napříč (04/2011)

N A P Ř Í Č

• 1 •

Doba je zlá

N O V I N Y G Y M N Á Z I A A S T Ř E D N Í O D B O R N É Š K O L Y A Š 04 • 2 0 1 1

Každý již určitě někdy zapřemýšlel nad svými životními prioritami, nad cílem svého života. Někdo se rozhodl, že nejlepší bude vystudo-vat, najít dobré zaměstnání a dostatečně se finančně zaopatřit. Jiný zas už dnes ví, že studium mu bude k ničemu a že bude stačit začít dobře, výhodně a vychytrale podnikat a peněz bude mít taky jako šlupek. Další se soustřeďují na velkou rodinu a zázemí pro ně. Bohužel tito často nedopadají v životě nejlíp, v dnešní době ze svatby totiž logicky vyplývá rozvod a s ním spousta problémů včetně psychických trau-mat u dětí, které třeba už nikdy v životě nebudou moct normálně fun-govat. Jaký jsme si to udělali, takový to máme. Jedno je jisté, všichni jsme jasně vychováváni k tomu, abychom nashromáždili za svůj život co největší majetek a tím zaopatřili sebe i rodinu, protože bez peněz ne do hospody, ale na svět nelez. A tak se mi poslední dobou zdá, že mezi lidské priority už dávno nepatří třeba dobré chování, dobré svědomí, pocit sounáležitosti s blízkými, pocit mít někoho rád a být za to někým milován. Samozřejmě, lidem je dnes jedno, jak vycháze-jí se svým okolím, jak budou zapsáni do historie lidstva, jak si je lidé budou pamatovat, protože ať budou jací budou, hlavní je, že o nich nikdo neřekne nic jiného než: „to byl ten bohatej“, a v tom má být ta prestiž. Je to směšné, nezlobte se na mě, když nám má jít v životě jen o to vlastnit spousty malých papírků nebo dokonce vlastnit čísílko, napsané na papíru s názvem „výpis z účtu“. To si vážně nemyslíte, že by mělo jít o víc? Příroda, jako dokonalý vynález jakési vyšší energie, samostatný celek, naprosto soběstačné uspořádání živých organismů a hmot, rostlinstva, vody, vzduchu a ohně a člověk, taktéž dokonalý systém tvořený fyzickými a psychickými pochody, natolik složitými, že je dodnes sami nedokážeme pochopit a vysvětlit. A tato lidská existence se má nyní kvůli papírkům a virtuálním, neexistu-jícím papírkům, které se do našeho reálného světa pak často nedají ani převézt, navzájem zabíjet, mrzačit a mučit. Vždyť to říkám, směšné. Já bych čekala o něco víc od těch jediných, kteří mají na této planetě rozum, když už se tím tolik honosíme. Čekala bych totiž, že mi svět ukáže i hodnotnější a ušlechtilejší cíle, kterých lze dosáhnout a já bych pak do nich běžela třeba na konec světa. Jenže kde nic, tu nic. A teď si představte, že zanedlouho maturujete a je vám jasné, že vám maturita v životě stačit nebude, což vám taky cpou do hlav na každém rohu. Takže vysoká škola. Jaká? Mám se podílet na tech-nickém vývoji a jednou být zodpovědná za smrt spousty lidí třeba v dopravních prostředcích? Mám se pustit do ekonomiky a stát se součástí tohoto systému, díky němuž má dnes 10 nejbohatších lidí dohromady větší majetek, než 10 miliónů průměrně vydělávajících? Mám se dát na medicínu a začít zachraňovat nejrůznějšími vakcína-mi, které rozhodně nejsou pro člověka nic přirozeného, miliony lidí před chřipkovými onemocněními na přelidněné planetě a dál nechat umírat děti v chudých zemích? A mám vůbec něco dělat, když za rok a půl je prorokován konec světa, ke kterému, jakoby se už dnes schylovalo, který předpověděla spousta starodávných kultur, mimo jiné i Bible, ve které je narážka přímo na radiaci a jaderné zbraně, o kterých v době Ježíše samozřejmě věděli úplný kulový, ale které jsou dnes pro nás tou největší hrozbou? A jak je vůbec možný, že mi

nikdo z lidí není schopný ukázat tu správnou cestu, jak to, že nikdo na takovou cestu ještě nepřišel za pomoci lidské soudržnosti a lásky k přírodě a k lidem, kterou bychom snad měli všichni ve svých srdcích mít? To už ji tam vážně nemáme? Už jde tedy jen o papírky? Chtěla bych se opravit – tohle začíná být spíš velmi smutné. Jako malá jsem si naivně myslela, že dospělí ví všechno nejlíp a vždycky mi se vším poradí a všechno vyřeší. A že až vyrostu, budu mít také tuto skvělou moc. Dnes, když jsem procitla, už říkám nadpřirozenou moc, a také už vím, že dospělí jsou mi často k ničemu. Tak maximálně aby ve všem vždy udělali ještě větší „bordel“ nebo aby nám odepřeli a se-brali, ve chvílích, kdy ji nejvíc potřebujeme, tu bezstarostnou radost ze života, který bohužel už nikdy nebude jednodušší. (Satan)

Napříč apelujeUrčeno (nejen) studentům Gymnázia a SOŠ Aš.Jak jste se nedávno dozvěděli ze strany učitelského sboru, potažmo vedení školy, budou v brzké době probíhat na naší škole namátkové kontroly Městské Policie se psem, vycvičeným k odhalování tabáku, marihuany a jiných, ve škole obzvlášť zakázaných, látek.Mnozí jste již byli svědky první takové kontroly, která proběhla 22. března a není zcela vyloučené, že dříve či později budou násle-dovat další.Akce není iniciována vedením školy, ale Městskou Policií, z toho důvodu má škola povinnost studentům, u nichž pes zakázané látky najde, udělit podmínečné vyloučení – pak už stačí jedno nevinné za-spání, neomluvená hodina, či zápis v třídní knize a dotyčný student školu předčasně opouští.Je to poněkud přísným trestem, když uvážíme, že krabička ciga-ret, nebo dokonce jen jedna cigareta, se může tak výrazně podílet na budoucnosti mladého člověka, bez ohledu na to, zda již dostáhl plnoletosti (což se týká především studentů septimy, oktávy a 3. a 4. ročníků) a nikde jinde než ve škole pro něho nepředstavuje držení tabákových výrobků, dle právního řádu našeho státu, žádný problém.Bohužel, tak se věcí mají a já na vás, na NÁS, za celý Napříč ape-luji, abychom ukázali, že dokážeme být mnohem lepší, než si o nás někteří lidé myslí, nic z toho, co ve škole není povolené, do ní ne-nosili a vyvarovali se tak zbytečných problémů.Pán, jehož jméno nebudu z respektu k soukromí uvádět, a který dal ke zmiňované policejní akci popud, tak učinil proto, že na jeho původní stížnost nebyl Městskou Policií brán zřetel. Průchod a přilehlé pozemky v okolí panelových domů naproti gymnáziu jsou totiž veřejným místem, kde je kouření povoleno. A pánovi v těchto místech vadí především kuřáci, tak si tedy, lidově řečeno, našel kličku. Protože je logické, že student, který si ihned po skončení výuky jde do průchodu zapálit retko, má během dopoledních hodin cigarety u sebe; ve škole. Přesto by odveta v podobě nedůstojné pro-vokace, stejně jako nic neřešící slovní přestřelka, nebyly z naší strany příliš vhodnou reakcí. Prosazujme své zájmy vždy s hrdostí, nám

• 2 •


vlastní a s úctou nejen ke společnosti, jíž jsme, ať už chceme nebo ne, součástí, ale také s úctou k sobě samotným. Obě spolu velmi úzce souvisí.A ještě jedna věc: sám kouřím, jsem dospělý, a činím tak z vlast-ní vůle. Ale musím se přiznat, že až donedávna pro mě, jako pro většinu kuřáků, nebyl vajgl takovým odpadem, jako třeba plecho-vka nebo igelitový sáček, snažím se však v poslední době své vajgly již neodhazovat na zem jako dříve, ale do košů, protože tím odpa-dem skutečně jsou, a navíc během svého dlouhotrvajícího rozkladu vylučují celou řadu toxických látek.Ukažme všem, že umíme žít v souladu s okolím, být tolerantní k životnímu prostředí a zejména k lidem, ať už jsou jacíkoliv.Hodně štěstí a pevnou vůli, ta mimochodem přispívá ke zdravému sebevědomí, vám/nám přeji já – Marian Pekár, 3.IE – a samozřejmě i celá redakce Napříč. (dw)

