračního procesu, jezavádějící. Primárním problé-mem, který vyvstal v souvislostis iráckou krizí, nebyla evropskáintegrace, ale rozsah globálníchbezpečnostních hrozeb a způsob,jak jim čelit.

Zkušenost s malou akceschop-ností Evropské unie jako celkuběhem konfliktů na Balkáně a naStředním východě vedla Českourepubliku k přesvědčení, že na-dále je v jejím zájmu prosazovatkoncept evropské bezpečnosti za-ložený v podstatné míře na Seve-roatlantické alianci, přestože ak-tivní účast na SZBP a EBOP jepro ni důležitá s ohledem na udr-žení vlivu v rámci Evropské unie,kde se odehrává podstatná část je-jích zahraničněpolitických aktivit.K výše uvedenému lze konstato-vat, že v dohledné době nelze oče-kávat nahrazení NATO nějakou ji-nou formální strukturou, která bybyla v bezpečnostní oblasti srov-natelně funkční a efektivní. Vý-znam Aliance jako hlavního pojít-ka mezi Spojenými státy a Evro-pou je tudíž zásadní.

Břetislav Dančák jeředitelem Mezinárodníhopolitologického ústavuMasarykovy univerzity.

dancak@iips.cz

Dvě zásady KennanovystrategieGeorge Kennan své představy zveřejnilv roce 1947 v červencovém čísle časopisuForeign Affairs pod názvem „Zdroje so-větského chování“ a podepsané šifrou„X“. Kennanova logika spočívala na dvouhlavních axiomech. První z nich stanovo-val, že Sovětský svaz je v politické aréněrival, a nikoli partner, Sověti dobře rozu-mějí síle, jsou velmi citliví k logice na nípostavené, stáhnou se vždy, když se se-tkají s důrazným odporem. Pokud tedy je-jich protivník má dostatečnou sílu a záro-veň s tím i vůli ji použít, pak ji nakonecvlastně ani použít nemusí. Kennan Zápa-du doporučil, aby se připravoval nikoli najedno rozhodující střetnutí se SSSR, alenaopak na jeho systematické, dlouhodo-bé, odhodlané a neústupné zadržování.Jeho podstatu vysvětlil jako „ostražitéa pozorné uplatňování protitlaku kdekolina světě, kde bude působit, manévrovata své cíle prosazovat SSSR“.

Druhý axiom Kennanovy strategickévize říkal, že o osudech poválečného svě-ta se rozhodne na domácí frontě a žev soupeření mezi Východem a Západemzvítězí ten systém, který dokáže lépe na-plňovat ideály, na nichž byl postaven.Kennan při koncipování této prognózyvycházel z přesvědčení, že „žádné mystic-ké, mesianistické hnutí… nemůže neome-

NATOz pohledu

zadržováníOhlédnutí za šedesáti lety existence NATOmůže mít nekonečné množství podob, při-čemž každá z nich je více či méně subjektiv-ní, odráží úhel pohledu toho kterého autora.Plně to platí i pro tento příspěvek, který senad dosavadními dějinami NATO zamýšlí nazákladě Kennanovy strategie zadržování.

2009 Mezinárodní politika 3 13

Šedesát let NATO

zeně čelit frustraci, aniž by se tak či onakpřizpůsobilo logice daného stavu věcí“.Vždy však zdůrazňoval, že má jít o poli-tické zadržování, nikoliv o zadržování vo-jenské. Od samého počátku kritizoval po-litiky a generály, kteří jeho strategickékoncepci dávali vojenské zaměření a kteříji podle jeho názoru příliš zmilitarizovali.Odmítal založení NATO, protože v tomviděl nebezpečí rozdělení Evropy a milita-rizace mezinárodních vztahů.

Ale již blokáda Západního Berlína v zi-mě 1948/1949 výrazně zúžila prostor proKennanovo pojetí zadržování zakládanépředevším na politickém protitlaku. Sta-lin svým brutálním nátlakem dosáhl dvouvelmi kontraproduktivních výsledků.Především to byla první velká poválečnádiskreditace SSSR v očích světové demo-kratické veřejnosti. A zároveň s tím vyvo-lal obrovskou vlnu západní solidaritya odhodlanosti zaujmout nikoli pouze jed-norázový, ale dlouhodobý a systematickýodpor vůči nepřijatelné politice. Proto sedodnes říká, že Stalin se stal jedním ze za-

kladatelů NATO, které vzniklo na základědobrovolnosti („empire by invitation“). Vy-datně se přičinil o to,že Evropa se rozděli-la do dvou antago-nistických blokůa mezinárodní vzta-hy se zmilitarizovaly.

Další těžkou ra-nou pro Kennanovuvizi zadržování zaklá-daného převážně napolitickém protitlakuse stala korejská vál-ka v letech 1950–1953, která byla vůbec nejničivější válkoupo roce 1945. NATO na ni reagovaloschválením strategie štítu a meče, jež vy-cházela z předpokladu, že scénář korejskéválky by se mohl opakovat v Evropě, jens tím rozdílem, že invaze konvenčníchvojsk by nesměřovala od severu na jih, aleod východu na západ. Tato strategie se sta-la dalším z řady příkladů, že generálové sečasto připravují na tu válku, která už byla.

Korejský scénář se naštěstí v Evropěnikdy neuskutečnil. To ale nic nemění naskutečnosti, že právě v době korejské vál-ky se s konečnou platností uzavřela cestapro Kennanovo pojetí strategie zadržová-ní a prosadilo se její militaristické pojetí,jež bylo vymezeno již ve směrnici Národ-ní bezpečnostní rady USA (NSC 68),schválené v dubnu 1950, tedy ještě předvypuknutím korejské války. Tato směrnicevsadila na výzvu v podobě rozsáhlé mo-dernizace výzbroje Spojených států(U. S. military buildup). Prvním cílempřístupu k zadržování bylo vystupňovatstudenou válku, aby bylo možné vyhnoutse skutečné válce mezi NATO na jednéstraně a SSSR a jeho satelity na stranědruhé. Druhým, neméně důležitým cílembylo co nejvíce zatížit ekonomiku Sovět-ského svazu a jeho satelitů a postupně jetakříkajíc uzbrojit.

Vznik Varšavské smlouvya Harmelova doktrínaDalším důležitým mezníkem se stal rok1955: Severoatlantická alianci se rozšířilao významného nového člena, o tehdejšíSpolkovou republiku Německo. Sovětskýsvaz na to reagoval vytvořením Varšavskésmlouvy, která ale na rozdíl od NATO fun-govala jako společenství pod nátlakem he-

gemona, tedy jako „em-pire by coercion“. Všepodstatné se rozhodo-valo v Moskvě, vládysatelitních zemí se při-způsobovaly. Na rozdílod NATO neexistovalavnitřní diskuse o strate-gii ani o vojenské dok-tríně, existovala jednajediná doktrína, a to so-větská. Obrovský rozdílmezi Severoatlantickou

aliancí a Varšavskou smlouvou se nejvýra-zněji projevil v první polovině 60. let, kdyse v NATO otevřeně diskutovalo o strate-gické koncepci „pružné reakce“. Výhradyevropských zemí byly tak silné, že koncep-ce nakonec nikdy nebyla oficiálně schvále-na. Něco takového bylo ve Varšavskésmlouvě zcela nemyslitelné.

Prostor pro alespoň částečný návrat keKennanovu pojetí strategie zadržování se

V době korejskéválky se s konečnouplatností uzavřelacesta pro Kennanovopojetí strategiezadržovánía prosadilo se jejímilitaristické pojetí.

Jan Eichler

14 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

otevřel po karibské krizi v roce 1962, ježbyla vůbec nejvážnější krizí v celých ději-nách studené války. Plně potvrdila Ken-nanův axiom, že Sověti se stáhnou vždy,když narazí na důrazný odpor. Po jejímelegantním vyřešení, které je velkou záslu-hou 35. amerického prezidenta Johna F.Kennedyho, výrazně zeslábl strach z pří-mé války mezi NATO a Varšavskousmlouvou a nastalo uvolnění mezinárod-ního napětí. Díky tomu mohlo NATOv prosinci 1967 schválit tzv. Harmelovuzprávu (Pierre Harmel byl ministr zahra-ničí a také premiér Belgie, jedné ze zaklá-dajících členských zemí NATO). Ta do-poručovala, aby NATO udržovalo své tra-diční poslání obrany a aby začalo plniti poslání nové, zaměřené na „uvolňování“– dnes se namnoze hovoří o „Harmelovědoktríně“. To znamenalo, že ačkoli seNATO nadále zaměřovalo na upevňování

věrohodnosti vojenské strategie jaderné-ho odstrašování, nevylučovalo ani úsilío podporu stabilnějšího vztahu a řešenízásadních politických otázek, a tím pá-dem i pro větší důraz na politické zadržo-vání SSSR a jeho satelitů. Harmelova dok-trína tedy nabídla možnost navázat naKennanovo dědictví politického zadržo-vání.

Ale po necelých deseti letech začalSovětský svaz pronikat do nových oblas-tí. Nejprve to byl politický nástup do ze-mí Afrického rohu a v samém závěru ro-ku 1979 přišla brutální vojenská invazedo Afghánistánu a jeho okupace. Záro-veň s tím SSSR do své výzbroje zavedlnovou generaci raket středního dosahus vícehlavicovým naváděcím systémem.Byly to SS-20 s dosahem 500–5 500 kma se zvýšenou přesností zásahu. Tato sku-tečnost v NATO vyvolala obavu, že so-

větská převaha by mohla podlomit dosa-ženou strategickou stabilitu. Převládl ná-zor, že takovému chování nelze čelit ni-jak jinak než návratem k vojenskému za-držování. V prosinci 1979 ministři za-hraničí a obrany zemí Severoatlantickéaliance schválili tzv. dvojí rozhodnutí:v odpověď na SS-20 budou na území ev-ropských států NATO rozmístěny ame-rické systémy Pershing 2 a řízené střelys plochou dráhou letu. V odpovědi na so-větskou politiku NATO znovu položilovětší důraz na vojenskou dimenzi za-držování.

Uvolnění mezinárodníhonapětí a konec studenéválkyZcela zásadní změna nastala až po roce1985, kdy do nejvyšší funkce v tehdejšímSSSR nastoupil Michail S. Gorbačov.

Washington, 8. prosinec 1987. Sovětský vůdce Michail Gorbačov a americký prezident Ronald Reagan podepisují smlouvu INF(Intermediate Range Nuclear Forces) o zničení a zákazu výroby raket středního a kratšího doletu. Str Old, Globe Media/Reuters

2009 Mezinárodní politika 3 15

Šedesát let NATO

Díky jeho zásadnímzměnám ve vnitřníi v zahraniční politi-ce nastalo velké uvol-nění mezinárodníhonapětí. Trvale sláblanezbytnost vojenskédimenze zadržování,aby nakonec vstou-pila do dějin po ofi-ciálním ukončení stu-dené války vyhláše-ném v listopadu1990 v Pařížské char-tě pro novou Evropu.

Kennanova stra-tegie zadržování bylajedním ze základůdlouhodobé strategieNATO již od jehozaložení. Některá ob-dobí byla příznivápro to, aby se kladldůraz na politickouoblast zadržování, jaksi to představovalsám Kennan. V ji-ných obdobích seupřednostňovala vo-jenská dimenze. Cel-kově však Kennanovastrategie plně obstála.

Potvrdila se správ-nost obou axiomů –ve studené válce zví-tězil ten systém, kte-rý dokázal lépe na-plňovat ideály, nanichž byl postaven,zatímco konkurenčnísystém byl tak úspěš-ně zadržován, že sesvým ideálům stálevíce odcizoval a na-konec jednoznačněprohrál.

Jan Eichlerje vědeckýmpracovníkemÚstavumezinárodníchvztahů. eichler@iir.cz

Kdysi byla Aliance vnímána jako nástrojstudené války; později přispěla výrazně

ke stabilizaci a i transformaci nových demo-kracií ve střední a východní Evropě. Nyní sev souvislosti s Aliancí hovoří nejčastěji o je-jích misích „out of area“ (Afghánistán, hlídkyu Afrického rohu) atd. Jak vidí Severoatlan-tická aliance sama svou roli v dnešním svě-tě?

Mluvíme-li o Atlantické alianci, musí-me si především uvědomit, že jde o skupi-nu 26 a zanedlouho 28 států. SměřováníAliance a definování její role je pak vždyvýsledkem nalézání kompromisu v jedná-ních, v nichž hraje roli obrovské množstvífaktorů. Dubnový summit odstartuje de-batu o nové strategické koncepci, kterábude trvat přibližně rok. Výsledný doku-ment bezesporu potvrdí základní roliAliance, jíž je kolektivní obrana podlečl. 5 Washingtonské smlouvy. Nezmění seani další stávající funkce, jimiž jsou ope-race mimo území NATO, harmonizace

obranných politik a plánování vojenskýchsil členských států a spolupráce s partne-ry. Těch má nyní Aliance v různých usku-peních kolem třiceti. Shodnout se na tě-chto bodech nebude problém. Skutečnádiskuse se povede o otázce povahy Alian-ce, konkrétně mezi zastánci spíše tradič-ního pojetí NATO jako především vojen-ské struktury a těmi, kteří podporují roz-šíření funkcí a aktivit Aliance směremk nevojenským aspektům bezpečnosti, ja-ko je kybernetická obrana, energetickábezpečnost, či skloubení spíše civilníchrozvojových činností v operacích a misíchNATO s tradičním vojenským působe-ním. Důležitým momentem v tomto smě-ru je také otázka koordinace s dalšími ak-téry mezinárodního společenství, a to jaks organizacemi vládními (OSN, Evropskáunie, Světová banka), tak nevládními hu-manitárními a rozvojovými organizacemi,a postavení NATO v mezinárodní dělběpráce. Lze také očekávat nelehkou debatu

„Díky NATO zůstalastudená válka pouze válkoustudenou,“

říká náměstek generálního tajemníka Severoatlantické aliance pro obrannou politikua plánování Jiří Šedivý. V rozhovoru pro Mezinárodní politiku se zamýšlí nad bu-doucími výzvami pro Alianci, hovoří o postupně se měnícím obrazu NATO a o ambiva-lentnosti vztahů s Ruskem. Připomíná také, že dveře Aliance zůstanou otevřeny všem,kdo hodlají sdílet její hodnoty a podílet se na její činnosti.

16 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

o povaze a relevanci jaderného odstrašenív 21. století, a to především mezi státy,které jsou více nakloněny kontrole zbroje-ní a odzbrojení, a zeměmi v tomto ohledukonzervativními. Již nyní však můžemekonstatovat, že NATO se v letech odskončení studené války podstatně trans-formovalo a dnes jeho role a působení da-leko přesahuje rámec původního posláníAliance.

Existují nějaké konkrétní cíle, jichž bychtěla Aliance dosáhnout?

Hlavním konkrétním a střednědobýmcílem je dosažení dlouhodobě udržitelnéstability v Afghánistánu. Ta by měla státna třech pilířích: bezpečnost, hospodář-ský rozvoj a kvalitní vládnutí. Chcemepostupně předávat zodpovědnost v těch-to oblastech do rukou Afghánců. Je toúkol na léta a NATO může vyřešit jen je-ho část. Klíčové je nyní vytvořit širší re-gionální přístup k problému a lépe koor-dinovat s dalšími aktéry na místě (OSN,EU, Světová banka, nevládni organiza-ce). V obecnější rovině je dlouhodobýmcílem Aliance zůstat účinnou organizací,jež bude relevantní pro bezpečnostní pro-středí, rizika a ohrožení v tomto století.Budoucnost je nepředvídatelná. Potřebu-jeme proto zefektivnit rozhodovací pro-cesy a vytvářet takové portfolio vojen-ských schopností a případně i nevojen-ských koncepcí a dovedností tak, aby-chom mohli pružně reagovat i vůči ne-předvídatelným výzvám.

Bezpečnostní výzvy současného globál-ního světa vedly k tomu, že původní „se-

veroatlantský rámec“ a operační prostorNATO byly rozšířeny o jiné části světa. Ne-mělo by to vést k nějaké užší, možná i insti-tucionalizované, spolupráci s dalšími vý-znamnými aktéry v mimoevropských regio-nech? (třeba s Austrálií, případně Japon-skem nebo Jižní Koreou)?

NATO má celou řadu partnerskýchvztahů, jež jsou definovány velmi rozma-nitým charakterem a intenzitou spolu-práce. Někteří partneři se ucházejío členství a připravují se v tomto ohledu.Sem patří některé státy západního Bal-kánu, Ukrajina a Gruzie. Dále existujepoměrně velká skupina zemí v rámci

programu Partnerství pro mír, kteréo členství neusilují, nicméně mají zájemo spolupráci ve formě výměny informací,konzultací a pomoci při reformách ob-ranného sektoru. Sem patří napříkladArménie, Bělorusko, postsovětské státyStřední Asie. A Rusko, které je specific-ký případ. Dále pracujeme v rámci tzv.Středomořského dialogu, do nějž je ve-dle několika arabských států zapojen ta-ké Izrael, a tzv. Istanbulské iniciativy prospolupráci s několika státy Zálivu (např.Katar, Omán, Kuvajt). Země, které jstezmínil v otázce, jsou v kategorii tzv. kon-taktních států. I zde se formy spolupráceliší. Austrálie má vojáky v Afghánistánu.Japonsko vynakládá nemalé prostředkyna podporu projektů civilního rozvojev rámci provinčníchrekonstrukčních tý-mů. Také s Japoncikonzultujeme témata,jako je terorismus, ci-vilní nouzové řízenív situaci rozsáhlýchkatastrof, kybernetic-ká nebo protiraketováobrana. V poslednívěci je Japonsko jižmnohem dále než Ali-ance na cestě k inte-graci vlastního systé-mu s americkým. Po-díl partnerského příspěvku do operacíNATO se pohybuje kolem deseti pro-cent. V Afghánistánu je v operaci ISAFkromě všech 26 spojenců také zastoupe-no 16 partnerů.

Neměly by zmíněné globální výzvy vésti ke zvýšené interakci s jediným zatím

skutečně globálním fórem, kterým je OSN?Již jsem se zmínil o potřebě širší koor-

dinace s dalšími mezinárodními organi-zacemi. Je to dáno komplexní a smíšenou– tedy vojensko-civilní – povahou součas-ných operací a misí a všeobecné vzájem-né globální provázanosti bezpečnostníchproblémů a trendů. Problém je, že v OSNpřetrvávají jisté předsudky vůči NATO.Řada národů, ale také úředníků sekreta-riátů této organizace se domnívá, žeNATO je agresivní vojenskou organizacířízenou Spojenými státy. Nicméně to se

postupně mění, koncem minulého rokupodepsali generální tajemníci společnoudeklaraci o spolupráci, konzultujemeotázky boje proti terorismu, vzájemnépodpory v misích. Nejčerstvějším příkla-dem je boj proti pirátům, přičemž na pů-dě OSN začala debata o právních aspek-tech tohoto bezpečnostního problémua NATO je do ní přizváno. Zcela jistě nástaké čeká debata o bezpečnostních dopa-dech klimatických změn, které se ve spo-jení s dalšími globálními trendy mohouprojevit v nárůstu počtu zhroucených stá-tů či v nových geopolitických konfigura-cích v dosud zaledněných částech plane-ty. Vztah k OSN, a zvláště pak otázkanutnosti disponovat mandátem Rady bez-pečnosti před operací bude jistě také dal-

ším z témat probíra-ných v rámci revizestrategické koncepceNATO. A jako jižv minulosti se povedemezi zastánci povin-nosti mandátu a těmi,kteří připouštějí in ex-tremis možnost akcei bez splnění této pod-mínky.

