národní památkový ústav - sy-sy.synology.mesy-sy.synology.me/pdfs/mirkovice1-shp_2009.pdf ·...

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.1 /49

Národní památkový ústav

Územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích

Zemědělská usedlost v Mirkovicích čp. 1 ( okr.CK )

OPD obytné části a samostatně stojícího špýcharu

září 2009


NÁLEZOVÁ ZPRÁVA OPD č.

Lokalita / Obec (část obce)

Náves/Mirkvice

Okres / Kraj

Český Krumlov/Jihočeský

Objekt

Zemědělská usedlost

čp. (č. or., č. parc.), jiná lokalizace

čp. 1, č. parc. 16

[Evidenční číslo kulturní památky v ÚSKP]

47516/3-5838

[Souřadnice]

N / E

Zkoumaná část objektu / Prvek

Obytná část a samostatně stojící špýchar

"Název" akce / NZ

Zemědělská usedlost v Mirkovicích čp. 1 ( okr.CK ) - OPD obytné části a samostatně stojícího špýcharu Zpracoval (autor, instituce)

D. Šnejd, V. Babická, M Špinarová,

V. Ouroda, J. Müller

Datum akce / Datum vydání NZ

9/2009

Označení NZ (ev. č. v archivu zpracovatele)

Místo uložení originálu NZ

Archiv NPÚ ÚOP v Č. Budějovicích

Zadavatel OPD

NPÚ ÚOP v Českých Budějovicích

Počet stran / Počet listů příloh

54

Charakteristika výsledků / Anotace

Díky možnosti vstupu do objektu bylo pokračováno v dokumentaci průzkumu započatému

roku 2007. Pozornost byla zaměřena na obytnou část a samostatně stojící špýchar, bylo

doplněno zaměření o svislé řezy a odebrány vzorky pro dendrochronologické datování.

Objekt byl obecně považován za značně starý, vzhledem k analogiím dalších špýcharových

domů v nedaleké oblasti Kouty se předpokládalo, že také spadá do období pozdního

středověku na přelomu 15. a 16. století. Výsledky dendrochronologického datování roubené

světnice byly překvapivé, neboť roubená světnice byla datována do rozmezí let 1420 – 1430,

čímž se v rámci regionu a snad i celé republiky jedná o nejstarší doposud známou lidovou

stavbu tohoto typu.

Průzkum vznikl v rámci institucionálního úkolu vědy a výzkumu NPÚ č. 21301, Vědecký

výzkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebněhistorickcých a

uměleckohistorických průzkumů prováděných při obnově kulturních památek a nemovitostí

v památkově chráněných územích


Obsah 1. Úvod s. 4

2. Dějiny objektu s. 4

3. Architektonický rozbor s. 5

3.1 Urbanistická situace s. 5

3.2 Popis objektu s. 5

4. Stavební historie s. 9

5. Památkové hodnocení s. 11

6. Hodnotné detaily a prvky s. 11

7. Závady s. 12

8. Náměty pro zachování a obnovu objektu s. 12

9. Seznam příloh s. 13

10. Přílohy s. 14 I. Katastrální mapa s vyznačením objektu s. 14 II. Mapa stabilního katastru z roku 1827 s. 15 III. Půdorysy současného stavu s. 16 IV. Profilace nalezených gotických prvků s. 22 V. Schéma hypotetického stavebního vývoje s. 23 VI. Hodnocení objektu s. 26 VII. Půdorysy s vyznačením situace

fotografické dokumentace s. 29 VIII. Fotodokumentace současného stavu s. 33


1. Úvod

Průzkum obytné části se špýcharem byl prováděn na žádost Národního památkového ústavu, ÚOP v Českých Budějovicích, odboru P1. Rozsah průzkumu je dán aktuální potřebou podrobné dokumentace a vyhodnocení historického vývoje objektu z důvodu připravované obnovy. Budovy byly půdorysně zaměřeny a podrobně fotograficky dokumentovány. Zaměření bylo provedeno pomocí laserového dálkoměru, doměrky skládacím metrem. Fotodokumentace pořízena digitálním fotoaparátem. 2. Dějiny objektu

Nemovitost je součástí genetického jádra vesnice, písemně jednoznačně doložené teprve v roce 1362, avšak založené nejspíše již v období kolonizace (2. polovina 13. století, eventuelně kolem r. 1300). Napovídá tomu i půdorysný typ sídla (tzv. krátká ulicovka). Údajné darování Mirkovic Bavorem III. ze Strakonic zlatokorunskému klášteru v roce 1315 je pouze hypotetické. Naopak nelze vyloučit, že cisterciáci mohli být lokátory (zakladateli) vesnice. V nejnovější odborné literatuře (J.Pešta, 2004, str. 291) se uvádí středověký původ dvorce č.p. 1 – patrová sýpka „..a snad i jádro obytné části domu“.

Listinou ze dne 26.8.1485 odstoupil zlatokorunský opat Ondřej obci krumlovské roční plat čtyř kop a jednoho groše na čtyřech osedlých lidech v Mirkovicích. „…Martin Řehut, jenž platí s lánu na svatý Havel puol kopy a na svatý Jiří tolikéž…“. (Nejstarší známý majitel č.p. 1).

V letech 1549 – 1601 byl statek prokazatelně v majetku kostela sv. Víta v Českém Krumlově: 1549,1550,1554,1555,1557,1560,1561,1565,1570,1566,1577 = Řehut; 1578,1579,1580 = Matouš Řehut; 1585,1598 = Řehut; 1601 = Řehaut.