[ M Ě S T o ] za kNihaMi a jejich NovýM DoMoveM

Tentokrát jsem své očko hodila po nově zrekonstruované Městské knihovně, možná je to tím, že jsem jejím stálým návštěvníkem už od základní školy, nebo mě jen zaujal její majestátný vzhled. Každopádně patří neodmyslitelně k našemu městu, takže pojďme prozkoumat, co nabízí její nový háv.Budova, která dříve sloužila jako spořitelna, si i přes rozsáhlou přestavbu uchovala své rysy: původní červený mramor na schodišti, mříže v prvním patře a nesmím zapomenout na požáru vzdorný trezor. Avšak interiér výpůjční plochy se stal moderně vyhlížejícím, prosvětleným funkčním prostorem se značným množstvím knih a s místy pro vzdělávání i zábavu. Oddělení pro dospělé je obohaceno o studovnu s několika počítači, která je od prostoru knihovny oddělena prosklenou stěnou, takže zvuky vycházející z prostředí mimo ni jsou tlumené. Literatura nacházející se přímo ve studovně slouží k po-moci při vyhledávání různých faktů či výrazů, tudíž zde najdeme slovníky a encyklopedie. V dětském oddělení přibyl malý stolní fot-bálek a koberec pro hru Twister, děti si tedy mohou v knihovně i hrát se svými kamarády. Mohou si také číst a prohlížet knížky v křeslech ve tvaru ruky, v nichž vypadají jako oběti barevného King Konga. Výraznou změnou v budově je bezbariérový přístup do všech podlaží a konferenční místnost umístěná v posledním patře, kde se původně nacházely kanceláře.Osobně si myslím, že naše knihovna prokoukla a budu se tam ráda vracet, i když mi chvíli potrvá, než si zvyknu na nové rozmístění knih. (tram)

SaDy Míru bez Míru [ M Ě S T o ]

V červenci minulého roku byla občanským sdružením Zelený dědek zveřejněna petice související s nesouhlasem revitalitačního pro-jektu Sadů míru a rekonstrukcí Příkré ulice. Tuto petici podepsalo více než 1100 občanů Aše, což není zanedbatelný počet, vezmeme-li na vědomí, že ke komunálním volbám přišlo 3308 občanů. Petice byla odevzdána 17.12.2010 na Městský úřad v Aši. A co se stalo po odevzdání petice? Poštou dorazilo vyrozumění, že petice byla 24.1. projednána radou města a „rada města vzala petici na vědomí.“ A to bylo vše, čeho se petiční výbor dočkal. Zároveň se členové ZD snažili téma petice otevírat v jednotlivých komisích města a inicio-vat diskuzi, přesto město nezaujalo žádné stanovisko. Dle petičního zákonu by měl orgán, jež přijal petici, daný problém posoudit a do 30ti dnů se písemně vyjádřit. K vyjádření však nedošlo. Až po opakovaném apelování na městském zastupitelstvu. Zde byla celá záležitost předána Ing. Karlu Svitákovi.Pan tajemník reagoval formou rozhovoru v Listech ašska. Tato

reakce je poněkud neadekvátní k názoru 1100 občanů. Z rozhovoru lze vyčíst, že na plánovaném projektu nedojde k žádným změnám a petice je zde vyvracená argumenty, které zdaleka nejsou uspoko-jivé. Pan Sviták obhajuje revitalizaci tím, že nasadí mladou zeleň, která park oživí. Bohužel zapomněl zmínit informaci, že oživit park má také značné množství betonu, vykácení 80ti dřevin a vyhlazení 160m2 keřového porostu. Mladá zeleň je sice krásné slovní spojení, ale porovnáme-li mladý stromek se vzrostlým stromem, může nám být jasné, který z těchto dvou kandidátů produkuje více kyslíku, poskytne v létě více stínu a hlavně, uvědomíme-li si jednu z funkcí stromu – produkovat svými semeny mladé následovníky, onu mla-dou zeleň – je obhajoba projektu bezpředmětná.Dalším protinázorem k ,,revitalizaci“ je zkulturnění parku stavbou amfiteátru s kapacitou 900 osob. Tento amfiteátr bude využíván pravděpodobně pouze přes léto a představa, že se na jedno divadelní představení, konzert či jinou akci sejde 900 lidí je nejen velmi opti-mistická, ale přímo naivní. Ale betonáři se radují a mohou se radovat dál, neboť to není vše. Parkoviště, které již teď roste mezi podnikem „Saďák“ a Masarykovým náměstím je toho důkazem.Dále rekonstrukce Příkré ulice svědčí o zálibě v betonu. V letech bu-doucích má spojovat Okružní ulici s Hlavní a ušetřit cestu kamionům směřujících do firmy NURA, k čemuž nyní slouží ulice Geipelova. Projekt tím chce odklonit kamionovou dopravu z města a vložit ji do téměř nedotknuté přírody. Kolem dětského hřiště, které je vybudová-no téměř nově, budou jezdit kamiony a auta, jejichž výpary budou děti na hřišti vesele vdechovat. Jak jde vidět, vytvoření odpočinkové zóny si každý představuje jinak.Revitalizace znamená oživení a obnova krajiny. Ovšem oživovat na úkor ničení života zdá se poněkud hloupé a zbytečné. A jestli dojde k plánovanému projektu, měl by se změnit i samotný název „významného krajinného prvku“(VKP), jímž Sady míru jsou. Boj s kusem přírody, který v centru města máme by o míru nic nesvědčil. (Kateřina Valová)

[ M Ě S T o ] a pak, že je MuzeuMpouze NuDNá buDova

Hry a Klamy: dovolím si říct nejúspěšnější výstava ašského muzea za poslední roky. Už se na ní vystřídalo nemálo návštěvníků a stále jich neubývá.Největší předností exponátů je, že si všechny můžete pečlivě osahat, či dokonce si vystavit vlastní dílko. Jsou zde i nevysvětlené záhady, takže vám pak ještě několik dní vrtá hlavou, jak je vůbec možné, že ta modrá písmena jsou vzhůru nohama. Nejvíce exponáty podněcují lidskou soutěživost: Kdo zaváže nejvíc mašlí na botě? Je tu však háček, musíte použít místo prstů kleště. Nebo – kdo víckrát zmáčkne knoflík během 15 vteřin? A víte, jak vypadá rentgen ruky?To a ještě víc můžete v muzeu prozkoumat. Výstava totiž byla už po-druhé prodloužena, tentokrát do 30. dubna. Pozor snad jen na krátkou otvírací dobu muzea (viz http://www.muzeum-as.cz). (tram)

akTivNí jaro [ S p o r T ] akTiviTy pro přicházející jaro? SporT! To je oNo!

(Krásná) Začíná jaro, pro některé lidské tvory signál k úmornému u klízení celého kvartýru. Pro některá stvoření sportovnějšího založení znamená startovací čudlík k nově spuštěné sportovní sezóně – co je nového pro letošní léto a kde všude se to dá provozovat? V naší vísce, víte, kdež se nalézá, se toho za posledních pár měsíců vyrojilo mnoho a mnoho. Na podzim u nás počaly opravy místní klubovny fotbalistů FC Krásná a s tím spojená výstavba in-line dráhy sloužící pro bruslení. Vše je ještě ve zkušebním provozu a na vlastní nebezpečí, ovšem

• 3 •


i tak se v předešlých teplých dnech dostavilo téměř 40 bruslařů a bruslařek, kteří tento sport již provozují, či začínají provozovat. Není to nikterak fyzicky náročné, jediné, co k tomuhle eventuální spor-tovec potřebuje, je minimální síla v nohou a alespoň nějaká fyzická kondice (a raději i ochranné pomůcky – minimálně helma by měla být samozřejmostí). Oficiální otevření areálu proběhne v měsíci květnu. Velkým plusem tohoto sportoviště je také přilehlé dětské hřiště, kde mohou rodiče zanechat své ratolesti a jít si zasportovat – z dráhy je na hřiště dobrá viditelnost, takže je možné dětičky kontrolovat.