I Evropská unie sesnaží etablovat jako

samostatný aktér na po-li obranné a bezpečnostní politiky. Nejprvese zdálo, že snahy Evropanů musejí jít zcelazákonitě proti cílům NATO (a mnozí evropštípolitici to jistě tak i chápali), pak se objevilysnahy o vytvoření vlastních evropských ka-pacit v rámci NATO atd. Jaký je současnýstav? Dá se už říci, že v rámci Aliance se eta-blovala nějaká životaschopná evropská ob-ranná dimenze?

O evropské bezpečnostní identitě semluvilo ve druhé polovině 90. let, kdyEvropská unie fakticky nedisponovalavlastními obrannými orgány uvnitř svéhoinstitucionálního rámce. Ustavení Ev-ropské bezpečnostní a obranné politikyna přelomu dekády situaci změnilo. Ev-ropská unie se postupně emancipuje dorole autonomního aktéra bezpečnosti, ří-dí samostatně své operace a má svůjvlastní systém obranného plánování a or-ganizace vojenských schopností. S Alian-

V obecnější roviněje dlouhodobýmcílem Aliance zůstatúčinnou organizací,jež bude relevantnípro bezpečnostníprostředí, rizikaa ohrožení v tomtostoletí.

2009 Mezinárodní politika 3 17

Šedesát let NATO

cí spolupracuje v operacích (Altheav Bosně a Hercegovině), úzce koordinu-jeme naše protipirátské úsilí u břehů So-málska. Snažíme se také koordinovat ob-ranné plánování s cílem dosáhnout většísynergie a odstraňovat duplikace; ostat-ně 22 států je členy obou organizacía své prostředky musí uvážlivě dělit mezipožadavky obou, přičemž samozřejmědisponují jedněmi ozbrojenými silamia jedním obranným rozpočtem. Veliceaktivní roli hraje momentálně v tomtosměru české předsednictví Evropskéunii. Spolupráce NATO–EU však stálevázne v rovině politické a strategické,kde je fakticky zablokována kyperskouotázkou a určitou diskriminací Evropskéunie vůči Turecku. Obecně lze říci, žev NATO dnes nevidíme potřebu vytvořitspecifickou a formálně potvrzenou ev-ropskou dimenzi. Dokonce se domní-vám, že něco takového by mohlo vést ažk transatlantickému rozkolu.

Minulý rok se svými událostmi v Gruziiznovu potvrdil klíčový význam vztahu

NATO s Ruskem. Je ale vůbec reálné, abymezi nimi existovaly rovnoprávné partnerskévztahy? Není Aliance v očích ruského vedenístále ta organizace, jež vzešla vítězně ze stu-dené války (a je tudíž „pokořitelem“ SSSR,tzn. Ruska)?

Vztah Moskvy k NATO je velmi ambi-valentní a mnohdy až iracionální. Na jed-né straně máme shodné zájmy – boj protiterorismu, nešíření zbraní hromadnéhoničení či stabilizace Afghánistánu. Ruskávojenská plavidla se opakovaně zapojilado operace Active Endeavour ve Středo-zemním moři – což je navíc operace po-dle článku 5. Rusko umožňuje tranzit ma-teriálu přes své území do operace ISAFv Afghánistánu. Na druhé straně vykres-lují politické špičky Ruska NATO jakoagresora a obraz Aliance je ve veřejnostinaprosto pokřivený, manipulují se základ-nami, jež státy NATO využívají ve Střední

Asii, a uchylují se k tvrdým výhrůžkámohledně protiraketové obrany. Komplexprohry ve studené válce, rozpadu sovět-ského impéria a Sovětského svazu zde ne-pochybně také hrají svou roli. Rovnopráv-ný vztah s Ruskem formálně existujev rámci Rady Rusko–NATO. Na druhoustranu existuje v tomto vztahu řada ne-rovnováh, jako jsou rozdílné hodnoty,přístupy k použití síly, ale také naprostonesouměřitelná hospodářská moc a vo-jenská síla. V poslední době NATO nor-malizuje s Ruskem vztahy, které se přiblí-žily k bodu mrazu po invazi do Gruzie.Zdůrazňujeme přitom, že normalizacevztahů v žádném případě neznamenáuznání odtržených území. Jsem přesvěd-čen, že vzhledem k řadě trendů, které ve-dou k oslabování Ruska (demografie, ab-sence modernizace a hospodářská stagna-ce, odliv investic, inflace, tlaky na jižnía východní periferii země), je v zájmuRuska plně využít možností spolupráce,

Jiří Šedivý během loňského summitu NATO v Bukurešti. Zdroj: NATO

18 2009Mezinárodní politika 3

Šedesát let NATO

které mu nabízíme. Je tedy předevšímna Rusku, zda se v budoucnu dokážechovat jako skutečně rovnoprávný part-ner.

Podobně jako v případě Evropské uniese začíná i v případě NATO hovořit

o jejích hranicích. Kde leží geografické hra-nice pro rozšíření Aliance? Jsou vůbec ně-jaké?

To je otázka, která se pravidelně vracís každou novou vlnou rozšiřování. Ne-myslím si, že je nutné a přínosné koneč-né hranice NATO předem stanovovat.Již deset let opakuje-me, že dveře NATOzůstávají otevřené těm,kdo sdílejí hodnotyAliance a jsou ochotnia schopni přispívatv celém spektru alianč-ních činností. A tak byto mělo zůstat i nadále.

Jak jsou hodnocenyposlední vlny rozší-

ření NATO? Jak se v po-rovnání s prvním rozšířením z roku 1999změnily akční plány ve vztahu ke státům,jež následovaly první trojici?

Formálně takto rozšiřování povlnách nehodnotíme. Každý členskýstát a jeho příspěvek Alianci je hodno-cen individuálně, v rámci pravidelnéhoplánovacího cyklu. Mohu však říci, žecelkově lze hovořit o úspěchu. Nové stá-ty transformují své obranné sektory,jsou stále více zapojeny v operacícha pomáhají dalším zájemcům či nováč-kům prostřednictvím sdílení svých zku-šeností. Ve srovnání s první vlnou, v nížbylo také Česko, jsou současné před-přístupové procesy a akční plány lépea detailněji připraveny. Nesmíme takézapomenout na širší kontext rozšiřováníNATO, jímž je dlouhodobá politickáa bezpečnostní stabilizace postkomunis-tické části Evropy, stejně jako nepsanépravidlo (nebo spíše zvyklost), že vstupdo NATO je předstupněm vstupu doEvropské unie.

Když svého času před deseti lety vstu-povaly první tři země bývalého vý-

chodního bloku, včetně Česka, hovořilimnozí experti o rozhodnutí, jež bylo moti-vováno v prvé řadě politicky, neboť armádažádné z těch tří zemí nebyla ve skutečnos-ti na tento krok připravena. Změnilo se touž? Už znamenají armády těchto novýchčlenských států pro Alianci nějakou „přida-nou hodnotu“?

Naprosto jednoznačně ano. Obran-né sektory těchto zemí prošly kom-plexní transformací a dnes jsou k ne-poznání. Radikálně se zlepšila kvalitaplánování, řízení a organizace ozbroje-ných sil, nové státy postupně moderni-

zují své zbraňovésystémy. Předevšímje však patrná zá-kladní kvalitativníproměna vojáků sa-motných a jejichmyšlení. Denně sev NATO setkáváms důstojníky z tzv.nových členů a jsouto vesměs vynikají-cí profesionálové.Totéž platí o jejich

příspěvcích do operací. Česká republi-ka přitom patří k těm nejlepším a ne-jaktivnějším, a to nejen v kontextu no-vých států. Češi přidávají podstatnouhodnotu například v oblasti ochranypřed zbraněmi hromadného ničení,přišli s iniciativami v oblasti logistic-kých koncepcí, spoluorganizují vrtul-níkovou iniciativu, výborně vystupujív technických debatách o protiraketo-vé obraně, patří do skupiny progresiv-ních států v debatě o reformě obran-ného plánování a v rámci předsednic-tví EU usilují o sblížení obrannéhoplánování NATO a Evropské unie.A české příspěvky do operací jsou takéhodnoceny mimořádně pozitivně, a tojak co do kvantity, tedy počtů, tak –a to především, ohledně kvality vojen-ských schopností.

Tradičním problémem, před kterým va-rují bezpečnostní experti všude na

světě, je klesající ochota vlád věnovat pro-středky na obranné výdaje. Existuje nějakáspodní hranice, jejíž nedosažení by ohro-žovalo samotnou existenci Aliance, pokud

jde o zmíněné náklady vynaložené na ob-ranu?

Spodní hranici jsme v tomto smyslunedefinovali. V NATO existuje doporu-čení přijaté ministry obrany z roku2006 udržovat výdaje na úrovni dvouprocent HDP. Plní ho však sotva pětinaspojenců a vzhledem k současné hospo-dářské a finanční krizi se nevyhnemedalšímu poklesu. Z hlediska našeho plá-nování je ale momentálně nejdůležitěj-ším kritériem schopnost a kvalita ná-rodních příspěvků do rezervoáru expe-dičních sil NATO. Jinak řečeno: Jakko-li je důležité udržovat určitou úroveň re-lativní výše obranných výdajů – tedyvstupní kritérium, neméně důležitý jevýstup z procesu plánování a jeho pří-nos pro Alianci. Existují spojenci, je-jichž výdaje vysoko překračují doporu-čená dvě procenta, ale jejich příspěvekdo operací tomu zdaleka neodpovídá,a naopak, ti, kteří jsou pod tímto pra-hem – a někdy poměrně hluboko, alev operacích jsou mnohem více platní.

Co by se dalo při pohledu zpět označitza největší úspěch, jehož Aliance za

šest desítek let své existence dosáhla?Vidím tři momenty úspěchu, které

jste již naznačil ve Vaší úvodní otázce.Prvním je skutečnost, že studená válkazůstala studenou, tedy odstrašující pů-sobení NATO. Druhým je transformaceNATO a jeho adaptace na nové bezpeč-nostní prostředí a výzvy mimo tradičníúzemí Aliance po studené válce. A ko-nečně rozšiřování NATO jako jedenz klíčových faktorů v procesu přechoduk demokracii v postkomunistické částiEvropy.

Jiří Šedivý (1963) je od roku2007 náměstkem generálníhotajemníka NATO pro obrannou politikua plánování. V období od září 2006 doledna 2007 byl ministrem obranyČeské republiky. Předtím působilv Evropském centru pro bezpečnostnístudia George C. Marshallav Německu. V letech 1999–2004 bylředitelem Ústavu mezinárodních vztahův Praze.

Radikálně sezlepšila kvalitaplánování, řízenía organizaceozbrojených sil,nové státy postupněmodernizují svézbraňové systémy.

2009 Mezinárodní politika 3 19

Dva pohledy

Šedesát let Severoatlantické aliancepasivně při prosazování vlastních před-stav. Čerstvou zkouškou může být rozpo-ruplná vojenská účast Aliance v Afghánis-tánu.

3Nastal už čas, aby příštím generálním ta-jemníkem NATO byl někdo ze střední a vý-

chodní Evropy?PS: Pro mě je kritérium země původu

generálního tajemníka irelevantní. Hlav-ní je, aby v čele Aliance stá-la osobnost, která bude usi-lovat o její akceschopnost,soudržnost, a zároveň budeschopna krotit, diplomatickyřečeno, nešťastné politickéiniciativy, jakou byl napří-klad nedávný návrh pánůSarkozyho a Berlusconihona vytvoření společného ev-ropského bezpečnostníhoprostoru s Ruskem, a neza-lekne se ani případného mra-zu přicházejícího z Kremlu.

LJ: V současnosti nejen-že nic nebrání tomu, aby semohl generálním tajemní-kem NATO stát Středo- či Vý-chodoevropan. Jít bychomměli ještě dále: usilovato možnost časem velet voj-

skům Aliance. Odtud se odvíjí rovněž po-ptávka po posilování evropské vlastnívůle k obraně, zejména v rámci Evropskéunie. Celý transatlantický prostor si pakzaslouží novou bezpečnostní architekturu,odvozenou od Pařížské charty (1990). Onaby měla být také směrodatná pro dalšítransformaci Severoatlantické aliance.

Petr Suchý je vedoucím Katedrymezinárodních vztahů a evropskýchstudií FSS MU v Brně.

psuchy@fss.muni.cz

Lukáš Jelínek je politologa působí v Masarykově dělnickéakademii. jelinek.lukas@seznam.cz

Ocenění zaslouží, že za destabilizujícíprvky má NATO vedle terorismu a šířenízbraní hromadného ničení ekonomické čisociální problémy, etnická soupeření a te-ritoriální spory.

Kritiku s odstupem času naopak snesenapříklad princip zastrašování uplatňova-ný v éře studené války nebo způsob ope-rování Aliance mimo území členskýchstátů, hlavně v balkánském konfliktu.

2Jak se podle Vás podařilo zapojení státůbývalého východního bloku do Aliance?

PS: Podle mého názoru se prokázalasprávnost jejich přijetí do Severoatlantic-ké aliance. Přestože rozšiřování pro ucha-zeče i samotnou Alianci představovalo ne-malou výzvu, pozitiva jednoznačně pře-važují nad některými obtížemi a kompli-kacemi, jež samozřejmě rovněž vyvstaly. Přihodnocení míry úspěšnosti zapojení no-vých členů je ale nutné posuzovat případod případu.

LJ: Postkomunistické státy se při vstu-pu do NATO musely vypořádat s nejed-notným veřejným míněním, stejně jakos mindráky tu z Německa, tu z Ruska. Užhůře vstřebaly tendenci Bushovy admini-strativy dělit Evropu na „novou“ (vstřícnější)a „starou“. Česká republika se navíc chová

1Kterou z událostí za dosavadní existenceNATO považujete za nejvýznamnější, ať

už v pozitivním, nebo negativním smyslua proč?

PS: Jako nejvýznamnější událost vní-mám vítězství Spojených států a dalších de-mokracií nad Sovětským svazem ve stude-né válce, navzdory občasnému maření úsi-lí o dosažení vítězství uplatňováním politikyappeasementu některými členskými státyNATO.

Za významná považujirovněž dvě kola rozšířeníAliance v období po záni-ku bipolarity. Potvrdila to-tiž otevřený charakter Ali-ance, což pozitivně ovliv-nilo transformační a de-mokratizační procesy v řa-dě bývalých komunistic-kých států a napomohlok posílení jejich bezpeč-nosti.

Za poměrně smutný,leč nepřekvapivý jev pova-žuji přetrvávající neschop-nost řady „pícniků“ uznatzásadní roli Aliance při za-držování Sovětského sva-zu a při zajišťování bez-pečnosti jejich vlastníchzemí.

LJ: Bez NATO by Evropa sotva byla še-desát let bezválečným teritoriem. Klíčovébylo odhodlání „hájit svobodu, společné dě-dictví a kulturu svých národů, založenou nazásadách demokracie, svobody jednotlivcea právního řádu“ a závazek v případě úto-ku proti jednomu nebo více z nich „obno-vit a udržet bezpečnost severoatlantické ob-lasti“ i za cenu použití ozbrojené síly.

Zpočátku to ocenily země v exponova-ných regionech: Turecko, Řecko či Norsko.Významný byl i přerod od pouhé smlouvyk organizaci s integrovaným vojenským ve-lením na pozadí korejské války. Kolaps vý-chodního bloku (1989) potvrdil úspěšnostprojektu NATO. Politická, ekologická či vý-zkumná dimenze Aliance není o nic méněvýznamná než vojenská.

Za významnápovažuji rovněždvě kolarozšířeníAliancev období pozánikubipolarity.

Celýtransatlantickýprostor sizaslouží novoubezpečnostníarchitekturu,odvozenou odPařížské charty.

LukášJelínek

PetrSuchý

20 2009Mezinárodní politika 3

Ekonomický obzor

Na globální problémy lze pohlížetz různých úhlů a i to sehrávásvou roli. Čeští autoři (Jeníček

a Foltýn) se o to pokusili například z úhlusvětové ekonomiky a je jasné, že právěbouřlivý vývoj této světové ekonomikypředznamenává v době globalizace přímopádivý vývoj některých globálních problé-mů právě v tomto kontextu. Zároveň

ovšem vztah globalistiky a světové ekono-miky (international economics) je tak vý-znamný a těsně spojený navzájem, že jehokontinuální a periodické sledování je pří-mo „Conditio sine qua non“ lidského po-znání a hledání nejadekvátnějších pro-středků a cest pro lidskou civilizaci.

Specifika této dekády proglobalistikuDekáda, kterou začalo toto milénium, jetoho naprosto plastickým příkladem. Pro-sperita let 2000–2006 byla v roce 2007vystřídána recesí, která se podle řady re-nomovaných analytiků a komentátorůmění v krizi, dokonce s analogií k Velkékrizi 30. let. Dotýká se problematikyvšech globálních problémů. Některých ví-ce, některých méně. Závažné je také to,že mění vazby mezi těmito problémy a po-tvrzuje tak jejich vzájemnou spojitost, do-konce více, než se dosud mělo za to.

Vzplanutí hospodářských potíží globál-ní prognostika sice již signalizovala, alenečekanost tohoto výkyvu a jeho hloubkupředvídalo jen málo prognostiků. Turbu-lence ekonomických i mimoekonomic-kých jevů byly v uplynulých dvaceti letech(1980–2000) vždy zvládnuty, a sice v ten-denci jistého prohlubování volatilitya zhoršování řady symptomů, ale jak u in-tersociálních a anthroposociálních, tak

přírodně-sociálních problémů se nepočí-talo s hloubkou potíží, které nyní globálníproblémy vesměs vykazují.

Abychom demonstrovali nezbytnostkontinuálního sledování a reflexe projevůglobálních problémů, můžeme zvolit řaduvariant. Vzhledem k tomu, že se krize nej-více projevila v energetické a potravinovéoblasti, můžeme zvolit právě tyto s dopa-dy do sociálně-ekonomických konsekven-cí, tedy• energetické – surovinový problém• potravinové – nutriční problém• problém světové chudoby, soustředěnéz devadesáti procent v rozvojových ze-mích v kombinaci s problémem změnv mezinárodních ekonomických vztazích.

