music wellbeing
DESCRIPTION
Final thesis.How music can influence our mental and physical health. Including research o singing.TRANSCRIPT
Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Psychologický ústav
Studijní rok 2013/2014
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Hudba jako prostředek ovlivnění duševní i fyzické pohody člověka
Barbora Řehová
Vedoucí diplomové práce: PhDr. David Kuneš, Ph.D.
Brno 2013
Jméno a příjmení autora: Bc. Barbora Řehová Název diplomové práce: Hudba jako prostředek ovlivnění duševní i
fyzické pohody člověka Pracoviště: Psychologický ústav, Filozofická fakulta, Masarykova Univerzita, Brno Školitel: PhDr. David Kuneš, Ph.D. Rok obhajoby: 2014
Abstrakt:
Diplomová práce se zabývá tématem vlivu hudby na člověka, na jeho
fyzickou i psychickou stránku. Nabízí pohled na vývoj využití hudby k léčebným
účelům v dějinách lidstva a následně i na aplikaci poslechu a provozování hudby v
dnešních léčebných i psychoterapeutických postupech. Stručně zde představujeme
také obor muzikoterapie, jeho východiska a základní postupy. Rovněž jsou zde
uvedeny poznatky ze současných studií a výzkumů v oblasti působení hudby na
člověka, zaměřené především na subjektivní osobní pohodu a spokojenost se
životem. Práce se dále zabývá tématikou emocionální složky subjektivní osobní
pohody a pozitivních emocí. Uvádíme zde hlavní teorie a současné přístupy k
tomuto tématu.
Cílem výzkumu v rámci této práce bylo zjistit, zda aktivní meditační zpěv
může ovlivnit prožívání pozitivních emocí a pociťování emocionálního well-
beingu v životě člověka. Výzkum byl realizován ve formě experimentu, který trval
jeden měsíc. Výzkumný soubor tvořilo 18 subjektů, průměrný věk byl 29,68 ±3,37
let. Účastníci byli rozděleni do tří skupin, v první skupině byla nezávisle
proměnná meditační zpěv, ve druhé relaxace a třetí skupina byla kontrolní, bez
intervence. U všech subjektů byla měřena hladina pozitivních a negativních emocí
za každý den pomocí Dotazníku pozitivity a úroveň emocionálního prožívání za
každý týden pomocí dotazníku DEP36. Sledovali jsme, zda dojde ke změnám
v celkovém skóre i ve vzájemném poměru pozitivních a negativních emocí a v
úrovni emocionálního well-beingu. Tato data byla doplněna informacemi z
polostrukturovaných rozhovorů. Výsledky naznačují, že meditační zpěv i relaxace
mohou přispívat k vyššímu pocitu duševní pohody v životě. Statistická analýza
potvrdila pouze vliv zpěvu i relaxace na zvýšení hladiny pozitivních emocí.
Meditační zpěv měl všeobecně v porovnání s relaxací větší účinek na zvýšení
hladiny pozitivních emocí a poměr pozitivity, relaxace více zvyšovala emocionální
well-being v daném týdnu. Výsledky však byly do velké míry ovlivněny
nekontrolovatelnými intervenujícími proměnnými a krátká doba trvání
experimentu vylučuje zevšeobecnění závěrů. Pro ověření výsledků je zapotřebí
dalších studií v této oblasti.
Klíčová slova: Hudba, well-being, pozitivní emoce, zpěv, Dotazník pozitivity,
DEP36
Author‘s first name and surname: Bc. Barbora Řehová Title of the diploma thesis: Music as a means for influencing
psychological and physical well-being of man
Department: Department of psychology, Faculty of
Philosophy, Masaryk University, Brno Supervisor: PhDr. David Kuneš, Ph.D. The year of presentation: 2014 Abstract:
This thesis deals with the influence of music on psychological and
physical well-being of man. It offers an insight into the development of using
music for healing purposes in the history of mankind and also into the application
of listening and making music in contemporary healing and psychotherapeutic
procedures. We also briefly present the field of music therapy, its assumptions and
procedures. There are also mentioned findings from the current studies in the area
of effects of music on humans, focused primarily on subjective well-being and
satisfaction with life. The thesis further deals with the theme of emotional
subjective well-being and positive emotions. There are major theories and
approaches to this topic.
The aim of research in this thesis was to investigate, if active meditation
singing can influence the level of positive emotions and emotional well-being in
the life of a man. The research was realised in the form of experiment, which
lasted one month. The research sample consisted of 18 subjects, the average age
was 29,68 years. Participants were divided into three groups. In the first
experimental group was meditation singing the independent variable, in second
group relaxation and the third group was control, without any intervention. The
level of positive and negative emotions was measured for all subjects every day,
using the Positivity ratio questionnaire. The level of emotional experience for
every week was measured using the DEP36 questionnaire. We monitored, whether
there are changes in the total amount and in the ratio of positive and negative
emotions and in the level of emotional well-being. This data was complemented by
information from semistructured interview. The results suggest, that both
meditation singing and relaxation can contribute to the feeling of well-being in
life. Statistic analysis confirmed only the influence of meditative singing and
relaxation at increasing levels of positive emotions. Generally, meditation singing
had compared with relaxation greater effect on increasing levels of positive
emotions and positivity ratio, relaxation increased more the emotional well-being
in a given week. However, the results were largely influenced by uncontrollable
intervening variables and short duration of the experiment precludes generalization
of the findings. Further investigations are needed in this area.
Keywords: Music, well-being, positive emotions, singing, positivity ratio,
positivity test, DEP36
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením školitele
PhDr. Davida Kuneše, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a
dodržovala zásady vědecké etiky.
V Brně dne 28.11.2013 ......…….....................................
Barbora Řehová
Děkuji PhDr. Davidu Kuneši, Ph.D. za jeho vedení a odborný dohled, dále Mgr. Ivě
Klimešové, Ph.D. a RNDr. Milanu Elfmarkovi za pomoc se zpracováním statistických dat.
Mé poděkování patří i všem, kteří se na výzkumu podíleli jako probandi za jejich čas a
ochotu. V neposlední řadě děkuji všem blízkým za jejich nezměrnou trpělivost a podporu.
Obsah 1 ÚVOD ............................................................................................................................................................. 10 2 TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ .................................................................................................................... 13
2.1 VYUŽITÍ PŮSOBENÍ HUDBY A ZPĚVU V DĚJINÁCH LIDSTVA ....................................................................... 13 2.2 SOUDOBÁ CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE ...................................................................................................... 16
2.2.1 Definice muzikoterapie .................................................................................................................... 16 2.2.2 Příklady využití muzikoterapie v psychoterapeutických přístupech ................................................ 17 2.2.3 Celostní muzikoterapie .................................................................................................................... 18
2.3 PŮSOBENÍ HUDBY NA DUŠEVNÍ A FYZICKÉ ZDRAVÍ .................................................................................. 20 2.3.1 Soudobá definice zdraví ................................................................................................................... 20 2.3.2 Hudba a zdraví ................................................................................................................................ 21 2.3.3 Hudba a Flow .................................................................................................................................. 24 2.3.4 Hudba a změněné stavy vědomí, peak-experineces ......................................................................... 26 2.3.5 Plasticita mozku ............................................................................................................................... 28 2.3.6 Vliv hudby na chování ..................................................................................................................... 29 2.3.7 Hudba a osobní pohoda ................................................................................................................... 30
2.4 ZPĚV A JEHO VLIV NA TĚLESNÉ A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ ČLOVĚKA .................................................................. 33 2.4.1 Psychické a somatické účinky zpěvu ................................................................................................ 33 2.4.2 Zpěv jako prostředek navození pozitivních emocí ........................................................................... 35 2.4.3 Harmonický (alikvótní) zpěv ............................................................................................................ 38 2.4.4 Sborový zpěv .................................................................................................................................... 39
2.5. SUBJEKTIVNÍ OSOBNÍ POHODA A POZITIVNÍ EMOCE ................................................................................. 41 2.5.1. Koncept subjektivní osobní pohody ................................................................................................ 41 2.5.2. Složky subjektivní osobní pohody ................................................................................................... 44 2.5.3 Změny hladiny subjektivní osobní pohody ....................................................................................... 47 2.5.4 Emoční složka subjektivní osobní pohody ....................................................................................... 49 2.5.5 Pozitivní emoce ................................................................................................................................ 50 2.5.6 Přístup ke štěstí a osobní pohodě ve východních filozofiích ........................................................... 55
3 VÝZKUMNÁ ČÁST ..................................................................................................................................... 56 3.1 FORMULACE PROBLÉMU ........................................................................................................................... 57 3.2 HYPOTÉZY ................................................................................................................................................ 58 3.3 METODIKA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .......................................................................................................... 59
3.3.1 Design výzkumu ............................................................................................................................... 59 3.3.2 Charakteristika výzkumného souboru ............................................................................................ 61 3.3.4 Metody sběru dat ............................................................................................................................. 63 3.3.5 Validita a reliabilita výzkumu .......................................................................................................... 67 3.3.6 Metodika statistického zpracování dat ............................................................................................ 68
4 VÝSLEDKY A INTERPRETACE .............................................................................................................. 70 4.1 STATISTICKÁ ANALÝZA VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKU POZITIVITY ................................................................... 70
4.1.1 Výsledky Dotazníku pozitivity ze skupiny 1 ..................................................................................... 70 4.1.2 Výsledky Dotazníku pozitivity u skupiny 2 ...................................................................................... 75 4.1.3 Výsledky Dotazníku pozitivity u kontrolní skupiny 3 ...................................................................... 80 4.1.4 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Kruskal – Wallis testu ........................................................................................................................................................... 84 4.1.5 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Analýzy rozptylu pro opakovaná měření .............................................................................................................................. 93 4.1.5.1 Škála pozitivní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření .................................................. 93 4.1.5.2 Škála negativní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření ................................................ 94 4.1.5.3 Poměr pozitivity, analýza rozptylu pro opakovaná měření .......................................................... 95
4.2 STATISTICKÁ ANALÝZA VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKŮ DEP 36 ......................................................................... 96 4.2.1 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 1 ......................................................................................... 96 4.2.2 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 2 ......................................................................................... 97 4.2.3 Výsledky dotazníku DEP 36 u kontrolní skupiny 3 K ..................................................................... 99 4.2.4 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami v jednotlivých týdnech pomocí Kruskal-Wallis testu ............................................................................................................................................. 100 4.2.5 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami pomocí analýzy rozptylu pro opakovaná měření ..................................................................................................................................................... 102
4.2.6 Závěrečné zhodnocení výsledků dotazníku DEP36 ....................................................................... 102 4.3 ANALÝZA INFORMACÍ ZÍSKANÝCH Z ROZHOVORŮ ................................................................................. 103
4.3.1 Analýza rozhovorů pomocí abstrakce témat .................................................................................. 103 4.3.2 Kvalitativní analýza rozhovorů ..................................................................................................... 113
5 LIMITY VÝZKUMU .................................................................................................................................. 117 5.1 ZNÁMÉ INTERVENUJÍCÍ PROMĚNNÉ ........................................................................................................ 119
6 DISKUZE ..................................................................................................................................................... 120 7 ZÁVĚRY ...................................................................................................................................................... 128 8 SOUHRN ...................................................................................................................................................... 132 9 SUMMARY ................................................................................................................................................. 134 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................................................... 135 11 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................... 144
10
1 ÚVOD
Dnes již není pochyb, že hudba může být využita jako velmi účinný podpůrný nebo
dokonce psychoterapeutický prostředek. Lidé si jsou této skutečnosti již od nepaměti
intuitivně dobře vědomi. Zejména v tradičních kulturách bylo a dodnes stále je
samozřejmostí využití hudby k práci s duševním i fyzickým stavem a osobností člověka,
tedy k léčení, navození celkové pohody, prohloubení vztahů a komunikace mezi lidmi.
V západních kulturách došlo zároveň s rozvojem společnosti a postupnou proměnou hodnot
také k posunu ve vnímání hudby, stala se více konzumní a čistě rekreační záležitostí.
V poslední době se však i u nás začíná přístup k hudbě měnit a začíná se stále více využívat
jejího působení v lékařství, psychoterapii, duševní hygieně a v řadě oblastí lidského života.
Stále více se rozvíjí také samostatný obor, muzikoterapie, zabývající se uplatněním
hudby v psychologické práci s jedincem a v terapii různých tělesných a duševních
problémů. Hudba je významným prvkem zejména v rámci směrů, které vychází z myšlenek
a postupů východních filozofických směrů a domorodých kultur a pojímají člověka
z holistického pohledu. Je totiž ideálním prostředkem, jak uvolnit mysl od myšlenek, tělo
od napětí a uvést člověka do prožívání přítomnosti a prohloubení vnímání sebe sama i
okolí, napomáhá propojení a harmonizaci všech oblastí lidského života. Samozřejmě ne
každý zvuk, každá hudba nebo každý přístup využívající hudbu jsou léčivé a harmonizující.
Jedním z výrazných účinků hudby je její schopnost navodit změněné stavy vědomí,
které mají prokazatelný pozitivní vliv na osobnostní rozvoj člověka a léčení na psychické i
fyzické úrovni. Jde zejména o „flow fenomén“ (plynutí), navození relaxovaného stavu nebo
přeladění mozkových vln na alfa hladinu. Tyto stavy vědomí, zejména v hudbě, mohou být
také doprovázeny takzvanými vrcholnými zážitky, „peak experiences“, kterým je také
připisován příznivý vliv v rámci osobního rozvoje i terapie tělesných a duševních potíží.
V neposlední řadě hudba působí také na emoce a vhodným výběrem můžeme dokonce
pomocí zvuku přeladit negativní emoční stav na pozitivní.
Díky stále výraznější globalizaci celosvětové populace se začaly propojovat také
směry a teorie západní psychologie s koncepty východních filozofických a náboženských
(mnohdy s psychologickým přesahem) směrů a tradičních kultur. Snad ve všech dobách a
ve všech světadílech se lidé potýkali s nejrůznějšími problémy těla, ducha i vzájemných
11
vztahů, během života procházeli nejrůznějšími změnami a rozvojem a hledali cestu jak
šťastně a spokojeně žít, i když to pro každého může znamenat něco jiného. Každá kultura,
filozofický nebo náboženský směr, které se pokouší objasnit podstatu a zákonitosti lidské
mysli a života, nabídnout možnosti řešení nemocí a psychických problémů, si vytvořily
vlastní pojmy, kontext a příběh (například západní psychologie a filozofické směry,
východní filozofie a náboženství, šamanismus a další). Pokud se však na tyto různé
koncepty zadíváme blíže, zjistíme, že základní myšlenky jsou většinou totožné, stejně jako
jejich základní podstata.
Mnoho dnešních psychoterapeutických směrů nachází inspiraci ve východních a
tradičních systémech, jednak jako doplnění poznatků při tvorbě svých paradigmat a teorií,
jednak při rozvoji terapeutických technik.
Propojenosti východních filozofií a západní psychologie si povšimnul již C. G.
Jung:
„Můj obdiv k velkým východním filozofům je tak nepochybný, jako je můj postoj k jejich
metafyzice neuctivý. Podezírám je totiž z toho, že jsou symbolickými psychology, jimž
nemůžeme ublížit více, než když je bereme doslova. Kdyby to, co mají na mysli, byla
skutečně metafyzika, bylo by beznadějné chtít je pochopit. Je-li to však psychologie, pak jí
můžeme porozumět a budeme z toho mít veliký užitek, neboť potom se takzvaná
metafyzika zpřístupní zkušenosti. Jestliže předpokládáme, že Bůh je absolutní a mimo
všechnu lidskou zkušenost, pak mě nechá chladným.
Nepůsobím na něho ani on na mne. Jestliže naopak vím, že Bůh je mocným hnutím mé
duše, pak se jím musím zabývat, neboť potom se muže stát dokonce nepříjemně důležitým,
doslova prakticky, což zní strašně banálně, jako vše, co se objevuje ve sféře skutečnosti“
(cit. Jung, 1997, str. 62).
Cílem této práce je nabídnout ucelený pohled na problematiku působení hudby na
tělesné a duševní zdraví člověka a možnosti jejího využití při léčbě a terapii nejrůznějších
problémů. Téma však samozřejmě není zdaleka vyčerpáno, velká šíře jeho záběru
mnohonásobně překračuje možnosti této práce. Pokusili jsme se shrnout nejdůležitější
soudobé poznatky z této oblasti.
Dílčím tématem této práce je dále shrnutí poznatků týkajících se subjektivní
spokojenosti se životem, zejména její emocionální složky a nabídnout možné způsoby
využití hudby v kontextu ovlivňování pozitivního prožívání člověka a jeho spokojenosti se
životem.
12
Cílem výzkumné části naší studie je hlubší porozumění vlivu zpěvu na každodenní
emocionální prožívání jedince, vnímání sebe sama a svého hlasu a jeho subjektivní životní
spokojenost.
Dílčím cílem výzkumu, který vykrystalizoval během realizace, je vyzkoušet poměrně
novou metodu vedení denních záznamů emocionálního prožívání vyvinutou B. L.
Fredricksonovou k výzkumných účelům.
13
2 TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ
2.1 Využití působení hudby a zpěvu v dějinách lidstva
Léčebné působení zvuku je využíváno v průběhu celé historie lidstva. Najdeme o
něm zmínky již v prehistorii, kdy doprovázel hudební a taneční rituály, v antice, kde
v rámci léčebných procedur byly rozvíjeny instrumentální a vokální dovednosti, či
v dávném Orientu, kde se zabývali léčebným účinkem hudebních postupů a frekvencí tónů
(Kantor, 2009).
V dávné historii byla hudba důležitou součástí nejrůznějších rituálů (což je ostatně
dodnes), přičemž rituály jako takové hrály v dějinách lidské společnosti velmi podstatnou
roli. Sloužily jako jednotící a spojující prvek, k řešení nejrozmanitějších problémů a
v neposlední řadě jakou nezbytná součást léčby duše i těla. Hudba měla převážně
magicko-kultovní charakter a pomáhala lidem se vyrovnat s nejrůznějšími životními
situacemi, přírodními podmínkami, chorobami či úzkostnými stavy.
I v dnešní době stále na světě existují přírodní národy, které žijí podobným
způsobem života jako naši dávní předkové a můžeme si díky nim udělat obrázek o podobě
tehdejších hudebních rituálů. Nejčastěji měl hudební projev o monotónní charakter,
poměrně rychlé tempo (120 úderů za minutu, pravděpodobně toto tempo umožňuje
dosažení stavu transu), někdy doplněna magickým zpěvem šamana, který byl doprovázen
často i zpěvy ostatních členů společenství. Periodicita opakování stejných hudebních útvarů
pravděpodobně dokázala navodit pocit jistoty, ochrany a něčeho známého a rovněž pocit
vzájemné blízkosti a sounáležitosti (Lipský, 2009).
Rituály měly pevně danou formu, která se sice u jednotlivých národů více či méně
odlišovala, základní struktura rituálů je však všude téměř totožná. Tato forma má své
opodstatnění a pro zajímavost ji zde uvádíme její zkrácenou podobu podle Zeleiové
(Zeleiová, 2007), jelikož je dodnes hojně využívaná nejen v rámci muzikoterapie:
1. fáze Přípravná. Pomocí rituálních úkonů se navodí koncentrace, očista a pozornost je
přesunuta do nitra. K těmto účelům se využívá askeze, očistné obřady,
kontemplace. Hudba plní funkci jednotícího prostředku a uvádí přítomné osoby do
atmosféry rituálu.
14
2. fáze Realizační. Rituál je zahájen pomocí zapálení ohně, přinášení obětí a darů, pronáší
se modlitby, zaklínadla, případně jsou požity omamné látky. Jednotlivé úkony
rituálu jsou doprovázeny zpěvem a tancem. Už samotné působení rytmu a melodie
má vliv na stav vědomí (trans, extáze, halucinace, transcendentální prožitky), i bez
požití dalších látek. Bubnování má cyklický charakter, tato periodicita opakování
hudebních útvarů může mít funkci psychického stabilizátoru, navozovat pocit
bezpečí, jistoty a ochrany. Rovněž stimuluje pocit blízkosti a vzájemné
sounáležitosti.
3. fáze Vyhodnocení, reflexe. Účastníci se navzájem dělí o své prožitky a zkušenosti
z průběhu rituálu. Hodnocení může být provedeno verbálně (vyprávění, zpěv) nebo
formou výtvarné exprese (nástěnné malby, kresba mandaly...)
S rozvojem lidské společnosti se rozvíjely rovněž poznatky o funkci hudby. Již
například Aristoteles si byl vědom pozitivního i negativního účinku hudby na psychickou i
somatickou stránku člověka. Doporučoval dórskou stupnici, která má údajně duchovní sílu
a lydickou s velkým vlivem na děti. Upozorňoval také vyhnout se stupnicí frygické
(mollová, s malou sekundou, její zvuk je smutný, - dórská stupnice je taktéž mollová
s velkou sextou a s optimističtějším laděním) , jenž je podle něj vyčerpávající a
znepokojující, stejně jako dionýsovské hudbě, opojné a nebezpečné pro člověka. Hudební
katarze podle Aristotela přináší uvolnění a za doprovodu emocí odstranění stresových stavů
(Lipský, 2002).
V antickém období hrál důležitou roli pojem harmonie (soulad, souhlas). U
předsokratovských filosofů byla harmonie vnímána z kosmologického hlediska jako
všeobecný princip neboli univerzální zákonitost. Pro pythagorovce dále znamenala
harmonie sladění, sjednocení složek v kosmologickém významu a byla obecnou
charakteristikou světa jako kosmu. Slovo „Kosmos“ znamená v řečtině svět, vesmír,
pořádek, starověcí filosofové mysleli tímto výrazem harmonicky uspořádaný svět, který se
jeví člověku díky tomuto souladu krásným. Slovo „Chaos“ je opakem slova kosmos a jeho
významem je neuspořádaný prostor.
Pythagoras vycházel z předpokladu, že je celý vesmír vybudován harmonicky.
Harmonie mezi vesmírnými tělesy a jejich pohyb rozkmitává éter, jenž vydává harmonický
zvuk znějící celým vesmírem (zde má původ rčení harmonie sfér). Podle Pythagora stejně
jako celý vesmír, i duše je určitou harmonií, souzvukem a tato skutečnost vysvětluje
potěšení, které hudba poskytuje lidské duši. Duše se může pomocí hudby zdokonalovat,
15
jelikož hudba může duši naladit na onu božskou melodii a harmonii, úkolem hudby je
pomoci duši si rozpomenout na její božský původ. Pythagoras a jeho žáci proto využívali
hudby k léčení mnoha chorob a můžeme ho tak považovat za zakladatele muzikoterapie.
Předepisoval takzvané hudební kůry, pomocí nich obnovoval harmonii duševních
schopností a léčil náruživosti duše, které se projevily v nerozumné formě (žal, hněv,
strach...).
Další významný filozof Platón se domníval, že léčebné postupy ztrácí bez zpěvu
účinnost. Také v Číně je léčba hudbou využívána již dlouhá tisíciletí. Vychází z teorie o
pěti prvcích a pěti základních tónech tvořících základ našeho bytí (Rybář, 2011).
16
2.2 Soudobá celostní muzikoterapie
2.2.1 Definice muzikoterapie
„Muzikoterapie je použití hudby k terapeutickým cílům: znovuobnovení, udržení a
zlepšení mentálního a fyzického zdraví. Je to systematická aplikace hudby řízená
terapeutem v terapeutickém prostředí tak, aby se dosáhlo kýžené změny v chování. Hudba
pomáhá jedinci v rozvíjení jeho celkového potenciálu a přispívá k jeho větší sociální
přizpůsobivosti. Muzikoterapie je plánovité a kontrolované použití hudby k terapeutickým
účelům s dětmi, mládeží a dospělými se zvláštními potřebami na základě sociálních,
emocionálních, fyzických nebo duševních omezení. Při formulaci léčebných a
tréninkových cílů se oslovují čtyři funkční oblasti: sociální, psychologická, fyzická a
intelektuální.“ (cit. Decker-Voigt, Knill, Weymann, 1996, s. 251, in Zeleiová, 1997).
Jinou definici nabízí Kantor (2009, s. 27):
„Muzikoterapie je použití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuk, rytmus,
melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu,
jehož účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost,
sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem neplnění
tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem
muzikoterapie je rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl
dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality
života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby“ .
Podle Bruscii (in Kantor 2009) je možné muzikoterapeutické přístupy rozdělit podle
toho, zda léčí hudba samotná (Music as Therapy), nebo je jako dílčí technika dosazena do
kontextu celé psychoterapie (Music in Therapy). V klinické praxi se tyto dva pohledy
mnohdy prolínají, v prvním přístupu je však patrná dominance využití hudby k dosažení
celkového terapeutického cíle.
Hudbu je možné v rámci terapie nebo preventivní duševní hygieny využít různými
způsoby. Můžeme jí naslouchat, a to buď pasivně, tedy že pouze v klidu nasloucháme nebo
ji necháme znít v pozadí při provozování různých aktivit. Pasivní poslech může být také
obohacen imaginací. Dále ji můžeme sami aktivně provozovat. Hrát na nástroje, kterými
nemusí být pouze profesionální klasické nástroje, v muzikoterapii se mnohdy využívá
17
například hra na tělo, ostatně nástrojem se v rámci hry může stát v podstatě jakýkoliv
předmět okolo nás. Existují ovšem také speciální muzikoterapeutické nástroje, například
šamanské bubny, pentatonické lyry a kalimby, rezonanční lůžka (pro pasivní poslech celým
tělem), Orffovy nástroje a mnoho dalších. V neposlední řadě můžeme využít nás hlas a
jednoduše si zazpívat.
2.2.2 Příklady využití muzikoterapie v psychoterapeutických přístupech
Muzikoterapie se může stát součástí různých psychoterapeutických přístupů, dále
uvedeme některé z nich a způsob, jak může být muzikoterapie zasazena do jejich rámce.
V rámci psychodynamické terapie (jenž vychází z předpokladu, že současné
chování je ovlivněno zkušenostmi nejvíce z období raného dětství, což se odráží i
v hudebním projevu klienta) hudba pomáhá k transparentnímu vyplouvání nevědomých
obsahů na povrch, jelikož hudba proniká do hlubších nevědomých sfér psychiky snadněji,
nežli například mluvené slovo. Proto samozřejmě musí následovat vědomé verbální
uchopení objeveného materiálu, například pomocí rozhovoru s klientem, kdy mu terapeut
může pomoci uchopit a zpracovat své prožitky (Kantor 2009).
Behaviorální terapie, zaměřená na zjevné pozorovatelné chování a jeho možné
ovlivnění pomocí učení, využívá hudební techniky například jako podnět pro obnovení
nebo opětovné získání žádoucích vzorců chování. Výzkum Standley (in Kantor 2009)
ukázal, že stimulace při podmíněné hudbě navodí více prospěšných změn v chování klienta,
než při stimulaci bez hudby. Ta slouží jako prostředek podmíněného zpevňování. Podobně
je s muzikoterapií propojován kognitivně behaviorální přístup, vycházející z předpokladu,
že navození prospěšného způsobu reagování tlumí nežádoucí vzorce chování a myšlení.
Terapie je většinou krátkodobá s aktivním, strukturovaným a direktivním způsobem práce.
Kantor (2009) uvádí, že poměrně rychle dochází k nalezení, uchopení a řešení problému.
Hudba je využívána také při transakční analýze. Ta vychází z předpokladu, že
osobnost je strukturována do tří oddělených stavů ega: rodič, dítě a dospělý. V různých
situacích jsou aktivovány různé stavy ega a vzájemná komunikace lidí ve stejných nebo
různých stavech může být harmonická, nebo naopak vést k problémům, záleží na
kombinacích a povaze situací. M. Arnold v rámci transakční analýzy (in Kantor 2009)
využíval muzikoterapeutických programů k aktivaci stavu dítěte u klientů, zejména pokud
18
byly jejich myšlenky a chování potlačeny vlivem nepřiměřené péče rodičů.
Humanisticky zaměřená terapie se soustředí na oblasti, jako jsou například
individualita a jedinečnost člověka, celistvost, rozvoj individuálních cílů, rozvoj self
v rámci sociálních vztahů, kreativita, vrcholné zážitky, sebeúcta, láska. Důraz je kladen na
přítomnou zkušenost tady a teď a vytvoření podmínek k osobnostnímu růstu a
seberealizaci. Muzikoterapeutické strategie založené na humanistickém základě mohou
klientům pomoci s nalezením a vyjádřením jejich vlastní individuality, vést k hlubšímu
sebepoznání a povzbudit je na cestě k seberealizaci (Kantor 2009).
V dnešní době dochází k propojení verbálního způsobu psychoterapeutické práce a
tradičních technik, ve kterých byla v léčebném procesu hudba vždy přítomná.
Muzikoterapie rovněž zpestřuje a obohacuje terapii, stejně jako může zpříjemnit mnohdy
neútěšné prostředí klinických pracovišť. Je vhodná při léčbě řady psychických poruch a
potíží nebo jako prevence možných problémů u přepracovanosti, stresu nebo negativního
emočního naladění. I zde však platí, že hudba je v kontextu psychoterapie pouhým
prostředkem a nejdůležitějším faktorem je zejména kvalitní lidský vztah mezi terapeutem a
klientem.
2.2.3 Celostní muzikoterapie
Dle Kantora (2009) je hudební terapie výhodná svou jedinečnou formou, je
spontánní, otevřená, v procesu přijímání hudby se recipient sám stává aktérem. Hudba
zůstává pouhým prostředkem léčení právě proto, že přibližuje cestu k sobě samému a k
ostatním. Pak můžeme říci, že to není hudba, která léčí, ale spíše hudba pomáhá člověku
aktivovat v sobě síly a schopnosti se uzdravit.
Tímto způsobem na hudbu pohlíží zejména muzikoterapie založená na celostním
přístupu ke člověku. Tento není vnímán jako samostatný obor nebo terapeutický model, je
spíše filozofických východiskem a integruje ve své teorii zkušenosti z mnoha různých
oblastí. Celostní přístup v psychoterapii vychází z existenciálních směrů. Existenciální
proud netvoří žádnou ucelenou filozofickou školu, spojuje ho však jeden zásadní bod.
Terapeut musí ke klientovi přistupovat fenomenologicky. Tedy vstoupit do klientova
prožitkového světa a naslouchat jazyku tohoto světa bez předsudků. Mezi jednotlivce
spojované s tímto proudem patří např. Ludwig Binswanger, Roland Kuhn, Medard Boss,
Viktor Frankl. Celostní pojetí se pokouší nahlížet na člověka z hlediska jeho nedělitelné
19
bio-psycho-sociální jednoty, někdy je navíc uváděna ještě čtvrtá rovina, transcendentální
rozměr (Procházka, in Kantor, 2009).
„Celostní přístup nevymezuje lidské zdraví absencí nemocí, ale naší schopností
milovat, žít ve vztazích, smysluplně pracovat, uspokojovat přirozené potřeby a naplňovat
příležitosti, přijímat odpovědnost za své skutky“ (cit. Procházka, in Kantor, 2009, s. 65).
Východisko celostního přístupu v rámci psychoterapie i muzikoterapie, jenž pohlíží
na člověka jako bio-psycho-socio-transcendentální jednotu, je ve svém obsahu velmi
podobné některým modelům well-beingu, například podle Ryffové a Keyesové (vysvětlení
tohoto modelu bude uvedeno v kapitole 5.2. Složky subjektivní osobní pohody).
20
2.3 Působení hudby na duševní a fyzické zdraví
2.3.1 Soudobá definice zdraví
Pokud někomu blahopřejeme k nějakému výročí, nejčastěji používáme rčení typu:
ať jsi šťastný a zdravý; hlavně to zdraví. Zejména čím je člověk starší, tím větší význam má
pro něj právě hodnota zdraví. Možná právě proto, že už během svého života zažil i mnoho
chvil, kdy zdravý nebyl a stále více si uvědomuje, že zdraví je jedna z věcí, která není
závislá na výši příjmu nebo společenském postavení. Zároveň je to kvalita, která je velmi
úzce provázaná i s dalšími oblastmi života, pokud zdraví nejsme, mnohdy má tato
skutečnost významný dopad na prožívání radosti a štěstí v životě, partnerských i jiných
vztahů, na naši práci a záliby.
Jde však o velmi komplexní záležitost, zdraví je totiž zároveň předpokladem i
důsledkem našeho prožívání a aktivit a tvoří důležitou složku komplexního pojmu kvalita
života.
Co si vlastně pod pojmem zdraví můžeme představit?
Podle Bohumila Vašiny (1999, cit. str. 7) zdraví můžeme chápat jako: „něco, co
souvisí s neporušeností, dobrou kondicí a správnou funkcí všech orgánů i celého
organismu“. Například podle WHO je zdraví „stav úplně fyzické, psychické a sociální
pohody, nikoliv pouze absence choroby“ (Sánchez-López, 2010).
Tato definice nepojímá zdraví pouze z fyziologického hlediska, zahrnuje také
psychickou a sociální složku. Jedním z oborů, který se zabývá tímto komplexním pojetím
zdraví a nemoci je například psychosomatika.
V rámci psychosomatiky je člověk pojímán jako celistvý komplex – tělo, duše a
duch, někdy také bio-psycho-sociální-spirituální jednotka. Nikdy není nemocná pouze
jedna část, vždy je jich narušeno více, nebo nemocnou část nějakým způsobem
kompenzují. Extrémnější proud považuje všechny choroby (někdy také úrazy) jako
psychosomatické.
Zdraví dle psychosomatiky souvisí s rovnováhou. Filozoficky vychází z myšlenek
například Sartera. Nejdůležitějším znakem zdravého člověka je existence otevřená světu,
pro kterou se rodí, často se však pod tlakem okolností I svých rozhodnutí uzavírá. Vedle
ideové základny se psychosomatika opírá také o neurologické a fyziologické výzkumy,
které prokazují souvislosti mezi psychickými a tělesnými pochody (Danzer, 2001).
21
Tento pohled však dnes již není pouze doménou psychosomatické medicíny. Snad
každý lékař, který sovu práci nevykonává pouze mechanicky a věnuje čas i lidské
komunikaci s pacientem si již během své praxe všimnul, že člověk, který za ním přijde
s nějakým fyzickým problémem se potýká s určitou nepohodou i v jiných oblastech svého
života. Na vzniku onemocnění se vekou měrou podílí také stres, který sám o sobě může být
příčinou fyzických problémů nebo vede k nevhodnému životnímu stylu poškozujícímu
zdravotní stav jedince. Naopak je dnes známá i skutečnost, že dobrý psychický stav nebo
sociální zázemí může usnadnit a urychlit léčbu a uzdravování.
2.3.2 Hudba a zdraví
Vedle účinku hudby (ať již pasivního poslechu nebo aktivní produkce) na lidskou
emocionalitu (více k tomuto tématu v následujících kapitolách) řada výzkumů i studií
prokazuje pozitivní účinek hudby také na fyziologické pochody v těle. Nutno však dodat,
že pro tyto účely je zapotřebí použít specifickou hudbu, stále více výzkumů se dnes
zaměřuje právě na otázky, jaký typ hudby je vhodný pro určité typy problémů či nemocí.
Zvuky a hudba mohou navozovat pozitivní změny dýchacího oběhu, krevního tlaku, kvality
a rychlosti srdečního oběhu (Mandel, Davis, & Secic, 2013), stavu srdečních věnčitých
tepen a periferního prokrvení, vylučování žaludečních šťáv a střevní peristaltiky,
membránové výměny iontů a neurotransmiterů i pohlavních hormonů. Profesionální
muzikoterapeuti využívají hudby například u pacientů ke zmírnění bolestí, úzkosti a stresu
(Wakim, Smith, & Guin, 2010). Dobré výsledky s hudební intervencí jsou například u
autismu, dyslexii, Alzheimerově a Parkinsonově nemoci a mnoha dalších. Hudba sice
přímo tyto nemoci neléčí, ale může pomoci obnovit hybnost, mentální bdělost či svalovou
koordinaci. Může také pomoci uvolnit skryté pocity a myšlenky, traumatické zážitky, jenž
mohou být příčinami fyzických a chronických onemocnění (Marek, 2004).
V Indii jsou již po staletí využívány takzvané rágy (hudební díla) k navození
různých stavů mysli u posluchačů. Sairam (2006) ve své práci uvádí, že různé rytmy a
tempa mohou ovlivnit efekt rágy na náladu a emoce. Pomalé rytmy zpomalují mysl a
navozují klid a relaxaci. Rychlé tempo a rytmy, obvykle v kombinaci s notami o vysoké
frekvenci stimulují a osvěžují mysl a tělo. Starodávný systém Nada Yogy plně uznává vliv
hudby na tělo a mysl a pracuje s vibracemi vycházejícími ze zvuků k pozvednutí úrovně
vědomí jedince. Rágy nejsou pouhou zábavou, ale jejich vibrace se na základě rezonance
22
mohou synchronizovat s náladou a zdravím člověka. Pomocí stimulace nálady a kontroly
mozkových vln mohou rágy fungovat jako doplňková léčba. Například sestupná melodie
navozuje dovnitř orientované pocity, vzestupné tóny naopak dodávají energii. Indický
systém poznání pracuje s takzvanými čakrami, což jsou energetická centra v těle. Hlavních
energetických center je sedm, stejně jako not v rámci hudební stupnice. Každodenní
zpívání celé stupnice podle indického systému navozuje rovnováhu a harmonii v celém těle
(Sairam, 2006).
Jak již bylo uvedeno výše, téměř každá tradiční kultura má své specifické nástroje a
postupy (například mnohohlasý zpěv tibetských mnichů nebo hrdelní zpěvy Mongolů,
tibetské mísy, jejichž zvuk má podporovat frekvenční vyladění a tudíž i zdraví jednotlivých
orgánů i celého těla nebo indonéské gamelany), spojuje je však pevná víra v léčebný
potenciál hudby, založená na tisíciletých zkušenostech. Dnešní výzkumy naznačují, že
například orientální hudba skutečně pozitivně ovlivňuje orgány, pro které je určena, vědci
přesto dosud nejsou schopni zodpovědět otázky, proč a jak dlouho je tato léčba účinná
(Lipský, 2009).