Další veliké překvapení se nachází v areálu místní Sokolovny, kde bylo též na podzim vystavěno multifunkční hřiště. V posledních dnech probíhají úpravné práce, celý areál bude uveden do oficiál-ního provozu taktéž v květnu. Hřiště bude nabízet prostor a možnosti pro hraní všech míčových her, ale také florbalu, tenisu atd. Tato in-vestice byla velmi výhodná a především strategicky zdařilá. Poved-lo se skloubit více hřišť do jednoho, čímž se ušetřilo místo a s tím spojené finance. V nejbližší době zde budou nainstalovány branky, sedátka pro rozhodčí při volejbalu a ochranné sítě kolem celého hřiště. Doufáme, že tato část Krásné se stane též velmi využívanou záležitostí.Nyní už jen popřát co nejrychlejší jarní úklid, abyste mohli všichni obout brusle či tenisky a přijít si zasportovat. Člověk se po každém sportovně aktivním činu cítí daleko, daleko lépe a odráží se to jak na stránce fyzické, tak také psychické. (Francis)

[ T a N e c ] TaNečNí SezóNaúSpĚšNĚ zahájeNa

Po roce fungování naší taneční skupiny Small naive company bylo na čase zahájit i naši společnou kariéru na tanečních soutěžích. První soutěž, které jsme se letos zúčastnili, se konala 12.3. v České Lípě pod názvem Českolipský zvoneček. Bojovali jsme o umístění hned ve dvou kategoriích, a to v kategorii „mládež – show předtančení“ a v kategorii „mládež – street dance předtančení“. Velký úspěch neočekával nikdo z nás, vždyť to byla naše společná premiéra a někteří z nás na takové soutěži byli úplně poprvé. Nicméně o to větší bylo naše překvapení, když jsme uspěli v kategorii show, kde jsme se umístili na nádherném 2. místě s formací s názvem Greese (Pomá-da). Rock’n’Roll tedy ještě zcela nevymizel z našeho povědomí a je stále úspěšným a vděčným tancem. Ve druhé kategorii už úspěch nebyl tak veliký, když jsme skončili na předposledním místě, což nás ale od tance neodradilo, vždyť jsme amatéři a velkým tanečním studiím ještě stále nemůžeme konkurovat. To však neznamená, že nedokážeme zaujmout svou originalitou, což se potvrdilo nemalým aplausem bezprostředně po odtancování sestavy Qwertzuiop a

následnými chválami diváků.Další a důležitější soutěž se konala 26.3. v Plzni, kde jsme bojo-vali o kvalifikaci na MČR. Bohužel na takové soutěži je konkurence o poznání větší a umístění se tu zdá jako nedosažitelný cíl. Na předních příčkách se zde umisťují velké skupiny z Plzně, Rokycan a samozřejmě mistři ČR, karlovarští Rappresent. Nám se ale vys-toupení povedlo, tanec jsme si užili, a tak byl účel naší účasti splněn. Na první až třetí místo to sice nebylo, ale na postup nám stačilo i páté místo, na kterém se umístila naše sestava Greese, se kterou jedeme naše město reprezentovat 14.5. na Mistrovství České republiky v Litoměřicích.Nakonec se tedy jeví naše sestava na téma muzikálu Pomáda úspěšná, a to i přestože jsme jí vytvořili jen tak, „z hecu“, jako zpestření naší tradiční gymplácké akce „Pasování primánů“. Čeká nás ještě několik dalších soutěží, kde budeme znovu bojovat o vítězství, ve které, po našich prvních a úspěšných soutěžích, pevně věříme. (Satan)

„jakube SkripT!”[ D i v a D l o ]

Máte rádi poezii? Máte rádi divadlo? Máte rádi kulturu? My ano! A proto jsme se také již třetím rokem zúčastnili divadelní přehlídky Poezie na Rynku v Klatovech, jejíž součástí je i recitační soutěž pro dospělé, tedy od 16 let. A právě v recitaci jsme jeli znovu po-rovnat své výkony s recitátory z celého Západočeského regionu.Tato přehlídka je zároveň „předkolem“ té nejdůležitější celonárodní přehlídky Wolkerův Prostějov. Soutěží se zde ve třech kategoriích, a to v kategoriích 16 let, 17-18 let a 19 a více let. V každé kate-gorii se recitátoři musí naučit dva texty dle svého výběru, vybrat si můžou i mezi poezií a prózou. Aš reprezentovalo pět recitátorů (celkem se přehlídky zúčastnilo čtyřiadvacet recitátorů) ve třech kategoriích a ostudu jsme tam určitě neudělali. Získali jsme dvě čestná uznání – Dominiku Čechovi od Matěje Samce za „vtělení se do Arthura Rimbauda“ a Sarah Erbanové za „přednes obou textů“. Sony Kieu získal od poroty doporučení na přehlídku v Prostějově, čímž nás všechny strčil do kapsy. Ač bez oficiální pochvaly od po-roty, vzorně v recitaci reprezentovali náš výběžek i Anička Šáchová a Marian Pekár. Někteří recitátoři se bohužel učením textu moc neobtěžovali, rádi plně využili nápovědy poroty a během přednesu nevhodně zvolávali heslo: “skript!“ Druhou část programu zaplnila divadelní představení, která také soutěžila o účast na „Wolkráči“ a rozhodně nezklamala. Předvedl se zde mistr v oboru, již všemi účastníky dobře známý recitátor a herec Vladimir Benderski, s ním i Divadlo Dagmar (KV) v poutavém příběhu z jáchymovských pra-covních táborů s názvem “Pozdravuj všechny doma...”. Dále po-hybové divadlo NoTa Plzeň, soubor Na poslení chvíli z Ostrova, speciální host přehlídky, Divadlo třetího věku a soubor Evrybáby pod vedením Romana Černíka z Plzně. V porotě letos zasedli Jakub Doubrava, Jana Machalíková, Matěj Samec a Mirela Tůmová, což jsou nikoliv nedůležité osoby pro kulturní dění v Čechách. Přehlídku uspořádalo občanské sdružení Johan ve spolupráci s městem Plzeň. Klatovský festival zaručuje skvělou zábavu, bohatý program, silné zážitky, přátelskou atmosféru, nová přátelství a nové zkušenosti, kvůli čemuž se tam budeme každoročně vždy rádi vracet. (Satan)

plaSová Se zóNa [ D i v a D l o ]

Už ve chvíli psaní tohoto článku se právě doraživší členové dramati-ckého kroužku Škytafky pravděpodobně chystají na kutě. Počínaje pátečními odpoledními hodinami a konče za neděleního poledne se totiž účastnili teprve druhého ročníku přehlídky expermintu-jícího a studentského divadla “Na Hraně”. Toto festivalové batole,

• 4 •


jež se odehrává v dechberoucích interiérech i exteriérech plaského kláštera, leží na bedrech známého” mecenáše” kulturních událostí občanského sdružení Johan. Diváci se mohli těšit na širokou škálu představení od příběhů jáchymovských a jiných věznů až po pečení buchet a mordování hrabětě. Díky zkušeným organizátorům plynu-lo vše hladce a člověk se tak mohl nerušeně soustředit na báječný zážitek. Přehlídka měla také za úkol vybrat postupíjící na Šrámkův Písek – 27. - 29. května 2011 a Mladou scénu – 22. - 26. června 2011 (Ústí nad Orlicí). Nepochopitelné Škytafky mohly být tentokrát nadmíru spokojeny, jelikož byla všechna jejich představení oceněna čestným uznáním a konkrétně Zamordování hrabětě Schwarbrechta (hrající: David Nushart, Jan Hrouda, Petra Mudráková, Jakub Jurák, Lenka (Hoang Thu Thuy), Anna Wagnerová) dokonce doporučením na Mladou Scénu. Krásné počasí, bezproblémové ubytování v pros-torách tělocvičny místního Gymnázia a samozřejmě neopakovatelná atmosféra her dohromady činí jednu krásnou vzpomínku a místo, kam je radost se vracet. (chaot)

[ D i v a D l o ] SaTurNiNJeště před několika lety jsem si pod tímto pojmem představila jméno nějaké vesmírné lodi. Obzor mi rozšířila až sestra, když jsem u ní poprvé viděla výtisk Jirotkova románu a já si výraz Saturnin zařadila do šuplíčku s názvem česká literatura. Samozřejmě na román vzniklo několik adaptací. Kniha se představila ve formě hraného filmu a v minulém roce... se přenesla i na divadelní prkna. Svoji interpretaci Saturnina loni v červnu představilo i Západočeské divadlo Cheb a ašští „gympláci“ ji jeli zhlédnout počátkem letošního dubna.Zkrácením některých dějových záležitostí, která jsou v každé adap-taci nepostradatelná, neztratila hra žádnou z důležitých scén, takže jsme mohli snadno pochopit celou zápletku letního dobrodružství. Zajisté nesměly chybět už legendární vtípky ze Saturninovy dílny: škrabošky Čerta a Mikuláše, červi na rybaření či záležitost s „roz-bitými“ lehátky.Z obsazených především zaujal Petr Konáš v roli osmnáctiletého Milouše, díky jeho předvedení pubertálního hlásku celé obecenstvo opakovaně propukalo v smích. Nápodobně to dopadlo při zjevení Jindřicha Skopce v kostýmu sestřičky z nemocnice. Několikanásobná změna vizáže Saturninových vousů mě však uvedla v zamyšlení.Ačkoli se vyskytlo pár zádrhelů s textem a zadržovaný smích herců během dialogů, nic nebránilo tomu, aby se představení stalo pove-denou formou příběhu Saturnina a jeho pána. Za své výkony byli herci po zásluze odměněni dlouhými ovacemi. (tram)

evropa 2045 [ p r o j e k T ]