Patrně mezi roky 1601 – 1613 přešlo č.p. 1 do vlastnictví města Český Krumlov. Berní rula (1654): „Jan Řehoušek, sedlák, /panství/ Český Krumlov, vsi“. 1661: Řehaut. 1671: Ambrož Řehaut. 1699: dtto. 1713: dtto. 1717: dtto. 17.3.1728: Mathias Řehaut přebírá po zemřelém Ambrožovi Řehautovi č.p. 1 za

vysokou cenu 466 zl. 40 kr.. 3.1.1737: statku se ujímá na dobu 30 let po zemřelém M.Řehoutovi Franz Burger

(v téže ceně). Dědici: vdova Anna, synové Jakub, Martin, Ignác, Adalbert, Ondřej a Antonín.

23.3.1778: Franz Burger předává č.p. 1 Adalbertu Řehautovi (v téže ceně) a se všemi náležitostmi: 2 páry volů, 2 dojné krávy, 2 ovce, 1 chovná prasnice se selaty, 3 páry koz, 2 železem okované pluhy… Soupis svědčí, jak se zdá, o převažující orientaci hospodářství na obilnářství a o menším významu chovu zvířat.


26.2.1797: Grunt přebírá od svého zemřelého tchána (A.Řehauta) jeho zeť Václav Gallistl ze vsi Zahrádka.

1826/1827/: stabilní katastr = Václav Gallistl, sedlák, obytná a hospodářská budova, zastavěná plocha 475 sáhů čtverečních, tj. 1 708, 4325 m2

20.2.1830: Vavřinec Gallistl přebírá vlastnictví od Václava Gallistla. 22.3.1831: Vavřinec Gallistl předává č.p. 1 svému bratrovi Michalu Gallistlovi. 16.4.1844: Nemovitost přejímá František Gallistl od svého otce Michala. 1848: ukončení patrimoniální správy (zrušení poddanství a roboty). 1850: dokončení robotní reluice. 1874: majitelkou č.p. 1 je Anežka Gallistlová, vdova po Františku Gallistlovi. 11.10.1877: vklad práva vlastnického na č.p. 1 pro Jána Gallistla. 1889 – 1895: Ján Gallistl starostou obce Mirkovice. 1894: nemovitý majetek č.p. 1: role – 18 ha, 90 a, 40 m2; louky – 7 ha, 71 a, 22

m2; zahrady – 12 a, 37 m2; pastviny – 85 a, 611 m2; 1942: nemovitý majetek manželů Jana ml. a Marie Gallistlových: orná půda – 18

ha, 35 a; zahrady – 11 a; louky – 7 ha, 80 a; pastviny – 99 a; lesy – 7 ha, 27 a; plochy zastavěné a plochy dvorů – 16 a; celkem 34 ha, 68 a; Počet členů rodiny – 7; počet čeledě – 3. Je zajímavé, že rozloha orné půdy – ca 18 ha – se prakticky od 2. poloviny 15. století nezměnila ( 1 lán = ca 18,5 ha).

Usedlost je nemovitou kulturní památkou: (č.r ÚSKP 47516/3-5838). 3. Architektonický rozbor

3.1 Urbanistická situace

Mirkovice se nachází v mírně zvlněné krajině českokrumlovska nad údolím Malčického potoka. Obec patří do skupiny takzvaných ulicových vsí, které jsou jedním z nejstarších typů sídelních útvarů jež byly zakládány během kolonizace území jižních Čech v druhé polovině 13. století. Mírně svažitou lichoběžníkovou návsí dříve procházela historická komunikace z Českého Krumlova do Kaplice, která je v současnosti odkloněna obchvatem státní silnice severně od obce. Usedlost čp. 1 ze severu uzavírá východní frontu zástavby kolem návsi a na této straně je nejvýše situovanou usedlostí. Zástavba kolem lichoběžníkového dvora na sebe navazuje nepravidelně a ne zcela jej uzavírá. Typově lze dvůr přiřadit k typu čtyřbokému, který však díky svému značnému stáří a postupnému rozrůstání získal svou současnou nepravidelnost. Tím se odlišuje od ostatních dvorů v obci, které díky vzrůstající prosperitě během 19. století byly zpravidla kompletně v relativně krátké době přebudovány. Objekty špýcharu a obytné částí, kterými se podrobněji tento průzkum zabývá, uzavírají areál od severu. Oproti výměnku a stodole jsou na vyvýšeném místě, v mírně dominantní poloze.

3.2 Popis objektu

Obytná část:

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.6 /49 Přízemní obytné stavení je na dlouhé parcele zastřešené sedlovou střechou. Objekt je zčásti roubený a z části zděný z kamene. Roubení je z vnitřní i vnější strany kryto kamennou přizdívkou. Původní dispozice obytného stavení byla pravděpodobně trojdílná, na ní západně navazovala hospodářská část. Nyní je obytný prostor rozdělen novodobými příčkami. Vstup do objektu je řešen pomocí předloženého kamenného schodiště dvoukřídlými dveřmi s nadsvětlíkem. Vstupní hala je uprostřed šířky domu rozdělena malým schodištěm. V severní straně jsou dveře do zahrady, jejichž nika se směrem ven výrazně otvírá. Chodbou směrem na západ se dostaneme do podkroví domu a patrové sýpky, jejíž prostor je popsání níže. V podlaze chodby je dřevěný poklop vstupu do sklepa. Schodiště je rozpadlé, je nahrazeno žebříkem. Sklep je situován severně od objektu, mimo jeho půdorysnou plochu. Klenutý je valenou klenbou. Rozdělením původní světnice vznikla následující dispozice. Východně od vstupní chodby je obytná kuchyně, vstupuje se do ní novodobými částečně prosklenými dveřmi v ocelové zárubni. Místnost je osvětlena dvěma okny v protilehlých stranách a to: na jižní a severní. Okna jsou dřevěná špaletová, dělená do T, původem z první poloviny 20. století. Kuchyně, jako i ostatní prostory obytného stavení, je plochostropá, podlaha je prkenná. Ze světnice projdeme dveřmi ve východní stěně do pokoje, který je osvětlen dvěma okny v jižní stěně, stejného typu jako jsou okna kuchyně. V této místnosti je patrný původní rastr stropních trámů, kdy se dochovaly dva z průvlaků, které nesou k nim kolmo orientované povaly, nebo fošny. Obojí řešení je možné, varianta s povaly je známá např. u objektu ve Vitějovicích čp. 15. Dobře patrné jsou zde i náběhy roubeného klenutí, které je však z části kryto vnitřní dodatečnou přizdívkou. Lépe je toto klenutí patrné u severní stěny. V prostoru kuchyně se průvlaky nedochovaly, a lze předpokládat, že strop zde má již mladší řešení. Vstupní dveře jsou rámové s obložkovou zárubní a bambulkovými závěsy, Podle typu kování mohou být původem z druhé poloviny 19. století, patrně jsou však stejně jako okna z první poloviny 20. století. Tenkou příčkou na severní straně je oddělena úzká místnost, která pravděpodobně sloužila jako komora. Místnost je prosvětlena malým čtvercovým okénkem, nepochybně původním gotickým. Západně od vstupní chodby je malý pokoj s jedním oknem do dvora, do prostory se vstupuje novodobými dveřmi v ocelové zárubni. Místnost je vymezena od severu a východu tenkými příčkami. Vznikla v místě bývalé síně a navazující černě kuchyně. Západní stěna odděluje samostatný trakt patrové sýpky a přízemní komory. Nyní je v jihozápadním koutu probourán dveřní otvor, kterým se po schodišti dostaneme do nově vybudovaného sociálního zařízení, jež vzniklo expanzí do prostoru komory. Otvor je novodobý, nepochybně však zde původně byl otvor, který umožňoval přístup do komory ze síně. Tento prostor je osvětlen novodobým čtvercovým oknem, k němuž přiléhá druhé stejné okno osvětlující prostor záchodu, který je vydělen tenkou novodobou příčkou. Podlaha je dlážděná novodobou dlažbou, prostory jsou plochostropé, strop je společný se sousedním prostorem kurníku. Poslední část traktu tvoří prostor bývalé komory, dnes využívaný jako kurník, který má samostatný vstup ze dvora jednoduchými svlakovými dveřmi v rámové zárubni. Podlaha je betonová, zastropení pomocí desek hurdis do traverz, přesahuje do sousedních prostor záchodu a koupelny. Nad prostorem bývalé komory se nachází patrová sýpka, dnes již bez lepence, nepochybně zde však původně byl. Do místnosti se vstupuje kazetovými dveřmi v rámové zárubni. Opatřeny jsou krabicovým zámkem a na vnější straně terčovým úchopem. Tahový komín vpravo od dveří je novodobého původu, nepochybně souvisí s vestavbou koupelny v přízemí. Vpravo od komína, v jihovýchodním rohu sýpky je zazděný původní vstup do sýpky. Nadpraží vstupu je rovné, tvořené řadou hrubých trámů, které směrem k síni postupně sestupují. Místnost je prosvětlena od severu obdélným šestitabulkovým oknem, patrně ze

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.7 /49 stejné doby jako dveře, snad z 19. století. Jižní strana si zachoval dvě původní větrací štěrbinová okénka. Dvě štěrbinová okna se zachovala i v západním štítu. Obvodové zdi jsou opatřeny omítkou, štíty jsou neomítané z režného kamenného zdiva. Podlaha je tvořena rubem stropu hurdis do traverz. Prostor je otevřen do krovu, který je vaznicové soustavy, se dvěma stojatými stolicemi podpírající střední vaznice. Sloupky jsou opřeny v plných vazbách do vazných trámů, Krov již postrádá systém výměn a krátčat, krokve jsou opřeny do pozednice. Krov nad zbytkem obytné části je stejného typu, je zde ale použito krátčat a výměn. Oba krovy jsou od sebe odděleny štítovou zdí, konstrukce nad obytnými místnostmi může být starší než krov nad špýcharem. Jižní průčelí: Objekt je oproti úrovni terénu dvora ve zvýšené poloze, vyrovnané kamenným tarasem, který zároveň tvoří zápraží. Zápraží není kryté, přesah střechy je pouze mírný. Průčelí je hladké bez zdobných prvků, přizdívka kopíruje klenbu srubové konstrukce, v horní části se naklání směrem do interiéru. Patrné je to také u oken, jejichž výplně jsou ve svislé poloze. Průčelí je v rozsahu obytných místností je v nepravidelném rozvrhu prolomeno třemi okenními otvory. Výplň je tvořena dvojitými dřevěnými okny typu „T“, původem z první poloviny 20. století. Vstupní dveře do síně, jsou dvoukřídlé svlakové s nadsvětlíkem. Opatřeny jsou jednoduchým krabicovým zámkem s vnější strany opatřeným zdobným klasicistním štítkem a klikou, na druhém křídle je kovaná zastrč. Přestože se jedná o poměrně archaické řešení vstupních dveří do hlavní obytné budovy, podle připevnění kování pomocí vrutů s drážkou lze usoudit, že jsou také dílem první poloviny 20. století. Kování je patrně použito druhotně. Další okno vlevo od vstupních dveří je novodobé, dřevěné dvoukřídlé bez dalšího členění. Novodobá jsou i sdružená čtvercová okýnka záchodu a chodby. Výplní jsou zdvojená dřevěná okna. V západním koutu dvora, kde na obytnou část navazují chlévy je vstup do komory, dodatečně proražený v obvodovém zdivu, dveřní výplň je jednoduchá svlaková v dřevěné zárubni. Západní průčelí: Jednoduché hladké průčelí, v jehož štítě jsou dvě štěrbinová větrací okénka špýcharu. Severní průčelí: Z této strany je patrné, že oba štíty západní (špýcharové) části vystupují nad rovinu střechy a jsou kryty pálenou krytinou. Průčelí je v tomto úseku prolomeno dvěma otvory. V úrovni přízemí jedním novodobě proraženým čtvercovým otvorem, evidentně účelovým – vstup pro slepice na zahradu. Dalším otvorem je čtvercové okno v patře sýpky s dřevěnou šestitabulkovou výplní. V úseku obytných místností jsou pouze tři otvory nepravidelného rozvrhu. Vstup do síně s široce se rozbíhajícími se špaletami a segmentovým záklenkem. Výplň dveří je novodobá palubková v dřevěné zárubni. Dále obdélné okno do kuchyně, okno je dvojité, dřevěné typu T. Poslední v řadě je poměrně malé čtvercové okénko vedoucí do prostory komory dodatečně vzniklé v prostoru světnice. Okno je opatřeno provlékanou mříží a přestože je evidentně dodatečně upravováno, může se jednat o původní gotický okenní otvor. Východní průčelí: Je orientováno do soutky mezi obytnou částí a špýcharem. Místo obezdívky se zde dochovala původní gotická omazávka. Dodatečně mezi obytnou částí a špýcharem vznikl spojovací krček, prostup který je dnes zazděný. Štít zde chybí, krov je dotažen až ke štítu samostatně stojící sýpky. Špýchar:

