milan kundera - Žert

C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\K\Kundera Milan\Kundera_Milan-Zert.pdbPDB Name: Kundera - ZertCreator ID: REAdPDB Type: TEXtVersion: 0Unique ID Seed: 0Creation Date: 30.9.1937Modification Date: 30.9.1937Last Backup Date: 1.1.1970Modification Number: 0

Milan Kundera

ERT

I

Tak jsem se po mnoha letech octl zase najednou doma. Stl jsem na hlavnm nmst (po nm jsem nesetnkrtproel jako dt, jako chlapec i jako mladk) a nectil jsem dn dojet; naopak pomyslil jsem, e to ploch nmst, nadjeho stechami n radnin v (podobn vojku se starodvnou helmou), vypad jako velk kasrensk cviit a evojensk minulost tohoto jihomoravskho msta, tvocho kdysi val proti vpdm Maar i Turk, vtiskla do jehotve rys neodvolateln ohavnosti. Po dlouh lta mne nic nethlo do mho rodit; kal jsem si, e jsem k nmu zlhostejnl, a zdlo se mi to pirozen:vdy v nm u patnct let neiji, zbylo mi tu jen pr znmch i kamard (i tm se radj vyhnu), maminku tu mmpohbenu v ciz hrobce, o kterou nepeuji. Ale klamal jsem se: to, co jsem pojmenovval lhostejnost, byla veskutenosti z; jej dvody mi unikaly, protoe se mi v mm roditi udly vci dobr i zl ,jako ve vech jinchmstech, ale ta z byla tu; uvdomil jsem si ji prv v souvislosti s touto cestou: kol, za kterm jsem sem jel, mohljsem toti konec konc splnit i v Praze, ale mne najednou zaala nezadriteln pitahovat nabdnut pleitost vykonatho v rodnm mst prv proto, e to byl kol cynick a pzemn, kter mne s vsmchem zprooval podezen, ebych se sem navracel pro sentimentln dojet nad ztracenm asem. Jet jednou jsem utpan obhldl nepkn nmst a pak jsem se k nmu otoil zdy a dal se ulic k hotelu, kdejsem ml zamluven nocleh. Vrtn mi podal kl s devnou hrukou a ekl: "Druh poschod." Pokoj byl nevbn: pistn jedno lko, uprosted mal stl s jedinou idl, vedle postele honosn toaletn stolek z mahagonovho deva sezrcadlem, u dve docela malik oprskan umyvadlko. Poloil jsem aktovku na stl a otevel okno: vhled byl dodvora a na domy, je ukazovaly hoIelu hol a pinav zda. Zavel jsem okno, zathl zclony a el jsem k umvadlu, jemlo dva kohoutky, jeden oznaen erven, druh mode; zkusil jsem je a z obou tekla studen voda. Podval jsem sena stl; ten jet jaktak uel, lhev s dvma sklenkami by se na nj docela dobe vela, hor vak bylo, e u stolumohl sedt jen jeden lovk, protoe v mstnosti nebyla druh idle. Pistavil jsem stl k posteli a zkusil jsem si k nmuna postel sednout, ale postel byla pli nzk a stolek pli vysok; postel se pode mnou navc natolik prohnula, e mibylo rzem jasno, e nejenom me jen tko slouit k sezen, ale e i funkci postele hude plnit pochybn. Opel jsem sedo n pstmi; pak jsem si do n lehl zvedaje opatrn obut nohy do ve, abych jimi neupinil (celkem istou) pikrvkua plachtu. Postel se pode mnou propadla a leel jsem v n jak v houpac sti nebo jako v uzoukm hrob: nebylo monosi pedstavit, e by na tto posteli se mnou jet nkdo leel. Sedl jsem si na idli, zadval se do prosvtlench zclon a zamyslil se. V t chvli bylo slyet z chodby kroky a hlasy;byli to dva lid, mu a ena, vyprvli si a bylo rozumt kadmu jejich slovu: mluvili o njakm Petrovi, kter utekl zdomu, a o njak tet Kle, kter je pitom a kluka hk; pak bylo slyet kl v zmku, oteven dve a hlasypokraovaly v sousedcm pokoji; bylo slyet eniny vzdechy (ano, bylo slyet i pouh vzdechy!) a muovopedsevzet, e si konen s Klrou jaksepat promluv. Vstal jsem a byl jsem rozhodnut; umyl jsem si jet v umyvadlku ruce, otel je do runku a odeel jsem z hotelu, ikdy jsem zpotku nevdl, kam vlastn pjdu. Jen to jsem vdl, e nemm-li zdar cel sv cesty (cesty znan daleka namhav) uvst v nejistotu pouhou nevhodnost hotelovho pokoje, musm se, i kdy se mi do toho vbecnechtlo, obrtit na njakho zdejho znmho s dvrnou dost. Nechal jsem si rychle projt hlavou vechny startve z mld, ale vechny jsem je hned zamtal, u proto, e by mne dvrnost poadovan sluby zavazovala kpracnmu pemosovn dlouhch let, kdy jsem se s nimi nevidl - a k tomu jsem vhec neml chu. Ale pak jsem sivzpomnl, e tu pravdpodobn ije lovk, pisthovalec, ktermu jsem tu ped lty sm zprostedkoval msto a kterbude, jak ho znm, velmi rd, dostane-li se mu pleitost oplatit mi slubu slubou. Byl to podivn, zrove zkostlivmravn a zrove divn neklidn a nestl, s nm, pokud vm, se rozvedla ped lty ena prost proto, e il vudejinde jen ne s n a s jejich synem. Te jsem u jen trnul, jestli se mi znovu neoenil, protoe to by ztovalo splnn mdosti, a spchal jsem rychle k nemocnici.

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

Page 1

Zdej nemocnice, to je komplex budov a paviln roztrouench na rozshl zahradn prostoe; veel jsem do malnevzhledn budky u brny a poprosil vrtnho za stolem, aby mne spojil s virologi; pisunul mi telefon na kraj stolu aekl: "Nula dva." Vytoil jsem si tedy nula dva a dovdl se, e doktor Kostka prv ped nkolika vteinami odeel a jena cest k vchodu. Sedl jsem si na laviku pobl brny, abych ho nemohl minout, okounl jsem po much, co tubloumali v modroble pruhovanch nemocninch pltch, a pak jsem ho uvidl: el zamylen, vysok, huben,sympaticky nevzhledn, ano, byl to on. Vstal jsem z laviky a el jsem pmo proti nmu tak, jako bych do nho chtlvrazit, pohldl na mne doten, ale vzpt mne poznal a rozphl ruce. Zdlo se mi, e jeho pekvapen je tm astna bezprostednost , s jakou mne vtal, mne potila. Vysvtlil jsem mu, e jsem sem pijel ped necelou hodinou kvli njak bezvznamn zleitosti, kter mne tu zdr asidva dny, a on ihned projevil radostn div, e m prvn cesta vedla za nm. Bylo mi najednou nepjemn, e jsem zanm nepiel nezitn , jen kvli nmu samotnmu, a e i otzka, kterou mu prv kladu (zeptal jsem se ho hode, zda use podruh oenil), jen pedstr opravdovou ast a je ve skutenosti vypotav praktick. ekl mi (k mmuuspokojen), e je stle sm. Prohlsil jsem, e si toho musme mnoho ct. Souhlasil a litoval, e m bohuel as sotvanco pes hodinu, protoe se mus jet do nemocnice vrtit a veer pak odjd z msta autobusem. "Vy nebydltezde?" zdsil jsem se. Ujistil mne, e tu bydl, e m v novostavb garsoniru, ale e "nen dobe lovku samotnmu",Vysvitlo, e Kostka m v jinm mst dvacet kilometr odtud snoubenku, uitelku, pr dokonce s dvoupokojovmbytem. "Odsthujete se asem k n?" ptal jsem se ho. ekl, e by tko hledal v jinm mst tak zajmav zamstnn,jak jsem mu tu pomohl najt, a naopak jeho snoubenka by s obtemi hledala msto zde. Zaal jsem proklnat (docelaupmn) tkopdnost na hyrokracie, kter nen s to vyjt vstc mui a en, ahy mohli spolen t. "Uklidnte se,Ludvku," ekl mi s milou shovvavost, ,,nen to tak docela nesnesitelu. Projezdm sice nco penz a nco asu, alemoje samota zstv nedotena a j jsem svobodn." "Na vy tolik potebujete svobodu?" zeptal jsem se ho. "Na jipotebujete vy?" oplatil mi otzku. "Jsem dvka," odpovdl jsem. "Nepotebuji svobodu kvli enm, chci ji sm prosebe," ekl a pokraoval: "Vte co, pojd'te na chvli ke mn, ne budu muset odjet." Nepl jsem si nic jinho. Vyli jsme tedy z nemocnice a brzo doli ke skupin novostaveb, kter nesouladn trely jedna vedle druh zneurovnanho pranho ternu (bez trvnk, bez chodnk, bez silnice) a tvoily smutnou scenrii na konci mstahranicho s przdnou rovinou dalekch pol. Veli jsme do jednch dve, stoupali po zkm schoditi (vtahnefungoval) a zastavili se a ve tetm poschod, kde jsem uvidl na vizitce Kostkovo jmno. Kdy jsme peli pedsndo pokoje, byl jsem navsost spokojen: v rohu stl irok a pohodln gau pikryt ervenou vzorovanou dekou;krom gaue byl v pokoji stolek, keslo, velk knihovna, gramofon a rdio. Pochvlil jsem Kostkovi pokoj a ptal jsem se, jakou m koupelnu. ".dn pepych," ekl poten mm zjmem a zvalmne do pedsn, odkud vedly dvee do koupelny, mal, ale docela pjemn, s vanou, sprchou, umvadlem. "Kdy takvidm tenhle v pekrsn hyt, tak mne nco napad," ekl jsem. "Co dlte ztra odpoledne a veer?" "Bohuel,"omlouval se zkrouen, "mm ztra dlouhou slubu, budu se vracet a kolem sedm. Nebudete voln veer?" "Veersnad budu voln," odpovdl jsem, "ale nemohl byste mi pedtm na odpoledne pjit tenhle v byt?" Byl pekvapen mou otzkou, ale ihned (jako by se bl, abych ho nepodezral z neochoty) mi ekl: "Velice rd se s vmio nj podlm." A pokraoval, jako by se mysln nechtl dohadovat dvod m prosby: "Mteli pote subytovnm, mete tu u dneska spt, protoe se vrtm a rno a vlastn ani rno ne, protoe pjdu pmo donemocnice." ,,Ne, to je zbyten. Ubytoval jsem se v hotelu. Jenome hotelov pokoj je dost nepjemn a j bych ztraodpoledne poteboval bt v pjemnm prosted. Samozejm, ne proto, abych v nm byl sm." "Ano," ekl Kostka asklopil mrn hlavu, "to jsem si domyslil." Po chvilce ekl: "Jsem rd, e vm mohu poskytnout nco dobrho." Pakjet dodal: "Bude-li to pro vs ovem skuten dobr." Sedli jsme si pak ke stolku (Kostka uvail kvu) a chvli si povdali (sedl jsem na gaui a zjioval pi tom spotenm, e je pevn, neprohh se, ani nevre). Potom Kostka prohlsil, e u bude musit zase odejt do nemocnicea zasvcoval mne proto rychle do nkterch tajemstv domcnosti: kohoutek od vany v koupeln je nutno pevnuthnout, tepl voda tee proti vem zvyklostem z kohoutku oznaenho psmenem S, zsuvka pro ru odgramordia je skryta pod gauem, a ve skce je sotva naat lhev vodky. Potom mi dal svazek s dvma kli a ukzalmi, kter kl je dole od domovnch dve a kter od bytu. Vypstoval jsem si bhem svho ivota, v nm jsem spvalna mnoha rznch postelch a sedval u mnoha rznch stol, zvltn kult kl, a tak Kostkovy kle jsem zastril dokapsy s tichm veselm. Na odchodu vyslovil Kostka pn, aby mi jeho garsonira pinesla "opravdu nco krsnho". ,,Ano," ekl jsem mu,"umon mi provst jednu krsnou destrukci." "Myslte si, e destrukce mohou bt krsn?" ekl Kostka a j jsem se vduchu usml, protoe jsem ho v tto otzce (pronesen mrn, mylen vak bojovn) poznval prv takovho, jakbyl, kdy jsem se s nm vce ne ped patncti lty poprv seznmil. Ml jsem ho rd a zrove mi byl trochu k smchu ajako takovmu jsem mu odpovdl: "J vm, e jste tich dlnk na vnm bom staveniti a e nerad slyte odestrukcch, ale co mm dlat: j zednk bo nejsem. Ostatn jestli tu bo zednci stavj stavby ze skutench zd,sotva by jim mohly nae destrukce ublit. Ale mn se zd, e msto zd vidm vude jen sam kulisy. A destrukce kulisje docela spravedliv vc." Byli jsme zase tam, kde jsme se naposledy (snad nkdy ped devti lty) rozeli; n spor ml v tto chvli podobuznan odtaitou, protoe jeho konkrtn podklad jsme dobe znali a nemuseli si znovu opakovat; zopakovat jsme sipotebovali jen to, e jsme se nezmnili, e jsme oba stle stejn sob nepodobn (piem musm ci, e jsem tunepodobnost ml na Kostkovi rd a e jsem s nm prv proto s oblibou debatoval, protoe jsem si tak vdycky mohlzbn znovu ozejmit, kdo vlastn j sm jsem a co si myslm). Aby mne tedy nenechal o sob na pochybch,odpovdl mi: "To, co jste ekl, zn hezky. Ale eknte mi: Kdy jste takov skeptik, kde berete tu jistotu, e umterozeznat kulisu od zdi? Nezapochyboval jste nikdy, e iluze, kterm se vysmvte, jsou opravdu jen iluze? Co kdy se