Ukázka nových souvislostípočátku miléniaEnergetický problém nabýval na důležitos-ti po celou dekádu a kulminoval „zřícenímcen ropy“ ve druhé polovině roku 2008.Po strmém vzestupu cen ropy i plynu v le-tech 2005 do poloviny roku 2008 následo-val zářijový zlom 2008, neuvěřitelný svourazancí. Uvědomíme-li si, že 4. července2008 dosáhla cena ropy přes 137 USD/ba-rel a 20. prosince téhož roku činila nece-lých 36 USD, pak propad o 100 USDv průběhu pouhých šesti měsíců vytvořiljev na světových trzích komodit jen má-

Globální problémy na počátku milénia:nečekané

komplikaceJaroslav Foltýn

Existují desítky seznamů globálních(eventuálně tzv. subglobálních) problé-mů, pořadí jejich hierarchie a schématvzájemných vazeb. Je to svého druhusvětový „akademický folklór“ globalisti-ky, kde jednotlivci, výzkumné týmya pracoviště představují své názory. Ne-ní na tom nic neobvyklého, v každé vě-decké subdisciplíně (zejména tak mla-dé, jako je globalistika) probíhá tříbenínázorů a je třeba si uvědomit, že disku-se je vždy – jde-li ovšem o polemiky eru-dované a slušně vedené – vítána, pro-tože posunuje obor a jeho poznání do-předu. Určité specifikum globalistikyovšem spočívá v tom, že jde o vysoceinterdisciplinární výzkumné pole, kteréje navíc svou šíří jistým způsobem zcelavýjimečné. Také časový faktor je zde vý-jimečný, neboť výzkumná hodnocenía faktor času jsou právě pro tuto inter-disciplinaritu a rozlehlost relativizoványjaksi rychleji než v jiných oborech.

2009 Mezinárodní politika 3 21

Ekonomický obzor

lokdy vídaný, který při významu ropyotřásl celou světovou ekonomikou.

Přitom se tento skok nelišil od tří před-chozích „šoků“ jen kvantitativně, alei kvalitativně. Tři předchozí ropné šokyv 60.–80. letech se jednak vyznačovalypovlovnějším nárůstem, a co hlavního –vycházely z nabídkové, nikoli poptávkovéstrany, reprodukčního cyklu (růst dovozůČíny, Indie, USA atd.).

Dnešní cenový propad ropy není protodalším šokem, jak se někdy zkresleně uvá-dí v médiích. Cenová „bublina“ zrála totižcelých pět let (2002–2007), než náhlepraskla. Celý vývoj druhé poloviny roku2008 lze tedy posuzovat jako spekulačníostrý výkyv, byť nesmírně razantní. I ná-růst od roku 2000 byl totiž podobně ra-zantní (viz graf č. 1.).

Poté ovšem nastal již zmíněný strmýpád (září–prosinec 2008), když panika po„černém pondělí“ v polovině září 2008„propíchla“ bublinu nejen ropných cen,ale odhalila plně spekulativně vytvořenousituaci na burzách, zejména NYSE. Ná-sledoval okamžitý propad poptávky podovozech do USA, v němž ropa sehrálanejvýznamnější roli. Velmi názorné jeopět grafické znázornění.

Tento obrovský výkyv ukázal nejménědvě nové skutečnosti relevantní pro bu-doucí vývoj globálního surovinově-energe-tického problému a světové ekonomikyvůbec, a to:• zvyšující se závislost ropných a vůbecsurovinových cen na globální konjunktur-ní situaci

• rostoucí volatititu tohoto cenového vý-voje v závislosti nejen na tenčících se svě-tových zásobách, ale i faktory mimoeko-nomickými (například psychologickými,jež spouštějí panické reakce) a konečněi na mezinárodněpolitických vlivech (vál-ka v Iráku, zvyšující se napětí na Střednímvýchodě, vojenské neúspěchy USA v Afg-hánistánu atd).

Již na první pohled je zřejmé, že tytonové aspekty, resp. jejich posílení, se ne-může neprojevit na zesílení vzájemné pro-pojenosti globálních problémů – zesilujese například vazba na problém zadlužení,přestavby systému mezinárodních vztahů,na problém chudoby a v konečné instancii na problém trvale udržitelného rozvojea životního prostředí atd. Zcela bezpro-středně se tato souvislost již projevuje navztahu ropných a neropných zemí, jejichžpozice se nesmírně zkomplikovala téměřokamžitě. Vezměme si – jako příklad – ty-to země: Ruskou federaci, Írán, Nigériia Venezuelu, tvořící dnes v energetickémproblému „vlivově nejsilnější čtyřku“, ne-boť úloha celé OPEC již oproti třem šo-kům poklesla. Celá tato čtveřice se ocitlaokamžitě v ohromných ekonomickýchproblémech, protože příjmy z ropy tvoříod 35 procent (Írán) po 50 procent (Ve-nezuela a Rusko) až k 80 procentům (Ni-gérie) světových příjmů vlád.

Ostatně růst HDP Ruska se očekávápro tento rok okolo dvou procent (oproti7–8 procentům v letech minulých). Ev-ropská unie a Česká republika to ostatněpoznaly ihned na lednové „plynové krizi“.

Potravinově-nutriční problém se změnilprávě nejvíce ve vztahu ke kolísání rop-ných cen, neboť podle FAO a Světovébanky je zde růst cen více než z padesátiprocent způsoben odčerpáním exportunabídky obilovin a zrnin pro potřeby eta-nolového průmyslu, tj. pro výrobu biopa-liv. Růst populace je pak sekundární.

Ceny všech hlavních komodit pro vý-robu biopaliv (kukuřice, zrniny, olejniny,cukrová třtina) stouply v letech 2006 až2008 řádově na dvojnásobek a byly hlavnípříčinou „rýžové krize“ v Asii v letech2007–2008. Využívání potravin jakožtosurovin pro výrobu biopaliv se odehrávájak v USA, tak v Kanadě, v EU i Číně, te-dy ve všech hlavních hospodářských ob-lastech, a to o desítky procent (hlavně ku-kuřice v USA).

Přitom bohužel ale v dohledném časo-vém horizontu energetický problém neře-ší. Snižování osevních ploch pro tyto plo-diny tudíž potravinový globální problémzhorší dlouhodobě, bude-li pokračovattrend z let počátku milénia. Účinky jsoudevastující hlavně v Asii (rýže zde tvoří90 procent jídelníčku). Prohlubuje se sa-mozřejmě i globální problém zhoršováníživotního prostředí (environmentální).

Jestliže se na počátku milénia zhoršilproblém potravinově-nutriční, nemohlose to samozřejmě neodrazit na problémuabsolutní chudoby a pohybu příjmové ne-rovnosti.

Problém chudoby ve světěZde se předpokládalo, že vyšší růstové pa-rametry HDP (okolo 10 procent v Číně,7–8 procent v Indii atd., tedy v zemích

Graf 1

1973–75 na 3,5násobek 1979-81 na 2,7násobek 2002–07 na 4,5násobek

Pramen: Perspectives de l´economie mondiale 2007–2001, Coe-Recezon. Paris 2008, cit.podle Sereghyová, J. a kol.: Zvrat v dlouhodobých trendech prosazujících se ve světové

ekonomice a příznaky vzniku nové geografie světového obchodu, studie č. 4/2008,CKS Praha, doplňkový materiál.

Graf 2: Pád ropných cen(USD/barel) v týdennímvyjádření.

Pramen: Walt, Vivienne: Sinking Fortunes,Time 3/2009, January 19, 2009.

1973 1978 1983 1988 1993 1998 1903 190810

152025354560

20050

50

100

1504. 6. ’08 137,11 USD/barel

26. 12. ’08 35,99 USD/barel

2006 2007 2008 2009

22 2009Mezinárodní politika 3

Ekonomický obzor

s nejvyšší mírou chudoby absolutní –1 USD denně nebo extrémní – 2 USDdenně) tento problém začnou postupně li-kvidovat. Děje se však něco jiného. Podleúdajů ILO „růst do městských slumůa vesnic nedorazil a mzdy, zejména ne-kvalifikovaných zamě-stnanců činí jen méněnež tři čtvrtiny 1 USDna každý dolar růstu nahlavu“. (G. Sziraczki, Ti-me 2/2 2009). Bohatí te-dy dále bohatnou a chu-dí chudnou, a to tím ví-ce, oč rostou ceny potra-vin a dalších „staples“(nezbytných životníchpotřeb). V Indii napří-klad postihla extrémníchudoba 456 milionů li-dí, podle nejnovějšíchúdajů o 20 milionů vícenež v 90. letech. „Indic-ký růst není prostě udr-žitelný bez zvýšení pro-dukce potravin.“ (eko-nom A. Mitra, tamtéž).

Podle neustále pesimističtějších scéná-řů na rok 2009 tomu ovšem bude ještě hů-ře. Růst objemu HDP, který padá v EUu stále více zemí do záporných čísel, se si-ce v rozvojových zemích ještě drží v klad-ných hodnotách, leč v Asii asi o 2,5 pro-centa, v Latinské Americe o 2,7 procentaa ve východní a střední Evropě (bezOECD) dokonce o 3 procenta méně nežv roce 2008.

Světový obchod (objem) by měl pokles-nout z 4,6 procenta na pouhá 1,8–2,0 pro-centa růstu. Poněkud povzbudivější jsou

pouze prognózy inflace, cen ropy a mírnýpokles u komodit včetně potravin.

Nicméně je zřejmé, že globální pro-blém chudoby se nezlepší, ale zhorší. Na-víc Světová banka přešla v roce 2008 nanovou metodiku, opřenou o paritu kupní

síly a o indexy, srovná-vající nákupní koš jed-noho tisíce položek(výpočet pro 146 ze-mí), které vykazují,kolik lidé musejí za-platit, aby si v těchtozemích mohli zakou-pit tentýž sortiment.Index slouží jak prostanovení nerovnostiv příjmech, tak rozmě-rů chudoby, a vyply-nulo z něj, že chudýchje na světě pravděpo-dobně mnohem víceoproti dosavadnímpředpokladům výzku-mu globálního problé-mu chudoby. Ukázalose, že ceny podle staré

metodiky byly nejvíce podhodnocenyv Asii (až 40 procent), kde je chudýchnejvíce. Dále je používáno i tzv. P/R in-dexů příjmů nejbohatších (richest) a nej-chudších (poorest) skupin. Konečně sepoužívá nyní navíc i tzv. Giniho koefici-ent a Lorenzova křivka pro sociální ne-rovnost jednotlivých zemí uvnitř jejichspolečenství. Tato nová metodika jedno-značně ukázala, že globální problém chu-doby se nevyvíjí dobře a je tím horší, čímvíce jsou jednotlivé země postiženy před-chozími dvěma problémy a čím uzavře-nější jsou jejich ekonomiky. Proto je takškodlivé stálé prodlužování negociací oko-lo Katarského kola WTO, o čemž užMezinárodní politika několikrát psala.

Inspirace pro formulováníčeských stanovisekPodobných ukázek rozvětvení a novýchskutečností, relevantních pro výzkuma prognózování globálních problémů, při-nesla již první dekáda milénia více. Glo-balistika je musí nejen správně identifiko-vat, registrovat a analyzovat, ale co je dů-ležitější – musí je alespoň částečně i před-

vídat, a to nejen ve static-ké, ale i dynamické podo-bě, tj. v jejich souvislos-tech ekonomických, poli-tických, sociálních a vů-bec veškerých interdisci-plinárních vazbách, kteréje schopna předvídat. Jak-koli to v českých podmín-kách může spíše být pouzesledovatelský výzkum, mělby alespoň on být důklad-ný a všímat si zejménatěch problémů a výzev,které jsou pro české mezi-národní vztahy, a hlavně(ekonomickou i jinou) di-plomacii relevantní. Mělby reflektovat hlavní dílasvětové globalistiky a vy-učovat tuto látku v kur-zech mezinárodních vzta-hů. Mělo by se to dít sou-stavně, a nikoli až tehdy,kdy určitá osobnost ze-mře. Zde narážíme na ne-dávné úmrtí prof. SamuelaHuntingtona, jehož si čes-ká média všimla bohuželaž po jeho smrti. Také na-še nakladatelství by stěžej-ní díla světové globalistikyměla průběžněji publiko-vat. Jsme si jisti, že by ne-jen našla své čtenáře, aleposloužila též velmi inspi-rativně pro tvorbu českýchstanovisek nejen na růz-ných mezinárodních nego-ciačních fórech, ale i přitvorbě koncepcí rozvojevětšiny našich resortů.Proto by měla být i před-mětem zájmu grantovýchagentur, což se bohužel ta-ké dosud neděje.

Leden 2009

Jaroslav Foltýnje docentem pro oborsvětová ekonomika VŠEv Praze.

foltyn.jar@seznam.cz

Zdroje• Jeníček, V. – Foltýn, J.: Globálníproblémy a světová ekonomika, nakl.C. H. Bech. Praha 2003• Sereghyová, J. a kol.: Zvrat v dlou-hodobých trendech provozujících seve světové ekonomice a příznaky vzni-ku nové geografie světového obchodu,studie č. 4/2008, CKS Praha, říjen2008• TIME magazine: různá čísla z října2008–ledna 2009.

Objem světovéhoobchodu by mělpoklesnoutz 4,6 procentana pouhá1,8–2,0 procentarůstu. Poněkudpovzbudivější jsoupouze prognózyinflace, cen ropya mírný poklesu komodit včetněpotravin.

2009 Mezinárodní politika 3 23

Zeměmi světa

Podle předsedy Národní banky Bě-loruska Petra Prokopoviče bylorozhodnutí o změně měnového

kurzu, do té doby podporovaného měno-vými intervencemi Národní banky, uči-něno pod tlakem Mezinárodního měno-vého fondu (MMF). Ten uvedl devalvaciběloruského rublu jako jednu z podmí-nek poskytnout Minsku úvěr ve výšidvou a půl miliardy dolarů. Ještě předněkolika lety nemluvil běloruský prezi-dent Alexandr Lukašenko o MMF a ji-ných mezinárodních finančních organi-zacích jinak než o „podvodnících“. Teďje z MMF najednou záchrance běloruskéekonomiky před světovou hospodářskoukrizí. Už jenom tento fakt svědčí o pozo-ruhodných změnách, jež se odehrály

v oficiální politice během posledního ro-ku.

V roce 2008 splnilo Bělorusko jednuz hlavních podmínek Evropské unie pronormalizaci vztahů mezi Bruselema Minskem – osvobození politických věz-ňů. Vězení opustilo několik opozičníchaktivistů včetně bývalého prezidentskéhokandidáta z voleb v roce 2006 AlexandraKozulina. V parlamentních volbách, ježse konaly vloni na podzim, se sice žádné-mu z opozičních kandidátů nepodařilovybojovat si poslanecký mandát, celkovýprůběh voleb byl mezinárodními pozoro-vateli hodnocen relativně příznivě. Bělo-ruskou opozici to hodně pobouřilo, větši-na jejích příznivců tvrdí, že Evropa sez ryze pragmatických důvodů rozhodla

nevšímat si porušování demokratickýchpravidel ze strany vlády. Zdá se, že Ev-ropská unie opravdu usiluje o co nejrych-lejší nápravu vztahů s Běloruskem. Výraz„poslední evropská diktatura“, dříve naZápadě často používaný pro běloruskýrežim, teď – jak se zdá – už patří do sta-rého železa. Západ vnímá Minsk spíše ja-ko hříšníka, který se snaží o nápravu,a potenciálně důležitého partnera ve vý-chodoevropském regionu. Evropská unietak činí ve větší míře, Spojené státy pakv poněkud menší.

Napravený hříšník?Běloruská vláda udělala i několik dalšíchvstřícných kroků vůči Západu. Výrazněklesla brutalita policejních zákroků protiúčastníkům opozičních mítinků a shro-máždění. Opoziční noviny Naša nivaa Narodnaja volja, jejichž existence se da-la v posledních letech označit jako napůlilegální, se vrátily do státního systémudistribuce tisku, teď si je lze předplatitstejně jako provládní tiskoviny. Státnímédia mnohem příznivěji mluví a píšouo západních sousedech Běloruska, i kdyžstále nezapomínají zdůraznit spojenectvís Ruskem jako základ běloruské zahra-niční politiky. Představitelé Organizacepro bezpečnost a spolupráci v Evropě(OBSE) jednají v Minsku o liberalizaciběloruského volebního zákona. Bělorus-ký ministr zahraničí Sergej Martynov sev lednu setkal v Bruselu se špičkami Ev-ropské unie, v čele s ministrem zahraničíKarlem Schwarzenbergem jako zástup-cem českého předsednictví. Mluví seo brzkém návratu amerických diplomatůdo Minsku. Jejich počet byl na nátlak bě-loruské vlády drasticky snížen poté, coWashington uvalil v roce 2007 sankce naněkolik běloruských státních podniků.Bělorusko spolu s pěti dalšími státy bý-valého SSSR by brzy mohlo dostat po-zvání zúčastnit se evropského programu„východního partnerství“. Prezident Lu-kašenko poskytl v roce 2008 evropskýmmédiím (Financial Times, FrankfurterAllgemeine Zeitung, Euronews aj.) vícerozhovorů než za čtrnáct předchozíchlet své vlády. Pokaždé zdůrazňuje svousnahu o normalizaci vztahů s Evropoua USA, i když tvrdí, že se Bělorusko ne-

Bělorusko:opatrné kroky

západním směremJaroslav Šimov

Začátek roku 2009 přinesl Bělorusůmnemilé překvapení. Vzápětí po novoroč-ních svátcích vyhlásila vláda dvacetipro-centní devalvaci běloruského rublu, je-hož kurz vůči americkému dolaru kleslpřes noc ze 2200 na více než 2600 ru-blů za jeden dolar. Stejným směrem,prudce dolů, se pohnul i kurz rublu vů-či euru. Největší pobouření u mnohaBělorusů vyvolalo to, že ještě na konciloňského roku vláda popírala možnostrazantní devalvace měny.

24 2009Mezinárodní politika 3

Zeměmi světa

nechá od Západu „poučovat“. Jde vskut-ku o „napraveného hříšníka“ – podobné-ho, jakým byl libyjský vůdce Kaddáfí, je-muž stačilo zříct se jaderných plánůa podpory teroristických skupin na to,aby se stal miláčkem Západu?