Nicméně navzdory mnoha nezodpovězeným otázkám je léčebný potenciál hudby
uznáván i v odborných kruzích a dochází ke stálému rozvoji muzikoterapie a jejích technik.
Rovněž je již potvrzenou skutečností, že hudba v jakékoliv formě (aktivní i pasivní)
pozitivně působí například na duševní pohodu člověka a příznivě potencuje efekt klasické
léčby. Muzikoterapie bývá využívána jako doplňková léčba psychických problémů, v
nemocnicích ke snížení stresu pacientů nebo jako podpůrný prostředek k rychlejšímu
uzdravení (Binns-Turner, Wilson, Pryor, Boyd, & Prickett, 2011; Ferrer, 2005). Rovněž
existují studie, které prokazují účinky hudební intervence na snížení stresu při celkové
anestézii a chirurgických operacích (Bogopolski, 2007) nebo na snížení bolesti a úzkosti u
dětí podstupujících lékařské zákroky (Klassen, Liang, Tjosvold, Klassen, & Hartling,
2008).
Je však pravdou, že ne každý zvuk a každá hudba jsou léčivé a prospěšné lidskému
zdraví. V dnešní době jsme obklopeni nejrůznější hudbou téměř ze všech stran, mnohdy
ovšem tato moderní hudba postrádá léčivý potenciál. Nad důvody proč tomu tak je se
zamýšlel například Vlastimil Marek (2003):
� Současná hudba je příliš složitá a příliš rychle proměnlivá, díky notovému zápisu a
moderní technologii je dnes možné vytvořit velmi komplikovanou hudbu, která by za
23
přirozených podmínek byla jen těžko proveditelná. Měření reakcí buněk na různé hudební
podněty ukázaly, že složitá symfonická hudba, stejně jako hlasitý rock nebo metal činnost
buněk spíše narušuje a po třech minutách poslechu ztrácí energii.
� Je příliš rychlá. Hudba dokáže fungovat léčebně, tedy zpomalovat a harmonizovat
tělesné i duševní pochody pokud je v tempu pod šedesát úderů za minutu. V některých
případech může být prospěšné se pomocí hudby nabudit a vybít jejím prostřednictvím
nadměrnou energii, pokud se tak ovšem děje stále, člověka spíše vysílí a vyčerpá.
� Je rytmicky příliš pravidelná. V našich podmínkách se již moc často nesetkáme
s lichými rytmy (jako například v indické hudbě), většina hudební produkce pracuje
s jednoduchými dvoudobými nebo čtyřdobými rytmy. Mnohé tělesné pochody však pracují
nepravidelně, například přenos nervových vzruchů, dýchání či tep srdce, stereotypní hudba
tedy s tělem „neladí“ a může působit i na zjednodušené a málo kreativní a pružné myšlení
člověka.
� Je příliš rozladěná. Za povšimnutí stojí skutečnost, že koncem 16. století byl na místo do
té doby používaného přirozeného ladění (které používal k léčení například Pythagoras)
zavedené temperované ladění, které umožňuje více nástrojům hrát současně.
� Je frekvenčně příliš chudá. Lidské ucho rozezná téměř 1500 tónů, na pianu je pouze 88
kláves. Západní hudební systém má například mezi tóny C a D jeden půltón, Indové
rozeznávají mezi základními tóny čtyři čtvrttóny. Naše hudba je tedy frekvenčně chudší a
velmi dobře nám dělá poslech frekvenčně bohatších původních nástrojů (didgeridoo,
tibetské mísy a další), také v přírodě se nachází přirozené frekvence prospěšné pro náš
mozek i tělo.
� Je příliš krátká. Měření reakce buněk ukázaly, že k jejich harmonizaci dochází až po
šesti až osmi minutách působení hudby, pro trvalé změny bylo třeba až 20 minut. Skladby,
které běžně slýcháme v médiích trvají pouze 3-4 minuty.
� Je emočně příliš negativní. Hudba dokáže působit na lidské emoce velmi mocně,
například svou skladbou, harmonií nebo i pomocí jakési rezonance, kdy se pomocí vibrací
zvuku přenáší emoční stav hráče, zpěváka nebo i dirigenta na posluchače. Pokud například
děti hrají na nástroj spíše z povinnosti a jsou nuceny k dobrému výkonu, stává se tato
aktivita spíše stresem a v těle dochází k příslušným stresovým nezdravým reakcím. Rovněž
pokud nasloucháme smutným melodiím a textům, tyto emoce pak podvědomě přenášíme i
24
na sebe.
� Je jí příliš mnoho. Dříve bylo možné hudbu slyšet pouze při speciálních příležitostech,
dnes nás provází téměř na každém kroku a stala se spotřebním zbožím.
Pokud se zamýšlíme nad léčebným potenciálem zvuků a hudby, měli bychom
rozlišovat mezi hudbou a škodlivým hlukem, přičemž hlukem se může stát i hudba, kterou
vlastně poslouchat nechceme. Zejména ve městech a v okolí důležitých komunikací nebo
letišť jsou lidé vystavení až nadměrnému hluku, což může mít i negativní dopad na jejich
duševní i fyzické zdraví (Halpern & Lingerman, 2005).
V případě, kdy chceme hudbu využívat pro léčebné či harmonizační účely a
proniknout hlouběji do možností, které nám nabízí, je dobré pečlivě vybírat a uvědomovat
si, jaká hudba a zvuky nám energii dodávají a které nás o ni spíše ubírají a vyvažovat
hudbu také tichem.
2.3.3 Hudba a Flow
Flow-fenomén bývá často překládaný také jako prožitek plynutí nebo optimální
prožitek. Autorem tohoto termínu v kontextu psychologie je Mihalyi Csikszentmihalyi,
který se o něj začal zajímat během zkoumání způsobů dosahování štěstí (Řezáč, 2007).
V historii však také můžeme naleznout odkazy a paralely k tomuto fenoménu, například
A. H. Maslow popsal tzv. vrcholný zážitek (peak experience), který se svou
charakteristikou flow-fenoménu do velké míry podobá.
Během flow-fenoménu dochází k následujícím jevům: aktivita je spontánní, téměř
automatická. Objevuje se změna vnímání času, kontrola nad jednáním je zachována,
vzniká pocit zvýšené kontroly dění, které nepotřebuje úsilí, vůli ani rozhodování. Tento
stav je spojen s lehkým povznesením a silným pocitem vyrovnanosti. Během optimálního
prožitku nastávají mnohé psychofyziologické změny, změnu stavu myšlení, afektivity,
vnímání a obsahu vědomí (Řezáč, 2007).
Flow je podle Jacksona a Csikszentmihalyie (1999) stav vědomí, kdy je jedinec
naprosto pohlcen tím, co dělá, až k vyloučení všech dalších myšlenek a pocitů. Flow je o
zaměření pozornosti, na to co děláme. Je však více, nežli pouhou pozorností, flow je
harmonický prožitek, kdy tělo a mysl pracují společně bez námahy, člověk má pocit, že se
zrovna událo něco speciálního. Flow je o tedy také potěšení. Ačkoliv výhra, nebo dobrý
25
výsledek dané činnosti jsou důležité, flow na nich nezávisí, nabízí něco víc, než pouhý
úspěšný výsledek. Flow pozvedá prožitky ze všedních do optimálních, v těchto chvílích se
cítíme skutečně živí a v souladu s tím, co děláme (Jackson & Csikszentmihalyi, 1999).
Stavu plynutí, flow, je možné dosáhnout mnohými cestami. Nejčastěji je spojován
s nějakou prováděnou činností. Také mnohá náboženství a kultury mají své speciální
techniky jak tohoto stavu dosáhnout, například různými druhy meditací. Prožitek plynutí
může vznikat i při pouhém zaměření mysli na nějaký objekt nebo sebe samu. Aktivita sama
tedy není klíčová, nicméně pro většinu lidí bez meditačních zkušeností je flow snadněji
dosažitelné aktivní cestou (Csikszentmihalyi & LeFevre, 1989). Podle Csikszentmihalyie
je prožitek flow fenoménu jako cesta Já do jiné reality, růst jáské zkušenosti je pak klíčem
k flow prožitku (Řezáč, 2007).
V případě muzikoterapie jsou dostupné obě cesty, jak aktivní, kdy člověk pociťuje
plynutí například během hry na hudební nástroj nebo při zpěvu, tak pasivní, při pouhém
naslouchání hudebním dílům.
2.3.3.1 Tady a teď
Cílem i prostředkem většiny meditací, ale také mnoha technik tradičních kultur, je
dosáhnutí klidu mysli, zastavení myšlení při plném vědomí přítomnosti. Subjektivně
přestává existovat cokoli mimo ‚tady a teď“. Gabriel uvádí: “Po pravidelném
dlouhodobém cvičení, ale někdy i po několika málo hodinách, může dojít k významným a
trvalým změnám celé osobnosti. Pokud jde o skutečnou celkovou změnu osobnosti, nazývá
se satori. Zde opět nelze říci, o jakou změnu jde. Často se používá výrazu ‚nalezení vlastní
přirozenosti‘. Tento výraz obsahuje hodně podobného s definovanými cíli některých
‚západních‘ psychoterapeutických škol” (cit. Gabriel, 2004, str. 309).
„Mnoho významných psychoterapeutů popsalo zázračné momenty psychoterapie.
Rogers, například popisoval tyto momenty jako změněné stavy vědomí. V tomto stavu mizí
všechny rušivé vlivy a zůstává zanícení pro daný moment. V těchto chvílích se člověk cítí
naprosto soustředěný, pohlcený a dokáže vidět věci velmi jasně v detailech i ve velkém
záběru. Představují pro něj zcela určitě změněný stav mysli. Eugene Gendlin, psycholog,
který vytvořil focusing, popisuje své nejlepší momenty v terapii jako momenty, kdy se cítí
být naprosto přítomný a odehraje se náhlé otevření. On i jeho klient dosáhnou nové úrovně
porozumění a je zde posun kupředu; životní energie se navrátí. V těchto chvílích se cítí být
26
ve změněném stavu mysli a je to jakoby tam s ním a s klientem byl někdo další, kdo je
neskutečně moudrý a kdo mu říká, co dělat” (cit. Santos, 1999, in Pernička, 2004, s. 2).
Stav bdělé přítomnosti (označení duchovních nauk pro prožitek tady a teď) je ve
svém základě velmi blízký flow-fenoménu, stejně jako vrcholným zážitkům. Ostatně
meditace sama o sobě není pouhou technikou, meditací se může stát jakákoliv činnost,
kterou člověk provádí s maximální bdělostí a pozorností (tedy i například sezení na židli
nebo chůze). Podstatné je, že se člověk nenechá unášet svými myšlenkovými pochody nebo
nějakými vnějšími podněty, ale soustřeďuje svou pozornost do sebe, na to co dělá, co cítí.
Hudba v jakékoliv podobě má schopnost nás uvést právě do onoho stavu prožívání
přítomnosti. V aktivní formě nastává tento efekt téměř pokaždé, je velmi těžké hrát nebo
zpívat a zároveň se soustředit na něco jiného, například na své myšlenky. Pokud máme
hudbu puštěnou na pozadí k nějaké jiné činnosti, bdělá pozornost se dostavit nemusí, i když
nám k ní může dopomoci tím, že se díky ní snáze soustředíme na danou činnost.
2.3.4 Hudba a změněné stavy vědomí, peak-experineces
Schopnost navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará
jako hudba samotná. Působení hudby na mozkové vlny je využíváno například šamany
v tradičních kulturách. Bubnování během rituálů údajně navodí synchronizaci mozkových
vln s rytmem (Říhová, 2011).
Dle Marka (2004) Jeanne Achtenbergová ve své knize Imagery in healing uvádí, že
analýzy šamanského bubnování objevily během bubnování převládající frekvence od 0.8
do 5 Hz, tedy "théta" aktivitu (tyto vlny se běžně objevují například ve spánku nebo
meditaci). I bez odborných znalostí jsou si lidé vědomi, že pomocí hudby je možné navodit
silné prožitky a změněné vnímání. Ve výzkumu zaměřeném na to, co způsobuje u lidí
extatické, vrcholné prožitky, uvedlo 36 % lidí sport a radost z pohybu, 78 % fyzický
kontakt s druhou osobou, 87% krásnou přírodu a 96 % hudbu (Marek, 2004).
Změněné stavy vědomí navozené hudbou mohou mít často formu blížící se
takzvaným vrcholným zážitkům, neboli peak experiences. Podle A.H. Maslowa je vrcholný
zážitek jednou z charakteristik lidské seberealizace. Tento stav doprovází tělesné reakce,
zesílené vnímání hudby, vybavování vzpomínek, intenzivní koncentrace, změna vnímání
času, prostoru a vlastního těla, silné emoce radosti nebo pocit klidu. (Obršlíková, 2009).
27
I podle samotného Maslowa je hudba nejsnazší cestou k prožitku vrcholných zážitků
(Franěk, 2005).
Antropologické a etnomuzikologické výzkumy popisují užití rytmicky monotónní
hudby, která u zúčastněných navozuje změněné stavy vědomí během obřadů nebo
šamanských léčebných praktik. Monotónní rytmus je dnes využíván i v některých žánrech
současné populární hudby a u mnoha jejích posluchačů rovněž dochází k zážitkům
podobným transu. Otázkou pro vědce zůstává, zda jde pouze o vliv určitých periodicit
rytmu nebo i spolupůsobení dalších faktorů (sociálních, užití drog a další). Není zatím
dostatek objektivních informací k zodpovězení této otázky, v nedávné době však například
Szabó (2003) provedl výzkum, ve kterém pokusné osoby poslouchaly 30 minut bubnování
v tempu 210 úderů za minutu a během bubnování si měly představovat cestu do podsvětí.
Výsledky této experimentální skupiny byly porovnávány s výsledky dvou kontrolních
skupin. Jedna z kontrolních skupin byla namísto bubnování hypnotizována a druhá
kontrolní skupina neposlouchala bubnování ani nebyla hypnotizována. Výsledky ukázaly,
že během poslechu bubnování došlo ke změněnému stavu vědomí, který byl velmi podobný
stavu vyvolanému hypnózou. Některé osoby také během sezení prožívaly velmi silné
emoce (například začaly plakat) v důsledku silných vzpomínek z dětství nebo pocitu
setkání s důležitými již zemřelými osobami. Během změněného stavu vědomí se u osob
vyskytovaly následující prožitky (Franěk, 2005):
� tělesné představy - tělo jakoby se rozšířilo do prostoru
� změny ve vnímání sebe i okolí
� pocit, že čas běží rychleji nebo pomaleji, podobně jako u hypnózy nebo
meditace
� náhlé pochopení nebo přehodnocení významu věcí a událostí
� méně zřetelné sebeuvědomění, stírání hranic mezi já a okolím
� pocit, že se stav vědomí lišil od normálního bdělého stavu
Tento výzkum potvrzuje silný vliv hudby na vědomí člověka i bez použití drog či jiných
prostředků. Samozřejmě stále nelze vyloučit, že se na celkovém efektu spolupodílí i další
faktory, jako očekávání, rituální forma, imaginace. Ovšem je zřejmé, že hudba, zejména
monotónní rytmus má podobné účinky jako například hypnóza a je zároveň velmi silným
emocionálním katalyzátorem (Franěk, 2005).
28
“Píseň má za úkol spojovat člověka s jeho srdcem. To mi připadá přesné a platí to
bez ohledu na věkové období, ve kterém je zrovna příjemce. Doplnil bych jen že: Píseň,
hudba a tanec spojují člověka nejenom s jeho srdcem, ale skrze to srdce i s vesmírem.
Člověk pak pozná, že všichni souvisíme se vším, se všemi a že v každém z nás je cesta do
univerza. To ale poznáme jen prožívání, ne přes schémata rozumu. A skrze prožitek,
kterému nemusíme rozumět, se teprve můžeme dostat do hloubky situace a skutečnosti”
(cit. Šimanovský, in Koukl, 2010).
2.3.5 Plasticita mozku
V posledních desetiletích byla prokázána díky moderním zobrazovacím metodám
obrovská kapacita mozku adaptovat se na nejrůznější požadavky (plasticita mozku). Tato
plasticita zahrnuje nejen kvalitu a rozsah funkčních spojů neuronové sítě v mozku, ale také
jemné struktury nervové tkáně nebo viditelnou hrubou strukturu mozkové anatomie
(Macdonald, Kreutz, & Mitchell, 2012). Podle Macdonalda et al. (2012) je plasticita mozku
je nejlépe pozorována při komplexních úlohách s vysokým behaviorálním významem, které
způsobují emoční vzrušení a motivační aktivaci, je dále vice zřetelná, pokud specifické
aktivity začaly v raných fázích života a vyžadují intenzivní trénink.
Mozek je vysoce dynamicky organizovaná struktura a může se měnit a adaptovat
podle aktivit a požadavků z okolí. Hudební aktivita je mocným stimulem pro adaptaci
mozku, nebo plasticitu mozku (Wan, Demaine, Zipse, Norton, & Schlaug, 2010b; Hyde,
Lerch, Norton, Forgeard, Winner, Evans, & Schlaug, 2009). Tento efekt není omezen na
malou skupinu vynikajících hudebníků, ale projevuje se také u dětí učících se hru na
hudební nástroj a mezi dospělými hudebními amatéry (Macdonald et al., 2012).
Aktivní provozování hudebních aktivit klade požadavky na nervový systém, což
vede k silnému propojení percepce a aktivity, tedy procesů, které jsou zprostředkovány
senzorickými, motorickými a multimodálními integračními oblastmi rozmístěnými
v mozku (Wan et al., 2010b).
Plasticita mozku se projevuje v různých časových osách. Například efektivita a
velikost synapsí může být dle Macdonalda (2012) modifikována během sekund až minut,
růst nových synapsí a dendritů vyžaduje hodiny až dny, zvýšení hustoty šedé hmoty, změny
v hustotě synapsí, změna množství podpůrných struktur, jako kapiláry a gliové buňky, nebo
snížení fyziologické smrti buněk potřebují několik týdnů. Hudebním tréninkem dále
29
pravděpodobně dochází ke změnám například v hustotě bílé hmoty (zřejmě zvětšením
myelinových buněk), změnám v distribuci a velikosti šedé hmoty, zvětšení různých
oblastí mozku, například také ke zvětšení corpus callosum (Gaser & Schlaug, 2003).
U profesionálních hudebníků byl rovněž zvětšený mozeček (Gaser & Schlaug, 2003),
zodpovědný za přesné načasování a přesnost motorických příkazů. Macdonald (2012)
udává, že pokud člověk započne hudební aktivitu v raném věku, tato plastická adaptace
nervového systému ovlivní anatomii mozku zejména zvětšením mozkových struktur
zapojených do různých druhů hudebních schopností. Pokud začne později, mění organizaci
mozku přepojováním neuronálních sítí a zapojením přilehlých buněk do plnění
požadovaného úkolu. Tyto změny ústí do zvětšení kortikální reprezentace například
specifických prstů nebo zvuků v rámci existující mozkové struktury.
Macdonald et al. (2012) dále uvádí, že jedním z možných vysvětlení tohoto
mocného účinku hudby na fyziologii a anatomii mozku je aktivita dopaminergního
systému. Chování, které umožní dětem učit se hudebním technikám je charakterizování
zvědavostí, výdrží a schopností usilovat o hodnotné zkušenosti v budoucnosti a které ústí
v cílené aktivity, jako dobrovolné učení hře na nástroj nebo zpěvu je do velké míry
zprostředkováno neurotransmiterem dopaminem. Dle Macdonalda et al. (2012) se většina
nervových buněk citlivých na tento přenašeč nachází v takzvaném limbickém systému,
důležitou částí emocionálního mozku. Dopamin hraje důležitou roli v neurobiologii odměn,
učení a závislostí. Takzvané přirozené odměny, jako jsou hudební zkušenosti a jiné
pozitivní sociální interakce aktivují dopaminergní neurony a jsou mocným pomocníkem
pro udržení pozornosti a učení. Senzitivita limbického systému na dopamin je z velké části
daná geneticky, existuje tedy velká variabilita v chování závislém na odměně a vysvětluje
různé motivační pohnutky u lidí s podobným sociálním a vzdělávacím zázemím. Existuje
silná závislost dopaminergní aktivity na učení a paměť, což podněcuje plastickou adaptaci
v mozkových oblastech zahrnutých do daného úkolu.
2.3.6 Vliv hudby na chování
Již od dávných dob se předpokládá, že hudba může ovlivňovat chování člověka.
Není zatím mnoho objektivních studií na toto téma, k nějakým poznatků se však vědcům
přece jen podařilo dopracovat.
Okolní prostředí značnou měrou určuje chování jedince. Jinak se chováme v hospodě, jinak
v divadle, chrámu, v obchodě, na koncertě a pod. Prostředí může být definováno vizuálně,
30
ale svou roli hrají i akustické podněty. Ukázalo se, že hudba má schopnost definovat
prostředí. Například koncem devadesátých let 20. století se městská správa v Montrealu
rozhodla, že v prostorách podzemní dráhy bude znít reprodukovaná operní hudba. Po
krátké době bylo v těchto prostorách zaznamenáno výrazné snížení vandalismu. Je možné,
že daná hudba definovala prostředí dráhy novým způsobem, což vedlo ke změně chování
procházejících lidí (Franěk, 2005).
Dále bylo pomocí experimentů například zjištěno, že pozitivní nálada vyvolaná
hudbu může podporovat prosociální chování, naopak excitační hudba může snižovat ochotu
k altruistickému chování a podporovat agresivní myšlenky či tendence (Franěk, 2005).
Schopnost hudby podpořit u lidí určitý typ chování je dnes hojně využívána také
obchodníky, kteří vybírají hudbu, která bude znít v prodejnách nebo v různých podnicích
tak, aby jejím prostřednictvím podpořili například ochotu zákazníků nakupovat, nebo
prodloužili čas strávený v prodejně. Ne všude jsou si však účinků hudby zcela vědomi,
proto se můžeme setkat i například s restauracemi, ve kterých hraje hlasitá populární
hudba, ačkoliv ke stolování a dobrému trávení je intuitivně vhodná spíše hudba relaxační a
uklidňující (Aldridge, 2007). Ovšem pokud se jedná naopak o večerní bar, který potřebuje
podpořit zákazníky k větší konzumaci nápojů a alkoholu, pak moderní taneční hudbou
neprohloupí (Franěk, 2005).
2.3.7 Hudba a osobní pohoda
Termín osobní pohoda (well-being) velmi všeobecně znamená to, jak dobře člověk
cítí, jak je spokojený a šťastný ve svém životě. Podrobněji se tímto termínem budeme
zabývat v kapitole 5. Subjektivní osobní pohoda (SWB) a pozitivní emoce. Nyní se
zaměříme na otázku, jakým způsobem může hudba působit na pocit pohody v životě.
Hudba jako taková, ať již v pasivní, nebo aktivní formě má podle mnoha studií
souvislost s pociťovanou osobní pohodou. Například výzkum (Laukka, 2007) provedený ve
Švédsku mezi starší dospělou populací (65-75 let) ukázal, že poslech hudby je běžnou
aktivitou zapojenou do mnoha každodenních situací. Poslech hudby je podle výsledků této
studie častým zdrojem pozitivních emocí a je možná souvislost mezi provozováním
hudebních aktivit a vyšším well-beingem. Emocionální opověď na hudbu je nejčastěji
udávaný důvodem, když lidé popisují, proč si cení hudby a proč jí připisují určitý vliv na
celkový pocit pohody (well-being) a zdraví.
31
Jedním z možných vysvětlení, proč hudba pozitivně ovlivňuje pocit duševní pohody
je zejména její schopnost ovlivnit emocionální naladění jedince. Jestliže se dobře cítíme, i
fyzické nemoci nebo zranění se hojí rychleji, máme více energie, jasnější myšlení a celkově
jsem více otevřeni životu i ostatním lidem (Fredrickson, 2013).
Hudba má schopnost vyvolávat v lidech nejrůznější emoce. To může být podle
Macdonalda (2012) dáno aktivitou „zrcadlícího neuronového systému“, což jsou buňky
v neuronovém systému, které reprezentují aktivity prováděné člověkem samým a druhými
lidmi. V dřívějších dobách existovaly spekulace a pochybnosti o schopnosti hudby vyvolat
skutečné emoce v široké paletě, dnešní výzkumy v hudební psychologii však potvrzují, že
hudba může vyvolat jakoukoliv emoci, která může být pociťována v jiných sférách
lidského života (Macdonald et al, 2012).
Říhová (2011) ve své práci poznamenává, že zvuk jako takový dokáže vybudit více
emocionálních reakcí, než například vjemy zrakové. Jestliže vidíme trpícího člověka nebo
zvíře, nemusí nás to tolik zasáhnout, jako když tento pohled doplní hlasitý výkřik nebo řev.
Rovněž u většiny filmů dodává hudební či zvukový doprovod jejich působivost a dotváří
celkový děj a náladu scén.
Poslech určitých hudebních děl může navodit stav relaxace, který pomáhá při
překonávání depresivních stavů, úzkosti nebo únavy (Stacy, Brittain, & Kerr, 2012).
Hudba dle Macdonald et al. (2012) rovněž může stimulovat emocionální paměť.
Emoce jako takové mohou být silně ovlivněny vzpomínkami, asociacemi a vírou, které
spojujeme s hudebním vzorcem nebo skladbou. Základem tohoto fenoménu je podle něj
zjištění, že naše tělesné emocionální reakce na události jsou uchovány v emoční paměti a
automaticky se znovu objeví, pokud vidíme nebo slyšíme něco pro nás významné.
Emocionální vzpomínky způsobují okamžité fyziologické změny, aniž bychom věděli proč
nebo jak. Můžeme již zapomenout detaily příjemné nebo nepříjemné události, ale určité
vodítko (např. melodie nebo skladba) může vyvolat okamžitou emocionální reakci. Tohoto
efektu využil například Barz (2008, in Macdonald et al. 2012) při své práci s lidmi
v Ugandě, kde je vysoký výskyt AIDS a pacienti zoufale potřebují posílení. Jelikož kulturní
paměť v Ugandě je často udržována pomocí hudby, Barz zapojil komunitu do skládání,
předvádění a poslouchání jejich vlastních písní o HIV a úsilí tradičních léčitelů a doktorů.
Postupně bylo ve skupině patrné více naděje a jejich písně se přesunuly od vyjádření
smutku, stresu a zoufalosti k vyjádření naděje na pozitivnější život. Podle Barze byla hudba
32
schopna obnovit paměť komunity, změnit paměť na utrpení prožité díky onemocnění
AIDS mezi posluchači a přesunout postoj doprovázející nemoc k postoji pozitivního života
(Macdonald et al., 2012).
Důležitým faktorem podílejícím se na pocitu životní pohody jsou také vztahy
k druhým lidem. Pocit sounáležitosti a blízkosti s ostatními přináší člověku mnoho
pozitivních emocí a rovněž mu pomáhá překonávat těžké životní chvíle. I v této oblasti
hraje hudba důležitou roli. Lidé již od pradávna intuitivně i cíleně využívají schopnosti
hudby upevňovat pocit jednoty a sounáležitosti. Podle Říhové (2011) během společné
hudební produkce dochází k navázání velmi blízkého kontaktu s ostatními spoluhráči, i
posluchači. Například vojákům jejich bojové zpěvy dodávaly odvahu a prohlubovaly
soudržnost, poslech hymny umocňuje pocit národní identity, stejně tak působí i písně
během různých oslav, svátků nebo jiných kulturních či společenských akcí (Říhová, 2011).
33
2.4 Zpěv a jeho vliv na tělesné a duševní zdraví člověka
2.4.1 Psychické a somatické účinky zpěvu
Zpěv je oblíbenou muzikoterapeutickou metodou zejména proto, že je dostupný
téměř komukoliv. I pokud člověk nemá žádné hudební vzdělání a netroufá si hrát na nějaký
hudební nástroj, může využít vlastního hlasu. Každý má sice jiné hlasové dispozice, zpívat
se však může naučit kdokoliv. Hlasivky jsou sval jako každý jiný a pravidelným
procvičováním se zlepšuje jejich funkce a dokážeme je pak lépe ovládat. Wan, Demaine,
Zipse, Norton & Schlaug (2010a) vysvětlují, že zpěv může být cenným terapeutickým
nástrojem, jelikož jde o univerzální formu hudebního vyjádření, která je přirozená, stejně
jako mluvení. Zpěv dále zapojuje sluchově- motorickou zpětnovazebnou smyčku v mozku
mnohem více, než jiné hudební aktivity, například hraní na nástroj.
Pomocí hlasu a zpěvu se člověk uvolní a dá volný průchod svým emocím. Podle Češkové
(2010) existuje mnoho hlasových technik, jednou z nich je improvizace, při které se zpěvák
nechává unášet svými prožitky. Během improvizace se nepoužívají slova, ale zejména
samohlásky, díky čemuž není prožitek narušen nebo ovlivněn konkrétním významem slov.
Je však samozřejmě možné využít i zpěvu písní, pro některé klienty může být potěšující
zazpívat si své oblíbené a dobře známé písničky (Češková, 2010).
Zpěv byl ostatně v mnoha kulturách velmi důležitou součástí nejrůznějších rituálů a
léčebných procedur. Například Lipský (2009) zmiňuje indiánský kmen Walawal, ve
kterém nutili své pacienty zpívat i několik hodin denně, jin kmen založil své léčebné rituály
na speciálních vokálních technikách, u šamanů je zpěv a hra na jednoduché nástroje rovněž
důležitou součástí léčebného procesu. Repertoár šamanů se postupně rozšířil i o
ukolébavky, jelikož věřili v možnost vyléčení nemocných pomocí jejich snů (Lipský,
2009).
Během vyhledávání v odborných článcích na téma vlivu zpěvu na zdraví jsme
zjistili, že zhruba 90 % dostupných výzkumů se zaměřovalo na možné vlivy sborového
zpěvu na fyzické i duševní zdraví člověka. Zbylých 10 % se týkalo především efektem
zpívání na různé dechové problémy (např. Bonilha. Onofre, Vieira, Prado & Martinez,
2009; Eley & Gorman, 2010; Lord et al., 2010; Tamplin, 2009), neurologická poškození
(Wan et al., 2010b) nebo poruchy řeči. Například ve studii Andrews, Howie, Dozsa, &
Guitar (1982) bylo prokázáno zlepšení koktavosti během vybraných intervencí, včetně
34
zpěvu, Healey, Mallard a Adams (1976) ve své páci zjistili snížení koktavosti během
zpívání v porovnání s běžným čtením, Glover, Kalinowski, Rastatter a Stuart (1996) rovněž
prokázali zvýšení plynulosti projevu u koktajících jedinců během zpívání. Pěvecká cvičení
mohou být poměrně efektivní intervencí i u řečových problémů doprovázejících
Parkinsonovu nemoc, kde mnoho klasických intervencí selhává a díky tomu může být
zvýšena kvalita života osob trpících touto nemocí (Wan et al., 2010b). Využití zpěvu a
intonačních cvičení může být prospěšné rovněž při práci a autistickými dětmi (Miller &
Toca, 1979; Wan et al., 2010a).
Z výzkumů týkajících se vlivu zpěvu na dechové potíže uveďme například studii
Lord et al. (2010), kteří prokázali pozitivní vliv pravidelného docházení na pěvecké
skupiny u dětí s chronickými dechovými potížemi na některé fyziologické respirační
funkce. Zároveň došlo i ke zvýšení well-beingu u této skupiny dětí, což však dle autora
může být přičteno i skutečnosti, že se jednalo o sociální aktivitu. Prospěšný efekt
pravidelného zpěvu na dechové funkce byl prokázán rovněž ve studii Bonilha et al. (2009)
a Eley & Gorman (2010), Irons, Kenny, McElrea, & Chang (2012) poukázali na zlepšení
dechových funkcí u mladých lidí trpících cystickou fibrózou.
Podle Slavíkové (2003) zejména praktické zkušenosti lékařů ukazují na blahodárný
vliv zpěvu na zdravotní stav, například napřimováním páteře, povzbuzením krevního
oběhu, vydatnějšímu okysličováním krve, prohloubením a stabilizací dechu, urychlením
metabolismu nebo pozitivní stimulací srdeční činnosti.
Slavíková (2003) dále uvádí některé prospěšné účinky zpěvu na psychický stav
člověka, jako je rozvoj citlivosti vnímání, zpřesnění některých neuromotorických spojů,
urychlení vývoje procesů vyšší nervové soustavy, pomáhá kompenzovat duševní únavu a
jednostrannost racionálního učení u dětí, navození duševní rovnováhy a celkové vitality.
Slavíková (2012) se zmiňuje i o působení zpěvu na etickou, duchovní oblast lidské
osobnosti. Ostatně v mnoha kulturách je zpěv odnedávna považován za léčebný prostředek,
stejně jako cestu k sobě samému a spojení se zemí i vesmírem prostřednictvím rozvoje
vnímání naší duchovní stránky.
Zpěvu se dnes využívá především v rámci muzikoterapie jako jedna z léčebných
technik. Konkrétních studií týkajících se léčebných účinků zpěvu na duševní pohodu není
mnoho, drtivá většina se v této souvislosti zaměřuje spíše na sborový nebo skupinový zpěv.
35
Na neakademické půdě se však s léčivým účinkem hudby, zvuku a zpěvu pracuje již
poměrně dlouhou dobu a jsou udávány pozitivní výsledky při léčbě nejrůznějších chorob či
poruch. Například na základě čínského léčebného systému byly vytvořeny speciální
ladičky, jejichž tóny by měly rezonovat s určitými energetickými drahami či centry
lidského těla, které samy o sobě ovlivňují činnost tělesných orgánů a zároveň souvisejících
psychických procesů a prožitků (Romanowska, 2005).
Podle Slavíkové (2012) má ozdravný účinek má zejména přirozený spontánní zpěv
s minimem volní kontroly, kdy životní energie proudí celým tělem. Příklady můžeme najít
u mnichů v klášterech, obřadní zpěvy nebo kolébání dětí.
2.4.2 Zpěv jako prostředek navození pozitivních emocí
Zpěv je hojně využívaným prostředkem či doplňkem meditace či uvolňovacích
cvičení napříč kulturami. Již samotný poslech mnohých náboženských písní v nás podle
Marka (2004) dokáže navodit alespoň lehký stav změněného vědomí a pocit posvátnosti.
Každý zpěv uvolňuje hlasivky, uvolnění hlasivek při tom souvisí s uvolněním
emočních bloků. Stačí si například poslechnout mručivý zpěv tibetských mnichů a i
posluchačovy hlasivky se pomocí rezonance uvolní. Ještě efektivnější je, když člověk
začne sám zpívat (Marek, 2004).
Podle Marka (2004) využívají lidé léčivého zvuku svých hlasivek intuitivně. Pokud
se bouchneme, zakřičíme a tento křik je zároveň léčebným uvolněním hlasivek, které
rovněž tlumí bolest. Také při prožívání nějakého hlubokého smutku pláčeme a pláčem
zároveň uvolňujeme naše emoce (Marek, 2004). Rovněž Boymannsová (2006) ve své práci
uvádí, že dech je nejenom základem zpěvu, ale také emocionálního života. Narušený dech
z nějakého důvodu podle její zkušeností vede k narušení emocionálního prožívání.
Jestliže uvolníme negativní emoce, vytvoříme tak prostor pro prožívání emocí
pozitivních.
Zpěv je formou hudby, tudíž i společné zpívání má schopnost propojovat lidi
dohromady a přinášet pocit sounáležitosti, možná i více, než jakákoliv jiná forma hudby.
Zpěv vychází z našich hlasivek, z našeho nitra a je velmi silným zážitkem uslyšet náš
vlastní hlas rezonovat s ostatními, cítíme toto propojení skutečně i na fyzické úrovni.
Zpěv dokáže člověka uvolnit po duševní i fyzické stránce. Zpočátku třeba můžeme
být nervózní a napjatí, ale postupem času se během zpěvu stále více uvolňujeme, s tím, jak
36
začínáme svou pozornost přesouvat od myšlenek k dechu a naslouchání hlasu, i pravidelný
a hluboký dech navozený zpěvem má uklidňující efekt na nervovou soustavu.
Uklidňující účinky má i pouhé naslouchání lidskému zpěvu, toho si je ostatně dobře
vědoma každá matka zpívající svým dětem. Franěk (2005) udává, že lidský plod reaguje
na vnější zvuky již v období před narozením a po porodu dítě preferuje zvuky, se kterými
se seznámilo v prenatálním období (například hlas matky, určitá píseň nebo prozodický
prvek, mateřský jazyk). Zpívání během těhotenství navíc navozuje pozitivní a láskyplnou
interakci matky s ještě nenarozeným dítětem a je prvotním způsobem jejich komunikace,
nemluvě o pozitivních emocích navozených zpěvem, které mohou přenášet z matky na dítě.
Zpívání člověku přináší uvolnění a může mu pomoci se vypořádat s nejrůznějšími
duševními i fyzickými komplikacemi. Tato skutečnost je všeobecně přijímána, i když
v současné době není mnoho výzkumů na toto téma (pokud uvažujeme zpěv samotný,
nikoliv v kontextu sborového zpěvu). Podobný efekt je prokázaný rovněž u mnoha dalších
technik, jako například relaxace, meditace, cvičení a mnohé jiné (Nešpor, 2011). Ve zpěvu
je navíc zahrnuta jak relaxační, meditační, do určité míry fyziologická složka, a také složka
expresivní, podobně jako u tance nebo hraní na hudební nástroj.
