živa 4/2015 LXXXVII

Již bezmála 20 let se pokouším v budou-cích středoškolských učitelích biologie pro-budit zájem o zoologii obratlovců. Věřímtedy, že se mohu do diskuze o tom, jak učitbiologii, zapojit.

Za největší problém, s nímž se musí mo -derní výuka systematické zoologie (a stejnětak botaniky) vypořádat, považuji popis-nost. Ta je ovšem s vědními disciplínami,jejichž náplní je studium diverzity živýchorganismů, neoddělitelně spojena. Ve vý -uce na všech stupních škol to v dnešní doběpředstavuje velkou nevýhodu. Děti i rodi-če, odborníci i laici pokládají zahlcení pře-mírou faktů za jeden z nejhorších hříchůsoučasného školství. A přesto, nebo právěproto, že patřím k viníkům, musím připus -tit, že mají v nemalé míře pravdu. Zbývámaličkost – dohodnout se, které z faktůpřijmout a které zavrhnout. To není snadné,nicméně názor, že systematické biologickédisciplíny by měly skončit ve skupině dru-hé, bývá častý, ne-li (s výjimkou zoologůa botaniků) obecný. Všechny živé organis-my přece fungují na molekulární i buněčnéúrovni obdobně a výuka biologie by mělapředevším objasnit, jak je možné, že naplanetě Zemi existují tak nepravděpodob-né entity jako živé organismy.

Konkrétní živé organismy, např. nezmara slon, se ale přece jen (byť pouze na prvnípohled) nápadně liší a ve výuce biologiebychom neměli před touto odlišností uhý-bat. Jejím druhým cílem by proto mělo býtobjasnění, kde se obrovská rozmanitost ži -vých organismů vzala navzdory tomu, žekonstrukční základ zůstává více méně stej-ný. Nikoli tedy pozorovanou rozmanitostjen popsat, ale ukázat, jak vznikala. V tomvidím hlavní úkol pro modernizaci výukysystematické zoologie i botaniky. Učebnicesystematické zoologie by neměla být encyk-lopedií druhů a vyšších taxonů, ale sbírkoupříběhů. V případě obratlovců by se z nichžák nebo student dozvěděl o jejich zrozeníz tuctových bezobratlých filtrátorů, cestěna vrchol potravních pyramid umožněnévznikem čelistí, úspěšné invazi bentic-kých dravých ryb na souš a jejím definitiv -ním ovládnutí různými liniemi blanatých.Obdobně lze popsat i klíčové momentyv historii jednotlivých tříd obratlovců.

Každý příběh by měl začínat seznáme-ním se vzhledem a způsobem života před-ků, pokračovat líčením změn, ke kterýmu nich docházelo, a končit představenímpotomků. V případě obratlovců mohouvelmi pomoci paleontologové. Konkrétnípřínos fosilií se však liší případ od přípa-du. Přechod z vody na souš lze zvládnouts bahníky a mloky, byť mu lalokoploutvéryby Eusthenopteron a Tiktaalik jako před-ci, resp. krytolebci Acanthostega a Ich -thyostega jako potomci přidají na epičnos -ti. Vznik ptáků ale bez vyhynulých foremzůstává černou skříňkou, do níž vstupujekrokodýl a opouští ji vcelku libovolný pta-čí druh. S pomocí teropodních dinosaurů

a křídových ptáků se však tento obraz zá -zračně promění. Teropodi Sinosauropte-ryx, Caudipteryx, Anchiornis a Microraptorukazují, jak teropodní dinosauři přišli k peřía jak ho zneužili poté, co se vydali hledatštěstí na stromech. Křídoví ptáci Archeo-pteryx, Jeholornis, Sapeornis, Enantiorni -thes a Ichthyornithes předvádějí obtížnoucestu od opeřeného létajícího dinosaurak recentním ptákům se všemi jejich leto-vými adaptacemi. Nejde přitom o to, abysi studenti zapamatovali názvy konkrét-ních druhů, ale znaky, jejichž byly nositeli.

Procesy vzniku kmenů, tříd a řádů před-stavují jen část toho, co by se měli studu-jící všech stupňů škol o diverzitě živýchorganismů dozvědět. Předávání znalostío naší fauně a flóře sleduje především prak-tické cíle. Bez alespoň minimální úrovněpoznatků si lze jen stěží vytvořit pozitivnívztah k přírodě, ocenit její hodnotu a usi-lovat o její zachování. Lze-li se v příběhuo vzniku ptáků vyhnout přílišné popisnos -ti, ve výkladu o avifauně České republikyto možné není. Zbývá jediné, pokusit se za -stoupené skupiny vymezit ekologicky. Toby mělo zahrnovat přinejmenším infor-maci, kde se s nimi setkáme a jak tam žijí.Např. pěnicovité (Sylviidae) lze v maximál -ní stručnosti charakterizovat jako speciali -zované hmyzožravé pěvce, kteří potravusbírají na vegetaci, přičemž budníčci takčiní v korunách stromů, pěnice v keřícha rákosníci ve vysoké bylinné vegetaci. Po -měrně důsledně se přitom snažím vyhýbatuvádění konkrétních druhů. Podle mého ná -zoru je lepší, když absolventi kurzu získa -jí povšechnou představu o zdrojích diver-zity naší avifauny jako celku, než když siuloží 30 nebo 50 vybraných druhů na něko-lik týdnů do paměti a dříve či později je na -hradí znalostmi z nových předmětů.