Page 2

mlte? Co kdy jsou to hodnoty a vy jste niitel hodnot?" A potom ekl: "Zneven hodnota a demaskovan iluzemaj toti stejn zuboen tla, jsou si podobn a nen nic lehho, ne je zamnit." Doprovzel jsem Kostku pes msto zptky k nemocnici, pohrval jsem si v kapse s kli a bylo mi dobe vptomnosti dvnho znmho, kter byl s to mne pesvdovat o sv pravd kdykoli a kdekoli, teba prv nyn pocest pes hrbolat povrch novho sdlit. Kostka ovem vdl, e mme ztra ped sebou cel veer, a proto po chvliodboil od filosofovn k bnm starostem, znovu se ujistil, e na nho ztra v byt pokm, a se v sedm hodin vrt(nem sm druh kle), a zeptal se mne, zda u opravdu nic nepotebuji. Shl jsem si na tv a ekl jsem, e bych si ujen poteboval zajt k holii, protoe jsem nepjemn zarostl. "Vborn," ekl Kostka, "zajistm vm protekn holen." Nebrnil jsem se Kostkov pi a nechal se zavst do malho holiskho krmku, kde ped temi zrcadly nla tivelk otiv kesla a na dvou z nich sedli muov se zaklonnmi hlavami a mdlem na tvi. Dv eny v blchpltch se sklnly nad nimi. Kostka pistoupil k jedn z nich a cosi j zaeptal; ena si utela bitvu do ubrousku azavolala dozadu za krmek: vyla odtud dvka v blm plti a ujala se oputnho pna v kesle, zatmco ena, s kterou mluvil Kostka, se mi uklonila a ukzala rukou, abych si sedl do zbvajcho kesla.Podali jsme si s Kostkou na rozlouenou ruce a j jsem usedl, hlavu opel dozadu o nastaven opradlo, a protoe sepo tolika letech ivota nerad dvm na svou vlastn tv, vyhnul jsem se zrcadlu, umstnmu proti mn, zvedl jsem oivzhru a nechal je bloudit po blm flekatm strop. Nechal jsem oi na strop i potom, kdy jsem uctil na krku holiiny prsty, kter mi zasouvaly za lmec koile blouplachtu. Pak holika poodstoupila a j jsem slyel jen pohyby bitvy o koen brusn ps a utkvl jsem v jakmsislastnm nepohnut plnm pjemn lhostejnosti. Za chvli jsem uctil na tvi prsty, vlhk a klouzav, jak mi roztraj poki mdlov krm, a uvdomoval jsem si tu divnou a smnou vc, e mne jaksi ciz ena, po kter mi nic nen a kternen nic po mn, nn hlad. Holika pak zaala mdlo roztrat ttkou a mn se zdlo, e snad ani nesedm, ale jen taktkvm v blm flekatm prostoru, do nho jsem upral zrak. A tu jsem si pedstavil (protoe mylenky i ve chvlch odpoinut neustvaj ve svch hrch), e jsem bezbrann ob a jsem dn en, kter brous bitvu, docela napospas.A protoe se mi m tlo rozplvalo v prostoru a ctil jsem je tv dotkanou prsty, pedstavil jsem si snadno, e jejnn ruce dr (otej, hlad) mou hlavu tak, jako by ji vbec neuvaovaly s tlem, nbr jen samu o sob, take ostrbitva, kter ek na prunm stolku, bude u moci tu krsnou samostatnost hlavy jen dovrit. Pak dotyky ustaly a slyel jsem, jak holika poodstupuje, jak te u doopravdy bere bitvu do ruky, a tehdy jsem siekl (nebo mylenky pokraovaly ve svch hrch), e musm uvidt, jak vlastn vypad dritelka (pozdvihovatelka)m hlavy, mj nn vrah. Odloupl jsem pohled ze stropu a podval se do zrcadla. A tu jsem uasl: hra, j jsem se bavil,nabyla nhle podivn skutench rys; zdlo se mi toti, e tu enu, co se nade mnou v zrcadle skln, znm. Jednou rukou pidrovala lalek mho ucha, druhou sekrabvala pozorn mdlo s m tve; dval jsem se na ni a tuse mi totonost, ped chvl s asem zjitn, zaala pomalu rozplvat a ztrcet. Pak se naklonila nad umvadlo, dvmaprsty odhodila z bitvy chom mdla, vztyila se a mrn pootoila keslo; v t chvli se potkaly na okamik naepohledy a zase se mi zdlo, e je to ona! Zajist, ta tv byla ponkud jin, jako by patila jej star seste, byla zeedl,povadl, ponkud propadl; ale vdy je to patnct let, co jsem ji naposledy vidl! Za tu dobu j as vtiskl na jejpravou tv klamnou masku, ale je to natst maska s dvma otvory, jimi na mne smj znovu pohldnout jej skutena prav oi, takov, jak jsem je znal. Ale potom nastalo dal maten stop: do krmu vstoupil nov zkaznk, posadil se za mmi zdy na idliku a ekal, apijde na adu; zhy oslovil mou holiku; mluvil cosi o krsnm lt a o koupaliti, kter se stav za mstem; holikaodpovdala (vnmal jsem vce jej hlas ne slova, ostatn zcela bezvznamn) a zjioval jsem, e ten hlas nepoznvm;znl samozejm, ledabyle, nezkostn, skoro hrub, byl to docela ciz hlas. Myla mi nyn tv, tiskla dlan k mmu oblieji a j (navzdory hlasu) jsem znovu zanal vit, e je to ona, e popatncti ltech ctm znovu jej ruce na sv tvi, e mne zase hlad, hlad dlouze a nn; (zapomnal jsem docela, e tonen hlazen, nbr umvn); jej ciz hlas pitom stle cosi odpovdal rozvanivmu se chlapkovi, ale j jsem nechtlvit hlasu, chtl jsem vit radji rukm, chtl jsem ji poznat podle rukou; snail jsem se podle mry laskavosti v jejichdotecch rozpoznat, zda je to ona a zda mne poznala. Pak vzala runk a vysouela mi tv. vaniv chlapk se hlasit sml vtipu, kter sm ekl, a j jsem si viml, e mojeholika se nesmje, e tedy pravdpodobn pli nevnm, co j chlapk k. Vzruilo mne to, protoe jsem v tom vidldkaz, e mne poznala a je skryt rozruena. Byl jsem rozhodnut, e ji oslovm, jakmile vstanu z kesla. Sundala miubrousek zpod krku. Vstal jsem. Vytahoval jsem z nprsn kapsy ptikorunu. ekal jsem, kdy se znovu setkaj naepohledy, abych ji mohl oslovit kestnm jmnem (chlapk pod cosi vanil), ale ona mla nevmav odvrcenou hlavu,ptikorunu si vzala rychle a vcn, take jsem si nhle pipadal jako blzen, kter uvil klamnm pzrakm, a vbecjsem nenael odvahu ji oslovit. Podivn neuspokojen jsem odeel z krmku; vdl jsem jen, e nevm nic a e je to velik hrubost, ztratit jistotu vtotonosti tve kdysi tak milovan. Nebylo ovem obtn dovdt se pravdu. Spchal jsem do hotelu (cestou jsem spatil na protjm chodnku starhoptele z mld, prime cimblov kapely, Jaroslava, ale jako bych prchal ped vtravou a hlunou hudbou, uhnul jsemrychle pohledem) a z hotelu jsem telefonoval Kostkovi; byl dosud v nemocnici. ,,Prosm vs, ta holika, kter jste mne svil, jmenuje se Lucie ebetkov?" "Dnes se jmenuje jinak, ale je to ona. Odkud ji znte?" ekl Kostka. "Z hrozn dvnch dob," odpovdl jsem a neel jsem ani k veei, el jsem ven z hotelu (stmvalo se u), el jsem sejet toulat.


Page 3

II (1)

Dnes pjdu brzo spt, nevm sice, jestli usnu, ale pjdu brzo spt, Pavel odjel odpoledne do Bratislavy, j ztra brzorno letadlem do Brna a dl autobusem, Zdenika zstane dva dny sama doma, vadit j to nebude, moc o naispolenost nestoj, toti o mou spolenost nestoj, Pavla zbouje, Pavel je jej prvn obdivovan mu , vak to s ntaky um, jako to uml se vemi enami i se mnou to uml a pod to se mnou um, tento tden se ke mn zase zaalchovat jako kdysi dvno, hladil mne po tvi a sliboval, e se pro mne na jin Morav stav, jak pojede zptky zBratislavy, pr si musme zase spolu popovdat, snad sm uznal,e u to tak dl nejde, snad se chce vrtit k tomu, jak tomezi nmi bylo, ale pro na to piel a te, kdy jsem poznala Ludvka? Je mi z toho zko, ale nesmm bt smutn,nesmm, a smutek nen spojovn s mm jmnem, ta Fukova vta je m heslo, a nevad mi, e je dnes to heslo z mdy,mon, e jsem pitom, ale ti, co mi to kaj, jsou tak pitom, maj tak sv hesla a slovka, absurdnost, odcizen,nevm, pro bych mla svou pitomost vymnit za tu jejich, nechci svj ivot rozlomit v pli, chci, aby to byl jeden mjivot, jeden od zatku do konce, a proto se mi tolik lbil Ludvk, protoe kdy jsem s nm, nemusm mnit sv idely avkus, je obyejn, prost, vesel, jasn, a to je to, co miluju, jsem vdycky milovala. Nestydm se za to, jak jsem, nemohu bt jin, ne jsem byla a jsem do osmncti jsem znala jen kltern klauzuru,tubera, dva roky sanatorium, dal dva roky dohnt zamekan studium, ani tanen jsem nepoznala, jen spodanhyt spodanch plzeskch oban a uen a uen, skuten ivot byl za sedmi stnami, kdy jsem pak pila vdevtatyictm do Prahy, byl to najednou zzrak, takov tst, e na n nikdy nezapomenu, a proto taky Pavla nikdynemu vymazat z due, i kdy ho u nemiluju, i kdy mi ublil, nemu, Pavel je moje mld, Praha, fakulta, kolej ahlavn Fukv soubor psn a tanc, dnes u nikdo nev, co to pro ns bylo, tam jsem Pavla poznala, zpval tenor a jalt, vystupovali jsme na stovkch koncert a estrd, zpvali jsme sovtsk psn, nae budovatelsk psn a ovemlidov psn, ty jsme zpvali nejradji, moravsk psn jsem si tehdy tak zamilovala, e jsem se ctila, j, Plzeaka,Moravankou, staly se leitmotivem mho ivota, splvaj mi s tou dobou, s mm mldm, s Pavlem, ozvou se mi pokad,kdy mi m vyjt slunce, ozvaj se mi v tchto dnech. A jak jsem se s Pavlem sb1ila, to bych ani nemohla dnes nikomu ct, je to jak pbh z tanky, bylo vroOsvobozen a velk manifestace na Staromstskm nmst, n soubor tam byl tak, vude jsme chodili dohromady,mal hrsteka lid mezi desetitisci, a na tribun byli sttnci od ns i z ciziny, bylo mnoho projev a mnoho aplaus apotom pistoupil k mikrofonu tak Togliatti a pronesl italsky krtk projev a nmst odpovdlo jako vdy volnm,tlesknm, skandovnm. Nhodou stl Pavel v t obrovsk tlaenici vedle mne a j jsem slyela, e do toho pokikusm cosi vol, cosi jinho, cosi svho, podvala jsem se mu na sta a pochopila jsem, e zpv, sp kiel, ne zpval,chtl, abychom ho uslyeli a pidali se k nmu, zpval italskou revolun pse, mli jsme ji v repertoru a byla tehdymoc populrn, Avanti popolo, a la riscossa, bandiera rossa, bandiera rossa ... To byl cel on, nestailo mu nikdy toit jen na rozum, chtl zasahovat lidsk city, zdlo se mi, e je to ndhern,pozdravit na praskm nmst italskho dlnickho vdce italskou revolun psn, touila jsem, aby byl Togliattidojat, tak jako j jsem byla u pedem dojata, pidala jsem se proto ze vech sil k Pavlovm stm a pidvali se dal adal, pidal se postupn cel n soubor, ale kik nmst byl straliv siln a ns byla hrstka, ns bylo padest a jichnejmn padest tisc, to byla hrozn pevaha, to byl zoufal zpas, po celou prvn sloku jsme myslili, e podlehneme,e n zpv nikdo ani nezaslechne, ale pak se stal zzrak, postupn se k nm pidvaly dal a dal hlasy, lid zaalichpat a pse se pomalu klubala z velkho rmusu nmst jak motl z obrovsk hluc kukly. Nakonec ten motl, tapse, alespo nkolik jejch poslednch takt, doletl a k tribun a my jsme se dychtiv dvali na tv proedivlhoItala a byli astni, kdy se nm zdlo, e reaguje pohybem ruky na pse, a j jsem si dokonce byla jista, i kdy jsem tonemohla z t dlky vidt, e vidm v jeho och slzy. A v tom naden a dojet, nevm ani jak, chytla jsem najednou Pavla za ruku a Pavel optoval mj stisk, a kdy paknmst utichlo a k mikrofonu pistoupil zas nkdo jin, mla jsem strach, aby mi ruku nepustil, ale nepustil ji, drelijsme se dl a do konce manifestace a nepustili jsme se ani pak, davy se rozely a mi jsme se prochzeli nkolik hodinpo kvetouc Praze. O sedm let pozdji, kdy u bylo Zdenice pt let, na to nikdy nezapomenu, ekl mi, nevzali jsme se z lsky, ale zestranick disciplny, j vm, e to hylo v hdce, e to byla le, e si m Pavel vzal z lsky a teprve potom se zmnil, alestejn je hrozn, e mi to mohl ct, vdy prv on vdycky dokazoval, e dnen lska je jin, e nen tkem od lid,ale posilou v boji, tak jsme ji tak ili, v poledne jsme nemli as ani poobdvat, sndli jsme na sekretarit SM dvsuch housky a pak jsme se zase teba cel den nevidli, ekvala jsem na Pavla kolem plnoci, kdy se vracel znekonench esti, osmihodinovch schz, opisovala jsem mu ve volnm ase referty , kter mval na nejrznjchkonferencch a kolench, nramn mu na nich zleelo, to vm jen j, jak mu zleelo na spchu jeho politickcvystoupen, stokrt opakoval ve svch projevech, e nov lovk se li od starho tm, e ru ve svm ivot rozpormezi soukromm a veejnm, a najednou mi po letech vyte, e tehdy soudruzi jeho soukrom nechali na pokoji. Chodili jsme spolu skoro dv lta a u jsem se stvala trochu netrpliv, na tom nen nic zvltnho, dn ena senechce spokojit s pouhou studentskou znmost, Pavel se s n spokojil, zvykl si na jej pohodlnou nezvaznost, vkadm mui je kus sobce a je na en, aby brnila sama sebe a sv ensk posln, Pavel tomu bohuel rozuml mnne soudruzi ze souboru, hlavn nkolik mch ptelky, ty se domluvily s ostatnmi a nakonec si zavolali Pavla pedvbor, nevm, co mu tam kali, nikdy jsme spolu o tom nemluvili, ale asi se s nm nemazlili, protoe tehdy panovalapsn morlka, bylo to pehnan, ale mon e je pece jen lep pehnt mravnost ne nemravnost jak dnes. Pavel semi dlouho vyhbal, myslila jsem, e jsem vechno pokazila, byla jsem zoufal, chtla jsem si vzt ivot, ale potom za


Page 4

mnou piel, tsla se mi kolena, prosil mne za odputn a dal mi jako dar pvsek s obrzkem Kremlu, svou nejdrapamtku, nikdy ji nesundm, to nen jen pamtka na Pavla, to je vc, a rozplakala jsem se tstm a za trnct dn jsmemli svatbu a byl na n cel soubor, trvala skoro tyiadvacet hodin, zpvalo se a tanilo a j jsem kala Pavlovi,kdybychom se zradili my dva, zradili bychom vechny ty, co s nmi slav svatbu, zradili bychom i manifestaci naStaromstskm nmst i Togliattiho, chce se mi dnes smt, co vechno jsme to potom vlastn zradili ...