Boymannsová (2006) využívá zpěvu při například práci s pacienty na
psychiatrických klinikách. Zpěv dle ní dokáže proměnit mnohdy paralyzující, neútěšnou
atmosféru na odděleních. Pacienti během zpívání, ačkoliv je v jejich nitru mnoho smutku a
těžkosti, prožívají alespoň jiskru radosti ze života. Díky tomu, že ji mohou opět zažít, roste
v nich naděje, že tato radost může dále růst.
Zpěvem se člověk může propojit se svým nitrem. Boymannsová (2006) uvádí, že
díky zpívání se pacienti dostávají do přímého kontaktu sami se sebou. Zpočátku se mnoho
z nich stydí, jsou šokování vlastním hlasem a schovávají se mezi ostatními, postupně však
tento ostych překonají. Zpěvem se dostávají do kontaktu s vlastní osobností, s jejich
vlastními způsoby reagování ve světě. Zpěv dle Boymannsové (2006) napomáhá posílení
„já“ , osobnosti. Toto „já“ zpočátku tvrdí – „já nemohu zpívat“, postupně se však začíná
vyjadřovat. Během zpěvu prožije – „Já mohu, mohu zpívat, mohu vytvářet formu, mohu
něco změnit, s něčím pohnout, mohu vstát a zvednou svůj hlas před ostatními“.
Baker a Wigram (2004) ve svém výzkumu poukázali na prospěšný krátkodobý i
dlouhodobý efekt zpěvu na náladu pacientů, kteří prodělali traumatické zranění mozku. Ti
se zúčastnili programu zahrnujícího zpěv písní trvajícího 15 lekcí. Písně, které se během
programu zpívaly reprezentovaly pocit smutku. Krátkodobým efektem bylo zvýšení pocitu
37
smutku , vzteku a strachu, dlouhodobým efektem bylo zvýšení pocitu štěstí a snížení pocitů
smutku, strachu a napětí. Podle Bakera a Wigrama (2004) tyto závěry naznačují, že
v krátkodobém měřítku zpěv písní zesílil aktuální pocity a poskytnul katarzní zkušenost pro
pacienty, kteří neměli jinou možnost vyjádření negativních emocí. V dlouhodobém měřítku
pak zpěv měl pozitivní vliv na celkovou náladu.
Pravděpodobně také existuje rozdíl v účinku zpěvu na člověka v závislosti na jeho
motivaci ke zpívání. Například ve Švédsku byla provedena studie (Grape, Sandgren,
Hansson, Ericson & Theorell, 2003), ve které autoři zkoumali vliv zpěvu na prožívání
pohody během lekce zpěvu a byla srovnávána skupina amatérských a profesionálních
zpěváků. Síla srdečního tepu vzrostla více u profesionálů, u amatérů nebyla prokázána
žádná změna. Tento výsledek poukazuje na skutečnost, že profesionální zpěváci dokáží
snáze aktivovat srdeční aktivitu během zpěvu. Obě skupiny se po lekci zpěvu cítily více
energicky a relaxovaně. Amatéři však vypovídali o zvýšeném pocitu radosti a
povznesenosti, zatímco u profesionálů tento efekt nenastal. Rozhovory ukázaly, že
profesionální zpěváci byli byly během lekce orientováni zejména na výkon, a zaměřeni na
techniku zpěvu, hlasové ústrojí a tělo. Amatéři využívali hodiny zpěvu jako prostředek
seberealizace a sebevyjádření a jako cestu k uvolnění emočního napětí. V závěru tato studie
ukázala, že zpěv během lekce zpěvu podněcuje vyšší pocit pohody a méně vzrušení či
nabuzení u amatérských zpěváků, nežli u profesionálních.
Výše uvedené může naznačovat důležitost motivace, se kterou danou činnost, ať již
zpěv, nebo cokoliv jiného provádíme. Je také pravděpodobné, že zpívání bude mít na naši
duševní pohodu pozitivnější vliv v případě, kdy si bez jakékoliv ambice zanotujeme nějaký
tón nebo píseň, než pokud se například budeme snažit nacvičit nějakou obtížnou píseň nebo
vylepšit svou pěveckou techniku, zkrátka když budeme zaměřeni více na výkon a techniku,
nežli na prožitek.
Samozřejmě již samotná činnost jako taková určitým způsobem působí na tělesný a
duševní stav jedince. Například pokud si jen tak bez konkrétního záměru zazpíváme,
pravděpodobně se budeme poté cítit trochu „jinak“, o něco uvolněněji, více spojeni sami se
sebou. Podobně pokud si lehneme a chvíli budeme odpočívat, naše tělo i mysl budou
klidnější, když se vypovídáme s nějakým problémem příteli, uvolníme částečně vnitřní
napětí. Jestliže si však lehneme se záměrem relaxovat své tělo, uvolnit napětí v nějaké části
těla či ulevit od bolesti nebo provedeme autogenní tréning, kterému obvykle předchází více
38
či méně konkrétní motivace, i samotný účinek cvičení bude mírně odlišný, nebo alespoň
jinak pociťovaný, nežli při pouhém odpočinku. Jestliže navštívíme namísto přítele
psychologa, i přesto, že nejdůležitější částí celého terapeutického procesu je vztah a
možnost klienta se se svým problémem svěřit naslouchajícímu člověku, je efekt terapie na
život klienta kvalitativně jiný, než u běžných debatách s přáteli. Na počátku terapie je vždy
stanovený cíl, tedy záměr, který pak setkání a celou práci člověka na svém životě posouvá
kupředu a směruje. Podobně můžeme posílit účinek zpěvu na naši duševní pohodu tím, že
si uvědomíme, proč vlastně chceme zpívat, co bychom rádi změnili nebo podpořili,
případně na čem chceme pracovat. Do určité míry to ostatně děláme často nevědomě nebo
intuitivně, lehneme si, protože víme, že budeme uvolněnější, zazpíváme si, protože víme,
že nám to dělá dobře, máme při tom dobrý pocit.
2.4.3 Harmonický (alikvótní) zpěv
Harmonický, neboli alikvótní zpěv je speciální technika zpěvu užívaný například
tibetskými mnichy nebo mongolskými zpěváky. Alikvoty jsou vlastně tóny o jiné
frekvenci, nežli tón základní, znějící však současně s tímto základním tónem (Révész,
2001). Je možné slyšet najednou více tónů, většinou v harmonickém akordu.
Existuje mnoho variací tohoto stylu zpěvu podle zpěváků a oblastí. Mongolští a Tuvínští
zpěváci používají variantu alikvótního zpěvu nazývanou hrdelní zpěv. Sakakibara et al.
(2001) vysvětlují, že hrdelní zpěv je tvořen v hrtanu a jeho součástí je jednak „stlačený
hlas“, který je základním hrtanovým tónem a nazývá se „drone“, a dále na „kargyraa“ hlas,
o velmi nízké frekvenci, který sahá mimo modální registr. Vysoké alikvotní tóny mohou
být tvořeny artikulací pomocí doteku jazyka a horního patra nebo našpulením rtů (více
k fyziologii hrdelního zpěvu viz. Sakakibara et al, 2001) .
Alikvotní zpěv může být podle Cosi a Tisata (2003) považován za zpěv s záměrným
důrazem na harmonickou melodii alikvot. Tento název používají západní umělci, kteří
pomocí artikulace samohlásek, tvarování úst a horní části hrdla tvoří melodie a textury a
základní tón je rozdělen na dva nebo více tónů.
Alikvoty se nenachází se pouze ve zpěvu, jsou přirozenou součástí tónů hraných na
jakýkoliv hudební nástroj (s výjimkou syntetických tónů) (Stacy et al., 2002). Přirozené
zvuky mají komplexní strukturu harmonických a neharmonických sinusoid, tedy alikvot,
nejsou však běžně slyšet jako samostatné tóny, ale jejich relativní intenzita udává naši
percepci všech parametrů zvuku (intenzita, výška, barva, délka trvání). Celek těchto
39
komponent je to, co tvoří každý zvuk, hlas nebo nástroj unikátním a identifikovatelným
(Cosi & Tisato, 2003).
Podle Marka (2004) hlas každého člověka v základu obsahuje tyto alikvotní
frekvence, pouze je nejsme schopni slyšet. Cosi a Tisato (2003) tento fenomén vysvětlují
tím, že přirozené alikvotní tóny obsažené v tónu základním jsou jen slabě slyšitelné a
sluchový mechanismus má tendenci tyto tóny sloučit v jeden komplexní tón. Pokud se však
nějaká jeho část začne odlišovat od tohoto základního tónu (nemá stejné ladění, frekvenci,
modulaci amplitudy), začne být slyšitelná jako samostatný zvuk. Při nácviku alikvótního
zpěvu se tedy zpěvák učí tyto alikvotní tóny rozpoznávat a zesilovat, aby se staly
slyšitelnými.
Alikvotnímu zpěvu je podle Cosi a Tisata (2003) v kulturách, které jej v rámci
svých hudebních tradic znají a využívají, připisován zejména duchovní význam, Alikvoty
v tibetských a gregoriánských zpěvech jsou například spojovány se spiritualitou, zdravím a
životní spokojeností. Na západě se technika alikvotního zpěvu stala velmi populární a
využívá se například v rámci spirituálního rozvoje i k terapeutických účelům.
2.4.4 Sborový zpěv
Mnoho výzkumů a odborné literatury se zejména v poslední době začalo zabývat
pozitivním vlivem sborového zpěvu na člověka. Většina studií potvrzuje, že aktivní účast
v pěveckém sboru má prospěšný vliv na různé oblasti života a to napříč všemi věkovými
kategoriemi (Clift & Hancox, 2010, Hillman, 2002). Bylo například výzkumně zjištěno
výrazné zlepšení v hodnotách úzkosti a depresi v v pečovatelském domě po čtyřtýdenním
pěveckém programu nebo výrazné zlepšení duševního i fyzického zdraví seniorů
docházejících do komunitního sboru déle, než jeden rok (Clift, Hancox, Morrison &
Kreutz, 2007). Clift et al. (2007) nicméně dodávají, že vnímání vlivu sborového zpěvu bylo
poměrně nezávislé na výsledcích škály pro hodnocení well-beingu. Ačkoliv u respondentů
nedošlo k významným změnám v rámci této škály, v rozhovorech udávali, že účast
v pěveckém sboru měla na jejich život velmi pozitivní vliv.
Kreutz et al. (2003) ve své studii rovněž prokázali pozitivní vliv sborového zpěvu
amatérů na zvýšení imunity organismu, zvýšení skóre pozitivních emocí a snížení skóre
emocí negativních (v porovnání s kontrolní skupinou, která sborovou hudbu pouze
poslouchala).
Boymannsová (2006) využívala při práci s pacienty na psychiatrických klinikách
skupinový zpěv, například zpěv kánonů. K této technice je zapotřebí zároveň s koncentrací
40
na vlastní zpěv také pozorné naslouchání druhým, přičemž jak schopnost koncentrace, tak
naslouchání se může přenést i do jiných oblastí života. Často si také všímala, že po
společném zpěvu se změnila atmosféra ve skupině na mnohem vřelejší a lidé byli také
mnohem otevřenější, s častějším očním kontaktem a úsměvem na rtech. Zpívání může tedy
podle ní pomáhat pacientům opět rozvíjet sociální kompetence, o které mohli přijít
v průběhu nemoci a léčení.
U sborového zpěvu se k blahodárným účinkům zpěvu jako takového přidává ještě
další důležitý aspekt, a sice ten, že se jedná o sociální aktivitu. Společný zpěv tedy může
pozitivním způsobem působit na oblast mezilidských vztahů v životě člověka. Zpěv byl
v minulosti vždy přítomen v komunitním životě. Lidé zpívali při narození dítěte, při
smutečních obřadech, během práce a při nejrůznějších oslavách a s pomocí zpěvu
spojovali i svá srdce (Marek, 2003).
41
2.5. Subjektivní osobní pohoda a pozitivní emoce
2.5.1. Koncept subjektivní osobní pohody
Osobní pohoda (well-being) bývá spojována s pojmem štěstí a je jednou z hlavních
oblastí zkoumání poměrně nového směru pozitivní psychologie. Pocit štěstí je velmi
individuální záležitost a pro každého má poněkud odlišný obsah, stejně jako způsoby, jak
jej dosáhnout.
Ačkoliv se dnes tento fenomén těší značné pozornosti výzkumníků i teoretiků, stále panuje
určitá nejednotnost, existuje mnoho pojetí, vysvětlení, konstruktů i různorodých výzkumů
týkajících se tohoto konceptu.
Dle Blatného (2010) je osobní pohodu možné definovat jako dlouhodobý emoční
stav, který reflektuje celkovou spokojenost člověka se svým životem a je vyjádřen
v různých emočních prožitcích a kognitivních obsazích. Konstrukty užívanými k vyjádření
subjektivní pohody mohou být pozitivní a negativní emoční stavy, životní spokojenost,
štěstí, sebehodnocení nebo spokojenost v důležitých oblastech života.
Příbuzným pojmem pro osobní pohodu je kvalita života. Oba pojmy spolu sice
blízce souvisí, kvalita života však v sobě kromě vnitřních ukazatelů zahrnuje také
materiální, společenské a další objektivní podmínky, které podle daných současných
měřítek mohou určovat či ovlivňovat spokojenost člověka se svým životem.
Kvalita života bývá určována podle stanovených objektivních ukazatelů pohody
v životě, problémem však je, že lidé přikládají různým situacím, předmětům a zážitkům
různou hodnotu a důležitost. Proto také za stejných objektivních podmínek může jeden
člověk zažívat radost a jiný nepohodu. Důležitějším ukazatelem prožitku štěstí je tedy
subjektivní dimenze kvality života, která bývá označována právě jako osobní pohoda či
životní spokojenost (well-being, subjektivní osobní pohoda, SWB), která poukazuje právě
na náš vnitřní postoj k objektivním podmínkám, k sobě samému a svému životu jako celku
(Slezáčková, 2012).
Well-being, jako pocit pohody, nebo štěstí může být hodnocen a zkoumán
v kontextu různých složek života jedince (například fyzický well-being, sociální,
psychologický a další). V této práci se budeme zabývat psychologickým well-beingem,
který v sobě podle našeho názoru obsahuje i většinu ostatních složek a je nejvýznamnějším
ukazatelem prožitku štěstí a naplněnosti v životě, stejně jako optimálního fungování po
42
všech stránkách (až na výjimky v patologických případech).
Podle McDowela (2012) pojem well-being ve svém základu označuje pocit
pohody, spokojenosti nebo štěstí odvozené z optimálního fungování. To ovšem neznamená
dokonalé fungování, jde o subjektivní a spíše relativní, nežli absolutní koncept.
Referenčním bodem pro hodnocení well-beingu jsou osobní aspirace, založené na směsici
objektivní reality a subjektivními reakcemi na tuto realitu. Využívá se proto pojem
subjektivní well-being, který jasně odkazuje na jeho povahu a odlišuje jej od objektivního
well-beingu, neboli kvality života. Subjektivní well-being je vnímán přes filtry osobnosti a
kognitivního a emocionálního hodnocen (McDowell, 2010).
V naší práci budeme užívat jako synonym pojmů subjektivní well-being (SWB),
subjektivní pohoda a osobní pohoda.
Subjektivní pocit pohody je pro život člověka podstatnější, nežli pouhé objektivní
zhodnocení toho, jak si žije Je to totiž právě touha po pocitu štěstí a naplněnosti, které
primárně motivují většinu lidských činností. Dnes je již prokázanou skutečností, že
prožitek pohody a radosti není závislý například na velikosti nebo kvalitě hmotného
majetku nebo reálných událostech, ale na jejich hodnocení a prožívání konkrétním
člověkem.
Jde o poměrně komplexní záležitost a z psychologického hlediska stojí osobní pohoda na
pomezí mezi afekty, náladami a osobnostními rysy, obsahuje také postojovou složku
(Šolcová & Kebza, 2004).
I když panuje převážná shoda v definici subjektivního well-beingu, jako
subjektivního pocitu, ve kterém převažují pozitivní pocity, existuje mnoho různých názorů
a konceptů týkajících se detailnějších složek této definice. Ryffová (1989) vysledovala
počátky debaty ohledně definice zdraví a štěstí už ve starém Řecku a Římě, stejně jak
souvislosti s východními filozofiemi.
McDowel (2010) uvádí, že první, hédonistická tradice je založena na předpokladu,
že cílem života je maximalizovat štěstí a redukovat bolest. Zaměřuje se na subjektivní well-
being – potěšení a uspokojení z dosahování osobních cílů, ať jsou jakékoliv. Podle
formulace Dienera (1985, in McDowel) jsou zde zahrnuty dvě složky emocionální
(pozitivní afekt kombinovaný s nepřítomností efektu negativního) a jedna kognitivní složka
(životní spokojenost odkazující k osobnímu subjektivnímu zhodnocení celkové kvality
43
života). Měření založená na této perspektivě obvykle pracují s celkovým souhrnným
přístupem, bez oddělování jednotlivých složek subjektivního well-beingu. Jedná
se například o Dienerovu Škálu spokojenosti se životem (SWLS), nebo položky
z Bradburnovy Škály efektivní rovnováhy (ABS), například: „Během posledních několika
týdnů, cítil jste někdy že… věci šly podle vás?“, „Pokud vezmete vše do úvahy, jak byste
popsal své zdraví v dnešním dni? Výborné, velmi dobré, dobré, slabé, nebo špatné? “ (cit.
McDowell, 2010, str. 2).
Druhá eudaimonistická perspektiva kritizuje výhradní důraz na potěšení, kdy tento
přístup vidí jako příliš shovívavý, jedinec by měl v životě aspirovat výše, než na pouhé
potěšení. Skutečný psychologický well-being čerpá z osobního růstu a aktivního přispívání
druhým a společnosti. Tato perspektiva se odráží v práci mnoha teoretiků na poli well-
beingu, například u Maslowa (sebeaktualizace), Rogerse, Junga (individualizace) a dalších.
Eudaimonistický pohled přesouvá pozornost od subjektivního k psychologickému well-
beingu a zdůrazňuje stálý osobní růst a adaptaci. Štěstí se stává potěšujícím výsledkem,
není však samotným jádrem. Jednou z metod vycházejících z tohoto pojetí je například
multidimenzionální škála Ryffové, jenž zahrnuje šest aspektů psychologického well-
beingu, včetně osobního růstu (McDowell, 2010).
Oba výše uvedené pohledy však navzdory vzájemnému kontrastu nejsou zcela
nezávislé. Osobní růst a naplnění ve svém důsledku přináší potěšení. Potěšení samo o sobě
nemusí vést k well-beingu podle eudaimonistické perspektivy, nicméně záleží na způsobu,
jak a pomocí čeho je člověk dosahuje a jak k němu přistupuje. Je ovšem pravdou, že
prožívání radosti a štěstí, pramenící především z vnitřních zdrojů, ve svém důsledku rovněž
může vést k otevřenosti k osobnímu růstu a prospívání druhým a společnosti.
K zamyšlení se nabízí také skutečnost, že osobní růst může probíhat i díky a za
přítomnosti negativních emocí a jedinec může pociťovat smysl svého života, rozvíjet svou
osobnost či se věnovat práci pro druhé a zároveň udávat nízký well-being, jako
pociťovanou spokojenost se svým životem. Pokud se však jedná o skutečné vnitřní
proměny vedoucí k individualizaci, sebeaktualizaci, nebo stávání se sám sebou, pak tento
proces ve svém důsledku skutečně vede k postupnému růstu osobní pohody v životě. Tato
osobní pohoda je doprovázená pozitivními emocemi a přijetím minulých, současných i
budoucích událostí jako dobrých v celkovém kontextu života a samozřejmě přijetím sebe
sama. Z výše uvedeného vyplývá, že oba pohledy na podstatu lidského štěstí jsou podle
všeho úzce provázané a nelze je od sebe oddělovat nebo stavět proti sobě.
44
Někteří autoři zohledňují při tvorbě pojmů v oblasti well-beingu také časovou
dimenzi. Například podle Csikszentmihalye se well-being a spokojenost se životem týkají
minulosti, pocit štěstí a flow (momentální extatické nadšení) současnosti, naděje a
optimismus směřují do budoucnosti (Šolcová, 2004).
2.5.2. Složky subjektivní osobní pohody
Subjektivní prožitek pohody je v základu možné rozdělit do dvou hlavních dimenzí,
a sice:
� kognitivní (co si člověk o svém životě myslí, jak jej hodnotí) a
� emocionální (jak člověk svůj život prožívá, jak se v něm cítí).
Kognitivní složka bývá často operacionalizována jako životní spokojenost, tedy
vědomé celkové hodnocení svého života. Pojetí různých autorů se liší v tom, jaké oblasti a
obsahy prožitků do osobní pohody zařazují, například sebehodnocení v rámci svého života,
spokojenost s rodinou, sociálními vztahy, sociálním postavením, prací, zdravím,
podmínkami života a další (Blatný, Dosedlová, Kebza, & Šolcová, 2005).
Kognitivní složka může být ovlivněna různými faktory. Ve výzkumu provedeném u
dospělých obyvatel Kanady (Kahneman, Diener, & Schwarz, 1999) bylo například zjištěno,
že důvody pro jimi udávaný well-being byl z 41- 50 % aktuální emocionální stav, 22-40 %
tvořilo očekávání budoucnosti, z 5-13 % minulé události a z 5-13 % sociální srovnávání a
jistě existuje řada dalších faktorů. Lidé při hodnocení své spokojenosti se životem obvykle
nepostupují analyticky, tedy nezhodnotí každý relevantní aspekt svého života, které by poté
integrovali do mentální reprezentace svého života jako celku. Spíše ukončí mentální
vyhledávací proces tehdy, když si vzpomenou na dostatek informací k utvoření hodnocení
s dostatečnou subjektivní jistotou. Toto hodnocení je založeno na informacích, které jsou
v danou chvíli nejvíce dostupné. Podle Kahnemana et al. (1999) se zde tedy uplatňuje řada
dalších procesů, jedním z nich je například paměť. Některé události si lépe zapamatujeme,
například díky jejich emocionálnímu náboji, paměť samotná rovněž může být ovlivněna
aktuálním emocionálním naladěním a mnoha dalšími situačními i osobnostními faktory.
Dalším vlivným procesem je momentální nálada. Lidé s dobrou náladou mají tendenci si
spíše vybavit z paměti pozitivní informace, při smutné náladě si vybaví více negativních
událostí. Kahneman et al. (1999) dále uvádí, že tento fenomén může být ovlivněn také
45
prostou formou dotazu. Pokud se zeptáme, zda je člověk šťastný nebo ne, většina lidí bude
vypovídat o svém aktuálním emocionálním stavu. Poukázáním na skutečnost, která daný
stav zapříčinila však může pomoci odlišit aktuální stav od celkového prožívání svého
života. Například pokud se zeptáme na otázku „jak se vám daří“ ve slunečný den, lidé
budou udávat spíše pozitivní odpovědi, nežli v den, kdy je zataženo a prší. Pokud se jich
však před tím zeptáme, jaké je u nich počasí a až poté, jak se jim daří, závislost udávaného
SWB na počasí bude menší, než v případě, kdy se na aktuální počasí nezeptáme)
(Kahneman et al., 1999).
Blatný (2010) definuje emocionální složku well-beingu jako souhrn nálad a emocí,
jenž mohou být příjemné či nepříjemné. Podrobněji se jí budeme dále zabývat
v následujícím odstavci s názvem 5.4. Emoční složka subjektivní osobní pohody.
Kognitivní a emocionální dimenze well-beingu jsou nicméně velmi úzce propojeny a
kognitivní hodnocení jako takové je vždy ovlivněno emocemi a naopak.
Různí autoři se na well-being dívají rozdílnými způsoby a využívají odlišné formy
jeho rozdělení. Například podle pojetí Snydera, Lopeze a Pedrottiho (2010) se well-being
skládá z emocionálního, psychologického a sociálního well-beingu.
Dle Ryffové a Singera (2002) je osobní pohoda tvořena šesti základními dimenzemi, které
jsou zároveň jejími zdroji:
� sebepřijetí (pozitivní vztah k sobě);
� pozitivní vztahy s druhými (empatie, uspokojující vztahy) ;
� autonomie (nezávislost na hodnocení a očekávání druhých, sebeurčení) ;
� zvládání životního prostředí (pocit kompetence);
� smysl života (pocit smyslu, cílesměrnost);
� osobní rozvoj (trvalý vývoj, otevřenost novému).
C. Keyes (2007, in Slezáčková, 2012), který do konceptu well-beingu zavedl termín
flourishing, tedy úspěšné prospívání osobnosti, přidal k těmto aspektům duševní pohody
Ryffové navíc emocionální a sociální pohodu. Podle Keyese (2009, in Snyder, Lopez, &
Pedrotti, 2010) je možné jedince vyznačující se vysokou hladinou emocionální,
psychologické a sociální pohody popsat jako prospívající (flourishing). Tyto osoby mají
dostatek vitality, blízké vztahy, postupuje v procesu seberozvoje a prožívá svůj život
smysluplně. (Slezáčková, 2012).
46
Čeští autoři Kebza a Šolcová (2005) ve své studii reprezentativního souboru
v České republice zjistili, že prožitek osobní pohody nezávisí na pohlaví ani věku a šťastný
člověk vyznačuje:
� pozitivním vztahem vlastní osobě
� sebeúctou a sebepřijetím
� sebeuplatněním
� pocitem osobního zvládání
Významným autorem na poli zkoumání lidského štěstí je Seligman (Slezáčková
2012). Nejprve přišel s konceptem „opravdového štěstí“, které tvoří tři základní
komponenty, a sice pozitivní emoce (prožívání radosti, vděčnosti, lásky, naděje a dalších
emocí přispívajících k prožívání vlastního života jako příjemného a pohodlného), aktivní
zaujetí (plné ponoření do práce, zálib nebo prožívání mezilidských vztahů) a smysluplnost
(rozpoznání osobních předností a jejich využití také pro druhé a společnost). Poté se však
odklonil od dle něj problematického pojmu štěstí a vrátil se k širšímu označení „duševní
pohoda“. Seligman poukázal podle Slezáčkové (2012) také na výše uvedenou skutečnost,
že mnohé metody měřící spokojenost se životem mohou být zavádějící, jelikož hodnocení
celkové spokojenosti v životě je až ze 70 % ovlivněno našimi aktuálními pocity, výsledky
výzkumů tedy mohou být značně zkreslené.
Seligman (2011, in Slezáčková 2012) proto vypracoval rozšířenou teorii duševní
pohody, ve které rovněž pracuje s termínem flourishing. Duševní pohodu pokládá nikoliv
za reálný, přímo měřitelný jev, ale spíše za teoretický konstrukt, který je třeba přesně
definovat. Jeho přístup je komplexní, kde každá složka duševní pohody hraje významnou
roli, žádná sama o sobě však nevysvětluje celkovou úroveň duševní pohody. Flourishing
zjednodušeně řečeno přesahuje pojetí životní spokojenosti založené na pozitivní
emocionalitě a lze na něj usuzovat tehdy, pokud víme, jak daný člověk prožívá pozitivní
emoce, vnímá smysluplnost své existence, udržuje kvalitní vztahy s druhými, je aktivně
zaujatý různými aktivitami a dosahuje úspěchů ve své činnosti (Slezáčková, 2012).
Na druhou stranu i toto pojetí pracuje se subjektivním hodnocením těchto oblastí, a
je tedy určováno do velké míry vnitřními proměnnými. Pokud bychom je chtěli měřit
objektivně, bylo by nutné předem stanovit jasná kritéria, což je ovšem značně
komplikovaná záležitost, vezmeme-li v úvahu značnou variabilitu v tom, co lidé považují
pro ně samotné za optimální.
47
Štěstí a duševní pohoda je tedy poměrně složitý konstrukt a i když dnes existuje
mnoho metod k jeho vysvětlení a měření, je potřeba mít na paměti, že každá metoda
poukazuje nebo měří štěstí a pohodu určené právě konstruktem a teorií, ze které vychází. Je
však jistě možné určit oblasti, které mají na prožívání duševní pohody největší vliv a
jejichž vyváženost a rozvoj se odráží v celkovém pocitu štěstí v životě jedince.
2.5.3 Změny hladiny subjektivní osobní pohody
Další otázkou, kterou se oblast zkoumání lidského štěstí a duševní pohody zabývá,
je, zda se jedná o poměrně stálou charakteristiku anebo o proměnlivý jev, který je možné
nějakým způsobem ovlivňovat, zda lze zvýšit úroveň spokojenosti s vlastním životem.
Odpověď do velké míry závisí na tom, z jakého úhlu a časového hlediska se autoři na
subjektivní well-being a jím danou životní spokojenost dívají a jakým způsobem jej
pojímají.
Nástroje psychologických výzkumů často operacionalizují osobní pohodu jako
prožitek trvající řádově spíše týdny, jde tedy o dlouhodobější charakteristiku. Zároveň však
v sobě obsahuje i proměnlivé prvky související s momentálním duševním stavem,
dynamikou nálad nebo reakcemi na životní události (Šolcová, 2004).
Otázka možnosti ovlivnění subjektivního well-beingu, konkrétně jeho kognitivní
složky, spokojenosti se životem, zároveň evokuje otázku, jaké faktory vlastně k pocitu
životní spokojenosti přispívají. Ty mohou být jednak vyjádřeny pomocí objektivních
faktorů, jako je například kvalita rodiny a vztahů, bezpečné prostředí, dobrá ekonomická
úroveň a jiné. Jak však již bylo uvedeno výše, spokojenost v těchto oblastech není až tolik
dána jejich objektivní kvalitou, ale spíše jejich osobitým hodnocením a prožíváním jedince
a rovněž vztahem sám k době. To velmi úzce souvisí s jeho osobnostními
charakteristikami, například temperamentem (nejvíce s dimenzemi extraverze a
neuroticismu), který je podle Blatného (2001, in Dobešová, 2007) nejvýznamnějším
faktorem predikujícím spokojenost se životem.
Becker ve své koncepci uvádí, že člověk má tendenci tíhnout v hodnocení svého
stavu ke stabilní úrovni (Šolcová, 2004). Existuje určitá přednastavená hladina SWB, která
dlouhodobě setrvává na stejné úrovni, různé události mohou způsobit odchylku, ale v
průběhu času dochází k návratu na původní hladinu. Dle Blatného (2010) bylo opakovaně
výzkumně prokázáno, úroveň osobní pohody je ovlivněna pouze událostmi z posledních
48
třech měsíců. nebo těmi, které svou závažností překročily adaptační hranice člověka.
Tento model vychází z předpokladu, že SWB je determinováno velkou měrou neměnnými
osobnostními faktory, což potvrzuje rovněž řada výzkumů. Existují však výzkumy, které
tento předpoklad nepotvrdily, jde tedy zřejmě stále o otevřenou otázku (Nosková, 2008).
I pokud vezmeme v potaz uvedenou teorii, že se SWB vrátí po čase opět na stejnou
hladinu jako na počátku, ani to neznamená, že by tato nebo jakákoliv jiná aktivita nebo
technika pro zvýšení jeho úrovně byla zbytečná. Některé věci pravděpodobně potřebují
více času, pokud chce jedinec změnit stabilnější charakteristiky, způsob myšlení nebo
prožívání, trvá to déle a je nutná pravidelná práce a upevňování. Pokud se však nějaká
technika ukáže jako účinná a člověka baví a cítí její příznivý účinek, může ji zařadit do
svého každodenního života a stabilně tak udržovat svou pohodu na vyšší úrovni, v průběhu
času může dojít i k trvalejší změně.
Zjištěná přednastavená hladina může souviset s těmi složkami well-beingu, které
jsou ovlivněny zejména osobnostními charakteristikami jedince, tedy těmi, které se
nejvýznamněji podílejí na hodnocení životní spokojenosti, zároveň jsou považovány za
poměrně stálé a málo se měnící v průběhu života. Rovněž může jít o zvýšení či snížení
celkového well-beingu vlivem vnější události. Když však její působení pomine, případně si
člověk zvykne na novou situaci, prožívání životní spokojenosti se vrátí na původní úroveň.
Velká část metod pro zkoumání spokojenosti se životem pracuje s oběma jeho hlavními
dimenzemi, tedy kognitivní a emocionální. Relativní stálost hladiny subjektivního well-
beingu může být tedy dána zejména jeho kognitivní složkou, na kterou mají vliv málo
proměnné osobnostní vlastnosti daného jedince. Emocionální složka je naproti tomu velmi
proměnlivá a může celkové hodnoty SWB v čase vychylovat. Jelikož je emocionální
prožívání také do velké míry závislé na osobnostních charakteristikách, má tendenci se
v dlouhodobém měřítku i po různých výchylkách na jednu či na druhou stranu udržovat na
relativně stálé úrovni. Některé významné životní události, nebo i cílené metody, jako
například terapeutická intervence, meditace, zlepšení fyzické zdatnosti a mnohé další,
mohou působit na obě složky a prostřednictvím rozvoje a změn osobnosti ovlivnit také
subjektivně prožívanou životní spokojenost. Snaha o zlepšení kvality života je ostatně
hlavním nebo vedlejším cílem většiny psychoterapií. Stálost well-beingu platí v případě,
kdy se člověk sám aktivně nesnaží o změnu svého prožívání nebo například rozvoj své
osobnosti nebo se nepřihodí žádná událost, která by v něm podnítila zásadnější změny či
49
přehodnocení.
Dnes je zřejmé, také díky moderním zobrazovacím metodám a rozvoji lidského
poznání, že mozek je schopen procházet v čase značnými proměnami, které samozřejmě
ovlivňují téměř veškeré fyziologické funkce těla a také psychické prožívání a rovněž
mnohé charakterové a další osobnostní vlastnosti a z nich vycházejícího chování. Některé
změny probíhají samy a přirozeně, jiným se musí dopomoci a často to není tak snadné.
Ostatně cílem jakékoliv léčby je nějaká vnitřní změna. V medicíně jde o změny, které se
projeví na rovině těla, v případě psychoterapie je cílem proměna v duševní oblasti.
Poznatky o mozkové plasticitě mohou přispět také rozvoji poznání a způsobů práce a
psychickým stavem nebo osobnostními charakteristikami člověka.
Řada výzkumů potvrzuje, že určitý typ intervencí může well-being zvyšovat.
Například meta-analýza výzkumů (probíhajících nejčastěji v délce 4-12 týdnů) v oblasti
vlivu intervencí pozitivní psychologie provedená Sin a Lyubomirsky (2009) ukázala, že
intervence s využitím technik pozitivní psychologie (například pozitivní psaní, nácvik
všímavosti, vděčnosti a jiné) signifikantně zvyšují úroveň subjektivního well-beingu a
zároveň snižují hladinu depresivních symptomů.
2.5.4 Emoční složka subjektivní osobní pohody
Emocionální složku osobní pohody tvoří dlouhodobé prožívané emoce (pozitivní a
negativní), jejich intenzita a frekvence. Emoce ovlivňují celou řadu procesů, včetně
kognitivních a fyziologických. Osobní pohoda se vyznačuje vysokou úrovní emocí
pozitivních a nízkou úrovní emocí negativních (Blatný, 2010).
Pozitivní a negativní emoce nejsou pouhými opačnými póly jedné škály
subjektivního well-beingu, ale tvoří dvě samostatné dimenze. Toto zjištění podpořilo
výzkum pozitivního well-beingu, na rozdíl od jeho pouhého odvozování z nepřítomnosti
negativních pocitů (McDowell, 2009).
Dělení emocí na pozitivní a negativní je zjednodušené, existuje celá řada způsobů
třídění emocí. Dle Šimka (1995, in Křenková) se dělit například na kladné, (radost),
záporné (smutek), aktivizující (zlost, radost) či tlumící (zklamání, deprese).
Každá emoce představuje určitou formu energie a zejména velké množství
neodreagovaných emocí (bez možnosti je vyjádřit či reagovat) může poškozovat lidské
50
zdraví (případem jsou civilizační choroby). Tato situace nastává zejména u emocí
negativních, jejichž vyjadřování je v mnoha případech společensky nepřípustné (Šimek
1995, in Křenková 2011).
Emoce zejména zprostředkovávají prožitek, na jehož základě dále jednáme. Člověk
se od ostatních savců liší tím, že emoční pohnutky nemusí poslechnout, je schopen
sebekontroly. Proces emočního prožívání je možné řídit, organizovat, směřovat a zároveň
se pokoušet aby vedl spíše k růstu, nežli patologickým situacím (Vasiljuk 1998, in
Křenková 2011).
Dynamika a obsah emočního prožívání jsou částečně vrozené a částečně jde o
důsledek specifického vývoje každého člověka, do určité míry je člověk schopen po celý
svůj život učit se, rozvíjet, případně pozměňovat emoční reakce (Šimek 1995, in Křenková
2011).
Další důležitou součástí emocionální osobní pohody je štěstí, jež označuje
hodnocení prožitkové stránky života a leží na hranici emoční a kognitivní složky well-
beingu. Je možné říci, že se jedná o opak deprese s převahou prožívání pozitivních emocí
nad negativními (Blatný, 2010).
2.5.5 Pozitivní emoce
Emoce jsou součástí každého lidského života a prožívání každého člověka. Je
možné je rozdělit do dvou hlavních skupin, a sice emoce pozitivní a negativní. Ty negativní
jsou povětšinou nepříjemné, na druhou stranu jsou zcela přirozené a mají také svou
významnou roli v životě i v rámci evoluce. Jsou velmi úzce provázány s tělesným stavem a
fyzickými pocity (stejně tak pozitivní emoce) a díky nim si můžeme uvědomovat, že se
nám něco nelíbí, že něco není v pořádku nebo že je potřeba nějaká změna ať už na
jakékoliv úrovni. Tělo i duše se však během prožívání negativních emocí dostává do stresu,
naopak stres podporuje negativní emoce a tak vzniká bludný kruh. Někdy je snadné z něj
vystoupit nebo nám v tom pomůže nějaká vnější pozitivní událost, mnohdy však sami
musíme aktivně něco učinit abychom se opět dostali do pohody a ne vždy je to tak
jednoduché a negativní rozpoložení může trvat i mnoho týdnů. Tím ovšem oslabujeme i své
fyzické tělo a jsme pak ještě oslabenější a i na duševní rovině náchylnější k dalším
propadům. Je proto dobré naučit se s negativními emocemi nějakým způsobem pracovat,
51
přijímat jako nezbytnou součást života, ale zároveň si osvojit způsoby jak své prožívání
dostat opět do rovnováhy či pozitivního pólu.