Snažím se ale naučit studenty dívat sena ptáky i další obratlovce. V době interne -tové není problém získat množství fotogra-fií jakéhokoli našeho obratlovce, které hozachycují v různých pohledech a kvalitě.Dostupné jsou také určovací atlasy a klíče.Snímky pak lze promítat, nebo vytisknouta rozdat studentům. V prvním případě mů -žeme ukazovat, čeho si je při určování třebavšímat, v druhém ponechat snažení na stu-dentech. A pak už doufat, že alespoň někte -ří z nich použijí získané znalosti i v příroděpři setkání se skutečnými zvířaty.

Tím se dostávám k druhému problému,který bych chtěl zmínit, tentokrát spojené -mu speciálně s výukou zoologie obratlov-ců. Nedílnou součástí zoologických a bo -tanických kurzů bývají exkurze. V případěrostlin nebo bezobratlých živočichů jdeo velmi efektivní způsob výuky. V atraktiv -ním prostředí stačí pro celodenní exkurzitrasa o délce několika kilometrů. V přípa-dě obratlovců je tomu jinak. Ryby a větši-na savců nejsou dostupní bez zvláštníchodchytových zařízení vůbec, setkání s oboj -živelníky a plazy bývá věcí náhody. Zbý-

vají ptáci. Optimální čas pro ornitologickéexkurze nastává v hnízdním období, kdysamci většiny pěvců i někteří další ptáciobhajují zpěvem svá teritoria a můžeme jeproto snadno nalézt. Bohužel však nikolividět, neboť jen menší část druhů volí prozpěv stanoviště umožňující pozorování.Pro studenty je ovšem demonstrace sa -motného zpěvu málo atraktivní a obrázekv určovacím atlasu, kterým ji doplníme,živého ptáka nenahradí. Tento nedostatekpoměrně snadno odstraníme, přehrajeme-lizpívajícímu samci zvukový záznam zpě-vu vlastního ptačího druhu. Většinou zarea -guje na zpěv cizího samce uvnitř svéhoteritoria agresivním chováním, které můžebýt velmi intenzivní. Pohybuje se přitomv blízkém okolí zdroje zpěvu, což umož-ňuje snadné pozorování, a obvykle dovolíznačné přiblížení. Tímto způsobem se dajídemonstrovat druhy obtížně pozorovatel-né (např. pěnice, budníčci, slavíci) i zcelaneviditelné (např. králíčci, pěvuška, žluva,cvrčilky), a také někteří nepěvci (např. ku -kačka, chřástalové, křepelka). Nahrávky zpě -vu všech našich druhů najdeme na interne -tu, k přehrávání lze použít jakýkoli silnějšíreproduktor napojený na přehrávač mp3.

Existuje i další způsob, jak zatraktivnitornitologické exkurze. Potřebujeme k tomuvycpaninu dravce, sovy, krkavcovitého ptá-ka nebo kukačky. Tu viditelně umístíme,nejlépe tam, kde se ptáci shromažďují.Vhodná jsou např. napajedla. Během krát-ké doby se v okolí atrapy slétnou různédruhy ptáků, kteří provozují různě inten-zivní antipredační chování, počínaje varo-váním a konče nálety na vycpaninu. Chce-me-li reakci uspíšit, můžeme současněpřehrávat zvukový záznam varování libo-volného ptačího druhu. Jinou možností jeumístit atrapu v blízkosti hnízda, např.obsazené hnízdní budky. V takovém pří-padě na ni útočí především její majitelé,mohou se ale přidat i ptáci z okolí. Některédruhy brání hnízdo intenzivně. Máme-lik dispozici různé druhy predátorů, můžemeporovnávat, jak moc přítomným ptákůmvadí a co si vůči nim dovolí. Vedle faunis-tiky se tak účastníci poučí také o etologii.Snad budou mé konkrétní rady někomuk užitku a obecnější teze přispějí k disku-zi o výuce systematických biologickýchdisciplín.

Roman Fuchs

Musí být výuka systematické zoologie popisná?

1

1 Budníček menší (Phylloscopus colly-bita) hledá svého soka u reproduktorupřehrávajícího jeho zpěv. Foto P. Jaška

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2015. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.