Jedná se o patrovou sýpku na přibližně čtvercovém půdorysu zastřešenou sedlovou střechou. V úrovni přízemí se do objektu vstupuje z jižní strany segmentově zaklenutým otvorem.

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.8 /49 Přízemí je valeně klenuté s trojbokou lunetou nad vstupem. Podlahu tvoří dusaná hlína. Ve východní stěně jsou dvě osvětlovací a větrací okénka se sešikmeným parapetem, nad nimi pod vrcholem klenby je umístěné jedno obdélníkové okénko. V protilehlé stěně je zhruba metr nad zemí menší odkládací nika. Přístup do patra je z exteriéru vstupem v jižním průčelí vybaveným gotickým profilovaným lomeným kamenným ostěním. Ostění je zakryto omítkou a patrně se nedochoval vrchní část, v minulosti byla vrchní část portálu z důvodu lepší průchodnosti odstraněna a ostění zaomítáno. Portál byl přístupný nepochybně původně pomocí dřevěného schodiště či pavlače, po těchto konstrukcích se však nedochovaly žádné stopy. Na vnitřní straně dveřní niky, jsou osazeny jednoduché svlakové dveře v rámové zárubni. Patro je zastropeno jednoduchým trámovým stropem, stropní trámy jsou kladeny hustě vedle sebe a mají čtvercový průřez, podlaha je prkenná. Od jihu je místnost prosvětlena obdélným okýnkem s profilovaným kamenným ostěním s vloženou vertikální mříží. Ve východní stěně jsou dvě štěrbinová okénka. S ostěním složeným z tenkých neopracovaných kamenných desek. V západní stěně je evidentně dodatečně proražen segmentově zaklenutý průchod do vedlejšího objektu. Vstup do vedlejšího objektu je oproti patru v nižší úrovni a proto je zde kamenné vyrovnávací schodiště. Průchod je v sousední obvodové stěně zazděn. Mezi oběma obvodovými zdmi je patrná svislá spára. Do podkroví se vstupuje pomocí dřevěného strmého schodnicového schodiště umístěného při západní stěně. Prostup do podkroví je mezi dvěma krajními trámy, ke kterým jsou přichyceny schodnice. Podkroví má prkennou podlahu ve velmi špatném technickém stavu – prohnilá prkna. Štít na východní straně je prolomen třemi štěrbinovými okenními otvory v pyramidální kompozici. Po obvodě nadezdívky se dochoval roubený věnec z masivního trámu s dochovanými dlaby pro osazení krokví nesoucích konstrukci bednění lepence. Tento trám je nepochybně původní gotický. Na roubeném věnci je osazena konstrukce typu Ránkova krovu se dvěma plnými vazbami u štítových stěn. Šikmé sloupky a rozpěra podpírají dvě střední vaznice, které jsou v polovině rozpětí rozepřeny jednou rozpěrou. Konce krokví jsou osedlány na pozednici, která je usazena na již zmiňovaném starším roubeném věnci. Střecha je kryta pálenou dvoudrážkovou taškou. Jižní průčelí: Průčelí je hladké bez zdobných prvků, v úrovni přízemí je prolomeno vstupem se segmentově klenutým záklenkem. Vpravo od vstupuje otisk po odbourané konstrukci nízkého objektu, děleného do tří prostor příčnými tenkými stěnami. Zastřešený byl patrně strmou pultovou střechou, po jejíž horní hraně se dochoval otisk dlouhé linie zhruba v úrovni poloviny výšky vstupu do I. patra. Tento vstup se nachází v ose vstupu do přízemí, vybaven je lomeným portálkem z místní světlé žuly. Průchod portálem je patrně dodatečně zvyšován, a proto je předpoklad, že chybí vrchní část portálu. Zřejmě i to je důvod proč je portál zaomítaný. Vpravo od vstupního otvoru je malé obdélné okénko opět s bohatě profilovaným žulovým ostěním. V okně je vložen svislý železný prut jako mříž. Průčelí je zakončeno přesahem střechy s fabionovou římsou. Východní průčelí: Východní průčelí je bez omítkových vrstev, z režného kamenného zdiva. V přízemí je prolomeno třemi otvory v v pyramidální kompozici, okénka jsou ze strany průčelí malá a mají pouze charakter větracích otvorů. V úrovni patra jsou dvě okénka nepravidelných rozměrů, s mírně se rozšiřujícími vnějšími špaletami. Ve středu zdi je osazen hrubý kamenný rám okna. Okna ve štítě jsou stejného provedení jako okna v patře. Jsou však tři, v pyramidální kompozici. Zajímavé je dodatečné přeřešení sklonu střechy které je patrné na nadezdívce štítu. Nový krov má mírnější sklon než měla původní střecha, štít tedy bylo nutné především ve spodní části nadezdít. Tato úprava se také projevila fabiónovou římsou jižního a severního