V prostorách školy bylo o víkendu, v sobotu dne 2. 4., rušno. I přes slunné sobotní dopoledne se osm studentů shromáždilo ve třídě výpočetní techniky, aby se účastnili projektu Evropa 2045 s Mgr. Jaroslavem Staňkem, učitelem na našem gymnáziu.Evropa 2045 je interaktivní, výuková, diskuzní, politická hra pro více hráčů na web-based platformě (tedy hra spouštěna přímo v okně internetového prohlížeče) na adrese http://www.evropa2045. cz. Vznikla ve spolupráci neziskové organizace Generation Europe s Filozofickou a Matematicko-Fyzikální fakultou Univerzity Karlovy, Asociací pro mezinárodní otázky, sdružením CIANT a Gymnáziem Sázavská.A jak u nás její hraní probíhalo? Každému ze studentů byla losem přidělena role jednoho ze členských státu EU, pak dostali studen-ti poučení o principech, které by měly jejich země zastávat (např. Německo, více Evropy: posílení EU, podpora vědy a výzkumu, Švédsko, sociální Evropa: podpora a ochrana, zvyšování daní, solidar-

ita atp.) a následně se v obsáhlé Encyklopedii Evropa 2045 dočetli, že úkolem hry pro ně bude vedení svého státu tím „správným“ směrem, vhodným rozdělování zdrojů a nastavením preferencí ministrů pro jednotlivé resorty, a také, že čím lépe si povedou, tím více bodů prestiže dostanou. Na jejich počtu totiž závisí možnost nejdůležitější: předkládat návrhy EU, o jejichž schválení, či ne schválení hráči po vzájemné diskuzi hlasují, a tak se společně podílejí na vývoji Evropy, potažmo celého světa. Genialita této hry však spočívá nejen v simu-lování politicko-ekonomického vývoje daných zemí, ale především v simulaci zcela konkrétního společenského dění podle návrhů, které jsou hráči předkládány, schálovány a zamítány.Hra je rozdělená do 36 kol, každé v ní představuje jeden rok ve skutečném světě, počínaje rokem 2009, a po každém odehraném kole hra prostřednictvím fiktivních zahraničních i domácích sdělovacích prostředků předvádí, že být „ve vedení“ rozhodně není procházka růžovým sadem. Mít nadhled, schopnost nahlížet na problémy z mnoha úhlů, uvědomovat si, že nikdy se nelze zavděčit všem vrst-vám obyvatel, a že všechno má svůj rub i líc se ihned ukázalo být klíčovými dovednostmi k úspěšnému hraní.Kol však během přibližně šesti hodin stihli studenti odehrát pouhých 10, už z toho je však patrné, že se rozhodně nejedná o žádnou od-dechovou, nedělní záležitost. U této hry je potřeba, aby mozek fun-goval na plné obrátky. Uznáte nezávislost Čečenska a Rusko vám hrozí odvetou a utáhne kohoutek plynovodu, zamítnete jako země s otevřeným, tolerantním obyvatelstvem registrované partnerství a hned máte v ulicích nespokojené demonstranty. Přesto všichni po ce-lou dobu přistupovali ke hře s největším zaujetím, a protože velkou výhodou hry je možnost jí v průběhu hraní uložit a kdykoliv příště se k rozehrané hře zase vrátit, shodli se studenti na tom, že by jí v brzké době rádi dohráli celou a nahlédli na svojí Evropu roku 2045. Bude vzkvétat, nebo se ocitne na pokraji války? Otázka zatím zůstává bez odpovědi.A na závěr: kdo se projektu zúčastnil a jaká byla herní politika (po-drobnosti o herních politikách najdete na již zmiňovaných stránkách projektu) jednotlivých zemí:

Dominik Čech, Itálie, konzervativní EvropaSarah Erbanová, Německo, více EvropyJana Műllerová, Francie, pevnost EvropaKieu Nguyen Son, Španělsko, otevřená EvropaNguyen Phong Thao, Švédsko, sociální EvropaMatěj Tkadlec, Nizozemí, volná EvropaMichaela Trávníčková, Velká Británie, méně EvropyJan Vojkůvka, Rakousko, zelená Evropa(dw)

Ticho [ e X k u r z e ] v SouDNí SíNi!

Na aprílový den minulý pátek se sexta a 4.G vydali na okresní soud do Chebu, kde jako veřejnost přihlíželi případu krádeže. Asi většinu z Vás trošku zklamu, ale vaše představa o soudu, kde na sebe všichni horlivě křičí, každá strana má svého obhájce, který musí přesvědčit porotu nekonečným zástupem důkazů z genetické laboratoře je mylná. Obžalov...aný se k soudu dostavil jen jeden ze 4, zatímco poškození dorazili všichni 3. V případu v podstatě nebylo moc, co řešit, protože obžalovaní se přiznali, že tento trestný čin spáchali a celý soud byl spíš jen jedna protáhlá formalita. Po tom, co nám byl několikrát přečten seznam všech věcí, které byly odcizeny, a po velmi krátkém výslechu poškozených hned přišel rozsudek. Obžalovaný se nijak nesnažil hájit sám sebe a k celé věci se ani jed-nou nevyjádřil. Vlastně ho více zajímalo, aby napsal sms než to, jak dopadne. Po konci soudu jsme měli možnost se zeptat na pár otázek

• 5 •


soudce. Každý se až na pár výjimek ve slušnosti postavil, než začal mluvit a díky jednoduchosti a přesnosti, se kterou soudce odpovídal si myslím, že bylo všechno náležitě vysvětleno. Možná jediný dotaz, se kterým si pan soudce doopravdy nevěděl rady, byl ten, na který se ho ptala jistá slečna z jiné školy. Cituji: „A pane soudce, proč se jako přiznali?“ Kdo ví. Třeba byl dotaz myšlen aprílově.(druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce)

raDioheaD [ h u D b a ]

The kiNg of liMbSJenom aby bylo jasno, nejsem z těch, kteří celé ty téměř čtyři roky toužebně skrápěli vodopádem svých slin a slz zaprášené kláves-nice v domnění, že až se jednou vyspí, bude svět zase dávat smysl, protože vyjde nová deska Radiohead. Nesledoval jsem po-hyb jednotlivých ozubených kol toho tvůrčího mechanismu vytváření desky, a tak ke mně

zpráva o další desce ekologistických průkopníků mezidimenzionál-ního smutnění doplula vcelku znenadání. Chci tím vším zkrátka říct, že můj vztah k tvorbě prozatím nejzásadnější kapely 21.století by se dal připodobnit ke vztahu Rytmuse a rozumu; sice se znají leda od vidění a nejsou si navzájem moc sympatičtí, ale kdyby to spolu zkusili, určitě by jim to klapalo.Tak jako tak to přišlo a intuice byla správná.Úvodní „Bloom“ otevírá dveře téhle zatuchlé komůrky s podmanivou klavírní znělkou, která však zanedlouho, ale se zvláštní přirozeností, přechází do rozsáhlého pletence tlučících smyček a táhlých troubení spolu s několika neidentifikovatelnými zaúpěními. Nekonečný laby-rint, jehož jediným průvodcem je hlas, či někdy jenom ozvěna hlasu Thoma Yorka. „Morning Mr.Magpie“ v tempu rozhodně nepolevuje. Sice trochu ubírá na ambientnosti, ale zato přidává na kouskovaných a bodavých kytarách a na naléhavosti Yorkova baladického projevu. „Little by Little“ je v tomto ohledu už mnohem melodičtější. Výbor-nou syntézu nabízí spojení kytarových pásem, které se občas zdají být až jakýmisi vybrnkáváními, a v pozadí hrajících perkusů. „Feral“ už stojí rytmicky doopravdy na hraně soft drum’n’bass, čímž se pro mě stává jedním z vrcholů alba. Nemůžu si pomoct, ale v téhle skladbě také dosahuje vrcholu můj pocit, že tahle deska je hodně ovlivněna Yorkovou spolupráci s californským, experimentálním producentem Stevenem Elisonem (Flying Lotus). Deska také svádí k dojmu, že je tematicky rozdělena na dvě části. První čtyři skladby jsou více rytmičtější, elektroničtější, je to až matematické vyjádření zoufalství nad ztrátou x. Druhá polovina, tedy „Codex, „Give Up The Ghosts“ a „Separator“, je už plně vyhrazena pro Yorkův typicky rozléhavý falzet, působivá piána a zrezivělá brnkání, tedy pro disciplíny, ve které jsou Radiohead tradičně silní. Místo, kde se ovšem ty dva směry protínají nejnápadněji a rozhodně také nejefektivněji, je singl „Lotus Flower“ - jednoduchá, kolísavá rytmika v perfektní souhře se snovým vokálem je doopravdy silně hypnotizující, až atomizující.Nevím, co si fanoušci mysleli, že mohli dostat za desku, ale já beru to, co mám, a jsem spokojen. (chaot)