Navození pozitivních emocí je dle Nešpora (2011) jednou z cest, kterou lze
zmírňovat průběh a dopad emocí negativních. Prožívání pozitivních emocí proto také ne
náhodou patří ke znakům vysokého well-beingu (osobní pohody) a s jejich prostřednictvím
lze well-being zvyšovat.
Pozitivní emoce vedou mimo jiné k širšímu a lepšímu vnímání skutečnosti. Rovněž
zvyšují psychickou odolnost, projevují se aktivací příslušných částí mozku, na úrovni
autonomního nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí (Nešpor 2011). Kladné emoce nám
také umožňují udržovat dobré vztahy, podporují zájem o nové zážitky a činnosti a
kreativitu (Slezáčková, 2012). Pozitivní emoce vytváří trvalé osobní zdroje sil. Díky
zkušenostem s kladnými emocemi jsou lidé tvořivější, sociálně aktivnější a celkově
zdravější. (Fredrickson, 2004). Nemusí se jednat o pouhý jednorázový stav, ale o vývoj
směřující k vyšší úrovni zrání osobnosti (Sobková & Tavel, 2010).
Mareš (2001, in Sobková & Tavel, 2010 ) definuje šťastnou osobnost třemi
základními znaky: přítomnost pozitivních emocí, nepřítomnost emocí negativních a
spokojenost se svým životem jako celkem.
B.L. Fredricksonová (2004) se velmi důkladně zabývala studiem lidských emocí a
pracovala s pojmem pozitivita. Pozitivita podle Fredricksonové označuje komplexní
fenomén týkající se jednak emocionality, ale také způsobu myšlení, smysluplnosti,
mezilidských vztahů i tělesného zdraví. Je totiž potřeba od sebe odlišit prosté potěšení,
které prožíváme například při příjemných činnostech od celkového pozitivního vnitřního
naladění, které ovlivňuje naše prožívání za jakýchkoliv situací. Pozitivní naladění
samozřejmě přispívá k častějšímu a intenzivnějšímu prožívání pozitivních emocí, které pak
nejsou jen pouhou reakcí například na úspěch nebo zdraví, ale také je přímo ovlivňují a
podporují. Pozitivita jako taková je příčinou a důsledkem spokojenosti a naplnění v životě.
Zvyšuje také naši sebedůvěru a celkovou aktivitu. Má dále vliv na způsob myšlení, které je
pak otevřenější a kreativnější. Pozitivní emoce zlepšují sociální vztahy, podporují
optimismus, odolnost, posilují duševní a fyzické síly. Mají schopnost zmírnit vliv emocí
negativních a mohou také pomoci při překonávání mezilidských konfliktů.
Pozitivní emoce jsou rovněž úzce provázány s fyzickým zdravím (při častém
prožívání pozitivních pocitů lze očekávat méně nachlazení, zánětů nebo
52
kardiovaskulárních onemocnění) a dlouhověkostí. Kok et al. (2013) prokázali, že zvýšení
míry pozitivních emocí stimuluje činnost parasympatické části vegetativního nervového
systému. Tato část autonomního nervového systému zasahuje do činnosti většiny vnitřních
orgánů a její vliv je převážně relaxační. Stimulace parasympatiku vede například ke
zpomalení srdeční frekvence, svalové relaxaci nebo zvýšení prokrvení trávicího traktu.
Slouží tedy k regeneraci a obnovení energetických zásob. Tímto způsobem pozitivně
ovlivňuje tělesné zdraví.
Slezáčková (2012) uvádí, že pozitivní naladění lze různými způsoby zvyšovat.
Nestačí však pouze nasadit masku a tvářit se, že jsme šťastní a v pohodě, i když tomu tak
zrovna není, případně zavírat před problémy oči. Dle Fredricksonové (2005) mnohé
výzkumy ukazují, že nejen projevy hněvu mají negativní dopad na lidské zdraví a korelují
například s rizikem srdeční příhody, ale že stejná závislost platí také pro neupřímné
vyjadřování pozitivity (předstíraný úsměv). Pouze skutečný srdečný úsměv, při kterém jsou
aktivovány také svaly okolo očí má protektivní vliv na naše tělo i duši. Pozitivita tedy
neznamená popírání negativních zážitků, spíše jde o to nenechat se jimi zahltit a udolat, ale
využít pozitivních emocí a myšlenek k posílení při jejich zvládání (Slezáčková, 2012).
Negativní emoce tedy mají také své místo v každodenním životě a není účelné se
snažit se jich zcela zbavit. Slezáčková (2012) udává, že ideální poměr mezi pozitivními a
negativními emocemi je 3:1. Nejčastěji se v běžné populaci vyskytuje poměr 2:1, osoby
s depresí skórují 1:1 a méně.
Friderickson (Cohn, Fredrickson, Brown, Mikels, & Conway, 2009) užívá termín
pozitivita jako alternativu k pojmu štěstí, které může vyjadřovat emoci, osobnostní rys,
náhodu, předurčenost nebo cíl života. Pozitivita jakožto kladné emocionální naladění
zahrnuje prožívání zejména těchto kvalit : radosti, lásky, vděčnosti, naděje, vyrovnanosti a
klidu, hrdosti, zájmu, pobavení, úcty a inspirace. Jejich rozvoj je samozřejmě velmi
individuální.
Ačkoliv tedy v předcházející kapitole bylo uvedeno mnoho různých konceptů a
přístupů k pojetí štěstí, osobní pohody či kvality života, je zřejmé, že pozitivita, jejíž
důsledkem je častější prožívání kladných emocí, je velmi významným faktorem, který
určuje a také ovlivňuje úroveň prožívaného well-beingu.
Fredricksonová například testovala hypotézu, že pozitivní emoce mají schopnost „léčit“
emoce negativní. Probandi byli uvedeni do stresující situace, bylo jim řečeno, že si mají
připravit projev pod časovým tlakem. Poté, co byli obeznámeni s tím, že žádný projev
přednášet nemusí, byl jim ukázán film, v prvním případě evokující potěšení, v druhém
53
případě spokojenost, ve třetím žádnou emoci a ve čtvrtém smutek. Po celou dobu jim byl
měřen srdeční tep a krevní tlak. Obrázek 1 níže ukazuje, za jak dlouho v jednotlivých
případech došlo k návratu srdečních funkcí do normálu (Fredrickson, 2003).
Obrázek 1. Doba nutná ke zotavení srdečních funkcí z prožitého stresu podle sledovaného filmu.
V prvním případě byl promítán film evokující potěšení, ve druhém spokojenost, ve třetím žádnou
emoci, ve čtvrtém smutek (odshora dolů)
čas (sekundy) 0 10 20 30 40 50
2.5.5.1 Navozování pozitivních emocí
Emoce jako takové jsou velmi prchavé a mohou se velmi rychle proměňovat na
základě vnějších událostí i vnitřních procesů (fyzických, ale i duševních). Pokud nějaké
emoční naladění přetrvává po delší dobu, hovoříme o náladě. Ta může být rovněž pozitivní
nebo negativní (laicky pak mluvíme o dobré či špatné náladě) nebo rychle se měnící od
jednoho pólu ke druhému. Setrvávání na jednom extrémním pólu nálady nebo její velmi
rychlé a nepředvídatelné proměny mohou vyústit až v patologii (deprese, mánie, emočně
nestabilní porucha). U většiny zdravých jedinců má však nálada tendenci setrvávat
v mírném vychýlení na jednu či na druhou stranu s občasnými výkyvy. Následně pak
ovlivňuje naše subjektivní prožívání či neprožívání pohody a štěstí v životě.
54
To, k jakému pólu je nálada po většinu času nakloněna závisí na celé řadě faktorů.
Příčinou a zároveň průvodním jevem dobré či špatné nálady a následně dlouhodobějšího
stavu jsou vždy pozitivní či negativní emoce. Jak již bylo uvedeno výše, jejich prožitek
v některých případech souvisí s vnějšími událostmi, mnohem více jsou však determinovány
vnitřními proměnnými, jako například temperament, převaha extroverze či introverze nebo
atribuční styl a mnohé další. Tyto charakteristiky jsou nám do velké míry dány geneticky
nebo se rozvinuly na základě zkušeností v raném dětství, vždy je však možné svou
osobnost rozvíjet tak, abychom mohli prožívat více štěstí ve svém životě.
Jednou z cest, jak zvýšit prožívanou osobní pohodu je dle Nešpora (2011) navozování
pozitivních emocí. Ovšem takovým způsobem, který je dlouhodobé udržitelný a
nepoškozuje ani nás ani ostatní (například užívání omamných látek). Jednorázová pozitivní
emoce sice náš celý postoj k životu a jeho prožitek nezmění, jestliže však s nimi pracujeme
pravidelně a dlouhodobě, mohou již mnohé ovlivnit. Například je člověk schopný případné
vzniklé negativní emoce rychleji a efektivněji zpracovat a proměnit, zažívá méně stresu a
tím je fyzicky i duševně zdravější, stává se odolnějším vůči stresorům. Díky plasticitě
mozku může dojít ke změně neuronálních spojů v mozku (časté prožívání negativních
emocí může vést k vyšší citlivosti limbického systému zodpovědného právě za emoční
prožívání a díky vytvořeným spojům pak člověk může mnohem snadněji a na základě
menšího podnětu sklouznout ke špatné náladě či naopak).
Člověk je díky pozitivním emocím otevřenější a laskavější vůči svému okolí, což
vede k rozšiřování a prohlubování sociálních vztahů, myšlení je při pozitivním prožívání
flexibilnější a otevřenější a je tak šance pro jiné a nové zhodnocení situace nebo i svého
života, vytvoří se prostor pro osobnostní růst (Fredrickson, 2004).
Spoléhat se při navozování pozitivních emocí na zevní okolnosti není příliš
výhodné. Životní situace mnohdy není možné ovlivnit, zároveň opakování jedné radostné
události vede k oslabení jejího efektu. Pozitivní účinek některých technik například
záměrně navozeného smíchu, relaxace nebo meditace se však i při dlouhodobějším
opakování naopak zesiluje (Nešpor 2011).
Podle Humpolíčka (2006) je relaxace je účinným nástrojem napomáhajícím
uvolnění organismu, zachování a obnovení harmonické rovnováhy, snížení svalového a
duševního stresu a napětí. Relaxační techniky nám dále umožňují lépe vnímat své tělo a
psychiku a je možné s její pomocí mírnit deprese, úzkosti, fyzickou bolest. Existuje mnoho
55
různých technik a způsobů relaxace. Humpolíček (2006) dělí relaxaci podle použitých
metod na relaxaci: dechovou, hudbou, cvičební.
Cílem všech relaxačních technik je především pomoci člověku se fyzicky i duševně
uvolnit a odstranit napětí či negativní myšlenky. Některé se více soustřeďují na fyzickou
stránku, jiné na mentální (obě jsou ovšem těsně provázány a uvolnění mentální navodí
uvolnění fyzické a naopak), další využívají kombinace obou složek. Díky uvolnění může
organismus přirozeným způsobem obnovit své síly, je proto dobré zařazovat relaxaci nebo
jiné podobné techniky jako součást pravidelné duševní hygieny.
Hudba jako taková, správně zvolená, může v člověku navodit pocit relaxace a
zklidnění, doprovázené příslušnými fyziologickými změnami, případně odstranit únavu.
Hudba v kombinací s relaxačními technikami může znásobit a prohloubit jejich efekt.
Všeobecně se pro relaxační účely hodí hudba pomalejší, tichá a instrumentální, záleží
ovšem také na osobních preferencích jedince (Humpolíček, 2006).
2.5.6 Přístup ke štěstí a osobní pohodě ve východních filozofiích
„Věřím, že skutečným smyslem našeho života je hledat štěstí. Věřím, že štěstí může
být dosaženo pomocí výcviku mysli. “ (Lama & Cutler, 1999, str. 8)
Uvedený výrok jeho svátosti Dalajlamy je potvrzením skutečnosti, že východní
filozofie (stejně jako mnohé jiné tradiční kulturní a filozofické systémy, zde se však
budeme zabývat budhismem a jemu příbuznými směry, které jsou u nás doposud
nejznámější) se oblastí duševní pohody a zvyšování pocitu štěstí v životě zabývá již
odnepaměti a zároveň jde o její stěžejní téma (Slezáčková, 2012). Západní psychologie
nyní objevuje to, s čím v těchto kulturách pracují již po staletí. Zároveň je však patrná
určitá tendence k propojení západní i východní cesty, což může přispět k obohacení na
obou stranách. Východní filozofie disponuje znalostmi a technikami založenými na letité
praxi, intuitivním poznání a bohatých zkušenostech, západní psychologie nabízí objektivní
poznatky získané z výzkumů.
Jedním z prostředků východních filozofií k dosažení štěstí je meditace. Meditace je
dalším oblíbených nástrojem nejen osobnostního a duchovního rozvoje, ale také duševní
hygieny. Jde o souhrnné označení nejrůznějších technik vedoucí k danému stavu mysli i
tohoto stavu jako takového.
56
Cílem meditační praxe je vedle rozvoje bdělosti a klidu mysli také rozvoj
pozitivních vlastností, jako je láska, soucit, radost či vyrovnanost. Tyto vlastnosti jsou
zároveň předmětem pozitivní psychologie, jak je uvádí například Slezáčková (2012).
Ve svém základu se meditace podobá relaxaci, pokud ovšem vezmeme techniku
samotnou, je-li součástí duchovní praxe, je zapotřebí ji doplnit také studiem duchovní
nauky. Kromě samotného uvolnění je v meditaci kladen důraz i na zaměření pozornosti
určitým směrem a v určité kvalitě, například na část těla, vnější objekt nebo vnitřní
pochody mysli, v případě kontemplace jde o zamýšlení se nad daným tématem.
Jednou z meditačních metod zaměřených na rozvoj pozitivních emocí je například
meditace milující laskavosti (mettá)a její účinek prokazuje řada experimentálních studií
(Kok et al., 2013; Nešpor 2011). Kok et al. (2013) ve své studii rovněž potvrdili, že
pravidelné 6-týdenní praktikování mettá vedlo u účastníků k nárůstu pozitivních emocí,
prožívání pozitivních sociálních interakcí a ke zvýšení tonu parasympatiku.
V řadě kultur hudba byla a dodnes stále je vnímána jako způsob či prostředek
meditace, kdy meditací je zde myšlena jakákoliv technika, vedoucí pozornost člověka do
prožívání přítomného okamžiku, takzvaného tady a teď. Je patrné, že aktivní provozování
nebo poslech hudby jsou v mnoha charakteristikách tomuto pojetí meditace podobné.
57
3 VÝZKUMNÁ ČÁST
3.1 Formulace problému
Hlavním cílem této studie je získat hlubší porozumění působení pravidelného
provozování zpěvu na lidskou mysl a emoce.
Dílčím cílem výzkumu je zjistit, zda a jak přispívá pravidelný meditační zpěv
k pociťování emocionální duševní pohody.
Dalším dílčím cílem je zjistit, zda je pociťování emocionální duševní pohody
odlišné při použití dvou technik: meditačního zpěvu a relaxace se zaměřením pozornosti na
dýchání.
Zpěv jako nezávislá proměnná byl zvolen, jelikož jde o hudební aktivitu, kterou
může provádět každý, bez nutnosti vlastnit nějaký hudební nástroj nebo ovládat hru na
nástroj, není ani nutná jakákoliv předchozí zkušenost a zpívat mohou lidé jakéhokoliv
věku, vzdělání, kulturního prostředí.
V práci je uváděn pojem meditační zpěv (meditační ve smyslu provozování činnosti
s plným zaměřením pozornosti na tuto aktivitu), který se liší od běžného zpěvu tím, že při
něm nejde o technickou stránku zpěvu nebo rozvoj pěveckých dovedností, ani o prostý
zpěv písní či pobrukování jen tak pro radost, ale důraz je kladen na uvolněné zaměření
pozornosti na vlastní hlas a zpěv bez ohledu na jeho kvalitu.
Využití zpěvu písní bylo vyloučeno zejména proto, že písně jsou již komplexním
hudebním dílem a i když jejich zpěv může mít také prospěšný vliv na psychiku člověka,
bylo by obtížné vybrat jednu, která by byla vhodná k účelům výzkumu a pro všechny
účastníky, jelikož hudební preference každého jedince jsou poněkud odlišné a jedna píseň
může na každého působit jinak. Vlastní výběr oblíbené písně také není vhodný z důvodu
zachování stejných podmínek pro všechny účastníky. Navíc pro osoby bez nebo
s minimálními zkušenostmi se zpíváním by mohlo být obtížné a stresující si nějakou
vybrat.
Meditační zpěv libovolných samohlásek za doprovodu monotónní relaxační hudby
se jeví jako ideální prostředek pro výzkumné účely a jako technika rovnocenná a
porovnatelná s relaxací, jejíž příznivé účinky na lidskou mysl i tělo byly již mnohokrát
ověřené.
58
3.2 Hypotézy
H1. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu vede ke změnám
v prožívání emocionální duševní pohody.
H2. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu
prožívaných pozitivních emocí.
H3. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu poměru
pozitivity.
H4. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu snižuje hladinu
prožívaných negativních emocí.
H5. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání emocionální duševní pohody
není rozdíl.
H6. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání pozitivních emocí není rozdíl.
H7. V působení relaxace a meditačního zpěvu na poměr pozitivity není rozdíl.
Dodatky k hypotézám:
Pravidelným provozováním je myšlen meditační zpěv provozovaný denně po dobu deseti
minut.
Meditačním zpěvem je myšlen zpěv libovolných samohlásek spojený s nácvikem
alikvótního zpěvu za doprovodu monotónní relaxační hudby.
59
3.3 Metodika výzkumného šetření
3.3.1 Design výzkumu
Před navržením výzkumného designu byly s pomocí internetových zdrojů
vyhledány výzkumy a studie podobného typu, s hlavními klíčovými slovy well-being, ve
spojení s reserach, music, positive psychology, singing, relaxation. Výzkumy se
zaměřovaly převážně na efekt rozličných intervencí, okolností, aktivit a dalších faktorů,
které mohou nějakým způsobem ovlivňovat hladinu subjektivního well-beingu. Je nutné
poznamenat, že výzkumy vycházely z různých konceptů samotného well-beingu či osobní
pohody (Sin & Lyubomirsky, 2009) Vzhledem k tomu, že využívaly různé metody pro
měření toho také využívaly různé metody pro měření SWB, lišily se v délce trvání
výzkumu a samotné intervence, stejně jako v její formě a obsahu, počtem subjektů či
kontrolních skupin.
Po pečlivém prostudování, porovnání s cíli této studie a možnostmi výzkumu, byl
zvolen design uvedený dále. Podobně strukturovaným výzkumným designem byl například
výzkum Lichter et al. (1980). Metoda vedení denních záznamů byla využita již v řadě
výzkumů provedených například Kahnemanen (Kahneman et al., 2006) nebo Fredrickson
(2005).
Byl zvolen experimentální plán zahrnující dva re-testy, zařazení experimentální
proměnné bylo provedeno dvakrát. V průběhu všech 4 týdnů byl každý den administrován
Dotazník pozitivity.
Tabulka 1. Časový plán experimentu. MZ = meditační zpěv, R = Relaxace, K = kontrolní skupina
Skupina Týden 1 Týden 2 Týden 3 Týden 4
1 (MZ) Bez intervence Intervence
(meditační zpěv)
Bez intervence Intervence
(meditační zpěv)
2 (R) Bez intervence Intervence (relaxace) Bez intervence Intervence (relaxace)
3 (K) Bez intervence Bez intervence Bez intervence Bez intervence
DEP36 2x 1x 1x 1x
Dotazník
pozitivity
7x 7x 7x 7x
60
Nezávisle proměnné
Nezávislými proměnnými budou v našem výzkumu dvě různé techniky:
- Meditační zpěv
- Relaxace (zaměřená na sledování dechu)
Závislé proměnné
- Hladina pozitivních a negativních emocí, poměr pozitivních a negativních emocí (měřeno
pomocí Dotazníku pozitivity - měří emocionální well-being pomocí poměru pozitivních a
negativních emocí)
- Emocionální well-being (měřený pomocí Dotazníku aktuálního emocionálního naladění
DEP36 - dotazník emočního prožívání v uplynulém týdnu)
- Subjektivní spokojenost se životem, zhodnocení efektu nezávisle proměnné na prožívání a
duševní pohodu (hodnoceno formou kvalitativního rozhovoru)
Pro povahu výzkumného problému se jako vhodné jeví kvantitativní metoda
v podobě měření pomocí dotazníků v kombinaci s metodou kvalitativní (rozhovor), která
dává větší prostor pro zachycení individuálních rozdílů, subjektivních prožitků a hlubší
vhled do tématu, stejně jako umožní alespoň částečně zachytit možné intervenující
proměnné.
Do určité míry se design výzkumu podobá komparativnímu experimentu.
Nesplňuje však všechny požadavky pro klasický experiment, a je spíše metodou pro
pochopení zkoumaného jevu a zodpovězení výzkumných otázek.
Metody kvalitativní budou kombinovány s kvantitativními, konkrétně použitím
dotazníku prožívání emocí a dotazníku pozitivity a jejich porovnáním u jednotlivců a celé
výzkumné skupiny v rámci analýzy dat.
61
3.3.2 Charakteristika výzkumného souboru
Nábor dobrovolníků byl uskutečněn záměrným výběrem v kombinaci s metodou
sněhové koule. Do experimentu se zapojilo 22 osob, které byly náhodným výběrem
rozděleny do 3 skupin: skupina 1 (meditační zpěv), skupina 2 (relaxace) a skupina 3
(kontrolní).
Ze skupiny 2 byla vyřazena jedna osoba, která z časových důvodů po dvou týdnech
experimentu nebyla schopná pokračovat v participaci. Z tohoto důvodu je odlišný počet
subjektů ve skupině 1 a 2. Jeden subjekt ze skupiny 2 zapomněl ve čtvrtém týdnu vyplňovat
Dotazník pozitivity, máme od něj k dispozici data pouze ze tří týdnů. I v tomto týdnu však
prováděl relaxaci, ke statistickým výpočtům jsme tedy použili jeho data z dotazníku DEP36
ze všech čtyř týdnů. Ze skupiny 3 odpadly 2 osoby, jedna z důvodu závažné změny rodinné
situace a druhá pro výrazné zhoršení zdravotního stavu. Z kontrolní skupiny nebyl na konci
experimentu vyřazen žádný účastník.
Je nutné dodat, že největším problémem bylo naplnění kontrolní skupiny.
Dobrovolníci, kteří projevili zájem o účast ve výzkumu, byli ochotnější se jej zúčastnit
v případě, že zahrnoval nějakou aktivitu – intervenci. Pokud byli požádání o účast
v kontrolní skupině, většině se příliš nechtělo „jen tak“ každý den vyplňovat dotazník.
Našli jsme pouze jednoho dobrovolníka, který jej vyplňoval celý měsíc. Přistoupili jsme
tedy na kompromis a snížili počet dnů, kdy je vyplňován dotazník pozitivity na dva týdny.
Díky tomu se zvýšil počet účastníků v kontrolní skupině, jelikož osob, které byly ochotny
spolupracovat dva týdny bylo více, než v případě celých čtyř týdnů. Tato skutečnost snižuje
možnost adekvátního porovnání skupin s intervencí s kontrolní skupinou. Bude však možné
porovnat změnu v hodnotách alespoň v rámci dvou týdnů.
Pro statistické zpracování dat byla tedy použita data 19 osob, 11 mužů a 8 žen,
průměrný věk byl 29,68 let, SD 3,37.
Limity pro zařazení do souboru bylo: věk 20–40 let, aktivní provozování zpěvu,
hudby nebo strukturované relaxace častěji než dvakrát týdně, absence psychického
onemocnění vyžadujícího léčbu, aktuální závažná událost ovlivňující zásadně kvalitu života
(úmrtí v rodině, změna nebo propuštění ze zaměstnání, vážné zhoršení zdravotního stavu
apod.).
62
Celý experiment probíhal čtyři týdny.
Na počátku byli probandi seznámeni s průběhem a všemi náležitostmi výzkumného
šetření a podepsali informovaný souhlas. Byli rovněž informováni o použití nahrávacího
zařízení během rozhovorů a o možnosti svou účast ve výzkumu kdykoliv ukončit. Byli
obeznámeni s anonymním využitím získaných dat pouze pro výzkumné účely této práce.
Osoby ve vzorku jsou ve věkovém rozpětí 20-40 let, tedy v období mladší až
střední dospělosti, rovnoměrné zastoupení mužů a žen. Následující tabulka (Tabulka 2)
zobrazuje základní charakteristiku výzkumného souboru.
Tabulka 2. Charakteristika výzkumného souboru. MZ = Meditační zpěv, R = Relaxace, K = Kontrolní
skupina
Skupina Počet subjektů
Mužů Žen Průměrný věk (SD)
1 (MZ) 6 4 2 29,5 (2,1)
2 (R) 5 3 2 29,8 (4,32)
3 (K) 8 4 4 29,75 (3,92)
Vysvětlivky: SD – směrodatná odchylka
3.3.3 Průběh výzkumu
Výzkumné šetření sledující změny v prožívání duševní pohody v závislosti na
pravidelném praktikování meditačního zpěvu nebo relaxace probíhalo v období
15.9. - 30.10. 2013.
1. Týden
Před zahájením experimentu byl s účastníky proveden polo-strukturovaný rozhovor
a předložen Dotazník DEP36. V prvním týdnu výzkumu dobrovolníci z žádné skupiny
neprováděli žádnou techniku.
Na konci každého dne byli účastníci požádáni o vyplnění Dotazníku pozitivity. Na
konci celého týdne byli opět požádání o vyplnění dotazníku DEP36.
2. Týden
V druhém týdnu obdržela první experimentální skupina instrukce k provádění
meditace se zpěvem, každý den, ideálně během ranního hodin po probuzení.
63
Druhá experimentální skupina v druhém týdnu obdržela písemné instrukce
k provádění relaxace se zaměřením na dech s hudbou, každý den, ideálně během ranního
hodin po probuzení.
Třetí experimentální skupina ve druhém týdnu obdržela písemné instrukce
k provádění relaxace se zaměřením na dech, každý den, ideálně během ranního hodin po
probuzení.
Čtvrtá kontrolní skupina neprováděla žádnou techniku.
Na konci každého dne byli účastníci požádáni o vyplnění Dotazníku pozitivity. Na konci
celého týdne byli opět požádání o vyplnění dotazníku DEP36.
3. Týden
Ve třetím týdnu opět žádná skupina neprováděla žádnou z technik a byli požádání o
vedení denních záznamů ve formě Dotazníku pozitivity. Na konci týden účastníci vyplnili
dotazník DEP36.
4. Týden
Ve čtvrtém týdnu byl zopakován postup z druhého týdne, tedy zařazení zpěvu nebo
relaxace do denních aktivit, včetně vyplňování dotazníků. Na konci týden účastníci opět
vyplnili dotazník DEP36 a byl s nimi proveden polo-strukturovaný rozhovor.
3.3.4 Metody sběru dat
Účastníci si mohli zvolit, zda chtějí dotazníky vyplňovat v papírové formě, nebo
pomocí internetového připojení. Pro tyto účely jsme vytvořili on-line verzi dotazníků.
Průběžně jsme se všemi udržovali kontakt nejčastěji pomocí internetových komunikačních
prostředků. Zejména zpočátku byl tento kontakt nezbytný, aby si respondenti zvykli na
pravidelné vyplňování dotazníků. Zhruba polovina subjektů vyplňovala dotazníky
v elektronické podobě a polovina v papírové formě.
Instrukce k provádění jedné z technik účastníci obdrželi v papírové formě, rovněž
byly dostupné na internetu. První experimentální skupina společně s instrukcemi k nácviku
alikvótního zpívání obdržela hudební nahrávku, která sloužila jako doprovod ke zpěvu.
Rozhovory na počátku a na konci experimentu byly uskutečněny během osobního
setkání a nahrávány na záznamové zařízení.
64
3.3.4.1 Dotazník pozitivity
Autorkou tohoto dotazníku je B.L.Fredricksonová (2003). Vyvinula ho pro měření
poměru pozitivních a negativních emocí v průběhu uplynulého dne. Podobným dotazníkem
je například PANAS, obsahující rovněž 10 položek pro pozitivní a 10 položek pro
negativní emoce (Křivohlavý, 2007). Při tvorbě dotazníku pracovala také s možnými
zkresleními výsledků. Málokdo je totiž schopen si zcela přesně vzpomenout na všechny
odstíny prožívaných emocí v uplynulém dni. Emocionální paměť bývá ovlivněna tím, jaká
byla nejintenzivnější emoce v daném dni a jak se cítíme v okamžiku vyplňování dotazníku.
Proto je v dotazníku posuzována míra intenzity dané emoce namísto snahy o zprůměrování
nálady nebo četnosti emocí. Přesnost posuzování se zvyšuje, pokud posuzujeme právě
vrcholy emočního prožitku (Fredrickson & Losada, 2005).
Fredricksonová navrhuje pro překonání možných zkreslení zprůměrovat data
získaná v průběhu jednoho měsíce, díky čemu získáme průměrnou hodnotu poměru
pozitivity. Tímto nástrojem je také možné měřit změny v našem emocionálním naladění
vlivem různých cvičení nebo technik (Slezáčková, 2012).
Dotazník není standardizovaný na českou populaci, přesto jsme se však rozhodli jej
využít. Použili jsme překlad do českého jazyka podle Slezáčkové (2012).
Bohužel v našem výzkumu nebylo z časových důvodů možné měřit poměr
pozitivity a negativity po dobu celého měsíce, zvolili jsme tedy variantu týdenních
průměrů, tvořících základní poměr pozitivity a negativity pro daného člověka. Týden byla
rovněž doba, kdy osoby v experimentální skupině praktikovaly zpěv nebo relaxaci, z tohoto
období byl rovněž vypočítán týdenní průměr poměru pozitivity a negativity.
Velkou výhodou dotazníku je jeho jednoduchost a jeho vyplnění zabere zhruba
pouhé dvě minuty, hodí se tedy pro každodenní posuzování prováděné respondenty.
V dotazníku jsou rovným dílem zastoupeny otázky na pozitivní a negativní emoce,
což je podobný poměr jako v experimentu Kok et al. (2013) s osobami praktikujícími
mettá, kde pro měření úrovně pozitivních emocí použili 20-ti položkový screeningový
dotazník, ve kterém účastníci hodnotili nejvyšší míru prožitku dvaceti různých emocí
pomocí 5bodové škály. Položky pro pozitivní emoce souvisejí s jedním faktorem a je
možné jejich zprůměrováním vytvořit denní skóre pozitivních emocí. Položky pro
negativní emoce je podobně možné zprůměrovat do denního skóre negativních emocí.
65
Příklady položek:
Jak intenzivně jste prožíval/a pobavení, veselost nebo rozvernost? 0 1 2 3 4
Jak intenzivně jste prožíval/a hněv, podrážděnost nebo rozmrzelost? 0 1 2 3 4
3.3.4.2 Dotazník emocionálního prožívání DEP36
Tento dotazník vyvinul J. Kožený a je podle něj pokusem o operacionalizaci
emocionálního prožívání, tedy odhadem frekvence výskytu pozitivních a negativních
emočních prožitků (Kožený 1993). Autor dotazníku definuje SWB jako subjektivní
emocionální rovnováhu (nicméně podle například Dienerova pojetí tento dotazník měří
pouze emocionální složku SWB, chybí zde zahrnutí kognitivní složky), která je jedním
z podstatných faktorů majících vliv na lidské zdraví. (Kožený 1993). Dotazovaný jedinec
má na 5- bodové škále (1- téměř nikdy – 5- velmi často) odhadnout jak často zažíval daný
pocit za stanovené časové období. Stupnice má rozsah 18-90 bodů.
Koncepce dotazníku vychází ze dvoufaktorové struktury emocionální rovnováhy.
Dotazník se skládá z 36 výroků, kdy 18 položek vyjadřuje pozitivní emocionální prožívání,
zároveň tvoří jeden faktor DepP a 18 výroků negativní (Mirčevská, 2007). Pozitivní emoce
měřené dotazníkem zahrnují dobrou náladu, radost ze sebe, pocit štěstí, optimistický výhled
do budoucnosti, dobré vztahy s druhými, čas na odpočinek, uvolněnost, množství energie.
V rámci negativních emocí, zastoupených rovněž 18 položkami, jenž sytí společný faktor
DepN, je měřena míra nervozity, úzkosti a napětí, strachu, špatné nálady, mrzutosti,
pesimistického pohledu do budoucnosti, prožitek neštěstí, otrávenosti, pocitu
nespravedlnosti. (Králová, 2007). Uspořádání položek dle dimenze, pod kterou spadají, je
nesystematické, díky tomu nedochází během vyplňování k procesu habituace (Mirčevská,
2007).
Dle autora psychometrické parametry dotazníku DEP 36 naznačují, že konstruktivní
validita a reliabilita nástroje umožňuje použití škál k experimentálním účelům a je možné
modifikovat dotazované časové období. Pro účely našeho výzkumu je zvoleno období
uplynulého týdne.
Jelikož je zapotřebí počítat s možným zkreslením odhadu výskytu daného pocitu
aktuálním emocionálním naladěním, byla na začátek samotného dotazníku doplněna otázka
na momentální emoční rozpoložení a dále otázka směřující k uvědomění si příčiny
aktuálního stavu. Jak bylo uvedeno výše v kapitole 5.2 Složky subjektivní osobní, tyto
66
doplňující otázky mohou přispět k menšímu zkreslení odhadu výskytu daných pocitů
v uplynulém týdnu.
Příklady položek:
Měl/a jsem dobrou náladu
Byl/a jsem nervózní
3.3.4.3 Doplňující otázky pro polostrukturovaný rozhovor
Rozhovory proběhly se všemi účastníky výzkumu individuálně na počátku a na
konci samotného experimentu. Cílem rozhovoru bylo poskytnout informace, které nebylo
možné zachytit pomocí dotazníků.
Otázky v rozhovoru jsou zaměřeny zejména na kognitivní složku pociťované
aktuální osobní pohody a poskytují možnost subjektivního zhodnocení vlivu dané techniky
na prožívání během dne. Dále bude možné díky otázkám na aktuální životní situaci zachytit
možná zkreslení dat z dotazníků (například významnou životní událostí).
Do rozhovoru je zařazena rovněž otázka na aktuálně pociťovanou subjektivní
pohodu v životě. Hodnocení pomocí jedné souhrnné položky má poměrně vysokou
validitu, vykazuje vysoké korelace s mnohem delšími škálami pro měření životní
spokojenosti, například Škálou životní spokojenosti, nástroji pro měření úzkosti a deprese
nebo pro měření celkového zdraví. Řada longitudinálních studií rovněž prokázala vysokou
prediktivní validitu mezi skórem sebehodnotící položky a následnou úmrtností, i po
kontrole dalších rizikových faktorů (McDowell, 2010).
Pro tento výzkum byly použity dvě horizontální vizuální škála ve formě
deseticentimetrové úsečky s označenými krajními body, jedna pro ohodnocení aktuální
pociťované pohody a druhá pro ohodnocení vlastní spokojenosti se životem.
Příklady otázek:
Jak se vám nyní daří, jak se máte ?
Jste spokojen/a se svým životem? Liší se váš reálný život od vaší představy o ideálním
stavu?
Jak se vám dařilo zpívat/relaxovat s hudbou/relaxovat? Jaký jste z toho měl/a pocit?
67
3.3.5 Validita a reliabilita výzkumu
V nejobecnější rovině závisí dle Miovského (2006) validita výzkumu na pravdivosti
reprezentace výzkumného jevu, přesvědčivosti jeho doložení výzkumem. V kvalitativním
přístupu mají procedury validizace obvykle nenumerický charakter odpovídající povaze
kvalitativních dat. Spolehlivost kvalitativních dat je daná jejich kontextuální, empirickou
zakotveností, data se vyznačují svou bohatostí a komplexností. Umožňují důkladný popis
zkoumaného jevy a odhalují jeho různé souvislosti.
Existují různé způsoby pro zajištění a zvyšování validity kvalitativního výzkumu.
Dominantní technikou je triangulace, obecně tato metoda znamená hledání pozice
zkoumaného jevu prostřednictvím tří a více zdrojů dat. (Miovský, 2006).
Triangulace je v rámci této studie uplatněna především ve fázi sběru dat, a sice
polo-strukturovaným rozhovorem, dotazníkem DEP 36 a pravidelným měřením
emocionálního naladění pomocí Dotazníku pozitivity.
Požadavky pro validitu dat v kvalitativním výzkumu jsou: bohatá data, hustý popis,
silná data (vytvářená v průběhu delší časové jednotky), saturace dat. Je také nutné věnovat
pozornost potencionálním zdrojům zkreslení a pojmenování a popisu zdrojů těchto
zkreslení (Miovský, 2006). Těmto možným zkreslením byla věnována pozornost během
celého výzkumu.
Reliabilita je spolehlivost (přesnost) s níž test měří cokoli, co měří. Jinými slovy
také míra, v níž je měření prosto náhodných a systematických chyb (Disman, 2000).
Reliabilita měření emočního prožívání byla zajištěna použitím standardizovaného
dotazníku DEP36.