(2) Pemlm, co si ztra obleu, nejsp rov svetk a usk, v tom mm nejlep postavu, nejsem u nejthlej, aleco, teba mm opltkou za vrsky zase jin kouzlo, kter nem mlad holka, kouzlo proitho osudu, pro Jindru uritano, chudek, pod ho vidm, jak byl zklamn, e letm u rno a on pojede sm, je astn, kdy me bt se mnou,rd se pede mnou pedvd ve sv devatenctilet dosplosti, se mnou by urit jel stotictkou, abych ho obdivovala,oklivouk chlapeek, ostatn je docela vzorn technik i ofr, redaktoi si ho rdi bereou do ternu na menreporte, a vlastn co na tom, je to pjemn, kdy o nkom vm, e mne rd vid, nejsem v poslednch letech v rozhlasemoc oblben, pr jsem sekyrka, fanatika, dogmatik, stranick pes a j nevm jet co, jenome j se nebudu nikdystydt za to, e mm partaj rda a e pro ni obtuju vechen svj voln as. Vdy co mi nakonec zbylo v mm ivot?Pavel m jin eny, u po nich neptrm, dcerka zbouje otce, m prce je u deset let beztn stejn, reporte,rozhovory, poady o splnnch plnech, kravnech, dojikch, domcnost je stejn beznadj, jenom strana se na mnnikdy neprovinila a j jsem se neprovinila na n, ani v tch chvlch, kdy ji mlem vichni chtli opustit, kdy se vestapadestm provalily Stalinovy zloiny, lidi se tehdy zblznili, na vechno plivali, n tisk pr le, znrodnnobchody nefunguj, kultura upad, drustva na vesnicch nemla vznikat, Sovtsk svaz je zem nesvobody a nejhorbylo, e tak mluvili i komunist na svch vlastnch schzch, i Pavel tak mluvil, a zase mu vichni tleskali, Pavlovivdycky tleskali, u od dtstv mu tleskaj, jedinek, jeho matka spv v posteli s jeho fotografi, zzran dt, ale jenprmrn mu, nekou, nepije, ale bez potlesku neum t, to je jeho alkohol i nikotin, a tak byl rd, e zase me chytatlidi za srdce, mluvil o hroznch justinch vradch s takovm citem, e lid div neplakali, ctila jsem, jak je asten vesvm rozhoen, a nenvidla jsem ho . Strana natst klepla hysteriky pes prsty, ztichli, ztichl i Pavel, msto vysokokolskho docenta marxismu bylopli pohodln, aby jm hazardoval, ale nco tu u zstalo ve vzduchu, zrodek apatie, nedvry, pochybovastv,zrodek, kter tie a tajn bujel, nevdla jsem , co proti tomu dlat, a jen jsem k partaji pilnula jet vc ne dosud, jako by partaj byla iv bytost, lovk, a zvltn, e sp ena ne mu, moudr ena, mohu si s n rozprvt doceladvrn, kdy u si vlastn ani s nikm nemm co ct, nejenom s Pavlem, ani jin m nemaj moc rdi, vak se toukzalo, kdy jsme museli eit tu trapnou afru, jeden n redaktor, enat mu, ml pomr s technikou od ns,mladou svobodnou holkou, nezodpovdnou a cynickou, a redaktorova ena se tehdy v zoufalstv obrtiIa na nvbor o pomoc, projednvali jsme ten ppad mnoho hodin, pozvali jsme si postupn k rozhovoru manelku, techniku isvdky z jejich pracovit, snaili jsme ppad pochopit ze vech stran a bt spravedliv, redaktor dostal stranickoudtku, technika byla napomenuta a oba museli ped vborem slbit, e se spolu rozejdou. Bohuel slova jsou jenslova, ekli je jen proto, aby ns ukonejili a schzeli se spolu dl, ale le m krtk nohy, dovdli jsme se o tom brzya j jsem pak byla pro to nejpsnj een, navrhla jsem, aby byl redaktor vylouen ze strany pro vdom klamn apodvdn strany, vdy jak je to komunista, kdy le stran, j nenvidm le, ale mj nvrh neproel, redaktor dostalpouze dtku, zato technika musela z rozhlasu odejt. Pomstili se mi tehdy jaksepat, udlali ze mne stvru, bestii, pln kampa, zaali sldit po mm soukromm ivot, tobyla moje Achillova pata, ena neme t bez citu, to by nebyla ena, pro bych to zaprala, hledala jsem lsku jinde,kdy jsem ji nemla doma, stejn jsem ji hledala marn, jednou to na mne vyplili na veejn schzi, pr jsem pokrytec,pranuju pr jin lidi, e rozvracej manelstv, chtla bych je vyluovat, vyha- zovat, niit, a sama jsem manelovinevrn, kde mu, tak to kali na schzi, ale za zdy to kali jet h, pr jsem pro veejnost jeptika a v soukromjsem kurva, jako by nemohli pochopit, e j prv proto, e vm, co je to neastn manelstv, j prv proto jsempsn na jin, ne z nenvisti k nim, ale z lsky, z lsky k lsce, z lsky k jejich domovu, k jejich dtem, protoe jim chcipomoci, vdyt' j mm taky dt a domov a mm o n strach! Ale co, mon e maj pravdu, mon e jsem opravdu zl ensk a lidem se opravdu m nechat svoboda a nikdo nemprvo se jim plst do jejich soukrom, mon e jsme opravdu cel ten n svt vymyslili patn a j jsem opravduodporn komisa, kter mluv do vc, po kterch mu nic nen, ale j u jsem takov a nemohu jednat jinak, ne ctm,ted' je u pozd, vila jsem vdycky, e lidsk bytost je pece nedliteln, to jenom mk je pokrytecky rozdlen nabytost veejnou a bytost soukromou, to je moje vyznn, podle toho jsem jednala vdycky, i tentokrt. A e jsem snad byla zl, to bez muen piznm, nenvidm tyhle mlad holky, ty spratky, surov ve svm mld, bezkouska solidarity k star en, vdy jim taky jednou bude ticet a ptaticet a tyicet, a a mi nikdo nek, e homilovala, co ta v, co je lska, vysp se s kadm napoprv, zbrany nem, nem stud, ur mne do krve, kdy mnenkdo pirovnv k takovm holkm jen proto, e jsem mla jako vdan nkolik pomr s jinmi mui. Jenome j jsemvdycky hledala lsku, a jestli jsem se zmlila a nenala ji tam, kde jsem ji hledala, s hus k jsem se odvrtila a lapry, la jinam, i kdy vm, jak by to bylo jednoduch zapomenout na mladistv sen o lsce, zapomenout na nj,pekroit hranici a octnout se v i podivn svobody, kde neexistuje stud, ani zbrany, ani morlka, v i podivnhnusn svobody, kde je ve dovoleno, kde sta jen naslouchat, jak uvnit lovka pulsuje sexus, to zve. A j tak vm, e kdybych pekroila tu hranici, pestala bych bt sama sebou, stala bych se nkm jinm, a nevmvbec km a dsm se toho, t stran zmny, a proto hledm lsku, zoufale hledm lsku, do n bych mohla vejt


Page 5

takov, jak dosud jet jsem, se svmi starmi sny a idely, protoe j nechci, aby se mj ivot rozlomil v pli, chci,aby zstal cel od zatku do konce, a proto jsem byla tak ommen, kdy jsem t poznala, Ludvku, Ludvku ... (3) To bylo vlastn hrozn legran, kdy jsem vela poprv do jeho kabinetu, ani m njak zvl nezaujal, spustila jsemdocela bez ostychu, jak informace bych od nho potebovala, jak si pedstavuju ten rozhlasov fejeton, ale kdy sepotom dal se mnou do ei, ctila jsem najednou, jak se zapltm, plcm, jak mluvm hloup, a on kdy vidl, e jsem vrozpacch, obrtil hned e na obyejn vci, jestli jsem vdan, jestli mm dti, kam jezdm na dovolenou a taky ekl, evypadm mlad a jsem hezk, chtl m zbavit trmy, bylo to od nho mil, poznala jsem u chvastoun, co se umj jenvytahovat, i kdy neumj ani z desetiny co on, to Pavel by mluvil jenom o sob, ale to prv bylo legran, e jsem unho byla celou hodinu a o jeho stavu jsem vdla tolik co pedtm, smolila jsem pak doma fejeton a vbec mi tonelo, ale mon e jsem byla rda, e mi to nejde, mla jsem aspo zminku mu zatelefonovat, jestli by si nechtlpest, co jsem napsala. Seli jsme se v kavrn, mj neastn fejeton ml tyi strnky, peetl ho, galantn se usmla ekl, e je vborn, dval mi najevo od potku, e ho zajmm jako ena a ne jako redaktorka, nevdla jsem, jestlimne to m tit nebo uret, ale byl pi tom mil, rozumli jsme si, nen to dn sklenkov intelektul, jac jsou miprotivn, m za sebou bohat ivot, pracoval i v dolech, ekla jsem mu, e mm prv takov lidi rda, lidi s gorkovskmivotopisem, ale nejvc jsem ustrnula, e je z jin Moravy, e hrval dokonce v cimblov kapele, nemohla jsem vitsvm um, uslyela jsem leitmotiv svho ivota, vidla jsem z dlky pichzet sv mld a ctila jsem, jak Ludvkovipropadm. Ptal se mne, co pr cel dny dlm, vyprvla jsem mu o tom a on mi ekl, pod slym ten jeho hlas, zpola ertovn,zpola soucitn, patn ijete, pan Heleno, a prohlsil pak, e pr se to mus zmnit, e musm zat t jinak, e se musmtrochu vc vnovat ivotnm radostem. ekla jsem mu, e proti tomu nic nemm, e jsem byla vdycky vyznavakouradosti, e mi nen nic protivnjho ne vechny ty mdn smutky a chandry, a on mi ekl, e to nic neznamen, covyznvm, e vyznavai radosti bvaj vtinou ti nejsmutnj lid, , jakou mte pravdu, chtla jsem kiet, a pak eklpmo, bez obalu, e pr pro mne pijde ptho dne ve tyi hodiny ped rozhlas, e si spolu vyjedeme nkam doprody, za Prahu. Brnila jsem se, jsem pece vdan ena, nemohu si jen tak vyjdt s cizm muem do lesa, a Ludvk nato odpovdl ertem, e pr nen dn mu, nbr jenom vdec, ale posmutnl pitom, posmutnl! Vidla jsem to azalila ., mne horkost z radosti, e po mn tou, a e po mn tou o to vc, kdy mu pipomnm, e jsem vdan, protoese mu tm vzdaluju, a lovk tou vdycky nejvc po tom, co se mu vzdaluje, pila jsem dychtiv to posmutnn z jehotve a poznala jsem v t chvli, e je do mne zamilovn. A dal den umla z jedn strany Vltava, z druh strany se zvedal strm les, bylo to romantick, mm rda romantiku,chovala jsem se asi trochu blzniv, mon e se to nehod na matku dvanctilet holky, smla jsem se, poskakovala,vzala jsem ho za ruku a donutila ho, aby se mnou kus bel, zastavili jsme se, builo mi srdce, stli jsme tv v tvtsn u sebe a Ludvk se maliko sklonil a lehce mne polbil, hned jsem se mu vytrhla a zase ho dlytla za ruku a zasejsme kousek beli, mm mrnou srden vadu a srdce se mi rozbu po sebemen nmaze, sta jen, abych vybhlajedno patro do schod, a tak jsem brzo zvolnila krok, dech se mi pomalu utioval a j jsem najednou tichouncezanotovala prvn dva takty sv nejmilej psn Ej, svtilo sluneko nad na zahrdk ... a kdy jsem vytuila, e mirozum, rozezpvala jsem se hlasit, nestydla jsem se, ctila jsem, jak ze mne padaj lta, starosti, zrmutky, tisceedivch upin, a potom jsme sedli v mal hospdce u Zbraslavi, jedli jsme chleba a but, vechno bylo docelaobyejn a prost, nevrl hostinsk, polit ubrus, a pece to bylo ndhern dobrodrustv, ekla jsem Ludvkovi,jestlipak vte, e jedu za ti dny na Slovcko dlat report o Jzd krl. Zeptal se mne, do kterho msta, a kdy jsemmu odpovdla, ekl, e prv tam se narodil, zase takov shoda, kter mne omrila, a Ludvk ekl, udlm si volno,pojedu tam s vmi. Lekla jsem se, vzpomnla jsem si na Pavla, na to svtlko nadje, kter mi rozal, nejsem cynick vi svmumanelstv, jsem pipravena udlat ve, abych je zachrnila, u kvli Zdenice, ale co bych lhala, hlavn kvli sob,kvl vemu, co bylo, kvli pamtce svho mld, ale nenala jsem slu ci Ludvkovi ne, nenala jsem tu slu, a te ujsou kostky vreny, Zdenika sp, j mm strach a Ludvk je u na Morav a ztra mne bude ekat u autobusu.