akTualiTu STraNou!Tohle je čiSTĚ o N ázoru

I přes fakt, že článek se bude vztahovat k filmovému dokumentu Zeitgeist, nejedná se o část mé filmové rubriky, jedná se pouze o subjektivní názor, kterým bych vás chtěl navést k tomu, abyste se zamysleli. Ne nad sebou samým, ale nad světem, ve kterém žijeme. Myslím, že většině z vás režisérské jméno Peter Joseph spíše připomene Petera Jacksona, který se proslavil zejména trilogií Lord of the Rings, ale to, že Peter Joseph je zodpovědný za jednu z nejproslulejších dokumentárních trilogií s názvem Zeitgeist, už tolik lidí neví. Nejproslulejší, a moc lidí neví, taky Vám to přijde divné? Není proslulá tím, že by ji znal celý svět, ale tím, jak odbojně zpracovává i ta nejošemetnější témata, o kterých se většina lidí snad bojí mluvit. My si hned první díl rozdělíme na tři části a o každé se budeme bavit v jednom čísle, stejně jako to vyřešil sám Joseph. Jak jsem naznačil již v nadpise, nejedná se o nic aktuálního a já Vám poskytnu můj a Peterův pohled na 11.9.2001, kdy údajně teroristé naletěli letadly do WTC 1 a 2. Jistě jste si všimli, že jsem použil slovíčko údajně a to má v celém článku asi největší váhu. Existu-je totiž nespočet důkazů, které jasně nasvědčují tomu, že teroristé možná byli ti, kteří nasměrovali letadla do těchto dvou světových divů, ale nebyla to Al Kaida ani jiná te roristická organizace, která za tímto incidentem stála, nýbrž samotná vláda USA.Věděli jste: Že dvojčata byla navržena tak, aby každé z nich přežilo náraz hned několika boingů? Že jejich pád trval stejně dlouho, jako byste z vrchního patra jednoho z nich pustili bowlingovou kouli? Nepřipadá vám to trošku divné a říká vám něco pojem palačinkový efekt? Palačinkový efekt je způsob, kterým se pomocí výbušnin demolují budovy. Jednoduše se nosníky v každém patře obepnou výbušninami, které jsou nastaveny tak, aby vybuchovaly pár setin vteřiny po sobě. To způsobí, že budova padá patro po patře a k zemi i takové mon-strum, jako byly právě WTC 1 a 2, spadne rychlostí volného pádu. Víte o tom, že v sutinách spadlých budov byla ještě několik dní po samotné katastrofě obrovská teplota, kterou může způsobit například právě masivní výbuch? Výpovědi svědků jsou také na pováženou. Nejeden jasně prohlásil, že ve vnitřních prostorách budov došlo k více než jednomu výbuchu. Nejdřív otřes po nárazu letadla a po-tom další zachvění, které bylo ještě silnější. Také v USA existuje protiteroristická, letecká jednotka, která měla až do tohoto dne 100% úspěšnost ve svých zásazích, ale v tento datum měla údajně tolik cvičení, že vlastně nikdo nevěděl, kde má v danou chvíli být a jejich vizitka stoprocentnosti byla rázem pryč. Nenechte se omámit tím, co nám vnucují média a dnešní styl života naší společnosti, a nebojte se připustit si, že všechno může být jinak, než se zdá.(druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce)

oD TřpyTícího Se upíra až po chlapce Na košTĚT i v leNNoNkách [ f i l M ]

Sliboval jsem, že se v pokračování naší filmové rubriky po Osca-rových oceněních vrhneme na dalšího velikána z “big six“ (Otázka redakce: Schválně, kdo četl můj první článek a pamatuje si, o co se jedná?). Ale rozhodl jsem se, že si spíš více projdeme již zmiňované ságy samotného 20th Century Fox, ke kterým přidáme pár světových zářezů Warner Bros. a Summit Entertainment. Jelikož si doopravdy stojím za tím, že se jim neříká světové ságy jen tak pro nic za nic, méně známé studio Summit Entertainment jsem vybral jen proto,

• 6 •


abych vám nabídl jeden osobní pohled. Mé znechucení samot-ným filmovým dílem, a to proto, že právě tohle filmové studio je zodpovědné za zfilmování bestselerové knižní ságy Twilight. Tu po-rovnáme se samotným fenoménem poslední dekády, který byl točen dle předlohy J.K.Rowling: Harry Potter.

Twilight s vybledlým a třpytícím se Edwardem v čeleJak jistě většina fandů i antifa-ndů zjistila, poslední díl ságy Twilight: Rozbřesk bude rozdělen na 2 části a z celé série se stane pentalogie. Teď ať mne prosím omluví všechny nácti- i nenáctileté fanynky Ro-berta Pattinsona, které ho mají jako Edwarda vylepeného po celém pokoji pro jeho neodolatelný vzhled, ale já si dovolím tento film odhodit na tu nejnižší možnou úroveň, ve které se bojuje o Zlatou malinu. Snad bych nenamítl ani slovo proti knize (kdybych ji četl), která se asi nestala bestselerem jen tak; ale soudě podle filmu, scé-náristi, režiséři a vlastně ani herci rozhodně nenaplnili její potenciál. Všechny 3 díly, které byly prozatím zfilmovány, jsou směsicí několika po sobě jdoucích scén, kde se vždy sejde Edward ( Robert Pattinson) s Bellou (Kristen Stewart) a jen se snaží vymýšlet si nespočet příkladů, proč je život tak hrozně nehostinný a ani jednomu z nich nepřál. Vy-padá to skoro jako nějaká zvrácená napodobenina Romea a Julie, která se někomu vymkla z rukou. Občas se do toho ještě vloží Ja-cob (Taylor Lautner), aby si zvedl ego a párkrát zavrčel na Edwarda, že Bella je jeho. Takže vlastně jediná věc, která nám ve jménu pro-slavení této filmové ságy zbývá, je Jacobobův a Edwardův vzhled. Já vám povím tajemství. Ani jeden z nich neexistuje! Nevěříte mi? Přesvědčte se sami například ve velmi povedeném snímku Remem-ber Me, ve kterém též vystupuje v hlavní roli Robert Pattinson, ale nikoliv jako Edward. Jen jako obyčejný mladík z New Yorku, který se netřpytí, když vyleze na světlo slunce, a s kouřem stoupajícím od jeho cigarety si občas i užívá obyčejné chvíle lidského života.

Světový fenomén vyvrcholujeV roce 1997 J.K.Rowling vydala první knihu celosvětového feno-ménu Harry Potter s názvem Kámen Mudrců. O 4 roky později se do kin dostal stejnojmenný film s Danielem Radcliffem, Rupertem Grintem a Emmou Watson v čele. I když si J.K.Rowling vyžádala, že všichni herci budou britské národnosti, už si nějak nevšímala sa-motných režisérů. I přes to, že pro jedince, kteří nedávají příliš vekou váhu čtení, musí být celá série vážně dokonalá. Já v ní právě díky neustálým změnám v režisérském křesle vidím několik filmů, které do sebe sice perfektně zapadají dějově, ale žánrově už tak úplně ne. První díl pro Warner Bros. natočil Chris Columbus, který z toho do-slova udělal pohádku pro děti. Nikdo samozřejmě netvrdí, že to je špatně. Ostatně je velmi příjemné, jak každá scéna filmu v člověku probouzí klid a ten pocit, že všechno dobře dopadne. Vždyť i ten Chloupek je celkem roztomilý a já bych si ho klidně vzal domů. Další díl už byl trošku temnější, ale Tajemná Komnata stále v režii Chrise Columba nemá od svého předchůdce daleko a je vidět, že na ní pracoval jeden a ten samý člověk, tudíž nemá smysl se o ní nějak dalekosáhle rozepisovat. Nyní se ale dostáváme k dílu třetímu, který sebou nese ryze mexický nádech. Režisér Alfonso Cuarón do tohoto díla vnesl velkou sílu, spočívající v temnotě, zapadlých krajinách, vlkodlacích a už přece méně “happy“ průběhu než doposud. Chvil-kami by si jeden myslel, že se dokonce jedná spíše o horor a oproti předchozím dvěma dílům jsme doopravdy někde jinde. Čtvrtého dílu se ujal Mike Newell, který se asi nechal spíše inspirovat Jamesem Cameronem. Dle mého nejlepší zfilmovaný díl Ohnivý Pohár je efektivně doopravdy nejlépe propracovaný kousek ze všech a i přes obsáhlost knihy se povedlo vytáhnout to nejdůležitější, co zde mělo být. Kontrast obyčejných problémů Harryho, Rona a Hermiony, kteří začínají dospívat a nekonečné akce v touze uchránit svět před Tím, jehož jméno nesmíme vyslovit, začíná doopravdy nabírat na obrátkách. A nyní se dostáváme do série posledních tří dílů, jejichž jména nemusím napsat, o které se postaral jeden režisér jménem

