12. KVĚTNA 2009 PUBLICISTIKA STRANA 13

N a konci dubna se z cestpo Libanonu a Sýriivrátili známí cestovate-

lé a popularizátoři pro nás exo-tických zemí, Kolíňáci RomanŠulc a Jan Kubka. Nechali jsmeje pár dní vydechnout a pak Ro-mana požádali o rozhovor. Jez něj znát, kolik dojmů v němputování po Blízkém východězanechalo.

Jaký nejzajímavější zážitekz cesty jste s Honzou zazname-nali?

Velmi těžko se dá vybrat nej-zajímavější zážitek z cesty, kdyžjich bylo stovky a z nich bylydesítky těch nejzajímavějších. Z Libanonu to ale asi bylo svatéúdolí Kadyša na severu země,kde jsou ukryty kláštery, obklo-pené čarokrásnou vysokohor-skou krajinou. Z téměř kolmýchstěn roklí se řítí na dno několikvodopádů, šmolkově modroubarvu nebe podtrhovaly zasně-žené partie pohoří Libanon. Tobyl neuvěřitelný estetický záži-tek. V Sýrii to byl spíše duchov-ní zážitek - z těch nejzajímavěj-ších to byl pobyt v klášteře MarMusa Habeší. Ten z trosek vy-

stavěl před několika lety (tehdymladý) Ital Paolo, dnes předsta-vený kláštera - otec Paolo. Sou-středil kolem sebe skupinkumnichů a z kláštera vytvořil úžasné komunitní centrum, kammá přístup každý s otevřenýmsrdcem. Přicházejí sem jak mus-limové, tak křesťané a ve spo-lečných meditacích zde hledajístyčná místa, která je spojujía nikoli to, co je dělí. V klášteřejsme prožili krásnou noc ve spo-lečnosti úžasných lidí a natočilijsme o tom reportáž pro Ob-jektiv.

Kolik filmového materiálujste natočili?

Honza natočil celkem 10 ho-din filmového záznamu.

Plánujete i z těchto cest uspořádat besedy?

Určitě, již jsem to nabídl pa-nu Kárníkovi z Městské knihov-ny Kolín. Momentálně jsem takplný dojmů a zážitků, že ze mědoslova lezou i ušima. Není tedyradno, aby se se mnou někdopouštěl na toto téma do hovoru,neboť ho hned zavalím tolikainformacemi a pocity, že se jentak nevysmekne. To pochopitel-ně myslím z legrace a chci jentak doložit, jak nás tato cesta naplnila.

Jaké to bylo u paní BlankyMatragi?

Úžasné, protože je to úžasnážena. Neznám tzv. „celebrity“a tedy ji nemohu s nikým srov-návat, zda je lepší nebo horší,než ostatní, jak se mě již někdo

také ptal. Ona je prostě nesmír-ně energická žena, která je do-slova napumpovaná nápadya mě napadá jediné přirovnání - při osobním setkání působí jaksopka, která co chvíli exploduje.Profesionálně je také jednička,protože má nejenom talent a ná-pady, ale úžasnou kreativitua schopnost uspět. A to v dneš-ním světě není lehké. Teprve ny-ní vím, jak její modely vznikají,čím to je, že jsou tak nádhernéa okouzlující. Asi bych měl po-dotknout, že paní Blanka jei velmi sociální typ člověka, vý-těžek z nedávné aukce svých ša-tů a módní přehlídky věnovalajiholibanonskému městečku Deir-mimas, aby si po poslední válcev roce 2006 mohlo pořídit vlast-

ní generátor na výrobu elektřinya nebylo závislé na veřejné síti.

Jak se k vám chovali místnílidé?