V kvalitativním výzkumu dochází k redukci informace, jelikož poskytuje mnoho
údajů o malém počtu jedinců, proto je problematické a někdy i nemožné generalizovat
výsledky na populaci (Disman, 2000). Dalším úskalím kvalitativního výzkumu je poměrně
nízká reliabilita, jelikož má slabou standardizaci. Na druhou stranu slabá standardizace,
která spočívá ve volné formě otázek a odpovědí, nevynucuje taková omezení a může
naopak přispět vysokou validitou kvalitativního výzkumu.
68
3.3.6 Metodika statistického zpracování dat
Pro každý sledovaný parametr byly vypočítány základní statistické veličiny
(aritmetický průměr, směrodatná odchylka, medián, minimální a maximální hodnoty). K
porovnání výsledných hodnot dosažených bodů v dotazníkovém šetření mezi skupinami 1,
2 a 3 byl použitý Kruskal Wallis test. Test Friedmanova ANOVA byl použitý pro
hodnocení výsledných hodnot v prvním, druhém, třetím a čtvrtém týdnu experimentu. U
všech provedených analýz jsme hladinu významnosti α stanovili na úrovni 0,05. Ke
statistickému zpracování výsledků byl použitý počítačový program firmy StatSoft CR s r.o.
STATISTICA (softwarový systém pro analýzu dat), verze 12.0.
3.3.6.1 Dotazník pozitivity
V případě dotazníku pozitivity byly vypočítány skóry z každého dne dvěma
způsoby.
U prvního způsobu, doporučeného autorkou dotazníku, je skór pro pozitivní škálu
vypočítán pomocí součtu položek, které respondent ohodnotil 2 a více body. Skór negativní
škály je dán součtem položek, které respondent ohodnotil 1 a více body. Výsledný skór je
pak tvořen podílem pozitivního skóru skórem negativním. Je-li negativní skór roven nule,
dělí se pozitivní skór jedničkou. Sečetli jsme vždy položky z pozitivní a negativní škály za
celý týden a z těchto hodnot byl vytvořen týdenní poměr pozitivity.
U druhé varianty vyhodnocení dotazníků, analýzy celkového součtu bodů, byl skór
pro pozitivní škálu proveden pomocí sčítání všech bodů u jednotlivých položek spadajících
do této škály, stejným způsobem byl vypočítán rovněž skór negativní skály. Dále byl
vypočítán průměrný skór pozitivních a negativních emocí za daný týden. Tento způsob
vyhodnocení vypovídá především o intenzitě prožívání pozitivních a negativních emocí,
která není reflektována u prostého součtu položek.
Vzhledem k malému počtu subjektů jsme pro statistické zpracování dat zvolili
kombinaci parametrických a neparametrických metod, konkrétně Kruskal Wallis test,
Friedmanova ANOVA a analýzy rozptylu pro mnohonásobná srovnávání.
69
3.3.6.2 Dotazník DEP36
Dotazník je rozdělen na dvě škály, první škála obsahuje 18 položek vyjadřujících
pozitivní emocionální prožívání a škála druhá osahuje 18 položek vyjadřujících
emocionální prožívání negativní. Dotazník byl koncipován tak, aby byl po porovnání škál
zřejmý poměr mezi pozitivní a negativní složkou. Položky hodnocené jako pozitivní jsou
položky číslo 1, 3, 5, 8, 10, 12, 15, 17, 18, 21, 22, 24, 26, 29, 32, 33, 34, negativní škálu
zastupují položky číslo 2, 4, 6, 7, 9, 11, 13, 14, 16, 19, 20, 23, 25, 27, 28, 30, 31 a 35. Čím
vyššího bodového ohodnocení v porovnání pozitivní a negativní škály respondent dosáhne,
tím je její prožívání emocí pozitivnější, tj. čím je skór vyšší, tím „lépe" se cítí (Křenková,
2011).
Při analýze jsou sčítány skóry všech osmnácti položek spadajících pod stejnou
škálu. Výsledkem tedy jsou dva skóry, z nichž jeden se vztahuje k výskytu pozitivních
prožitků, druhý k výskytu prožitků negativních. Tyto skóry mohou nabývat hodnot
v intervalu 18 – 90.
Po sběru dat, sečtení bodů na obou škálách dotazníku DEP 36 byla pro každého
účastníka zaznamenána hodnota rozdílu v daném týdnu („well–being“).
Výsledky dotazníku DEP36 z týdne 0 (před zahájením experimentu) a 1 (po prvním
týdnu bez intervence) byly zprůměrovány pro každého jednotlivce. Výsledné skóre udávalo
základní hladinu emocionálního prožívání za uplynulý týden.
Ke statistickému zpracování tohoto dotazníku byly použity stejné metody, jako v případě
Dotazníku pozitivity.
3.3.6.3 Rozhovory
Rozhovory byly přepsány a odpovědi účastníků byly rozřazeny podle otázek a
skupiny. Z odpovědí byly vybrány významné prvky – témata. Tato témata pak byly
seskupeny k jednotlivým otázkám pro každou skupinu. Dále se porovnávala témata
z prvního rozhovoru před začátkem experimentu s tématy ve druhém rozhovoru na konci
studie. Zvlášť pak vypsány významné události, ke kterým v životě účastníků v průběhu
výzkumu došlo.
70
4 Výsledky a interpretace
4.1 Statistická analýza výsledků Dotazníku pozitivity 4.1.1 Výsledky Dotazníku pozitivity ze skupiny 1 4.1.1.1 Výsledky Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů skupiny 1
Byly sečteny celkové body v rámci pozitivní škály pro každého účastníka,
zprůměrovány, výsledek byl zaokrouhlen na pět desetinných míst. V tabulkách jsou pro
lepší přehlednost uvedeny výsledky zaokrouhlené na dvě desetinná místa.
Dva subjekty (3 a 4) ze skupiny 1 (meditační zpěv) se v průběhu druhého týdne
experimentu rozešli se svým partnerem. Tato skutečnost se viditelně odrazila ve výsledcích
dotazníku pozitivity ve druhém i třetím týdnu, s velkou pravděpodobností i v týdnu
čtvrtém. Veškeré výsledky těchto subjektů je tedy nutné brát s rezervou a s vědomím
jistého zkreslení.
Týden 1 a 3 byly kontrolními týdny, intervence (meditační zpěv) byla zařazena
v týdnech 2 a 4.
V rámci popisné statistiky uvádíme průměrné součty bodů v jednotlivých týdnech
za škálu pozitivní emoce u všech subjektů (Tabulka 3).
Tabulka 3. Týdenní průměr bodů škály pozitivní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 1 (meditační zpěv)
Týden
Subjekt 1 M
(SD)
2 M
(SD)
3 M
(SD)
4 M
(SD)
5 M
(SD)
6 M
(SD) 1 29,29
(6,16) 26,14 (4,45)
25,43 (6,08)
13,14 (4,3)
20,29 (6,1)
16,86 (5,4)
2 33,43 (6,35)
30,14 (4,38)
23,86 (3,85)
12 (5,97)
22 (3,74)
22,29 (9,18)
3 27,29 (8,1)
27,43 (6,4)
23,71 (6,8)
12,71 (6,63)
21,71 (2,81)
15,57 (5,26)
4 34 (2,16)
26,57 (3,87)
34,86 (3,63)
11 (4,86)
24,43 (4,61)
22,71 (4,96)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
71
Tabulka 4 zobrazuje průměrné součty bodů v jednotlivých týdnech za škálu
negativní emoce u všech subjektů.
Tabulka 4. Týdenní průměr bodů škály negativní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 1 (meditační zpěv)
Týden
Subjekt 1 M
(SD)
2 M
(SD)
3 M
(SD)
4 M
(SD)
5 M
(SD)
6 M
(SD) 1 9,71
(5,82) 4,14
(3,48) 3,43
(2,76) 12,14 (7,29)
9,71 (4,27)
19,57 (6,13)
2 4 (4,9)
1 (1,15)
6,86 (2,12)
5 (3)
4,57 (3,36)
18,43 (9,50)
3 6,86 (5,98)
1,29 (1,5)
10 (4,2)
8,86 (4,91)
8,29 (5,44)
29,57 (4,79)
4 2,71 (3,25)
1,86 (1,77)
1,86 (1,68)
7,71 (3,45)
6,43 (4,86)
22 (6,4)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
V Tabulce 5 jsou uvedeny poměry týdenního součtu položek pozitivní a negativní
škály (dále v textu jako poměr pozitivity, v grafech a tabulkách značeno jako Pol
POZ/NEG) pro všechny subjekty.
Tabulka 5. Týdenní poměr pozitivity Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 1 (meditační zpěv)
Týden
Subjekt
1 2 3 4 5 6
1 1,67 3,25 2,91 0,54 1,31 0,69
2 3,53 11,33 3,26 1,25 2,23 1 3 2,21 7,33 1,73 0,64 1,58 0,47 4 5,31 7,86 8,63 0,63 2,04 0,76
72
4.1.1.2 Výsledky Dotazníku pozitivity pro celou skupinu 1
Tabulka 6. Průměr bodů škály pozitivní emoce (celkové POZ), průměr bodů škály negativní emoce
(celkové NEG), poměr pozitivity v jednotlivých týdnech, celá skupina 1 (meditační zpěv)
Proměnná
Skupina=1 Deskriptivní statistiky N
M
Median
Minimum
Maximum
SD
1T Průměr celkové POZ
6 21,85714 22,85714 13,1429 29,28571 6,15978 2T Průměr celkové POZ
6 23,95238 23,07143 12,0000 33,42857 7,45088 3T Průměr celkové POZ
6 21,40476 22,71429 12,7143 27,42857 6,09678 4T Průměr celkové POZ
6 25,59524 25,50000 11,0000 34,85714 8,71846 1T Průměr celkové NEG
6 9,78572 9,71429 3,4286 19,57143 5,89206 2T Průměr celkové NEG
6 6,64286 4,78572 1,0000 18,42857 6,07890 3T Průměr celkové NEG
6 10,80952 8,57143 1,2857 29,57143 9,68680 4T Průměr celkové NEG
6 7,09524 4,57143 1,8571 22,00000 7,70776 1T Poměr pozitivity
6 1,72781 1,48718 0,5385 3,25000 1,12908 2T Poměr pozitivity
6 3,76726 2,74697 1,0000 11,33333 3,84481 3T Poměr pozitivity
6 2,32788 1,65311 0,4706 7,33333 2,54078 4T Poměr pozitivity
6 4,20505 3,67170 0,6250 8,62500 3,56647 Vysvětlivky: T – týden; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka Výsledky vypočítané pro celou skupinu ukazují zvýšení hladiny pozitivních emocí
v obou týdnech se zařazením intervence v porovnání s oběma kontrolními týdny. Zvýšení
ve čtvrtém týdnu je však patrně zkreslené výrazným nárůstem pozitivních emocí u subjektu
číslo 3, který byl ovlivněn studijním pobytem, o kterém se zmiňujeme v kapitole 6.1
Intervenující proměnné. Dále u celé skupiny došlo ke snížení hladiny negativních emocí
v obou týdnech s intervencí a ke zvýšení poměru pozitivity v obou intervenčních týdnech.
4.1.1.3 Vyhodnocení rozdílů v jednotlivých týdnech pomocí testu Friedmanova
ANOVA, skupina 1
4.1.1.3.1 Škála pozitivní emoce, skupina 1, Friedmanova ANOVA Tabulka 7. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 1, škála pozitivní emoce
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = 4,000000 Koeficient konkodrance = ,22222
Aritmetický průměr
SD
p
1T Průměr POZ
21,85714 6,159776 0,26147 2T Průměr POZ
23,95238 7,450883 3T Průměr POZ
21,40476 6,096780 4T Průměr POZ
25,59524 8,718460 Vysvětlivky: T – týden; průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu; SD – směrodatná odchylka
73
Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách pozitivních
emocí u skupiny 1 v 1, 2, 3 a 4 týdnu sledování.
Graf 1 ukazuje, že v 1 a 3 týdnu (bez intervence) zůstaly průměrné hodnoty na
přibližně stejné úrovni, ve 2 a 4 týdnu (s intervencí) došlo k mírnému nárůstu, který však
nebyl statisticky významný.
Graf 1. Průměrné hodnoty pozitivních emocí u skupiny 1 v průběhu 4 týdnů 4.1.1.3.2 Škála negativní emoce, skupina 1, Friedmanova ANOVA
Tabulka 8. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient. konkordance, skupina 1, škála negativní emoce
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = 8,600000 Koeficient. konkordance = ,47778
Aritmetický Průměr
SD
p
1T Prům NEG
9,78572 5,892057 0,03511 2T Prům NEG
6,64286 6,078902 3T Prům NEG
10,80952 9,686798 4T Prům NEG
7,09524 7,707758 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu; SD – směrodatná odchylka
Nebyl neprokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách negativních
emocí u skupiny 1 v 1, 2, 3 a 4 týdnu sledování.
Z Grafu 2 je patrné snížení průměru negativních emocí ve druhém a čtvrtém týdnu,
v týdnu třetím je však hladina negativních emocí vyšší, než na počátku v týdnu prvním.
74
Graf 2. Průměrné hodnoty negativních emocí u skupiny 1 v průběhu 4 týdnů
4.1.1.3.2 Poměr pozitivity, skupina 1, Friedmanova ANOVA
Tabulka 9. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 1, poměr pozitivity
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = 13,00000 Koeficient konkordance = ,72222 Aritmetický Průměr
SD
p
1T Pol POZ/NEG
1,727805 1,129083 0,00464 2T Pol POZ/NEG
3,767263 3,844807 3T Pol POZ/NEG
2,327880 2,540783 4T Pol POZ/NEG
4,205050 3,566466 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG– poměr pozitivity; SD – směrodatná odchylka
Test neprokázal statistiky významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity u
skupiny 1 v jednotlivých týdnech. Z grafu 3 je však opět patrné zvýšení poměru pozitivity
v týdnech 2 a 4.
Graf 3. Průměrné hodnoty poměru pozitivity u skupiny 1 v průběhu 4 týdnů
75
4.1.2 Výsledky Dotazníku pozitivity u skupiny 2 4.1.2.1 Výsledky Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů skupiny 2
Intervenční týdny ve skupině 2 (relaxace) byly stejně jako v případě první skupiny
2 a 4, týdny 1 a 3 sloužily jako kontrolní. Od subjektu číslo 1 bohužel nemáme k dispozici
data ze čtvrtého týdne.
V tabulce 10 jsou uvedeny průměrné součty všech bodů v rámci škály pozitivní
emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů za každý týden.
Tabulka 10. Týdenní průměr bodů škály pozitivní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 2 (relaxace)
Týden
Subjekt 1 M
(SD)
2 M
(SD)
3 M
(SD)
4 M
(SD)
5 M
(SD) 1 12,86
(6,28) 19,43 (6,43)
21,43 (8,66)
30,14 (3,34)
23,29 (7,78)
2 21,86 (2,04)
19,43 (4,96)
26,57 (3,6)
25 (4,47)
25,29 (957)
3 21,71 (5,22)
9,43 (2,23)
22,57 (4,2)
24,14 (5,01)
23,29 (6,55)
4 19,57 (5,19)
26,43 (2,15)
28,68 (5,9)
24,71 (5,12)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
Tabulka 11 zobrazuje průměrné součty všech bodů v rámci škály negativní
emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů za každý týden. Tabulka 11. Týdenní průměr bodů škály negativní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 2 (relaxace)
Týden
Subjekt 1 M
(SD)
2 M
(SD)
3 M
(SD)
4 M
(SD)
5 M
(SD) 1 8,29
(6,16) 17,57 (4,47)
8,29 (3,99)
2,43 (2,51)
3,71 (3,64)
2 20,43 (5,24)
10,86 (5,15)
8,71 (3,82)
5,57 (8,52)
2,57 (2,34)
3 13,57 (4,79)
4,43 (1,4)
7,14 (2,61)
5,29 (5,79)
2,71 (3,86)
4 7,43 (3,26)
10,86 (6,57)
2,86 (2,41)
2,57 (4,16)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
76
V Tabulce 12 uvádíme poměry celkového součtu položek pozitivní a negativní
škály Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů v průběhu 4 týdnů.
Tabulka 12. Týdenní poměr pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 2 (relaxace)
Týden
Subjekt
1 2 3 4 5 1 0,75 0,9 1,28 5,31 2,15 2 0,76 1,09 1,4 3,59 3,56 3 1,04 0,56 1,45 2,46 6,22 4 1,26 1,49 4,25 5,8
4.1.2.2 Výsledky Dotazníku pozitivity pro celou skupinu 2
Tabulka 13. Průměr bodů škály pozitivní emoce (celkové POZ), průměr bodů škály negativní
emoce (celkové NEG), poměr pozitivity v jednotlivých týdnech, celá skupina 2 (relaxace)
Proměnná
Skupina=2 N
M
Median
Minimum
Maximum
SD
1T Průměr celkové POZ
5 21,42857 21,42857 12,85714 30,14286 6,26213 2T Průměr celkové POZ
5 23,62857 25,00000 19,42857 26,57143 2,91828 3T Průměr celkové POZ
5 20,22857 22,57143 9,42857 24,14286 6,10336 4T Průměr celkové POZ
4 24,89286 25,57143 19,57143 28,85714 3,93376 1T Průměr celkové NEG
5 8,05714 8,28571 2,42857 17,57143 5,94069 2T Průměr celkové NEG
5 9,62857 8,71429 2,57143 20,42857 6,80531 3T Průměr celkové NEG
5 6,62857 5,28571 2,71429 13,57143 4,19621 4T Průměr celkové NEG
4 5,92857 5,14286 2,57143 10,85714 3,96841 1T Poměr pozitivity
5 2,07717 1,27778 0,75000 5,30769 1,88656 2T Poměr pozitivity
5 2,07915 1,39535 0,76271 3,58824 1,38408 3T Poměr pozitivity
5 2,34486 1,44737 0,55556 6,22222 2,27785 4T Poměr pozitivity
4 3,19910 2,87000 1,25641 5,80000 2,20334 Vysvětlivky: T – týden; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka
Podíváme-li se na výsledky skupiny 2 jako celku, zjistíme zvýšení hladiny
pozitivních emocí v obou intervenčních týdnech v porovnání s kontrolními týdny. Dále u
celé skupiny došlo ke zvýšení hladiny negativních emocí v prvním intervenčním týdnu
v porovnání s prvním kontrolním týdnem, pak však tato hladina stále klesala. Ve druhém
intervenčním týdnu byla nižší, než v obou kontrolních týdnech. Poměr pozitivity se jen
nepatrně zvýšil ve druhém týdnu, ve čtvrtém týdnu bylo zvýšení výraznější (intervence 2 a
4 týden).
77
4.1.2.3 Vyhodnocení rozdílů v jednotlivých týdnech pomocí testu Friedmanova
ANOVA, skupina 2
4.1.2.3.1 Škála pozitivní emoce, skupina 2, Friedmanova ANOVA
Tabulka 14. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2, škála pozitivní emoce
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 4, df = 3) = 5,763158 Koeficient konkordance = ,48026
Aritmetický Průměr
SD
p 1T Průměr POZ
23,57143 4,655479 0,12372 2T Průměr POZ
24,07143 3,169798 3T Průměr POZ
19,85714 6,981999 4T Průměr POZ
24,89286 3,933761 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu; SD – směrodatná odchylka
Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách pozitivních
emocí u skupiny 2 v týdnech 1, 2, 3 a 4. Z Grafu 4 však můžeme sledovat zvýšení hladiny
pozitivních emocí ve druhém a čtvrtém týdnu. Je nutné podotknout, že v Grafu 4 je
zahrnuto všech pět subjektů ze skupiny 2, pro Friedmanovu analýzu však byla použita data
pouze čtyř subjektů, jelikož od jedné osoby nemáme k dispozici data ze čtvrtého týdne.
Křivku pozitivních emocí bez této osoby uvádíme níže v kapitole 4.1.5.1 Škála pozitivní
emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření.
Graf 4. Průměrné hodnoty pozitivních emocí u skupiny 2 v průběhu 4 týdnů
78
4.1.2.3.2 Škála negativní emoce, skupina 2, Friedmanova ANOVA Tabulka 15. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2, škála negativní emoce
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 4, df = 3) = 1,153846 Koeficient konkordance = ,09615
Aritmetický Průměr
SD
p 1T Prům NEG
8,000000 6,858135 0,76409 2T Prům NEG
6,928573 3,626245 3T Prům NEG
4,892858 1,841970 4T Prům NEG
5,92857 3,968412 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu; SD – směrodatná odchylka Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách
negativních emocí u skupiny 2 v týdnech 1, 2, 3 a 4.
Graf 5 ukazuje zvýšení hladiny negativních emocí ve druhém týdnu
(intervenční), ve třetím a čtvrtém pak tato hladina klesala. V Grafu 5 je opět zahrnuto všech
pět subjektů ze skupiny 2, křivku negativních emocí bez této osoby uvádíme v kapitole
4.1.5.2 Škála negativní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření.
Graf 5. Průměrné hodnoty negativních emocí u skupiny 2 v průběhu 4 týdnů
79
4.1.2.3.2 Poměr pozitivity, skupina 2, Friedmanova ANOVA Tabulka 16. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2, poměr pozitivity.
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 4, df = 3) = 3,300000 Koeficient konkordance = ,27500
Aritmetický Průměr
SD
p 1T Pol POZ/NEG
2,408968 2,002887 0,34764 2T Pol POZ/NEG
2,408263 1,353569 3T Pol POZ/NEG
2,670870 2,491903 4T Pol POZ/NEG
3,199103 2,203341 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG– poměr pozitivity; SD – směrodatná odchylka Nebyl prokázán významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity u skupiny 2
v týdnech 1, 2, 3 a 4.
Graf 6 ukazuje zvýšení poměru pozitivity ve třetím a čtvrtém týdnu. Ve druhém
týdnu došlo k nepatrnému poklesu poměru pozitivity, ve stejném období vzrostla hladina
jak pozitivních, tak negativních emocí, nárůst emocí negativních však dle výsledků poměru
pozitivity převážil zvýšení hladiny pozitivních emocí. Tato křivka je opět sestavena pro
všech pět subjektů ze skupiny 2, graf s hodnotami od čtyř subjektů, které byly použity ke
statistickým výpočtům je uveden v kapitole 4.1.5.3 Poměr pozitivity, analýza rozptylu pro
opakovaná měření.
Graf 6. Průměrné hodnoty poměru pozitivity u skupiny 2 v průběhu 4 týdnů
80
4.1.3 Výsledky Dotazníku pozitivity u kontrolní skupiny 3 4.1.3.1 Výsledky Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů skupiny 3
V případě skupiny 3 (kontrolní) nebyl žádný z týdnů intervenční.
Stejně jako v případě skupin 1 a 2 uvádíme nejprve tabulku s průměry celkového součtu
bodů za pozitivní škálu Dotazníku pozitivity (Tabulka 17), dále průměrné hodnoty
celkového součtu bodů za negativní škálu (Tabulka 18) a nakonec poměry pozitivity
(Tabulka 19) za všechny čtyři týdny u jednotlivých subjektů.
Tabulka 17. Týdenní průměr bodů škály pozitivní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 3 (kontrolní)
Týden
Subjekt 1 M
(SD)
2 M
(SD)
3 M
(SD)
4 M
(SD)
5 M
(SD)
6 M
(SD)
7 M
(SD)
8 M
(SD) 1 16,29
(3,04) 17,71 (3,45)
18 (3,46)
23,14 (3,98)
19,86 (5,55)
5,14 (3,72)
18,43 (5,77)
21,14 (4,6)
2 15,43 (1,51)
12,86 (5,37)
17,43 (2,44)
15,14 (5,4)
11,29 (4,79)
3,71 (1,98)
16,43 (2,15)
14,43 (1,72)
3 14,29 (8,08)
15,86 (5,58)
16,25 (4,52)
18,47 (7,82)
18,24 (6,51)
4,23 (3,92)
17,45 (4,18)
22,46 (5,76)
4 13 (2,31)
17,57 (5,09)
19,43 (1,36)
17,33 (2,43)
13,46 (2,35)
5,43 (1,6)
19,53 (5,67)
23,45 (3,81)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
Tabulka 18. Týdenní průměr bodů škály negativní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 3 (kontrolní)
Týden
Subjekt 1 M
(SD)
2 M
(SD)
3 M
(SD)
4 M
(SD)
5 M
(SD)
6 M
(SD)
7 M
(SD)
8 M
(SD) 1 8,43
(6,55) 13,71 (7,54)
3,86 (2,34)
0,57 (0,79)
1,71 (2,36)
2,14 (2,04)
6 (4,32)
13,43 (4,12)
2 6 (3,06)
10,29 (5,56)
2,14 (1,95)
1,71 (1,8)
2 (3,61)
2,14 (3,98)
10,29 (4,5)
5,57 (3,51)
3 7,57 (2,44)
7,14 (3,29)
4,23 (3,87)
1,33 (0,48)
2,15 (1,57)
1,95 (1,6)
7,45 (3,17)
8,46 (7,43)
4 8 (3,87)
6,86 (2,79)
2,43 (1,03)
0,49 (0,56)
3,56 (3,73)
2,36 (1,62)
9,56 (4,59)
6,59 (5,8)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
Tabulka 19. Týdenní poměr pozitivity Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 3
(kontrolní)
Týden
Subjekt 1 2 3 4 5 6 7 8
1 1,03 0,59 1,92 19,67 4,7 0,38 1,41 0,94 2 1,13 0,44 3,92 4,63 2,78 0,67 0,95 1 3 0,93 0,69 2,46 5,24 3,56 0,85 1,45 0,76 4 0,82 0,89 2,99 6,45 2,84 0,26 1,24 1,37
81
4.1.3.2 Výsledky Dotazníku pozitivity pro celou skupinu 3 Tabulka 20. Průměr bodů škály pozitivní emoce (celkové POZ), průměr bodů škály negativní emoce (celkové NEG), poměr pozitivity v jednotlivých týdnech, celá skupina 3 (kontrolní)
Proměnná
Skupina=3 Deskriptivní statistika N
M
Median
Minimum
Maximum
Std.Dev.
1T Průměr celkové POZ
8 17,46427 18,21429 5,1429 23,14290 5,42467 2T Průměr celkové POZ
8 13,33982 14,78571 3,7143 17,42857 4,34483 3T Průměr celkové POZ
8 15,90479 16,85000 4,2300 22,46000 5,29709 4T Průměr celkové POZ
8 16,14950 17,44852 5,4260 23,45000 5,49131 1T Průměr celkové NEG
8 6,23214 4,92857 0,5714 13,71428 5,17503 2T Průměr celkové NEG
8 5,01786 3,85715 1,7143 10,28571 3,65130 3T Průměr celkové NEG
8 5,03561 5,68643 1,3260 8,46000 2,94367 4T Průměr celkové NEG
8 4,97977 5,07500 0,4850 9,56000 3,20316 1T Poměr pozitivity
8 3,83033 1,22041 0,3846 19,66700 6,54242 2T Poměr pozitivity
8 1,93753 1,06452 0,4364 4,62500 1,61354 3T Poměr pozitivity
8 1,99197 1,18942 0,6889 5,23600 1,65371 4T Poměr pozitivity
8 2,10746 1,30050 0,2640 6,45800 2,00382 Vysvětlivky: T – týden; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka U celé kontrolní skupiny 3 došlo ve druhém týdnu ke snížení hladiny pozitivních
emocí, ve třetím a ve čtvrtém týdnu tato hladina mírně stoupala. U negativních emocí byl
vývoj podobný, ve druhém týdnu jejich hladina mírně poklesla, ve třetím se nepatrně
zvýšila a ve čtvrtém opět poklesla. Totožný vývoj jako pro negativní emoce platí pro poměr
pozitivity u kontrolní skupiny.
4.1.3.3 Vyhodnocení rozdílů v jednotlivých týdnech pomocí testu Friedmanova
ANOVA, skupina 3
4.1.3.3.1 Škála pozitivní emoce, skupina 3, Friedmanova ANOVA Tabulka 21. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 3, škála pozitivní emoce.
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 8, df = 3) = 11,25000 p = ,01045 Koeficient konkordance = ,46875
Aritmetický Průměr
SD
p 1T Průměr POZ
17,46427 5,424673 0,01045 2T Průměr POZ
13,33982 4,344833 3T Průměr POZ
15,90479 5,297092 4T Průměr POZ
16,14950 5,491313 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu; SD – směrodatná odchylka
82
Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách pozitivních
emocí u skupiny 3 mezi jednotlivými týdny.
Zejména ve druhém týdnu došlo k výraznějšímu poklesu hladiny pozitivních emocí
(Graf 7).
Graf 7. Průměrné hodnoty pozitivních emocí u skupiny 3 v průběhu 4 týdnů 4.1.3.3.2 Škála negativní emoce, skupina 3, Friedmanova ANOVA Tabulka 22. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient. konkordance, skupina 3, škála negativní emoce.
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 8, df = 3) = ,3417722 Koeficient konkordance = ,01424
Aritmetický průměr
SD
p 1T Prům NEG
6,232144 5,175030 0,95199 2T Prům NEG
5,017858 3,651298 3T Prům NEG
5,035611 2,943666 4T Prům NEG
4,979768 3,203165 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu; SD – směrodatná odchylka
Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách negativních
emocí u skupiny 3 mezi jednotlivými týdny.
Graf 8 ukazuje snížení hladiny negativních emocí ve druhém týdnu, ve třetím a
čtvrtém týdnu pak tato hladina zůstala na přibližně stejné úrovni, rovněž došlo ke snížení
rozptylu hodnot oproti týdnu prvnímu.
83
Graf 8. Průměrné hodnoty negativních emocí u skupiny 3 v průběhu 4 týdnů 4.1.3.3.3 Poměr pozitivity, skupina 3, Friedmanova ANOVA
Tabulka 23. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient. konkordance, skupina 3, poměr pozitivity.
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 8, df = 3) = ,4500000 Koeficient konkordance = ,01875
Aritmetický průměr
SD
p 1T Pol POZ/NEG
3,830334 6,542418 0,92973 2T Pol POZ/NEG
1,937529 1,613536 3T Pol POZ/NEG
1,991965 1,653709 4T Pol POZ/NEG
2,107460 2,003822 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG– poměr pozitivity; SD – směrodatná odchylka
Neprokázal se statisticky významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity u
skupiny 3 mezi jednotlivými týdny.
Graf 9. Průměrné hodnoty poměru pozitivity u skupiny 3 v průběhu 4 týdnů
84
4.1.4 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Kruskal – Wallis testu 4.1.4.1 Celkový součet bodů za pozitivní škálu
4.1.4.1.1 Týden 1
Tabulka 24. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, škála pozitivní emoce.
Závislá proměnná: 1T Průměr POZ
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =2,209474 p =,3313
1 R:11,667
2 R:11,600
3 R:7,7500
1 0,019565 1,288760 2
0,019565 1,200101 3
1,288760 1,200101 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu
V prvním týdnu nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných
hodnotách pozitivních emocí mezi skupinami (p > 0,05).
Graf 10. Porovnání průměrů celkových bodů škály pozitivní emoce u skupin 1, 2 a 3 v prvním týdnu
Boxplot by GroupVariable: 1T Průměr POZ
Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch
1 2 3
skupina
10
12
14
16
18
20
22
24
26
28
30
1T P
růměr
PO
Z
85
4.1.4.1.2 Týden 2
Tabulka 25. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, škála pozitivní emoce.
Závislá proměnná: 2T Průměr POZ
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =9,880000 p =,0072
1 R:13,167
2 R:13,800
3 R:5,2500
1 0,185864 2,604940 2
0,185864 2,665160 3
2,604940 2,665160 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu
Test ukázal statisticky významné rozdíly v průměrných hodnotách pozitivních
emocí mezi skupinami (p < 0,05) ve druhém týdnu. Rozdíl existoval mezi skupinami 1 a 3,
2 a 3, mezi skupinami 1 a 2 nebyl nalezen významný rozdíl.
Graf 11. Porovnání průměrů celkových bodů škály pozitivní emoce u skupin 1, 2 a 3 ve druhém týdnu
Boxplot by GroupVariable: 2T Průměr POZ
Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch
1 2 3skupina
8
10
12
14
16
18
20
22
24
26
28
30
32
34
2T P
růměr
PO
Z
86
4.1.4.1.3 Týden 3
Tabulka 26. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, škála pozitivní emoce
Závislá proměnná: 3T Průměr POZ
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =3,305795 p =,1915
1 R:12,083
2 R:11,900
3 R:7,2500
1 0,053803 1,590385 2
0,053803 1,449473 3
1,590385 1,449473 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu
Mezi skupinami 1, 2 a 3 nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v průměrných
hodnotách pozitivních emocí ve třetím týdnu (p > 0,05).
4.1.4.1.4 Týden 4
Tabulka 27. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čvrtém týdnu, škála pozitivní emoce
Závislá proměnná: 4T Průměr POZ
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 18) =7,624269 p =,0221
1 R:12,333
2 R:13,000
3 R:5,6250
1 0,193460 2,326745 2
0,193460 2,255921 3
2,326745 2,255921 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu
Mezi skupinami 1, 2 a 3 nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v průměrných
hodnotách pozitivních emocí ve čtvrtém týdnu (p > 0,05).
87
4.1.4.2 Celkový součet bodů za negativní škálu
4.1.4.2.1 Týden 1
Tabulka 28. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, škála negativní emoce
Závislá proměnná: 1T Prům NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =1,707996 p =,4257
1 R:12,333
2 R:9,8000
3 R:8,3750
1 0,743456 1,302470 2
0,743456 0,444193 3
1,302470 0,444193 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu
Ve výsledcích skupin v prvním týdnu není statisticky významný rozdíl
v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05).
Graf 12. Porovnání průměrů celkových bodů škály negativní emoce u skupin 1, 2 a 3 v prvním týdnu
88
4.1.4.2.2 Týden 2
Tabulka 29. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, škála negativní emoce
Závislá proměnná: 2T Prům NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =2,426847 p =,2972
1 R:9,3333
2 R:13,300
3 R:8,4375
1 1,164096 0,294770 2
1,164096 1,515712 3
0,294770 1,515712 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu
Ve výsledcích skupin ve druhém týdnu není statisticky významný rozdíl
v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05). 4.1.4.2.3 Týden 3
Tabulka 30. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, škála negativní emoce
Závislá proměnná: 3T Prům NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =2,193437 p =,3340
1 R:12,667
2 R:9,7000
3 R:8,1875
1 0,870626 1,473848 2
0,870626 0,471468 3
1,473848 0,471468 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu
Ve výsledcích skupin ve třetím týdnu není statisticky významný rozdíl
v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05).
89
Graf 13. Porovnání průměrů celkových bodů škály negativní emoce u skupin 1, 2 a 3 ve třetím týdnu
Z Grafu 13 je patrné, že hodnoty ve skupině 1 byly značně rozptýlené. Může to být
dáno doznívajícím vlivem intervence, která u některých subjektů mohla vést k posunu
nahoru a u jiných naopak dolů. Nebo zde také mohly sehrát roli nekontrolovatelné
intervenující proměnné. Skupina 3 je v tomto případě nejvíce homogenní.
4.1.4.2.4 Týden 4
Tabulka 31. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čvtrtém týdnu, škála negativní emoce
Závislá proměnná: 4T Prům NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 18) =,4083161 p =,8153
1 R:9,0000
2 R:11,000
3 R:9,1250
1 0,580381 0,043355 2
0,580381 0,573539 3
0,043355 0,573539 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu
Ve výsledcích skupin ve čtvrtém týdnu není statisticky významný rozdíl
v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05).
90
4.1.4.2 Poměr pozitivity
4.1.4.2.1 Týden 1 Tabulka 32. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, poměr pozitivity
Závislá proměnná: 1T Pol POZ/NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,0344737 p =,9829
1 R:9,8333
2 R:10,400
3 R:9,8750
1 0,166299 0,013710 2
0,166299 0,163650 3
0,013710 0,163650 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity
Není statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru pozitivity
v prvním týdnu (p > 0,05). Graf 14 ukazuje extrémně rozptýlené hodnoty u kontrolní
skupiny, naopak skupiny 1 a 2 mají relativně homogenní výsledky.
Graf 14. Porovnání poměrů pozitivity u skupin 1, 2 a 3 v prvním týdnu 4.1.4.2.2 Týden 2
Tabulka 33. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, poměr pozitivity
Závislá proměnná: 2T Pol POZ/NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =1,320303 p =,5168
1 R:11,917
2 R:10,200
3 R:8,4375
1 0,503789 1,144803 2
0,503789 0,549397 3
1,144803 0,549397 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity
91
Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru
pozitivity ve druhém týdnu (p > 0,05).
Graf 15 ukazuje velký rozptyl hodnot od průměru u skupiny 1 (která byla v prvním
týdnu homogenní). Tento efekt, jak již bylo uvedeno výše, může být způsobený odlišným
působením techniky na subjekty, nebo intervenujícími proměnnými.
Graf 15. Porovnání poměrů pozitivity u skupin 1, 2 a 3 ve druhém týdnu 4.1.4.2.3 Týden 3
Tabulka 34. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, poměr pozitivity
Závislá proměnná: 3T Pol POZ/NEG
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,0115789 p =,9942
1 R:9,8333
2 R:10,200
3 R:10,000
1 0,107606 0,054841 2
0,107606 0,062343 3
0,054841 0,062343 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity
Test neprokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru
pozitivity ve třetím týdnu (p > 0,05).
92
4.1.4.2.4 Týden 4
Tabulka 35. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čtvrtém týdnu, poměr pozitivity
Závislá proměnná 4T Pol Poz/Neg
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,6212687 p =,7330
1 R:10,750
2 R:11,000
3 R:8,8125
1 0,073367 0,637525 2
0,073367 0,681876 3
0,637525 0,681876 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity
Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru
pozitivity ve čtvrtém týdnu (p > 0,05).