David Yates. Tomu se podle mě s výjimkou posledního dílu skutečně povedla jedna věc. Všem nečtenářům, kteří mohli být dosavadním průběhem série trošku zmatení, nastolil v celé sáze řád a dokončil, co bylo potřeba dokončit k úplnému chápání. Snad se na poslední díl to-hoto obrovského fenoménu můžeme těšit víc než na zakončení pen-talogie Twilight a doufejme, že sebou přinese tu velkolepost, kterou od něj všichni jistě očekáváme. (druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce)

WikileakS příbĚh o iNTerNeTu, kTerý vĚDĚl příliš MNoho Č ÁST PRVNÍ – MÝTY OKOLO BRADLEY MANNINGA

Informační náskok, to je, oč tu běží. Vědět víc, rychleji a dřív než ostatní. Z určitého úhlu pohledu nejsme ani my, lidské bytosti, zázrak přírody, víc než soubor informací, který dává dohromady, chvil ka napětí informaci. Každé naše rozhodnutí, každý náš pohyb i vyřčené slovo, které v konečném důsledku tvoří náš život, je zase jenom hádejte. Dospěli jsme do bodu, kdy už jsou informace bez ohledu na jejich důležitost nedílnou součástí našeho života, tvoří ho. Naše názory a představy o světě jsou do doby, než si ho sami neosaháme a nepolaskáme, závislé na zprostředkovatelích těchto informací. Dříve především na dědečcích a

babičkách, coby nositelích lidské moudrosti vyplývající ze životních zkušeností, dnes nás na klíně chovají a vyprávějí nám příběhy obrazovky, tedy mass média. Naše neutuchající potřeba vědět, ale nikoliv rozumět, dává médiím obrovskou moc nad námi samotnými. Ruku v roce s touto mocí jde pochopitelně její kontrola a přirozeně také zneužití. Na našem plovoucím ostrově uprostřed Evropy je slovo cenzura strašák, kterého jsme naštěstí po-mocí starého pohanského rituálu, cinkáním klíči, vyhnali. Cenzura je ovšem nedílnou součástí informací a každý zdravě uvažující člověk zná její potřebu. Nebo byste snad chtěli žít s vědomím, že víte o vašem sousedovi úplně, ale úplně všechno a on o vás také? Pro mě je to dost strašidelná představa.Váhy jsou ale i tak v dost těžké nerovnováze. Zatímco osobní údaje nevázaně kolují po internetu a hranice lidského soukromí se centimetr po centimetru umazávají, informace, které jsou záležitostí institucí a vlád, jsou víc a víc za-mykány do šuplat. Tento nedostatek tedy často vede k tomu, že lidé z nouze berou zavděk jakýmkoliv vysvětlením a velmi snadno se s ním spokojí, obzvlášť, když ho přináší ti „nejserióznější“. ČT24 například uvádí, že se v Sýrii konají demonstrace, při kterých se demonstranti dostávají do tvrdého konfliktu s místní policií. Přičteme-li k tomu napjatou situaci v dalších ar-abských zemích, vytváří se dojem, že něco není v pořádku, zmocňuje se nás neklid. V Sýrii se ovšem podle dopisu jednoho z tamějších českých obyvatel umírá proto, že jisté „živly“ střílí z domů do neozbrojených policistů a davů, které vycházejí do ulic na podporu syrského prezidenta.Přesně do tohoto problému se už před pěti lety vrhla nezisková organizace, jejíž hlavní součást tvoří hackeři a disidenti, tedy lidé, kteří mají osobní zkušenosti s překrucováním veřejného obrazu a skutečnosti. Jejich revírem je internet, jejich tempo je v megabajtech za sekundu a jejich nepřáteli jsou zkorumpované vlády, nadnárodní organizace a banky. Muži a ženy z Wikileaks pracují skutečně ve dne v noci a jejich úkolem je vymýtit bludy a lži.“ Takhle vypadá ideální obraz Wikileaks jako vlajkonoše pravdy a spravedlnosti. Čekáte, že teď přijde smetení tohohle obrazu? Já vám ho ale nepřinesu. Stejně jako milióny lidí po celém světě totiž věřím, že určitá svo-boda informací je jednou z věcí, která dokáže náš svět udělat lepším.

Bradley Manning a jeho vlivMožná už jste to někde slyšeli. Mladý zpravodajský analytik Bradley Man-ning se nabourá do přísně tajné počítačové databáze, z níž na cd s Lady Gaga odcizí obrovské množství přísně tajných dokumentů, které potom odešle do rukou organizace hackerů, která je zveřejní na internetu a v médiích. Nas-tává jeho okamžité zatčení, vojenský soud a s onou organizací se rozpoutává dramatické kolo plné soudních honiček, odposlechů, zastrašování a možná i něco víc. Naštěstí to není nejnovější trhák z dílny Universal Pictures s Mattem Damonem a Markem Wahlbergem v hlavních rolích. Je to skutečnost. Tenhle příběh má ale spoustu ale a možná a dobrání se pravdy je možná stejně tak složité jako celé Wikileaks.

• 7 •


Umíněný geekJako syn Briana Manninga, který sloužil pět let v americké armádě, a Welšanky Susan Foxové se Bradley Manning narodil v roce 1987 v městečku Crescent v Oklahomě. Jeho učitelé ho popisují jako „velmi, velmi chytrého a umíněného kluka, který rád hrával počítačové hry a otevřeně odmítal náboženství“. Přísná výchova jeho otce z něho však udělala uzavřeného samotáře, což jenom podpořilo vzrůstající uvědomění si vlastní homo-sexuality a rozvod rodičů v jeho 13 letech. Po rozvodu následoval návrat do rodiště jeho matky, do města Havefordwest ve Walesu, kde byl Bradley jediným Američanem. Jeho introverze dospěla do bodu, kdy trávil polední pauzu vytvářením webových stránek. „Pokud se ovšem objevilo něco, s čím zásadně nesouhlasil, vždy se nahlas ozval“, líčí jeden z jeho tehdejších učitelů. Po dokončení GCSE (tamější forma maturity), se rozhodl vrátit ke svému otci do Ameriky, aby pracoval pro IT firmu Zoto. U otce ovšem kvůli sporům způsobeným jeho sexuální orientací dlouho nepobyl. Potlouká se životem, než se rozhodne vstoupit do armády jako zpravodajský analytik. V říjnu 2007 se účastní základního výcviku, který úspěšně dokončuje v dubnu následujícího roku jenom proto, aby nastoupil na školení, která dokončí v říjnu.Zhruba v této době (sklon roku 2008) potkává Tylera Watkinse, který ho zasvětí do světa hackerů, světa volně přístupných informací pro všechny a bez omezení, který ho spolu s Watkinsem okouzlí. Idylka ovšem končí v říjnu 2009, kdy je vyslán do Iráku a je přidělen k 10. horské divizi.