Co mohu k této otázce říci?Jednoznačně úžasné. Ať v Liba-nonu, tak i v Sýrii jsme budiliznačnou pozornost místních obyvatel a všichni se k nám cho-

vali velmi přátelsky. V Sýrii by-lo chování pochopitelně závisléi na tom, jak moc turisticky jekonkrétní místo postižené, pro-tože Sýrie je velmi turisty nav-štěvovanou zemí. Libanon opro-ti tomu vůbec. V jižním Libano-nu jsme se se dokonce setkalii se sympatizanty s militantnímhnutím Hizballáh - a i ti sek nám chovali velmi přátelskya projevovali nám patřičnou po-zornost. Nesetkali jsme se anis žádnými potížemi skrz našenatáčení, přestože kamera a sta-tiv dávaly tušit, že nejsme je-nom obyčejní turisté. Tedy tímmyslím potíže z vojenských ne-bo policejních míst. V Libanonujsme dokonce získali povoleníod ministerstva kultury a minis-terstva turistiky (vystavili námho v podstatě na počkání běhemjednoho dne) k volnému a bez-platnému vstupu do všech pa-mátek, včetně doložky fotit a to-čit cokoliv, včetně vystavenýchexponátů. Co bylo pro obě zeměspolečné - téměř nepřetržitě násněkdo zval na čaj, k sobě domů,na krátké popovídání. Úžasnálidská pospolitost bez našehoneustálého spěchu, kdy si anidobří přátelé nepopovídají, po-kud náhodou nefunguje internet.V těchto zemích mají lidé k so-bě blízko.

Jak bys popsal život v ze-mích, které jste spolu s Hon-zou navštívili?

Život v Libanonu i Sýrii jeodlišný. Je to dáno jednak tím,že Libanon je země bez pouště,tedy zelená, a lidé se tak věnujízemědělství, vinařství, průmys-lové výrobě a také permanentníobnově země po periodicky seopakujících válkách. Když jsmetřeba porovnávali fotografie, jakvypadala některá místa po po-

sledním izraelském bombardo-vání v létě 2006 a současný stav,nikdy bychom nevěřili, že lzetakové rány zacelit tak rychle.Lidé zde prostě válkou zničenéstavby strhnou a staví odznovu.Obnovovat se musí i infrastruk-tura - až na jednu výjimku.Válkou zničená železnice již ob-novována není a tak Libanonje toho času země bez železnič-ní dopravy, byť na části tratí lzenarazit ve všech částech země.V zásadě tam ani moc nefungu-je veřejná autobusová doprava,každý má své auto. Dopravav Libanonu je tedy dost šílená,ale dá se přijít na klíč jejího fun-gování a pak je bezpečnější nežta naše. A nikdy se nestane, abyna vás druhý řidič ukázal ne-slušná gesta, když se vám něconepovede a třeba blokujete chví-li provoz. Dá se říci, že životv Libanonu je hodně podobnýtomu evropskému. V Sýrii je jižvětší „orient“ a především díkyspolečenskému uspořádání blíz-kému „socialismu“ tam vládnena oko větší disciplína a pořá-dek a například auta stojí na čer-venou na semaforu. Co je natom divného? V Libanonu řidičisemafory ignorují, pokud někdenáhodou jsou. V zemědělskyvýznamných oblastech Sýrie,jako je údolí Eufratu nebo údolířeky Orontes, se lidé jako včel-ky od rána do noci pachtí na po-li a sklízí onu nutnou dvojí úro-du za rok, kterou jim země na-bídne, aby uživila tu část země,kterou zabírá nelítostná poušť.Tam lze potkat ojedinělé beduí-ny, kteří ženou svá stáda přes tunehostinnou krajinu, kde spásajísebemenší kousky porostů. Tyjsou tak nepatrné, že jsme ovcíma kozám přezdívali „kamenož-routi“, neboť jsme často nechá-pali, co na těch pustých pláních

mohou najít. Taková syrská ko-za by si tady u nás připadala ja-ko v kozím ráji! Jinak v Sýriijsme viděli i poměrně mohutnouvýstavbu velkých měst, luxusníhotely, moderní a krásné továr-ny. Na druhou stranu také chu-dičké vesničky s vesničany, kte-rým by vyprávění o našem živo-

tě v České republice muselo znítjako hudba z Marsu. Zajímavétaké bylo to, že dívky a ženychodily v Libanonu i Sýrii častozcela bez zahalení (v Libanonužije cca 45 % křesťanů a v Sýriicca 15 % křesťanů, takže křes-ťanské ženy se pochopitelně ne-zahalují), některé s šátky přeshlavu, jiné zcela zahalené. Ne-obvyklá nebyla například partič-ka mladých dívek, kdy částz nich ukazovala všechny svévnady (nejen vlasy) bez ostychua druhá část jich byla cudně za-halená. Bylo příjemné, že zaha-lování či nezahalování je zdevěcí osobní (nebo věcí výchovya tradic) a nikoliv věcí povinnou.