III Ano; el jsem se toulat. Zastavil jsem se na most pes Moravu a zadval se po smru jejho toku. Jak kared jeMorava (eka tak hnd, jako by v n proudila sp tekut hlna ne voda) a jak truchliv je jej nbe: ulice z ptijednoposchod'ovch manskch dom, kter nejsou spolu spojeny a stoj kad zvl, podivnsky a sie; snadmly tvoit zklad nbe, jeho honosnost se pak u nikdy neuskutenila; dva z nich maj na sob z keramiky atukatury andlky a drobn vjevy, kter jsou dnes u ovem oprskny: andl je bez kdla a vjevy jsou mstysvleeny na cihly, take ztrcej srozumitelnost. Pak ulice sirch dom kon, jsou u jen elezn story elektrickhoveden, trva, na n nkolik opozdivch se hus, a potom pole, pole bez obzor, pole sahajc nikam, pole, v nich seztrc tekut hlna eky Moravy.


Page 6

Msta maj znmou schopnost nastavovat si vzjemn zrcadlo a j jsem v tto scenrii (znal jsem ji z dtstv a docelanic mi tehdy nekala) uvidl najednou Ostravu, to hornick msto podobn obrovsk provizorn noclehrn, plnoputnch dom a pinavch ulic vedoucch do przdna. Byl jsem zaskoen; stl jsem tu na most jako lovkvystaven kulometn palb. Nechtl jsem se dl dvat na sirou ulici pti samotskch dom, protoe jsem nechtlmyslit na Ostravu. A tak jsem se obrtil elem vzad a dal se po behu proti proudu eky. Tudy vedla cestika vrouben po jedn stran hustm stromoadm topol: zk vyhldkov alej. Napravo od n sesvaoval k hladin beh zarostl trvou a plevelem a dl pes eku bylo vidt na protjm behu skladit, dlny advory malch fabrik; nalevo od cesty bylo nejdv vlekl smetit a potom ir pole propchan eleznmi konstrukcemistor s elektrickmi drty. el jsem nad tm vm po zk cest aleje, jako bych krel po dlouh lvce nad vodami - apirovnvm-li celou tu krajinu k irokm vodm, pak proto, e z n na mne iel chlad; a e jsem el tou alej, jako bychse z n snad mohl nkam ztit. Uvdomoval jsem si pitom, e ta zvltn pzranost krajiny je jenom opisem toho, na cojsem po setkn s Luci nechtl vzpomnat; jako by se potlaovan vzpomnky pesthovaly do veho, co jsem tekolem sebe vidl, do pustoty pol a dvor a skladi, do kalnosti eky a do onoho vudyptomnho chladu, kter celt scenrii dval jednotu. Pochopil jsem, e vzpomnkm neuniknu; e jsem jimi obklen._______________________________________________________________ [2]

O tom, jak jsem dospl ke svmu prvnmu ivotnmu ztroskotn (a jeho nelaskavm prostednictvm t k Lucii),nebylo by obtn vyprvt lehkovnm tnem a dokonce s jistou zbavnost: vechno zavinil mj neblah sklon khloupm ertm a Marktina neblah nezpsobilost pochopit ert. Markta patila mezi ty eny, kter berou vechnovn (touto vlastnost dokonale splvala se samm gniem doby) a jim je dno sudikami do vnku, e schopnostvry bude jejich nejsilnj vlastnost. Tm nechci eufemisticky naznaovat, e by snad byla hloup; nikoli: byla dostinadan a bystr a ostatn natolik mlad (chodila do prvnho ronku a bylo j devatenct let), e naivn dvivostpatila sp k jejm pvabm ne k jejm nedostatkm, tm sp, e byla provzena nespornm tlesnm pvabem. Myvichni na fakult jsme mli Marktu rdi a vce i mn jsme se o ni pokoueli, co nm (alespo nkterm z ns)nepekelo, abychom si z n zrove nedlali mrnou a dobe mnnou legraci. Legrace se ovem patn snela s Marktou, a s duchem doby jet he. Byl prvn rok po noru osmatyicthoroku; zaal nov ivot, opravdu zcela jin, a tv toho novho ivota, jak mi utkvla ve vzpomnkch, byla strnulevn, piem podivn na t vnosti bylo to, e se nemraila, nbr mla podobu smvu; ano, ta lta o sobprohlaovala, e jsou nejradostnj ze vech let a kad, kdo se neradoval, byl okamit podezirn, e ho vtzstvdlnick tdy zarmucuje anebo (co nebylo o nic men provinn) e je individualisticky ponoen do svch niternchsmutk. Neml jsem tehdy mnoho niternch smutk, naopak jsem ml znan smysl pro legraci, a pece se ned ci, e bychped radostnou tv doby uspl bez vhrad, protoe m legrace byly pli nevn, kdeto radost t doby nemilovalatakstv a ironii, byla to radost, jak jsem ekl, vn, hrd se titulujc jako "historick optimismus vtzn tdy",radost asketick a slavnostn, prost Radost. Vzpomnm si, jak jsme byli tehdy na fakult organizovni do takzvanch studijnch krouk, kter se asto schzely,aby provedly veejnou kritiku a sebekritiku vech svch len a vypracovaly pak z n na kadho hodnotc posudek.Ml jsem tehdy jako kad komunista mnoho funkc (pracoval jsem na vznamnm mst ve Svazu vysokokolskhostudentstva), a protoe jsem pitom nebyl ani patn student, nemohlo pro mne takov hodnocen dopadnout nijakpatn. Ale pece za vty uznn, v nich se vypisovala m aktivita, mj dobr pomr k sttu, prci a znalost marxismu,pidvala se vtinou i vta, e mm na sob "pozstatky individualismu". Takov vhrada nemusila bt nebezpen,protoe bylo dobrm zvykem pst i do nejlepho kdrovho posudku njakou kritickou poznmku, nkomu vytknout"mal zjem o revolun teorii", jinmu "chladn pomr k lidem", jinmu malou "bdlost a ostraitost", nkomu teba"patn pomr k enm", ovem ve chvli, kdy ji nebyla sama o sob, kdy se k n pidala dal vhrada anebo kdy selovk dostal do njakho konfliktu nebo se stal obt podezen i toku, mohly se takov "pozstatkyindividualismu" anebo "patn pomr k enm" stt semnkem zkzy. A v tom byla zvltn fatlnost, e takovsemeno nosil si s sebou ve sv kdrov kart kad, ano, kad z ns. Nkdy (sp ze sportu ne z opravdovch obav) jsem se proti naen z individualismu brnil a chtl jsem, aby mikolegov doloili, pro jsem individualista. Nemli pro to doklad zvl konkrtnch; kali: "Protoe se tak chov.",.Jak se chovm?" ptal jsem se. "Pod se tak divn usmv." "No a? Raduji se!" "Ne, ty se usmv, jako by sis ncopro sebe myslel." Kdy soudruzi usoudili, e m chovn a usmvn je intelektulsk (jin proslul pejorativum tch as), uvil jsemjim na konec, protoe jsem si neuml pedstavit (bylo to prost nad mru m smlosti), e by se vichni ostatn mlili, eby se mlila sama Revoluce, duch doby, kdeto j, jednotlivec, bych ml pravdu. Zaal jsem ponkud kontrolovat svsmvy a zhy pak v sob pociovat malou trhlinu otevrajc se mezi tm, km jsem byl, a mezi tm, km jsem (podlemnn ducha doby) bt ml a snail se bt. Ale kdo jsem tedy tehdy opravdu byl? Chci na tu otzku odpovdt zcela poctiv: Byl jsem ten, kdo m nkolik tv. A tv pibvalo. Asi msc ped przdninami jsem se zaal sbliovat s Marktou (chodila do prvnho, j do druhhoronku) a snail jsem se j imponovat podobn hloupm zpsobem, jakm se o to sna dvacetilet muov vech as:nasazoval jsem si masku; pedstral jsem, e jsem star (duchem a zkuenostmi), ne jsem byl; pedstral jsem, e mmod vech vc odstup, e se dvm na svt z vky a e nosm kolem sv ke jet jinou, neviditelnou a neprstelnouki. Tuil jsem (ostatn sprvn), e ertovn je srozumitelnm vrazem odstupu, a jestlie jsem ertoval vdycky rd,ertoval jsem s Marktou zvl usilovn, vyumlkovan a navn .


Page 7

Ale kdo jsem tedy byl doopravdy? Musm to znovu opakovat: Byl jsem ten, kdo m nkolik tv. Byl jsem vn, naden a pesvden na schzch; ourav a popichovan mezi nejblimi kamardy; byl jsemcynick a keovit duchapln s Marktou; a kdy jsem byl sm (a myslil na Marktu), bval jsem bezradn a kolckyrozechvn. Byla snad ta posledn tv ta prav? Ne. Vechny ty tve byly prav: Neml jsem jako pokrytci tv pravou a tve falen. Ml jsem nkolik tv proto,e jsem byl mld a nevdl jsem sm, kdo jsem a kdo chci bt. (Avak disproporce mezi tmi vemi tvemi mnetrmovala; nevrostl jsem zcela ani do jedn z nich a pohyboval jsem se za nimi nemotorn a slepecky. Psychologick i fyziologick mainrie lsky je tak sloit, e v jistm dob ivota mus se mlad mu soustedittm vhradn na pouh jej zvldn a unik mu pak vlastn obsah lsky - ena, kterou miluje (podobn jako tebamlad houslista neme se dost dobe soustedit na obsah skladby, dokud nezvldne manuln techniku natolik, abyna ni mohl pi he pestat myslet). Mluvil-li jsem o svm kolckm rozechvn pi mylenkch na Marktu, musm vtomto smyslu doplnit, e pramenilo ani ne tak z m zamilovanosti, jako z m neikovnosti a nejistoty, jej thu jsem ctila kter se stala vldcem mch pocit a mylenek mnohem vce ne Markta. Thu tch rozpak a neikovnosti jsem nadzvedval tm, e jsem se nad Marktou vytahoval: snail jsem se s nnesouhlasit nebo se pmo vysmvat vem jejm nzorm, co nebylo ani tak obtn, protoe to byla dvka pi svbystrosti (a pi sv krse, kter - jako kad krsa - sugerovala okol zdnlivou nepstupnost) dviv prostoduch;neumla se nikdy podvat za vc a vidla jen vc samu, chpala znamenit botaniku, ale stvalo se, e nerozumlaanekdot, kterou j vyprvli kolegov; nechvala se strhnout vemi entuziasmy doby, ale ve chvli, kdy byla svdkemnjak politick praktiky konan ve smyslu zsady el svt prostedky, stvala se stejn nechpavou, jako kdy stlaped anekdotou svch koleg; vak proto tak soudruzi usoudili, e potebuje sv naden poslit vdomostmi o strategii ataktice revolunho hnut, a rozhodli, e se m o przdninch zastnit trnctidennho stranickho kolen. To kolen mi pilo velice nevhod, protoe prv v tch trncti dnech zamlel jsem bt s Marktkou sm v Praze adovst n vztah (kter dosud pozstval z prochzek, hovor a nkolika polibk) k uritjm koncm; neml jsem navbr ne prv tch trnct dn (dal tyi tdny jsem ml strvit na zemdlsk brigd a poslednch trnct dnprzdnin bt u matky na Slovcku), take jsem nesl s bolestnou rlivost, kdy Markta nesdlela mj smutek, nakolen se nijak nehnvala, ba dokonce mi kala, e se na to t. Ze kolen (konalo se v jakmsi zmku uprosted ech) mi poslala dopis, kter byl takov jako ona sama: plnupmnho souhlasu se vm, co ila; vechno se j lbilo, i rann tvrthodinka tlocviku, referty, diskuse i psn, ktertam zpvali; psala mi, e tam vldne "zdrav duch"; a jet z pilnosti pipojila vahu o tom, e revoluce na Zpad nedna sebe dlouho ekat. Kdy se to tak vezme, souhlasil jsem vlastn se vm, co Markta tvrdila, i v brzkou revoluci v zpadn Evrop jsemvil; jen s jednm jsem nesouhlasil: aby byla spokojen a astn, kdy se mi po n stskalo. A tak jsem koupilpohlednici a (abych ji ranil, okoval a zmtl) napsal jsem: Optimismus je opium lidstva! Zdrav duch pchne blbost.A ije Trockij! Ludvk_______________________________________________________________ (3)