Pochyby a Adrian LamoZde ovšem fakta končí. V podstatě vše, co se s Maningem odehrávalo při jeho působení v armádě, se dozvídáme z jeho krátké internetové konverzace s podprůměrným hackerem a příležitostným novinářem Adrianem Lamo, který vrhá na celou kauzu obrovský stín pochybností. Lamo by se dal stručně charakterizovat jako pochybný, bezpáteřní člověk s obrovskou závislostí na publicitě a sebepublikování, kterou mu po většinu času zajišťoval novinář a svého času taky hacker Kevin Poulsen. Poulsen často vydával články o Lamových údajných hackerských eskapádách při úniku dat, nabourávání se do všemožných systému i následných konfrontacích s bezpečnostními složkami. Jejich vztah by se dal popsat jako symbióza, navzájem plnili potřeby jeden druhého. Lamovu potřebu publicity a Poulsenovu potřebu článků. Většina jeho výpovědí o tom, co se skutečně stalo, se dost liší a už jenom fakt, že Lamo jako správný hacker udal Manninga FBI takřka ihned, co „zavětřil“, že ho kontaktoval někdo, kdo má co do činění s únikem infor-mací, dost poukazuje na Lamův charakter.Velmi zvláštní jsou už jenom okolnosti, za jakých byl Lamo Mannigem kon-taktován. Manning prý napsal do vyhledávače na Twitteru heslo „wikileaks“, díky čemuž se dostal na jeho profil. Je s podivem, že si mezi tisíci profily vy-bral zrovna ten Lamův. Lamo dále vypovídá, že jejich první konverzace byla prováděna přes AOL IM chat. To ovšem není pravda, protože jako první věc, kterou Lamo poslal FBI bylo několik emailů, které pocházely z Iráku. Tyto emaily byly prvním kontaktem, který se pokusil Manning s Lamem navázat. Byl také patřičně opatrný, proto celý email zašifroval pomocí šifrovacího kódu PGP. Zanedlouho mu také poslal klíč, pomocí kterého měl Lamo jeho předešlé emaily dešifrovat. Ten se tím však nikdy neobtěžoval. Místo toho mu poslal pozvání na již zmíněný AOL IM chat, který je zcela nechráněný a kde se mu měl tak opatrný Manning také se vším svěřit. To vše se stalo mezi 20 a 21.květnem 2010.Z jejich konverzací poskytl Lamo jenom opravdové útržky (asi 25%, čímž se znovu vynořují další otázky), které ale stačí k tomu, aby člověk nechápavě povytáhl obočí. Dá se předpokládát, že se Manning chtěl prostě někomu svěřit a anonymní osoba je k těmto účelům mnohdy ta vůbec nejlepší. Když Lamovi začal psát informační analytik z Iráku, muselo mu být jasné, že si nechce stěžovat na tamější jídlo. K těmto účelům se proto stylizoval do podoby oceňovaného novináře, který mohl zařídit, aby se jeho výpověď vztahovala do Kalifornského zákoníku, kde je zajištěna ochrana zdroje. Následně se prý vydával i za vysvěceného kněze, který je svázán slibem mlčenlivosti. Účelně tedy chtěl mezi nimi budovat pevnou důvěru. Manning v jedné z prvních zpráv napsal: „ Kdybys měl přístup k těm nejtajnějším informacím 14 hodin denně, 7 dní v týdnu po dobu skoro 8 měsíců, co bys udělal?“Manning (22. květen 2010): „Nemůžu uvěřit tomu, proč se ti tu chci svěřovat. Asi jsem byl moc dlouho izolovaný. Jediné, co chci, je být dobrým člověkem a vést normální život, ale události mě vždy nutily k tomu akorát přemýšlet, jak přežít. Jsem dost chytrý na to, abych pochopil, o co tady jde, ale bez-mocný něco udělat. Nikdo si mě tu nevšímá.“Podle Poulsena, který začal bez velkého rozmýšlení psát velký a fanta-stický článek do měsíčníku Wired (kde psal i ostatní články o Lamovi),

se Manning prý příliš nezdráhal a velmi záhy se přiznal, že to on stojí za zveřejněním videa, na kterém vojenský vrtulník Apache střílí bez jasného důvodu do civilistů. Dále pak prý začal popisovat, že to byl on, kdo stojí za únikem čtvrt miliónu těch nejtajnějších informací a jejich následným odes-láním Wikileaks, dokonce se tím prý i vychloubal. Lamo okamžitě zkontak-toval FBI a předložil jí veškeré materiály i konverzace. Lamo ale v jedné z výpovědí přiznal, že zpočátku ani nikdy potom neměl kromě případu s vrtulníkem Apache sebemenší důkazy o tom, že by Manning spáchal něco, co by ohrožovalo národní bezpečnost. A dokonce ani neexistoval důvod k tomu si myslet, že by v budoucnu něco takového mohl udělat. Man-ning byl totiž krátce předtím degradován za narušování klidu a morálky (po-pral se), což dokazuje i záznam z chatu, Lamo: „Co ti dovoluje mít přístup?“ Manning: „ Mám, tedy měl jsem workstation.“

Situace v IrákuZ dochovaných rozhovorů se dá alespoň částečně rozluštit, jak se Manning v Iráku musel cítit. Náplní jeho práce bylo operování s citlivými dokumenty pojednávajícími o každodenní realitě konfliktem zmítané země. Manning popsal incident, který ho poprvé skutečně vedl k zamyšlení nad celým jeho počínáním v armádě i ve válce. Byl prý pověřen prací na případu zana-lyzování „povstalecké literatury“. Po jejím přečtení mu došlo, že se nejedná o nic víc než o odbornou kritiku zkorumpované vlády iráckého premiéra Nouri-Al Malikiho pod názvem „Kam jdou peníze?“. Okamžitě přispěchal za svým velitelem, aby mu vysvětlil,o co se v té knize jedná. Ten ho ale ignoroval, řekl mu, ať drží hubu a radši se soustředí na to, jak najít víc povstalců. Manning později napsal, že si uvědomil svou účast na něčem, proti čemu byl celou svou podstatou.Z dalších rozhovorů vyplývalo, jaké byly Manningovy skutečné cíle.Lamo: „Co je tedy tvůj konečný plán?“Manning: „No, už to bylo posláno k nim (Wikileaks) a Bůh ví, co se teď bude dít. Snad nastane celosvětová diskuse, debaty a reformy, jestli ne, tak jsme už úplně v konci. Rezignoval bych na společnost, která by nic neudělala. To video mi dalo velkou naději; CNN iReport byl přetížen a Twitter úplně praskal. Každému, kdo viděl to video, muselo dojít, že něco není v pořádku. Chci, aby lidé viděli pravdu nehledě na to, kdo jsou, protože bez potřebných informací nemůže veřejnost dělat informovaná rozhodnutí.

Dopadení a držení26.května byl Bradley Manning zadržen vojenskou policií a umístěn do vo-jenského vězení v Kuvajtu. Bylo proti němu vzneseno obvinění z ohrožení bezpečnosti USA. Následně byl převezen na základnu mariňáků v Quatico, Virginie, kde byl umístěn do cely s nejvyšší ostrahou z důvodu „prevence před sebepoškozením“, kde mu bylo, podle dopisu, který napsal, zabave-no veškeré oblečení, takže musel být po celou dobu nahý. Také byl prý opakovaně vyzýván, aby dozorcům pózoval ohnutý v pase. Je přesvědčen, že to byla odplata za demonstraci za Manningovo osvobození, která se me-zitím uskutečnila před základnou. Bradley Manning je stále ve vězení a čeká na vojenský soud, ve kterém může být odsouzen k 52 letem za mřížemi, doživotí i k trestu smrti.Glenn Greenwald z amerického časopisu Salon si všiml jedné velmi zne-pokující záležitosti, která jestli nepřímo souvisí s Manningem, tak rozhodně s Wikileaks. V roce 2008 vydala americká armáda dokument, ve kterém jsou popisovány způsoby, jak zničit reputaci a účinnost organizací jako Wikileaks a vytvořit dojem, že poskytovat tajné informace se prostě nevyplácí.„Pro internetové stránky jako Wikileaks.org hraje důvěra mezi nimi a infor-mátory nejvyšší důležitost. Účinná identifikace, stíhání, odhalení povolání a zveřejnění konkrétních osob může poškodit a potencionálně zničit toto centrum důvěry a odradit ostatní od jejich napodobování.“ Nestal se tedy Bradley Manning do jisté míry pouze odstrašujícím příkladem, jehož hlavou bude americká vláda mávat mezi lidmi? Dobrání se úplné pravdy je do jisté míry nemožné. Otázkou zůstává, jak je vůbec možné, že se obyčejný zpravo-dajský analytik tak snadno dostal k nejcitlivějším údajům americké armády? Někteří poukazují na rozsáhlé škrty v armádním zabezpečení. Je to ale skutečně ono? Adrian Lamo několikrát pozměnil svoji výpověď a důvody, které ho vedly k udání Manninga, jsou také velmi podezřelé. Pro některé se však stal Bradley Manning hrdinou, jehož je potřeba následovat. Poskytl důkaz toho, o čem všichni rádi teoretizujeme. O podivných machinacích, nelidském chování a zločinech, které se dennodenně v Iráku, Afghánistánu i jinde dějí. O pravdě. Jak s ní naložíme? (chaot)

• 8 •


MiNiMaliSTicky zMaXiMalizovaNý v ýcuc o jeDNoM z peDagogů, aNeb výSlech!