4.1.4.3 Shrnutí výsledků Friedmanovy ANOVY a Kruskal-Wallis testu u Dotazníku
pozitivity
Porovnání hodnot dosažených v jednotlivých týdnech v rámci skupin pomocí
Friedmanovy ANOVY neprokázalo statisticky významný rozdíl v žádné proměnné u žádné
ze skupin.
Jedinou oblastí, kde Kruskal-Wallis test prokázal statisticky významný rozdíl mezi
skupinami byl ve druhém týdnu u průměru celkového součtu bodů škály pozitivní emoce.
Kontrolní skupina zde měla rozdílné hodnoty v porovnání se skupinami 1 a 2. Druhý týden
byl ve skupinách 1 a 2 prvním intervenčním týdnem. Výsledky mohou naznačovat, že první
zařazení intervence (meditační zpěv a relaxace) u obou skupin vedla ke zvýšení hladiny
pozitivních emocí. V hodnotách průměrů celkového součtu bodů negativní byl zejména u
první skupiny ve třetím týdnu výrazně zvýšený rozptyl hodnot. Ke stejnému efektu došlo
rovněž u skupiny 1 v hodnotách poměru pozitivních a negativních emocí ve druhém týdnu.
Možným vysvětlením může být odlišné působení techniky meditačního zpěvu na subjekty.
Zároveň se však může jednat o vliv intervenujících proměnných.
93
4.1.5 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Analýzy rozptylu pro opakovaná měření Analýza rozptylu patří mezi parametrické metody, jejichž užití se u malých
souborů příliš nedoporučuje. Tato metoda je však poměrně robustní, využili jsme ji spíše
jako doplňkovou a pro přehledné zobrazení křivek všech skupin v průběhu čtyř týdnů.
4.1.5.1 Škála pozitivní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky významný rozdíl
v průměrných hodnotách celkového součtu bodů za pozitivní škálu Dotazníku pozitivity
mezi skupinami 1, 2 a 3 (F = 3,5263; p = 0,006042) v týdnech 1, 2, 3 a 4.
Graf 16. Průměrné hodnoty celkového součtu bodů za škálu pozitivní emoce Dotazníku
pozitivity v jednotlivých týdnech
Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –
relaxace, skupina 3 – kontrolní; POZ – skóre pozitivních emocí
Z Grafu 16 můžeme vidět, že kontrolní skupina měla po celou dobu nižší hladinu
pozitivních emocí v porovnání se skupinou 1 a 2. U skupiny 1 a 2 došlo k mírnému zvýšení
hladiny pozitivních emocí mezi prvním a čtvrtým týdnem, u kontrolní skupiny došlo
naopak k mírnému snížení.
Graf 16 dále přehledně zobrazuje vývojové křivky hladiny pozitivních emocí u
všech skupin v jednotlivých týdnech. Test Friedmanova ANOVA pro jednotlivé skupiny
Current effect: F(6, 45)=3,5263, p=,00604Effective hypothesis decomposition
Vertical bars denote 0,95 confidence intervals
skupina 1 skupina 2 skupina 3
1T Průměr POZ2T Průměr POZ
3T Průměr POZ4T Průměr POZ
5
10
15
20
25
30
35
Skor
e po
zitiv
ních
em
ocí
94
neprokázal u žádné ze skupin statisticky významné rozdíly hodnot v jednotlivých týdnech.
Při porovnání křivek jednotlivých skupin však můžeme sledovat odlišný vývoj u skupin 1 a
2 v porovnání se skupinou 3.
Za povšimnutí stojí křivka druhé skupiny (relaxační), která je odlišná, než
křivka stejné skupiny znázorněná v Grafu 4. Je to způsobené tím, že v Grafu 4 jsou použity
hodnoty celé skupiny, čítající pět subjektů. V Grafu 16 u analýzy rozptylu jsou použita
data pouze čtyř subjektů, jedna osoba nedokončila čtvrtý týden, její data tedy nebyla
v analýze použita. Křivka v Grafu 16 ukazuje méně výrazné zvýšení hladiny pozitivních
emocí ve druhém týdnu, než jaké bylo patrné z Grafu 4.
4.1.5.2 Škála negativní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky nevýznamný rozdíl
v průměrných hodnotách celkového součtu bodů za negativní škálu Dotazníku pozitivity
mezi skupinami 1, 2 a 3 (F = 1,5849; p = 0,17366) v týdnech 1, 2, 3 a 4.
Graf 17. Průměrné hodnoty celkového součtu bodů za škálu negativní emoce Dotazníku pozitivity
v jednotlivých týdnech
Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –
relaxace, skupina 3 – kontrolní; NEG – skóre negativních emocí
Kontrolní skupina po celou dobu dosahovala nižší hladiny negativních emocí. U
všech tří skupin došlo k mírnému snížení průměrných hodnot negativních emocí mezi
prvním a čtvrtým týdnem. V první skupině průměrná hodnota negativních emocí poklesla
Current effect: F(6, 45)=1,5849, p=,17366Effective hypothesis decomposition
Vertical bars denote 0,95 confidence intervals
skupina 1 skupina 2 skupina 3
1T Prům NEG2T Prům NEG
3T Prům NEG4T Prům NEG
-4
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Skor
e ne
gativ
ních
em
ocí
95
v týdnech se zařazením intervence. Můžeme ovšem zároveň sledovat, že k poklesu ve
druhém týdnu došlo ve všech třech skupinách. V první skupině se ve třetím týdnu hladina
negativních emocí zvýšila dokonce nad úroveň v prvním týdnu, zatímco v kontrolní
skupině zůstala na relativně stejná. Tato skutečnost může být způsobena silným výkyvem u
první skupiny ve druhém týdnu vlivem intervence. Rovněž zde mohly sehrát významnou
roli rozdílné nekontrolovatelné intervenující proměnné u obou skupin.
U skupiny 2 je křivka opět odlišná, než v případě Grafu 5, kde byly použity
data všech pěti subjektů. Z křivky v Grafu 17 není patrný vliv intervence ve druhém a
čtvrtém týdnu na hladinu negativních emocí u druhé skupiny.
4.1.5.3 Poměr pozitivity, analýza rozptylu pro opakovaná měření
Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky nevýznamný rozdíl
v průměrných hodnotách poměru položek škál pozitivních a negativních emocí (poměr
pozitivity) mezi skupinami 1, 2 a 3 (F = 1,5234; p = 0,19239) v týdnech 1, 2, 3 a 4
Graf 18. Průměrné hodnoty celkového součtu bodů za škálu negativní emoce Dotazníku pozitivity
v jednotlivých týdnech
Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –
relaxace, skupina 3 – kontrolní; Pol POZ/NEG – poměr pozitivity
Current effect: F(6, 45)=1,5234, p=,19239Effective hypothesis decomposition
Vertical bars denote 0,95 confidence intervals
skupina 1 skupina 2 skupina 3
1T Pol POZ/NEG2T Pol POZ/NEG
3T Pol POZ/NEG4T Pol POZ/NEG
-4
-3
-2
-1
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Poměr
poz
itivi
ty
96
4.2 Statistická analýza výsledků dotazníků DEP 36 4.2.1 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 1
4.2.1.1 Základní data výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 1
Výsledné skóre dotazníku DEP36 bylo vypočítáno odečtením bodů za negativní
škálu od bodů za pozitivní škálu (POZ-NEG).
V Tabulce 36 uvádíme výsledné skóre dotazníku DEP36 pro jednotlivé subjekty
ze skupiny 1 (meditační zpěv).
Tabulka 36. Výsledné skóre dotazníku DEP36 u skupiny 1 (meditační zpěv), jednotlivé subjekty
Týden
Subjekt 1 2 3 4 5 6
1 57 40 31 -14 42 9
2 19 51 13 22 42 20 3 53 48 51 3 31 13 4 35 56 22 -7 38 3
Tabulka 37 udává výsledné skóre pro celou skupinu 1. Tabulka 37. Výsledné skóre dotazníku DEP36 u skupiny 1 (meditační zpěv), celá skupina Proměnná N
M
Median
Minimum
Maximum
SD
1T Poz-Neg
6 27,50000 35,50000 -14,0000 57,00000 25,74296 2T Poz-Neg
6 27,83333 21,00000 13,0000 51,00000 15,03884 3T Poz-Neg
6 33,16667 39,50000 3,0000 53,00000 21,22656 4T Poz-Neg
6 24,50000 28,50000 -7,0000 56,00000 23,43288 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg –výsledné skóre DEP36; N – počet subjektů; M - aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka 4.2.1.2 Analýza výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 1 MZ pomocí Friedmanovy ANOVY Tabulka 38. Analýza výsledného skóre DEP36, Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 1 (meditační zpěv)
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = ,7627119 Koeficient konkordance = ,04237
M
SD
p 1T Poz - Neg
27,50000 25,74296 0,85836 2T Poz - Neg
27,83333 15,03884 3T Poz - Neg
33,16667 21,22656 4T Poz - Neg
24,50000 23,43288 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg –výsledné skóre DEP36; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka
97
Analýza neprokázala statisticky významný rozdíl (p > 0,05) v průměrných
hodnotách výsledného skóre dotazníku DEP36 u skupiny 1 v průběhu čtyř týdnů.
Graf 19 znázorňuje velké rozptýlení hodnot v jednotlivých týdnech. Výsledná skóre
neukazují vliv zařazené intervence ve druhém a čtvrtém týdnu.
Graf 19. Výsledné skóre (Poz-Neg) dotazníku DEP36 v týdnech 1-4, skupina 1 4.2.2 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 2
4.2.2.1. Základní data výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 2
Tabulka 39. Výsledné skóre dotazníku DEP36, jednotlivé subjekty skupiny 2 (relaxace)
Týden
Subjekt 1 2 3 4 5
1 27,5 20 36 31,5 40,5
2 24 17 43 37 49 3 26 24 8 37 45 4 30 26 49 44 45
Tabulka 40. Výsledné skóre dotazníku DEP36, celá skupina 2 (relaxace) Proměnná N
M
Median
Minimum
Maximum
SD
1T Poz-Neg
5 31,10000 31,50000 20,00000 40,50000 7,88511 2T Poz-Neg
5 34,00000 37,00000 17,00000 49,00000 13,26650 3T Poz-Neg
5 28,00000 26,00000 8,00000 45,00000 14,05347 4T Poz-Neg
5 38,80000 44,00000 26,00000 49,00000 10,13410 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg – Celkové skóre DEP36; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka
98
4.2.2.2. Analýza výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 2 Tabulka 41. Analýza výsledného skóre DEP36, Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2 (relaxace)
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 5, df = 3) = 6,437500 Koeficient konkordance= ,42917
M
SD
p 1T Poz-Neg
31,10000 7,88511 0 ,09216 2T Poz-Neg
34,00000 13,26650 3T Poz-Neg
28,00000 14,05347 4T Poz-Neg
38,80000 10,13410 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg –výsledné skóre DEP36; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka Ve skupině 2 nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných
hodnotách výsledného skóre dotazníku DEP36 v týdnu 1, 2, 3 a 4 (p > 0,05).
Ačkoliv rozdíly dosaženého skóre v dotazníku DEP36 u skupiny 2 nebyly
statisticky významné, Graf 20 naznačuje zvýšení průměrných hodnot dotazníku DEP36
v týdnech intervence (týdny 2 a 4).
Graf 20. Výsledné skóre (Poz-Neg) dotazníku DEP36 v týdnech 1-4, skupina 2
99
4.2.3 Výsledky dotazníku DEP 36 u kontrolní skupiny 3 K
4.2.3.1 Základní data výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 3
Tabulka 42. Výsledné skóre dotazníku DEP36, jednotlivé subjekty skupiny 3 (kontrolní)
Týden
Subjekt 1 2 3 4 5 6 7 8
1 35,5 8 22 57 -25 52 14 19 2 28 -11 19 41 57 31 15 20 3 27 3 16 57 22 41 17 4 4 19 -9 27 40 27 41 24 10
Tabulka 43. Výsledné skóre dotazníku DEP36, celá skupina 3 (kontrolní) Proměnná N
M
Median
Minimum
Maximum
Std.Dev.
1T Poz-Neg
8 22,81250 20,50000 -25,0000 57,00000 26,13145 2T Poz-Neg
8 25,00000 24,00000 -11,0000 57,00000 19,93561 3T Poz-Neg
8 23,37500 19,50000 3,0000 57,00000 18,29081 4T Poz-Neg
7 24,14286 27,00000 -9,0000 41,00000 16,71754 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg – Celkové skóre DEP36; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka 4.2.3.2 Analýza výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 2 R pomocí Friedmanovy ANOVY Tabulka 44. Analýza výsledného skóre DEP36, Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 3 (kontrolní)
Proměnná
ANOVA Chi Sqr. (N = 7, df = 3) = 1,367647 Koeficient konkordance= ,06513
M
SD
p 1T Poz-Neg
23,35714 28,17610 0,71314 2T Poz-Neg
25,71429 21,42206 3T Poz-Neg
26,14286 17,85524 4T Poz-Neg
24,14286 16,71754 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg – Celkové skóre DEP36; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka
Ve skupině 3 nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách
výsledného skóre dotazníku DEP36 (p > 0,05).
100
Graf 21 zobrazuje poměrně stabilní hodnoty výsledného skóre skupiny 3 ve všech
týdnech a postupně se snižujícími rozptyly mezi hodnotami.
Graf 21. Výsledné skóre (Poz-Neg) dotazníku DEP36 v týdnech 1-4, skupina 3
4.2.4 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami v jednotlivých týdnech
pomocí Kruskal-Wallis testu
4.2.4.1 Týden 1, DEP36
Tabulka 45. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, výsledné skóre DEP36
Závislá proměnná: 1T Poz-Neg
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,6212687 p =,7330
1 R:10,750
2 R:11,000
3 R:8,8125
1 0,073367 0,637525 2
0,073367 0,681876 3
0,637525 0,681876 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36
Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného
skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 1 (p > 0,05).
101
4.2.4.2 Týden 2, DEP36
Tabulka 46. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, výsledné skóre DEP36
Závislá proměnná: 2T Poz-Neg
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,8739016 p =,6460
1 R:9,5000
2 R:12,000
3 R:9,1250
1 0,733674 0,123392 2
0,733674 0,896179 3
0,123392 0,896179 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36
Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného
skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 2 (p > 0,05).
4.2.4.2 Týden 3, DEP36
Tabulka 47. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, výsledné skóre DEP36
Závislá proměnná: 3T Poz-Neg
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,9173178 p =,6321
1 R:11,583
2 R:10,200
3 R:8,6875
1 0,405966 0,952860 2
0,405966 0,471468 3
0,952860 0,471468 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36
Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného
skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 3 (p > 0,05).
4.2.4.2 Týden 3, DEP36
Tabulka 48. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čtvrtém týdnu, výsledné skóre DEP36
Závislá proměnná: 4T Poz-Neg
Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 18) =3,025679 p =,2203
1 R:8,5000
2 R:13,000
3 R:7,8571
1 1,392049 0,216444 2
1,392049 1,645225 3
0,216444 1,645225 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36
Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného
skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 4 (p > 0,05).
102
4.2.5 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami pomocí analýzy rozptylu
pro opakovaná měření
Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky nevýznamný rozdíl
v průměrných hodnotách celkového skóre dotazníku DEP36 (Poz-Neg) mezi skupinami
1, 2 a 3 (F = 0,51407; p = 0,79450) v týdnech 1, 2, 3 a 4.
Graf 22. Průměrné hodnoty výsledného skóre dotazníku DEP36
Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –
relaxace, skupina 3 – kontrolní; Poz-Neg – výsledné skóre dotazníku DEP36
4.2.6 Závěrečné zhodnocení výsledků dotazníku DEP36
Statistická analýza neprokázala žádné významné rozdíly ve výsledcích dotazníku
DEP36 mezi sledovanými skupinami, ani v průběhu čtyř týdnů v rámci jednotlivých
skupin.
Průběhové křivky ukazují, že hladina výsledného skóre DEP36 (vypočítaného
odečtením bodů negativní škály od bodů pozitivní škály) u kontrolní skupiny zůstala na
přibližně stejné úrovni po celou dobu čtyř týdnů. V případě druhé skupiny (relaxace)
hladina celkového skóre mírně stoupla ve druhém týdnu a výrazněji pak v týdnu čtvrtém
(oba intervenční). Ve čtvrtém týdnu byla na vyšší úrovni, než v počátečním prvním týdnu.
Oproti tomu celkové skóre DEP36 se u první skupiny (meditační zpěv) zvýšilo až ve třetím
týdnu (bez intervence) a ve čtvrtém týdnu (intervenční) pokleslo pod úroveň počátečního
prvního týdne.
Current effect: F(6, 45)=,51407, p=,79450Effective hypothesis decomposition
Vertical bars denote 0,95 confidence intervals
skupina 1 skupina 2 skupina 31T Poz-Neg 2T Poz-Neg 3T Poz-Neg 4T Poz-Neg
-10
0
10
20
30
40
50
60
70
Prů
měr
né s
óre
DE
P36
103
4.3 Analýza informací získaných z rozhovorů 4.3.1 Analýza rozhovorů pomocí abstrakce témat
Rozhovory na počátku a na konci výzkumu byly nahrávány na záznamové zařízení.
Poté jsme provedli jejich přepis a rozčlenili odpovědi všech respondentů k příslušným
otázkám. Dále jsme z každé odpovědi abstrahovali jedno nebo více „témat“ – stručné
vystižení dané odpovědi.
Otázka 1: Jak se vám nyní daří, jak se máte (jak se nyní cítíte?) ?
V pilotním rozhovoru byly otázky „jak se vám nyní daří“ a „jak se nyní cítíte“ uvedeny
samostatně po sobě, ukázalo se však, že tyto dvě otázky evokují velmi podobné typy
odpovědí. První otázka je namířena spíše na zhodnocení aktuální životní situace a druhá na
konkrétní pocity v této chvíli, případně v tomto období několika dnů. Otázku „jak se cítíte“
jsme v samotném výzkumu nechali jako doplňující, v případě, že se respondent ve své
odpovědi nijak nevyjádřil ke svému aktuálnímu emocionálnímu prožívání.
Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)
Nic moc Ale vlastně dobré (3) (3) Skvělé (2) Cítím sílu Nestíhám Smutný den
Skupina 1 Skupina 2
Velmi dobře Jde to Přiměřeně Nic moc Klid Očekávání budoucnosti Dobře Lepší Výborně Skupina 3
Na dobré cestě Neutrál Skvěle (2) Stres Dobře (2) Pohoda Vyladěně (3) Celkem dobře (3)
104
Témata 2. rozhovor (konec experimentu)
Skupina 3 K
Pěkně Nestabilně Jde to Dobré probuzení Rychlé a intenzivní Asi se mi daří Nesebejistě Hodně síly Dobře Citlivá
Skupina 1 Skupina 2 R
Nejistě Velmi dobře (2) Trochu nervózní Spokojeně Dobře Výborně
Někdy příjemné, jindy méně Stres (3) Dobře Příjemně (4) Jde to Průměrně Vše je v pořádku
105
Otázka 2: Jak se vám dařilo v předchozím týdnu (jak jste se cítili v předchozím týdnu)?
Témata 1. rozhovor (počátek experimentu
Témata 2. rozhovor (konec experimentu)
Skupina 3
Nic moc Dobře (2) Lepší než teď (2) Stabilita Hněv Skvělé Síla Proměnlivé nálady
Nic moc Frustrace Výborně (2) Zklamání sebou Neusazenost Lehký nadprůměr Dobře Podobně Unaveně
Rozhozené emoce Unaveně Nic moc Napjatě Dařilo se Neutrálně Ušlo to Pohodově (2)
Skupina 2 Skupina 1
Skupina 3
Bylo to lepší Výborně Uvolněně (2) Emočně rozhozenější Dobře Zvláštně (3) Pohoda Tolik se nedařilo ale pocit dobrý
Skupina 1
Nemoc Krásný týden doma (2) Zen Málo energie Potřeba zpomalit Stabilnější Všelijak Hodně energie Únava Lepší než teď
Unaveně Příjemně Smutek (2) Stres (2) Nejistota Spokojeně Dobře (3) Šlo to
Skupina 2
106
Otázka 3: Zaznamenal jste v uplynulém období nějakou změnu ve své náladě,
v prožívání, od předešlého období?
Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)
Témata 2. rozhovor (konec experimentu)
Skupina 3
Více odhodlání Zlepšení (3) Zrychlení Pevnější Vyrovnanější Citlivější Víceméně stejné Ne
Skupina 1 Skupina 2
Nová inspirace Ano Více klidu Ne Ani ne (3) Cítím se lépe Prožívám stejně intenzivně
Vyrovnanější Ne Ano (2) (5) (2) Více starostí Veselejší Více stresu
Více klidu a vyrovnanosti Sebejistější Málo energie (2) Více stresu v práci Stále se něco mění Fajn Dlouhodobě se cítím lépe Horší nálada díky menstruaci Nabíjející
Skupina 1 Skupina 2
Ve svém postoji – pozitivní Více starostí Začíná mě to zase bavit (žít) Vyrovnanější Ne (2) Pořád stejné Větší uvědomění pocitů
Skupina 3
Větší pohoda Ne Více stresu (3) Klidnější Méně energie Unaveněji Tak nastejno Silnější
107
Otázka 4: Všimnul jste si v uplynulém období nějakých změn ve svém prožívání, chování
vůči druhým nebo v některých sociálních situacích?
Tato otázka se zaměřovala na sociální oblast respondentů, na to, jak ji vnímají, jak vnímají
sami sebe v kontextu vztahů a komunikace s druhými a případné změny v této oblasti.
Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)
Témata 2. rozhovor (konec experimentu)
Skupina 3
Sebevědomější Větší pohoda Snažím se krotit Žádný tlak na lidi Více konfliktů Asi stále stejné Flegmatičtější vůči lidem
Skupina 1 Skupina 2
Ano Ne Vnitřní naladění (2) Jako otevřít novou knihu Vědomější Otevřenější Větší odstup od dějů-pozorování Možná
Říkám co si myslím Nezávislejší Trochu otevřenější Nevím Mění se to stále Ne Nedokážu říci (4)
Shovívavější Tolerantnější Je to podobné Zviditelnění věcí Je tu změna Kritičtější Jsem tvrdší
Skupina 1 Skupina 2
Vyrovnanější Příjemnější reakce druhých Překonání předsudků vůči člověku Ne Upřímnější (3) Ano
Upřímnější Těžko zhodnotit Tolerantnější Otevřenější Ano Ani ne (2) Tolik mě neštvou
Skupina 3
108
Otázka 5: Jste spokojen/a se svým životem? Liší se váš reálný život od vaší představy o
ideálním stavu?
Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)
Témata vyjadřují především oblasti, ve kterých se život jedince liší od ideálního stavu
Témata 2. rozhovor (konec experimentu)
Ano, liší Spokojený (4) (3) Peníze Celkem spokojený Musí být kompromisy Seberealizace (2) Osobnost
Skupina 1 Skupina 2
Naprosto spokojený (2) Ano, liší Na dobré cestě (3) Je to dobré Fajn tak jak je Reál nemůže být ideálem
Skupina 3
Ano, liší Bolí mě nohy (2) Spokojen (2) Věřím, že to bude dobré Může být hůř (2) Mohlo by to být lepší Jak kdy (3)
Půl na půl Není to ideál Odejít z práce Jsem smířený (2) Trochu se liší Nejhorší mám za sebou Začíná se blížit k ideálu Spokojen na 90 % Spokojený
Skupina 1 Skupina 2
Průměrně Život je dobrý Ale je to dobré Spokojený (2) (3) Mentální pochody jsou jiné než bych chtěla Ideál je vysněný pojem Něco by se dalo vylepšit
Skupina 3
V základu ano Teď ano Může být lépe Snažím se být spokojená Trochu se liší Ještě se liší (2) Jsem spokojen/a (2)
109
Otázka 6: Chybí vám něco k tomu, abyste se cítila spokojená? Je něco co byste chtěl/a
změnit?
Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)
Témata 2. rozhovor (konec experimentu)
Peníze/zajištění Partner (3) (2) Více času Seberealizace Více energie Mít plán Méně podléhat neřestím
Skupina 1 Skupina 2
Partner Nevím Vnitřní klid Vděčnost Zajištění Více volna Naučit se vařit Energie
Skupina 3
Zdraví Více času (2) Peníze (3) Práce Čas na zábavu Ne Zdraví rodiny
Svoboda – jednou si pro ni dojdu Klid a pohoda Uvolnění v situacích Odpočinek, relaxace Seberealizace Zdravá záda Méně nervů na lidi Ležérnost Vztah
Skupina 1 Skupina 2
Stabilní zázemí Něco mi chybí, nevím co Zateplit si pokoj Trpělivost Dostat se mimo strach a obavy Stále se může něco měnit Naučit se vařit
Skupina 3
Optimální zdraví Ne Čas Energie Pocit naplněnosti Jistota do budoucna Vždy se něco najde Omezit kouření
110
Doplňující otázky zařazené do rozhovoru na konci experimentu u skupiny 1 a 2:
Otázka 7: Jak se vám dařilo zpívat/relaxovat s hudbou/relaxovat? Jaký jste z toho měl/a
pocit?
Všechny osoby z experimentální skupiny 1 zvládali provádět techniku bez
problémů každý den. U několika osob se vyskytnuly dny (max. 1-2), kdy na zpěv
zapomněli nebo si nestihli zazpívat, protože měli v daný den mnoho práce. Všechny
účastníky zpívání bavilo a často se na něj těšili. Většina zároveň udávala, že již v minulosti
měli chuť si někdy zazpívat, ale sami od sebe se k tomu neodhodlali.
Témata
Zpívání super Výborná zkušenost Trochu bolest v krku Uvolnění První týden mnohem lepší než druhý (2) Problém vyhradit si čas Soustředění do sebe Harmonie Trochu mě to stabilizovalo Ve druhém týdnu to šlo lépe Těšil jsem se Rozproudění Nákop sebejistoty Líbilo se mi to Zezačátku ne tak dobré ale pak jsem se do toho dostal
Skupina 1
Skupina 2
Ráda jsem si vyhradila čas Těšila jsem se Dobře Velmi dobré Těžké najít deset minut Někdy mě mrzelo že mi nešlo se zcela uvolnit Pronikaly myšlenky Těžké ve stanovenou dobu vypnout Velmi uvolňující Bylo to příjemné
111
Otázka 8: Všímali jste si nějakých změn ve vaše prožívání, emocích, energii, během
zpěvu/relaxace?
Témata
¨
Zpěv mi rozezníval vnitřek těla Klidnější (2) Chvíle klidu Příjemné a očistné Jako záchranná kotva Uvolňující Pronikaly myšlenky První vlna intenzivnější a naplňující Více klidu Uzemněnější Více energie do života Odpoutání od myšlenek Nabitější Emoce pozitivněji laděné
Skupina 1
Skupina 2
Podle poctivosti v relaxování Ne Zpracování neuzavřených témat Energie začala víc proudit Více jsem cítil své tělo Jak kdy Naslouchala jsem tělu Klid (2) Uvědomil jsme si více okolí Odpočinek od stresu
112
Otázka 9: Všímali jste si nějakých změn ve svém životě a ve svém prožívání v průběhu
praktikování meditace se zpěvem/relaxace?
Témata
Nahoru a dolů jiné životní priority Těžko rozeznat vliv zpěvu Ani ne (2) Záleželo na okolnostech Doporučuji a děkuji Budu se k tomu vracet Je to příjemné (3) Pravidelná činnost, čas pro sebe – měla jsem se za to ráda Léčivé – zastavení spěchu Fungovalo to než přišly jiné denní události Usměrněnější emoce Byl jsem nad věcí, normálně mám chaos Nic dlouhodobějšího
Skupina 1
Skupina 2
Mohla jsem pustit to co jsem si nesla Příjemný start do dne Život mě začal víc bavit Ne Více vědomý svých emocí Pomohla mi s fyzickým léčením (2) Ano, cítím se lépe Lepší struktura dne
113
4.3.2 Kvalitativní analýza rozhovorů
V odpovědích na jednotlivé otázky na počátku a na konci experimentu není možné
vysledovat nějaký specifický trend. Téměř u všech účastníků došlo k posunu v aktuálních
pocitech i tématech, která řešili bez ohledu na přiřazenou skupinu. Odpovědi však poskytují
určitý obrázek o situaci, ve které se probandi nacházeli.
U otázky na spokojenost se životem většina lidí na počátku i na konci výzkumu
udávala relativní spokojenost, s tím, že do ideálního stavu ještě jedna nebo více věcí chybí.
Naprostá spokojenost se objevila snad pouze u dvou respondentů, kteří se zrovna nacházeli
v očekávání narození prvního dítěte. Žádný účastník nevyjádřil vyloženou nespokojenost se
svým životem. U mnoha lidí byla patrná určitá smířenost se aktuální životem i přes jeho
stinnější stránky, několik respondentů přímo vyjádřilo naději na zlepšení v budoucnosti.
V rozhovoru na konci experimentu se ve skupině 1 (meditační zpěv) u otázky 6
(Chybí vám něco k tomu, abyste se cítil/a spokojená?) častěji objevovalo téma klidu a
uvolnění. Může tak být dílem náhody, jako možná interpretace se nabízí skutečnost, že díky
praktikování zpěvu se účastníci více zaměřili právě na tuto oblast.
Meditační zpěv byl všemi účastníky hodnocen kladně. Jedna soba se vyjádřila, že jí
činilo trochu problém vyhradit si čas na pravidelné zpívání, což bylo dáno i náročným
obdobím v práci:
Peter: „Po pravdě řečeno moc mi to nešlo, první vlnu jsem si užil mnohem víc. Teď s tím,
jak se vyvíjí věci okolo mě jsem dost roztěkaný a občas mě týral i pomyšlení na to, že mi to
zabere celých 20 minut ze dne. Hrůza. Ale alespoň mě to trochu stabilizovalo.“
Všechny osoby vnímaly meditační zpěv jako uklidňující, harmonizující a vedoucí
pozornost sám k sobě. Objevovaly se pocity uklidnění, ale také naopak většího nabití
energií.
Ctibor: „U zpěvu mi to pěkně rozeznívalo vnitřek těla, takže to rozhodně bylo příjemné a
očistné. A hlavně uvolňující se na chvíli nesoustředit na klasický pracovní den.“
Jitka: „ Zpívání mne rozvolnilo, uzemnilo, více jsme se soustředila do sebe. Zároveň to ve
mne rozproudilo energii a cítila jsme nákop sebejistoty.“
Martin: „ Ve druhém týdnu mi to šlo lépe, na konci třetího týdne jsem se vyloženě těšil, až
114
zase začnu zpívat. Cítil jsem více energie do dne a do života. Rád bych v tom pokračoval i
nadále.“
Peter: „Trochu to pro mě bylo jako záchranná kotva ale i tak mi do toho pronikaly
myšlenky na to co bych ještě měl nebo neměl dělat a impulzy ze dne. Samozřejmě všechno
se to uklidnilo... o trochu...“
Názory v tom, zda zpěv nějakým způsobem ovlivnil další prožívání během dne se různily.
Peter: „Ani ne, spíš mám pocit že to záleželo na tom co se dělo okolo mě v práci, v životě a
vůbec. Největší pohodu a klid nyní nacházím v malování. Je to určitě velmi příjemné a budu
se k tomu vracet podle možností, jednak bych se rád naučil zpívat a jednak potřebuji
pracovat na 5 čakře a myslím že zpěv tomu velmi pomáhá.“
Ctibor: „ V období zpěvu jsme měl hodně nahoru dolů určité jiné životní priority, takže vliv
zpěvu se tam těžko rozezná.“
Veronika: „Bylo dobré, že jsem něco dělala pravidelně a našla si čas pro sebe, za to jsem
se měla ráda. Fungovalo to než přišly jiné silnější vnější události. Vnímám zpěv jako
léčivý.“
Martin: Mám pocit, že ve dnech kdy jsem zpíval jsem měl takové usměrněnější emoce. Byl
jsem víc nad věcí. Normálně v tom mám spíš chaos.“
Relaxace ve skupině 2 byla rovněž všemi subjekty vnímána pozitivně. Prožitky
byly zaměřené na pociťování těla a tělesné zklidnění. Celkově při relaxaci respondenti
uváděli méně prožitků, než v případě meditačního zpěvu. Někteří respondenti během
relaxování zažívali pocity uvolnění a integrace předchozích událostí.
Markéta: „Ráda jsem si na relaxaci vyhradila čas, těšila jsem se. Poměrně rychle jsem
zpracovala to, co jsem v sobě měla neuzavřené.“
Jiřík: „Bylo to hodně uvolňující. A uvolnění je podle mě v životě hodně důležité. Byl jsem i
trochu nachlazený a myslím, že mi to pomohlo v léčení.“
115
David: „Relaxace byla příjemná. Když ležíš jen tak, posloucháš jen tělo, to si jinak
většinou neuvědomuješ. Taky jsem slyšel melodie všeho okolo. Víc jsem se také soustředil
na nemocnou část těla, cítil jsem jak do ní jde energie.“
Vliv relaxace na prožívání v daném dni se projevil také zejména v oblasti většího
klidu, uvolnění a menším množstvím rušivých myšlenek. Někteří respondenti však měli
problémy s navozením relaxovaného stavu v určitou stanovenou dobu. Jiní hodnotili
možnost mít chvíli pro sebe naopak velmi pozitivně.
Markéta: „Mohla jsem pustit to, co jsem si nesla, byl to dobrý start do dne. Mohla jsem si
více uvědomit sebe sama a to mi dodávalo stabilitu. Na konci mi bylo až líto, že už je konec,
myslím, že v tom budu pokračovat i nadále.“
Erika: „Někdy pro mě bylo obtížné se soustředit, relaxovat právě na čas. Ale když se mi to
podařilo tak to bylo velmi příjemné. Celkově se ale nyní cítím velmi dobře díky těhotenství.
Mám ale pocit, že cítím i vliv relaxace.“
Rastislav: „Bylo pro mě někdy těžké najít si deset minut. Nejprve jsem to bral jako něco
velkého, během čeho by se mělo něco zvláštního dít, ale nic se nedělo, navíc mě
rozptylovaly myšlenky. Pak jsem to začal brát s větší lehkostí, zkrátka jako odpočinek a
sledovat při tom dech a bylo to lepší. Celkově to hodnotím pozitivně.“
David: „Můj den to podle mě ovlivnilo. Člověk si musí udělat čas, vyhradit si jej, díky tomu
jsem měl víc uspořádané i další věci, větší pravidelnost, díky tomu jsem byl spokojenější.“
Respondenti se vyjádřili i k samotnému vedení denních záznamů prožívání emocí.
Uvádíme jen několik odpovědí, všichni se však shodovali v tom, že se díky vedení denních
záznamů o svých emocích stali mnohem vnímavější vůči pocitům během dne.
Markéta: „Ze začátku mi to trvalo mnohem kratší dobu, vyplnit ten dotazník. Asi jsem nad
tím pak více přemýšlela. Uvědomila jsem si, že své emoce normálně tolik nerozeznávám,
bylo zajímavé si uvědomovat, co jsem vlastně cítila. Asi bych ráda pokračovala i v těch
dotazníkách, přijde mi to zajímavé.“
Jiřík: „Většinou si uvědomuji, co jsem v ten daný den cítil, ale bylo zajímavé vidět to takhle
na papíře, mohl jsem se nad tím více zamyslet. Všimnul jsem si, že některé dny byly celkově
116
emočně nabitější, než jiné. Souviselo to i s tím, kolik lidí jsem za ten den potkal.“
Rastislav: „Už jen tím, že jsem pracoval na experimentu u mě došlo ke změně
v uvědomování, více jsem si uvědomoval své pocity díky dotazníku. Zjistil jsem, že den má
více emocionálních poloh.“
117
5 Limity výzkumu
Již od fáze přípravy výzkumu jsme si byli vědomi mnoha možných zdrojů zkreslení
nebo nepřesnosti naměřených dat, další se objevovaly i v průběhu samotné realizace.
V původním plánu byly celkem tři experimentální skupiny, vedle skupiny
s technikou zpěvu a skupiny s relaxací ještě skupina s technikou relaxace s hudbou,
totožnou s hudebním podkladem pro zpěv. Nicméně z původních 15 osob, které byly
vybrány do experimentálních skupin, 4 osoby svou účast odřekly, usoudili jsme, že bude
lepší ponechat ve výzkumu pouze dvě experimentální skupiny s věším a vyrovnaným
počtem osob, namísto tří skupin menších.
Rovněž si uvědomujeme, že celková doba trvání experimentu byla krátká, zároveň
obsahovala pouze malý počet osob, není tedy možné výsledky jakkoliv zevšeobecnit na
celou populaci nebo tvořit jednoznačné názory a předpoklady. Cílem práce však není získat
neměnná data, ale spíše hlouběji pochopit vliv změněných stavů vyvolaných aktivním
pravidelným meditačním zpěvem na psychiku člověka a zachytit případně změny, které se
následkem této zkušenosti projeví ve fyzické, psychické, sociální a spirituální oblasti života
člověka. Studie může posloužit i jako určitá sonda do této problematiky a námět k dalším
výzkumům.
Další možná zkreslení a omezení:
- Období, ze kterého je získáván základní poměr pozitivity a negativity je příliš
krátké, vzhledem k proměnlivosti nálad a emocí by bylo více vypovídající měření
po delší dobu, například jednoho měsíce. Stejně tak délka provádění techniky by
měla být delší, například rovněž jeden měsíc. Po měsíci od ukončení experimentu
by bylo vhodné udělat další re-test. Jak bylo uvedeno v teoretické části, hladina
emocí se mže velmi rychle měnit, mají však tendenci se pohybovat okolo určité
hladiny, která souvisí spíše s vnitřními osobnostními rysy. Tato přednastavená
úroveň se může měnit například vlivem významné události nebo nějaké cílené
intervence, jako například psychoterapie, meditace nebo v našem případě zkoumaný
meditační zpěv a relaxace. Náš výzkum se tedy nezaměřuje na působení daných
technik na dlouhodobou a stabilnější hladinu well-beingu, ale spíše na jeho úroveň
v krátkodobém měřítku. I pozitivní změny na této rovině však mohou přinést změny
v dlouhodobějším měřítku, to už je však spíše námět další studie.