Proč bys přál ostatním tutozemi vidět?

Protože by se tak zbouraly

mýty a nepravdy, které se k tétooblasti váží. Vždy mě zaskočí(a již bych si mohl zvyknout),když se po návratu známí, o kte-rých si myslím, že mají přeci jenpřehled, ptají jako na první věc,kolik jsme viděli zavilých křes-ťanobijců s turbanem na hlavě.Je však škoda, že celkově je ob-last Blízkého východu tak poli-ticky nestabilní a pevně věřím,že se to změní. Libanon je totižz turistického pohledu doslovarájem! Je tam vše, co si jen pře-jete! Od antických komplexů a nádherných památek přes by-zantské monumenty ke klášte-rům, kostelům, mešitám, středo-věkým hradům až k nepřekona-telně krásné přírodě, vysokýmhorám a moři. Je to jedna z má-

la zemí, kde můžete právě v dub-nu dopoledne lyžovat v nadmoř-ské výšce 2.000 metrů a po90 kilometrech jízdy být u mořea odpoledne se koupat v modra-vých vodách Středozemníhomoře. Pěší turistika po hřebenipohoří Šouf s cedrovými háji,neuvěřitelně působivé vodopá-dy, kam se jen podíváte, to jepouze nepatrný výčet toho, colze v Libanonu vidět. Sýrie jena tom podobně, jen nemá tako-vé hory. Je tam ale antika, jakánemá obdoby v celém Středo-moří, nejzachovalejší křižáckéhrady, úchvatný Eufrat, za kte-rým je již Mezopotámie, památ-ky na starodávný Sumer, nebotřeba poslední místo, kde semluví aramejštinou, tedy Kris-tovým jazykem. Důvodů, pročvidět tyto dvě země, je nepočíta-ně. Důvody, proč tam nejet, minejsou žádné známé.

Nemohl bys nám přiblížitnějakou místní gastronomic-kou pochoutku?

Ani ne... Ale jedli jsmevšechno, co se kde vařilo. Mocnám chutnalo třeba rožněné be-raní maso s úžasnou pomádou,nejrůznější kebaby (které ses tím, co se u nás nazývá kebabvšak nedají ani srovnat) a takémístní sladkosti, kterých je v Li-banonu i Sýrii nepočítaně. V obouzemích nám velmi chutnalo.V Libanonu to bylo třeba kebe - pečené maso s burgulem nebojednoduché bezmasé jídlo cha-tuš - ze starého chleba rozláma-ného na kousky, ke kterému sepokrájí rajčata, máta, cibulka,hlávkový salát a vše se zakápneolivovým olejem a citrónem.V Libanonu jsme také ochutnalivynikající víno z vinařství Ksarav údolí Bekaa. V Sýrii to pakbyl třeba klasický hommus - ka-še z cizrny s tahinou (sezamo-vou pastou). A takto bych mohlmluvit o dalších a dalších po-choutkách, ale na to by jedenvýtisk Presu nestačil.

JANA ČERNÁMICHAL ČERNÝTypická libanonská scenérie - město Bšaré.

Zavilé křesťanobijces turbanem neuvidíte

ROMAN ŠULC A JAN KUBKA SE VRÁTILI Z RÁJE

PØ Í J EM I NZERCE : P ODN I KATELSKÁ 32 1 7 1 3 2 5 7 ØÁDKOVÁ 3 2 1 7 1 2 72 7

Symbol Libanonu - cedr libanonský.

Momentka ze Sýrie.