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.9 /49 průčelí. Na severní straně průčelí je výrazná trhlina probíhající v celé jeho výšce. Mohla vzniknou v důsledku dodatečného zaklenutí přízemí, kdy klenby na obvodové zdivo vyvíjí nepřiměřený tlak. Severní průčelí: Severní průčelí je hladké, bez otvorů, opatřené hladkou vápennou omítkou s bílým vápenným nátěrem. Zakončeno je fabiónovou římsou. 4. Stavební historie Objekt čp. 1 je nepochybně nejstarší usedlostí obce. Na její středověký původ ukazuje konstrukční i dispoziční řešení obytné části i samostatně stojícího špýcharu. Roubené obvodové stěny světnice s charakteristickým klenutím vrchní části byly dendrochronologicky datovány do rozpětí let 1420 – 30. Na značné stáří poukazuje i poměrně velkoryse koncipovaný prostor světnice, jejíž rozsah je vymezen roubenými stěnami. Analogii v tomto případě nacházíme v nedalekých koutech u pozdně středověkých usedlostí (např. Krním čp. 3). Koutské usedlosti jsou však mladšího data a kamenné. Světnice byla nepochyběn několikrát upravována. Vnitřní a vnější obezdívka roubení mohla vzniknout v souvislosti s administrativně nařízenými protipožárními opatřeními na přelomu 18. a 19. století. Na štítové straně orientované do soutky se dochovala hliněná omazávka, která mohla být původním řešením vnější úpravy nehraněných roubených stěn. Není však ani plně vyloučeno, že se jedná o úpravu původní. V takovém případě by se nejednalo o obezdívku dodatečnou, ale řešení inspirované roubenými komorami které známe z hradní architektury respektive měšťanského roubené části vznikla nepochybně na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s rozsáhlými úpravami obytné části. Stejně jako pozdně středověké usedlosti v Krníně, Záluží a jinde v této oblasti i Mirkovice čp. 1 mají dispozici špýcharového domu. Na roubenou světnici navazuje vstupní síň, která je však nejvíce narušena novodobými úpravami, v zadní části jistě bývala černá kuchyně, která zcela zmizela a nahrazena byla dnešní dispozicí. Tyto úpravy, jak lze usuzovat z cementové dlažby typu truhlářských prvků a krovu, spadají s největší pravděpodobností do první poloviny 20. století, jistě nejsou starší jak z přelomu 19. a 20. století. Ze síně se vstupovalo do přízemní komory, snad v místě dnešního vstupu do koupelny, která vznikla spolu s komínem vydělením části této komory v druhé polovině 20. století. Jednoznačný doklad o vstupu v tomto místě nemáme, vycházíme však z analogií (např. Krnín čp. 3). Nad tímto vstupem je dochovaný původní vstupní otvor do sýpkového patra špýcharové části, která tvořila zadní trakt obytného domu. Vstup zanikl v souvislosti s přebudováním síňového traktu, zánikem černé kuchyně a v jejím místě vybudováním chodby s novým vstupem na půdu a do sýpky. V této době byl patrně také vyhlouben sklep přiléhající z vnější strany k severní stěně objektu, nebo je starší a vstup do něj byl delší šíjí přímo ze síně. Krov nad obytnou částí pochází z přelomu 19. a 20. století, ve stejné době zanikl i lepenec nad špýcharovou částí a byl nahrazen dnešním vaznicovým krovem. Strop nad komorou (podlaha špýcharu) j již zcela novodobý HURDIS do traverz, vznikl v souvislosti s budováním koupelny. V souvislosti s těmito úpravami byla také do průčelí instalována dvě sdružená čtvercová okýnka. Patrně v této době byl také probourán přímý vstup ze dvora do zbývající části přízemní komory, která je nadále využívána k chovu slepic. Samostatně stojící špýchar je stavbou neméně hodnotnou. Ve své hmotě se jedná nepochybně o objekt gotického původu, vybudovanou záhy či současně s přilehlým roubeným stavením. Vstup v patře, vybavený sedlovým portálkem je nepochybě původní, ze 15. století, stejného stáří nepochybně i profilované ostění okénka vpravo od tohoto vstupu. Problematičtější je