Na mou provokativn pohlednici mi Markta odpovdla strunm lstkem s banlnm textem a na dal m psan,kter jsem j bhem przdnin poslal, se neozvala. Byl jsem kdesi na umav, hrabal jsem sena s vysokokolskoubrigdou a z Marktina mlen na mne padal velik smutek. Psal jsem j odtud skoro kad den dopisy, kter bylynaplnny prosebnou a melancholickou zamilovanost; prosil jsem ji, abychom se mohli alespo poslednch trnct dnprzdnin jet vdat, byl jsem pipraven nejezdit dom, nevidt svou oputnou matku a jet kamkoli za Marktou; a tovechno nejenom proto, e jsem ji ml rd, ale hlavn proto, e to byla jedin ena na mm obzoru a e situace chlapcebez dvky byla pro mne nesnesiteln. Ale Markta na m dopisy neodpovdala. Nechpal jsem, co se dje. Pijel jsem v srpnu do Prahy a podailo se mi ji vyhledat doma. li jsme spolu na obvyklouprochzku podl Vltavy a na ostrov - Csaskou louku (tu smutnou louku s topoly a przdnmi hiti) a Markta tvrdila,e se mezi nmi nic nezmnilo a tak se tak chovala, jenome prv ta keovit nepohnut stejnost (stejnost polibku,stejnost hovoru, stejnost smvu) byla deprimujc. Kdy jsem Marktu prosil o schzku na dal den, ekla mi, a j przatelefonuju, e se pak domluvme. Telefonoval jsem, ciz ensk hlas v telefonu mi oznmil, e Markta odjela z Prahy. Byl jsem neastn, jak jen me bt neastn dvacetilet chlapec, kdy je bez eny, chlapec jet dosti nesml,kter poznal a dosud fyzickou lsku jen nkolikrt, letmo a patn, a kter se j pitom v mysli nepetrit obr. Dnybyly k nepekn dlouh a zbyten, nemohl jsem st, nemohl jsem pracovat, chodil jsem tikrt denn do biografu navechna odpoledn i veern pedstaven, jak jdou za sebou, jen abych njak ubil as, jen abych njak pehluilhoukav sv hlas, kter vydvalo nepetrit m nitro. J, o nm mla Markta (dk mmu usilovnmu vytahovn)dojem, e jsem ji mlem znudn enami, netroufal jsem si oslovit dvky jdouc po ulici, dvky, jejich krsn nohy mnebolely v dui. Pivtal jsem proto docela, e pilo konen z, s nm opt kola a jet o pr dn dve m prce na Svazustudentstva, kde jsem ml vlastn mstnost a mnoho velijak prce. Avak ji druhho dne mne telefonicky pozvali nastranick sekretarit. Od toho okamiku si pamatuju vechno docela podrobn: Byl slunn den, vyel jsem z budovy


Page 8

Svazu studentstva a ctil jsem, e smutek, jm jsem byl cel przdniny naplnn, ze mne zvolna opadv. Mu mnatst krom svch soukromch vn i ve veejn prce a j jsem byl rd, e mne tato ve bere opt do svchrukou, take jsem el na sekretarit s pjemnou zvdavost. Zazvonil jsem a dvee mi otevel pedseda vboru, vysokmladk s zkou tv, svtlmi vlasy a ledov modrma oima. ekl jsem "est prci", on nepozdravil a ekl:"Bdozadu, ekaj t tam." Vzadu v posledn mstnosti na sekretarit mne ekali ti lenov stranickho vysokokolskhovboru. ekli, abych se posadil. Posadil jsem se a pochopil jsem, e se dje nco neblahho. Vichni ti soudruzi, kterjsem dobe znal a byl jsem zvykl se s nimi vesele bavvat, tvili se nepstupn, tykali mi sice (jak je pravidlem mezisoudruhy), ale nebylo to najednou ptelsk tykn, nbr tykn edn a hroziv. (Piznm se, e od t doby mm ktykn averzi, m bt pvodn vrazem dvrn blzkosti, ale jsou-li si tykajc lid vzjemn ciz, nabude okamitopanho vznamu, je vrazem hrubosti, take svt, v nm si lid tykaj veobecn, nen svtem obecnho ptelstv,nbr svtem obecn necty.) Sedl jsem tedy ped temi tykajcmi vysokokolky, kte mi poloili prvn otzku: zda pr znm Marktu. ekl jsem,e ji znm. Ptali se mne, jestli jsem si s n dopisoval. ekl jsem, e ano. Ptali se mne, jestli si nepamatuju, co jsem j psal.Rekl jsem, e si to nepamatuju, avak pohlednice s provokanm textem mi v t chvli vytanula ped oima a j jsemzaal tuit, o jde. Neme si vzpomenout? ptali se mne. Ne, kal jsem. A co ti psala Markta? Pokril jsem rameny,abych vzbudil dojem, e mi psala o intimnch vcech, o nich tu nemohu hovoit. Nepsala ti nco o kolen? ptali se.Ano, psala, ekl jsem. Co ti o tom psala? e se j tam lb, odpovdl jsem. A co dl? e jsou dobr referty a dobrkolektiv, odpovdal jsem. Psala ti, e vldne na kolen zdrav duch? Ano, ekl jsem, snad nco takovho psala. Psalati, e poznv, co je to sla optimismu? ptali se dl. Ano, ekl jsem. A co ty si mysl o optimismu, zeptali se. Ooptimismu? Co bych si o nm ml myslet? ptal jsem se. Povauje se sm za optimistu? ptali se dl. Povauju, ekl jsemnesmle. Mm rd legraci, jsem docela vesel lovk, snail jsem se zlehit tn vslechu. Vesel me bt i nihilista,ekl jeden z nich, me se teba smt lidem, kte trp. Vesel me bt i cynik, pokraoval. Mysl si, e se dvybudovat socialismus bez optimismu? zeptal se jin. Ne, ekl jsem. Tak ty tedy nejsi pro to, aby se u ns vybudovalsocialismus, ekl tet. Jak to? brnil jsem se. Protoe optimismus je pro tebe opium lidstva, toili. Jak to, opiumlidstva? brnil jsem se stle. Nevykrucuj se, napsals to. Marx nazval opiem lidstva nboenstv, ale pro tebe je opiemn optimismus! Napsals to Markt. Byl bych zvdav, co by na to ekli nai dlnci a dernci, kte pekrauj plny,kdyby se dovdli, e jejich optimismus je opium, navzal hned jin. A tet dodal: Pro trockistu je budovatelskoptimismus vdycky jen opiem. A ty jsi trockista. Proboha, jak jste na to pili? brnil jsem se. Napsals to nebonenapsal? Snad jsem nco takovho z legrace napsal, vdy u jsou to dva msce, nepamatuji se na to. Meme ti to pipomenout, ekli a etli mi mou pohlednici:Optimismus je opiem lidstva. Zdrav duch pchne blbost! A ije Trockij! Ludvk. Vty znly v mal mstnostipolitickho sekretaritu tak stran, e jsem se jich v t chvli bl a ctil jsem, e maj niivou slu, j neodolm.Soudruzi, to mla bt legrace, ekl jsem a ctil, e mi nikdo neme uvit. Je vm to k smchu? zeptal se jeden zesoudruh dvou dalch. Oba zavrtli hlavou. To byste museli znt Marktu! ekl jsem. My ji znme, odpovdli mi. Takvidte, ekl jsem, Markta bere vechno vn, my jsme si z n vdycky dlali trochu legraci a snaili jsme se ji okovat.To je zajmav, ekl jeden ze soudruh, nezdlo se nm podle dalch tvch dopis, e bys Marktu nebral vn.Copak vy jste etli vechny m dopisy Markt? Tak tedy, protoe Markta bere vechno vn, ujal se slova jin, tysi z n dl legraci. Ale ekni nm, co je to, co bere vn? To je teba strana, optimismus, kze, e? A tohle vechno,co ona bere vn, je tob k smchu. Soudruzi, pochopte, kal jsem, vdy j si ani nepamatuju, jak jsem to psal, psaljsem to narychlo, takovch pr vt, z legrace, ani jsem na to nemyslel, co pu, kdybych tm myslel nco zlho, pece tonepolu na stranick kolen. To je snad jedno, jak jsi to psal. A jsi to psal rychle nebo pomalu, na kolen nebo nastole, mohl jsi napsat jen to, co je v tob. Nic jinho jsi napsat nemohl. Mon e kdyby sis to byl vc rozmlel, bylbys to nenapsal. Takhle jsi to napsal bez petvky. Takhle alespo vme, kdo jsi. Tak aspo vme, e m vce tv, tujednu pro stranu a tu druhou pro jin. Ctil jsem, e moje obrana pozbyla jakchkoli argument. Opakoval jsem jetnkolikrt ty stejn: e to byla legrace, e to byla jen bezvznamn slova, e za tm byla jen moje nlada a podobn. Odmtli mne. ekli, e jsem napsal sv vty na otevenou pohlednici, e je mohl kdokoli st, e ta slova mla objektivndosah a e k nim nebyla pipsna dn vysvtlivka o m nlad. Pak se mne zeptali, co vechno jsem z Trockho etl.ekl jsem, e nic. Zeptali se mne, kdo mi ty knihy pjoval. ekl jsem, e nikdo. Zeptali se mne, s jakmi trockisty jsemse schzel. ekl jsem, e s dnmi. ekli mi, e mne zbavuj s okamitou platnost funkce na Svazu studentstva apodali mne, abych jim odevzdal kle od mstnosti. Ml jsem je v kapse a dal jsem jim je. Potom ekli, e stranicky mjppad vye m zkladn organizace na prodovdeck fakult. Vstali a dvali se mimo mne. :Rekl jsem "est prci" ael jsem pry. Pak jsem si vzpomnl, e mm v mstnosti na Svazu studentstva mnoho svch vc. Neml jsem nikdy velk smyslpro podek a tak jsem ml v zsuvce psacho stolu krom rznch osobnch psemnost tak sv ponoky a ve sknimezi spisy nakrojenou bbovku, kterou mi poslala z domu maminka. Odevzdal jsem sice ped chvl kl na okresnmsekretarit, ale vrtn v pzem mne znal a dal mi errn kl, kter visel na devn desce mezi mnoha jinmi kli;pamatuju si vechno do detailu: kl od m mstnosti byl pivzn silnm konopnm provazem k mal devn destice,na kter bylo blou barvou napsno slo m mstnosti. Tmto klem jsem tedy odemkl a sedl si k psacmu stolu; oteveljsem zsuvku a vytahoval z n vechny sv vci; dlal jsem to pomalu a roztkan, protoe jsem se snail v t malchvli relativnho klidu rozmyslit, co se to vlastn se mnou stalo a co mm dlat. Netrvalo to dlouho a otevely se dvee. Byli v nich zase ti ti soudruzi ze sekretaritu. Tentokrt se ji netvilichladn a uzaven. Tentokrt mli hlasy rozhoen a hlasit. Zvl nejmen z nich, kdrov referent vbom. Uhodilna mne, jak jsem se sem vbec dostal. Jakm prvem. Zeptal se mne, jestli nechci, aby mne dal odvst SNB. Co pr turabuju ve stole. ekl jsem, e jsem si jen piel pro bbovku a ponoky. ekl mi, e nemm nejmen prvo sem chodit, i


Page 9

kdybych tu ml plnou sk ponoek. Pak el k zsuvce a papr po papm, seit po seitu prohlel. Byly to opravduvechno m osobn vci, take mi poslze dovolil, abych si je dval ped jeho oima do kufku. Dal jsem si tam iponoky, zmuchlan a pinav, a dal jsem si tam i bbovku, kter stla ve skni na umatnm papm plnm drobinek.Steili kad mj pohyb. Odeel jsem s kufkem z mstnosti a kdrov referent mi na rozlouenou ekl, abych se tu unikdy neukazoval. Jak jen jsem se dostal z dosahu soudruh z okresu a nepemoiteln logiky jejich vslechu, u se mi zdlo, e jsemnevinen, e na mch vrocch pece nic zlho nen a e musm jt za nkm, kdo zn dobe Marktu a komu se svm akdo pochop, e cel afra je smn. Vyhledal jsem jednoho studenta z na fakulty, komunistu, a kdy jsem mu vechno vypovdl, ekl, e na okrese jsou pli bigotn, e nerozumj legraci a e on, kter zn Marktu, um si dobepedstavit, o lo. Ostatn mm pr jt za Zemnkem, kter bude letos pedsedou strany na na fakult a zn pecedobe Marktu i mne.______________________________________________________________(4)