Zdá se, že „obleva“ ve vztazích mezi Bě-loruskem a Západem je vyvolána přede-vším pragmatickým uvažováním, které mo-mentálně převládá na obou stranách.Místopředseda opo-ziční Běloruské lidovéfronty Vincuk Vjačorkatvrdí, že se Lukašenkonezměnil a celá jeho li-beralizace je pouhoufraškou, která se vůbecnetýká autoritářskýchzákladů běloruského re-žimu, poněvadž Luka-šenkovi jde pouze o se-trvání u moci. Avšakprávě proto může býtsnaha běloruského pre-zidenta o normalizacivztahů se Západemupřímná. Ví totiž, žeZápad potřebuje – jed-nak proto, že v podmínkách světové eko-nomické krize nesmí zanedbávat pro bě-loruské hospodářství důležitý západnísměr, a také proto, že už nemůže jako dřívspoléhat pouze na spojenectví s Ruskem.Zájmy Minsku a Moskvy nejsou vždy to-tožné. V loňském srpnu během válkys Gruzií ukázalo Rusko svým sousedůma celému světu, že je ochotno prosazovatsvé zájmy u vlastních hranic nejen diplo-matickými a ekonomickými, ale i vojen-skými prostředky. V Minsku to pochopilia je příznačné, že i přes nátlak Moskvy ne-pospíchá Lukašenko s uznáním nezávi-slosti separatistických režimů v Abcháziia Jižní Osetii. Nově zvolený běloruský par-lament oznámil, že tuto otázku pravděpo-dobně projedná na jaře, ale zatím není vů-bec jasné, zda přáním Ruska nakonecvyhoví.

Vláda shání zoufale penízeLukašenko hraje ve své zahraniční poli-tice docela složitou hru, kterou v posled-ních měsících komplikují ekonomicképroblémy vyvolané světovou krizí. Do-

lehla především na běloruské exportéry,jejichž průmyslové výrobky (těžká ná-kladní auta, traktory, levné televizory, ná-bytek atd.) směřují hlavně na východ, naobrovský ruský trh, který teď také zažívákrušné časy. Pro tyto běloruské podnikybyla devalvace národní měny požehná-ním, zvýšila totiž konkurenceschopnostběloruských výrobků v Rusku. Ale před-povědi běloruských ekonomů jsou větši-

nou chmurné, impo-zantní ekonomický růstz minulých let (7 až 9procent ročně) nejspíševystřídá letos růst nu-lový, není vyloučen anipokles HDP. Vládazoufale potřebuje pe-níze a snaží se je se-hnat, kde se dá, a poli-tické a ideologickéfaktory dává v tomtopřípadě stranou. Nebopřesněji řečeno, necháje sloužit vlastním eko-nomickým zájmům.V minulosti se Bělo-rusko moc nezadlužo-

valo, o to rychleji teď shromažďuje vy-půjčené peníze. Kromě dvou a půlmiliardy dolarů od Mezinárodního mě-nového fondu dostal Minsk další dvě mi-liardy od Ruska a 500 miliony dolarů při-spěla Venezuela, s jejímž prezidentemHugem Chávezem má Alexandr Luka-šenko přátelské vztahy.

Běloruská vláda docela obratně vyjed-nala v Moskvě relativně příznivou cenuruského plynu, který je pro Běloruskostále levnější než pro jeho sousedy včet-ně Ukrajiny. Během lednové „plynovéválky“ mezi Moskvou a Kyjevem seMinsk snažil prezentovat jako spolehlivýa bezproblémový partner jak pro Rusy,tak pro Evropany. Lukašenko opatrněpodpořil Rusko, nezanedbal však anivztahy s Ukrajinou, 20. ledna se v Černi-hivě sešel s ukrajinským prezidentemViktorem Juščenkem. Toto setkání je dal-ším příkladem toho, jak výrazně se v po-slední době běloruské a východoevrop-ské poměry změnily. Vždyť ještě před ne-dávnem byl prozápadní vůdce „oranžovérevoluce“ Juščenko považován za politic-

kého antipoda proruského autokrata Lu-kašenka.

Generační změna a novýpragmatismusNelze si nevšimnout ani jisté vnitřní pro-měny běloruského režimu. V roce 2008došlo k evidentní změně politických ge-nerací v Lukašenkově okolí. Na začátkučervence bylo v Minsku v důsledku zá-hadného výbuchu (pachatelé nejsou zná-mi) během veřejných oslav státního svát-ku zraněno 50 lidí. Politickým následkemtéto události byla malá senzace: prezidentučinil zodpovědným za selhání bezpeč-nostních opatření tehdejšího tajemníkaRady bezpečnosti Běloruska Viktora Šej-mana, jednoho ze svých nejvěrnějšícha zároveň jednoho z hlavních zastáncůtvrdé autoritářské linie. Šejman a šéf pre-zidentovy administrativy Gennadij Nevy-hlas byli propuštěni, na jejich místa na-stoupili představitelé mladší politické ge-nerace, jejichž neoficiálním vůdcem jepodle běloruských politologů prezidentůvstarší syn Viktor Lukašenko. Nový šéf pre-zidentovy administrativy Vladimir Makejje považován za jednoho z hlavních pro-tagonistů dnešní opatrné liberalizace.Vlivnou postavou je i Makejova náměst-kyně Natálie Pětkevičová. Žádného z těch-to lidí nelze považovat za přesvědčenéhodemokrata, jsou to však pragmatici pře-svědčení o tom, že se dnešní vládnoucíelitě stěží podaří udržet se u moci, pokudnedokáže do jisté míry zmodernizovat bě-loruský politický systém. Alespoň nave-nek.

Právě proto přišel Vladimir Makejs iniciativou vytvořit takzvanou Spole-čenskou konzultativní radu (Obščestvěn-nyj konsuľtativnyj sovět), do níž nabídl za-členit vedle různých odborníků a exper-tů také umírněné zástupce opozičníchstran. Tento návrh rozštěpil běloruskouopozici, která byla už beztak zoufale ne-jednotná. Radikálnější opozice míní, ževládě jde především o vytvoření zdánídialogu s občanskou společností, což bymohlo přinést oficiálnímu Minsku dalšíbody u Evropy. Pragmatické křídlo opo-zice naopak tvrdí, že je třeba využit jaké-koli možnosti ovlivnit politický proces,a proto by se Lukašenkovi oponenti měli

Zdá se, že „obleva“ve vztazích meziBěloruskema Západem jevyvolánapředevšímpragmatickýmuvažováním, kterémomentálněpřevládá na oboustranách.

2009 Mezinárodní politika 3 25

Zeměmi světa

na práci konzultativ-ní rady podílet.

Ekonomická krizeani politická liberali-zace, ať už je po-vrchní, nebo skuteč-ná, zatím nepřineslavýraznou změnu po-litických nálad většinyBělorusů. Podle prů-zkumu uskutečněné-ho na podzim roku2008 nezávislým so-ciologickým středis-kem NISEPI podpo-rovalo prezidenta Lu-kašenka 40,2 procen-ta voličů, což by mupřineslo jisté vítězstvíve volbách. (Popula-rita opozičních vůdcůse pohybuje mezi pětiaž deseti procenty.)Prezidentské volby sevšak budou konat te-prve v roce 2011.Vzhledem k tomu, jakrychle se začala měnitekonomická a poli-tická situace nejenv Bělorusku, ale v ce-lém světě, se do tédoby v desetimilio-nové zemi, ležící meziEvropskou unií a Rus-kem, může odehrátmnoho nečekanýchudálostí. Bělorusko,jež bylo po dlouháléta považováno zaponěkud ospalouzemi, kde se téměřnic neděje, pravděpo-dobně vstoupilo donejzajímavějšího ob-dobí svých moderníchdějin.

JaroslavŠimov jeběloruský novinářa historik.

J.Simov@seznam.cz

V závislosti na vývoji francouzské spo-lečnosti se však tato situace postupnězměnila. Nový kontext vznikající přede-vším od počátku 70. let (například eko-nomická a hospodářská krize, velký ná-růst nezaměstnanosti a sociálních problé-mů, časté xenofobní a rasistické postojevůči přistěhovalcům či nové otázky v ob-lasti imigrace, na které politické elity ne-byly schopné nalézt odpovědi) spojenýs transformacemi francouzské společnos-ti vytvořil vhodné podmínky pro to, abyse ve veřejném prostoru začaly prosazovatmyšlenky Národní fronty a Le Penova po-litická nabídka přilákala určité skupinyvoličů. K tomu docházelo především odprvní poloviny 80. let, kdy krajně pravico-

Krajně pravicová stranaFront national (FN)Od roku 1965 se na francouzské politickéscéně extrémní pravice neobjevovalaa přežívala spíše jako určitý myšlenkovýproud bez politického kapitálu. V roce1972 však byla založena krajně pravicováNárodní fronta, která vznikla předevšímz iniciativy Jean-Marie Le Pena: naciona-listy, antikomunisty, odpůrce dekoloniza-ce a stoupence francouzského Alžírska.Od založení strany do počátku 80. let(1972–1983) se Národní fronta ucházelao přízeň voličů a jejich hlasy s velkým ne-úspěchem (například v průběhu prezi-dentských voleb v roce 1974 získal Le Pen0,74 procenta hlasů).

Francouzská krajně pravicová

Národní frontaa imigrační otázky

v kontextu „krize“

Pavel Sitek

Probíhající recese doprovázená ekonomickou krizí, velké zviditelnění pravicových ex-tremistů v českém veřejném prostoru a volby do Evropského parlamentu plánovanéna rok 2009 jsou tři skutečnosti, které vybízejí k zamyšlení a hledání určitých paralelv nedávné minulosti. Jaká byla zkušenost francouzské společnosti s těmito třemi fe-nomény od přelomu 70. a 80. let dvacátého století do současnosti, kdy převládalopřesvědčení o stále probíhající „krizi“?

26 2009Mezinárodní politika 3

Zeměmi světa

vá rétorika postavená na zpolitizovanémuchopení národní identity začala dobývatčást veřejného mínění.

Růst oblíbenosti Národnífronty ve vybranýchvolbáchPo jedenácti letech od založení strany při-šel první velký úspěch, který Národnífronta slavila ve volbách do městských za-stupitelstev v roce 1983 v Dreux (městozápadně od Paříže). Posilování Le Peno-

vých politických pozic mezi léty 1981 až1983 vyvrcholilo ve volbách do Evropské-ho parlamentu v roce 1984, v nichž Ná-rodní fronta získala deset křesel ve Štras-burku (Le Pen je členem EP téměř nepře-tržitě od roku 1984 až do současnosti. Je-ho dcera Marine se stala poslankyní Ev-ropského parlamentu v roce 2004).

V roce 1988 proběhly prezidentské vol-by (vyhrál François Mitterrand) a J.-M.Le Pen v nich zaznamenal další úspěch,když v konečném výsledku získal přes 14

procent hlasů. V prezidentských volbáchv roce 1995 byl výsledek pro Le Pena ješ-tě lepší. V prvním kole všelidové volby ob-držel 15,3 procenta hlasů. Tento úspěchbyl pak násoben ziskem velkého počtuhlasů ve volbách do městských zastupitel-stev například v Toulonu, Orange či Ma-rignanu. Důvod úspěchu je čitelný z prů-zkumů důvodů, jež vedly voliče k ode-vzdání hlasu FN. U dotazovaných jedincůse jako nejčastější motiv objevovalo řešeníimigrace. Le Pen v očích dotazovanýchvoličů představoval jediného politika, kte-rý se již dlouhodobě pokouší řešit situacineevropských přistěhovalců.

Do prezidentských voleb v roce 2002vstupovala extrémní pravice dosti oslabe-ná svým rozštěpením na dva proudy. V če-le prvního byl stále angažovaný Le Pena v čele druhého bývalý Le Penův blízkýspolupracovník a generální delegát FNBruno Mégret. Z tohoto důvodu se před-pokládalo, že by extrémní pravice mohlazískat méně hlasů. Tento předpoklad seukázal jako mylný. První kolo vyhrál s vel-mi nízkým počtem hlasů Jacques Chirac(19,88 procenta), ale na druhém místě ne-byl vůdce socialistů Lionel Jospin, jak seočekávalo, ale právě Jean-Marie Le Pens 16, 88 procenta hlasů. Do druhého kolatak postoupil Chirac a Le Pen, který za-znamenal svůj dosavadní nejlepší volebnívýsledek, přestože byl poté drtivě poražen.

Důvody úspěchu stranya její argumentaceV získávání voličů učinil Le Pen několikspolu souvisejících kroků. Jako důležité seza prvé ukázalo, že Le Pen sjednotil fran-couzská extrémně pravicová hnutí. Zadruhé, Národní fronta vždy nabízela poli-tický produkt, který obratně mísil velkémnožství krajně pravicových myšlenek.A za třetí, je možné hovořit o určité origi-nalitě Le Penova hnutí, neboť vždy byloschopné se adaptovat na politické a spo-lečenské výzvy za využití různých krajněpravicových argumentů. Navíc, politickýprodukt, o němž je zde řeč, přišel vevhodném okamžiku. Mimo jiné totiž do-cházelo k velkému poklesu zájmu o ko-munistickou stranu, která po dlouhou do-bu přitahovala důležité množství voličů.Ti později našli svůj politický program

Vůdce krajně pravicové francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen hovoří ke svýmstoupencům pod sochou Johanky z Arku. Charles Platiau, Globe Media/Reuters

2009 Mezinárodní politika 3 27

Zeměmi světa

u Národní fronty, neboť Le Pen také od-mítá elity, intelektuály, vyzdvihuje lid, vekterém spatřuje „to jediné nejlepší“,a přednosti „lidu“ pak dává do kontrastuse zkorumpovaností politických elit.

Ve své rétorice nabízela FN „vysněnoua ideální Francii“. V tomto bodě se dostá-váme do centra Le Penovy argumentace.„Vysněná a ideálníFrancie“ je podle LePena Francie bez přis-těhovalců, neboť proně není na území kon-tinentální Franciemísto. Z toho by mělobýt patrné, že hlavníargumentace FN spo-čívala v jakési výměněhlasů za to, že Národnífronta se postará o od-chod imigrantů. Le Pense zaměřil předevšímna neevropské imi-granty, kteří byli (ajsou) v lepenovské ré-torice zodpovědní za ohrožení francouzskénárodní identity. A právě tato rétorikav kombinaci s kritikou státních institucí, a zasilné podpory některých médií, přilákala vo-liče, neboť ve francouzské společnosti pře-vládal názor, že cizinci jsou zodpovědní zavšechny problémy Francie.

Národní fronta tedy zaměřila pozor-nost na stereotyp „nebezpečného imi-granta“. Tento náhled přilákal do volební-ho tábora především ty voliče, kteří byliurčitým způsobem zasaženi postupujícíkrizí. V jejich očích Le Pen představovalpolitika, jenž vystihuje jejich mínění o dů-vodech vlastního neutěšeného stavu. Šlopředevším o voliče, kteří věřili, že je mož-né jednoduchými prostředky vyřešit kom-plikovanou situaci.

Vedle ústředního tématu, tedy přistě-hovalectví a jeho vlivu na francouzskouspolečnost, se ve své rétorice lídr FN takésoustředil například na zkaženost mravů,nárůst delikvence, úpadek politické mo-rálky či neschopnost vlád, které podléhají„imigrační lobby“. Dalším „lákadlem“ provoliče byla skutečnost, že Le Penovy ar-gumenty obsahovaly velké množství slov-ních hříček a vět, které lidé chtěli více vy-světlit. Le Pen se navíc pohyboval v poli-

tickém prostředí velmi zkušeně a neustálepřicházel s tématy, která dokázala šoko-vat veřejné mínění. Je evidentní, že Le Pe-novi se v kontextu „krize“ podařilo obno-vit nacionalisticko-populistickou argu-mentaci, která mezi léty 1983–2007 bylaschopna přinést Národní frontě různě vel-ké úspěchy.

Na úspěchu FN nesou velký podíl takémédia, především televize a rádia, kterádávala Le Penovi dostatek prostoru a ča-su, nebo nadsazeně informovala o někte-rých skutečnostech. V tomto smyslu jemožné uvést způsob prezentace výsledkův roce 1983. Lokální úspěch FN totiž mé-dia prezentovala jako úspěch celostátní.Veřejné mínění projevilo zájem o Le Pe-novy názory a média mu začala dávat ví-ce prostoru. Při svých vystoupeních se LePen identifikoval s diváky, neboť hovořilo společných problémech v první osoběmnožného čísla, tedy o problémech „násFrancouzů“. Jako další vliv na úspěch FNje nutné vnímat i konkurenci mezi novi-náři, neboť na vzrůstu Le Penovy popula-rity se velmi podílel boj o diváky. Od roku1984 totiž Le Pen představoval na televi-zním trhu produkt, který dokázal zajistitvysokou sledovanost.

Le Penův vliv na imigračnípolitiku FrancouzskérepublikyPodobný úspěch a oblíbenost argumentůzajistily FN i značný vliv na rozhodovánívlád, především pak v oblasti imigračníchpolitik. Rétorika Národní fronty nebyla sa-

mozřejmě přijatelná pro tradiční politickéstrany. Ty se tak od podobných proklamacídistancovaly, avšak zároveň musely pře-hodnotit svá stanoviska, která se podobalaargumentům FN. Tento krok nebyl vůbecjednoduchý, neboť imigrační otázky před-stavovaly jedno z témat, kde bylo výrazněpatrné rozdělení pravice a levice (clivage

droite/gauche) a je-jich přístupy při ře-šení různých prob-lematik.

Vliv Národnífronty je patrný jižod 80. let. Její po-pularita způsobila,že francouzskévlády, ať již levi-cové, či pravicové,musely na Národnífrontu reagovat.Tím se méně sou-středily na řešeníkonkrétních situací,neboť hlavním cí-

lem bylo jasné vymezení se od její rétoriky.Navíc se tradiční pravicové a levicové vládysnažily být jiné navzájem, což v kontextustřídaní pravicových a levicových vlád při-spělo k nekoncepčnosti francouzské imi-grační politiky. Jedním z příkladů můžebýt i snaha Chirakovy vlády z let 1986 až1988. Tato vláda se, mimo jiné pustila donávrhu změn v získávání a přístupu ke stát-nímu občanství, čímž pravice přistoupilak další reformě Kodexu státního občan-ství. Nové změny přinesly zrušení práva nastátní občanství pro děti cizinců narozenéve Francii v době plnoletosti. Jednímz hlavních důvodů tohoto kroku byla i ré-torika Národní fronty, která upozorňovalana skutečnost, že existují Francouzi, kteříjimi ve skutečnosti nechtějí být (lesFrançais malgré eux). Dalším příklademmůže být snaha řešit nelegální přistěhova-lectví. V roce 1995 musel nově zvolenýprezident Chirac po nástupu do úřadu ře-šit zvyšující se počet „lidí bez papírů“ (lessans-papiers). Se stejnou otázkou se potý-kala i levice po opětovném návratu k mociv roce 1997. Avšak později se ukázalo, žepravice ani levice nejsou schopné na-vrhnout určitá konstruktivní řešení v tétooblasti. Opatrný přístup v oblasti nelegál-

„Vysněná a ideální Francie“je podleLe PenaFrancie bezpřistěhovalců,neboť proně není na územíkontinentálníFranciemísto.