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.10 /49 vstup do přízemí, který nese ve špaletách stopy dodatečných úprav v podobě cihelných přizdívek, které působí na jinak zcela kamenném objektu cizorodě. Objekty obdobných špýcharů mívají zpravidla samostatné vstupy do přízemí, obvykle krytých tzv. šíjí, jak je nazýváno předsazené mnohdy klenuté zádveří, chránící vstup do sýpky. Nad vstupem vystupuje ze zdiva kámen, který je nepochybně fragmentem nějaké původní konstrukce a může být pozůstatkem této šíje. V klenbě nad přízemím také nenalézáme žádný otvor, který by umožňoval vstup z patra do přízemí. Na druhou stranu je však podivné, že v tak neklidné době, kdy usedlost vznikla, by fortifikační účel špýcharu, který bezesporu tento objekt také plnil, byl zeslaben nechráněným vstupem do přízemí. Spíše se zdá, že vstup do přízemí vznikl dodatečně včetně klenby v přízemí. Ta se také neopírá přímo do obvodových stěn, ale je klenuta od země na přizdívce, což je v přízemí patrné na značné síle severní a jižní zdi, oproti zdem štítovým. Vlivem dodatečného zatížení zaklenutím obvodových zdí, které na toto nebyly původně dimenzovány, vznikla také rozsáhlá svislá trhlina ve štítové stěně při severovýchodním nároží. Kámen vystupující z jižního průčelí nad vstupem do přízemí může být pozůstatkem konstrukce podpírající lávku či schodiště umožňující přístup k portálku v patře. Trojúhelníková kompozice oken v přízemí by mohla nasvědčovat o dymném provozu, patrně se však jedná pouze o stavební zvyklost aplikovanou i u větracích otvorů. Žádný z otvorů nenese stopy po očazení. Okna jsou také nepochybně z bezpečnostních důvodů usazena značně vysoko a ven se otvírají pouze malými otvory. Okna v patře se naopak na vnější straně rozvírají mnohem více. Pokud objektu přiznáme jeho obranou funkci, můžeme předpokládat, že důvodem rozšíření obou špalet je pokrytí širšího střeleckého pole. Zajímavé je i hrubé kamenné ostění, které uprostřed šíře stěny zužuje otvor, snad je zde z důvodu, aby případná střela, kterou zachytí trychtýřovitě se rozšiřující okenní nika, tento rám bezpečně odrazil. Obdobného charakteru, jako okna v patře, jsou i okna v podkroví, zároveň jsou stejně jako okna v přízemí v pyramidální kompozici. Na severní straně nejsou žádná okna, nepochybně i proto, že se jedná o stranu návětrnou a také proto, že tato strana je orientována směrem od usedlosti. Na stabilním katastru si můžeme povšimnout, že původní stodola byla kratší a ve větším odstupu, než stodola, která zde stále donedávna. Mezi špýcharem a stodolou byl tak dostatečný průjezd ven z usedlosti směrem na humna. Tento průjezd s možnou bránou by byl dobře flankován střílnovými okýnky ze špýcharu. Jaká byla situace na straně k návsi, bohužel již nevíme, neboť z této strany je dvůr dnes více otevřen. Stáje na západní straně i výměnek na jižní jsou sice zachyceny na stabilním katastru, jsou ale také mladšího, barokního, původu. Zda-li z této strany byla nějaká gotická zástavba, nebo jen ohrazení může potvrdit pouze archeologický výzkum. Na východním průčelí špýcharu je patrná úprava štítů, které byly nadezděny a spolu s nadezděním byly vyloženy fabiónové podstřešní římsy. Tato úprava nepochybně souvisí s výměnou krovu, jehož vznik lze podle Ránkovy konstrukce zařadit do druhé poloviny 19. století. Ránkův krov nahradil původní gotický lepenec, z něhož se doposud dochoval roubený věnec s dlaby pro krokve. Současně se změnou krovu byl špýchar na severní a jižní straně opatřen omítkou, původně byl patrně z režného kamenného zdiva, v této podobě máme zachováno východní a západní štítové průčelí. Současně patrně s touto úpravou byl přistavěn objekt po kterém se dochoval otisk na spodní části jižního průčelí. Prostup v patře vybouraný v západní stěně a spojující špýchar s obytnou částí patří k úpravám z první poloviny 20. století, v druhé polovině 20. století byl zazděn.

Ostatní objekty této usedlosti jsou již zjevně mladšího původu. Povalový strop nad chlívkem, který byl součástí výměnku byl datován do roku 1758, stáří stropních trámů ve světnici, byly

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.11 /49 datovány do doby po roce 18391, tedy někdy do poloviny 19. století. Výměnek je však již zachycen na stabilním katastru, proto se lze domnívat, že patrně došlo pouze k výměně stropních trámů nad obytnou částí výměnku a objekt byl skutečně původem z poloviny 18. století. Stodola byla vystavěna v místě starší stodoly v druhé polovině 19. století. Starší stodola, zachycená stabilním katastrem byla oproti stávající stodole na severní straně kratší. Konstrukce krovu se dvěma stojatými stolicemi podpírajícími střední vaznice a s krokvemi čepovanými do prahových vaznic ukazují na pokročilou druhou polovinu 19. století. Kolna byla dodatečně přistavěna k výměnku, mohla vzniknou v místě starší stavby zachycené na stabilním katastru současně se stodolou. Později byl volný prostor mezi kolnou a stodolou zastavěn přístavkem. Dokládá to zazděný větrací otvor stodoly, který se původně otvíral právě do této proluky a evidentně dodatečně propojené krovy. Blíže o objektu výměnku, kolny a stodoly pojednává průzkum vyhotoveném z důvodu plánované demolice stodoly a kolny v roce 2007.2