e bude Zemnek pedsedou organizae, jsem nevdl, a zdlo se mi, e je to vborn zprva, protoe jsem Zemnkaopravdu dobe znal a byl jsem si dokonce jist, e m ke mn veker sympatie u vzhledem k mmu slovckmupvodu. Zemnek toti hrozn rd zpval slovck psniky; byla to v t dob velk mda zpvat lidov psn a zpvatje ne kolcky, ale s rukou nad hlavou a trochu surovm hlasem a tvit se pitom jako opravdu lidov lovk, kterhomatka porodila pi njak tancovace pod cimblem. J jsem byl na prodovdeck fakult vlastn jedin skuten Moravsk Slovk, co mi pinelo jaksi privilegia;pi kad slavnostn pleitosti, a pi nkterch schzch, oslavch nebo pi Prvnm mji, vybzeli mne soudruzi, abychvythl klarinet a imitoval s dvma temi amatry, kte se nali mezi kolegy, slovckou kapelu. Takto (s klarinetem,houslemi a basou) li jsme po dva roky v mjovm prvodu a Zemnek, protoe to byl hezk kluk a rd se pedvdl,el s nmi, obleen do vypjenho lidovho kroje, tanil v pochodu, vzpaoval ruku do ve a zpval. Tento rodilPrak, kter na Slovcku nikdy nebyl, hrl si zlibn na lidovho uhaje a j jsem se na nho dval s ptelstvm,protoe jsem byl asten, e hudba mho domova, kter byl odedvna eldordem lidovho umn, je tak oblbena amilovna. A Zemnek znal tak Marktu, co byla druh vhoda. Octli jsme se asto pi rznch studentskch pleitostechvichni ti spolu; jednou (byla ns tehdy vt studentsk parta) jsem si vymyslil, e na umav ij trpasli kmeny, adokldal jsem to citty z dajnho vdeckho spisu, kter pr o tomto pozoruhodnm tmatu pojednv. Markta sedivila, e o tom nikdy neslyela. ekl jsem, e nen divu: buroazn vda pece mysln zatajovala existenci trpaslk,protoe kapitalist s trpaslky obchodovali jako s otroky. Ale o tom by se mlo pst! vykikovala Markta. Pro se o tom nepe! Vdy to by byl pece argument protikapitalistm! Snad se o tom nepe proto, pronesl jsem zamylen, e je cel vc ponkud deliktn a pohorliv: trpaslci mli totizcela mimodnou schopnost milostnho vkonu, co byl dvod, pro byli velice vyhledvni a pro je nae republikatajn vyvela za tun devizy zejmna do Francie, kde si je najmaly strnouc kapitalistick dmy jako sluhy, aby jichovem ve skutenosti zneuvaly zcela jinak. Kolegov zatajovali smch, probuzen ani ne tak zvltn vtipnost mho vmyslu, jako sp Marktinou zaujatoutv vdy dychtivou pro nco (eventueln proti nemu) hoet; kousali se do rt, aby Marktce nekazili jej radost zpoznn, a nkte (a z nich zejmna prv Zemnek) se ke mn pidvali, aby dotvrzovali mou zprvu o trpaslcch. Kdy se Markta ptala, jak vlastn takov trpaslk vypad, pamatuji si, e j Zemnek ekl s vnou tv, e profesorechura, kterho m Markta est se vemi svmi kolegy pleitostn vdat za universitn katedrou, je trpaslihopvodu, a to bud' z obou nebo alespo z jednoho rodie. Vyprvl pr Zemnkovi docent Hle, e bydlil o kterchsiprzdninch ve stejnm hotelu s manely echurovmi, kte oba dva dohromady m necel ti metry. Jednoho dnerno veel do jejich pokoje netue, e manel jet sp, a uasl: leeli v jedin posteli, a to ne vedle sebe, nbr zasebou, echura skren v doln, echurov v horn pli lka. Ano, dotvrdil jsem: potom je ovem nejenom echura, ale i jeho ena bezpochybn pvodem umavsk trpaslk,nebot' spvat za sebou je atavistick zvyk vech tamnch trpaslk, kte si ostatn v minulosti sv chatre nikdynestavli na pdorysu kruhu nbr vdy na pdorysu dlouhatnskho obdlnku, protoe nejen manel, ale cel rodybyly zvykl spvat v dlouhm etzu za sebou. Kdy jsem si v onom temnm dni vybavil tohle nae plcn, zazdlo se mi, e mi z nho blik svtlko nadje.Zemnek, kter bude mt na starosti vyeen mho ppadu, zn mj zpsob legrace a zn i Marktu a pochop, elstek, kter jsem j psal, byl jen ertovnou provokac dvky, kterou jsme vichni obdivovali a (snad prv proto) rdiznevaovali. Povdl jsem mu tedy pi prvn pleitosti o svm malru; Zemnek pozorn poslouchal, kril elem a ekl,e uvid. il jsem zatm v provizriu, chodil jsem do pednek jako dv a ekal jsem. asto jsem byl pedvoln ped rznstranick komise, kter se snaily zejmna zjistit, nepatm-li k njak trockistick skupin, snail jsem se dokzat, edohromady podn nevm, co to trockismus je, chytal jsem se kadho pohledu v och vyetujcch soudruh ahledal v nm dvru; nkdy ji opravdu nael a dovedl jsem pak takov pohled dlouho nosit s sebou, uchovvat ho vsob a vykesvat z nho trpliv nadji. Markta se mi stle vyhbala. Pochopil jsem, e to souvis s afrou kolem m pohlednice, a v hrd ltostivosti jsem sej nechtl na nic ptt. Jednoho dne mne vak sama zastavila na chodb fakulty: "Chtla bych s tebou o nem mluvit."


Page 10

A tak jsme se zase po nkolika mscch octli na spolen vychzce, byl u podzim, byli jsme oba v dlouhchmontgomercch, ano, dlouhch, kus pod kolena, tak jak se v t dob (dob zhola negalantn) chodilo, lehounce milo,stromy na nbe byly bez list a ern. Markta mi vyprvla, jak se to vechno stalo: kdy byla na przdninovmkolen, zavolali si ji najednou soudruzi z veden a ptali se j, zda dostv na kolen njakou korespondenci, ekla, eano. Ptali se odkud. kala, e j pe maminka. A nikdo jin? Sem tam njak kolega, ekla.Me nm ci jak? zeptalise j. Jmenovala mne. A copak ti pe soudruh Jahn? Pokrila rameny, protoe se j njak nechtlo citovat slova na mmlstku. Tys mu psala tak? zeptali se. Psala, ekla. Cos mu psala? zeptali se. Tak, ekla, o kolen a vbec. Tob se nakolen lb? zeptali se j. Ano, moc, odpovdla. A napsalas mu, e se ti lb? Ano, napsala, odpovdla jim. A co on?zeptali se dl. On? odpovdla vhav Markta, no on je divn, to byste ho museli znt. My ho znme, ekli, a chtlibychom vdt, co ti psal. Me nm ukzat tu jeho pohlednici? "Nesm se na mne zlobit," ekla mi Markta, "musela jsem jim ji ukzat." ,,Neomlouvej se," ekl jsem Markt, "znali ji stejn jet dv, ne s tebou mluvili; kdyby ji neznali, nebyli by si tvolali." "J se nijak neomlouvm, ani se za to nestydm, e jsem jim ji dala pest, tak si to nesm vykldat. Jsi len strany astrana m prvo vdt, kdo jsi a jak sml," ohradila se Markta a pak mi ekla, e byla zdena tm, co jsem napsal,kdy pece vichni vme, e Trockij je nejvt neptel veho, za bojujem a pro ijem. Co jsem ml Markt vykldat? Podal jsem ji, aby pokraovala a ekla, co bylo dl. Markta ekla, e si lstek peetli a uasli. Ptali se j, co na to k. ekla, e je to hrozn. Ptali se j, pro jim to samanepila ukzat. Pokrila rameny. Ptali se j, jestli nev, co je to bdlost a ostraitost. Sklonila hlavu. Ptali se j, jestli nev,kolik m strana neptel. ekla jim, e to v, ale e nevila, e by soudruh Jahn... " Zeptali se j, jestli mne dobe zn.Zeptali se j, jak jsem. ekla, e jsem divn. e sice chvli mysl, e jsem pevn komunista, ale e nkdy eknu nco, coby komunista nikdy neml ci. Ptali se j, co napklad takovho km. ekla, e si nic konkrtnho nepamatuje, ale e minic nen svat. ekli, e je to vidt podle t pohlednice jasn. ekla jim, e pr se se mnou asto o mnoho vc hdala.A ekla jim jet, e mluvm jinak na schzch a jinak s n. Na schzch jsem pr sam naden, kdeto s n jen o vemertuju a vechno zlehuju. Zeptali se j, jestli si mysl, e me bt takov lovk lenem strany. Pokrila rameny.Zeptali se j, zda by strana vybudovala socialismus, kdyby jej lenov prohlaovali, e optimismus je opium lidstva.ekla, e takov strana by socialismus nevybudovala. ekli j, e to sta. A e pr mi nem zatm nic kat, protoechtj dvat pozor, co budu pst dl. ekla jim, e u mne nechce nikdy vidt. Odpovdli j, e by to nebylo sprvn,e by mi naopak mla zatm pst, aby se ukzalo, co ve mn jet je. "A tys jim potom ukazovala moje dopisy?" zeptal jsem se Markty, ervenaje se a do hloubi due pi vzpomnce nasv zamilovan vlevy. "Co jsem mla dlat?" ekla Markta. "Ale sama jsem ti u po tom vem opravdu nemohla pst. Nebudu si pece psts nkm jen proto, abych mu dlala vjiku. Napsala jsem ti jet pohlednici a dost. Nechtla jsem se s tebou vidt,protoe jsem ti nesmla nic ct a bla jsem se, aby ses mne na nco neptal a j ti nemusela do o lht, protoe lunerada." Zeptal jsem se Markty, co ji tedy pimlo, aby se se mnou dnes sela. ekla mi, e pinou toho byl soudruh Zemnek. Potkal ji po przdninch na chodb fakulty a vzal ji s sebou do malmstnstky, kde mla stranick organizace prodovdeck fakulty svj sekretarit. ekl j, e dostal zprvu o tom, ejsem j napsal na kolen pohlednici s protistranickmi vroky. Zeptal se j, co to bylo za vty. ekla mu to. Zeptal se j,co na to k. ekla mu, e to odsuzuje. ekl j, e je to sprvn, a zeptal se j, jestli se mnou jet chod. Byla vrozpacch a odpovdla neurit. ekl j, e o n dola na fakultu ze kolen velmi pzniv zprva a e s n fakultnorganizace pot. ekla, e je rda. ekl j, e se j nechce mchat do soukrom, ale e si mysl, e lovk se pozn podletoho, s km se stk, jakho druha si vyvol, a e by nesvdilo pli v jej prospch, kdyby si vyvolila prv mne. Tohle se pr Markt po nkolika tdnech rozleelo v hlav. U se mnou nkolik msc nechodila, take Zemnkovapobdka byla vlastn zbyten; a pece prv tato pobdka ji pimla k tomu, e zaala pemlet, nen-li krut a mravnneppustn vybzet nkoho, aby se rozeel se svm druhem jen proto, e ten druh pochybil, a nebylo-li tedynespravedliv i to, e se se mnou sama u pedtm rozela. Navtvila soudruha, kter o przdninch vedl kolen,zeptala se ho, jestli stle plat pkaz, e mi nesm nic ct, co se kolem pohlednice udlo, a kdy se dovdla, e u nendvod nco tajit, zastavila mne a podala o rozhovor. A te se mi tedy svuje s tm, co ji trp a t: ano, jednala patn, kdy se rozhodla, e se se mnou nebude vdat;dn lovk pece nen ztracen, i kdyby se dopustil sebevtch chyb. Pr si vzpomnala na Alexeje Tolstho, kterbyl blogvardjec a emigrant, a pece se z nho nakonec stal velk socialistick spisovatel. A vzpomnala si pr takna sovtsk film estn soud (film tehdy velmi populrn v stranickm prosted), v nm jaksi sovtsk vdec-lkadal svj objev dve k dispozici zahranin veejnosti ne veejnosti domc, co zavnlo kosmopolitismem a zradou;Markta se dojat dovolvala hlavn zvru filmu: vdec byl nakonec odsouzen estnm soudem svch koleg, alemilujc ena odsouzenho manela neopustila, nbr se snaila do nho vlt slu, aby mohl tkou vinu zase napravit. "Tak ty jsi se rozhodla, e mne neopust," ekl jsem. ,,Ano," ekla Markta a chytla mne za ruku. "A prosm t, Markto, mysl si, e jsem se dopustil velkho provinn ?" "Myslm, e ano," ekla Markta. "Co mysl, mm prvo zstat ve stran, nebo ne?" "Myslm si, Ludvku, e ne." Vdl jsem, e kdybych veel na hru, do n se vila Markta a jej patos provala, zd se, celou du, byl bychdoshl veho, eho jsem se ped msci marn dobval: pohnna patosem spasitelstv jak parou parolod', oddala by


Page 11

se mi nyn nepochybn ; i svm tlem. Ovem pod jednou podmnkou: e jej spasitelstv bude opravdu pln ukojeno;a aby bylo ukojeno, mus souhlasit objekt spasen (bda, j sm!) se svou hlubokou, nejhlub provinilost. Jenome toj jsem nemohl. Byl jsem tsn ped vytouenm clem Marktina tla, a pece jsem si je nemohl za tuto cenu vzt,protoe jsem nemohl pipustit svou vinu a souhlasit s nesnesitelnm ortelem; nemohl jsem slyet, jak nkdo, kdo mi mbt blzk, tu vinu i ten ortel pipout. Nesouhlasil jsem s Marktou, odmtl jsem ji a ztratil jsem ji, ale je to pravda, e jsem se ctil nevinn? Zajist, utvrzovaljsem se neustle o smnosti cel afry, ale zrove (a to se mi dnes z mnohaletho odstupu zd nejtrapnj inejpznanj) jsem zanal vidt ti vty na pohlednici oima tch, kte mne vyetovali; zaal jsem se tch vt dsit alekal jsem se, e na mne pod pltkem legrace vyzrazuj snad opravdu nco velmi vn- ho, toti to, e jsem nikdynesplynul zcela s tlem strany, e jsem nikdy nebyl skutenm proletskm revolucionem, nbr e jsem se nazklad pouhho (!) rozhodnut "dal k revolucionm" (pociovali jsme toti proletsk revolucionstv, abych takekl, nikoli za vc volby, nbr za vc podstaty: lovk revolucionem bu je, a potom splv s hnutm v jedinkolektivn tlo, mysl jeho hlavou a ct jeho srdcem, anebo jm nen, a pak mu nezbv ne pouze chtt jm bt; ale pakje tak nepetrit vinen tm, e jm nen: je vinen svou osamostatnlost, jinakost, svm nesplynutm). Kdy si dnes vzpomnm na svj tehdej stav, vybavuje se mi v analogii nesmrn moc kesanstv, kter sugerujevcmu jeho zkladn a nepetritou hnost; i j jsem stl (a vichni jsme tak stli) tv v tv revoluci a jej stran shlavou ustavin sklopenou, take jsem se pozvolna smioval s tm, e m vty, jakkoli byly myleny ertem, jsoupesto provinnm, a hlavou se mi zaalo odvjet sebekritick zpytovn: kal jsem si, e ty vty mne nenapadly jen taknhodou, e mi pece u dve (a zejm prvem) vytkali soudruzi "pozstatky individualismu" a "intelektulstv"; kaljsem si, e jsem se zaal pli samolib zhlet ve svm vzdln, studentskm stavu a intelektulsk budoucnosti a emj otec, dlnk, kter zemel za vlky v koncentranm tboe, by sotva rozuml mmu cynismu; vytal jsem si, e jehodlnick smlen je ve mn, el, asi mrtvo; vytal jsem si vechno mon a smioval se i s nutnost njakho trestu;brnil jsem se u pouze jedinmu: abych byl vylouen ze strany a oznaen tm za jejho neptele; t jako oznaenneptel toho, co jsem si vyvolil u jako mlad chlapec a na em jsem opravdu lpl, mi pipadalo zoufal. Takovou sebekritiku, kter byla zrove pnlivou obranou, jsem pronesl stokrt v duchu, nejm desetkrt pedrznmi vbory a komisemi a nakonec i na rozhodujc plenrn schzi na fakulty, kde o mn a o mm provinnpronesl Zemnek vodn refert (psobiv, brilantn, nezapomenuteln) a navrhl jmnem vboru; abych byl vylouenze strany. Diskuse se po mm sebekritickm vystoupen rozvjela v mj neprospch; nikdo se mne nezastal a nakonecvichni (bylo jich asi sto a mezi nimi moji uitel i moji nejbli kolegov), ano vichni do jednoho pozvedli ruce, abyschvlili nejenom m vylouen ze strany, nbr (a to jsem vbec neekal) i mj nucen odchod ze studia. Jet te noci po schzi jsem sedl na vlak a odjel dom, jenome domov mi nemohl pinst dnou tchu, u proto,e jsem se nkolik dn vbec neodvil ci mamince, kter se pyn zhlela v mch studich, co se stalo. Zato hneddruhho dne stavil se u mne Jaroslav, kamard z gymnasia a z cimblov kapely, v n jsem jako gymnasista hrval, ajsal, e mne zastihl doma: pr se pozt en a musm mu jt za svdka. Nemohl jsem to starmu kamardovi odmtnout anezbvalo mi, ne tedy oslavit svj pd svatebnm veselm. Jaroslav byl toti jet ke vemu zatvrzel slovck patriot a folklorista, take zneuil vlastn svatby pro svnrodopisn vn a uspodal ji podle starch lidovch zvyk: v krojch, s cimblovou kapelou, se starosvatempronejcm ozdobn ei, s penenm nevsty pes prh, s psnmi a prost se vemi celodennmi ceremoniemi,kter ovem rekonstruoval mnohem sp z nrodopisnch knih ne z iv pamti. Ale viml jsem si ehosi divnho:kamard Jaroslav, erstv vedouc znamenit prosperujcho souboru psn a tanc, se sice drel vech monchstarch zvyklost, ale (pamtliv zejm sv kariry a posluen ateistickch hesel) neel se svatebany do kostela,pestoe tradin lidov svatba byla bez fare a boho poehnn nemysliteln; nechal starosvata pednet vechnylidov obadn ei, ale peliv z nich vykrtal jakkoli biblick motivy, pestoe prv ony tvoily hlavn obraznmateril lidovch svatebnch promluv. Smutek, kter mi brnil ztotonit se s opilm svatebnm veselm, umonil mi, ejsem uctil v pramenitosti tch lidovch obad pach chloroformu a na dn t zdnliv spontnnosti jsem uvidl smtkofale. A kdy mne pak Jaroslav podal, abych si vzal (na sentimentln pam svho nkdejho inkovn v kapele)klarinet a zasedl mezi ostatn hre, odmtl jsem to. Vybavilo se mi toti, jak jsem takhle hrval posledn dva roky naPrvnho mje a jak Prak Zemnek tanil vedle mne v kroji, rozpahoval ruce a zpval. Nemohl jsem vzt klarinet do rukya ctil jsem, jak se mi vechno to folklrn vskn z due protiv, protiv, protiv ... _______________________________________________________________(5)