„Čtyřletka“ Rudých KhmerůKdyž 17. dubna 1975 vstupovaly jednotky Ru-dých Khmerů, po pětileté občanské válce protiLon Nolově vládě, jako vítězové do hlavníhoměsta Phnompenhu, vítaly je v ulicích tisícenadšených Kambodžanů. Doufaly, že po letechtěžkých a vyčerpávajících bojů přijde do zeměkonečně mír; že nadešel čas rekonstrukce a us-míření. Jejich naděje byly ale velmi rychle zkla-mány.

Jakmile se Rudí Khmerové dostali k moci,jali se uskutečňovat svou utopickou vizi svéráz-ného komunismu. Prvními oběťmi jejich tragic-kého experimentu obrovských rozměrů se stalivysoce postavení představitelé Lon Nolova re-žimu a obyvatelé měst. První byli postříleni,druzí museli odejít. Na příkaz Angkaru (orga-nizace či strany) byla vyklizena všechna velkáměsta. Bezmála dvoumilionový Phnompenh seze dne na den téměř úplně vylidnil. Jeho oby-vatelé putovali několik dnů nebo i týdnů na ven-kov, kde je čekala hromadná „převýchova“.

Na původní vesnické obyvatelstvo došlo po-sléze. Angkar odstranil soukromé vlastnictvía peníze, zakázal náboženství a cizí jazyky, uzav-řel školy a spálil knihy, zrušil nemocnice, po-

28 2009Mezinárodní politika 3

Zeměmi světa

ního přistěhovalectví byl způsoben přede-vším pod vlivem obav z dalšího vzestupuNárodní fronty a vzniku možného mané-vrovacího prostoru pro extrémní pravici(dodejme, že levice zastávala liberálnějšípřístupy v oblasti imigrace. Například meziléty 1981–1982 byl zlegalizován levicovouvládou pobyt 140 000 „sans-papiers“, cožpozději vedlo k nárůstu nelegálního přis-těhovalectví). Z předcházejícího výkladu jepatrné, že ve druhé polovině 90. let, tedypo více než deseti letech zkušeností s krajnípravicí, byl stále patrný vliv Národní frontyna postupy francouzských vlád v oblastiimigračních otázek, neboť lidé v čeles Jean-Marie Le Penem neváhali imigračníproblematiku v každé situaci velmi efek-tivně využít ve svůj prospěch.

Rok 2007 pak přinesl zásadní změnu ce-lého fenoménu, neboť došlo k přesunuhlasů Národní fronty ve prospěch tradičnípravicové strany, jmenovitě ve prospěchNicolase Sarkozyho. Tento přesun způso-bil, že Le Pen získal nejméně hlasů od 80.let. V porovnání s rokem 2002, kdy se ziskhlasů šplhal téměř k 17 procentům, dostalv roce 2007 „jen“ 10,44 procenta. Tutoskutečnost je možné interpretovat tak, žeSarkozy díky své rétorice o národní identitěpřevzal v očích některých voličů roli poli-

tika, jenž je schopen ře-šit imigrační otázky.Tradiční pravicovástrana v čele se Sarko-zym tak částečně pře-brala úlohu, kterou podlouhou dobu v očíchčásti veřejného míněnízastávala extrémně pra-vicová Národní fronta.

Negativnípohled na„druhé“Z předcházejícího vý-kladu je patrné, žev období „krize“ jsoučasto úspěšné diskur-sy, jejichž argumentydo svého centra umis-ťují „jinakost“. Přesně-ji řečeno, negativní ná-hled na „druhého“,který je jiný. Toto za-měření pozornosti, aťuž na jedince odjinud,či skupiny obyvatel,které jsou považoványza jiné, přináší v obdo-bí neprosperity znač-ný zisk oblíbenostii politického kapitálu.Z toho vyplývá, žesoučasný kontext bymohl vytvořit vhodnépodmínky pro nárůstpodobných, nebezpeč-ných myšlenek. Jak sek tomu postaví politic-ké elity a média, ale ta-ké především občanéČeské republiky, kte-rých se současná „kri-ze“ dotkne?

Pavel Sitek jedoktorandemKatedryantropologickýcha historických vědFF ZČU v Plznia CEFRESu Praha.

pavel.sitek@volny.cz

Zdroje• Milza, Pierre – Berstein, Serge:2006 – Histoire de la France au XXesiècle. De 1974 à nos jours. Paris: Ha-chette.• Noiriel, Gérard: 2007 – Immigration,antisémitisme et racisme en France(XIXe-XXe siècle). Discours publics,humiliation privées. Paris: Fayard.• Noiriel, Gérard: 2007 – A quoi sert„l´identité nationale“. Marseille: Ago-ne.• Lequin, Yves (dir.): 2006 – Histoiredes étrangers et de l´immigration enFrance, Paris: Hachette.• Rémond, René: 1996 – Le XXesiècle. De 1918 à 1995. Paris: Fayard.• Weil, Patrick: 2004 – Qu´est-cequ´ un Français?. Paris: Gallimard.• Weil, Patrick: 2005 – La Républiqueet sa diversité. Immigration, intégrati-on, discriminations. Paris: Le Seuil.• Winock, Michel: 2003 – La Francepolitique. XIXe-XXe siècle. Paris: Seuil.

Dočká seKambodža

po třiceti letechspravedlnosti?

Martin Weiser

Desetitisíce Kambodžanů si 7. ledna připo-mněly třicáté výročí pádu genocidního režimuRudých Khmerů. Vláda skupiny vedené „bra-trem č. 1“ Pol Potem si podle nejčastějších od-hadů vyžádala kolem 1,7 milionu obětí, tedy té-měř čtvrtinu všech tehdejších obyvatel země.Za zločiny totalitního režimu nebyl dosud žádnýz jeho vůdčích představitelů souzen. Prvníhoprocesu se Kambodžané konečně dočkali le-tos.

2009 Mezinárodní politika 3 29

Zeměmi světa

lo nevyčnívat z řady a snažit se splynout s masou ostatních, pro-stě, jak píše Kiernan, „dělat, že nic nevíte, nic neznáte, nic ne-slyšíte a nic nevidíte“.

Ani všechna extrémně radikální opatření nestačila. Vývoj v ze-mi, která se od roku 1976 nazývala z nejasného důvodu Demo-kratickou (Kampučií), šel od deseti k pěti. Statisíce Kambodža-nů umíraly hladem, z vyčerpání a přepracování, pro nedostateklékařské péče nebo z rozhodnutí Angkaru. Desetitisíce jichprchaly za hranice. Jak to bylo možné? Strana byla přece ne-omylná! To vnitřní a vnější nepřátelé hatili její velké dílo!

Brzy se na ně zaměřila pozornost tajné policie Santebalu,a zejména v posledních dvou letech revoluce masivně požíralasvé děti. Tisíce z nich zmizelo v Tuol Slengu (S-21), školní budo-vě v Phnompenhu, předělané na politické vězení a mučírnu.Kambodžané podezřelí ze spolupráce se CIA nebo Vietkongemse zde po psychickém a fyzickém mučení doznali k nejhorším či-nům proti revoluci, sepisovali podrobné biografie a udávají os-tatní. Někdy skrze nesmírné lidské utrpení proniká záblesk gro-tesky. Třeba když se jeden z vězňů přiznal, že ho do CIA v še-desátých letech rekrutoval jistý Američan Kennedy, nebo kdyžse jiný po mučení „doznal“ a ptal se, k jakým zločinům se má při-znat konkrétně. Celkový obraz je však tragický: z přibližně 14 ti-síc lidí, v drtivé většině Khmerů, někdy i žen a dětí, kteří branouTuol Slengu prošli, jich pouze dvanáct ještě někdy spatřilo světlovnějšího světa.

Země se takřka hermeticky izolovala od vnějšího světa, abyzabránila zahraničním nepřátelům infiltrovat stranu a osnovatproti revoluci. „Demokratická“ Kampučie navázala diplomatic-ké styky jen s hrstkou ortodoxních komunistických režimů a s vý-jimkou Číny, která ji rozsáhlou vojenskou podporou držela při ži-votě, ztratila kontakt se světem i realitou. O tom svědčí i fakt, žekdyž v roce 1976 navštívila delegace pěti kambodžských žen Vi-etnam, označila Ho Či Minovo město za „kapitalistické“. Zahra-ničí se o dění uvnitř země dovídalo jen útržkovité a neúplné in-formace, především z výpovědí statisíců uprchlíků do Thajskaa Vietnamu.

Celková a navýsost katastrofální bilance vlády Rudých Khme-rů vyšla plně najevo až poté, co během dvou týdnů na přelomulet 1978 a 1979 smetla stopadesátitisícová vietnamská armáda,podpořená asi patnácti tisíci Kambodžany, Pol Potův režim. Bě-hem necelých čtyř let jeho vlády zemřel přibližně každý pátýKambodžan, čtyři z deseti muslimských Chamů (100 000mrtvých), každý druhý Číňan (200 000) a Thajec (10 000)a prakticky všichni ze 120 000 Vietnamců. Politika RudýchKhmerů vůči národnostním a etnickým menšinám, zejména Vi-etnamcům, se dá právem označit za genocidní. Jen těžko hledathistorické paralely, málokterý režim kontroloval člověka vevšech oblastech jeho života tak přímo, důsledně a úplně.

Dlouhá cesta ke spravedlnostiPhnompenh se dnes od „města duchů“, do kterého v roce 1979vstupovala vietnamská armáda, diametrálně odlišuje. Kambodž-ské hlavní město je rychle rostoucí asijskou metropolí s více než2,5 milionu obyvatel, řadou mrakodrapů a burzou, která má být

kusil se zničit rodinu, zavedl nucené práce a z celé země udělaljednu velkou trestaneckou kolonii.

Trestaneckou kolonii, ve které Kambodžané museli pracovatod rána do večera na stavbě nesmyslně gigantických přehrad, iri-gačních zařízení a dalších kolosálních projektů. Lidé, kterýmzbyl z jejich majetku často pouze jeden talíř a jedna lžíce na spo-lečné stravování, dřeli dvanáct, ale i čtrnáct a více hodin denněa přežívali na pár hrstkách rýže. Otrockou práci, při které muse-li vykopat dva, tři, někdy i čtyři kubíky hlíny za den, příliš ne-ulehčovaly ani tóny neustále znějících budovatelských a propa-gandistických písní. Když se jim při práci zlomila lopata, byl tozločin proti státu. Pokud si vypěstovali několik brambor pro sou-kromou potřebu nebo ulovili pár ryb, aby nakrmili své děti, bylto zločin proti Angkaru, za který mohl přijít i trest nejvyšší.

Rudí Khmerové napodobili čínskou politiku z přelomu pade-sátých a šedesátých let a pomocí „ještě většího skoku kupředu“se pokusili radikálně přeměnit zemi. O správnosti své cesty ne-pochybovali. V interní stranické zprávě ze září 1975, která hod-notila dosavadní vývoj, se psalo, že kambodžská revoluce je o 30let vpředu v porovnání s revolucemi v Číně, Severní Koreji a Vi-etnamu. Pro zdárné dokončení revoluce, bylo nutné se radikálněoddělit od minulosti a stvořit „nového člověka“, který bude očiš-těn od špinavých nánosů minulosti, zejména dřívějších tradic,způsobů myšlení a zvyků; který bude zbaven rodinných pout.Člověka, jenž bude jako nepopsaný list, na který strana můžekrásným písmem zaznamenávat dějiny budoucnosti.

Bylo nutné odstranit všechny rozdíly, které by mohly státv cestě nezvratnému dějinnému pokroku. Za sebemenší odchyl-ku od ideálu „nového člověka“ mohl následovat trest smrti.Etnická, národnostní či náboženská odlišnost, ale i znalost cizí-ho jazyka, podezřele vysoké vzdělání nebo nošení brýlí mohlymít ty nejhorší následky. Na každodenních komunálních sean-cích se někdy hříšníci mohli zachránit zpytováním svědomía tvrdou sebekritikou, většinou však byli odvedeni na „převýcho-vu“, z níž se lidé zpátky nevraceli. Nejlepší cestou, jak přežít, by-

30 2009Mezinárodní politika 3

Zeměmi světa

otevřena v příštím roce. Tuol Sleng, mu-zeum genocidy je po Angkor Watu dru-hou nejnavštěvovanější památkou v zemi.Rudí Khmerové před více než desetiletímztratili veškerou moc, avšak jedna věc seza posledních 30 let nezměnila. Žádnýz Rudých Khmerů nebyl až do letošníhoroku postaven před nezávislý soud.

Pol Pot byl sice souzen hned dvakrát,ale ani jeden z procesů se nedá považovatza spravedlivý nebo nestranný. Nejprvebyl „bratr č. 1“ Vietnamci v srpnu 1979odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti,podruhé jej v červnu 1997 odsoudili samiRudí Khmerové k doživotnímu vězení,aniž mu během procesu dovolili promlu-vit jediné slovo. Trest, který trval jen desetměsíců, si odpykal ve svém dvoupokojo-vém domě.

Spravedlivému soudu Rudých Khmerůbránila dlouho řada objektivních okolnos-tí. Ještě v polovině 90. let ovládali polpo-tovci kolem 20 procent území Kambodže

na severu a severovýchodě země. Navíc by-li do roku 1993 jejich představitelé, přede-vším díky podpoře Spojených států a Číny,stále uznáváni OSN, a to i přesto, že byl jiždobře znám rozsah jejich zločinů!

Cestu k nezávislému soudu otevřely ažstažení vietnamských vojsk v září 1989,pařížská mírová smlouva o Kambodžiz roku 1991, návrat 300 000 kambodž-ských uprchlíků z Thajska pod dohledemOSN v letech 1992 a 1993 a zastavení za-hraniční podpory Rudým Khmerům. Tiv druhé polovině 90. let hromadně pře-běhli na stranu premiéra Hun Sena dosa-zeného Vietnamem. Poslední rebelujícískupinka kolem „řezníka“ Ta Moka bylazadržena v roce 1999. Zdálo se, že spra-vedlivému soudnímu procesu už nic ne-stojí v cestě. Jenomže zdání klame a cestake kambodžskému tribunálu se ukázala ja-ko velmi trnitá.

Kambodža sice poprvé požádala gene-rálního tajemníka OSN o pomoc s orga-

nizací soudního tribunálu v roce 1997, alemělo trvat ještě dalších šest let, než se oběstrany dohodly na jeho vytvoření. Organi-zace spojených národů navrhovala mode-lovat kambodžský tribunál podle meziná-rodních soudů pro Rwandu a bývalou Ju-goslávii. Naproti tomu Kambodža poža-dovala zřízení převážně národního soudu,v jehož statutu by byl zahrnut i zločin ge-nocidy proti politickým a ekonomickýmskupinám (nejen etnickým, národno-stním, rasovým a náboženským). PremiérHun Sen uvažoval i o alternativě založeníkomise pravdy podle jihoafrického vzoru.

Rozdílné představy obou stran vedlyv roce 1999 k přerušení vyjednávání, kteráse díky mediaci posléze podařilo obnovita když byl v lednu 2001 kambodžským par-lamentem jednomyslně schválen návrh navytvoření tribunálu, zdálo se, že je vyhráno.Jenže se brzy zjistilo, že schválené znění ne-odpovídá zcela představám OSN o ne-stranném a nezávislém soudu. OSN po ce-

Jedním z obžalovaných v procesu s předáky Rudých Khmerů je i někdejší prezident země Khieu Samphan.Tang Chhin Sothy/Pool, Globe Media/Reuters

2009 Mezinárodní politika 3 31

Vztahy a problémy

lou dobu neměla k dispozici přesný překladnávrhu projednávaného v kambodžskémparlamentu, a byla proto velmi překvapena,když zjistila, že ve schváleném návrhu chy-běla například klauzuleo zrušení milostí, ježbyly některým předsta-vitelům Rudých Khme-rů dříve uděleny.

Když se poté OSNna začátku roku 2002z vyjednávání o tribu-nálu úplně stáhla, vy-padalo to, že se kam-bodžský lid, i vzhledemk vysokému věku dosudžijících představitelůPol Potova režimu,spravedlnosti nikdy ne-dočká. Nakonec všakbyla jednání znovu ob-novena a v červnu 2003konečně dovedena kezdárnému konci. Do-hodu o zřízení mezi-národního tribunáluv říjnu 2004 ratifikovalkambodžský parlament a v roce 2007 bylystanoveny zásady, jimiž se má řídit.

Kambodžský tribunálKambodžský tribunál sídlí v Phnompen-hu a většinu jeho personálu na všechúrovních tvoří Kambodžané. Při rozhodo-vání se ale uplatňuje princip kvalifikovanévětšiny, podle kterého musí pro přijetírozhodnutí s kambodžskými soudci hla-sovat vždy nejméně jeden mezinárodnísoudce. Tribunál má soudit ty nejodpo-vědnější za zločiny spáchané režimem Ru-dých Khmerů v období mezi 17. dubnem1975 a 7. lednem 1979.

Obviněných je zatím pět: „bratr č. 2“Nuon Chea, bývalá hlava státu KhieuSamphan, bývalý ministr zahraničí IengSary, jeho žena Ieng Thirith a šéf Tuol Slen-

gu Kang Kek Ieu, zná-mý také jako Duch.Většina z nich je obvi-něna ze zločinů protilidskosti i válečnýchzločinů a všem hrozídoživotní trest. Prvnísoud s Duchem, kterýje ve věku 66 let nej-mladším obviněnýma zatím jediným obža-lovaným, začal v únoru.Zbývající čtyři obvině-ní, již velmi pokročilé-ho věku, pravděpodob-ně nebudou souzenidříve než v roce 2010.

Odpovědnost za zlo-činy Rudých Khmerůrozhodně neleží jen natéto pětici. Rozhodo-vání, kdo patří mezinejodpovědnější, je

však otázkou navýsost politickou. Meziná-rodní žalobci se již několikrát pokusiliokruh obviněných rozšířit, ale jejich snahyvždy zablokovali kambodžští prokurátoři.Lidskoprávní organizace z toho viní pre-miéra Hun Sena, jehož podezřívají ze zá-měrného zdržování procesu a zákulisníchmanipulací z obav, aby na něj nebo na jehoblízké spojence soudní líčení nevrhlo po-dezření. Hun Sen – sám Rudý Khmer, nežpřeběhl na vietnamskou stranu – to popírá.Tribunál bývá vedle toho také někdy kriti-zován pro svou nákladnost.

Přes všechny nedostatky je však soudznačným pokrokem v kambodžském vy-rovnávání se s minulostí a velkým krokemke spravedlnosti, alespoň v našem západ-ním pojetí (byť to buddhistické je od nějvelmi odlišné). Kambodžané mají po tři-ceti letech právo dozvědět se pravduo těch, kdo byli za jejich nezměrné utrpe-ní a obrovské ztráty odpovědní, a dočkatse jejich odsouzení.