Chlévy na západní straně usedlosti mohou být až barokního původu, stabilní katastr je na tomto místě již zachycuje. 5. Památkové hodnocení Památkovou hodnotu památky tvoří celý areál usedlosti, jež v sobě skrývá genezi středověkého špýcharového domu, výstavbu gotické sýpky, chlévů, které spolu se stodolou a výměnkem donedávna tvořily uzavřený celek obytně hospodářského dvora. Trojdílná dispozice domu komorového typu s roubenou obytnou částí je dodnes v zásadě dochována (dnes trakty přepříčkovány).Navzdory odbourání části usedlosti její nejhodnotnější část stále stojí a i přes mladší zásahy je dochována stále ve značně autentickém stavu. Vzhledem ke stáří obytného domu i špýcharu, dochovaným architektonickým prvkům a archaickému konstrukčnímu řešení roubení světnice se jedná o naprosto unikátní stavbu, která by v našem prostředí těžko nalézá konkurenci. Zbývající část usedlosti je třeba chránit jako doklad kontinuálního vývoje usedlosti od vrcholného středověku do počátku 20. století, s důrazem na dochované unikátní konstrukce ze první třetiny 15. století. 6. Hodnotné detaily a prvky

profilované kamenné ostění gotického vstupního otvoru v patře sýpky gotické profilované ostění malých okenních otvorů ve 2. patře sýpky Roubená konstrukce obytné části včetně zaklenutí Původní (dnes zazděný) vstup do patra sýpky špýcharového domu Kamenné zápraží před obytnou částí domu Štěrbinová (střílnová) okna obou špýcharů Segmentově zaklenuté okenní a vstupní otvory Okenní a dveřní výplně s kováním ze z přelomu 19. a 20. století Dřevěné trámové stropy Dřevěné prkenné podlahy

1 Trámům chyběl podkorní letokruh, bez kterého nelze prvek přesně datovat 2 S. Šnejd, V. Babická, Zemědělská usedlost čp.1, Dokumentace objektů určených k demolici (stodola, kolna, výměnek), září 2007

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.12 /49 7. Závady

Přepříčkování původní dispozice Vestavba sociálního zařízení Neomítnuté komínové hlavy a nevhodné vyústění z komínů Již nefunkční stožár rozvodu elektrické energie umístěný na severní obvodové zdi

sýpky Typové dveřní a okenní výplně Rozvody elektriky zakryté lištami Plíseň při severní obvodové zdi obytné části Špatný technický stav střechy a některých částí krovu

8. Náměty pro zachování a obnovu objektu Zemědělská usedlost čp.1 v Mirkovicích tvoří nedělitelný celek funkčně provázaných objektů, které jsou významným kulturním dokladem o způsobu života na venkově a jeho vývoji. Postupný vývoj usedlosti se odvíjí od středověkého špýcharového domu s roubenou konstrukcí obytné části, což ilustruje celkem tradiční charakter výstavby vesnického domu v této oblasti. Obliba srubového konstrukčního řešení obytné části zaklenutou roubenou valenou klenbou patrně souvisí ještě s dymným charakterem vytápění obytné místnosti, tato hypotéza však nebyla doposud potvrzena žádným nálezem. Tento statek patřil k rozlehlejším jak půdorysně hmotovým uspořádáním tak patrně i polnostmi, proto byla postavena další gotická sýpka v návaznosti na obytnou část. Zde opět nacházíme některé konstrukce prokazatelně středověké (profilovaná kamenná ostění okenních a vstupního otvoru), z čehož je patrno, že kontinuita vývoje usedlosti zde má zcela mimořádně hluboké kořeny. Výměnek situovaný naproti hlavnímu obytnému stavení byl dalším historicky hodnotným objektem, jehož stáří patrně sahalo až do 18. století (viz OPD z r. 2007, archiv NPÚ), původem barokní mohou být i chlévy na západní straně dvora. Stodola a kolna byly zbourána a nahrazena novostavbou rodinného domu, jež měla podle podmínek orgánů památkové péče zachovat alespoň hmotové proporce původní budovy. Závěrem lze při současném stavu usedlosti doporučit soustředěný zájem především na obytné stavení, které dnes je již ve špatném technickém stavu a jehož památkově historické hodnoty jsou nesporné. Díky výše uvedeným historicky hodnotným konstrukcím a prvkům, které se nachází v obytné budově a v sousední patrové sýpce, nabízí se zde nové možnosti využití např. jako muzejní expozice. Obnova obytné budovy vzhledem k vysoké vlhkosti zdiva a narušeným dřevěným srubovým konstrukcím bude poměrně složitá. V první řadě je nutné vyřešit odstranění vlhkosti sanačními metodami, odizolování a provětrávání zejména severní obvodové zdi, kde se uvnitř místností již tvoří plíseň a rozsáhlé výtrusnice dřevokazných hub. Po docílení suchého prostředí pro zdivo je nutné zacílit pozornost na silně narušenou srubovou konstrukci. V některých vlhkem silně narušených částech zdiva je nutno provést výměnu většiny prvků této konstrukce. V interiéru velké světnice by bylo dobré zachovat dřevěné podlahy. Ty by měly být, vhledem ke své poměrně dobré kvalitě, pouze očištěny, popřípadě zbroušeny, napuštěny přípravky proti vlhkosti a hmyzu a dřevokazným houbám a