Pozbyv studia, pozbyl jsem i nroku na odklad vojensk sluby, a tak jsem u jen ekal na podzimn odvody; eknjsem vyplnil dvma dlouhmi brigdami: pracoval jsem nejdv na silnici, kter se opravovala nkde u Gottwaldova, kekonci lta jsem se pihlsil k seznnm pracm do Fruty, tovrny na zpracovn ovoce, a pak konen piel podzim a jjsem jednoho rna (po probdl non cest vlakem) dobloudil do kasren v neznmm karedm ostravskmpedmst. Stl jsem na kasrenskm dvoe s jinmi mladky pedvolanmi ke stejnmu tvaru; neznali jsme se; v pe ttoprvotn vzjemn neobeznmenosti vystoup na druhch oste do poped rysy hrubosti a cizosti; tak to bylo itentokrt a jedin, co ns lidsky spojovalo, byla nejasn budoucnost, o n mezi nmi peltvaly strun dohady.Nkte tvrdili, e jsme u ernch, jin to poprali, nkte dokonce nevdli vbec, co to znamen. J jsem to vdl apijmal jsem proto tyto domnnky s lekem. Pak pro ns piel eta a odvedl ns do jednoho barku; nahrnuli jsme se do chodby a chodbou do jaksi vt


Page 12

mstnosti, kde byly kolem dokola sam obrovsk nstnky s hesly, fotografiemi a neumlmi kresbami; na eln stranbyl z vysthanho ervenho papru napendlen velk npis: BUDUJEME SOCIALISMUS a pod tm npisem bylaidle a u n stl malik vyhubl stak. eta ukzal na jednoho z ns a ten se musil posadit na idli. Stak mu uvzalkolem krku blou plachtu, pak shl do aktovky, kterou ml openu o nohu idle, vythl stihac strojek a zajel jm chlapcido vlas. Na holiov idli zanal bc ps, kter ns ml petvoit ve vojky: ze idle, na n jsme pozbyli vlas, jsme bylioddisponovni do sousedn mstnosti, tam jsme se museli svlknout donaha, zabalit aty do paprovho pytle,pevzat provzkem a odevzdat u oknka; naz a holohlav jsme pak li pes chodbu do dal mstnosti, kde jsmevyfasovali non koile; v nonch koilch jsme li do dalch dve, kde jsme dostali vojensk boty - pllitrky; vpllitrcch a non koili jsme pak pochodovali pes dvr do dalho barku, kde jsme dostali koile, spodky, onuce,opasek a mundr (na blzch byly ern vloky!); a konen jsme doli k poslednmu barku, kde poddstojnk etlnahlas nae jmna, rozdloval ns do drustev a pidloval nm v barku mstnosti a lka. Tak hbit byl kad z ns zbaven sv osobn vle a stal se nm, co se navenek podobalo vci (vci disponovan,poslan, zaazovan, odvelovan) a uvnit lovku (trpcmu, nazlobenmu, obvajcmu se); byli jsme jet tho dneodveleni k nstupu, pak na veei, pak na lka; rno jsme byli probuzeni a odvedeni na dl; na dole rozdleni podledrustev do pracovnch part a obdaeni nstrojem (vrtakou, lopatou, kahancem), s kterm tm nikdo z ns neumlzachzet; potom ns tn klec zavezla pod zem. Kdy jsme s bolavm tlem vyfrali, ekali na ns poddstojnci, seadili ns a odvedli zase do kasren; naobdvalijsme se a odpoledne bylo poadov cvien, po poadovm cvien klid, politick vchova, povinn zpv; mstosoukromho ivota mstnost s dvacti lky. A tak to lo den ze dne. Zvcnn, kter ns postihlo, zdlo se mi bt v prvnch dnech zcela neprhledn; neosobn, nazen funkce, kterjsme vykonvali, zastoupily veker nae lidsk projevy; ta neprhlednost byla ovem jen relativn, zpsoben nejenskutenmi okolnostmi, ale t nenavyklost zraku (jako kdy se vstoup ze svtla do tmav mstnosti); po ase zaalapomalu prhlednt a i v tom " ptm zvcnnosti" zanalo bt vidt na lidech lidsk. Musm ovem piznat, e j jsembyl jeden z poslednch, kte si umli na zmnnou "svtelnost" akomodovat zrak. Bylo to tm, e jsem celou bytost odmtal pijmout svj dl. Vojci s ernmi vlokami, mezi nimi jsem se octl,cviili toti pouze poadov, beze zbran, a pracovali v dolech. Byli za svou prci placeni (v tom smru na tom byli lpene jin vojci), ale to pro mne byla chab tcha, pomyslil-li jsem, e to byli vhradn lid, jim mlad socialistickrepublika nechtla svit zbra, protoe je povaovala za sv neptele. Samozejm, e z toho plynulo krutjzachzen i hroziv nebezpe, e se prezenn sluba me prothnout dle ne na povinn dva roky, ale j jsem senejvc dsil toho prostho faktu, e jsem se octl mezi tmi, kter jsem povaoval za sv hlavn neptele, a e mne knim peadili (definitivn, neodvolateln a s doivotnm cejchem) m vlastn soudruzi. Proval jsem proto prvn as meziernmi jako urputn samot; nechtl jsem se st se svmi nepteli, nechtl jsem se mezi nimi aklimatizovat. Svychzkami to bylo v tehdej dob velmi zl (na vychzku neml vojk nrok, dostval ji pouze jako odmnu, coprakticky znamenalo, e se dostal ven tak jednou za trnct dn - v sobotu), ale j v tch dnech, kdy se vojci vyhrnuliv partch do hospod a za holkama, jsem bval radji sm; zalehl jsem na postel na ubikaci, snail jsem si nco st,nebo dokonce studovat (matematikovi sta ostatn k prci tuka a papr) a stravoval jsem se ve sv nepizpsobitelnosti; vil jsem, e tu mm jen jedin kol: pokraovat v zpasu o svou politickou est, o sv prvo,,nebt neptel", o sv prvo dostat se odtud. Navtvil jsem nkolikrt politruka tvaru a snail se ho pesvdit, e jsem se octl mezi ernmi omylem; e jsem bylze strany vylouen pro sv intelektulstv a cynismus, ale ne jako neptel socialismu; vysvtloval jsem znovu (upokolikt!) smnou historii pohlednice, historii, kter vak u vbec nebyla smn, nbr se stvala v souvislosti smmi ernmi vlokami m dl podezelej a zdla se skrvat nco, co zamluju. Musm vak po pravd ci, epolitruk mne vyslechl trpliv a projevil tm neekan pochopen pro mou touhu po ospravedlnn; opravdu se paknkde nahoe (jak neviditeln uren msta!) tzal po m vci, ale nakonec si mne zavolal a ekl mi s upmnou trpkost: "Pro jsi mne klamal? Dovdl jsem se, e jsi trockista." Zaal jsem chpat, e nen sly, kter by mohla zmnit onen obraz m osoby, kter je uloen kdesi v nejvy rozhodsni lidskch osud; pochopil jsem, e tento obraz (jakkoli nepodobn mn) je mnohem skutenj ne j sm; e jenikoli on mm, nbr j jeho stnem; e nikoli jeho je mono vinit, e se mi nepodob, nbr e nepodobnost jsem vinenj; a e ta nepodobnost je mj k, kter nemohu na nikoho svalovat a kter musm nst. Nicmn nechtl jsem kapitulovat. Chtl jsem svou nepodobnost skuten nst: bt dle tm, km bylo rozhodnuto,e nejsem. Trvalo mi njakch tch trnct dn, ne jsem si jaktak zvykl na namhavou prci v dolech, v ruce s tkouvrtakou, jej chvn jsem ctil vibrovat v tle a zas do ptho rna. Ale del jsem poctiv a s jakousi zuivost; chtljsem podvat dernick vkony a brzy se mi to zaalo dait. Jenome nikdo v tom nevidl projev m uvdomlosti. Byli jsme pece vichni za svou prci placeni (strhvali nmsice na stravu a bydlen, ale i tak jsme dostvali na ruku dost!), a proto i mnoz jin, a byli jakhokoliv smlen,pracovali se znanou vervou, aby urvali z tch zbytench let alespo nco uitenho. I kdy ns vichni povaovali za zbsil neptele reimu, zachovvaly se v kasrnch vechny formy veejnhoivota bn v socialistickch kolektivech; my, neptel reimu, podali jsme pod dohledem politrukadesetiminutovky, mli jsme denn politick besedy, musili jsme peovat o nstnky, do nich jsme lepili fotografiesocialistickch sttnk a malovali hesla o astn budoucnosti. Hlsil jsem se zpotku tm demonstrativn ovechny tyto prce. Ale ani v tom nevidl nikdo znmku uvdomlosti, hlsili se o to pece i jin, kdy potebovali, abysi jich velitel viml a povolil jim vychzku. Nikdo z vojn nevnmal tuto politickou innost jako politickou innost,


Page 13

nbr jen jako bezobsanou posuninu, kterou je nutno odvsti tm, kte ns maj v moci. A tak jsem pochopil, e i tento mj vzdor je marn, e u i svou "nepodobnost" vnmm jen j sm a pro jin jeneviditeln. Mezi poddstojnky, jim jsme byli vydni napospas, byl ernovlas Slovek, destnk, kter se od ostatnch liilmrnost a naprostm nedostatkem sadismu. Byl mezi nmi oblben, i kdy nkte z ns kali zlomysln, e jeho dobrotapramen pouze z jeho hlouposti. Poddstojnci mli samozejm na rozdl od ns zbra a as od asu chodili nasteleck cvien. Jednou se po takovm cvien vrtil ernovlas destnek s velkou slvou, protoe se pr umstil pihodnocen stelby jako prvn. Mnoz z ns mu hned hlun blahopli (napl z dobrosrdenosti, napl z legrace);destnek se jen rdl. Nhodou jsem s nm toho dne osaml a aby e nestla, zeptal jsem se ho: "Jak to dlte, e tak doble stlte?" Destnek se na mne ptrav podval a potom ekl: "J mm takov zpsob, jak si pomhm. J si pedstavuju, e tonen ter z plechu, ale imperialista. A dostanu takov vztek, e se trefm." Chtl jsem se ho zeptat, jak si takovho imperialistu pedstavuje (jak m nos, vlasy, oi, klobouk), ale pedbhl mouotzku a ekl mi vnm a pemlivm hlasem: "J nevm, pro mi vichni gratulujete. Vdy kdyby byla vlka, j bychpece stlel proti vm!" Kdy jsem to slyel z st tohoto dobrka, kter na ns neuml nikdy ani kiknout a kterho pak kvli tomu od nspeloili jinam, pochopil jsem, e nit, kter mne vzala k stran a k soudruhm, mi beznadjn vyklouzla z ruky. Octl jsemse mimo svou ivotn drhu. ______________________________________________________________(6)