Martin Weiser je doktorandemna FSV UK. mw16@atlas.cz

I když ještě v polovině roku2008 někteří odborníci vě-řili, že se ekonomická krize

Latinské Americe vyhne, ne-dávno zveřejněná čísla již mají

Perný rok

2009v Latinské

Americe

Pavlína Springerová

Latinskou Ameriku čeká bezpo-chyby perný rok. Průběh násle-dujících měsíců nebude zvláštnípouze kvůli očekávaným dopa-dům světové ekonomické krize,ale staneme se také svědky zvý-šené volební aktivity v této částisvěta. Přestože se neopakuje si-tuace supervolebního roku2006, kdy v krátkém rozmezí odlistopadu 2005 do prosince2006, proběhly prezidentské vol-by ve dvanácti latinskoameric-kých zemích, můžeme s napětímočekávat výsledky sedmi volebhlav států a několika parlament-ních voleb mj. v Mexiku, Argenti-ně či Uruguayi, které mohou vy-stavit účet stávajícím preziden-tům. Kromě toho se počátkemroku (v lednu a únoru) uskutečni-la dvě klíčová ústavní referendav Bolívii a Venezuele.

Zdroje• Ben Kiernan, „The Cambodian Ge-nocide 1975–1979“ in Totten, Parsons& Charny, eds., Century of Genocide,New York, 2004• David Chandler, A History of Cambo-dia, Boulder, 2000• Extraordinary Chambers in theCourts of Cambodia -www.eccc.gov.kh

Kambodžapožadovala zřízenípřevážně národníhosoudu, v jehožstatutu by bylzahrnut i zločingenocidy protipolitickýma ekonomickýmskupinám (nejenetnickým,národnostním,rasovýma náboženským).

32 2009Mezinárodní politika 3

Vztahy a problémy

k optimismu daleko. Očekává se, že v dů-sledku krize budou ekonomiky LatinskéAmeriky a Karibiku v roce 2009 růst o 2 až2,5 procenta, namísto průměrného pěti-procentního růstu dosaženého v posledníchpěti letech. Je zřejmé, že finanční krize po-stihne nejvíce země intenzivně napojené naglobální trh, a bude bezesporu zajímavé sle-dovat, zda zbrzdění dobrých ekonomickýchvýsledků způsobí ně-jaké radikální politic-ké obraty. Kritickýproblém budou provelké vývozce ropy,jako je Venezuelaa Ekvádor, bezpochy-by představovat cenytéto suroviny. Vene-zuelská vláda připra-vovala rozpočet prorok 2009 s předpo-kládanou cenou ko-lem 60 USD za barelropy, nicméně vene-zuelská ropa se nyníobchoduje zhruba zapolovinu této částky.Také Ekvádor je výrazně závislý na ropnýchziscích, více než jedna třetina příjmů stát-ního rozpočtu pochází z těžby „černého zla-ta“. Je zřejmé, že právě populistická politikaobou latinskoamerických petrostátů se ne-dílně pojí s bohatými sociálními programynapojenými na ropné zisky, na které všakzáhy dolehne stín finanční krize.

Chávezovo vítěznéreferendumV již zmíněné Venezuele proběhlo v polo-vině února 2009 ústavní referendum. Vo-liči rozhodovali na návrh prezidenta Hu-ga Cháveze o osudu návrhu ústavního do-datku, který zahrnoval možnost nelimito-vaného znovuzvolení prezidenta, přičemžtento princip nelimitovaných mandátů sevztahoval také na veškeré funkce volené li-dem, tedy na guvernéry, poslance či sta-rosty. Pro samotného Cháveze se jednaloo důležitý test, a to zvláště po předcháze-jícím neúspěšném ústavním referenduz prosince 2007, které prezident prohrálminimálním rozdílem.

Návrh ústavního dodatku nejprve bezproblémů prošel hlasováním v Národním

shromáždění, kde mají jeho stoupencidrtivou většinu. V samotném únorovémreferendu, jež vykázalo nezvykle vysokoumíru volební abstence (33 procent), na-konec 54 procenta Venezuelců hlasovalopro přijetí klíčové ústavní změny, kteráChávezovi umožňuje setrvat v čele státuneomezeně dlouho, bude-li zvolen. Nic-méně podle slov samotného venezuelské-

ho prezidenta, která pronesl krátce předplebiscitem, chce zůstat v čele svého lidu„pouze“ do roku 2019, tedy nikoli do kon-ce svých dnů.

Zkouška pro levicovéprezidentyZ hlediska latinskoamerických prezident-ských systémů představuje volba hlavy stá-tu klíčovou událost. Právě výsledky těchtoklání nám dají odpověď na otázku, zdaEkvádor a Bolívie budou stále pokračovatve své populistické, socialisticko-naciona-listické politice napojené na Chávezůvkoncept „socialismu 21. století“ (socialis-mo del siglo XXI). Dále zjistíme, zda sechilská středolevá koalice Concertaciónvládnoucí zemi od Pinochetova pádu v ro-ce 1989 dokáže i po dvaceti letech udržetu moci. K prezidentským volbám dojdetaké ve třech středoamerických zemích,v Salvadoru, Panamě a Hondurasu.

EkvádorPrvní jihoamerické volby se uskutečníkoncem dubna v Ekvádoru, kde bude Ra-fael Correa díky změně ústavy, umožňují-

cí znovuzvolení (64 procenta Ekvádorcův předchozím roce odhlasovalo novou ús-tavu), obhajovat svůj prezidentský man-dát. Zapřisáhlý bojovník proti neoliberál-ní politice, souputník Cháveze a Moralesea zároveň velký obhájce ekvádorské suve-renity v lednu 2009 úspěšně završil druhýrok své vlády. Úroveň jeho podpory sev současné době pohybuje kolem 70 pro-

cent, což je rekordní výše, které nedosáhlžádný ekvádorský politik od návratu de-mokracie v roce 1978. Zdá se, že Correa,jenž se v prvních dvou letech svého vlád-nutí nebál pustit do diplomatických kon-fliktů s Kolumbií či Brazílií, nenalezne,ani přes klesající ceny ropy, ve volbách váž-ného konkurenta. Přestože se některé sku-piny jako dělnická centrála, studenti čidomorodá konfederace snaží mobilizovatproti Correově vládě, opozice nedisponu-je dostatečně silným protikandidátem.Ani současný starosta největšího ekvádor-ského města Guayaquilu a dvojnásobněneúspěšný prezidentský kandidát JaimeNebot zatím nepředstavuje reálnou hroz-bu současnému prezidentovi.

UruguayDruhé prezidentské volby očekávámekoncem října v Uruguayi, kde v roce 2004zvítězila Frente Amplio (Široká fronta)tvořená různorodými subjekty sahajícímiod křesťanskodemokratické levice, přessociální demokraty a komunisty až po bý-valé guerilleros z organizace Tupamaros.Právě Frente Amplio v posledních volbách

I když ještě v polovině roku 2008někteří odbornícivěřili, že seekonomickákrizeLatinské Americevyhne,nedávnozveřejněnáčísla již majík optimismu daleko.

2009 Mezinárodní politika 3 33

Vztahy a problémy

vystřídala u moci strany colorados a blan-cos, které alternovaly u kormidla de factopo celé uruguayské dějiny. Za nejpravdě-podobnějšího nástupce současného prezi-denta Tabaré Vázqueze můžeme nyní po-važovat vládního kandidáta Frente Am-plio a bývalého guerillového bojovníka Jo-sé Pepe Mujicu. V posledních průzku-mech veřejného mínění vede vládnoucíuskupení se 42 procenty podpory, nicmé-ně ani blancos nejsou se svými 35 procen-ty předem odsouzeni k prohře. Ve vol-bách bude záležet na tom, zda blancos,a zejména colorados pohybující se kolemsedmiprocentní hranice voličského zájmudokáží opětovně nabrat sil a pevně se spo-jit proti vládnoucí levici. Ostatně i FrenteAmplio může ohrozit sama sebe, a to po-tenciálním vnitřním rozporem mezi PepeMujicou a bývalým ministrem a senáto-rem Danilo Astorim, který patřil mezihlavní favority současného prezidenta,nicméně v primárkách neuspěl.

ChileV listopadu se možná staneme svědky his-torické události v Chile spojené s rehabili-tací pravicové politiky, která byla od páduPinocheta zcela odříznuta od exekutivy. Jejisté, že v nadcházejících volbách budestředolevá vládnoucí koalice Concertaciónčelit pravděpodobně nejtěžšímu volební-mu souboji se středopravou koalicí Alian-za. V předvolebních průzkumech zatímvýrazným způsobem vede opoziční kandi-dát Sebastián Piñera (36 procent), nicmé-ně ze strany vládnoucí koalice ještě neza-znělo definitivní slovo o tom, kdo bude je-jím oficiálním kandidátem. Z možnýchvládních kandidátů si mezi Chilany proza-tím drží nejvyšší popularitu bývalý prezi-dent Eduardo Frei. Lze očekávat, že jak-mile vládní koalice posvětí svého jedinéhooficiálního uchazeče o prezidentský post,nynější pětadvacetiprocentní rozdíl v pre-ferencích se výrazně zmenší. Velmi takébude záležet na tom, jak se podaří součas-né prezidentce Michelle Bacheletové vy-rovnat s dopady finanční krize a jak uspě-je její záchranný ekonomický balíček.

BolíviePoslední prezidentské volby se uskutečnív prosinci v nejchudší jihoamerické zemi,

v Bolívii. Toto předčasné volební klání jedůsledkem hluboké politické krize, kteráeskalovala v souvislosti s konáním srpno-vého odvolacího referenda, v němž voličivelmi přesvědčivým způsobem rozhodlio setrvání prezidenta Eva Moralese vefunkci. Zároveň však Bolivijci hlasovalii pro setrvání téměř všech opozičních pre-fektů v čele departmentů. Toto referen-dum tak ve výsledku potvrdilo nebezpeč-ně patovou situaci v zemi, která vyústilav září 2008 v sérii násilných střetů meziregionálními autonomisty a stoupenciprezidenta Moralese. Součástí těžce se ro-dící dohody mezi znepřátelenými strana-mi byl, kromě termínu předčasných prezi-dentských voleb, i příslib Moralese, že sevzdá případné další, tedy de facto třetí,kandidatury pro období 2014–2019, kteráje umožněna lednovým schválením novékonstituce. Přestože se opozici podařiloudržet velkou část svých prefektů ve funk-ci, zabránit přijetí nové socialisticko-do-morodé ústavy v lednovém plebiscitu dleočekávání nedokázala. Nová ústava bylaschválena 62 procenty voličských hlasůa představuje úplný odklon od tradice zá-padního konstitucionalismu. Ve svém ob-sahu přináší řadu inovací počínaje zrov-noprávněním domorodého soudního sys-tému s oficiálním systémem bolivijskéhostátu, státním vlastnictvím přírodníchzdrojů, přes pozitivní diskriminaci domo-rodců v celé řadě institucí a orgánů až pomožnost okamžitého znovuzvolení prezi-denta. Lze předpokládat, že opozice ne-zabrání ani znovuzvolení Moralese boli-vijským prezidentem na sklonku letošní-ho roku. Opoziční síly mají své hlavní baš-ty situované v sice bohatších, ale – s vý-jimkou Santa Cruz – vesměs méně obyd-lených departmentech tzv. bohatého půl-měsíce. Evo Morales tedy může úspěšněmobilizovat zchudlé široké indiánské ma-sy, jimž imponuje svou nacionalizační ré-torikou a ideovým spojenectvím s HugoChávezem.

Volit se bude i ve StředníAmericeNejen Jižní Amerika, ale i Střední Ameri-ka bude poutat v tomto roce volební po-zornost. V březnu se uskuteční prezident-ské volby v minulosti těžce zkoušeném

Salvadoru, v květnu v Panamě a v listopa-du v Hondurasu.

K politické změně se pravděpodobněschyluje v Salvadoru, kde je od roku 1989u moci pravicová konzervativní stranaARENA (Alianza Republicana Nacionalis-ta). Mezi hlavní favority prezidentskýchvoleb patří populární novinář a bývalý do-pisovatel CNN Mauricio Fuentes, kterýkandiduje za opoziční exguerillovouFMLN (Frente Farabundo Martí para la Li-beración Nacional) pojmenovanou po jed-nom z hlavních lídrů Komunistické stranySalvadoru. Právě komunisté dodnes tvoříjednu z klíčových sil FMLN. Vládní kandi-dát Rodrigo Ávila prozatím v průzkumechveřejného mínění za Fuentesem zaostává.

Také v Panamě se prozatím větší popu-laritě u voličů těší opoziční kandidát hlásí-cí se k politice „třetí cesty“, majitel sítě vel-koobchodů Ricardo Martinelli. Podle po-sledních průzkumů by mu dalo hlas téměř45 procent voličů, kandidátka vládní stře-dolevé Partido Revolucionario DemocráticoBalbina Herrera prozatím ztrácí téměř 15procent. Posledním středoamerickým stá-tem, jenž absolvuje volební boj, bude Hon-duras. Zde se o prezidentský post s největ-ší pravděpodobností utkají zástupci dvoujiž tradičně nejsilnějších stran – liberálnía národní, které se u moci drží od počátku80. let, kdy byly v Hondurasu položeny zá-klady demokratického zřízení.

Latinskoamerická politickálaboratořNadcházející volební vlna s největší prav-děpodobností potvrdí u moci populisticko-

Zdroje• Infolatam, infolatam.com• Springerová, Pavlína. 2008. „Bolíviehledá cestu ze slepé uličky radikálníhonásilí“ Aktuálně.cz, 18. 9. 2008. aktu-alne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=616677• Springerová, Pavlína, Špičanová,Lenka, Němec, Jan a kol. 2008. Elec-tion Year 2006: Latin America at theCrossroads. Praha, AMO.• Zovatto, Daniel. 2007. „Latin Ameri-can Analysis. November 2005 – De-cember 2006“. Working Paper36/2007, Real Instituto Elcano.

34 2009Mezinárodní politika 3

Vztahy a problémy

nacionalistické andskélídry – Moralese a Cor-reu, kteří svým lidem sli-bují dosažení brzkýchplodů jejich revoluce. Po-litickou zajímavostí La-tinské Ameriky jsou takéambice exguerillovýchskupin, kdy bývalí gueril-leros zastávají nejvyššíexekutivní či legislativníposty, a to nejen v Uru-guayi, potenciálně v Sal-vadoru, ale napříkladi v Bolívii, kde pozici vi-ceprezidenta zaujímá bý-valý hlavní ideolog gue-rillové armády TupakaKatari. Klíčového průlo-mu v opačném směru semůžeme dočkat v bojio chilskou La Monedu,pokud se středopravékoalici podaří udržet po-spolu a využít dlouhéhomonopolu moci středole-vých vládních stran.

Ať už budou výsledkylatinskoamerických vo-leb v nadcházejícím ro-ce jakékoli, LatinskáAmerika si bezpochybyuchová svou pověstatraktivní politické labo-ratoře, která poutá po-zornost nejen odbornéveřejnosti a nabízí origi-nální recepty řešenísvých komplikovanýchsociálních, politickýcha ekonomických problé-mů.

PavlínaSpringerovápůsobí na Katedřepolitologie Filozofickéfakulty UniverzityHradec Králové a jevedoucí Kabinetuiberoamerických studiíFF UHK.pavlina.springerova@uhk.cz

Vývoj turecko-izraelskýchvztahůVztahy Turecka a Izraele od roku 1947 do-dnes procházely řadou turbulencí a stav,kdy jsou vzájemné vztahy označovány jakostrategické, má základ až v polovině 90. let.Turecko bylo odpůrcem plánu z roku 1947na vytvoření dvou států na území britskéhomandátu v Palestině, protože se obávalo,že se Izrael stane spojencem SSSR naStředním východě. Vezmeme-li v úvahu do-dávky zbraní z Československa s posvěce-ním Moskvy v době války o nezávislost Iz-raele (1947–48), nemohly být tyto obavyAnkary brány jako neopodstatněné. Nic-

méně již o dva roky později Turecko Izraeluznalo.

Problematických momentů se před le-tošním „výstupem“ tureckého premiéranašlo ve vzájemných vztazích hned něko-lik. Například v roce 1975 hlasovalo Tu-recko pro nechvalně známou rezoluci Val-ného shromáždění OSN označující sionis-mus za formu rasismu, o pět let pozdějiv reakci na vyhlášení Jeruzaléma jako hlav-ního města Izraele stáhlo svého velvyslan-ce z Tel Avivu a tento stav trval až do kon-ce roku 1991. V roce 2000 na počátku dru-hé intifády tehdejší turecký prezident Ah-met Necdet Sezer, jinak reprezentant

Davos 2009 a budoucnostturecko-izraelských

vztahů

Michal Thim

Ekonomického fóra v Davosu se každý rok zúčastní výkvět světové ekonomie,současné a bývalé politické špičky a řada dalších expertů. Dalo by se očekávat,že hlavním bodem, kterým se letošní fórum zapíše do povědomí světové veřej-nosti, bude probíhající finanční a hospodářská krize. Největší pozdvižení však ne-přichystal případný extravagantní návrh na řešení hospodářských potíží, ale tu-recký premiér Recep Tayyip Erdogan, který demonstrativně opustil sál, protožemu nebyl dán dostatečný prostor, aby reagoval na izraelského prezidenta ŠimonaPerese, když se diskuse stočila k izraelské operaci v pásmu Gazy. Při odchoduse Erdogan nechal slyšet, že ho v Davosu již nikdo neuvidí, a na letišti ho přivítalnadšený dav mávající tureckými a palestinskými vlajkami. Svět se začal ptát na bu-doucnost turecko-izraelských vztahů a prozápadní směřování Turecka.

2009 Mezinárodní politika 3 35

Vztahy a problémy

striktně sekulárního establishmentu, po-drobil Izrael tvrdé kritice, která se z ústtureckých politiků opakuje při každémnovém vypuknutí násilí.

Po dobu studené války nebyly vzájem-né vztahy vysoko na agendě jak turecké,tak izraelské zahraniční politiky. U Turec-ka to bylo mj. dáno úlohou, kterou pro nějhrál Střední východ. S výjimkou 50. letbyl tento region na okraji zájmu a hlavnípozornost byla nejdříve věnována sovět-ské hrozbě a od poloviny 60. let také Ky-pru. Z druhého důvodu začalo být proAnkaru důležitější zaměřit pozornost nazemě třetího světa a jejich prostřednic-tvím hledat podporu na půdě OSN. Izraelbyl z tohoto pohledu izolovaným státem.