- Jak vyplývá z výše uvedeného, hodnoty poměru pozitivity a negativity, stejně jako
výsledky dotazníků DEP36 mohou být ovlivněné významnějšími událostmi či
118
jakoukoliv změnou v životě účastníků v průběhu trvání experimentu. Zejména díky
krátké době trvání experimentu zde mohla velkou roli sehrát náhoda, v jakém
životním období se účastníci zrovna nacházeli.
- Krátká doba trvání experimentu také pravděpodobně vedla ke zkreslení informací
vlivem samotného vyplňování dotazníků. Nikdo z experimentální ani kontrolní
skupiny neměl zkušenosti s pravidelným vedením záznamů svých každodenních
pocitů, učili se až v průběhu samotného experimentu. Lze očekávat, že na počátku
bude člověk s malou zkušeností s introspekcí posuzovat jinak, než například po
týdnu pravidelné introspekce. Je také možné, že se začne na své pocity během dne
více zaměřovat, což samo o sobě může mít vliv na prožívání. K alespoň mírné
redukci tohoto zkreslení slouží kontrolní skupina.
- Účastníci dostali instrukce k vyplňování dotazníků pozitivity na konci každého dne
a v týdnu kdy byla zařazena i nezávisle proměnná měli danou techniku provádět na
začátku každého dne a dotazník pozitivity vyplňovat ve večerních hodinách. Ne
každému se však vždy povedlo techniku provést ráno, v těchto případech byli
instruování, aby její provedení tedy přizpůsobili svému dennímu rytmu, aby však
vždy byla dostatečná časová mezera alespoň několika hodin mezi zpěvem nebo
relaxací a samotným vyplněním dotazníku pozitivity. Důraz byl kladen na to, aby
dodrželi základní harmonogram pokud to okolnosti dovolí. Není ovšem žádoucí
účastníky příliš stresovat přísným dodržováním daného harmonogramu, provádění
techniky by jim mělo být spíše uvolněním, nežli stresující povinností.
- Kvantitativní část výzkumu více než o změně emocionálního prožívání vlivem
zpěvu nebo relaxace vypovídá spíše o možnostech a úskalích využití dotazníku
pozitivity nebo jakékoliv metody měření denních záznamů. Vliv samotné techniky
je zachycen spíše pomocí kvalitativní části, tedy úvodních, závěrečných a
průběžných neformálních rozhovorů s účastníky.
- Ačkoliv žádný ze subjektů pravidelně neprovozoval zpěv, hudební aktivity nebo
relaxaci, všichni měli k hudbě pozitivní vztah a souhlasili s prováděním dané
aktivity v rámci výzkumu (o kterých byli předem informování, samotné rozdělení
do skupin však proběhlo náhodným výběrem). Výsledky by mohly být jiné, pokud
by subjekty byly také osoby, které mají k hudbě neutrální nebo dokonce negativní
postoj (i když vyloženě negativní postoj k hudbě má podle našeho názoru jen velmi
málo lidí).
119
- Je nutné počítat s tím, že se na výsledcích mohl určitou měrou podílet také tzv.
efekt placeba. Například Křivohlavý (2001, s. 59-68, in Hendl, 2006) uvádí, že již
samo psychologické působení vědomí absolvování nějaké procedury či ošetření
způsobuje fyziologické nebo psychické změny. Vzhledem ke každodennímu
vyplňování dotazníku ke sledování emocionálního naladění si většina subjektů
pravděpodobně odvodila, čeho se výzkum týká.
Ve prospěch objektivity naměřených dat působí skutečnost, že mnoho subjektů se
v průběhu experimentu, zejména v prvním týdnu, vyjádřilo, že na jejich prožívání
má dle jejich názoru největší vliv to, s jakými osobami se během daného dne
setkali, jaké proběhly interakce a situace. S tím, že by zpěv nebo relaxace mohla mít
vliv na jejich emocionální prožívání dopředu spíše nepočítali.
5.1 Známé intervenující proměnné
- I přes několik opakování instrukcí a možnost dodatečných dotazů v případě
neporozumění instrukcím, jedna osoba z experimentální skupiny 1 neprováděla
instrukce přesně v souladu s designem výzkumu. Tento muž pochopil zadání tak, že
v týdnu, kdy nebyla zařazena nezávislá proměnná (tedy zpěv), má „dělat nic“
(instrukce zněla, aby osoby neprováděli žádnou techniku v rámci výzkumu mimo
svých běžných denních aktivit), každý den si na deset minut sednul a věnoval tento
čas „nic-nedělání“. Dá se říci, že praktikoval určitou formu zenové meditace. Tato
skutečnost mohla ovlivnit výsledky dotazníků z těchto týdnů.
- Dvě osoby ze skupiny 1 MZ se rozešly se svým partnerem0
- Dvě osoby ze skupiny 2 R byly v očekávání narození prvního dítěte (oba partneři se
účastnili výzkumu, přibližně 3. měsíc těhotenství ženy).
- Jedna osoba ze skupiny 1 MZ (subjekt číslo 3) se ve čtvrtém týdnu (se zařazením
nezávisle proměnné) účastnila studijního pobytu v Německu, který ji dle jejího
vlastního vyjádření velmi zvýšil náladu. Z výsledků je patrný výrazný nárůst hodnot
pozitivních emocí i celkového skóre pozitivity v tomto týdnu.
- Jedna osoba ze skupiny 2 R (subjekt číslo 1) na konci prvního týdne prodělala
zlomeninu klíční kosti. V následujícím druhém týdnu, kdy byla zároveň zařazena
nezávisle proměnná (relaxace) u této osoby došlo k velkému nárůstu pozitivních i
negativních emocí.
120
6 DISKUZE
Během analýzy výsledků z denních dotazníků pozitivity vyplynul zajímavý
fenomén, který je však odborníkům v této oblasti pravděpodobně známý (např. McDowell,
2009). Pozitivní a negativní emoce netvořily jednu souvislou škálu. Pokud v rámci jednoho
dne respondenti udávali více pozitivních emocí, neznamenalo to automaticky nižší skóre
emocí negativních. Spíše se ukázalo, že některé dny byly pro respondenty celkově více
emocionálně nabité, měli tedy vyšší pozitivní i negativní emocionální skóre a jiné dny byly
naopak celkově emočně chudší. Také bylo možné pozorovat, že každý člověk má vlastní
základní hladinu intenzity emocí. Statistické výsledky vypočítané pro celou skupinu jsou
zkreslující a je nutné je brát s rezervou, každý člověk měl trochu odlišný vývoj pozitivních
a negativních emocí bez ohledu na experimentální skupinu.
Porovnání výsledků našeho experimentu s jinými studiemi v této oblasti bylo pro
nás obtížnějším úkolem. Nenašli jsme žádnou studii, která by použila stejný design v rámci
zkoumání vlivu zpěvu na emocionální prožívání nebo emocionální pohodu člověka.
Studie zabývající se účinkem zpěvu na duševní pohodu byly povětšinou realizovány
jako dlouhodobé studie (min. 4 týdny intervence), kdy lekce zpěvu probíhala ve skupině
jednou až dvakrát za týden. Pokud zkoumaly vliv zpěvu u jednotlivců, šlo zejména o
jednorázová měření různých psychologických a fyziologických charakteristik před a po
zpívání.
Studie zaměřené na sborový zpěv ukazují na prospěšný vliv této aktivity na
krátkodobé i dlouhodobé emocionální naladění a well-being (Bailey & Davidson, 2003;
Clift & Hancox, 2010; Kreutz et al., 2003; Stacy et al., 2002). V našem případě nebyl
statisticky prokázán vliv meditačního zpěvu na krátkodobý emocionální well-being měřený
pomocí dotazníku emocionálního naladění DEP36.
Grape et al. (2003) se soustředili na okamžité účinky lekce zpěvu. Zjistili, že po této
lekci došlo ke zvýšení pociťovaného well-beingu a radosti u amatérských zpěváků
v porovnání se skupinou profesionálních zpěváků, u kterých k tomuto efektu nedošlo.
Probandi v obou skupinách se po zpěvu cítili více relaxovaní a osvěžení. V našem
výzkumu byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami s intervencí
(meditační zpěv a relaxace) v porovnání s kontrolní skupinou. Vzhledem k tomu, že
121
v prvním týdnu bez intervence mezi těmito skupinami významný rozdíl nebyl, můžeme
usuzovat, že zpěv i relaxace přispěly ke zvýšení hladiny pociťovaných pozitivních emocí.
Tento efekt však již nebyl tak výrazný při opakování intervence v týdnu čtvrtém. I přes to,
že testy neprokázaly významné rozdíly v hladině pozitivních emocí ve druhém týdnu
zařazení intervence, průběhové křivky skupiny 1 a 2 ukazují, že i v tomto týdnu došlo
k nárůstu pozitivních emocí v porovnání s týdny bez intervence. V analýze rozhovorů se
rovněž ukázalo, že okamžitý efekt obou technik byl účastníky hodnocen pozitivně, čímž
můžeme usuzovat na zvýšení pociťovaného well-beingu bezprostředně po praktikování
meditačního zpěvu nebo relaxace. V případě pozitivních emocí nebyl mezi oběma
intervenčními skupinami výrazný rozdíl, obě techniky tedy na pozitivní emoce působí
rovnocenně.
Pokusili jsme se dále vyhledat studie, které se svým zaměřením a designem alespoň
co nejvíce blížily našemu výzkumu.
Řada studií prokázala významný vliv pozitivních intervencí všeobecně na různé
aspekty psychologického well-beingu a emocionální naladění (Sin & Lyubomirsky, 2009;
Diener, Oishi, & Lucas, 2009). Pro porovnávání s naší studií můžeme techniku zpěvu a
relaxace považovat za možnou metodu intervence v rámci pozitivní psychologie.
Froh, Sefick a Emmons (2008) provedli výzkum, ve kterém zkoumali vliv dvou-
týdenního praktikování techniky výčtu požehnání na pozitivní a negativní emocionalitu a
spokojenost se životem. Výsledky byly porovnávány s kontrolní skupinou, která se
zaměřovala namísto vděčnosti na negativní prožitky během dne a s kontrolní skupinou bez
jakékoliv intervence. V případě pozitivních emocí nezaznamenali žádný rozdíl mezi
skupinami, v případě negativních emocí byl prokázán významný rozdíl mezi skupinou
„výčtu vděčnosti“ a skupinou „výčtu nepříjemností“ (F (1,213) = 6.63, p = .01). Nebyl
prokázán žádný rozdíl mezi skupinou „vděčnosti“ a kontrolní skupinou bez intervence.
V našem výzkumu byl prokázán významný rozdíl v hladině pozitivních emocí mezi
skupinami s intervencí v porovnání s kontrolní skupinou. U negativních emocí nebyl
nalezen statisticky významný rozdíl mezi skupinami. Skupina 1 (meditační zpěv) však
reagovala na zařazení intervence v obou týdnech snížením hladiny negativních emocí
v porovnání s kontrolními týdny. Rovněž u kontrolní skupiny však ve druhém týdnu došlo
k poklesu negativních emocí, v dalších týdnech se jejich úroveň výrazně neměnila.
122
Výzkumy zaměřené na relaxační cvičení ukazují, že tato technika je vhodným
doplňkem terapie mnoha fyzických i duševních problémů (Nešpor, 1998). Nejvýraznějším
účinkem relaxace je zejména její schopnost zmírnit stres, který může přímo zapříčinit nebo
dodatečně zhoršovat onemocnění. Snížení stresu a případně příznaků nemoci pak nepřímo
relaxace přispívá k duševní pohodě. Pozitivní účinky relaxace byly prokázány například u
snížení úzkosti u dětí a dospívajících (Platania-Solazo, Field, Tiffany et al., 1992) nebo
snížení depresivních příznaků (Kahn, Kehle, Jenson, & Clark, 1990). Jain, Shapiro,
Swanick, Roesch, Mills a Schwartz (2007) ve své studii porovnávali efekt meditace
všímavosti a relaxace. V obou skupinách došlo ke snížení distresu a zvýšení pozitivních
emocí oproti kontrolní skupině. Nebyly nalezeny rozdíly v působení meditace a relaxace na
distress a pozitivní emoce. Také v našem případě jsme zjistili vliv meditačního zpěvu a
relaxace na zvýšení hladiny pozitivních emocí, alespoň v prvním týdnu intervence. Ve
druhém intervenčním týdnu sice nebyl prokázán statisticky významný rozdíl, křivka však
ukázala statisticky nevýznamné zvýšení pozitivních emocí i v tomto případě. Nárůst
pozitivních emocí byl o něco výraznější u skupiny 1, která praktikovala meditační zpěv.
Vzorek však nebyl dostatečně velký na to, abychom mohli učinit jednoznačné závěry.
Fredrickson, Cohn, Coffey, Pek a Finkel (2008) provedli výzkum zaměřený na vliv
meditace milující laskavosti na rozvoj pozitivních emocí. Probandi praktikovali doma
meditaci milující laskavosti minimálně 5 dnů v týdnu po dobu 7 týdnů, denní záznamy
emocí byly měřeny každý den v průběhu devíti týdnů. Výsledky ukázaly, že nebyl nalezen
signifikantní rozdíl mezi týdnem bez intervence, který sloužil jako základní hodnota, a
prvním týdnem praktikování meditace, v průběhu dalších týdnů však došlo k významnému
zvýšení pozitivních emocí (b = 0.03, SE = 0.008, p = .0001), které přetrvalo i po ukončení
intervence. U kontrolní skupiny k tomuto výraznému zvýšení v průběhu týdnů nedošlo (b =
0.008, SE = 0.0079, p = .31). V
případě negativních emocí nebyl
nalezen žádný vztah s praktikováním
meditace.
Obrázek 2. Změny průměrných hodnot pozitivních emocí v průběhu týdnů praktikování meditace milující laskavosti (převzato z Fredrickson et al., 2008)
Obrázek 2
123
Obrázek 2 ukazuje křivku, jak se měnily průměrné hodnoty pozitivních emocí
v průběhu týdnů praktikování meditace milující laskavosti (převzato z Fredrickson et al.,
2008). Z obrázku 2 je patrné, že skupina s meditační intervencí v prvním týdnu
zaznamenala pokles pozitivních emocí, v dalších týdnech však jejich hladina významně
stoupala. U kontrolní skupiny došlo v prvním týdnu rovněž k poklesu, v dalších týdnech
hladina pozitivních emocí střídavě mírně stoupala a klesala s celkovou klesající tendencí.
Je tedy zapotřebí počítat s určitou přirozenou variabilitou pozitivních emocí.
Není možné přesně porovnat výsledky Fredrickson et al. (2008) s našimi výsledky
pro skupinu 1 a 2, jelikož intervence neprobíhala kontinuálně. Můžeme je však srovnat
s výsledky skupiny 3, které vykazují v prvním, druhém a třetím týdnu podobný trend.
Pokud se však pokusíme porovnat výsledky Fredrickson et al. (2008) s výsledky skupiny 1
a 2 alespoň orientačně, zjistíme, že zde je trend poněkud odlišný. Zejména v prvním týdnu
se zařazením intervence nedošlo u většiny subjektů ke snížení úrovně pozitivních emocí
jako ve výzkumu Fredrickson et al. (2008), ale naopak ke zvýšení. Tento rozdíl může být
dán rozdílností daných technik, neznámými intervenujícími proměnnými, nebo přímo
samotným vlivem meditačního zpěvu a relaxace. Ani v našem případě nebyl prokázán vliv
technik na hladinu negativních emocí.
Vysoký poměr pozitivních vůči negativním emocím úzce souvisí s takzvaným
prospíváním (flourishingem) jedince. Fredrickson (Fredrickson & Losada, 2005) uvádí, že
pro základní lidské naladění je mírně pozitivní. Ukazuje se, že zlé je silnější nežli dobré
(negativní situace hodnotíme silněji, než ty pozitivní). Je tedy zapotřebí, aby prožitek
pozitivity převýšil prožitek negativity. Normální fungování je charakterizováno poměry
blízkými 2.5, optimální fungování je charakterizováno poměry okolo 4.3. Naopak za
kritický strop poměru pozitivity považuje Losada hodnoty přes 11. Takto vysoký poměr
může signalizovat abnormální vychýlení pozitivních emocí, jako je například u mánie. U
zdravých jedinců je tato hodnota dlouhodobě neudržitelná a většinou následuje silný
propad k nižším hodnotám.
124
Losada (Fredrickson & Losada, 2005) na základě svých výzkumů a matematických
výpočtů navrhl jakousi hraniční linii, rozdělující jedince prospívající od neprospívajících,
která leží na poměru pozitivity a negativity 2.9.
Pokud se podíváme na poměry pozitivity v našem výzkumném vzorku, zjistíme, že
zejména na počátku experimentu ve všech skupinách převažovali jedinci s poměrem
pozitivity nižším, než 2.5, tedy pod hranicí normálního fungování, stejně jako pod hranicí
2,9 určující psychologické prospívání.
V kontrolní skupině byl na počátku experimentu pouze u dvou subjektů poměr
pozitivity vyšší, než 2,5. U ostatních jedinců se v průběhu čtyř týdnů měření se poměr
pozitivity přehoupnul přes hranici 2,5 pouze v případě jednoho subjektu. Jeden subjekt
z kontrolní skupiny na počátku experimentu dokonce přesáhnul kritickou hranici poměru
pozitivity (hodnota 19,7). V souladu s Losadovou teorií o kritickém stropu pozitivity poměr
tohoto subjektu v následujících týdnech skutečně výrazně poklesl na hodnoty 4,6; 5,2 a 6,5.
Ve skupině 1 dva subjekty přesáhly hranici poměru positivity 2.5 i 2,9. Oba se nad
touto hranicí udrželi po celou dobu experiment, u jednoho z nich poměr poklesl pod úroveň
normálního fungování pouze ve třetím týdnu (bez intervence). U jednoho subjektu, který
v obou týdnech bez intervence skóroval pod 2,5 poměr pozitivity v intervenčních týdnech
přesáhnul hranici prospívání 2,9. U tří subjektů sice došlo v intervenčních týdnech ke
zvýšení poměru pozitivity, nikdy však nepřesáhl hranici 2.5.
Ve skupině 2 na počátku pouze jeden subjekt přesáhnul hranici pozitivity 2.5 a
udržel se nad touto úrovní po celou dobu experimentu. U jednoho subjektu byl na počátku
experimentu poměr pozitivity nižší, než 2.5, však v dalších týdnech se již zvýšil až nad
hranici prospívání 2,9. U tří subjektů ze skupiny 2 byl poměr pozitivity po celou dobu
trvání výzkumu pod hranicí 2.5.
Meditační zpěv i relaxace tedy u většiny subjektů způsobily zvýšení poměru
pozitivity (výrazněji u skupiny s meditačním zpěvem), toto zvýšení však nebylo natolik
výrazné, aby osoby, které byly pod hranicí optimálního fungování tuto hranici přesáhly. Je
však možné předpokládat, že k dosažení výraznější změny poměru pozitivity by bylo
zapotřebí delší intervence, než jeden týden.
125
Dále jsme si povšimli skutečnosti, že nad hranicí poměru pozitivity 4,3, která dle
Losady určuje optimální fungování, se po celou dobu trvání výzkumu pohybovaly pouze
dvě osoby (z celkových 19 osob). Celkem šest subjektů se nad tuto úroveň dostalo alespoň
v jednom týdnu. Osm subjektů se alespoň v jednom týdnu dostalo nad hranici poměru
pozitivity 2,9 určující psychologické prospívání. Může se zde jednat o vliv příliš malého
výzkumného vzorku, ve kterém se sešli spíše neprospívající jedinci. Pokud by se však
uvažovalo o dalším využití Dotazníku pozitivity ve výzkumech v naší zemi, mohlo by být
zajímavé zjistit průměrné hodnoty poměru pozitivity u české populace a zda jsou hranice
určující optimální fungování nebo prospívající jedince stejné, jaké udávají Losada a
Fredricksonová (2005).
Zajímavé bylo rovněž porovnání výsledků Dotazníku pozitivity a dotazníku DEP36.
Výsledky obou metod pro daný týden byly v mnoha případech odlišné. Například jeden
subjekt z kontrolní skupiny dosahoval poměrně vysokých hodnot v dotazníku DEP36 ve
prospěch pozitivních emocí, nicméně v dotazníku pozitivity se u většiny položek
(pozitivních i negativních) objevovala nula, zřídka sáhnul po hodnocení vyšší než 2. U
dalšího subjektu (1) z první skupiny (MZ) došlo ve čtvrtém týdnu ke snížení celkového
skóre v rámci DEP36, zatímco u Dotazníku pozitivity došlo ke zvýšení poměru pozitivních
a negativních emocí. Také celkové výsledky obou dotazníků nejsou totožné, zatímco
výsledky Dotazníku pozitivity u většiny subjektů ze skupin 1 MZ a 2 R odráží vliv zařazení
nezávisle proměnné, výsledky dotazníku DEP36 vliv zpěvu nebo relaxace na emocionální
pohodu neprokazují.
Tato skutečnost může být dána odlišným způsobem hodnocení položek nebo
odlišností položek samotných. V případě Dotazníku pozitivity subjekt hodnotí intenzitu
prožívání konkrétních emocí, u dotazníku DEP36 je hodnocena spíše četnost prožívání
daných pocitů. Dotazník pozitivity se zaměřuje pouze na emoce jako takové (například „jak
intenzivně jste prožíval lásku, blízkost nebo důvěru“) a více je diferencuje, v dotazníku
DEP36 jsou položky specifičtější (například „cítil jsem, že mám někoho rád a on mě“),
zároveň zahrnuje položky vztažené ke spokojenosti se životem („můj život byl dobrý“).
Může zde také hrát roli skutečnost, že u Dotazníku pozitivity jedinec hodnotí uplynulý den,
dotazník DEP36 je zaměřený na hodnocení celého týdne, je zde tedy výraznější zkreslení
vlivem paměti. Námětem dalšího výzkumu by tedy mohlo být, zda a jak souvisí
každodenní prožívání pozitivních a negativních emocí v určitém období s hodnocením
emocionálního prožívání a spokojenosti se životem za stejné období.
126
U obou dotazníků byly patrné velmi vysoké rozdíly mezi jednotlivci ve variabilitě
dat. U některých subjektů se data z jednotlivých týdnů lišila jen nepatrně, u některých
docházelo k velkým posunům, bez ohledu na skupinu, do které byli zařazeni. Jedná se tedy
pravděpodobně o inter-individuální rozdíly v míře proměnlivosti emocí.
Respondenti často v rozhovorech udávali, že míra a kvalita jejich emocionálního
naladění souvisela zejména s tím, do jakých situací a mezilidských konfrontací se v daný
den dostávali. Shodovali se v tom, že pokud v průběhu dne zažívali více sociálních situací,
i jejich emoce byly silnější, než například ve dnech, kdy pracovali převážně doma u
počítače. V případných dalších studiích by mohl být zohledněn také faktor druhu
zaměstnání, zejména jak často se člověk při výkonu svého povolání dostává do styku
s dalšími lidmi.
Domníváme se, že pro adekvátní zhodnocení efektu konkrétní intervence na
hladinu pozitivních a negativních emocí je potřebný delší časový úsek, pro stanovení
základní hladiny emocionálního naladění, stejně jako pro zhodnocení efektu dané
intervence. Pro stanovení základní úrovně poměru pozitivity a negativity by podle nás tato
doba měla být dva týdny a více, doba pro zhodnocení efektu intervence alespoň jeden
měsíc. Tímto způsobem může být překonán vliv přirozené variability emocionálního
naladění. Tato skutečnost vyplynula zejména z měření emocionální prožívání pomocí
dotazníku DEP36, kdy byly nalezeny poměrně velké rozdíly u některých respondentů mezi
1. a 2. týdnem měření před začátkem samotné intervence. Je také možné, že tento efekt byl
způsoben větším zaměřením respondentů na své emoce mezi jednotlivými administracemi
v důsledku současného vyplňování Dotazníku pozitivity. Sin a Lyubomirsky (2009) ve své
meta-analýze intervencí pozitivní psychologie uvádí, že delší intervence měly za výsledek
větší růst hodnot well-beingu než u kratších intervencí.
Ani v případě delšího trvání výzkumu se ovšem nevyhneme dalším možným
zkreslením, například vlivem životních událostí nebo počasí či ročního období (Keller,
Fredrickson, Ybarra, Cote, Johnson, Mikels, Conway, & Wager, 2005), nebo u žen
menstruačního cyklu. Kvantitativní metody je dle našeho názoru v případě měření změn
emocionálního naladění vhodné doplnit kvalitativními, jelikož klasické dotazníkové
metody nemohou zcela pokrýt subjektivní zhodnocení a vnímání intervence účastníky,
které jsou neméně významné.
127
Mnoho účastníků našeho experimentu se vyjádřilo, že jim metoda denních a
týdenních záznamů pomohla více si uvědomovat své pocity a náladu během dne. Například
pokud v nějaké chvíli pocítili hněv nebo radost, zároveň, nebo krátce po odplynutí
nejsilnějších pocitů, si uvědomili, jakou emoci a v jaké síle uvedou do dotazníku pro tento
den. Také si více začali všímat, v jakých dnech nebo situacích je jejich emoční prožívání na
vysoké nebo nízké hladině a jakou má kvalitu. Domníváme se, že již samotné používání
této metody může mít prospěšný vliv v případě, kdy se člověk chce nebo potřebuje dostat
více do kontaktu sám se sebou a se svým prožíváním, pracovat na rozvoji své osobnosti
nebo identifikovat faktory, které mu snižují nebo zvyšují úroveň duševní pohody.
Do výzkumu původně měla být zařazena i třetí experimentální skupina, která by
v týdnech se zařazením nezávisle proměnné měla praktikovat relaxaci s hudbou. Případným
námětem další studie by mohlo být porovnání vlivu zpěvu, relaxace a relaxace s hudbou na
emocionální osobní pohodu člověka.
128
7 Závěry Závěrem se vyjadřujeme ke stanoveným hypotézám výzkumu. Vzhledem k malému
výzkumnému soboru není možné potvrdit nebo zamítnout jednotlivé hypotézy. U každé
však naznačíme trend, který z výsledků výzkumu vyplynul.
H1. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu vede ke změnám
v prožívání emocionální duševní pohody.
Statistická analýza neprokázala významný rozdíl ve výsledcích dotazníku
emocionálního prožívání DEP36 v týdnech s intervencí v porovnání s týdny bez intervence.
Ani z průběhové křivky výsledných hodnot dotazníku DEP36 nebyl patrný vliv
meditačního zpěvu na emocionální well-being.
H2. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu
pozitivních emocí.
S hypotézou číslo 2 můžeme částečně souhlasit. Kruskal-Wallis test prokázal
významné rozdíly mezi skupinami ve druhém týdnu, kdy byla zařazena intervence
meditační zpěv. Neukázal však významné změny ve druhém intervenčním týdnu.
Friedmanova ANOVA neprokázala statisticky významné rozdíly v hladině pozitivních
emocí v průběhu čtyř týdnů trvání experimentu u skupiny 1, která praktikovala meditační
zpěv. Průběhová křivka pozitivních emocí však ukázala statisticky nevýznamné zvýšení
pozitivních emocí v obou týdnech s intervencí v porovnání s oběma týdny bez intervence.
H3. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu poměru
pozitivity.
Statistické výsledky nenaznačily možnost přijetí hypotézy. Kruskal-Wallist test
neprokázal významné rozdíly mezi skupinami v poměru pozitivity v žádném ze čtyř týdnů.
Ani Friedmanova ANOVA nepotvrdila významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity
v první skupině mezi jednotlivými týdny. Z průběhové křivky je však patrné, že poměr
pozitivity se u skupiny 1 zvýšil v obou týdnech, kdy praktikovali meditační zpěv
v porovnání s týdny, kdy jej nepraktikovali. U kontrolní skupiny oproti tomu došlo ke
129
snížení poměru pozitivity. Hypotéza by stála za další prozkoumání na větším výzkumném
souboru a v průběhu delšího časového období.
H4. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu snižuje hladinu
negativních emocí.
Kruskal-Wallis test neprokázal významný rozdíl mezi skupinami po dobu trvání
experimentu. Friedmanova ANOVA rovněž neprokázala významný rozdíl v hladině
negativních emocí u skupiny 1 v jednotlivých týdnech. Průběhová křivka pro skupinu 1
ukazuje pokles negativních emocí v obou týdnech se zařazením intervence v porovnání
s oběma týdny bez intervence. U kontrolní skupiny však negativní emoce také ve druhém
týdnu poklesly, v dalších týdnech se držely na relativně stabilní úrovni. Ani z křivky tedy
nemůžeme usuzovat na možný vliv meditačního zpěvu na prožívání negativních emocí,
rozdíl ve čtvrtém týdnu (kdy došlo u skupiny 1 k poklesu a u kontrolní skupiny zůstala
hladina stejná) může být způsobený náhodnými vlivy.
H5. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání emocionální duševní pohody
není rozdíl.
Statistická analýza pomocí Kruskal-Wallist testu neprokázala významný rozdíl mezi
skupinami, Friedmanova ANOVA taktéž nepotvrdila významné rozdíly ve výsledných
hodnotách dotazníku DEP36 v průběhu čtyř týdnů u žádné ze skupin. Na základě
statistických výpočtů hypotézu můžeme potvrdit, meditační zpěv ani relaxace nemá
výrazný vliv na prožívání emocionální duševní pohody. Průběhová křivka pro skupinu 2
však ukazuje nevýznamné zvýšení celkového skóre dotazníku DEP36 v obou týdnech
s intervencí (relaxace) v porovnání s týdny bez intervence. Křivka skupiny 1 neukázala
žádnou souvislost zařazení meditačního zpěvu na výsledné skóre dotazníku DEP36. Bylo
by zapotřebí dalšího výzkumu na větším souboru v delším časovém období.
130
H6. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání pozitivních emocí není rozdíl.
Výsledky výzkumu naznačily možnost přijetí hypotézy. Friedmanova ANOVA
neprokázala významné rozdíly v hodnotách pozitivních emocí v intervenčních týdnech
v porovnání s týdny bez intervence u žádné ze skupin. Křivky pozitivních emocí u skupiny
1 (meditační zpěv) a 2 (relaxace) vykazují podobný průběh, v obou případech došlo
k nárůstu pozitivních emocí v obou týdnech s intervencí v porovnání s týdny bez
intervence. Kruskal-Wallis test navíc prokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami
1 a 3, 2 a 3 ve druhém týdnu (intervenčním). Mezi skupinami 1 a 2 nebyl významný rozdíl.
Analýza rozptylu pro opakovaná měření také prokázala významný rozdíl mezi skupinami
v průměrných hodnotách pozitivních emocí v týdnech 1, 2, 3 a 4. Tyto výsledky svědčí pro
potvrzení hypotézy.
H7. V působení relaxace a meditačního zpěvu na poměr pozitivity není rozdíl.
Kruskal-Wallist test neprokázal statisticky významné rozdíly mezi skupinami
v žádném že čtyř týdnů. Friedmanova ANOVA taktéž neprokázala významné
rozdíly hodnot poměru pozitivity v průběhu čtyř týdnů u žádné ze skupin. Podle
průběhových křivek v případě skupiny 1 poměr pozitivity vzrostl v obou týdnech
s intervencí v porovnání s oběma týdny bez intervence. U skupiny 2 byl nárůst poměru
pozitivity patrný zejména v druhém intervenčním týdnu. Mezi skupinami tedy existovaly
mírné rozdíly, rozsah souboru však neumožňuje jednoznačně říci, zda jsou tyto rozdíly
skutečně významné.
Výsledky našeho výzkumu naznačují, že pravidelné praktikování meditačního
zpěvu a relaxace může přispívat k rozvoji pozitivních emocí a pociťování pohody
v každodenním životě. Obě techniky mají velmi podobný účinek, který spočívá především
v celkovém zklidnění, nalezení chvíle klidu v průběhu dne a vstoupení do kontaktu sám se
sebou. Prožívání pozitivních emocí a emocionální pohody v krátkodobém měřítku však
mají velký vliv také aktuální události a okolnosti a také určité osobnostní nastavení.
Z výsledků naší studie není možné říci, zda praktikování meditačního zpěvu nebo relaxace
může ovlivnit emocionální prožívání a životní spokojenost v dlouhodobém měřítku.
Veškeré závěry vnímáme spíše jako orientační. Existují velké rozdíly ve variabilitě
dat v jednotlivých týdnech mezi jednotlivci i mezi skupinami, každý má pravděpodobně
131
odlišné základní emocionální nastavení, stejně jako jeho proměnlivost. Jelikož neznáme
dlouhodobé křivky hladin pozitivních a negativních emocí, stejně jako poměrů pozitivity,
nemůžeme vyloučit vliv náhody nebo nejrůznějších intervenujících proměnných na
výsledné hodnoty.
I když jsme si vědomi mnohých limitů našeho experimentu, výsledky naší studie
mohou být považovány za nahlédnutí do této problematiky a podnět k dalším studiím v této
oblasti. Určitou výpovědní hodnotu však měl výzkum minimálně po kvalitativní stránce.
Téměř každý z účastníků na konci udával, že pro něj aktivity prováděné v rámci
experimentu měly pozitivní přínos. Účastníci pozitivně hodnotili samotné provádění dané
techniky, ať již zpěvu nebo relaxace, a také každodenní a týdenní revize vlastních pocitů a
spokojenosti se životem pro ně byly subjektivně prospěšné.
132
8 Souhrn
Tato diplomová práce je zaměřená na téma vlivu hudby na fyzickou a duševní
pohodu člověka. Teoretická část je rozdělena do dvou hlavních oddílů. První nabízí pohled
na využití pasivní i aktivní formy hudebních aktivit k podpoře fyzického a psychického
zdraví jedince v historii a současnosti. S užitím hudby k prevenci i léčbě mnoha
nejrůznějších chorob a problémů se setkáváme již od dávných dob, například v antickém
Řecku, ve východních nebo tradičních kulturách, kde roli lékaře zastávali především
šamani. V dnešní době se touto oblastí zabývá především obor muzikoterapie. Existuje
mnoho poznatků a studií, které poukazují na léčebný potenciál hudby, jenž nachází
uplatnění jednak v rámci léčení nejrůznějších fyzických nemocí nebo podpory rychlejšího
uzdravení. Také v psychoterapii může být užitečným pomocníkem.
Druhý oddíl teoretické části se soustředí na podání přehledu poznatků v oblasti
duševní pohody člověka. Stručně představujeme pojmy jako well-being, subjektivní well-
being nebo subjektivní osobní pohoda, nejdůležitější teorie a autory. Blíže se zabýváme
emocionální složkou subjektivní osobní pohody a významem pozitivních emocí pro život
člověka.
Výzkumná část je zaměřená na téma využití zpěvu k podpoře prožívání pozitivních
emocí a duševní pohody v životě. Zkoumali jsme, zda každodenní praktikování
meditačního zpěvu povede ke změnám v prožívání pozitivních emocí během dne a
v prožívání emocionální pohody v uplynulém týdnu. Výsledky jsme porovnávali se
skupinou, která praktikovala relaxaci se zaměřením na sledování dechu a s kontrolní
skupinou bez intervence.
Výsledky ukázaly poměrně vysokou variabilitu mezi jednotlivými osobami i
celými skupinami jednak v základním emocionálním nastavení, v proměnlivosti
emocionálního prožívání i v reakcích na intervenci. Na praktikování meditačního zpěvu
reagovala většina subjektů zvýšením hladiny pozitivních emocí a poměru pozitivity
v daném intervenčním období. Neprokázal se však žádný vliv meditačního zpěvu na
emocionální prožívání v daném týdnu. U relaxační skupiny došlo rovněž ke zvýšení
pozitivních emocí a poměru pozitivity v období praktikování relaxace, toto zvýšení však
nebylo tak výrazné, jako ve skupině s meditačním zpěvem. Naopak u relaxační skupiny
došlo ke zvýšení skóre emocionálního prožívání ve prospěch pozitivních emocí v týdnech
s relaxací. Výsledky však byly do velké míry ovlivněny nekontrolovatelnými
133
intervenujícími proměnnými a krátká doba trvání experimentu vylučuje
zevšeobecnění závěrů.
134
9 Summary This thesis is focused on the effect of music on physical and mental well-being. The
theoretical part is divided into two main sections. The first offers an insight into using both
passive and active forms of musical activities to promote physical and mental health of the
individual in history and the present.
We come across with the use of music for the prevention and treatment of many
different diseases and problems since ancient times, such as in ancient Greece, in the
eastern or traditional cultures, where the role of the doctor held primarily shamans.
Nowadays, this area is mainly engaged in the field of music therapy. There are many
findings and studies that highlight the therapeutic potential of music, which is used both in
the treatment of various illnesses or as a support for faster recovery. Also in psychotherapy
it can be a useful tool.
The second section of the theoretical part is focused on providing an overview of
advances in the field of human well-being. We briefly present the concepts of well-being
and subjective well-being, the most important theories and authors. We deal closer with the
emotional component of subjective well-being and the importance of positive emotions in
human life.
The research part is focused on the use of singing to promote the experience of
positive emotions and well-being in life. We investigated whether daily practice of
meditation singing will lead to changes in the experience of positive emotions during the
day and in the experience of emotional well-being in the past week. The results were
compared with a group that practiced relaxation with a focus on breath monitoring and
control group without any intervention.
The results showed relatively high variability between individuals and whole groups
both in the basic emotional setting, variability in emotional experience and in response to
the intervention. On the practice of meditation singing most of the subjects responded by
increasing levels of positive emotions and positive ratio in the intervening period. But there
was no effect of meditation singing on the emotional experience in a given week.