[ r o z h o v o r ]

Pro přiblížení života na Gymnáziu v Aši jsem se rozhodl vám alespoň trochu přibližovat osůbky z naší školy, mohou to být pedagogové, metodikové prevence, školník čí jiná význačná osoba se školou spojena. Dnešní první VÝSLECH si posvítil na paní profesorku Olgu Krátkou… co všechno vyučuje, co ji baví a tak dále a tak dále, se dočtete na následujících řádcích. Hltejte, hltejte… Bágos.

Základní informace?Jméno?: OlgaPříjmení?: KrátkáVyučujete?: Čas od času se o něco takového pokusím.A co: Měla by to být němčina a čeština.Roční období, kdy jste se narodila?: Zima. Údajně tehdy byly obzvlášť třeskuté mrazy.Počet prstů na rukou?: Plný, díky za optání. Nechtěla bych ani víc, ani míň – mimochodem, takových věcí moc není.Vlasy?: Jedna z mnoha částí mého těla, které mě svého času dováděly k zoufalství. Dnes už jsem pochopila, že se jedná o naprosto svébyt-ný orgán, který má své vlastní představy o tom, jak bude vypadat, a já mu do toho nemám co mluvit. Tak nemluvím.Kolik typů smíchu používáte?: Pokaždé nový a neopakovatelný.To by stačilo, to byly asi „nejdůležitější otázky“, teď to trochu ro-zjedééém... Jaké písmenko je na klávesnici pod mezerníkem?: Na té mojí žádné. Zato je pod ním taková krabička, protože mám klávesnici umístěnou v takovém šoupátku pod deskou psacího (nebo spíš univerzálně pracovního) stolu. Dá se do ní schovat spousta užitečných věcí. A pak je hledat všude jinde.Sedí se vám pohodlně?: Více než pohodlně. Svítí na mě dokonce sluníčko, což po dlouhé zimě považuji za vrchol luxusu. V létě kvůli témuž budu skučet.Zatahujete v noci závěsy kvůli obavám z rádijace?: Nestahuji, neb nemám. Závěsy ani obavy.Zkoušela jste někdy?: Zkoušela. Jako mnoho jiných věcí, o které jsem se pokusila, se ani tato příliš nevyvedla. Takže se jí teď zkouším spíše vyhnout. Jedna z mála věcí, kterou mám společnou se studenty.Kolik studentů jste už ztřískala do bezvědomí?: Prakticky žádného. Jsem flegmatik, takže se tímto způsobem obvykle nevytočím. Ale přiznávám, že jisté fantazie mě už v tomto směru navštívily.Což takhle dát si špenát?: Rozhodně. Na rozdíl od většiny lidí, co znám, ho pokládám za pochoutku (jak ve filmové, tak v zelené variantě – obojí už od dětství).Kolik je tak zhruba hodin?: Zhruba sedmnáct. Týden nového letního času, který mám v této (pod)večerní variantě ráda. V ranní ani trošku.Které divadelní dílo vám za poslední dobu utkvělo v hlavě?: Za po-slední dobu dvě poslední, Rodinný průvan a Doma u Hitlerů, obě zhlédnutá v Chebu v Déčku a obě výtečná. A stabilně mi tam už několik let sídlí hra Don Juan a Faust s Karlem Rodenem v hlavní roli, lehce vybledlá, ale nepomíjející vzpomínka, která mě vždycky znovu přesvědčí, že kouzlo divadla je hlavně v jeho neopakovatel-nosti.Polykáte žvýkačky?: Nepolykám. Jako učitel toho musím spolknout dost, takže žvýkačky si s radostí odpustím.Oblíbená barva?: Červená. Tyrkysová. Temně zelená. Červená.Z které strany nejraději konzumujete rohlík?: Ze všeho nejraději z žádné. Mám radši chleba.Kolikero bot máte zhruba ve skříni?: Odhaduju to tak na sedmnáct párů, rozmístěných po různých skříních a ve sklepě, v různém stadiu použitelnosti.Teď už trochu vážně… ve kterých zemí jste již strávila dovolenou?: Jako studentka v Německu (vyčerpávající prací na jahodové plantáži,

tu už bych dnes nerozchodila) a na Slovensku (dvakrát hory, byla jsem členem skupiny, kterou vedl horský vůdce a kuchař v jedné osobě – pan Lhoták). Pak dvakrát v Rumunsku (s batohem a na horách, což už bych dnes rozhodně nepřežila - jedna z mála vzpomínek, v nichž mohu být sama na sebe právem hrdá), jednou v Bulharsku (tam jsem poprvé uviděla a okusila moře), třikrát v Chorvatsku (taky moře, jed-nou kombinované s jógou, moje asi nejluxusnější dovolená), jednou ve Francii (Paříž, typicky turisticky, s foťáčkem po všech památ-kách – i to stačilo, abych pochopila, proč tolik lidí tomuhle městu úplně propadlo, taky by mi to šlo) a poslední dva roky v Anglii (žije tam moje sestra, tak si nepřipadám jako turista a vidím tu zemi víc zblízka, je mnohem kouzelnější, než jsem si představovala, a doufám, že se tam ještě vrátím). A že se do spousty jiných zemí ještě podívám.Myslíte, že má naše gymnázium natolik schopnou úroveň, aby fungo-valo i nadále?: Hm, tohle je otázka na tělo. Řeknu to takhle: pokud by gymnázium nedejbože nepřežilo, nebude to ani zdaleka pouze vi-nou jeho úrovně. Kolik končetin má pokoutník domácí?: Nemám tušení. Tipuju, že to je nějaký hmyz, takže šest. A nepřekvapí mě jakékoli jiné číslo.Ryba či filé?: Filé. Nemá tvar zvířete a tím pádem je pro mě poživatelnější, když už to musí být.Kde jste studovala tak překrásný jazyk, jakož je němčina?: V Českých Budějovicích. Znalci života a díla Járy Cimrmana vědí, že tam by chtěl žít každý – takže asi nepřekvapí, že i němčina byla v tomhle městě okouzlující. I když mě tenkrát daleko víc zajímala čeština.Používáte raději sirky nebo spíše zapalovač?: Sirky, zapalovač nemám.Myslíte, že ledy tají?: O tom nepochybuji. V případě ledů zdejších mě to i nesmírně těší. Opravdu špatně snáším namrzlé chodníky.Ananas nebo Mango?: Ananas. Pokud možno už naporcovaný, to mi vždycky dá spoustu práce.Myslíte si o sobě, že jste při hodinách přísná?: Nemyslím. Jenže v tomhle směru míváme my učitelé asi zkreslené vidění.Kolik oken má váš byt?: Dvě. Obě jsou po zimě svorně kapku neprůhledná, což budu muset v nejbližší době napravit, což mě ani trochu netěší.(29+7):6.2 = (zdůvodnit prosím): Ach jo! Dvacet devět a sedm je třicet šest, děleno šesti je šest, krát dvě je dvanáct. Matematika je vyčerpávající. I když užitečná. (A psát čísla slovy je výhodné, získáte čas k početní operaci…)Kolik let lze na gymnáziu vykonat zkoušku Sprachdiplom?: Tak to nevím. Za mých studentských let ještě nebyla, ale když jsem se vráti-la coby učitelka, tak už pěkně fungovala. Čili jedenáct let rozhodně. Baví vás ještě odpovídat na otázky?: Ale ano. Je to příjemná změna, v práci musím vesměs pořád nějaké otázky klást – a ještě se děsit odpovědí (nejen těch studentských).Přemýšlela jste někdy o nesmrtelnosti chrousta?: To bývala moje oblíbená činnost. Až teď si uvědomuju, že už jsem se jí pěkně dávno nevěnovala. Budu to muset napravit.Třešňová kofola?: Nikdy. To radši umřu žízní.Na ex nebo na sex?: Na ex na sex.Díky za váš čas, zatím se mějte, ale i potom se mějte. Nashledanou. (Francis)

NAVŠTIVTE NAŠI FACEBOOKOVOU STR ÁNKU: NAPŘÍČ, KDE UVÍTÁME VAŠE PODNĚTY, PŘIPOMÍNKY, KOMENTÁŘE...

za Du

bNov

ýM vy

DáNí

M Na

příč

SToj

í... [š

éfre

dakt

or]

Mich

al Tr

kal

[reda

ktoř

i]Do

min

ik Če

chSa

rah E

rban

ová

Maria

n Pek

árMa

těj T

kadl

ecMi

chae

la Tr

ávní

čkov

áKa

čka V

alov

á

[gra

fická

úpra

va]

Maria

n Pek

ár

napříč (04/2011)

Documents