V tomto kontextu byla 90. léta výji-mečným obdobím. Nejenže se izraelsko-palestinský konflikt dostal do nadějné fá-ze po uzavření dohod z Osla (1993), alekonec studené války zvýšil (nejen) uvnitřtureckých bezpečnostních elit přesvědče-ní o rostoucích hrozbách. Málokterá ze-mě čelila tak komplexní geopolitické změ-ně, jaké čelilo a čelí Turecko po konci stu-dené války. Začátkem 90. let Ankara prak-ticky ztratila kontrolu nad Kurdy obýva-nými oblastmi na jihovýchodě země a tra-dičně poněkud paranoidní (a do jisté mí-ry oprávněné) představy o Turecku ob-klopeném nepřátelsky smýšlejícími státypřicházely s různými kombinacemi regio-nálních protitureckých koalic (Arménie–

Rusko, Řecko–Arménie–Írán, Řecko–Sý-rie). Přibližování Izraele a Turecka bylosice usnadněno zdánlivým pokrokemv jednáních mezi Izraelem a OOP, rozho-dující však byl zájem armád obou států navzájemně výhodné spolupráci.

Za vším hledej armáduVýznam turecko-izraelských vztahů v 90.letech výrazně rostl a na obchodní úrovnibyl posílen uzavřením dohody o volnémobchodu v roce 1997. Objem vzájemnéhoobchodu vzrostl z 54 mil. USD v roce1987 na cca 2 mld. USD v roce 2004. Vý-razný vzestup zaznamenal turistický rucha akademická výměna mezi oběma země-mi. Klíčová však byla rostoucí spolupráceve vojenské oblasti.

Role turecké armády v 90. letech bylaposílena výraznou nestabilitou vlád a sta-vem de facto občanské války v Kurdyobydlených a Kurdskou stranou pracují-cích (PKK) kontrolovaných oblastech,která kulminovala v letech 1994–1997.Turecko při řešení konfliktu vsadilo na vý-razně silové řešení, což ho vystavovalokritice ze strany evropských spojencůa USA a zhoršovalo možnosti moderniza-ce turecké armády (mj. i pořizování no-vých zbrojních systémů).

Izrael byl v tomto směru atraktivnípartner vzhledem k vysoké úrovni taměj-šího zbrojního průmyslu. Vzájemné kon-takty vyústily v podepsání tří dohod o vo-jenské spolupráci:• Dohoda o vojenském tréninku (únor1996);• Dohoda o spolupráci v oblasti zbrojní-ho průmyslu (srpen 1996);

Zdroje• Fuller, G. E. (2008): The New Tur-kish Republic: Turkey as a Pivotal Sta-te in the Muslim World. United StatesInstitute of Peace: Washington, D.C.• Robins, P. (2003). Suits and Uni-forms: Turkish Foreign Policy Since theCold War. C. Hurst & Co. Ltd.: London• The Military Balance 2008. Interna-tional Institute for Strategic Studies:London.• Euroasia Daily Monitor. JamestownFoundation. Dostupné z www: www.ja-mestown.org

Izraelsko-turecká roztržka je na světě: turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan právěopouští pódium, kde měl diskutovat s izraelským prezidentem Šimonem Peresem.

Globe Media/Reuters

Veď ak by nebola prítomnáskutočná vonkajšia sila (na-pr. v podobe svetovej vlá-

dy), ktorá by dokázala takéto úplnéodzbrojenie kontrolovať a efektívne(teda s použitím vojenskej sily) tre-stať narušiteľa takejto odzbrojovacejdohody, stále by hrozilo, že niektorýštát by si ponechal časť zbraní v zá-sobe a zrazu by v prípade úplnéhoodzbrojenia ostatných štátov radi-kálne zlepšil svoje postavenie a mo-hol ostatné štáty napádať. A hrozítiež, že v budúcnosti vnútropolitic-kým vývojom môže byť napr. pôvod-

36 2009Mezinárodní politika 3

Vztahy a problémy

• Dohoda o modernizaci letadel F-4a F-5 (prosinec 1996).

Motivace ze strany Turecka bylav praktické rovině dvojí: využít expertizyIzraele (a oplátkou poskytnout Izraelisvůj vzdušný prostor pro výcvik pilotů)a mít páku na Sýrii, která podporovalafinančně i materi-álně aktivity PKK.Ačkoliv Izrael i Tu-recko deklarovaly,že smlouva není na-mířena proti jaké-koli třetí straně, Da-mašek byl z ros-toucí intenzity vo-jenské spoluprácemezi Ankarou a TelAvivem nervózní.Vnímání dohodjako jakési formyvojenské aliancehrálo roli v turecko-syrských vztazích,které se v roce 1998 dostaly na pokrajozbrojeného konfliktu. Sýrie nakonecustoupila, vyhostila lídra PKK Abdul-laha Ocalana a zrušila jakoukoli pod-poru PKK.

Gaza a Davos: důsledkypro vzájemné vztahyPalestinská otázka byla a je pro turec-kou veřejnost zásadním referenčnímbodem. Zatímco existuje určitá míraobdivu k Izraeli jako moderní demo-kratické zemi a jeho vojenským úspě-chům v minulosti, použití síly v po-dobném směru, jak to bylo učiněnov průběhu lednových operací v Gaze,posiluje protiizraelské nálady ve spo-lečnosti (společně s protiamerickými).Výzkum provedený v roce 2004 nadacíGerman Marshal Fund ukázal, že Pa-lestinci jsou pro Turky favorizovanýmnárodem (47 procent podpory oproti5 procentům, které obdržel Izrael).

Ať už byla Erdoğanova reakce v Da-vosu emocionální, či vykalkulovaná, jejisté, že se jeho „morální“ postoj odra-zí ve výsledku nadcházejících míst-ních voleb v Turecku s očekávaným ví-tězstvím Erdoğanovy konzervativní (čiumírněné islamistické) Strany spra-vedlnosti a pokroku. Zároveň nesmírně

vzrostla osobní popularita tureckéhopremiéra v arabském světě, některédeníky dokonce zašly tak daleko, že Er-doğana nazvaly novým Násirem. Vy-užívání kritiky Izraele (ať vykalkulova-né, či nikoli) ke zvyšování osobní po-pularity a prestiže Turecka navenek však

může být velminebezpečnou po-litikou. Mimo jinéroste nebezpečínárůstu antisemi-tismu v Turecku,ačkoli to je prvekz historického hle-diska turecké spo-lečnosti cizí. V ko-nečném důsledkuby to posílilo spí-še radikální sku-piny než některouze zavedených po-

litických stran. Erdoğan a další turečtípředstavitelé přispěchali s ujištěním, ževzájemné vztahy jsou i nadále vý-znamné, kritika se týká jen konkrétní iz-raelské politiky a není v žádném případěnamířena proti Izraeli jako takovému,tím méně, že by měla jakýkoliv antise-mitský charakter.

Faktem je, že turecko-izraelskévztahy ztratily část svého významu, je-jich jádro spočívající ve vojensko-tech-nologické spolupráci však zůstává ne-dotčeno, a má dokonce tendenci růst,pokud chce Turecko snížit svou tech-nologickou závislost na Spojených stá-tech. Pokud jde o celkový rámec vzta-hů, je zřejmé, že se zlepší, pokud budedosaženo pokroku v mírových jedná-ních (jak tomu bylo i v 90. letech).Současné Turecko má rovněž ambicistát se důležitým aktérem na Střednímvýchodě, proto budou vzájemné vzta-hy poměřovány i touto optikou.

Michal Thim je ředitelemVýzkumného centra Asociace promezinárodní otázky (AMO). Zabýváse tureckou zahraniční a domácípolitikou, regionem Jižního Kavkazua východní politikou EU.

michal.thim@amo.cz

Fenomén

Daniel Šmihula

Násilie, hoci len ako potenciálnamožnosť jeho použitia, je integrál-nou súčasťou medzinárodnýchvzťahov. Vyplýva to z ich podstatyako systému, ktorý nie je regulo-vaný žiadnou vyššou mocou, akouje napríklad vo vnútroštátnej politi-ke a vôbec spoločenskom životeštát. Medzinárodný systém sícenikdy nebol takým anarchickým,ako ho niekedy opisuje teória, mala má svoje pravidlá a štruktúru, nov princípe každý štát, ktorý plánujeprežiť dlhodobo, musí počítaťs tým, že ak niekto použije protinemu silu, bude sa proti tomu mu-sieť vedieť ochrániť predovšetkýmsám... Aj keby všetky štáty svetaúprimne vnútorne túžili po mierya úplnom odzbrojení, máloktorý byriskoval takéto úplné odzbrojenie.

Izrael byl atraktivnípartner vzhledemk vysoké úrovnitamějšího zbrojníhoprůmyslu. Vzájemnékontakty vyústilyv podepsání třídohod o vojenskéspolupráci.

2009 Mezinárodní politika 3 37

Vztahy a problémy

ný silný pacifistický imperatív nahradenýv niektorom štáte väčšou ochotou použí-vať násilie a napádať susedov a štát, ktorýby tak učinil ako prvý, by získal značnúvýhodu.

Preto v záujme zachovania vlastnejbezpečnosti a dôvery (a mieru) je pre kaž-dý štát lepšie nikdy úplne neodzbrojiťa zachovať si časť vojenského arzenálu ...Ale keď štát si zachováva zbrane a ozbro-jené sily, znamená to, že je v podstate razochotný ich aj použiť – hoci len na svojuobranu. Nemožnosť vylúčiť násilie z me-dzinárodných vzťahov vyplýva preto z ab-sencie efektívnej vyššej moci v medziná-rodnom systéme a z toho vyplývajúcej(a vcelku rozumnej) nedôvery medzi štát-mi.

Čo s rušiteľmi svetovéhomieru?Svetová a dostatočne mocná vláda (nechby sme ju už nazvali akokoľvek) s prime-raným vojenským potenciálom by zrejmedokázala zabrániť násilným konfliktommedzi štátmi, avšak existencia moci stoja-cej nad štátmi by poprela základnú cha-rakteristiku medzinárodného systému.Preto by sme už nemohli viac vravieťo medzinárodnom systéme ako takom.Možno o svetovom štáte alebo veľkej ce-loplanetárnej integrácii...

Čo ale vôbec neznamená, že by to bolsvet bez násilia a bojov: takáto celosveto-vá vláda by aspoň sporadicky musela dô-razne (a teda aj vojensky) zasahovať protirušiteľom svetového mieru. Presne tak is-to ako každý štát má políciu, ktorá zasa-huje voči rušiteľom „vnútorného mieru“–kriminálnikom, buričom a pod.

Násilie, hoci len ako potenciálna mož-nosť, je jednoducho súčasťou nie len me-dzinárodných vzťahov, ale aj politiky, života

a prírody... Nemôže-me ho odstrániť, ajkeby sme možno veľ-mi chceli. A nekalku-lovať s ním je jedno-ducho hlúpe.

Je to totiž nástrojveľmi efektívny – mi-nimálne na prvý po-hľad. Násilie je veľmiefektívny nástroj nadosahovanie vlastnýchcieľov a „zlepšovanievyjednávacích pozí-cií“. Pomocou násiliamožno ľahko primäťtoho druhého, aby sa podrobil alebo mu nie-čo vziať. No situácia sa dramaticky mení,keď aj ten druhý začne používať násilie. Vte-dy sa ukáže, že násilie má aj svoje nevýho-dy.... Preto pre každý národ (ale nakoniecaj jednotlivca) je nevyhnutné a užitočné do-kázať žiť s ostatnými aj v mieri. Je to na-koniec nevyhnutné aj na základnú repro-dukciu a rozvoj. Mier je teda rovnako inte-grálnou súčasťou medzinárodných vzťa-hov ako násilie a je rovnako prirodzeným sta-vom ako vojna, a to od najstarších čias (narozdiel od predstavy napr. T. Hobbesa, kto-rý ho videl len vo vojne). Politické umenienárodov a nakoniec i jednotlivca bolo vedieťnájsť medzi nimi primeranú rovnováhua striedať tieto dva stavy v závislosti od okol-ností a potrieb. Možnosť násilného konfliktunie je dokonca vylúčená ani vo vzťahoch me-dzi demokratickými štátmi, hoci je malá.

I keď v skutočnosti sme oprávnení ho-voriť, že jednotný medzinárodný systémuž neexistuje, a máme minimálne dva pod-systémy: Jeden zahŕňa „zónu mieru“, tojest vyspelý Západ, a druhý zvyšok sveta.

Ďalej, násilie v medzinárodných vzťa-hoch má charakter intersociálneho, a nie

intrasociálneho násilia.To je ďalšia dôležitá vec,ktorú si treba uvedomiť.Na násilie intrasociálne(vo vnútri spoločnosti) savzťahujú prísne morálnea právne normy a jev podstate zakázané. Ná-silie páchané na členochiného spoločenstva je na-opak často heroizovanéa pokladané za správnuvec. V primitívnejšíchspoločnostiach aj indivi-duálne (napríklad akt ro-dovej pomsty, krádeže

dobytka a žien od cudzieho kmeňa),no v modernejších v prvom rade kolektívne(vojna, genocída). V podstate ide o nevyh-nutný mechanizmus prežitia každého spo-ločenstva. Možno len posledné dve generá-cie sa tento postoj začal meniť. Preto v sku-točnosti nie je vlastne žiaden kontrast me-dzi tým, ako niekto má rád deti a hladká ichpo hlavičke, a zároveň iné deti posiela nasmrť. Všetky hlbokomyseľné eseje s otáz-kou, že ako je možné, že faktický meštiaka „dobrý ujo“ Mengele či Karadžič sa mo-hol stať masovým vrahom, sú nezmyselnébez pochopenia tohto starého atavistické-ho mechanizmu (no mechanizmu v nejakejpodobe evolučne efektívneho – dnes žijúlen národy, ktorých predkovia boli v minu-losti v nejakej podobe schopní vykonávaťgenocídu). V prvom prípade išlo o deti „na-še“ („árijské“, srbské a pod.), v druhomo deti zo skupiny videnej ako nepriateľská,konkurenčná.... (židovské, moslimské,chorvátske a pod. ). A to je všetko.

Svet „našich“ a „nepriateľov“Vojna a masové použitie násilia menia ajosobnosť a psychiky vojakov bojujúcich ar-

V záujmezachovania vlastnejbezpečnostia dôvery (a mieru)je pre každý štátlepšie nikdy úplneneodzbrojiťa zachovať si časťvojenskéhoarzenálu ...

násiliav medzinárodnýchvzťahoch

38 2009Mezinárodní politika 3

Vztahy a problémy

mád. Zvyšuje sa ich odolnosť voči boles-ti a rýchlosť reakcií, no zároveň klesáschopnosť empatie voči utrpeniu dru-hých a stráca sa schopnosť uvažovaťv dlhších časových perspektívach. Svetsa začína deliť len na „našich“ a „nepria-teľov“. Nie zriedkavý je fenomén exalto-vaného bojovníckeho tranzu nazývané-ho v minulosti napr. v románskej oblastiako „furor“ alebo v germánskej ako„wut“. Tento tranz vedie k ničím neob-medzenej brutalite a zabíjaniu. Dobrebol zdokumentovaný aj v afrických voj-nách posledných dvoch desaťročí. Pretopodobne ako v predchádzajúcom prípa-de je nezmyselné sa pýtať, že ako je mož-né, že „slušní americkí chlapci chodiacidoma pravidelne do kostola“ vyvražďo-vali vietnamské dediny a mučili irackýchzajatcov.

Dokonca tieto osobnostné zmenymožno interpretovať aj ako vhodné pri-spôsobenie sa na zmenu situácie a vyplá-vanie na povrch starších pradávnych spô-sobov existencie a inštinktov, ktoré súhlboko zakorenené v mentalite a osob-nosti takmer každého muža. Každý z nás,Európanov, je potomkom tisícok generá-cií mužov, ktorých hlavnou úlohou bolobyť bojovníkmi a s kopijou či mečomchrániť svoju tlupu, rod, kmeň (a keďžesme tu, tak vieme, že v tom boli dobrí, le-bo tí, čo neboli, nezanechali potomkov),a asi len štyridsiatich posledných generá-cií mužov (od vzniku štátu), počas kto-rých bol boj vnímaný prevažne ako zále-žitosť profesionálov (šľachta, žoldnieri).

No vojny 20. storočia s nasadenímmasových armád dokázali, že z európ-skych mužov je možné v priebehu nie-koľkých týždňov vychovať tvrdých zabi-jakov. (Máme to proste v génoch.) Lenz takéhoto stavu sa potom už ťažko vra-cať do civilného života. Nie je náhodou,že totalitné hnutia ako fašizmus a boľše-vizmus boli produktom prvej svetovejvojny: mladí muži sa naučili nosiť uni-formu, žiť v svorke, poslúchať vodcu, rie-šiť veci násilím, nemyslieť moc na bu-dúcnosť a vidieť svet čiernobielo.

Vojna je brutálna, špinavá a krvavá zá-ležitosť a žiadne eufemizmy alebo „new-speakovské“ termíny (konflikt, incident,„...použitie nevyhnutných opatrení“, pre-

ventívna akcia, operácia atď.) na tom ničnezmenia. Je to len nečestné zakrývaniepravej podstaty vojny, ktorá je predo-všetkým o masovom zabíjaní. A úspechvo vojne závisí v prvom rade od schop-nosti dokázať zabíjať lepšie a efektívnej-šie ako protivník.

Koniec optimizmuZdá sa, že v súčasnosti sa dostávame doobdobia, keď nebezpečenstvo väčších vo-jenských konfrontácií bude rásť. Optimis-tické obdobie konca 20. storočia sa kon-čí. Je to dôsledok predovšetkým rastumoci viacerých „nezápadných“ mocnos-tí: Číny, Indie, Ruska, islamských krajín.To predstavuje výzvu pre súčasnú ame-rickú semihegemóniu, ktorá doteraz slú-žila ako ochranný dáždnik aj pre Euró-pu. Udalosti v lete 2008 v Gruzínskuukázali navyše, že pre európske krajinyvrátane Slovenska nestačí mať len malénapoly policajné profesionálne sily, kto-rých hlavnou úlohou je účasť na miero-vých operáciách kdesi za morom, no po-trebujú aj veľkú dobre vyzbrojenú armá-du s tankami, bombardérmi a ťažkýmdelostrelectvom, ktorá je reálne schopnávybojovať prevahu na fronte a ubrániťvlastné územie.

Náš európsky postwestfálsky mierovýbezpečný svet sa bude musieť chtiac činechtiac s takýmto stavom vyrovnaťa venovať výrazne vyššiu pozornosť ajotázkam obrany, hoci vnútropoliticky ideo veľmi ošemetnú a nepopulárnu záleži-tosť a európske populácie si želajú miera nízke výdavky na obranu. No v skutoč-nosti ho nedosiahnu len tým, že budú za-nedbávať problematiku obrany a vojen-skej pripravenosti s naivnou vierou, žeak nechceme vojnu my, tak ju istotne ne-chcú ani ostatní. Pre západné demokra-tické štáty, ak chcú žiť v bezpečí a ga-rantovať aj svetový mier, je nevyhnutnéudržiavať vojenskú a technologickú preva-hu nad štátmi nedemokratickými. A tožiaľ, aj za cenu istých osobných obetía uskromnení sa každého občana.