For relaxation group there was an increase in positive emotions and positive ratio
during the practice of relaxation, this increase was not as pronounced as in the group of
meditation singing. On the contrary, the relaxation group increased scores of emotional
experience for the benefit of positive emotions in the weeks with relaxation. However, the
results were largely influenced by uncontrollable intervening variables and the short
duration of the experiment precludes generalization of the findings
135
10 Seznam použité literatury
Aldridge, D. (2007, April). Dining rituals and music. Music Therapy Today, 7(1), 26-38.
Dostupné z: http://musictherapyworld.net.
Andrews, G., Howie, P. M., Dozsa, M., & Guitar, B. E. (1982). Stuttering: Speech pattern
characteristics under fluency-inducing conditions. Journal of Speech, Language and
Hearing Research, 25(2), 208.
Bailey, B. A., & Davidson, J. W. (2003). Amateur group singing as a therapeutic
instrument. Nordic Journal of Music Therapy, 12(1), 18-32.
Baker, F., & Wigram, T. (2004). The immediate and long term effects of singing on the
mood states of people with Traumatic Brain injury. British Journal of Music Therapy,
18(2), 55-64.
Binns-Turner, P., Wilson, L. L., Pryor, E., Boyd, G., Prickett, C. (2011, August).
Perioperative music and its effects on anxiety, hemodynamics and pain in women
undergoing mastectomy. Aana Journal, Special research edition, 79 (4), 21. Dostupné z:
http://www.aana.com/newsandjournal/documents/perioperative_08res11_ps21-s27.pdf.
Blatný, M., et al. (2010). Psychologie osobnosti. Hlavní témata, současné přístupy. Praha:
Grada Publishing a.s.
Blatný, M., Dosedlová, J., Kebza V., & Šolcová, I. (2005). Psychosociální souvislosti
osobní pohody. Brno: Vydavatelství MSD. Masarykova univerzita, svazek č.1.
Bogopolsky, H. (2007). Music and stress in children during general anesthesia and surgery.
Music Therapy Today, 8(3). Dostupné z:
http://www.wfmt.info/Musictherapyworld/modules/mmmagazine.
Bonilha, A. G., Onofre, F., Vieira, M. L., Prado, M. Y., & Martinez, J. A. (2009). Effects of
singing classes on pulmonary function and quality of life of COPD patients.
International journal of chronic obstructive pulmonary disease, 4, 1-8.
Boymanns, B. (2006). Just sing... Music therapy today, 7(4), 913-931. Dostupné z:
http://musictherapyworld.net.
Clift, S. & Hancox, G. (2010). The signifikance of choral singing for sustaining
psychological wellbeing: findings from a survey of choristers in England, Australia and
Germany. Music performance research. 3 (1), 79-96. Dostupné z:
http://mpronline.net/Issues/Volume%203.1%20Special%20Issue%20%5B2010%5D/Cli
ft%20Published%20Web%20Version.pdf.
136
Clift, S., Hancox, G., Morrison, I., Hess, B., Kreutz, G., & Stewart, D. (2007). Choral
singing and psyhcological well-being: Findings from English choirs in a cross-national
survey using the WHOQOL-BREF. International symposium on performance science.
Canterbury: Canterbury Christ Church University. Dostupné z:
http://www.legacyweb.rcm.ac.uk/cache/fl0020222.pdf
Cohn, M. A., Fredrickson, B. L., Brown, S. L., Mikels, J. A., & Conway, A. M. (2009).
Happiness unpacked: positive emotions increase life satisfaction by building resilience.
Emotion, 9(3), 361. Dostupné z:
http://www.unc.edu/peplab/publications/Cohn_Fredrickson_et_al_2009.pdf.
Cosi, P., & Tisato, G. (2003). On the Magic of Overtone Singing. Voce, Canto, Parlato–
Studi in onore di Franco Ferrero. 83-100. Dostupné z:
http://www2.pd.istc.cnr.it/Papers/PieroCosi/cp-MF2002-02.pdf.
Csikszentmihalyi, M. & LeFevre, J. (1989). Optimal experience in work and leisure.
Journal of Personality and Social Psyhcology, 56(5), 815-822. Dostupné z:
http://psycnet.apa.org/journals/psp/56/5/815/.
Češková, M. (2010). Muzikoterapie (Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,
Zlín, Fakulta humanitních studií). Dostupné z
http://195.178.95.149/bitstream/handle/10563/11177/%C4%8De%C5%A1kov%C3%A1
_2010_bp.pdf?sequence=1.
Danzer, G. (2001). Psychosomatika: Celostný pohled na zdraví těla i duše. Praha: Portál.
Diener, E., Oishi, S., & Lucas, R. E. (2009). Subjective well-being: The science of
happiness and life satisfaction. In Snyder, C. R. & Shane, J. L. (Eds.). Oxford handbook
of positive psychology. Oxford university press.
Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha:
Karolinum.
Dobešová, H. (2007). Subjektivní zhodnocení kvality života u dlouhodobě nezaměstnaných
(Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický ústav,
Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/65042/ff_m/diplomova_prace.pdf.
Eley, R., & Gorman, D. (2010). Didgeridoo playing and singing to support asthma
management in Aboriginal Australians. The Journal of Rural Health, 26(1), 100-104.
Ferejenčík, J. (2000). Ůvod do metodologie psychologického výzkumu, (str. 138). Praha:
Portál.
Ferrer, A. (2005). The effect of live music on decreasing anxiety in patients undergoing
chemotherapy treatment (Final thesis. The Florida State University. College of Music).
137
Dostupné z: http://diginole.lib.fsu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1477&context=etd.
Franěk, M. (2005). Hudební psychologie. Univerzita Karlova v Praze. Praha: Karolinum.
Fredrickson, B. L. (2003). The value of positive emotions. American Scientist, 91, 330-335.
Fredrickson, B. L., Tugade, M. M., Waugh, C. E., & Larkin, G. R. (2003). What good are
positive emotions in crisis? A prospective study of resilience and emotions following the
terrorist attacks on the United States on September 11th, 2001. Journal of personality
and Social Psychology, 84(2), 365. Dostupné z:
http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%20et%20al%202003.pdf.
Fredrickson, B. L. (2004). The broaden-and-build theory of positive emotions.
Philosophical Transactions-Royal Society of London Series B Biological Sciences,
1367-1378. Dostupné z:
http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/359/1449/1367.full.pdf+html.
Fredrickson, B. L., & Losada, M. F. (2005). Positive affect and the complex dynamics of
human flourishing. American Psychologist, 60(7), 678. Dostupné z:
http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%20&%20Losada%202005.pdf.
Fredrickson, B. L., Cohn, M. A., Coffey, K. A., Pek, J., & Finkel, S. M. (2008). Open
hearts build lives: Positive emotions, induced through loving-kindness meditation, build
consequential personal resources. Journal of Personality and Social Psychology, 95,
1045-1062. Dostupné z:
http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%20et%20al%202008.pdf.
Fredrickson, B. L. (2013). Updated Thinking on Positivity Ratios. American Psychologist.
Advance online publication. doi: 10.1037/a0033584. Dostupné z:
http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%202013%20Updated%20Thinkin
g.pdf.
Froh, J. J., Sefick, W. J., & Emmons, R. A. (2008). Counting blessings in early adolescents:
An experimental study of gratitude and subjective well-being. Journal of School
Psychology, 46(2), 213-233.
Frost, N. (2011): Qualitative research methods in psychology, Combining core approaches.
England: Open University Press.
Fuchsova, V. (2009). Psychosomatické následky u osob aktuálně nebo dlouhodobě
zažívacích stress v kontextu vězeňské služby (Diplomová práce, Masarykova univerzita,
Filozofická fakulta, Psychologický ústav, Brno). Dostupné z
http://is.muni.cz/th/144958/ff_m/Veronika_Fuchsova_DP_2009.doc.
Gabriel, T. (2005): Zen Budhistická psychoterapie v kontextu západní psychoterapie,
138
Česká a slovenská Psychiatrie, 101(6), 308–313.
Gaser, C., & Schlaug, G. (2003). Brain structures differ between musicians and non-
musicians. The Journal of Neuroscience, 23(27), 9240-9245.
Glover, H., Kalinowski J., Rastatter, M., & Stuart, A. (1996). Effect of instruction to sing
on stuttering frequency at normal and fast rates. Perceptual and motor skills, 83(2), 511-
522.
Grape, C., Sandgren, M., Hansson, L. O., Ericson, M., & Theorell, T. (2002). Does singing
promote well-being?: An empirical study of professional and amateur singers during a
singing lesson. Integrative Physiological & Behavioral Science, 38(1), 65-74.
Healey, E. C., Mallard III, A. R., & Adams, M. R. (1976). Factors contributing to the
reduction of stuttering during singing. Journal of Speech, Language and Hearing
Research, 19(3), 475.
Halpern, S. & Lingerman, H. A. (2005). Muzikoterapie. Léčivá síla hudby. Bratislava: Eko-
konzult.
Hendl, J. (2006). Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat.
Praha: Portál, Praha.
Hillman, S. (2002). Participatory singing for older people: a perception of benefit. Health
Education, 102(4), 163 – 171.
Humpolíček, M. (2006). Relaxační techniky jejich vliv na rozvoj osobnosti mládeže
(Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Institut mezioborových studií.
Brno). Dostupné z:
http://195.178.95.149/bitstream/handle/10563/1483/humpol%C3%AD%C4%8Dek_200
6_bp.pdf?sequence=1.
Huppert, F. A. & Whittington, J. E (2003). Evidence for the independence of posotive and
negative well-being: Implications for quality of life assessment. British journal of health
psychology, 8, 107-122.
Hyde, K. L., Lerch, J., Norton, A., Forgeard, M., Winner, E., Evans, A. C., & Schlaug, G.
(2009). Musical training shapes structural brain development. The Journal of
Neuroscience, 29(10), 3019-3025.
Irons, J. Y., Kenny, D. T., McElrea, M., & Chang, A. B. (2012). Singing Therapy for
Young People With Cystic Fibrosis A Randomized Controlled Pilot Study. Music and
Medicine, 4(3), 136-145.
Jackson, S. A., & Csikszentmihalyi, M. (1999): Flow in sports, the keys to optimal
experience. Champaign: Human Kinetics 1.
139
Jain, S., Shapiro, S. L., Swanick, S., Roesch, S. C., Mills, P. J., & Schwartz, G. E. (2007).
A randomized controlled trial of mindfulness meditation versus relaxation training:
Effects on distress, positive states of mind, rumination, and distraction. Annals of
Behavioral Medicine, 33(1), 11-21.
Jung, C. G., & Wilhelm, R. (1997): Tajemství zlatého květu, Čínská kniha života. Praha:
Vyšehrad.
Kahánková, P. (2011): Souvislosti míry vděčnosti s well-beingem a locus of control u
adolescentů (Diplomová práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta,
psychologický ústav. Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/217078/ff_m/DP-
Kahankova_Petra.pdf.
Kahn, J. S., Kehle, T. J., Jenson, W. R., & Clark, E. (1990). Comparison of cognitive-
behavioral, relaxation, and self-modeling interventions for depression among middle-
school students [abstrakt]. School Psychology Review.
Kahneman, D., Diener, E., & Schwarz, N. (1999). Well-being: The foundations of hedonic
psychology. New York: Russel Sage Foundation.
Kahneman, D. & Krueger, A. B. (2006). Developments in the measurement of subjective
well-being. The journal of economic perspectives, 20(1), 3-24. Dostupné z:
http://www.ingentaconnect.com/content/aea/jep/2006/00000020/00000001/art00001
Kantor, J., Lipský, M., Weber, J., et al. (2009): Základy muzikoterapie. Praha: Grada
Publishing a.s.
Kebza, V. & Šolcová, I. (2005). Prediktory osobní pohody (well-being) u reprezentativního
souboru české populace. Československá psychologie, 1, 1-8. Dostupné z:
http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/psycho/2013/Studie_prediktory_osobni_poh
ody.pdf.
Keller, M. C., Fredrickson, B. L., Ybarra, O., Cote, S., Johnson, K. J., Mikels, J., Conway,
A. & Wager, T (2005). A warm heart and a clear head: The contingent effects of weather
on mood and cognition. Psychological Science, 16, 724-731.
Klassen, J. A., Liang, Y., Tjosvold, L., Klassen, T. P., & Hartling, L. (2008). Music for
pain and anxiety in children undergoing medical procedures: a systematic review of
randomized controlled trials. Ambulatory Pediatrics, 8(2), 117-128.
Kok, B. E., Coffey, K. A., Cohn, M. A., Catalino, L. I., Vacharkulksemsuk, T., Algoe, S.
B., Brantley, M., & Fredrickson, B. L. (2013). How positive emotions build physical
health: Perceived positive social connections account for the upward spiral between
positive emotions and vagal tone. Psychological Science, 24, 1123-1132.
140
Koukl, J. (2010). Systemická muzikoterapie. Rozhovor o muzikoterapii se Zdeňkem
Šimanovským. Uveřejněno v časopise Arteterapie, No. 22. – 23. 2010. Dostupné z:
http://www.muzikoterapie.cz/rozhovory/simanovsky-zdenek-2010-rozhovor-vedl-jonas-
koukl.
Kožený, J. (1993). Dotazník emocionálního peožívání (DEP36): explorační a konfirmační
analýza. Československá psychologie, 6, 523-533.
Králová, L. (2007): Práca so systémom tematickej obsahovej analýzy Gottschalka –
Gleserovej (Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický
ústav, Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/75568/ff_m/diplomka_komplet6.pdf.
Kreutz, G., Bongard, S., Rohrmann, S., Grebe, D., Bastian, H. G., & Hosapp ,V. (2003).
Does singing provide health benefits? Proceedings of the 5th Triennial ESCOM
Conference. 8-13 September, Hanover University of Music and drama, Germany.
Dostupné z: http://www.epos.uos.de/music/books/k/klww003/pdfs/168_Kreutz_Proc.pdf.
Křenková, D. (2011). Subjektivní prožívání emocí v závislosti na menstruačním cyklu u
studentek ve věku 18-21 let (Diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy
univerzity, Psychologický ústav, Brno). Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/215490/ff_m/DP_Subjektivni_prozivani_emoci_v_zavislosti_na_me
nstruacnim_cyklu_qbg4e.txt.
Křivohlavý, J. (2007). Psychologie vděčnosti a nevděčnosti – kudy vede cesta k přátelství.
Praha: Grada publishing a. s.
Lama, D. H. H. & Cutler, H. (1999). The art of happiness: A Handbook for Living. London:
Hodder & Stoughton, 8.
Laukka, P. (2007). Uses of music and psychological well-being among the elderly. Journal
od Happiness Studies, 8(2), 215-241. Dostupné z:
http://link.springer.com/article/10.1007/s10902-006-9024-3.
Lichter, S., Haye, K., & Kammann, R. (1980). Increasing happiness through cognitive
retraining. New Zealand Psychologist. Dostupné z:
http://psycnet.apa.org/psycinfo/1981-29602-001.
Lipský, M. (2002): Zvuk a hudba jako prostředek muzikoterapeutického působení na lidský
organismus. Speciální pedagogika, 3, 170–176. Dostupné z: www.muzikoterapie.cz.
Lord, V. M., Cave, P., Hume, V. J., Flude, E. J., Evans, A., Kelly, J. L., & Hopkinson, N.
S. (2010). Singing teaching as a therapy for chronic respiratory disease-a randomised
controlled trial and qualitative evaluation. BMC pulmonary medicine, 10(1), 41.
141
Lozinčáková, J. (2010). Well-being a volnočasové aktivity v životě seniorů (Bakalářská
práce. Masarykova univerzita, FSS, psychologie. Brno). Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/179093/fss_b_b1/Lozincakova_bakalarska_prace.pdf.
Macdonald, R., Kreutz, G., & Mitchell, L. (2012). Music, health and wellbeing. New York:
Oxford Univerzity Press.
Mandel, S. E., Davis, B. A., & Secic, M. (2013). Effects of Music Therapy and Music-
Assisted Relaxation and Imagery on Health-Related Outcomes in Diabetes Education A
Feasibility Study. The Diabetes Educator, 39(4), 568-81. Doi:
10.1177/014521713492216.
Majumdar, M., Grossman, P., Dietz-Waschkowski, B., Kersig, S., & Walach, H. (2002).
The Journal of Alternative and Complementary Medicine, 8(6), 719-730.
doi:10.1089/10755530260511720.
Marek, V. (2003). Hudba jinak. 1. vyd. Praha: Eminent.
Marek, V. (2004). Návod na použití člověka. Brno: Alman, s.r.o.
McDowell, I. (2010). Measures of self-perceived well-being. Journal of Psychosomatic
Research, 69(1), 69-79. Dostupné z:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0022399909002682#.
Miller, S. B. & Toca, J. M. (1979). Adapted melodic intonation therapy: A case study of an
experimental language program for an autistic child. Journal of Clinical Psychiatry,
40(4), 201-203.
Mirčevská, P. (2007). Kvalita života u osob praktikujících meditaci (Diplomová práce,
Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, Brno). Dostupné z:
http://cmps.ecn.cz/pd/2008/pdf/mircevska.pdf.
Nešpor, K. (1998). Uvolněně a s přehledem. Relaxace a meditace pro moderního člověka.
Praha: Grada publishing, a.s.
Nešpor, K. (2011). Laskavost. Praha. Dostupné z www.drnespor.eu.
Nosková, Š. (2008). Osobnostní souvislosti, zvládání zátěže u dlouhodobě nezaměstnaných
(Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický ústav,
Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/66497/ff_m/DP-Noskova.doc.
Obršlíková, P. (2009). Emocionální aspekty hudby – způsoby ritualizace poslechu
(Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební
výchovy. Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/152538/pedf_m/Text_dp.pdf.
Pernička, M. (2004). Fenomén setkání v psychoterapii. Person Internationale Zeitschrift
für Personzentrierte und Experienzielle Psychotherapieund Beratung, 1, 31 – 43.
142
Dostupné z: http://www.psychocentrumzlin.cz/pdf/Fenomen_setkani.pdf.
Platania-Solazzo, A., Field, T. M., Blank, J., & Seligman, F. (1992). Relaxation therapy
reduces anxiety in child and adolescent psychiatric patients [abstrakt]. Acta
Paedopsychiatrica: International Journal of Child & Adolescent Psychiatry.
Révész, G. (2001). Introduction to the psychology of music. New York: Courier Dover
publications.
Romanowska, B. (2005). Muzikoterapie: ladičky a léčení zvukem. Frýdek-Místek: Alpress.
Rybář, R. (2011). Filozofické souvislosti zdraví. In Řehulka, E. (Ed.), Škola a zdraví, 21.
Výchova a péče o zdraví (9). Brno: Masarykova Univerzita.
Ryff, C. D. (1989). Beyond Ponce de Leon and life satisfaction: New directions in quest of
successful ageing. International journal of behavioral development, 12(1), 35-55.
Dostupné z: http://jbd.sagepub.com/content/12/1/35.short.
Ryff, C. D. & Keyes, C. L. M. (1995). The structure of psychological well-being revisited.
Journal of Personality and Social Psychology, 69(4), 719-727.
Ryff, C., & Singer, B. (2002). From social structure to biology. In Snyder, C. R. & Lopez,
S. J. (Eds.), Handbook of positive psychology, 541-555. Oxord: Oxford university press.
Dostupné z: http://www.midus.wisc.edu/findings/pdfs/83.pdf.
Řezáč, P. (2007). Aspekty prožitku flow při sportu, (Diplomová práce. Masarykova
univerzita, FSS, Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/78947/fss_m/.
Říhová, J. (2011). Vliv hudby na člověka (Bakalářská diplomová práce, Masarykova
univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, Brno). Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/327391/pedf_b/DP_text.pdf.
Sairam, T.V. (2006) Melody and rhythm – ‘Indianness’ in Indian music and music therapy.
Music Therapy Today, 7(4), 876-891. Dostupné z: http://musictherapyworld.net.
Sakakibara, K. I., Imagawa, H., Konishi, T., Kondo, K., Murano, E. Z., Kumada, M., &
Niimi, S. (2001). Vocal fold and false vocal fold vibrations in throat singing and
synthesis of khöömei. In Proceedings of the international computer music konference,
135-138.
Sánchez-López, P. (2011). Zdraví a gender. In Řehulka, E (Ed.), Škola a zdraví, 21.
Výchova ke zdraví: mezinárodní zkušenosti (209). Brno: Masarykova univerzita.
Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/z21/knihy/2011/36/36/texty/cze/sanchezlopez.pdf.
Sin, N. L., & Lyubomirsky, S. (2009). Enhancing well‐being and alleviating depressive
symptoms with positive psychology interventions: A practice‐friendly meta‐analysis.
143
Journal of clinical psychology, 65(5), 467-487. Dostupné z:
http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/jclp.20593/pdf.
Slavíková, M. (2003). Psychologické aspekty hlasové výchovy žáků základní školy. 1. vyd.
Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.
Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada Publishing a. s.
Snyder, C. R., Lopez, S. J., & Pedrotti, J. T. (Eds.). (2010). Positive psychology: The
scientific and practical explorations of human strengths. Sage.
Sobková, P. & Tavel, P. (2010). Životní smysluplnost a emocionalita. E-psychologie
(online), Výzkumné studie, 4, (2). Dostupný z: www: http://e-
psycholog.eu/pdf/sobkova-etal.pdf.
Stacy, R., Brittain, K., & Kerr, S. (2002). Singing for health: an exploration of the issues.
Health Education, 102(4), 156 – 162.
Strauss, A. . & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Albert.
Szabó, C. (2003). The effect of monotonous drumming on subjective experiences. Music
Therapy Today, 5(1), 1-9. Dostupné z:
http://www.wfmt.info/Musictherapyworld/modules/mmmagazine/issues/200312171335
49/20031217134337/MTT5_1_Szabo.pdf.
Šolcová, I. & Kebza, V. (2004): Kvalita života v psychologii: Osobní pohoda (well-being),
její determinant a prediktory. In Kvalita Života. Sborník příspěvků z konference konané
dne 25.10.2004 v Třeboni. Institut zdravotní politiky a ekonomiky Kostelec nad
Černými lesy, 21-32.
Šolcová, I. & Kebza, V. (2009). Souvislosti osobní pohody u českých vysokoškoláků. In
Selko, D. (Ed.), Psychológia zdravia v praxi, 95-104. Bratislava.
Tamplin, J. (2009). The link between singing and respiratory health for people with
quadriplegia. Australian Journal of Music Therapy, 20, 45.
Vašina, B. (1999). Psychologie zdraví. Ostravská univerzita. Filozofická fakulta.
Wakim, J. H., Smith, S., & Guin, Ch. (2010). The efficacy of music therapy. Journal of
perianesthesia nursing. 25 (4), 226-232.
Wan, C. Y., Demaine, K., Zipse, L., Norton, A., & Schlaug, G. (2010). From music making
to speaking: engaging the mirror neuron system in autism. Brain research bulletin,
82(3), 161-168.
Wan, C. Y., Rüber, T., Hohmann, A., & Schlaug, G. (2010). The therapeutic effects of
singing in neurological disorders. Music perception, 27(4), 287.
Zeleiová, J. (2007). Muzikoterapie. Východiska, koncepty, principy a praxe. Praha: Portál.
144
11 Seznam příloh
Příloha 1. Dotazník pozitivity
Příloha 2. Dotazník emocionální prožívání DEP 36
Příloha 3. Polostrukturovaný rozhovor
Příloha 4. Instrukce k provádění technik
Příloha 1. Dotazník pozitivity (B.L. Fredrickson, 2003)
Jak jste se cítili během uplynulého dne? Vzpomeňte si na dnešní den (ráno od probuzení až
do této chvíle). Označte, prosím, pomocí následující škály 0-4 nejvyšší intenzitu, v jaké jste
prožívali každý z následujících pocitů:
0 = Vůbec
1 = Trochu
2 = Mírně, průměrně
3 = Celkem dost
4 = Velmi silně
1. Jak intenzivně jste prožíval/a pobavení, veselost nebo rozvernost?
2. Jak intenzivně jste prožíval/a hněv, podrážděnost nebo rozmrzelost?
3. Jak intenzivně jste prožíval/a zostuzení, ponížení nebo zahanbení?
4. Jak intenzivně jste prožíval/a úctu, údiv nebo úžas?
5. Jak intenzivně jste prožíval/a opovržení, pohrdání nebo přezíravost?
6. Jak intenzivně jste prožíval/a znechucení, zhnusení nebo odpor?
7. Jak intenzivně jste prožíval/a rozpaky, ostych nebo stud?
8. Jak intenzivně jste prožíval/a vděčnost, uznání nebo poděkování?
9. Jak intenzivně jste prožíval/a pocit viny, lítost nebo provinění?
10. Jak intenzivně jste prožíval/a nenávist, nedůvěru nebo podezíravost?
11. Jak intenzivně jste prožíval/a naději, optimismus nebo povzbuzení?
12. Jak intenzivně jste prožíval/a inspiraci, povznesení, elevaci?
13. Jak intenzivně jste prožíval/a zájem, čilost, zvídavost?
14. Jak intenzivně jste prožíval/a radost, potěšení nebo štěstí?
15. Jak intenzivně jste prožíval/a lásku, blízkost nebo důvěru?
16. Jak intenzivně jste prožíval/a hrdost, sebejistotu nebo sebedůvěru?
17. Jak intenzivně jste prožíval/a smutek, sklíčenost nebo nešťastnost?
18. Jak intenzivně jste prožíval/a úzkost, strach nebo obavy?
19. Jak intenzivně jste prožíval/a klid, spokojenost nebo vyrovnanost?
20. Jak intenzivně jste prožíval/a stres, nervozitu nebo přetíženost?
(Fredrickson 2009, překlad Slezáčková, 2012)
(originál dostupný z: http://www.positivityratio.com/single.php)
Příloha 2. Dotazník emocionální prožívání DEP 36 - Úvodní otázky
Vyznačte prosím na dané 10-bodové škále, jak se právě nyní cítíte?
Špatně, je mi na nic 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Skvěle, je mi báječně
Stala se během uplynulého dne nějaké událost, která výrazně ovlivnila vaši aktuální
náladu?
Ano Ne
Dotazník emocionální prožívání DEP 36 (J. Kožený, 1993))
Dotazník zjišťuje, jak jste se cítil/a, a jak se Vám převážně dařilo v uplynulém týdnu.
Zamyslete se krátce nad každým tvrzením a vyjádřete míru, ve které pro Vás platí na
přiložené stupnici. Svoji volbu zapište do rámečku u každé věty. Nevynechejte žádnou větu
a nepřemýšlejte příliš dlouho, nejlepší bývá první celkový dojem.
POSUZOVACÍ STUPNICE:
téměř velmi
nikdy málokdy někdy často často
1-----------------2-----------------3-----------------4-----------------5
1. Měl/a jsem dobrou náladu
2. Byl/a jsem nervózní
3. Byl/a jsem šťastný/á
4. Cítil/a jsem úzkost nebo strach
5. Ráno jsem se při vstávání těšil/a na zajímavý a příjemný den
6. Žil/a jsem v napětí
7. Když jsem se rozčílil/a, dlouho jsem se nemohl/a uklidnit
8. Měl/a jsem pocit, že život je nádherný
9. Měl/a jsem špatnou náladu
10. Měl/a jsem radost ze všeho, co jsem dělal/a
11. Musel/a jsem se rozčilovat
12. Můj život byl plný zajímavých věcí a událostí
13. Žil/a jsem pod silným tlakem
14. Třásly se mi ruce
15. Měl/a jsem pocit, že někoho mám rád a on zas má rád mě
16. Měl/a jsem pocit, že nic nedopadne, jak bych chtěl
17.
Měl/a jsem pocit, že budoucnost vypadá velmi nadějně a slibně
18. Když byl čas, dokázal/a jsem se zcela uvolnit a odpočívat
19. Byl/a jsem ze všeho otrávený/á
20. Měl/a jsem pocit, že mě nic nebaví
21. Měl/a jsem pocit, že budoucnost mi přinese mnoho dobrého
22. Můj život byl dobrý
23. Byl/a jsem nešťastný/á
24. Cítil/a jsem, že mám spoustu energie
25. Bylo mi do pláče
26. Měl/a jsem pocit, že v životě je mnoho krásy
27. Byl/a jsem mrzutý/á
28. Měl/a jsem pocit, že moje vyhlídky do budoucna jsou špatné
29.
Měl/a jsem pocit, že mám některé lidi rád/a a oni mají rádi mě
30. Byl/a jsem na tom hůř než ostatní
31. Měl/a jsem pocit, že nic nemá cenu
32. Měl/a jsem sám/a ze sebe radost
33. Smál/a jsem se
34. Cítil/a jsem se klidný/á a uvolněný/á
35. Měl/a jsem pocit, že život ke mně není spravedlivý
36. Byl/a jsem veselý/á
Příloha 3. Polostrukturovaný rozhovor
Jak se vám nyní daří, jak se máte?
Jak se vám dařilo v předchozím týdnu?
Všiml/a jste si během posledního týdne nějakých změn ve svém prožívání, chování vůči
druhým nebo v některých situacích?
Jste spokojen/a se svým životem? Liší se váš reálný život od vaší představy o ideálním
stavu?
Chybí vám něco k tomu, abyste se cítila spokojená? Je něco co byste chtěl/a změnit?
Doplňující otázky zařazené do rozhovoru po 2. a 4. týdnu experimentu:
Jak se vám dařilo zpívat/relaxovat s hudbou/relaxovat? Jaký jste z toho měl/a pocit?
Všímali jste si nějakých změn ve vaše prožívání, emocích, energii, během zpěvu?
Všímali jste si nějakých změn ve svém životě a ve svém prožívání v průběhu praktikování
meditace se zpěvem/relaxace s hudbou/relaxace?
Příloha 4. Instrukce k provádění technik
Meditační zpěv
Alikvotní tóny (jinak také vyšší harmonické) jsou obsaženy v každém tónu, tedy i
ve zpěvu. Znějí ovšem relativně slabě, takže je nevnímáme jako tóny samostatné, ale pouze
jako barvu základního tónu, tedy v našem případě barvu hlasu.
Alikvotní zpěv umožňuje pomocí speciální práce s rezonančními dutinami zvýraznit určitý
alikvotní tón tak, že je samostatně slyšitelný a vytvoří se základním tónem harmonický
dvojhlas, někdy i tříhlas. Alikvotní zpěv by se dal charakterizovat tak, že nad základním
tónem (zpočátku neměnném, tedy na prodlevě) zní další „nezpívaný“ tón (tedy tón, který
není tvořen hlasivkami). Je podobný flétně - jak jeho poslech, tak i samotné jeho vytváření
je velice příjemným zážitkem, protože se jedná o harmonicky absolutně čistý tón. Touto
technikou můžeme postupně rozeznít kterýkoliv z harmonických tónů a můžeme tak vytvořit
krásnou melodii, která bude znít vysoko nad základním tónem. Naučit se zpívat jednoduché
alikvotní tóny není zas tak těžké, jak by se zdálo. Při troše tréninku se to může podařit
každému – a nemusí mít ani hudební sluch, ani nemusí umět zpívat
� Příprava a prostředí: Prostředí by mělo být co nejklidnější. Nejlepší je polosvětlo (tedy
ne tma ani příliš ostré světlo). Příjemná by měla být i okolní teplota.
� Výchozí poloha:
Pusťte si hudbu určenou ke zpěvu.
Posaďte se do pohodlné polohy, s rovnými zády (je možné se o něco opřít). Oči mohou být
zavřené i otevřené, zpočátku je však lepší je mít zavřené, vaši pozornost nebude tolik
odpoutávat okolí a lépe se ponoříte do naslouchání svému hlasu.
� Délka praktikování: Od asi 10 do 20 minut.
Postup cvičení
� Pohodlně se usaďte a uvelebte do příjemné polohy se vzpřímenými zády.
� Zaposlouchejte se do hudby a pokuste se uvolnit celé tělo, s výjimkou svalů, které
potřebujete pro udržení sedu. Zejména věnujte pozornost uvolnění svalů obličeje (čelo,
oblast kolem očí a úst), ramen a nohou.
� Pomalu začněte zpívat, nasaďte tón, který vám bude příjemný a bude ladit s hudbou.
Hlasitost si zvolte podle toho, jaká vám bude příjemná, zpočátku můžete například zpívat
potichu a postupně přidávat na hlasitosti, abyste postupně rozehřáli a rozcvičili hlasivky.
� Zpívejte postupně řadu samohlásek U - O - A - E – I. Vnímejte zvuk svého hlasu a
rezonanci zvuku během zpěvu ve vašich ústech. Postupně si můžete se zvukem začít hrát,
měnit velikost a tvar úst a polohu jazyka během zpěvu.
� Můžete se zaposlouchat, zda a kdy se ve zpěvu začnou objevovat alikvotní tóny. Jde o
jakési rezonanční tóny, které zní zároveň s hlavním tónem, ale jsou jiné frekvence
(většinou vyšší) a zpočátku jen slabě slyšitelné.
� Jednotlivé alikvóty je třeba trpělivě nalézat a rozeznívat právě během plynulého
přechodu mezi těmito samohláskami. Jak pokračujeme v této řadě U - O - A - E – I dál v
prostoru mezi jednotlivými samohláskami totiž zaznívají vzestupně tóny alikvotní řady.
Alikvoty se vždy ozývají v okamžiku, kdy je zvuk jaksi na půli cesty mezi nějakými dvěma
samohláskami. A proto je právě potřeba řadu přezpívávat velmi pomalu, aby bylo možné
všechny alikvóty najít. Právě během přechodu mezi jednotlivými samohláskami můžete
experimentovat s postavením jazyka a tvarováním ústní dutiny pro nalezení alikvót.
Pokud je uslyšíte, zaposlouchejte se do nich, právě jejich nasloucháním je možné je zesílit a
zvýraznit. Pokud nic neuslyšíte, nic se neděje, pokračujte ve zpívání samohlásek. Hlavně se
příliš nesnažte, aby jste se nedostali do napětí, jelikož byste pak bránili volnému průchodu
zvuku. Snažte se během zpěvu zůstat co nejvíce uvolnění.
� Na závěr zazpívejte dlouze slabiku ÓMMM. Chvíli ještě tiše seďte v klidu a vnímejte
své tělo.
� Na konec cvičení se zhluboka nadechněte, protáhnete se jako při probuzení
z osvěžujícího spánku a otevřete
Relaxace Šavásana
Šavásana se někdy překládá jako „relaxační pozice“ nebo „relaxační cvičení“.
Správný překlad je „pozice mrtvoly“. Z názvu vyplývá jedna podstatná charakteristika
cvičení. Jestliže je Šavásana dokonale zvládnuta, tělo je naprosto pasivní a bezvládné.
� Příprava a prostředí: Cvičíme na tvrdší podložce (např. jednou přeložené dece).
Prostředí by mělo být co nejklidnější. Nejlepší je polosvětlo (tedy ne tma ani příliš ostré
světlo). Příjemná by měla být i okolní teplota.
� Výchozí poloha: Položte se na záda, nohy mírně od sebe, ruce podle těla dlaněmi
vzhůru. Pokud má někdo kulatá záda, ať si podloží hlavu tvrdším polštářkem nebo složenou
dekou. Kdo má problémy s bederní páteří, může si dát pod kolena srolovanou deku, čímž se
uvolněné nohy trochu pokrčí a lépe se uvolní právě bederní oblast. nebo je možné si nohy
položit na židli, což má podobný účinek. Dá se cvičit i vsedě, to je vhodné zejména tehdy,
když člověk rozhodně nechce usnout. Vleže je ale cvičení příjemnější. Oči jsou zavřené a
zavřené zůstávají během celého cvičení.
� Délka praktikování: Od asi 10 do 20 minut.
Postup cvičení
� Lehněte si nebo se usaďte do vzpřímené pohodlné polohy s podepřenými zády a zavřete
oči. Na chvíli si uvědomte své tělo a pokuste se jej co nejvíce uvolnit.
� Můžete se ještě pohnout a trochu se uvelebit. Pak byste měli zůstat ležet nehybně.
� Pak si uvědomte, kde se tělo dotýká podložky. Jsou to paty, lýtka, stehna, hýždě, záda,
temeno hlavy. Uvědomte si všechna tato místa současně.
� Uvědomte si místa příjemné tíže, tíže přicházející z různých částí těla... Tělo je
příjemně těžké...
� Uvědomte si dotyk pravé nohy a podložky. Dotýká se patou... Lýtkem, stehnem,
hýždí... �Dotyk pravé ruky... Levé ruky... Uvědomte si dotyk pravé lopatky a podložky,
levé lopatky, nechte je uvolnit... Uvolňuje se i oblast bederní... Záda jsou příjemně těžká,
uvolněná... S nádechem nechte uvolnit břicho, s výdechem hrudník... Nechte uvolnit šíji i
krk včetně hlasivek... Uvolněte čelist, svaly kolem úst i kolem očí, čelo.
� Uvědomte si celé tělo, nechte ho uvolnit... Celé tělo... Znovu celá pravá noha, levá
noha, pravá ruka, levá, celý trup, krk a obličej... Celé tělo, celé tělo, celé tělo, příjemná tíže
v celém těle.
� Přeneste pozornost k dechu, uvědomte si dotyk vdechovaného a vydechovaného
vzduchu v nose. Nechávejte dech přirozeně plynout, jen si uvědomujete každý nádech a
výdech. �Uvědomování si dechu spojte s počítáním: nádech 1, výdech 1, nádech 2, výdech
2, nádech 3, výdech 3... Počítejte určený počet dechů např. 12, 24, 27, 54. Zůstávejte při
tom bdělí, pozorní a uvolnění.
� Pokud by se objevovaly nesouvisející myšlenky, nechte je přicházet a odcházet, ale
klidně a laskavě se vracejte k uvědomování si dechu.
� Na konec cvičení se zhluboka nadechněte, protáhnete se jako při probuzení
z osvěžujícího spánku a otevřete oči. Relaxace končí.