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.13 /49 nakonec opatřeny ochranným nátěrem. Dřevěné trámové stropy pokud půjdou zachovat (napadené houbou), bude nutné také opatřit ochrannými nátěry. Stavebně upravovaná síň se sousední patrovou komorou je dnes již přepříčkována a do části komory vloženo sociální zařízení. Tím došlo k zazdění původního vstupu do patra sýpky a nový vstup byl otevřen v zadní části síně, snad v místě původní černé kuchyně. Její obnova je v této situaci bezpředmětná, proto by novodobá funkce sociálního vybavení zde mohla být zachována a spolu se sousedním prostorem stájí je možné tu vytvořit společenské zázemí pro návštěvníky muzea (expozice). Součástí expozice by samozřejmě měla být obytná světnice s částí odhalené dřevěné srubové konstrukce, špýcharové patro přístupné ze zadní části síně, popřípadě vstup do sklepa. Kromě špýcharového domu by bylo dobré zpřístupnit veřejnosti i patrovou stavbu sousedního samostatného špýcharu, který byl v určité době dispozičně propojen. I tento zazděný otvor ve zdivu je možné obnovit a provést pak návštěvníky několika etapami vývoje této usedlosti. Pokud se obytné stavení bude znovu obývat, je možné zde vytvořit speciální typ ubytování ve statku (např. pro rodiny s dětmi), kde bude alespoň částečně ilustrováno prostředí, jak se dříve bydlelo na vesnici. Světnice se zadní ložnicí a komorou mohou zůstat zachovány včetně prkenných podlah, okenních vstupních otvorů. Nová vestavba sociálního zařízení by však měla být přeřešena jak dispozičně tak užitím vhodnějších materiálových prvků, aby v prostředí starého obytného stavení nepůsobily tak rušivě jako dnes.

Tato doporučení vyjadřují odborný názor zpracovatele a nenahrazují závazné stanovisko k obnově ani odborné vyjádření Národního památkového ústavu podle § 14 zák č.20 /89 Sb.

9. Seznam příloh

I. Katastrální mapa s vyznačením objektu

II. Mapa stabilního katastru z roku 1827

III. Půdorysy a řezy současného stavu

IV. Profilace nalezených gotických prvků

V. Schéma hypotetického stavebního vývoje

VI. Hodnocení objektu

VII. Půdorysy s vyznačením situace fotografické dokumentace

VIII. Fotodokumentace současného stavu

Mirkovice čp. 1 (CK) – zemědělská usedlost, OPD obytné části a špýcharu , D. Šnejd, V. Babická. M Špinarová, V. Ouroda, J. Müller s.14 /49 10. Přílohy

I. katastrální mapa s vyznačením zkoumaného objektu


II. mapa stabilního katastru z roku 1827


III. Půdorysy současného stavu

OBYTNÉ STAVENÍ – PŘÍZEMÍ


OBYTNÉ STAVENÍ – PATRO (ZÁPADNÍ ČÁST)


PŘÍČNÝ ŘEZ OBYTNÝM STAVENÍM


PODÉLNÝ ŘEZ OBYTNÝM STAVENÍM


IV. Profilace nalezených gotických prvků (M 1:2)

1. profil ostění okna v patře špýcharu na jižní straně (viz. f ) 2. profil ostění portálu v patře špýcharu na jižní straně (viz. f )


V. Schéma hypotetického stavebního vývoje


VI. Hodnocení objektu


VII. Půdorysy s vyznačením situace fotografické dokumentace


VIII. Fotodokumentace současného stavu Obytná část

f.1 – celkový pohled od východu

f.2 – pohled od jihu


f.3 – pohled od severu (zadní strana objektu)

f.4 – pohled do soutky mezi ob. částí a špýcharem f.5 – detail roubení s omazávkou – ob. část roubená


f.6 – havarijní stav roubené obytné části f.7 – prostor za touto havarijní stěnou v interiéru

f.8 – bující plíseň u stropu komory, v horních partiích dobře patrné klenutí roubené konstrukce


f.9 – dveře mezi obytnými místnostmi f.10 – kování s bambulkovými závěsy

f.11 - zadní světnice s omítaným trámovým stropem


f.12 – přední světnice - kuchyně s rovným podhledem, pohled směrem ke vstupní síni

f.13 – prostor vstupní síně f.14 – zadní část středního traktu, místo původní černé kuchyně


f.15- špýcharová část domu, patrová komora

f.16– patrová komora s mladšími otvory (okno, dveře)


f.17- krov patrového špýcharu s původními štěrbinovými otvory

f.18- zazděný snad původní vstupní otvor do patra špýcharové části domu


f.19 – výlez na půdu nad obytnou částí

f.20 – vaznicový krov nad obytnou částí


Špýchar

f.21 – pohled na špýchar od jihu

f.22 – pohled od severu (zadní strana objektu)


f.23 – pohled na východní štítovou stěnu

f.24, 25 – segmentově zaklenutý vstup do přízemí špýcharu v jižní stěně


f.26 – valeně zaklenuté přízemí, podlaha z dusané hlíny, pohled na V stěnu

f.27 – pohled na JZ stěnu, okénko zazděno


f.28 – okno ve východní stěně špýcharu f.29– gotický vstup do patra špýcharu

f.30 – lomený gotický portál f.31 – detail profilu ostění got. portálu


f.32 – gotické okénko v patře v jižní stěně

f.33 – pohled na okénko z vnitřní strany


f.34 – patro špýcharu, pohled na jižní stranu,

f.35 – pohled na SV stranu


f.36 – pohled na Z stranu, zazděný průchod do obytné části

f.37 – vlevo dobře patrná spára mezi zdivem špýcharu a obytnou částí


f.38 – pohled krovem na SV stranu

f.39 – detail plné vazby ležaté stolice


f.40 – čtvercové dlaby pro opření krokví lepence v pozednici na jižní straně

národní památkový ústav - sy-sy.synology.mesy-sy.synology.me/pdfs/mirkovice1-shp_2009.pdf ·...

Documents