Daniel Šmihula pracuje veSlovenské akademii věd.

dsmihula@hotmail.com

Nové období výzkumu a studia meziná-rodních vztahů od počátku 90. let mi-

nulého století v českém a slovenském pro-středí bylo zatíženo jedním citelným handica-pem. Byla jím absence základní monografieplnící funkci učebnice či alespoň příručkypropedeutického charakteru, jejichž roli stěžímohly do budoucna plnit výstupy víceméněosvětově propagandistického a publicistické-ho rázu postrádající hlubší teoretickou analý-zu. Poprvé tuto mezeru kvalifikovaně ve dru-hé polovině 90. let zaplnil politolog OskarKrejčí svou obsáhlou syntézou, které se jiždostalo tří vydání. Základní přehled v podoběpříručky pak zpracovala Šárka Waisová.

Předmětem této stručné recenze je dvou-dílný učebnicový text věnovaný témuž téma-tu od Jana Eichlera. Autor při jeho zpraco-vání vyšel ze svých rozsáhlých odbornýchznalostí a bohatých pedagogických zkuše-ností. V řadě pasáží také ze svých nedáv-ných a možno říci fundamentálních pracívěnovaných problematice mezinárodní bez-pečnosti, což je jeho základní specializace,

Mezinárodnípolitika I, II

Českému čtenáři se zájmem o Evropskouunii se v současnosti nabízí celá řada

publikací věnovaných evropským institucím,politikám či politickým procesům. Kdo sivšak klade otázky po vnitřní logice evropskéintegrace, po jejích motivech a faktorech,byl donedávna odkázán pouze na zahraničníliteraturu a na několik článků a kapitol v li-teratuře domácí. To se změnilo vydánímKratochvílovy knihy. Autor v ní nabízí sou-hrnný přehled hlavních teoretických směrůzkoumajících evropskou integraci.

Činí tak způsobem nadmíru přehlednýma didakticky objevným. Po dvou úvodníchkapitolách, věnovaných pojmu teorie v kon-textu zkoumání evropské integrace a ději-nám evropského sjednocování, následuje je-denáct tematických kapitol. Každá se věnu-je buď konkrétnímu teoretickému přístupu(federalismus, teorie komunikace, funkcio-

Teorieevropskéintegrace

2009 Mezinárodní politika 3 39

Recenze

nalismus, neofunkcionalismus, realismus, mar-xismus, liberální mezivládní přístup), či skupi-ně příbuzných teoretických přístupů (novýinstitucionalismus, politologické přístupy, so-ciální konstruktivismus, postmodernismus).

Výborné přehlednosti textu dosahuje autortím, že každou z tematických kapitol discipli-novaně zpracovává podle téže struktury –shrnutí, klíčové pojmy, definice přístupu, vy-světlení logiky teorie, její kritika, kontrolníotázky a literatura.K přehlednosti rovněžpřispívá stylistická vy-spělost a dynamickéčlenění textu – rámeč-ky, tabulky a dělení tex-tu do spíše kratších úse-ků. Za didakticky ob-jevný považuji způsobformulace kontrolních otázek, který kombinu-je otázky pokládané tradičním způsobem seslovními hrami a osmisměrkami.

Z hlediska obsahového se obzvláště poved-ly kapitoly věnované konkrétním teoretickýmpřístupům. Funkcionalismus, neofunkcionalis-mus, realismus a mezivládní liberální přístupjsou zpracovány příkladně a kapitola o mar-xismu je navíc v českém prostředí originální.

Nabízí se sice otázka, zda nezaměřit kapitoluo federalismu na současný neofederalismusspíš než na Spinelliho, či nesloučit teorii ko-munikace do jedné kapitoly s funkcionalis-mem (mají k sobě stejně blízko jako napříkladrůzné větve realismu). Autorův přístup všakmá své výhody a je obhajitelný.

Rozpačitější dojem zanechávají kapitolyvěnované skupinám příbuzných přístupů. Po-něvadž se jedná spíše o metateorie než teorie,

zůstává vysvětlení logi-ky teorií na dosti ab-straktní úrovni a čtená-ři nebude vždy jasné,co si z toho má odnéstpro zkoumání evrop-ské integrace. Vylože-ně nepovedená je kapi-tola věnovaná postmo-

dernismu. Autor zde směšuje „postmoderní“ve významu teoretického postoje ke světu(který výstižně definuje) s empirickým ozna-čením „postmoderní“ stát, které se k tomutoteoretickému postoji hlásit nemusí a častoani nehlásí. Zavádějící je rovněž zařazení dis-kurzivní analýzy (včetně Waeverova struktu-rálního determinismu) mezi postmodernípřístupy.

Jiným problémem trpí kapitola o polito-logických přístupech. Ukazují se zde limityautorova výlučného zaměření na anglosas-kou literaturu. Autor pomíjí zásadní příspěv-ky německé a francouzské politologie k vý-zkumu evropské integrace, například Wes-sels, Scharpf, Jachtenfuchs či Abeles, a namilost bere pouze ty z nich, které rozvíjejíanglosaské koncepty. O přezíravém pohleduna práce publikované v jiných jazycích svěd-čí i to, že za hlavní francouzské autory jsouvydáváni Ir Dinan a Američan Schmitter(s. 14), z nichž ani jeden není s francouz-skou politologií nijak svázán. Určité nedos-tatky při práci s literaturou lze vytknout i au-torovým pojednáním o definici teorie, jejíchfunkcích a jejímu vztahu k historii v úvod-ních kapitolách. Jsou psány bez odkazů, ačtyto otázky reflektuje zahraniční i domácí li-teratura.

Tyto výtky však podstatněji nesnižují pří-nos Kratochvílovy učebnice českému oboruevropských studií. Studenti ji ocení.

Petr Drulák

Petr Drulák je ředitelem Ústavumezinárodních vztahů.

drulak@iir.cz

Petr Kratochvíl:Teorie evropské integrace

Praha: Portál, 2008, 219 s.ISBN 978 8073 674670

a proto také záměrně pod tímto zornýmúhlem pojal i zpracovaný text.

V první kapitole prvního dílu je pozornostvěnována objasnění základních pojmů a vztahůmezi nimi (mezinárodní vztahy, mezinárodnípolitika, diploma-cie, válka, míratd.). Druhá kapi-tola se zabývá sa-motnou problema-tikou studené válkyjako specifickéhoa svým způsobemojedinělého feno-ménu v dosavad-ních dějinách mezinárodních vztahů. Postihujejejí hlavní rysy a projevy a v závěru autor stu-dentům přibližuje problematiku vítězství v tom-to druhu války a poukazuje na dopad studenéválky na další vývoj mezinárodních vztahů. Tře-tí kapitola je věnována problematice meziná-rodních vztahů po skončení studené války. Ve-dle základních charakteristik a skutečností au-tor věnuje pozornost zejména problematicebezpečnosti, její obsahové, koncepční a institu-cionální dimenzi, konkrétně v rámci Evropy vespojitosti s úlohou NATO. Závěrečná kapitolase zabývá problematikou globalizace se zaměře-ním na mezinárodněpolitickou oblast.

Ve druhém díle své práce se pak Jan Eich-ler zabývá analýzou a výkladem událostí, kterése odehrály na scéně mezinárodních vztahůpo skončení studené války od počátku 90. letdvacátého století až do současnosti. Hlavní po-

zornost autor vě-nuje hrozbámdnešního globali-zovaného světav postbipolárnímobdobí, tedy lo-kálním válkáma novému feno-ménu meziná-rodních vztahů,

který představuje mezinárodní terorismus.Tomuto pojetí odpovídá i struktura práce,

rozčleněná rovněž do čtyř kapitol. V první ka-pitole nejdříve autor podává přehled konfliktůa lokálních válek v tzv. historické části světa(Asie, Afrika a Latinská Amerika). Druhá ka-pitola je pak věnována mezinárodnímu teroris-mu, jeho definici, pojetí a faktickým projevům.Ve třetí kapitole pak autor věnuje pozornostdvěma vleklým vojenským krizím počátku 21.století, vedeným především Spojenými státy –tj. v Afghánistánu a Iráku. Poslední kapitolapak obsahuje přehledné shrnutí výše uvedenétematiky.

Dvoudílný Eichlerův text není jen pouhýmvýčtem faktů, celou prací prostupuje autorovopřesvědčení, že pro řešení uvedených krizía problémů mezinárodních vztahů není spáso-nosné jen vojenské řešení, ale také politické ře-šení, které musí být ostatně konsenzuálnív rámci celého mezinárodního společenství.

Práce má logickou strukturu, problemati-ka je zpracována proporčně. Oceňuji i úroveňdidaktického zpracování, konkrétně přehle-dy, obrázky, textové bloky a také otázky kestudiu.

Celkově mohu konstatovat, že se jednáo zdařilý text zkušeného autora a našeho před-ního odborníka na zpracovávanou problemati-ku. Proto lze tuto práci přiřadit k základnímkompendiím ke studiu mezinárodních vztahů.Jen škoda, že vyšla pouze v omezeném nákla-du, což bylo pochopitelně dáno možnostmi vy-dávající instituce. Tím však bude zřejmě prob-lém zajistit větší míru uplatnění recenzovanépráce mimo tuto instituci samotnou.

Zdeněk Veselý

Zdeněk Veselý je profesoremStřediska mezinárodních studií JanaMasaryka Fakulty mezinárodních vztahůVysoké školy ekonomické v Praze.

zdenek.vesely@gmail.com

Jan Eichler:Mezinárodní politika I, II.

Skalica: Stredoeurópska vysoká škola v Skalici,2007, 2008, 131 s., 240 s.

ISBN 978-80-969700-0-1, 978-80-969700-8-7

40 2009Mezinárodní politika 3

Zatímco v roce 446 před vaším leto-počtem vyráběl Zenon, majitel dílny

u athénské Melitské brány, ročně 220 vo-zů, v roce 445 jich vyrobil jen 80. A topřišel, tento bývalý vítěz ve čtyřspřežíchna pýthických hrách, s úplně novým, ne-smírně elegantním designem korby. Aleoliv málo a ještě špatných, stáda ovcía koz prořídlá. Kdo by si proto objedná-

val vozy, když ani v Thrákii nehrozilo povstání? Od dob válek řecko-per-ských nebylo tak zle. Snad odvrátili bohové olympští tváře od Athén?

To by však byl Zenon špatným vítězem a suchá palmová ratolest při-bitá na vrata jeho dílny by byla výsměchem. Nejbližší zasedání „rady500“ odhlasovalo, ani Athéna neví proč, že každý, kdo k Zenonovi při-veze svůj starý vůz, dostane zcela nový za poloviční cenu. Rozdíl zapla-

Poslední strana – názory vážné i nadsazené

tí Athény ze státní pokladny. Periklés, první stratég, k tomu neřekl aniomega. (V krčmách se prý pak zpíval škádlivý popěvek o tom, že Zenonměl do Delf cestičku pěkně prošlapanou. Pravdou je, že místní prosla-vené orákulum je prapředkem všeho lobbismu. V tomhle případě alemusely být kněžky omámené blínem na kvadrát!) Aby bylo jasné, že tonení jen takové plácnutí do vody, hned druhý den stály před Zenonovoudílnou vozy válečníků a pak zde již bylo stále plno. Zenon musel při-koupit ještě 10 otroků. A kdo se ohřál z dřeva vykoupených ojetin? Žád-né nebylo. Ještě o mnoho let později jste mohli spatřit starší athénskévozy v Olympii, Epidauru, Syrakusách, ve Spartě, na Krétě i v Thrákii.Zase se jednou dobrá věc podařila, jak bývá v demokracii zvykem.

Jenže u Milétské brány měli dílnu i Efialtés – hrnčíř, Alkiantés – ka-meník, Filipius – sýrař, Pélius – octař, Lýkonos – zbrojíř, Argos – koší-kář a mnoho dalších. A oliv bylo málo a ještě špatných, stáda ovcí a kozprořídlá...

Thukydides

Hospodářská krize, Nicolas Sarkozyv Elysejském paláci a Barack Obama

v Bílém domě. S nadsázkou by se dalo říci:Právě tak vypadá „ďábelská trojkombinace“,jejímž důsledkem je politika, kterou označu-jeme nečeským slovem „protekcionismus“.Celá Evropa zírala, když Sarkozy mluvilo tom, že by se fabriky francouzských firem –včetně automobilky v Česku – měly vrátit dorodné země. Pak ovšem také všichni nechá-pavě koukali, když šéf Evropské rady MirekTopolánek na prvním březnovém summituEU hodně, hodně diplomaticky prohlašoval:„S žádným projevem protekcionismu jsme sedosud nesetkali.“ Všichni přitom měli v živépaměti více či méně skrývanou francouzsko-

českou přestřelku ohledně trhu bez bariér. Je-likož ale ostatní s Topolánkem oficiálně sou-hlasili, dostali jsme i jednu dobrou zprávu:protekcionismus se opravdu stal sprostýmslovem. Všichni alespoň tvrdí, že si to uvědo-mují: že by ochranářství a uzavírání národ-ních trhů bylo pro ekonomiku zhoubou.

To, že se k protekcionismu oficiálně nehlá-sím, ale ještě neznamená, že ho neprovozuji.Pro Ameriku i Evropu dnes platí spíše pravýopak. A politici někdy ani nemusí nic přímonařizovat. Troufnou si podnikatelé propouštět„doma“ a zachovávat pracovní místa v „za-hraničí“, když očekávají pomoc od „domá-cích“ politiků? Ale protekcionismus se netýkájen průmyslu a obchodu. Budou bankéři půj-

čovat zahraničním firmám, když v zemi svéhohlavního sídla žádají vládu o podporu? Státyporušují dřívější představy o volné hospodář-ské soutěži, když subvencují vlastní podniky,a bude ještě hůř, jestliže budou uměle deval-vovat kurzy svých měn (pokud je ještě mají).Je starou známou pravdou, že Česko jako ma-lá otevřená ekonomika by na další vlnu pro-tekcionismu doplatila více než jiní. Nezbývánež doufat, že světoví politici přece jen budourealisty a dojde jim, jak velké nebezpečí celésvětové ekonomice hrozí.

Jan Žižka je zástupcemšéfredaktora deníku E15.

Ve slovnících se dočtete, že slovo „grant“ po-chází z angličtiny a míní se jím „příspěvek naveřejně prospěšný účel, který se obvykle získáváve více méně veřejné soutěži na základě před-loženého projektu“. A dále, že v anglosaskýchzemích je význam širší než v kontinentální Ev-ropě, kde jde o podporu vědeckých či kultur-ních projektů.

Může být. Anglické slovo „grant“ se dá dočeštiny přeložit více než dvaceti různými výra-zy, ale to ještě nevysvětluje, proč jsme ho ne-

nahradili nějakým českým ekvivalentem. Usly-šíme-li někde větu Grantů nemihám, tak asizpozorníme. A co tohle: Vyčórnout granty. Touž trošku zavání, co? Z brněnské plotny (han-týrky) víme, že čórka rovná se krádež. Tady užněco přímo smrdí. Granty, podobně jako love,pašala nebo helichy, bývaly výrazy pro penízev řeči světských. Tak to aspoň uvádí slovníčekSvětská hantýrka (uspořádal Jaroslav Podzi-mek, vyšlo jako příloha časopisů Bezpečnostníslužba 1937).

Světští, to je označení pro vykonavatele ta-kových „řemesel“, jež neprobíhala v místě, aleběhem cesty „po světě“. Od kotlářů a brusičů ažpo komedianty či loutkáře, kteří šli světem (čiliEvropou). Dnes se to stáhlo už jen na „koloto-čáře“ neboli osoby podnikající v lidové zábavě.Shodneme se jistě na tom, že česká věda grantůnemihá (nemá peníze), ale nešlo by to nějak beztěch sociálně historických souvislostí?

Homo politicus

Dnes o grantech

Jan Žižka Glosa

Ďábelská trojka a nečeský protekcionismus

HighWire Press je částí Stanford University Libraries. Portál, který provozuje, umožňuje přístup do největšího elektronického repozi-táře plných textů článků na světě. Je budován od roku 1995 a v současné době zpřístupňuje více než 1 200 titulů odborných časopisů(řada z nich je impaktovaná a/nebo recenzovaná) s více než 5 milióny plných textů článků ze sto čtyřiceti vědeckých vydavatelství.Z toho je více než 1,8 milionu plných textů článků přístupných zdarma. Portál dále nabízí 42 odkazů na stránky s bezplatným přís-tupem, 28 odkazů na stránky umožňující bezplatné vyzkoušení přístupů. Je zde nastaveno i 254 odkazů na stránky s bezplatným přís-tupem do starších ročníků přístupných po uplynutí ochranné lhůty, která je nejčastěji 6, 12, případně 18 měsíců (přístup do plných tex-tů před uplynutím této lhůty je možný pro předplatitele) a 1 113 odkazů na stránky s platbou za zobrazení plného textu.

Souhrnný záznam každého časopisu obsahuje odkazy na stránky titulu, na stránky vydavatele, ISSN pro tištěnou i elektronickou ver-zi, periodicitu, datum, od kterého jsou články přístupné on-line a jejich aktuální počet, údaje z Web of Science (impakt faktor, katego-rie, do nichž je titul zařazen) a řadu dalších údajů.

Bibliografické záznamy článků jsou doplňovány o odkazy na volně přístupná abstrakta i o odkazy na plné texty, které jsou převáž-ně ve formátu PDF. Dále jsou zde doplňovány informace o pracovišti autora, klíčová slova a odkazy na citace. Systém umožňuje i gra-fické zobrazení citačních map. Svým rozsahem a kvalitou zpracování je HighWire považován za nejlepší volně přístupnou citační da-tabázi.

Multioborový portál zpřístupňuje odborné časopisy zaměřené především na biologické vědy, lékařství, fyzikální vědy a sociálnívědy. V rámci politických věd jsou zařazeny tituly časopisů k tematice srovnávací politologie, mezinárodních vztahů, politickéhobehaviorismu, politické ekonomie, politických institucí, politické metodologie, politické teorie, veřejné a správní politiky. V rámcihumanitních věd to jsou tituly časopisů k teritoriálním studiím, religionistice apod. K nejdéle archivovaným titulům k tematice po-

litických věd patří The Annals of the American Academy of Political and Social Science(http://ann.sagepub.com), který je v PDF od roku 1890.

Portál HighWire Press umožňuje nastavení vlastního rozhraní, nastavení titulů, ke kterým je personální nebo institucionální předplat-né, výběr oblíbených titulů, objednání služby Alerts, pravidelného automatického informování o obsahu nově vyšlého čísla vybranéhotitulu časopisu, nově vyšlých článcích k určitému tématu apod. Zpřístupňuje řadu přehledů, např. přehled nejnovějších čísel jednotli-vých titulů přístupných on-line, přehled příštího čísla každého titulu včetně data, kdy bude text zpřístupněn, přehled nejčtenějších a nej-citovanějších článků v jednotlivých titulech atd.

Helena Kolátorová

libr@iir.cz

Příklad článku s citační mapou:

http://highwire.stanford.edu