Ano. Vechny nit byly pervny. Zpetrhno bylo studium, ast v hnut, prce, vztahy s pteli, zpetrhna byla lska i hledn lsky, zpetrhn bylprost cel smyslupln bh ivota. Nezstalo mi nic ne as. Ten jsem zato poznal tak intimn jako nikdy pedtm.Nebyl to u as, jak jsem s nm pichzval do styku kdysi, as metamorfovan do prce, lsky, vebo monho sil,as, kter jsem pijmal nevmav, protoe i on byl nevtrav a skrval se decentn za mou vlastn innost. Te kemn piel obnaen, sm o sob, ve sv pvodn a prav podob a donutil mne, abych ho pojmenoval jeho pravmjmnem (nebo ted' jsem il pouh as, pouh przdn as), abych na nj ani chvli nezapomnal, abych na nj stlemyslil a ctil ustavin jeho ti. Kdy hraje hudba, slyme melodii, zapomnajce, e je to jen jedna z podob asu; kdy orchestr zmlkne, slyme as;as sm. il jsem v pauze. Nikoli ovem v orchestrln generlpauze (jej rozmr je pevn uren znamnkem pomlky),nbr v pauze bez udanho konce. Nemohli jsme si (jako to dlali u vech jinch tvar) usthvat dleky zkrejovskho centimetru, abychom vidli, jak se nm den po dni krt dvoulet prezenn sluba; ern mohli bt totina vojn dreni libovoln dlouho. tyicetilet Ambroz z druh roty tu byl u tvrt rok. Bt tehdy na vojn a mt doma enu i snoubenku bylo velice trpk; znamenalo to bt v duchu ustavin na marnstri nad jejich neuhldatelnou existenc, hldat v duchu ustavin jejich osudnou vratkost. A znamenalo to takustavin se tit na jejich obasn pjezd a ustavin se tst o to, aby velitel neodmtl v ten den stanoven volno aena nepijela k brn kasren nadarmo. Vyprvlo se mezi ernmi (s ernm humorem), e dstojnci ekaj na tytoneukojen eny vojk, e se k nim pidvaj a sklzej pak plody touhy, je mly nleet vojkm zadrenm vkasrnch. Avak pece jen: u tch, kdo doma njakou enu mli, la pauzou nit, snad tenk, snad zkostn tenk apetrhnuteln nit, ale pece jen nit. Neml jsem takovou nit; s Marktkou jsem peruil jakkoli styky, a pokud midochzely njak dopisy, tedy jen od maminky ... Co? a to nen nit? Ne to nen nit; domov, pokud je to jen domov rodi, to nen nit; to je jen minulost: dopisy, kter ti pou rodie, jsouposelstv z pevniny, od n se vzdaluje; ba, takov dopis t jenom uvdom ve tv vykolejenosti pipomnkoupstavu, z nho jsi vyplul za podmnek tak poctiv, tak obtav vytvoench; ano, k takov dopis, pstav tu stlejet je, jet trv, bezpen a krsn ve sv nkdejnosti, ale cesta, cesta je ztracena! Zvykal jsem si tedy pomalu na to, e mj ivot ztratil svou kontinuitu, e mi vypadl z rukou a e mi nezbude nic jinhone zat konen bt i vnitn tam, kde opravdu a neodvolateln jsem. A tak se mj zrak postupn akomodoval na onoptm zvcnnosti a j zaal vnmat lidi kolem sebe; pozdji ne ostatn, ale pece natst ne tak pozd, abych se jimbyl u zcela odcizil. Z onoho ptm se nejdv vynoil (stejn jako se mi vynouje prvn z ptm m pamti) Honza, Brk (mluvil tmnesrozumitelnou perifern hantrkou), kter se dostal mezi ern, protoe ztloukl esenbka. Ztloukl ho proto, e to bylpr jeho bval spoluk z manky a pohdali se spolu, ale to si soud vysvtlit nedal, Honza si odsedl pl roku vkriminle a piel odtud rovnou k nm. Byl vyuen montr a bylo mu zejm zcela jedno, bude-li dlat zase nkdymontra nebo cokoli jinho; na niem nelpl a projevoval ke sv budoucnosti lhostejnost, je byla zdrojem jeho drz abezstarostn svobodnosti. Vzcnm pocitem svobody se mohl s Honzou mit jen Bedich, nejvt podivn na dvacetilkov svtnice; dostalse mezi ns a dva msce po regulrnch zijovch odvodech, protoe narukoval pvodn k pchotnmu tvaru, kdevak tvrdojn odmtal vzt do ruky zbra, protoe se to pilo jeho osobitm a psnm nboenskm zsadm;nevdli si s nm tam rady, zvl kdy zachytili jeho dopisy, kter adresoval Trumanovi a Stalinovi a v nich patetickyvyzval oba sttnky, aby rozpustili ve jmnu socialistickho sbraten vechny armdy; z rozpak mu zpotkudokonce dovolili, aby se astnil poadovch cvien, take byl mezi ostatnmi vojny jedin beze zbran a povely "na


Page 14

rameno zbra" a "k noze zbra" vykonval perfektn, ale przdnma rukama. astnl se i prvnch politickch lekc ahorliv se hlsil k diskusi, v n horoval proti imperialistickm vlenm palim. Kdy vak o sv jm vyrobil avyvsil v kasrnch plakt, v nm vyzval ke sloen vech zbran, aloval ho vojensk prokurtor pro vzpouru.Slavn soud byl vak natolik zmaten jeho mrovmi proslovy, e ho dal vyetit psychiatrm a po delm vhn hozprostil aloby a poslal mezi ns. Bedich byl rd; to na nm bylo pozoruhodn: byl jedin, kdo si ern vlokydobrovoln vybojoval a byl t'asten, e je m. Proto se tu ctil svoboden - i kdy se jeho svobodnost projevovala nejako u Honzy drzost, nbr prv naopak klidnou ukznnost a spokojenou pracovitost. Vichni ostatn byli mnohem vc naplnni obavami a tsn: ticetilet Maar Varga z jinho Slovenska, kter neznajenrodnostnch pedsudk bojoval za vlky v nkolika armdch a proel nkolika zajetmi na obou stranch fronty;zrzav Petr, jeho bratr utekl pes hranice a zastelil pitom vojka pohranin stre; prosek Josef, syn bohathosedlka z polabsk vesnice (pli uvykl modrav prostoe, nad n se vikl skivnek, take ml te dusivou hrzu zpekelnho podzem achet a tol); dvacetilet Sta, ztetn ikovsk frajer, na kterho napsal mstn nrodn vborzdrcujc posudek, protoe se pr oral v prvomjovm prvodu a moil pak schvln u kraje chodnku na ochrozjsanch oban; Pavel Pkn, student prv, kter el v norovch dnech demonstrovat s hloukem koleg protikomunistm (pochopil zhy, e jsem patil do stejnho tbora jako ti, kte ho po noru vyhodili z fakulty, a byl jedin,kter mi dval najevo zlomysln zadostiuinn, e jsem se ted' dostal tam kam on). Mohl bych vzpomnat na dal vojky, kte se mnou sdleli tehdej osud, ale chci se dret jen podstatnho: nejradjijsem ml Honzu. Vzpomnm si na jeden z naich prvnch rozhovor; bylo to o mal pestvce ve tole, kdy jsme seoctli (kousajce pesndvku) vedle sebe a Honza mne prskl do kolena: "Co ty hluchonm, co ty se vlastn za?"Byl jsem tehdy opravdu hluchonm (obrcen do svch vnch vnitnch sebeobhajob) a ztka jsem se mu snailvysvtlit (slovy, jejich umlost a hledanost jsem vzpt hned sm nepjemn ctil), jak jsem se sem dostal a pro semvlastn nepatm. ekl mi: "Vole a my sem patme?" Chtl jsem mu znovu objasnit svj nzor (hledal jsem pirozenjslova) a Honza, polknuv posledn sousto, ekl pomalu: "Kdybys byl tak vysok, jak se blb, tak by ti slunko proplilolebku." Z t vty se na mne vesele klebil plebejsk duch perifrie a j jsem se nhle zastydl nad tm, e se podzhkan dovolvm ztracench privilegi, kdy jsem sv pesvden pece vystavl prv na odporu k privilegim azhkanosti. Bhem asu jsem se s Honzou velmi sblil (Honza mne ctil, e jsem uml rychle zpamti vyeit vechny poetnkomplikace spojen s vyplcenm mzdy a zabrnil tak nkolikrt, aby ns vzali na hl); jednou se mi vysml, e trvmjako blbec vychzky v kasrnch, a vythl mne s partou ven. Na tu vychzku si dobe pamatuju; byla ns tenkrt vtparta, asi osm, byl s nmi Sta, Varga a taky enk, nedostudovan umprumk z druh ety (dostal se k ernm,protoe na Umprum maloval tvrdojn kubistick obrazy, zato ted', aby si zskal sem tam njakou vhodu, maloval dovech vojenskch mstnost velk uhlov kresby husitskch bojovnk s palcty a cepy). Nemli jsme pli mnohomonost, kam jt: do vnitn Ostravy nm byl pstup zakzn a byly nm povoleny jen nkter tvrti a v nich zas jennkter hospody. Doli jsme do sousednho pedmst a mli jsme tst, protoe v bvalm sle sokolovny, na ni sedn zkaz nevztahoval, byla tancovaka. Zaplatili jsme u vchodu nepatrn vstupn a nahrnuli se dovnit. Ve velkmsle bylo mnoho stol a mnoho idl, lid mn: veho vudy njakch deset holek; mu asi ticet a z nich polovinavojk z tamnch dlosteleckch kasren, jak ns uvidli, hned zpozornli a my jsme ctili na ki, e si ns prohlej apotaj. Usadili jsme se u dlouhho przdnho stolu, poruili si lhev vodky, avak okliv servrka stroze prohlsila,e je zakzno alkohol epovat, take Honza objednal osm limond; pak vybral od kadho bankovku a vrtil se zachvli s temi lhvemi rumu, kterm jsme si pak pod stolem skle- nice s limondou dolvali. Dlali jsme to s nejvttajnost, protoe jsme vidli, jak ns dlostelci bedliv ste, a vdli jsme, e by nebyli nijak od toho, aby na nsnedovolen konzumovn alkoholu prozradili. Ozbrojen tvary k nm toti chovaly hlubok neptelstv: vidli v nsjednak podezel ivly, vrahy, zloince a neptele pipraven (ve smyslu tehdej pionn literatury) provstkdykoliv kladnou vradu jejich pokojnch rodin, jednak (a to bylo snad dleitj) nm zvidli, e jsme mli penze amohli si vude dovolit ptkrt vc ne oni. V tom byla toti zvltnost na situace: neznali jsme ne navu a dinu, mli jsme kadch trnct dn erstvzholen lebky, aby nm vlasy nepidvaly nepatinho sebevdom, byli jsme vyddnci, kte u v ivot neekali nicdobrho, ale mli jsme penze. Nebylo jich mnoho, ale pro vojka a jeho dv vychzky za msc to bylo takov jmn, ese mohl v tch nkolika hodinch svobody (na tch nkolika povolench mstech) chovat jako boh a vynahradit sitak chronickou bezmoc ostatnch dlouhch dn. Zatmco tedy na pdiu vyhrvala patn dechov kapela stdav polku a valk a na parket se toilo nkolik pr,prohleli jsme si pokojn holky a popjeli limondu, jej alkoholick pchu ns u ted' povyovala nad vechnyostatn, co v sle sedli; byli jsme ve vborn nlad; ctil jsem, jak mi stoup do hlavy opojn cit vesel drunosti, citkumpnstv, kter jsem nezail od t doby, co jsem naposledy hrval s Jaroslavem a ostatnmi v cimblov kapele. AHonza mezitm vymyslil pln, jak odtud dlostelcm odvst co nejvc holek. Pln byl vborn ve sv jednoduchosti azaali jsme ho rychle uskuteovat. Nejenergitji se pustil do dla enk, a protoe byl vejtaha a komediant, provdlsvj kol k naemu poten co nejnpadnji: vyzval k tanci velmi nalenou ernovlsku a pivedl ji pak k naemustolu; nechal si nalit pro sebe a pro ni rumovou limondu a ekl j vznamn: "Tak plat!"; ernovlska pikvla apit'ukla si. V t chvli el u kolem vrostek v dlosteleck tmiform s dvma destnickmi frkami na vlokch,zastavil se u ernovlsky a ekl ekovi co nejhrubm hlasem: "Dovol?" "Samozejm, kamarde, jenom si zavli,"ekl enk. Zatmco ernovlska hopsala v idiotskm rytmu polky s nruivm destnkem, volal u Honza pro taxk; zadeset minut byl taxk tu a enk se postavil k vchodu ze slu; ernovlska dotanila tanec, omluvila se destnkovi, ejde na zchod, a za chvli u bylo slyet odjdjc auto. Po ekovi doshl spchu star Ambroz z druh roty, kter si nael jakousi star holku ubohho zevnjku (to


Page 15

nebrnilo tyem dlostelcm, aby se kolem n zoufale netoili); za deset minut tu byl taxk a Ambroz odjel s dvkou as Vargou (kter tvrdil, e s nm dn holka nepjde) do smluven hospody na druhm konci Ostravy za ekem. Pakse podailo dvma dalm z ns unst jet jednu holku a zbyli jsme tu v sokolovn jen ti: Sta, Honza a j. Dlostelci se na ns dvali m dl zlovstnjma oima, protoe zaali tuit souvislost mezi namztenenm potem a zmizenm t en z jejich lovit. Snaili jsme se tvit nevinn, ale ctili jsme, e je rvaka vevzduchu. "Te u jen posledn taxk pro n estn stup," ekl jsem a dval se ltostiv na blondnu, s kterou se mipodailo na zatku jednou tanit, ale kter jsem nenael odvahu ct, aby se mnou odtud odjela; doufal jsem, e toudlm pi dalm tanci, jenome si ji pak u dlostelci tak hldali, e jsem se k n nedostal. "Ned se nic dlat," eklHonza a zvedl se, aby el telefonovat. Ale jak el pes sl, zvedali se dlostelci od svch stolk a nahrnuli se kolemnho. Rvaka visela ve vzduchu, byla u docela na spadnut a mn se Stou nezbvalo nic jinho, ne abychom vstaliod stolu a ourali se za ohroenm kamardem. Hlouek dlo- stelc obklopoval Honzu mlky, ale pak se najednoumezi nimi objevil pioral rok (ml asi taky flaku pod stolem) a hroziv mlen peruil: zaal kzat, e p

milan kundera - Žert

Documents